(se zaměřením na obec Kladruby)

1

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Osídlování Stříbrska v letech 1945 - 1949 (se zaměřením na obec Kladruby) Bakalářská práce

Brno 2007

Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc. Vypracoval: Tomáš Voldřich

2

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 29.7.2007

………………………......................... podpis

3

Poděkování

Děkuji vedoucímu práce doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc., za odborné vedení a poskytnutí cenných rad a informací při tvorbě mé bakalářské práce a Jiřímu Čechurovi za poskytnuté materiály.

4

Obsah

ÚVOD I. ODSUN 1. Myšlenka odsunu občanů německé národnosti 2. Fáze odsunu 3. Odsun obyvatel německé národnosti II. POLITICKÁ SITUACE PO VÁLCE NA STŘÍBRSKU III. ZAJIŠTĚNÍ A KONFISKACE MAJETKU 1. Zajišťovaný majetek 2. Revoluční gardy 3. Národní výbory a správní komise 4. Konfiskace majetku 5. Dočasná správa majetku IV. OSÍDLOVÁNÍ 1. Osídlovací orgány, Osídlovací úřad 2. Osídlenci 3. Školství v procesu osídlování 4. Přidělování konfiskovaného majetku V. POVÁLEČNÉ ZAMĚDĚLSTVÍ VI. KLADRUBY V PROCESU OSÍDLOVÁNÍ ZÁVĚR SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY A. Seznam pramenů a) Archivní b) Noviny a časopisy B. Seznam literatury RESUMÉ PŘÍLOHY

5

Seznam A. Textové přílohy B. Obrazové přílohy

6

ÚVOD

Osídlování českého pohraničí po druhé světové válce je široký a obsáhlý proces, který ovlivnil životy mnoha lidí. Jeho problematika má nepopiratelné místo v histografii nejnovějších českých dějin i po více než půlstoletí od jeho ukončení. Mezi základní faktory procesu změn způsobu života a změn české a slovenské kultury po druhé světové válce patří především sama druhá světová válka a její následky. Zejména ony podmínily další směřování politického vývoje státu i základní orientaci jeho hospodářského a politického dění. Navenek se projevily vysídlením většiny německého a části maďarského obyvatelstva z pohraničních oblastí, přesídlením početných skupin slovenských a českých reemigrantů z ciziny v rámci přesídlovací akce, podobně jako i z centrálních oblastí státu. Vnitřní přesuny se uskutečnily především z oblastí přelidněných, nebo z hlediska rozložení průmyslu. Jako přímý politický důsledek druhé světové války se osídlování těchto území začalo uskutečňovat hned v prvých měsících po osvobození proto, že z českého pohraničí se formou odchodu před frontou vystěhovalo nebo později bylo vysídleno německé obyvatelstvo. K neúplnosti a nepřesnosti údajů o válečných a jiných ztrátách, zajatcích, uprchlících

a

přesídlencích

lze

celkový

úbytek

německého

obyvatelstva

v Československu v důsledku migrací za hranice odhadovat pro období od konce války do začátku roku 1947 rámcově na 2,9 – 3 mil. i více osob.1/ Je vcelku pochopitelné, že do těchto oblastí se začalo obyvatelstvo stěhovat v rámci celostátní osídlovací akce, trvající několik let nejenom z českých centrálních oblastí (vnitrozemí) a ze zahraničí (skupiny českých repatriantů ze SSSR), ale též ze Slovenska (zejména z oblastí průmyslově zaostalých). V pohraničí hledalo nový domov, ať již prací na přidělené půdě, která zde byla opuštěna, nebo prací v průmyslových závodech, které v tomto období trpěly akutním nedostatkem pracovních sil. Tímto způsobem se zde od května 1945 do prosince 1946 usadilo 1 388 338 osídlenců.2/ Mezi nejdůležitější a nejrozsáhlejší úkoly poválečné doby patřily nápravy materiálních křivd spáchaných na českém a slovenském lidu německými okupanty. Dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 o neplatnosti někte1)

Staněk, T.: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha 1991, s. 237. Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J.: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005, s. 187. 2)

7

rých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, byly prohlášeny za neplatné všechny majetkové převody a veškerá majetkoprávní jednání, pokud byly uzavřeny v době po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové a politické perzekuce. Dekret nabyl účinnosti dnem vyhlášení a byl tak zahájen proces likvidace hospodářského života německé národnosti, který pokračoval dalšími dekrety. Souběžně s osídlením českého pohraničí bylo nutné zajistit odsun německého obyvatelstva. Ve své podstatě se jednalo o dvě akce jednoho celého velkého procesu. Poválečné osídlení znamenalo nebývalou vnitrozemskou migraci obyvatelstva v celé historii českých zemí. Problematika odsunu Němců z Československa není předmětem této práce, ale je zde připomenuta pouze pro pochopení druhé akce procesu poválečného osídlování. Charakter i tempo vysídlení Němců totiž významně ovlivnily rozsah a způsob osídlování. Vlastní proces osídlování popisuji v následujících kapitolách. Obsah je zaměřen na politickou situaci po válce, konfiskací majetku jeho národní správu a přidělování. Práce čerpá především z poměrně bohaté literatury k danému tématu, zejména celostátního charakteru, která je dobře zpracována a dostatečně vysvětluje základní principy a události poválečného osidlování pohraničí. Literatura pojednávající o tomto regionu již takové úrovně a dostupnosti nedosahuje. Vyskytují se v ní určité faktografické nepřesnosti a postrádá informace k některým tématům. Problematika osídlování regionu je obsahem zejména sborníků Okresního muzea v Tachově. Nepostradatelné jsou i příspěvky místních kronikářů či historiků a jejich prezentace v místních zpravodajích. Při zpracování této práce jsem využíval regionální archivní prameny, ke kterým jsem měl přístup. Archivní materiály byly k dané problematice obce Kladruby značně neuspřádané a poměrně sporé. Jedním z hlavních důvodů je částečně zpracovaný archiv tehdejšího Národního výboru Kladruby, který byl do Státního okresního

archivu

v Tachově uložen. Tématika je členěna chronologicky, v jednotlivých kapitolách a podkapitolách jsou zpracovány dílčí časové úseky – od odsunu přes politickou situaci, konfiskaci majetku, jeho následné příděly a osídlení v základech řeší proces osídlení Stříbrska a se zaměřením na obec Kladruby. Práce se dá členit na dvě části. První vysvětluje celostátní vývoj společně s kontinuálně se odvíjejícím během událostí v okrese. Druhá část analyzuje proces odsunu a osídlování obce Kladruby. Práce neobsahuje všechny nepochybně dů-

8

ležité otázky. Dnes již však lze odkázat na rozsáhlou produkci zabývajících se tímto tématem. Nezbytná fakta jsou zde zmíněna.

9

I. ODSUN

1. Myšlenka odsunu občanů německé národnosti Myšlenka odsunu občanů německé národnosti vznikla v londýnské emigraci vedené prezidentem dr. Edvardem Benešem. Vzhledem k velkému utrpení našich národů během nacistické okupace se k této myšlence přikláněla i většina představitelů domácího odboje. Do roku 1943 získala československá vláda v Londýně předběžný souhlas k odsunu Němců od vlád Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států amerických. S konečnou platností tento odsun schválila Postupimská konference vítězných mocností 2. srpna 1945. Odsun německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska měl probíhat spořádaně a lidsky. Odsun začal probíhat již od května 1945 a skončil v roce 1948. Odsun lze rozdělit do dvou fází.

2. Fáze odsunu První fáze odsunu probíhala od května 1945 do srpna 1945. Jednalo se o odsuny ihned po osvobození před konferencí vítězných velmocí v Postupimi.3/ Pokyny k provádění soupisu a třídění Němců vydávaly vojenské, ale i místní správní orgány. Místní odsuny - vyhnání za hranice či soustředění do internačních středisek se uskutečňovaly ve všech regionech, kde bylo německé obyvatelstvo výrazněji koncentrováno.4/ Jednalo se o tzv. divoký odsun.5/ V rámci tohoto divokého, neorganizovaného vysídlení, útěků apod. činil úbytek Němců na československém území v letech 1945 – 1946 asi 660 000.6/ Druhá fáze probíhala po konferenci vítězných velmocí v Postupimi. Byla zahájena 25. ledna 1946 a ukončena byla 29. října 1946.7/ Jednalo se o odsuny tzv. řádné, které byly již prováděny způsobem spořádaným a lidským a byly pro ně vytvořeny již právní podklady.8/ V rámci tohoto řádného transferu činil úbytek Němců na českoslo3)

Konference v Postupimi probíhala od 17. července do 2. srpna 1945. ) Do konce roku 1945 se poměry v některých internačních táborech konsolidovaly, řada z nich byla přeměněna na sběrná střediska nebo ubytovny pro osoby přidělené na práci. 5) Při tomto odsunu byli Němci vystaveni mnohdy krutému zacházení a ponecháni svévoli tzv. revolucionářů. 6) Staněk, T.: c.d., s. 468, pozn. č. 64. 7) Kučera, J.: Odsun nebo vyhnání? Sudetští Němci v Československu v letech 1945 – 1946. Praha 1992, s. 26. 8) Výnosem ministerstva vnitra z 21. ledna 1946 byly zastaveny všechny odchody Němců z československého území, které povolovaly místní správní orgány. Předpoklad byl dokončení odsunu asi do srpna 1946. Vlastní akce měly probíhat ve třech etapách. První – měla skončit v polovině roku 1946 4

10

venském území 2 256 000.9/ Po odjezdu symbolického posledního transportu z Karlových Varů 29. října 1946 odsun ještě dokončen nebyl. Dodatečné odsuny pokračovaly v letech 1947 – 1948, kdy americká správa souhlasila pouze s akcí slučování rodin. V letech 1948 -1949 sjednaly československé a západoněmecké orgány bez vědomí Američanů přejímání německého obyvatelstva mezi Aší a Hofem.10/

3. Odsun obyvatel německé národnosti Před odsunem museli všichni Němci – osoby státně nespolehlivé nosit bílou pásku přes rukáv s velkým písmenem „N“ (ale existovaly určité místní rozdíly), nesměli se zdržovat na veřejných prostranstvích, navštěvovat restaurace, kina a veřejné lázně.11/ V pohraničí byl zakázán volný pohyb Němců bez zvláštního povolení, zejména pobyt mimo obec, platil zákaz vycházení v určené době (převážně mezi 21.00 – 6.00 hod.), zákaz používání veřejných dopravních prostředků, na nákup byla stanovena krátká doba, často před zavřením, zabraňovalo se jim vést telefonické hovory, omezovala se jim korespondence a museli odevzdat rozhlasové přijímače.12/ Naopak měli pracovní povinnost, muži mezi 16-55 lety a ženy mezi 16-45 lety. Povinné nasazení Němců do práce bylo uplatňováno od května 1945. K využití německých pracovních sil v zemědělství bylo vydáno vládní nařízení č. 32/1945 Sb. z 3. srpna 1945 o mimořádných opatřeních k zabezpečení nutných zemědělských prací v roce 1945. K pracovnímu nasazení docházelo nejen v místě bydliště, ale i na vzdálenějších místech, v obou případech často ze zřízených pracovních táborů. Němci nasazení do zemědělství nedostali často žádnou náhradu. Teprve později na nátlak úřadů jim byly po srážkách vypláceny nízké mzdy.13/ Úprava poměrů nastala často teprve až po vydání dekretu presidenta republiky č. 71/1945 Sb. z 19. září 1945 o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství.14/ Do té doby byli Němci vydáni napospas (v této vlně neměly být za hranice přesídleny osoby zaměstnané v průmyslových podnicích v pohraničí, také v zemědělství a lesnictví). Druhá – všichni zbývající Němci s výjimkou antifašistů, osob z národně smíšených manželství a specialisté s rodinnými příslušníky. Třetí – zde se měly řešit případy kvalifikovaných pracovních sil. 9) Staněk, T.: c.d., s 468, pozn. č. 64. 10) Blíže: Kučera, J.: c.d., s. 34 – 35. 11) Podle dekretu č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945, § 4 odst. a) byla za osobu státně nespolehlivou považována každá osoba německé národnosti aniž spáchala jakýkoliv nepřátelský čin vůči ČSR. 12) Staněk, T.: c.d., s. 82 – 83. 13) Tamtéž. 14) Po vydání tohoto dekretu byla upravena věková hranice pro pracovní povinnost (muži od 14 do 60 let,

