Ahoj kamarádi,
přeji vám všechno nejlepší do nového roku 2016. Posílám vám svoje zážitky z dalších dvou měsíců tady na konci světa. Vlastně na začátku světa. Začátek je to protože každý den a rok začíná na Novém Zélandu skoro nejdříve na světě. O hodinu dříve začíná už jen na ostrovech Samoa, Tokelau a Kiribati. Nový rok jsme měli o 12 hodin dříve než vy.
V sobotu 31.10.2015 jsme ve škole měli opět School gala na zakončení školního roku. Bylo tam spousta různých skákacích hradů, bludiště, laser tag. Prodávali tam také opečené klobásy. Byl jsem tam s mamkou. Pak jsem ale potkal kamaráda Jamese, který bydlí v naší ulici. Tak jsem tam zůstal s nimi ještě asi dvě hodiny a pak mě dovezli domů. Byla tam spousta legrace.
V neděli 8.11.2015 jsem měl zkoušku a focení na vystoupení s taneční školou kam chodím na Hip hop a balet. Bylo to v jedné škole a musel jsem tam být skoro celý den. V neděli 15.11.2015 pak byla ta Dance show. Dopoledne
jsem měl vystoupení s Hip hopem. Bylo nás tam 14 kluků a tancovali jsme na mix různých písniček. Odpoledne jsem pak měl vystoupení s baletem. Tancovali jsme na „Halelujah“ od Leonarda Cohena. Tancoval jsem společně s 10 holkami. 1
Ve středu 2.12.2015 brzy ráno jsme jeli opět na letiště a letěli znovu do Sydney v Austrálii. Letěli jsme s Air New Zealand. V letadle jsem chtěl na obrazovce před sebou hrát hry, ale moje obrazovka se moc sekala. Tak jsem se díval na film. Cesta do Sydney trvá 3 hodiny. Letadlo ale muselo nějakou dobu kroužit kolem a tak jsme přistáli asi o půl hodiny později. Vystoupili jsme z letadla, prošli pasovou kontrolou. Potom jsme si museli vyzvednout zavazadla a prošli bio kontrolou. Pak už jsme mohli vyjít z letiště a vyzvednout si auto. Čekali jsme na něj ale asi hodinu. Z myčky ho prý poslali na domestic letiště místo na international. Z letiště jsme jeli dát věci do našeho apartmánu. Cesta měla trvat asi hodinu. Bylo ale všude spousta aut a tak to trvalo asi 2,5 hodiny. Byl jsem moc unavený, protože jsem v úterý měl školu po internetu do půl desáté večer a ve středu jsem musel vstávat ve čtyři a jet na letiště. A tak jsem skoro celou cestu prospal.
Sydney je na severovýchodním pobřeží Tasmanova moře. Je to hlavní město státu New South Wales. Je to nejstarší a největší australské město. Bylo založeno 26. ledna 1788 u malého zálivu Sydney Cove Arthurem Phillipem. Má obydlenou plochu 1687 km2 (Praha má 496 km2). Sydney je rozděleno do 642 předměstí. Teď má asi 4,5 miliony obyvatel. (V 19. a 20. století mělo obrovský nárůst počtu obyvatel. V roce 1800 zde žilo 2540 lidí, v roce 1871 to bylo už 135 000, v roce 1933 bylo obyvatel 1 200 000 a v roce 2006 asi 3 640 000.) Je tam jeden z největších a nejkrásnějších přístavů na světě. Port Jackson (Sydney Harbour) má rozlohu 50 km2 a hlavní rameno délku 19 km. Je to a zároveň přirozený přístav Sydney a i největší přírodní přístav na světě. Dvě nejznámější místa jsou Sydney Harbour Bridge a Sydney Opera House. 2
Potom jsme se jeli podívat na zimní stadion do Penrith na Mistrovství Austrálie v krasobruslení. Na tom mistrovství bylo několik bruslařů z Nového Zélandu. Někteří se mnou bruslí na stejném stadionu a některé znám ze závodů. Všichni bruslí ve vyšších kategoriích. Bylo ale pořád spousta aut a tak jsme přijeli až asi 45 minut po začátku. A tak jsem z klučicí kategorie viděl až poslední dva bruslaře. Jeden z nich byl Harrison, který se mnou bruslí v Aucklandu. Potom jezdily holky juniorky krátký program. Chtěl jsem se dívat ještě na juniory kluky, tam bruslil i Michael z Aucklandu. Ta kategorie ale jezdila až v osm večer. Bylo to už moc pozdě, protože zélandského času je to už deset večer. Tak jsme jeli do apartmánu ve čtvrti Paramatta a šli spát.
