Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava. Hygienické minimum

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Hygienické minimum Ochrana zdraví při práci Kategorizace prací

Světla FIŠEROVÁ

Ostrava 2005

Hygienické minimum Světla Fišerová Vydalo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, roku 2005 Vytisklo Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství 1. vydání Publikace neprošla jazykovou úpravou ISBN: 80-86634-60-4

Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství se sídlem VŠB – Technická univerzita Ostrava

Hygienické minimum Ochrana zdraví při práci Kategorizace prací

Ing. Světla Fišerová

Přehledový studijní materiál © Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, Ostrava 2005

Obsah 1. Úvod .................................................................................................................. 1 2. Ochrana zdraví při práci.................................................................................... 2 2.1 Vymezení rozsahu platnosti ...................................................................... 2 2.2 Základní pojmy ......................................................................................... 3 2.3 Základní legislativa ................................................................................... 5 3. Kategorizace prací............................................................................................. 5 3.1 Všeobecné podmínky ................................................................................ 5 3.2 Zásady kategorizace .................................................................................. 6 3.3 Zákonné podmínky kategorizace .............................................................. 7 3.4 Další pravomoci orgánů ochrany veřejného zdraví .................................. 8 3.5 Další povinnosti zaměstnavatele............................................................... 9 4. Postup provádění kategorizace prací............................................................... 10 5. Faktory rozhodující ze zdravotního hlediska o kvalitě prac. podmínek ......... 11 5.1 Prach........................................................................................................ 11 5.2 Chemické látky........................................................................................ 14 5.3 Hluk......................................................................................................... 18 5.4 Vibrace .................................................................................................... 22 5.5 Neionizující záření a elektromagnetická pole......................................... 26 5.6 Fyzická zátěž ........................................................................................... 29 5.7 Pracovní poloha....................................................................................... 32 5.8 Zátěž teplem ............................................................................................ 33 5.9 Zátěž chladem ......................................................................................... 41 5.10 Psychická zátěž ....................................................................................... 43 5.11 Zraková zátěž .......................................................................................... 44 5.12 Práce s biologickými činiteli................................................................... 48 5.13 Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu .......................................................... 49 6. Rizikové faktory a kontrolovaná pásma.......................................................... 52 7. Prostorové požadavky na pracoviště, vybavení pracovišť.............................. 53 8. Zásobování vodou ........................................................................................... 54 9. Činnosti epidemiologicky závažné ................................................................. 55 10. Lékařská preventivní péče............................................................................. 55 11. Hodnocení zdravotních rizik ......................................................................... 57 12. Literatura ....................................................................................................... 59 13. Seznam příloh................................................................................................ 59

1. Úvod Hygiena je věda o uchování zdraví. V původní podobě se obor zabývá všemi faktory ovlivňujícími tělesné zdraví a duševní pohodu člověka. Následující přehledový studijní materiál je zaměřen na získání základní orientace v problematice hygieny práce v současném pojetí s obecnou platností ve všech oborech ekonomických činností. Objevují se nové technologické postupy, přibývá chemických látek, mění se charakter a struktura zátěže senzorické i fyzické, dochází ke krátkodobě i dlouhodobě kumulovaným vlivům faktorů pracovního prostředí, zvyšuje se psychická zátěž, dochází k motivačním změnám – mění se obraz vlivů pracovní zátěže na zdraví a pohodu člověka v pracovním procesu. Vznikají proto nové a zvýšené nároky na prevenci nemocí z povolání, pracovních úrazů, a jiných onemocnění souvisejících s prací a tím také na odborné znalosti z oblasti charakteristiky pracovní zátěže, jednotlivých rizikových faktorů, zdravotních dopadů způsobených nepříznivými pracovními podmínkami a prostředím, znalosti postupů prevence v konkrétních podmínkách. Předpokladem pro úspěšné uplatnění poznatků v oblasti ochrany zdraví při práci, průmyslové hygieně a ergonomii je zhodnocení také základních vědomostí z fyziky, chemie, biologie a matematiky a soustavný přehled o aktuální legislativě – nyní v rozšířené Evropě – především v oblasti ochrany veřejného zdraví, pracovně právní oblasti a také v oblasti vázané na konkrétní předmět podnikání. Do rámce platné legislativy České republiky byla v posledních několika letech implantována celá škála souvisejících a navazujících právních norem Evropské unie a tento proces nadále pokračuje.

1

2. Ochrana zdraví při práci 2.1 Vymezení rozsahu platnosti Oddělený rozsah působnosti na úrovni státní správy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (OSH) mají resorty Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí a také Ministerstva životního prostředí. Garantem celé oblasti ochrany veřejného zdraví včetně ochrany zdraví při práci je Ministerstvo zdravotnictví. Orgány státní správy oblasti ochrany veřejného zdraví včetně ochrany zdraví při práci jsou Ministerstvo zdravotnictví – Hlavní hygienik – Krajský hygienik. Stěžejními právními normami jsou • Zákoník práce • Zákon o ochraně veřejného zdraví Zahrnují problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví, ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Pro oblast ochrany zdraví při práci jsou navazujícími právními (závaznými) předpisy příslušná vládní nařízení a všechny související vyhlášky ministerstva zdravotnictví. Základní povinnosti v oblasti vyhledávání, hodnocení (kategorizace), evidence, zajištění odpovídající úrovně opatření ke zmírnění či eliminaci rizikových faktorů, zajištění lékařské preventivní péče v návaznosti na prováděné činnosti a velikosti expozice, zajištění systémových opatření k předcházení vzniku poškození zdraví z práce dlouhodobým působením rizikových faktorů pracovního prostředí – má zaměstnavatel. Pro prevenci rizik platí všechna související ustanovení Zákoníku práce – hlava pátá Bezpečnost a ochrana zdraví při práci § 132 a následující Nejdůležitějším dokumentem pro zajištění podmínek ochrany zdraví zaměstnanců při práci je Nařízení vlády garantované ministerstvem zdravotnictví je nařízení vlády (jako prováděcí předpis zákoníku práce) č. 178/2001 Sb., ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb., a nařízení vlády č.441/2004 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Pro jednotlivé rizikové faktory pracovního prostředí uvádí termíny jako zdravotní rizika, hodnocení zdravotního rizika, zdravotní rizika a opatření k ochraně zdraví. Jako zdravotní rizika v souvislosti s vlivem pracovního prostředí a v návaznosti na povinnosti zaměstnavatele chápeme rizikové faktory, které 2

jsou obsahem Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů. Rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení, minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, rozsah a bližší podmínky poskytování ochranných nápojů a hygienické požadavky na pracovní prostředí a pracoviště – nařízení vlády č.178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců ve znění č.523/2003 Sb. a č. 441/2004 Sb.(dále jen Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů) Platná legislativa stanovuje závazné (vymahatelné) minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví pro: • účely kategorizace prací, • hodnocení pracovních podmínek, • omezování vlivu zdraví škodlivých faktorů technickými, náhradními, organizačními opatřeními • zajištění odpovídající lékařské preventivní péče Prostředky k zajištění minimálních požadavků jsou: • zavedení účinného systému hodnocení a řízení zdravotních rizik pracovního prostředí • dlouhodobé firemní programy zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí, • organizování cílených programů podpory zdraví – Programů zdraví • účinná a trvalá spolupráce všech zainteresovaných složek Pro hodnocení a řízení zdravotních rizik lze návazně využít návody nezávazné – stanovené technickými normami. Jedná se o ČSN ISO, ČSN EN ISO. Jsou aktualizované v posledních letech a týkají se možných postupů, doporučených způsobů řešení konkrétních situací v souvislosti s působením rizikových faktorů pracovního prostředí prokazatelně ohrožujících zdraví. Tyto normy obsahují zpravidla již aplikovaná doporučení (v samostatných přílohách).

2.2 Základní pojmy Veřejné zdraví – zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin

3

Ochrana a podpora veřejného zdraví – souhrn činností k vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a zábrana šíření infekčních onemocnění, ohrožení zdraví v souvislosti s prací, vzniku nemocí souvisejících s prací Ohrožení veřejného zdraví – stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví Kategorizace prací - podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do 4 kategorií Zaměstnavatel kategorizaci provádí a návrh předkládá příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií – stanoveno vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů. Pracoviště a pracovní prostředí – zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví při práci, odpovídaly bezpečnostním požadavkům a hygienickým limitů stanoveným pro pracovní prostředí a pracoviště Povinnosti zaměstnavatele (ve vazbě na zdravotní rizika výkonu práce) • Nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, neodpovídající jeho zdravotní způsobilosti, informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávána práce zařazena • Sdělit zaměstnancům, kdo jim poskytuje závodní preventivní lékařskou péči • Zjistit zaměstnancům informace o rizicích a ochranou před nimi • Umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je oněm v souladu se zajištěním BOZP vedena • Zajistit zaměstnancům školení o předpisech týkajících se BOZP • O školeních, informacích a pokynech vede zaměstnavatel dokumentaci Nemoci z povolání – jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek stanovených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí

4

z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. Hodnocení zdravotních rizik – posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek. Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika. Orgán ochrany veřejného zdraví – Ministerstvo zdravotnictví - Hlavní hygienik Zaměstnavatel – osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovně právních nebo obdobných pracovních vztazích. 2.3 Základní legislativa • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění zákona č. 274/2003 Sb., změněný a doplněný zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích • Zákon č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 155/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů – zákoník práce • Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů • nařízení vlády (jako prováděcí předpis zákoníku práce) č. 178/2001 Sb., ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb., a nařízení vlády č.441/2004 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci • nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením • nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací , ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb. • nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání

3. Kategorizace prací 3.1 Všeobecné podmínky 5

Zařazení práce do kategorie vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Faktorem se pro účely kategorizace rozumí fyzikální, chemické a biologické činitele, prach, fyzická zátěž, zátěž teplem a chladem, psychická a zraková zátěž a další faktory, které mohou mít nebo mají vliv na zdraví. Při zařazování prací do kategorií se stanoví kategorie rozhodujících faktorů v charakteristické pracovní směně. Za rozhodující se považují faktory, které při dané práci mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví. Za charakteristickou se pokládá taková směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory odpovídá skutečné míře zátěže těmto faktorům. 3.2 Zásady kategorizace • Kategorie 1. Práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví • Kategorie 2. Práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity jednotlivých faktorů, a práce splňující kritéria u jednotlivých faktorů pro zařazení do této kategorie • Kategorie 3. Práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity a nebo splňují kritéria pro zařazení stanovená pro jednotlivé faktory přičemž - expozice zaměstnanců faktorům není spolehlivě snížena na úroveň stanovenou hygienickými limity - pro zajištění ochrany zdraví je nezbytné použití OOPP, organizační a jiná opatření - se jedná o práce, při nichž dochází opakovaně k výskytu NzP • Kategorie 4. Práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření Kategorie, do které má být práce zařazena se v případě současné expozice dvou a více faktorů stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru. Do kategorií se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

6

Preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců vykonávajících rizikové práce se řídí ustanovením § 12 odst.4 –8 směrnice č. 49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci. 3.3 Zákonné podmínky kategorizace Návrh zařazení prací do kategorií 3. a 4. zpracovává a předkládá zaměstnavatel do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, a to včetně všech údajů a podkladů rozhodných pro toto zařazení. V návrhu je zaměstnavatel povinen uvést: 9 označení práce 9 název a označení pracoviště, kde je daná práce vykonávána 9 jednotlivé dílčí úkony, které jsou v rámci práce prováděny 9 délka směny, u vícesměnného provozu režim střídání směn 9 postup stanovení celkové expozice rozhodujícím faktorům v charakteristické směně, její výsledné hodnoty a zařazení jednotlivých faktorů do kategorie 9 návrh kategorie, do které má být práce zařazena 9 počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen 9 opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci Měření velikosti expozice faktorů ovlivňujících zdraví (hygienické měření) může být provedeno pouze prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo autorizaci (pro příslušné měřené faktory) Práce do kategorie 2. zařazuje zaměstnavatel , a to do 30 dnů ode dne zahájení výkonu práce. Zaměstnavatel je povinen neprodleně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, které práce do 2. kategorie zařadil a předložit všechny údaje rozhodné pro toto zařazení. Rizikovou prací se rozumí práce, při níž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, je práce zařazená do kategorie 3. a 4. a dále práce zařazená do kategorie 2., o níž tak rozhodne orgán ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví je oprávněn rozhodnout o: 9 zařazení prací do kategorií 3. a 4. 9 zařazení práce, o níž má zaměstnavatel za to, že je prací 1. nebo 2. kategorie, do vyšší kategorie 9 tom, že práce 2.kategorie je prací rizikovou 9 tom, že práce dosud zařazené do 3. nebo 4. kategorie již nejsou pracemi této kategorie 7

V případě změny podmínek výkonu práce, které mají vliv na kategorizaci, je zaměstnavatel povinen bezodkladně předložit návrh (splňující výše uvedené požadavky návrhu) příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. 3.4 Další pravomoci orgánů ochrany veřejného zdraví Krajská hygienická stanice je dotčeným správním orgánem – ve stavebním řízení – a příslušný orgán nemůže rozhodnout v rozporu s jeho stanoviskem. Krajské hygienické stanici náleží: a) vydávat rozhodnutí a plnit další úkoly státní správy b) vykonávat státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a dalších povinností včetně ochrany zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, mikroklimatických podmínek, z fyzické a duševní zátěže a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť c) rozhodovat na návrh zaměstnavatele nebo z vlastního podnětu ve věcech kategorizace práce d) stanovit zaměstnavateli pro výkon rizikových prací s ohledem na expozici rizikovým faktorům: 1. minimální rozsah a termíny sledování pracovních podmínek 2. minimální náplň a termíny periodických lékařských prohlídek 3. lékařské preventivní prohlídky po skončení rizikové práce; e) projednávat přestupky na úseku ochrany veřejného zdraví f) stanovit hygienický limit faktoru pracovních podmínek neupraveného právním předpisem, metodu jeho stanovení, stanovit způsob, minim. rozsah a četnost sledování Krajská hygienická stanice může: zakázat činnost do doby odstranění závad, zakázat provoz či používání zdroje hluku, vibrací nebo neionizujícího záření, uložit měření škodlivin ke zjištění , že není ohroženo veřejné zdraví, uložit zajištění zpracování hodnocení zdravotních rizik, rozhodnout o zastavení nebo omezení stavby nebo provozu do doby odstranění závad, nařídit opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, stanovit přísnější PEL, nařídit mimořádné a následné preventivní prohlídky. Za nesplnění nebo porušení povinností uloží orgán ochrany veřejného zdraví pokutu do výše 2 000.000,- Kč. Pokutu až do výše 100.000,- Kč za uvedení nepravdivých údajů a informací. Při rozhodování o výši se přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům jednání. V případě, že došlo k bezprostřední nápravě a byla poskytnuta účinná součinnost, nedošlo k ohrožení zdraví může orgán ochrany veřejného zdraví od pokuty upustit.

8

Za opakovaná porušení lze uložit až desetinásobek částek. Správní řízení probíhá podle správního řádu. 3.5 Další povinnosti zaměstnavatele Pokud se na pracovištích vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečné skladování a nakládání s chemickými látkami a přípravky, biologickými činiteli, zajistit mimořádná měření (i na žádost příslušného – smluvního – závodního lékaře), zjistit příčinu překročení biologických expozičních testů (BET). 1. 2. 3. 4.

Zaměstnavatel je povinen u každého zaměstnance vést evidenci o: jménu a příjmení o počtu odpracovaných směn v riziku o datech a druzích provedených preventivních prohlídek a jejich závěrech o výsledcích sledování zátěže organismu zaměstnanců faktory pracovních podmínek a naměřených hodnotách intenzit a koncentrací faktorů pracovních podmínek a druhu a typu biologického činitele Zaměstnavatel je povinen plnit náležitosti také ve věci ukládání evidence.

Povinnosti vztahující se na kategorizaci prací a k rizikovým pracím jsou závazné i pro osoby, které podnikají podle zvláštního předpisu a nejsou zaměstnavatelem ve smyslu zvláštního právního předpisu. Náklady spojené se zajišťováním ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel.