11

svévoli československým občanům. Přípravy k vystěhování v první fázi měly většinou radikální průběh a rychlý spád. Němci museli opustit ve velmi krátké lhůtě (často i do 30 min.) své domovy a po provedení prohlídek, soustředění a kontrole věcí, které si stačili vzít, pak byli zařazováni do pěších kolon nebo do železničních transportů. Veškerý majetek mimo povolený obsah zavazedel musel být odevzdán (šlo především o šperky, peněžní hotovost, vkladní knížky a další cenné věci). Opuštěné usedlosti, domy a byty byly i se vším zařízením zajištěny. Místní úřady většinou povolovaly, aby si vysídlované osoby sebou vzaly zavazadla o hmotnosti 30 – 60 kg (někdy ovšem i méně) a jídlo na 3 – 7 dní, z cenností jen snubní prsteny.15/ Ve druhé fázi odsunu bylo zdůrazňováno, že „všechny orgány při provádění odsunu zúčastněné jsou povinny dbáti toho, aby odsun byl prováděn způsobem spořádaným a lidským“. Řízením transferu bylo pověřeno ministerstvo vnitra, konkrétní postup v regionech měl zajišťovat příslušný aparát národních výborů (správních komisí) ve spolupráci s bezpečnostními složkami, okresními úřady ochrany práce, oblastními osídlovacími úřadovnami a orgány pověřenými zemědělským osídlováním. Značná pozornost se věnovala zajištění majetku odsunovaných osob a jejich vybavení do sběrných středisek a transportů. Odsunovanou jednotkou měla být celá rodina, která si mohla vzít na hotovosti 1000 RM. Hmotnost zavazadel na osobu byla učena do 30 kg, zásoba potravin na 7 dní.16/ Po shromáždění na seřadišti byli převáženi do míst, kde byly tvořeny transporty.17/ Následně pak byli umístěni v internačních táborech odkud byl organizován odsun. Ze Stříbra byly transporty v rámci spořádaného odsunu organizovány od 8. února 1946. Poslední odjel 11. října 1946. Doplňující odsuny probíhaly až do poloviny roku 1947.18/ Celkem bylo z tehdejšího stříbrského okresu odsunuto 42 194 osob ve 33 vlakových a 18 automobilových transportech.19/ Odsunu německých obyvatel bylo často zneužíváno ve prospěch obohacování jednotlivců, kteří pracovali na tomto úseku vysídlování. Stávalo se, že byly vykrádány celé

ženy od 15 do 50 let), osobám podléhajíc pracovní povinnosti náležela mzda. Platnost tohoto dekretu zanikla jako jediného až zákonem č. 65/1965 Sb. z 30. června 1965 - zákoník práce. 15) Blíže: Staněk, T.: c.d., s. 72 - 73. 16) Blíže: Tamtéž s. 112 – 113. 17) Na Stříbrsku byly tvořeny transporty na vlakovém nádraží ve Stříbře. 18) Bystrický, V., Rubášová, K.: Stříbro do roku 2000, aneb dějiny jednoho města, Stříbro 2000, s. 114. 19) Tamtéž, s. 115.

12

rodinné domky opuštěné původními majiteli a věci včetně bytového zařízení odváženy do vnitrozemí a zde prodávány. Také ze strany národních správců byly činěny různé zábrany a překážky proti odsunu obyvatel německé národnosti a to proto, že německému dělníkovi se platila za provedenou práci nízká mzda oproti českým dělníkům. Argumentováno bylo také tím, že Němci jsou pro zdejší průmysl nepostradatelní a jejich odsun byl proto odkládán.

13

II. POLITICKÁ SITUACE PO VÁLCE NA STŘÍBRSKU

Vedle správních a jiných orgánů měla na proces osídlování vliv celková politická situace v okrese. Složitost situace na jedné straně vytvářela přítomnost amerických jednotek, které zde byly přítomny do listopadu 1945, na druhé straně příchod osídlenců z různých oblastí republiky a tím i různost politických názorů. Jako protiklad zde však působilo to, že osídlenci přicházeli z oblastí, kde byly přítomny sovětské jednotky a velká část osídlenců pocházela z rodin zemědělských dělníků. Na vývoj politické situace měla vliv i ta skutečnost, že v čele okresní organizace Komunistické strany Československa byli zkušení komunisté, bojující za uskutečnění komunistických myšlenek již za první republiky a také v odbojovém hnutí v průběhu okupace. Navíc se mohlo okresní vedení Komunistické strany Československa opřít o dělnická střediska na Nýřansku, kolem Zbůchu a Heřmanovy Huti, zde však měla značný vliv i sociální demokracie. Na okrese byly ustaveny místní a okresní organizace všech čtyř politických stran – Komunistické strany Československa, Československé strany lidové, Československé strany sociálně demokratické, Československé strany národně socialistické. Tyto se na základě Košického vládního programu podílely na realizaci konkrétních úkolů osídlování pohraničí. Je to pochopitelné, šlo o získání členů a příznivců. Šlo o to, připravit si půdu pro dosažení co nejlepších výsledků v prvních poválečných volbách do Ústavodárného shromáždění, které se konaly 26. května 1946. Jaký byl poměr sil politických stran na Stříbrsku nejlépe dokazují konkrétní výsledky těchto prvních poválečných voleb. Na okrese bylo do voličských seznamů zapsáno celkem 24 603 voličů, platných odevzdaných obálek pak bylo 24 527. Z celkového počtu platných hlasů získala v celém okrese Stříbro:20/

Komunistická strana Československa

počet hlasů

%

15 256

62,01

Československá strana lidová

1 704

7,1

Československá strana sociálně demokratická

4 083

16,6

Československá strana národně socialistická

3 484

14,0

20)

Slezák, L.: Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 1978, s. 110. Janouškovec, J.: Počátky socialistického Stříbra, okres Stříbro v prvních letech po druhé světové válce. In: Sborník Okresního muzea v Tachově (dále jen SOkMT), 1983, 18, s. 48.

14

Volby v okrese Stříbro probíhaly v 85 obcích a městech, ve kterých byly zřízeny volební obvody. Celkové vítězství komunistů potvrzuje i další fakt, že pouze v deseti těchto obvodech v okrese nezískala Komunistická strana Československa více než 50 procent hlasů, ale i v těchto obvodech byla stranou nejsilnější. Pouze v obcích Sulislav a Vranov získala Československá strana lidová stejný počet hlasů jako Komunistická strana Československa. Výsledek voleb ovlivnil jak složení okresního národního výboru (ten byl právě na základě voleb zřízen z dosavadní okresní správní komise), tak i jednotlivých místních národních výborů. V čele Okresního národního výboru ve Stříbře stanul dělník ze Zbůchu, komunista Josef Weinfurt.21/ Prakticky v čele všech místních národních výborů v okrese byli komunisté. Volby prokázaly vzrůstající politickou moc komunistů v okrese a okres Stříbro se s 62,01 % získanými hlasy pro KSČ řadil na 7. místo v rámci pohraničních okresů.22/ Tato skutečnost byla způsobena převzetím iniciativy komunistickou stranou v letech 1945-1947. Avšak obsazení nejdůležitějších pozic v řídícím aparátu osídlování a využití toho k posílení mocenského a politického vlivu ve společnosti neznamenalo, že osídlovaní bylo dílem komunistů. Na vývoj situace v pohraničí průběžně reagovaly všechny politické strany a každá si chtěla přivlastnit co největší díl z výsledků osídlování. Političtí oponenti komunistů však za celou dobu nebyli schopni zformulovat vlastní program osídlovací politiky odlišné od programu KSČ.

21) 22)

In: SOkMT, 1983, 18, s. 48. Slezák, L., c.d., viz. tabulky č. 21 – 24.

15

III. ZAJIŠTĚNÍ A KONFISKACE MAJETKU

1. Zajišťovaný majetek Po odsunech německých občanů zůstávaly v pohraničí opuštěné zemědělské usedlosti včetně příslušného zemědělského vybavení a dobytka. Dále pak rodinné domy, živnosti a továrny. Tento opuštěný majetek, tak jako i jiné hodnoty a důležité objekty bylo potřeba zajistit před rozkrádáním nebo zničením. V okrese Stříbro, který byl zemědělským okresem, zůstávaly opuštěné zejména zemědělské usedlosti a zemědělská půda.

2. Revoluční gardy K zajištění státního majetku a jiných hodnot před rozkrádáním nebo zničením a k podepření státní autority nové republiky vznikaly v květnu 1945 z popudu Vojenského velitelství Velké Prahy a vojenského štábu Ústřední rady odborů revoluční gardy. Staly se základem tzv. závodních milicí, později byly podřízeny Ministerstvu vnitra. Členové revolučních gard vykonávali služby u důležitých objektů na nádražích, v továrnách, internačních táborech a jinde. Byli také přidělováni k posílení finančních pohraničních stráží a četnických stanic, zajišťovali nespolehlivé a podezřelé osoby a zabavovali německý majetek. Stejnokroje německé armády sloužily členům revolučních gard po celou dobu její činnosti. Na levém rukávě nosili žlutou pásku s červenými iniciálkami RG. Velitelství v Plzni postupně po prodělaném výcviku a složení slibu vysílalo tyto útvary do pohraničních oblastí, včetně okresu Stříbro. Příslušníci revolučních gard, československé armády a orgány bezpečnosti byli mezi prvními obyvateli kteří do pohraničí přicházeli. Do Stříbra přijela první jednotka revolučních gard 11. května 1945 pod vedením kapitána Čechury z Chrástu. Jednotky československé armády přijely do Stříbra kolem 20. května 1945. 23/ Úkolem obou ozbrojených složek, včetně orgánů bezpečnosti bylo zajistit bezpečnost a klid při přejímání okresu do českých rukou a obranu majetku republiky.24/ Bylo opravdu potřeba každé české ruky, uvážíme-li, že k 1. červnu 1945 bylo na okrese Stří-

23)

Bystrický, V., Rubášová, K.: c.d., s. 113. Někteří členové revolučních gard se při plnění svého poslání i zdiskreditovali. Majetek, který měli zajistit, nezajistili, ale mnohdy spíš rabovali. 24)

16

bro pouze 5 800 Čechů a 92 157 Němců.25/ Jednotky revolučních gard byly likvidovány na základě výnosu ministerstva národní obrany z 19. června 1945 s platností od 30. června 1945.26/

3. Národní výbory a správní komise Pro zajištění veřejných záležitostí jsou těsně po válce na základě Košického vládního programu ustavovány národní výbory a správní komise.27/ Správní komise byly ustaveny pro dočasnou správu obcí nebo okresů, kde pro převážnou většinu obyvatelstva státně nespolehlivého nemohly být ustaveny národní výbory. 28/ Pravomoc správních komisí byla stejná jako pravomoc národních výborů.29/ Pomoc Revolučního národního výboru v Plzni se projevovala zejména v tom, že pomáhal ustavit potřebné české úřady a vysílal těmto institucím potřebné úředníky a zřízence. Vyplývalo to z pověření, kterým vláda republiky pověřila předsedu Revolučního národního výboru v Plzni, aby navrhl členy a ustanovil v bývalých poněmčených okresech v západních Čechách okresní správní komise. Týkalo se to 12 okresů západočeského pohraničí, včetně okresu Stříbro. Touto rozšířenou činností a hlavně pomocí byly dány podmínky pro vzájemné vztahy mezi západočeskými okresy. Okresní správní komise byla v okrese Stříbro ustanovena 4. června 1945 v tomto složení:30/ S t o k l a s a Jaroslav, řidič – Kozolupy, R e j t a r Jaroslav, úředník – Nýřany, W e i n f u r t Josef, horník – Zbůch, S o u č e k Antonín, autolakýrník – Stříbro, H ů b n e r Jan, rolník – Holýšov, B a b o r Václav, obchodní zástupce – Stříbro, K o s t i v a l Karel, JUC., notářský koncipient – Stříbro, S t r á d a l Oldřich, Ing., národní správce – předseda OSK Stříbro, H o s m a n Karel, sklářský dělník – Heřmanova Huť,