Ve čtvrtek 3.12.2015 ráno jsme jeli přes centrum Sydney do čtvrti Bondi na česky konzulát pro pasy. Pak jsme jeli na pláž Bronte Beach, ta je blízko Bondi beach, kde jsme byli minule. Nejdříve jsme šli na procházku po pobřeží. Cesta vede okolo několika krásných pláži od Bondi Beach. U pláže Bronte Beach bylo krásné hřiště. Tak jsme tam s Davidem chvíli běhali a cvičili. Mamka zatím připravila piknik. Po obědě jsme se chtěli vykoupat v moři. Jsou tam ale veliké vlny a silné mořské proudy.
Proto se tam nesmí koupat. Ta pláž je jen pro surfaře. Koupat se můžeš jen bazénu s mořskou vodou. Ten je postavený na kraji moře. Okolo bazénu byly obrovské vlny a některé šplouchaly až do bazénu. Z pláže jsme jeli do Fish market. Je to obrovská budova u moře, kde je dražba ryb. Je tam také spousta obchodů a restaurací, kde si můžeš koupit spoustu druhů ryb. Pak už jsme jeli zpátky do předměstí Paramatta do našeho apartmánu.
3
V pátek 4.12.2015 ráno jsme se jeli podívat do Blue Mountains. Cestou jsme se ale zastavili v Featherdale Wildlife Park. Je to park, kde můžeš vidět australská zvířata a ptáky. Viděl jsem tam hodně koalů a také jsem si ho mohl pohladit. Vůbec nejsou všichni stejní, mají různé šedou barvu, skvrnky a různé obličeje.
Také jsem tam viděl všechny druhy australských klokanů (the Red kangaroo (červený klokan - ten měl krásně huňatou a měkoučkou srst), the Western gray kangaroo (západní šedý klokan) a the Eastern gray kangaroo (východní šedý klokan) a the Antilopine
kangaroo) a hodně druhů Vallaby. Ty jsou menší než klokani a mají trochu jinou hlavu. Bylo tam i několik albínů, úplně bílých Vallaby. Ty se moc často v přírodě nevyskytují. Normálně mají šedou barvu. Klokany a Vallabies jsem mohl hladit i krmit. Také jsem viděl ještě další vačnatce jako třeba Quokka. Ten vypadá jako taková veliká myš, větší než krysa a chodí a skáče jako klokan.
Byla tam i spousta australských ptáku a papoušků. Viděl jsem tam hodně druhů papouška Cockatoo (papoušek kakadu – Black Cockatoo, Sulphur-crested Cockatoo – ten je bílý a má žlutou chocholku), tučňáky Little Penguin, ptáka Southern cassowary (ten je velký až 2 metry a je příbuzný s emu a pštrosem), Kookaburra (to je prý největší ledňáček na světě a prý se umí smát) nebo Royal Spoonbill (ten je bílý, má dlouhé černé nohy a dlouhý černá zobák má na konci rozpláclý jako lžíce).