9

4. Postup provádění kategorizace prací Zaměstnavatel nebo osoba jím pověřená posoudí orientačně práce vykonávané v dané působnosti podle faktorů uvedených ve vyhlášce č.432/2003 Sb. Podle výsledku posouzení mohou nastat následující možnosti: ‰ faktory působící na zaměstnance při práci nebo jejím vlivem zjevně nedosahují kritéria pro kategorii 2. – jde o práce kategorie 1. – není třeba nic dále provádět ‰ při práci se vyskytují faktory, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., ale jejich výše nebyla dosud objektivně známa – požádat autorizovanou nebo akreditovanou laboratoř o přeměření úrovně faktorů , nebo přímo o zpracování podkladů pro kategorizaci ‰ při práci se vyskytují faktory, které jsou uvedeny ve vyhlášce 432/2003 Sb., jejich výše je prokázána objektivním měřením a tyto faktory se vyskytují v míře překračující kritéria pro kategorii 2., a nepřekračujícím kategorii 3, nemusí zaměstnavatel uvádět náležitosti určené §37 zákona 258/2000 Sb. ve znění zákona č.274/2003 Sb. – dále jen zákona, ale pouze sdělí příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví rozhodné údaje o provedeném zařazení, ‰ při práci se vyskytují faktory, které jsou uvedeny ve vyhlášce 432/2003 Sb., jejich výše je prokázána objektivním měřením a tyto faktory se vyskytují v míře překračující kritéria pro kategorii 3. nebo 4. musí zaměstnavatel podat návrh na kategorizaci v plném rozsahu včetně návrhu na opatření k ochraně zdraví (§37 zákona) a ten předložit orgánu ochrany veřejného zdraví k vydání rozhodnutí Pokud orgán ochrany veřejného zdraví rozhodne, že práce je riziková, musí zaměstnavatel splnit další povinnosti zákona a to dle § 39,40,příp.41.

10

5. Faktory rozhodující ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek Pro účely kategorizace prací je prováděno hodnocení těchto faktorů: 1. prach 2. chemické látky 3. hluk 4. vibrace 5. neionizující záření a elektromagnetická pole 6. fyzická zátěž 7. pracovní poloha 8. zátěž teplem 9. zátěž chladem 10. psychická zátěž 11. zraková zátěž 12. práce s biologickými činiteli 13. práce ve zvýšeném tlaku vzduchu 5.1 Prach Hmotné částice rozptýlené ve vzduchu nazýváme aerosoly. Podle skupenství částic je dělíme na tuhé a kapalné. V hygienické praxi se pod pojmem prach rozumí obvykle tuhé aerosoly. Rozhodující pro hodnocení aerosolů je to, že jsou tvořeny částicemi natolik jemnými, že zůstávají ve vznosu po dobu z hygienického hlediska významnou. Každý aerosol je charakterizován svou koncentrací, velikostí částic jej tvořících a fyzikálními, chemickými a popř. biologickými vlastnostmi částic. Velikost částic nečistot v ovzduší a jejich zachycování Pozn.: velikost částic se určuje buď jejich skutečným průměrem nebo tzv. aerodynamickým průměrem (optická mikroskopie) Za respirabilní velikost částic považujeme ty, které mají průměr menší než 5 µm – pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel a do plicních sklípků. Za respirabilní vlákno se považuje částice, která vyhovuje současně všem třem následujícím podmínkám: Tloušťka vlákna < 3 µm Délka vlákna > 5 µm Poměr délka : tloušťka > 3 Koncentrace aerosolu se určuje buď hmotnostně , tj. hmotností veškerých částic obsažených v jednotce objemu vzduchu (v hygienické praxi v pracovním

11

ovzduší obvykle v mg/m3, nebo početně počtem částic v jednotce objemu vzduchu (v pracovním prostředí obvykle u vláknitého prachu v vl/m3. Rozdělení prachů ¾ Prachy s převážně fibrogenním účinkem (křemen, uhlí) způsobuje fibrogenní reakci plicní tkáně ¾ Prachy s možným fibrogenním účinkem (amorfní SiO2) ¾ Prachy s převážně nespecifickým účinkem (oxidy železa) ¾ Prachy s převážně dráždivým účinkem (dřevné prachy, prachy z broušení pryskyřic PVC, sklolaminátů) ¾ Minerální vláknité prachy (umělá minerální vlákna, azbest)

pneumatik,

Podmínky kategorizace Přípustné expoziční limity prachu PEL jsou časově vážené průměry koncentrací za pracovní směnu. Přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci – PELC, pro respirabilní frakci prachu PELτ. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. ƒ Do 2. kategorie se zařazují práce, kdy je překročeno 30% PELC (PELτ ), hodnotu PELC (PELτ ) však nepřekračují, ƒ Do 3. kategorie se zařazují práce, kdy je překročeno PELC (PELτ ) a nepřekračuje 3 násobek PELC (PELτ ), ƒ Do 4. kategorie se zařazují práce, kdy je expozice vyšší než u 3. kategorie Měření U prachů, jejichž specifický účinek se projevuje až plících je třeba stanovit podíl jemného prachu (respirabilního) a fibrogenní složky v prachu celkovém. Nutnost zjištění podílu SiO2. Provádí se • Měření dvoustupňové (před filtr je zařazen předodlučovač) Pro účely kategorizace se provádí měření v dýchací zóně. Měření je možno provádět jen k tomu určeným zařízením (prachoměry s čerpadlem a měřeným průtokem odebíraného vzorku ovzduší, pro ověřování činnosti zařízení se používají kalibrační průtokoměry), které umožňuje zajištění a sledování průtoku a tím přesné stanovení celkového objemu vzduchu pro stanovení koncentrace v pracovním prostředí a při provádění konkrétních 12

pracovních operací. Měření se provádí jak na pracovních místech tak personálními odběry po celou dobu prováděné pracovní operace. Měření se provádí i při použití některých druhů ochranných osobních pracovních prostředků pro posouzení jejich účinnosti. Pro účely stanovení celosměnové zátěže jsou výpočtem stanovovány časově vážené průměrné koncentrace prachu v pracovním ovzduší. Časově vážené průměrné koncentrace prachu jsou prováděny zároveň také pro samostatné pracovní operace. • Stanovení distribuce velikosti částic dle normy Měření prašnosti v pracovním ovzduší se provádí podle normovaných konvencí (ČSN EN 481) Škodlivé účinky prachů jsou vázány na jeho celkové množství. Každý prach, překročí –li jeho koncentrace v dýchací zóně adaptační schopnosti organismu (stanovené limity PEL) má nepříznivý zdravotní dopad. Zdravotní dopady • Akutní • Chronické Prach je schopen vyvolat tvorbu tzv.plicních fibróz, mezi ně patří např. silikóza a uhlokopská pneumokonióza. Charakteristická je u nich tvorba vaziva v plících. Jiné druhy prachu se v plících pouze ukládají, nevyvolávají tvorbu vaziva, ale zhoršují plicní funkce – např. pneumokonióza ze svařování. Onemocnění - nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice – jsou způsobovány také prachem, který má vlastnosti chemických látek, kacinogenitu, mutagenitu, toxicitu pro reprodukci apod. Prevence a) Technická opatření - změna technologie (náhrada tryskání pískem, vrtání s vodním výplachem) - uzavření zdrojů prašnosti (kapotování přestupů a zařízení) - místní odsávání (vrtání, broušení, svařování s lokálním odsáváním) - srážení prachu zkrápěním vodou nebo vodou se smáčedly - ředění prašnosti (celkové větrání, zonální větrání) - izolování osob od prašného prostředí (velíny, řídící centra, kabiny) b) Organizační opatření - dodržování určeného způsobu práce

13

- dodržování určeného režimu práce - zabraňování zviřování usazeného prachu (úklid, postřik) c) Náhradní opatření - používání OOPP k ochraně dýchadel v kvalitě odpovídající zjištěné expozici - preventivní lékařská péče v rozsahu odpovídajícím zjištěné expozici V uhelných dolech, kde vzhledem k vysoké rizikovosti nelze preventivními opatřeními zabránit vzniku onemocnění, bylo zavedeno preventivní přeřazování zaměstnanců mimo riziko po dosažení limitní expozice – NPE. 5.2 Chemické látky Nejvyšší přípustné koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší jsou koncentrace, které nesmí být překročeny v žádném časovém úseku pracovní směny. S ohledem na možnost stanovení koncentrace látky v ovzduší lze při hodnocení pracovního ovzduší porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací dané látky v pracovním ovzduší časově vážený průměr koncentrací této látky po dobu nejvýše 10 minut. Nejvyšší přípustné koncentrace NPK jsou společně s PEL (přípustné expoziční limity) uvedeny v Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Podmínky kategorizace chemických látek dle příslušné legislativy. Stručný přehled problematiky nebezpečných látek a nakládání s nimi včetně aktuálního přehledu legislativy: Příloha č.1 – Nebezpečné chemické látky, Práce s nebezpečnými chemickými látkami Chemické karcinogeny a mutageny Označování a třídění – hygienické třídění – zařazení do skupin z hlediska ochrany zdraví. Úprava zařazení v NV č. 441/2004 Sb. (novela NV č.178/2000 Sb.) Seznam karcinogenů Skupina 1 - poměrně široký seznam karcinogenů specifikovaných názvem, číslem CAS, Indexovým číslem a číslem ES . Patří tam např. azbest, benzen, benzidin, butadien (ale také butan a izobutan s více než 0,1 % obsahem butadienu, chlorethylen, chroman zinečnatý, kyselina arseničná a její soli, 2 – naftylamin, oxid arsenitý,, chromový, nikelnatý, soli benzidinu, vinylchlorid, dehty – černouhelný, hnědouhelný, ropné destiláty – s výjimkou motorových paliv).

14

Skupina 2 – chemické látky klasifikované dle zákona č.356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích jako karcinogen kat.2, dále cytostatika prach tvrdých dřev. Seznam procesů s rizikem chemické karcinogenity – příloha 9 Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů,zejména výroba auraminu, práce spojené s expozicí PAU přítomným v uhelných sazích, dehtu, smole, vznikajícím při rafinaci kuproniklových rud, práce, kde probíhají silně kyselé procesy při výrobě izopropanolu. Mutageny Specifikované názvem, číslem CAS, Indexovým číslem a číslem ES . Skupina 1 – nejsou dosud zařazeny žádné látky Skupina 2 - např. akrylamid, benzo(a)pyren, diethylsulfát, dichroman sodný, draselný, amonný, propylenoxid, chroman sodný, chlorid kademnatý, Pracoviště s chemickými karcinogeny a mutageny musí být zajištěna v souladu s minimálními požadavky na ochranu zdraví - Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů, včetně vymezení práce v kontrolovaném pásmu. Expozice olovu Této látce pro její účinky na reprodukci člověka věnována zvláštní pozornost (EU). Jedná se o způsob odběru vzorků, strategii měření, biologické monitorování a přesné pokyny při případném zjištěném zvýšení expozice. Příkladový seznam činností, kde může docházet k expozici olovu, např. řemeslnické práce s olovem, a cínem, demoliční práce zahrnující činnosti – strhávání, pálení, řezání plamenem nátěrů a materiálů obsahujících olovo, výroba barev, smaltů, keramiky tisk, apod. Koncentrační limity PEL, plumbaemie, povinnost biologického monitoringu, intervaly odběru. Práce s azbestem Azbestem se rozumí vláknité silikáty (aktinolit, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit, tremolid – u všech se známým označením CAS) Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců je početní koncentrace vláken o rozměrech délka větší než 5 µm a průměr menší než 3 µm. a poměr délky k průměru větší než 3:1. Při práci s azbestem musí být dodržována všechna rozšířená opatření jako ppři práci s chemickými karcinogeny a mutageny.

15

Při provádění stavebních a demoličních prací v objektech, jejichž součástí jsou stavební materiály obsahující azbest, musí být dodržena stanovená opatření k ochraně zdraví zaměstnanců před účinky azbestového prachu. Jedná se o vymezení kontrolovaného pásma, úpravu technologie, pracovních postupů, plán prací, zajištění ochrany dýchadel, lékařské preventivní péče. Náležitosti hlášení prací s azbestem a jiných prací, které mohou být zdrojem expozice azbestu navazují na požadavek stanovený v § 41 zákona o ochraně veřejného zdraví ve vyhlášce Mzd. Č.432/2003 Sb. Povinnosti jsou stanoveny v 11 podmínkách . Zdravotní dopady Seznam nemocí z povolání rozlišuje 55 nemocí způsobených chemickými látkami včetně podmínek vzniku– nařízení vlády č.290/1995 Sb. 1. nemoc z olova nebo jeho sloučenin 2. nemoc ze rtuti nebo jejích sloučenin 3. nemoc z arzénu nebo jeho sloučenin 4. nemoc z antimonu nebo jeho sloučenin 5. nemoc z berylia nebo jeho sloučenin 6. nemoc z kadmia nebo jeho sloučenin 7. nemoc z chrómu nebo jeho sloučenin 8. nemoc z manganu nebo jeho sloučenin 9. nemoc z niklu nebo jeho sloučenin 10. nemoc z fosforu nebo jeho sloučenin 11. nemoc z vanadu nebo jeho sloučenin 12. nemoc z fluóru nebo jeho sloučenin 13. nemoc z chlóru nebo jeho sloučenin 14. nemoc z ostatních halogenů nebo jejich sloučenin 15. nemoc z zinku nebo jeho sloučenin 16. nemoc z mědi nebo jejích sloučenin 17. nemoc z oxidu uhelnatého 18. nemoc z oxidů dusíku 19. nemoc z oxidů síry 20. nemoc z kyanovodíku a kyanidů 21. nemoc z izokyanátů 22. nemoc z fosgénu 23. nemoc z boranů 24. nemoc ze sirouhlíku 25. nemoc ze sirovodíku a sulfidů 26. nemoc z amoniaku 27. nemoc z halogenovaných uhlovodíků 28. nemoc z alifatických nebo alicyklických uhlovodíků 29. nemoc z alkoholů 16

30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55.

nemoc z glykolů nemoc z éterů a ketonů nemoc z formaldehydu a jiných alifatických aldehydů nemoc z akrylonitrilu a jiných nitrilů nemoc z alifatických nitroderivátů nemoc z benzenu nemoc z homologů benzenu nemoc z naftalenu a jeho homologů nemoc z vinylbenzenu a divinylbenzenu nemoc z fenolů, jejich homologů nebo jejich halogenovaných derivátů nemoc z aromatických nitro nebo amino sloučenin nemoc z polychlorovaných bifenylů, dibenzodioxinů a dibenzofuranů nemoc z polycyklických kondenzovaných uhlovodíků nemoc ze syntetických pyretroidů nemoc z dipyridinů nemoc z karbamátů nemoc ze sloučenin kovů platinové skupiny nemoc z thalia nebo jeho sloučenin nemoc z barya nebo jeho sloučenin nemoc ze sloučenin cínu nemoc ze sloučenin selenu a teluru nemoc z uranu nebo jeho sloučenin nemoc z esterů kyseliny dusičné nemoc z anorganických kyselin nemoc z etylenoxidu a jiných oxiranů nemoc z halogenovaných alkyleterů nebo aryleterů (bischlormetyeter)

Nemoci vznikají při plnění pracovních nebo služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (při práci), při němž je prokázána taková expozice uvedeným chemickým látkám, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci z povolání. Prevence Technická a technologická opatření • vyloučení látky z užívání a její nahrazení méně nebezpečnou (např.vodou ředitelné barvy • úprava technologie • zakrytí, kapotování (hermetizace) zdrojů škodlivin • automatizace, dálkové ovládání procesů • celkové větrání, havarijní větrání • důsledná údržba zařízení

17

Organizační opatření • dodržování stanovených technologických postupů • zpracování provozních bezpečnostních pokynů • pravidelná kontrola koncentrací škodlivin v ovzduší, monitoring (včetně BET) • vhodný výběr zaměstnanců (zdravotní způsobilost) • střídání zaměstnanců Zaměstnavatel (Zákoník práce a navazující předpisy) v návaznosti na nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a nebezpečnými chemickými přípravky dále musí: ƒ umožnit zaměstnancům účast na preventivních lékařských prohlídkách a přijímat opatření na základě jejich výsledků (§133 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce v platném znění, také § 22 a 35 zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění), ƒ předcházet ohrožení nemocím z povolání pravidelnou kontrolou zdravotního stavu zaměstnanců (§ 19 nařízení vlády č.178/2001 Sb.ve znění pozdějších předpisů), také splněním povinností uložených § 37 – 40 zákona č. 258/2000 Sb. Náhradní opatření Odpovídající OOPP • filtrační přístroje – respirátory, masky polomasky s výdechovými ventily • sebezáchranné přístroje s vlastním zdrojem kyslíku • IDP – regenerační, vzduchové,dálkové hadicové, s dálkovým přívodem přetlakového vzduchu Režimová opatření – bezpečnostní přestávky pro odložení OOPP 5.3 Hluk Hluk = každý nepříjemný zvuk nadměrné hlasitosti. Fyziologie slyšení Zvuk – mechanické vlnění pružného prostředí v kmitočtovém rozsahu vnímaném lidským uchem. Hluk je každý zvuk, který vyvolává nežádoucí nebo rušivý vjem a má škodlivý účinek na člověka. Frekvenční složení hluku, infrazvuk, ultrazvuk. Veličiny, jednotky, akustický tlak, decibel. Měření a hodnocení hluku (ekvivalentní hladiny, třídy přesnosti, váhové filtry)

