Sdružení členů a přátel SMOP DŘÍPATKA PRACHATICE ZPRAVODAJ

Sdružení členů a přátel SMOP

DŘÍPATKA P R A C HA T I C E

ZPRAVODAJ 1/2011

Sdružení Dřípatka Prachatice

Zpravodaj č.1/2011

ZPRÁVA O ČINNOSTI SDRUŽENÍ DŘÍPATKA V ROCE 2010 Leden 15.1. Přednáška „Chřástal polní jako tajemný obyvatel Šumavy“ – Jiří Vlček Únor 23.2. Rada Sdružení Dřípatka Březen 6.3. Údržba zeleně na území PP Žižkova skalka 19.3. Přednáška „Kaktusy severní Argentiny a Chile“ – Petr Kuták Duben 14.4. Rada Sdružení Dřípatka 17.4. Pomoc s přípravou Hornické NS u Albrechtovic 24.4. Pomoc s přípravou Hornické NS u Albrechtovic 30.4. Přednáška „Národní parky USA“ – Milena, Ondřej a Karel Šindelářovi Květen 1.5. Pomoc s přípravou Hornické NS u Albrechtovic 3.5. Rada Sdružení Dřípatka 8.5. Pomoc s přípravou Hornické NS u Albrechtovic 12.5. Přednáška „Hornická naučná stezka v Albrechtovicích a historické dolování zlata u Záblatí“ – Bohumil Toms 22.5. Slavnostní otevření Hornické naučné stezky 31.5. Rada Sdružení Dřípatka Červen 5.6. Jarní Valná hromada Sdružení Červenec 16.7. Pracovní akce v NPR U Hajnice I Září 4.9.

Pracovní akce v PP Pod Sviňovicemi

18.9. Pracovní akce v PP Pod Vyhlídkou I 24.9. Pracovní akce v NPR U Hajnice II

25.9. Pracovní akce v PP Pod Vyhlídkou II Stránka 2 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Říjen 11.10. Rada Sdružení Dřípatka 28.10. Pracovní akce – instalace cedulek k památným stromům na Prachaticku

Biologická ochrana lesa Listopad 11.11. Rada Sdružení Dřípatka Prosinec 8.12. Rada Sdružení Dřípatka 21.12. Vánoční setkání na Dřípatce 26.12. Tradiční výlet na Medvědí stezku

Realizované projekty Smlouva o dílo s Jihočeským krajem – Realizace managementu zvláště chráněných území – PP Pod Vyhlídkou I, PP Pod Sviňovicemi – Zpracování plánů péče – PP Pod Vyhlídkou II Smlouva o dílo s AOPK ČR, Správou CHKO Blanský les – Péče o území Národní přírodní památky U Hajnice Smlouva o dílo s Městskými lesy Prachatice – Biologická ochrana lesa městských lesů Prachatice Grantové řízení Města Prachatice – Smlouva o poskytnutí finančního příspěvku na projekt „Stolní kalendář k dvacetiletému výročí vzniku Sdružení Dřípatka“ (grant ve výši 2 000 Kč) – Smlouva o poskytnutí finančního příspěvku na projekt „Přírodovědné a cestopisné přednášky pro veřejnost“ (grant ve výši 1 500 Kč) Zpracovala Lenka Kovačiková Foto: Lenka Kovačiková, Zdenda Komrska Stránka 3 z 18


Zpravodaj č.1/2011

ZPRÁVA O HOSPODAŘENÍ SDRUŽENÍ DŘÍPATKA V ROCE 2010 Stav účtu a pokladny k 1. 1. 2010: Akce Banka (úroky, bankovní poplatky) Členské příspěvky Režie - pojistné majetku, poštovné, atd. Doména - správa webového účtu Otevření Hornické NS Albrechtovice Přednášky Smlouvy (Jihočeský kraj, Město Prachatice, AOPK ČR) Propagace (tisk kalendáře) Výlet pro členy sdružení Celkem

552 224,96 Kč Příjmy 4 076,19 Kč 4 400,00 Kč - Kč - Kč 25 000,00 Kč 1 500 Kč 67 968 Kč 2 000,00 Kč - Kč 104 944,19 Kč

Zůstatek účtu a pokladny k 31. 12. 2010:

Výdaje 1 653,00 Kč - Kč 4 768,00 Kč 1 847,00 Kč 29 675,00 Kč 7 168,00 Kč 6 930,00 Kč 7 106,00 Kč 548,00 Kč 59 695,00 Kč 597 474,15 Kč

Zpracoval Pavel Řezník

Protože si v letošním roce připomínáme 20. výročí založení Sdružení Dřípatka jako nevládní organizace, dovolili jsme si na úvod zařadit krátkou retrospektivu dvacetileté historie sdružení a jeho stěžejních projektů, spolu se vzpomínkovým článkem čestného člena sdružení pana Nauše o záslužné činnosti prachatických ochranářů na území CHKO Šumava.

DŮLEŽITÉ MILNÍKY V HISTORII SDRUŽENÍ DŘÍPATKA 1991 vytvoření přípravného výboru, sestavení stanov 20. 5. 1991 registrace sdružení na Ministerstvu vnitra ČR 1992 1. 2. 1992 I. valná hromada – předsedou sdružení zvolen Aleš Záveský duben – květen 1992 intenzivní hledání zázemí, prostorů pro CEV 1993 získání prostor budovy PVT „Sirkárna“ pro činnost CEV 5. 3. 1993 III. valná hromada, přijat návrh stát se zřizovatelem CEV Dřípatka, tzn. převzetí části provozních nákladů v nových prostorách CEV (budova PVT), CEV nemá právní subjektivitu, je tvořeno Sdružením Dřípatka a školským zařízením Stanicí mladých ochránců přírody 1995 vznik školského zařízení – CEV Dřípatka – zřizovaného Školským úřadem Prachatice, Sdružení Dřípatka provozuje ubytovnu a pomáhá financovat některé aktivity CEV Dřípatka 1996 předsedou sdružení zvolen Jiří Machart 2000 rozdělení aktivit: CEV Dřípatka se profiluje především směrem k ekologické výchově, Sdružení Dřípatka se specializuje na praktickou ochranu přírody – management chráněných území regionu, osvětu veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí 2001 1. ročník přednáškového cyklu u příležitosti 10. výročí založení Sdružení Dřípatka 2005 předsedou sdružení zvolen Pavel Řezník Stránka 4 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Projekty realizované během 20 let činnosti Sdružení Dřípatka Dlouhodobé projekty

Management chráněných území okresu Prachatice – zadavatel Okresní úřad Prachatice, referát ŽP, 1993 – 2000