25)

In: SOkMT, 1983, 18, s. 45. Staněk, T.: c.d., s. 62. 27) Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J.: c.d., s. 25. 28) Než byly obce osídleny českými obyvateli alespoň z 50%. 29) Vládní nařízení č. 4 ze dne 5. května 1945 o volbě a pravomoci národních výborů, § 6, odst.3. 30) In: SOkMT, 1983, 18, s. 40. 26)

17

H o f f m a n Karel, student – Stod. 31/ Dodatečně byl 20. června 1945 jmenován členem okresní správní komise K o l e n a Václav, odbojový pracovník, člen ilegálního krajského vedení KSČ v Plzni – Dobřany. Národní výbory vznikly v okrese pouze v Kozolupech, ve Zbůchu, v Nýřanech, v Holýšově a ve Stodě. Národní výbory byly ustaveny rovněž v českých obcích Líně, Přestavlky a Nová Ves. Tyto orgány byly oporou nově utvořené okresní správní komise. V ostatních obcích byly ustaveny místní správní komise jako orgány státní moci, vykonávající prozatímně svojí funkci. Nebyly výjimky, že zpočátku byl v obci pouze předseda správní komise. V některých případech jako v Záchlumí a v některých dalších malých obcích, fungovaly místní správní komise až do poloviny roku 1947.32/ Národní výbory a správní komise, jakožto orgány zastupitelské a orgány veřejné správy zajišťovaly zásobování, přidělování bytů přicházejícím osídlencům, vyřizovaly předávání přidělených národních správ a prováděly soupisy veškerého konfiskovaného majetku. Zabezpečovaly také majetek německých uprchlíků, vylepovaly vyhlášky s oznámením, že úřadní jazyk je český a další jiné. V okrese Stříbro byly úkoly národních výborů a správních komisí zaměřeny hlavně do zemědělství. Směrnice ministerstva zemědělství z 10. května 1945 pro národní výbory v českých zemích o nejnutnějších opatření v zemědělství ukládaly všem národním výborům a správním komisím, aby věnovaly plnou podporu zajištění úrody a osetí veškeré neobdělávané půdy. K zajištění výživy obyvatelstva ve městech prováděla okresní správní komise již v červnu 1945 za pomoci vojenských jednotek prohlídky v jednotlivých obcích, neboť v jednotlivých německých usedlostech se nacházelo plno obilí. Němci ho jednak neodevzdali a jednak jim bylo předáno německými úřady ještě před skončením války. Výsledek těchto prohlídek na stříbrsku byl ten, že ještě do zahájení žní bylo odvezeno do skladišť hospodářských družstev více než 300 vagónů obilí.33/ Důležitou úlohu sehrály národní výbory a správní komise také v oblasti konfiskace majetku.

4. Konfiskace majetku Právním podkladem pro konfiskaci byl dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb.

31)

Karel Hofman by v 80. letech člen předsednictva ÚV KSČ a předsedou odborů. In: SOkMT, 1983, 18, s. 41. 33) Tamtéž, s. 45. 32)

18

z 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů. Na základě tohoto dekretu mino jiné byla zavedena národní správa do všech opuštěných podniků, závodů a majetkových podstat, nebo které byly v držení, správě, nájmu či pachtu osob státně nespolehlivých a to k zajištění plynulého chodu výroby. Mezi další kroky, vedoucí k normalizaci vztahů v osvobozené republice, patřila konfiskace zemědělského majetku Němců, Maďarů a zrádců. Tento majetkoprávní akt úředně zabaveného majetku byl realizován na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. z 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, který zároveň právně zahájil také program znovuosídlení všech oblastí Československé republiky slovanským obyvatelstvem. Dle tohoto dekretu se s okamžitou platností a bez náhrady zkonfiskoval pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž byl ve vlastnictví: - všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost, - zrádců a nepřátel republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, projevivších toto nepřátelství zejména za krize a války v letech 1938 a 1945, - akciových a jiných společností a korporací, jejichž správa úmyslně a záměrně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. Zemědělským majetkem byla zemědělská a lesní půda, k ní patřící budovy a zařízení, závody zemědělského průmyslu, sloužící vlastnímu zemědělskému lesnímu hospodářství, jakož i movité příslušenství (živý a mrtvý inventář) a všechna práva, která jsou spojena s držbou zkonfiskovaného majetku anebo jeho části. K dalšímu významnému posunu směrem k mimosoudnímu vyrovnání s okupanty a zrádci došlo 25. října 1945, kdy vešel v platnost dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Tento dekret znamenal vznik právního rámce pro konfiskaci nepřátelského majetku, jeho správu a následné přidělování národně spolehlivému a bezúhonnému českému a jinému slovanskému obyvatelstvu. Dekret č. 108/1945 Sb. dal právní základ ke konfiskaci veškerého movitého i nemovitého majetku, který byl ke dni faktického ukončení okupace ve vlastnictví Německé říše, Království maďarského, právnických a fyzických osob německé a maďarské národnosti a v neposlední řadě i fyzických osob jiné národnosti,

19

které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko - republikánské státní formě a bezpečnosti a obraně Československé republiky. Podle Košického vládního programu a na základě těchto dekretů došlo k rozsáhlým majetkovým přesunům. Tyto přesuny se týkaly nejen nemovitostí sloužících k bydlení, ale také zemědělských usedlostí, řemeslnických a obchodnických živností, průmyslových podniků, finančních institucí či nejrůznějšího movitého majetku. Rozsáhlé přesuny na Stříbrsku se uskutečnily zejména u zemědělských usedlostí. Podle dekretů prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945, č. 12/1945 Sb. z 21. června 1945 a č. 108/1945 Sb. z 25. října 1945 bylo v okrese Stříbro zkonfiskováno celkem: - 74 875 ha zemědělské půdy, z toho 45 875 ha orné půdy a 29 000 ha lesní půdy, - 4 315 zemědělských usedlostí, - 2 velkostatky, - 29 000 ha lesa, - 680 živnostenských a obchodních závodů. Současně byla ustavena národní správa na 33 průmyslových podniků.34/ Je možné říci, že na okrese Stříbro bylo konfiskační řízení v naprosté většině skončeno již v roce 1946. 35/

5. Dočasná správa majetku K zabezpečení úkolů souvisejících s dočasnou správou konfiskovaného majetku a jeho příděly českým a ostatním slovanským fyzickým a právnickým osobám byly zřízeny: - Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství, podle dekretu č. 12/1945 Sb. z 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského lidu. Prostřednictvím prozatímních národních správ národní pozemkový fond spravoval zkonfiskovaný zemědělský majetek do jeho předání řádným přídělcům, oceňoval ho a určoval výši finanční úhrady za něj. Vedl evidenci o přidělené půdě, schvaloval právní operace s přiděleným majetkem a prováděl dozor nad podnikáním osídlenců. Hospodařil se zkonfiskovaným majetkem, který připadl státu a staral se o jeho řádné využití. Činnost národního po34) 35)

In: SOkMT, 1983, 18, s. 41. Tamtéž, s. 42.

20

zemkového fondu byla ukončena roku 1950, kdy byl také se svými pobočkami k 31. prosinci 1950 zrušen.36/ Zbylé kompetence úřadu převzaly z části na ministerstvo zemědělství, z větší části pak krajské a okresní národní výbory. - Fond národní obnovy, podle dekretu č. 108/1945 Sb. ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.37/ Fond národní obnovy byl ustaven při každém osídlovacím úřadě. Činnost Fondu národní obnovy spočívala zejména v zajištění veškerého konfiskovaného movitého a nemovitého majetku38/, jeho zaevidování, spravování, zajištění a vypořádání všech závazků k němu náležejících, provádění přídělů majetku podle přídělových plánů, ocenění majetku a jeho prodeji, odvádění čistých zisků a zprostředkování úvěrů přídělcům majetku. Vedle toho dohlížel na hospodaření národních správců, navrhoval jejich jmenování, odvolávání a prováděl s nimi vyúčtování jejich činnosti. Po zániku osídlovacích úřadů 15. března 1950 byly pravomoci osídlovacího úřadu a jeho zbytková činnost přenesena na Fondy národní obnovy. Fondy národní obnovy byly k 1. červenci 1951 zákonem č. 182/1950 Sb. zrušeny. Jejich úkoly a agenda přešly na krajské národní výbory. Úkoly, které byly vyňaty z kompetence krajského národního výboru, přešly do působnosti okresních národních výborů. Po zrušení Fondu národní obnovy prováděly likvidaci oblastní úřadovny v Plzni souhrnné likvidační správy v Plzni a ve Stříbře.

36)

Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J.: c.d., s. 38. Statut Fondu národní obnovy a jeho jednací řád byly vydány vládním nařízením č. 45/1946 Sb. z 1. března 1946. Podle tohoto nařízení Fond národní obnovy podléhal osídlovacímu úřadu, při kterém byl zřízen. Byl zřízen v Praze a Bratislavě. Působnost Fondu národní obnovy v Praze se vztahovala na oblast zemí České a Moravskoslezské. K provádění úkolů, které vyžadovaly přímý styk s občany a místními úřady, byly vyhláškou osídlovacího úřadu v Praze č. 425/1945 Sb. 23. listopadu 1945 zřízeny oblastní úřadovny osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. V zemích České a Moravskoslezské jich vzniklo celkově 12. Předseda osídlovacího a jeho náměstek spolu s předsedou a místopředsedou Fondu národní obnovy tvořili společnou radu, jež měla připravovat jednotný program. Agendu Fondu národní obnovy obstarávali úředníci a referenti osídlovacího úřadu, kteří však personálně podléhali předsedovi Fondu národní obnovy. 38) Majetek movitý a nemovitý, který byl ke dni faktického ukončení okupace ve vlastnictví Německé říše, Království maďarského, právnických a fyzických osob německé a maďarské národnosti a neposlední řadě i fyzických osob jiné národnosti, které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské formě a bezpečnosti a obraně Československé republiky. Movitý majetek (mobilie) – nábytek, domácí potřeby, zvláštnímu režimu podléhaly – hudební nástroje, zbraně, lékařské a veterinární ordinace jejich zařízení, umělecké potřeby, významné rodinné památky, památky vědecké hodnoty. Tento majetek se dělil do třech kategorií – 1. nutné potřeby pro domácnost, 2. věci volného prodeje, 3. věci, které výjimečně a ze závažných důvodů komise uznává za způsobilé k prodeji. Dělení do kategorií rozhodovalo o trhové hodnotě předmětu. Nemovitý majetek – rodinné domky. Živnosti a průmyslové podniky, včetně surovin a zásob hotových výrobků. 37)

21

Okres Stříbro podléhal pod Oblastní úřadovnu osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Plzni, která zahájila svoji činnost koncem roku 1945.39/

39)

Blíže: Řeháček, K.: Osídlovací úřad a Fond národní obnovy (1945 – 1952). In: Západočeský historický sborník (dále jen ZHS), 1999, 5, s. 309-318.