18

Druhy hluku dle časového výskytu – ustálený, pravidelně a nepravidelně proměnný hluk, impulsní hluk. Zákonné požadavky na hluk a vibrace jsou obsahem zákona č.258/2000 Sb. Ve znění pozdějších předpisů, o ochraně veřejného zdraví a navazující vládní nařízení č. 502/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Podmínky měření a hodnocení hluku jsou obsahem příslušných technických norem (akreditace, autorizace laboratoří) Hluk (hluková hladina) do 65 dB ztráta duševní pohody do 85 dB možné narušení neurovegetativní regulace, bolesti hlavy, nespavost, zažívací potíže nad 85 dB (dlouhodobě, opakovaně) poškozování sluchového ústrojí Nadměrná expozice hluku - prokazatelné překračování hygienických limitů. V praxi se hluk vyskytuje v širokém rozsahu intenzit, a pro to se jeho velikost vyjadřuje v hladinách akustického tlaku A LA Je určena vztahem /dB/ La = 20 log (p A/p 0) kde p A je akustický tlak frekvenčně vážený váhovým filtrem A v Pa p0 je referenční akustický tlak a0 je 20 µPa Základní veličinou při měření hluku je ekvivalentní hladina hluku A LAeq, která odpovídá průměrné hladině akustického tlaku A T

LAeq = 10 log 1/T

∫10

0,1 A

dt

/dB/

0

kde T je doba, pro níž se určuje ekvivalentní hladina hluku A, typicky je to 480 minut – osmihodinová pracovní směna. Stanovené hygienické limity – všeobecně: 19

Pro běžnou pracovní směnu : Ekvivalentní hluková hladina vyšší než 85 dB, Špičková hodnota akustického tlaku vyšší než 200 Pa (140 dB) Limity stanoveny dle charakteru a vlastností hluku také pro hluk impulsní, vysokofrekvenční, ultrazvuk a nízkofrekvenční hluk, hluk s výraznými tónovými složkami. Podmínky kategorizace Kategorie 2. Zařazují se práce, při nichž jsou osoby exponovány : a) ustálenému nebo proměnnému hluku , ustálenému nebo proměnnému hluku s prokazatelným podílem impulsního hluku, nebo který sestává během pracovní doby z dílčích expozic hluku, jejichž ekvivalentní hladina akustického tlaku LAeq, 8h je vyšší než nejvyšší přípustná hodnoty stanovená zvl.předpisem snížená o 10 dB, nepřekračující nejvyšší přípustnou hodnotu stanovenou pro osmihodinovou pracovní dobu. b) po dobu trvání některé operace ve směně dochází k překračování LAeq 85 dB, avšak nedochází k překračování v celosměnovém průměru (ustálený, proměnný hluk s prokazatelným podílem impulsního hluku) c) impulsnímu hluku, jehož průměrná hladina špičkového akustického tlaku překračuje 130 dB, ale nepřekračuje 140 dB. Kategorie 3. Zařazují se práce, při nichž jsou osoby exponovány : a) ustálenému nebo proměnnému hluku, ustálenému nebo proměnnému hluku s prokazatelným podílem impulsního hluku, jehož ekvivalentní hladina akustického tlaku LAeq, 8h překračuje nejvyšší přípustnou hodnotu stanovenou pro osmihodinovou pracovní dobu o méně než 20 dB. b) impulsnímu hluku, jehož průměrná hladina špičkového akustického tlaku překračuje 140 dB, ale nepřekračuje 150 dB Kategorie 4. Zařazují se práce, při nichž jsou osoby exponovány hluku, jehož ekvivalentní hladina akustického tlaku LAeq,8h nebo impulsnímu hluku, jehož průměrná hladina špičkového akustického tlaku je vyšší, než je stanoveno u kategorie 3. Poškození zdraví Kapitola II – Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory Položka č. 4 Porucha a sluchu způsobená hlukem

20

Akutní účinky: Akustické trauma Vzniká po jednorázovém krátkodobém účinku hluku. Pocit zahlušení, tlaku až bolestivosti v uších, subjektivní vjem – pískání, syčení. Tyto příznaky mohou trvat v kratších časových obdobích ( minuty, hodiny, dny), výjimečně přetrvávají několik let. Šelesty jsou vnímány jen v tichu. Barotrauma Je způsobeno tlakovou vlnou – při výbuchu, třesku, výstřelu nebo silném tónu. Tlaková vlna proděraví bubínek, poškozuje středoušní kůstky, krvácení, mechanické poškození smyslových buněk vnitřního ucha (nastřelovači, minéři, sportovní střelci, vojáci) Chronické účinky: Projevy před adaptací – ztráta duševní pohody, narušení neurovegetativních regulací . Projevuje se bolestmi hlavy, zažívací potíže, nespavost. Po adaptaci na hlučné prostředí (několik týdnů) dojde k vymizení potíží. Dalším působením hluku (nadměrného) dochází k dlouhotrvající sluchové únavě, k její kumulaci a k přetížení sluchu. Nejprve dochází k poškození zevních smyslových buněk pro vnímání jemných zvuků – na frekvenci 6 – 4 kHz (nedochází k ovlivnění možnosti dorozumění) . Postupným přetěžováním dochází k degeneraci sluchových buněk a ke změně slyšení hovoru. (Zejména mluví – li více lidí najednou) . Audiometrická vyšetření ukazuje u typické poruchy typický pokles ostrosti slyšení na frekvenci 4 kHz. Snížení ostrosti slyšení o 1,5 dB svědčí o profesionálním onemocnění v podmínkách s prokazatelným překračováním hlukových hygienických limitů. Predikce onemocnění (na základě znalosti velikosti ekvivalentní hladiny a doby působení) je možno odhadnout dle ISO 1999. Prevence Opatření ke snížení hluku • technická opatření – změna podmínek provozu zdrojů hluku, měna konstrukce strojů a zařízení, které jsou zdrojem hluku v pracovním prostředí, kapotáže, zábrana přenosu zvuku do konstrukce strojů, budov, protihlukové stěny – zábrana šíření vzduchem, odrazem, dálkové ovládání hlučných strojů a zařízení – odhlučněné ovládací kabiny, velíny

21

• technologická opatření – změna technologie, náhrada za jinou méně hlučnou případně bezhlukovou • organizační opatření – úprava délky expozice, přesun směn, přestávky, odpovídající lékařská preventivní péče • náhradní opatření – odpovídající ochrana sluchu OOPP (zátky, sluchátka, přílby – povinnost zaměstnavatele poskytovat OOPP v případech výskytu hluku i při krátkodobých expozicích překračujících stanovené (bezpečné) hodnoty povinnost zaměstnanců – používat předepsané odpovídající OOPP v podmínkách s výskytem nadměrného hluku. Pokud při používání zdrojů hluku a vibrací a při jejich provozování nelze hygienické limity dodržet, mohou být tyto zdroje provozovány je na základě povolení orgánu ochrany veřejného zdraví. Ten vydá povolení pouze tehdy, bude – li hluk nebo vibrace sníženy na rozumně dosažitelnou míru. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková a protivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení zátěže hlukem nebo vibracemi. 5.4 Vibrace Mechanické kmitání a chvění pevných částí prostředí. Způsoby měření a přenosu vibrací, (piezoelektrické snímače, 3 osy snímání, třídy přesnosti měření) Postupy výpočtu hladin zrychlení vibrací, efektivních hodnot hladin zrychlení vibrací . Hygienické hodnocení je závislé na způsobu přenosu, směru působení a velikosti vibrací. Pro potřeby hygienického hodnocení se jako určující veličina používá hladina zrychlení vibrací La a efektivní hodnota zrychlení vibrací a e. Hladina zrychlení vibrací La je určena vztahem /dB/ La = 20 log (a/a 0) kde a je okamžité zrychlení vibrací v m.s-2 a0 je referenční hladina zrychlení vibrací v m.s-2 a0 je 10-6 m.s-2 Efektivní hodnoty zrychlení vibrací a e je určena vztahem

22

ae= kde a(t) T

1 T 2 a (t )dt T ∫0

/m.s-2/

je okamžité zrychlení v m.s-2 je doba, pro kterou je třeba určit efektivní hodnotu zrychlení v s

Nebo T

Laeq = 10 log 1/T

∫10

0,1 A

dt

/dB/

0

Hladiny zrychlení vibrací a efektivní hodnoty zrychlení vibrací jsou vzájemně zastupitelné veličiny vibrací. Vážená hladina zrychlení vibrací Law je hladina zrychlení vibrací, která odpovídá kmitočtové korekci pro daný způsob a podmínky přenosu a směr vibrací. Vyjadřuje se v dB. Souhrnná vážená hladina zrychlení vibrací je dána vektorovým součtem vážených efektivních hodnot zrychlení ve třech ortogonálních osách. Kmitočtová pásma, ve kterých je třeba hodnotit vibrace s ohledem jejich působení na člověka jsou u vibrací přenášených na ruce v rozmezí 8 – 1000 Hz. Hodnocení – rychlost vibrací, zrychlení vibrací. (cm/s, cm/s2) Hladiny zrychlení vibrací (dB), efektivní hodnoty zrychlení vibrací (m/s2). Pro vznik onemocnění jsou nejnebezpečnější vibrace o frekvenci 50 – 100 Hz. Hygienické limity: vibrace přenášené na ruce: 123 dB (souhrnné vážené hladiny zrychlení) celkové horizontální vibrace : 107 dB (vážená hladina zrychlení) celkové vertikální vibrace : 110 d B (vážená hladina zrychlení) Zákonné požadavky na hluk a vibrace jsou obsahem zákona č.258/2000 Sb. Ve znění pozdějších předpisů, o ochraně veřejného zdraví a navazující vládní nařízení č. 502/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Podmínky kategorizace Kategorie 2. Zařazují se práce, při nichž jsou osoby exponovány :

23

a) Vibracím přenášeným na ruce, jejichž souhrnná vážená hladina zrychlení vibrací je vyšší než přípustná hodnota stanovená pro 8 hodinovou pracovní směnu, je snížen a o 10 dB, avšak tuto nejvyšší přípustnou hodnotu nepřesahuje. b) V případě vertikálních nebo horizontálních celotělových vibrací a vibrací přenášených na ruce dochází po dobu trvání některé dílčí operace k překračování stanovených limitů, avšak nedochází k překračování limitů stanovených pro 8 hodinovou pracovní dobu. Do této kategorie se zařazují také práce, při nichž dochází k expozici vibracím přenášeným na ruce nepravidelně jen v některých pracovních dnech, ale vždy po dobu kratší než 20 minut za směnu, jejichž souhrnná vážená hladina zrychlení stanovená za dobu expozice je nižší než 140 dB. Kategorie 3. Zařazují se práce, při nichž jsou osoby exponovány vibracím přenášeným na ruce nebo celkovým horizontálním nebo vertikálním vibracím, jejich souhrnná vážená hladina zrychlení vibrací Lvw, 8h, nebo vážená hladina zrychlení vibrací Law, 8h překračuje nejvyšší přípustnou hodnotu stanovenou pro osmihodinovou pracovní dobu, avšak o méně než 10 dB. Kategorie 4. Zařazují se práce, při nichž jsou osoby exponovány vibracím přenášeným na ruce nebo celkovým horizontálním nebo vertikálním vibracím, jejich souhrnná vážená hladina zrychlení vibrací Lvw, 8h, nebo vážená hladina zrychlení vibrací Law, 8h překračuje hodnotu stanovenou pro 3.kategorii. (U proměnlivé expozice v průběhu pracovního týdne se porovnává týdenní expozice – 40hodinový týden – s hodnotami určujícími zařazení prací do příslušných kategorií) Poškození zdraví Kapitola II – Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory Položka č.6: Nemoci cév rukou při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními Profesionální traumatická vazoneuróza Onemocnění cév (drobných tepének a vlásečnic zejména na prstech rukou a dlaních. 1. stadium – lehké stádium vasospastické – prodloužení doby návratu krve do postižených prstů..

24

2. stadium – pokročilé stadium vasospastické – záchvaty mravenčení, znecitlivěním a zbělením prstů - stadium reversibilní 3. stadium – vasoparalytické stadium - ochrnutí hladkého svalstva cévních stěn, zhoršení přítoku a odtoku krve (až modravé zbarvení prstů). Současně dochází k úbytku svalstva HK, ztenčení kůže, poruchou růstu nehtů. Změny jsou již nevratné. Chlad provokuje příznaky, nemocní mají větší obtíže v zimě. Položka č.7: Nemoci periferních nervů horních končetin charakteru ischemických a úžinových neuropatií při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními Pro vznik onemocnění jsou nejnebezpečnější vibrace o frekvenci 100 Hz a vyšší. Neuropatie – nezánětlivé onemocnění nervů. Neurologická vyšetření zjišťují oslabení nervového čití, pohyblivosti. EMG Potíže – mravenčení, brnění prstů, bolesti ve svalech rukou a předloktí, křeče, defekty v motorice (pohyblivosti). Položka č.8: Nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů charakteru při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními. Pro vznik onemocnění jsou nejnebezpečnější vibrace o frekvencích kolem 10 Hz. Méně častá onemocnění než vazoneuróza. Dochází k degenerativním změnám spojenými se závažnou poruchou funkce vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti . Dochází k předčasnému opotřebení kloubů kombinací vibrací přenášených na ruce a jednostranné zátěži a dlouhodobému přetěžování. Změny jsou nejčastěji lokalizovány v loketních kloubech, zápěstích a vzácněji kloubech spojujících lopatku klíční kost. Nejzávažnější jsou kloubní změny předčasně vzniklé osteoartrózy (bolesti při zátěži, po zátěži i klidové) . Prevence • technická opatření – úprava zařízení a nářadí používaného tak, že způsobují přenosy na lidský organismus, např. rukojeti, zábrany a snižování přenosu z nářadí, zajištění pravidelné a účelné údržby zařízení a nářadí, dálkové ovládání • organizační opatření – zkracování expozice, vkládání přestávek , střídání zaměstnanců, odpovídající lékařská preventivní péče, zabránění spolupůsobení doprovodných faktorů zhoršujících zdravotní dopady – nutná ochrana před vlhkem a chladem

25

• komplexní řešení problematiky působení vibrací dle charakteru výskytu, především v případech, kdy nelze již řešit situaci technickými opatřeními – dle doporučení příslušných technických norem (např. ČSN EN ISO 5349) Pokud při používání zdrojů hluku vibrací a při jejich provozování nelze hygienické limity dodržet, mohou být tyto zdroje provozovány je na základě povolení orgánu ochrany veřejného zdraví. Ten vydá povolení pouze tehdy, budou – li vibrace sníženy na rozumně dosažitelnou míru. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková a protivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení zátěže hlukem nebo vibracemi. 5.5 Neionizující záření a elektromagnetická pole Neionizujícím zářením se rozumí elektromagnetické záření (o frekvenci do 1,7.1015 Hz), které není schopno ionizovat atomy a molekuly, a elektrické a magnetické pole. Rámcově jej dělíme na : • nízkofrekvenční – vlnová délka 10000 - 10 km (střídavý proud 16 - 50 Hz, telefon) • vysokofrekvenční – vlnová délka 3 km – 10 cm (rozhlasové vlny dlouhé až krátké) prakticky neškodné • mikrovlnné - vlnová délka 3 m – 3 mm, může při vyšších intenzitách nebo expozicích způsobit přechodné zdravotní potíže (radar, diametrie, vysoušecí záření UKV, mikrovlnné trouby apod.) • infračervené – vlnová délka cca 800 nm (sušící boxy, infrazářiče apod.). Při nadměrných dávkách může způsobit zarudnutí nebo popálení • ultrafialové – vlnová délka 450 – 250 nm (elektrický oblouk při svařování, horské slunce). Dlouhodobé expozice mohou značně poškodit kůži, avšak i u malých intenzit je nutno chránit zrak stíněním. Osoba, jež provozuje zdroj neionizujícího záření včetně laserů je povinna činit taková opatření, aby expozice fyzických osob v rozsahu upraveném prováděcím předpisem (nařízení vlády č. 480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením) nepřekračovaly nejvýše přípustné hodnoty. Místa, kde by k překročení mohlo dojít je nutno označit výstrahou. Dojde – li k závadě zdroje je nutno provoz neprodleně zastavit. Výrobce laseru je povinen zajistit zařazení přístroje výstražných textů a signalizace.

do třídy včetně

Referenční úrovní se rozumí hodnoty přímo měřitelných veličin, pomocí nichž se zjišťuje, zda u osoby vystavené expozici nemohou být překračovány

26

nejvyšší přípustné hodnoty (NPH) (stanoveny v příloze nařízení vlády č. 480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením). Lasery – rozdělují se dle výkonu do 4 tříd. Technická dokumentace laseru – vlnová délka, druh aktivního prostředí, režim generování, průměr svazku, zařazení do třídy, návod k obsluze, údržba, výrobce ad. Podmínky kategorizace Do 2. kategorie se zařazují práce: a) s lasery zařazenými dle nařízení vlády č. 480/2000 Sb. do třídy III a, b) při nichž expozice UV,IČ a viditelným zářením z technologických zdrojů překračují 30% NPH a nepřekračují NPH c) vykonávané v prostředí, v němž se hodnoty elektromagnetických nebo magnetických polí o frekvenci 0,1 Hz – 300 GHz pohybují v rozmezí 30 - 100 % NPH Do 3. kategorie se zařazují práce a) s lasery zařazenými dle nařízení vlády č. 480/2000 Sb. do třídy III b) při nichž expozice UV,IČ a viditelným zářením z technologických zdrojů překračují NPH c) vykonávané v prostředí, v němž se hodnoty elektromagnetických nebo magnetických polí o frekvenci 0,1 Hz – 300 GHz překračují NPH, přičemž fyzikální povaha těchto polí umožňuje ochranu osob OOPP. Do 4. kategorie není možné (přípustné) neionizující záření a elektromagnetická pole zařadit. Měření Charakteristika polí – statické, časově proměnné, nehomogenní, důležitým parametrem je délka časové změny.

