Sborové aktuality Významné programy Nejdůležitější a nejvýznamnější program v celém roce 2003 je bezesporu evangelizace, připravovaná brněnskými sbory CB. Mnozí z nás se pravidelně modlí za její požehnání. Jak víte, bude ve dnech 18. – 20. března. Ke službě slovem je pozván bratr kazatel Daniel Fajfr. V této sou-vislosti uvádíme v březnovém čísle Kompasu další články a pokyny bratra Fajfra a bratra Neumanna. Prosíme, abyste kaž-dý den neopomněli na tato shromáždění myslet při modlitbách. Velmi důležitá bude také vý-roční členská schůze v neděli 16. března v 15.00 hod. Její program je jako obvykle dán pravidelnou zprávou o práci a stavu sborového společenství za uplynulý rok. Mimořádný význam bude mít pro další léta volba kazatele a správce sboru, jímž je podle výsledků dřívějších jednání staršovstva navržen bratr kazatel Jan Asszonyi. Jeho nástup již dlouho očekáváme. Předpokládá se, že by
bratr přišel do brněnského sboru v průběhu roku 2004. V květnu 2003 bude v naší modlitebně konference delegátů české i slovenské větve naší cír-kve. Patří také ke zvláště důle-žitým programům našeho sboru, protože jsme přijali pověření Rady CB k zajištění pobytu a stravování hostů. Tuto náročnou úlohu náš sboru již vícekrát splnil a díky dobré práci sester-ského odboru jsou vytvořeny základní předpoklady k jejímu naplnění také i letos. Sestry i staršovstvo k tomu vytvářejí podmínky již nyní.
Pozvání Pěvecký sbor stále zve nové zpěváky a hudebníky ke spo-lupráci. O těchto otázkách jednal také při rozmluvě ve star-šovstvu. Jeho služba je aktuální, pěvecký sbor připravuje ná-vštěvy v dalších shromážděních naší církve.
Malý dorost
53
Upozorňujeme celý sbor na službu malého dorostu na ve-čírku dne 23. 3. v 17. 30 hod. Vzpomínáme rádi na vystoupení před rokem a těšíme se, čím nás opět překvapí. Pro jistotu každý, kdo chce být připraven, ať se vybaví kápezetkou!
Vybraná výročí Vám, kteří rádi pošlete pozdrav našim bratřím kazatelům uvá-díme: Bratr kazatel Bronislav Kaleta bude mít 1. března padesátiny, bratr kazatel Ernest Welszar, kazatel
našeho soused-ního sboru v Prostějově, bude mít 3. března šedesát let. Děkujeme jim za jejich službu a vyprošujeme pro ně Boží vedení do další činnosti.
Schůzky a schůze Setkání sesterského odboru bude ve středu 26. března 2003 v 17.00 hod. Jednání staršovstva budou ve čtvrtek 13. 3. a 27. 3. vždy v 19.00 hod.
Milosrdenství
P
áté blahoslavenství: Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dojdou, je obráceno k našemu pobytu na této zemi. Znamená soucit, soustrast s trpícími, nešťastnými, strádajícími, utištěnými. V duchu prvních čtyř blahoslavenství bychom spíše čekali pokračování, že Ježíš prohlásí za blahoslavené lidi, kteří potřebují milosrdenství, a slíbí jim náhradu nade všecko v budoucím životě nebo v království Božím. Ale přitom se zde v pátém blaženství staví Kristus na jiné stanovisko: blahoslaví lidi činné a obětavé lásky a ochotné sebezapíravé pomoci trpícím. Blahoslavení milosrdní. V křesťanství je to často i aktivní čin. Milosrdní jsou tudíž z těch nejznámějších. Dr. Albert Schweitzer, který zasvětil život nemocným na řece Ogawe v Gabunu v Africe, i matka Tereza, která za-světila život nemocným a umírajícím v Indii. To jsou ti velice známí, ale je i řada jiných. Jsou lidé, kteří se na cestě vývoje a výboje nezastaví pohledem na nešťastné a trpící. Proč by se zabavovali a zdržovali? Ženou se k vyt-čenému cíli, mají naspěch, 54
každý má sám se sebou co dělat. Zdali já jsem strážným svého bratra? Každý ať se stará sám o sebe! Já pomoci nepotřebuji. Ať se každý zařídí tak, aby se také bez cizího přispění obešel! Jsou to sytí lidé, tvrdí, se sebou spokojení, sobě dostačující, svého cíle vědomí, bezohlední, silní jedinci, nezatížení sentimentálností. Takový kněz a levita z Ježíšova podobenství o milosrdném samaritánovi jdou svou cestou, může po nich někdo žádat anebo jenom čekat, aby si všímali, zdali kdo bezmocně leží vedle cesty? Jiní soudí, že jejich vlastní zájem je mnohem naléhavější. Další si rezignovaně řeknou, že neštěstí, bolesti, utrpení, strádání je všude víc, než nač stačí možnost pomoci, a proto nemohou-li pomoci všem, nepomohou nikomu. Vždycky je v pozadí necitelné sobectví, lhostejnost k osudu jiných. Což nemá člověk dost vlastního břemene, aby se ještě zatěžoval cizím? Nedojde dál, když se nezastavuje? A přesto platí: Ježíš blahoslaví ty milosrdné. Milosrdní jsou ti, kdo vidí bídu bližních, berou ji na vědomí, jsou s nimi solidární ve snaze pomoci. Ti, kdo mají milující srdce, přesněji, jejichž srdce je připoutáno k těm ubohým a bezmocným. U těch postižených někdy platí, že trpká je almužna milosrdenství. Ale nemělo by tomu tak být. Neznamená to jenom, že odstraníme jevy, jež přímo urážejí. Milosrdenství není jen, když se postarám, aby nemocní a staří měli co jíst a kde bydlet, ale je to solidarita s nimi. Být pro ně člověkem za všech okolností. Zoufalý člověk se ptá po lidské duši a křesťan ví, co duše