4
Také tam byl pavilon plazů. V něm jsem viděl všechny australské hady, hodně z nich je jedovatých. Viděl jsem třeba King Brown Snake (to je 19. nejjedovatější had na světě), Inland Taipan (nejjedovatější had na světě, dorůstá délky až 2 metrů a je velmi prudce jedovatý. Jeho jed by prý usmrtil až sto lidí, protože ho má hodně. Člověka dokáže usmrtit do 1 hodiny), Brown Snake (je to druhý nejjedovatější had světa a je útočnější než Taipan.), Red-bellied Black Snake, Tiger Snake (4. nejjedovatější had světa) a Olive Python (to je největší australský had). Před tou budovou jsem viděl také krokodýla (Estuarine Crocodile). Skoro se nehýbal a měl otevřenou tlamu. Táta si myslel, že je to jen socha a nevěřil nám, že je ten krokodýl živý. Uvěřil, až když ho viděl zavřít a zase otevřít tlamu a trochu se posunout. Byl tam také Short-beaked Echidna (Ježura australská). Vypadá trochu jako ježek. Jeho bodliny jsou na dotek jako nagelované vlasy. Byl tam i Tasmanian Devil (Tasmánská čert), Wombat (ten vypadal jako obrovský křeček) nebo pes Dingo. Moc se mi tam líbilo a viděl jsem tam spoustu zajímavých zvířat.
Odpoledne jsme pokračovali do Blue mountains (Modré hory). Nejdříve jsme zastavili v Glenbrook v infocentru. Tam jsme dostali spoustu informaci o Blue Mountains a o zajímavých místech kam se podívat. Blue Mountains (Modré hory) jsou asi 100 km západně od města Sydney a vypadají trochu jako Grand Canon v Americe. Jsou ale krásně zelené, protože je tam všude spousta stromů. Jsou prý také větší a starší než Grand Canon. Jen nejsou tak hluboké a vznikli jinak. Je tam spousta soutěsek, až 760 metrů hluboké kaňony s vysokými vodopády, propasti, stolové hory, skalní věže a několik set metrů vysoké okrajové stěny tabulí. Nejvyšší vrchol je Birds Rock (1180 m). Národní park Blue Mountains je velký 198 881 ha a v prosinci 2000 byl zapsán na listinu světových památek UNESCO. Rostou tam vzácné druhy eukalyptů. 5
Jméno Blue Mountains mají podle modrého oparu, který se za horkých dnů vznáší nad celou krajinou. Opar vzniká tím, že se v extrémních teplotách vypařují oleje z listů eukalyptů. V roce 1788 byla tato oblast poprvé pojmenována guvernérem Phillipem. Rokem 1816 začalo postupné osidlování Modrých hor. Nejdříve jsme se byli podívali na Wentworth Falls. Ty jsou hned na kraji Blue Mountains. Šli jsme tam na asi hodinovou procházku na vyhlídku a cestou jsme viděli několik papoušku Cockatoo. Potom jsme pokračovali do městečka Katoomba na místo Echo Point. Tam byl krásný výhled na velký kus Blue mountains. Bylo tam i několik mapek toho co je vidět s popisem jednotlivých míst. Viděl jsem třeba Three sisters (To jsou takové 3 skalní věže, dříve jich prý bylo 7 a jsou důležité pro Aborrigince. Jsou pojmenovány podle domorodé legendy, která vypráví o třech sestrách z kmene Katoomba, které kouzelník začaroval do skal, aby je ochránil.), Scenic World, Ruined Castle (To je skála co vypadá jako zřícenina hradu). Šli jsme se tam podívat na několik vyhlídek a potom na skály Three sisters. Bylo to zase asi hodinová vycházka lesem. Kolem cesty
bylo několik kovových zvířátek jako ptakopysk, ještěrka, had a další. Museli jsme sejít spoustu prudkých schodů a přejít malý most. Z vyhlídek byl krásný výhled na další místa Blue Mountains a také na Echo Point
odkud jsme vyšli. Zpátky jsme zase museli jít po těch prudkých schodech, nahoru. Bylo to hodně strmé a náročné. Z Echo Pointu už jsme jeli opět zpátky do Sydney Parramatta. Protože jsme se nestihli včas vrátit, tak měl David cestou v autě po internetu výuku dějepisu v české škole.
