Školení trenérů juda III.třídy – 2014
Seminární práce Stavba tréninkové jednotky
Niepel Michal 13.4.2014
Každý trénink se přizpůsobuje momentálním požadavkům. Záleží samozřejmě na tom, v kterém tréninkovém období se nacházíme, jsme-li po nějakém zdravotním úrazu, máme-li za sebou závodní víkend či nás nějaké závody čekají. Tyto náležitosti v rámci stavby tréninkové jednotky řeší trenér s ostatními trenéry a poté a konzultuje se závodníky. Stavba tréninkové jednotky se také odvíjí podle toho, jakou věkovou skupinu trénujete. Tréninková jednotka je základním organizačním celkem v tréninkovém procesu. Základním je proto, že existují ještě další formy tréninku, např. doplňková cvičení prováděná na základě individuálních úkolů (ranní cvičení, samostatné odstranění individuálních nedostatků, posilování,atd..) Dělíme ji na tři hlavní části : 1. Přípravnou část tréninkové jednotky 1.1. Nástup 1.2. Rozcvičení 1.2.1. Zahřátí a prokrvení organismu 1.2.2. Rozcvička ( protažení ) 1.2.3. Gymnastika 2. Hlavní část tréninkové jednotky 2.1.1. Nácvičná tréninková jednotka 2.1.2. Zdokonalovací tréninková jednotka 2.1.3. Kondiční tréninková jednotka 2.1.4. Smíšená tréninková jednotka 2.1.5. Regenerační tréninková jednotka 3. Závěrečnou část tréninkové jednotky. 3.1.1. Část dynamická 3.1.2. Část statická Důležité je, abychom ani jednu z těchto částí v naší stavbě tréninkové jednotky neopomněli. Ať už z důvodu nedostatečného protažení nebo z důvody špatného uvolnění po konci tréninku.
Přípravná část Má zajistit příznivé předpoklady pro průběh celé tréninkové jednotky, to znamená připravit organismus i psychiku sportovce na tréninkové zatížení a plnění hlavního úkolu jednotky. 1.1 Nástup Trénink začíná vždy nástupem. Na nástupu seznámíme sportovce ( judisty ) s našim plánem, který jsme si dopředu připravili, aby věděli, co je v daný den na tréninku čeká, navodíme jejich soustředěnost a motivujeme je pro další činnosti . Nástup nesmí být delší více jak 2 minuty. 1.2. Rozcvičení 1.2.1 Zahřátí a prokrvení organismu jehož podstatou je aktivace srdečně-cévního a dýchacího systému za použití většinou jednoduchých prostředků, jako je rozklusání, tj. běh mírné intenzity s obraty, poskoky, popř. drobnou pohybovou hru jako je například vybíjená. 1.2.2 Rozcvička ( protažení ) protažení hlavních svalových skupin za účelem přípravy hybného systému a také jako prevence proti jeho poškození. 1.2.3 Gymnastika do protažení patří i gymnastika, jako jsou např. kotouly, stojky, hvězdy a třeba i judistické pády – ukemi. Známe tři typy judistických pádů a to pád vzad, pád vpřed a pád stranou. Hlavní část je zaměřená na rozvoj sportovní výkonnosti, nebo udržení dosavadního stavu po delší dobu. Úkoly jsou různorodé, závisí na období ročního cyklu, věku, pohlaví sportovce, úrovně jeho výkonnosti atd. 2.1.1 Nácvičná tréninková jednotka jedná se o tréninkovou jednotku převážně zaměřenou a nácvik tj. osvojování nových chvatů, především jejich technické případně taktické stránky. To vše se děje bez záměru rozvoje pohybových schopností.