je. Míti srdce pro každého, třeba i modlitbou spojovat bližního se zdrojem Boží lásky, a to je způsob dostupný každému. Milosrdenství není jen sentimentalita, ale je to vědomá odpovědnost za bližního před Bohem. Vyplývá z následování Ježíše Krista, který sám byl plný milosrdenství. Milosrdenství ukládá oběti. Skutečné milosrdenství činí nárok na kus jmění, času, práce, na kus lidské osobnosti. Účast s cizím utrpením je krásným projevem lidské sounáležitosti. Zákon Kristův je: jedni druhých břemena neste. Kdo pomáhá trpícímu, ulehčuje celku. Milosrdní dojdou milosrdenství. Snad u lidí, snad ne. Ale jistě najdou milosrdenství u Boha. Ježíš neváhá povzbuzovat touto vyhlídkou na odplatu, na odměnu. U Ježíše však božská odplata nemusí být chápána jako pohnutka milosrdenství, nýbrž jako jeho přirozený účinek, dopad. V duchovním světě platí zákon, že dobro plodí dobro, ze zla se rodí zlo. 55
Koná-li člověk milosrdenství, koná Boží dílo. Blaženost je už v dílu samém. Člověk mívá uspokojené svědomí, blažený pocit, když má mož-nost ulehčiti nebohému. Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu. Bůh pak nezůstane nikomu nic dlužen. Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech zase jej najdeš. (Kazatel 11,1.) Blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou. Pravdomil Dostál
Blahopřání 31. března přejeme bratru Josefu Nohejlovi z Nížkovic, to se dožije 83 let. Specielně jemu připojujeme text z 1. Mojžíšovy 28, 15: „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš“. Dobré dny v dalších létech, i když již kdesi jinde!
Naše modlitební zápasy CHVÁLÍME TĚ, PANE BOŽE, - že jsi živý a mocný Bůh, který má moc proměnit naše životy, - za Tvoji velkou milost a lásku, se kterou se na každý den k nám skláníš, - za oběť Tvého Syna Pána Ježíše Krista, abychom my měli věčný život, - za radost a pokoj, kterým naplňuješ naše srdce, za jistotu spasení a Tvé požehnání. DĚKUJEME TI, PANE JEŽÍŠI, - za církev, za náš sbor, za to, že můžeme přicházet k Tobě skrze modlitbu a Ty nás přijímáš takové, jací jsme, - za Tvého Ducha, že nás chce vést, za ty, kteří Ti chtějí sloužit, a Ty chceš žehnat jejich práci, - za sílu do každodenních bojů.
56
PROSÍME, PANE JEŽÍŠI KRISTE, - za Ducha modliteb - za modlitebné zápasy v rodinách, ve skupinkách i shromážděních, - za naše děti v besídce, v dorostu i v mládeži - za jejich obrácení, - za ty, kteří se od Tebe vzdalují, i když se s Tebou již setkali, - za ty, kteří jsou na dně a chtějí si sáhnout na život, neví, jak dál ve svém životě a utápí se v drogách a alkoholu, dej, abychom je viděli a uměli se k nim přiblížit, oslovit je, - za evangelizaci, která bude v našem sboru, ukaž nám, koho máme pozvat, - za jarní sborový den a za konferenci, která se bude konat v květnu, - za moudrost při její organizaci, - o sílu i moudrost k práci, o vedení Duchem svatým a Tvé požehnání. JP
Představuje se sestra Daniela Asszonyi
J
ak všichni víme, v neděli 16. března na výročním členském shromáždění proběhne volba nového kazatele sboru – bratra kazatele Jana Asszonyiho. Rozhovor s ním jste si mohli přečíst v prosincovém čísle Kompasu, kde jsme se také dověděli něco málo o jeho manželce. A protože málo je skutečně to správné slovo, požádali jsme bratra kazatele, zda by nám něco o své manželce nenapsal. A zde jeho odpověď: V době, kdy jsem si svou manželku Danielu - na Žižkově jí nikdo neosloví jinak než Danda - rozenou Hanušovou a členku žižkovskou, bral na konci dubna 1994 (tehdy jí bylo 20 let), studovala obor logopedie a surdopedie na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Posléze se ukázalo, že jejímu beztak výbornému prospěchu manželství se mnou nic neubralo, ba naopak. V té době (bezdětné) jsme ještě měli čas na společné zájmy - lyžování, tenis, turistiku, cestování a četbu. Po dokončení studia učila o něco víc než rok děti s poruchami učení a chování ve specializované třídě základní školy. V té době jsem sloužil v Bosně, tudíž měla na 57
své první zaměstnání, do kterého se plně ponořila, dost času. V sou- časné době je plně zaměstnána v domácnosti péčí o kluky - Šimona kliďasa (v květnu čtyřletého), Vojtu těžko řiditelné veselé torpédo (1,5 roku) - a mě. S dovolenou (byť mateřskou) to má pramálo společného. Jan Asszonyi
Evangelizace v Brně Keď príde Duch Nedivte sa, keď príde ten, o ktorom sa rozprávate, v ktorého veríte, o ktorého prosíte, ktorého privolávate. Nedivte sa, pretože On príde Duch, ktorého voláte, ON je Bohom! Nebráňte sa, keď príde, ten, ktorý vás obráti, jeho plameň roznieti vaše mysle a vaše činy učiní novými.
(k Žalmu 51, 12-17) Nebráňte sa, pretože On príde, Duch, ktorého voláte, ON je Bohom! Otvorte brány svojho srdca dokorán, keď príde očistný svieži vietor, vyrazí dvere, strhne všetko smetie a vnesie lásku a radosť. Otvorte brány svojho srdca dokorán, pretože prichádza Duch, ktorého voláte, ON je Bohom!
Johannes Hansen: Dein Geist auf der Erde z časopisu Entscheidung. Přeložila Mária Kočalková.