6
V sobotu ráno 5.12.2015 jsme jeli do městečka Katoomba do Scenic World. Přijeli jsme tam ještě před otevřením a tak jsme si nejdříve prohlédli parní hodiny, co tam mají. Potom už jsme mohli jít na lanovky. Mají tam 3: Scenic Skyway, Scenic Cable Car a Scenic Railway. Nejdřív jsme jeli lanovkou Scenic Skyway. Je
zavěšená na laně asi 270 metrů nad roklí a vede okolo Katoomba Falls. Také tam bylo sklo v podlaze, na které sis mohl stoupnout a koukat dolu do propasti. Když jsme dojeli na druhou stranu tak jsme šli k vyhlídce. S vyhlídky jsme viděly 100 km daleko, znovu jsem také viděl Ruined Castle Když jsme dojeli zpátky, tak jsme jeli dolů do rokle Jamison Valley se Scenic Railway. Je to takový červený vláček po hodně prudké trati. Byla prudká asi jako horská dráha, a je to nejprudší železnice na světě. Má sklon 52°. Stará železnice tady kdysi sloužila pro dopravování horníků do dolu a u té spodní stanice byl i vagonek, které tady dříve používali. Když jsme dojeli dolů tak jsme šli procházkou deštným pralesem.
Cestou jsem viděl spoustu různých stromů a ptáka Lyrebirds, vypadal trochu jako vypelichaný páv. Průvodce co tam šel s jednou skupinou říkal, že ho moc často v přírodě není vidět, že se schovává. Cesta také vedla okolo toho původního dolu. Byla tam socha horníka a koně táhnoucího vůz s nákladem. Prý to bylo ve skutečné velikosti. David byl mnohem větší než ten horník a já jen o něco menší. Také tam byly poházené zbytky různého důlního nářadí a vozíků.
7
Pak jsme došli ke Scenic Cable Car. Ta vede z údolí Jamison Valley zpátky na vrchol srázu a je dlouhá 545 metrů. Jede po ní jedna prosklená kabina. Tou jsme jeli zpátky nahoru do hlavní budovy. Cestou jsem viděl Katoomba Falls, Three Sisters, prales a několik dalších skalních věží jako třeba Orphan Rock. Hned jsme zase jeli dolů a pokračovali zbytek cesty pralesem zpátky k železnici Scenic Railway. Tou jsme jeli zase nahoru. Cesta nahoru se mi líbila mnohem víc než dolu. Ta cesta nebyla tak rychlá a lidi tolik nekřičeli.
Od Scenic World jsme jeli do městečka Leura a k vodopádům Leura Cascades. Nejdříve jsme se šli projít k vodopádům. Cestou jsme viděli řeku a různé malinké vodopády. Také kolem cesty bylo několik starých lamp, ale už asi nefungovali. Chtěli jsme jít okruh a
k vodopádům Bridal Veil Falls, ale cesta byla zavřená. Tak jsme se museli vrátit stejnou
cestou zpátky. Po procházce jsme si piknik. Byl tam také drzý papoušek Kakadu. Pořád kolem hopsal a loudil jídlo. Pak nám skoro ukradl celý balíček sušenek. Proklovl ho a držel v zobáku. Podařilo se nám mu ho ale sebrat.
Potom jsme pokračovali autem asi 10 km do Minnehaha Reserve a šli jsme k vodopádům Minnehaha Falls. Chtěli jsme se koupat v jezírku pod ním. Cesta vedla kolem říčky přes Yosemite Creek a po kraji 8
kaňonu. Cesta byla místy hodně úzká a kus jsme taky museli jít křovím a museli jsme odhrnovat větve stromů. Došli jsme ale asi do 3/4 na vyhlídku naproti. Cesta dolů pod vodopád k jezírku byla hrozně uzounká a vedla
prudce dolů. Vypadalo to nebezpečně. Nebyla moc udržovaná, schody a některé zábradlí bylo rozpadlé. Tak jsme se od vyhlídky zase vrátili zpět. Cestou jsme se chvilku čvachtali v té říčce pod malinkatým vodopádem. Voda byla hrozně studená.