2.1.2 Zdokonalovací tréninková jednotka jedná se o tréninkovou jednotku převážně zaměřenou na zdokonalování již osvojených chvatů, jejich technické a taktické stránky v podmínkách judistů. Současně dochází též k záměrnému rozvoji pohybových schopností
2.1.3 Kondiční tréninková jednotka jedná se o tréninkovou jednotku převážně zaměřenou na rozvoj pohybových a silových schopností a to především s vlastní vahou. Zde můžeme zařadit běh, plazení, shyby a v neposlední řadě např. i „žabáky“ nebo „kačáky“ 2.1.4 Smíšená tréninková jednotka jedná se o tréninkovou jednotku převážně zaměřenou na komplexní rozvoj individuálního i týmového výkonu. Uplatnění nacházíme např. i v judu, kdy dětem 1.stupně základní školy na tréninku prokládáme nácvik chvatů s hrami, aby se trochu odreagovali. Nebo naopak je možné zařadit hru na konec tréninku, abychom skončili něčím, co je baví snad ještě více a těšili se i na další náš společný trénink. 2.1.5 Regenerační tréninková jednotka jedná se o tréninkovou jednotku převážně zaměřenou na urychlení zotavovacích procesů respektive odstranění únavy z předchozího zatížení. Závěrečná část Zajišťuje plynulý přechod od vysokého tréninkového zatížení k postupnému uklidňování a návrat všech funkcí k normálnímu stavu. V této části začíná zotavovací fáze tréninku. Její správné organizování přispívá k urychlení regeneračních procesů. Psychická stránka by v závěrečné části měla být jedním z kritérií účinnosti tréninkové jednotky. Sportovec by měl mít pocit uspokojení z dobře splněného úkolu, pocit uvolnění, měl by sám zhodnotit přínos tréninku pro další výkonnostní růst. Takové pocity posilují motivaci, rozšiřují zkušenosti, přispívají k sebedůvěře a tím vším k upevňování rysů osobnosti sportovce 3.1.1 Část dynamická ve které jsou prováděna cvičení s nízkou intenzitou. Jejím cílem je urychlit zotavení po tréninku a začít odbourávat odpadní látky, které vznikly během zatížení
3.1.2 Část statická pohybové hry, tzv. vyklusání, spinning – zahrnující protažení svalů, které byly při tréninkové činnosti po převážnou dobu zapojeny. Taktéž svalů, které mají v dané sportovní činnosti tendenci ke zkracování, popř. jiných problémových oblastí. Do této části je vhodné zařazovat kompenzační a vyrovnávací cvičení. To proto, že trénink může působit na hráče jednostranně a tak uvedeným cvičením lze předcházet výraznějším svalovým disbalančním vadám v držení těla. Statickým cvičením dochází též k celkovému uklidnění organismu. Plán tréninkové jednotky Tréninková jednotka musí vždy ovlivňovat sportovce komplexně. Tzn., že tréninkové zatížení se projeví i v rozvoji psychických schopností a ovlivní výchovně i osobnost sportovce. Tréninková jednotka má vždy přípravnou, hlavní a závěrečnou část. V tabulce III máme rozepsanou tréninkovou jednotku ze závodního období. 1.Přípravná část Nástup a seznámení se s obsahem tréninkové jednotky Rozcvička : – běh (přísuny do kruhu, ven, střídavě; „sbírání brambor“ tj. 20 – 30 minut
dotýkaní se země) – na místě (klouby, svaly) od hlavy v postoji po prsty na nohou na zemi. - přes žíněnku (gymnastické prvky, pádové techniky) - vhodné pro dorozcvičení je míčová hra. 2. Hlavní část Připomenutí si již dosavad známých technik hodů v postoji na místě i za pochodu. Nácvik nových případně zdokonalení problematických chvatů na
45 minut
místě. Nácvik chvatů v postoji se soupeřem – uči komi Volný boj pouze v postoji – randori Přechod na nácvik držení na zemi, přechody mezi nimi Volný boj na zemi i v postoji
3.Závěrečná část 10 – 15 minut
Uvolňování mírným pohybem během a následným uvolněním a protažením namáhaných partií Nástup, zhodnocení tréninku, plán na příští trénink
