scénář baletního muzikálu na motivy keltské legendy pro Křižíkovu fontánu Hudba: Miloslav Janíček Dialogy a texty písní: Ivan Hladík
Británie, temný středověk. Římská říše padla. Vznikl velký boj mezi znesvářenými kmeny. Irové se snaží podmanit si některé britské kmeny a zabránit tak sjednocení Britů. V tomto těžkém období přichází Tristan o své rodiče a ujímá se ho Cornwallský král Mark, který ho pojal za svého syna. Obraz 1. – Irské pobřeží Irská princezna Isolda se prochází se svojí chůvou Brangänou, která ji vychovává po té, kdy Isoldě zemřela matka. Isolda se chůvě svěřuje, že touží po velké lásce, po muži svých snů. Dívá se do dáli a vidí zemi, která ji přitahuje nepoznaným tajemstvím... Skladba 1. Legenda ožívá Brangäna (Chůva): parlando Zpět ve vzpomínkách se vracím, abych vám svěřila příběh, který jsem prožila kdysi dávno. Byla jsem tam, kde se zrodila legenda. Tam, v temných dobách Keltů, začal příběh dvou, kteří přežívají v srdcích lidí. Příběh Tristana a Isoldy. V těžkých dobách svárů a válek Irů proti Britům přichází Tristan o své rodiče a nového otce získává v Cornwallském králi Markovi. Irská princezna Isolda také ztrácí milovanou matku a zůstává se svým přísným otcem, králem Donchatem a se svými sny o lásce. Zpěv: Osud křídla svá rozepíná, minulosti cár se snáší tajemný, jak stín... Isolda: zpěv Někde uvnitř nás láska dřímá, srdce jako chrám ji chrání... Prokletím je mým... Brangäna (Chůva): zpěv Vzdálený, jak měsíc když září... Vzdálený, tak vzdálený, že snem se může zdát tak vzdálený je nám... Tak zdá se být ten příběh světu, stačím odkrýt první větu - náhle v ní se vrátí příběh nám, náhle v ní ten příběh ožívá... ...příběh ožívá, jen slyš, co skrývá... Isolda: parlando Brangäno, chůvo, pověz – jaká je zem za mořem, jací lidé tam jsou? Od matčiny smrti tu tak sama zůstávám. S tebou, s otcem, který snad ani neví, že jsem. Se vzpomínkami... Čeká mě tam někde lepší osud? Čeká mě tam někde láska? Muž, kterému budu moci být dobrou ženou? Řekni chůvo... Osud svůj chci znát... Zpěv:
Láska má, srdce chrám ji chrání... Láska má, pod pevným zámkem spí, kdo však má k ní klíč...?
Vzdálená, jak měsíc když září... Vzdálená, že snem spíš se zdá mi být, jako lásku chci svůj osud znát... Jít jí vstříc... Brangäna (Chůva): parlando Dva vzdálení lidé, plní nadějí a snů. Dva lidé kterým osud navždy změnil život... Protože i sny se někdy plní... A možná právě v tuto chvíli začal nesmrtelný příběh Tristana a Isoldy... Obraz 2. – Irský hrad krále Donchata Isolda s Brangänou dál procházejí poblíž hradu. V něm se na nádvoří mezi tím rozhoduje o svých dalších krocích otec Isoldy, Irský král Donchat. Skladba 2. Donchatův plán Donchat: parlando Vojáci – do boje vyjeďte... A ten z vás, kdo vítězný se z bitvy vrátí, mou dceru Isoldu za ženu dostane. A zavolejte ke mně Isoldu – otec si ji žádá! Donchat: zpěv Až vyhasne žár té bitvy, jež před vámi plá, tak já dceru svou... parlando: ...nechám za vítěze vdát... Donchat: parlando A padne-li mé vojsko, pak zaslíbena buď, Isoldo, Marcovi. Donchat: zpěv Tím vše získám... Trůn i větší moc nám...! Kdo proti nám by dál chtěl stát pozná jen hněv můj... Přistup, Isoldo! Isolda: zpěv Králi můj... Donchat: parlando Slyš mou vůli, dcero... Isolda: zpěv Zde, před tvé zraky, před tvou tvář a moc tvou v úctě poklekám... Slyším, otče můj... Co žádáš, to se staň...
