Sem vložte zadání Vaší práce

Sem vložte zadání Vaší práce.

České vysoké učení technické v Praze Fakulta informačních technologií Katedra počítačových systémů

Bakalářská práce

Nasazení platformy SharePoint 2013 ve firmě Jaroslav Vašák

Vedoucí práce: Ing. Milan Buben

13. května 2014

Poděkování Tímto bych rád poděkoval svému vedoucímu práce Ing. Milanu Bubnovi za všechny konzultace, rady a trpělivost. Dále bych chtěl poděkovat firmě EMRIS s.r.o. za poskytnutí serveru a licencí. A především bych chtěl poděkovat řediteli firmy Martinu Cihlářovi za poskytnutí této příležitosti.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškeré použité informační zdroje v souladu s Metodickým pokynem o etické přípravě vysokoškolských závěrečných prací. Beru na vědomí, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, ve znění pozdějších předpisů, zejména skutečnost, že České vysoké učení technické v Praze má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

V Praze dne 13. května 2014

.....................

České vysoké učení technické v Praze Fakulta informačních technologií c 2014 Jaroslav Vašák. Všechna práva vyhrazena.

Tato práce vznikla jako školní dílo na Českém vysokém učení technickém v Praze, Fakultě informačních technologií. Práce je chráněna právními předpisy a mezinárodními úmluvami o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským. K jejímu užití, s výjimkou bezúplatných zákonných licencí, je nezbytný souhlas autora.

Odkaz na tuto práci Vašák, Jaroslav. Nasazení platformy SharePoint 2013 ve firmě. Bakalářská práce. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta informačních technologií, 2014.

Abstrakt Cílem této práce je provést lokální nasazení platformy SharePoint 2013. Zvolený problém jsem naimplementoval na jednom fyzickém serveru pomocí virtualizační platformy Hyper-V. Tato práce slouží jako podrobný návod pro nasazení platformy SharePoint 2013, který zahrnuje instalaci a konfiguraci doménového řadiče, SQL Serveru a funkce pro vyvažování zátěže. Klíčová slova Microsoft, SQL Server 2012, SharePoint Server 2013, DC, NLB, instalace, konfigurace

Abstract Objective of this bachelor’s thesis is to introduce SharePoint 2013 platform into local operation. The solution of this problem was done through implementation of virtual platform Hyper-V on a physical server. This thesis represents a detailed guide for introducing of SharePoint 2013 platform and includes installation and configuration of domain controller, SQL Server and load balancing function. Keywords Microsoft, SQL Server 2012, SharePoint Server 2013, DC, NLB, installation, configuration ix

Obsah Úvod

1

1 Analýza 1.1 Motivace . . . . . . . . . 1.2 SharePoint . . . . . . . 1.3 SharePoint 2013 . . . . 1.4 Vysoká dostupnost . . . 1.5 Disaster Recovery Plan . 1.6 Firemní analýza . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

3 3 3 6 15 17 17

2 Návrh 2.1 Fyzická architektura . . 2.2 Zásady návrhu topologie 2.3 Návrh firemního řešení . 2.4 Návrh DRP . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

19 19 20 21 22

3 Implementace modelového prostředí 3.1 Fyzický server pro implementaci . . 3.2 Instalace operačního systému . . . . 3.3 Příprava Hyper-V serveru . . . . . . 3.4 Doménový řadič . . . . . . . . . . . 3.5 Instalace SQL Serveru . . . . . . . . 3.6 Instalace SharePoint Serveru . . . . 3.7 Implementace NLB klastru . . . . . 3.8 Vytvoření kritické aplikace . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

23 23 24 25 27 33 39 43 49

4 Testování funkčnosti 51 4.1 Testování NLB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 4.2 Testování DRP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 4.3 Výsledky testování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 xi

Závěr

61

Literatura

63

A Seznam použitých zkratek

67

B Obsah přiloženého CD

69

xii

Seznam obrázků 1.1 1.2 1.3

SharePoint wheel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Technology stack . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hierarchie SharePointu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4 10 13

2.1 2.2

Příklady nasazení menších farem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Návrh malé farmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

21 22

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 3.13 3.14 3.15 3.16 3.17 3.18 3.19 3.20

Virtuální stroje v Hyper-V Manageru . . . . . . . . . . . . Vytváření nového DNS záznamu . . . . . . . . . . . . . . . Vytváření nového uživatele v AD . . . . . . . . . . . . . . . Účty v AD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přidání doménových účtů do skupiny lokální administrátoři Ukázka výběru funkcí pro SQL Server . . . . . . . . . . . . SQL Server, služební účty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SQL Server Management přihlášení se k instanci . . . . . . Nastavení Max Degree of Parallelism na hodnotu 1 . . . . . Přiřazení oprávnění účtu spinstall. . . . . . . . . . . . . . . Seznam požadovaného softwaru . . . . . . . . . . . . . . . . Typ instalace SharePoint Serveru . . . . . . . . . . . . . . . Varování při konfiguraci SharePointu . . . . . . . . . . . . . Shrnutí úspěšné konfigurace SharePointu . . . . . . . . . . Uvítací stránka CA s výběrem konfigurace aplikací . . . . . Přidání doménových účtů do skupiny lokální administrátoři Parametry nového klastru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení pravidel pro port 443 . . . . . . . . . . . . . . . . Přidání serveru do klastru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Edit Bindings. . . v IIS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

26 29 30 32 33 35 36 37 38 39 40 41 41 42 43 45 47 48 49 50

4.1 4.2 4.3

Spuštěné oba servery v klastru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spuštěný server LABSPS2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spuštěný server LABSPS3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

51 52 52

xiii

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9 4.10 4.11 4.12 4.13

Spuštěná aplikace v Internet Exploreru Spuštěná aplikace ve Firefoxu . . . . . . Zastavení obou serverů v klastru . . . . Nedostupná aplikace . . . . . . . . . . . SharePoint Backup and Restore . . . . . Nastavení obnovy . . . . . . . . . . . . . Shrnutí zálohovacího procesu . . . . . . Smazání webu naší kritické aplikace . . Obnova kritické aplikace . . . . . . . . . Úspěšné obnovení aplikace . . . . . . . .

xiv

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

52 53 53 53 55 55 56 57 58 58

Seznam tabulek 1.1 1.2 1.3 1.4

Porovnání funkčností v SharePointu 2013 . . . . . . . . . . . . . . Minimální požadavky na hardware webového, aplikačního a samostatného serveru. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Minimální softwarové požadavky pro SharePoint 2013 . . . . . . . Požadavky na hardware databázového serveru . . . . . . . . . . . .

xv

8 11 12 13

Úvod V dnešní, dynamicky se vyvíjející společnosti, nabývá na stále větším významu kvalitní zpracování a analýza strategických informací, které nám napomáhají v rozhodovacích procesech. Vzrůstá význam investic do komunikační a výpočetní techniky, a zároveň je kladen důraz i na jejich účelné ovládnutí. Proto není náhodou, že se tolik rozšířilo používání webových úložišť, jako například Dropbox, Google Drive, či OneDrive, kde můžeme tyto informace ukládat v elektronické podobě a sdílet s dalšími uživateli. Má bakalářská práce se nebude týkat těchto úložišť, nýbrž nové verze platformy od Microsoftu SharePoint 2013. A konkrétně nasazení této platformy ve firmě. Na této platformě budu demonstrovat jednu z možností jejího využití a tou je úloha webového úložiště. Hlavní výhodou takovéhoto uložiště se jeví skutečnost, že máme svá firemní data pod vlastní kontrolou bez neznámé třetí strany. Nehledě na to, že SharePoint 2013 obsahuje synchronizační službu SkyDrive Pro. Díky této službě je webové úložiště postavené na SharePointu velice podobné již zmíněným úložištím, ale nadále poskytuje další výhody SharePointu, jako jsou verzování, metadata, pracovní postupy a další. Dané téma jsem si zvolil z výše uvedených důvodů vzhledem k aktuálnosti platformy, která vyšla teprve minulý rok a v neposlední řadě i proto, že pracuji ve firmě, která se zabývá implementací této platformy. Cílem mé bakalářské práce je implementovat modelové řešení nasazení platformy SharePoint 2013 v reálné firmě. Modelové řešení bude implementováno fyzicky na jednom serveru poskytnutém firmou EMRIS, virtuálně však na více serverech pomocí virtualizační platformy Hyper-V od Microsoftu.

1

Kapitola

Analýza V této kapitole bude objasněno důležité teoretické zázemí, týkající se bakalářské práce. Nejprve si řekneme něco o SharePointu. Jaké jsou vlastně jeho funkcionality, verze, hardwarové a softwarové požadavky, z čeho se skládá a jaká je hierarchie uvnitř SharePointu. Dále si povíme něco o vysoké dostupnosti a plánu obnovy po havárii. A nakonec si ukážeme jeden z možných scénářů firemní analýzy.

1.1

Motivace

Podle článku uveřejněném v TechNet Magazine [1], používalo platformu SharePoint v roce 2011 z 500 nejbohatších firem v Americe plných 78 %. Protože nová verze SharePoint 2013 přináší několik zajímavých novinek 1 a vylepšení, domnívám se, že profesní zvládnutí znalosti této platformy může orientovanému pracovníkovi přinést zvýšenou možnost uplatnění na dynamicky se rozvíjejícím pracovním trhu.

1.2

SharePoint

Microsoft SharePoint, zkráceně SharePoint je webová platforma vyvinutá společností Microsoft. Na trh byla uvedena již v roce 2001 a od té doby již vzniklo pět hlavních verzí produktu. SharePoint byl z počátku jen webová správa dokumentů a stránek pro spolupráci. Tyto populární vlastnosti se samozřejmě nadále rozšiřují a vylepšují. Ale již nyní je tento produkt tzv. enterprise-ready 2 a cloudu schopná platforma, která poskytuje mnoho typů možností a služeb. 1 2

Přehled 10 nejlepších novinek podle Kamila Juříka [2]. Produkt je schopen spolehlivě a efektivně fungovat v rámci velké organizace.

3

1

1. Analýza

1.2.1

Rozdělení funkcionalit

SharePoint je platforma s obrovským množstvím funkcionalit, proto v předcházející verzi SharePoint 2010 vyvinul marketingový tým od SharePointu myšlenku tzv. SharePoint wheel jak je znázorněno na obrázku 1.1. Tato myšlenka rozdělila všechny funkcionality na šest základních kategorií. Díky tomuto přehlednému rozdělení, lze snáze pochopit, co nám vlastně SharePoint nabízí [3].

Obrázek 1.1: SharePoint wheel znázorňuje šest hlavních kategorií funkcionalit, které nám SharePoint nabízí.

Sites SharePoint sites poskytují společnou platformu pro všechny vaše firemní weby. SharePoint umožňuje uživateli jednoduše a rychle vytvořit novou stránku za pomoci webového rozhraní. Je zde mnoho typů dostupných webových šablon, jejichž využití záleží na našich požadavcích. Na výběr máme například týmový web, web pro správu dokumentů, vyhledávací web, wiki web a další. Na těchto webech můžete provést mnoho důležitých úkolů, včetně sdílení dokumentů s kolegy, práce na týmovém projektu, poskytování informací zákazníkům a další. SharePoint sites jsou základním technologickým motorem v SharePointu, je to místo, kam chodí uživatelé, aby se věci pohnuly. 4

1.2. SharePoint Communities SharePoint communities umožnují komunikaci v sociálních sítích a spolupráci v podniku. SharePoint pomáhá v pracovním procesu skupině lidí skrze blogy, wiki, novinky, označování, osobní weby a další funkce. Sdílení nápadů, spolupráce s těmi správnými lidmi, vyhledání a spojení s odborníky v konkrétním odvětví, to jsou věci, kterým může SharePoint vydatně napomoci.

Content Správa dokumentů, správa webového obsahu, správa záznamů, tyto možnosti související s obsahem, jsou požadovány v téměř každé firmě nebo vládní organizaci. SharePoint poskytuje webové šablony a funkce pro každou ze jmenovaných oblastí správy obsahu. V průběhu postupného vývoje SharePointu, kdy byl kladen důraz na běžné typy kancelářských dokumentů, stává se dnes velmi významnou sjednocující platformou, podporující multimediální soubory, fotky, pdf soubory a další. Blízké spojení funkcí správy obsahu a balíku Microsoft Office zajišťuje, že většina uživatelů pracujících s obsahem, provádí přirozeně změny v nástroji, na který je zvyklý a pracuje s ním každý den.

Search SharePoint obsahuje možnosti vyhledávání již od prvního produktu. V nejnovějších verzích produktu SharePoint dospělo vyhledávání do plně funkčního podnikového vyhledávače. Vyhledávání pomáhá uživatelům nalézt obsah, lidi a širokou paletu obchodních dat. Uživatel tak intuitivně pracuje v prostředí, které se nikterak neodlišuje od práce s hlavními internetovými vyhledávači, kterými jsou Google, Bing, nebo Aks.com apod. Za pomoci této funkce mohou uživatelé vykonávat svoji práci efektivněji.