homogenní,

Pro účely měření a hodnocení nutné rozlišení na: Elektrická pole (Intenzita pole E (V/m), kmitočtem f (Hz), šířkou impulsu (s) a příp. další parametry) Např. Statelmet ST 70 nebo další druhy např. s otáčivými sondami dipólového typu lze požít pro měření statických el. polí, dále další typy přístrojů se speciálními sondami. Pozn.: Vznikají všude tam, kde se zpracovávají nebo používají velmi dobré izolační materiály (nevodiče) Magnetická pole (Intenzita pole H (A/m), magnetická indukce B (T))

27

Použití přístrojů vybavených Hallovou sondou (jsou použitelné pro statická i harmonická pole). Také přístroje vybavené cívkou, do níž se indukuje elektrické napětí. Magnetická pole statická v praxi – provozy elektrolýz, magnetických defektoskopií, při výrobě a montáži magnetů do různých výrobků, Magnetická pole střídavá v praxi – provozy el.pecí – ocelárny, hliníkárny, defektoskopie, odmagnetování výrobků, v okolí měničů, transformátorů apod. Elektromagnetická pole (el.složka E, magnetická složka H, výkonová hustota S (W/m2) Zdroje : • V pásmu 0,3 – 3 MHz - radionavigační, rozhlasové vysílače, indukční ohřevy, vf spínané obloukové svářečky, zařízení pro rafinaci polovodivých materiálů, aplikace v lékařství. • V pásmu 3 – 30 MHz - krátkovlnné rozhlasové, amatérské vysílače, diatermie, dielektrické ohřevy, zařízení pro klížení a sušení dřeva • V pásmu 30 – 300 MHz – vysílače – policejní, požární, záchranné služby, rozhlasové VKV, další typy dielektrických ohřevů • V pásmu nad 300 MHz vysílače policejní, požární, taxi, TV, základové stanice pro celulární telefony, radary různého užití, satelitní spoje, diatermie, mikrovlnné trouby Všechny samostatně měřené parametry musí být kmitočtově vážené a vzhledem k různým expozičním podmínkám také časově vážené vzhledem k limitům. Lasery – 1. – 4. třídy jsou diferencovány podle režimu laseru, vlnové délky emitovaného záření, a dalších parametrů. Lasery třídy III a jsou charakterizovány tak, že při nahodilém zásahu jejich zářením nedojde k poškození oka, poškození však může vzniknout při pohledu do svazku přes optický přístroj jako je dalekohled. Lasery třídy III b emitují záření, které může vyvolat poškození oka při nahodilém zásahu přímým nebo zrcadlově odraženým světlem. Zdravotní dopady Obecně el. mag. záření způsobuje bolesti hlavy, únavu, slabost. Vzhledem k obecnému vývoji přibývají stále další zdroje. Tepelné účinky v oblasti vf a vvf jsou vysvětlovány tím, že absorbovaná energie je v biologických systémech přeměňována v kinetickou energii absorbujících molekul, což způsobuje ohřev tkání. Onemocnění prokazatelně způsobené el.mag.zářením nebyla v našich podmínkách zaznamenána. Zákal čočky způsobený tepelným zářením (katarakta) vzniká dlouholetou expozicí nadlimitnímu IČ záření (zejména ve vlnovém pásmu

28

1200 - 1600 nm). Dochází ke ztrátě zrakové ostrosti, kterou nelze korigovat např. brýlemi. Prevence a) Technická opatření • Lokální – stínění zdrojů nebo ozařovaných objektů, popř. použití pohlcujících materiálů) • Kolektivní – změny charakteristik zdroje, příp. další opatření b) Organizační opatření • Účelné rozmístění zdrojů a exponovaných objektů • Vymezení místa a doby pobytu osob c) Náhradní opatření • Ochranné brýle • Ochranné obleky • Odpovídající preventivní lékařská péče 5.6 Fyzická zátěž Jednotky a veličiny - práce vykonávaná za časovou jednotku, jednotkou práce joul, jednotkou výkonu – watt. Energetické zdroje tělesné práce – energeticky bohaté sloučeniny fosforu ve svalu adenosintrifosfát (ATP) měnící se hydrolýzou na chudší adenosindifosfát (ADP) – přitom se uvolní značné množství energie. Sval dále získává energii štěpením živin , převážně cukrů a tuků. Štěpení cukrů za přítomnosti kyslíku nazýváme aerobní glykolýzou, za nepřítomnosti kyslíku (např. práce na kyslíkový dluh – např. sprint) pak anaerobní glykolýzou. Při ní vzniká kyselina mléčná. Část chemické energie uvolněné z živin organismu potřebuje i za klidových podmínek na udržení funkce tělesných orgánů. Tuto základní přeměnu nazýváme bazální metabolismus Limitování zejména dvěma systémy – dýchacím a srdečně cévním.

(BM).

Měření pracovní zátěže - při měření velikosti tělesné práce vycházíme z poznatku, že energii vynaložené během práce odpovídá celková spotřeba kyslíku. K nejpřesnějším metodám patří nepřímé měření energetického výdeje (EV), orientačně EV stanovujeme ventilometrií, kdy měříme pouze množství vzduchu, které se vymění v plících za jednotku času. Pro posouzení namáhavosti práce používáme i měření tepové frekvence. Při nepřímém měření EV se bere v úvahu tzv. energetický ekvivalent, tj. číslo udávající kolik kJ uvolní 1 litr kyslíku při oxidaci určitého množství živin. 29

Abychom věděli, v jakém poměru jsou oxidovány cukry a tuky, musíme znát také tzv. respirační kvocient (RQ) – tj. poměr mezi vydechovaným oxidem uhličitým a spotřebovaným kyslíkem. Kromě měřicích metod používáme také odhady s použitím tabulkových hodnot, nutno počítat s nepřesností. Nejvyšší přípustné hodnoty fyzické zátěže nesmí být překročeny – energetický výdej a srdeční frekvence. příloha Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů) Energetický výdej Směnový průměrný Směnový přípustný Roční Minutový přípustný

Jednotky MJ MJ MJ kJ.min-1 W

Muži 6,8 8,0 1600 34,5 575

Ženy 4,5 5,4 1060 23,7 395

Stanoveny jsou také limitní hodnoty pro lokální svalovou zátěž spojenou s činností malých svalových skupin. Je stanoven rovněž postup pro měření a hodnocení zátěže spojené s činností malých svalových skupin a jsou stanoveny také limitní hodnoty vztažené na počet pohybů za směnu. Stanovené hodnoty Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů pro ruční manipulaci s břemeny jsou pro muže, ženy, mladistvé – chlapce, dívky a také těhotné ženy a ženy do konce 9. měsíce po porodu. Práce ve vnuceném tempu Zahrnuje posouzení charakteru činnosti, kterým se rozumí takový způsob práce, při kterém si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob. Monotónní práce Zahrnuje posouzení trvání a počtu stejných pohybových úkonů. Zvýšené pohybové stereotypii odpovídá provádění nejvýše 6 pohybů při trvání pracovní operace maximálně 26 sekund při 3 – 5 druzích pracovních úkonů. Vysoké pohybové stereotypii odpovídá jednotvárné provádění 2 pohybů při trvání pracovní operace nevýše 10 sekund při 1 – 2 druzích pracovních úkonů. Ruční manipulace s břemeny 30

Nelze–li ruční manipulaci s břemeny u zaměstnanců vyloučit, musí být posouzeny podmínky dané práce z hlediska ochrany zdraví při práci před jejím zahájením . hodnocení musí zahrnovat charakteristiku pracovních podmínek a požadavky na činnost spojenou s manipulací s břemeny. Zaměstnanci musí být před zahájením práce seznámeni s všeobecnými údaji a dle možností i s přesnými údaji o hmotnosti břemene, v případě excentrického uložení o nejtěžší straně nebo umístění těžiště. Musí také obdržet údaje o správném uchopení a zacházení s břemeny a musí být prakticky zacvičeni. Část (posuzování fyzické zátěže) týkající se ruční manipulace s břemeny je do české legislativy přejata v plném rozsahu ze směrnice 90/269/ES. Smyslem právní úpravy je předcházení onemocněním bederní páteře. Součástí informací povinných pro zaměstnance jsou také nebezpečí hrozící ze špatné manipulace s břemeny – prudké pohyby břemene, vratký postoj osoby, zvýšení fyzické námahy, nestarej prostoru, nevyhovující mikroklimatické podmínky. Omezení manipulace s břemeny ženami – zohlednění hmotnosti břemene, maximálního počtu zdvihů za minutu, celková hmotnost břemen přenášených za směnu, Stanoveny limity pro ruční přenášení břemen pro maximální vzdálenosti – např.: Ženy 15 kg/10m, 10 kg/15 m, 5 kg/20 m. Změny fyziologických ukazatelů dle namáhavosti práce Tělesná Spotřeba Energetický Ventilace namáhavost kyslíku výdej (l/min) práce (ml/min) (kJ/min) Klid 250 5,0 8 Lehká práce 750 14,6 20 Středně těžká 1500 31,4 35 práce Těžká práce 2000 41,8 50 Velmi těžká 3000 62,8 80 práce

Srdeční frekvence (poč.tepů/min) 70 100 120 140 180

Maximální svalová síla je asi 80 – 100 N / cm 2 svalového průřezu. Pro praxi je důležitém hledisko času, tzn. jaká síla a jak dlouho může být vynakládána, aby nedošlo k přetížení a únavě. Maximální síla žen představuje asi 60 – 70% síly mužů. Svaly jsou nejvýkonnější ve věku 20 – 30 let. Pak postupně jejich síla klesá až ke dvěma třetinám maxima (věk 60 – 65 let). Úbytek svalové síly v závislosti na fyzickém věku je zhruba stejný jak u mužů tak u žen. 31

5.7 Pracovní poloha Je hodnocena pouze v souvislosti s činností – ne nahodilou. 1. krok – zahrnuje hodnocení polohy jednotlivých částí těla pomocí úhlů 2. krok – zahrnuje podmínky , za kterých lze podmíněně přijatelné polohy zařadit mezi přijatelné Přijatelná poloha – práce vsedě, vestoje. Podmíněně přijatelná poloha – vymezení podmíněně přijatelné polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin (kroky 1 a 2) Krok 1 Nepřijatelná poloha Statická poloha Předklon trupu větší než 60o Záklon bez opory celého těla trupu Výrazný úklon či pootočení trupu větší než 20o Dynamická Předklon trupu větší než 60o při frekvenci pohybů větší nebo poloha trupu rovné 2/min. Výrazný úklon trupu či pootočení větší než 20o při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min. Podmíněně přijatelná poloha Statická poloha Předklon trupu větší než 40o - 60o bez opory trupu (krok 2A) trupu Záklon trupu s oporou těla (krok 2B) Výrazný úklon či rotace trupu větší než 10o a menší než 20o Dynamická Předklon trupu větší než 60o při frekvenci pohybů menší než poloha trupu 2/min. (krok 2C) Výrazný úklon trupu do stran větší než 20o při frekvenci pohybů menší než 2/min. (krok 2A) Záklon trupu při frekvenci pohybů menší než 2/min (krok 2C) A) Přijatelná, jestliže doba držení v této poloze je nižší než maximálně přijatelný čas držení v minutách B) Přijatelná, jestliže je opora trupu (zádová opěra) Krok 2 C) Nepřijatelná, jestliže stroj je používán po dobu delší než polovinu pracovní směny. Limitování pracovních poloh je odůvodněné skutečností častého a opakovaného výskytu nemocí z povolání způsobených jednostranným, dlouhodobým a nadměrným zatěžováním pohybového ústrojí. Podmínky kategorizace Do kategorie 2. se zařazují práce vykonávané převážně v základní pracovní poloze vstoje, vsedě nebo při střídání těchto poloh, kdy v průběhu práce se vyskytují i podmíněně přijatelné a nepřijatelné pracovní polohy.

32

Přitom součet doby prací vykonávaných v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách je delší než 100 minut za osmihodinovou směnu, ale nepřesáhne 160 minut a doby trvání jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních poloh nepřekračují stanovené limity. Celková doba práce v jednotlivých nepřijatelných pracovních polohách je od 20 do 30 minut za osmihodinovou směnu. Zátěž prací v podmíněně přijatelných a nepřijatelných polohách se hodnotí pro jednotlivé části těla samostatně.. Celková doba práce v podmíněně přijatelných a nepřijatelných polohách nesmí překročit polovinu směny. Do kategorie 3. se zařazují práce vykonávané za podmínek, kdy jsou překračovány limity stanovené pro kategorii 2. Do kategorie 4. se práce z titulu pracovní polohy nezařazují. 5.8 Zátěž teplem Charakteristika Z hlediska tepelně vlhkostních podmínek rozlišujeme v závislosti na velikosti metabolické produkce organismu a charakteru oděvu podmínky optimální – člověk nepociťuje chlad ani teplo, dlouhodobě (celosměnově) únosné a krátkodobě únosné. V případě krátkodobé únosných tepelně – vlhkostních podmínek se může jednat o hypertermickou zátěž nebo hypotermickou zátěž. Člověk dokáže udržet relativně konstantní tělesnou teplotu i při značně proměnlivém tepelném stavu prostředí. Teplota těla mimo rozsah 29 – 41 oC je již za běžných podmínek neslučitelná se životem. Z hlediska fyzikálního zůstává teplota tělesného jádra konstantní, jestliže součet tepla vyprodukovaného je roven teplu odevzdanému. Metabolické teplo je po odpočtu mechanické účinnosti práce rovno součtu výměny tepla konvekcí v dýchacím traktu, výměny tepla evaporací v dýchacím traktu, výměny tepla kondukcí na kůži, výměny tepla konvekcí na kůži, výměny tepla radiací na kůži, výměny tepla evaporací na kůži a kumulovaným teplem v těle. Za normálních podmínek je většinou teplota okolí nižší, což umožňuje tělu zbavovat se přebytečného tepla. Pocit tepelné pohody je udržován především intenzitou tělesné práce a oblečením. Vlivem opakované expozice horku může tělo postupně zlepšit termoregulační pochody a vytváří se adaptace. Za adaptační období v pracovních podmínkách považujeme 3 týdny.

33

Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosahuje hodnoty vyšší než 30oC. Zátěž teplem hodnotíme teplem hodnotíme při zohlednění zejména těchto kritérií: • Energetický výdej • Třída práce • Výsledná teplota (kulového teploměru) • Operativní teplota ovzduší • Celkový tepelný odpor oděvu • Relativní vlhkost • Rychlost proudění vzduchu • Povrchová teplota těla Významnými parametry pro hodnocení jsou také : • Tepová frekvence • Plicní ventilace • Energetické ztráty potem a dýcháním Stanovení doby dlouhodobě i krátkodobě únosné práce při tepelné zátěži se určuje v závislosti na celkovém energetickém výdeji operativní teplotě Tg. Dlouhodobá zátěž je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním , krátkodobá je dána množstvím akumulovaného tepla v organismu, které nesmí pro všechny osoby překročit 50 W.h.m2. Této hodnotě odpovídá vzestup teploty tělesného jádra o 0,8 K, vzestup průměrné teploty kůže o 3,5 K a vzestup srdeční frekvence maximálně na 150 tepů za minutu.Obecně je člověk schopen snášet teplotu kolem 50 C po dobu asi 4 hodin. Při stoupající vlhkosti vzduchu tato hranice klesá. Přípustná rychlost proudění vzduchu je než v rozmezí 0,1 – 0,3 m/s.