22

IV. OSÍDLOVÁNÍ

1. Osídlovací orgány, Osídlovací úřad Od května do poloviny září 1945 probíhalo osídlování pohraničí převážně živelně bez centrální koordinace a na základě svobodného rozhodnutí osídlenců. Zajišťován byl majetek vyhnaných Němců. Prvními iniciátory a organizátory osídlovacích akcí byly, na základě výzvy vlády, místní či okresní národní výbory a správní komise. O určitou koordinaci se pokoušely např. ministerstvo zemědělství nebo zemské národní výbory. K centrální koordinaci a řízení procesu vnitřního osídlení byl dekretem prezidenta republiky č. 27/1945 Sb. ze 17. července 1945 o jednotném řízení vnitřního osídlení zřízen osídlovací úřad se sídlem v Praze (pro území Čech a Moravy) a osídlovací úřad se sídlem v Bratislavě (pro teritorium Slovenska). Tyto úřady vykonávaly svoji působnost za ústředního vedení ústřední komise pro vnitřní osídlení. 24. září 1945 byl vyhláškou ministra vnitra vyhlášen jeho statut.40/ Základní myšlenkou pro zřízení osídlovacího úřadu bylo organizační propojení odsunu a osídlení. Byl zmocněn k zajištění národního majetku a dosazování národních správců do podniků a závodů. Zájmem osídlovacího úřadu bylo pokusit se zachovat co největší procento průmyslové výroby, hospodářského využití krajiny a osídlit pohraničí tak rychle, aby v roce 1945 a následujícím roce mohla proběhnout sklizeň, aby poválečnému státu nevznikla žádná větší hospodářská ztráta. K zásadním úkolům osídlovacího úřadu bylo vypracovat plán odsunu Němců a plán osídlení pohraničí, dle jednotlivých okresů. Vyhláškou Osídlovacího úřadu v Praze ze dne 27. listopadu bylo zřízeno 12 oblastních osídlovacích úřadoven.41/ Ve Stříbře byla pro okres Stříbro ustavena osídlovací komise ministerstva zemědělství v září 1945.42/ Dalšími orgány, které sehrály důležitou úlohu při osídlování v okrese Stříbro byly např. oblastní úřadovna Národního pozemkového fondu, okresní a místní rolnické komise a odbočky Jednotného svazu českých zemědělců. Veškeré práce osídlovacích úřadů byly ukončeny podle zákona č. 18/1950 Sb., o zrušení osídlovacích úřadů. Dne 15. března 1950, kdy nabyl zákon platnosti, osídlovací úřady zanikly. Pravomoci a zbytková činnost osídlovacích úřadů byly přeneseny 40)

Slezák, L.: c.d.: s. 21. Oblastní úřadovna byla zřízena i v Plzni. Oblastní úřadovny se dále členily na nižší dle politických nebo soudních okresů. 42) Bystrický, V., Rubášová, K.: c.d., s. 114. 41)

23

na Fondy národní obnovy.43/

2. Osídlenci Okres Stříbro měl převážně zemědělský charakter, proto je následující text převážně zaměřen na tuto část národního hospodářství. K 15. únoru 1946 se do stříbrského okresu přistěhovalo 1 924 českých a slovenských rodin.44/ Z vnitrozemí bylo Stříbrsko osídlováno hlavně z okresů Přeštice, Plzeň, Rokycany, Prachatice, Strakonice, Milevsko. Zbývající část tvořili: - repatrianti ze Střelínska – Horní Slezsko, - reemigranti z Rumunska, Maďarska, Zakarpatské Ukrajiny a Bulharska, - část rodin ze Slovenska, - příslušníci československých zahraničních jednotek. Stav osídlení usedlostí v okrese Stříbro k 27. březnu 1947 byl následující:45/ - osídlenci z vnitrozemských okresů - volynští Češi

3 776 usedlostí, 52 usedlostí,

- ostatní zahraniční vojáci

107 usedlostí,

- reemigranti

157 usedlostí,

- repatrianti ze Střelínska

123 usedlostí,

- Slováci

19 usedlostí.

Velký význam pro stabilizaci osídlenců a tím i pro osídlení vůbec mělo oceňování usedlostí a vydávání dekretů o vlastnictví. Usedlosti byly přidělovány za mnohem nižší ceny než byla jejich skutečná hodnota.46/ Je potřeba vidět, že osídlení pohraničí bylo jednou z částí normalizace celkového života v pohraničí. Spolu s tím bylo nutno řešit otázky sklizně zemědělské úrody, zabezpečení hospodářských otázek vůbec, vytvoření podmínek pro rozvoj školství, kulturní činnost, knihovnictví a podobně. Je nutno brát v úvahu, že všechny tyto úkoly bylo nutno splnit s lidmi, kteří do pohraničí přicházeli. Přicházeli s úmyslem zajistit pro své rodiny dobré životní podmínky, které za války ztratili. Většina z nich chápala osídlení pohraničí českým obyvatelstvem jako vlasteneckou povinnost a od počátku pracovala pro utváření svého „nového“ do43)

Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J.: c.d., s. 38. Slezák, L.: c.d.: tabulka č. 11. 45) In: SOkMT, 1983, 18, s. 42. 46) In: ZHS, 1999, 5, s. 316. 44)

24

mova. Ti poctiví s úmyslem natrvalo se zde usadit a založit své rodiny. Do pohraničí, Stříbrska nevyjímaje, však přicházeli také lidé, kteří v této části naší republiky viděli možnost rychlého obohacení, aby pak s naplněnými kufry se vraceli zpět do vnitrozemí. Bylo odváženo zařízení bytů, látky, bytové zařízení, stavební materiál, ba i strojní vybavení továren. Toto se dělo i přes přísný zákaz nadřízených orgánů, kde se však vždy našel někdo, který za patřičný úplatek přimhouřil oko a dával tak nepřímo souhlas k drancování. Také někteří národní správci kořistili v provozovnách, obchodech či továrnách, které jim byly svěřeny do správy a po vyčerpání zásob a skladů odcházeli do jiných míst, kde se toto opakovalo. Ve spolupráci s některými pracovníky okresního soudu se projevovaly tendence soudně zrušit uvalení národní správy na různé podniky a předat je do zpětného vlastnictví bývalých majitelů. Konkrétně tak tomu bylo v případě národní správy firmy Salz – sladovna ve Stodě a v případě národní správy závodu FEXIM v Nýřanech. Zde dokonce okresní soud svým rozhodnutím z 10. prosince 1946 národní správu skutečně zrušil a rozhodl o vrácení továrny původním majitelům. Zaměstnanci uvedeného podniku se na své schůzi 12. prosince 1946 postavili proti tomuto rozhodnutí a tehdy vyšly najevo skutečnosti o snaze majitelů závodu „materiálně“ přemluvit funkcionáře závodní rady.47/ Za pomoci ONV byl pak výrok soudu zrušen a uvedený závod přiřazen k báňskému ředitelství jako opravárna pro znárodněné doly. Někteří národní správci z oblastí řeznictví a z pohostinství i menších výroben chápali pohraničí jako prostředek rychlého zbohatnutí, pomocí různých šmelin využívali těžkostí v zásobování. Na zemědělských usedlostech pak využívali práci německého obyvatelstva. Po odsunu Němců pak ze zanedbaných usedlostí jednoduše odcházeli pryč. Těmto lidem se tehdy říkalo „zlatokopové“, neboť mnozí si zde opravdu pomohli, pokud své laciné příjmy neprohýřili ve zdejších lokálech nebo jinde ve vnitrozemí. Národními správci se také stávali lidé, kteří výrobě po odborné stránce vůbec nerozuměli, případně jim o plynulý chod továrny ani nešlo.

3. Školství v procesu osídlování Velký význam v procesu osídlování mělo také školství, které prodělalo bouřlivý rozvoj. V roce 1945 přicházeli do obcí noví lidé. Národní výbory (správní komise), školská

47)

In: SOkMT, 1983, 18, s. 47.

25

správa a zejména učitelé museli vyvinout značné úsilí, aby zabezpečili výchovu a vzdělání dětí osídlenců. Neutěšená situace škol v počátcích od roku 1945 se projevovala v nedostatku učebnic, pomůcek a učitelů zejména pro vesnice. Postupně se dařilo v těsné souvislosti s rozvojem zemědělské výroby rozšiřovat i síť škol. Otvíraly se další, většinou malotřídní školy. První zakládání škol po roce 1945 se v podstatě na okrese Stříbro, podobně jako v jiných pohraničních okresech, ubíralo dvěma základními směry. Na jedné straně byly školy zakládány v místech, kde již česká škola měla v bývalém zněmčeném území svoji tradici. Byly to školy v Sulislavi, Vranově a v Kladrubech.48/ Na druhé straně školy, které byly založeny doslova i obrazně na „zeleném drnu“. Buď byly zbudovány z bývalých německých škol nebo pro ně byla uvolněna či přebudována zvláštní budova, zpočátku často provizorní.49/ Přesto už v červenci 1945 se otevírají na okrese nové české školy, jak měšťanské, tak obecné. 1. září 1946 zahájilo vyučování nově zřízené státní reálné gymnázium ve Stříbře.50/ Důležitý byl zejména vztah k učitelům, školám a jejich úloha při vytváření pocitu domova při sžívání se s novým prostředím a k jejich práci kulturní a výchovné.

4. Přidělování konfiskovaného majetku Vzhledem k tomu, že stříbrský okres byl převážně zemědělským okresem, bylo pochopitelně prvořadým zájmem věnování pozornosti přídělům zemědělským osídlencům, i když byla věnována plná pozornost i nezemědělským osídlencům. Obsazování německé půdy osídlenci probíhalo ve třech etapách. V první etapě přicházeli první osídlenci z řad zemědělců již během května 1945. Vzhledem k tomu, že v této době nebyly ještě ministerstvem zemědělství vypracovány osídlovací směrnice, docházelo převážně k neorganizovanému a živelnému obsazování zemědělských usedlostí. První etapa trvala zhruba do konce října 1945. V této době přišlo nejvíce osídlenců, kteří obsadili nejlepší a nejbohatší usedlosti. K 1. červnu 1945 převzalo usedlosti prvních 140 Čechů.51/ Jednalo se o národní správu dle dekretu č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově - právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců 48)

Trubačová J.: Školství v bývalém okrese Tachov v létech 1944 -1950. In: SOkMT, 1981, 14, s. 32. Tamtéž, s. 30. 50) Bystrický, V., Rubášová, K.: c.d., s. 115 51) In: SOkMT, 1983, 18, s. 41. 49)

26

a kolaborantů a některých organizací a ústavů. V druhé etapě, která trvala od října 1945 do léta 1946, již probíhalo osídlování zemědělských usedlostí centrálně řízeným příchodem osídlenců. V této etapě již bylo osídlování právně ošetřeno a to dekrety č. 12/1945 Sb. z 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa a č. 28/1945 Sb. z 20. července 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Nezřídka se stávalo, že na usedlostech dosud hospodařili Němci, kteří zde zpravidla (až na internované v táborech nebo zajištěné ve vězení lidového soudu) zůstávali jako výpomoc až do jejich konečného odsunu. Třetí etapa od 1946 do podzimu 1947 měla řešit úkoly, které se nepodařilo zvládnout v předcházejících etapách, jako například osídlení nejvíce vzdálených pohraničních lokalit od vnitrozemí a tím i ekonomicky méně lákavých.52/ Podle dekretu č. 12/1945 Sb. z 21. června 1945 se mohla přidělit půda do vlastnictví osob slovanské národnosti takto: a) deputátníkovi a zemědělskému dělníkovi ve výměře až do 8 ha

orné

anebo až do 12 ha zemědělské půdy, vzhledem na její bonitu, b) malozemědělci ve výměře doplňující jím dosud vlastněný majetek, nejvýše do 8 ha orné půdy anebo až do 12 ha zemědělské půdy, vzhledem na její bonitu, c) mnohočlenné zemědělské rodině ve výměře, doplňující jí dosud vlastněný pozemkový majetek, nejvýše až do 10 ha orné nebo až do 13 ha zemědělské půdy, vzhledem na její bonitu, d) obcím a okresům k veřejným účelům, e) stavebním, zemědělským a jiným družstvům, složeným z oprávněných uchazečů podle písm. a), b), c) a f), f) dělníkům veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům pro stavbu vlastního domu nebo na zařízení zahrady ve výměře nejvýše do 0,50 ha. Dále se vycházelo z dekretu č. 28/1945 Sb. z 20. července 1945. Předpokladem přídělového řízení byla právoplatná konfiskace. O příděl půdy v rámci osídlení mohl žádat příslušník českého, slovenského nebo jiného slovanského národa, státně a národně spolehlivý, a to:

52)

Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J.: c.d., s. 49.