Insights Insights (také známý jako business intelligence) umožňuje jednoduchý přístup k prezentaci dat uložených v databázi, SharePoint listu a v excelovském dokumentu. Využitím funkcí, jako například Excel Services, PerformancePoint a SQL Reporting integration, nám SharePoint umožňuje vytvoření a sdílení dashboardů a reportů, které pomáhají pracovníkům zpřístupnit přesně ty informace, které pokud vhodně zkombinujeme, tak nám mohou výrazně zlepšit předvídání obchodních trendů, chování firem na trhu a v konečném důsledku napomoci k lépe informovaným vlastním rozhodnutím. 5

1. Analýza Composites Composites jsou aplikace SharePointu, které kombinují obchodní data s množstvím out-of-the-box 3 nástrojů, webových částí a vlastních řešení. Access Services, Visio Services, workflows a digitální formuláře patří mezi hojně využívané funkce SharePointu k budování kompozitních aplikací. Aplikace, které zapadají do kompozitního modelu SharePointu jsou většinou vytvořeny během dnů, než během týdnů nebo měsíců a často bez nutnosti programovat. Tato agilita4 je součástí obchodní hodnoty SharePointu. Rychlé navrhování, vytvoření a nasazení podnikových řešení, poskytuje téměř okamžitou návratnost investic.

1.3

SharePoint 2013

„Nová verze SharePointu přináší nové způsoby, jak sdílet práci a spolupracovat s jinými uživateli, jak organizovat projekty a týmy a jak hledat osoby a informace.“ [5] S novou verzí přišel Microsoft i s novou, daleko jednodušší terminologií.

1.3.1

Sdílení

V nové verzi nám SharePoint nabídne zajímavé rozhraní osobního webu, podobné například sociální sítí facebook.com. Můžeme sdílet nápady, zadávat otázky a nacházet odpovědi, sledovat příspěvky a aktuálně sledovat práci našich kolegů. To všechno pomocí nových sociálních funkcí, které jsou dostupné v celém SharePointu [6].

1.3.2

Uspořádání

Uspořádání je o tom, jak ukládáme svůj obsah v SharePointu, zda použijeme seznam, anebo knihovnu dokumentů. Dále rozhoduje uspořádání webové hierarchie a struktury prezentující náš obsah, metadata, která přiřadíme svému obsahu, pro zefektivnění vyhledávání. Pomocí funkce SkyDrive, můžeme synchronizovat svůj obsah se svým zařízením, to nám zpřístupní dokumenty i offline. Uspořádání je především o tom, jak strukturovat svá data pro optimální využití v SharePointu 2013.

1.3.3

Hledání

Hledání a hodně funkcí spojených s přístupem k obsahu se zaměřuje na možnosti vyhledávání obsahu v SharePointu. Kombinací SharePoint Search a FAST Server for SharePoint vznikl jeden výkonnější a rychlejší vyhledávač zahrnutý v SharePoint 2013. Hledání zahrnuje také možnosti business intelligence 3

Out of the box je hotový software splňující potřebu, která by jinak požadovala speciální vývojové úsilí [4]. 4 Agilita je schopnost se rychle a efektivně přizpůsobit změně [7].

6

1.3. SharePoint 2013 a schopnost hledání informací prezentovaných po aplikování business intelligence logiky na související data.

1.3.4

Vytváření

Další významné změny byly učiněny také ve způsobu, jakým se vytvářejí aplikace pro SharePoint 2013. Vznikl nový aplikační model, který podporuje tvorbu přenositelných a lightweight 5 aplikací, které budou umístěny na jiném serveru, mimo SharePoint 2013 a dalších aplikací od Windows Office. Tržiště s aplikacemi od Microsoftu podporují sdílení vlastních aplikací s dalšími organizacemi a jednotlivci, stejně jako funguje tržiště pro Windows mobily a další obdobná tržiště od jiných výrobců.

1.3.5

Správa

SharePoint 2013 poskytuje lepší možnosti ke správě, ať už se jedná o lokální řešení nebo cloudové řešení. Nové funkce archivace, eDiscovery6 a správy případů jsou dostupné v celém SharePointu, Exchange i v Lyncu 2013. Mnoho ze složitějších funkcí SharePointu jako jsou business intelligence, správa záznamů, vyhledávání atd. mají vyšší flexibilitu při správě a konfiguraci.

1.3.6

Přehled edic

U SharePointu 2013 máme na výběr ze dvou lokálních možností instalace: [8] • SharePoint Foundation 2013 • SharePoint Server 2013 – Standard licence – Enterprise licence A jedné online cloudové služby: • SharePoint Online Rozhodnutí, kterou ze zmíněných verzí vybrat není jednoduché a pokud nemáme se SharePointem dostatek zkušeností, bude lepší přenechat plánování na někom zkušenějším, který už má většinu začátečnických chyb dávno za sebou. V první řadě si musíme uvědomit, co vůbec od platformy očekáváme. K tomu může posloužit porovnání funkcí v jednotlivých verzích viz tabulka 1.1, 5

Lightweight je označení pro jednodušší, rychlejší, anebo menší část programu [9]. eDiscovery je proces identifikace a poskytování elektronických informací, které mohou být použity jako důkaz, při řešení protiprávních sporů [10]. 6

7

1. Analýza Tabulka 1.1: Porovnání funkčností v SharePointu 2013 Funkce dostupná ve verzi

Foundation

Standard

Enterprise

Access Services (2010 a 2013)

Ne

Ne

Ano

Application Management

Ano

Ano

Ano

Business Connectivity Services

Ano

Ano

Ano

Business Inteligence

Ne

Ne

Ano

eDiscovery and Records Management

Ne

Ano

Ano

Excel Services

Ne

Ne

Ano

Ano

Ano

Ano

Manage Metadata Service

Ne

Ano

Ano

PerfomancePoint

Ne

Ne

Ano

Search

Ne

Ano

Ano

Secure Store Service

Ne

Ano

Ano

Social Features

Ne

Ano

Ano

State Service

Ne

Ano

Ano

Usage and Health Data Collection

Ano

Ano

Ano

User Authentication and Authorization

Ano

Ano

Yes

User Profiles

Ne

Ano

Ano

Visio Graphics Service

Ne

Ne

Ano

Web Content Management

Ne

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Word Automation

Ne

Ano

Ano

Workflow

Ne

Ano

Ano

Health Analyzer

Windows PowerShell Cmdlets

výčet funkcí v tabulce není vyčerpávající7 . Nemá cenu si pořizovat nejdražší řešení, když využijeme jeho funkčnost ani ne z desetiny. Naopak někdo s vidinou levnějšího řešení, sáhne bez většího rozmyšlení po verzi Foundation a posléze si uvědomuje, že by pro svůj podnik a efektivnější práci potřeboval další rozšíření a tak buď přejde na lepší, dražší verzi anebo si musí doprogramovat vlastní řešení a to je většinou také drahé. Velice zajímavé a populární možnosti nám přináší SharePoint Online, už jen z hlediska menších počátečních nákladů a výdajů na údržbu. Ale i toto řešení má svá negativa, spočívající především v tom, že se o naše obchodně citlivá firemní data stará třetí strana, většinou Microsoft. Je tedy nutné zvážit míru rizika takovéhoto kroku. 7

Pro detailní přehled funkčností a jejich dostupnost v různých edicích můžeme využít tento blog: http://blog.blksthl.com/2013/01/14/sharepoint-2013-featurecomparison-chart-all-editions/.

8

1.3. SharePoint 2013 SharePoint Foundation 2013 SharePoint Foundation 2013 nám poskytuje základní uložiště obsahu a funkce pro spolupráci, které jsou zahrnuty v rámci SharePointu. Tyto funkce jsou základním požadavkem pro vytvoření standardní spolupráce a komunikačního řešení v rámci organizace. SharePoint Foundation 2013 je licencován jako součást Windows Serveru, takže v případě, že vlastníme řádnou licenci Windows Serveru, získáme také všechny funkcionality SharePoint Foundation 2013. Proto je to ideální edice pro týmy a menší organizace, které chtějí zlepšit možnosti práce s ostatními v bezpečném, snadno použitelném a společném pracovním prostředí. Tato edice je také vhodná pro počáteční seznámení se SharePointem. SharePoint Server 2013 SharePoint Server 2013 nabízí buď licenci typu Standard, nebo Enterprise. Instalace je u obou verzí stejná a liší se jen typem licence, kterou použijeme. V závislosti na typu licence je dán výčet funkcí, které budeme mít k dispozici. Standard licence nám poskytne přístup k vyhledávání, portálům, sociálním sítím a některým funkcím správy obsahu. A Enterprise licence nám poskytne zbytek funkcionalit, kterými jsou rozšířená správa obsahu, business intelligence a funkce pro podnikové aplikace. SharePoint Online SharePoint Online je cloudová služba, nabízená Microsoftem, která nám dovoluje využívat stejných funkčností jako v případě lokální verze SharePoint Serveru, jen nemusíme nic instalovat anebo spravovat. Služba může být dodána spolu s měsíčním předplatným Office 365, čímž získáme přístup k hostovanému e-mailu, kalendáři a konferenci s Microsoft Exchange a Microsoft Lync. Nebo si můžeme pořídit za měsíční příplatek samotnou službu SharePoint Online. Možnosti licencování SharePoint Online skrze Office 365 jsou založeny na faktorech, jako je počet uživatelů, kteří budou služby využívat, množství dat, které budeme potřebovat uložit a funkcí, které chceme, aby byly dostupné. Licencování Obdobně jako u Windows, SharePoint potřebuje licenci pro klientský přístup (CAL) pro každého uživatele nebo zařízení přistupující k SharePointu [11]. Takže k využívání SharePoint Foundation musíme mít ještě pořízeno odpovídající množství Windows CALs pro všechny své uživatele a nesmíme SharePoint zpřístupnit anonymním uživatelům na internetu. Nebo v případě SharePoint Serveru, si musíme pořídit odpovídající množství Standard CALs nebo Enterprise CALs, které mají samozřejmě rozdílnou cenu. Cena licencí závisí na poskytovateli a na nakoupeném množství. Standard CALs a Enterprise CALs 9

1. Analýza se dají také kombinovat. V případě, že nám stačí jen pár Enterprise CALs pro určité množství uživatelů, kteří potřebují k práci všechny funkce které nám SharePoint nabízí, tak nemusíme nakupovat tyto licence pro všechny lidi ve firmě, ale jen pro toto množství a pro zbytek uživatelů můžeme pořídit Standard CALs.

1.3.7

Stavební bloky SharePointu

V této části se pokusíme objasnit, co všechno je zapotřebí k provedení řádné instalace programu SharePoint. Jednoduché znázornění je v knize [12], kde je to popisováno jako technology stack (viz obrázek 1.2). SharePoint je platforma, která potřebuje k plné funkčnosti několik věcí. Všechno začíná u serverového hardwaru (viz část Požadavky na hardware webového serveru,. . . 1.3.8 a Požadavky na hardware databázového serveru 1.3.10), avšak není nutné, aby se jednalo přímo o server, u menších organizací stačí „obyčejný“ notebook nebo stolní počítač. Na všech strojích musí běžet Microsoft Windows Server. Potom už přidělujeme každému serveru nějakou roli v souvislosti s tím, které služby nebo funkce nám bude poskytovat. U SharePointu jsou to hlavně role webového serveru (IIS) a dalších, které nejsou nutné k instalaci SharePointu, ale pokud chceme, abychom vytvořili plně funkční prostředí s plnou funkčností, tak potřebujeme také role e-mailového serveru, řadiče domény (DC), DNS a DHCP. A nakonec potřebujeme ještě SQL server. Po splnění všech výše zmiňovaných podmínek, můžeme konečně začít instalovat SharePoint.

Obrázek 1.2: Zásobník z technologií, které tvoří SharePoint. 10

1.3. SharePoint 2013

1.3.8

Požadavky na hardware webového serveru, aplikačního serveru a instalaci na jediný server

Hodnoty uvedené v tabulce 1.2 jsou minimální hodnoty pro instalaci na samotný server s vestavěnou databází a pro webový a aplikační server nainstalovaný na více serverech, na kterých běží SharePoint 2013. U všech instalačních scénářů musíme mít dostatek místa na pevném disku, jak pro základní instalaci, tak pro diagnostiku, jakou je logování, ladění a vytváření výpisů paměti. V případě produkčního využití, musíme počítat s místem navíc pro každodenní operace [14].

Tabulka 1.2: Minimální požadavky na hardware webového, aplikačního a samostatného serveru. Instalační scénář

Typ nasazení a rozsah

RAM CPU

Místo na disku 80 GB pro systémový disk

Jediný server s vestavěnou databází nebo jediný server, který používá SQL server

Vývojová nebo zkušební instalace SharePoint Serveru 2013 nebo SharePoint Foundation 2013 s minimem doporučených služeb pro vývojové prostředí.

8 GB

64-bit, 4 jádra

Jediný server s vestavěnou databází nebo jediný server, který používá SQL server

Vývojová nebo zkušební instalace SharePoint Serveru 2013 nebo SharePoint Foundation 2013 s běžícím Visual Studio 2012 a minimem doporučených služeb pro vývojové prostředí.