Podmínky kategorizace Limitní hodnoty – přípustné podmínky tepelné zátěže jsou obsahem nařízení vlády Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. (Jsou zavedeny také požadavky na podmínky tzv. optimální – širší rozmezí hodnot zajišťujících určitý komfort.) Do 2. kategorie se zařazuje práce vykonávaná za podmínek, kdy nejsou dodržovány v důsledku tepelné zátěže limitní hodnoty dlouhodobě nebo krátkodobě únosné zátěže mikroklimatickými podmínkami, avšak míra tepelné 34

zátěže osob ještě nevyžaduje omezení celkové doby práce (zavedení režimových opatření). Do 3. kategorie se zařazuje práce vykonávaná za podmínek, kdy nejsou dodržovány v důsledku tepelné zátěže limitní hodnoty dlouhodobě nebo krátkodobě únosné zátěže mikroklimatickými podmínkami, a ochrana zdraví osob vyžaduje úpravu doby práce. Do 4. kategorie se zařazuje práce vykonávaná za podmínek, kdy nejsou dodržovány v důsledku tepelné zátěže limitní hodnoty dlouhodobě nebo krátkodobě únosné zátěže mikroklimatickými podmínkami, a ani při používání dostupných použitelných OOPP a úpravy režimu práce nelze vyloučit poškození zdraví. Měření a hodnocení Výsledná teplota – kulový teploměr o průměru 10 (15) cm Vernon – Jokl Celkový tepelný odpor oděvu – počet vrstev oděvu, výpočet clo (1 clo odpovídá třívrstvému oděvu) Relativní vlhkost vzduchu – psychrometry Energetický výdej – měření, výpočet, srovnání s tabulkovými hodnotami Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů Rychlost proudění vzduchu – anemometr, termoanemometr Povrchová teplota – kontaktní teploměry Všechny měřené hodnoty je nutno posuzovat a hodnotit podle požadavků příslušného právního předpisu – Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů, případně doporučení EN ISO 7933/1989. Zdravotní dopady Tepelná pohoda člověka má daleko větší vliv na jeho subjektivní pocit pohody, míru odpočinku i skutečnou produktivitu práce, než vliv jiných faktorů pracovního prostředí. Při lehké fyzické práci může docházet ke 100% výkonu jedince při teplotě 22 C, při teplotě 27 oC klesá schopnost podávat plný výkon o 25% a při 30 oC dosahuje pouze 50% z optima. o

Nadměrné teploty způsobují nadměrnou únavu a nesoustředěnost vedoucí až k nebezpečným úrazům.

35

Při déletrvajících nadměrných teplotách se mohou projevit příznaky akutních poruch zdraví z horka – nevolnost až zvracení, průjmy, krvácení, z úst a nosu, náhlá a vůlí nekoordinovatelná hyperventilace, náhlý pokles intenzity pocení nebo diastolického krevního tlaku, změny barvy obličeje, mravenčení a brnění, bolesti hlavy, ve svalech, u srdce, křeče a často neadekvátní, víceméně nekontrolovatelné chování – vrážení do překážek, neúčelné pohyby, hysterické projevy, ztráta přirozených zábran, agresivita či naopak apatie až úplná dezorientace. Zvláštními případy jsou nerovnoměrná tepelná zátěž (časová a prostorová) a jednostranná kontaktní tepelná zátěž. – expozice teplu či chladu při doteku s předměty. Při práci v horku dochází v důsledku termoregulačních pochodů ke ztrátám tekutin a solí. Nedostatek tekutin v těle vede ke zvýšení koncentrace solí v těle poklesu fyzického výkonu. Nízká vlhkost - vlivem vytápění a přetápění v zimním období dochází k poklesu relativní vlhkosti až o 20%. Organismus je tak vystaven nefyziologickému prostředí, kdy u zdravých jedinců dochází k intenzivnějšímu vysoušení sliznice horních cest dýchacích, klesá tím jejich ochranná funkce a stoupá možnost průniku některých škodlivin (chemické látky, prach) až do dolních cest dýchacích (zvlhčování vzduchu). Vysoká vlhkost – v běžném životě je vlhkost vyšší než 60% při dlouhodobém působení doprovázena výskytem plísní. Osoby pohybující se v trvale vlhkých prostorách, které jsou napadeny plísněmi jsou prokazatelně postiženy zhoršením zdravotního stavu (dýchací potíže, bolesti v krku, hlavy, zvýšené teploty, rýmy) může se také objevit v této souvislosti nevolnost, bolesti zad, kloubů, nervové potíže. Prevence Technická opatření • Konvekční teplo – účinné větrání • Sálavé teplo - snížení intenzity sálání zdroje (izolace, kovové nátěry, vodní chlazení) - clony proti sálání (pohltivé, odrazivé, chlazené vodou,chladným vzduchem) - ochlazování osob (vzduchové sprchy, přímé rozprašování vody, chladivé panely) Organizační opatření Vhodná organizace práce, stanovení optimálního režimu práce a odpočinku Náhradní opatření 36

OOPP – speciální oděvy (vzduchem chlazené, vesty s vloženým ledem apod.) Odpovídající lékařská preventivní péče Poskytování ochranných nápojů Doplňující informace k této kapitole jsou obsahem příloh • Příloha č.2 Třídy práce dle celkového průměrného energetického výdeje • Příloha č.3 Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek po celý rok 5.8.1 Ochranné nápoje Ochranným nápojem chránícím před účinky tepelné zátěže se doplňuje ztráta tekutin a minerálních látek ztracených potem a dýcháním. (definice) Poskytování ochranných nápojů řeší platný právní předpis Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů . poskytují se v množství odpovídajícímu nejméně 70% tekutin ztracených potem a dýcháním. Ochranné nápoje se poskytují: • při trvalé práci zařazené do třídy II b a vyšší jsou-li překračovány přípustné operativní teploty, • prokáže-li se měřením ztráta tekutin vyšší než 1,25 l za 8 hodinovou směnu (podmínky) • při trvalé práci na venkovních pracovištích je-li venkovní teplota v časovém rozmezí 10 – 17 hodin vyšší než max.přípustná pro danou třídu práce, • při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde musí být udržována teplota nižší ne 4 oC, • při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud jsou nejnižší teploty venkovního vzduchu v průběhu pracovní doby nižší než 4 oC. Ochranným nápojem není pitná voda. Při tepelné zátěži se poskytují nápoje chladné a vlažné, při chladové zátěži teplé. 5.8.2 Vytápění • vytápění lokální (nesnadná obsluha, špatné rozložení teplot, emise) • vytápění teplovodní • vytápění horkovodní (suchá destilace částic – mikroorganismy, popálení) • vytápění parní (provoz s přestávkami, hluk) • vytápění teplovzdušné ( možnost rozviřování chemických škodlivin, aerosolů, prachu) • vytápění sálavé (elektrické, plynové) Podle charakteru a velikosti prostorů pracovišť je důležitá vhodná volba vytápěcího systému - pro zajištění alespoň minimálních požadavků na 37

mikroklimatické podmínky Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. 5.8.3 Větrání Na všech pracovištích musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost, tak, aby byly zajištěny vyhovující pracovní podmínky, a to od počátku pracovní doby. Tam, kde přirozené větrání nezajišťuje požadovanou minimální výměnu vzduchu, musí být použito nucené větrání. Požadavky na nucené větrání a na odsávání jsou stanoveny v příloze 4 Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Netechnologické zdroje nesmí přesáhnout 30% PEL. Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být: 50 m3/h na osobu pro práci převážně vsedě 70 m3/h na osobu pro práci převážně vstoje a v chůzi 90 m3/h na osobu při těžké fyzické práci Tato minimální množství venkovního větracího vzduchu musí být dále zvýšena při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy, kouřením. Např. v místnosti, kde je povoleno kouření se zvyšuje množství větracího vzduchu o 10 m3/h na osobu. Přirozené větrání • Infiltrace – poréznost stěn, netěsnosti otvorů – dveře, okna • Provětrávání – občasné větrání okny • Aerace – s možností regulace větracích průřezů pomocí klapek a žaluzií(světlíky) • Větrání šachtové – odvod či přívod vzduchu zvláštními kanály (šachtami, štolami) Nucené větrání • Přetlakové – nucený přívod většího množství vzduchu do prostoru než je odvod (pro zamezení šíření škodlivin z jiných prostor, čisté prostory) • Rovnotlaké – nucený přívod i odvod vzduchu ve stejném množství (netechnologické zdroje)

38

• Podtlakové – nucený odvod většího množství vzduchu než je přívod (odstraňování kontaminovaného vzduchu,pachů) Prostorové dělení větracích systémů • větrání celkové – výměna v vzduchu v celém větraném prostoru(strojírenské haly, provozovny bez výrazných zdrojů škodlivin, pracoviště, kde je více stejných zdrojů škodlivin) • větrání zónové – zajišťuje přívod vzduchu s odlišnými parametry (průtok, stav) do jednotlivých částí větraného prostoru – zón • větrání místní – větrání ve vymezené části prostoru (všude tam, kde je vyžadována intenzivní výměna vzduchu v důsledku větších, samostatných zdrojů škodlivin) • větrání proudové větrání velkých prostor soustředěnými proudy (divadla, kina) Volba způsobu větrání – kombinace větrání přirozeného a nuceného. Vzduchové clony u vstupních a výstupních otvorů – vrat apod. Stanoveny požadavky na větrací a oběhový vzduch. Základní části větracích zařízení • ventilátory – axiální, radiální, diagonální, diametrální • rozvody vzduchu – vzduchovody – kanály nebo potrubí –kruhové, čtverhranné. Pro přívod nebo odvod slouží vyústky mohou být také štěrbinové (z architektonického hlediska, anemostaty s přisáváním vzduchu z prostoru. • Pro chlazení nebo ohřívání vzduchu se používají rekuperační výměníky ze žebrových nebo lamelových trubek. U chladičů se používá voda, solanky nebo freony. • Filtry – prvky většiny větracích a klimatizačních zařízení – slouží k odlučování hmotných částic o velikosti 0,01 – 100 µm . Používají se na principu impakce (působení setrvačných sil na částice), difúze (působení molekul nosného prostředí), elektrické síly, adheze (přilnavost), sítového efektu (větší částice než sítové otvory ve filtrační ploše).. Filtry dělíme dle určení pro hrubou, střední, jemnou absolutní filtraci (např.radioaktivní prach). • Tlumiče hluku vzduchotechnických zařízení Havarijní větrání V provozech, kde může náhle vzniknout velké množství toxických nebo jinak škodlivých a zdraví ohrožujících popř. výbušných látek musí být zřízeno zvláštní větrací zařízení podtlakového charakteru.. výkon zařízení musí

39

několikanásobně zajišťovat normální výměnu vzduchu, tak, aby mohla obsluha prostor bezpečně opustit. Nevýbušné provedení. Větrání důlních děl Nutnost odstraňování důlního plynu – metanu, zplodiny trhacích prací a extrémní prašnost z čelby. Větrání průchozím větrným proudem je větrání proudem větrů v celém průřezu díla, přičemž vzduch se do díla nasává jedním otvorem, tzv. vtažní jámou a druhým vyfukuje, tzv. jámou výdušnou. Pro větrání slepých děl je třeba použít větrání separátního, jímž pomocí separátního potrubí (lutnového tahu) na čelbu vzduch přivádíme (větrání foukací) nebo odvádíme (větrání sací) Místní odsávání – ústřední nebo jednotkové systémy. Nezbytnou podmínkou dobré funkce odsávacího zařízení je správné provedení sacího nástavce – např s ohledem na charakter činnosti – dýchací zóny. 5.8.4 Klimatizace Větrání, které zajišťuje úpravu čistoty, teploty a vlhkosti vzduchu nazýváme klimatizací, zvláštní legislativní požadavky na klimatizované prostory řeší Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Klimatizační systémy jsou buď jednotkové nebo centrální. Klimatizační zařízení se skládá ze stejných základních částí jako zařízení větrací. Tj. ventilátor, filtr, ohřívač (chladič), potrubí. Navíc ještě zvlhčovač vzduchu. Zvlhčování vzduchu lze rozdělit na odpařovací zařízení a zařízení pro zvlhčování párou. Stanoveny požadavky na obsluhu a údržbu větracích a klimatizačních zařízení. Stanoveny prostorové požadavky (zaměstnanci) na klimatizovaná pracoviště.Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na charakter vykonávané práce, její fyzickou náročnost tak, aby byly zajištěny tepelně vlhkostní (mikroklimatické) podmínky již od počátku směny a aby koncentrace chemických látek a prachu nepřekračovaly hygienické limity. Koncentrace prachu a chemických látek, jejichž zdrojem není technologický proces nesmí překračovat 30% PEL. Zvláštní požadavky jsou stanoveny na přirozené větrání, nucené větrání, na klimatizovaná pracoviště.

40

Klimatizovaná pracoviště Na jednoho zaměstnance musí na pracovišti připadat minimálně 5 m2 volné podlahové plochy. (mimo zařízení a spojovací cesty) Světlá výška musí být: • Při ploše větší než 100 m2, min. 3,00 m • Při ploše méně než 2 000 m2, min. 3,50 m • Při ploše větší než 2 000 m2 min., 4,50 m Na jednoho zaměstnance musí připadat minim. : • 20 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vsedě • 25 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje • 30 m3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci 5.9 Zátěž chladem Charakteristika Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy venkovní teplota dosahuje hodnoty nižší než -4 oC. Na trvalých pracovištích, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou nebo chladovou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně teplých a mimořádně chladných dnů. Z hlediska chladové zátěže jsou stanoveny přípustné limity jednotlivých parametrů pracovních podmínek krátkodobě únosné. Parametry mikroklimatických podmínek (veličiny) a také postupy stanovení těchto parametrů pro účely porovnání s přípustnými hodnotami jsou tytéž jako u hodnocení tepelné zátěže. Z hlediska chladové zátěže je mimořádná pozornost věnována venkovním pracovištím a stanovením omezení doby práce v chladných podmínkách s ohledem na rychlost proudění vzduchu (vítr). K ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících trvalé práce na pracovištích, na nichž je operativní teplota nižší než 4 oC, musí mýt zřízeny ohřívárny s vybavením na prohřátí rukou. Na pracovištích, na nichž je operativní teplota od 10 oC do 4 oC, musí mýt zřízeny ohřívárny. Ochranný oděv pro práci při teplotách 4 oC a nižších musí mít takové izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organismu. Teplé nápoje se poskytují v minimálním množství půl litru za 8 hodinovou směnu. 41

Podmínky kategorizace Limitní hodnoty – přípustné podmínky tepelné zátěže jsou obsahem nařízení vlády Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. (Jsou zavedeny také požadavky na podmínky tzv. optimální – širší rozmezí hodnot zajišťujících určitý komfort.) Do 2. kategorie se zařazuje práce a) trvalá, vykonávána na venkovních pracovištích b) trvalá, vykonávaná v prostorách, na nichž jsou z technologických důvodů uměle udržovány teploty na hodnotách nižších než jsou přípustné (stanovuje Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů) pro daný energetický výdej, avšak operativní teploty nejsou nižší než 4 oC, c) spojená se střídáním pobytu v teple a chladu, např. v chladírnách a mrazírnách, více než 15x za pracovní dobu. Do 3. kategorie se zařazuje práce vykonávaná po dobu delší než 4 hodiny za pracovní dobu v prostorách, v nichž je operativní teplota z technologických důvod udržována na teplotě nižší než 4 oC. Do 4. kategorie se z důvodu chladové zátěže práce nezařazují. Zdravotní dopady Celkové působení chladu vede k omezení průtoku krve kůží, stoupají krevní tlak a srdeční frekvence, zvyšuje se spotřeba kyslíku. Může dojít k poklesu teploty tělesného jádra, nastává oslabené dýchání, zpomaluje se srdeční frekvence. Snížení aktivity centrální nervové soustavy vede k ospalosti, dojde –li k dalšímu snížení teploty tělesného jádra nastává smrt selháním krevního oběhu. Jestliže je povrch těla nadměrně ochlazován rychlým odpařováním potu, může také dojít k celkovému prochladnutí (např. i v letním období). Nepříznivě působí nerovnoměrné proudění vzduchu – pouze na některou část těla. Prevence Důsledné respektování minimálních zákonných požadavků na vybavení pracovišť a osobní ochranu zaměstnanců. Zajištění odpovídajících režimových opatření a omezování doby pobytu v chladném prostředí na co nejkratší dobu.