Biologická ochrana lesa v okolí Prachatic: vyvěšování ptačích budek, monitoring obsazenosti, čištění, obnova – zadavatel Městské lesy Prachatice, s.r.o., 1994 – doposud Zajištění fungování CEV Dřípatka: realizace ekologické výchovy, vytvoření pracovních míst – zadavatel WWF, 1993 – 1995 Pasportizace zeleně města Prachatice a spádových obcí: mapování zeleně v určených oblastech – zadavatel Město Prachatice, 1996 – 1999 Revitalizace rašelinišť Soumarský most a Černohorský močál v NP Šumava – zadavatel Správa NP a CHKO Šumava, 1999 – 2003 Provoz kanceláře Státního fondu životního prostředí: poskytování informací o programech SFŽP – zadavatel SFŽP prostřednictvím ČSOP ČR, 2001 – 2003 Přednášky pro veřejnost: převážně přírodovědná a cestopisná témata, finanční podpora Města Prachatice, spolupráce se SZČ-CEV Dřípatka, 2001 – doposud Péče o chráněná území PP Provázková louka (2003-2008), NPP U Hajnice (2003doposud) – zadavatel Správa CHKO Blanský les Péče o chráněné území Pod Vyhlídkou I, II (ŠPR a ASMOP) – zadavatel OkÚ Pt, KÚ Jihočeského kraje, 1991 – doposud (v posledních 5 letech především péče o ŠPR) Realizace parku pro veřejnost v Hospici sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích – podpořena v rámci programu 3 x 333 000 Kč pro aktivní život obce (Nadace Via a Dobročinný fond Philip Morris ČR) a finančními prostředky dalších subjektů (Jihočeský kraj, Město Prachatice aj.), projekt uskutečněn ve spolupráci s řadou partnerských organizací (např. ZŠ Vodňanská 287, Lesy ČR, s.p. aj.), 2006 – 2007 Zpracování plánů péče a inventarizační průzkumy chráněných území na Prachaticku – zadavatel KÚ Jihočeského kraje, 2008 – doposud Krátkodobé projekty Zpracování návrhu Vyhlídkové trasy kolem Prachatic – autoři návrhu Aleš Záveský, Bohuslav Nauš, 1994 Vybavení laboratoře CEV Dřípatka: nakoupení mikroskopické techniky, kamery – donátor PeaceCorps, 1995 Vybudování přístřešku v ASMOP pro noční pozorování v chráněném území – ve spolupráci se studenty z USA v rámci mezinárodního projektu GLOBAL WORKS, 1996 Dovybavení laboratoře CEV Dřípatka: zakoupení mikroskopů pro terénní pozorování – donátor MŽP ČR, 1996 Zvyšování organizačního i technického vybavení a podpora aktivit Sdružení Dřípatka – donátor NROS Praha, 1997 Ekologická výchova v mateřských školách: zpracování výukových programů EV pro MŠ do odborné publikace – zadavatel MŽP ČR prostřednictvím CEV PALETA Pardubice, autor textu Jiří Machart, 1999, 2001 Zvyšování ekologické gramotnosti: vybudování solárních panelů na Stanici mladých ochránců přírody v ASMOP, podpora výukových programů alternativních zdrojů energie – donátor Nadace Partnerství, 1999

Uskutečnění sbírky na podporu zachování původního jedlo-bukového karpatského lesa – ve spolupráci se ZŠ Prachatice, Vodňanská 287 shromážděna finanční částka na zakoupení 312 m2 lesa, finanční prostředky zaslány pozemkovému spolku ČSOP KOSENKA, 2003 Stránka 5 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Zajišťování managementu na vybraných chráněných územích: PP Zámek (2006), PP Stádla (2009), PP Pod Sviňovicemi (2009-doposud) – zadavatel KÚ Jihočeského kraje Realizace programu k připomenutí nedožitého jubilea Aleše Záveského (vysazení lípy srdčité před vchodem do ZŠ Prachatice, Vodňanská 287, koncert, příprava a vydání sborníku Aleše Záveského, vzpomínkový večer), 2006 Nákup a potisk upomínkových předmětů ke 40. výročí vzniku ŠPR Pod Vyhlídkou – finanční podpora Města Prachatice, 2006

Oslavy 40. výročí založení Školní přírodní rezervace Pod Vyhlídkou: seminář „Environmentální vzdělávání a výchova v přírodě“, koncert, výstava – ve spolupráci s NIDM CEV Dřípatka, 2007 Výstava věnovaná vzniku parku pro veřejnost v Hospici sv. Jana N. Neumanna – Zimní zahrada MěÚ v Prachaticích, 2007 „Společně za zelené lesy“: projekt ve spolupráci se ZŠ Prachatice, Zlatá stezka 387, praktická ekologická výchova pro děti zaměřená na biologickou ochranu lesa, finanční podpora Města Prachatice, 2009 Údržba naučné trasy U Irů lípy – finanční podpora Města Prachatice, 2008 Zpracování virtuální prohlídky parku pro veřejnost v Hospici sv. Jana N. Neumanna – finanční podpora Města Prachatice, 2008 Péče o městskou zeleň v Prachaticích: revitalizace prostranství u vlakového nádraží v Prachaticích (2003) a provádění ochranných opatření na PP Žižkova skalka (2003, 2009-2010) – zadavatel MěÚ Prachatice Péče o památné stromy: instalace tabulí se státním znakem – zadavatel MěÚ Prachatice, 2009 – 2010 (v roce 2009 částečně ve spolupráci s DDM Prachatice) Hornická naučná stezka Albrechtovice: pomoc při instalaci naučné trasy a příprava jednoho z panelů věnovaného ochraně přírody, 2009 – 2010 ze zápisů z rad sdružení a valných hromad z let 1991–2006 zpracoval Jirka Machart, z elektronické evidence činností sdružení z let 2006–2010 zpracovala Lenka Kovačiková