10 GB

64-bit, 4 jádra

80 GB pro systémový disk

Jediný server s vestavěnou databází nebo jediný server, který používá SQL server

Vývojová nebo zkušební instalace SharePoint Serveru 2013 nebo SharePoint Foundation 2013 s běžícími všemi dostupnými službami.

24 GB

64-bit, 4 jádra

80 GB pro systémový disk

Webový server nebo aplikační server v třířadé farmě

Pilotní, uživatelské testy8 nebo produkční nasazení SharePoint Serveru 2013 nebo SharePoint Foundation 2013

12 GB

64-bit, 4 jádra

80 GB pro systémový disk

11

1. Analýza

1.3.9

Minimální požadavky na software

Tato část obsahuje minimální požadavky na software, které jsou zobrazené v tabulce 1.3 pro každý server ve farmě. Tabulka 1.3: Minimální softwarové požadavky pro SharePoint 2013 Komponenta Databázový server ve farmě

Minimální požadavky Jeden z následujících: • 64-bit edice Microsoft SQL Server 2012 • 64-bit edice Microsoft SQL Server 2008 R2 (SP1) Jeden z následujících: • 64-bit verze Windows Server 2008 (Standard, Enterprise nebo Datacenter) • 64-bit verze Windows Server 2012 (Standard nebo Datacenter) Microsoft .NET Framework 4.5 Všechny nejnovější opravy

Samostatný server s vestavěnou databází

Jeden z následujících: • 64-bit verze Windows Server 2008 (Standard, Enterprise nebo Datacenter) • 64-bit verze Windows Server 2012 (Standard nebo Datacenter) Microsoft .NET Framework 4.5 Všechny nejnovější opravy SharePoint instalace Microsoft SQL Server 2008 R2 Express

Webové a aplikační servery

Jeden z následujících: • 64-bit verze Windows Server 2008 (Standard, Enterprise nebo Datacenter) • 64-bit verze Windows Server 2012 (Standard nebo Datacenter) Microsoft .NET Framework 4.5 Všechny nejnovější opravy

1.3.10

Požadavky na hardware databázového serveru

Požadavky uvedené v tabulce 1.4 se vztahují k databázovým serverům v prostředí, které mají více serverů ve farmě. To znamená, že máme Windows Server, na kterém běží jenom SQL server. 8 Uživatelské testy (neboli UAT) je testování softwaru, aby se zajistilo, že zvládne požadavky v reálných situacích, v souladu se specifikací zadání [13].

12

1.3. SharePoint 2013 Tabulka 1.4: Požadavky na hardware databázového serveru Komponenta CPU

Minimální požadavky • 64-bit, 4 jádra pro menší nasazení (méně než 1 000 uživatelů) • 64-bit, 8 jader pro střední nasazení (1 000 až 10 000 uživatelů)

RAM

• 8 GB pro menší nasazení (méně než 1 000 uživatelů) • 16 GB pro střední nasazení (1 000 až 10 000 uživatelů) Pro rozsáhlejší nasazení, více než 10 000 uživatelů

Pevný disk

80 GB pro systémový disk Místo na pevném disku záleží na tom, kolik obsahu máme ve svém nasazení.

1.3.11

Architektura

V předešlé části 1.3.7 jsme se seznámili s tím, co všechno potřebuje SharePoint, aby fungoval. V této části se podíváme, jak vypadá základní architektura uvnitř SharePointu, abychom pochopili hierarchickou strukturu SharePointu (viz obrázek 1.3). Tato struktura nám přináší mnohé výhody, například dědění oprávnění, kvót a dalších, anebo specifické nasazení řešení.

Obrázek 1.3: Hierarchie SharePointu

13

1. Analýza Farms The SharePoint farm, neboli farma je základ hierarchie SharePointu. Je to vlastně kolekce jednoho nebo více SharePoint serverů, a jednoho nebo více Microsoft SQL serverů, která nám poskytuje základní služby SharePointu, jež jsou vázány na jednu konfigurační databázi, uloženou v SQL serveru a vytvořenou při prvotní instalaci farmy. Při instalaci máme na výběr vytvořit buď novou farmu, anebo přidat server do již vytvořené farmy. Web applications K existenci farmy je potřeba nejméně jedné webové aplikace. Tato aplikace je známá jako centrální administrace a je vytvořená již při instalaci. Této aplikaci a všem dalším aplikacím vytvořeným v SharePointu je vytvořena odpovídající webová stránka v IIS a díky tomu je naše aplikace přístupná všem uživatelům s přístupem k našemu serveru a aplikaci. Každé webové aplikaci v SharePointu je přiřazena obsahová databáze v SQL serveru. Site collections Každá funkční webová aplikace vyžaduje alespoň jednu kolekci webů. Kolekce webů je logický kontejner, který obsahuje jeden nebo více webů a tyto weby zprostředkují uživateli obsah. To nám opět pomáhá zjednodušit správu všech webů tím, že provedeme konkrétní nastavení u kolekce webů a toto nastavení poté podědí i všechny weby v kolekci. Sites Každá kolekce webů vyžaduje alespoň jeden web nejvyšší úrovně tzv. root, často označovaný jako web. Z jednotlivých webů můžeme vytvářet jednoduše další weby, podle povolených šablon v kolekci webů. Pokud vlastník webu nepatří do skupiny administrátorů webové kolekce, tak může porušit dědění za účelem mít kompletní kontrolu nad svým webem. Pokud neporuší dědění a není členem skupiny administrátorů webové kolekce, tak nemůže měnit uživatelské oprávnění na nový web. A nakonec se dostáváme k obsahu, který je publikován prostřednictvím webu. Obsah mohou tvořit: • Seznamy • Knihovny • Složky • Položky seznamu • atd. 14

1.4. Vysoká dostupnost Limity SharePoint 2013 má sice nějaké limity [15], ale jsou nastaveny tak vysoko, že nás bude limitovat hlavně hardware a peníze na hardware a údržbu. Dá se tedy říci, že SharePoint 2013 sám o sobě nikoho nelimituje.

1.4

Vysoká dostupnost

„Vysoká dostupnost je často definována jako pojem vyjadřující spolehlivost systémů a služeb. Dostupností se rozumí veličina udávající to, že systém je k dispozici v případě, že je vyžádáno jeho použití a typicky se setkáme s vyjádřením v procentech.“ [16] Pět devítek (99,999 %) je častý cíl pro vysokou dostupnost, což odpovídá zhruba pěti minutám výpadku ročně. Tohoto cíle je ovšem velmi těžké dosáhnout a musíme si dobře rozmyslet, jestli se nám to vůbec vyplatí. Řešit vysokou dostupnost má cenu hlavně v případech, kdy potřebujeme, aby naše aplikace byla dostupná pokud možno nepřetržitě, protože je významně důležitá pro náš podnik a tedy v případě jejího výpadku dojde k obrovským peněžním ztrátám. V případě, že by tyto ztráty byly vyšší než výdaje spojené s vysokou dostupností tak bychom o dosažení vysoké dostupnosti, měli vážně uvažovat. K výpadkům může dojít buď plánovaně, například restartováním serveru po nainstalování důležitých aktualizací, anebo neplánovaně: porucha hardwaru, výpadek proudu, výpadek sítě, chyba v aplikaci, chyba v lidském faktoru atd. V obou případech je naší snahou co nejrychleji zprovoznit kritické aplikace. Samozřejmě neplánované výpadky jsou pro nás horší, ale o to víc je důležitější se na ně v předstihu připravit. K tomu slouží tzv. disaster recovery plan (viz část Disaster Recovery Plan 1.5).

1.4.1

Metody vysoké dostupnosti

Už víme co to je vysoká dostupnost, ale pořád jsme si nevysvětlili, jak ji tedy dosáhnout. V případě, že nám vypadne celý server, tak by se nám hodilo mít někde poblíž záložní server, s obsahově identickými daty. V případě výpadku sítě od jednoho poskytovatele, nám funkčnost může nahradit připojení k jinému poskytovateli. Takže vždy mít k dispozici zálohu, neboli dělat redundanci. K dosažení vysoké dostupnosti je vhodné využívat předpřipravené nástroje, které nám nabízí buď konkrétní aplikace, operační systém, anebo virtuální stroj. Využití virtuálního prostředí k získání vysoké dostupnosti nám přináší nejvíce prostředků a tím pádem, je více než vhodné se pustit právě do virtualizace. Například virtualizační platforma Hyper-V nám nabízí tyto možnosti: • Na úrovni Hyper-V serveru jsou to: – Hyper-V failover cluster 9 9

Převzetí služeb při selhání serveru v klastru.

15

1. Analýza – Hyper-V replikace • Uvnitř Hyper-V serveru, můžeme využít aplikační možnosti jako: – Aplikační failover cluster – Aplikační vyvažování zátěže Hlavní výhodou použití vysoké dostupnosti na úrovni virtuálního stroje je to, že některé aplikace, nebo služby nepodporují nástroje pro vysokou dostupnost. Např. AD nebo DNS. Takže jediná možnost, jak učinit tyto služby vysoce dostupné je na úrovni Hyper-V serveru. Hyper-V server taky nabízí možnost live migration, což znamená, že se za běhu dokáže přesunout na jiný stroj, což opět vede ke zvýšení vysoké dostupnosti.

1.4.2

Vyvažování zátěže

Vyvažování zátěže není jen jedna z metod vysoké dostupnosti, ale je to i mechanizmus, který chrání výkon naší aplikace, nebo služby i v době nejvyššího zatížení serveru, který by již samostatný server nezvládal, a sice tím, že rozloží zátěž na další servery. To vede ke zrychlení odezvy serveru, protože obhospodařuje méně požadavků od klientů. Rozložení zátěže vyžaduje buď software, nebo hardware, který rozděluje příchozí komunikaci mezi dostupné servery. Jestli použijeme hardware, nebo software, záleží hlavně na schopnostech splnit naše očekávání. Vyvažování zátěže v SharePointu 2013 SharePoint 2013 podporuje několik možností pro vyvažování zátěže, z nichž jsou některé konfigurovatelné v rámci SharePointu. Novinkou v SharePoint 2013 je Request Manager service. Tato služba pracuje jak s hardwarovými tak i se softwarovými nástroji pro vyvažování zátěže. Dále umožňuje definovat pravidla, která řídí příchozí komunikaci, podle kterých zjistíme na jaký webový server odeslat požadavek. Jedno z mnoha pravidel, které můžeme vytvořit, je založeno na optimální funkčnosti serveru. To nám pomůže zmírnit zatížení nejvytíženějších serverů naší farmy a tím vyvážit zátěž [17]. Network Load Balancing Network Load Balancing zkráceně NLB je funkce, která je volně dostupná ve Windows Serveru. NLB se používá pro bezstavové (HTTP) připojení, které je u webového serveru s IIS. NLB nám umožní schovat za jednu virtuální IP adresu několik webových serverů (uzlů) v klastru. Klastr může obsahovat 2–32 uzlů. Řešení je škálovatelné, takže v případě, že je nedostatek serverů v klastru, můžeme jednoduše přidat další server do klastru. NLB může detekovat, jestli je uzel dostupný, za pomocí tzv. heartbeat zpráv. Serverům v klastru můžeme 16

1.5. Disaster Recovery Plan nastavit prioritu podle jejich dostupnosti. Nebo za pomoci pravidel portů můžeme nastavit, které porty budeme vyvažovat. Podle těchto algoritmů se řídí přeposílání požadavků na uzly uvnitř klastru. Další informace o NLB, můžeme najít na stránkách Microsoftu [18].

1.5

Disaster Recovery Plan

Disaster recovery plan neboli plán pro obnovení po havárii je podnikový plán, který přesně definuje, jak rychle a efektivně obnovit práci za účelem minimalizace škod, v případě havárie [19]. Při volbě DR, spoléhají organizace na úroveň požadované služby, která je měřena dvěma cíli obnovy: • Recovery time objective je množství času, mezi výpadkem a obnovením provozu. • Recovery point objective je bod v čase, do kterého lze obnovit data. A to odráží množství dat, o která nakonec přijdeme, po procesu obnovy. Tyto cíle budou stanoveny v právním dokumentu Service Level Agreement, kterým se musí řídit poskytovatel. Metody, které můžeme využít k obnově: • Cold standby je způsob zálohování, který zahrnuje mít identický systém jako zálohu, pro primární systém. To nám může zajistit dostupnost systému během několika hodin nebo dnů. • Warm standby je způsob zálohování, který zahrnuje mít identický systém jako zálohu běžící na pozadí primárního systému. To nám může zajistit dostupnost systému během několika minut nebo hodin. • Hot standby je redundantní metoda, která zahrnuje mít identický systém běžící zároveň s primárním systémem. To nám může zajistit dostupnost systému během několika vteřin nebo minut. Tyto metody počítají s tím, že je náš záložní systém někde mimo naši firmu. Například v hostovaném datacentru.

