Scénář výstavy: A co jsi nosila ty, babi?

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

Ústav archeologie a muzeologie

studijní rok 2010/2011

Anna Kračmarová posluchačka 3. ročníku muzeologie

Scénář výstavy: „A co jsi nosila ty, babi?“ Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch, Ph.D. Brno 2011

Prohlašuji tímto, ţe jsem diplomovou bakalářskou práci na téma Scénář výstavy: „A co jsi nosila ty, babi?― vypracovala samostatně, pouze s vyuţitím literatury a pramenů v práci uvedených.

V Brně dne 30. dubna 2011

Poděkování: Chtěla

bych

poděkovat

vedoucímu

diplomové

bakalářské

práce

panu Mgr. Otakaru Kirschovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při tvorbě této práce. Dále děkuji Mgr. Lence Jičínské, Mgr. Petru Jičínskému, pamětnici Věře Novákové, souboru Škrpál, Ing. Jiřímu Prokopovi, Václavu Kračmarovi, DiS, Mgr. Aleně Ţákové, rodině Juránkové a Smetanové, S. Lojdové, V. Kovářovi, etnografkám Silvě Smutné a Mgr. Evě Tomášové.

6

Obsah OBSAH ..................................................................................................................................... 6 I. ÚVOD ..................................................................................................................................... 6 II. MORAVSKÉ BUDĚJOVICE A PODHORÁCKO .................. CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. III. KROJ V MORAVSKÝCH BUDĚJOVICÍCH........................ CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.1. KROJ – POKUS O RÁMCOVÉ VYMEZENÍ POJMU ........... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.2. POPIS KROJŮ POUŢÍVANÝCH V MORAVSKÝCH BUDĚJOVICÍCH V PRŮBĚHU DEVATENÁCTÉHO A DVACÁTÉHO STOLETÍ ................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.2.1. Popis kroje uţívaného do počátku 20. stol. Podhorácký kroj ......Chyba! Záložka není definována. 3.2.2. Popis kroje uţívaného během 20. stol. Kyjovský kroj ......... Chyba! Záložka není definována. 3.3. VÝVOJ KROJE V MORAVSKÝCH BUDĚJOVICÍCH ......... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3.3.1. Stav před rokem 1900 ...................................... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2. Období let 1900-1949 ...................................... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2.1. Podoba, získávání a uţití kroje ......... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2.1. Slavnosti ........................................... Chyba! Záložka není definována. 3.3.2.1. Uţití kroje při divadelních hrách...... Chyba! Záložka není definována. 3.3.3. Roky 1949-2000 ............................................... Chyba! Záložka není definována. 3.3.3.1. Podoba kroje .................................... Chyba! Záložka není definována. 3.3.4. Období let 2000-2011 ...................................... Chyba! Záložka není definována. 3.3.4.1. Soubor Škrpál ................................... Chyba! Záložka není definována. 3.3.4.2. Půjčovna krojů.................................. Chyba! Záložka není definována. IV. POSLÁNÍ A KONCEPCE VÝSTAVY ......... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.1. Výstavní prostory ........................................................ Chyba! Záložka není definována. 4.2. Výtvarné řešení ........................................................... Chyba! Záložka není definována. 4.3. Propagace.................................................................. .Chyba! Záložka není definována. 4.4. Doprovodné programy ................................................ Chyba! Záložka není definována. 4.5. Finanční zajištění ........................................................ Chyba! Záložka není definována. V. SCÉNÁŘ ............................................................ CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 5.1. Obsah panelů ............................................................... Chyba! Záložka není definována. 5.2. Obsah vitrín ................................................................. Chyba! Záložka není definována. 5.3. Solitérní exponáty ........................................................ Chyba! Záložka není definována. 5.3.1. Figuríny ........................................................... Chyba! Záložka není definována. 5.3.2. Trojrozměrné předměty ................................... Chyba! Záložka není definována. VI. ZÁVĚR .............................................................................................................................. 60 RESUMÉ ................................................................................................................................. 62 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ............................................................................ 63 PŘÍLOHY ............................................................. CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA.

7

8

I. Úvod

Cílem mé bakalářské diplomové práce je vytvoření scénáře výstavy „A co jsi nosila ty, babi?“. Návštěvník se seznámí s podobou a uţíváním krojového oděvu během posledních dvou století v Moravských Budějovicích. Při návštěvě doprovodných programů se setká s ukázkou lidových tanců, hudby a tvorby kroje. Výstava by měla slouţit k tomu, aby ve městě napříště nedocházelo k mylnému uţívání krojů z jiných etnografických oblastí a předešlo se „přešlapům“ při tvorbě a šití kroje, které mohou vznikat při neznalosti krojových prvků. Místním občanům by měla pomoci s větší identifikací s regionem Horácka a Podhorácka, a to prostřednictvím lidové kultury (krojů, zvyků). Námětem při výběru tématu práce mi byla snaha folklorní skupiny Škrpál, jeţ ve městě v poslední době působí, najít historicky doloţený výskyt kroje ve městě, podle kterého lze ušít oděv, pro jejich taneční vystoupení. V počátcích mne často napadala otázka, zda je moţné vypátrat původní moravskobudějovický kroj, popř. jak vypadal? V průběhu první části práce se stručně seznámíme jak s historií samotného města, tak s etnografickou oblastí Horácka (Podhorácka). Druhá kapitola se bude zabývat popisem podoby lidových krojů, které se v Moravských Budějovicích hojně vyskytovaly (kyjovský kroj) popř. měly vyskytovat (podhorácký - horácký kroj). Součást tohoto oddílu tvoří také dílčí analýza vývoje lidového oděvu ve městě. Text je dále členěn na čtyři období (před rokem 1900, léta 1900-1949, 1949-2000 a období let 2000-2011). Toto dělení jsem zvolila na základě odlišného uţívání a podoby kroje v jednotlivých obdobích. Třetí kapitola je věnovaná koncepci a poslání výstavy. Výstava je v poslední části práce blíţe rozpracovaná scénářem. Vzhledem k tomu, ţe se danou problematikou odborná literatura zabývá jen dílčím způsobem (myšleno oblastí Moravskobudějovicka),1 tvoří součást práce vlastní výzkum zabývající se výskytem lidových krojů v Moravských Budějovicích od počátku 20. stol.

1

Např. SVOBODOVÁ, Vlasta. O lidovém kroji. In NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská : Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 385–392. 65 sv. ISBN 8085048-75-2.

9

Jeho cílem byla dokumentace lidového oděvu vyskytujícího se ve městě v průběhu doby aţ po současnost; popř. druh příleţitostí, při kterých byl pouţíván. Při výzkumu jsem vyuţila prameny pobočky Státního okresního archivu Třebíč v Moravských Budějovicích (pamětní knihy města, kroniky škol, fotografie aj.). Dostupnou literaturu (především při hledání informací o okolí),2 fotografický materiál a vzpomínky pamětníků, ochotných se o ně se mnou podělit.3

2

Např. MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj. 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 3 Např. Pamětnice a perníkářka Věra Nováková.

10

II. Moravské Budějovice a Podhorácko

Moravské Budějovice se nachází asi 25 kilometrů jiţně od Třebíče, na bývalé Císařské cestě z Prahy do Vídně a Haberské stezce (spojnice Čech a Moravy).4 Nadmořská výška města je 465 m n. m. První písemná zmínka o obci se objevila roku 1231. Roku 1307 přichází do Budějovic Lichtenburkové (jeţ v okolí vlastnili hrad Bítov a vystavěli Cornštejn). Během 16. stol. město získávají Valdštejnové. Za jejich panování byla v obci vystavena nová věţ kostela, nový hřbitov, vodovod, vydláţděno náměstí. Posledními majiteli města byli Wallisové (od roku 1736-1848). Zámek byl do roku 1945 ve vlastnictví neteře Josefa Walese - Anny Marie Salmové, provdané Schaffgotschové.5 Mezi obyvateli Moravských Budějovic bychom našli jak zemědělce, tak řemeslníky. Na trzích, jeţ se zde běţně konaly, se objevovali místní i okolní prodejci. V současnosti se ve městě nachází muzeum řemesel, a to mimo jiné prezentuje pekaře, zámečníky, pilníkáře, perleťáře aj. Chloubou města jsou také opravené Masné krámy, v nichţ se nachází expozice venkovských řemesel (košíkář, kolař, řezník, podkovář aj.). Etnografické hranice město řadí spíše do oblasti Podhorácka. Pomezí moravského Horácka a Podhorácka se určovalo a určuje velmi sloţitě. Karel Josef Jurende stanovil roku 1815 hranici těchto oblastí obcemi Březová, Mohelnice, Štíty, Rudá, Litovel, Plumlov aţ ke Slavkovu, jiţně Ţidlochovicemi, Pohořelicemi, Moravským Krumlovem, Jevišovicemi a Slavonicemi. Jihlavsko, díky jeho německému osídlení vyčlenil zvlášť.6 Toto členění je zajímavé v porovnání s dnešní etnografickou hranicí (viz obr. č. 1). Na obrázku je patrné, ţe byla do této oblasti K. J. Jurendem zařazena i část dnešního Znojemska. Město podle sborníku „Moravskobudějovicko, Jemnicko“ patřilo do oblasti Horácka, pamětníky zvané „Dolsko“.7

4

MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Středověké město. In FIŠER, Rudolf, NOVÁČKOVÁ, Eva. Dějiny Moravských Budějovic. 1. vyd. Třebíč : FIBOX s. r. o., 1997, s. 31. 5 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk, NOVÁČKOVÁ, Eva, FIŠER, Rudolf, GREGOR, František. Rozkvět měšťanské společnosti; Od poddanství k občanským svobodám. In FIŠER, Rudolf, NOVÁČKOVÁ, Eva. Dějiny Moravských Budějovic. 1. vyd. Třebíč : FIBOX s. r. o., 1997, s. 41-173. 6 J.*** de [K. J. Jurende] : Grundrisse zur Ethnographie Mährens. Moravia, 1815, s. 81. 7 SVOBODOVÁ, Vlasta. O lidovém kroji. In NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská : Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 385. 65 sv. ISBN 80-8504875-2.

11

Obr. č. 1 Mapa Horácka a Podhorácka8 Obyvatelé Horácka a Podhorácka pařili do chudší oblasti a to především díky nepříznivým klimatickým podmínkám (tuhé a dlouhé zimy, kopcovitá v místech horská oblast atd.). Ţivot člověka byl, jako i v ostatních oblastech českých zemí, úzce spjat jak s přírodou, tak s církví. Dodrţovala se řada zvyků, obyčejů, tanců a lidová slovesnost. Nářečí hanácké sahalo téměř do všech koutů kraje, kromě Jihlavska. Typickým zdrojem obţivy bylo především zemědělství, ale své zastoupení měla i řemeslná výroba. Pěstovaly se brambory, řepa, téměř všechny druhy obilnin,9 len, jenţ se dále zpracovával na lněné plátno, konopí aj. Choval se dobytek a koně, provozovalo povoznictví aj.10

8

Folklorní mapa Moravy: folklorní regiony, památky, festivaly, výroční obyčeje, regionální lidová hudba. Brno: Gnosis, 2002. Výřez z celé mapy. 9 MACKERLE, Jaroslav, TOVÁREK, František., VACOVÁ, Pavla. In Moravskotřebovský okres : vlastivěda Jevíčska, Svitavska a Moravskotřebovska. 1. vyd. Jevíčko : František Kučera, 1946, s. 64. 10 JANČÁŘ, Josef a kol. Vlastivěda moravská: země a lid. Lidová kultura na Moravě. Stráţnice : Ústav lidové kultury; Praha : Muzejní a vlastivědná společnost, (Nová řada; Sv. 10) 2000, s. 13. ISBN 80-86156-31-1 (ÚLK) ISBN 80-7275-005-4 (MVS).

12

III. Kroj v Moravských Budějovicích

3.1. Kroj – pokus o rámcové vymezení pojmu

K vysvětlení významu slova „kroj“ poslouţí Ottův slovník naučný z roku 1900, jeţ nám lépe přiblíţí dobu, kterou výzkum začíná: „Kroj, kostym, značí v uţším smyslu zvláštní, určitým kulturním národům a určité historické době vlastní způsob strojení se, předem šacení. (…) Dále jest třeba lišiti mezi krojem národním (lidovým) a krojem módním. K. národní je ovšem velmi důleţitým projevem samobytné národní kultury hmotné i umělecké, ale zde pouštím ho ze zřetele, poněvadţ pojednává se o něm u kaţdého jednotlivého národa zvláště. Jen tolik jest zde poznamenati, ţe postupem civilisace za k. národní čím dál tím více nastupuje k. módní (kosmopolitický) – jenţ sám na konec stává se střízlivým, bezbarvým a duchaprázdným moderním šatem, jak ho známe z XIX. stol. Civilisace, jak niveluje všecko, ničí i barevný národní k. zatlačujíc ho do krajin stále odlehlejších a vypuzujíc ho na konec i ze samého lidu, v němţ se naposledy udrţoval. (…)―11 Lidový oděv je nověji charakterizován v Národopisné encyklopedii: „Lidový oděv, souborné označení pro oděvní součástky lidové komunity. Vyznačuje se charakteristickými znaky, kterými se liší od historického kostýmu; vzniká a vyvíjí se anonymně, jen zvolna přijímá nové prvky, formuje se na určitém území, v posledních staletích stále jasněji vymezeném. Pojem l. o. se často ztotoţňuje s výrazem kroj. (…) Je spjat s konkrétním geografickým prostředím, které poskytuje materiál k jeho zhotovení a podmiňuje určitou konstrukci oděvu. S tím někdy souvisí způsob zaměstnání, kterému je oděv uzpůsoben. (…)―12 Význam slov „kroj“ a „lidový oděv“ se v různých dobách lišil. Kroje byly dříve oděvy nošené jak v běţném ţivotě, tak při výjimečných příleţitostech, postupně byly z měst a obcí vytlačovány a nahrazeny módou, jeţ zcela pohltila trh. Lidový kroj se dnes chápe výhradně jako oděv uţívající se při slavnostech a lidových zvycích (stavění máje, hody, Velikonoce, taneční vystoupení aj.) 11

Ottův Slovník naučný : ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. XV. díl. Praha : J. Otto, 1900, s. 235. BROUČEK, Stanislav, JEŘÁBEK, Richard, TYLLNER, Lubomír, HOLÝ, Dušan a kol. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. sv. Praha : Mladá fronta, 2007, s. 498. 12

13

3.2. Popis krojů používaných v Moravských Budějovicích v průběhu devatenáctého a dvacátého století

Je důleţité si nejprve přiblíţit podobu oděvů, jeţ se ve městě vyskytovaly či vyskytují.13 V první řadě to byl kroj podhorácký (nebo horácký). Podhorácko, jak sám název přibliţuje – „pod Horácko“, mělo do jisté míry společné prvky s Horáckem (proto se podhoráckému kroji nevěnuje taková pozornost, jako kroji horáckému). Ačkoli o něm zmínky ve městě dochované nemáme, je více, neţ pravděpodobné, ţe se zde (horácký či podhorácký) kroj dříve vyskytoval. Z okolí doklady známe, např. z Telče.14 Během 20. stol. se ve městě setkáváme s uţitím kyjovského kroje. Proto je zapotřebí popsat oba typy (horácký a kyjovský). Při popisu jednotlivých oděvů uţívám rozdělení na ţenský, dětský a muţský kroj. 3.2.1. Popis kroje užívaného do počátku 20. stol. Podhorácký kroj

Horácký kroj se i přes svou odlišnost v jednotlivých částech kraje pozná podle prvků shodných pro většinu oblasti. Původní kroj nebyl ve městě dochován, z toho důvodu postačí poukázání na horácký kroj, i kdyţ jsme v podhorácké oblasti (prvky obou oblastí jsou podobné). Tento kraj nenabízel finanční moţnosti, jako kraje bohatší (Kyjovsko, Horňácko atd.).15 Kromě primárního rozlišení kroje na ţenský, muţský a dětský se dále dělí na pracovní (všední), sváteční (určený k příleţitostem mše svaté, křtům atd.), zimní a letní. Specifickou podobu mělo ošacení určené ke svatbě. Dívka si ho sama vyšívala dopředu několik let proto, aby se v tento den oblékla do nového (tato zvyklost přetrvala dodnes. Jen málo ţen si obleče ve svatební den oděv uţívaný při více příleţitostech). Oděv pracovní byl praktický, nenáročný na údrţbu a z levnějších materiálů. Při práci

13

Pozn.: Viz podkapitoly 3.2.1. a 3.2.2. MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telečska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj, 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 15 Pozn.: Viz obr. příloha č. 1 a 2. 14

14

se uţívaly

také

součásti

původně

sváteční,

jeţ se v tomto

případě

donosily

a spotřebovaly.16

Obr. č. 2 Ukázka horáckého kroje17

Ţenský oděv Sváteční ţenský oděv obsahoval spodní košilku (spodní prádlo), bílou košili (s nabíranými, bíle bohatě vyšitými rukávy sahající k loktu, staţené tkalounem či pentlí) s krádlíkem18 (límeček bez řasení s bílou výšivkou, nasazoval se zvlášť především z praktických důvodů), spodní sukně (= spodničky, jejich počet se pohyboval v rozmezí od 3 do 10)19 a vrchní sukni nejčastěji z hedvábí, batistu, vlněné látky nebo 16

Pozn.: Oděv původně určený ke svátečním příleţitostem časem zestárl či byl obnošený natolik, ţe mohl poslouţit ještě jako pracovní. V tom případě došlo k jeho naprostému opotřebení aţ degradaci. Lidé šetřili a snaţili se neplýtvat penězi. Také se různě upravoval, aby se mohl donosit. Oděv po starším sourozenci se zabral a tak ho mohl nosit i mladší, kterému se časem zabrání povolilo a tak mu slouţil déle. Na chodidlové části punčoch se našívaly další pevnější vrstvy, díky nimţ se zamezilo brzkému opotřebení a tak vydrţely delší čas. Lidé byli šetrní i v manipulaci s drahými látkami. V případě, ţe vrchní sukně byla z drahé látky se mohlo přistoupit k tomu, ţe v její přední oblasti, kde je kryta zástěrou, mohla být nahrazena levnější látkou. Tím pádem jí nebylo potřeba tolik. Spodní hrana sukní se zakončovala „kartáčem,“ či vlnovkami, aby se zamezilo opotřebení látky. Při delších pěších cestách, hlavně do kostela, si dívky sukně přidrţovaly výše ze stejného důvodu aj. 17 Pozn.: Soubor Dţbánek, Martínkov : fotogalerie [online]. Soubor Dţbánek, Martínkov : Hody, 2009. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: < http://dzbanek.wgz.cz/image/14946107>. 18 Pozn.: Krádlík na rozdíl od krejzlíku, který se uplatnil spíše na české straně Horácka, byl bohatě řasený. 19 Pozn.: Nejspodnější byla zároveň nejkratší a nejuţší (neřasená a neškrobená). Kaţdá další sukně byla o něco delší, více řasená a škrobená, aby v konečné podobě vytvořily klasickou krojovou postavu (k uţšímu pasu širší boky). Materiál mohl být kanafas (často prouţkovaný – nejprve se nosil jako vrchní sukně pracovního kroje a poté se mohla nosit jako spodnice). Na dolní hraně bývalo většinou bílé vyšívání.