Chtěli jsme vidět ještě spoustu míst, ale už bylo asi 6 večer. Tak jsme se dojeli podívat jen na vyhlídku do Blackheath. Tam se dá jít také na
spoustu několikahodinových procházek. Už se ale šeřilo. Tak jsme se jen z té vyhlídky dívali na druhou stranu Blue Mountans. Už zapadalo slunce a tak jsem se koukal se jak se jejich barva mění Potom už byla tma a jeli jsme zpátky so Sydney.
9
V neděli 6.12.2015 ráno jsme jeli ferry z Parramata do Sydney Harbour. Loď jede nejdříve po řece Parramatta River a pak v zátoce vjede do Tasmanova moře. V přístavu jsme vystoupili z lodě a po nábřeží jsme šli Sea life akvárium. Naproti bylo vidět několik starých plachetnic a vojenské lodi z námořního muzea. V Sea life akváriu jsem viděl hodně různých mořských
ryb, medúzy, mořské koníky a mořské hvězdice. Konečně jsem tam také viděl několik Platypus (ptakopysk – je to savec, ale klade vajíčka. Také je to obojživelný živočich. Žije v Tasmánii a východní Austrálii. Tělo je dlouhé 30 až 40 centimetrů a široký plochý ocas 10 až 15 cm a je pokryt hnědou kožešinou. Na nohách má plovací blánu a jeho čenich připomíná zobák kachny). Potom jsme šli do podmořského tunelu, tam okolo plavalo spousta žraloků a rejnoků. Také jsem viděl krmení Dugonga. Je to světle šedý mořský savec velký asi 2 až 3 metry. Živí se mořskými rostlinami, ale tam ho krmili salátem. Také má přezdívku Sea cow (mořská kráva). Potom jsme se šli podívat do observatoře. Je na kopci Observatory Hill a zahájila provoz v roce 1858, od roku 1982 je tam muzeum astronomie. Nejdříve jsme se dívali na Time Ball (časová koule). To je taková velká žlutá koule na věži observatoře. Každý den v jednu odpoledne jí vytáhnou nahoru a pak spadne zpět dolu. Dřív sloužila k seřízení přesného času pro lodě a pro poštu na Martin Place. Původně spadnutí koule doprovázel ještě výstřel z děla pro upozornění, že bylo třináct hodin. Potom jsme šli dovnitř a tam jsme se dívali na 3D film o vesmíru „ Bigger than big“ (O porovnání velikosti Měsíce, planet, hvězd a galaxií. Bylo tam porovnání Slunce a největších známých hvězd. Naše Slunce vypadalo jako zrnko písku.) a „Extreme places“(Ten byl o extrémních místech v naší sluneční soustavě a o měsících Jupitera a Saturnu.).