58
Naděje zbavená iluzí aneb Evangelizace se blíží… Téma letošní evangelizace je Naděje zbavená iluzí. Bližší vysvět-lení jsem formuloval na pozvánky takto: „Cyklus tímto názvem evokuje současného člověka, který – ať vědomě či nevědomě – žije v iluzi. Několik zastavení s tímto tématem pomůže odkrýt alespoň některé ze vžitých iluzí dnešního světa.“ Jelikož bude evangelizace probíhat tři večery, programy jednotlivých večerů jsou následující: Úterý 18. 3. – Noční vítr. Úvodní večer vychází z motivu biblického příběhu o vysokém hodnostáři (Janovo evangelium 3. kapitola), který pod rouškou noci odhaluje pravdu. Tento večer má po organizační stránce na starosti sbor Betanie. Středa 19. 3. – Pramen v poledním žáru. Námětem druhého zamy-šlení je setkání dvou lidí za poledne, které způsobí skutečné osvěžení (Janovo evangelium 4. kapitola). O tento večer se stará náš sbor. Čtvrtek 20. 3. – Odložený kámen. Může být odložený kámen symbolem naděje? Proč? Na základě evangelijního příběhu (Janovo evangelium 8. kapitola) se dozvíme proč. Tento večer má po orga-nizační stránce na starosti sbor v Králově Poli. Celým cyklem nás bude provázet kazatel a evangelista naší církve Daniel Fajfr. Prosím, modlete se za jeho zmocnění ke službě. Začátky vždy v 18.30 hod na Šelepově 1. Dopravní spojení zastáv-ka Klusáčkova tramvaj 12, 13 nebo trolejbus 134, 136 (mapka je na po-zvánce). Středeční biblická hodina 19. 3. byla staršovstvem zrušena, abychom mohli pozvat své přátele na evangelizaci. Pozvánky pro evangelizaci jsou již k dispozici ve vestibulu našeho sboru. Celou akci připravují, jak je vám jistě známo, tři brněnské sbory Církve bratrské, již zmíněná Betanie, Královo Pole a náš sbor. Přestože se jedná o silné sbory, je zapotřebí každá ochotná ruka, každý ochotný modlitebník, zkrátka každý ochotný služebník. Pokud byste jakýmkoli způsobem chtěli pomoci, můžete se hlásit u Romana Neumanna. Na závěr bych vás chtěl vyzvat k aktivní spolupráci. Aby evan-gelizace nevyzněla naprázdno, záleží na každém z nás. Nikdo jiný totiž nemůže 59
pozvat vaše přátele než vy sami. Sami také jistě nejlépe víte, kdo z vašeho okolí přemýšlí o duchovních věcech, a tak mu můžete nabídnout, že při těchto večerech budou jednoduchým a srozumitelným způsobem formulovány základy křesťanské víry. Když Pán Ježíš vyprávěl podobenství o hostině (Lk 14,15-24) zmínil, že jsou lidé, kteří se pozvat nedají (to byli ti první), avšak zmínil potřebu zajít za těmi, kteří se pozvat dají (to se dělo dvakrát). Nebojme se pozvat lidi, možná naše pozvání odmítnou (nechme jim v tom svobodu), ale na druhou stranu jistě někdo může přijít. A především: modleme se za celou přípravu, za večery samotné, za naše přátele, za lidi, kteří prožijí obrácení a následnou péči o ně, za Daniela Fajfra, za přípravný tým… Je tolik potřeb, které chceme předkládat našemu Pánu. Jsem velmi vděčný za všechny, kteří již v tuto chvíli nesou evangelizaci na svých modlitbách, i za ty, kteří prakticky pomáhají nebo pomoc přislíbili. Roman Neumann Za poetickými názvy tří evangelizačních večerů se skrývají biblické příběhy z Janova evangelia. Máme v nich zaznamenány rozhovory Ježíše s různými lidmi. Nikodémova noční návštěva vypovídá něco o našich skrytých touhách. Na příběhu samařské ženy můžeme zase vidět, že těžká a neradostná životní období nemusí mít jen negativní důsledky. Posléze budeme svědky, že Ježíš nedělá rozdíly mezi lidmi. Má zájem o každého člověka a nás křesťany vybízí, abychom lidem o tom pověděli. S pomocí Ducha svatého se o to společně pokusíme ve třech březnových večerech. Daniel Fajfr
Brněnské křesťanské sbory Sbory Českobratrské církve evangelické
M 60
ezi evangelickými sbory a našimi sbory vedly odedávna cestičky napříč od místa k místu, od srdce k srdci. Při-pomeňme si, že zakladatelé našeho sboru, mladí bratři Uherkové a jejich přátelé, v době počátků a hledání s radostí naslouchali kázáním faráře Václava
Pokorného a zvali ho ke službě do našich shromáždění. Z mnoha příčin k nám měly evangelické sbory vždy velice blízko. Těšilo nás a stále nás těší, že z evangelic-kých kazatelen slyšíme čisté biblické slovo a rádi využijeme příleži-tosti k naslouchání. Rádi chodíme na služby Boží a společná shromáždění do Červeného kostela, do kostelíku na Pellicově ulici, do Blahoslavova domu a do dalších sborů, rádi vítáme bratry faráře i mezi námi. Na závěru zlomového roku 1989 jsme dokonce se sestrou farářkou Tydlitátovou založili od té doby pravidelnou štědrovečerní půlnoční bohoslužbu, určenou všem protestantským věřícím v Brně. Na všech kazatelnách zaznívá jasné Boží slovo a mnozí z nás rádi vyhledávají během nedělního dopoledne i druhé kázání. S tím souvisí druhá příčina společné blízkosti: osobnosti kazatelů. Boží slovo nás spojuje, a tak nebylo a není výjimečné, že někteří bratři faráři přicházejí k nám a stejně tak i naopak - naši bratři kazatelé přijímají místa na sborech evangelických. Zmiňme alespoň některé: František Urbánek, původně evangelický farář, později kazatel CB a předseda Rady CB, Dr. Adolf Pospíšil, farář ve Sněžném, pak kazatel a správce brněnského sboru CB, bratři Rejchrtové, současní význační evangeličtí pracovníci - synové kazatele Ludvíka Rejchrta, Alois Ně-mec, dřívější dorostenec našeho sboru a kazatel v Trhových Svinech, nynější farář v Moravské Třebové. Mnozí kazatelé Církve bratrské studovali bohosloví na evangelické fakultě, zesnulý farář Heryán byl v posledním čase svého života profesorem teologického semináře při naší církvi, někteří naši kazatelé učili na evangelické fakultě. Takové prolínání zvěstovatelů i posluchačů Božího slova mělo a má praktické důsledky i v osobní rovině, vzájemná blízkost mezi členy a sbory vede často k úzkým přátelstvím, nezřídka i ke sňatkům. Další důležitou vazbou mezi oběma církvemi jsou historické koře-ny. Máme společný základ v české reformaci a rádi se hlásíme k od-kazu Jednoty bratrské. Stále zde platí Kristovo slovo: „Jeden je Mistr váš, vy pak všichni bratři jste.“ (Mt. 23, 8.) To se projevuje i ve velmi ob-dobném obsahu a skladbě bohoslužeb, v nichž stále výrazně domi-nuje kázání Božího slova. Také ve zpěvnících je řada písní používa-ných oběma církvemi, byly převzaty z původních bratrských kancionálů. 61