BIOLOGICKÁ OCHRANA LESA V OKOLÍ PRACHATIC V LETECH 2006 – 2010 Přirozenému snižování počtu nežádoucích lesních škůdců a zároveň k posílení biologické rovnováhy v lesním porostu napomáhají některé druhy ptactva vázané svým výskytem na lesní biotopy, které jsou navíc ochotné hnízdit ve vyvěšených budkách. Sdružení Dřípatka spolupracuje od roku 1994 s Městskými lesy Prachatice, s.r.o. na projektu biologické ochrany lesa. V lesích kolem Prachatic, kde se běžně hospodaří, bylo v minulosti vytipováno 5 etap a v nich vyvěšeno 404 ptačích budek určených především pro sýkory koňadry (Parus major), sýkory modřinky (Parus caeruleus), brhlíky lesní (Sitta europaea) a šoupálky dlouhoprsté (Certhia familiaris). Kromě zahnízdění slouží některé z budek také jako nocoviště pro ptáky, již méně pro drobné savce např. plšíka lískového (Muscardinus avellanarius). Častým problémem, zvláště v posledních letech, byly větrné kalamity odstraňované těžbou a zřejmě také vandalismus v etapách, které úzce přiléhají k městské zástavbě. Zde došlo k výraznému poškození a ztrátě budek, což vyústilo v úplné zrušení etapy na Dubovém vrchu a na Černé hoře v roce 2007. Poškození a ztráty budek se významně projevilo také v okolí Lázní sv. Markéty, kam bylo na jaře 2009 dětmi ze základní školy na Zlaté stezce 387 (viz zpravodaj Sdružení Dřípatka z roku 2009) vyvěšeno 9 ptačích budek nového typu. Stránka 6 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Po necelých dvou letech se ukázalo, že tento typ není ptačími druhy tolik vyhledáván jako jeho starší varianta. Otázkou zůstává, co je konkrétní příčinou snížení obsazenosti tohoto typu. V současné době jsou předmětem každoroční revize 3 etapy: v okolí Lázní sv. Markéty (etapa III), Libína (etapa IV) a Jelemeckého vrchu (etapa V). Jaké informace přinesl „ptačí monitoring“ prováděný v letech 2006 – 2010? Sýkora koňadra a sýkora modřinka byly nejběžnějšími obyvateli vyvěšených budek. Obecně byla úspěšnějším druhem sýkora koňadra, což se potvrdilo například v okolí Libína, kde byla trvale dominantním druhem (nejvýše 26% obsazenost budek). Přesto byla v oblasti Lázní sv. Markéty v roce 2006 vystřídána sýkorou modřinkou (10,6 %) a na Jelemeckém vrchu došlo k takovémuto prostřídání dokonce dvakrát, v letech 2006 a 2008. Jak to vysvětlit? Soužití obou sýkor je příkladem strategie, kdy si druhy mohou konkurovat, aniž by došlo k vyloučení jednoho z nich tím druhým. Oba sýkorovití pěvci mají svá specifika – sýkora koňadra je vzhledem k větší velikosti těla (hmotnost 20 g) úspěšnější v boji o hnízdní dutiny, zatímco sýkora modřinka je zase s ohledem na menší velikost těla úspěšnější v zužitkování potravy, resp. je schopna odchovat a vyvést více mláďat. V místech, kde je nedostatek dutin, převládne sýkora koňadra, zatímco jinde může sýkora modřinka při vyšších populačních hustotách (vyvolanou např. bohatostí potravní nabídky) redukovat reprodukční úspěch sýkory koňadry, což se zřejmě projevilo při některých inventarizacích v etapách III a V. Za celé období byla průměrná obsazenost budek oběma druhy následující: Lázně sv. Markéty (sýkora koňadra 11 %, sýkora modřinka 9,4 %), Libín (sýkora koňadra 20,8 %, sýkora modřinka 10,7 %) a Jelemecký vrch (sýkora koňadra 22,3 %, sýkora modřinka 16,3 %). Za „rok modřinky“ lze považovat sezónu 2008 na Jelemeckém vrchu (33,3 %). Roky 2007 a 2010 tamtéž můžeme označit za „roky koňadry“ (v obou letech obsazenost 34,6 %). Hnízdění obou druhů sýkor negativně neovlivňují hospodářské zásahy v lesním porostu, zůstane-li k dispozici dostatečné množství budek. Naopak narušení struktury lesa může vést k přemnožení hmyzích škůdců a pozitivně stimulovat přítomnost obou druhů. Teritoriálním druhem, který se opakovaně vrací na stejná hnízdiště, je brhlík lesní. Tento pták konzumující převážně semena, různé bobule a oříšky se obvykle zdržuje v blízkosti sýkor, což bylo potvrzeno ve všech třech sledovaných etapách. Nejčastěji brhlíci obývali budky na Jelemeckém vrchu (v průměru 10% obsazenost), kde se jako nejpříznivější hnízdní období ukázal duben až červen 2008 (13 %). Již méně se zástupci tohoto druhu zdržovali v budkách na Libíně (7,3 %) a nejméně v okolí Lázní sv. Markéty (3,6 %). Rozdíly mezi lokalitami lze vysvětlit např. snahou brhlíka přednostně vyhledávat neporušené porosty se staršími stromy (převážně buky) situované na odlehlejších místech. Výskyt brhlíků mohl být limitován také nižším počtem budek „typu Sputka“, které byly neobsazené sýkorami. Přesto nelze spolehlivě říci, zda by více rozvěšených budek zkonstruovaných primárně pro šoupálky podpořilo jejich vyšší přítomnost ve sledovaných areálech. Šoupálek dlouhoprstý, hmyzožravý druh vyhledávající kůru stromů silněji než jeho ptačí „kolega“ brhlík, byl svým výskytem vázán takřka výhradně na okolí Libína, kde každoročně obsadil v průměru 5,4 % budek. Jeho nenápadné hnízdo bylo v jediném roce (2008) zaregistrováno také v etapě III a V. V současné době se zamýšlíme nad tím, jakým způsobem podpořit hnízdění ptactva v etapě III (na Lázních sv. Markéty), kde chybí nebo se při poslední inventarizaci nepodařilo nalézt 66,7 % budek. Jejich vysoká absence naznačuje, že chceme-li nadále podporovat biologickou ochranu lesa, bude potřeba vzniklou situaci řešit např. doplněním nových budek nebo vymezením zbrusu nové etapy. V ostatních monitorovaných partiích lesa nepřekročila ztrátovost 18 %. Stránka 7 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Literatura Hume, R. 2004: Ptáci Evropy. Knižní klub. Praha. Nauš, B. 1994: Péče o ptactvo. Soubor metodických listů. NP a CHKO Šumava. Vimperk. Storch, D. 1994: Neobvyklé soužití. Vesmír. 73. 235 Sdružení členů a přátel Stanice mladých ochránců přírody Dřípatka Prachatice 2010: Biologická ochrana lesa. Vyhodnocení projektu 2006-2010. Nepublikovaná zpráva. Lenka Kovačiková Foto: Lenka Kovačiková