Donchat: zpěv Když vojsko nevrátí se jak dřív vítězné, slib svůj vyplním... Pak vám požehnám, ženou se mu staň... Isolda: zpěv Bez lásky žít...? Donchat: zpěv Však s ním jeho království já získám...! Isolda: zpěv Já, vždy poslušná, jak víš, pro ten slib tvůj se vzdávám snů, jak dým se ztrácí... Zde, před tvé zraky, před tvou tvář a moc tvou v úctě poklekám... Proč mám, otče můj, platit tuhle daň...? Donchat: parlando Budiž má vůle...! Král Donchat odchází, zatímco Isolda před ním klečí. Po králově odchodu ji ale odvádí a utěšuje její věrná chůva a společnice Brangäna. Obraz 3. – Irsko, vojenský tábor britů a krále Marka / Místo válečného souboje My se náhle ocitáme v táboře britských vojsk. Irové totiž do Irska odvlekli mladé muže, aby oslabili britské panství. Král Mark vysílá své muže do rozhodujícího souboje o záchranu zajatců. Mezi nimi je i Tristan. Skladba 3. Bitva Donchat: zpěv V boji meč nechť ožije... Tristan: zpěv Bože, náš osud chraň... Donchat: zpěv V krvi je horizont... Tristan: zpěv ...z něj smrti pěje chór... Donchat: zpěv Za krále je zemřít čest...
Tristan: zpěv Bože, nás pak suď... Donchat: zpěv Za čest, slávu, vladaře, zemi... Tristan: zpěv Za svět, pro lásku, ať zbraně zvoní... Donchat: zpěv Na smrt, ve zbroji, v poklusu, na oři... Tristan: zpěv V ohni, prachu, za křiku, tiše... Donchat: zpěv V boji meč nechť ožije... Tristan: zpěv Bože, náš osud chraň... Donchat: zpěv V krvi je horizont... Tristan: zpěv ...z něj smrti zapějem... Donchat: zpěv Z ohně, prachu, naděje, strachu... Donchat: zpěv Za krále je zemřít čest... Tristan: zpěv Bože, nás pak suď...
Oba: zpěv Bok po boku vpřed a hrdě jako temná řeka plujem. V oku svit a v srdci kámen v žilách hoří věčný plamen Bok po boku vpřed a hrdě, v dlani chladnou ocel držet. Útoky a rány snášet v žilách ať dál hoří plamen... Donchat: zpěv Protivníkům vrátit zteč... Tristan: zpěv Vítězství před námi svítá... Donchat: zpěv Zbraně zvláštní mají řeč... Tristan: zpěv Promluví a tvůj čas zkrátí... Tristanovi a jeho druhům se osvobození zajatců nakonec zdaří, ale Tristan je zraněn otráveným mečem. Jeho druhové jsou přesvědčeni, že Tristan umírá a nechávají ho na irském území. Tristan: parlando Druhové v boji... Teď osvobozené domů doveďte. Můj život zdá se zhasíná. Vraťte se zpět vítězní a pozdravte mého pána a druha Marka... Jeho přátelé tak spolu se zachráněnými přináší do hradu smutnou zprávu o jeho smrti. S velkou bolestí v srdci se loučí král Marko a jeho lid s Tristanem, kterého vychoval jako svého syna. Král Marco i celá země truchlí nad ztrátou Tristana... Marco: zpěv Vítejte zpět mí bratři... Tristan že se s vámi nevrací kalí úspěch můj... Bůh ho opatruj... Obraz 4. – Irské pobřeží Isolda mezitím s chůvou přichází na pobřeží, kde je hrob její matky. Pláče chůvě do klína a svěřuje se, že půjde raději do kláštera, než žít bez lásky. Chůva Isoldu utěšuje a hladí. Obě hledí na západ slunce, jak se jeho paprsky odrážejí na hladině. Pohled na západ slunce přeruší pohledem ke břehu, kde na kamenech leží bezvládné tělo mladého muže. Isolda se zvedá a běží k němu. Pomohou muži dovléct se do staré chýše na pobřeží. Tam pak Isolda ošetřuje mužovy rány bylinami, jak ji to naučila její matka. Isolda se ze strachu vydává za Brangänu.