15

modrotisku20 (výhradně jedna, délkou minimálně do půli lýtek, s bohatým řasením především v oblasti zad, směrem ke klínu se řasení ubíralo), na které si ţena oblékla zástěru.21 Na košili se hlavně k tanci nosil pevný ţivůtek (= lajblík, sváteční měl spíše černou barvu, ve všední den z levnějšího materiálu, vyztuţoval se kosticemi, zdobil drobnou výšivkou a zavazoval se vepředu tkanicí směrem nahoru) a přes něj šátek22 (bílé barvy, vyšívaný a z měkkého neškrobeného materiálu, s příchodem pestrých šátků s třásněmi na trh se postupně nahrazovaly „půlky“ právě těmito novými šátky, jeţ byly k dostání na jarmarcích a trzích.). Úpravu hlavy řešily ţeny formou čepců23 (mohly být i bohatě vypracované), později je nahradily šátky (bylo běţnou praxí, ţe ţeny šátky nosily aţ do své smrti, tedy především k práci, aby se chránily před zimou a donosily je tak) různých barev a materiálů (květované, hedvábné aj.), jeţ byly k dostání na trzích.24 Na košili se nosil kromě lajblíku kabátek.25 Postupně byl střih kabátku zjednodušen a dostal název „špenzl“ – ten měl menší výstřih. Jiţ nebyl s kosticemi. Také z kabátku vznikla „kacabajka“, střiţena jednodušším tvarem, vzadu dole měla šůsek. Plína se vázala přes hlavu, hlavně za chladného počasí a byla větší, neţ šátek. Mívala stejnou výšivku jako zástěra. Její cípy se kříţily pod bradou a vzadu se svázaly. Je to obdoba dnešní široké šály, kterou si některé ţeny i dnes v tuhé zimě váţí přes hlavu a okolo krku. Především mladší dívky nosily vlasy sčesané do copánků a do drdolu. Existují prameny popisující právě tyto účesy, které měly více variant. Účes mohl dozdobit věneček (z ţivých či umělých květin), květina či stuha. Celý kroj, hlavně pokud šlo o významnější

20

Pozn.: Barevnost se lišila. Kaţdá ţena měla jiný vkus a vyhovovala jí jiná barva – hlavně nechtěla vypadat stejně, jako jiná selka na vsi. Především se jednalo o tlumené odstíny (vdané a starší ţeny nosily spíše tmavší barvy). Ve spodní části sukně se nacházely buď vodorovné pruhy z tmavého sametu (tzv. sametky), nebo krepinky (vlnovka tmavé barvy často černé)či několika centimetrové zaloţení látky. Viz MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj. 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 21 Pozn.: Zástěra byla původně stejně dlouhá jako vrchní sukně, později se zkrátila o tři palce. Šířku měla individuální podle postavy své nositelky. Měla ji mít šířkou k bokům, aby z předního pohledu nebyla vidět sukně a z pohledu zadního nebyla vidět zástěra. Lišila se samozřejmě podle toho, na co byla uţívána. Vyšívala se horáckými vzory stejnými, jako na plíně. Barevná škála zástěry byla od bílé, přes modrou, tmavočervenou, zelenou,… Vepředu byla mírně nabraná, vzadu se zavazovala a její konce se rozloţily na sukni. Jemnická zástěra bývala vyšita barevně. 22 Pozn.: Trojcípý šátek neboli „půlka“. Cípy se mu zasouvaly za sukně v pase. 23 Pozn.: Obličej lemoval úzkou černou krajkou. V přední části měl stuhu, také tmavé barvy, která byla protaţena a uvázána vzadu. Přes čepec se ještě mohla vázat bílá půlka, jejíţ cípy spadaly na záda. Také se vyskytovaly honosnější čepce právě pro bohatší nebo pro významnější události. 24 MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj. 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. 25 Pozn.: Kabátek měl materiál podle toho, k jakému účelu se nosil. Sahal do pasu, zapínal se háčky, byl vypasovaný a vpředu měl límec. Dlouhé rukávy na ramenou nabrané a u zápěstí těsné. Do výstřihu se mohl klást i menší barevný šátek.

16

událost, byl barevně sladěný (v případě, ţe se ţena chtěla líbit a dbala na to). Ţeny se často zdobily skleněnými korálky. Nosily je těsně u krku v barvě nejčastěji červené nebo černé. Pokud byly z movitější rodiny, mohly si dovolit nosit granáty. K horáckému kroji se nosily bílé bavlněné punčochy (kromě jihlavského kroje). Sváteční obuví byly nízké černé střevíce, těch byl většinou v rodině nedostatek a tak pokud to šlo, tak si je mezi sebou půjčovaly. Ve všední dny se nosilo jednoduché oblečení. Košile byla hrubší (neţehlila se a neškrobila), sukně většinou kanafasová. Přes košili oblékaly ţeny domácí lajblík vyztuţený kosticemi či štípaným rákosem. Bez lajblíku chodily spíše doma, ven si ho oblékaly. Pod kanafasku se často zavázala i obnošená původně vrchní sukně, aby se donosila. Chudší obyvatelé se odívali do nebarvených šatů. Dřeváky slouţily jako obuv na běţný den a práci (v závislosti na počasí). Dětský oděv Dětské oblečení (kromě batolat) bylo zmenšeninou kroje dospělých. Muţský oděv Pokud popis zjednodušíme, tak muţi nosili bílou košili z jemného plátna s nízkým límečkem. Rukávy byly široké, u zápěstí staţené, případně lepší košile mohla mít na zápěstí i krajku a mohla být vyšívaná na prsou. Sváteční vesty (tmavé barvy), jeţ se oblékaly na košile a měly stojáček. Dále nosili krátké či dlouhé kabáty, nejčastěji tmavých barev. Bílé nebo modré punčochy, svátečně střevíce s přezkou či vysoké boty (holínky). Ţluté nebo černé krátké koţenky. Na klopci byly vyšité nebarevnou výšivkou (stejné barvy jako kalhoty). Domácí kalhoty se šily z polovlněných látek. Poměšťování mohlo přinést délku kalhot ke kotníkům. Někde si muţi vázali u krku šátek. Nosili široké koţené opasky. Na hlavu nasazovali široké černé klobouky. Při různých příleţitostech mohli mít přišpendleny na vestě či kabátu rozmarýn či kytičku.

17

Obr. č. 3 Ukázka kyjovského kroje26 3.2.2. Popis kroje užívaného během 20. stol. Kyjovský kroj

Kromě horáckého kroje je nezbytné zmínit kroj kyjovský. I přes to, ţe jeho původ patří do etnografické oblasti Slovácka, byl zde století (dvacáté a z části jednadvacáté) uţíván. Slovácký kroj je stále ţivý, dalo by se říci, nejvíce z celé země. Střih spojuje celou oblast stejně tak, jako je to u Horácka. V jednotlivých regionech se samozřejmě kroj liší. Pro potřebu této práce zmiňuji jen kyjovský kroj, který je oproti výše zmíněnému horáckému pestřejší a bohatší.27 Slovácké kroje vstoupily do většího povědomí lidu v republice po Národopisné výstavě v Praze (1895), na níţ byly prezentovány kroje ze všech koutů země. Jelikoţ je to oděv honosný a líbivý, tak docházelo k tomu, ţe si jej lidé pořizovali i z jiných etnografických oblastí, neţ byla jeho mateřská. Od času výstavy byl dlouhou dobu chápán jako kroj národní. O tom, ţe se začal vyuţívat jinde, neţ na Slovácku (a také ţe docházelo k jeho různým úpravám podle vkusu majitele), svědčí publikace popisující, jak přesně

26

Pozn.: Kyjovské kroje: fotogalerie [online]. Ukázka kyjovského kroje. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: < http://www.kyjovskekroje.cz/pujcovna/ukazky.html>. 27 Pozn.: Viz obr. příloha č. 3.

18

má vypadat. Byly určeny těm, kdo si jej chtějí pořídit (takto se dostal i do Moravských Budějovic). V příručce kyjovský kroj hned v úvodu najdeme: „Tento krátký návod na zhotovení kroje jest dobře míněn zvláště pro městské milovníky krojů, aby si mohli kroje pořizovati podle svých moţností. Jest si jen přáti, aby, chtějí-li a pořizují-li si kroje, dbali všech pokynů.― 28 Slovácko je etnografickou oblastí sousedící s Valašskem, Hanou, Brněnskem, Znojemskem a patří do ní:

Obr. č. 4 Výřez mapy Slovácka29 Hanácké Slovácko

Uherskohradišťsko

Kyjovsko

Uherskobrodsko

Podluţí

Horňácko

Stráţnicko

Kopanice (Moravské)

Luhačovické Zálesí

28

PODLIPSKÝ, Čeněk. Kyjovský kroj slovem i obrazem : K tomu popis [od A. Hudcovké] a střih ke zhotovení. Národohospodářská propagace Československa. Brno, 1945, s. 1-2. 29 Folklorní mapa Moravy : folklorní regiony, památky, festivaly, výroční obyčeje, regionální lidová hudba. Brno: Gnosis, 2002. Výřez z celé mapy.

19

Ţenský sváteční oděv Ţena obléká několik škrobených spodnic zakončených krajkou na spodní košilku. Opět je nejspodnější sukně neškrobená, nejkratší a nejuţší. Následující sukně jsou více řasené, vţdy o kousek delší a škrobené. Na spodnice se obléká červená sukně s vyšitými nebo vetkanými květy (sukně má šíři okolo 5 metrů) a její horní okraj tvoří vyšívaná pentle. Sukně se zavazují na tkanice. Na vrchní sukni přijde zástěra. Ta je buď černá, nebo bílá. Dříve se barvila doma. Černá zástěra má vyšívání červené, bílé, zelené a ţluté. V dolní části zástěry se nachází krajka. Délka zástěry (včetně krajky) je stejná jako sukně. V pase se zavazuje, dvakrát okolo pasu obtočená, pentle se zavázáním vepředu nebo se konce přichytí na bocích. Na nohy se oblékají černé punčochy a nazouvají střevíce či holínky. Košile je na rukávcích bohatě černo-bíle vyšívaná. Rukávce (uvazovány tkanicí) mají materiál z jemnějšího plátna (šifon, batist, mušelín) široké a škrobené. Na košili se špendlí obdélníkový límec s vyšíváním, jako je na rukávcích (bílo-černé). Je nutné jej přišpendlit, aby nedocházelo k jeho sesouvání k jedné či druhé straně. Na košili se obléká vesta (= kordulka) s jednoduchým střihem. Na zádech má tři vyšívaná charakteristická kolečka. Ţeny vdané vlastní bohatší kroj – více vyšívaný (spíše černě na rukávcích a límci), s černou kordulkou. Svobodné dívky nosí spíše bílé výšivky (na límci a na košili), kordulka je převáţně červená. Hlavu nejčastěji zdobí věnečky se stuhami, čepec nebo šátek (červený, černý). Čepec je zdoben jemnou paličkovanou krajkou. Ta se podkládá bleděmodrou či růţovou pentlí. Především čepce vdaných ţen jsou velmi barevné. Stejně jako v jiných oblastech se kroj na různé příleţitosti liší (svatba, křest atd.).30 Dětský oděv je stejně jako na Horácku a v jiných oblastech zmenšeným oděvem dospělých. (Kromě batolecích let). Muţský sváteční oděv V severní oblasti Kyjovska muţi nosí jelenicové ţluté kalhoty, délkou pod kolena. Místo opasku mají stočený šátek. Košile má široké vyšívané rukávy, jeţ jsou staţeny 30

PODLIPSKÝ, Čeněk. Kyjovský kroj slovem i obrazem : K tomu popis [od A. Hudcovké] a střih ke zhotovení. Národohospodářská propagace Československa. Brno, 1945, s. 2-3.

20

manţetami. Na ni se obléká černá vesta s výšivkou na zádech. V jiţní oblasti Kyjovska oblékají tmavomodré soukenné kalhoty, košili s volnými rukávy a typickou krátkou vestu. Na hlavě nosí malý klobouček, popř. v zimě beranici. Svobodní mládenci na nich nosí bílé spíše kratší péro. Obouvají vysoké holínky.31

3.3. Vývoj kroje v Moravských Budějovicích

V Moravských Budějovicích se původní kroj (horácký či podhorácký) nedochoval. To neznamená, ţe by zde krojovaní chyběli. Naopak, hned na počátku století se ve městě objevovala snaha ukázat se v kroji honosném (tehdy národně chápaným kyjovským či jiným druhem slováckého kroje). V tehdejším pojetí znamenal bohatší kroj větší krásu, prestiţ a hodnotu, nehledě na to, z jaké etnografické oblasti pocházel (toto pojetí se od dnešní doby liší. Dnes je snaha uţívat lidové oděvy typické pro danou oblast). V této kapitole si rozdělíme vývoj krojů ve městě do čtyř částí. V první (období do roku 1900) si přiblíţíme události, jeţ přispěly k následnému vývoji krojového oděvu, a to především Národopisnou výstavu v Praze. Další, do roku 1949, je typická uţíváním kyjovských krojů v jejich originální podobě. První polovinu 20. století jsem zaznamenala především

díky

pamětníkům

a

archivním

pramenům.

Třetí

období

zahrnuje

50. léta 20. stol aţ počátek 21. století, v němţ na podobu a dodrţování originality kroje nejsou činěny takové nároky jako v předchozím a následujícím období. V závěrečné kapitole sahající do současnosti se obnovuje snaha o uchování folklóru, barevnosti lidového tance a tradic.

3.3.1. Stav před rokem 1900

Najít původní podobu moravskobudějovického kroje je dnes téměř nemoţné. Zájem o něj a lidové prvky sledujeme, díky dostupným pramenům, z období Národopisné výstavy. Ta měla (velký) vliv na celonárodní chápání folklóru a lidové tematiky. Znamenala jakýsi pomyslný přelom v této oblasti. Její otevření proběhlo v Praze 31

SLINTÁK, Petr. Dějiny kyjovského kroje. In Kyjovské kroje [online]. [B. m.] : [B. n.], [20??]. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: .