1.6

Firemní analýza

V této části si ukážeme, jak by mohla probíhat firemní analýza z pohledu administrátora SharePointu. Tato analýza vzniká většinou již ze zažitých a ověřených postupů, které vedou ke zdárnému konci. A budeme z ní vycházet prakticky u všech typů firem, ať jsou malé nebo velké a nezávisle na spravovaných datech. Tyto rozdíly se promítnou až u konkrétních otázek. 17

1. Analýza Všechno začíná konzultací s firemním administrátorem, nebo někým, kdo má přehled v oboru IT a dokáže nám odpovědět na naše konkrétní otázky. Nejprve se důkladně seznámíme s firemním prostředím. Zajímá nás hlavně, jaké servery firma používá a to především kvůli otázce případných licencí, anebo využití těchto serverů pro naše navrhované řešení SharePointu. Většina firem má například již implementovaný server s DC, který ovládá AD, SQL Server, poštovní server, DNS atd., nebo můžou mít servery poskytující služby, které se dají propojit se SharePointem, jako například Lync a Office We Apps. Dále nás zajímá, jestli firma používá ve svém prostředí nějakou virtualizační platformu, kterých je na trhu samozřejmě více. Virtualizace nám totiž přináší výhody, mezi které patří: zjednodušená správa, efektivnější využití hardwaru, snížení nákladů na provoz apod. Má firma nějaký Disaster recovery plan? Pokud nemá, tak bychom měli apelovat na jeho zavedení. Pokud má, tak se s ním musíme seznámit a dodržovat SLA. Další z kroků je seznámení se se správou. Jaký budeme mít přístup k serverům a pravomoci. S tím souvisí vznik servisních účtů a vzdálené připojení k serverům, například přes VPN. Dále nás zajímá, jakou platformu firma dosud využívala. Může se jednat o novou firmu, která chce nasadit první platformu, což je samozřejmě jednodušší a nepřináší to složitá úskalí integrace jiného systému do systému SharePoint, anebo vylepšení starší verze SharePointu verzí novější. Další krok je revize firemního obsahu. Jaká data firma spravuje? Jaký je jejich objem? Jaká je jejich struktura? Jaké aplikace firma využívá? Většina zákazníků chce sice přejít na novější platformu, ale ráda by si udržela stejná data, se stejnou strukturou jako dosud a to tak, aby je přechod na novější platformu ničím nebrzdil a mohli hned začít efektivně pracovat na nové platformě, přinášející nové funkce a rozšíření. Další otázka se týká firemních zdrojů. Je firma schopná zajistit všechen potřebný hardware a software? Zde můžeme vycházet z minimálních požadavků na hardware a software (viz část Požadavky na hardware webového serveru,. . . 1.3.8). Je možné, že má firma v záloze nějaký nevyužitý hardware, anebo licence na software, ale jinak je potřeba všechno ostatní obstarat. Nejedná se o finančně nejlevnější záležitost a může se stát, že se v tomto bodě firma teprve dozví, kolik by takové řešení vůbec stálo a zjistí, že na to nemá dostatek finančních prostředků. Je velice důležité mít nejen produkční řešení, ale i případné další prostředí pro testování a vývoj. Bez nich by bylo produkční řešení velice nestabilní. Testování aplikací by zbytečně zatěžovalo celý systém a tím všechny uživatele, kteří očekávají rychlou odezvu systému. Vývoj v ostrém prostředí může zase vést k nečekaným chybám, které mají negativní efekt na celý systém a jeho spolehlivost. Po detailním seznámení se s konkrétním firemním prostředím a získáním odpovědí na naše otázky, můžeme přikročit k návrhu našeho vlastního řešení. 18

Kapitola

Návrh V této kapitole nás čekají obecné informace důležité k navržení našeho řešení. Tyto informace se budou týkat fyzické architektury a topologie SharePointu. Dále navrhneme naše konkrétní firemní řešení i s návrhem DRP. Z konkrétního návrhu řešení budeme vycházet v dalších kapitolách.

2.1

Fyzická architektura

Fyzická architektura se skládá z jednoho nebo více serverů a síťové infrastruktury. Fyzická architektura je typicky popisována svojí velikostí a topologií. Velikost lze měřit několika způsoby, jako je například počet uživatelů, nebo počet dokumentů a to kategorizuje farmu na malou, střední a velkou. Zato topologie používá myšlenku vrstev neboli řad, nebo skupinu serverů k definování logického uspořádání farmy serverů [20].

2.1.1

Velikost

SharePoint je škálovatelná platforma a její nasazení začíná vždycky jedním SQL serverem a SharePoint serverem a poté se přidávají další servery. Takže z malé farmy, můžeme jednoduše dostupnými prostředky udělat velkou farmu, anebo naopak. • Malá farma se obvykle skládá ze dvou webových serverů a databázového serveru. Jeden z webových serverů hostí centrální administraci a druhý zpracovává zbytek úkolů, jako je poskytování obsahu pro uživatele. • Střední farma se většinou skládá ze dvou nebo více webových serverů, dvou aplikačních serverů a více než jednoho databázového serveru. • Velká farma se považuje za třířadou topologii, kde je v každé řadě jednoúčelový server. Tyto servery jsou rozdělovány do skupin podle jejich 19

2

2. Návrh role ve farmě. Například všechny služby související s klienty jsou seskupeny do skupiny o jednom, nebo dvou serverech a v případě nedostatku výpočetního výkonu, přidáme do skupiny další server.

2.2

Zásady návrhu topologie

Tradiční třířadá role farmy Microsoft SharePoint 2013 může být v nouzi nasazena na samostatný server pro výzkum, nebo vývoj, nebo na více serverů [21]. Třířadá role zahrnuje: • Role webového serveru – rychlý, light-weight server, který reaguje na požadavek uživatele na webové stránky, webové služby a webové části. Dále směřuje požadavky na příslušné aplikační servery. • Role aplikačního serveru – poskytuje servisní funkce produktů SharePoint a technologií. Pomocí centrální administrace přiřadíme služby ke konkrétnímu aplikačnímu serveru. Po nasazení je vhodné zkontrolovat všechny služby a v případě, že některá služba spotřebovává neúměrné množství zdrojů, tak ji umístíme na jiný server. • Role databázového serveru – ukládá obsah a servisní data. V menším prostředí mohou být všechny databáze přiřazeny k jednomu databázovému serveru. Ve větším prostředí mohou být rozšířeny na více serverech. Všechny databáze mohou být v klastru, anebo zrcadleny pro failover ochranu. V malých farmách mohou být serverové role kombinované na jeden, nebo dva servery. Například role webového a aplikačního serveru mohou být kombinovány na jednom serveru (viz obrázek 2.1), nebo na více serverech pro dosažení redundance.

2.2.1

Příklady topologie

Na obrázku 2.1 můžeme vidět příklady malých farem. Tyto farmy se typicky používají pro výzkum, vývoj a testování, nebo v prostředí, které má omezený počet uživatelů a nepotřebuje být odolné vůči chybám.

20

2.3. Návrh firemního řešení

Obrázek 2.1: Příklady nasazení menších farem SharePointu 2013

2.3

Návrh firemního řešení

Z firemní analýzy (viz část Firemní analýza 1.6) navrhujeme naimplementovat malou farmu, která se bude skládat ze dvou SharePoint serverů a jednoho SQL serveru (viz obrázek 2.2). Servery DC, Exchange a Web Apps jsou ve firmě již nainstalovány. Jedná se o dvouřadou topologii, kde v první řadě jsou role jak webového, tak aplikačního serveru. A ve druhé řadě se jedná jen o roli databázového serveru. Jelikož bude firma poskytovat kritickou aplikaci, tak tuto aplikaci učiníme vysoce dostupnou. Kritická aplikace bude běžet na dvou serverech, které budou propojeny pomocí NLB do klastru. 21

2. Návrh

Obrázek 2.2: Návrh modelového řešení

2.4

Návrh DRP

Z firemní analýzy (viz část Firemní analýza 1.6) jsme se rozhodli pro nejlevnější řešení a tím jsou zálohy systému. Nejdůležitější firemní data budeme zálohovat každý den o půlnoci tak, že zálohujeme konkrétní aplikaci obsahující tyto data. Celý systém na virtuálních strojích budeme zálohovat o víkendu, kdy je na to dostatek času a lidé nejsou v práci a nevyužívají náš systém. V případě nějaké havárie, obnovíme data z nejaktuálnější zálohy.

22

Kapitola

Implementace modelového prostředí Naším cílem bude vytvořit co nepřesnější podobu firemního prostředí, abychom na něm mohli posléze testovat funkčnost nasazení nové platformy SharePoint 2013. Díky tomu, můžeme při ostrém nasazení předejít nepříjemnostem a provést práci rychleji, pohodlněji a bez problémů. Vybrali jsme si návrh řešení z předchozí části (viz část Návrh firemního řešení 2.3), který se nyní pokusíme celý naimplementovat v rámci modelového řešení. Toto řešení splňuje firemní požadavky na vysokou dostupnost kritické aplikace. Z návrhu plyne, že se setkáme jak s vytvořením nové farmy, tak s přidáváním serverů do již existující farmy. Dále si ukážeme jednu z možností, jak lze řešit vysokou dostupnost aplikací. V této kapitole se pokusíme podrobně vysvětlit jednotlivé kroky implementace. Z návrhu vidíme, že obsahuje několik serverů a tak se většina kroků bude dělat vícekrát, například instalace OS musí být provedena na každém virtuálním počítači. Tyto kroky mají vesměs stejný, anebo podobný scénář. A bylo by vhodné je zautomatizovat pomocí skriptů v PowerShellu. Ale jelikož se jedná o mé první zkušenosti s nasazením platformy, tak využiji instalačních a konfiguračních průvodců.

3.1

Fyzický server pro implementaci

Celé řešení bude implementováno na jednom fyzickém serveru s těmito parametry: • 64 GB operační paměti • Čtyřjádrový procesor • Disková kapacita 2,2 TB a dvě síťové karty V-LAN a V-WAN 23

3

3. Implementace modelového prostředí Na tomto serveru nainstalujeme virtualizační platformu Hyper-V a za pomoci virtuálních strojů vytvoříme identické prostředí, jako je na obrázku 2.2. Jelikož bude implementované řešení určeno k otestování nové verze platformy SharePoint 2013, tak můžeme využít neomezené množství MSDN licencí, které máme k dispozici v rámci firmy.

3.2

Instalace operačního systému

Jako operační systém pro všechny servery bude použit Windows Server 2012 R2 Standard, kromě serverů se SharePointem 2013, kde bude použit Windows Server 2012 Standard, protože v době implementace modelového řešení, SharePoint 2013 nepodporoval Windows Server 2012 R2 bez SP1, který ještě nevyšel. Na instalaci se to ovšem neprojeví, obě instalace jsou shodné. Instalace operačního systému provedeme následovně: • Změna hodnoty Time and currency format na Czech. • Výběr verze: Windows Server 2012 R2 Standart (Server s GUI) – GUI kvůli kompatibilitě s aplikacemi na SharePointu a jednodušší správě. – Standard, protože máme neomezené množství MSDN licencí. • Potvrdíme licenční podmínky. • Zvolíme typ instalace Custom: Install Windows only (advanced). • Alokujeme disky, pokud nám stačí jeden disk, klikneme rovnou na další. • Po instalaci musíme nastavit heslo pro administrátora, které splňuje požadavky na komplexnost [22]. Po přihlášení do Windows Server 2012 R2, se nám automaticky spustí Server Manager. To je přehledný nástroj pro administrátora, kde je nám umožněno konfigurovat lokální a vzdálené servery. Tento nástroj budeme potřebovat v následující implementaci například k: • Přidání nových rolí a funkcí serveru. • Nastavení jména, IP adresy, firewallu, vzdálené plochy a aktualizací. • Přidání do domény. Dále slouží jako rozcestník k ostatním nástrojům a vidíme zde přehled událostí, služeb, výkonu atd. 24

3.3. Příprava Hyper-V serveru

3.3

Příprava Hyper-V serveru

Po nainstalování OS (viz část Instalace operačního systému 3.2), uděláme ze serveru Hyper-V server, podle instalace a konfigurace Hyper-V serveru na stránkách [23]. Přidání role Hyper-V ve Windows Server 2012 R2 provedeme následujícími kroky: 1. Uvnitř nástroje Server Manager, v nabídce Manage, klikneme na Add Roles and Features. 2. Na stránce Before you begin, jsme informování o tom, že si máme ověřit připravenost serveru, aby zvládl případné role a funkce, které chceme nainstalovat. 3. Na stránce Installation Type, zvolíme Role-based or feature-based installation. 4. Na stránce Server Selection, vybereme náš server (je už přednastavený). 5. Na stránce Server Roles, vybereme roli Hyper-V a přidáme nástroje pro správu virtuálních strojů, kliknutím na Add Features. 6. Na stránkách Virtual Switches, Migration a Default Stores vybereme vhodné možnosti. My si na stránce Virtual Switches vybereme síťovou kartu V-LAN, pro komunikaci v rámci lokální sítě. 7. Na stránce Confirmation, můžeme zaškrtnout checkbox pro automatický restart a klikneme na tlačítko Install. V nástroji Hyper-V Manager vytvoříme pro každý server z návrhu (viz část Návrh firemního řešení 2.3) vlastní virtuální stroj a řešení rozšíříme o testovací a zálohovací virtuální stroje (viz obrázek 3.1). Těmto virtuálním strojům přidělíme potřebné zdroje (paměť, místo na disku a procesory), podle toho, jaké role a funkce budou plnit a nesmíme opomenout na limity fyzického stroje (viz část Fyzický server pro implementaci 3.1). Například pro SharePoint Server využijeme tabulku minimálních požadavků na hardware 1.2 a pro SQL Server tabulku požadavků na hardware 1.4, s tím, že na testovací prostředí bez zátěže, nám stačí minimální požadavky.