42

Podle charakteru technologií odstraňování zdrojů z prostorů s pobytem zaměstnanců, případně alespoň částečné izolování těchto zdrojů. 5.10 Psychická zátěž Se vzrůstající složitostí technických systémů se zvyšují požadavky na psychiku člověka a dominují přitom nároky na osobnost ve smyslu odpovědnosti, spolehlivosti, odolnosti proti psychickému přetížení – psychické zátěži. Hodnotí se potencionální příčiny stresorů a mikrostresorů, které nepříznivě ovlivňují pracovní pohodu, spokojenost a duševní rovnováhu jako obecně platný znak činnosti, resp. Profese, bez ohledu na individuální schopnosti a vlastnosti zaměstnance. Ukazatele psychické zátěže se také posuzují dle stanovených podmínek pro kategorizaci prací. a) b) c) d) e) f) g)

Mezi faktory psychické zátěže související s prací náleží: práce ve vnuceném tempu, kterou se rozumí takový způsob práce, při němž si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob monotónní práce, kterou se rozumí pracovní činnost, při níž je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových nebo úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti, práce pod časovým tlakem spojená s vysokým pracovním tempem a omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou rychlého nástupu únavy a nedostatečné možnosti zotavení organismu, práce spojená s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci a činnosti, kdy je zaměstnanec vystaven interpersonálním konfliktům, frustraci a negativním emočním tlakům, riziko ohrožení zdraví jiných osob, které představuje činnosti, při níž musí být striktně dodržována pravidla bezpečného chování, náročnost práce vyplývá z možného rizika, práce ve třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu, práce pouze v nočních směnách

Práce ve vnuceném tempu a monotónní práce musí být v zájmu omezení nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnanců přerušovány minimálně 5 – 10 min přestávkami po každých 2 hodinách práce, nebo musí být zajištěno střídání činností. Hodnocení úrovně psychické zátěže je rovněž stanoveno legislativou . Jinými faktory ovlivňujícími psychickou zátěž jsou také: • Vlivy narušující soustředění při práci a narušují tak kvalitu práce,

43

• Odpovědnost organizační a hmotná • Práce vykonávané na dislokovaných pracovištích a spojené se sociální izolací • Práce spojené s vysokými nároky na smyslové jednání. Za psychicky zatěžující se považují zejména: ƒ Trvalá práce se zobrazovacími jednotkami (trvalé vkládání dat do počítače) ƒ Práce spojené s opakujícím se výskytem konfliktních situací ƒ Práce ve třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu a při rotaci směn v intervalech delších než týdenní pracovní doba Podmínky kategorizace Do kategorie 2. se zařazuje trvalá práce a) ve vnuceném pracovním tempu b) spojená s monotonií c) vykonávaná v třísměnném a nepřetržitém režimu Do kategorie 3. se zařazuje trvalá práce a) při níž působí kombinace tří a více faktorů (ad a) – g)) uvedených v Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů b) vykonávaná pouze v nočních směnách 5.11 Zraková zátěž Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny, jejichž zvláštností je, že berou v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek. Jednotkou svítivosti je kandela (cd). Svítivost plochy jasným nebo odraženým světlem vztažená na jednotku plochy vyjadřuje její jas (cd.m2). Jednotkou světelného toku je lumen (lm). Světelný tok 1 lm dopadající na 1 m2 nějaké plochy způsobuje osvětlenost E. (synonymum intenzita osvětlení) 1 lux (lx). Činitel odrazivosti udává v % poměr světelného toku odraženého od plochy k toku dopadajícímu. Osvětlenost denním světlem se vyjadřuje činitelem denní osvětlenosti tj. poměrem osvětlenosti denním světlem na daném místě uvnitř budovy k současné osvětlenosti vodorovné, ničím nezastíněné venkovní roviny při rovnoměrně zatažené obloze. Činitel denní osvětlenosti se udává v %.

44

Na povrch Země dopadá z kosmického prostoru pouze část el.mag.záření, jehož zdrojem je převážně Slunce. Oblasti vlnových délek, které atmosféra propustí nazýváme radiové (kapitola 5.5) a optické okno. Vlnové délky z optické oblasti dělíme na • viditelné světlo (380 – 760 nm), • ultrafialové záření (100 – 380 nm), • infračervené záření (nad 760 nm). Osvětlení viditelným světlem obvykle dělíme na problematiku denního, umělého a sdruženého osvětlení (současné osvětlení denním světlem a doplňujícím umělým osvětlením) a na problematiku oslnění světelnými zdroji. Denní osvětlení – horní, boční, kombinované Optická soustava oka – rohovka, přední oční komora, duhovka se zornicí, zadní oční komora, čočka, sítnice. Vnímání světla – tyčinky, čípky. Vnímání barev, viditelnost předmětu – velikost pozorovaného útvaru, kontrast mezi předmětem a okolím, barevný kontrast, jas pozadí. Osnění (rušivé – omezující – oslepující), zraková únava. Odrazivost světla, barevná úprava pracovišť (750 –650 nm červená, 630 – 560 nm žlutá, 540 – 500 nm zelená, 500 – 420 modrá, 420 – 400 fialová), chromatičnost světla, odrazivost.. Kontrast = ( jas předmětu – jas pozadí/jas předmětu ) . 100 (%) Člověk s normálním zrakem může při optimálním kontrastu jasů rozeznat dva body, které jsou od sebe vzdáleny 1 obloukovou minutu (cca 0,0003 mrad). Pro účely hodnocení zrakové zátěže hodnotíme: • velikost kritického detailu • náročnost na diskriminaci detailů • nároky na adaptaci zraku • nároky na akomodaci a okolohybné svaly • práce za zvláštních světelných podmínek • používání zvětšovacích přístrojů • neodstranitelné oslňování Měření a hodnocení: • Osvětlenost (intenzitu osvětlení) luxmetry, lx ve srovnávací rovině 0,85 m nad podlahou

45

• Rovnoměrnost osvětlení (poměr minima a maxima změřených hodnot činitele osvětlenosti r = Emin/ Emax (prům) • činitel denní osvětlenosti e (%) je poměr osvětlenosti denním světlem v daném bodě k současné srovnávací osvětlenosti venkovní nezacloněné roviny. Rozhodujícím kritériem pro určení nároků na osvětlenost je zraková náročnost prováděných činností – rozlišení A – D (sestupně) a délka pobytu (pracovní činnosti) ČSN 730580, 360041(denní), 360082 (umělé) Veškeré postupy hodnocení vycházejí ze základního měření osvětlenosti pomocí luxmetrů a tato měření je možné provádět i ve fázi projekce budov a pracovišť. Základní požadavky na osvětlení: Musí být umožněno denní osvětlení vyhovující normovaným hodnotám a omezena tepelná zátěž slunečním světlem. Osvětlení pracovišť denním a umělým světlem musí odpovídat nárokům dané práce na zrakovou činnost. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování. Tam, kde nelze splnit normované hodnoty pro denní, sdružené osvětlení možno zařízení provozovat: • je–li předpokládaná doba pobytu méně než 4 hod, • pracoviště pouze s nočním provozem, • pracoviště, které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu, • pracoviště, kde nelze z konstrukčních důvodů docílit uspokojující denní osvětlení, • pracoviště s technologií vylučující denní světlo, • zajištění ochrany zdraví před vlivy škodlivin nebo technologie – velíny, řídící centra. Umělé osvětlení – zdroje světla • teplotní zdroje – žárovky, halogenové žárovky • zářivky • výbojky – rtuťové, sodíkové Zobrazovací jednotky – do české legislativy Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů převzata směrnice ES 90/269 (trvalá práce s obrazovkou, ergonomické řešení pracoviště, včetně osvětlení, zařazování přestávek 5 – 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce)

46

Hygienické minimum 300 lx v místnostech bez denního osvětlení, Rovnoměrnost umělého osvětlení je dána poměrem mezi nejmenší a místně průměrnou hodnotou, musí být při celkovém a kombinovaném osvětlení při trvalé práci alespoň 0,65. Na pracovištích s nejvyššími nároky na osvětlení (zraková náročnost úkolů) má být alespoň 10% hodnoty osvětlenosti zajištěno celkovým osvětlením. V zorném poli nesmí být žádné zdroje velkých jasů ani nežádoucích odrazů. Optimální poměr jasů v místě zrakového úkolu, v bezprostřední blízkosti úkolu a vzdáleném okolí je 10 : 4 : 3. Podmínky kategorizace Do 2. kategorie se zařazuje trvalá práce a) se zařízeními určenými k nepřetržitému monitorování činnosti strojů nebo zařízení, nebo kontrole výroby nebo výrobků prostřednictvím obrazovkových terminálů, b) při níž je potřebné rozeznávání kritických detailů, charakterizovaných hodnotou 0,0003 radiánu při kontrastu menším než 0,8 Do 3. kategorie se zařazuje trvalá práce a) při které je nezbytné používání zvětšovacích přístrojů, b) spojená s technicky neodstranitelným oslňováním Do 4. kategorie se z hlediska zrakové zátěže práce nezařazují. Zdravotní dopady Oslnění – stav zraku, který ruší nebo zhoršuje až znemožňuje vidění. Rušivé oslnění narušuje pohodu tím, že rozptyluje pozornost a znesnadňuje soustředění. Omezující oslnění ztěžuje rozeznávání podrobností a zhoršuje vidění. Oslepující oslnění je tak intenzivní, že znemožňuje vidění někdy i delší dobu poté, co jeho příčina zanikla. Ve vnímavosti oslnění jsou značné individuální rozdíly. Zraková únava – komplexní proces, který může mít řadu příčin - nedostatky v osvětlení, které vedou k oslňování - práce spojené s přetěžováním akomodace (zejména u osob s vadami zraku) Projevuje se pálením očí, pocity horka, bolesti.Může docházet k deformaci zrakového vnímání, např. písmena v textu jsou rozmazána, obklopena barevnými třásněni, v zorném poli se objevují černé skvrny.

47

Zraková únava bývá provázena bolestmi hlavy, bolestmi svalů v obličeji, zarudnutím rohovky. (Obtíže mohou být spojené se špatnou korekcí zrakové vady) Prevence • Vhodné barevné řešení prostředí a technických zařízení , osvětlení řešit s ohledem na druh převládající činnosti, velikost a tvar prostoru. Odrazivost stropu 7 – 90%, stěn 50 – 60 %, podlahy 10 – 30%. (bezpečnostní význam barev) Nejčastěji pozorovaná místa musí být v zorném poli. Doporučený zorný úhel je 15 – 40 o pod horizontální rovinou očí. • Dodržení vhodné vzdálenosti pro rozlišení detailů (přesné 12 – 15 cm, zvýšené zrakové nároky 25 – 35 cm, běžné nároky 35 – 50 cm, nároky na rozlišení zanedbatelné více než 50 cm) • Ochrana před oslněním - vhodná povrchová úprava, strojů a zařízení omezující zrcadlení, - zřizování adaptačních pásem, - snižování jasu světelných zdrojů (např. zvýšeným osvětlením okolí) - vhodná volba svítidel - údržba osvětlovacích těles (snížení osvětlenosti až o 25%) • Ochrana zraku před oslněním – ochranné brýle, štíty • Odpovídající preventivní lékařská péče (vyšetření zraku podle charakteru zrakové zátěže), zejména u osob starších 40 let pro stanovení vhodné zrakové korekce 5.12 Práce s biologickými činiteli Jsou stanoveny podmínky pro hodnocení zdravotního rizika při práci s biologickými činiteli podle povahy, míry a doby expozice včetně podmínek k zařazování. Zvláštní požadavky jsou stanoveny pro minimální ochranu zdraví zaměstnanců, a to z hlediska opatření na pracovištích , podmínek pro vybavení pracovišť a způsobu manipulace s biologickými činiteli a postup pro jejich likvidaci. Jsou specifikovány povinnosti zaměstnavatele v oblasti informovanosti zaměstnanců o haváriích a nehodách. Specifické požadavky jsou stanoveny pro práci ve zdravotnických a veterinárních zařízeních, postupy při manipulaci, ukládání a likvidaci kontaminovaných materiálů. Požadavky na ochranu zdraví zaměstnanců v průmyslových procesech, laboratořích a prostorách pro chov laboratorních zvířat. Legislativa řeší tuto oblast velmi podrobně, jsou do již zapracovány předlohy dle směrnic ES 90/679, ES 93/88. Biologické činitele dělíme do čtyř skupin. (bakterie, viry) 48

• Biologický činitel skupiny 1, u něhož není pravděpodobné, že by mohl způsobit onemocnění. • Biologický činitel skupiny 2, který může způsobit onemocnění a tak může být nebezpečím pro zaměstnance. Je však nepravděpodobné, že by se rozšířil do prostředí mimo pracoviště. Obvykle je účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění. • Biologický činitel skupiny 3, který může způsobit závažné onemocnění člověka a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště, přičemž je obvykle účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění. • Biologický činitel skupiny 4, který způsobuje u člověka závažné onemocnění a je pro zaměstnance závažným rizikem rozšířením do prostředí mimo pracoviště, přičemž není dostupná žádná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění. Rozlišujeme vědomé a nevědomé zacházení s biologickými činiteli. Povinnost značení značkou pro biologické riziko (doplněno v novele NV 178/2001, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci č.441/2004 Sb. Podmínky kategorizace Do kategorie 2. se zařazují práce, jejichž obvyklou součástí nejsou činnosti spojené s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenášeči, ale ze současné úrovně poznání nebo z vyhodnocení rizika provedeného v souladu se zvláštním předpisem Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že je při jejich vykonávání pravděpodobnost expozice biologickým činitelům 2. – 4. skupiny vyšší než u ostatní populace. Do kategorie 3. se zařazují práce, jejichž obvyklou součástí jsou činnosti spojené s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli 2. a 3. skupiny nebo jejich zdroji nebo přenášeči. Práce zařazené do této skupiny vyžadují zřídit v zájmu ochrany populace kontrolované pásmo. Do kategorie 4. se zařazují práce, jejichž obvyklou součástí jsou činnosti spojené s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli 4. skupiny nebo jejich zdroji nebo přenášeči. Práce zařazené do této skupiny vyžadují zřídit v zájmu ochrany populace kontrolované pásmo. 5.13 Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu

49

Práce v kesonu – při stavebních pracích pod vodou: základy pro mosty, přehrady, budovy. Pracovníci v přetlakových komorách (baroterapie nebo barooxygenoterapie) jsou vystaveni přetlaku odpovídajícímu přetlaku v hloubce do 20 m pod hladinou, případně i větší. Potápěči – při čištění vodních nádrží, údržba přehrad, opravy lodí pod vodou, práce záchranářů pod vodou včetně dolů. Práce v hloubkách do 12 m se považuje pro vyškoleného potápěče za relativně bezpečnou. S narůstající hloubkou se riziko zvyšuje. Redukovaná forma expozice – piloti (v prostředí nízkého atmosférického tlaku. Normální atmosférický tlak je 105 Pa. Ze zdravotního hlediska je významný již přetlak 20 kPa. Onemocnění (charakteristická) mohou být způsobena atmosférických přetlakem a podtlakem. Příčinou onemocnění je atmosférický dusík, který se při pobytu s vyšším tlakem v úměrném množství rozpouští v tělesných tekutinách a ukládá v tkáních, zvláště tukových. V průběhu dekomprese nastává denaturace tkání a dusík se transportuje krví zpět do plic a ven vydechnutím. V případě nadbytku dusíku v tkáních a při nedostatečném vyloučení se uvolňuje v plynné formě – bubliny , a to buď přímo v tkáních nebo v krevním řečišti, zejména v žilách. Plynné emboly (bubliny) vznikají zejména při rychlé dekompresi náhlým zvětšením objemu vzduchu a během několika sekund se dostávají do mozkových tepen a mechanicky blokují cévy. Tlak v kesonu nemá překročit 400 kPa. (4 atm) Poškození zdraví • Akutní – kožní projevy, bolesti kloubů (velkých), postižení smyslových orgánů – sluch, zrak • Chronické – kostní změny (nejčastěji na konci pažní a stehenní kosti) Podmínky kategorizace Do kategorie 2. se zařazují práce ve zvýšeném tlaku vzduchu do 100 kPa, které u prací pod hladinou odpovídají hloubce 10 m. Do kategorie 3. se zařazují práce ve zvýšeném tlaku vzduchu 100 – 400 kPa, které u prací pod hladinou odpovídají hloubce 10 – 40 m. 50

Do kategorie 4. se zařazují práce ve zvýšeném tlaku vzduchu nad 400 kPa, které u prací pod hladinou odpovídají hloubce 40 m a více. Prevence Technická – minimalizace výkonu prací způsobem s možností vystavení zaměstnanců riziku zvýšeného tlaku vzduchu Organizační – časové omezování doby pobytu, lékařská preventivní péče, dodržování požadavků na zdravotní způsobilost Náhradní – používání odpovídajících OOPP, přísná pravidla pro údržbu a kontrolu používaných OOPP

51

6. Rizikové faktory a kontrolovaná pásma Kontrolovaným pásmem se rozumí ucelená a jednoznačně určená část pracoviště, oddělená od ostatního prostoru, viditelně označená a zajištěná tak, aby do ní nemohly vstupovat nepovolané osoby. Kontrolované pásmo se zřizuje, jde – li o práci, při níž se zachází s chemickými karcinogeny a mutageny skupiny 1 (stanoveno v příloze 9Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů, a jde –li o pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity. V laboratořích se zřizuje kontrolované pásmo, jsou chemické karcinogeny skupiny 1 používány k jiným účelům než jako reagenční činidla nebo pro účely kalibrace. Při pracích s dalšími chemickými karcinogeny označenými (dle zákona č.356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích) větou R45 nebo R49 nebo při práci s mutageny označenými větou R46, jakož i pracích spojených s expozicí prachu tvrdých dřev se zřizuje kontrolované pásmo tehdy, jsou – li tyto práce zařazeny do kategorie 3. nebo 4. (dle provedené kategorizace prací – chemické látky, prach) Jde–li o látky, které se mohou významně vstřebávat pokožkou, zahrnují se do kontrolovaného pásma také příslušející sanitární zařízení. Ve zdravotnických zařízeních se zřizují kontrolovaná pásma jen na pracovištích přípravy roztoků cytostatik. Také prostory, v nichž se provádí odstraňování staveb nebo jejich částí , v nichž byly použity materiály s obsahem azbestu musí být dodržována opatření k ochraně zdraví spojená s vymezením kontrolovaného pásma. V kontrolovaném pásmu nelze jíst, pít a ni kouřit, pro tyto účely musí být vyhrazeno a řádně označeno místo, které není kontaminováno azbestem. Pro práce s biologickými činiteli zařazené do 3. Nebo 4. kategorie rizika je rovněž povinnost zřídit kontrolované pásmo. Zákonem o ochraně veřejného zdraví jsou stanoveny podmínky provádění evidence, a to i po ukončení expozice. U faktorů pracovních podmínek, na které se vztahují požadavky na zřízení kontrolovaných pásem a tím zabezpečení přísnějšího režimu k zajištění ochrany zdraví, je jejich vliv na zdraví takového charakteru, že splňují podmínky pro provádění preventivní zdravotní péče i po ukončení expozice.