Skladba 4. Až svítání se zítra vrátí (nález Tristana) Isolda: zpěv Svítání zas zítra se vrátí, s ním mé trápení… Lásky příslib dál se mi ztrácí v ránech příštích dní… V klášterních zdech spíš dočkat stáří, žal skrýt v modlitbách. Jedenkrát než v náruči ho hýčkat, se Bohu odevzdám... Brangäna (Chůva): zpěv Svítání k tobě až se zítra vrátí, jen Bůh ví, co ti přichystá… Jen nesmíš nikdy předem svůj boj vzdávat, pak tvůj sen skutkem smí se stát... Isolda: parlando Probuď se a vstaň pane... Tady není bezpečno... Máš ale štěstí – matka má naučila mě z bylin léky získat... Ještě si počkáš na věčnost... Tak probuď se a vstaň, já zvlažím tvé skráně, Já na horkost i zranění už najdu správné zbraně. Isolda + Brangäna (Chůva): zpěv Svítání zas k nám až se zítra vrátí, jen Bůh ví, co nám přichystá… Brangäna (Chůva): zpěv Jen nesmíš nikdy předem svůj boj vzdávat, pak tvůj sen skutkem smí se stát... Skladba 5.Mezihra Brangäna (Chůva): parlando Buď opatrná, moje paní a ztřez se jméno prozradit... Isolda: parlando Teď spěchat musím za ním, ty pomoz mi ho vyléčit. Byliny jdi najít správné, ať jeho nemoc zdolám. Brangäna (Chůva): parlando Pro tebe to bude snadné... Isolda: parlando Jej před slídily radši schovám!
Isolda: zpěv Z pěn přílivů přišel jsi k nám... Snad zpět lék můj život ti dá... Tristan: parlando Kdo jsi, že ze svých rukou sílu dáváš? Odkud přivála tě křídla andělská? Isolda: parlando Kdo jsi, že srdce mé rozechvíváš? V tvých očích je hloubka nebeská... Mezi Isoldou a Tristanem vzplanou první plameny velké lásky... Ale Tristan je vyléčen a musí se vrátit do Británie. To znamená velké loučení, sliby opětovného setkání a stesk... Skladba 6. Příboj tvůj Tristan: zpěv Příboj tvůj splách´ břehy mé, žízeň rtů chrám něhy tvé... Isolda: zpěv Chvíli stůj, já chci se vznést dál než úsvit smí, dál, než se dá... Tristan: zpěv Já chtěl bych říct: láskou tě spoutat toužím víc než dřív. Pár jen slov mých doufám, že zpátky mi vrátíš... Příboj tvůj v mých žilách zní. Příboj tvůj a snad nic víc... Příběh svůj navždy už s tvým skládám. V očích tvých se skrývá... Já cítím jak pod víčky ti září...
Isolda: zpěv Všechna rána prázdná, tolik dlouhých let, náhle ztrácí význam - změnilo se vše. Ten zvláštní okamžik a žít smysl má, okamžik a svět se krásný tak zdá! Tristan: zpěv Já chtěl bych říct: láskou tě spoutat toužím víc než dřív. Pár jen slov mých doufám, že zpátky mi vrátíš... Tristan: zpěv Příboj tvůj v mých žilách zní.
Isolda: zpěv
Příboj tvůj a snad nic víc... Příběh svůj navždy už s tvým skládám. Oba: zpěv V očích tvých se skrývá... Já cítím jak pod víčky ti září... Isolda: zpěv Všechna rána prázdná, tolik dlouhých let, náhle ztrácí význam - změnilo se vše.