25

3. Implementace modelového prostředí

Obrázek 3.1: Virtuální stroje v Hyper-V Manageru

3.3.1

Vytvoření virtuálních počítačů

Přidání virtuálních strojů provedeme následovně: 1. Otevřeme Hyper-V Manager. 2. V navigačním panelu nalevo klikneme pravým tlačítkem na server, kde běží Hyper-V, potom zvolíme New → Virtual Machine. 3. Na stránce Before you begin, máme možnost kliknout buď na tlačítko: • Next a pokračovat ve vlastní konfiguraci. • Finish a vytvořit virtuální stroj s výchozím nastavením. 4. Na stránce Specify Name and Location, nastavíme jméno stroje a lokaci virtuálního stroje, v našem případě D:\HV\. 5. Na stránce Specify Generation, vybereme generaci virtuálního stroje. Druhá generace nám nabízí nové možnosti, jako třeba rychlejší spuštění systému, ale nepodporuje starší systémy [24]. V našem případě můžeme zvolit druhou generaci. 6. Na stránce Assign Memory přiřadíme virtuálnímu stroji dostatek paměti pro spuštění, podle toho jaká bude jeho role a funkce. Dále zaškrtneme 26

3.4. Doménový řadič použití dynamické paměti, které nám v případě nečinnosti serveru šetří zdroje serveru. 7. Na stránce Configure Networking, zvolíme V-LAN. 8. Na stránce Connect Virtual Hard Disk, zaškrtneme Create a virtual hard disk a specifikujeme jméno, místo vytvoření a velikost disku. 9. Na stránce Installation Options vybereme možnost Install an operating system from a bootable image file a specifikujeme cestu k instalačnímu médiu (*.iso). 10. Na stránce Summary zkontrolujeme naše nastavení a klikneme na tlačítko Finish. Po skončení konfigurace rozklikneme náš virtuální stroj, zmáčkneme tlačítko Start a můžeme začít instalovat OS (viz část Instalace operačního systému 3.2).

3.4

Doménový řadič

Řadič domény (DC) je server, na kterém je nainstalovaná role Active Directory Domain Services (AD DS). Tato role nám umožňuje centrální správu uživatelů, skupin, zabezpečení a oprávnění v rámci domény. Můžeme zde definovat politiku počítačů, uživatelů, anebo skupin. SharePoint využívá tento server například k ověřování uživatelů při přihlášení a podle jejich nastavení oprávnění jim zpřístupní určitý obsah a další možnosti. Ještě před tím, než se pustíme do instalace a konfigurace DC, nastavíme si jméno serveru a IP adresu. Nastavení DC začíná podobně jako v případě Hyper-V serveru (viz část Příprava Hyper-V severu 3.3), liší se až výběrem rolí. Zde vybereme role Active Directory Domain Services a DNS Server a potvrdíme funkce spojené s rolemi. V případě menších firem a našeho modelového řešení, můžeme tyto role nainstalovat na samostatný server. V případě větších firem by bylo vhodné mít každou roli na zvláštním serveru. Vzhledem k důležitosti těchto služeb se nabízí nasazení vysoké dostupnosti. Pokud bychom potřebovali ještě zprovoznit připojení pro klientské počítače, nainstalovali bychom i roli DHCP, ale jelikož naše modelové řešení obsahuje jenom servery se staticky přidělenou IP adresou, není tato varianta potřeba. Po dokončení instalace rolí, se na stránce Results objeví možnost Promote this server to a domain controller, na kterou klikneme, abychom povýšili náš server na DC. Otevře se nám konfigurační průvodce, kde budeme postupovat následujícími kroky: 1. Na stránce Deployment Configuration vybereme možnost Add a new forest, jelikož zatím nemáme žádnou doménu a ani les, tak nemáme ani 27

3. Implementace modelového prostředí jinou možnost. A specifikujeme jméno naší domény, v našem případě LAB.loc. Jedná se o neexistující doménu nejvyššího řádu určenou jen pro naše lokální testování. 2. Na stránce Domain Controller Options necháme funkční úrovně na původní hodnotě. Tato možnost je tu kvůli zpětné kompatibilitě s dalšími DC, které běží na starších OS. A nastavíme heslo DSRM10 . 3. Na stránce DNS Options se zobrazí varování, kvůli neexistující doméně, o tom víme a můžeme to ignorovat a pokračovat. 4. Na stránce Additional Options necháme přednastavené The NetBIOS domain name: na LAB, je to tu kvůli zpětné kompatibilitě. 5. Na stránce Paths nastavíme umístění pro AD DS soubory. My ponecháme výchozí nastavení. 6. Na stránce Review Options máme přehled našeho nastavení, který můžeme zkontrolovat. 7. Na stránce Prerequisites Check proběhne kontrola počátečních podmínek. V případě, že se nezobrazí žádné chybové hlášení, můžeme začít instalovat.

3.4.1

Vytvoření záznamu v DNS

Hlavní význam DNS serveru je zjednodušení používání internetu tím, že místo IP adres můžeme používat jména. Všem virtuálním serverům v modelovém prostředí nastavíme DNS server na počítač s DC, kde běží DNS. To nám umožní centrální správu záznamů, kde definujeme jména a IP adresy. A nemusíme používat soubor /etc/hosts. Takže veškeré připojení k internetu povede přes tento DNS server. Díky jednomu záznamu v DNS tak můžeme například zprovoznit webovou aplikaci, vytvořenou v SharePointu napříč celou doménou. Při platné doméně se můžeme propojit s celým internetem. Nový DNS záznam vytvoříme tímto způsobem: 1. Nejprve spustíme DNS Manager, například zeServer Manager → Tools → DNS. 2. Potom rozklikneme náš server (LABAD) a následně Forward Lookup Zones. 3. Pravým tlačítkem klikneme na příslušnou zónu (LAB.loc) a zvolíme New Host(A or AAAA). . . (viz obrázek 3.2). 4. Vyplníme jméno a IP adresu a klikneme na Add Host. 10

28

DSRM povoluje administrátorovi opravit nebo obnovit databázi AD [25].

3.4. Doménový řadič

Obrázek 3.2: Ukázka z DNS Manageru, vytváření nového záznamu

3.4.2

Vytvoření účtů v AD

Nového uživatele vytvoříme tímto způsobem: 1. Nejprve spustíme Active Directory Users and Computers, například z Server Manager → Tools → Active Directory Users and Computers. 2. Potom rozklikneme naši doménu (LAB.loc). 3. Pravým tlačítkem klikneme na Users → New → User (viz obrázek 3.3). 4. V novém okně New Object – User, vyplníme údaje o uživatelovi (Full name a User logon name). 5. Dále vyplníme heslo a případné další možnosti podle našeho uvážení. 6. Nakonec zkontrolujeme uživatelské údaje a klikneme na Finish. Po přidání uživatele se nám zpřístupní tento účet v rámci celé domény. A další uživatelské nastavení po pravém kliknutí na uživatele a Properties

29

3. Implementace modelového prostředí

Obrázek 3.3: Ukázka z AD, vytváření nového uživatele

3.4.3

Příprava účtů v AD pro instalaci SQL Serveru a SharePoint Serveru

Před tím, než se pustíme do samostatné instalace SQL serveru a SharePoint serveru, tak si připravíme několik účtu v AD. Samozřejmě na instalaci a provoz těchto serverů bychom mohli využít již vytvořený účet doménového administrátora, ale pokud nám jde o bezpečnost, tak to neděláme a vytvoříme účty s co nejmenším možným oprávněním pro splnění cílů, ke kterým jsou určeny. Účty vytvoříme podle návodu (viz část Vytvoření účtů v AD 3.4.2).

30

3.4. Doménový řadič Jedná se o tyto čtyři doménové účty: • spfarm • spinstall • sqlinstall • sqluser Výsledek vidíme na obrázku 3.4. Pokud bychom chtěli být ještě více důslední, vytvořili bychom pro každý server svůj vlastní účet pro instalaci a provoz. Například pod účtem spinstall budeme teď instalovat oba SharePoint servery, kde bude mít tento účet práva administrátora, takže v případě nějaké nechtěné chyby, můžeme ovlivnit oba dva servery, místo jen jednoho. Dále je doporučené pro každou službu běžící jak na SQL Serveru, tak na SharePoint Serveru vytvořit svůj vlastní účet. Detailní přehled účtů, služeb a oprávnění, je rozepsán zde [26]. Účty spinstall a sqlinstall musíme přidat do skupiny lokálních administrátorů na serveru (viz 3.4.3), kde je využijeme k instalaci. To znamená, že na serveru, kde budeme instalovat SQL server, bude přidán do skupiny lokálních administrátorů jenom účet sqlinstall (viz obrázek 3.5).

Přidání do skupiny lokálních administrátorů Přidání účtů do skupiny lokálních administrátorů provedeme následujícím způsobem: 1. Spustíme Computer Management, například z Server Manager → Tools → Computer Management. 2. Rozklikneme Local Users and Groups, vybereme Groups a dvojklikem vybereme Administrators. 3. Klikneme na Add. . . . 4. Tlačítkem Locations. . . vybereme naši doménu (počítač musím být v doméně, jinak se k účtům nedostaneme). 5. Přidáme náš doménový účet, podle serveru, který instalujeme: • LAB\spinstall • LAB\sqlinstall

31

3. Implementace modelového prostředí

Obrázek 3.4: Připravené účty pro SQL server a SharePoint server

32

3.5. Instalace SQL Serveru

Obrázek 3.5: Přidání doménových účtů do skupiny lokální administrátoři

3.5

Instalace SQL Serveru

V této části si projdeme celou instalací SQL Serveru 2012. Vycházel jsem z návodu na této stránce [27]. Přihlásíme se na účet sqlinstall, který jsme vytvořili (viz část Příprava účtů v AD. . . 3.4.3). Jediný účel tohoto účtu je instalace SQL serveru a my budeme instalovat SQL Server 2012 s SP1. Po spuštění instalačního CD se nám objeví úvodní obrazovka SQL Server Installation Center, kde vybereme v levé nabídce Installation a New SQL stand-alone installation or add features to an existing installation. Proběhne kontrola, která zkontroluje oprávnění našeho instalačního účtu, jestli máme nainstalovanou správnou verzi .NET Framework atd. V případě, že se vyskytne nějaký problém, musíme jej před dalším pokračováním opravit. Na další obrazovce SQL Server 2012 Setup v levé nabídce Product Key zadáme náš licenční klíč (je přednastavený), ale máme možnost vyzkoušet i zkušební verzi se stejnou funkcionalitou na 180 dní. 33

3. Implementace modelového prostředí Na stránce License Terms potvrdíme licenční podmínky. Na stránce Product Updates se zkontroluje, jestli nejsou k dispozici nějaké důležité aktualizace. V případě, že jsou, klikneme na tlačítko Next a pokud máme připojení k internetu, aktualizace se automaticky stáhnou. Na stránce Setup Support Rules proběhne další kontrola. Nejspíše se tam objeví warning s Windows Firewall, pokud se nacházíme v prostředí bez přístupu k internetu, můžeme klidně vypnout celý firewall a pokračovat. Jinak budeme muset povolit určité porty ve firewallu a to především port 1433. Detailní popis i s obrázky, jak nastavit příchozí pravidla ve firewallu, můžeme nalézt na blogu (viz [28]). Na stránce Setup Role zvolíme SQL Server Feature Installation. Na stránce Feature Selection vybereme funkce, které chceme nainstalovat. Pro naše modelové řešení stačí jen Database Engine Services a navíc pro kompletní sadu nástrojů pro správu SQL Serveru můžeme přidat ještě Management Tools – Complete (viz obrázek 3.6). Místo uložení funkcí necháme tak, jak je a pokračujeme dále. Na stránce Installation Rules proběhne další kontrola v závislosti na přidaných funkcích z minulého kroku. Pokud je vše v pořádku, pokračujeme dále. Na stránce Instance Configuration nastavíme SQL instanci11 . Ponecháme hodnotu Default instance, tato instance je identifikována jménem serveru, takže může být jen jedna. V případě, že chceme na serveru další instance, vytvoříme je při dalším spuštění instalačního média Named instance. Ke jmenné instanci se přihlašujeme Jméno serveru\Jméno Instance. Hodnota Instance ID: je ve výchozím nastavení stejná, jako jméno instance a pro Default instance je to MSSQLSERVER. Tato hodnota slouží k rozpoznání instalačních adresářů a registrových klíčů pro naši instanci SQL Serveru [30]. Hodnotu Instance root directory ponecháme ve výchozím nastavení. Na stránce Disk Space Requirements zkontrolujeme, jestli máme dostatek místa na disku. Na stránce Server Configuration u služeb SQL Server Agent a SQL Server Database Engine zadáme náš doménový účet sqluser a heslo k němu (viz obrázek 3.7). Pod tímto účtem poběží tyto dvě služby. Třetí službu nebudeme potřebovat, takže ji zakážeme. Na stránce Database Engine Configuration pod: • Server Configuration, vybereme způsob ověřování. Pokud zvolíme Mixed Mode, tak aktivujeme předdefinovaný účet sa pro správce systému. V případě, že ponecháme možnost Windows authentication mode, tak se účet sa vytvoří, ale je zakázán [31]. Dále nastavíme serverového administrátora, můžeme kliknout na tlačítko Add Current User a využít k tomuto účelu náš doménový účet sqlinstall nebo doménového administrátora. 11 Pojem instance je typicky používán k popisu kompletního databázového prostředí, má vlastní nastavení, možnosti, služby, databáze atd. Na serveru může běžet více instancí [29].