Českobratrská církev evangelická je v našem státě nejpočetnější evangelickou církví, podle sčítání v roce 2001 se k ní hlásilo 117 540 osob. 264 sborů je rozloženo do třinácti seniorátů, brněnský seniorát má 23 samostatných sborů, z toho čtyři v Brně. Sbor Brno I má mimo hlavních pobožností schůzky mladší a starší mládeže, biblickou hodinu pro děti, biblickou hodinu pro dospělé, dětský klub, konfirmační přípravu a schůzky při kávě a čaji. Společně s II. sborem (Blahoslavův dům) vydává vynikající časopis „Set-kávání“. Má více jak 1200 členů, duchovní správu zajišťují bratr farář Jiří Gruber a sestra farářka Olga Tydlitátová. (Podobnou strukturu mají i ostatní sbory ČCE Brně.) Náročnou péči musí sbor věnovat objektům pro sborovou činnost. Před časem dokončili velmi složité opravy narušených základů a podloží Červeného kostela, loni prováděli úpravy shromažďovacích místností na Opletalově ulici. Děkujeme Pánu Bohu, že nám dal v evangelických sborech milé bratry a sestry, kteří nám stojí ve víře, lásce a naději tak blízko. Bohuš Kučera
Za bratrem Miroslavem Heryánem Každému platí Boží láska tmou
i obklopenému utrpení a viny i tomu kdo žije v jasu ale sám vrhá stín nebo stín v sobě nosí Nikdo není vyloučen 62
z Božího slitování není s tí n u
který by neprozářilo světlo není vina kterou by nepohltil jas Celý svět je milován a není místečka kde by tě nepotkala Boží láska Někdy přichází
D
z nečekané strany ale vždy shora „Tak Bůh miloval ...“ že měl na vybranou a zvolil svět
Miroslav Heryán
O NEBESKÉ SLÁVY BYL ODVOLÁN VE VĚKU NEDOŽITÝCH OSMDESÁTI LET BRATR
MIROSLAV HERYÁN.
Narodil se v Ostravě 13. července 1923, teologii studoval za druhé světové války při práci diakona a po válce v letech 1945 - 1947 dokončoval již na řádně otevřené bohoslovecké fakultě v Praze. Potom pracoval krátce jako vikář sboru Českobratrské církve evangelické v Praze Vinohradech. Dále byl po dobu několika let tajemníkem pro mládež při synodní radě ČCE a dále jako spirituál Husova bohosloveckého semináře. V roce 1960 se stal farářem malého předměstského sboru v Praze - Radotíně. V Brně působil v letech 1972 - 1978 jako farář v Blahoslavově domě. V této době jej mnozí bratři a sestry z Brna přijali za vlastního. Bratr Heryán byl přemýšlivý člověk se zvláštním darem - rozuměl výborně umělcům, hudebníkům, hercům a všem lidem z kulturní oblasti. Byl to vrozený dar, zesílený ještě vlivem manželky, klavíristky Anny Máchové. Bratr Heryán byl výrazně ekumenický a i členům jiných evan-gelických církví výborně rozuměl. Také proto byl po dobu svého po-bytu v Brně předsedou Kostnické jednoty. V té době se objevoval častěji i za kazatelnou brněnského sboru Církve bratrské v Kounicově ulici. Bylo to často na programech Kostnické jednoty, ale i jindy, kdy býval hostem při různých ekumenických slavnostech, církevních podnicích i na sborových večírcích Církve bratrské. Projevoval se při něm vskutku dar Ducha svatého. Programy i ká-zání znamenitě promýšlel, byl intelektuálním farářem, ale v lidské bí-dě a potřebě 63
rozuměl lidem i z prostředí venkovského a dělnického. Pro úspěch, který měl v duchovní práci a pro velmi četné posluchače, kteří k němu chodili na kázání i pro radu, byl trnem v oku krajskému církevnímu tajemníkovi, který jej z Brna vyštval a odebral mu státní souhlas. Nakonec bratr dostal povolení pokračovat ve své předchozí práci v Radotíně, kde působil až do svého odchodu do důchodu. V důcho-du se věnoval ještě pedagogické činnosti, byl zakladatelem Biblické školy v Hradci Králové, kde také mnoho přednášel. Když tuto práci předal bratru Mgr. Petru Firbasovi z mladší generace, přednášel ještě na Evangelikálním teologickém semináři v Praze. Navštěvoval také podle svých sil a možností různé sbory, není to dávno, co byl hostem našeho sboru CB v Brně. Zemřel dne 8. února 2003. Ve strašnickém krematoriu se s ním dne 15. února přišla rozloučit široká evangelická a ekumenická veřejnost. Díky Pánu Ježíši Kristu za užitečný život jeho následovníka. Pravdomil Dostál
Ze života dorostu Výlet do Netopýrky
N
a srazu v 8.15 v sobotu 15. 2. 2003 jsme se na konečné autobusu č. 58 u hřbitova v Líšni sešli čtyři dorostenci (přesněji dva dorostenci a dva kmeti) - Petr D., Pavel D.,Vojta B. a já - Hanďula Z. (Dorostenci z České Třebové se ani neukázali!) Čistí a odhodlaní se vydáváme zasněženým údolím Říčky až k za-mrzlému rybníku, kde jsme objevili též zamrzlý pingpongový stůl. Zkusili jsme si i zahrát, vcelku nám to šlo i přes primitivní podmínky jako jsou jeskyňářské helmy místo pálek a tenisák místo ping-pongového míčku. Poté jsme pokračovali až k cíli naší výpravy - k jeskyni Netopýrce. Před jeskyní měníme své čisté oblečení za špinavé, staré, roztrhané, nebo jeskyňářské oděvy, na hlavy nasazujeme helmy, na čela umisťujeme baterky a vyrážíme do temnoty jeskyně.