ČINNOST PRACHATICKÝCH OCHRANÁŘŮ V CHKO ŠUMAVA Tento příspěvek je věnován činnosti prachatických ochranářů, kteří v minulosti vydatně přispěli k ochraně přírody a památek na území chráněné krajinné oblasti Šumava, a to nejen v období před zahájením oficiální činnosti Správy CHKO Šumava, ale ještě několik desítek let po jejím vzniku. Úkolem regionálních a státních orgánů ochrany přírody a krajiny bylo od vyhlášení chráněné krajinné oblasti v roce 1963 až do doby zřízení její Správy ve Vimperku usměrňovat veškerou činnost v tomto území do té míry, aby nedocházelo k narušení přírodních a estetických hodnot šumavské krajiny. Právně byla ochrana přírody na území CHKO Šumava podepřena tehdy všeobecně platnými zákony a vyhláškami. Kromě řešení otázek vztahujících se k všeobecné ochraně přírody a krajiny se prachatičtí ochránci zabývali také speciálními úkoly, např. ochranou některých zvláště chráněných druhů živočichů – perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) nebo rysa ostrovida (Lynx lynx). Mladší i starší ochranáři projevili svůj vztah k šumavské přírodě hlavně tím způsobem, že se ve svém volném čase a bez nároku na honorář podíleli na výstavbě nového terénního zařízení. Jeho soupis byl předán Správě CHKO Šumava k 31. 12. 1972. Tento způsob dobrovolné činnosti prachatických nebyl nikdy správou CHKO a později NP vzpomenut ani uznán. Do ochrany šumavské přírody se jmenovitě zapojili: Jan Kocourek, Václav Polák, Vratislav Francl, Aleš Záveský spolu s mladými ochránci přírody, i sám autor tohoto textu. Ochranáři vybudovali na území CHKO Šumava v prachatickém okresu různá terénní a informační zařízení pro usměrnění návštěvnosti a zlepšení informovanosti občanů. Mezi ně patřily zastřešené panely s mapami a informacemi o chráněném území umisťované u komunikací na hranici CHKO, např. u Blažejovic, Zdíkovce nebo ve Strážném. U vyhlášené přírodní rezervace Trojmezná hora byl vztyčen panel na Trojmezí a Třístoličníku. Nové informační panely byly zabudovány také u Boubínského pralesa nebo Mrtvého luhu. Na Medvědí stezce byla umístěna informační tabule u Ovesné, Jeleního jezírka a před portálem tunelu Schwarzenberské plavební stoky na Jeleních vrších. Informační plochy s mapami a návštěvními řády se objevily také ve městech, např. v Prachaticích v Zahradní ulici nebo ve Vimperku u parku. U Boubínského pralesa se podařilo zhotovit dva turistické přístřešky do nepohody. Další dva byly postaveny na trase vedoucí od Nové Pece k Plešnému jezeru a jeden na Jeleních vrších. 11 km dlouhá hranice přírodní rezervace Mrtvý luh byla opatřena 26 hraničními sloupky s červenými pruhy, jednalo se o historicky první značení tohoto chráněného území vůbec. Hranice přírodní rezervace byla pruhově vymezena také v Boubínském pralese a následně se podařilo prosadit i oplocení tohoto území. Prachatičtí ochranáři se pohybovali také v okolí Bukové a Jezerní slatě i v dalších vybraných místech, kde instalovali stříškové tabulky na sloupcích. Medvědí stezka byla oživena 8 tabulkami s názvy jednotlivých skalních útvarů. V rámci třetího pracovního týdne v roce 1969 vyhledali prachatičtí ochranáři iniciály jmen osob, které se podíleli na výstavbě památníku Adalberta Stiftera nad Plešným jezerem, a obtáhli je černou barvou. Do té doby nebylo známo, kde jsou vytesány. Ke stému výročí úmrtí „spisovatele Šumavy“ Adalberta Stiftera (1805-1868) Stránka 8 z 18


Zpravodaj č.1/2011

umístili na jeho památník nad Plešným jezerem plaketu s reliéfem spisovatele a nápisem „Básníku Šumavy – Jihočeši“. Mezi další činnosti patří také péče o 11 památných stromů nebo záchrana rýžovnických sejpů před jejich likvidací při rekultivacích zemědělských pozemků na Volyňce u Lipky, na Kaplickém potoce u Zátoně a na Cikánském potoce u Saladína a Řepešína. Ochrana přírody na Šumavě byla propagována také na výstavách v Prachaticích nebo Českých Budějovicích. Vedle praktických úkolů se pozornost ochranářů soustředila i na kulturně výchovné činnosti, byly pořádány přednášky a besedy na školách a v kulturních zařízeních obcí nebo vydávány informační průvodce, metodické listy, plakáty chráněné květeny Šumavy, záložky, samolepky, kalendáře atd. Několik čísel závěrem… Na území CHKO Šumava bylo odpracováno 3 763 dobrovolných hodin (z toho 1 204 hodin mládeží). Umístěný inventář do CHKO Šumava v prachatickém okresu čítal: 21 informačních a hraničních panelů u ZCHÚ, 5 ks dřevěných přístřešků do nepohody, 106 stříškových tabulek s popisem chráněných území, vyznačením CHKO Šumava nebo opatřenými návštěvními řády, 16 cizojazyčných tabulek, 8 směrovek, 27 hraničních sloupků, 44 dřevěných sloupků pro umístění tabulek a 55 tabulek rozličného charakteru (např. informujících či zakazujících vstup, fotografování, táboření, trhání rostlin apod.). Bohuslav Nauš Foto, zkrácení a úprava textu: Lenka Kovačiková V loňském roce vydal Jihočeský kraj jako ocenění celoživotní práce pana Nauše v oblasti ochrany přírody a propagace environmentální výchovy Naušův atlas hornin Prachaticka. Publikace knihy byla zároveň i dárkem k jeho 80. narozeninám. Atlas představuje jedinečnou sbírku hornin různých typů z podhůří a přilehlé části Šumavy jihozápadních Čech, kterou pan Nauš shromáždil v uplynulých 40 letech. Nejcennější část své sbírky věnoval v roce 2009 Jihočeskému muzeu v Českých Budějovicích. Geolog muzea Petr Rajlich vytvořil na základě této sbírky atlas hornin, čímž ji zpřístupnil širokému okruhu zájemců o geologii. Atlas je sestaven tak, aby mohl sloužit nejenom jako pomůcka pro určování hornin, ale i jako učebnice petrografie, vědy zabývající se studiem hornin. Foto: Zdenda Komrska

Rekapitulaci loňských aktivit Sdružení Dřípatka v oblasti péče o prachatického regionu připravili Lenka Kovačiková a Martin Kubička.

chráněná území

PÉČE O CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ V ROCE 2010 I v roce 2010 uzavřelo Sdružení Dřípatka několik smluv, na jejichž základě byla prováděna péče o některá zvláště chráněná území. Jednalo se o PP Pod Vyhlídkou, PP Pod Sviňovicemi a NPP U Hajnice. Stránka 9 z 18


Zpravodaj č.1/2011

PP Pod Vyhlídkou I je všem známá „rezervace“, mozaika kulturního borového lesa a luční, prameništní a rašelinné vegetace s ohroženými druhy rostlin. Na základě smlouvy se zde seče louka, odstraňují náletové dřeviny, invazní druhy rostlin a ostružiník. Podle potřeby se pročišťují také stružky. Akce se tentokrát uskutečnily dvě, a to v termínech 18. 9. a 25. 9. za účasti 3, respektive 4 členů sdružení.