21

15. května 1895. Význam této akce spočíval v tom, ţe díky nahromadění lidového materiálu a potřebě uchovat ho, byla zakládána specializovaná oddělení v řadě tehdejších muzeí (např. Františkovo muzeum v Brně zaloţilo lidovědné oddělení roku 1896).32 Předměty z výstavy slouţily muzeím jako nový (či prvotní) sbírkový materiál, stejně jako tomu bylo v Moravských Budějovicích. Výstavy ukazovaly ţivot českého lidu. Na její realizaci se podílel všechen lid, ostatně jak potvrzuje ukázka z publikace „Národopisné výstavy českoslovanské v Praze“: „S láskou a hrdostí pohlíţí celý český národ na Národopisnou výstavu českoslovanskou. Provedení její svědčí překrásně, ţe národ český i ve svých širokých vrstvách pochopuje význam našich zápasů národních a velký odkaz Palackého. Ne s mečem v ruce, ale kulturní silou zvítězíme! Toť heslo pro náš boj, a v boji tom znamená Národopisná výstava českoslovanská velké vítězství — vítězství, které vyvolává obdiv ciziny přes to, ţe jsme je dosáhli v době politického sevření, svýma rukama, svým přičiněním, bez jakékoliv pomoci cizí. Odtud prýští ta hrdost i ta láska, s kterou český lid pohlíţí na novou svoji výstavu.―33 V některých oblastech byl kroj stále ţivý, avšak v některých uţ upadal (pokud v horším případě nezanikl) a hrozilo jeho zapomenutí. Bylo důleţité přesvědčit lid o významnosti zachování lidového oděvu pro budoucí generace. Jiţ před Národopisnou výstavou probíhaly záchranné akce místního etnografického materiálu i na Horácku a Podhorácku, např. v Telči.34 Výstavě z roku 1895 předcházely menší – krajské. Z těch byl potom vybrán materiál pro výstavu velkolepou a celistvou. V knize „Národopisná výstava v Praze“ se dočteme i o průběhu právě menších výstav: „Co se v Čechách theoreticky hlásalo a probíralo, jaký má býti obsah Národopisné výstavy českoslovanské, Morava ujala se věci prakticky. Majíc své zkušenosti z několika místních výstavek národního vyšívání z let sedmdesátých a osmdesátých, přikročila v letě r. 1892 přímo k uspořádání okresních a místních výstavek národopisných. Kdeţto v Čechách byly stálé dotazy, výklady a dorozumívání, co všechno v Národopisné výstavě českoslovanské vystavovati se má či nemá, řekla Morava hned s počátku zcela určitě: »To mám, to dám« — a ukázala hned 32

BRODESSER, Slavomír, BŘEČKA, Jan, MIKULKA, Jiří. Moravské zemské muzeum v Brně. K poznání a slávě země : dějiny Moravského zemského muzea. 1. vyd. Brno : Moravské zemské muzeum, 2002, s. 19. 33 KLUSÁČEK a kol. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha : J. Otto, 1895, s. 9. 34 MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj, 1. vyd. Jihlava: Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983.

22

svými výstavkami, co má a co chce dáti. První výstavka na Moravě byla uspořádána v Kojetíně od 3. do 5. července 1892. A co bylo do ní sneseno a vystaveno? Výšivky, prádlo, koutnice, části krojů, celé kroje, malovaný nábytek, hliněné a skelné nádobí, kolovraty a jiné potřeby a nástroje domácnosti, celá hanácká světnice, knihy, psané ozdobně písaři ze samého lidu, staré listiny s umělými okrasami, staré knihy a nějaká ta mapa a diagram o poměrech obyvatelstva.― 35 V M. Budějovicích se krajská výstava konala roku 1893 ve dnech 7. – 14. září

36

v tělocvičně školy.37 V pamětní knize Moravských Budějovic je poznamenáno, ţe dopis s poděkováním za účast města při Národopisné výstavě byl podepsán vlastnoručně Dr. L. Niederlem. Za účast dostalo město také diplom s pamětní mincí (bronzovou medailí).38 Z výstavky krajské se nám dochovala část karet s popisem exponátů.39 Mezi nimi se objevují krojové součástky (límec, kabátek, čepec aj.). Avšak jakým krojům součástky náleţely, nevíme. Některé předměty z výstavy byly zaslány na praţskou výše zmíněnou výstavu. Nepředpokládá se, ţe mezi nimi byly celé kroje. Zajímavostí je, ţe roku 1946 byly z praţského muzea získány vzory výšivek z Blatnice u Moravských Budějovic, Ţeletavy, Staré Říše atd. Je tedy velmi pravděpodobné, ţe to byly tytéţ vzory, jeţ se do muzea roku 1893 zaslaly. V podobě oděvu nošeným stařenkami do své smrti (i v 50. letech 20. století), můţeme shlédnout prvky horácké a podhorácké. Oděv stařenek obsahoval kabátek a dlouhou sukni. Často si ještě přes ni vázali, hlavně při práci, zástěru, aby si sukni neumazaly. Šátky vázané na hlavě (jeţ můţeme vidět i dnes na hlavách stařenek), dokládají dřívější krojovou součástku – šátek vázaný na hlavě, jeţ nahradil čepce.40 Základním střihem se oděv neliší od horáckého, coţ podle mého názoru dokládá výskyt původního kroje ve městě, a to horáckého (podhoráckého). Postupně docházelo k prolínání (aţ nahrazení) módy do krojového oděvu, a to především u mladšího 35

KLUSÁČEK a kol. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha : J. Otto, 1895, s. 31. Pozn.: Podle Pamětní knihy Moravských Budějovic I. do roku 1920 od Františka Jecha, ale v knize Národopisná výstava v Praze z roku 1895, na str. 31 najdeme datum 1. – 10. září. Důvěryhodnějším zdrojem v tomto případě je pamětní kniha města, protoţe tato výstava ovlivnila chod města nejen několik týdnů před, ale i několik týdnů po konání výstavy a byla to opravdu událost. Exponáty nosili sami lidé ze svých domovů či z vlastní výroby. V měsíci září byl ve městě otevřen i Národní dům, coţ byla druhá velká akce, na které se podíleli občané. Proto je kronikářovo datum povaţováno v tomto případě za přesnější. 37 Pozn.: Některé popisky z výstavy se dochovaly a dokládají, ţe exempláře nepocházely jen z řad místních, ale i okolí (Martínkov, Blatnice aj.). 38 SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic I. do roku 1920, František Jech, (fotokopie), s. 59. 39 Pozn.: Viz obr. příloha č. 4 a 5. 40 Pozn.: Viz kapitola 3.2.1. 36

23

obyvatelstva (stejně, jako je tomu i dnes). Oproti mladým jsou stařenky méně náchylné k neustálým proměnám módy a nosí většinou aţ do své smrti oděv, na který jsou léta zvyklé. Výskyt kyjovského kroje ve městě (od 1. pol. 20 stol.)41 si vysvětluji touhou obyvatel ukázat se v bohatém a honosném oděvu.42 Aby ukázali, ţe i oni cítí potřebu být spojení s národem. Kroj horácký nebyl tak okázalý jako kyjovský. Kyjovský kroj byl navíc po Národopisné výstavě chápán jako národní ba téměř symbolický pro vznikající stát. Od 2. pol. 19. stol. kroj volně přecházel z kategorie běţného uţívání do sváteční (obřadní) a existoval tak současně vedle módních oděvů. V tom nastal převrat – přeměny kroje jako běţného oděvu na symbol. Jeţ nás spojuje do příslušné oblasti, do příslušného národa. 3.3.2. Období let 1900 – 1949 O tom, kdy přesně ve městě došlo k uţívání krojů slováckých místo horáckých (podhoráckých), nevíme. Písemné zmínky ani fotografické památky, pomáhající objasnit tuto situaci, nám dosud nejsou známy. Můţeme vycházet z toho, ţe po Národopisné výstavě, kdy byli lidé plni euforie, dojmů a národní hrdosti, se běţně stával kyjovský kroj součástí městských slavností nejen na Kyjovsku. K zániku původního kroje (k němuţ došlo dříve, neţ roku 1900) jistě přispělo i to, ţe lidové kroje (především ve městech) časem podléhaly městské módě. Jediný a nejstarší doklad, kde najdeme společně kroj horácký s kyjovským v Moravských Budějovicích, je fotografie Národní slavnosti z roku 1913.43 Na zvětšeném detailu si povšimněme vlevo skupinky dívek pravděpodobně v horáckém kroji a vpravo dívky ve slováckém kroji. Je otázkou, zda dívky byly ve městě jen na návštěvě, nebo byly místní, a fotografie je tedy dokladem o výskytu slováckého kroje ve městě společně s horáckým. Jisté je, ţe je to prozatím nejstarší doklad o lidovém kroji v Moravských Budějovicích. Pokud přistoupíme na teorii, ţe dívky vlevo byly místní, pak se nabízí otázka, co se stalo, ţe se kroj najednou přestal uţívat. Proč by se po Národopisné výstavě uţíval kroj chápaný jako důleţitější - národní (kyjovský) společně s horáckým. Další otázkou je, proč by (pokud by kroj horácký byl skutečně místní) oděv nosily jen dívky a v malém počtu. 41

SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic II, František Jech, (fotokopie). Pozn.: Ukázka viz obr. příloha č. 6-15. 43 Pozn.: Viz obr. příloha č. 6. 42

24

Myslím si, ţe tato fotografie není dokladem původního městského kroje. Kdyby se ve městě opravdu dochoval, pak by ho jistě nosila větší část obyvatel (především ta nejstarší) a nejen některé mladé dívky. Mimo to, by se oděv jistě dochoval minimálně do první poloviny 20. stol, kdy by ho záchranné akce místních obyvatel (k nimţ došlo roku 1946) zdokumentovaly. V dalších letech se krojovaní účastní řady kulturních událostí. Postupně se četnost akcí stupňuje. Po 1. sv. válce aţ do 2. světové války zaznamenáváme velký počet krojovaných i akcí, kterých se zúčastnili. Ke vzniku republiky se sešel průvod, v němţ se podle pamětní knihy kronikáře F. Jecha objevil jak kyjovský kroj, tak unikátně chodský.44 Roky meziválečné byly ve znamení radosti, vlastenectví, velkoleposti a pospolitosti.

Obr. č. 5 Detail Národní slavnosti45 Pamětníci se shodují, ţe krojovaní a jejich příleţitostné tancování byla záleţitost spontánní. Scházeli se např. v neděli po obědě v sokolovně, kde tancovali Moravskou besedu.46 Dnes chápeme lidové oděvy a činnost okolo nich odlišně (konkrétně v Moravských Budějovicích jako činnost patřící zájmovému krouţku). Dříve to byl projev národní hrdosti, pospolitosti a veselí. Je zajímavé sledovat tuto proměnu v čase. Období prvorepublikové bych nazvala jako nezištné a obdivuhodné, z toho důvodu, ţe se prvotně jednalo o druh společné zábavy. Krojovaní nebyli sdruţeni do souboru, jenţ by svou činnost organizovaně řídil (vybíral kroje, určoval kde, kdy a za jakých podmínek bude 44

Pozn.: Zmínku o chodském kroji ve městě lze najít pouze jednu, z toho důvodu si myslím, ţe tento kroj měla na sobě dívka, jeţ byla ve městě na návštěvě nebo ho měla vypůjčený od svých příbuzných či známých. 45 Vlastivěda moravská: Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997. 65. sv., s. 506. ISBN 80-85048-75-2. 46 Pozn.: Ze vzpomínek p. V. Novákové. (Mohlo to být i 1x za čtrnáct dní).

25

vystupovat). Po 2. sv. válce zaznamenáváme první proměnu. Jít v kroji na slavnost znamenalo spíše manifestaci za „Masarykův stát.“ Druhy tanců zaznamenaných z tohoto období kromě Moravské a České besedy, jsou tance se stuhami, „královničky“ (druh tance) nebo stavění máje. 3.3.2.1. Podoba, získávání a uţití kroje Někteří občané města vlastnili celistvý kroj (krojové součástky patřící k sobě) a někteří ţádný, ale i přesto měli chuť se v tomto oděvu ukázat. V tom případě se snaţili půjčit od známých jakékoli krojové součástky, jeţ si následně na slavnost oblékli. Z toho důvodu docházelo k míchání krojových součástek. Uţ to nebyl např. kyjovský kroj, ale kyjovsko-hanácký, kyjovsko-ostroţský aj. Kroje místní obyvatelé získávali koupí, půjčováním či vlastní výrobou. Dívky se ve škole učily vyšívat a tak pro ně nebyl velký problém si kroj zhotovit. Těm, které to samy nezvládly, pomohly jiné ţeny (z města, okolí nebo příbuzenstva), jeţ měly více zkušeností. Mohlo se stát, ţe se na kroj vyšil ornament, jenţ se konkrétní dívce líbil, nehledě na to, zda byl shodný s výšivkou patřící k danému kroji. Od pamětníků známe případy ţen, které kroj uchovávaly tak, jak ho zakoupily (neškrobily ho). Samozřejmě, ţe se našly i takové, jeţ si jej samy naškrobily (tato činnost je náročná, vyţaduje určitou zručnost, především při škrobení rukávů, jeţ se dodnes provádí za pomocí balónů).47 Počátkem května roku 1946 se setkaly místní ţeny (industriální učitelka Neubaurová, Trajlerová, Mašková a ţena správce muzea Jechová) za účelem prohlédnutí součástek, podle nichţ měl být vytvořen moravskobudějovický kroj. O tom, ţe moravskobudějovický kroj ve stejném roce vznikl, není pochyb. Potvrzuje to poznámka F. Jecha ve II. pamětní knize města, jeţ datuje účast dívek (J. Kubová, A. Podhrázská, V. Kučerová) v moravskobudějovickém kroji na slavnosti 9. května.48 To, jakou měl oděv podobu, dnes přesně nevíme. Mohl být vytvořen na základě jiţ znovuobnovených (např. telčský) nebo dochovaných horáckých či podhoráckých prvků. V místní pobočce třebíčského státního archivu najdeme nákresy (zřejmě jen některé) horáckých výšivek od E. Neubauerové s poznámkami, např.: „vzor podobný 47 48

Pozn.: Ukázky jednotlivých krojů viz obr. příloha č. 17–21. SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic III. 1939-1955 (září), František Jech (fotokopie).

26

na naší zástěře“49 (je otázkou, zda poznámka znamená význam vzor na „naší“ nově vzniklé zástěře či zástěře dochované, tj. původní moravskobudějovické) či datace „květen 1946“.50 Na nákresu51 je patrná kresba ve spěchu (škrtání počtu kol, kruhů, vzoru, nepřesné tahy aj.). Myslím si, ţe právě tyto vzory byly uţity při výrobě součástek k moravskobudějovickému kroji a na schůzce výše zmíněných ţen prohlédnuty jiţ aplikované na zástěře. Další vzory (blatnický, staroříšský či ţeletavský) z fondu E. Neubauerové byly získány z muzea praţského. Je velkou pravděpodobností, ţe právě tyto vzory byly do Prahy zaslány po krajské výstavce roku 1893 a r. 1946 na vyţádání se předlohy zaslaly zpět. Další zajímavostí je výšivka zřejmě na límci ze soukromé sbírky rodiny Břinkové.52 Stylem je podobná výšivce53 ze vzorků E. Neubauerové. Na fotografii č. 6 si můţeme povšimnout třech dívek vlevo, majících stejný horácký kroj. I přes to, ţe dataci, druh slavnosti a především originál fotografie (abychom ji mohli zkusit díky technice zvětšit) nemáme, můţeme ji zařadit do 40. či 50. let 20. stol. To by znamenalo, ţe tři dívky v popředí jsou výše zmíněné v místním kroji. Místní kronikář F. Jech zapisoval větší počet krojovaných (převáţně i s druhy krojů) do pamětní knihy a v ní se vícekrát horácký kroj (či moravskobudějovický) a kyjovský společně nevyskytuje, neţ právě v květnu 1946. Z toho pramení má domněnka o zařazení fotografie do roku 1946 a kroje třech dívek jako moravskobudějovický. Domnívám se, ţe přesnější informace o podobě „moravskobudějovického kroje,“ budou ještě objeveny. Nemluvě o jejich klíčovosti při pátrání po místním kroji. K ukázce krojovaných slouţí fotografie ze Šibřinek (rok 1946). V nejniţší řadě vidíme ţenu v černém, ta organizovala akci. Ţena s červeným kříţkem byla vedoucí tance. Vlevo nahoře vidíme čtyři muţe vedle sebe v řadě.První dva zleva, podle slov pamětnice V. Novákové, zajišťovali elektřinu, třetí hudbu a čtvrtý kulisy na plese. Na fotografii vidíme tři ostroţské kroje. Pro srovnání se můţeme podívat, jak tento kroj vypadá na barevné fotografii dnes (obr. č. 8 a 9). Zbytek dívek má kroj kyjovský. Jména účastníků jsou díky pamětnici V. Novákové a Brychové zapsány a uloţeny v místní pobočce třebíčského státního archivu.

49

SOkA Třebíč, pobočka Moravské Budějovice. Fond Neubauerová Eliška, neuspořádané, nákresy výšivek. Tamtéţ. 51 Pozn.: Viz obr. příloha č. 47. 52 Pozn.: Viz obr. příloha č. 42. 53 Pozn.: Viz obr. příloha č. 45. 50

27

Obr. č. 6 Neznámá slavnost54

Obr. č. 7 Šibřinky, (1946)55

54

Pozn.: [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: . 55 Státní okresní archiv Třebíč (dále jen SOkA), pobočka Moravské Budějovice. Fond Sokol Tělocvičná jednota MB, inventární číslo (i. č.) 71, Šibřinky, 1946.

28

Obr. č. 8 a 9 ostroţský kroj56 3.3.2.2. Slavnosti Kroje se vyuţívaly především při průvodech a slavnostech. Dále při hraní divadla, vystoupení školní mládeţe aj. Ve většině případů (především v divadle) to uţ nebyl kroj, ale kostým (krojové součástky byly velmi pozměněny nebo smíchány dohromady). Průvody v tomto období byly velkolepé (kromě válečných let nebo v době hospodářské krize). Jezdilo se s alegorickými vozy, selskou jízdou (ta byla ve městě oficiálně zaloţena roku 1925), byly zde zástupy kapely, Sokolů, lidu, radních, hostů, legionářů, a různých městských spolků. Později se přidávali i Orlové (podle druhu slavnosti). Průvody se většinou

chodily

od

„litohořského“

ţelezničního

mostu,

buď

k Sokolovně,

nebo na náměstí, kde se zůstalo na tribuně, ty se stavěly především při významných událostech. Záznamy krojovaných na tribuně se dochovaly.57 Nejčastěji průvody končily na trţišti (v místě dnešního supermarketu Billa).58

56

Pozn.: Obr. č. 8. Ostroţský kroj : postup při oblékání kroje [online]. Ostroţský kroj. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: . Pozn.: Obr. č. 9. Ostroţský kroj : postup při oblékání kroje [online]. Ostroţský kroj. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: . 57 Pozn.: Viz obr. příloha č. 9. 58 SOkA Třebíč: Pamětní kniha Moravských Budějovic I. II., kronikář František Jech, (fotokopie).