Trénink začíná tradičním nástupem, kde trenér pohovoří o tom, co budeme na tréninku dělat. V případě, že tomuto tréninku předcházeli např. nějaké závody, pohovoří o nich, řekne výsledky, případně vyzdvihne někoho z aktérů. Dále trenér zvolí jednoho z judistů, který povede rozcvičku. Nejprve společnou (běh, přeskoky, atd..) a posléze se každý podle potřeby individuálně protáhne a rozcvičí jednotlivé části těla nebo povede rozcvičku trenér. Tuto druhou možnost preferuji více. Následuje nácvik jednotlivých technik chvatů podle trenéra, který se prolíná s bojem (randori) v postoji i na zemi. Délka hlavní části trvá cca 45 minut. Zbývající čas se tráví hrami, následným vyklusáním (vyplavuje se přebytečný laktát), uvolněním a protažením, které je nezbytně nutné, aby se nezkracovali šlachy. Na konci tréninku probíhá opět nástup. Kde trenér zhodnotí trénink, řekne námitky, případně nominaci na nejbližší zápas, poděkuje za účast a ukončí trénink. Organizační formy tréninkové jednotky Jedná se o organizaci tréninkového procesu v praxi. Základní organizační formou je tréninková jednotka. Charakter tréninkové jednotky obvykle bývá: a) Kolektivní Cvičení probíhá obvykle ve dvojicích, trenér mění místo dle potřeby. Je vhodné, když trenér vede celý trénink (dává pokyny, povely, určuje přestávky apod.) a jeho asistent se individuálně věnuje určených závodníkům. Role si mohou oba kdykoliv vyměnit. Trenér stojí vždy tak, aby měl dostatečný přehled a uspořádání cvičenců musí být takové (řady, v kruhu apod.), aby si navzájem nepřekáželi a měli vytvořen dostatečný prostor z hlediska možnosti cvičení i z hlediska bezpečnosti cvičení. b) Individuální Cvičení je možné organizovat pro zdokonalování techniky pro jednu dvojici, případné velmi malý počet závodníků.
Při tréninku tělesné přípravy (běh. posilování apod.) je možné cvičení organizovat pro jednoho i více závodníků. Při tréninku juda využívané individuálního přístupu i kolektivní tréninkové jednotce. Tato forma je u juda nutná, a stále málo využívaná. V tréninku juda převládá organizace kolektivní tréninkové jednotky. V ranci tohoto tréninku je však nutné využívat individuální přístup. Je to např. opravování chyb, zaměření na určité taktické situace, vytváření různých situací apod. Při tréninku zejména nováčků je stálé a důsledné opravování chyb velice důležité. Dále je třeba, aby závodníci byli na činnost vhodně motivováni, aby trenér byl schopen udržet kázeň apod. Jsou zde zejména tyto možnosti: 1. trenér vede trénink v celkové organizaci, asistent lépe více asistentů chodí mezi sportovci a opravuje jejich chyby v provádění techniky: asistent nebo trenér sám také cvičí se sportovci počítáním a podobnými úkoly je pověřen některý sportovec a trenér se pohybuje mezi sportovci, příp. s nimi i cvičí trenér přeruší trénink a ukáže chyby, které jsou společné více závodníkům 2. při závodních formách randori organizuje trenér vše (rozhodování, povzbuzování pro i proti závodníkovi, dobu tréninku apod.) tak, jako při soutěži 3. při přípravě závodníku vyšší výkonnosti na důležitou soutěž provádí individuální přípravu na konkrétní závodníky, kde modeluje způsob boje soupeře apod. Na tréninkovou jednotku se trenér musí vždy důkladně připravit. Je žádoucí, aby si přípravu zaznamenával, vždy po důkladném promyšlení. Pro písemnou přípravu si musí přesně stanovit konkrétní hlavní úkol jednotky, rozpracovat jej do dílčích úkolů ( kondiční, technické, psychologické přípravy ), určit prostředky, jichž použije, organizaci, materiální zabezpečení a zejména metodické postupy, jimiž dané tréninkové a výchovné úkoly hodlá plnit. Takový přístup velmi zefektivňuje tréninkový proces, usnadňuje jeho kontrolu a hodnocení výsledku, ale i dodatečný rozbor, je-li to potřebné. V tomto smyslu je tréninková evidence cenným zdrojem zkušenostní i nových poznatků.
Použité zdroje 1. Sportovní trénink – Miroslav Choutka a Josef Dovalil 2. Judo ( technika vybraných chvatů a trénink – René Srdínko, Michal Vachun 3. A. Lebeda – Džudo, technika chvatů 5.-1.kyu