10
Potom jsme šli do severní kopule k velkému počítačem řízenému teleskopu. Tam nám o něm paní z observatoře povídala a také o tom co můžeme vidět. Požádala Davida o otevření té kopule a potom jsme se ním mohli podívat na slunce. Protože byl ale den, tak jsme se nemohli dívat tím
největším, ten je jen pro noční pozorování hvězd. Dívali jsme se jen takovýma menšíma na boku teleskopu. Na těch měla dané filtry pro pozorování slunce. Jedním jsme viděli sluneční skvrny a druhým A coronal mass ejection (CME) (výron koronární hmoty). Moc se mi to líbilo. Potom jsem já mohl tu kopuly zase zavřít a šli jsme se podívat do jižní kopule. Tam je historický teleskop z roku 1874, je to nejstarší funkční dalekohled v Austrálii. Od observatoře jsme šli k mostu Harbour Bridge a do čtvrti Rocks. Tam byl zrovna vánoční trh a bylo tam spousta hezkých věci. Moc se mi líbilo, jak jeden pán maloval obrazy. Nemaloval je ale štětcem, ale sprejem a kousky papíru. Maloval krásné planety, vodopády a stromy. Potom jsme šli na metro je a jeli k Town Hall. Tam jsme si prohlédli kostel St Andrew´s Cathedral, který byl minule zavrčený. Ještě jsme se šli podívat do budovy The Queen Victoria Building na ty dvoje hodiny. Zrovna totiž bylo před celou hodinou, tak jsme chtěli vidět ty měnící se obrazy. Pak už jsme šli na nádraží a jeli vlakem zpátky do Parramaty. V Parramatě jsme se šli ještě chvilku projít po městě. Čtvrť Paramatta je asi 23 km od centra Sydney. Byla založena v roce 1788 stejně jako Sydney. Protéká tam řeka Parramatta River. Je tam několik historických budov jako Old Government House (sídlo guvernéra) z doby kdy byla Parramatta hlavním městem kolonie Nový Jižní Wales nebo kostel St Patrick's Cathedral 1836. 11
V pondělí 7.12.2015 ráno jsme si zabalili kufry. Odlétali jsme až večer, tak jsme se ještě jeli podívat do Botany Bay NP. Je to asi 13 km jižně od centra Sydney u zátoky Botany Bay. V zátoce Botany Bay zakotvil 29. dubna 1770 kapitán James Cook s lodí Endeavour při cestě z Nového Zélandu. Jako první Evropan vstoupil na australskou půdu a setkal se tam s domorodci. Pak ještě zakotvil v zátoce Port Jackson (Sydney Harbour) a zakreslil je do map. Později Britové plánovali Botany Bay jako místo pro založení trestanecké kolonie.
Nakonec jí ale založili o několik kilometrů severněji v malém zálivu Sydney Cove u Port Jackson.
Z několika vyhlídek jsme se dívali na moře a skály. Vlny narážely do těch vysokých skal a moře bylo napěněné a vypadalo to, jako když se vaří. Některé ty skály nahoře vypadali jako poskládané z tenkých plátků. Také jsem se díval, jestli zase neuvidím nějaké velryby. Viděl jsem i startovat letadla z letiště Sydney. To je na opačné straně zátoky Botany Bay a jeho dvě přistávací dráhy sahají až do zátoky.
Potom jsme jeli do městečka Cronula na pláž Cronulla Beach a tam jsme se koupali v moři. Bylo tam upozornění na Blue ringet octopus. O té jsem se učil ve škole. To je malá žlutá chobotnice s modrými kroužky. Žije na skalách u kamenitých plážích a korálových útesech v Tichém a Indickém oceánu od Japonska do Austrálie. Nejvíce žije v Austrálii v New South Wales. Je považována za jednoho z nejvíce jedovatých mořských živočichů. Je velká jen 12 až 20 cm, ale když jí vyprovokuješ tak je pro člověka nebezpečná a dokáže ho zabít během několika minut.
12
Asi hodinu jsme se koupali a pak jsme si dali na pláži piknik. Z pláže už jsme museli jet na letiště a vrátit auto. V sedm večer jsme odlétali ze Sydney. Odlétalo ale zrovna spousta letadel, tak jsme museli dost dlouho stát na ranveji v pořadí. Kolem nás startovalo jedno letadlo za druhým. Asi za 20 minut už jsme odstartovali i my. Cestou jsem z letadla viděl krásné nadýchané mráčky a nad nimi červeno žluto oranžový západ slunce. Bylo to moc krásné. Cesta trvá sice asi 3 hodiny, ale kvůli časovému posunu jsme v Aucklandu přistávali o půlnoci. Při přistání jsem viděl krásně svítit Auckland. Domů jsme přijeli a si ve 2 hodiny v noci a ráno jsem pak sel do školy.
Další týden přiletěla na návštěvu teta z Melbourne. V pátek 18.12.2015 jsem s Davidem a tetou šli do Howick Historical Village. Je to asi 2,5 km od našeho domu. Prohlédli jsme si různé staré domky a školu. Taky tam bylo několik starých vojenských stanů. Také jsem tam viděl různé historické oblečení a šperky. Tentokrát jsem si tam ale nemohl vyrobit
ani svíčku ani provaz nebo něco jiného. Asi dně hodiny jsme se tam procházeli a všechno si prohlédli. Potom jsme šli domů.
