Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 1
STARÉ STEZKY 1 1/ 2006 SBORNÍK REFERÁTÒ 11. SEMINÁ¤E uspofiádaného Národním památkov˘m ústavem, územním odborn˘m pracovi‰tûm v Brnû
26. DUBNA 2006
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
ISBN: 80–86752–31–3
Stránka 2
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 3
Úvod
Sborník z jedenáctého semináfie Staré stezky obsahuje teoreticky a prakticky zamûfiené referáty na téma dokumentace star˘ch cest ve svûtle písemn˘ch zpráv a terénních v˘zkumÛ. Rekapitulaci publikovan˘ch pfiíspûvkÛ v deseti roãnících sborníku Staré stezky pfiiná‰í bibliografická pfiíloha, doplnûná o dodatky v˘bûrovû bibliografie, publikované v loÀském roãníku. Editorská poznámka na závûr: Vzhledem k tomu, Ïe sborník je vydáván ke dni konání semináfie, nejsou jednotlivé texty – z ãasov˘ch dÛvodÛ – podrobeny jazykov˘m ani autorsk˘m korekturám. Redakãní zásah se t˘kal citování literatury, které bylo upraveno podle jednotného úzu.
Jitka Matuszková, bfiezen 2006
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 4
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 5
obsah
1) Teorie, metodologie a historie bádání o star˘ch komunikacích Du‰an Adam:
Srovnání TM10 a ZM10 jako zdrojÛ informací pro v˘zkum star˘ch cest Petr Nov˘: Minciãková cesta. Pfiíspûvek detektoru kovÛ k problematice star˘ch cest. Franti‰ek KubÛ – Petr Zavfiel V˘voj dokumentace Zlaté stezky Jan âernohlávek: Poutní cesta z Brna na Vranov pfies Jehnice. (Dramatické osudy drobn˘ch sakrálních památek) 2) Dodatky
19 19 19 19
Soupis pfiíspûvkÛ oti‰tûn˘ch v deseti roãnících sborníku Staré stezky.
73
Dodatky k v˘bûrové bibliografii s tematikou star˘ch komunikací, publikované in: Staré stezky 10, 2005:
73
5
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 6
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 7
Teorie, metodologie a historie bádání o star˘ch komunikacích
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 8
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 9
Srovnání TM10 a ZM10 jako zdrojÛ informací pro v˘zkum star˘ch cest Du‰an Adam 1. Úvod Znaãná ãást badatelÛ na téma star˘ch cest pouÏívá mapy. PouÏití map se nabízí ve v‰ech fázích v˘zkumu. Mapa slouÏí badateli k prvotnímu seznámení se se zkouman˘m regionem. Mapa pomÛÏe badateli dostat se do teritoria, které hodlá zkoumat. Mapa pomÛÏe badateli zorientovat se v lokalitû, do které se dostal a kde nûco na‰el (napfi. relikt staré cesty). Mapa je médiem inventarizaãním (protoÏe do ní pracovnû zaznamenáme to, co jsme v terénu zjistili) a médiem prezentaãním (protoÏe do ní zakreslíme v˘sledek na‰eho bádání). Mapa témûfi vÏdy obsahuje síÈ pozemních komunikací. Tu síÈ v krajinû, jejíÏ minulé obrazy se snaÏíme odhalit, z obrazu krajiny excerpovat. Jak patrno, mapu se vyplatí pouÏívat. Ten z badatelÛ, kter˘ se nevyh˘bá terénnímu prÛzkumu (a zajímá ho tím pádem detail), sáhne po mapû topografické. A právû dvû topografická mapová díla v mûfiítku 1 : 10 000, která souvisle pokr˘vají celé území âR (a jsou tedy badateli k dispozici pro libovolné území), autor pfiedstavuje v následující stati. Jsou jimi Topografická mapa 1 : 10 000 (dále jen TM10) a Základní mapa âR 1 : 10 000 (dále jen ZM10). Zatímco mapu ZM10 (nebo její ménû podrobné „sestry“ ZM25 ãi ZM50) zná vût‰ina badatelÛ, mapa TM10 (de facto „matka“ ZM10) leÏí zapomenuta v archívu a pouÏívá ji jen nemnoho zasvûcen˘ch. Autor si uloÏil za cíl pfiedstavit TM10 dal‰ím potenciálním uÏivatelÛm prostfiednictvím srovnání se ZM10. Souãasnû dûkuje ing. Pavlu Bolinovi – jednomu z dlouholet˘ch uÏivatelÛ TM10 – za upozornûní o moÏnostech vyuÏití TM10. Autor se totiÏ dosud mylnû domníval, Ïe dílo je neucelené a tudíÏ nepouÏitelné univerzálnû (srov. Adam, D. 2004, s.155).
2. Mapová díla TM10 a ZM10 Obû mapová díla jsou ve stejném mûfiítku, pokr˘vají totéÏ území a také znaãkov˘ klíã se pfiíli‰ neli‰í. Je tedy nasnadû otázka, jak˘ mÛÏe b˘t mezi nimi rozdíl, a to napfiíklad v zaznamenání sítû pozemních komunikací? Rozdíl tkví pfiedev‰ím v rozdílné ãasové hladinû záznamu reality. Zatímco na TM10 najdeme na‰e území zaznamenané pfied pÛlstoletím, ZM10 je periodicky aktualizovan˘m mapov˘m dílem. Pfii pfiedstavení obou mapov˘ch dûl se omezme na základní údaje a na informace dÛleÏité pro komunitu badatelÛ na téma star˘ch cest.
2.1 Topografická mapa 1 : 10 000 Topografická mapa 1 : 10 000 vznikla mapováním ve spolupráci ÚSGK a G· âSLA v letech 1957–1971. Toto mapové dílo nebylo po svém prvním vydání obnovováno a armáda od jeho pouÏití po ãase ustoupila.
9
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 10
TfiebaÏe v‰emi sv˘mi rysy zdánlivû náleÏí do sady vojensk˘ch topografick˘ch map, ve skuteãnosti tomu tak není. (V letech 1953–1957 totiÏ u nás probûhlo vojenské mapování v mûfiítku 1 : 25 000; vznikla mûfiítková fiada map TM25, TM50, TM100, TM200, TM500 – základ státního mapového díla na na‰em území. TM10 není souãástí státního mapového díla âR. Jeden mapov˘ list TM10 pokr˘vá: 21,2 km2 Cena za jeden mapov˘ list TM10: 20,- Kã (ãernobílá kopie) Poãet mapov˘ch listÛ pokr˘vajících území âR: 4000 (pfiibliÏnû) (Veverka, B. 2004, s. 102–107) Digitální podoba TM10: dosud není k dispozici Dostupnost TM10: Témûfi v‰echny v˘tisky TM10 byly skartovány. Pokud je autorovi známo, existují nyní dvû kompletní sady TM10. Za prvé v archívu Zemûmûfiiãského úfiadu v Praze (âÚZK), kde je toto dílo k dispozici kaÏdému zájemci (ãernobílá kopie mapového listu v cenû 20,- Kã, moÏnost vlastního skenování, vlastního fotografování – vÏdy v badatelnû archívu). Za druhé v archívu Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu v Dobru‰ce.
2.2 Základní mapa âR 1 : 10 000 Základní mapa âeské republiky 1 : 10 000 vznikala v letech 1969–1988 na podkladû pÛvodní TM10 (viz v˘‰e). Od roku 1981 je mapa postupnû obnovována v intervalu pfiibliÏnû 7 let podle mnoÏství zmûn v mapovém listû. ZM10 je základem sady Základní mapy stfiedního mûfiítka (mûfiítková fiada ZM10, ZM25, ZM50, ZM100, ZM200), která je souãástí státního mapového díla âR. Jeden mapov˘ list pokr˘vá: 18,5 km2 Cena za jeden mapov˘ list ti‰tûné mapy: 50,- Kã Poãet mapov˘ch listÛ pokr˘vajících území âR: 4572 (Veverka, B. 2004, s. 108–112) Digitální podoba ZM10: 1. Cena za jeden mapov˘ list RZM 10 (v‰echny vrstvy): 370,- Kã 2. Cena za jeden mapov˘ list RZM 10 (pouze vrstva polohopis a hranice): 185,- Kã 3. Cena za jeden mapov˘ list vektorové ZM 10 (ZABAGED; bez v˘‰kopisu): 865,- Kã 4. Cena za jeden mapov˘ list vektorové ZM 10 (ZABAGED; jen v˘‰kopis): 244,- Kã Bliωí informace o cenách a také podmínkách uÏití (!!!) – www.cuzk.cz. Dostupnost ZM10: Ti‰tûná podoba ZM10 je ke koupi v prodejnách âÚZK v krajsk˘ch mûstech. Digitální podoba ZM10 je objednatelná (i doruãitelná) na internetu (www.cuzk.cz) v podobû uÏivatelsky definovaného území (nemusí se tedy jednat o v˘ãet mapov˘ch listÛ jako v podobû ti‰tûné mapy). Podrobné informace o geodetick˘ch základech, kladu a znaãení mapov˘ch listÛ, celkovém obsahu mapového díla, mapov˘ch dílech vlastních a odvozen˘ch TM10 i ZM10, najde zájemce v literatufie (napfi. Veverka, B. 2004, Miklo‰ík, F. 1997).
10
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 11
3. Pozemní komunikace v obsahu TM10 a ZM10 Primárním fenoménem, kter˘ budeme sledovat a srovnávat ve znaãkov˘ch klíãích obou mapov˘ch dûl, jsou pozemní komunikace. S tématem na‰eho v˘zkumu úzce souvisejí také antropogenní dopravní tvary, které obû mapová díla rovnûÏ evidují. V drtivé vût‰inû jsou vázány na prÛbûh pozemních komunikací. Místy je v‰ak v mapû najdeme v roli obrazu zaniklého dopravního tvaru.
3.1 Srovnání kategorií pozemních komunikací Pozemní komunikace je tradiãním a neodmysliteln˘m prvkem obsahu vût‰iny map. U map topografick˘ch mají pozemní komunikace své tradiãní místo v podobû rozdûlení legendy do kategorií od dálnice po pû‰inu. Mûfiítko námi zkouman˘ch mapov˘ch dûl TM10 a ZM10 umoÏÀuje zaznamenat v‰echny kategorie pozemních komunikací v plném rozsahu s v˘jimkou poslední kategorie (pû‰ina). Zde dochází k v˘bûru a do mapy se dostávají jen ty nejdÛleÏitûj‰í objekty dané kategorie (hlavní spojovací pû‰ina). V‰em kategoriím je spoleãná interpretace komunikace prostfiednictvím mimomûfiítkové liniové znaãky (víceãaré u silnic a jednoãar˘ch u pozemních komunikací niωích kategorií). Pfiehled a srovnání pozemních komunikací v obou mapov˘ch dílech pfiiná‰í tab. 1, resp. tab. 2. Do v˘ãtu byly zahrnuty pouze kategorie komunikací ve své základní podobû. Odvozené jevy, jako napfi. silnice ve stavbû, kfiíÏení silnice s Ïeleznicí, sezónnû sjízdn˘ úsek cesty apod. nebyly pro pfiehlednost brány v potaz. Tab. 1. Kategorie pozemních komunikací na Topografické mapû 1 : 10 000 (TM10) (podle: Smluvené znaãky topografick˘ch map v mûfiítkách 1 : 10 000 a 1 : 5000. SNTL, Praha 1956, s. 26–27)
Jak v TM10, tak v ZM10 platí, Ïe v pfiípadû dálnic a silnic I. a II. tfiídy náleÏí znaãce silnice také popis v podobû ãísla silnice. Dále prÛchod pozemní komunikace zastavûn˘m územím znamená zakonãení pfiíslu‰né znaãky a pokraãování komunikace v podobû ulice, resp. prostranství (námûstí, návsi).
11
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 12
Tab. 2. Kategorie pozemních komunikací na Základní mapû âR 1 : 10 000 (ZM10) (podle: Seznam mapov˘ch znaãek Základní mapy âR 1 : 10 000. âÚZK, Praha 1993, s.13)
Jak je ze srovnání obou klasifikací patrno, rozdûlení do kategorií je v podstatû shodné; jen „nesilniãní“ kategorie se nepatrnû li‰í v názvech. Podstatnûj‰í rozdíl je v grafickém provedení znaãek. TM10 nabízí uÏivateli propracovanûj‰í aparát s pouÏitím barvy pro rozli‰ení silniãních komunikací.
3.2 Srovnání kategorií antropogenních dopravních tvarÛ Antropogenní dopravní tvary mÛÏeme chápat jako ty tvary zemského povrchu, které byly vytvofieny dopravními aktivitami ãlovûka, a to spontánnû (napfi. vyjeÏdûn˘ úvoz) nebo vûdomû (napfi. násep). Tyto tvary jsou rovnûÏ souãástí obsahu TM10 a ZM10, byÈ jsou nûkdy skryty v ponûkud obecnûj‰ím pojetí dané kategorie (napfi. umûl˘ stupeÀ mÛÏe charakerizovat mez, av‰ak cesta vedoucí po umûlém stupni ãiní z tohoto (úseku) tvaru antropogenní dopravní tvar kategorie jednostrann˘ násep). V obou mapov˘ch dílech najdeme antropogenní dopravní tvary vyjádfiené pomocí tzv. technické ‰rafy v ãerné barvû. Délka, orientace a pfiípadné zdvojení technické ‰rafy odpovídá délce a kategorii daného tvaru. Napfi. dvojice proti sobû smûfiujících úsekÛ této znaãky symbolizuje úvoz, zatímco tatáÏ dvojice od sebe orientovan˘ch úsekÛ násep apod.) Tab. 3. Kategorie antropogenních dopravních tvarÛ a jejich obraz v TM10 a ZM10
12
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 13
Srovnání interpretace kategorií v TM10 a ZM10 (viz tab.3) je v tomto pfiípadû ponûkud zavádûjící. Autorovi se nepodafiilo zajistit novûj‰í vydání znaãkového klíãe TM10, kde rozpûtí kategorií tûchto tvarÛ odpovídá ZM10 (alespoÀ soudû podle uÏití ve vlastní mapû). Z tohoto dÛvodu berme znázornûní antropogenních dopravních tvarÛ radûji jako shodné. V˘jimkou je ov‰em jedna (pro badatele) dÛleÏitá pomÛcka, kterou je popis. V TM10 jsou totiÏ (na rozdíl od ZM10) v nûkter˘ch pfiípadech tyto tvary opatfieny ãíseln˘m popisem (kótou). Kóta udává s pfiesností na 0,1 m relativní hloubku, resp. v˘‰ku tvaru v pfiípadû, je-li tato hodnota (v absolutní hodnotû) vût‰í neÏ 1 m. UÏivatel mapy tedy primárnû zjistí nejen existenci a délku antopogenního dopravního tvaru, ale také jeho zahloubení, resp. pfiev˘‰ení.