PP Pod Sviňovicemi – přírodní památka 400 m jihozápadně od osady Sviňovice a 1,5 km severovýchodně od obce Zbytiny, která je tvořena vlhkými prameništními loukami se vzrostlými dřevinnými nálety, s početnými populacemi ohrožených rostlinných druhů a mokřadní entomofauny. Provádí se zde seč dvou vlhkých luk na konci vegetačního období (další sušší louka je sečena Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v letním termínu) a odklizení biomasy mimo plochu PP. Seč jsme provedli 4. 9. a zúčastnili se 4 členové a 2 sympatizanti, bez jejichž pomoci bychom pokosení louky a odklizení travní hmoty za 1 akci nezvládli. NPP U Hajnice – lesní louka 0,9 km jihojihovýchodně od osady Libotyně, se společenstvy květnatých mezofilních luk a krátkostébelných smilkových pastvin s početnými populacemi vstavačovitých druhů, zejména kriticky ohrožené měkčilky jednolisté. V tomto chráněném území provádíme seč a úklid biomasy mimo plochu území, a to 2 x ročně, vždy do konce července a září. Tentokrát jsme se sešli ve dnech 16. 7. a 24. 9. Na této akci účast bývá vždy hojnější a nejinak tomu bylo i nyní, na první akci se sešlo 7 členů a 4 děti, na druhé 7 členů a dětí dokonce 8. Největším problémem při plnění smluv na péči o chráněná území je malý počet členů sdružení, kteří se akcí zúčastňují. Proto by bylo dobře, aby se toto v roce 2011 změnilo a i další členové sdružení se přidali. Nebo zvážit, v jakém rozsahu se chceme managementu CHÚ v budoucnu věnovat.

Použité podklady Chráněná území ČR, Českobudějovicko, Okres Prachatice, AOPK ČR, 2003 www.ngodripatka.cz přímá účast na akcích Martin Kubička Foto: Lenka Kovačiková

PLÁN PÉČE PP POD VYHLÍDKOU II O naučné trase s 34 zastaveními a areálu Stanice mladých ochránců přírody (SMOP) nacházejících se na území přírodní památky (PP) Pod Vyhlídkou II bylo v minulosti napsáno mnoho; nově byl pro toto území schválen také plán péče na období 2011 – 2020, který v roce 2010 vypracovali členové sdružení Dřípatka. Jeho zadavatelem byl Krajský úřad Jihočeského kraje. Při terénních šetřeních souvisejících s přípravou plánu péče byly na území Stránka 10 z 18


Zpravodaj č.1/2011

přírodní památky zachyceny některé jevy, které snižují přírodní a vzdělávací hodnotu tohoto chráněného území. Stále však zbývá čas na oslabení rizik a odstranění nežádoucích jevů negativně ovlivňujících důležitost celého areálu, a to tehdy, bude-li důsledně dodržován navržený management. Areál stanice mladých ochránců přírody vznikl na začátku sedmdesátých let 20. století jako terénní středisko pro ekologickou výchovu s hlavním zaměřením na děti a mládež a jako místo komplexní ochrany cenných společenstev a genofondových ploch, které zde byly vytvořeny. Tím by měl zůstat i nadále. Co se ukázalo jako nejvíce problematické?

Během posledních deseti let slábla ze strany uživatele terénního zařízení tendence využívat areál SMOP včetně naučné trasy jako terénního zázemí k provádění výukových programů, to se bohužel nepříznivě odrazilo i v péči o celé chráněné území.

Na ploše přírodní památky se v současné době nachází 23 druhů rostlin uvedených v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky, což je zhruba polovina druhů uvedených v inventarizaci z období 1987 – 2003 (Nauš, 1994, nepublikovaná data). K úbytku některých taxonů výrazně přispívá nepravidelná údržba zastavení a vybavení naučné stezky a de facto jejich ponechání „svému osudu“. Je třeba si uvědomit, že řada druhů není na tomto území původních, byla sem přinesena z jiných částí regionu zasažených odvodňováním či rekultivacemi. Pro zachování těchto druhů je třeba dlouhodobě respektovat jejich specifické požadavky na stanoviště.

V posledních letech je pravidelně kosena pouze louka v severní části území, ostatní části přírodní památky lze s trochou nadsázky označit za bezzásahové, případně ošetřované jen občas. Zanedbáním péče nejvíce trpí genofond jižní části území.

Na území se projevuje vliv eutrofizace a v důsledku zanesení a omezení funkčnosti stružkového odvodňovacího systému také zvýšené zamokření (především v jižní polovině území). Některé druhy nejsou tudíž schopny se v místech s vyšší hladinou podzemní vody a nedostatkem sečí prosadit, dochází k redukci druhové rozmanitosti a vzniká prostor pro rozšiřování degradačních monocenóz, aj.

Jelikož představuje celý areál spolu s naučnou trasou na území přírodní památky historicky vůbec první počin tohoto druhu na území České republiky, je modelovým ekopedagogickým zázemím, zaslouží si v dalších letech zcela jistě naši pozornost a péči.

Literatura Nauš, B. 1994: Chráněná území Prachaticka. Pod Vyhlídkou II. Přírodní památka. Prachatice (nepublikováno, osobní archiv Bohuslava Nauše) Plán péče pro období 2011 – 2020 o PP Pod Vyhlídkou II. Sdružení členů a přátel Stanice mladých ochránců Dřípatka Prachatice (nepublikovaný dokument) Lenka Kovačiková Foto: Lenka Kovačiková Stránka 11 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Lenka Kovačiková pro vás již tradičně připravuje čtení o zajímavých rostlinných druzích areálu SMOP. Další díl je tu!