Tristan: zpěv Prázdná... Dlouhých let... Ztrácí...
Oba: zpěv Jak zvláštní jen mžik, žít smysl má, jen mžik, svět nám teď krásný se zdá! Obraz 5. – Cornwallský hrad / Irský hrad Tristan se vrací do Cornwalského hradu za úžasu všech. Lidé Tristana vítají, král Mark jmenuje Tristana vojevůdcem a daruje mu meč. Skladba 7. Cornwall (Přijmi ten meč) Sbor (parlando): Tristan se vrací! Pohleďte – je zpět! Zavolejte krále!
Marco (parlando): Nic nevidí mé oči raději, než že ses vrátil, Tristane! Nechť tedy hudby zaznějí a sláva vůkol nastane... Než budu stár a na konci sil, chci pronést jen krátkou řeč... Buď nástupce můj a také syn, na důkaz přízně mé přijmi ten meč. Tristan (parlando): Díky ti pane za slova tvá, ty už mé přátelství a věrnost máš! Marco (parlando): Hrajte! Ať každý mou radost sdílí! Marco (zpěv): Že ses navrátil k nám Bohu své díky skládám. Snad ti s tím mečem smím i své přátelství dát... Mezitím se král Donchat dozvídá o porážce. Pro udržení vlády a aby se zmocnil Marcovy země, uskuteční svůj plána nabídne ruku princezny Isoldy Marcovi – vysílá posly, aby přinesli Marcovi obraz princezny a slib její věrnosti... Skladba 8. Poselství Donchat (parlando): Zavolejte posly, ať nesou vzácný dar! Ke králi Marcovi, že dceru za něj vdám! A obraz naší Isoldy co příslib sňatku vemte... Poslové spěchají s obrazem Isoldy do Irska... ...ať království se spojí a pro budoucnost kvete... Donchat (zpěv): Dřív, než slunce vyjde, zprávy mi přivezte zpět. S ním svou zemi spojím, skráně než pokryje šeď. Můj den ještě přijde - sám pak ovládnu vše! Svou když dceru mu dám, vlády zmocním se sám!
Donchat (parlando): Teď teprve, Isoldo, svou cenu a oddanost dokaž mi! Obraz 6. – Irský hrad Král Marco přijímá výzvu a jeho království v Británii se připravuje na svatbu. Přichází nevěsta – Isolda i se svým otcem, který žehná dceři i jejímu choti Marcovi. A právě zde se po svém odloučení setkávají Tristan s Isoldou – tak blízko u sebe a přitom tak nenávratně odloučeni. Isolda s Marcem přicházejí ke svatebnímu oltáři, kde si mají slíbit věrnost na věky... Skladba 9. Svatba Isolda (parlando): Zklidni se, srdce splašené, když svět můj o jas byl oloupen tím, kdo před oltář mě vede... Tam v průvodu kráčí pravý muž, jenž by mým manželem být směl... Tristan vzal z mých retů růž, jen od si mě vzít měl. Isolda (zpěv): Loučím se s láskou i snem, už dál z tvé písně vzdech jen mám... Před oltář kráčím, kde spí můj Bůh...? Prosím čas: Stůj! Tak stůj! Tristan (zpěv): Zmírám, když svírá tě on, ne já...! Žízním po rtech jen tvých... Před oltář kráčíš, ne však už má... Prosím čas: Stůj! Tak stůj! Isolda (parlando): Jak v pavučině chycená, z níž není úniku... Isolda (zpěv): Slib ti dám, však víc nechtěj brát...! Tristan (parlando): Můj přítel! Má láska! Bože – uchraň mě stínu nenávisti! Odpusť mi, Bože a odejmi bolest mou! Vždyť já je nenávidím!