4. Srovnání hustoty cestní sítû v TM10 a ZM10 JestliÏe jsme si v pfiedchozí ãásti ãlánku udûlali pfiehled a srovnání obsahu (kvality) záznamu pozemních komunikací na obou mapov˘ch dílech, tato ãást by mûla pfiinést pfiehled a srovnání kvantity – hustoty pozemních komunikací po jednotliv˘ch kategoriích. Srovnáváme sice situaci ve stejném území, ve stejném znaãkovém klíãi, ve stejném mûfiítku, ov‰em v jiné ãasové hladinû (TM10 – pfielom 50. a 60. let 20. století; ZM10 – aktuální stav). Svoji roli ve zji‰tûn˘ch rozdílech sehrává také preciznost a úroveÀ detailu v pÛvodním mapování a v pozdûj‰ích obnovách. Analogicky jako v ãásti 3. i zde autor primárnû hodnotí pozemní komunikace a druhotnû pfiipojuje anal˘zu antropogenních dopravních tvarÛ. Autor podrobil anal˘ze území, definované dvûma mapov˘mi listy TM10 (tj. 2 krát cca 21,1 km 2), které spolu sousedí ve smûru v˘chod západ. Testované území se nachází cca 20 km jihozápadnû od Brna a zaujímá rovnobûÏkov˘ fiez Boskovickou brázdou. Západnûji poloÏen˘ mapov˘ list M-33-105-D-a-2 (mapováno 1958) pokr˘vá území více urbanizované, více zemûdûlsky vyuÏívané se ãtyfimi sídly (1 mûsto, 3 vesnice). V˘chodní list M-33-105-D-a-2 (mapováno 1959) zaujímá území s více neÏ poloviãním pokryvem lesa (Bobravská vrchovina) a tfiemi sídly (vesnicemi). Srovnávané území odpovídá následujícímu v˘ãtu mapov˘ch listÛ ZM10 (stav z let 1973–1988): Tab. 4. Vymezení testovaného území v˘ãtem dotãen˘ch mapov˘ch listÛ TM10 a ZM10
4.1 Srovnání hustoty sítû pozemních komunikací Autor analyzoval pozemní komunikace v prostfiedí GIS (geografick˘ informaãní systém). Komunikace byly interpretovány jako linie a rozdûleny ve dvou vrstvách (TM10, ZM10). Popisov˘m atributem Typ byla jednotliv˘m úsekÛm komunikací pfiifiazena kategorie a automaticky generován vnitfiní atribut Délka, potfiebn˘ pro sumarizaci. V˘sledky anal˘zy jsou prezentovány v tab. 5. Materiál pro ZM10 autor excerpoval a upravil z jiÏ vyhotovené anal˘zy v daném prostoru (Adam, D. 2005).
13
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 14
Tab. 5. Souhrnné údaje z inventarizace pozemních komunikací v TM10 a ZM10 v testovaném území (ãísla udávají celkovou délku v [m])
Z pfiehledu vypl˘vají nûkteré zmûny projevující se ãasto odli‰nû v obou mapov˘ch listech. Rozdíly v úhrnu délky silniãních komunikací jsou zpÛsobeny nepfiesností digitalizace a je zapotfiebí je zanedbat. Nepatrn˘ nárÛst délky ulic odpovídá roz‰ífiení zastavûného území ve venkovsk˘ch sídlech. U zpevnûn˘ch komunikací je tomu podobnû, ov‰em jen na západním mapovém listû. Na v˘chodním zaznamenáváme nárÛst více neÏ dvojnásobn˘ zpÛsoben˘ pfiedev‰ím v˘stavbou asfaltov˘ch cest pro snaz‰í pfiibliÏování dfieva v buãínském polesí (Bobravská vrchovina). V pfiípadû kategorie nezpevnûn˘ch komunikací (vût‰iny neudrÏovan˘ch polních a lesních cest) je situace zcela opaãná. Pokles o 18,5 % (západ), resp. 14,7 % (v˘chod) jednoznaãnû dokumentuje vymazání cest z na‰í krajiny. Kategorie pû‰ina nebyla v ZM10 v testovaném území identifikována ani v jednom pfiípadû. Pokud bychom pfiedpokládali krajní pfiípad, Ïe totiÏ v‰echny pÛvodnû zaznamenané pû‰iny byly zahrnuty do kategorie nezpevnûn˘ch komunikací, byl by v˘‰e uveden˘ pokles je‰tû razantnûj‰í – 23,6 % (západ), resp. 16,1 % (v˘chod). Ukazuje se, Ïe kolektivizace a její dÛsledky nekonãily 50. léty, n˘brÏ pokraãovaly je‰tû pozdûji. Podle empirické konfrontace souãasné ZM10 s realitou moÏno také ãást úbytku nezpevnûn˘ch komunikaci pfiisoudit nepfiesnosti záznamu reality (absence existujících cest v mapû).
4.2 Srovnání hustoty sítû antropogenních dopravních tvarÛ Pfii anal˘ze antropogenních dopravních tvarÛ autor postupoval analogicky s postupem v pfiípadû pozemních komunikací (viz ãást 4.1). V˘sledky inventarizace pfiiná‰í tab. 6. Tab. 6. Souhrnné údaje z inventarizace antropogenních dopravních tvarÛ v TM10 a ZM10 v testovaném území
14
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 15
Z nabízeného pfiehledu je patrn˘ razantní úbytek (západní list 43,8 %, v˘chodní list 29,4 %) zaznamenan˘ch antropogenních dopravních tvarÛ, kter˘ pfiedstihuje úbytek pozemních komunikací. Z jednotliv˘ch kategorií nacházíme jednoznaãnû nejvût‰í úbytek jednostranného náspu (západní list 80,0 %, v˘chodní list 90,4 %). Tento tvar nejlépe odpovídá úseku cesty vedeného po mezi (na její horní hranû) a zfiejmû koreluje s redukcí délky polních cest vlivem kolektivizace. V testovaném území byly zaznamenány také opu‰tûné antropogenní dopravní tvary (vÏdy úvozy) v celkové délce 537 m. Je nabíledni, Ïe zejména opu‰tûné úvozy nejsou v naprosté vût‰inû podchyceny ani v TM10 ani v ZM10. V nûkter˘ch pfiípadech pro svoji nepatrnost, jindy jsou zamûnûny s tvary lineární eroze, vût‰inou pak opomenuty (nacházejí se ãasto mimo stávající síÈ cest).
Obr. 1. Situace v˘chodnû Rosic na v˘fiezu z TM10 (vlevo) a ZM10
Srovnáme-li vybrané území na obou mapov˘ch dílech, shledáváme rozdíly odpovídající v˘‰e nabídnuté statistice. Uprostfied v ukázkovém v˘fiezu (viz obr.1) je napfiíklad patrn˘ úsek staré (tzv. Vápenné) cesty Boskovickou brázdou v˘chodnû mûsta Rosic. Na TM10 (snímek vlevo) je patrn˘ úvoz a cesta severojiÏního smûru, jeÏ kfiíÏí dal‰í polní cesta. Na ZM10 (snímek vpravo) jiÏ v inkriminovaném prostoru není ani jedna z cest, úvoz je zarovnan˘ a zbyla jen katastrální hranice, která respektuje okraj zru‰ené cesty.
5. Závûr Zájemce o rekonstrukci sítû star˘ch pozemních komunikací potfiebuje z mapy získat informaci o stávající dopravní síti, o tvaru a prÛbûhu hydrografické sítû, o sídelním systému, o tvarech terénu a v˘‰kov˘ch pomûrech, o mikrotoponymii. V‰echno to obsahuji obû analyzovaná mapová díla, ov‰em s jist˘m rozdílem. TM10 zachycuje realitu v dobû, kdy v krajinû existovalo více cest a více zbytkÛ po star˘ch cestách. TM10 byla vyhotovena podrobnûj‰ím a moÏná peãlivûj‰ím mapováním neÏ byla pozdûji zpracována a aktualizována ZM10 (napfi. kótování antropogenních dopravních tvarÛ). Je zde patrná vojenská sloÏka (spolupÛsobení) v pÛvodním mapování a s ním spojená vût‰í nároãnost na detail (dÛleÏitost sítû pozemních komunikací ve vojenství).
15
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 16
ZM10 si i nadále udrÏuje svoji roli nejpodrobnûj‰ího aktuálního mapového díla stfiedního mûfiítka, které je komerãnû dosupnû v ti‰tûné i digitální (rastrové i vektorové) podobû. Autor je pfiesvûdãen, Ïe právû dostupná TM10 má ambice nahradit ZM10 pro potfieby na‰eho v˘zkumu. Klíãem k vyuÏívání TM10 je její kompletní digitalizace (skenováním) a zvefiejnûní na internetu (pfiípadnû následné opatfiení georeferencí pro pouÏití v GIS). Vzhledem ke stavu reálného svûta, kter˘ zaznamenává, lze dnes toto mapové dílo oznaãit za „staré“. Problematika utajení se tak stává irelevantní. Navíc náklady na aktualizaci nejsou Ïádné. Pfiípadnû digitalizovanému mapovému dílu TM10 by patrnû nejlépe „slu‰elo“ umístûní na internetu po boku star˘ch vojensk˘ch mapování (http://oldmaps.geolab.cz). LITERATURA: 01. Adam, D.: Staré stezky na Ivanãicku. (Doktorská disertaãní práce). Geografick˘ ústav PfiF MU v Brnû, 2004, 241 s. 02. Adam, D.: Anal˘za pozemních komunikací ve vybraném území na I. a II. vojenském mapování. Historická geografie ã. 33, Historick˘ ústav AV âR Praha, 2005, s. 71–95. 03. Miklo‰ík, F.: Státní mapová díla âeské republiky. Vojenská akademie v Brnû, 1997, 110 s. 04. Seznam mapov˘ch znaãek Základní mapy âR 1 : 10 000. âÚZK, Praha 1993, 41 s. 05. Smluvené znaãky topografick˘ch map v mûfiítkách 1 : 10 000 a 1 : 5 000. SNTL, Praha 1956, 124 s. 06. Veverka, B.: Topografická a tematická kartografie 10. âVÚT Praha, 2004, 220 s.
16
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 17
Minciãková cesta Pfiíspûvek detektoru kovÛ k problematice star˘ch cest1
Petr Nov˘, Stfiedoãeské muzeum v Roztokách u Prahy Aãkoliv se detektor kovÛ pfii v˘zkumu star˘ch cest úspû‰nû prosazuje, není dosahováno pfii jeho vyuÏití maximálních v˘sledkÛ. Pfiitom informace získané detektorem patfií k tûm informacím v˘znamnûj‰ím. Dfiíve neÏ pfiistoupím k detailÛm, rád bych do problematiky pfiinesl dal‰í podnût, kter˘m je nelegální pouÏívání detektorÛ. Bylo by po‰etilé se domnívat, Ïe se tento problém bude star˘m cestám vyh˘bat. Není sice tak palãiv˘ jako v otázce hradi‰È nebo mohylov˘ch pohfiebi‰È, ale pfii souãasném stavu bádání pfieci jen neÏádoucí. Z nûkolika uvefiejnûn˘ch pfiíkladÛ vypl˘vá, Ïe mimo vût‰inu pfiípadÛ, kdy se jedná napfiíklad o bûÏné lesní cesty, se zájem obrací i na star‰í terénní relikty úvozÛ2.