64
Pro nezasvěcené, taková jeskyně není jen velká díra, ve které se dá pohodlně chodit vestoje, ale také spousta „plazivek“- úzkých, špina-vých chodbiček, kterými se člověk neprosouká jinak než po břiše; komínů, kluzkých stěn, propastí, jezírek či balkonů. Se všemi těmito nástrahami Netopýrky jsme se zdárně vypořádali, nicméně jsem si na vlastní kůži zkusila, jaké to je uvíznout v „komíně“, trvalo mi alespoň 10 minut, než jsem se za „vtipných“ poznámek ostatních vykroutila ven. Mimochodem, Netopýrka má přiléhavý název, při našem pu-tovaní jsme narazili na čtyři spící netopýry a jednoho vrápence. Po více jak hodinovém prolézání jeskyně opět vylézáme na denní světlo a do zimy minus 8°C , v jeskyni byla totiž stálá teplota okolo plus 8°C. Po obědě u ohýnku v nedaleké jeskyni vyrážíme, už ne tak úplně čistí, do vesnice Ochoz, odkud nám jede autobus. Tak zase končí jeden povedený výlet, všichni jsme až na pár modřin v pořádku, trochu unavení, ale myslím že všichni spokojení. Hana Zachariášová
Ze života mládeže Opavská mládež v Brně
C
o snad se dá napsat o návštěvě opavské mládeže v Brně, kterou ke škodě všech ani někteří z vás vůbec nezaregistrovali? Například to, že vzdálenost Opavy od Brna je již jediným rozdělovacím prvkem. Samozřejmě nám trvalo delší čas, než se obě mládeže otrkaly a sblížily se. Opavští si museli asi připadat divně, když je na brněnském peroně vítala trojice bratří jehovistů se Strážnými věžemi. V páteční večer se nechali po večeři vytáhnout na obhlídku nočního Brna a v sobotu dopoledne na pro-cházku přes Babí lom. Po kulinářském výtvoru Katky Jarošové jsme společně hráli různé hry, zvláště pak noční ve městě, která končila před třetí. To také vysvětluje některé ustrnulé tváře v nedělním 65
do-poledním shromáždění. Avšak po vypité kávě z fondu sesterského odboru se již všechny tváře na společné fotce smály. Co dodat? Mládež směla prožít požehnaný čas s Opaváky. Škoda je, že požehnání nemohl částečně prožít i zbytek sboru, který o této návštěvě téměř vůbec nevěděl. Pacoš
Připravujeme výroční konferenci CB
V
posledním květnovém týdnu od 29. do 31. května t. r. se v prostorách naší modlitebny uskuteční výroční konference naší církve. Bude náročnější, protože se tentokrát sejdeme společně s bratry ze Slovenska. Věříme, že se na vše dobře připra-víme. Je to možné jenom za přispění nás všech. Budeme muset uby-tovat 160 delegátů, proto se ozýváme s předstihem, a doufáme, že se nám tak jako před čtyřmi léty podaří zajistit ubytování po rodinách. Prosíme vás, členy i přátele sboru, abyste s uvedeným termínem počítali a svou nabídkou noclehů pomohli zabezpečit bezproblémový průběh konference v našem sboru. Ubytování delegátů bude mít na starosti bratr Jiří Pacek (knihkupec), u kterého se v průběhu dubna můžete přihlásit. Za přípravný výbor Slávek Dostál.