29

Byla to aktivita celého města, nejen určité skupiny. Program většinou začínal ráno budíčkem kapely. Na náměstí se konaly proslovy aj. aktivity. Odpoledne se konal průvod, zakončený většinou na Sokolském cvičišti. Na slavnost navazovalo ještě několik aktivit předešlých či následujících (přednáškové, taneční večery, schůze na radnici, mše svatá aj.). To záleţeno na konkrétní oslavě. Dataci a určení fotografie59 (z první návštěvy E. Beneše, roku 1936) pouze předpokládám, protoţe chlapec dole uprostřed drţí vlaječku, na které je fotografie s prezidentovou podobiznou. Moravské Budějovice navštívil dvakrát, roku 1936 a 1947. Následující fotografie60 jsou jiţ datovány (rok 1947). Můţeme srovnat odlišnost kvality fotografie a povšimnout si různorodosti krojových součástek u dětí. 3.3.2.3. Uţití kroje při divadelních hrách Lidový oděv se neobjevoval jen při uţití na slavnostech, ale i v divadle, kdy pomáhá dotvářet danou scénu. Většinou nezáleţí na tom, jaký je to druh kroje (pokud si to přímo konkrétní hra nevyţaduje svou oblastí, určením či přáním dramatika), ale na herci a jeho výstupu. Proto si v této oblasti kostymérky či výtvarníci mohli více dovolit míchat druhy krojových součástek k sobě, nebo je poupravovat podle své fantazie. Kroje slouţily spíše na dotváření scény. Tito lidé mimo jiné věděli, jak bude daná scéna vypadat a co by bylo jistě vhodnější k uţití do dané situace. Neopomeňme i fakt, ţe mohlo dojít k ušpinění či roztrhnutí drahého oděvu během vystoupení, takţe se i z tohoto důvodu mohlo přistoupit na variantu náhrady kroje za kostým (kroje ušitého podle předlohy, ale za uţití levnějších materiálů, bez tak dokonalé výšivky, půjčením některé součástky z pravého kroje aj.).61 3.3.3. Roky 1949-2000 Kroj se v době komunistického reţimu uţíval především na oslavách 1. máje.62 Dále se objevoval na vystoupeních škol či plese československé strany lidové. Roku 1976 byl zaloţen při Městské osvětové besedě soubor Podhoráček, jenţ vystupoval 59

Pozn.: Viz obr. příloha č. 7. Pozn.: Viz obr. příloha č. 10. 61 Pozn.: Viz obr. příloha č. 23–25. 62 Pozn.: Viz obr. příloha č. 26, 27 a 32. 60

30

mimo jiné na oslavách 1. máje a účastnil se soutěţe DFS (Dětské folklorní soutěţe), kde se umístil na druhém místě ze šesti. Zmínky o jeho působení končí rokem 1980.63 Výskyt souboru nám dokazuje, ţe v této době jiţ nebyly lidové tance běţné natolik, jako v první polovině 20. stol. Mládeţi byla poskytnuta řada zájmových činností (hudební, výtvarné, pionýr aj.), kde mohla uplatnit svůj potenciál (dříve aplikovaný v lidovém tanci). Během 2. pol. 20. století začala fungovat městská půjčovna krojů (udrţuje svou činnost doposud). Je moţné, ţe do jejích sbírek přišly i některé kroje pouţívané v 1. pol. 20. stol. Při oslavách v Moravských Budějovicích se objevovaly kromě lidových i tance ruské, exotické64 aj. Je

nutné

zmínit

události

v sousedních

Jaroměřicích

nad

Rokytnou.

Roku 1954 se zde konal 1. ročník festivalu „Horácko zpívá a tančí.“ Události se účastnily soubory Kamenice nad Lipou, Černovice u Tábora, dudácká kapela z Telče, Vratěnín aj., festival se zde konal ještě několik následujících let. V období koncem 20. století nelze opomenout dechový orchestr Budějovanka. Jeţ při svých vystoupeních uţíval horácké kroje.65 Svým působením dodnes (od roku 1991)

reprezentuje

město

v podobě

kaţdoročního

Festivalu

Miroslava

Kratochvíla, na kterém vystupují soubory nejen z České republiky, ale i Slovenska, Rakouska, Švýcarska a Itálie. Od roku 1997 je pořádán ve spolupráci s Městským kulturním střediskem Beseda. Postupně se stal jedním z největších v republice. Dětský orchestr byl zaloţen roku 1984 Miroslavem Kratochvílem. Název Budějovanka pouţívá od roku 1990. Orchestr se účastnil evropského festivalu dětských mládeţnických orchestrů v Dačicích, 27. ročníku Kmochova Kolína. Vystupoval ve Ţďáru nad Sázavou, Kralicích nad Oslavou, Ratíškovicích, Hulíně, Dušanech, rakouském Retzu aj. Vedení bylo po tragické smrti zakladatele postupně převedeno na jeho syna, Miroslava Kratochvíla ml. (od roku 2001). Uměleckým vedoucím se stal Ivo Horký.66 Orchestr tvoří 15 členů. Roku 2003 natočili svůj první hudební nosič: „Nejhezčí lásky.“

63

Městský úřad Moravské Budějovice: Kroniky města Moravské Budějovice z let 1975-1980, Josef Novák. Pozn.: Ukázka zřejmě afrického oděvu viz obr. příloha č. 11. Datace a druh slavnosti nejsou známy. 65 Pozn.: Viz obr. příloha č. 52. 66 Pozn.: V roce 1996 se stal uměleckým vedoucím Milan Petříček, kapelníkem Buhuslav Čtveráček mladší. Poté se vedení ujal Jan Valík a kapelníkem byl Vladimír Čtveráček. 64

31

3.3.3.1. Podoba kroje Sukně se začaly zkracovat, a to radikálně na délku minisukní.67 Mimo jiné se stále nosily kroje zděděné po rodičích a prarodičích (tzn. z 1. pol. 20. stol.).68 U chlapců uţití kroje nebylo časté. Byl nahrazován černými svátečními kalhotami a bílou košilí, případně měli pod krkem uvázanou stuhu (vyšívanou či jednobarevnou). Při vystoupení ve školce se uţívaly různorodé oděvy. Buď takové, kdy dívky měly jen krátké sukýnky a bílou košili a chlapci světlé kalhoty s košilí, mašlí a vyšívanou stuhou v pase.69 Nebo mohly mít dívky kroj velmi podobný kyjovskému a chlapci měli výše zmíněné černé kalhoty a bílou košili (s uvázanou mašlí okolo krku).70 Anebo měli chlapci stejný oděv jako v minulém příkladu71 a dívky měly sukýnky upravené na způsob horáckých vzorů a bílou košili.72 Na dětských vystoupeních (především v mateřských školách) není pro rodiče prioritní kroj, ale děti samotné. 3.3.4. Období let 2000-2011 Snahy o udrţení tradic a folklóru se objevovaly v kaţdém období. Zároveň se v kaţdém období projevovaly rozdílně. Na počátku 21. století to byly aktivity zájmových skupin (Muzea řemesel, Městského kulturního střediska – Beseda, souboru Škrpál aj.).

Lidové tance a folklór byly ve městě zastoupeny na počátku 21. stol.

minimálně. Zájem obyvatel směřoval spíše k činnostem sportovním, uměleckým, skautu, hasičům, vodákům aj. Děti mají nepřeberné mnoţství moţností. Mohou si volit mezi velkým mnoţstvím krouţků. Na oblast tradic, krojů a lidových tanců se tedy trochu pozapomnělo. Obrat nastal během několika posledních let, kdy se zde skupina Škrpál věnuje lidovým tancům.73 Kromě ní tyto snahy mělo i Městské kulturní středisko (dále jen Beseda), které na několik měsíců vyučovalo děti lidovým tancům. Na akcích jako jsou Letnice, Den matek aj., (pořádaných Besedou) vystupují krojované soubory nejen místní ale i z okolí. Pobočka Muzea Vysočiny Třebíč – Muzeum řemesel 67

Pozn.: Viz obr. příloha č. 28. Pozn.: Viz obr. příloha č. 28, v pozadí dívka ve slováckém kroji. 69 Pozn.: Viz obr. příloha č. 31. 70 Pozn.: Viz obr. příloha č. 30. 71 Tamtéţ. 72 Pozn.: Viz obr. příloha č. 29. 73 Pozn.: Viz kapitola 3.3.4.1. Soubor Škrpál. 68

32

v Moravských Budějovicích koná kaţdoročně Řemeslnický jarmark, na kterém se prezentují lidová řemesla i lidové tance. 3.3.4.1. Soubor Škrpál Název Škrpál soubor vyuţívá od léta 2008. Od roku 2002 působil jako volné seskupení nadšenců, kteří se scházeli k tanci Moravské besedy a vystupovali po okolí i za hranicemi. Vystupoval většinou ve dvou kolečkách (tzn. 8 párů). Činnost začali vystoupením na Okresním lidovém plese roku 2002, na kterém vystupovali s 8 páry tanečníků z Martínkova. Díky manţelům Novákovým měl soubor moţnost vystoupit několikrát v Rakousku. Roku 2005 v Kautzenu, dále roku 2006 v Retzu, Laa an der Thaya a Ernstbrunu. Do roku 2008 tancovali výhradně v krojích „kyjovských“ půjčených z místní půjčovny krojů.74 Můţeme zde vidět, ţe si změnili vázání stuh v pase dozadu, místo dopředu či do boků.75 Sukně jsou krátké a málo naškrobené. Spodnice by neměly být vidět pod vrchní sukní a zástěrka by měla být stejně dlouhá jako vrchní sukně. Do roku 2008 byl věkový průměr tanečníků okolo 25 let. Během stejného roku mezi jejich řady přibyla mládeţ v průměrném věku 13 let. Ti většinou vystupovali v kroji půjčeném z místní půjčovny (kyjovském nebo horáckém). Při tanci v horáckém kroji neměli tanečníci kompletní kroj, poněvadţ místní půjčovna nebyla dostatečně vybavena.76 Postupně se tedy členové obměnili a od roku 2009 soubor tančí i jiné tance, neţ Moravskou besedu. Stálým vystoupením přispívají na Lidovém plese v Moravských Budějovicích, poměrně často vystupují při Císařském posvícení, Řemeslnickém jarmarku ve městě či hodech v Martínkově. Dále vystupují na plesích, srazu rodáků aj. V roce 2009 přijali mezi své tanečníky děti předškolního a školního věku, v souboru vystupují i samotné dívky. Dětský soubor nese název Škrpálek.77 Počet dětí v souboru se postupně rozrůstá. Členy souboru jsou především dívky, chlapců je jak v dětském, tak dospělém souboru nedostatek. Od roku 2009 dívky vyuţívají kroje vlastní, které se snaţily ušít podle horáckých předloh. Nepovedlo se jim to v případě sukně. Ačkoli se podobá horácké (obr. č. 10) je v některých případech kratší, neţ délkou pod kolena

74

Pozn.: Viz obr. příloha č. 33. Srov. Obr. příloha č. 33; obr. příloha č. 21. 76 Pozn.: Viz obr. příloha č. 34. 77 Pozn.: Viz obr. příloha č. 38. 75

33

a pruh na sukni je širší.78 Na zástěře by měl být pruh se vsazenou výšivkou níţe a krajky na límci a rukávech by měly být širší. Kvůli nedostatku financí přistoupili k této levnější variantě. Jak sami potvrzují, tak s přibývajícími financemi se snaţí kroj (jak dívčí, tak chlapecký) upravovat podle horáckých prvků, vyměňují součástky za nové – shodnější se svou etnografickou oblastí. Zajímavostí je, ţe dívky nezvolily variantu nejuţší sukně (neškrobené), jako většina souborů, ale formu krátkých spodních kalhot.79 V současné době mají i muţi souboru vlastní kroj.80 Muţský kroj se podobá bítešskému,81 jen nenosí (opět z finančních důvodů) holínky a klobouk.

Dětský kroj je aţ na délku, která byla

zvolena kratší, kvůli snadnějšímu pohybu při tanci, shodný s horáckými prvky. Dětské tanečníky hodnotím benevolentněji, protoţe dětský kroj je přizpůsoben jejich hravosti, která je náročná na pohyb a často končí ušpiněním. Děti nosí kanafasovou sukni, spodničku, bílé punčochy, bílou košili, vestičku v souboru děti nemají. Je zajímavé sledovat vývoj souboru společně s vývojem kroje, který uţívají. Postupně se u nich objevuje osobité pojetí oděvu spojené s horáckými prvky (vyšívání spodních kalhot, propracovanějším účesům s pentlemi aj.).

Obr. č. 10 Kroj bystřický82

78

Pozn.: Viz obr. příloha č. 35. Pozn.: Viz obr. příloha č. 36. 80 Pozn.: Viz obr. příloha č. 37. 81 Pozn.: Viz obr. příloha č. 2. 82 BRTNÍK, Míla. Jaký kroj, tak se stroj. Muzeum Vysočiny v Jihlavě: Astera G, 2007, s. 93. ISBN 978-8086382-06-7. 79

34

3.3.4.2. Půjčovna krojů

Půjčovna krojů byla ve městě zaloţena ve 2. pol. 20. století a funguje aţ do současnosti. Neexistuje publikace či dokument popisující, co vše půjčovala (víme jen o krojích a kostýmech). Na fotografii ze 70. let 20. stol. (obr. č. 11) jsou zobrazeny kroje půjčené z místní půjčovny na ples do Znojma. Dále ze 70. let pochází fotografie dětských krojů zapůjčených právě z místní půjčovny.83 V počátku 21. století kroje vypadaly tak, jak je můţeme vidět na fotografiích.84 Kroje byly uloţeny ve dvou skříních, kde se nacházelo velké mnoţství spodnic, červených kyjovských sukní (byly rozdílného materiálu a výšivek, některé byly i tmavočervené a bez výšivek), velké mnoţství ţenských vest, v různých velikostech, zástěry, stuhy do pasu. Veškeré košile, jak dámské, tak pánské byly pověšeny na věšácích. Sukně byly škrobeny tekutým škrobem a neměly originální velikost, z toho důvodu si zákazníci půjčovali více vrstev. Dále se tu nacházel velký počet límců, které paní A. se svou dcerou postupně vyšívaly. Ve druhé skříni se nacházely kroje horácké – tedy prouţkované sukně různých barev, měly kratší délku, neţ by měly mít.

Obr. č. 11 Ukázka krojů 85 83

Pozn.: Viz obr. příloha č. 28. Pozn.: Viz obr. příloha č. 33 a 34. 85 Pozn.: Ukázka krojů z půjčovny v Mor. Budějovicích, 70. léta, Znojmo. Soukromý archiv, rodina Kračmarova. 84

35

Ve skříni dále leţely bílé zástěry k horáckým krojům, několik čepců a šátků, opasky k muţským krojům, jak horáckým, tak kyjovským. Muţské kalhoty (ţluté a hnědé), punčochy a vesty (zelené a modré). Také bychom ve skříních našli i několik krojů, které neměly bliţší určení (zástěry, vesty, sukně aj.). V půjčovně bylo moţné si zapůjčit holínky různých velikostí a klobouky. Zákazníci si mohli vybrat mezi návleky na muţskou nízkou obuv (ty se půjčují, pokud muţ nevlastní holínky). Krojů zde bylo poměrně velké mnoţství, odhaduji, ţe od kaţdého druhu nejméně 20. V roce 2008/2009 přibylo do půjčovny 10 červených šátků na hlavu ke kyjovskému kroji (1 stál okolo 500 Kč). Dívky ze souboru Škrpál naučila vázat šátky p. S. Smutná.86 V roce 2009 se změnilo vedení půjčovny. Do této doby byla součástí Městského kulturního střediska, nyní přešla do podnájmu a získala nového majitele. V současné době bylo ušito několik nových „krojů,“ jejich podoba je zachycena na fotografiích.87 Povšimněme si typických 3 koleček na zádech (počet je správný), avšak provedení je podle mne nezdařilé. Nemluvě o délce sukní, spodnic a zástěry, na které jsou našity pruhy výšivek. Na dalších fotografiích můţeme vidět plastové kytičky našité na pánských košilích, stejné kytičky na dámských sukních (v tomto konkrétním případě oblečených naopak, kdy prázdné místo na sukni má být logicky pod zástěrou) a dokonce je najdeme i na přední straně vestiček. Dovolila bych si doporučit, aby místní půjčovna krojů spolupracovala s odborníky, kteří by pomohli zlepšit kvalitu půjčovaných krojů.

86 87

Pozn.: Ukázka šátků viz obr. příloha č. 39. Pozn.: Viz obr. příloha č. 40 a 41.