Pár mincí z minciãkové cesty „Dvû dvouhodinová hledání na cestû, na kterou mû upozornil tchán. Vzal jsem s sebou malého, kter˘ hledání minciãek zboÏÀuje. A opravdu tam minciãky jsou a je jich velké mnoÏství. Skoro v‰e jsou mince z R.U. Jedno a dvou krejcary. Objevilo se i pár vût‰ích. Jen je smÛla, Ïe pÛda je trochu Ïravá a drtivá vût‰ina minciãek je seÏrána ãi po‰kozena. Ale fiíkal jsem si, kdyÏ je tolik mûìáãkÛ na takov˘ cestû, tak by mohl b˘t i stfiíbrÀáãek. A byl. I kdyÏ takov˘ maliãk˘. Na cestu se zas nûkdy mrknu, aÏ zas bude chuÈ jít hledat jen minciãky.“ „ProtoÏe moje auto nav‰tívila srna, bylo po víkendovém hledání. Tak jsem aspoÀ nav‰tívil minciãkovou cestu, abych se trochu odreagoval. A mûl jsem úspûch. Vytáhl jsem dva stfiíbrÀáãky..“ Jak vypl˘vá z pfiedchozích fiádkÛ, nejsou staré cesty vyslovenû detektoráfisk˘m cílem. Ve vût‰inû pfiípadÛ plní funkci jistého odreagování nebo lákají moÏností nálezu mincí, které jsou zde opravdu ãast˘m nálezem. Pokud lze vysledovat zájmy náv‰tûvníkÛ takov˘chto míst, zjistíme, Ïe drtivá vût‰ina sleduje v prvé fiadû militaria. Z poskytnut˘ch informací se podafiilo zjistit, Ïe se jedná o starou cestu na Pelhfiimovsku vedoucí k vrchu Kfieme‰ník. Z celkového „prochozeného“ asi 4-kilometrového úseku pochází mince jen asi z 300-metrového úseku. Mince jsou vût‰inou z období 19. století (tedy raÏby z Rakousko-Uherské monarchie) a jde v drtivé vût‰inû o mince mûdûné. Vlivem specifick˘ch pÛdních pomûrÛ do‰lo u vût‰iny mincí k ãásteãné nebo i úplné korozi. V˘‰e zmínûné mince stfiíbrné tak patfií k v˘jimeãn˘m kusÛm. 1Oznaãení stará cesta je adekvátní pojmu stará komunikace a stará stezka; Informace o nálezech pomocí detektoru kovÛ ãerpány z http://www.detektorweb.cz/, za informace o "minciãkové cestû" dûkuji panu J. Hu‰kovi. 2„…jsem u Sobû‰ic na‰el pûknou starou stezku skrytou v hlubokém úvozu. První, co zemû vydala, mi udûlalo radost : Pomûrnû velká mice 30-ti krejcar Franti‰ek II. (1792–1835) z roku 1807 ve velmi dobré kondici…“
17
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 18
Obr. 1. Nahofie pfiehled nálezÛ z jedné náv‰tûvy lokality; Dole nálezová situace stfiíbrné mince
18
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 19
Dosavadní poãet nalezen˘ch mincí se pohybuje okolo dvou set (!). Hloubka nálezÛ je pfiekvapivá – vût‰ina mincí se nalézala na povrchu, nûkteré jen pod vrstvou humusu, dal‰í do pûti centimetrÛ. Jen mince stfiíbrná byla v hloubce okolo 15 – 20 cm. Zfiejmû postupující eroze má za následek fakt, Ïe se nûkolik exempláfiÛ objevilo i po pouhém odhrnutí listí. Jsou v‰ak úseky, kdy je cesta lemována (nebo i pfiekr˘vána) hromadami odpadkÛ ze sousedících obydlen˘ch míst.3. Z poskytnut˘ch nálezÛ vyplynulo, Ïe „zkoumaná“ cesta je pravdûpodobnû novovûkého stáfií, pokud maximální tfiísetleté stáfií nálezÛ nezpÛsobily napfi. nûjaké nepfiíznivé chemizmy pÛdy. Tento odhad byl ale vzápûtí potvrzen promítnutím historick˘ch událostí. Po roce 1555 byla na vrcholu Kfieme‰níku postavena nevelká dfievûná kapliãka, která stála na poãátku vzniku poutí (od r. 1651 kaple zdûná, v letech 1710 – 20 poutní kostel, k nûmuÏ byly r. 1734 pfiistavûny ambity, roku 1750 budovu posvûtil praÏsk˘ svûticí biskup A. Vokoun). O tom, Ïe poutû byly poãetné, svûdãí napfiíklad záznam z roku 1898, kdy bylo zaznamenáno neuvûfiiteln˘ch 111 procesí ãesk˘ch, nûmeck˘ch i moravsk˘ch (âern˘ 2001). Dnes je velká ãást této cesty zaorána nebo pfiekryta lesem a cesta je zmûnûna. Uvedené pak dokládá i vzpomínka pamûtníka, podle které bylo inkriminované místo nejspí‰e zastávkou pfii takovémto putování. Porovnáním faktÛ dojdeme k prvnímu dÛleÏitému zji‰tûní, Ïe získané nálezy pomûrnû vûrnû odráÏí historii zkoumané staré komunikace4. Dal‰í, jiÏ známé zji‰tûní, spoãívá v pozorování, Ïe kumulace mincí se nalézá na krátkém úseku vedoucím vût‰inou do kopce5. To by mohlo b˘t alespoÀ ãásteãné vysvûtlení ztráty mincí a jin˘ch nalezen˘ch kovov˘ch pfiedmûtÛ (z takov˘chto zdrojÛ bohuÏel vût‰inou nepfiichází informace o nemincovních nálezech. Mimo ‰perkÛ a zajímav˘ch pfiedmûtÛ, jako jsou napfi. podkovy6, se popis omezí na ostatní nezajímav˘ „‰rot“). Zajímavá je hloubka jejich uloÏení, ãasto do 10 cm, která bude je‰tû vyÏadovat diskusi na téma povrchov˘ch pochodÛ (erozních, sedimentaãních, mechanick˘ch). Za nejzajímavûj‰í osobnû povaÏuji skuteãnost doloÏenou nûkolika málo pfiíklady, Ïe stáfií mincovních nálezÛ z cest nepfiesahuje 18. století. MÛÏeme se zatím jen dohadovat, zda-li je tato skuteãnost dána náhodn˘m v˘bûrem komunikací novovûkého stáfií, specifick˘mi podmínkami panujícími v povrchové vrstvû komunikací nebo napfi. charakterem mincovního obûÏiva7. 3 mezi dal‰ími spor˘mi nálezy vystupují knoflíky, prst˘nky, kfiíÏky apod. 4 dal‰í pfiíklad: „Dnes jsem podnikl v˘pravu na jednu starou lesní cestu spojující vesnici s poutním kostelíkem. Byl to docela dobr˘ typ – asi na 80 metrech pfies 20 mincí. AÏ na v˘jimky se jednalo o povrchové nálezy, dvakrát hrábnout a mince byla venku. TakÏe pohodiãka. Mezi mincemi byl i nûmeck˘ knoflík. Nejvût‰í radost jsem mûl pochopitelnû ze dvou stfiíbrn˘ch franzjozefsk˘ch desetikrejcarÛ, i kdyÏ jednomu kousek chybí, ale nejsem si vûdom, Ïe bych ho pfiekopl, ani se mi nepodafiilo dohledat ten úlomek. Zítra se tam je‰tû vrátím, moÏná mi nûjaká ta mince utekla!" 5 „Vãera (27. 12.) mi to nedalo a pfiestoÏe hustû lilo, vyrazil jsem ven. Jít na pole byl nemoÏn˘ úkol, je‰tû, Ïe jsem na jafie objevil v lese zapomenutou cestu. Tehdy jsem kousek pro‰el a mimo stfiepin nic nena‰el. ... První signál, a uÏ tahám fií‰sk˘ 10-pfennig. Ohohóóó, dneska by to ‰lo. Dva metry dál 5-pfennig. … Ale pak to pfii‰lo, pro‰el jsem 100 metrÛ a pípalo jenom Ïelezo – neberu. Pak signál a raku‰áãek a dal‰í. A taky pozlacen˘ knoflík s kamínkem. Tak to ‰lo dal‰ích 100 metrÛ. Cesta se zaãala lámat z kopce a v nejprud‰ím místû zapípal zvlá‰tní signál. … Druh˘ stfiíbrn˘ za tfii dny. … Ani mi nevadilo, Ïe hustû lije. Emoce byly silnûj‰í. A ta pfiedstava – ta cesta má je‰tû asi 500 metrÛ a místy i odboãky!!!! Do Silvestra tam urãitû je‰tû zajdu. A nebo na jafie. Urãitû tam po‰Èourám. 6 „VáÏení kolegové, pfii kontrole jedné cesty na Stfiíbrsku dle „Josefovského mapování“ jsme na‰li mimo jiné i dvû podkovy. Ne, Ïe by podkovy nebyly bûÏn˘m nálezem, ale vzhledem k místu nálezu mû zajímá jejich bliωí datování.“ 7 nález mince ze 17. století na Zlaté stezce tak nabádá k dal‰ím prÛzkumÛm (KubÛ – Zavfiel 2005, 45)
19
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 20
Detektor jako destruktivní prÛzkum Dosavadní odborné prÛzkumy star˘ch cest probíhají pfieváÏnû v rovinû historick˘ch re‰er‰í a následné dokumentace v terénu. Jejich datování pak naráÏí na celou fiadu problémÛ, ãímÏ se musíme ãasto spokojit u znám˘ch komunikací s datací do doby fungování a rezignovat na rekonstrukci fází a v˘voje nebo získáme informaci o tom, Ïe dle podkladÛ se dá ten ãi onen úvoz datovat do doby minimálnû dokládající historické prameny. V˘znamn˘mi pomocníky jsou kfiíÏové kameny dokládající stáfií i charakter cest (Procházka 1998), jejich pfiítomnost mÛÏe i jen potvrzovat teorie o existenci komunikací v mlad‰ích obdobích (Velímsk˘ 1998, 92). Podobnou sluÏbu konají kapliãky, boÏí muka, kfiíÏe a dal‰í monumenty na trasách cest (napfi. Kolektiv autorÛ 2001, Matuszková 2003), s úspûchem mÛÏeme v pfiíhodn˘ch oblastech vyuÏít i pfiímo napfi. vytesané letopoãty úsekÛ komunikací (Velímsk˘ 1992, PodrouÏek 2000). Vedle tûchto a dal‰ích zpÛsobÛ se nicménû domnívám, Ïe poslední slovo v problematice datování star˘ch cest má archeologie. Ve vût‰inû pfiípadÛ se zatím jedná o nedestruktivní prÛzkum terénních reliktÛ (napfi. KubÛ – Zavfiel 1998, ·irok˘ – Nováãek 1998, Velímsk˘ – âerná 1990, âerná 1998 a dal‰í). V otázce prÛzkumu destruktivního pfie‰lapujeme na místû. PfiestoÏe jiÏ desítky a stovky liniov˘ch v˘kopÛ proÈalo trasy star˘ch komunikací, donedávna jim díky neexistenci vûdeckého zamûfiení nebyla vûnována pozornost. Jako v˘jimku uveìme zachycení alespoÀ prÛfiezu systémem stfiedovûké cesty z Mostu do Freiburgu (Velímsk˘ – âerná 1990). Zlom nastal aÏ na samém konci minulého století dokumentací v˘kopu pro vedení plynovodu na trase Zlaté stezky (Zavfiel 1999; obr. 2).
Obr. 2. Nahofie profil cesty Rec∏awia (gm. Wolin, Polsko), Wrzesiƒski 2002, 219 Dole profil úvozu v BlaÏejovickém systému, sonda 1/98, Zavfiel 1999, 94
20
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 21
Podobné zji‰tûní uãinili napfi. pol‰tí kolegové jiÏ roku 1958 v západním Polsku (Rec∏awia, gm. Wolin), vyzdviÏené ale teprve aÏ v rámci ãlánku vûnovanému dopravním prostfiedkÛm v raném stfiedovûku (Wrzesiƒski 2002; obr. 2). Ukázalo se, Ïe staré, ale zejména zaniklé komunikace se dají zkoumat podobnû jako ostatní archeologické objekty vãetnû jejich vertikální stratigrafie nebo tvarové typologie apod. Jako u obvykl˘ch archeologick˘ch v˘zkumÛ kvÛli získání datovacího materiálu pronikl do destruktivního prÛzkumu star˘ch cest detektor kovÛ (nejen v tomto v˘zkumu dominuje v˘zkum Zlaté stezky – KubÛ – Zavfiel 1998, 52; KubÛ – Zavfiel 2003, KubÛ – Zavfiel 2005). Vût‰í ãást tvofií památky na lidskou pfiítomnost v podobû mincí, ‰perkÛ a rÛzn˘ch doplÀkÛ, nástrojÛ a militárií, slouÏící jako hlavní opory datování takto zkouman˘ch památek. Zbylé pfiedmûty pfiedstavují pozÛstatky dopravních prostfiedkÛ – odpadl˘ch a poztrácen˘ch ãástí (a souãástí zvífiecích postrojÛ a podkov). Mimo jejich dataãní funkce je nezanedbatelné i návazné studium jejich v˘voje a podoby (Vermouzek 1983, Hazlbauer – Vermouzek 1985), jehoÏ v˘sledky lze zpûtnû vztáhnout napfi. k doplnûní charakteru sledované komunikace – vozová cesta, soumarská apod. I úvodní ãást tohoto pfiíspûvku dokládá, Ïe v nûkter˘ch pfiípadech lze takov˘mto prÛzkumem odhalit pfiímo specifické vyuÏití cest, dÛleÏité je i bezprostfiední okolí cest, skr˘vající pozÛstatky aktivit s cestou související a pfiípadnû cesty i datující (KubÛ – Zavfiel 2000, KubÛ – Zavfiel 2003, 76 a dal‰í). Na uveden˘ch stratigrafiích se potvrdilo, Ïe u komunikací lze sledovat i jejich chronologické fáze a proto je nezbytné vertikální a horizontální zamûfiení nálezÛ (nikoliv jejich pouhé hledání), které pak mÛÏe hrát zejména pro dataci takové cesty hlavní roli; zejména v pfiípadech, kdy se jedná o komunikaci dlouhého trvání. Pfiipoãteme-li k tomuto moÏnost pfiesného vytyãení místa nálezu (a tím i jistoty zachycení takového vztahu), je pouze otázkou ãasu, kdy se stane tento prÛzkum jednou z hlavních linií vûdeckého prÛzkumu star˘ch cest; ve spojení se studiem typologie profilÛ, v˘voje cest ve smyslu vedení terénem a podobn˘ch otázek moÏná linií vedoucí8. Závûr Studium star˘ch cest je stále na svém poãátku, proto dnes nevíme, které momenty v jejich v˘zkumu, v souãasnosti nedocenûné, za ãas budeme povaÏovat za klíãové. Zji‰tûní, popsaná v nûkolika pfiíkladech detektoráfiÛ, poukazují na téma ru‰iv˘ch zásahÛ do rozvíjejícího se prÛzkumu star˘ch cest. Tímto získává prÛzkum star˘ch cest ãetné trhliny v podobû vybírání mincovních a jin˘ch zajímav˘ch nálezÛ pfiímo z tras komunikací bez jakékoliv dokumentace a evidence. Je pak v zájmu badatelÛ, aby se sami pokusili s pomocí detektoru na vytipovan˘ch úsecích star˘ch cest provést zji‰Èovací archeologické prÛzkumy vedoucí k zaji‰tûní v‰ech nálezÛ v jejich primárním uloÏení a zdokumentování jejich nálezov˘ch okolností ve vztahu ke komunikaci.