Vánoční radost pro Ukrajinu DOKONČENÍ Z ÚNOROVÉHO ČÍSLA
KOMPASU
Den plný bohoslužby - neděle 5.1.2003 Dům bratra biskupa Nemeše stojí na svahu údolí. A tak z hor, zasněženou krajinou, scházíme k modlitebně na nedělní bohoslužby. Zde prožijeme nádherné bohoslužby s trojím kázáním a Večeří Páně. Po bohoslužbách se srdečně bavíme s bratry, kteří nám nadšeně vyprávějí, kde všude v Čechách pracovali a pracují. Potom absolvujeme program mládeže pro děti – letíme do 66
Betléma. Na závěr letu Pavel předává dětem poselství Vánoc a my, společně s místní mládeží, rozdáváme dárky nedočkavým dětem. Od dětí několikrát slyšíme radostnou píseň „Raždětstvo – raždětstvo“ na nápěv „Rolničky, rolničky“. Odpoledne odjíždíme na druhou misi do vesničky Ganiči. Nadmořská výška opět dělá své. Již podle oblečení poznáváme, že jsme v chudším kraji. Délka shromáždění zůstává přes naši snahu dlouhá, více než dvě hodiny. Po celou dobu vydržely děti tiše čekat a sedět na stupínku. Večer zjišťujeme po internetu, zdali u nás nejsou povodně. Spojení je prachbídné, ale přece jen slyšíme uklidňující zprávy. Bohoslužby ve zdejších sborech se liší. Jsou mnohem delší, běžně bývají až tři kázání. Kázání obvykle velmi prosté, ve stylu „od Genesis po Zjevení“. Kazatelé jsou obvykle starší věkem. V barvě hlasu je cítit zaujetí a naléhavost „davajtě podumajtě“, někdy i mírnou stařeckou sentimentalitu. Lidé však zaujatě poslouchají a děti nevyrušují. Zpívá se velmi rychle, hlasitě a důrazně, vestoje, za doprovodu klavíru nebo za doprovodu pěveckého sboru stojícího (či sedícího) po celou dobu bohoslužeb na stupínku. Tam sedí též sloužící bratří a starší sboru. Celé shromáždění během kázání spontánně chválí Boha společnými slovy – „blagodarim jevo“, podobně jako naše „amen“. (Při některých písních, které mluví krásně o Kristu a jeho spasení, lidé spontánně povstávají. Sám jsem to však nezažil.) Překvapilo mě pokleknutí při modlitbách. Silný byl též zážitek Večeře Pána – „Věčera Gasponňa“. Starší sboru osobně rozlámou před shromážděním chléb a potom jej roznáší. Modlitebny jsou oproti našim velmi zdobné, pro střízlivého Evropana nevkusně přezdobené. Celkem běžný je křišťálový lustr. Stěny jsou pomalovány různými ornamenty, v čele modlitebny bývají často nástěnné obrazy z karpatské přírody (včetně zvířátek), doplněné biblickými verši, nejčastěji „Bog jesť ľubov“. Srdečnost bratří je nádherně východní. Samozřejmostí je objetí a polibek. Po shromáždění mě jeden z nich objal svými upracovanými tlapami a obrovskými zlatými ústy mě políbil přímo na ucho. Ještě hodinu mi v něm pískalo. 67
Svjatyj věčer - pondělí 6.1.2003 Dnes nakupujeme ráno několik přepravek chleba a odjíždíme do Vyšlan, do domova pro mentálně postižené sirotky. Setkáváme se zde s typickou ruskou humanistickou postavou vůdce. Bývalý plukovník, vietnamský veterán, nyní ředitel celého ústavu, je plný osobního zaujetí k této práci. Velmi si váží dobrých lidí celého světa, kteří mu pomohli v nouzi. Během povodní byl totiž celý komplex zaplaven, část doslova vzala voda. Proto nechal postavit i malou kapličku, kterou jako poděkování postavil na počest dobrým lidem a Bohu. Uvnitř ústavu nám s hrdostí ukazoval prázdné dětské postýlky dětí, které již neleží, ale začínají chodit. Dříve jen ležely a jedly, dokud neumřely. Tak se o ně staral socialistický stát země, kde zítra již znamenalo včera. Když do zdejšího ústavu přijeli francouzští odborníci, plakali. Předali jsme čokoládu, zásoby pastelek a papírů a rozdali několik balíčků mladým chlapcům, kteří nám nadšeně pomáhali, a chtěli, abychom si je vzali do Čech. V ústavu jsme udělali rozruch mezi mentálně postiženými dětmi, které nás objímaly a mazaly si ruce čokoládou. Odpoledne odjíždíme do vesničky Grušovo, kde opět absolvujeme další vánoční shromáždění ve standardní zakarpatské délce. Děti zpívají, přednáší písně, tiše poslouchají několik kázání a vytrvale čekají na dárky. Dočkaly se. Během bohoslužeb jsme zpívali píseň „Tichá noc“. Bylo poznat, že ji moc neznají. Vracíme se do Ugly. Protože je Štědrý den – „Svjatyj věčer“, jdu, jak je tady zvykem, koledovat. Vánoce zde nejsou takové jako u nás. Na Štědrý den jsou bohoslužby, v rodinách již další oslavy nejsou, nanejvýš se upeče dort či zákusek. Speciální vánoční jídla a cukroví se nepřipravuje. V každé rodině najdete vánoční stromek, umístěný nejčastěji ve studené chodbě či v zasklené verandě, jen Nemešovi stromek umístili do obývacího pokoje. Dárky si obvykle dávají „s Nóvym chodom“ – na Nový rok. Celý „Svjatyj věčer“ i „raždětstvo“ se koleduje. Po vesnicích chodí skupiny dětí i mládeže v převlecích a často s barevnou maketou kostela na nosítkách. 68
Přednáší básničky a vybírají peníze. Večer vyrážím na koledu se zdejší mládeží. Je to nejkrásnější zážitek. Obcházíme celou vesnici a v různých domácnostech se zastavujeme. Zazpíváme dvě koledy, potom bez náznaku ostychu přednese jeden vysokoškolský student básničku – přání ve formě koledy - a dále se zpívá. Potom jsou lidé zváni na bohoslužby. Mládež nechce žádné peníze, čímž každého udivuje. Zpívají se krásné ukrajinské koledy, často vícehlasně, s velkým nadšením. V některých rodinách dostáváme čokoládové bonbony, kávu, sušenky a nezbytný „sosik“ – šťávu z kompotu. Vracíme se pozdě v noci, nad námi hvězdná obloha, kolem ztichlá, rozlehlá vesnice. Hlas zvonů zve na půlnoční. Mládež se rozchází do podhorských chaloupek. Bylo krásně na „Svjatyj večer“. V uších mi stále zní zpěvy, všechny dojmy se ve mně míchají. Ten večer bych tu snad i zůstal.