CO ROSTE V AREÁLU STANICE MLADÝCH OCHRÁNCŮ PŘÍRODY III Rojovník bahenní (Ledum palustre) Popis Rojovník bahenní je keřem z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), který dorůstá výšky 50 až 150 m. Rostlina má kožovité úzce čárkovité listy, které jsou na rubu rezavě plstnaté. Okoličnatá květenství jsou složená z bílých kvítků s pětičetnými korunními lístky. Tento pronikavě vonící keř kvete v květnu a červnu. Od října na něm dozrávají tobolky. Rojovník patří v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky mezi ohrožené druhy (C3). Stanoviště Rostlina rašelinných borů, rašelinišť, vřesovišť, stinných a vlhkých pískovcových skal preferující silně kyselé půdy roste ve střední a severní Evropě s hranicí rozšíření od jižního Německa, severovýchodního Rakouska po severní Ukrajinu. V Asii se objevuje v areálu mezi Sibiří a Japonskem. S rojovníkem se ale setkáme také v arktické části Severní Ameriky nebo v západním Grónsku. V České republice se vyskytuje řídce až roztroušeně na Třeboňsku nebo v Labských pískovcích, vzácněji v pohraničních pohořích např. v Teplicko-adršpašských skalách, v Krušných horách nebo na Šumavě. Na Moravě pouze u Rejvízu v Hrubém Jeseníku. Výskyt na Šumavě Vysušováním pozemků byl omezen životní prostor rojovníku. Na Šumavě roste vzácně v blízkosti rybníku Olšina u Horní Plané a na rašeliništi Luh u Ovesné. Většina bývalých šumavských lokalit, kde se vyskytoval, byla zatopena vodou Lipenské přehrady. Rojovník najdeme i na bavorské straně Šumavy, zatímco na rakouské nebyl nikdy zaznamenán. V areálu Stanice mladých ochránců přírody ho lze spatřit na naučné stezce, naproti zastavení 24 („Pramen“). Zajímavosti Je mírně jedovatý, má hořkou chuť a narkotické účinky, proto je jeho používání ve vysokých dávkách nemožné a dnes tvoří pouze součást homeopatických přípravků. Jeho listy obsahují rojovníkový olej s charakteristickým aroma a hořkou chutí. Zejména ve středověkém Norsku a Rusku sloužil tento olej jako náhrada chmele v pivovarnictví. Takovéto využití rostliny ale znali už staří Germáni. Také později nebylo aromatizování piva rojovníkem neobvyklé, např. v oblasti Hannoveru byl rojovník jako přísada do piva zakázán až v 18. století. V Severní Americe se z jeho listů a mladých větviček zhotovuje tzv. labradorský či Jamesův čaj. Na Sibiři ho lidé používali k odpuzování hmyzu a větve s kafrovou vůní dávali mezi šaty a do skladů s obilím. Rojovník se jako léčivka uplatňuje při onemocněních dýchací, trávicí a vylučovací soustavy. Stránka 12 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Literatura Kubát, K. [ed.] 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia. Praha. Nauš, B. and Záveský, A. 1992: Průvodce naučnou trasou v areálu Stanice mladých ochránců přírody u Zdenic. K 25. výročí zřízení první školní přírodní rezervace v naší zemi. Tina. Vimperk. Procházka, F. [ed.] et al. 2001: Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha. Žíla, V. 2005: Atlas šumavských rostlin. Karmášek. http://listnate-kere.atlasrostlin.cz/rojovnik-bahenni http://botany.cz/cs/ledum-palustre/ http://www.naturfoto.cz/rojovnik-bahenni-fotografie-811.html Lenka Kovačiková Foto: Lenka Kovačiková

Seznamte se také s dalšími zajímavými aktivitami některých ze členů sdružení, ať už v oblasti ekologie nebo v oblasti s životním prostředím zdánlivě nesouvisející. Své aktivity v oblasti lesní pedagogiky představí Láďa Řezník, pracovník Lesů ČR, s.p., Bohouš Toms vás jako duchovní otec projektu seznámí se vším, co předcházelo vzniku Hornické naučné stezky Albrechtovice.

LESNÍ PEDAGOGIKA – UČENÍ O LESE V LESE… Možná už jste zaslechli pojem lesní pedagogika, lesní pedagog, ale neumíte si pořádně představit, co by to mohlo být … Jedná se o poměrně nový způsob výuky především dětí, ale v podstatě kohokoliv, kdo o tuto výuku projeví zájem. Coby aktivní lesní pedagog v řadách zaměstnanců státního podniku Lesy ČR se pokusím o vysvětlení. Zážitkové poznávání lesa Lesní pedagog je odborník s lesnickým vzděláním a praxí, který je zároveň absolventem certifikovaného kurzu lesní pedagogiky. Během procházky lesem se od něj děti srozumitelnou a zábavnou formou dozvídají spoustu zajímavostí o lese a životě v něm. Důraz je kladen na zážitkové poznávání lesa, kdy se účastníci aktivit lesní pedagogiky učí vnímat les všemi smysly, čímž u nich dochází k přirozenému vnímání a snadnému zapamatování. Lesnictví je jediný hospodářský obor, v němž produkční doba přesahuje několik generací. Výnosy z dnes zasazených stromků tak nebudou sklízet ani naši vnuci, ale nejdříve až naši pravnuci. Cílem lesní pedagogiky je probudit v dětech zájem o přírodu a o les a navést je na cestu, kdy se ochrana životního prostředí stane samozřejmou součástí jejich života. Protože většina lidí dnes bydlí ve městech, a i obyvatelé vesnic vedou městský způsob života, je uvědomění si zákonitostí přírody a úlohy člověka v ní stále více potřeba. Chceme naučit děti, že člověk nemá být z přírody vyloučen, ale má s ní zacházet jako s partnerem ku prospěchu obou. Stránka 13 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Lesní pedagogikou se nechali inspirovat čeští lesníci od svých kolegů z Rakouska. První kurzy lesní pedagogiky uspořádala Integrovaná střední škola lesnická ve Vimperku. Její zaměstnanci absolvovali kurz lesní pedagogiky v Rakouském vzdělávacím středisku a své nově nabyté znalosti a poznatky předávali na kurzech ve Vimperku lesníkům dál. Kurzy probíhali zhruba od konce 90. let 20. století do roku 2003, kdy škola ukončila veškerou činnost. Lesní pedagogika však s ukončením školy neupadla do zapomnění, ale naopak pod vedením Střední lesnické školy v Hranicích a Sdružení lesních pedagogů ČR jen vzkvétá. Každoročně se tak lesníci mohou přihlásit na základní kurz či nástavbový kurz, jenž je zaměřený na práci s odlišnými skupinami lidí (senioři, zdravotně postižení). Lesní pedagogika v praxi u Lesů ČR, s. p., na lesní správě Železná Ruda Já pracuji na lesní správě Železná Ruda a kromě svých běžných pracovních povinností dělám 2. rokem s velkou chutí i lesní pedagogiku. Vyškoleni na naší lesní správě jsme dva a v jarních (duben – červen) a podzimních (září – říjen) měsících máme dvakrát týdně 4hodinovou vycházku s dětmi mateřských, základních či středních škol v oblasti působnosti naší lesní správy, což je oblast zhruba od Kašperských Hor po Železnou Rudu, na severu naše hranice probíhá po spojnici Strážov – Běšiny – Kolinec – hrad Rábí. S dětmi vycházíme do lesů v blízkosti jejich škol, ale jsou i takové školy, že nám rády děti do lesa vozí najatým autobusem… Za rok 2010 nám takto „prošlo rukama“ (či lesem?) více než 800 dětí, akce lesní pedagogiky jsou v tuto chvíli organizovány na 15 školách a přidávají se školy další. Naším cílem je postupně přivést do lesa všechny děti školou povinné, a to minimálně 2x za jejich školní docházku. Vzhledem k tomu, že nás to s kolegou ohromně baví, dá se říci i pořádně „nabíjí“, tak pevně věřím, že je v našich silách to zvládnout. Pokud máte o lesní pedagogiku zájem, poptejte se ve svém okolí nějakého lesníka, tyto aktivity vyvíjejí Lesy ČR na území téměř celé republiky a kromě LČR se lesní pedagogice věnují i mnozí správci obecních majetků, Vojenské lesy a statky či Ústav pro hospodářskou úpravu lesa. Láďa Řezník Foto: Láďa Řezník