34

3.5. Instalace SQL Serveru • Data Directories určíme umístění pro různé soubory. Nejlepší řešení je všechny adresáře, kromě Data root directory, umístit na svůj vlastní disk [32]. To nám zvýší výkon a spolehlivost. Ve většině případů zapisuje databázový stroj z jednoho typu souborů do jiného. V případě, že má každý typ souboru svůj vlastní disk, můžeme najednou data číst a zapisovat, takže zvýšíme výkon. A spolehlivost docílíme zase tak, že v případě oddělení těchto souborů, nemůže dojít k tomu, aby nám například logovací soubory zaplnily systémový disk. V tomto případě by spadl celý SQL Server.

Obrázek 3.6: Ukázka výběru funkcí pro SQL Server

35

3. Implementace modelového prostředí

Obrázek 3.7: Server Configuration služební účty

Na stránce Error Reporting, můžeme povolit zasílání chybových hlášek do Microsoftu. Na stránce Installation Configuration Rules proběhne další kontrola. Pokud je vše v pořádku, pokračujeme dále. Na stránce Ready to Install je shrnutí všeho našeho nastavení. Vespod vidíme cestu k souboru, ve kterém je uložena celá naše konfigurace SQL Serveru. Tento soubor můžeme využít pro další instalace SQL Serveru se stejným nastavením, nebo jako dokumentaci naší instance. Jedná se o textový soubor, takže ho můžeme jednoduše upravit pro další instalaci. Pokud je vše v pořádku, klikneme na tlačítko Install. Po dokončení instalace se na stránce Complete zobrazí, že všechno proběhlo v pořádku, úspěšně jsme nainstalovali SQL Server. V případě, že chceme změnit, nebo přidat nějakou konfiguraci nainstalované instance, tak stačí opět pustit instalační médium a vybrat konkrétní instanci, anebo můžeme vytvořit instanci novou.

3.5.1

Konfigurace SQL Serveru pro SharePoint Server

V minulé častí 3.5 jsme nainstalovali SQL Server. V této části si projdeme konfigurací SQL Serveru pro SharePoint Server. Ke konfiguraci využijeme doménového účtu sqlinstall, kterému jsme při instalaci přiřadili oprávnění serverového administrátora. Konfigurace bude probíhat v nástroji SQL Server Management. Nástroj můžeme spustit přes Server Manager → Tools → SQL Server Management. Budeme vyzváni k přihlášení se k serveru. Jelikož jsme instalovali výchozí instanci, tak stačí zadat jméno serveru a přihlásit se (viz obrázek 3.8). Budeme nastavovat tyto možnosti: • V podokně Object Explorer, klikneme pravým tlačítkem na naši instanci a vybereme Properties. V části Select a page rozklikneme stránku Advanced, kde nastavíme Max Degree of Parallelism z výchozí hodnoty 0 na 1 36

3.5. Instalace SQL Serveru

Obrázek 3.8: SQL Server Management přihlášení se k instanci

(viz obrázek 3.9), čímž zrušíme paralelní zpracování. Ne vždy je totiž paralelní zpracování rychlejší než sériové a v našem případě je doporučeno sériové zpracování, které je stabilnější a v průměru rychlejší [32]. • V podokně Object Explorer, pod Security, klikneme pravým tlačítkem na Logins → New Login. . . . Otevře se nám nové okno. Do pole Login name zadáme náš doménový účet LAB\spinstall, nebo můžeme využít tlačítko Search. . . , kde v doméně najdeme náš účet, pod kterým budeme instalovat SharePoint Server. V části Select a page vybereme Server Roles a nastavíme účtu potřebná oprávnění, která jsou dbcreator, public, securityadmin (viz obrázek 3.10). Samozřejmě SQL Server nabízí ještě další možnosti, které by nám přinesly vylepšení. Ale pro instalaci SharePoint Serveru, nám postačí tato konfigurace.

37

3. Implementace modelového prostředí

Obrázek 3.9: Nastavení Max Degree of Parallelism na hodnotu 1

38

3.6. Instalace SharePoint Serveru

Obrázek 3.10: Přiřazení oprávnění účtu spinstall.

3.6

Instalace SharePoint Serveru

V této části si projdeme instalaci SharePoint Serveru 2013 s SP1. Většinu podmínek pro instalaci SharePoint Serveru, jako vytvoření účtů, nebo instalaci a konfiguraci SQL Serveru, máme za sebou. A o ty zbývající se postaráme při instalaci. Ještě tedy nesmíme zapomenout na přidání účtu spinstall do skupiny lokálních administrátorů na serveru, kde budeme SharePoint instalovat (viz část 3.4.3). Po přidání účtu do skupiny, se na tento účet přihlásíme a můžeme začít instalovat. Když spustíme instalační médium pro SharePoint Server 2013, tak se před námi objeví úvodní obrazovka s nabídkou. Nejprve spustíme Install software prerequisites, to se postará o stáhnutí nezbytného softwaru pro SharePoint. Objeví se uvítací obrazovka se seznamem požadovaných produktů a aktualizací (viz obrázek 3.11), který potvrdíme tlačítkem Next. Objeví se licenční podmínky, které přijmeme checkboxem I accept the terms of the license agreement(s) a pokračujeme tlačítkem Next, které spustí instalaci. Po instalaci uvidíme seznam aktualizovaný o informace, který produkt byl nainstalován a který byl zatím přeskočen. Vše potvrdíme tlačítkem Finish a server se restartuje. 39

3. Implementace modelového prostředí

Obrázek 3.11: Seznam požadovaného softwaru

Po restartu a novém přihlášení, se bude pokračovat v instalaci. Znovu se nám objeví aktualizovaný seznam produktů, což potvrdíme tlačítkem Finish a server se opět restartuje. Po novém přihlášení a dokončení poslední konfigurace, se nám objeví okno Installation Complete. Naposledy vidíme seznam s potvrzením nainstalovaného softwaru. Stránku potvrdíme tlačítkem Finish a začneme s instalací SharePointu. Znovu spustíme instalační médium pro SharePoint, ale tentokrát vybereme možnost Install SharePoint Server. Zobrazí se okno Enter your Product Key, kde zadáme náš licenční klíč a klikneme na Continue. Na další straně potvrdíme licenční podmínky checkboxem I accept the terms of this agreement a pokračujeme stisknutím tlačítka Continue. Zobrazí stránka Server Type, kde specifikujeme typ instalace (viz obrázek 3.12). Možnost Stand-alone je vhodná jen na zkušební nebo vývojové prostředí, všechny komponenty by byly na jednom serveru bez možnosti rozšíření. V našem případě proto zvolíme možnost Complete. Tato možnost nám umožňuje implementovat naši malou farmu s více servery. Na stránce File Location si můžeme vybrat, kde chceme aby se nainstaloval SharePoint Server. My ponecháme výchozí nastavení na systémovém disku a pokračujeme stisknutím tlačítka Install Now. Po dokončení instalace se nám zobrazí okno Run Configuration Wizard, pokud necháme zaškrtnutý checkbox Run the SharePoint Products Configuration Wizard now., tak budeme pokračovat konfiguračním průvodcem (to je naše volba). Ale je tu i možnost checkbox odškrtnout a provést konfiguraci pomocí SharePoint Management Shellu nebo skriptu. Vlastní konfigurace nám umožní například mít pojmenované databáze podle vlastního uvážení. Konfigurační průvodce nás na úvodní stránce přivítá a sdělí nám, že budeme potřebovat jméno SQL Serveru a účet s přístupem k databázi. Pokračujeme kliknutím na tlačítko Next, obvykle se objeví varování, že v průběhu 40

3.6. Instalace SharePoint Serveru

Obrázek 3.12: Typ instalace SharePoint Serveru

konfigurace může dojít k restartování služby (viz obrázek 3.13). Toto varování potvrdíme tlačítkem Yes.

Obrázek 3.13: Varování při konfiguraci SharePointu Na obrazovce Connect to a server farm vybereme při konfiguraci prvního serveru, možnost Create a new server farm a budeme pokračovat v konfiguraci nové farmy. Při konfiguraci dalších serverů, vybereme druhou možnost Connect to an existing server farm a připojíme se k již existující farmě, díky tomu budeme řídit všechny servery ve farmě pomocí centrální administrace běžící na prvním serveru. Možnost potvrdíme tlačítkem Next. Na obrazovce Specify Configuration Database Settings nastavíme náš da41

3. Implementace modelového prostředí tabázový server (LABSQL2), jméno naši konfigurační databáze (ponecháme výchozí nastavení) a účet s přístupem k databázi, v našem případě doménový účet spinstall. A pokračujeme tlačítkem Next. Na stránce Specify Farm Security Settings zadáme při první konfiguraci heslo k farmě. Při připojení dalších serverů do farmy budeme vyzváni k zadání tohoto hesla. Na stránce Configure SharePoint Central Administration Web Application je doporučeno specifikovat port, na kterém bude poslouchat aplikace centrální administrace. V případě, že bychom nezadali svůj vlastní port, na který jsme zvyklý, tak by aplikace CA v různých farmách poslouchala na rozdílných portech. Pod Configure Security Settings vybereme typ ověřování. My ponecháme NTLM, kde není třeba dalšího nastavování a konfigurace. Druhá možnost je sice rychlejší a bezpečnější, ale také složitější na implementaci. Na obrazovce Completing the SharePoint Products Configuration Wizard uvidíme shrnutí konfigurace naši farmy. Klikneme na tlačítko Next a SharePoint se začne konfigurovat. Po skončení konfigurace uvidíme okno Configuration Successful s další shrnutím (viz obrázek 3.14), které potvrdíme tlačítkem Finish.

Obrázek 3.14: Shrnutí úspěšné konfigurace SharePointu Automaticky se začne spouštět web s centrální administrací. Budeme vyzváni k přihlášení, k tomu využijeme náš účet spinstall. Objeví se stránka s Help Make SharePoint Better, jelikož nechceme nic nikam posílat, zaškrtneme možnost No, I don’t wish to participate a potvrdíme 42

3.7. Implementace NLB klastru akci tlačítkem OK. Na stránce Welcome (viz obrázek 3.15), vybereme způsob konfigurace servisních aplikací, my zvolíme konfiguračního průvodce, takže klikneme na tlačítko Start the Wizard. V případě, že klikneme na Cancel, můžeme aplikace nakonfigurovat přes PowerShell, anebo z CA znovu spustit konfiguračního průvodce.

Obrázek 3.15: Uvítací stránka CA s výběrem konfigurace aplikací Po spuštění konfiguračního průvodce, zadáme služební účet LAB\spfarm a vybereme, které služby chceme dostupné v rámci naší farmy. My ponecháme výchozí nastavení, v kterém jsou zahrnuty skoro všechny služby a potvrdíme konfiguraci tlačítkem Next. Až skončí konfigurace, objeví se před námi stránka Create Site Collection, kde můžeme vytvořit svoji první kolekci webů, nebo tuto možnost přeskočíme tlačítkem Skip. Na stránce This completes the Farm Configuration Wizard vidíme přehled služeb této farmy. Ten potvrdíme tlačítkem Finish a tím jsme úspěšně nainstalovali náš první SharePoint Server. Jelikož SharePoint podporuje více jazyků, stáhneme si a nainstalujeme jazykový balíček pro češtinu. Nejdříve základní12 a potom i pro SP113 . Po instalaci jazykových balíčků musíme znovu spustit konfiguračního průvodce, jinak se neprovede instalace jazykových balíčků správně.

3.7

Implementace NLB klastru

O NLB jsme si něco málo pověděli v předešlé části (viz část NLB 1.4.2). Nyní si projdeme procesem, jak tuto funkci zprovoznit v našem modelovém řešení, 12 13

Dostupné z: http://www.microsoft.com/cs-CZ/download/details.aspx?id=37140. Dostupné z: http://www.microsoft.com/cs-cz/download/details.aspx?id=42082.