Svatba skončila, lidé se radují se svým králem Marcem. Jen dva lidé dnešní den neoslavují. Tristan, který utekl do ústraní, a Isolda, která si i uprostřed všeobecného veselí připadá sama a opuštěná... Skladba 10. Křídla mít (Oslava) Marco: parlando Slavte – ať celá země se raduje se mnou – do tance! Marco: zpěv Tvoje tvář něžná ve mně sílu vzbouzí, ač pod závoji ukrytá… Nechť ve tvých žilách má krev dál jen proudí a věrnou ženou jsi mně dál! Isolda: zpěv Křídla mít, jak pták k nebi stoupám, pryč z bran Marcových... Jsi tak blízko, vím, že také doufáš, snad mě uslyšíš... Úděl můj je království sloužit, vůle krále dbát... Srdce mé však slíbeno je dávno tobě, vzdálený... Tristan: zpěv Její tvář něžná ve mně sílu vzbouzí, ač pod závoji ukrytá… Zas ať jí v žilách má krev dál jen proudí, jen mojí ženou smí se stát! Marco: zpěv Každý den ze tvých dlaní číst tvá přání, všechna je splnit to bych rád… A pro tvé oči zkrotím sílu bouří, každý den nejmíň tisíckrát! Svítání v tvé náruči vítat toužím stále víc… Isolda: zpěv Náruč má však může tě spálit prázdnou pouští v ní… Marco: zpěv Tvoje tvář něžná ve mně sílu vzbouzí, ač pod závoji ukrytá… Isolda: zpěv Strach teď v mých žilách náhle dál jen proudí, jak věrnost svou ti uchovám?!
Obraz 6. – Cornwallský hrad Svatební veselí utichlo, lidé se vrátili ke své práci a všedním věcem. Nad Británií se smráká, přichází noc. A právě té noci využívají nešťastní milenci k tajným schůzkám. Při jedné z nich však Tristan netuší, že ve stínu ukrytý se za ním vydává Melot, Marcův vlastní syn... Skladba 11. Bůh chraň náš sen (Scházení) Isolda (parlando):
Tisíckrát krále zradím, tisíckrát radši budu lhát, než jedno ztratit pohlazení a neslyšet tvé: Mám tě rád!
Tristan (parlando):
Klidně se smířím s prokletím, když nablízku mi budeš stát. Než jedno ztratit objetí a nesmět říct: Mám tě rád!
Isolda (zpěv):
V dlaních chci číst Co nám osud skrývá... A doufat s ním, že Bůh odpustí nám...
Tristan (zpěv):
Ty vzácné chvíle smí
jen hvězdy noční zřít... Když nám dvěma slíbí mlčení své dál...
Tristan (parlando): Ztrestej mě peklem nebo zatrať mě, (...jsem jen tvým...) však Bože – z lásky hřeším! (...má chtěj být...)
Isolda (zpěv): Svým srdcem zpívám: buď jen mým...
Tristan (zpěv):
V dlaních ti číst Co nám osud skrývá... A doufat s ním, že Bůh odpustí nám...
Isolda (zpěv):
Alelujá ... Já tvář svou skláním... Zři lásku v nás, požehnej nám...
Tristan (zpěv):
Isolda (zpěv):
Isolda (parlando): Tak prosím: Bože uvěř v nás! (...jsem jen tvá...) Sestup sem blíž a poraď nám... (...mým chtěj být...)
Já dávno toužím tvá jen být...
Ty vzácné chvíle smí
jen hvězdy noční zřít... Když nám dvěma slíbí mlčení své dál... Bůh chraň náš sen dál!
Já tvář svou skláním... Zři lásku v nás, požehnej nám... Tristan (zpěv): Svým srdcem zpívám: buď jen má... Já dávno toužím tvým jen být...
Ve chvíli, kdy se zdá, že přece jen zbývá Tristanovi a Isoldě nějaká naděje, ze tmy vyběhne Melot, rozhněvaný a připravený bránit svého otce a krále Marca...
Skladba 12. Odhalení Marco (parlando):
Zde stojím, zrádci a intrikáři. Tak jste mě odměnili za vše, čím jsem vás zahrnul? Za to, že jsem vám srdce nabídl, jste do něj nůž vrazili...!