27

a) deputátník a zemědělský dělník, b) zemědělec s dosavadní výměrou zemědělské půdy do 13 ha, pokud tuto půdu i s příslušnými budovami odevzdá Národnímu pozemkovému fondu. S ostatním majetkem mohl naložit volně, c) členové rodiny zemědělce podle písm. b), pokud jsou výkonnými zemědělci a dosáhli věku 18 let, d) výrobní zemědělské družstvo, utvořené z oprávněných žadatelů, uvedených odst. a), b) nebo c), e) obce, okresy a stát pro veřejné účely, f) jiní než podle písm. a) uvedení dělníci, veřejní a soukromí zaměstnanci, maloživnostníci, a sociálně slabí příslušníci svobodných povolání pro stavbu vlastního domu anebo zřízení zahrady, do výměry 0,5 ha. Přednostní právo na příděl půdy dle tohoto dekretu měli oprávnění uchazeči, kteří se vyznamenali a zasloužili v národně-osvobozovacím boji, zejména vojáci a partyzáni, bývalí političtí vězňové a deportovaní, jejich rodinní příslušníci a zákonní dědicové, jakož i rolníci poškození válkou. Předpoklady přednostního práva na příděl však museli řádně prokázat. K ústřednímu řízení v procesu osídlování došlo po vydání dekretu č. 27/1945 Sb. ze dne 17. července o jednotném řízení vnitřního osídlení a k němu vydaných předpisů. Na základě dekretu č. 12/1945 Sb. ze dne 21. června 1945 vznikaly při místních národních výborech místní rolnické komise, které vypracovávaly přídělový plán s návrhem na úhradu za přidělovaný majetek.53/ K této komisi si také podávali uchazeči o půdu přihlášky o příděl půdy v osídlení. Velké hospodářské budovy, strojní zařízení apod. byly přidělovány do vlastnictví družstev, utvořených z přídělců. Ministerstvo zemědělství vysílalo k okresním rolnickým komisím pomocné orgány, které pomáhaly při technických přídělových pracích. Oceňování zemědělských pozemků prováděly orgány Národního pozemkového fondu. Živého a mrtvého54/ inventáře pak Okresní osídlovací komise ministerstva zeměděl-

53)

Rolnické komise byly maximálně 10 členné, jejíž členové byly voleni z řad deputátníků, zemědělských dělníků, malozemědělců, mnohočlenných zemědělských rodin, zástupců obcí a okresů, stavebních , zemědělských družstev, dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům pro stavbu vlastního domu nebo zřízení zahrady do 0,5 ha. Výhradně z řad bezzemků a drobných rolníků. 54) Živým inventářem bylo vše živé – zvířectvo (krávy, koně…), mrtvým inventářem – stroje a zařízení.

28

ství. Na okrese Stříbro byla stanovena průměrná cena za usedlost o výměře 10 ha na 93 000 Kčs ve staré měně.55/ Současně byla brána v úvahu různá bonita půdy a stav hospodářských budov. Významná sociální pomoc novým zemědělcům byla rovněž v tom, že úplata ceny usedlosti mohla být rozdělena na splátky do 15 let. V případech hodných zřetele mohlo být upuštěno i od této úplaty. 56/ Osídlení zemědělských usedlostí probíhalo na Stříbrsku poměrně rychle. Svědčí o tom některá čísla : - k 1. září 1945 bylo osídleno 1 156 zemědělských usedlostí, - k 1. lednu 1946 bylo osídleno 2 765 zemědělských usedlostí, což je za čtyři podzimní a zimní měsíce zvýšení o 1 609. K 25. březnu 1947 zůstává neosídleno 81 zemědělských usedlostí. Pokud se týče orné půdy, pak situace k 25. březnu 1947 vypadala následovně: - dosud nepřiděleno 820 ha orné půdy, z toho neobděláno 440 ha - z přidělené půdy neobděláno 2 711 ha orné půdy (důsledek některých problémů při přidělování usedlostí). 57/ První slavnostní předání dekretů na přidělené usedlosti do dědičného vlastnictví bylo provedeno na stříbrském náměstí 26. dubna 1946 za účasti ministra zemědělství J. Ďuriše a funkcionářů Národního pozemkového fondu. Jednotlivé obce se zúčastnily tohoto slavnostního předání společně. Na tomto historickém shromáždění bylo předáno prvních 2 950 dekretů novým osídlencům z celého okresu.58/ Zkonfiskované lesy byly dle dekretu č. 12/1945 Sb. ze dne 21. června 1945 postupně přebírány jednak nově vzniklými podniky Státních lesů a v menším měřítku byly přidělovány podle požadavků jednotlivým obcím. Měřítkem byla výměra lesní plochy – souvislé lesní plochy ve výměře nad 50 ha převzal stát a menší plochy, které nebylo možné spojit v souvislý celek se státní lesní půdou a pokud nepřesahovaly 100 ha odevzdával Národní pozemkový fond příslušnému národnímu výboru. Jednotlivcům přidělovány nebyly, tato půda podléhala státnímu dozoru. V okrese Stříbro se nacházelo 33 průmyslových podniků a dolů.59/ Průmyslové podniky byly znárodněny v souladu s Košickým vládním programem a na základě dekretů

55)

In: SOkMT, 1983, 18, s. 43. Slezák,L.:c.d., s. 23. 57) Tamtéž, s. 42. 58) Bystrický, V., Rubášová, K.: c.d., s. 115. 59) In: SOkMT, 1983, 18, s. 43. 56)

29

prezidenta republiky. Z průmyslových závodů byla znárodněna továrna na léčiva v Kozolupech, která zaměstnávala 100 zaměstnanců. Uvedená továrna byla převzata do Spojených farmaceutických závodů, n.p. závod Kozolupy u Plzně. Současně byly znárodněny sklárny v Heřmanově Huti, zaměstnávající 262 zaměstnanců. Národní správa byla ustavena na ostatních menších průmyslových závodech, a to: - v Černošíně továrna na obuv, - v Červeném Újezdě smaltovna, slévárna a šamotové závody Moguntia, - v Dobřanech pila a pivovar, - v Holýšově pila, - v Kladrubech umělecké textilie, - v Nýřanech pila a strojírenský závod Decim, - ve Stodě továrna na nábytek, cihelna, pivovar a sladovna, - ve Stříbře kobercárna, dřevopodniky, pivovar, hospodářské družstvo a mlékárna. Tak jako jinde, byly i na Stříbrsku problémy s některými národními správami, které se vyřešily až po únoru 1948. Doly byly znárodněny ve Zbůchu, kde pracovalo 2 500 zaměstnanců a ostatní menší doly na Nýřansku, a to důl Krimich I, Krimich II, důl Václav, Karel, důl Marie a Masarykův důl v Týnci. Znárodněn byl rovněž malodůl Dobré Štěstí na Dobřansku. Na okrese se nacházely dvě muniční továrny, a to v Holešově a v Přehýšově u Nýřan. Obě byly vybudovány za války a po osvobození byly zařazeny do n.p. Škoda Plzeň. Poněkud jiná situace byla na úseku živnostní a obchodních podniků, kterých bylo na Stříbrsku 680, a to všeho druhu.60/ Jednotlivé živnosti byly přidělovány podle potřeb v jednotlivých místech okresu a dále podle zájmů osídlenců, mezi nimiž byla největší část těch, kteří až dosud nebyli samostatnými živnostníky, ale pracovali jako tovaryši, obchodní příručí a podobně. Na jednotlivé živnosti byla podle dekretu č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 ustavena prozatímní národní správa a národním správcům bylo vydáno prozatímní povolení (výměr okresní správní komise) k provozování živností. Tato prozatímní povolení byla pak v roce 1947, na základě prováděné revize postupně vyměňována v souvislosti s převáděním drobných konfiskovaných živností a podniků do vlastnictví na základě vládního nařízení č. 106/1947 Sb. ze 17. června 1947 za živnostenské listy.

60)

Tamtéž, s. 44.

30

Obsazení jednotlivých živností a obchodních podniků bylo provedeno na Stříbrsku poměrně velmi rychle. Ukažme si vývoj na číslech:61/ - k 1. červnu 1945 bylo převzato do národní správy 50 živností, - k 1. červenci 1945 bylo převzato od národní správy 186 živností, - k 1. září 1945 bylo převzato do národní správy 566 živností, - k 1. lednu 1945 bylo převzato do národní správy 647 živností, - k 1. dubnu 1946 bylo převzato do národní správy 680 živností. Ani v okrese Stříbro nebylo výjimkou to, že u některých živností se změnil národní správce. Převzetí konfiskátů proběhlo v poměrně krátké době. Z politických důvodů bylo na Stříbrsku odvoláno celkem 3% z celkového počtu národních správců.62/ Snahou těchto správců byla většinou snaha o návrat do poměrů předmnichovské republiky. V roce 1946 a 1947 bylo vráceno 251 dekretů o přidělení zemědělských usedlostí do vlastnictví.63/ Usedlosti byly přiděleny jiným zájemcům. Příčina vrácení dekretů byla většinou ve zdravotním stavu a v přecenění schopností hospodařit na přidělené usedlosti. Fond národní obnovy ve spolupráci s národními výbory organizovaly souběžně i několik různých akcí – např. příděly mobilií (movitého majetku), příděly rodinných domků (nemovitý majetek)64/, příděly a likvidaci živností a průmyslových podniků. Na základě dekretu č.108/1945 Sb. ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy došlo k velmi rozsáhlým majetkovým a majetkoprávním přesunům. Tyto přesuny se týkaly nejen nemovitostí k bydlení, ale také zemědělských usedlostí, řemeslnických a obchodnických živností, průmyslových podniků, finančních institucí či nejrůznějšího movitého majetku.65/

61)

Tamtéž. Tamtéž, s. 45. 63) Tamtéž. 64) Proces přídělů byl realizován poměrně pozdě a to v letech 1949 – 1950. Jednalo se o časově i organizačně velmi náročnou přídělovou akci. 65) Blíže: In: ZHS, 1999, 5, s. 314 - 317. 62)

31

V. POVÁLEČNÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

Největší pozornost na okrese byla po válce věnována žním, sklizni všech obilných ploch. Vůči státu za rok 1945 splnil okres svoje dodávky k 15. únoru 1946. Nejlepších výsledků dosáhly obce:66/ chlebové obilí

ječmen

body celkem

1. Plezom

161,7%

113,7%

383,9

2. Dobřany

111,5%

118,7%

365,7

3. Vranov

140,0%

74,0%

339,0

4. Vrhaveč

148,5%

144,0%

331,0

5. Popov

120,0%

146,0%

316,0

6. Úlice

98,0%

134,5%

295,5

7. Město Touškov

141,0%

103,0%

294,0

8. Svinná

113,0%

109,0%

289,0

Nejslabších výsledků pak obce: Ostrov, Kostelec, Ošelín, Chotěšov, Nýřany, Přestavlky, a Chotíkov. Odsunem Němců vznikalo nebezpečí, že v zemědělství bude nedostatek pracovních sil. Tento nedostatek byl na okrese řešen částečně i scelováním a slučováním pozemků. Ministerstvo zemědělství vyslalo na Stříbrsko svoje scelovací úředníky v uznání toho, že okres byl jeden z prvních a jeden z nejlépe osídlených. Tyto orgány, spolu s místními rolnickými komisemi zároveň s přidělováním půdy ve výměře podle dekretu, prováděly scelování nebo jednoduší slučování pozemků. Podstata byla v tom, že síť cest zůstala zachována, ale více parcel se sloučilo v jednu. Usedlosti dříve rozdrobené do mnoha parcel (u 15 ha statku byla obvykle roztroušena držba do 25 – 30 parcel) dostávaly výměru podle dekretu, ale pouze ve třech až šesti kusech. Do konce roku 1946 byla takto upravena polovina obcí okresu. Tímto byly vytvořeny podmínky pro využití strojů při oddělování půdy, čemuž hodně napomohlo i zřízení státní strojové stanice se dvěma filiálkami, vybavené tehdy moderními výkonnými stroji, které zemědělcům ušetřily pracovní síly. Na zasedání okresní rolnické komise ve Stříbře 24. února 1948 byly sepsány poža-

66)

In: SOkMT, 1983, 18, s. 46.

32

davky zemědělců okresu, v kterých žádali o dokončení pozemkové reformy.67/ Vedle zemědělství bylo nutno věnovat pozornost zásobování obyvatelstva. Nedostatek železničních vagonů vytvářel především kritickou situaci v zásobování uhlím. Byly organizovány brigády na dolech v sokolovské oblasti a brigády v lese. Zásobovacích potíží využívali různí šmelináři. Trestní nalézací komise předkládala okresní správní komisi průměrně 15 až 20 případů týdně ke schválení. Jednalo se o předražování zboží, prodej načerno apod. Stále rostoucí šmelina v roce 1947 vedla k tomu, že z popudu okresního vedení Komunistické strany Československa byla na okrese vytvořena komise proti šmelení. 10. prosince 1947 byl pak v obci Plešnice zorganizován se šmelináři celookresní soud, kde byly vyneseny tresty pokut v úhrnné výši 5 mil Kč. 1. ledna 1949 byl vyhlášen 1. pětiletý plán. Dvouletý plán – dvouletka trvala od roku 1947 do roku 1948. Užívalo se hesla: Kdo na měkkých normách spinká, škodí víc než mandelinka. Zemědělství v okrese se rozvíjelo poměrně rychle, a tak 7. dubna 1949 dala rada městského národního výboru souhlas ke zřízení letiště pro zemědělskou leteckou činnost. V červnu z letiště u Stříbra odstartovala čtyři sovětská zemědělská letadla pro ošetření scelené orné půdy.68/

.