43

3. Implementace modelového prostředí abychom dosáhli vysoké dostupnosti u kritické aplikace, pomocí vyvažování zátěže mezi webovými servery. Tuto funkci přidáme na dva SharePoint servery (LABSPS2 a LABSPS3), které nám poskytují stejnou aplikaci. Jak přidat tuto funkci na server se dozvíme v následující části (viz část Přidání funkce NLB na server 3.7.1). Po přidání funkcí na servery si vybereme server LABSPS2, kde provedeme celou konfiguraci NLB (viz část Konfigurace NLB 3.7.2).

3.7.1

Přidání funkce NLB na server

1. Uvnitř nástroje Server Manager, v nabídce Manage, klikneme na Add Roles and Features. 2. Na stránce Before you begin, jsme informování o tom, že si máme ověřit připravenost serveru, aby zvádl případné role a funkce, které chceme nainstalovat. 3. Na stránce Installation Type, zvolíme Role-based or feature-based installation. 4. Na stránce Server Selection, vybereme náš server (je už přednastavený). 5. Stránku Server Roles přeskočíme tlačítkem Next. 6. Na stránce Features zaškrtneme Network Load Balancing. Objeví se okno Add Roles and Features Wizard a klikneme na tlačítko Add Features. 7. Na stránce Confirmation (viz obrázek 3.16), můžeme zaškrtnout checkbox pro automatický restart a klikneme na tlačítko Install. 8. Na poslední stránce Results vidíme výsledek instalace.

44

3.7. Implementace NLB klastru

Obrázek 3.16: Přidání doménových účtů do skupiny lokální administrátoři

3.7.2

Konfigurace NLB

Po nainstalování funkce (viz předešlá část 3.7.1), budeme mít k dispozici nový nástroj Network Load Balancing Manager, který slouží k nastavení a správu NLB. Tento nástroj spustíme přes Server Manager → Tools → Network Load Balancing Manager. Po spuštění nástroje, klikneme pravým tlačítkem na Network Load Balancing Cluster a vybereme možnost New Cluster. Zobrazí se nám okno New Cluster: Connect, kde do textového pole vedle Host napíšeme jméno, nebo IP adresu našeho serveru (LABSPS2, 172.16.2.125) a klikneme na tlačítko Connect. Až se úspěšně připojíme k serveru, zobrazí se nám dostupná rozhraní s IP adresou (Interface name a Interface IP). Vybereme rozhraní, kde chceme nakonfigurovat nový klastr a klikneme na tlačítko Next. V okně New Cluster: Host Parameters, můžeme nastavit prioritu serveru (čím nižší, tím preferovanější je server), a změnit hodnotu Default state:. My ponecháme nastavení a pokračujeme kliknutím na Next. 45

3. Implementace modelového prostředí V okně New Cluster: Cluster IP Addresses, klikneme na tlačítko Add. . . a specifikujeme IPv4 adresu (neboli virtuální IP adresu) a masku nového klastru. V našem případě je to: • IPv4 address: 172.16.2.150 • Subnet mask: 255.255.255.0 Akci potvrdíme tlačítkem OK a tlačítkem Next. V okně New Cluster: Cluster Parameters (viz obrázek 3.17), zadáme k Full Internet name: jméno, které je vlastně URL adresa, přes kterou budeme provozovat naši aplikaci pomocí NLB. K této adrese musíme vytvořit nový záznam v DNS (viz část Vytvoření záznamu v DNS 3.4.1). A v části Cluster operation mode volíme operační mód. Rozdíl mezi Unicast a Multicast je hlavně v přidělování MAC adres. Pro Unicast platí, že každý server v klastru nahradí svoji MAC adresu, za novou virtuální MAC adresu vytvořenou NLB softwarem. Všechny servery potom sdílí stejnou MAC adresu. Pro Multicast se u každého serveru, který má vlastní MAC adresu, vytvoří ještě jedna společná virtuální MAC adresa. Tak rozpoznáme uzly v klastru a můžeme mezi nimi komunikovat jen s jednou síťovou kartou [33]. Proto zvolíme možnost Multicast. A pokračujeme stisknutím tlačítka Next. V okně New Cluster: Port Rules je nastaveno výchozí pravidlo, které přeposílá TCP a UDP požadavky ze všech portů na servery v klastru. Jelikož my budeme provozovat webovou aplikaci, která běží na portu 80 (HTTP), tak výchozí pravidlo smažeme tlačítkem Remove. . . a založíme nové tlačítkem Add. . . . Objeví se nám okno Add/Edit Port Rule. Pod Port range nastavíme náš port 80 (From: 80 To: 80). V sekci Filtering mode máme několik možností pro specifikovaný rozsah portů: [34] • Disable this port range zakáže veškerou komunikaci. • Single host komunikace se přeposílá jen na jeden server a to ten s nejnižší prioritou. V případě výpadku serveru s nejnižší prioritou, se použije další funkční server v pořadí. • Multiple hosts komunikace se přeposílá mezi všechny servery v klastru. Můžeme specifikovat další možnosti jako: – None, požadavky od stejného klienta můžou obsluhovat různé servery z klastru. – Single, požadavky ze stejné IP adresy se směřují na stejný server. – Network, požadavky ze sítě Class C14 ., jsou přesměrovány na stejný server. 14

46

Class C je značení pro rozsah IP adres od 192.0.0.0 do 223.255.255.255

3.7. Implementace NLB klastru

Obrázek 3.17: Parametry nového klastru

Po náš účel je nejvhodnější v části Filtering mode ponechat výchozí hodnoty (Multiple host a Single) (viz obrázek 3.18). A kliknout na tlačítko Finish. V okně Network Load Balancing Manager se pod námi definovaným Full Internet name objeví náš první webový server LABSPS2. Tak teď musíme přidat do klastru ještě druhý server LABSPS3. Klikneme pravým tlačítkem na Full Internet name a zvolíme Add Host To Cluster (viz obrázek 3.19). Zobrazí se nám okno Add Host to Cluster: Connect, kde do textového pole vedle Host napíšeme jméno, nebo IP adresu našeho serveru (LABSPS3, 172.16.2.124) a klikneme na tlačítko Connect. Až se úspěšně připojíme k serveru, tak se nám zobrazí dostupná rozhraní s IP adresou (Interface name a Interface IP). Vybereme rozhraní, kde chceme nakonfigurovat nový klastr a klikneme na tlačítko Next. V okně Add Host to Cluster: Host Parameters, ponecháme výchozí nastavení a pokračujeme kliknutím na Next. 47

3. Implementace modelového prostředí

Obrázek 3.18: Nastavení pravidel pro port 443

V okně Add Host to Cluster: Port Rules, už je nastavené naše pravidlo z minula, takže dokončíme konfiguraci kliknutím na tlačítko Finish. Tím je veškerá konfigurace v Network Load Balancing Manageru hotová. Na serveru LABSPS3 se můžeme v Network Load Balancing Manageru připojit do klastru pomocí pravého tlačítka na Network Load Balancing Cluster a vybereme možnost Connect to Existing.

48

3.8. Vytvoření kritické aplikace

Obrázek 3.19: Přidání serveru do klastru

3.8

Vytvoření kritické aplikace

V této části si vytvoříme webovou aplikaci, která bude reprezentovat kritickou aplikaci firmy. Otevřeme CA (http://labsps2:30000), v levé nabídce klikneme na Application Management → Manage web applications. V levém horním rohu klikneme na New a otevře se nám formulář Create New Web Application. Zde vytvoříme nový web v IIS, nadefinujeme port aplikace (80), hlavičku aplikace a jméno databáze. Zbytek nastavení můžeme ponechat ve výchozím nastavení a vše potvrdíme tlačítkem OK. Po vytvoření webové aplikace, vytvoříme ještě web (Site Collection), kde zobrazíme naši aplikaci. Opět klikneme v levé nabídce na Application Management → Create site collections. Zde se přesvědčíme, jestli vytváříme kolekci webů na naší webové aplikaci, dále zadáme Titulek stránky a popřípadě i jeho popis. Pod URL definujeme, jestli chceme vytvořit samotný web nebo více webů (sites), nám stačí samotný web. Dále vybereme jednu z možných šablon, my ponecháme Team Site a definujeme hlavního a vedlejšího administrátora pro tuto kolekci webů. Nastavení potvrdíme opět tlačítkem OK. Po vytvoření webu se nám na stránce zobrazí odkaz na tento web, na který klikneme. Pokud jsme přihlášeni jako jeden z administrátorů webu, tak se nám web zobrazí a tlačítkem SHARE tento web zpřístupníme i dalším uživatelům. Abychom tuto aplikaci propojili s NLB, tak v Application Management → 49

3. Implementace modelového prostředí Configure alternate access mappings změníme URL adresu aplikace na název, který jsme definovali při vytvoření nového klastru (viz část Konfigurace NLB 3.7.2). Poslední nastavení pro zprovoznění aplikace musíme udělat v IIS. IIS spustíme například přes Server Manager → Tools → Internet Information Services (IIS) Manager. Rozklikneme náš server (LABSPS2) a Sites. Pravým tlačítkem vybereme naši aplikaci a zvolíme volbu Edit Bindings. . . (viz obrázek 3.20), kde zadáme jméno našeho NLB klastru a jeho IP adresu. To provedeme na obou SharePoint serverech, aby webový server věděl, kam přeposílat naše požadavky.

Obrázek 3.20: Edit Bindings. . . v IIS

50

Kapitola

Testování funkčnosti V této kapitole otestujeme základní funkčnost naimplementovaného řešení z minulé kapitoly (viz kapitola Implementace modelového prostředí 3). Nejprve otestujeme funkci NLB a poté náš DRP.

4.1

Testování NLB

Naše aplikace je uložena na jednom SQL Serveru, ke kterému jsou připojeny oba SharePoint Servery. Tyto servery sdílí databázový server i s databází aplikace. K otestování tedy nemůžeme využít změnu obsahu aplikace tak, abychom viděli, který server odpovídá na požadavky. Otestování tedy provedeme přes vypínání a zapínání serverů v klastru a tak ověříme, že i po výpadku jednoho ze serveru bude naše aplikace stále dostupná z každého počítače s přístupem k našim serverům. V případě, že jsou oba servery spuštěny (viz obrázek 4.1), nebo jen jeden z obou serverů (viz obrázek 4.2 a 4.3), tak je naše aplikace dostupná. Odzkoušeno na Windows Serveru v Internet Exploreru (viz obrázek 4.4) a také na Ubuntu ve Firefoxu (viz obrázek 4.5). V případě, že simulujeme výpadek obou serverů (viz obrázek 4.6), pak je aplikace nedostupná (viz obrázek 4.7).

Obrázek 4.1: Spuštěné oba servery v klastru

51

4

4. Testování funkčnosti

Obrázek 4.2: Spuštěný server LABSPS2

Obrázek 4.3: Spuštěný server LABSPS3

Obrázek 4.4: Spuštěná aplikace v Internet Exploreru

52

4.1. Testování NLB

Obrázek 4.5: Spuštěná aplikace ve Firefoxu

Obrázek 4.6: Zastavení obou serverů v klastru

Obrázek 4.7: Nedostupná aplikace

53

4. Testování funkčnosti

4.2

Testování DRP

SharePoint nám nabízí vlastní rozhraní pro zálohy a obnovu. V této části si ukážeme jeden z možných scénářů DRP. Podle návrhu (viz část Návrh DRP 2.4) jsme provedli každodenní zálohu naší aplikace (viz část Záloha aplikace 4.2.2). Smazáním webu této aplikace (viz část Smazání webu aplikace 4.2.3) jsme demonstrovali její havárii. Po havárii hlásil webový prohlížeč chybu 404 Not Found. Nakonec jsme pomocí obnovy (viz část Obnova aplikace 4.2.4) naši aplikaci úspěšně obnovili. Náš DRP tedy v tomto scénáři obstál.

4.2.1

Příprava adresáře pro zálohy

Vzhledem k tomu, že jsou data uložena jak na SQL Serveru tak i na SharePoint Serveru, potřebujeme pro jednotnou zálohu, kterou nám SharePoint nabízí, vytvořit sdílený adresář a nastavit mu případná oprávnění. Sdílený adresář vytvoříme na SQL Serveru, protože se odtud bere většina dat k záloze a vytváření zálohy je tedy rychlejší. Na disku pro zálohy vytvoříme nový adresář, který nasdílíme pomocí pravého tlačítka a volby Share with → Specific people. . . a přidáme účet, přes který budeme k adresáři přistupovat15 . Dále musíme nastavit práva na filesystému, takže opět pravé tlačítko a volba Properties. Vybereme záložku Security → Advanced → Add → Select a principal, přidáme účet, pro zjednodušení Everyone, nastavíme oprávnění na Full control a vše potvrdíme tlačítkem OK.