36

IV. Poslání a koncepce výstavy

Mým záměrem při tvorbě námětu a scénáře výstavy: „A co jsi nosila ty, babi?“ bylo seznámení návštěvníka s vývojem a podobou kroje v Moravských Budějovicích ve dvacátém a jednadvacátém století. Výstava by měla přispět k rozvoji regionální identity obyvatelů města a okolí. Její název poukazuje na to, ţe to ještě není tak dávno, co se tento oděv nosil v běţném ţivotě. Symbolicky naznačuje, ţe lidový oděv není určený jen pro jednu generaci. Naopak, kroje nosili děti, dospělí i senioři. Je důleţité, aby si návštěvníci mohli některé kroje vyzkoušet, podívat se zblízka na krásy lidové tvorby a nahlédnout tak do jiného světa. Výstava je navrţena pro prostor zámeckých Koníren v Moravských Budějovicích a potrvá 1 měsíc. Dozor nad ní zajistí paní N. Ta má v tomto oboru několikaleté zkušenosti a osobní praxi. Při realizaci této výstavní akce se počítá se spoluprací s místním muzeem, které zajistí zapůjčení exponátů (malovaná skříň, truhla, kolovrat, kolébka, stůl se ţidlemi a lavicí aj.). V rámci spolupráce bude uzavřena dohoda, ţe akce nebude kolidovat s případnou výstavou muzea. Některé z krojů pamětníků, Škrpálu, půjčovny, z výšivek a fotografií by se do budoucna mohly stát součástí etnografické sbírky muzea. Samozřejmostí je přítomnost návštěvní knihy. Během doby otevření proběhne řada doprovodných programů. Na vernisáţ je vhodné pozvat cimbálovou muziku, přizvat paní S. Smutnou (odbornice v problematice horáckých a podhoráckých krojů). Z odborných pracovníků třebíčského muzea Vysočiny etnografku Mgr. Evu Tomášovou. Hlavními podklady při tvorbě scénáře výstavy mi byly archivní materiály, fotografie a vzpomínky pamětníků. Vystaveny budou kroje a fotografie místních sběratelů, pamětníků, tanečníků skupiny Škrpál, půjčovny krojů (dohromady 8 krojů) a několik krojových součástek. Při tvorbě scénáře se nesmí opomenout poţadavky návštěvníků na odpočinek (volila bych místo současných ţidlí lavice a ţidle dřevěné, nejlépe imitace lidového nábytku, tím by tyto prvky dokonale zapadly do celkové expozice). Návštěvníci budou také při koupi vstupného obsluhou upozorněni, ţe se mohou na místě určeném při prohlídce vyfotografovat (vlastním fotografickým aparátem). Finance pokryji částečně

37

z vlastních zdrojů a částečně ze sponzorských darů (podnikatelé F., B., L., M., grafické studio aj.). Na výstavu by do budoucna mohly tematicky navazovat další, zaměřené na lidové tradice a zvyky (Velikonoce, Vánoce, ţně aj.).

4.1. Výstavní prostory

Jak jsem jiţ výše nastínila, scénář je koncipován do prostor zámeckých Koníren, kde se výstavy běţně konají. Zámecké Konírny mají hlavní výstavní prostor o velikosti 10 x 21,5m. Na něj navazuje menší (10 x 10m) místnost (viz obr. č. 11), jeţ při výstavě bude slouţit k prodeji vstupného. Dále se v ní budou nacházet dva stánky prodejní výstavy a díla výherců dětské soutěţe. Na menší místnost navazují toalety, kuřácká místnost a kuchyně. Prostory jsou bezbariérové, jediná menší komplikace můţe nastat v případě, ţe bude vozíčkář při prohlídce potřebovat na toaletu. V tom případě musí sloţitě vyjet ven z budovy a přes dveře vedoucí do kuřáckých prostor zamířit na toaletu. Je tedy vhodné, aby se návštěvníkovi

se

speciálními

potřebami

osobně

věnoval

personál,

který ho bezchybně navede na místo určení. Při tvorbě scénáře je důleţité brát na zřetel klenbu a sloupy, které místnost člení a zkracují. Je otázkou, zda bereme tyto dispoziční moţnosti jako komplikaci, nebo se z nich naopak budeme snaţit udělat přednost. Toto členění můţe pomoci návštěvníkovi při snadnější orientaci ve směru výstavy. Při vstupu do výstavního prostoru prochází návštěvník rovně bez jakýchkoli moţností odbočení (v případě, ţe prostor mezi sloupy

vyplníme

výstavními

předměty).

Komplikace

můţe

nastat

v případě,

kdy je skupinka návštěvníků zaujata exponátem natolik, ţe se zastaví a blokuje tím dalším návštěvníkům průchod či nahlédnutí na daný exponát. Ale i přesto si myslím, ţe je vhodnější návštěvníky nasměrovat, neţ jim umoţnit volný pohyb po celém prostoru. Tím by došlo k ještě většímu zmatku. Výstavní prostory mají po svém obvodu okna, proto je nesmíme opomenout, v případě slunečního svitu na vystavované předměty, zastínit.

38

Z hlediska prevence krádeţe a vandalismu má většina oken pevné mříţe a hlavní vstup je chráněn nádvořím. To je oploceno, navazuje na budovu zámku a dům ředitele pobočky muzea. Vstup je přes noc uzamčen a je moţné ho navíc zabezpečit hlídacím psem. Protoţe se ve výstavním sále nenachází regulátor vlhkosti vzduchu, jsou podmínky pro výstavu příznivé především v létě, kdy je zde díky kamenným zdem vlhkost (okolo 50% RV) a teplota vhodnější (17–20°C). V zimě se prostory vytápí, tím dochází k úbytku vlhkosti. Větrání je při průběhu výstavy vhodnější druhotně – tzn. otevřením dveří do vedlejší místnosti, ve které mohou být otevřena okna nebo dveře na nádvoří. Obrázek č. 12 slouţí ilustračně k tomu, abychom si udělali představu, jak výstavní prostory vypadají. Snímek je focen z místa vstupu do výstavní místnosti.

Obr. č. 12 Ukázka výstavního prostoru88

88

Pozn.: Moravské Budějovice : fotogalerie [online]. Moravské Budějovice : Císařské posvícení, 2009. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: .

39

Obr. č. 13 Prostory menšího sálu89

4.2. Výtvarné řešení výstavy

K instalaci výstavy poslouţí z praktického důvodu (bezplatného zapůjčení) především výstavní fundus Koníren (viz obr. č. 12). Panely o velikosti 240 x 120 cm jsou nesené kovovými stojany a budou určeny k prezentaci textového materiálu a fotografií. K výstavě jsou zapotřebí 4 kusy. Autorka scénáře počítá s hojným zastoupením figurín, na nichţ kroj vynikne lépe, neţ uloţený ve vitríně. Ty se získají zápůjčkou z místních obchodů (svatebního salonu, krejčovství, Anky, Madam, second-handu). Protoţe výstava potrvá měsíc, nelze půjčit všechny figuríny z jednoho obchodu, taková nabídka by narušila vlastní činnost obchodníků, tím pádem by se stala nevyhovující. Dětský kroj se oblékne na větší panenky (zapůjčené od autorky scénáře a dobrovolníků). Pro

vystavení

archivních

fotografií,

vzorníku

výšivek

E.

Neubauerové

a evidenčních lístků z Krajinské výstavy, zapůjčených místním archivem a soukromníky, poslouţí tři vitríny muzea. Všechny světle hnědé, dřevěné, stolové vitríny, 89

Pozn.: Moravské Budějovice : fotogalerie [online]. Moravské Budějovice : Oslava 65. výročí osvobození Československa, 2010. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: .

40

s rozměry 90 x 90 x 100 cm. K nim se přistaví malá dřevěná stolička, aby rodiče v případě potřeby nemuseli děti zvedat. Jeden dřevěný stůl o rozměrech 100 x 100 x 120 cm bude uţitý k ukázce výroby kroje a druhý (se stejnými rozměry) k prodeji vstupného. Návštěvní kniha a úvodní list výstavy budou prezentovány na menším stole, o rozměrech 100 x 50 x 50 cm. Při řešení dekorací a doplňkových textilií je vhodné uţít bílého plátna, horáckých výšivek a ručně vyšívaných ubrusů (např. paní B., jeţ vyšívá přes 50 let a je ochotná zapůjčit několik kusů na výstavu). Je moţné doplnit podle potřeby jednotlivé panely o horáckou výšivku vytisknutou barevně na bílém papíře, nebo je moţné uţít k dekoraci panelů menší kousky krojového oděvu (vyšitý kapesníček – na panelu č. 4, stuhy aj.). Silnější látka, barvy tmavé modři, vypodloţí stolové vitríny. Třetí panel z kaţdé strany obklopí 2 dřevěné ţidle s pevnými podloţkami pod papír a propisky. Ty budou slouţit návštěvníkům, kteří je mohou vyuţít k spoluúčasti na výstavě tím, ţe vypíší své záţitky spojené s folklórem a lidovými kroji během 2. pol. 20. stol. Zároveň bude na panelu vyhrazeno místo, kam je budou moci připíchnout. Tento panel bude denně kontrolovat kurátor výstavy, aby eliminoval nevhodné příspěvky. Mezi 4 sloupy uprostřed místnosti budou instalovány figuríny, jeţ zabrání volnému průchodu návštěvníků (za účelem jednodušší orientace při procházení výstavy). K oţivení prostoru mezi figurínami navrhuji prvky (zapůjčené od rodiny Ţ.) jako je „Májka“ (1-1,5 metru vysoká opentlená špička břízy upevněna stojanem), dřevěná otevřená truhla s ukázkou uloţení krojového oděvu, kolovrátek aj. Na konci výstavy bude vymezen dostatečný prostor (částečně krytý) pro zájemce o vyzkoušení kroje. Zeď ozdobí malovaná tapeta s vyobrazením města, kterou vytvoří autorka scénáře. Volný prostor před ní poslouţí k moţnému vyfotografování se v kroji. Lidové oděvy budou pověšeny na ramínkách (dětský, muţský i ţenský v zastoupení od kaţdého dvěma kusy). Dva stánky určené prodejní výstavě ručních prací se zapůjčí z muzea. Jejich velikost je 200 x 90 x 150 cm. Vrchní a spodní část konstrukce dotváří bílé plátno. Budou se nacházet v malém sále. Popisky ponesou velikost 16 mm, typ písma Calibri a černou barvu. Nadpisy budou stejného typu písma a barvy, ale o velikosti 20 mm. Všechny popisky se vytisknou

41

na tvrdém bílém papíře. Je důleţité dodrţet jednotnou grafickou podobu pozvánek, plakátů (velikost papíru A3, kusů 30) a letáků (velikost papíru A5, kusů 120). Pozvánka na vernisáţ.90

4.3. Propagace

Měsíc před vernisáţí se pozvánka na výstavu odešle do redakce místního Zpravodaje (zdarma ho dostávají všechny domácnosti města). V dnešní době je důleţité neopomenout propagaci na internetu. Proto se pozvánky poskytnou sponzorům a dobrovolníkům,

jeţ

je

mohou

vyvěsit

na

svých

internetových

stránkách.

Navíc se rozešlou přes síť Facebook (zajistí skupina Škrpál a její přátelé). Díky spolupráci s místním muzeem, by se pozvánky mohly objevit na webových stránkách muzea. Reklama by se nepodcenila ani v dalších médiích (místnímu televiznímu info-kanálu a rozhlasu). Tři nebo dva týdny před zahájením výstavy dojde k rozvěšení letáků po městě. Tisk letáků by bylo vhodné zařídit formou sponzorského daru od místního grafického studia. Jejich roznos pak zajistí dobrovolníci (především z řad folklorní skupiny). V případech, kde je vhodnější osobní kontakt, by roznos proběhl kurátorem výstavy či osobou jím pověřenou. O víkendu před vernisáţí výstavy (tj. 11. 6. 2011) proběhne ve městě kaţdoroční Řemeslnický jarmark. Na něm zatančí Škrpál lidové tance a po vystoupení rozdají tanečníci pozvánky na vernisáţ. Ty kurátor dopředu zasvětí do programu výstavy, aby mohli v případě otázek ze stran návštěvníků vhodně odpovědět. Pro seniory proběhne akce v Orlovně, kde si budou moci vyzkoušet lidové vyšívání a zhlédnout vystoupení dětí ze Škrpálku. I jim se nabídnou pozvánky na vernisáţ. Dále by bylo vhodné letáky umístit na informační tabule větších firem, lékařských ordinací a škol. V doprovodném programu výstavy je začleněna soutěţ pro školáky, tím je zároveň zajištěna propagace výstavy (úspora na tisku letáků), protoţe svá vystavená díla budou chtít ţáci (s největší pravděpodobností) ukázat rodinným příslušníkům a kamarádům.

90

Pozn.: Viz obr. příloha č. 54.

42

4.4. Doprovodné programy

Dva měsíce před zahájením samotné výstavy doručí kurátor výstavy do škol, školek a místního gymnázia zprávu o soutěţi v malbě, probíhající v rámci výstavy. K uzávěrce soutěţe dojde 31. 5. 2011. Vyhlášení vítězů proběhne několik dní před vernisáţí. Součástí výhry je výstava díla v malém sále v době průběhu výstavy a symbolická cena (sponzorské dary – cukrárna, papírnictví, hračkárna aj.). V porotě soutěţe zasednou učitelé výtvarné výchovy ze ZŠ, gymnázia, Základní umělecké školy, pedagogické školy ze Znojma, ředitel Městského kulturního střediska Beseda a ředitel pobočky

Muzea

řemesel

v Moravských

Budějovicích.

Soutěţ

ponese

název:

„A co jsi nosila ty, babi?“. Povolenou technikou je malba, volné provedení, stejně jako velikost formátu. Soutěţící budou rozděleni do těchto kategorií: 1. kategorie (3-5 let), 2. kategorie (6-9 let), 3. kategorie (10-14 let), 4. kategorie (15-19 let). Další nabídka je určena pro dospělé. Mohou si vyzkoušet krojové vyšívání (kontakt paní L.) nebo lidové tance (i pro děti). Výuku zajistí soubor Škrpál. Účastnit se koncertu Základní umělecké školy (lidová tematika) a vystoupení souboru Škrpál (buď v prostorách menšího sálu, nebo přímo v Základní škole umění). Pro školy je určena nabídka dopoledního programu v prostorách zámeckých Koníren, kde vyzkouší lidové tance, kroj, připomenou si tradice (výroba Moreny spojená s vhozením do řeky aj. zvyky). Pro starší dívky je určeno zaplétání šátku na hlavu. Program vyţaduje upřesnění na základě spolupráce s externími spolupracovníky (nabídka pro zájmové středisko Střed či Korálky). Je moţné zajistit besedu s pamětníky, jeţ by probíhala v prostorách Koníren. (Místní historik pan Š., V., perníkářka N. a učitelka základní školy vyučující v 50. letech). Myslím si, ţe by také bylo zajímavé pro zájemce uspořádat besedu na téma: „Pohled odborníků a laiků na lidový kroj uţívaný v současnosti v Moravských Budějovicích.“ Na ní by se sešli jak odborníci (etnografové), tak švadlena a člen souboru Škrpál, jeţ kroj vyuţívá. V tomto případě by byl důleţitý názor občanů (jak nové kroje vnímají, zda činnost souboru povaţují za přínos či naopak). A také by jistě bylo zajímavé zjistit, jak moc je moţné v praxi provést návrhy odborníků. Také to, zda se vůbec v takovém návrhu kroje dá tančit. Pomohla by občanům města přiblíţit problematiku tvorby lidového kroje.

43

4.5. Finanční zajištění

Na půjčovném (koupi) výstavního fundusu se značně ušetří, z důvodu součástí panelů v prostorách zámeckých Koníren a zapůjčení vitrín z muzea. Jedinými výdaji by byl tisk letáků (v případě nezajištění sponzorského daru), platba za dozor výstavy, půjčovné Koníren a výdaje spojené s vernisáţí a reklamou. Bylo by vhodné získat řadu sponzorů a dobrovolníky, díky kterým by se výdaje mohly eliminovat na minimum. Cena vstupného: děti do 6 let zdarma, ţáci Základní školy 10,- Kč, studenti (po předloţení průkazky) a senioři 15,- Kč, dospělí 25,- Kč. (Doprovod školní třídy zdarma). Pronájem jednoho prodejního stánku na výstavě 1 000,- Kč. Předpokládaný rozpočet v Kč Výroba letáků a pozvánek (v příp. nezajištění sponzorského daru)…….…....2 280,Výroba popisků a nadpisů ……………………………………………..............300,Půjčení Koníren na měsíc (vč. energie)…………………………….….……10 000,Vernisáţ (občerstvení a cimbálová muzika)…………………………………4 500,Občerstvení pro porotu soutěţe………………………………………….…......500,Reklama (Zpravodaj, kabelová televize, výlep plakátů po městě)….………..2 500,Dozor výstavy ………………………………………………….…….…......10 000,Celkem……………..…………………………………………….…………30 080,-

44

V. Scénář

V této kapitole se seznámíme s podobou výstavy. Významným prvkem při tvorbě scénáře jsou figuríny s krojovým oděvem, vitríny a panely s popisky, díky nimţ se návštěvník dozví o proměnách kroje v čase. Důleţité je si uvědomit, ţe nemá cenu tvořit vyčerpávající výstavu, jeţ zprostředkuje veškeré informace o této tematice. Není v lidských silách si zapamatovat veškeré informace z návštěvy výstavy. Jde mi především o to, aby návštěva zaujala a přitom zmínila důleţité informace. Kaţdý panel má svůj nadpis (velikost písma 40 mm), text (velikost písma 16 mm), popř. fotografický materiál s popisky. Jeden panel můţe obsahovat i podnadpisy (velikost písma 18 mm) s vlastním textem. Přikládám plán sálu91 s naznačeným umístěním panelů, vitrín a některých solitérních exponátů. Na vstupních dveřích Koníren bude nalepený plakát vernisáţe výstavy a na stole s návštěvní knihou vytisknuté informace o velikosti popisků 18 mm: Nadpis: „A co jsi nosila ty, babi?“ Text: Scénář výstavy:

Anna Kračmarová

Realizace výstavy: pracovníci Muzea řemesel v Moravských Budějovicích (pobočka třebíčského muzea Vysočiny), Anna Kračmarová, soubor Škrpál. Exponáty zapůjčili: pobočka třebíčského státního archívu v Moravských Budějovicích, Muzeum řemesel v Moravských Budějovicích (pobočka muzea Vysočiny v Třebíči), soukromníci (rodina Ţ., K., N). Sponzoři výstavy:

91

Grafické studio, L., B., F., papírnictví K., krejčovství M., A.