67) 68)

Bystrický, V., Rubášová, K.: c.d., s. 117. Tamtéž.

33

VI. KLADRUBY V PROCESU OSÍDLOVÁNÍ

Poválečná situace a osídlení obce Kladruby v okrese Stříbro se odvíjelo v kontextu s vývojem v pohraničí. 6. května 1945 přijela do Kladrub jednotka americké armády složená z vojáků převážně černé pleti. Už v noci předtím odstranili příslušníci místního volksturmu ze silnice vojenské zátarasy, aby zabránili zničení obce. Německý starosta Hans Honal předal obec americkému veliteli.69/ V průběhu května 1945 začali do Kladrub přicházet první čeští obyvatelé - osídlenci z vnitrozemí. Byl vytvořen národní výbor, v jehož čele stál Josef Baron a členy byli Emil Bulant a Adolf Husák, který žil přes válku v Kladrubech. V té době byly Kladruby přelidněny, žilo zde až 2 500 lidí.70/ Bylo zde totiž mnoho uprchlíků, kteří utíkali před frontou. Národní výbor měl za úkol zabránit chaosu, sabotážím, nepořádkům v zásobování, snažil se též o zajištění řádného průběhu polních prací, aby mohla být sklizena úroda zemědělských produktů, tolik důležitých pro válkou ochromené hospodářství. Také zajišťoval pracovní nasazení obyvatel německé národnosti a spolupracoval s německými antifašisty, jimž vydával stejné potravinové lístky jako pro české občany. Na pomoc národnímu výboru byly 16. května vyslány z Plzně ozbrojené jednotky většinou mladých civilních dobrovolníků - revoluční garda, podléhající velitelství četnictva ve Stříbře. Jejich úkolem bylo zajistit a internovat všechny politické představitele fašistické moci v obci, zajistit u obyvatelstva odevzdání zbraní, střeliva, vojenské výstroje a zajistit majetek německého obyvatelstva. Národní výbor uvítal příchod asi dvaceti gardistů.71/ Brzy však došlo ke sporům mezi národním výborem a vedením revoluční gardy, neboť její příslušníci překračovali občas svěřené pravomoci. Někteří její členové byli někdy až příliš horliví, zabavovali lidem i soukromé věci a přitom neprováděli žádný soupis odevzdaných předmětů. Národním výborem byli upozorněni, že bez souhlasu národního výboru je takové počínání nepřípustné. To však respektovali sotva dva dny a vše se opakovalo. Vedení obce si stěžovalo 8. června dopisem na Okresní národní výbor v Plzni 69)

Čechura, J.: Konec války a první poválečná léta. In:Zpravodaj Obecního úřadu v Kladrubech (dále jen ZOÚK), 2004, 1, s. 47. 70) Tamtéž, s. 50. 71) Tamtéž, s. 47.

34

a ten intervenoval u velitelství četnictva ve Stříbře. Gardisté byly velitelem četnictva poučeni, ale za několik dnů se chovali stejně jako dříve. Navíc začali ještě podrývat autoritu národního výboru a udržovali kontakty s ženami vyloženě nacistického založení. Z místních obchodů odebírali na dluh značné množství nedostatkového zboží bez ohledu na zavedený lístkový systém. Pro své příslušníky odebrala revoluční garda během svého pobytu v Kladrubech potraviny včetně piva z pivovaru za 14 414,20 Kč.72/ Revoluční garda opustila Kladruby 26. června 1945.73/ Nad civilní správou vykonávalo vojenský dohled i velitelství americké armády ve Stříbře. Dohled byl vykonáván prostřednictvím důstojníků, kteří byli jmenováni pro jednotlivé větší obce. Odpovědným velitelem všech amerických oddílů v této oblasti, určeným rovněž pro styk s civilním obyvatelstvem, byl plukovník Charles H. Noble. Vojenské velitelství B XVI. tankové divize sídlilo ve Stříbře a v čele jeho úřadu pro civilní záležitosti byl. Lt. inf. C. C. Boatwright, který spravoval tři nižší jednotky – ve Stříbře, Pernarci a Čemínech. Podle „Memoranda“ tohoto úřadu, zaslaného starostům (tj. předsedům místních národních výborů a místních správních komisí) 21. června 1945,74/ bylo třeba v první řadě zbavit zemi německých uprchlíků a transportovat je do zemí jejich domovů, s výjimkou Slezska.75/ Vydal též zákaz volného pohybu pro všechny civilisty od 21.30 do 5.00 hodin kromě loajálních Čechoslováků a nařídil evidovat a zapojovat do pracovního procesu příslušníky německé branné moci vracející se z fronty. V průběhu června do obce přicházeli další čeští osídlenci. Národní výbor byl doplněn o další členy, kterými byly Jan Rund a Jindřich Vrba. Předsedou se stal Adolf Husák.76/ Protože v obci nebylo ještě dostatečné množství Čechů (nebyla jich většina), byl rozhodnutím okresní správní komise zrušen dosavadní národní výbor a místo něho byla ustavena místní správní komise. Předsedou místní správní komise byl Adolf Husák, tajemníkem Jindřich Vrba a členy Josef Baron, Jan Rund a Jan. Rod.77/ Zrušení místní72)

Příloha č. 1. Čechura, J: Kladruby v pohledu devíti staletí, Kladruby 1995, s. 99. 74) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 49. 75) Slezsko bylo pod správou Polska. 76) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 48. 77) Český občan Jan Rod se přistěhoval z Horšovkého Týna, po příchodu se angažoval ve vedení obce. Za své jednání jej kritizuje ve své knize o historii Kladrub vydané v roce 1966 dr. Wilhelm Weschta, bývalý okresní školní rada ze Stříbra, odsunutý po válce do Německa. Uvádí, že se po příchodu ihned objevil na radnici a jako „všemocný“ nepřítel Němců jim přiděloval ty nejhorší práce při ubytování vojá73)

35

ho národního výboru a ustavení místní správní komise bylo v tomto případě pouze formální záležitostí.78/ Místní správní komise mimo jiné řešila např. převzetí majetku po židovském obchodníkovi Josefu Kohnovi a jeho předání dědicům Olze a Josefu Ferrovým z Plzně. Rakouská občanka paní Melotová z Vídně si přijela do Kladrub pro svůj majetek schovaný zde před bombardováním, ale zjistila, že byl přes válku zcela rozkradený. Paní Ledererová z Chile požadovala důrazně pozůstatek majetku po své matce Idě Ecksteinové.79/ Místní správní komise také vydávala desítky potvrzení, o něž žádali někteří němečtí obyvatelé, že nikdy nebyli příslušníky fašistických organizací. Takové potvrzení vydala třeba pro bývalého starostu Maneta,80/ pro cestáře Františka Krause, pro sourozence Glossauerovy nebo pro antifašistu Antona Scharnagla se žádostí o jeho propuštění z internačního tábora v Libkovicích.81/ Místní správní komise sepisovala věci, jenž zůstaly po německých uprchlících ubytovaných v Kladrubech, kteří již byli posláni domů. Tyto věci půjčovala jiným německým i českým obyvatelům, neboť se jednalo pouze o různé skříně, postele, slamníky, kamna apod. Domácí německé obyvatelstvo se začalo připravovat na odsun. Část Němců byla odvezena do internačních táborů a ostatní byli zařazováni podle potřeby do pracovních čet. Němečtí obyvatelé byli odváženi na nádraží do Stříbra a odtud byli vlakem transportováni do vnitrozemí do Kralup nad Vltavou. Později byli soustřeďováni v internačním táboře ve Stříbře, odtud byl pak organizován jejich odsun. Pro odsun bylo povoleno vzít si s sebou osobní potřeby do 50 kg na osobu. Bylo pochopitelné, že docházelo k různým méně či více vyhroceným situacím, když si někteří s sebou nebrali například teplé oblečení a pak před blížící se zimou si o ně psali ze sběrných táborů. Např. bývalý zahradník Weiss psal místní správní komisi velice ostrý dopis, že si zapomněl vzít teplé prádlo pro děti a aby mu bylo okamžitě posláno. Tajemník místní správní komise k dopisu dal pokyn: „Poslat!“, ale připsal připomínku: „Když se dozvěděl o odsunu, řádil jako divý. Vše jen házel do pytlů a nic nerovnal, i když jsem ho upozorků i při opravách silnic. Na špatný stav silnice z Kladrub do stříbra si ztěžovali i Američané, kdy musela obec narychlo zařídit její nejnutnější opravy navezením písku. 78) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 49. 79) Tamtéž. 80) Příloha č. 2. 81) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 49.

36

ňoval.“82/ Také od kladrubských Němců pracujících v okolí Kralup nad Vltavou přicházely četné žádosti o zaslání kabátů, prádla ale i potravin.83/ Celostátní nařízení československých orgánů přikazovalo Němcům nosit na rukávě bílou pásku, ale většina obyvatelstva stejně tuto povinnost nedodržovala. Mnoho Němců shánělo doklady a svědky, aby získali potvrzení loajálnosti k českému národu z doby před válkou, a tak mohli nabýt československé státní občanství. Všichni obyvatelé, Češi i Němci, podléhali nařízení, že při jakémkoliv vycestování z obce ať pěšky, na kole nebo vlakem, si museli vyžádat písemný souhlas – povolenku místní správní komise. Některé povolenky musely být se souhlasem amerického velitelství. Např. převoz nemocného muže s otravou krve do nemocnice v Hradci u Stoda nebo transport Gabriely Reichlinové do Inselstadtu s podmínkou, že kočí se s koňmi vrátí zpět nebo také povolení, které dostal hrabě Jiří Nostic von Reineck, úředník na zámku84/ u Windishgrätze k odjezdu do Křimic na osm dní. Rakouští státní příslušníci (vyjma členů fašistických organizací) nepodléhali některým uvedeným opatřením pro Němce a jejich majetek měl zůstat nedotčen a postupně jim mohl být vrácen, avšak většina z něho se ztratila již během války. První a zároveň největší transport byl organizován místní správní komisí 12. října 1945. Poslední transport byl 6. června 1946.85/ V pozdějších letech následovaly ještě další doplňující odsuny. K pololetí roku 1946 bylo v Kladrubech ještě 76 Němců z toho 26 antifašistů. K 10. únoru 1947 byl vypracován seznam k odsunu dalších 58 osob. V tomto seznamu byl uváděn u jednotlivých jmen důvod k odsunu a u 15 z nich nebylo vyjasněno zařazení do odsunu.86/ Odsun Němců z Kladrub byl dokončen 5. října 1948, kdy byli z Kladrub odsunuti poslední Němci. Na základě požadavku velitelství SNB stanice v Kladrubech byli o odsunu předem vyrozuměni národním výborem a zároveň měli být informováni o povinnosti vzít si sebou potraviny na 7 dnů a všechny svoje věci, včetně nábytku. Celkem

82)

Tamtéž, s. 49. Příloha č. 3 84) Zámek, jedná se o areál bývalého kláštera v Kladrubech, který byl založen roku 1115 pro mnichy benediktinského řádu. Jeho zakladatelem byl český přemyslovský panovník, kníže Vladislav I. Tento klášter, dominanta Kladrub, se prolíná do celé historie obce. Windischgrätzové vlastnili zámek od roku 1825 kdy panství koupil kníže Alfréd I. Candidus Ferdinand Windischgrätz, příslušník starého německého šlechtického rodu z Korutanska-Štýrska. Tento rod přišel do Čech po Bílé Hoře. 85) Státní okresní archiv Tachov (dále jen SOkAT), ONV Tachov – MPPR, Kladruby, karton I. 86) SOkAT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, karton I. 83)