4.2.2

Záloha aplikace

V levé nabídce CA, vybereme možnost Backup and Restore a následně Perform a backup (viz obrázek 4.8). Objeví se nám stránka Perform a Backup – Step 1 of 2: Select Component to Back Up, zde vybereme co chceme zálohovat. Na výběr máme od zálohy celé farmy až po různá nastavení. My vybereme naši kritickou aplikaci a tuto akci potvrdíme tlačítkem Next. Na další stránce Perform a Backup – Step 2 of 2:. . . (viz obrázek 4.9), můžeme změnit cíl zálohy, nebo definovat typ zálohy a nastavíme cestu ke sdílenému adresáři, který jsme vytvořili v předešlé části (viz část 4.2.1), kam se budou ukládat zálohy a potvrdíme to tlačítkem Start Backup. Po skončení zálohování uvidíme na stránce Backup and Restore Job Status shrnutí zálohovacího procesu (viz obrázek 4.10).

15

54

Jedná se o služební účet na SharePointu, ale pro zjednodušení zadáme Everyone

4.2. Testování DRP

Obrázek 4.8: SharePoint Backup and Restore

Obrázek 4.9: Nastavení obnovy

55

4. Testování funkčnosti

Obrázek 4.10: Shrnutí zálohovacího procesu

4.2.3

Smazání webu aplikace

V levé nabídce CA, vybereme možnost Application Management a následně Delete Site Collection. Na stránce Delete Site Colletction zvolíme naši webovou kolekci (viz obrázek 4.11) a potvrdíme smazání tlačítkem Delete, na následnou výzvu odpovíme tlačítkem OK.

56

4.2. Testování DRP

Obrázek 4.11: Smazání webu naší kritické aplikace

4.2.4

Obnova aplikace

V levé nabídce CA, vybereme možnost Backup and Restore a následně Restore from a backup. Na stránce Backup and Restore History zvolíme naši nejaktuálnější zálohu aplikace a pokračujeme stisknutím tlačítka Next. Na další stránce Restore from Backup – Step 2 of 3:. . . zaškrtneme checkbox u naši aplikace a pokračujeme stisknutím tlačítka Next. Na další stránce Restore from Backup – Step 3 of 3:. . . zvolíme volbu Same configuration, zadáme náš doménový účet spfarm a spustíme obnovu tlačítkem Start Restore (viz obrázek 4.12). Na poslední stránce Backup and Restore Job Status počkáme než proběhne obnova aplikace, a poté si prohlédneme úspěšné shrnutí obnovy (viz obrázek 4.13).

57

4. Testování funkčnosti

Obrázek 4.12: Obnova kritické aplikace

Obrázek 4.13: Úspěšné obnovení aplikace

58

4.3. Výsledky testování

4.3

Výsledky testování

Základní testy modelového řešení zahrnující otestování funkce NLB a našeho DRP byly úspěšné. Webová aplikace, simulující kritickou firemní aplikaci, zůstala funkční i při simulovaném výpadku jednoho ze serverů. Takže naše aplikace je vysoce dostupná. Při simulování ztráty důležitých dat pro chod naší kritické aplikace jsme odzkoušeli náš DRP a tím jsme opět zprovoznili naši aplikaci.

59

Závěr Původním cílem této bakalářské práce byla spolupráce při nasazení platformy SharePoint 2013 v konkrétní firmě, kde bych se zúčastnil celého procesu nasazení, od analýzy, přes návrh řešení, až po jeho implementaci. Bohužel realizace projektu se opozdila, a tak jsem se v průběhu bakalářské práce do žádné třetí firmy nedostal. Původní cíle ze zadání jsem i přesto dokázal splnit, i když se jednalo o obecnější postupy a řešení. Konkrétní nasazení platformy jsem provedl na firemním serveru za pomocí virtualizační platformy Hyper-V. V první kapitole jsem se věnoval teoretickému zázemí práce, kde jsem popsal funkcionality, stavební bloky a architekturu SharePointu spolu s hardwarovými a softwarovými požadavky. Dále jsem se věnoval vysoké dostupnosti, plánu obnovy po havárii a firemní analýze. V druhé kapitole jsem navrhl konkrétní řešení pro implementaci. Ve třetí kapitole jsem detailně popsal proces implementace navrženého řešení od instalace operačního systému, až po instalaci SharePointu. Ve čtvrté kapitole jsem otestoval základní funkčnosti řešení. Tato práce může sloužit jako detailní návod pro nasazení platformy SharePoint 2013, který zahrnuje instalaci a konfiguraci doménového řadiče, SQL Serveru, SharePoint Serveru a funkce pro vyvažování zátěže. Pokud by byla dostatečná kapacita výpočetního výkonu, dalo by se v práci pokračovat například rozšířením stávající farmy, implementováním více metod pro vysokou dostupnost, převedením celého procesu instalace a konfigurace do skriptové podoby v PowerShellu. Implementované řešení na fyzickém serveru ve firmě bude použito jako testovací a předváděcí prostředí pro novou verzi platformy SharePoint 2013. Jsem rád, že se mi v mém současném zaměstnání při studiích naskytla příležitost, pracovat na takovémto tématu. Jednalo se o moje první zkušenosti s nasazením platformy a jsem si jist, že v nejbližší době tyto zkušenosti zúročím při řešení nového projektu.

61

Literatura [1] LOW, Lafe. SharePoint 2010 : The First 10 Years [online]. 2011 [cit. 201405-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/magazine/ gg981684.aspx [2] JUŘÍK, Kamil. Novinky ze SharePointu 2013. In: SharePoint 2013 a TOP 10 IT Pro novinek [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: https: //ilikesharepoint.cz/blog/Lists/Posts/Post.aspx?ID=17 [3] SHADRAVAN, Darvish, Penelope COVENTRY, Thomas RESING a Christina WHEELER. Microsoft SharePoint 2013 inside out [online]. Microsoft Press, 2013, s. 1-3 [cit. 2014-05-12]. Inside out (Redmond, Wash.). ISBN 0735666997. [4] ROUSE, Margaret. Out of the box [online]. 2005 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://searchcio.techtarget.com/definition/out-of-the-box [5] Přehled SharePointu 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://office.microsoft.com/cs-cz/sharepoint/ prehled-sharepointu-2013-softwarove-funkce-pro-spolupraciFX103789323.aspx [6] YOUNG, Shane, Todd KLINDT a Steve CARAVAJAL. Professional SharePoint 2013 administration [online]. Indianapolis, IN: Wrox/Wiley, c

2013, s. 1-2 [cit. 2014-05-12]. ISBN 978-1-118-49581-0. [7] REDAKCE. Co je „podniková agilita“ [online]. 2012 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://businessworld.cz/sloupky/co-je-podnikovaagilita-9557 [8] PERRAN, Amanda. Beginning sharepoint 2013: building business solutions with sharepoint [online]. 1st ed. Indianapolis, IN: John Wiley and Sons, 2013, s. 5-12 [cit. 2014-05-12]. ISBN 11-184-9589-6. 63

Literatura Dostupné z: http://www.sharepointschool.com/Shared%20Documents/ beginning_sharepoint_2013.pdf [9] ROUSE, Margaret. lightweight [online]. 2005 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://whatis.techtarget.com/definition/lightweight [10] TECHNET, Microsoft. Overview of eDiscovery and in-place holds in SharePoint Server 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/library/fp161516% 28v=office.15%29.aspx [11] YOUNG, Shane, Todd KLINDT a Steve CARAVAJAL. Professional SharePoint 2013 administration [online]. Indianapolis, IN: Wrox/Wiley, c

2013, s. 3-4 [cit. 2014-05-12]. ISBN 978-1-118-49581-0. [12] WITHEE, Ken. Microsoft SharePoint 2013 for dummies [online]. Hoboken, N.J.: John Wiley & Sons, 2013, s. 15-16 [cit. 2014-05-12]. ISBN 9781118510711. Dostupné z: http://www.spumonte.com/files/pdfs/ _PC%20Books_/Microsoft%20Office/Office%202013/SharePoint% 202013%20For%20Dummies.pdf [13] BORDO, Vince. Overview of User Acceptance Testing (UAT) for Business Analysts (BAs) [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http:// www.develop.com/useracceptancetests [14] TECHNET, Microsoft. Hardware and software requirements for SharePoint 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http:// technet.microsoft.com/en-us/library/cc262485.aspx [15] TECHNET, Microsoft. Software boundaries and limits for SharePoint 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/library/cc262787%28v= office.15%29.aspx#hierarchy [16] RYBA, Albert. Vysoká dostupnost není jen otázkou hardwaru a softwaru [online]. 2014 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.ictmanazer.cz/2014/03/vysoka-dostupnost-neni-jenotazkou-hardwaru-a-softwaru/ [17] GARRETT, Rob. Pro SharePoint 2013 administration [online]. 2nd ed. Berkeley, Calif: Apress, 2013, s. 106 [cit. 2014-05-12]. ISBN 9781430249412. [18] TECHNET, Microsoft. Network Load Balancing Overview [online]. 2012 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/ library/hh831698.aspx 64

Literatura [19] WARD, Peter, Pavlo ANDRUSHKIW, Peter ABREU, Pat ESPOSITO, Jeff GELLMAN a Joel PLAUT. Microsoft SharePoint 2013 Disaster Recovery Guide [online]. Packt Publishing, 2013 [cit. 2014-05-12]. ISBN 9781-84968-510-8. Dostupné z: http://www.it-ebooks.info/read/3264/ [20] TECHNET, Microsoft. Overview of SharePoint 2013 installation and configuration [online]. 2014 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/library/ee667264%28v= office.15%29.aspx [21] TECHNET, Microsoft. Technical diagrams for SharePoint 2013 [online]. 2014 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/enus/library/cc263199%28v=office.15%29.aspx [22] TECHNET, Microsoft. Password must meet complexity requirements [online]. 2012 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/ en-us/library/hh994562.aspx [23] TECHNET, Microsoft. Install Hyper-V and Configure a Virtual Machine [online]. 2012 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http: //technet.microsoft.com/en-us/library/hh846766.aspx [24] SHARMA, Nirmal. Hyper-V 2012 R2: Pros and Cons of Generation 1 vs. Generation 2 VMs [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.serverwatch.com/server-tutorials/hyper-v-2012-r2pros-and-cons-of-generation-1-vs.-generation-2-vms.html [25] ROUSE, Margaret. Directory Services Restore Mode (DSRM) [online]. 2012 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http: //searchwindowsserver.techtarget.com/definition/DirectoryServices-Restore-Mode-DSRM [26] MICROSOFT, Technet. Plan for administrative and service accounts in SharePoint 2013 [online]. 2012 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/library/cc263445% 28v=office.15%29.aspx [27] KLINDT, Todd. Set Up SQL Server 2012 as a SharePoint 2013 Database Server [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://sharepointpromag.com/sql-server-2012/sql-server-2012sharepoint-2013-database-server-setup [28] REMPEL, Randy. Installing and Configuring SQL Server 2012: Part 3 of 4: Windows Firewall [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://consultingblogs.emc.com/randyrempel/archive/2013/03/17/ installing-and-configuring-sql-server-2012-part-3-of-4.aspx 65

Literatura [29] MORRILL, Tim. SQL Server: Instance Names [online]. 2011 [cit. 201405-12]. Dostupné z: http://www.blackbaudknowhow.com/tech-tips/ sql-server-instance-names.htm [30] MICROSOFT, Msdn. Instance Configuration [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://msdn.microsoft.com/en-us/library/ms143531% 28v=sql.120%29.aspx [31] MICROSOFT, Msdn. Choose an Authentication Mode [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://msdn.microsoft.com/en-us/library/ ms144284.aspx [32] MICROSOFT, Technet. Best practices for SQL Server in a SharePoint Server farm [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/library/hh292622%28v= office.15%29.aspx [33] MICROSOFT, Technet. Selecting the Unicast or Multicast Method of Distributing Incoming Requests [online]. 2013 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/en-us/library/cc782694.aspx [34] MICROSOFT, Technet. Network Load Balancing parameters [online]. 2005 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://technet.microsoft.com/enus/library/cc778263%28v=ws.10%29.aspx

66

Příloha

Seznam použitých zkratek AD Active Directory CAL Client Access License IIS Internet Information Services DC Domain Controller DNS Domain Name System DHCP Dynamic Host Configuration Protocol CPU Central Processing Unit RAM Random-Access Memory UAT User Acceptance Testing SP1 Service Pack 1 SQL Structured Query Language NLB Network Load Balancing IP Internet Protocol DRP Disaster Recovery Plan HTTP Hypertext Transfer Protocol VPN Virtual Private Network GUI Graphical User Interface OS Operating System AD DS Active Directory Domain Services 67

A

A. Seznam použitých zkratek DSRM Directory Services Restore Mode CA Central Administration MAC Media Access Control TCP Transmission Control Protocol UDP User Datagram Protocol SLA Service Level Agreement URL Uniform Resource Locator

68

Příloha

Obsah přiloženého CD

README.txt...................................stručný popis obsahu CD src ................. adresář se zdroji práce ve formátu LATEX a obrázky text ....................................................... text práce BP_Vašák_Jaroslav_2014.pdf...........text práce ve formátu PDF 69

B