8 V˘znam detektoru kovÛ pak vynikne i v situaci, kdy klesá poãet datovacích metod úmûrnû tomu, jak pÛjdeme hloubûji do minulosti (alespoÀ v teoretické rovinû); prÛzkum povaÏuji za nedílnou a zásadní ãást bádání o star˘ch cestách. Nastínûní tohoto smûru se zároveÀ snaÏí rozpt˘lit jistou skepsi ze studia star˘ch cest (Cendelín 2003).
21
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 22
LITERATURA: 01. Cendelín, D.: ¤e‰ení star˘ch pozemních spojÛ (seriózní historiografická disciplina nebo nezávazná hra?). In: Staré stezky 8, 2003, s. 22 – 30. 02. âerná, E.: Komunikaãní síÈ v SV ãásti Kru‰n˘ch hor v období vrcholného stfiedovûku a její kontext s polohami skláfisk˘ch hutí. Archaeologica historica 23, 1998, s. 97 – 110. 03. âern˘, J.: Poutní kostely a kaple v ãeskobudûjovické diecézi. Seriál o Ïiv˘ch, zanikl˘ch a zapomenut˘ch poutních místech. In: Setkání – Aktuality, periodikum ãeskobudûjovické diecéze. Vydává z povûfiení ãeskobudûjovického biskupství SdruÏení Sv. Jana Neumanna v â. Budûjovicích, ã. 6, 2001, s. 3. 04. Hazlbauer, Z. – Vermouzek, R.: Stfiedovûk˘ vÛz v ikonografii ãesk˘ch reliéfních gotick˘ch kachlÛ. Archaeologica Pragensia 6, 1985, s. 203 – 218. 05. Kolektiv autorÛ: Kamenné kfiíÏe âech a Moravy. Praha 2001. 06. KubÛ, F. – Zavfiel, P.: Terénní prÛzkum star˘ch komunikací na pfiíkladu Zlaté stezky. Archaeologica historica 23, 1998, s. 35 – 57. 07. KubÛ, F. – Zavfiel, P.: Systémy pozÛstatkÛ Zlaté stezky na Obecním vrchu. In: Zlatá stezka 7, 2000, 43 – 79. 08. KubÛ, F. – Zavfiel, P.: Systémy pozÛstatkÛ Zlaté stezky v terénu. In: Staré stezky 8, 2003, s. 73 – 91. 09. KubÛ, F. – Zavfiel, P.: Pfiechody pfies vodní toky na Zlaté stezce. Staré stezky 10, 2005, s. 40 – 56. 10. Matuszková, J.: Nûmí svûdkové Ïivota na cestách na pfiíkladu LanÏhota. In: Staré stezky 8, 2003, s. 168 – 173. 11. PodrouÏek, K.: Lesní cesty v pískovcích severních âech. In: Staré stezky 5, 2000, s. 42 – 46. 12. Procházka, Z.: KfiíÏové kameny a jejich vztah k nehodám na star˘ch stezkách. Archaeologica historica 23, 1998, s. 183 – 191. 13. ·irok˘, R. – Nováãek, K.: K poãátkÛm Norimberské cesty na Tachovsku. Archaeologica historica 23, 1998, s. 59 – 71. 14. Velímsk˘, T.: Trans montes, ad fontes (Pfies hory, k pramenÛm). Most 1998. 15. Vermouzek, R.: Stfiedovûk˘ vÛz. Archaeologica historica 8, 1983, s. 311 – 325. 16. Wrzesiƒski, J.: Ârodki i urzàdzenia komunikacyjne Polski wczesnopiastowskiej na podstawie dotychczasowych znalezisk archeologicznych. In.: Dzieduszycki, W. – Przyby∏, M. (red.) Trakt Cesarski. I∏awa – Gniezno – Magdeburg. Poznaƒ 2002, s. 217 – 244, 17. Velímsk˘, T.: Studium stfiedovûk˘ch cest a problematika v˘voje osídlení levobfieÏní ãásti oblasti Labsk˘ch pískovcÛ. Archaeologica historica 17, 1992, s. 349 – 363. 18. Zavfiel, P.: Záchrann˘ archeologick˘ v˘zkum v dolní ãásti BlaÏejovického systému prachatické vûtve Zlaté stezky. Archeologie v jiÏních âechách 12, 1999, s. 85 – 97.
22
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 23
V˘voj dokumentace Zlaté stezky Franti‰ek KubÛ – Petr Zavfiel Úvod Zlatá stezka jako v˘znamná stfiedovûká obchodní cesta, spojující nûmecké Podunají s ãesk˘mi zemûmi, je ve srovnání s obdobn˘mi a srovnateln˘mi komunikacemi relativnû velmi dobfie dokumentována. V prvních fázích její existence od prvních zmínek v 11. století aÏ do pfielomu 15. a 16. století o ní víme v˘hradnû z písemn˘ch psan˘ch pramenÛ. Z listin, listÛ, mûstsk˘ch knih i z materiálu úãetního nebo jiného charakteru mÛÏeme rekonstruovat postupn˘ vznik systému Zlaté stezky, prÛbûh jednotliv˘ch vûtví, obydlená, servisní i kontrolní místa podél nich i podobu a fungování soumarského provozu na Zlaté stezce. Od poãátku 16. století, od doby, kdy zaãínala nejslavnûj‰í a nejv˘znamnûj‰í perioda Zlaté stezky, se objevují první prameny jiného neÏ písemného charakteru – kartografické a ikonografické – a nበobraz této stezky, po které proudila pfiedev‰ím sÛl z alpsk˘ch loÏisek do âech, se zpfiesÀuje a nab˘vá vût‰í plastiãnosti. Mapov˘ch zachycení celé stezky i jejích ãástí a rÛzn˘ch zobrazení jednotliv˘ch úsekÛ i míst podél Zlaté stezky pfiib˘vá a tûsnû po jejím zániku na poãátku 18. století vznikají i první podrobná zmapování konkrétního prÛbûhu jednotliv˘ch vûtví v terénu âeského království a Pasovského biskupství. Dal‰í necelá dvû staletí Zlatá stezka postupnû mizela z obecného povûdomí a její ãásti jsou zachycovány na mapách i na zobrazeních v souvislosti s jin˘mi subjekty. Od poãátku 20. století v‰ak pozorujeme vûdomou snahu o seriózní zachycení pozÛstatkÛ Zlaté stezky v terénu, která na sklonku téhoÏ století vyústila v dlouhodob˘ vûdeck˘ v˘zkum, jehoÏ v˘sledkem má b˘t úplné zdokumentování tûchto pozÛstatkÛ na v‰ech vûtvích systému Zlaté stezky. V˘sledná dokumentace sestává ze slovních popisÛ, z terénních náãrtÛ, z fotografií ze zemû i ze vzduchu, z pfiesn˘ch geodetick˘ch zamûfiení i ze souborÛ autentick˘ch pfiedmûtÛ, odhalen˘ch detektorem kovÛ i archeologick˘m v˘zkumem. V poslední dobû se zvaÏuje také vyuÏití podrobného satelitního snímkování.
Historické zprávy a slovní popisy První historické zprávy o Zlaté stezce máme z 11. století. ¤ímsk˘ král Jindfiich II. daroval listinou z 19. dubna 1010 Ïenskému klá‰teru Niedernburg v Pasovû celé ãeské clo, ãímÏ mínil celní poplatky na cestû do âech pfies ·umavu; touto cestou mohla b˘t jen pozdûj‰í Zlatá stezka, jejíÏ pasovskou ãást Niedernburg potom doloÏitelnû spravoval. TytéÏ poplatky na ãeském území získala na sklonku 11. století od ãeského kníÏete a krále Vratislava II. vy‰ehradská kapitula v Praze a ta zaloÏila nad ‰irokou kotlinou na severním pomezí ·umavy osadu Prachatice, druh˘ cílov˘ bod Zlaté stezky. První písemné zprávy stezku pouze zmiÀují a neuvádûjí o ní témûfi Ïádné podrobnosti. Více konkrétního se dovídáme aÏ od 13. století, kdy se k listinám pfiidává i dochovan˘ aktov˘ materiál. Napfiíklad za pasovského biskupa Oty z Lonsdorfu byl jiÏ v polovinû 13. století vymezen okruh lidí, ktefií se mohli vûnovat soumarskému fiemeslu na Zlaté stezce, a byl znám i „most v lese“, po kterém pfiecházely soumarské karavany na ãeském území Vltavu. Na opravu tohoto mostu byla urãena ãást poplatkÛ vybíran˘ch na Zlaté stezce. Ve 14. století se v základních obrysech dovr‰il dopravní systém Zlaté stezky s tfiemi hlavními vûtvemi z Pasova do tfií cílov˘ch ãesk˘ch mûst. Písemné prameny o tom zpravují jiÏ podrobnûji a zaznamenávají také mimo jiné
23
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 24
organizaci ochrany karavan a obchodu na této stezce a první konkrétnûj‰í údaje o objemech a druzích pfiepravovaného zboÏí, o zpÛsobech dopravy, o konkurenãním boji mûst na Zlaté stezce i o rÛzn˘ch zajímav˘ch detailech. Zachovala se dokonce i listina Karla IV. z roku 1356, která vytyãuje trasu nové ka‰perskohorské vûtve Zlaté stezky. K listinám a spisovému materiálu se druÏí úfiední knihy, které jiÏ sv˘m charakterem zaruãují kontinuitu a vût‰í konkrétnost údajÛ a tím i stále vût‰í plastiãnost a vûdeckou vyuÏitelnost zpráv. Napfiíklad v nejstar‰í dochované mûstské knize mûsta Prachatic nalézáme podrobnou zprávu o pfiepadu jedné soumarské karavany na prachatické vûtvi Zlaté stezky kolem roku 1410 a mÛÏeme si tak utvofiit konkrétnûj‰í pfiedstavu i o této stinné stránce provozu na této slavné obchodní komunikaci. Od pfielomu 14. a 15. století se dá sledovat i mnoÏství pfiepravované soli a fiada dal‰ích obchodních a úãetních ukazatelÛ, pfiiãemÏ podrobnost a srovnávací schopnost tûchto údajÛ plynule rostou. TûÏi‰tû písemn˘ch zpráv o Zlaté stezce se pfiená‰í z panovnick˘ch, biskupsk˘ch a jin˘ch vrchnostensk˘ch privilegií na stránky úfiedních knih – správních, úãetních i rÛzn˘ch speciálních – a v 16. století jiÏ mÛÏeme Ïivot a provoz na Zlaté stezce sledovat do znaãn˘ch detailÛ. Nebo vlastnû mohli bychom, neboÈ mnoÏství zachovaného písemného materiálu zÛstává stále nezpracováno a nevyuÏito a ãeká na svého badatele. ·kála tûchto písemností je smûrem do novovûku stále rozsáhlej‰í a velmi pestrá. Jmenovat mÛÏeme napfi. první pasovsk˘ soumarsk˘ fiád z roku 1538, nepfieberné mnoÏství úãtÛ a soupisÛ solního obchodu v Pasovû, v Prachaticích a v jin˘ch místech, mnoÏství rÛzn˘ch nafiízení, zákazÛ a omezení tohoto obchodu, rozsáhlé spisy o konkurenãním boji v solním obchodu mezi pasovsk˘m biskupstvím, bavorsk˘m vévodstvím a rakousk˘mi Habsburky a mnoho dal‰ího. Od sklonku 16. století máme dochovány i slovní popisy jednotliv˘ch tras Zlaté stezky a koneckoncÛ z písemn˘ch zpráv se od poãátku 16. století dovídáme i o názvu této obchodní cesty.
Kartografické prameny K písemn˘m zprávám o Zlaté stezce se od poãátku 16. století pfiidruÏují i rÛzná mapová ztvárnûní této obchodní komunikace. První dochovaná mapa z roku 1520 vznikla v prÛbûhu sporu o sÛl mezi pasovsk˘m biskupstvím a mûstem Schärding a v barvách nám pfiedstavuje biskupské mûsto Pasov na soutoku tfií fiek jako ústfiední bod systému solního obchodu a komunikací, po kter˘ch se sÛl z alpsk˘ch loÏisek pfiepravovala. Z Pasova tu vychází i Zlatá stezka a brzy se vûtví do sv˘ch tfií vûtví smûfiujících do âech. V prÛbûhu 16. století vytvofiili tehdej‰í kartografové fiadu dal‰ích map a plánÛ, které celkovû i z rÛzn˘ch dílãích aspektÛ zobrazují Zlatou stezku a podávají fiadu informací o jejím prÛbûhu, o sídli‰tích a uzlov˘ch místech podél jejích tras (celnice, mosty, napajedla, nocleÏi‰tû, soumarské hostince atd.). Stejnû jako v pfiípadû první dochované mapy byly ãasto pfiíãinou vzniku tûchto map spory a tfienice o solní obchod i o práva a podíl zainteresovan˘ch stran na nûm. Mapy nezachycují jen legální pouÏívané trasy, ale také trasy ilegální a zakázané, po nichÏ se sÛl a dal‰í zboÏí pfiepravovaly pokoutnû se snahou uniknout rÛzn˘m poplatkÛm a omezením. Po zániku Zlaté stezky na poãátku 18. století vznikl cel˘ soubor mapov˘ch materiálÛ, které podrobnû zachytily stav jednotliv˘ch tras ve tfiicát˘ch letech tohoto století. DÛvodem jejich vzniku byla snaha vyuÏít tras Zlaté stezky pfii budování novovûké silniãní sítû. Tyto mapy jsou natolik podrobné a kvalitní, Ïe jich lze vyuÏít i pfii souãasném v˘zkumu zachovan˘ch pozÛstatkÛ Zlaté stezky v terénu. Pfiinesly i konkrétní v˘sledek sv˘m tvÛrcÛm a zadavatelÛm. Vybrána byla vimperská vûtev a na ní skuteãnû pozdûji vznikla „moderní“ silnice, která dodnes spojuje pfies ·umavu a hraniãní pfiechod StráÏn˘ – Philippsreut âechy s Nûmeckem. S budováním této silnice na poãátku 19. století jsou spojeny poslední mapy, které je‰tû mají kontinuitu s Ïivou Zlatou stezkou a mohou nám o ní nûco vypovûdût.