Pozn.: Viz obr. příloha č. 53.

45

5. 1. Obsah panelů

Panel 1 Nadpis: Charakteristika oblasti Text: První písemná zmínka o obci se objevila roku 1231. Mezi majitele měta patřili Lichtenburkové (jeţ v okolí vlastnili hrad Bítov a vystavěli Cornštejn), Valdštejnové, Wallisové aj. Obyvateli Moravských Budějovic byli jak zemědělci, tak řemeslníci. Na trzích, jeţ se zde běţně konaly, se objevovali místní i okolní prodejci. Etnografické hranice město řadí spíše do oblasti Podhorácka. Pomezí moravského Horácka a Podhorácka se určovalo a určuje velmi sloţitě. Obyvatelé Horácka a Podhorácka pařili do chudší oblasti a to především díky nepříznivým klimatickým podmínkám (tuhé a dlouhé zimy, kopcovitá v místech horská oblast atd.). Ţivot člověka byl, jako i v ostatních oblastech českých zemí, úzce spjat jak s přírodou, tak s církví. Dodrţovala se řada zvyků, obyčejů, tanců a lidová slovesnost. Nářečí hanácké sahalo téměř do všech koutů kraje, kromě Jihlavska. Typickým zdrojem obţivy bylo především zemědělství, ale své zastoupení měla i řemeslná výroba. Ačkoli zmínky o horáckém či podhoráckém kroji ve městě dochované nemáme, je více, neţ pravděpodobné, ţe se zde dříve vyskytoval. Během 20. stol. se ve městě setkáváme s uţitím kyjovského kroje. Podnadpis: Podoba horáckého (podhoráckého) kroje Text: Ţeny oblékaly spodní košilku, bílou vyšívanou košilku s krádlíkem (límeček), spodní sukně (nosilo se jich v rozmezí od 3-10, nejuţší byla neškrobená a neřasená z kanafasu) a vrchní sukně (1 kus z hedvábí, batistu, vlny či modrotisku zdobené ve spodní částí úzkými pruhy jiné nejčastěji černé látky). Na sukně si ţena oblékla zástěru (většinou bílá s vyšitými bílými či barevnými horáckými vzory). Na košili se především

46

při tanci nosil pevný ţivůtek (= lajblík jeţ se šněroval směrem nahoru) a přes něj šátek (= půlka, cípy se zasunovaly za sukni v pasu, měl bílou barvu, později se nahrazoval barevnými). Úpravu hlavy řešily ţeny formou čepců, později šátků. Na košili se nosil kromě lajblíku kabátek či později „kacabajka“. Plína se vázala přes hlavu. Mívala stejnou výšivku jako zástěra. Její cípy se kříţily pod bradou a vzadu se svázaly. Je to obdoba dnešní široké šály, kterou si některé ţeny i dnes v tuhé zimě váţí přes hlavu a okolo krku. Především mladší dívky nosily vlasy sčesané do copánků a do drdolu. Účes mohl dozdobit věneček (z ţivých či umělých květin), květina či stuha. Celý kroj, hlavně pokud šlo o významnější událost, byl barevně sladěný (v případě, ţe se ţena chtěla líbit a dbala na to). Ţeny se zdobily skleněnými červenými nebo černými korálky. K horáckému kroji se nosily bílé bavlněné punčochy (kromě jihlavského kroje). Sváteční obuví byly nízké černé střevíce. Ve všední dny se nosilo oblečení z levnějších materiálů a především jednodušší. Děti (kromě batolat) se odívali do zmenšeného kroje dospělých s bohatým vyšíváním. Muţi nosili bílou košili z jemného plátna s nízkým límečkem. Sváteční vesty (tmavé barvy), jeţ se oblékaly na košile a měly stojáček. Dále nosili krátké či dlouhé kabáty, nejčastěji tmavých barev. Bílé nebo modré punčochy, svátečně střevíce s přezkou či vysoké boty (holínky). Ţluté nebo černé krátké koţenky. Na klopci byly vyšité nebarevnou výšivkou (stejné barvy jako kalhoty). Domácí kalhoty se šily z polovlněných látek. Poměšťování mohlo přinést délku kalhot ke kotníkům. Někde si muţi vázali u krku šátek. Nosili široké koţené opasky. Pokrývkou hlavy byly široké klobouk. Při různých příleţitostech mohli mít přišpendleny na vestě či kabátu rozmarýn či kytičku. Podnadpis: Popis kyjovského kroje Text: Ţeny si také oblékají několik bílých škrobených spodnic zakončených krajkou na spodní košilku. Opět je nejspodnější sukně neškrobená, nejkratší a nejuţší. Na spodnice se obléká červená sukně s vyšitými nebo vetkanými květy (sukně má šíři okolo 5 metrů) a její horní okraj tvoří vyšívaná pentle. Na vrchní sukni přijde zástěra (černá nebo bílá). V dolní části zástěry je krajka a celá má délku (včetně krajky) stejnou

47

jako sukně. Oblékají se černé punčochy a nazouvají střevíce či holínky. Košile je na rukávcích bohatě černo-bíle vyšívaná. Rukávce jsou z jemnějšího plátna (šifon, batist, mušelín) široké a škrobené. Na košili se přišpendlí obdélníkový límec se stejným vyšíváním, jako na rukávcích (bílo-černé). Na košili se obléká vesta (=kordulka) s jednoduchým střihem. Na zádech má tři vyšívaná charakteristická kolečka. Ţeny vdané vlastní bohatší kroj – více vyšívaný (spíše černě na rukávcích a límci), s černou kordulkou. Svobodné dívky nosí spíše bílé výšivky (na límci a na košili), kordulka je převáţně červená. Ţeny se dále zdobí věnečky se stuhami, čepci nebo šátky (červený, černý). Čepec je zdoben jemnou paličkovanou krajkou. Ta se podkládá bleděmodrou či růţovou pentlí. Především čepce vdaných ţen jsou velmi barevné. Stejně, jako v jiných oblastech se kroj na různé příleţitosti liší (svatba, křest atd.). Děti stejně jako na Horácku a v jiných oblastech nosí zmenšené kroje dospělých. (Kromě batolecích let). Muţi v severní oblasti Kyjovska nosí jelenicové ţluté kalhoty, délkou pod kolena. Místo opasku mají stočený šátek. Košile má široké vyšívané rukávy, jeţ jsou staţeny manţetami. Na ni se obléká černá vesta s výšivkou na zádech. V jiţní oblasti Kyjovska oblékají tmavomodré soukenné kalhoty, košili s volnými rukávy a typickou krátkou vestu. Na hlavě nosí malý klobouček, popř. v zimě beranici. Svobodní mládenci na nich nosí bílé spíše kratší péro. Obouvají vysoké holínky. Fotografie: - Folklorní mapa Moravy -

Fotografie kroje telčského

-

Fotografie kroje bítešského

-

Fotografie kroje kyjovského

Text popisek: - Folklorní mapa Moravy, zařazení Moravských Budějovic do Podhorácka -

Zrekonstruovaný telčský (horácký) kroj

-

Bítešský (podhorácký) zrekonstruovaný kroj

-

Kyjovský kroj

48

Panel 2 Nadpis: Kroj v Moravských Budějovicích od poč. 20. stol. do roku 1949 Text: V Moravských Budějovicích se původní kroj (horácký či podhorácký) nedochoval. Z fotografií, archivních pramenů a vzpomínek pamětníků víme o uţívání slováckého kroje. Součástky horáckého kroje byly vystaveny na krajinské výstavě, jeţ se konala ve dnech 7. – 14. září 1893 v tělocvičně školy. To, zda patřily svým původem do města, se dnes neví. Některé karty s popisem předmětu z výstavy se dodnes dochovaly a můţeme je vidět ve vedlejší vitríně. Národopisná praţská výstava z roku 1895 byla velkým impulzem pro obnovu krojů a jejich uţívání. Také proto se ve městě začaly uţívat kroje kyjovské, jeţ se právě po ní staly symbolem národním. Jediný a nejstarší doklad, kde najdeme společně kroj horácký s kyjovským, je fotografie Národní slavnosti z roku 1913. Podnadpis: Podoba kroje a jeho získávání Text: Někteří občané města vlastnili celistvý kroj (krojové součástky patřící k sobě) a někteří ţádný, ale i přesto měli chuť se v kroji ukázat. Z toho důvodu si půjčili součásti kroje od známých či přátel a mohlo tak docházet k míchání krojových součástek. Uţ to nebyl např. kyjovský kroj, ale kyjovsko-hanácký aj. Kroje místní získávali koupí, půjčováním či vlastní výrobou. Od pamětníků známe případy ţen, které kroj uchovávaly tak, jak ho zakoupily (neškrobily ho). Samozřejmě, ţe byly i takové, jeţ si jej samy naškrobily (tato činnost je náročná, vyţaduje určitou zručnost, především při škrobení rukávů, jeţ se dodnes provádí za pomocí balónů). Ukázky jednotlivých krojů jsou ve vedlejší vitríně. Počátkem května roku 1946 se setkaly místní ţeny (industriální učitelka Neubaurová, Trajlerová, Mašková a ţena správce muzea Jechová) za účelem prohlédnutí součástek, podle nichţ měl být vytvořen moravskobudějovický kroj, ve kterém dívky (J. Kubová, A. Podhrázská, V. Kučerová) vyšly na slavnost 9. května 1946. To, jakou měl

49

oděv podobu, dnes přesně nevíme. Mohl být vytvořen na základě jiţ znovuobnovených (např. telčský) nebo dochovaných horáckých či podhoráckých prvků. V místní pobočce třebíčského státního archivu najdeme nákresy (zřejmě jen některé) horáckých výšivek od E. Neubauerové s poznámkami, např.: „vzor podobný na naší zástěře“ (je otázkou, zda poznámka znamená význam vzor na „naší“ nově vzniklé zástěře či zástěře dochované, tj. původní moravskobudějovické) či datace „květen 1946“. Na nákresu je patrná kresba ve spěchu (škrtání počtu kol, kruhů, vzoru, nepřesné tahy aj.). Je velmi pravděpodobné, ţe právě tyto výšivky byly uţity při výrobě součástek k moravskobudějovickému kroji. Podnadpis: Použití kroje Text: Kroje se vyuţívaly především při průvodech a slavnostech (návštěva E. Beneše, hraní divadla aj.). Především při uţití v divadle to uţ nebyl kroj, ale kostým (krojové součástky byly velmi pozměněny nebo smíchány dohromady). Průvody v tomto období byly velkolepé (kromě válečných let nebo v době hospodářské krize). Jezdilo se alegorickými vozy, selskou jízdou (ta byla ve městě oficiálně zaloţena roku 1925), byly zde zástupy kapely, Sokolů, lidu, radních, hostů, legionářů, a různých městských spolků. Později se přidávali i Orlové. Záleţelo na tom, co to bylo za akci. Průvody se většinou chodily od „litohořského“ ţelezničního mostu buď k Sokolovně, nebo na náměstí, kde se zůstalo na tribuně, ty se stavěly především při významných událostech. Záznamy krojovaných na tribuně se dochovaly. Nebo mohly průvody zůstat na trţišti (nacházel se na místě dnešního supermarketu Billa). Program většinou začínal ráno budíčkem kapely. Na Dolním náměstí se konaly proslovy aj. doprovodné programy. Odpoledne se konal průvod, který mohl být zakončen na Sokolském cvičišti. Na slavnost navazovalo ještě několik aktivit předešlých či následujících (přednáškové, taneční večery, schůze na radnici, mše svatá aj.). To záleţeno na konkrétní oslavě. Fotografie: - Národní slavnost, 1913 (zvětšená fotografie z formátu A5 na A4, tisk na tvrdém papíře)

50

-

Šibřinky, 1946 (zvětšená fotografie z formátu A5 na A4, tisk na tvrdém papíře)

-

Slavnost a datace neznámá, moţný výskyt nově vzniklého moravskobudějovického kroje. (Fotografie formátu A4)

-

Fotografie náčrtu výšivky z fondu Neubauerové E.

Text popisek: - Nejstarší dochovaná památka o lidovém kroji ve městě. Národní slavnost, rok 1913 - Ukázka počtu krojovaných. Šibřinky, 1946 - Slavnost a datace neznámá - Ukázka výšivky s datací „Květen 1946.“ Fotografie náčrtu výšivky z fondu Neubauerové E. Panel 3 Nadpis: Lidový kroj v období let 1949–2000 Text: Kroj se v době komunistického reţimu uţíval především na oslavách 1. máje. Dále se objevoval na vystoupeních škol či plese československé strany lidové. Roku 1976 byl zaloţen při Městské osvětové besedě soubor Podhoráček, který vystupoval mimo jiné na oslavách 1. máje a účastnil se soutěţe DFS (Dětské folklorní soutěţe), kde se umístil na druhém místě ze šesti. Zmínky o jeho působení končí rokem 1980. Výskyt souboru nám dokazuje, ţe v této době jiţ nebyly lidové tance běţné natolik, jako v první polovině 20. stol. V sousedních Jaroměřicích nad Rokytnou se roku 1954 konal 1. ročník festivalu „Horácko zpívá a tančí.“ Události se účastnily soubory Kamenice nad Lipou, Černovice u Tábora, dudácká kapela Telč, vratěnínský soubor aj., festival se zde konal ještě několik následujících let. Dechový

orchestr

Budějovanka

(zaloţen

roku

1984

Miroslavem

Kratochvílem) při svých vystoupeních uţíval horácké kroje. Dodnes (od roku 1991) reprezentuje město v podobě kaţdoročního Festivalu Miroslava Kratochvíla, na kterém

51

vystupují soubory nejen z České republiky, ale i Slovenska, Rakouska, Švýcarska a Itálie. Od roku 1997 je pořádán ve spolupráci s Městským kulturním střediskem Beseda. Postupně se stal jedním z největších v republice. Název Budějovanka pouţívá od roku 1990. Orchestr se účastnil evropského festivalu dětských mládeţnických orchestrů v Dačicích, 27. ročníku Kmochova Kolína. Vystupoval ve Ţďáru nad Sázavou, Kralicích nad Oslavou, Ratíškovicích, Hulíně, Dušanech, rakouském Retzu aj. Vedení bylo po tragické smrti zakladatele postupně převedeno na jeho syna, Miroslava Kratochvíla ml. (od roku 2001). Uměleckým vedoucím se stal Ivo Horký. Orchestr tvoří 15 členů. Roku 2003 natočili svůj první hudební nosič: „Nejhezčí lásky.“ Podoba kroje Sukně se začaly zkracovat, a to radikálně na délku minisukní. Mimo jiné se stále nosily kroje zděděné po rodičích a prarodičích. U chlapců uţití kroje nebylo časté. Byl nahrazován černými svátečními kalhotami a bílou košilí, případně měli pod krkem uvázanou stuhu (vyšívanou či jednobarevnou). Při vystoupení ve školce se uţívaly různorodé oděvy. Buď takové, kdy dívky měly jen krátké sukýnky a bílou košili a chlapci světlé kalhoty s košilí, mašlí a vyšívanou stuhou v pase. Nebo mohly mít dívky kroj velmi podobný kyjovskému a chlapci měli výše zmíněné černé kalhoty a bílou košili a na ní uvázanou mašlí. Anebo měli chlapci stejný oděv jako v minulém příkladu a dívky měly sukýnky upravené na způsob horáckých vzorů a bílou košili. Jistě na dětská vystoupení tohoto typu přihlédneme s nadhledem, protoţe v takovém případě pro rodiče není prioritní kroj, ale děti samotné. Fotografie: - Prvomájová slavnost, rok 1950 -

Prvomájová slavnost, rok 1950

-

Vystoupení školáků, rok 1970

-

Vystoupení dětí předškolního věku, datace neznámá

-

Vystoupení dětí předškolního věku, rok 1976

-

Vystoupení dětí předškolního věku, rok 1985/1986

-

Prvomájový průvod, datace neznámá

52

Text popisek: - Ukázka kroje z prvomájové slavnosti, rok 1950 - Ukázka z prvomájové slavnosti, rok 1950 - Vystoupení školáků, rok 1970 - Vystoupení dětí předškolního věku, datace neznámá - Vystoupení dětí předškolního věku, rok 1976 - Vystoupení dětí předškolního věku, rok 1985/1986 - Prvomájový průvod, datace neznámá - Vzpomínky pamětníků na toto období - Vaše příspěvky týkající se folklorní tematiky, se kterými se chcete podělit Panel 4 Nadpis: Období let 2000-2011