52

7. Prostorové požadavky na pracoviště, vybavení pracovišť Minimální prostorové požadavky na pracoviště, vybavení pracovišť Pro jednoho zaměstnance musí být na pracovišti volná podlahová plocha nejméně 2 m2. (mimo zařízení a spojovací cesty) Světlá výška pracovišť musí být: • Při ploše méně než 50 m2 nejméně 2,60 m, • Při ploše méně než 100 m2 nejméně 2,70 m, • Při ploše méně než 2000 m2 nejméně 3,00 m, • Při ploše více než 2000 m2 nejméně 3,25 m. Na pracovištích musí na jednoho zaměstnance připadnout nejméně: • 12 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vsedě, • 15 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje, • 18 m3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci. Sanitární zařízení – šatny, umývárny, záchody. Musí být vybavena a udržována minimálně dle požadavků stanovených Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Pomocná zařízení – ohřívárny, odpočinkové a klidové místnosti, prostory pro poskytování 1.pomoci aj. Musí být vybavena a udržována minimálně dle požadavků stanovených Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

53

8. Zásobování vodou Objekty určené k pracovní činnosti musí být zásobeny pitnou vodou v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců a zajištění první pomoci. Musí být zabezpečena tekoucí teplá voda v požadované kvalitě, pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Na pracovištích s rizikem infekce, na prašných pracovištích, tam, kde se pracuje s látkami , které mohou poškodit zdraví zaměstnanců, zejména s látkami působícími dráždění pokožky, alergizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami, s biologickými činiteli, s karcinogeny a mutageny – musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha práce vyžaduje zřizují se ruční sprchy. Na pracovištích se žíravinami musí být zajištěna možnost výplachu oka tekoucí pitnou vodou. Je–li pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců tekoucí voda, která není připravována z vody pitné, musí odpovídat požadované kvalitě stanovené zvláštním předpisem. Voda pro technologické účely, která přichází do kontaktu s povrchem lidského těla , musí mít teplotu alespoň 32 oC. Ochrana zdraví při používání OOPP Pokud je nezbytné nepřetržité používání OOPP k omezení působení rizikových faktorů při práci, musí být během této práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit OOPP. Počet bezpečnostních přestávek se upravuje podle charakteru práce a pracovních podmínek. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován rizikovým faktorům překračujícím hygienické limity.

54

9. Činnosti epidemiologicky závažné Činnosti epidemiologicky závažné jsou : • Činnosti při výrobě potravin a uvádění potravin do oběhu (s výjimkou přepravy a skladování balených potravin) • ve stravovacích službách, • při výrobě kosmetických prostředků, • v provozovnách holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry • v provozovnách , ve kterých se používají speciální přístroje k péči o tělo (solária,myostimulátory) • v kosmetických, masérských, regeneračních a rekondičních službách. Pokud při těchto činnostech přicházejí fyzické osoby do přímého styku s potravinami, pokrmy, kosmetickými prostředky nebo tělem spotřebitele, musí splňovat předpoklady odpovídající zdravotní způsobilosti (zdravotní průkaz) a ověřeného rozsahu znalostí stanoveného dle zákona č.258/2000 Sb. Zároveň jsou také stanoveny povinnosti pro fyzické osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné – podrobovat se stanoveným lékařským vyšetřením, informovat (registr.) lékaře o povaze prováděné činnosti, mít u sebe při výkonu činnosti zdravotní průkaz, uplatňovat při své činnosti znalosti a dodržovat zásady nutné k ochraně zdraví. Zajistit (povinnost), aby při výkonu činnosti nedošlo k ohrožení a poškození zdraví fyzických osob. V zákonem stanovených případech musí být vypracován (a schválen) provozní řád. Zvláštní podmínky stravovacích služeb.

jsou

stanoveny

(zákonem)

pro

provozování

Zákonem jsou také určeny „předměty běžného užívání a ve vztahu k nim stanoveny povinnosti. Jedná se o výrobky, • které jsou ve svém konečném stavu ve styku s potravinami nebo pokrmy nebo jsou ke styku s potravinami nebo pokrmy určeny, • hračky, • kosmetické prostředky, výrobky pro děti ve věku do 3 let (s výjimkou hraček a potravin)

10. Lékařská preventivní péče Zákonné požadavky včetně definice pojmů jsou obsahem zejména následujících právních norem 1. zákon o péči o zdraví lidu č.20/1966 Sb.ve znění pozdějších předpisů, 2. zákoník práce v platném znění,

55

3. zákon o ochraně veřejného zdraví č.258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 4. zákon č.48/1997 sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů) Závodní preventivní péče (§35 ad 4, §18a ad 1)) zabezpečuje ve spolupráci se zaměstnavatelem prevenci včetně ochrany zdraví před nemocemi z povolání a jiným poškozením zdraví z práce a prevenci úrazů. a) b)

c) d)

Péče hrazená ze zdravotního pojištění zahrnuje: zdravotní výkony provedené v rámci 1.pomoci, periodické preventivní prohlídky zaměstnanců vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, na rizikových pracovištích, zaměstnanců, jejichž činnost může ohrozit zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných osob, zaměstnanců, u nichž je vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost, mimořádné prohlídky nařízené ze zdravotních důvodů, dispenzární prohlídky osob s hlášenou nemocí z povolání a osob, u kterých vliv pracovních rizik působí i po ukončení expozice rizika.

Organizace jsou povinny zajistit pro své zaměstnance závodní preventivní péči. (§40 ad 1). Navazujícím právním předpisem je vyhláška ministerstva zahraničních věcí č.145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161). Krajské hygienické stanici náleží (§82 ad 3) vykonávat státní zdravotní dozor nad plněním povinnosti zajistit závodní preventivní péči a nad plněním povinností zaměstnavatele poskytovat zařízením vykonávajícím závodní preventivní péči informace nutné k ochraně zdraví při práci. Posuzování zdravotní způsobilosti k práci a) při volbě povolání, b) v souvislosti s výkonem práce, c) při změně práce, d) při dočasné pracovní neschopnosti je stanoveno novelizovaným zněním směrnice č.49/1967 MZd., posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Posuzování zdravotní způsobilosti v souvislosti s výkonem práce řeší § 9 – 16. V návaznosti na nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a nebezpečnými chemickými přípravky zaměstnavatel (Zákoník práce a navazující předpisy) dále musí: • umožnit zaměstnancům účast na preventivních lékařských prohlídkách a přijímat opatření na základě jejich výsledků (§133 zákona č. 65/1965 Sb., 56

zákoník práce v platném znění, také § 22 a 35 zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění), • předcházet ohrožení nemocím z povolání pravidelnou kontrolou zdravotního stavu zaměstnanců (§ 19 nařízení vlády č.178/2001 Sb.ve znění pozdějších předpisů), také splněním povinností uložených § 37 – 40 zákona č. 258/2000 Sb. Lhůty, náplně prohlídek (vyšetření) pro výkon závodní lékařské preventivní péče jsou buď stanoveny rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví nebo vyplývají z podmínek stanovených ve směrnici MZd. O posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Rekondiční a rehabilitační aktivity, provádění povinného ověření zdravotní způsobilosti stanoveného jinými předpisy a nesplňujícími podmínky hrazení z veřejného zdravotního pojištění, preventivní prohlídky a vyšetření v zájmu zaměstnavatele prováděné zařízením provádějícím závodní preventivní péči – hradí zaměstnavatel.

11. Hodnocení zdravotních rizik O hodnocení zdravotních rizik se zmiňuje také zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví s odkazem na zákoník práce a postup zařazování prací do kategorií, ale také ve smyslu Hodnocení zdravotních rizik jako posouzení míry závažnosti zátěže populace, vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. (HRA) Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika. Výsledek zhodnocení zdravotního rizika je podkladem pro řízení zdravotních rizik ve smyslu ochrany veřejného zdraví s cílem snížení vlivu rizika, snížení rizika. Provádět hodnocení zdravotního rizika mohou jen oprávněné fyzické osoby jako držitelé osvědčení o autorizaci. Hodnocení (zdravotních) rizik na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a povinnosti zaměstnavatele v prevenci rizik pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně provádění kategorizace prací (kde orgánem státní správy je MZd. – příslušné orgány ochrany veřejného zdraví – Krajské hygienické stanice) se autorizace nevztahuje. Autorizace k příslušným měřením podle tohoto zákona se vztahuje i na provádění měření jednotlivých faktorů pracovních podmínek pro účely kategorizace. Provádění měření pro účely kategorizace ovšem je oprávněna provádět také laboratoř s platným osvědčením o akreditaci podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně některých

57

zákonů ve znění pozdějších předpisů (uvedeno v novele zákona o ochraně veřejného zdraví zákona č. 274/2003 Sb. § 38). Všechny výše uvedené právní normy jsou závazné. Jedná se o fyzikální i chemické rizikové faktory, oblast akustiky, vibrací – přenášených na ruce, celotělové vibrace, prašnost, chemické látky, karcinogenní látky, ale také celá oblast ergonomie, doporučené ergonomické postupy. Doporučení a metody postupů jsou obsahem technických norem – ČSN, EN, ISO. • Pro hodnocení a řízení rizik je nezbytné jako prioritu vymezit odpovídající legislativní rámec relevantní pro příslušnou podnikatelskou strukturu a obor ekonomické činnosti. • Pro hodnocení rizik (pro účely kategorizace) a prevencí nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce zajistit objektivní předběžné a podrobné šetření v konkrétních podmínkách, ještě před prováděním hygienických měření. • Pro zadávání hygienických měření zpracování objektivních časových snímků charakteristické pracovní směny. • Pro naplňování závazných legislativních požadavků je nezbytné zavedení systému řízení včetně sledování zdravotních dopadů (spolupráce s lékaři) a nemocnosti. • Efektivní i z ekonomického technických opatření.

hlediska

58

je

systematická

realizace

12. Literatura Platná legislativa K. Provazník, Manuál prevence v lékařské praxi, V. Prevence nepříznivého působení faktorů pracovního prostředí, SZÚ, 1997 M. Cikrt, B. Málek, Pracovní lékařství Díl I. Hygiena práce, Díl II Nemoci z povolání, ČSPL, SZÚ Praha, 1996 S. Gilbertová, O.Matoušek, Ergonomie, Grada Publishing, a. s., 2002 A. Hrnčířová, K.Hrnčíř, komentovaný seznam nemocí z povolání, KORT, 1997 V. Bencko a kol., Hygiena, UK Praha,1995

13. Seznam příloh Příloha 1 - Nebezpečné chemické látky, práce s nebezpečnými chemickými látkami Příloha 2 - Třídy práce dle celkového průměrného energetického výdeje Příloha 3 -Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek pro celý rok

59

Příloha 1 Nebezpečné chemické látky Práce s nebezpečnými chemickými látkami _______________________________________________________________ Práce s chemickými látkami a chemickými přípravky je spojena s celou řadou nebezpečí, která závisí na způsobu nakládání s těmito látkami a také přímo souvisí s nebezpečnými vlastnostmi těchto látek. Na člověka může působit nebezpečná látka nebo přípravek jednou, popřípadě několika nebezpečnými vlastnostmi. Při kombinovaném účinku chemických látek se rozlišují tři typy účinku. - neutrální - synergický - potencionální Při neutralizačním účinku jednotlivé složky částečně nebo úplně ruší své nebezpečné vlastnosti. Při synergickém účinku zpravidla nedochází k prostému součtu, ale výsledný účinek látek je nižší než aditivní. Potencionálním účinkem dochází k zesílení účinků působení chemických látek. Chemické látky se dělí do skupin na základě fyzikálně chemických vlastností (výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé), na základě toxických vlastností (vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé), z hlediska působení na pokožku a dýchací orgány (žíravé, dráždivé, senzibilizující), na základě působení specifických účinků na zdraví člověka (karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci) a také s ohledem na nebezpečí pro životní prostření. Účinek chemických látek závisí i na prostředí a podmínkách, ve kterých je s nimi nakládáno, na jejich množství, koncentraci, délce působení, na konkrétních podmínkách, za kterých probíhají jednotlivé činnosti, na ergonomických podmínkách a druhu a způsobu nakládání s nimi. Základním právním dokumentem, který řeší komplexně oblast nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky, je zákon č. 356/2003 Sb. , o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. (Dříve v platnosti jako zákon č.157/1998 Sb. ve znění zákona č.352/1999 Sb.). Základní principy tohoto zákona jsou rozpracovány v celé řadě buď přímo navazujících předpisů různých resortů nebo souvisejících právních norem s rozpracováním konkrétních povinnosti plynoucích ze zákonem stanoveného režimu . 60

Přehled navazujících a souvisejících právních předpisů : 9 zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů – zákon č.274/2003 Sb., zákon č.356/2003 Sb., 9 zákon č.82/2004 Sb., kterým se mění zákon č.353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), 9 nařízení vlády č.10/1999 Sb., kterým se ruší nařízení vlády č.192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů, 9 nařízení vlády č.444/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.114/1999 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví , co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce, ve znění nařízení vlády č.40/2002, 9 vyhláška MZd. č.426/2004 Sb.,o registraci chemických látek, 9 vyhláška MŽP č.221/2004 Sb.,kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo jejich používání je omezeno, 9 vyhláška MŽP č. 219/2004 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe, 9 vyhláška MŽP č. 220/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti oznamování nebezpečných chemických látek a vedení jejich evidence, 9 vyhláška MŽP č. 222/2004 Sb., kterou se u chemických látek a chemických přípravků stanoví základní metody pro zkoušení fyzikálně chemických vlastností, výbušných vlastností a vlastností nebezpečných pro životní prostředí, 9 vyhláška MŽP č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí, 9 vyhláška MPO č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce nebo přípravku, 9 vyhláška MPO č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a přípravcích a o změně některých dalších zákonů , týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, 9 vyhláška MŽP č. 234/2004 Sb., o možném použití alternativního nebo jiného odlišného názvu nebezpečné chemické látky v označení nebezpečného chemického přípravku a udělování výjimek na balení a označování nebezpečných chemických látek a přípravků, 9 vyhláška Mzd. č. 427/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika chemických látek pro zdraví člověka,

61

9 vyhláška Mzd. č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků, 9 zákon č.65/1965 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů (zákon č.155/2000 Sb.), 9 zákon č.20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů, 9 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů (2002,2004) 9 vyhláška MZd. č.432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, 9 vyhláška ČÚBP č.48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, 9 nařízení vlády č. 172/1997 sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné pracovní prostředky ve znění nařízení vlády č. 284/2000 Sb., 9 nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čistících a dezinfekčních prostředků V souvislosti s povinností uplatnění požadavků zákona 356/2003 Sb. a dalších navazujících výše uvedených právních předpisů je nezbytné zajistit v rámci právních subjektů nakládajících ve smyslu zákona s nebezpečnými látkami a přípravky rozsáhlý komplex činností. Předmětem zákona je úprava v souladu s právem Evropských společenství práv a povinností právnických a podnikajících fyzických osob při klasifikaci a zkoušení nebezpečných vlastností, balení a označování , uvádění na trh nebo do oběhu a při vývozu a dovozu chemických látek a chemických přípravků, při oznamování a registraci chemických látek a vymezuje působnost správních orgánů při zajišťování ochrany zdraví a životního prostředí před škodlivými účinky chemických látek a chemických přípravků. Pozn.: zákon se nevztahuje na přepravu nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků v železniční (zák. 266/1994 Sb., o drahách…), silniční (zák.111/1994 Sb., o silniční dopravě…), vodní vnitrozemské (zák.114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě…), letecké (vyhl.č.17/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů , o leteckém přepravním řádu…), námořní (zák.č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě…) dopravě a na přepravu nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků v celním režimu tranzit (zák.13/1993 Sb, celní zákon, ve znění pozdějších předpisů)