PROJEKT: HISTORICKÉ DŮLNÍ DÍLO ALBRECHTOVICE Hornická naučná stezka Albrechtovice. Od nápadu k realizaci O volném čase jsem navštěvoval na Šumavě místa spojená s rýžováním a těžbou zlata, v archívech pátral po historických zprávách v návaznosti na dolování a rýžování na Prachaticku. V okolí Prachatic jsem na základě nejasných historických zpráv po těchto pozůstatcích pátral. Historická rýžoviště zlata nebylo problém nalézt, na většině z nich jsou Stránka 14 z 18


Zpravodaj č.1/2011

tabulky upozorňující na památkovou ochranu a jsou dobře zmapovány. Rýžoviště nacházíme na březích potoků a řek, kde zaujímají plochu od několika arů až po stovky hektarů. Horší je nalézt místa s primární hlubinnou těžbou. U velkých důlních revírů např. Kašperské Hory, Ratibořské Hory, Hory Matky Boží jsou pozůstatky historického dolování na ploše několika hektarů a v terénu je nelze přehlédnout. Jiné je to u malých revírů, jako jsou Albrechtovice. Bylo nutno prochodit mnoho kilometrů po terénu, než jsem zde nalezl povrchové pozůstatky historické důlní těžby. Poprvé jsem tuto lokalitu navštívil v roce 1995. V roce 1997 jsem tuto lokalitu navštívil s detektorem kovů a nalezl hornické želízko a podkovu. Tyto nálezy byly předány do Prachatického muzea a o lokalitě jsem v roce 1998 zveřejnil krátký článek v časopisu pro historii a vlastivědu jižních Čech – Výběr. Tehdy mne napadlo, že by v této lokalitě možná šla vybudovat první a zřejmě i poslední hornická naučná stezka na Prachaticku. Od obce Záblatí jsem si vyjednal povolení vstupu na pozemek, pár lidí na úřadech obeznámil se záměrem. Když se nic nedělo, pokusil jsem se sám dotáhnout věc do konce. Byť jsem z patřičných míst slyšel, že je to dobrý nápad, jaksi mi nikdo nepomohl a ani neporadil. Z grantů sešlo pro nezájem majitele pozemku. Dokonce proběhla 3 jednání i s bavorskou stranou (Euroregion ve Freyungu a v St. Oswaldu). Velká podpora přišla ze strany krajského úřadu (díky netopýrům) a pak jsem oslovil případné partnery, kteří svojí finanční podporou stezku dotáhli dokonce. Kraj věnoval stojany a zajistil tisk panelů, z příspěvků sponzorů bylo zaplaceno grafické zpracování panelů a 22. 5. 2010 byla stezka slavnostně otevřena. Pro zajímavost – vedl jsem si docházku a „důlní deník“: první výkop učiněn 22. 3. 2003, za rok 2003 odpracováno celkem 164 hod. (Toms 88,5 hod.), v roce 2004 celkem 25 hod. (Toms 11 hod.), v roce 2005 12 hod. – jednalo se o obnovení vstupu do štoly, výstavbu snosu, v roce 2010 (duben) byly uskutečněny 3 brigády za pomoci členů Dřípatky – zabudování a betonáž panelů, osazení textem, výstavba zábradlí kolem šachty (zastavení č. 2) a u zastavení č. 4, značení stezky. Takže do slavnostního otevření bylo vše hotovo. V září 2000 tuto lokalitu navštívil dr. Kudrnáč společně s p. ing. Parkmanem z Prachatického muzea. Bylo provedeno zaměření systémem GPS. Na základě vyzmáhání vstupu do štoly tuto lokalitu navštívil na jaře 2003 p. Fröhlich a geolog p. Cícha z Prácheňského muzea v Písku. V květnu 2003 byla uskutečněna druhá návštěva dr. Kudrnáče společně s archeologem Archeologického ústavu dr. Kunou a geodetem, kdy byly nově objevené objekty zaměřeny systémem GPS. V listopadu 2003 lokalitu navštívil zakladatel několika naučných stezek a dlouholetý pracovník ochrany přírody p. Nauš. Krátce po obnovení vstupu do štoly se toto dílo stalo zimovištěm netopýrů – netopýr velký a řasnatý. První zimování jsem zaznamenal v zimě 2006/2007 v počtu 3 ks, další zimy se počet pozvolna zvyšoval až na současných 15 ks. Nebýt netopýrů, možná by byla štola zlikvidována zabetonováním nebo podobným způsobem. Po ohlášení zimování netopýrů na krajský úřad se rozběhlo jednání jednak s krajem a současně i s Českou geologickou službou, která zpracovala projekt na zabezpečení štoly a propadu. K tomu došlo v létě roku 2008, kdy byl z prostředků MŽP vystavěn vstupní portál štoly a zavezen propad. Propad se objevil na louce na podzim 2002 (velikost 2 x 3 metry a hloubka 2 metry) a signalizuje další neznámé podzemní prostory. Stránka 15 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Ideu zřízení hornické naučné stezky jsem čerpal a inspiroval se na hornických naučných stezkách a historických revírech, které jsou zpřístupněné veřejnosti a které jsem osobně navštívil: hornická naučná stezka v Rudolfově, Havírky u Písku – Semice, Vodňanské Svobodné Hory, hornická naučná stezka „Cestou zlatokopů“ v Kašperských Horách, okolí zaniklé osady Paště – slanění do šachet, okolí Křemelné – Babylon – Hartmanice, Příbram, Petráškova hora u Rožmitálu p. Tř., Kasejovice, revír Krupka s přístupnou štolou Starý Martin, Obří důl pod Sněžkou – oblast Kovárny, revír Ratibořské Hory, Jílové u Prahy, Roudný, víkendový pobyt v únoru 2003 v podzemí Kutné Hory – zde výpomoc při zmáhacích pracích zdejší skupině montanistů na tzv. muzejní štole v okolí historického dolu Čapčoch, na severní Moravě u Zlatých Hor naučná stezka po zdejších důlních památkách, naučná stezka Kozí Hory – Libčice a Zlaté Psí Hory u Nového Knína. V zahraničí navštívena Banská Štiavnica – štola Bartoloměj, Hodruša - Hámre navštívena štola Rozálie, úpravna zlata a pro turisty přístupná štola Všech svëtých. V Rakousku pod úbočím Sonnblicku (Rauris) naučná stezka po historických dobývkách v nadmořské výšce 2200 – 2500 m. V SRN navštívena stezka po hornických památkách v okolí Goldkronachu. Lokalita historické těžby zlata a stříbra se nachází přibližně 5 km jihozápadním směrem od Prachatic, v údolí pod osadou Albrechtovice, v těsném sousedství historické obchodní „Zlaté stezky“ spojující Pasov a Prachatice. Lokalitou protéká bezejmenný potůček, který přitéká od osady Albrechtovice a jako levostranný přítok se vlévá do Farského potoka, na jehož březích nad Záblatím se nacházely „sejpy“ – pozůstatek po rýžovnících zlata, dnes zrekultivované. Na tomto druhém místě jsou do dnešních dnů velmi dobře patrny dva hlavní způsoby hlubinné podzemní těžby: − šachtou - svislé důlní dílo, − štolou - horizontální důlní chodba. V sousedství těchto důlních děl se dochovalo i místo, kde byla vytěžená rubanina upravována, v bezejmenném potůčku jsou zachovány zbytky kůlů a prken – zřejmě pozůstatek koryta od stoupy a o několik metrů výše je zachována malá vodní nádrž, která sloužila na akumulaci vody k pohonu stoupy. Tuto malou lokalitu nelze srovnávat s jinými velkými rudními revíry v jižních Čechách, přesto si zaslouží pozornost a „znovuobjevení“ z několika důvodů: – jediná zatím zjištěná historická lokalita hlubinné těžby zlata a stříbra na okrese Prachatice potvrzená nálezem hornického želízka mezi odvaly u zaniklé šachty a vyzmáháním vstupu do štoly, – přímá návaznost na zřízenou Naučnou stezku „Zlatá stezka“ – spojení Prachatice – Passau (Zlatá stezka prochází několik metrů od zaniklé šachty), – blízkost u Prachatic, – na malém místě zachované různé způsoby dobývání rudních žil v těsné blízkosti místa, kde se ruda upravovala. Historických a přesně datovatelných zpráv je v archívech poskrovnu. První písemnou zprávu s nejasnou lokalizací, kde jsou zmiňovány tzv. „Černé hory prachatické“, nám zanechal rožmberský kronikář Březan s datem roku 1561 (Životy posledních Rožmberků, díl I., s. 192). Další nejasnou lokalizaci nám poskytuje Seznam nalezišť jihočeských nerostů a místopis, kde u hesla Albrechtovice je psáno: „vápenec v loži mezi Albrechtovicemi a Libínským Sedlem, též bylo v okolí na několika místech rýžováno i dolováno zlato“. Zlato se rýžovalo na Pfarrbachu v rokli od Albrechtovic k Záblatí, pruhy hald a zbytky po dolování. V jiné literatuře jsou Albrechtovice zmíněny pod heslem „Záblatí“ – rýže jsou též na Pfarrbachu ústícím zprava u Záblatí do Blánice, i v rokli od Albrechtovic. Sem klade Sternberg Stránka 16 z 18