24
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 25
Soupis nejv˘znamnûj‰ích map a plánÛ Zlaté stezky: • Mapa solních cest kolem Pasova vzniklá v prÛbûhu solního sporu Pasova a Schärdingu kolem roku 1520. Kresba na pergamenu, ãásteãnû kolorovaná. Její dvû vyhotovení jsou uloÏena v Hlavním státním archivu v Mnichovû a ve vlastivûdném muzeu mûsta Schärding. • Mapa cest vedoucích z Pasova do Prachatic, od Adama Makrabia, vznikla z povûfiení mûsta Prachatic v roce 1578. Nedochovala se. • Plán Wolfsteinské pohraniãní oblasti s tfiemi soumarsk˘mi stezkami do Prachatic, Vimperka a Ka‰persk˘ch Hor v lese, s m˘tními místy Grainetem, Hinterschmidingem a Kreuzbergen, s karavanami, pohraniãními mÛstky a ukazateli. Kolorovaná kresba z roku 1593, zfiejmû od pasovského dvorního malífie Leonarda Abenta. UloÏen v Hlavním státním archivu v Mnichovû. • Solné stezky z Vilshofenu a Pasova do Prachatic, Su‰ice, Vimperka a Ka‰persk˘ch Hor v âechách, po Zlaté stezce. Kolorovaná kresba z konce 16. století. Ukazuje stezky vedoucí od Dunaje mezi Deggendorfem a Pasovem do âech. UloÏena v Hlavním státním archivu v Mnichovû. • Wolfsteinsk˘ plán. Kolorovaná kresba kolem roku 1600. Hlavní státní archiv v Mnichovû. • Pasovsk˘ plán kolem roku 1600. Vznikl v prÛbûhu solního sporu Pasovska a Bavorska v letech 1594–1608. Ukazuje tfii vûtve Zlaté stezky, stezky z Mühlviertlu do jiÏních âech i nové bavorské konkurenãní stezky do âech. Kolorovaná kresba. Hlavní státní archiv v Mnichovû. • Plán správn˘ch a zakázan˘ch cest kolem roku 1600. Ukazuje Zlatou stezku, stezky na v˘chod od ní a zakázané trasy. Kolorovaná kresba. Státní oblastní archiv TfieboÀ, poboãka â. Krumlov. • mapa Království ãeského klatovského písafie Pavla Aretina z Ehrenfeldu z roku 1619. Zobrazuje hlavní prachatickou vûtev Zlaté stezky a nové cesty, vzniklé z vojensk˘ch dÛvodÛ na poãátku tfiicetileté války. Vyryto Paulem Bayardem v Praze. Bavorská státní knihovna v Mnichovû. • Eggenberská mapa stezek z Prachatic do Nûmecka kolem roku 1683. Ukazuje Zlatou stezku i s jejími zakázan˘mi trasami (vyznaãeny zákazov˘mi sloupy), s m˘tními místy (erby) a soumarsk˘mi hostinci (v˘vûsní ‰tít). UloÏena v Státním oblastním archivu TfieboÀ, poboãka âesk˘ Krumlov. • Zobrazení hranice mezi Bavorskem a âechami v oblasti Luzného v roce 1708. Ukazuje starou bavorskou „Zlatou cestu“ do âech, po které se vozila bavorská sÛl do Ka‰persk˘ch Hor. UloÏeno v Hlavním státním archivu v Mnichovû. • Müllerova mapa âech z roku 1720. Zobrazuje mj. i tfii solné stezky konãící Zlaté stezky; v‰echny podle nûj vycházely z Freyungu. Bavorská státní knihovna v Mnichovû. • Mapa Zlaté stezky kolem roku 1735. Její vznik souvisí se spoleãn˘m pasovsko-ãesk˘m zámûrem vybudovat na místû soumarsk˘ch stezek novou hlavní silnici. Zobrazeny jsou jen prachatická a vimperská vûtev (zde zvaná „Vogl-Steig“). Kolorovaná kresba. UloÏeno v Oberhausmuzeu v Pasovû. • Velká silniãní mapa pasovského dvorního inÏen˘ra J. Haase z roku 1736, vznikla ze stejného dÛvodu jako pfiede‰lá. UloÏena v Hlavním státním archivu v Mnichovû. • Soubor map v‰ech tfií vûtví Zlaté stezky z roku 1736, vznikl˘ prací t˘mu habsbursk˘ch kartografÛ ze stejného dÛvodu jako dvû pfiede‰lé mapy. Mapy jsou velmi podrobné s ob‰írn˘m slovním komentáfiem a byly a jsou vhodnou pomÛckou pfii v˘zkumu pozÛstatkÛ Zlaté stezky na vimperské a ka‰perskohorské vûtvi. UloÏeno v Státním ústfiedním archivu v Praze. • Situace Pasovské silnice mezi vsí Strunkovice (u Volynû) a zemskou hranicí. Mapa z poãátku 19. století ukazuje novû budovanou silnici na místû b˘valé vimperské vûtve Zlaté stezky. UloÏena v Státním ústfiedním archivu v Praze.
25
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 26
Ikonografické prameny Dal‰ím zdrojem informací o Zlaté stezce jsou rÛzná zobrazení vlastní stezky v terénu, soumarsk˘ch karavan a jednotliv˘ch soumarÛ na ní, míst i opevnûn˘ch bodÛ na Zlaté stezce a dal‰ích skuteãností, souvisejících se stezkou a s provozem na ní. Taková zobrazení máme dochována opût aÏ od 16. století a ãasto je nalézáme na dobov˘ch kreslen˘ch mapách. Kartografické a ikonografické prameny tak ãasto spl˘vají v jeden komplexní pramen s velkou vypovídací hodnotou. JiÏ na nejstar‰í mapû z roku 1520 nalezneme miniaturní vyobrazení mûst, vesnic a opevnûn˘ch bodÛ, ale i naloÏen˘ch soumarsk˘ch koní a karavan. Na Wolfsteinském plánu z doby kolem roku 1600 vidíme karavany naloÏen˘ch soumarsk˘ch koní pohánûn˘ch pû‰ími soumary, ale napfi. také dfievûné mosty pfies vodní toky. Na vût‰inû ostatních map jsou vyobrazena dÛleÏitá místa na jednotliv˘ch trasách, hrady, mosty a obãas také karavany. Na Eggenberské mapû z doby kolem roku 1683 jsou jiÏ zmínûné stylizované symboly zakázan˘ch tras, soumarsk˘ch hostincÛ a celních bodÛ, ale znovu také vyobrazení dÛleÏit˘ch míst. Od 16. století se v‰ak objevují i samostatné ikonografické prameny. Ponejvíce se jedná o vyobrazení míst – mûst, mûsteãek, vesnic a opevnûn˘ch bodÛ na trasách Zlaté stezky. Vzhledem ke svému v˘znamu jsou nejvíce vyobrazována cílová a v˘znamná správní a celní mûsta – Pasov, Freyung, Waldkirchen na pasovské stranû a Prachatice, Vimperk a Ka‰perské Hory na ãeské stranû. Prostfiednictvím tûchto vyobrazení tak mÛÏeme poznat podobu míst, která úzce souvisela se soumarsk˘m provozem a která dÛvûrnû znali v‰ichni soumafii z obou stran zemské hranice. Málokdy mÛÏeme spatfiit Zlatou stezku samotnou. Mezi v˘jimkami je zajímav˘ napfi. obraz Vimperka od Henryka de Verleho z doby kolem roku 1670, na kterém se v popfiedí zatáãí Zlatá stezka ve svahu Hajné hory od Dolní brány smûrem na jih k zemské hranici a do Pasova. Na vyobrazení Prachatic od téhoÏ autora a z téÏe doby mÛÏeme velmi pfiesnû pozorovat hlavní cílové mûsto Zlaté stezky v âechách i první úsek Zlaté stezky z námûstí dne‰ní Solní ulicí k Pasovské bránû a dále na jih. Náhodn˘m, ale velice cenn˘m zobrazením Zlaté stezky je votivní obraz z kájovského kostela z roku 1745, kter˘ zobrazuje loupeÏné pfiepadení na prachatické vûtvi Zlaté stezky v prostoru Soumarského mostu. Cenné je to, Ïe tu lze spatfiit nejen dfievûn˘ most pfies Vltavu, ale i vydfievení vlhk˘ch míst stezky v jeho okolí. DÛleÏitá jsou i vyobrazení hradÛ podél Zlaté stezky, která sice pocházejí vût‰inou aÏ z doby po jejím zániku, ale v nûkter˘ch pfiípadech (Vimperk, KunÏvart, Ka‰perk) nám dovolují si uãinit pfiedstavu o jejich podobû v dobách slávy soumarÛ a solného obchodu na Zlaté stezce.
Terénní v˘zkum a jeho v˘stupy Snahy o zji‰Èování a evidenci pozÛstatkÛ Zlaté stezky v terénu jsou spjaty s 20. stoletím. JiÏ vycházkové cesty v okolí tehdy nov˘ch Lázní Svaté Markéty u Prachatic byly na pfielomu 19. a 20. století vedeny i po domnûl˘ch trasách Zlaté stezky mezi Prachaticemi a vesnicí Fefry (dne‰ní Libínské Sedlo). Za 1. republiky ve dvacát˘ch letech sestavil profesor Rudolf Kubitschek t˘m, kter˘ si vytkl za cíl zmapovat pozÛstatky Zlaté stezky alespoÀ na prachatické vûtvi a skuteãnû také s prací zaãal. Konkrétní v˘sledky tohoto úsilí – byly-li nûjaké – se v‰ak nedochovaly. První skuteãné plody tak pfiineslo aÏ období po 2. svûtové válce. Hlavnû nejv˘znamnûj‰í badatel o Zlaté stezce, potomek volarsk˘ch soumarÛ a freyungsk˘ archiváfi Paul Praxl prochodil vyzbrojen hlubok˘mi znalostmi archivního materiálu cel˘ terén této komunikace, získal jeho rozsáhlou znalost a zfiejmû soukromû své poznatky a v˘sledky i písemnû a moÏná i mapovû zachytil. Tuto ãást svého poznání v‰ak nikdy nezvefiejnil a jeho jedin˘m konkrétním v˘stupem tak jsou v souãasné dobû „jen“ vyt˘ãené trasy nauãn˘ch stezek s informaãními
26
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 27
tabulemi na v‰ech vûtvích Zlaté stezky na nûmeckém území. Dal‰ím vkladem do poznání pozÛstatkÛ Zlaté stezky v terénu byl nûkolikamûsíãní v˘zkum dr. Kleina z bavorské metropole Mnichova. Ten v nám neznámé mífie terén prochodil a nalezené pozÛstatky a jiné doprovodné informace zachytil v mapách, které jsou uloÏeny v Mnichovû a také nebyly nikde zvefiejnûny. První v˘zkum, jehoÏ v˘sledky pronikly na vefiejnost a byly a stále jsou publikovány je spoleãn˘ v˘zkum Jihoãeského muzea v âesk˘ch Budûjovicích a Prachatického muzea, probíhající od roku 1990.
Slovní popisy pozÛstatkÛ – deníky v˘zkumu Jedním z v˘stupÛ na‰eho v˘zkumu jsou záznamy v denících v˘zkumu jednotliv˘ch vûtví, vedené pravidelnû a prÛbûÏnû od roku 1990 dodnes. Zachycují slovnû prÛbûh celého v˘zkumu, den po dni, od pfiíprav, doprovodn˘ch akcí, pfiesunÛ mezi jednotliv˘mi místy aÏ po popisy v‰ech skuteãn˘ch i domnûl˘ch nalezen˘ch pozÛstatkÛ Zlaté stezky v terénu. Podrobné záznamy umoÏÀují se neustále orientovat v hromadících se poznatcích, vracet se k minul˘m omylÛm, napravovat je, srovnávat na‰e poznatky s v˘sledky jin˘ch badatelÛ v jin˘ch oblastech a postupnû vná‰et do v˘zkumu a do jeho v˘sledkÛ fiád a logickou linii. Na kaÏdou vûtev je zaloÏen zvlá‰tní se‰it a kaÏd˘ záznam je uvozen datem, struãn˘m popisem oblasti a terénu, v kterém se právû v˘zkum provádí. Hlavní ãástí záznamu je popis postupu v˘zkumu a v‰ech nalezen˘ch pozÛstatkÛ stezky i jin˘ch doprovodn˘ch jevÛ (brody, odpoãívadla, opevnûné body, pravûká nalezi‰tû, polní vojenská opevnûní apod.). Zaznamenáván je nejen základní terénní v˘zkum, ale i v˘zkum detektorem kovÛ, geodetická zamûfiení jednotliv˘ch systémÛ pozÛstatkÛ i rozsáhlej‰í jednorázové archeologické v˘zkumy na vybran˘ch lokalitách. Popsány jsou i neúspû‰né dny, ve kter˘ch se nic závaÏného nenalezlo.