Ražděstvo 7.1.2003
v horské
chudobě
a
domů
-
pondělí
Brzy ráno se vracíme zpět do Kobylevskoj Poljany. Znovu si všímáme silného kontrastu bohatšího údolí a chudoby hor. V údolí lze vidět velké rodinné domy podobné hradům, mnoho je jich nedostavěno. Způsob financování neznámý. Bohoslužby jsou v malém domku, který je plný až k prasknutí. Stěny modlitebny jsou zdobené obrazy s biblickými verši. Lidé jsou mnohem chudší a velmi srdeční. Bratr Hartovanec se ukázal jako příslušník nové generace kazatelů – shromáždění neprotahoval a měl je velmi dobře zorganizované, včetně rozdávání dárků, které měl připravené i pro děti z vesnice, které přišly a pověděly básničku. Takto konal misii. Byli jsme překvapeni, s jakou bezostyšností starší děti, spíše již adolescenti, přednášely básničky na veřejnosti. Kázal bratr Heczko, který je, dle bratra Valerije, na Ukrajině tak známý, jako president Masaryk. I zde zaznívá hlasitý zpěv. Nejvíce mě oslovily písně zpívané za doprovodu tahací harmoniky. Naopak nepříjemně překvapily písně zpívané za doprovodu elektrických naprogra-movaných varhánek. Jejich zvuk se do zdejší krajiny prostě nehodil. 69
Odpoledne spěcháme do vesničky Verchnie Vodjane. Zde absolvujeme poslední bohoslužby. Bratr Heczko káže a celé shromáždění si utírá slzy. Dětí přišlo na shromáždění velmi málo, protože se sjíždějí ze širokého okolí. Dárky dostávají jejich rodiče a prarodiče. Zastavujeme se na kávu u jedné sestry. Mám poslední možnost obdivovat hospodářství – oboroh, zásoby tyček k fazolím, domácí zvířectvo, dubové lyže, vůně venkova. Potom rychle odjíždíme do nejbohatšího zakarpatského sboru v Buštině. Využívám chvíli a jdu se podívat na dětské bohoslužby. Kontrast s vesničkou v horách naposledy překvapuje. Děti oblečené do stejnokrojů na stupínku zpívají tenkými hlásky, za doprovodu zvonivé syntetizátorové hudby. Ach, kde jsi, starý, špinavý horský bratře s tahací harmonikou. Mezítím chlapci zapřáhli přívěs a vyrážíme za hustého sněžení domů. Chvílemi se zdálo, že nedojedeme, protože Ukrajinci silnice moc neprotahují. Nakonec nám bylo úzko nad Prešovem, silnice byla ledová, kamiony stály, majáčky policie blikaly. Nejednou jsme se modlili. Boží ochrana byla s námi. Zavřu oči, usínám a vyjevují se mi všechny zážitky. Znovu se vracím do předivné rodiny bratra biskupa. Bratr Nemeš, patriarcha rodiny, přichází ke stolu. Všichni povstáváme a on pronese modlitbu, v níž vyzdvihne zaníceným hlasem všechny pilíře křesťanské víry. Potom zasedáme k jídlu. Bratr rozvážně a s úsměvem hovoří. Z každého pohybu i slova je cítit silnou zbožnou a vroucí osobnost. Manželka s námi nejí, ale obsluhuje. Vždy zasedne až po jídle. I na ní je vidět velká úcta ke svému muži. Za stolem sedí jeho velká rodina od nejstaršího po nejmladšího. Často přemýšlím, jak se tady daří předávat víru dětem. Odpověď jsem uviděl na „Svjatyj věčer“, kdy jsem procházel přes pokoj, kde se dva synové Nemešovi (oba vysokoškoláci) ukládali ke spánku. Jeden z nich nerušeně klečel u postele a modlil se. Všude to však není tak jednoduché. Končím s východním vánočním pozdravem „Christos radilsa!“ Soli deo Gloria leden 2003 Petr Kučera
70
Svědectví
M
ůj příběh je z doby, kdy se počíná psát letopočet 2001. Měsíce leden a únor uplynuly a přišel měsíc březen. Onemocněla jsem žloutenkou typu A a dne 23. března jsem byla hospitalizována do bohunické nemocnice na infekční oddělení. Užívala jsem podpůrné léky na játra, držela jsem přísnou beztukovou dietu a měla jsem spoustu času přemýšlet o tom, co mně Pán Bůh chce říct tím, že mě uklidil do nemocnice. V nemocnici jsem strávila 19 dní, ale koncem června 2001 se můj zdravotní stav zhoršil, a tak jsem šla do nemocnice znovu, a to již na 27 dní. Při této příležitosti bych chtěla poděkovat vám všem, kteří jste na mě mysleli a pomáhali mé rodině. Od maminky jsem dostala na čtení knížku od Corrie ten Boom „Ježíš je vítěz“. Autorkou je holandská evangelistka, jejíž rodina skrývala za II. světové války Židy. Rodina však byla zrazena a uvězněna, její otec i matka v koncentračním táboře zemřeli. Corrie byla potom propuštěna. Po válce založila azylové domy pro bývalé vězně nacistů v Holandsku i Německu. Ve svých 55 letech cestovala po světě a navštěvovala především věznice a vyprávěla o podivu-hodných zkušenostech víry za těžkých okolností. Zemřela v 91 letech v Kalifornii. Znovu jsem si uvědomila, že na Pána Ježíše se mohu spolehnout opravdu i v těch nejvšednějších věcech. Corrie ten Boom, když byla se svou sestrou Betsií v koncentráku, dostala strašnou rýmu a kapesník neměla. Betsie řekla, že se budou modlit za kapesník. Tak se modlily. Za chvíli někdo okýnkem volá: „Corrie, mám pro tebe balíček“. Když to Corrie rozbalila, uviděla plátěný kapesník. Na dotaz, jak ta žena mohla vědět o potřebě kapesníku řekla: „Dělala jsem z plátna kapesníky a slyším hlas: Dones jeden kapesník Corrie ten Boom. Není to úžasné? Ano, tak Bůh vyslýchá naše modlitby. Ne že bych o tom nevěděla, ale znovu mně to Pán Bůh musel připomenout.“ Někdy si uvědomuji, že si neumím plně vychutnat chvíle pohody. Myslím na to, jaké povinnosti mě čekají, co musím druhý den udělat, co musím zařídit. Samozřejmě, že každý máme povinnosti, ale já myslím na to, kdy 71
třeba teď, při shromáždění, musíme pořád myslet na naše všední úkoly – povinnosti. V knize „Ježíš je vítěz“ jsem četla: „Starosti jsou hřích, černý, vražedný, Boha popírající, Krista odmíta-jící hřích.“ U Matouše 11, 28 je psáno: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ A proč jsem musela být v nemocnici? Třeba právě proto, abych vám, milí čtenáři, mohla vydat toto svědectví. Corrie ve své knize píše: „Bůh nikdy nedělá chyby. Až jednou budeme v nebi, jsem si jistá, že tam najdeme odpovědi na všechna naše ,proč´. Bůh nemá žádné problémy, jen plány. V nebi panika neexistuje.“ Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. (List Římanům 8, 28) Inka Kulísková
Sborové večírky ZAČÁTKY PROGRAMŮ JSOU V 17.30 HOD. PŘEDTÍM V 17.00 CHVÍLE K KÁVĚ A ČAJI.