13
V sobotu 19.12.2015 ráno jsme jeli všichni autem do Devenportu. To je část Aucklandu. Tam jsme šli na ferry a jeli asi hodinu na ostrov Rangitoto. Rangitoto Island je sopečný ostrov v zálivu Hauraki u Aucklandu. Je asi 5,5 km široký a je to orientační bod z Aucklandu. Vidíme ho i z našeho balkonu. Má symetrický sopečný
kužel. Je vysoký 260 metrů. Rangitoto vzniklo
sopečnými výbuchy. Ty začínají asi před 6000 lety a poslední erupce byla asi před 600 lety. Je tam největší les Pohutukawa stromů na světě. Ty v létě krásně červeně kvetou. Také se jim tady říká vánoční strom. Hned vedle je ještě ostrov Motutapu a je s ním propojený. Normálně jezdí loď do přístavu Rangitoto Wharf. Tam je ale dost otevřené moře. Bylo trochu rozbouřené moře a tam nás dovezli do přístavu Islington Bay Wharf. Ten je chráněny proti vlnám. Je totiž v zátoce mezi ostrovy Rangitoto a Motutapu. Nejdříve jsme šli asi hodinu a půl na vrchol sopky Rangitoto. Cestou jsem viděl spoustu sopečných kamenů a
ztuhlou lávu. Všechno kolem bylo šedo černé. Také tam rostlo hodně stromů Pohutukawa. Ty rostou klidně uprostřed té ztuhlé lávy. Bylo to moc pěkné. Potom jsme museli vyjít ještě 300 schodů nahoru na vrchol. Byl tam krásný výhled na záliv s Aucklandem. Viděl jsem tam také kráter sopky. Teď je v něm už ale vyrostlých spousta stromů. Potom jsme šli asi hodinu prudkou cestou dolů. Tou se normálně chodí nahoru, protože vede v toho přístavu, kam jsme měli dojet. Cestou jsme si prohlédli několik informačních cedulí o sopce Rangitoto a jeho vzniku. Potom jsme došli do toho přístavu 14
Rangitoto Wharf a prohlédli jsme si to tam. Bylo tam zbytek nějaké brány a domečků. Dříve na ostrově totiž bydleli lidé a za druhé světové války tam byla vojenská základna. Nový Zéland
se bál napadení, tak tam bylo stanoviště pro ochranu Aucklandu. Ted už tam ale nikdo nesmí bydlet. Ostrov je vyhlášen za přírodní rezervaci. Také jsme si tam přečetli informace o přírodě na ostrově, o lidech, kteří tam bydleli a o té vojenské základně. Z přístavu jsme pokračovali asi dvě hodiny zpět do zálivu Islington Bay. Tam jsme museli ještě asi 20 minut počkat na ferry a jeli zpátky do Devenportu. Celý den jsme měli hezké počasí. Moc se mi ten výlet líbil.
V neděli 20 prosince ve 2:30 jsem s mým bráchou Davidem jel na FLOW CAMP. Flow je místo kde dělám Parkour, Brake dance, Tricking a Circus. Jeli jsme do tábora u vodopádů Hunua Falls. Do campu jsme jeli asi hodinu. Každý den dopoledne a odpoledne jsme měli trénink a učili se různé věci. Také jsme tam měli různé soutěže a večer taborák. Moc se to všechno líbilo. Z kempu jsme se vrátili ve středu 23.12. odpoledne. Druhý den pak už byl Štědrý den.
V sobotu 26.12.2015 brzo ráno teta odletěla zpátky do Melbourne. Já jsem pak byl s krasobruslařským klubem na sausage sizzle. To je opékání a prodávání klobás. Vyděláváme tím peníze na různé akce a třeba i na závody.
Zatím ahoj
Štěpán z konce světa
15