Zpravodaj č.1/2011

místo zlatých dolů zastavených králem Janem r. 1337 Janu Petrovi z Rožmberka. Tolik o této lokalitě hovoří staré písemné zprávy. Z historických pramenů vyplývá, že první pokusy těžby lze datovat do poloviny 16. století, další důlní podnikání, na kterém měli účast záblatští sedláci, probíhalo v letech 1708 – 1763, v této době postavena stoupa. V roce 1713 legální těžbu povolila majitelka panství kněžna Marie Arnošta z Eggenberku. Těžba byla za dozoru hormistra z Ratibořských Hor dosti rozsáhlá. Poslední aktivní důlní činnost proběhla v letech 1808 – 1823. V tomto období byla zřejmě vyražena i nově objevená štola, k její ražbě bylo použito střelných prací. V okolí Záblatí se kutalo i na jiných místech – u Krejčovic, nad vsí Švihov (zde také nalezena zaniklá šachta s velkým odvalem, hloubka pinky cca 2 metry, průměr 3-4 metry).

Sponzoři: Krajský úřad Jihočeského kraje, Sdružení Dřípatka, Český klub zlatokopů, Obec Záblatí, Zelené srdce Evropy, Jihočeský mineralogický klub, Geosvět, Rekreační zařízení Dobrá Voda u Záblatí Texty k zastavením vytvořili: B. Toms a M. Šarbach Bohumil Toms Foto: Martin Kubička, Zdenda Komrska

PLÁN ČINNOSTI SDRUŽENÍ DŘÍPATKA V ROCE 2011 12. 2. 2011 – valná hromada sdružení přednáškový cyklus praktická péče o chráněná území regionu Prachaticka 3 poznávací výlety do vybraných chráněných území na Prachaticku (u příležitosti 20. výročí vzniku Sdružení Dřípatka jako nevládní organizace) červen 2011 – Den otevřených dveří na Hornické naučné stezce Albrechtovice a valná hromada sdružení biologická ochrana lesa v okolí Prachatic, vyvěšení nové etapy budek podzimní výlet pro členy sdružení 26. 12. 2011 – vánoční stromek pro ptactvo a zvěř na Medvědí stezce Celoroční aktivity Sdružení Dřípatka v roce 2011: Realizace smluv: Práce na objednávku Jihočeského kraje – Realizace managementu zvláště chráněných území Smlouva o dílo s AOPK, Správou CHKO Blanský les – Realizace managementu NPR U Hajnice Smlouva o dílo s Městskými lesy Prachatice – Biologická ochrana lesa městských lesů Prachatice Žádosti o finanční příspěvek: Grantové řízení Města Prachatice (podání žádosti o podporu realizace vybraných projektů; v případě, že nebude grantové řízení vyhlášeno, budeme hledat jiné možnosti podpory projektů) Vydávání Zpravodaje Sdružení Dřípatka Zpracoval Pavel Řezník Stránka 17 z 18


Zpravodaj č.1/2011

Zpracovala: Kateřina Kubičková Vydalo: Sdružení Dřípatka Prachatice leden 2011

Kontakt: Sdružení členů a přátel SMOP Dřípatka Rumpálova 999, 383 01 Prachatice 723 063 509 [email protected] www.ngodripatka.cz Pavel Řezník 724 523 128 [email protected]

Stránka 18 z 18

Sdružení členů a přátel SMOP DŘÍPATKA PRACHATICE ZPRAVODAJ

Recommend Documents