Terénní náãrty Souãástí deníkov˘ch záznamÛ jsou i terénní náãrty nalezen˘ch pozÛstatkÛ Zlaté stezky pofiízené bez techniky jen ruãnû a pfiibliÏnû pfiímo na místû v terénu. Jedná se jednotlivé hohlwegy i o celé systémy, které se ãasto zachycují na nûkolika náãrtech. Rozsáhlej‰í pozÛstatky se zakreslují na samostatné listy z pfiedbûÏn˘ch náãrtÛ a jejich podkladem je ãasto jiÏ mapa 1 : 10 000. KaÏd˘ terénní náãrt musí obsahovat datum pofiízení, jména autorÛ a geografické vymezení v rámci systému Zlaté stezky (vûtev, úsek, místo). Je-li to moÏné, je udáváno i mûfiítko. V˘znamné a zvlá‰tû rozsáhlé systémy pozÛstatkÛ se potom zamûfiují pfiesnû geodeticky.
Zaná‰ení v˘sledkÛ v˘zkumu do map 1 : 10 000 V˘sledky terénního prÛzkumu jsou zaná‰eny do map 1 : 10 000. Dûje se tak pfiímo v terénu do pracovních exempláfiÛ map a ty jsou pak pfiekreslovány do map uloÏen˘ch v archivu archeologického oddûlení Jihoãeského muzea v âesk˘ch Budûjovicích. Dodnes v terénu dochované relikty úvozov˘ch cest jsou oznaãovány plnou ãarou, místa kde se tyto relikty nedochovaly, ale není pochyb, Ïe tudy trasa Zlaté stezky procházela, oznaãujeme pfieru‰ovanou ãarou a terén, kde prÛbûh pouze pfiedpokládáme, pak linií teãkovanou. Trasa je do map 1: 10 000 zaná‰ena pomocí soufiadnic, které se pouÏívají pfii hlá‰ení archeologick˘ch akcí pro archiv nálezov˘ch zpráv Archeologického ústavu AV âR v Praze, kter˘ spravuje
27
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 28
oddûlení prostorové archeologie. Tímto zpÛsobem jsou kaÏd˘ rok hlá‰eny v‰echny nové terénní objevy na trasách Zlaté stezky a následnû pak publikovány ve sborníku V˘zkumy v âechách, kter˘ Archeologick˘ ústav v Praze pravidelnû vydává.
Geodetická zamûfiení Pfii terénním prÛzkumu jsme v letech 2000–2005 zaregistrovali na v‰ech tfiech vûtvích Zlaté stezky na ãeském území 10 systémÛ (komplexÛ). Naz˘váme tak dochované relikty této stfiedovûké komunikace, které se v terénu projevují jako svazky úvozov˘ch cest. Zachovaly se vût‰inou v lesních úsecích, kde unikly zniãení v dÛsledku zemûdûlské nebo stavební ãinnosti. Jejich délka kolísá obvykle mezi 1–2 km a systémy jsou zpravidla tvofieny soubûÏn˘mi kolejemi v poãtu 3–8 (nejãastûji 3–4). V‰echny objevené systémy jsou jednotlivû odbornû geodeticky zamûfiovány. JiÏ 15 let vyuÏíváme sluÏeb geodeta Milana Souãka z Geodézie v âesk˘ch Budûjovicích, kter˘ se postupnû vypracoval ve znalce terénu Zlaté stezky a vytvofiil zvlá‰tní metodiku mûfiení prÛbûhu jednotliv˘ch systémÛ v ãasto nepfiístupném a vegetací zarostlém terénu. V˘sledkem tohoto mûfiení jsou celkové plány tûchto systémÛ – na prachatické vûtvi – Prachatického (1995), BlaÏejovického (1996), Radvanovického (1997), na vimperské vûtvi – KubohuÈského (1998), Îlíbského (1999), na Obecním vrchu (2000), na ka‰perskohorské vûtvi – Losenického (2002) a ZhÛfiského (2002). V leto‰ním roce bude geodeticky zamûfien Horskokvildsk˘ systém a poté Kvildsk˘ systém, kter˘ byl objeven teprve v roce 2005. Nutno poznamenat, Ïe v první fázi geodetického mûfiení nám jde pfiedev‰ím o zachycení celkového prÛbûhu dochovan˘ch zbytkÛ trasy Zlaté stezky v terénu. Vypl˘vá to nejen z postupujícího terénního prÛzkumu, jehoÏ primárním úkolem je stanovení trasy mezi cílov˘mi mûsty, ale i z praktického hlediska, neboÈ nûkteré ze systémÛ jiÏ byly váÏnû po‰kozeny nebo pfiímo zniãeny tûÏbou dfieva (napfi. KubohuÈsk˘ systém) nebo v˘stavbou silnic, parkovi‰È nebo lyÏafisk˘ch tratí (napfi. Prachatick˘ systém nebo Radvanovick˘ systém). V budoucnu bychom se chtûli jednotliv˘m systémÛm vûnovat podrobnûji a geodeticky zamûfiovat rovnûÏ profily úvozov˘ch cest, coÏ v souãasné dobû není z ãasov˘ch dÛvodÛ moÏné.
Fotodokumentace a satelitní snímkování V‰echny pozÛstatky Zlaté stezky i její prÛbûh v krajinû je od poãátku v˘zkumu detailnû fotograficky dokumentován. Archiv snímkÛ tohoto prÛzkumu (cca 10 000 ks) odráÏí v˘voj fotografování v na‰em prostfiedí. Zatímco celá prachatická vûtev, jejíÏ prÛzkum probíhal v letech 1990–1993, je zachycena na ãernobílém materiálu formátu 6 x 6 cm a diapozitivech tûcht˘Ï rozmûrÛ, vimperská vûtev (prÛzkum 1993–1999) byla dokumentována jiÏ v˘hradnû na barevn˘ 36 mm kinofilm, rovnûÏ ve dvojí linii negativní film – diapozitivy. Takto byla fotografována i ka‰perskohorská vûtev od roku 1999 aÏ do roku 2005, kdy jsme pfie‰li pouze na snímkování digitální. Od roku 1998 zaãaly b˘t v‰echny trasy Zlaté stezky fotografovány rovnûÏ z letadla. Tento zpÛsob dokumentace nám umoÏÀuje v rámci krajiny lépe pochopit a interpretovat del‰í úseky objeven˘ch zbytkÛ stezky i její celkov˘ prÛbûh ve vût‰ím krajinném celku. PouÏíváme obvykle ãtyfimístné letadlo, neboÈ kromû fotografa a jeho pomocníka je moÏné je‰tû vyuÏít ãtvrtého ãlena posádky, kter˘ prÛbûh tras Zlaté stezky natáãí na video. Domovsk˘m leti‰tûm pfii letech nad Zlatou stezkou je Hosín u âesk˘ch Budûjovic. Zcela nov˘m fenoménem je satelitní snímkování, které se uãíme vyuÏívat teprve v poslední dobû. Dostáváme se tak do naprosto jin˘ch dimenzí dokumentace, kdy mÛÏeme zachytit libovolné místo
28
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 29
na Zlaté stezce v detailním pohledu, kter˘ je srovnateln˘ s pohledem z letadla nebo mÛÏeme pracovat s úseky v fiádech desítek kilometrÛ. V tomto smûru se otvírá pfied dokumentací tras nejen Zlaté stezky zcela nová a dosud nevyuÏitá perspektiva.
V˘zkum detektorem kovÛ a archeologick˘ v˘zkum SoubûÏnû s geodetick˘m zamûfiováním systémÛ probíhá i jejich prÛzkum pomocí detektoru kovÛ. Jeho cílem je získat materiál, kter˘ by pfiispûl nejen k datování systémÛ i jednotliv˘ch úvozov˘ch cest, ale zároveÀ dovolil nahlédnout do v‰edního Ïivota soumarÛ. V souãasné dobû disponujeme souborem pfiedmûtÛ (cca 200 ks), které velmi dobfie dokumentují provoz na Zlaté stezce v jejím nejslavnûj‰ím období v 15.–16. století. Jedná se pfiedev‰ím o podkovy a podkováky, dále rÛzná kování, pfiedmûty denní potfieby a zbranû. Na dÛleÏit˘ch místech trasy Zlaté stezky probûhl rovnûÏ archeologick˘ v˘zkum, vynucen˘ buì stavebními ãi jin˘mi aktivitami, nebo veden˘ ryze odborn˘m zámûrem s pfiedem stanoven˘m cílem. Na Prachatické vûtvi byl v roce 1998 vynucen záchrann˘ v˘zkum v˘stavbou dálkového plynovodu, kter˘ na nûkolika místech pfieÈal trasu Zlaté stezky. V Albrechtovicích tak byl odhalen podzemní profil úvozové cesty, na povrchu jiÏ zplan˘rovan˘ a tudíÏ nepozorovateln˘, datovan˘ zlomky keramiky do 16. století. V nedalek˘ch BlaÏejovicích v˘‰e zmínûn˘ plynovod po‰kodil dvû koleje BlaÏejovického systému, coÏ umoÏnilo poprvé provést fiádn˘ archeologick˘ v˘zkum v tomto typu nemovit˘ch památek. Byl zde dokumentován profil úvozov˘ch cest a zároveÀ odhaleno ãásteãné dláÏdûní, datované zlomky keramiky do 16. století. Tato ãást BlaÏejovického systému byla ohroÏena je‰tû jednou, v roce 2004 a to v˘stavbou nového mostu, jehoÏ stavba byla vynucena strÏením starého mostu v dÛsledku povodní v roce 2002. Pfiedstihov˘ v˘zkum zde tentokrát odhalil patrnû ãást krátkodobého sídli‰tû mezolitick˘ch lovcÛ z 8. tisíciletí pfied Kr. a pfiispûl tak v˘znamnû do diskuse o vuÏívání tras Zlaté stezky v pravûku. Povodnû z roku 2002 si vynutily záchrann˘ v˘zkum i pod hradem Hus, kde byl terén znaãnû po‰kozen rozboufien˘m Ïivlem. V˘zkum zde zajistil rozsáhl˘ soubor Ïelezn˘ch pfiedmûtÛ denní potfieby z dob existence hradu (14.–15. století). Ve Volarech byla pfii archeologickém dozoru v rámci plynofikace obce objevena keramika z 13. století, která tak pfiibliÏnû o sto let pfiedchází zaloÏení obce. Bûhem devadesát˘ch let minulého století byly pfiedmûtem prÛzkumu detektorem kovÛ nedaleké tzv. Volarské ‰ance, polní opevnûní z tfiicetileté války, jehoÏ v˘sledkem je jeden z nejvût‰ích a nejv˘znamûj‰ích souborÛ militárií z tfiicetileté války na ãeském území. JiÏ v roce 1991 probûhl sondáÏní v˘zkum na StoÏecké skále, kter˘ upfiesnil podobu, funkci a dobu trvání stráÏního hrádku na této vûtvi Zlaté stezky. Na vimperské vûtvi jsme provedli archeologick˘ v˘zkum jedné z údajn˘ch mohyl v tûsné blízkosti Îlíbského systému mezi Horní Vltavicí a StráÏn˘m a vyvrátili tak domnûnku o existenci nejv˘‰e poloÏeného mohylníku nejen na Zlaté stezce. V˘zkum polního vojenského opevnûní Kofienn˘ u StráÏného v roce 1998 pfiispûl k datování objektu do roku 1808, tedy do doby, kdy se v tomto prostoru oãekával napoleonsk˘ vpád. Velmi dÛleÏité v˘sledky pfiinesl sondáÏní v˘zkum stráÏního hradu KunÏvartu u StráÏného (2000–2001). Kromû velkého mnoÏství nálezÛ z doby existence hradu (14.–16. století) zde byly doloÏeny stopy pobytu ãlovûka v pozdní dobû hal‰tatské (6. století pfied Kr.), které rovnûÏ znaãnû pfiispûly k podpofie hypotézy, Ïe trasy Zlaté stezky mohly b˘t vyuÏívány jiÏ v pravûku. Na ka‰perskohorské vûtvi, kde prÛzkum stále probíhá, archeologick˘ v˘zkum zatím realizován nebyl. Plánujeme v‰ak v nejbliωí dobû v˘zkum u Horskokvildského systému, kde byl objeven zajímav˘ objekt, snad kovárna. Po 15 letech v˘zkumu Zlaté stezky pozorujeme i ve v˘voji dokumentace této v˘znaãné komunikace znaãné zmûny. MÛÏeme se jen tû‰it, co pfiinese v tomto smûru vûk digitalizace a satelitního snímkování.