Text: Snahy o udrţení tradic a folklóru se objevovaly v kaţdém období. Zároveň se v kaţdém období projevovaly rozdílně. Na počátku 21. století to byly aktivity zájmových skupin (Muzea řemesel, Městského kulturního střediska – Beseda, souboru Škrpál aj.). Lidové tance a folklór byly ve městě zastoupeny na počátku 21. stol. minimálně. Obrat nastal během několika posledních let, kdy se zde skupina Škrpál věnuje lidovým tancům. Kromě ní

tyto snahy

mělo i Městské kulturní středisko

(dále jen Beseda), které na několik měsíců vyučovalo děti lidovým tancům. Na akcích jako jsou Letnice, Den matek aj., (pořádaných Besedou) vystupují krojované soubory nejen místní ale i z okolí. Pobočka Muzea Vysočiny Třebíč – Muzeum řemesel v Moravských Budějovicích koná kaţdoročně Řemeslnický jarmark, na kterém se prezentují lidová řemesla i lidové tance. Podnadpis: Soubor Škrpál

Text: Název Škrpál soubor vyuţívá od léta 2008. Od roku 2002 působil jako volné seskupení nadšenců, kteří se scházeli k tanci Moravské besedy a vystupovali po okolí

53

i za hranicemi. Do roku 2008 tancovali výhradně v krojích „kyjovských“ půjčených z místní půjčovny krojů.Od roku 2009 soubor tančí i jiné tance, neţ Moravskou besedu. Stálým vystoupením přispívají na Lidovém plese v Moravských Budějovicích, poměrně často vystupují při Císařském posvícení, Řemeslnickém jarmarku ve městě či hodech v Martínkově, plesích, srazu rodáků aj. V roce 2009 přijali mezi své tanečníky děti předškolního a školního věku, v souboru vystupují i samotné dívky. Dětský soubor nese název Škrpálek. Počet dětí v souboru se postupně rozrůstá. Členy souboru jsou především dívky, chlapců je jak v dětském, tak dospělém souboru nedostatek. Od roku 2009 stále pracují na tvorbě vlastních krojů, jejichţ ukázky můţete vidět na figuríně. Podnadpis: Půjčovna krojů Text: Půjčovna krojů byla ve městě zaloţena ve 2. pol. 20. století a funguje dodnes. Kroje byly uloţeny ve dvou skříních, kde se nacházelo velké mnoţství součástek ke kyjovskému a horáckému kroji (spodnic, vrchních sukní, ţenské a muţské vesty, zástěry, stuhy do pasu, čepce, šátky, límce vyšívané paní A., muţské kalhoty, opasky). Veškeré košile, jak dámské, tak pánské byly pověšeny na věšácích. Sukně byly škrobeny tekutým škrobem a neměly originální velikost, z toho důvodu si zákazníci půjčovali více vrstev. V půjčovně je dodnes moţné si zapůjčit holínky různých velikostí, návleky na muţskou nízkou obuv (ty se půjčují, pokud muţ nevlastní holínky) a klobouky. Krojů má půjčovna od kaţdého druhu nejméně dvacet. V současné době bylo ušito několik nových „krojů“. Ty můţeme vidět na vedlejší fotografii. Fotografie a text popisek: - Ukázka kyjovského kroje z půjčovny, skupina Škrpál, r. 2006 - Ukázka horáckého oděvu z půjčovny, skupina Škrpál, r. 2008 - Dívčí kroj, skupina Škrpál, rok 2010 - Ukázka spodního oděvu, rok 2010 - Muţský oděv souboru Škrpál, rok 2011 - Dětský kroj, Den matek, rok 2010 - Ukázka nových šátků z půjčovny krojů, rok 2008

54

- Ukázka půjčovaných krojů, 70. léta 20. stol, Znojmo - Ukázka krojů z místní půjčovny, sraz rodáků, Láz, rok 2010

5. 2. Obsah vitrín

Vitrína 1 - dřevěná stolová vitrína o rozměrech 90 x 90 x 100 cm, podloţená modrou textilií. Obsahuje evidenční lístky z krajinské výstavy v Budějovicích z roku 1893 (lístky s číslem 178, 230, 382, 627, 754, 777).92 A také ukázku ze vzorníku výšivek E. Neubauerové, z roku 1906 (viz obr. č. 14-17). Vše zapůjčeno z místního archivu. Text bude na papíře vytištěn ve vitríně. Text popisek: - Ukázka karet s popisem předmětu, Krajinská výstava (rok 1893) - Ukázky ze vzorníku výšivek E. Neubauerové (rok 1906) Vitrína 2 - dřevěná stolová vitrína o rozměrech 90 x 90 x 100 cm, podloţená modrou textilií. Obsahuje fotografie zapůjčené od místních sběratelů a archivu města.93 Uprostřed vitríny bude rozprostřen límec ze soukromé sbírky rodiny B s fotografiemi. Text popisky: - Límec ze soukromého archivu rodiny B. Fotografie s popisky: - Skupinka dětí v slováckém kroji, datace neznámá - Návštěva E. Beneše, skupinka dětí ve slováckém kroji, rok 1947 - Návštěva E. Beneše, skupinka krojovaných, rok 1947 - Návštěva E. Beneše, rok 1947 - Slavnost a datace neznámá - Dívka v kyjovském kroji na veřejném cvičení Sokolů, 2. 7. 1933 - Slavnost a datace neznámá - 2x Ukázka krojovaných na sjezdu katolické mládeţe, 1. 7. 1934,

92 93

Pozn.: Ukázka viz obr. příloha č. 4 a 5. Pozn.: Viz obr. příloha č. 6–25.

55

- Lidové a orelské kroje, rok 1936 - Anna Smetanová v kyjovském kroji, 30. léta 20. stol. - Věra Nováková v kyjovském kroji, 40. léta 20. stol. - Dívka v ostroţském kroji, 40. léta 20. stol - Dívka v kyjovském kroji, 40. léta 20. stol - Dívka v kyjovském kroji, 40. léta 20. stol - Současný stav kroje, rok 2011 - Orelské tanečky, rok 1929 - Jan Smetana jako Lízal, rok 1937 - Divadelní představení, rok 1937 - Fotografie výšivky z fondu Neubauerové E. - Fotografie výšivky z fondu Neubauerové E. - Vzor blatnické výšivky - Vzor blatnické výšivky - Vzor výšivky ze Staré Říře - Vzor výšivky ze Ţeletavy Vitrína 3 - dřevěná stolová vitrína s rozměry 90 x 90 x 100 cm, podloţená modrou textilií. Bude obsahovat zástěru a kapesník rodiny B.94 a kapesník nově vytvořený pro taneční skupinu Škrpál. K dotvoření vitríny se pouţijí 3 malé kousky (cca 6 x 10 cm) bílého plátna s různými druhy stehů (v barvě červené). Ze sbírky autorky scénáře. Nebudou mít popisky, protoţe slouţí jako dekorace. V jedné se ponechá jehla s nití. Text popisek: - Ukázka vyšívání kapesníku, soukromá sbírka - Datace a účel oděvu neznámé - Ukázka kapesníku, skupina Škrpál

94

Pozn.: Viz obr. příloha č. 42–44.

56

Obr. č. 14 Ukázka výšivek95

Obr. č. 15 Ukázka výšivek96

Obr. č. 16 Ukázka výšivek97

Obr. č. 17 Ukázka výšivek98

95

SOkA Třebíč, pobočka Moravské Budějovice. Fond Neubauerová Eliška, neuspořádané, nákresy výšivek. Tamtéţ. 97 Tamtéţ. 98 Tamtéţ. 96

57

5.3. Solitérní exponáty

5.3.1. Figuríny Figurína 1 - ţenský podhorácký kroj zapůjčený z bítešského souboru, bez obuvi. Popiska nalepena na zem před figurínou. (Písmo zvětšené kvůli viditelnosti na 20 mm). Text popisky: - Zrekonstruovaný podhorácký kroj, Velká Bíteš Figurína 2 - dětský kyjovský kroj zapůjčený od p. K., bez obuvi. Popiska přilepena na zem před figurínou. (Písmo velikosti 20 mm). Text popisky: Dětský kroj uţívaný v Moravských Budějovicích ve 2. polovině 20. stol. Figurína 3 - ţenský kyjovský kroj zapůjčený od rodiny Juránkové, bez obuvi.99 Popiska stejně jako v předchozích případech přilepena na zem s velikostí písma 20 mm. Text popisky: Dochovaný kyjovský kroj uţívaný v Moravských Budějovicích ve 40. letech 20. stol. Figurína 4 - dívčí dětský kroj zapůjčený od p. V., bez obuvi. Popiska přilepena na zem, zvětšené písmo na 20 mm. Text popisky: Dívčí dětský kroj, vyšitý majitelkou, konec 20 stol.

99

Pozn.: Viz obr. příloha č. 21.

58

Figurína 5 - modrý ţenský kroj uţívaný souborem Škrpál, včetně obuvi přilepenou oboustrannou lepicí páskou na zem (obuv je jiţ nepouţívaná, opotřebovaná, proto nevadí případné poničení podpatku páskou). Popisek na zemi s velikostí písma 20 mm.100 Text popisky: Dívčí kroj uţívaný v současnosti souborem Škrpál Figurína 6 - muţský kroj uţívaný souborem Škrpál, bez obuvi. Popiska opět na zemi s velikostí písma 20 mm.101 Text popisky: Muţský kroj uţívaný v současnosti souborem Škrpál Figurína 7 - dívčí kyjovský kroj v současnosti půjčovaný půjčovnou krojů. Bez obuvi. Květinový věnec na hlavě. Popisek přilepen na zemi, velikost písma 20 mm.102 Text popisky: Nově ušitý dívčí kyjovský kroj, půjčovna krojů Figurína 8 - chlapecký horácký kroj v současnosti k zapůjčení půjčovnou krojů, bez obuvi. Klobouk ke kroji půjčovaný. Popiska přilepena na zemi s velikostí písma 20 mm. Text popisky: Chlapecký horácký kroj, půjčovna krojů 5.3.2. Trojrozměrné předměty Trojrozměrný předmět: 100

umístění mezi stolem s návštěvní knihou a panelem 1, bez popisky

Pozn.: Ukázka kroje v obr. příloze č. 35. Pozn.: Ukázka oděvu viz obr. příloha č. 37. 102 Pozn.: Ukázka oděvu viz obr. příloha č. 40. 101

59

o ţidle s 2-3 rolemi plátna (různé druhy kanafasů), stylové nůţky, krejčovský metr Trojrozměrný předmět: -

umístění pod panelem 1, bez popisky o proutěný koš naplněný produkty, jeţ se pěstovaly v horácké oblasti (tj. brambory, řepa, obilí, svazek lnu) o aranţmá lněného plátna

Trojrozměrné předměty: -

umístění v pravém rohu místnosti o malovaná skříň o stůl se ţidlemi a lavicí o malované nádobí o výšivky určené pro obydlí (dečka na stůl aj.)

Text popisek: Ukázka interiéru lidového obydlí zapůjčených z Muzea řemesel v M.B. Trojrozměrné předměty: -

umístění v levém rohu místnosti, určené ke hraní pro děti, bez popisky o imitace kanafasových polštářů o panenky o krojové součástky pro panenky o káča ke hraní o imitace dřevěné kolébky

Trojrozměrné předměty: -

umístění uprostřed místnosti, mezi druhým a třetím sloupem, nahoře nad stolem zakomponovaná prádelní šňůra o stůl s šicím elektrickým strojem (neprovozuschopným)

60

o nedošitý dětský kroj o černá dyftýnová vesta o nitě, nůţky, krejčovský metr, brýle švadleny o na zemi připevněné (oboustrannou lepicí páskou) kousky odřezků látky, poznámkový papír s mírami pro šití krojů o stylová prádelní šňůra s dřevěnými kolíčky a navěšenými papírovými střihy součástek krojů či výšivek Text popisky: Ukázka současné dílny určené k výrobě kroje Trojrozměrný předmět: -

umístění mezi třetím a čtvrtým sloupem, v otevřené truhle se nachází ukázka uloţení kroje, bez popisky o otevřená dřevěná malovaná truhla o horácký kroj

Trojrozměrný předmět: -

umístění před třetím sloupem uprostřed o kolovrátek

Text popisky: Kolovrátek zapůjčený z expozice Muzea řemesel v M.B. Trojrozměrný předmět: -

umístění nad vstupními dveřmi výstavního prostoru o původní název obchodu z Masných krámů

Text popisky: Původní nápis obchodu v Masných krámech

61

VI. Závěr

Mým cílem při tvorbě scénáře výstavy: „A co jsi nosila ty, babi?“ bylo představit návštěvníkovi podobu lidového kroje ve městě během posledních dvou století. Chtěla jsem, aby folklór a lidové kroje nevymizely z povědomí obyvatel Moravských Budějovic. Naopak, aby se dozvěděli jejich historii, podívali se, jak oděvy vypadají a mohli si některé sami vyzkoušet. Výzkum, který slouţil jako základ pro tvorbu scénáře výstavy, přinesl zajímavé výsledky. Především v získání informací o podobě hojně uţívaného kyjovského kroje v první polovině 20. stol. (objevených na základě fotografií, archivních pramenů a vzpomínek pamětníků), tvorbě moravskobudějovického oděvu roku 1946 a existenci souboru Podhoráček na konci 20. stol. (na základě archivních pramenů). Výstava je členěna chronologicky. První oddělení se věnuje úvodní charakteristice oblasti a popisu krojů (horáckého, kyjovského). Součástí jsou figuríny s ukázkou oděvů a vitrína s výšivkami. V navazující části bude přiblíţeno pouţití a podoba lidového kroje v období 1. pol. 20. stol. (včetně ukázky kroje na figurínách a fotografiích ve vitríně). Dominantními exponáty bude lidový nábytek v rohu místnosti (zapůjčený z Muzea řemesel

v Moravských

Budějovicích).

Zajímavým

prvkem

bude

v prezentaci

2. pol. 20. stol. moţnost návštěvníků připojit se k výstavě sepsáním svých vzpomínek. Levý roh místnosti je věnovaný dětem. Zde si budou moci hrát a odpočívat. Posledním prezentovaným okruhem bude současnost. V závěru prohlídky je nabízena moţnost vyzkoušet si kroj a vyfotografovat se v něm. Důleţitou roli hrají mimo jiné i dekorační předměty (štůčky látek, vyšívané ubrusy, kapesníky, punčochy, košíky, nářadí, vlaječky dochované z prvního máje aj.) rozmístěné v prostorách Koníren. Zaměřuji se i na nabídku doprovodných programů. V nich si lidé lépe osvojují danou tematiku (především pokud jsou řešeny zábavnou formou). V doprovodných programech určených dětem i dospělým je zastoupena prezentace lidového tance, technika pouţívaná při výrobě lidového oděvu (vyšívání, paličkování, škrobení atd.). Dosud v Moravských Budějovicích lidový kroj a folklór samotného města nebyl prezentován. Také zde není natolik běţné vyuţívání doprovodných akcí určených dětem (soutěţ, dopolední nabídka programů) a spolupráce se školami či jinými organizacemi.

62

Finanční stránka výstavy je náročnější především pro autorku výstavy. V poslední době se ve městě rozvíjí sponzoring kultury podnikateli a firmami ve městě, proto se domnívám, ţe část nákladů by se tímto způsobem pokryla. Důleţité je, ţe výstava rozčeří vody v kulturním ţivotě obyvatel. Naruší stereotyp zde běţně konaných fotografických výstav, prezentací výrobků škol, autorských čtení a výstav místních umělců.

63

Resumé Tato bakalářská diplomová práce se zabývá scénářem výstavy „A co jsi nosila ty, babi?“. Výstava má návštěvníka seznámit s uţíváním krojového oděvu během posledních dvou století ve městě. Součástí práce je vlastní výzkum soustředěný právě na Moravské Budějovice, ve kterém jsou zachyceny snahy o vytvoření moravskobudějovického kroje, uchování folklóru, lidového tance a hudby.

64

Seznam pramenů a literatury

Prameny: Státní okresní archiv Třebíč (SOkA Třebíč), pracoviště Moravské Budějovice: SOkA Třebíč, pamětní kniha Moravských Budějovic I. do roku 1920. SOkA Třebíč, pamětní kniha Moravských Budějovic II. 1921-1938. SOkA Třebíč, pamětní kniha Moravských Budějovic III. 1939 – 1955 (září). SOkA Třebíč, pamětní kniha Moravských Budějovic IV. 1955 (říjen)-1959 (září). SOkA Třebíč, fond Gymnázium MB. SOkA Třebíč, fond Městský národní výbor Jaroměřice nad Rokytnou (1959-62). SOkA Třebíč, fond Národní škola dívčí Moravské Budějovice. SOkA Třebíč, fond Národní škola chlapecká Moravské Budějovice. SOkA Třebíč, fond Sokol-Tělocvičná jednota Moravské Budějovice. SOkA Třebíč, fond Neubauerová Eliška. SOkA Třebíč, fond Výbor národopisné výstavy Moravské Budějovice. SOkA Třebíč, fond I. mateřská škola, Husova 485, Moravské Budějovice. SOkA Třebíč, fond Sbírka dokumentace. Městský úřad Moravské Budějovice (MúMB): MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1975-1976. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1977. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1978-1979. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1980. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1981. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1982. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1983. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1984-1985.