ROZHOVORŮM PŘI
PROGRAM : 2. března 2003
PŘEDSTAVTE SE SÁM… Vyprávění o životní cestě křesťanské služby: P. JOSEF ONDRÁČEK, děkan římskokatolické církve v Břeclavi (Senetářov, Jedovnice, Brno, Břeclav)
9. března 2003
VÁNOČNÍ RADOST PRO UKRAJINU – video z novoroční cesty, programem provází KAZA-TEL STANISLAV HECZKO
16. března 2003
VÝROČNÍ SBOROVÁ SCHŮZE Večírek se nekoná
72
23. března 2003
MALÝ DOROST SE PŘEDSTAVUJE…. Program připravili členové malého dorostu na-šeho sboru
30. března 2003
PŘEDSTAVTE SE SÁM… Vyprávění o životní cestě křesťanské služby KAZATEL ERNEST WELSZAR, sbor CB v Pro-stějově
Měsíc březen ve sboru CB Kounicova Modlitebna Kounicova 15,
tel. 541 212 866, 541 240 693
Pravidelné nedělní pobožnosti 2.3.: 9.00 kaz. Petr Kučera + Večeře Páně 17.30 večírek – P. Josef Ondráček – O životní cestě 9.3.: 9.00 kaz. Roman Neumann 17.30 večírek – video z novoroční cesty na Ukrajinu – kaz. Stanislav Heczko 16.3.: 9.00 kaz. Stanislav Stebel 15.00 výroční členská schůze 23.3.: 9.00 br. Milan Hluchý 17.30 večírek – Malý dorost se představuje 30.3.: 9.00 kaz. Stanislav Heczko 17.30 večírek – kaz. Ernest Welszar – Představte se sám Biblické a modlitební hodiny: pravidelně každou středu v 19.00 5.3.: kaz. Jan Asszonyi 12.3.: kaz. Roman Neumann 19.3.: evangelizace – Šelepova 1 26.3.: kaz. Roman Neumann
73
Mládež: pravidelné schůzky v pondělí v 18.30, další dle ohlášení Nedělní škola: vždy souběžně s nedělní dopolední pobožností Mladší dorost: každé úterý v 17.00 Starší dorost: každý čtvrtek v 17.00 Modlitební chvíle: každou neděli v 8.20 a každou středu 18.20 Zkoušky pěveckého sboru: každý pátek v 16.45 Jednání staršovstva: ve čtvrtek 13. a 27. 3. v 19.00 Sesterský odbor: se sejde ve středu 26. 3. v 17.00 Klub maminek: se schází ve čtvrtek v 9. 30 na Hybešově 41
Stanice:
Bohumilice: pravidelně v neděli:
Blansko:
2.3. kaz. Petr Kučera 9.3. kaz. Roman Neumann + VP 16.3. členské shromáždění v Brně 23.3. ČCE 30.3. kaz. Stanislav Heczko
23.3. kaz. Stanislav Heczko
9.00 (Bohumiličtí) a 14.00 podle rozvrhu
Pobožnosti sborů CB v brněnském regionu: Brno, Betanie, Pellicova 6: neděle 10.30 Brno, Kr. Pole, Sv.Čecha 35a: neděle 11.00 čtvrtek 19.00 Letovice, Okružní 13:
neděle 9.00 pátek 18.30 Kyjov, Urbanova 716: neděle 9.00 čtvrtek 19.00 Třebíč,
SRDEČNĚ ZVEME DO VŠECH NAŠICH SHROMÁŽDĚNÍ 74
Jungmannova 16: neděle 9.00 úterý 18.00 (Bráfova 17) Prostějov, Šárka 10a: neděle 8.45 pátek 18.30
Sborové aktuality........................................................................................53 Milosrdenství ............................................................................................. 54 Blahopřání................................................................................................... 56 Naše modlitební zápasy............................................................................ 56 Představuje se sestra Daniela Asszonyi .................................................58 Evangelizace v Brně................................................................................... 58 Brněnské křesťanské sbory....................................................................... 61 Za bratrem Miroslavem Heryánem.........................................................63 Ze života dorostu........................................................................................65 Ze života mládeže...................................................................................... 66 Připravujeme výroční konferenci CB...................................................... 67 Vánoční radost pro Ukrajinu.................................................................... 67 Svědectví...................................................................................................... 72 Sborové večírky.......................................................................................... 74 Měsíc březen ve sboru CB Kounicova.....................................................75
75