29
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 30
Obr. 1. Nejstar‰í pasovská mapa soln˘ch stezek z doby kolem roku 1520
30
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 31
Obr. 2. Mapa habsbursk˘ch kartografÛ z roku 1736 zobrazuje vimperskou a ka‰perskohorskou vûtev
Obr. 3. Na obrazu Henryka de Verleho z roku 1670 je zachycena trasa Zlaté stezky pfied Vimper-
31
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 32
Obr. 4. Trasa Zlaté stezky pod hradem KunÏvartem u StráÏného na pohlednici z poãátku 20. století
Obr. 5. Terénní deník
32
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 33
Obr. 6. Terénní náãrt
Obr. 7. Zanesení tras Zlaté stezky do map 1 : 10.000
33
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 34
Obr. 8. Geodetické zamûfiení systému na Obecním vrchu u StráÏného
34
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 35
Obr. 9. Leteck˘ snímek pfiíchodu trasy Zlaté stezky do Volar
Obr. 11 BlaÏejovick˘ systém – záchrann˘ v˘zkum z roku 1998
35
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 36
Obr. 10. Ukázky nálezÛ detektorem kovÛ
36
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 37
Obr. 12. Rekonstrukce hrádku na StoÏecké skále na prachatické vûtvi Zlaté stezky
37
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 38
Obr. 13. V˘zkum hradu KunÏvart v roce 2001
38
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 39
Obr. 14. Geodetické zamûfiení opevnûní u Kofienného na vimperské vûtvi Zlaté stezky
39
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 40
LITERATURA: 01. Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie ãesk˘ch hradÛ. Praha 1999. 02. Herout, J.: Jan Willenberg – pohledy na ãeská mûsta. Památky a pfiíroda 12, 1987, s. 530–542. 03. Fröhlich, J.: Mezník z roku 1692 u StráÏného. V˘bûr 27, 1990, s. 250–251. 04. Koko‰ková, Z.: Geometer vergangener Zeiten. Die Vermessung des „Goldener Steiges“ zu Beginndes 18. Jahrhunderts 05. Schöner Bayerischer Wald 72, Grafenau 1990, s. 30–31. 06. Kubitschek, R.: Berucht über die Gedenktafel „Golderer Steig“. Prachatitz 1927. 07. KubÛ, F. – Zavfiel, P.: Terénní prÛzkum star˘ch komunikací na pfiíkladu Zlaté stezky, Archaeologica historica 23, 1998, s. 35–57. 08. KubÛ, F. – Zavfiel, P.: Der Goldene Steig. Historische und archäologische Erforscung eines bedeutenden mittelalterlichen Handelsweges 1. Die Strecke Prachatitz – Staatsgrenze. Passau 2001. 09. Praxl, P.: Eine Karte des Goldenen Steiges aus der Zeit um 1735, Ostbairische Grenzmarken 7, 1964–1965, s. 327–328. 10. Praxl, P.: Eine Beschreibung des Goldenen Steiges von 1593, Hoam ! Monatsschrift für die Böhmerwälder 18, 1965, s. 234–237. 11. Praxl, P.: Der Goldene Steig. Grafenau 1976 12. Praxl, P.: Ein Waldkirchener Säumerverzeichnis von 1538, Blätter des Bayerischen Landesvereines für Familienkunde 44, 1981, s. 186–188. 13. Praxl, P.: Die Strasse nach Böhmen. Vom Saumsteig zur Bundesstrasse. In: E. Dorn, Heimat an der Grenze. Gemeinde Philippsreut. Philippsreut 1997, s. 176–194. 14. Roubík, F.: Silnice v âechách a jejich v˘voj. Praha 1938.
40
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 41
Poutní cesta z Brna na Vranov pfies Jehnice. (Dramatické osudy drobn˘ch sakrálních památek) Jan âernohlávek, Brno Úvod. PfiedloÏená studie – referát konkretizuje více ménû nepfiednesen˘ diskusní pfiíspûvek na semináfii „Staré stezky“ v roce 2005 a navazuje na práci pana Dalibora Hodeãka1) doplnûním nûkter˘ch poznatkÛ. Je v˘sledkem práce vlastivûdnû historické skupiny amatérÛ zab˘vajících se dûjinami Mûstské ãásti Brno – Jehnice a severním okolím Brna – redakce Ing. Jan âernohlávek.2) Popisujeme-li poutní cestu Brno – Jehnice – Vranov, mÛÏeme pfiedpokládat, Ïe jde o jednu z nejpouÏívanûj‰ích a snad i nejstar‰ích. Odboãuje totiÏ u ¤eãkovic ze staré zemské stezky zvané „trstenická, „ãeská“ nebo „královská“, která vede po pravé vyv˘‰ené terase Ponávky ¤eãkovick˘m prolomem na sever k âerné Hofie, Svitavám, Litomy‰li a Praze. Odboãka této prastaré cesty na Jehnice byla pfiístupem i na panství Nového hradu (pfiedtím Ronova) a na Ofie‰ín. Nejvût‰í rozmach poutí na Vranov nastal po skonãení tfiicetileté války a to hlavnû pro podporu rekatolizace. Vznikla tradice zaloÏená slavnou poutí brnûnsk˘ch jezuitÛ a ãetn˘ch vûfiících v záfií 1645 jako podûkování za zdárné odraÏení ·védÛ v Brnû. ProtoÏe jezuitÛm od roku 1623 patfiily ¤eãkovice, je nejv˘‰ pravdûpodobné, Ïe pouÈ na Vranov vedla pfies ¤eãkovice a dále k Jehnicím a na Vranov. Weinlich o tom pí‰e: „Na podûkování za tu ochranu (Panny Marie) putoval na Vranov je‰tû téhoÏ roku cel˘ konvent JesuitÛ brnûnsk˘ch i s novici a studenty, mû‰Èané brnûn‰tí a 16. fiíjna i chrabr˘ velitel pevnosti brnûnské, generál Souches se synem sv˘m...“ Od roku 1648 konávali Jesuité brnûn‰tí kaÏdoroãnû pouÈ na Vranov na tent˘Ï úmysl3). Beránek v této souvislosti pí‰e: „Brnûn‰tí poutníci pfiicházeli pfies údolí mezi Jehnicemi a Vranovem a na Vranov vy‰li na vrchu u BoÏí muãky.4)“ Také pÛvod nûkolika drobn˘ch sakrálních památek na této cestû pocházejících z druhé poloviny 17. století svûdãí o stáfií této cesty. Základem pro upfiesnûní této poutnické cesty je podrobné zobrazení krajiny severnû od Brna, jak je podává první vojenské mapování provedené v letech 1764–1768.5) Z hlediska vyuÏití map 1. vojenského mapování jsou podstatné mapové znaãky – kfiíÏÛ: jsou znázornûny pomocí schematizovaného kfiíÏku, nûkdy s patkou, pfiipomínající malé „t“, lze rozli‰it kfiíÏe dfievûné (ãernû) a kfiíÏe kamenné s podezdívkou (ãervenû). V porovnání se skuteãností jsou pod ãervenou znaãku kfiíÏÛ zahrnuty i jiné drobné stavbiãky jako sochy, pomníãky a boÏí muka rÛzn˘ch typÛ. Dal‰ím pramenem jsou indikaãní skicy stabilního katastru jednotliv˘ch obcí z roku 1826.6) Mapy okolí Brna z roku 18397) jsou vyhotoveny na podkladech stabilního katastru a doplnûny o poznatky 2.vojenského mapování, které nebylo tehdy je‰tû dokonãeno. Vyznaãují se velmi dobr˘m znázornûním terénu, dobfie vyznaãují úvozy i erozní r˘hy a jsou proto v˘znamn˘m vodítkem pro stanovení star˘ch komunikací. Také zachycení drobn˘ch sakrálních staveb je velice podrobné s rozli‰ením prostého kfiíÏe a boÏí muka nebo socha – sokl s kfiíÏem. DÛleÏit˘m podkladem jsou popisy hranic jednotliv˘ch obcí v josefínském katastru, dále z let 1824 a 1827 a rÛzné archivní materiály, t˘kající se zejména drobn˘ch sakrálních památek a identifikace tûchto památek i dal‰ích znakÛ cest v terénu.
41
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 42
Pfii popisu poutní cesty je tfieba pfiihlédnout k tomu, jak se tato cesta v prÛbûhu nûkolika staletí mûnila. Hlavní náplní této práce mimo prÛbûh poutní cesty jsou zmûny a osudy drobn˘ch sakrálních památek tuto cestu provázejících.
Socha sv. Anny. Je‰tû pfied poãátkem popisu samotné cesty, pracovnû oznaãené jako „jehnická“, si v‰imnûme sakrální stavby na v˘znamné kfiiÏovatce – odboãce z královské cesty do ¤eãkovic, sochy sv. Anny. Tato socha stála po staletí osamûle v polích pfied ¤eãkovicemi, dnes ji nalézáme v naprosto zmûnûné situaci na kfiiÏovatce ulic Letovická a Novomûstská v zástavbû. První se o so‰e sv. Anny pfied ¤eãkovicemi zmiÀuje A. Raab8) zab˘vající se minulostí farnosti ¤eãkovice. V tomto, na mnoha místech problematickém spise, nacházíme prvé zmínky o kultu sv. Anny v ¤eãkovicích, kdyÏ popisuje náboÏenské pomûry v ¤eãkovicích mezi dosavadními protestanty a nastupujícími katolíky po roce 1623, kdy jezuité pfievzali statek a patronát v ¤eãkovicích. Jezuité navázali na tradici kultu sv. Anny, silnû mezi lidem zakofienûnou, coÏ vedlo pozdûji k zaloÏení bratrstva tohoto jména a pozvolnému obratu ve vyznání. Na základû toho lze pfiedpokládat, Ïe postavení pomníku sv. Anny má velmi staré kofieny. Pfiímo o sloupu sv. Anny pí‰e Raab na str. 14 v ãasové spojitosti s v˘stavbou kaple (Nalezení sv. KfiíÏe) nad Sobû‰icemi, kterou v letech 1716–18 dali postavit brnûn‰tí jezuité jako protiváhu poutnímu kultu P. Marie vranovské. Cesta k této kapli z ¤eãkovic vedla pfies kfiiÏovatku se sochou sv. Anny. Postavení sochy sv. Anny na královské cestû u kfiiÏovatky ke ml˘nu a do vlastních ¤eãkovic lze tedy pfiedpokládat poãátkem 18. století a není moÏno vylouãit pÛvod je‰tû star‰í. Socha po staletí stála osamocenû v polích a byla i v˘znamn˘m místem orientaãním. V tomto prostoru byl také nûkde kámen brnûnského mílového práva, kter˘ uvádí D. Hodeãek. Vypl˘vá to z listiny brnûnsk˘ch jezuitÛ o opravû královské cesty u ¤eãkovic z roku 1716.9) Doklad o existenci sochy uÏ v roce 1788 nacházíme v josefínském katastru10) pro obec ¤eãkovice, kde se uvádí místní polní traÈ „Unter St. Anna genannt = pojmenovaná Pod sv. Annou“. Místní název svûdãí o jiÏ star‰ím pÛvodu sochy. Lze se domnívat, Ïe socha je zachycena i na mapû 1. vojenského mapování, i kdyÏ z dostupného podkladu není zákres zcela prÛkazn˘. Také stabilní katastr 1826, jak uvádí Hodeãek11) má místní traÈ „Pod sv. Annou“ a zákres v mapû z roku 183912) je zcela jasn˘. Svoje postavení osamûlé stavbiãky v polích si tak zachovala více neÏ 150 let. Cesta okolo ní byla hlavní spojnicí pû‰ích cest do Brna aÏ do poloviny 20. století. D. Hodeãek uvádí: „Na dne‰ní spojnici ulic Letovická a Novomûstská se od dolní královské cesty oddûlovala cesta do ¤eãkovic. Na rozcestí stála zfiejmû jiÏ od 18 století socha (nebo jiná památka) sv. Anny, která byla v roce 1889 a v roce 1908 novû pofiízena“. V rozsáhlé poznámce uvádí také informaci pí Ludmily Ulrichové, Ïe socha byla pfied rokem 1908 dfievûná a byla v roce 1889, dle záznamu ve farní kronice, opravena na náklady Julie Lupínkové z Brna.13) Jan Skutil uvádí, Ïe socha sv. Anny byla postavena v roce 1866.14) Karel Ullman ve své vzpomínkové knize popisuje svoji pû‰í cestu asi v roce 1885 z Ofie‰ína pfies Jehnice do Brna: „ …kráãeli jsme z pfiíkrého kopce k Mokré Hofie a ¤eãkovicím. Na zaãátku této vesnice odboãili jsme u restaurace LegnerÛ vlevo do polí smûrem ke sv. Annû, jejíÏ strakatû malovaná socha – zajímavá to ukázka fieãkovského malífiského kum‰tu kaÏd˘m rokem se opakující“.15) Rozdílnost uvádûn˘ch letopoãtÛ nemusí b˘t vÏdy omylem a jak je tomu i u jin˘ch památek, zejména kfiíÏÛ, ‰lo o renovace památky na pÛvodním místû nebo nahrazení star˘ch po‰kozen˘ch památek napfi. boÏích muk jinou sakrální stavbou – kfiíÏem.