37

se jednalo o 23 osoby.87/ Mezi těmito posledními Němci byl i dlouholetý kladrubský lékař MUDr. Johan Riedl.88/ JUDr. Aladar Winischgrätz se svojí družkou Doroteou von Mosch, kteří bydleli, ale bez obou svých dětí, na zámku, byli odsunuti v srpnu 1945. Američané je autem odvezli za hranice do Bavorska. 89/ Hrabě Georg Hostiz von Rieneck, který s nimi bydlel na zámku opustil Kladruby již v červenci 1945. Prvním správcem panství JUDr. Aladara Winischgrätze se stal rakouský občan Ing. Kamil Schubert. Kastelánem zámku a kostela byl až do své smrti Václav Myšák.90/ Za pomoci brigád vojáků a civilistů z vnitrozemí proběhly bez problémů první poválečné žně. Vzhledem k počtu brigádníků z vnitrozemí byla otevřena kuchyně v domě čp. 31 na náměstí, jejímž správcem byl Jan Rod a kuchařkou Alena Pauerová.91/ Obec byla osídlována i osídlenci ze zahraničí. V říjnu 1945 se nastěhovalo do obce prvních deset rodin volyňských Čechů, kteří byli do Kladrub posláni z repatriačního tábora Charita v Ďáblicích.92/ Od října 1945 začala postupně opouštět obec americká armáda. Vojáci se s obyvateli rozloučili taneční zábavou, na níž povolili vstup i některým německým ženám, a tak sami porušili svůj vlastní rozkaz, což nelibě nesli někteří Češi.93/ Na podzim roku 1945 už byli čeští obyvatelé Kladrub natolik aklimatizováni, že začali přemýšlet o rozvoji obce, kulturním a sportovním vyžití. Vedení obce žádalo u Elektrárenského svazu ve Stříbře o vybudování veřejného osvětlení. Elektrárenský svaz žádost odložil, neboť nestačil objednávky tak rychle pro velké množství vyřizovat. V obci byl zřízen poštovní úřad, kterému byl od 9. listopadu přidělen dům čp. 46, včetně bytů pro jeho dva zaměstnance. Jejich mzdu a dovoz pošty ze Stříbra tam i zpět hradila obec. Správci úřadu byla vyplácena mzda 3 700 Kč a kočímu 800 Kč měsíčně.94/ V obci byl pivovar, který vařil velice oblíbené černé pivo. Jeho prvním národním správcem se stal Bohumil Tůza a krátce poté Karel Zemene. Pivovar byl v provozu až do odsunu tří německých dělníků v něm zaměstnaných.95/ Byla zde již celá řada ob87)

SOkAT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, MNV I. In: ZOÚK, 2004, 1, s. 51. 89) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 50. 90) Čechura, J.: c. d., s. 99. 91) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 49. 92) Čechura, J.: c.d., s. 99. 93) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 50. 94) Tamtéž, s. 49. 95) Tamtéž. 88)

38

chodů, živností a podnikatelských subjektů. Žádosti o nové stále místní správní komisi docházely. Začátkem roku 1946 byly v Kladrubech už tyto živnosti: krejčovství, truhlářství, holičství, řeznictví, zahradnictví, uhlířství, kominictví, pokrývačství, zámečnictví, cukrářství, kovářství, dále hostinec, dva pekaři a šest obchodů.96/ Do Kladrub se hlásilo mnoho zájemců např. o práci lékaře, lesníka, lékárníka,97/ kadeřníka, a dalších profesí. Národním správcem lékárny byl PhMr. Vladimír Krčil, obuvnickou živnost provozoval Jan Kříž a řeznickou Jan Duspiva.98/ Místní národní výbor vyvíjel velký tlak na vybudování nového vodovodu v obci. Získal už i projekty, ale firmy slíbenou objednávku buď nesplnily pro velké množství jiných objednávek nebo dohodnuté finanční částky neúměrně navyšovaly, takže objednávka musela být obcí stažena.99/ Místní národní výbor uvažoval o sloučení s obcí Pozorkou, ale pozorečtví občané o to zájem neprojevili. Ke sloučení došlo až 1. dubna 1950.100/ Byl utvořen divadelní kroužek a později soubor při Sboru dobrovolných hasičů, který vedl Stanislav Mikšík. Hrálo se zde loutkové divadlo, které vedl Jindřich Balík. Začaly pracovat organizace Sokola, Junáka, Svazu české mládeže, Sboru dobrovolných hasičů a kroužek stolního tenisu při SK Slávia Kladruby. Začalo i promítáni filmů v kině Máj v hostinci pod parkem a to každou neděli.101/ 24. května 1946 se uskutečnilo velice zdařilé cvičení Sokola za přispění dalších organizací na školním dvoře.102/ Problémy po skončení války nastaly i ve školství. Česká obecná škola, která byla otevřena v říjnu 1945 se nastěhovala do bývalé německé měšťanské (dnes budova 1. stupně základní školy), a tak zůstala volná budova na náměstí (dnešní kino) po německé obecné škole.103/ Stále nebylo jasné, zda bude v Kladrubech povolena i česká měšťanská škola. Starší děti docházely do měšťanské školy ve Stříbře, kde bylo střídavé směnné vyučování, a tak musely často i večer chodit domů pěšky.104/ Neexistovalo žádné autobusové spojení mezi Stříbrem a Kladruby. Obec žádala o autobusové spojení nebo chtěla otevření měšťanské školy v Kladrubech. Vzhledem k tomu že nebylo jasné, zda bude měšťanka povolena, musela místní správní komise nechat čekat majitele tex96)

Příloha č. 4. Příloha č. 5. 98) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 50. 99) Tamtéž. 100) SOAkT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, MNV Kladruby 1945 – 1954. 101) Čechura, J.: c. d., s. 100. 102) Příloha č. 9. 103) In:ZOÚK, 2004, 1, s. 50. 104) Čechura, J.: c. d., s. 100. 97)

39

tilní firmy z Plzně Josefa Camfourka, který žádal o pronájem budovy dosavadní obecné školy na náměstí. Náhradou mu měl být přidělen bývalý Steinbachův hostinec na Pozorce. Měšťanská škola povolena nebyla.105/ Do Stříbra začal autobus jezdit od března 1948 a sice tak, že přes Kladruby byly vedeny linky Horšovský Týn – Stříbro a Darmyšl – Stříbro.106/ K 1 listopadu 1945 byla provedena na základě dekretu republiky č. 91/1945 Sb. z 19. října 1945 o obnovení československé měny výměna starých protektorátních peněz za nové a sice 500 Kčs na každou osobu. V prosinci 1945 bylo v Kladrubech evidováno 1 276 obyvatel jak české tak německé národnosti.107/ Zkonfiskovány byly 55 německým vlastníkům usedlosti, které byly postupně přiděleny 135 Čechům. Zároveň s touto konfiskací bylo zabráno 875, 6 ha zemědělské půdy a 6 ha lesní půdy.108/ Pro plánované volby byl dne 3. května 1946 zaslán Okresní správní komisi ve Stříbře seznam všech voličů v obci. Jednalo se o 192 občanů, z toho 105 mužů a 87 žen.109/ 26. května 1946 se uskutečnily v celé ČSR volby do Ústavodárného národního shromáždění a na základě těchto výsledků bylo upraveno složení jednotlivých místních národních výborů. V těchto volbách získaly jednotlivé strany v Kladrubech tento počet mandátů: Komunistická strana Československa

15

Československá strana lidová

2

Československá strana národně socialistická

1

Československá strana sociálně demokratická

0

Předsedou místního národního výboru se stal Jindřich Vrba a jeho zástupcem Eduard Hošťálek. V radě dále zasedali Josef Frei, Václav Větrovec, Václav Kučera Josef Walter. Členy místního národního výboru ještě byli: Bedřich Pilný, Miroslav Richter, Marie Sulanová, František Liška, Jan Rund, Antonín Hlaváček, Ladislav Svoboda, Marie Pášová, Josef Běle, Josef Duspiva, Josef Kasl a Václav Klepsa.110/

105)

In: ZOÚK, 2004, 1, s. 50. Čechura, J.: c. d., s. 101. 107) SOkAT, Zprávy státního úřadu statistického republiky československé, řada D, číslo 1-16, Seznam obcí v zemi České. 108) Tamtéž, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, karton I. 109) SOkAT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, MNV Kladruby 1945-54. 110) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 50. 106)

40

Pod vlivem celorepublikového nadšení i obec Kladruby, jako jedna z mnoha, udělila 5. května 1946 čestné občanství Dr. E. Benešovi. Sdělení mu bylo zasláno telegramem.111/ K zajištění potřeb obce byly nápomocny i ústřední státní orgány, neboť národní výbor neměl dostatek finančních prostředků pro jejich zajištění. Ministerstvo zemědělství přispělo v květnu 1946 částkou 10 000 Kčs na zřízení jeslí pro děti. Jesle otevřeny nebyly, protože nebyly splněny podmínky pro jejich otevření. Místo nich byl otevřen zemědělský útulek, jehož vedoucí se stala Cecílie Králová. Zbylé peníze ze získané dotace byly použity k vybudování mateřské školy, která byla otevřena s jednou třídou 20. dubna 1948 a učila v ní Marie Kamišová. Nejprve byla umístěna v budově národní školy.112/ V srpnu obdržel předseda místního národního výboru služební motorku, zatímco cestář Josef Walter dostal již dříve služební kolo. Pro účely Národního pozemkového fondu bylo z vázaného účtu spořitelny v Kladrubech převedeno celkem k 10. červnu 1946 za odprodej věcí ze zemědělských usedlostí, živého a mrtvého inventáře a nájmů 124 338,l Kčs.113/ Vzhledem k velkému počtu obcí pod farností Kladruby, žádal místní národní výbor u Biskupské konsistoře v Českých Budějovicích o obsazení fary po provedeném odsunu faráře Remigera 18. srpna 1946.114/ K 9. prosinci 1946 byl zpracován seznam budov ke zbourání, vzhledem k jejich nepotřebnosti, chátrání a vysokým nákladům na opravu. Celkem se jednalo o 22 hospodářských budov a 18 rodinných domků. Tento seznam byl zaslán Národnímu pozemkovému fondu v Plzni.115/ V roce 1947 byla z prostředků ministerstva zemědělství ve výši 20 tis. Kč vybudována v domku pod kostelem prádelna a obci dána k dispozici sanitka, která denně vozila neschopné a nemocné lidi do Stříbra k lékaři. Hasičský sbor dostal konečně dlouho očekávanou motorovou stříkačku od firmy Stratílek ve Vysokém Mýtě116/. Přes protest občanů, doložený vlastnoručními podpisy od většiny občanů obce i vedení obcí Kladruby a Pozorka, přidělilo ministerstvo zemědělství zámecké budovy se všemi nemovitostmi a parkem do majetku řádu benediktínů v pražských Emauzách. Proč nakonec k naplnění tohoto rozhodnutí podepsaného přímo ministrem J. Ďurišem117/

111)

SOkAT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, MNV Kladruby 1945-54. In: ZOÚK, 2004, 1, s. 49-50. 113) SOkAT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, spisy MNV, karton IV. 114) Tamtéž, Kladruby, MNV Kladruby 1945 – 54. 115) SOkAT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, spisy MNV, karton II. 116) In: ZOÚK, 2004, 1, s. 51. 117) Příloha č. 6. 112)

41

nedošlo, není známo, pravděpodobně to byly únorové události 1948. Vyskytly se i žádosti opačného rázu a to na podporu rozhodnutí ministerstva. K řešení tohoto problému byl do Kladrub k osobní účasti zván kardinál František Beran, který Kladruby navštívil 22. května 1949.118/ K 24. květnu 1947 bydlelo v Kladrubech 607 obyvatel.119/ V roce 1948 byl ustaven v Kladrubech akční výbor Národní fronty, k jejichž zakládání vyzval Klement Gottwald na velké manifestaci v Praze na Staroměstském náměstí, kterou 21. února 1948 svolala Komunistická strana Československa. Akční výbor Národní fronty řešil různé kádrové otázky zaměřené na odstranění komunistických odpůrců z důležitých míst. Vyjadřoval se také k některým problémům obce. např. přidělováním nábytku120/ dalším dosídlencům, odebráním statku u Petrova Mlýna Janu Rundovi a jeho přidělení do národní správy Bohumilu Mžíkovi. Stávající počet zemědělců v obci nebyl schopen obdělat veškerou zemědělskou půdu, a tak její část byla přeměněna na louky a pastviny. Vedení obce rozhodlo osázet obecní pole ovocnými stromy. Během roku 1949 jich bylo vysázeno kolem 800. K 20.březnu 1949 bydlelo v Kladrubech 544 Čechů a Slováků, 51 obyvatel jiných národností, celkem 595. Nacházelo se zde 42 zemědělských usedlostí. Dále se zde nacházely tyto spolky:121/ a) politické – organizace KSČ, b) nepolitické – sbor hasičů, tělovýchovná jednota Sokol, Junák, Svaz československé mládeže, Rodičovské sdružení, Jednotný svaz českých zemědělců, c) družstva – prádelní, strojní, kulturní a včelaři. Kladruby byly v procesu osídlování osídleny Čechy z okresů Plzeň, Milevsko, Rokycany, Přeštice, Strakonice a Prachatice, ale i Slováky a volyňskými Čechy z Ukrajiny.