62

Nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky jsou látky nebo přípravky, které za podmínek stanovených zákonem č. 356/2003 Sb. (§ 2 zákona), mají jednu nebo více nebezpečných vlastností, pro které jsou klasifikovány jako: a) výbušné, jimi jsou pevné, kapalné, prstovité nebo gelovité látky a přípravky, které mohou exotermně reagovat i bez přístupu kyslíku, přičemž rychle uvolňují plyny, a které, pokud jsou v částečně uzavřeném prostoru, za definovaných zkušebních podmínek detonují, rychle shoří nebo po zahřátí vybuchují, b) oxidující, jsou jimi látky a přípravky, které vyvolávají exotermní reakci ve styku s jinými látkami, zejména hořlavými, c) extrémně hořlavé, jimi jsou kapalné látky a přípravky, které mají extrémně nízký bod vzplanutí a nízký bod varu, nebo plynné látky a přípravky, které jsou hořlavé ve styku se vzduchem při pokojové teplotě a tlaku,(které v kapalném stavu mají bod vzplanutí nižší než 0o C a bod varu nižší než 35o C nebo které v plynném stavu jsou vznětlivé při styku se vzduchem za normální (pokojové) teploty a normálního (atmosférického) tlaku – znění zákona dříve platného tzn. č.157/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů), d) vysoce hořlavé, jsou jimi 1. látka a přípravky, které se mohou samovolně zahřívat a nakonec se vznítí ve styku se vzduchem při pokojové teplotě bez jakéhokoliv dodání energie, 2. pevné látky a přípravky, které se mohou snadno zapálit po krátkém styku se zdrojem zapálení a které pokračují v hoření nebo vyhořely po jeho odstranění, 3. kapalné látky přípravky, které mají velmi nízký bod vzplanutí (nižší než 21o C) , 4. látky a přípravky, které ve styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce hořlavé plyny v nebezpečných množstvích (nejméně 1 l.kg-1 .hod-1), e) hořlavé, jimi jsou kapalné látky nebo přípravky, které mají nízký bod vzplanutí (v rozmezí od 21 o C do 55 o C), f) vysoce toxické, jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí, požití nebo průniku kůží ve velmi malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví, g) toxické, jsou jimi látky nebo přípravky, které při vdechnutí, požití nebo průniku kůží v malých množstvích způsobují smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví, h) zdraví škodlivé, jsou jimi látky nebo přípravky, které při vdechnutí, požití nebo průniku kůží mohou způsobit smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví, i) žíravé, jsou jimi látky nebo přípravky,které mohou zničit živé tkáně při styku s nimi,

63

j) dráždivé, jsou jimi látky nebo přípravky, které mohou při okamžitém,dlouhodobém nebo opakovaném styku s kůží nebo sliznicí vyvolat zánět a nemají žíravé účinky, k) senzibilizující, jsou jimi látky nebo přípravky, které jsou schopné při vdechování, požití nebo při styku s kůží vyvolat přecitlivělost, takže při další expozici dané látce nebo přípravku vzniknou charakteristické nepříznivé účinky, l) karcinogenní, jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat rakovinu nebo zvýšit její výskyt, m) mutagenní, jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat dědičné genetické poškození nebo zvýšit jeho výskyt, n) toxické pro reprodukci, jimi jsou látky nebo přípravky, které při vdechnutí nebo požití nebo průniku kůží mohou vyvolat nebo zvýšit výskyt nedědičných nepříznivých účinků na potomstvo nebo zhoršení mužských nebo ženských reprodukčních funkcí nebo schopností, o) nebezpečné pro životní prostředí, jimi jsou látky nebo přípravky, které při vstupu do životního prostředí představují nebo mohou představovat okamžité nebo pozdější nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí. Klasifikace je postup zjišťování nebezpečných vlastností látky nebo přípravku, hodnocení zjištěných vlastností a následné zařazení takové látky nebo přípravku do jednotlivých skupin nebezpečnosti. Seznam závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek a způsob jeho používání je obsahem vyhlášky MPO č.232/2004 Sb. (viz. Přehled navazujících a souvisejících právních předpisů), seznam i způsob používání je uveden v příloze č. 1. Předpis dále obsahuje: • Obecné postupy pro hodnocení a označování nebezpečných vlastností chemických látek a chemických přípravků, příl. 2 • Konvekční výpočtové metody hodnocení nebezpečných vlastností přípravků, příl. 3 • Další náležitosti obalů nebezpečných přípravků určených k prodeji spotřebiteli, • Náležitosti označování nebezpečných látek, nebezpečných přípravků, které mohou představovat specifické nebezpečí pro zdraví nebo životní prostředí, příl. 3 • Výstražné symboly a písmenná označení nebezpečných vlastností fyzikálně chemických a vlastností nebezpečných pro zdraví nebo životní prostředí, příl. 4 64

• Standardní věty označující specifickou rizikovost (R-věty), příl. 5 • Standardní pokyny pro bezpečné zacházení (S-věty), příl. 6 Výrobce nebo dovozce jsou před uvedením látky nebo přípravku na trh provést jejich klasifikaci. Výrobcem je pro účely tohoto zákona osoba, která vyrábí nebo i jen vyvinula látku nebo přípravek, které hodlá uvést na trh. Dovozcem je pro účely tohoto zákona fyzická osoba oprávněná k podnikání nebo právnická osoba, která má místo trvalého pobytu, sídlo, místo podnikání nebo obchodního zástupce na území členského státu EU a která látku nebo přípravek dováží. Dovoz je propouštění látky nebo přípravku do celního režimu volného oběhu nebo aktivního zušlechťovacího styku. (celní zákon) Vývoz je propouštění zboží do celního režimu vývozu nebo celně schválené umístění zboží do svobodného celního pásma (celní zákon). Uvedení na trh je pro účely tohoto zákona každé úplatné i bezúplatné předání látky nebo přípravku v České republice jejich výrobcem. Za uvedení na trh se považuje též dovoz látky nebo přípravku. Distributor je pro účely tohoto zákona osoba, která uvede látku nebo přípravek do oběhu nebo toto uvedení do oběhu pro jiného zprostředkuje. Uvedení do oběhu je pro účely tohoto zákona úplatné nebo bezúplatné předání látek nebo přípravků jiné osobě po jejich uvedení na trh. Registrace Osoba , která hodlá poprvé uvést na trh látku samotnou nebo obsaženou v přípravku, je povinna za podmínek blíže stanovených , požádat Ministerstvo zdravotnictví o registraci. (vyhláška Mzd. č.426/2004 Sb.,o registraci chemických látek) Výjimky z povinnosti registrace, plná registrace, omezená registrace, následné informace a zvláštní podmínky registrace, registrace pro látky vyrobené mimo Českou republiku, registrované v EU, registrace polymerů. Zákon stanovuje ve vztahu k nebezpečným látkám a nebezpečným přípravkům, co nemůže být předmětem obchodního tajemství. Balení, označování a bezpečnostní list Stanovuje povinnosti osobám uvádějícím nebezpečné látky nebo přípravky na trh nebo do oběhu. Balení látek a přípravků 65

Označování látek a přípravků § 19-20 zákona specifikuje požadavky balení a označování nebezpečných látek a přípravků. Bezpečnostní list Souhrn identifikačních údajů o výrobci, dovozci, o nebezpečné látce nebo o přípravku a údajů potřebných pro ochranu zdraví člověka a životního prostředí. Osoba, která uvádí na trh nebezpečnou látku nebo nebezpečný přípravek klasifikované dle §2 zákona (nebezpečné vlastnosti ad a) až ad.o))je povinna vypracovat bezpečnostní list poskytnout jej bezplatně nejpozději při prvním předání nebezpečné látky nebo přípravku jiné osobě. ( na vyžádání pak bezpečnostní list i v případě, že uvádí na trh přípravky, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné dle tohoto zákona, ale splňují podmínku, že obsahují alespoň jednu látku, která může představovat nebezpečí pro zdraví nebo životní prostředí a je pro ni dle zvl. Předpisů stanoven expoziční limit.(dle nav. Předpisů zákona č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o ochraně veřejného zdraví – PEL) Bezpečnostní list může být poskytován v podobě tištěné i elektronické. Osoba, která uvádí na trh nebezpečnou látku nebo nebezpečný přípravek je povinna zaslat bezpečnostní list v elektronické podobě do 30 dnů ode dne, kdy Látku nebo přípravek uvedla na trh poprvé, rovněž Ministerstvu zdravotnictví. Vyhláška MPO č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce nebo přípravku – podrobný obsah bezpečnostního listu je uveden v příloze vyhlášky. Hodnocení rizika látek nebezpečných pro zdraví a životní prostředí 9 vyhláška MZd. č. 427/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika chemických látek pro zdraví člověka, 9 vyhláška MŽP č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí, - požadavky v souvislosti s registrací Uvádění vybraných látek na trh nebo do oběhu, oznamování nebezpečných látek a národní seznam prioritních látek Stanovuje požadavky a ukládá povinnosti pro oznamování nebezpečných látek, množství , podmínky evidence. Sankce a nápravná opatření – zákon vymezuje působnosti orgánů státní správy a rozsah jejich pravomocí při ukládání pokut a sankcí. Pravomoci stanovené rovněž krajským úřadům. Látky registrované podle zákona č. 157/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů se považují za registrované dle zákona č.356/2003 Sb. 66

Nebezpečné látky a nebezpečné přípravky klasifikované, balené a označené včetně přísl.bezpečnostního listu dle č. 157/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů se považují za klasifikované, balené a označené po dobu 2 let od nabytí účinnosti zákona , což je do 1.5.2006 Změna zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů – vkládá se díl 8, § 44a , b Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky § 44 a) Definice – užší taxativní určení: Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky je jejich výroba, dovoz, vývoz, prodej,používání, skladování, balení, označování vnitropodniková doprava. Při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky je každý povinen chránit zdraví lidí a životního prostředí a řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti, standardními větami označujícími specifickou rizikovost ( Rvěty) a standardními pokyny pro bezpečné zacházení (S-věty). Zvláštní a zvýšená pozornost je věnována nebezpečným chemickým látkám a přípravkům, klasifikovaným jako vysoce toxické, toxické a žíravé. Pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé, karcinogenní (R-45,R-49), mutagenní (R46) a toxické pro reprodukci (R-60, R-61)- musí být osoby v rámci svého zaměstnání nebo přípravy na povolání prokazatelně seznámeny s vlastnostmi těchto látek a přípravků , zásadami ochrany zdraví a zásadami první předlékařské pomoci. Pouze u látek klasifikovaných podle zákona jako vysoce toxické je požadováno provádění cyklického ročního proškolování osobou k tomu dle zákona odborně způsobilou a záznamy o školeních ukládat po dobu 3 let., a to zároveň s výjimkou na nakládání v souvislosti s provozováním speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání musí vydat pro pracoviště na němž se nakládá s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé, karcinogenní (R-45, R-49), mutagenní (R-46) a toxické pro reprodukci (R-60, R-61) písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi. Text pravidel je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání povinna projednat s příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

67

U látek a přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické upravuje zákon v § 44a také náležitosti vedení evidence, včetně požadavků na dobu uchovávání záznamů. § 44b zákona upřesňuje požadavky na odbornou způsobilost pro nakládání s látkami klasifikovanými jako vysoce toxické. Autorizace končí dobou platnosti uděleného osvědčení podle dřívější legislativy. Odborná způsobilost je i dle stávajícího zákona možná na základě splněných podmínek uvedeného vzdělání anebo na základě provedené komisionální zkoušky. Orgán ochrany veřejného zdraví má specifikovány pravomoci v souvislosti s prováděním ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Zaměstnavatel (Zákoník práce a navazující předpisy) v návaznosti na nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a nebezpečnými chemickými přípravky dále musí: • umožnit zaměstnancům účast na preventivních lékařských prohlídkách a přijímat opatření na základě jejich výsledků (§133 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce v platném znění, také § 22 a 35 zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění), • předcházet ohrožení nemocím z povolání pravidelnou kontrolou zdravotního stavu zaměstnanců (§ 19 nařízení vlády č.178/2001 Sb.ve znění pozdějších předpisů), také splněním povinností uložených § 37 – 40 zákona č. 258/2000 Sb.

68

Výstražné symboly a písmenná označení nebezpečných vlastností Dle Přílohy č. 4 k vyhlášce č. 232/2004 Sb. E

O

výbušný

oxidující

F+

F

extrémně hořlavý

vysoce hořlavý

T+

T

Xn

vysoce toxický

toxický

zdraví škodlivý

C

Xi

N

žíravý

dráždivý

69

nebezpečný pro životní prostředí

Příloha 2 Třídy práce dle celkového průměrného energetického výdeje Třída Příklady činností práce Práce vsedě s minimální pohybovou aktivitou (kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech), práce vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou a paží (psaní na stroji, I práce s PC, jednoduché šití, laboratorní práce, sestavování nebo třídění drobných lehkých předmětů). Výstupní kontrola, řízení osobního vozidla za běžných provozních podmínek. Práce vstoje občas spojená s pomalou chůzí po rovné podlaze s přenášením lehkých břemen nebo II a překonáváním malých odporů (vaření, strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců, kusová práce nástrojářů a mechaniků, prodavači). Práce vsedě s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou (dělnice v potravinářské výrobě, mechanici, strojní opracovávání a montáž středně těžkých dílců, práce na ručním lisu, řidiči nákladních vozidel, traktorů, autobusů, trolejbusů a ostatních drážních vozidel). II b Práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojená s přenášením břemen do 10 kg (prodavači při silné frekvenci zákazníků, lakýrníci, svařování, soustružení, strojové vrtání, dělník v ocelárně, valcíř hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků). Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin občas v předklonu nebo vkleče, chůze,(údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví – ukládání panelů na stavbách pomocí mechanizace, skladníci s občasným přenášením břemen do 15 kg, řezníci na jatkách, III a zpracování masa, pekaři, malíři pokojů, operátoři poloautomatických strojů,vystrojování vnitřku karosérií v automobilovém průmyslu, obsluha válcovacích tratí v kovoprůmyslu, hutní údržba, průmyslové žehlení prádla, čištění oken , ruční úklid

70

M (W.m-2)

< 80

81 - 105

106 - 130

131 - 160

III b

IV a

IV b

V

velkých ploch, strojní výroba v dřevozpracujícím průmyslu). Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin, trupu, chůze, (práce ve stavebnictví – kladení cihel při tradiční výstavbě, skládání cihel, čištění menších odlitků sbíječkou a broušením, 161 - 200 příprava forem na 15-50 kg odlitky, foukači skla – výroba velkých kusů, obsluha gumárenských lisů, práce na lisu v kovárnách, chůze po zvlněném terénu bez zátěže, zahradnické práce a práce v zemědělství). Práce spojená s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o hmotnosti 25 kg, práce se sbíječkou, práce v lesnictví s jednomužnou a dvojmužnou motorovou 201 - 250 pilou, svoz dřeva, práce v dole – chůze po rovině a v úklonu do 15o, práce ve slévárnách, čištění a broušení velkých odlitků, příprava forem pro velké odlitky, strojní kování menších kusů, plnění tlakových nádob plyny). Práce spojená s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce na důlních pracovištích s ruční ražbou – práce se 251 - 300 sbíječkou, práce v lomech, práce v zemědělství s vysokým podílem ruční práce, ruční sekání kosou, strojní kování větších kusů). Práce spojená s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce se sekerou při těžbě dřeva, chůze 301 a více v úklonu 15 - 30o, ruční kování velkých kusů, práce na důlních pracovištích s ruční ražbou v nízkých slojích).

Na uzavřených pracovištích musí být zajištěny hodnoty mikroklimatických podmínek uvedené v tabulce č. 2

71

Příloha 3 Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek pro celý rok Třída M(W.m-2) práce

Operativní teplota to min to opt to max

va (m.s-1)

< 80

20

22+-2

28

0,1-0,2

II a

81 – 105

18

20+-2

27

0,1-0,2

II b

106 - 130

14

16+-2

26

0,2-0,3

III a

131 - 160

10+

12+-2+

26+

0,2-0,3

III b

161 - 200

10++

12+-2++

26++

0,2-0,3

I

Rh (%)

30 70

SRto

+++ max -1

(g.h ) / (g.sm-1) 107 856 136 1091 171 1368 256 2045 359 2639

Vysvětlivky k tabulce: to min je platná pro tepelný odpor oděvu 1 clo je platná pro tepelný odpor oděvu 0,75 clo to opt je platná pro tepelný odpor oděvu 0,5 clo to max va je rychlost proudění vzduchu SR je intenzita pocení Rh je relativní vlhkost vzduchu + ++ +++ to

z hlediska energetického výdeje práce není celosměnově únosná pro ženy z hlediska energetického výdeje práce není celosměnově únosná pro muže platí pro osobu o ploše povrchu těla 1,8 m2 stanovena pro 60 % Rh

Optimální pracovní výkon mikroklimatických podmínkách.

je

dosahován

při

optimálních

Operativní teplota je jednotná teplota uzavřeného černého prostoru, ve kterém by tělo sdílelo radiací a konvekcí stejně tepla, jako ve skutečném teplotně nehomogenním prostředí. Přípustnou operativní teplotou se rozumí průměrná operativní teplota, která je dána časově váženým průměrem teplot vyskytujících se v osmihodinové směně, resp. Aritmetickým průměrem pravidelně měřených teplot v intervalech nejdéle jedné hodiny.

72