65

MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 1985-1987. MúMB, Pamětní kniha města Moravské Budějovice 1990-1997. MúMB, Kronika města 2003. MúMB, Kronika města Moravské Budějovice 2004.

Literatura: BĚLÍK, Vratislav. Horácký kroj. Třebíč : OKS B. Václavka, 1985. BROUČEK, Stanislav, JEŘÁBEK, Richard, TYLLNER, Lubomír, HOLÝ, Dušan a kol. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. BRODESSER, Slavomír, BŘEČKA, Jan, MIKULKA, Jiří. Moravské zemské muzeum v Brně. K poznání a slávě země : dějiny Moravského zemského muzea. 1. vyd. Brno : Moravské zemské muzeum, 2002. BRTNÍK, Miloslav. Jaký kroj, tak se stroj. Jihlava : Muzeum Vysočiny Jihlava, 2007, 199 s. ISBN 978-80-86382-06-7. FIŠER, Rudolf, NOVÁČKOVÁ, Eva a kol. Dějiny Moravských Budějovic. 1. vyd. Třebíč : FIBOX, 1997. ISBN 80-85571-12-9. Folklorní mapa Moravy: folklorní regiony, památky, festivaly, výroční obyčeje, regionální lidová hudba. Brno: Gnosis, 2002. FROLEC, Václav. Mezi hudci : Slavnosti lidových písní a tanců v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Brno : Blok, 1986, 268 s. JANČÁŘ, Josef a kol. Vlastivěda moravská: země a lid. Lidová kultura na Moravě. Stráţnice : Ústav lidové kultury; Praha : Muzejní a vlastivědná společnost, (Nová řada; Sv. 10) 2000, 373 s. ISBN 80-86156-31-1 (ÚLK) ISBN 80-7275-005-4.

66

Jihlavský lidový kroj : tematická výstava ze sbírek Muzea Vysočiny Jihlava : září – říjen 2007. Jihlava : Muzeum Vysočiny Jihlava, 2007. ISBN 80-86382-20-6. J.*** de [K. J. Jurende] : Grundrisse zur Ethnographie Mährens. Moravia, 1815. LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Moravské a slezské kroje : kvaše z roku 1814. Brno : Moravské zemské muzeum, 2000. ISBN 80-7028-126-X. MACKERLE, Jaroslav, TOVÁREK, František, VACOVÁ, Pavla. Moravskotřebovský okres : vlastivěda Jevíčska, Svitavska a Moravskotřebovska. 1. vyd. Jevíčko : František Kučera, 1946. MÁTLOVÁ, Jiřina. Horácký kroj z Telčska, Dačicka a Třešťska, Ţenský kroj. 1. vyd. Jihlava : Ústav pro kulturně výchovnou činnost; Okresní kulturní středisko, 1983. Ottův slovník naučný : ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Díl 15. Praha : J. Otto, 1990. PERNICA, Bohuslav. Rok na moravském Horácku a Podhorácku. 1. vyd. Havlíčkův Brod : Krajské nakladatelství, 1951. PODLIPSKÝ, Čeněk. Kyjovský kroj slovem i obrazem : K tomu popis [od A. Hudcovké] a střih ke zhotovení. Národohospodářská propagace Československa. Brno, 1945. POSPÍŠIL, František. Horácko a t. zv. Národopis. Znojmo : Jahoda, 1930. SKÁLA, Vladimír. Jak bévalo u nás na Horácko. Čáslavice : MRO, 1948. SVOBODOVÁ, Vlasta. O lidovém kroji. In NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská : Moravskobudějovicko, Jemnicko. 65. sv. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 385-392. ISBN 80-85048-75-2.

67

SVOBODOVÁ, Vlasta. O lidovém kroji na moravském Horácku. Nové Město na Moravě : Horácké muzeum, 1977. Vlastivěda moravská:

Moravskobudějovicko Jemnicko. 65. svazek. Brno : Muzejní

a vlastivědná společnost, 1997, 506 s. ISBN 80-85048-75-2.

Elektronické zdroje: SLINTÁK, Petr. Dějiny kyjovského kroje. In Kyjovské kroje [online]. [B. m.] : [B. n.], [20??]. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: .

68

Přílohy Seznam obrazové přílohy: Obr. příloha č. 1 – Ukázka horáckého kroje, telčský kroj Obr. příloha č. 2 – Ukázka Podhoráckého kroje, bítešský kroj Obr. příloha č. 3 – Ukázka kyjovského kroje Obr. příloha č. 4 – Evidenční list č. 187, Národopisná výstava v Moravských Budějovicích Obr. příloha č. 5 – Evidenční list č. 117, Národopisná výstava v Moravských Budějovicích Obr. příloha č. 6 – Národní slavnost, (1913) Obr. příloha č. 7 – Skupinka dětí v kroji, datace neznámá Obr. příloha č. 8 – Návštěva E. Beneše, skupinka dětí v kroji, (1947) Obr. příloha č. 9 – Návštěva E. Beneše, skupina krojovaných na tribuně, (1947) Obr. příloha č. 10 – Návštěva E. Beneše, (1947) Obr. příloha č. 11 – Ukázka afrického oděvu, slavnost a datace neznámá Obr. příloha č. 12 – Veřejné cvičení Sokolů, (2. 7. 1933) Obr. příloha č. 13 – Slavnost a datace neznámá Obr. příloha č. 14 – Sjezd katolické mládeţe, (1. 7. 1934) Obr. příloha č. 15 – Sjezd katolické mládeţe, (1. 7. 1934) Obr. příloha č. 16 – Lidové a orelské kroje, (1936) Obr. příloha č. 17 – Anna Smetanová v kyjovském kroji, poč. 30. let Obr. příloha č. 18 – Věra Nováková v kroji, 40. léta Obr. příloha č. 19 – Dívka v kyjovském kroji, 40. léta Obr. příloha č. 20 – Dívka v ostroţském kroji, 40. léta Obr. příloha č. 21 – Dívka v kyjovském kroji, 40. léta Obr. příloha č. 22 – Současný stav, (2011) Obr. příloha č. 23 – Orelské tanečky, (1929) Obr. příloha č. 24 – Jan Smetana jako Lízal, (1937) Obr. příloha č. 25 – Divadelní představení, (1937) Obr. příloha č. 26 – Prvomájová slavnost, (1950)

69

Obr. příloha č. 27 – Prvomájová slavnost, (1950) Obr. příloha č. 28 – Vystoupení školáků, (1970) Obr. příloha č. 29 – Vystoupení dětí předškolního věku, datace neznámá Obr. příloha č. 30 – Vystoupení dětí předškolního věku, (1976) Obr. příloha č. 31 – Vystoupení dětí předškolního věku, (1985/1986) Obr. příloha č. 32 – Prvomájový průvod, datace neznámá Obr. příloha č. 33 – Vystoupení tanečníků v Retzu, (2006) Obr. příloha č. 34 – Vystoupení v Častohosticích, (30. 8. 2008) Obr. příloha č. 35 – Samostatné vystoupení dívek, (2010) Obr. příloha č. 36 – Ukázka spodního oděvu, (2010) Obr. příloha č. 37 – Ukázka muţského oděvu, (2011) Obr. příloha č. 38 – Dětský kroj, Den matek, (2010) Obr. příloha č. 39 – Ukázka nových šátků, Lidový ples, (2008) Obr. příloha č. 40 – Ukázka krojů z půjčovny v Moravských Budějovicích, setkání rodáků, Láz, (2010) Obr. příloha č. 41 – Ukázka krojů z půjčovny v Moravských Budějovicích, setkání rodáků, Láz, (2010) Obr. příloha č. 42 – Ukázka výšivky, krajka na límci či poviánu, datace neznámá Obr. příloha č. 43 – Ukázka výšivky, kapesník modře vyšívaný, datace neznámá, s monogramem K. K. Obr. příloha č. 44 – Datace a účel oděvu neznámé Obr. příloha č. 45 – Náčrt výšivky z fondu Neubauerové Elišky, květen 1946 Obr. příloha č. 46 – Náčrt výšivky z fondu Neubauerové Elišky, květen 1946 Obr. příloha č. 47 – Náčrt výšivky z fondu Neubauerové E. Obr. příloha č. 48 – Vzor ţeletavské výšivky Obr. příloha č. 49 – Vzor výšivky ze Staré Říše Obr. příloha č. 50 – Vzor výšivky, Blatnice (u Moravských Budějovic) Obr. příloha č. 51 – Vzor výšivky, Blatnice (u M. B.) Obr. příloha č. 52 – Orchestr Budějovanka Obr. příloha č. 53 – Plán výstavního prostoru zámeckých Koníren Obr. příloha č. 54 – Pozvánka na vernisáţ výstavy „A co jsi nosila ty, babi?“

70

Obr. příloha č. 1 Dívky a muţi v Telči, (rekonstruovaný kroj), obrázek z: BRTNÍK, Míla. Jaký kroj, tak se stroj. Muzeum Vysočiny v Jihlavě : Astera G, 2007, s. 164. ISBN 978-80-86382-06-7.

Obr. příloha č. 2 Pár v bítešském rekonstruovaném kroji, obrázek z: BRTNÍK, Míla. Jaký kroj, tak se stroj. Muzeum Vysočiny v Jihlavě : Astera G, 2007, s. 113. ISBN 978-80-86382-06-7.

71

Obr. příloha č. 3 Pár v kyjovském kroji, obrázek z: Kyjovsko, fotogalerie [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: .

Obr. příloha č. 4 Karta s popisem exponátu. SOkA Třebíč. F. Výbor národopisné výstavy Moravské Budějovice, neuspořádané, karty s popisem exponátů, list č. 187.

72

Obr. příloha č. 5 Karta s popisem exponátu. F. Výbor národopisné výstavy Moravské Budějovice, neuspořádané, karty s popisem exponátů, list č. 117.

Obr. příloha č. 6 Národní slavnost, rok 1913. Obrázek z: Vlastivěda moravská : Moravskobudějovicko, Jemnicko. 65. sv. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1997, s. 506.

73

Obr. příloha č. 7 Skupinka dětí v kroji, datace neznámá. Soukromý archiv J.

Obr. příloha č. 8 Návštěva E. Beneše, rok 1947. Obrázek z: SOkA Třebíč. Sbírka dokumentace, Moravské Budějovice, Kronika svazu osvobozených politických vězňů Moravské Budějovice (SOPV), návštěva prezidenta E. Beneše 13. 6. 1947 v MB, fotografie (fotograf FRIČ).

74

Obr. příloha č. 9 Návštěva E. Beneše, rok 1947, (krojovaní uprostřed nahoře). Obrázek: [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: .

Obr. příloha č. 10 Návštěva E. Beneše 1947, obrázek ze soukromého archivu p. V. Novákové.

75

Obr. příloha č. 11 Ukázka afrického oděvu, datace a slavnost neznámá, obrázek: [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW:.

Obr. příloha č. 12 Veřejné cvičení Sokolů dne 2. 7. 1933, obrázek z: SOkA Třebíč. F. Sokol - Tělocvičná jednota Moravské Budějovice, i. č. 70 (Album 1932-34).

76

Obr. příloha č. 13 Slavnost a datace neznámá, obrázek z: SOkA Třebíč. F. Sokol - Tělocvičná jednota Moravské Budějovice, i. č. 71 (Jednotlivé fotografie).

Obr. příloha č. 14 Sjezd katolické mládeţe, (1. 7. 1934), obrázek z: soukromý archiv, r. Smetanova.

77

Obr. příloha č. 15 Sjezd katolické mládeţe, (1. 7. 1934), obrázek z: soukromý archiv, r. Smetanova.

Obr. příloha č. 16 Orelské a lidové kroje, rok 1936, obrázek z: soukromý archiv, r. Smetanova.

78

Obr. příloha č. 17

Obr. příloha č. 18

Anna Smetanová, poč. 30. let, obr. z:

Věra Nováková, 40. léta, obr. z:

soukromý archiv, r. Smetanova.

soukromý archiv p. Novákové.

79

Obr. příloha č. 19

Obr. příloha č. 20

Dívka v kroji, 40. léta, obrázek z:

Dívka v ostroţském kroji, 40. léta,

soukromý archiv, r. Urbanová.

obrázek Palečkova.

z:

soukromý

archiv,

r.

80

Obr. příloha č. 21 Obr. příloha č. 21

Obr. příloha č. 22

Dívka v kyjovském kroji, obrázek z:

Současný stav, (2011), obrázek z:

soukromý archiv, r. Juránkova.

soukromý archiv, r. Kračmarova.

81

Obr. příloha č. 23 Orelské tanečky, (1929), obrázek ze soukromého archivu, r. Smetanova.

Obr. příloha č. 24 Jan Smetana jako Lízal, (1937), obrázek z: soukromý archiv, r. Smetanova.

82

Obr. příloha č. 25 Divadelní vystoupení, (1937), obrázek ze soukromého archivu, r. Smetanova.

Obr. příloha č. 26

Obr. příloha č. 27

Prvomájová slavnost, (1950).

Prvomájová slavnost, (1950).

Obrázky z: SOkA Třebíč, f. Národní škola dívčí Moravské Budějovice, i. č. 159 (Kronika 1891-1953).

83

Obr. příloha č. 28 Vystoupení školáků, (1970), obrázek ze soukromého archivu, r. Kračmarova.

Obr. příloha č. 29 Vystoupení dětí předškolního věku, datace neznámá, obrázek z: SOkA Třebíč, f. I. mateřská škola, Husova 485, Moravské Budějovice, fotografie.

84

Obr. příloha č. 30 Vystoupení

dětí

předškolního

věku,

(1976),

obrázek

z:

SOkA

Třebíč,

SOkA

Třebíč,

f. I. mateřská škola, Husova 485, Moravské Budějovice, fotografie.

Obr. příloha č. 31 Vystoupení

dětí

předškolního

věku,

(1985/1986)

obrázek

f. I. mateřská škola, Husova 485, Moravské Budějovice, fotografie.

z:

85

Obr. příloha č. 32 Prvomájový průvod, datace neznámá, [cit. 2011-04-18], obrázek dostupný z WWW: .

Obr. příloha č. 33 Vystoupení tanečníků v Retzu, (2006), obrázek z: soukromý archiv, r. Kračmarova.

86

Obr. příloha č. 34 Vystoupení v Častohosticích, (30. 8. 2008), obr. z: soukromý archiv, r. Kračmarova.

Obr. příloha č. 35 Samostatné vystoupení dívek, (2010), obrázek ze soukromého archivu J. Prokopa.

87

Obr. příloha č. 36 Ukázka spodního oděvu, (2010), obrázek ze soukromého archivu J. Prokopa.

Obr. příloha č. 37 Ukázka muţského oděvu, (2011), obrázek ze soukromého archivu J. Prokopa.

88

Obr. příloha č. 38 Dětský kroj, Den matek, (2010), obrázek ze soukromého archivu J. Prokopa.

Obr. příloha č. 39 Ukázka nových šátků, Lidový ples, (2008), obr. z: soukromý archiv, r. Kračmarova.

89

Obr. příloha č. 40 Ukázka krojů z půjčovny v Mor. Budějovicích, setkání rodáků, Láz, (2010). [ cit. 2011-04-18]. Obrázek dostupný z WWW: .

Obr. příloha č. 41 Ukázka krojů z půjčovny v Mor. Budějovicích, setkání rodáků, Láz, (2010). [cit. 2011-04-18]. Obrázek dostupný z WWW: .

90

Obr. příloha č. 42 Ukázka výšivky, krajka na límci či poviánu ze soukromé sbírky r. B.

Obr. příloha č. 43 Kapesník modře vyšívaný, krajka v pravé části kapesníku našita na cca 2 cm. pruhu, nahoře nedokončený, v obrázku monogram K. K. Ze soukromého archivu rodiny B.

91

Obr. příloha č. 44 Datace a účel oděvu neznámé, vyšívaná zástěra ze soukromého archivu rodiny B.

Obr. příloha č. 45 Náčrt výšivky E. Neubauerové, květen 1946. Originál v SOkA Třebíč, pobočka Moravské Budějovice. Fond Neubauerová Eliška, neuspořádané, nákresy výšivek.

92

Obr. příloha č. 46 Náčrt výšivky E. Neubauerové, květen 1946. Originál v SOkA Třebíč, pobočka Moravské Budějovice. Fond Neubauerová Eliška, neuspořádané, nákresy výšivek.

Obr. příloha č. 47 Náčrt výšivky E. Neubauerové. Originál uloţen v SOkA Třebíč, pobočka Moravské Budějovice. Fond Neubauerová Eliška, neuspořádané, nákresy výšivek.

93

Obr. příloha č. 48

Obr. příloha č. 49

Vzor ţeletavské výšivky.

Vzor výšivky ze Staré Říše.

Obr. příloha č. 50

Obr. příloha č. 51

Vzor výšivky, Blatnice (u M. B.).

Vzor výšivky, Blatnice (u M. B).

Originály uloţeny v SOkA Třebíč, pobočka Moravské Budějovice. F. Neubauerová Eliška, neuspořádané, nákresy výšivek.

94

Obr. příloha č. 52 Orchestr Budějovanka, obrázek ze soukromého archivu M. Kratochvíla.

Obr. příloha č. 53 Plán výstavních prostor zámeckých Koníren, plánek upravený J. Prokopem. Obr. příloha č. 54 (na následující straně - pozvánka na vernisáţ).