Marco (zpěv):
Z přítele lhář, z mé ženy tvá, jak tváří v tvář zřím... K smíchu snad já se vám teď zdám...! Přízeň svou v sůl proměním vám teď spíš... V bolesti své vás utopím...
Marco (parlando):
Zavřete je, než dočkají trestu!
Tristan (parlando):
Jak bolí mě tvůj hněv! Ale nemluv o zradě! Ty nevíš, čím jsme vinni... Jen, že jsem neměl sílu tě ranit, tak pravdu jsem zamlčel.
Tristan (zpěv):
Před tebou skláním se, byls mi vším...
Isolda (zpěv):
Měli jsme říct vše dřív...
Tristan (zpěv):
Však z obav ztrácíme vše, i tvář...
Isolda (zpěv):
Prosím slyš nás!
Tristan + Isolda:
Slyš nás!
Marco (parlando):
Odveďte je!
Obraz 7. – Cornwallský hrad Vojáci odvádění oba provinilce, zůstává jen Marco se svými myšlenkami. I když si myslí, že byl podle zrazen, daleko víc ho mrzí ztráta Tristana a Isoldy. Nedaleko něj však stojí Brangäna, která chvíli váhala, zda smí krále vyrušit v takové chvíli. Ale nakonec přichází, aby krále utěšila a vše uvedla na pravou míru...
Skladba 13. Lásku nespoutáš (Milost) Brangäna (parlando):
Králi, nermuť se. Tys neztratil svou tvář! Tak odhoď bolest a s ní i svou zášť. Vždyť oni poznali se předtím, než se tvou ženou stala... Když odpustíš jim a necháš-li je jít tím vzroste jen tvé sláva.
Jsi spravedlivý a moudrý prý, tak slyš mě, chci ti říct... Brangäna (zpěv):
...králi, já pravdu znám... Láska se svých křídel nevzdá... Jí ničím nespoutáš... Žije v nás...
Marco (zpěv):
Já v nich ztratil mnohem víc než vůbec mohu říct... Dál už nesmí v zemi žít, musí odejít...
Brangäna (zpěv):
...máš můj dík, však poznáš sám... Láska se svých křídel nevzdá... Jí ničím nespoutáš... Žije v nás...
Marco (parlando):
Ať před rozbřeskem vyplují, kam vlny je donesou... Jak říkám – oni mohou jít, já s nimi zbavím se svých pout. Z mého života se ztratí, ač v srdci mém budou dál...
Marco odchází a Brangäna, ještě klečící, vstává. Odchází na pobřeží, kam se pomalu scházejí lidé z okolí. Přichází finále – loučení s Tristanem a Isoldou i celým příběhem. A během Brangänina závěrečného monologu se na obzoru objeví loď, ve které Tristan a Isolda opouštějí Británii a plují k neznámé budoucnosti... Obraz 8. – Britské pobřeží Skladba 14. Pár chvil zbývá (Finále) Brangäna (zpěv):
Z noci pár chvil zbývá... A v ní příběh skrývám. Dál bude znít jen v nás... V nás zažíhá svou zář. Z noci pár hvězd zbývá... já jejich svit znám... Tichý hlas v něm ožívá, vypráví ten příběh nám... Z věků a prachu se snáší - příběh dvou království... O moci vášně zpívá... O lásce v nás, o štěstí...
Brangäna (parlando):
A než přišel nový den, v celé zemi i daleko za jejími břehy se Tristan a Isolda stali legendou...
Brangäna + ostatní (zpěv):
Z noci pár chvil zbývá... Ve svém plášti skrývá příběh jenž zní jen v nás... S námi smíš nést ho dál... Z věků a prachu se snáší - příběh dvou království... O moci vášně zpívá... O lásce v nás, o štěstí... Láska že křídla dává, tichá noc slíbí nám... Nám příběh dál ať zní... Láska spí jen v nás...
...a v závěrečném mohutném finále mizí celý příběh v gejzíru světel a vody fontány.
Konec