118)

SOkAT, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, MNV Kladruby 1945 – 54. Tamtéž, Kladruby, MNV Kladruby 1945 – 54. 120) Příloha č. 7. 121) SOkAT, ONV Tachov - MPPR, Kladruby, MNV Kladruby 1945 – 54. 119)

42

ZÁVĚR

Na celkový proces osídlování můžeme nahlížet z různých hledisek. Jednou skupinou budou ti, kteří nebudou proces osídlování hodnotit kladně a budou rozhořčeni nad způsobem jeho provedení a druhou skupinou budou ti, kteří jej hodnotí kladně a jsou nadšeni. Do první skupiny se budou samozřejmě řadit především lidé vysídlení (ať už právem nebo neprávem) z řad německé národnosti. Druhá skupina je tvořena drtivou většinou Čechů, kteří celý tento akt pojali jako spravedlivou odplatu vůči obyvatelům německé národnosti. V důsledku toho se nám ony události připomínají ještě dnes. Z pohledu KSČ se jednalo o úspěšnou operaci, kdy původní záměr byl v krátkém čase z větší části naplněn. Výhodné přidělování konfiskovaného majetku osídlencům vytvářelo u osídlenců pocit, že za přidělení tohoto majetku vděčí především komunistům. Jak bylo u této strany zvykem, nedostatky a neúspěchy se příliš nebo vůbec nezveřejňovaly. Nedostatek pracovních sil v okrese, zvláště v zemědělství, se od roku 1954 řešil i rozsáhlou dosídlovací akcí, kdy stát poskytováním velkých finančních i materiálových výhod a přidělováním opravených domků do vlastnictví za nejvýhodnějších podmínek umožňoval najít dosídlencům na Stříbrsku nový domov. Tímto způsobem bylo v okrese pro zemědělství získáno k roku 1957 712 stálých pracovníků, u kterých byly předpoklady, že po uplynutí tříleté smlouvy si zvolí okres za trvalý domov a nahradí tak osídlence, kteří z jakýchkoliv důvodů z okresu odešli. Dnes již patří Stříbrsko122/ k významným zemědělsko průmyslovým oblastem Západočeského kraje. Migrace obyvatelstva byla až do šedesátých let velmi silná a činila přibližně 8 000123/ obyvatel. Omezovala se však nepočítáme-li Rómy, na novoosídlence z českých regionů a na Slováky. Příčiny migrace je nutno hledat kromě jiného i v nedostatku místních společenských a kulturních tradicích, které by pomáhaly osídlencům zakotvit v nově osídleném kraji. Tomuto novoosídleneckému regionu chybí regionální charakteristika, ony etnografické a kulturní zvláštnosti, jež zvláště v 18. a 19. století daly vnitrozemským krajům jejich specifický ráz, který se udržoval na mnoze až do dnešní doby. Vysídlením Němců bylo dosaženo národní jednolitosti, spojení pohraničí s českým

122)

Okres Stříbro na základě zákona č. 36/1960 Sb. s účinností od 1.4.1960 zaniká a území okresu Stříbro se stává součástí okresů Tachov a Plzeň –sever. 123) Růžička, M.: Osídlení Tachovska po roce 1945. In: SOkMT, 1980, 13, s. 11.

43

a moravským vnitrozemím v jeden celek. Během těchto několika let po druhé světové válce prošlo pohraničí českých zemí nejradikálnějšími proměnami v celé jeho historii. Spojením pohraničí s vnitrozemskými kraji geograficky, historicky a ekonomicky v jeden kompaktní celek, byl naplněn hlavní smysl a cíl státní osídlovací politiky.

44

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

A.

Seznam pramenů a) archivní

Státní okresní archiv Tachov – MPPR, Kladruby, karton I. MPPR, Kladruby, MNV Kladruby 1945-54. MPPR, Kladruby, spisy MNV, karton II. MPPR, Kladruby, spisy MNV, karton I. MPPR, Kladruby, spisy MNV, karton IV. Soukromý archiv historika obce Kladruby Jiřího Čechury, nar. 24. 4. 1933, bytem Kladruby, Sadová 285, bývalý učitel ZŠ a historik obce Kladruby.

b) Noviny a časopisy Právo, 25. 3. 2006, s. 19.

c) Tištěné prameny Dekrety prezidenta republiky 1945, http://www.mvcr.cz/sbirka/index.html.

B.

Seznam literatury

Bystrický, V. a Rubášová, K.: Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho města, Stříbro 2000. Čapka, F., Slezák, L. a Vaculík, J.: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce, Brno 2005. Čechura, J.: Kladruby v pohledu devíti staletí, Kladruby 1995. Čechura, J.: Kladruby v obrazech a fotografiích, Kladruby 2005. Čechura, J.: Konec války a první poválečná léta. In: Zpravodaj Obecního úřadu Kladruby, 2004, 1. Čechura, J.: Kladruby v 50. letech. In: Zpravodaj Obecního úřadu Kladruby, 2004, 2.

45

Janouškovec, J.: Počátky socialistického Stříbra, okres Stříbro v prvních letech po druhé světové válce. In: Sborník Okresního muzea v Tachově, 1983, 18. Jirásek, Z.: Poválečná industrializace a koncepce sídelních změn. In: Vývoj osídlování České republiky. Brno 1995, s. 30-31. Kučera, J.: Odsun nebo vyhnání? Sudetští Němci v Československu v letech1945 – 1946. Praha 1992. Mandler, E.: Benešovy dekrety. Proč vznikly a co jsou. Praha 2002. Palečková, D.: Konfiskace nepřátelského majetku. In: Příručka MV pro národní výbory, Praha 1946., sv. 6. Richter, K.: Sudety. Praha 1994. Růžička, M. O.: Osídlení Tachovska po roce 1945. In: Sborník okresního muzea v Tachově, 1980, 13. Slezák,L.: Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 1978. Staněk, T.: Odsun Němců z Československa 1945 – 1947. Praha 1991. Staněk, T.: Perzekuce 1945. Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva českých zemí (mimo tábory a věznice) v květnu-srpnu 1945. Praha 1996. Řeháček, K.: Osidlovací úřad a Fond národní obnovy (1945-1952). In: Západočeský historický sborník Státního oblastního archivu v Plzni, 1999, 5. Trubačová, J.: Školství na bývalém okrese Tachov v létech 1944-1950. In: Sborník okresního muzea v Tachově,1981, 14.

46

RESUMÉ

Po skončení druhé světové války 8.5.1945 začal proces vysídlování obyvatel německé národnosti. Do těchto oblastí se začalo stěhovat obyvatelstvo především z celé republiky a v menší míře i ze zahraničí. Právní základ tomuto procesu daly tzv. dekrety prezidenta republiky z let 1945-1946 (dnes známé jako Benešovy dekrety). V této bakalářské práci je popsán mechanismus fungování osídlovacího procesu v celostátním měřítku tak, aby na tomto základě mohly být pochopeny události v obci Kladruby. Tato práce byla zaměřena na období let 1945-1949 v obci Kladruby. Snažím se zde popsat průběh odsunu tzv. nepřátel státu a následné osídlení nově příchozích obyvatel. S tím spojené přidělení konfiskovaného majetku, obnovení státních a místních orgánů a obnovení hospodářské činnosti, v tomto regionu převážně zemědělství.

After the end of the Second World War (8th May 1945) the process of expatriation of inhabitants of German nationality started. People from the whole of the Czech Republic and to a small extent from abroad moved into these areas. The legal basis of this process was provided by the so called Beneš Decrees from 1945-1946. This baccalaureate thesis describes the mechanism of the settlement process on a nationwide scale in order to provide a basis for understanding the evants in Kladruby municipality (1945 – 1949). I try to describe the course of the forcible transfer of the so called enemies of the state and the subsequent settling of newly dominy inhabitants and the associated allocation of the confiscated properte, renewal of state and local authorities and restoration of economics activities which in this region consisted mainly in farming.

47

PŘÍLOHY

Seznam A. Textové přílohy Příloha č. 1 Hodnota odčerpaných potravin revoluční gardou z obchodů a pivovaru po dobu působení v Kladrubech. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, karton I. Příloha č. 2 Potvrzení pro bývalého starostu Maneta o nepříslušnosti k fašistickým organizacím. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, karton I. Příloha č. 3 Žádost z internačního tábora o zaslání potravin. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, MNV Kladruby 1945 – 1954. Příloha č. 4 Seznam živností a obchodů vyhotovený místní správní komisí v Kladrubech k 11. červenci 1946. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, Kladruby, karton I. Příloha č. 5 Žádost o uvolnění pro kadeřníka Václava Svobodu. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, MNV Kladruby 1945 – 1954. Příloha č. 6 Ministerstvo zemědělství v Praze. Příděl zámeckých budov řádu benediktinů MZ v Praze. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, spisy MNV Kladruby, karton IV. Příloha č. 7 Zápis ze schůze AV NF v Kladrubech – Pozorka. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, spisy MNV Kladruby, karton II. Příloha č. 8 Seznam Němců určených pro odsun do vnitrozemí vypracovaný AV NF v Pozorce. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, spisy MNV Kladruby, karton IV.

48

B. Obrazové přílohy Příloha č. 9 Cvičení Sokola dne 24. května 1946. Soukromý archiv Mgr. Jiřího Čechury. Příloha č. 10 Administrativní mapa Plzeňského kraje - dnešní okres Tachov (tučně vyznačen) k 1.3.2007. www.csu.cz. Příloha č. 11 Graf vývoje počtu obyvatel v obci Kladruby. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, Zprávy úřadu statistického republiky československé, řada A, číslo 1 – 16, seznam obcí v zemi České. Státní okresní archiv Tachov, ONV Tachov – MPPR, MNV Kladruby 1945 – 1954.

49

Příloha č. 1 Hodnota odčerpaných potravin revoluční gardou z obchodů a pivovaru po dobu působení v Kladrubech

50

Příloha č. 2 Potvrzení pro bývalého starostu Maneta o nepříslušnosti k fašistickým organizacím

51

Příloha č. 3 Žádost z internačního tábora o zaslání potravin

52

Příloha č. 4 Seznam živností a obchodů vyhotovený místní správní komisí v Kladrubech k 11. červenci 1946

53

Příloha č. 5 Žádost o uvolnění pro kadeřníka Václava Svobodu

54

Příloha č. 6 Ministerstvo zemědělství v Praze Příděl zámeckých budov řádu benediktinů MZ v Praze

55

56

Příloha č. 7 Zápis ze schůze AV NF v Kladrubech – Pozorka

57

Příloha č. 8 Seznam Němců určených pro odsun do vnitrozemí vypracovaný AV NF v Pozorce

58

Příloha č. 9 Cvičení Sokola dne 24. května 1946

¨

59

Příloha č. 10 Administrativní mapa Plzeňského kraje - dnešní okres Tachov (tučně vyznačen) k 1.3.2007

60

Příloha č. 11 Graf vývoje počtu obyvatel v obci Kladruby

1400

1276

1184

1200

počet

1000 800

607

595

1947

1949

600 400 200 0 1945

rok počet obyvatel

2007