42
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 43
Stará cesta do Jehnic. Vlastní „jehnická“ poutní cesta zaãíná v ¤eãkovicích, u staré zájezdní hospody „Na dolnici“, kde ústila i spojka na „královskou“ cestu z vlastních ¤eãkovic od kostela. Tam asi odboãovala prastará cesta do Jehnic s odboãkou na Ofie‰ín, (náleÏejícím od roku 1327 klá‰teru Králové na Starém Brnû) do prostoru panství Ronova, pozdûji Nového hradu a pozdûji Liechtensteinského panství Pozofiice, kterému patfiily i Jehnice, Vranov, Útûchov a dal‰í. Klá‰ter starobrnûnsk˘ vlastnil také v Jehnicích les (téÏ s ml˘nem), kter˘ roku 1324 daroval klá‰teru Jindfiich z Lipé. Tito majitelé mûli tedy ekonomick˘ zájem na této cestû. Prvou doloÏenou zmínku o této prastaré cestû máme ze sporu16), kter˘ vedl v letech 1414 a 1417 drÏitel Jehnic Vanûk z Boskovic a âerné Hory s majitelem ¤eãkovic Václavem Házem mimo jiné o rybník, kter˘ mu zatopil prastarou cestu, ãímÏ jeho lidem znemoÏnil pfiístup do lesÛ. Pravdûpodobnû tehdy pÛvodní cesta vedla pfiímo od zájezdní hospody do prostoru pozdûj‰í Mokré Hory. Svûdãí o tom i postavení nûkolika domÛ na fieãkovickém katastru u Mokré Hory nad uveden˘m rybníkem, které stojí ‰ikmo k souãasné cestû – jeden z domÛ byl panskou hájenkou. Nacházely se tam pÛvodnû také sádky. Jak dopadl tento spor není známo, ale cestu na mapû 1. vojenského mapování nacházíme jiÏ tam, kde se nachází silnice nyní, to je ve smûru ulice Jandáskova a to tûsnû nad rybníkem. PÛvodní cesta vedla zfiejmû v horní ãásti rybníka, kter˘ v pozdûj‰ích dobách byl znaãnû men‰í, pozdûji vysu‰en, pozdûji znovu obnoven a dnes je cel˘ prostor zastavûn – zejména objektem Lachema. ZmiÀovaná cesta musela pfiekraãovat tok a aluvium fiíãky Ponávky a jejího pfiítoku potoka Rakovce. Tyto toky zde meandrovaly ve vlastních náplavách a celé toto území b˘valo ãasto velmi zamokfiené – louky u Mokré Hory jsou zamokfiené dosud. Potoky, které zde tvofiily hranice panství, mûnily ãasto tok a dochovaly se zápisy o stanovení hranic a jejich udrÏování. Tak listina z roku 169617): „Smlouva mezi jezuity a vranovsk˘mi paulány o hranice mezi ¤eãkovicemi a Jehnicemi stanovuje dohodu o udrÏování hranic mezi jezuity vlastnícími ¤eãkovice a vranovsk˘mi paulány, ktefií v roce 1694 koupili svobodn˘ dvÛr Jehnice (vãetnû území pozdûj‰í Mokré hory).“ Ve smlouvû figuruje pfiíseÏn˘ zemsk˘ advokát jako zmocnûnec zprostfiedkovatelky jednání, vdovy po pÛvodním majiteli Anny Terezie Suchomelové (Suchomelin). Ve smlouvû se pí‰e (pfieklad nûmeckého originálu ze soukromého archivu paní L. Ulrichové): „Jedná se o pozemky, náleÏející Collegiu Societatis Jesu v ¤eãkovicích, konventu na Vranovû a svobodnému dvoru v Jehnicích na místû zvaném Horní Rakovec a na Vofie‰inách. 1. Odedávna rozdûluje území potÛãek, kter˘ teãe mezi tûmito pozemky. PotÛãek v‰ak zmûnil jiÏ nûkolikrát smûr toku a tím zavinil neshodu. Stav hranic urãí uvedená komise in facie zatluãením kÛlÛ /zasazením stromÛ/ se strany Collegia, navr‰ením kopeãkÛ nebo hrází a zasazením hraniãních kamenÛ. Nadále se budou udrÏovat hranice na vûãné ãasy. 2. Collegium Societatis Jesu bude udrÏovat samotok potÛãku od zaãátku sporného místa aÏ k návr‰í, které je na konci louãky, pfienechané Collegiu, podél ostatní ãásti toku provedou obû strany spoleãnû v fiádné vzdálenosti a hloubce a napfií‰tû budou potÛãek spoleãnû ãistit a udrÏovat v pofiádku. Kdyby voda pfii velk˘ch de‰tích nebo z jin˘ch pfiíãin zmûnila opût svÛj tok, okamÏitû ji pfiivedou do novû vyznaãeného koryta. Tak se uchovají správné hranice. V‰echno vûrnû a bez úkladu!“
43
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 44
Mokrá Hora a pomníãky – U tfiech swat˘ch. V dal‰í pouti je tfieba upfiesnit existenci osady Mokrá Hora, dfiíve souãásti obce Jehnice, nyní patfií k Mûstské ãásti Brno ¤eãkovice – Mokrá Hora. V nûkter˘ch pramenech se uvádí její vznik k roku 1784 parcelací panského dvora. Ale jiÏ v fieãkovické matrice18) nacházíme v roce 1739 prvou zprávu o Mokré Hofie a v dobû 1. vojenského mapování jiÏ osada – typická ulicovka existuje a v popisu na okraji mapy je uvedeno 19 domkafiÛ. Jednoznaãnû je dán i prÛbûh cesty do Jehnic, kter˘ se bûhem staletí mûnil jen nepatrnû. V josefínském katastru 1788 je uvádûno na Mokré Hofie 10 chalup, z toho v ã. 6 pansk˘ hostinec a Mates Albrecht, jako dûdiãn˘ nájemce panské hospody. V ã.10 je uvádûn Franz Wrana, mlynáfi, náleÏející panství Staré Brno (klá‰ter) a k témuÏ panství náleÏející les Bilowa.19) V porovnání podkladÛ (poãty domÛ) 1.voj. mapování (uvádí 19) a písemn˘ch materiálÛ josefínského katastru 1788 (uvádí 10) se jeví, Ïe mapy vojenského mapování nezachycují stav 1764–68, ale pozdûj‰í, po roce 1788 – asi z tak zvané rektifikace. Pro to svûdãí i to, Ïe na mapû je uvádûn u Lelekovic název Zinsendorf (dne‰ní âeská), název vsi, která vznikla prokazatelnû aÏ 1785 parcelací lelekovského dvora. Ve smlouvû z roku 1696 o udrÏovaní hranic je sporn˘ prostor budoucí Mokré Hory oznaãen jen jako Horní Rakovec a na Vofie‰inách.20) Dá se pfiedpokládat vznik Mokré Hory poãátkem 18. století. Ve stabilním katastru 1826 mûla Mokrá Hora jiÏ 24 domÛ a jeden z nich byl panskou hospodou. 21) Je‰tû k názvu Mokré Hory: Kuãa uvádí: „Ves byla pojmenována podle sousední hory, na níÏ stávala kaple.22) Jde zfiejmû o ztotoÏnûní s „Ostrou horkou (nûkde téÏ Mokrou horkou) u Sobû‰ic. Omyl nastal zfiejmû tím, Ïe Jindfiich z Lipé daroval Klá‰teru králové na Starém Brnû dva lesy u Obfian a Jehnic. Jedním z lesÛ byla právû Ostrá Horka u Sobû‰ic a druh˘m les u Jehnic, kopec nad pozdûj‰í Mokrou Horou zvan˘ Bílová. Na okraji Mokré Hory na hranici ¤eãkovic nacházíme v mapû 1. vojenského mapování zákres první stavbiãky. Zákres této stavbiãky se objevuje i na mapû stabilního katastru ¤eãkovic (1826), tûsnû u hranice v ãásti zvané Sádky. Jiné mapy star‰í i mlad‰í zákres uvádûjí na stranû jehnické, coÏ je zfiejmû dÛsledkem zmûn toku i pfies stanovení a údrÏbu hranic dle listiny z roku 1696.23) Jak zjistila paní Ludmila Ulrichová z ¤eãkovic, nejde o pomníãek napoleonsk˘ch vojákÛ, jak se o tom zmiÀuje povûst, ale o pomníãek s letopoãtem 1711 a iniciálami Franti‰ka Markvarta Ignáce Závi‰e z Osenice v âechách, kter˘ byl majitelem svobodného dvora v Jehnicích, koupeného od klá‰tera paulánÛ na Vranovû v roce 1706. V horní ãásti je nápis: „EX VOTO EXTRVXIT“ – v druhém slovû není zcela jednoznaãné písmeno „V“ a smysl dává spí‰e ãtení „extraxit“ a lze tedy pfieloÏit jako „ze slibu se vysvobodil“ – tedy postavením pomníãku splnil slib.24) O tomto objektu se dozvídáme z nûkolika popisÛ hranic. Josefínsk˘ katastr obce Jehnice 25) obsahuje svazek (samostatnû nedatovan˘) popisu jehnick˘ch hranic, kde se uvádí (pfieklad z nûmãiny): „Zaãátek nastupuje pod vsí Mokrahora na fieãkovické hranici od hraniãního kamene „u trÏech Swatich“ od kterého jde viditeln˘ pfiíkop mezi fieãkovickou panskou loukou „Kralowka“ a mokorohorsk˘mi domovními zahradami k jinému, na louce jehnického svobodného dvora „Kralowka“ stojícímu hraniãnímu kameni.“ V popisu hranic obce ¤eãkovice – pfiedbûÏn˘ z roku 1824 a definitivní z roku 1827, se shodnû uvádí, Ïe „hranice jde k hraniãnímu kameni u „mokrahorer Statua“ (mokrohorská socha).25) Za zmínku stojí i v blízkosti se nacházející hraniãní kameny s vysekan˘mi nápisy na v˘chodû „CHARITAS“, na západû „IHS“ a rokem 1695. Jsou to znaky nûkdej‰ích majitelÛ, vranovsk˘ch paulánÛ a fieãkovick˘ch jezuitÛ.
44
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 45
Název „U tfií svat˘ch“ se uchoval i v pamûti nejstar‰ího obyvatele Jehnic Antonína Pernici, kter˘ jej vyslovil bez pochybností v listopadu 2005, kdy dosáhl jiÏ vûku 101 a pÛl roku. Jak vypadaly pÛvodnû tyto pomníãky se neví. Nûkdy poãátkem 20. století to byla jiÏ jen rozbitá torza nalézající se v rohu zahrady nûkdej‰ího hostince na Mokré Hofie (první budova vlevo) u potoka Rakovce. Tfii tyto zbytky byly posléze pfieneseny do parkovû upravené zahrady za b˘val˘m mokrohorsk˘m koupali‰tûm, kde jsou dosud a jsou památkovû chránûny. Jsou to tfii hranolovité sokly s velice za‰l˘mi erby a písmem. Na jednom z nich je postavena silnû po‰kozená, neidentifikovatelná so‰ka – bez hlavy. Na Mokré Hofie poutníci míjeli panskou hospodu, která je uvádûna jiÏ v josefínském katastru v roce 1788 a koncem 19. století pr˘ postaven˘ kfiíÏ s letopoãtem 1884 a hranolovou zvonici údajnû postavenou v roce 1889. KfiíÏ je ale zakreslen jiÏ v mapû z roku 1839 27). Vzhledem k tomu, Ïe v Jehnicích je kfiíÏ na návsi doloÏen jiÏ v roce 1829 a osada Mokrá Hora byla souãástí obce Jehnice, je pravdûpodobné, Ïe i zde byl postaven kfiíÏ téÏ v roce 1829 a nápis na souãasném kfiíÏi je letopoãtem ne jeho vzniku, ale jeho obnovy.
Putování sochy sv. Franti‰ka z Pauly. Poutníci na Vranov stoupali dále do kopce pfies Mokrou Horu a v zatáãce, tehdy za osadou, uvidûli vlevo nad cestou dal‰í stavbu, kterou zachytilo jiÏ 1.vojenské mapování. I v mapû stabilního katastru 1826 a na mapû z roku 1839 je stavbiãka uvedena. Byla to socha sv. Franti‰ka z Pauly, která zde stála aÏ do ‰edesát˘ch let dvacátého století. Jsme u první záhady a dostáváme se k jedné z hypotéz. PÛvodní domnûnka, Ïe se tam socha dostala po zru‰ení paulánského klá‰tera na Vranovû v roce 1784, se ukázala po studiu materiálÛ josefínského katastru jako mylná, neboÈ jiÏ v roce 1788 nacházíme nad ní název místní trati „Über St. Franciscus statua.“28) Kdo a kdy zde tedy sochu postavil? Podnût k hypotéze dává spis Antonína Weinlicha, faráfie na Vranovû:29) „4. Nade hfibitovem u s˘pky klá‰terní stála socha sv. Franti‰ka Paulanského a opodál sloup s nejsvûtûj‰í Trojicí, zfiízen˘ roku 1675 nákladem Bernarda Brandisera, kominického mistra brnûnského, jenÏ i mnohé jiné sochy a kaple postavil. Tento dobrodinec prokazoval i klá‰teru mnoho dobrého, kaÏdoroãnû práci komináfiskou zdarma vykonával, ano i své nástupce, ktefií by to fiemeslnické právo po nûm koupili, zavázal, aby taktéÏ ãinili. Za to od klá‰tera Ïádal, aby zaÀ roãnû 8 m‰í sv. se slouÏilo. Ty dvû sochy kam pfii‰ly neví se.“ Jak zjistila o Bernardu Brandiserovi paní Milena Flodrová, jednalo se o skuteãnou v Brnû Ïijící osobu, pfiíslu‰níka a v˘znaãného pfiedstavitele kominického cechu. Vzhledem k tomu, Ïe klá‰ter paulánÛ na Vranovû koupil v roce 1694 od Jana Suchomela svobodn˘ dvÛr v Jehnicích vãetnû území Mokré Hory, nask˘tá se domnûnka, Ïe v té dobû mohla b˘t socha umístûna na této poutní cestû. Dle sdûlení souãasného majitele domu, v jehoÏ zahradû socha stála, nûkdy v ‰edesát˘ch letech 20. století tehdej‰í majitel domu na Mokré Hofie, TumaÀanova 47 pfii budování garáÏe dal sochu pfievést na Vranov ke kostelu. Vranov‰tí pamûtníci sdûlují, Ïe sochu nabídla majitelka domu na Mokré Hofie tehdej‰ímu faráfii na Vranovû páteru Mifkovi a socha tam byla pfievezena nûkdy kolem roku 1970. Byla pÛvodnû postavena na v˘chodní stranû od vchodu do kostela, pozdûji pfienesena pfied zvonkohru. V souãasné dobû se socha nachází v restaurátorské dílnû v Litomy‰li. Práce na ní provádûl student bakaláfiského studia, nyní jiÏ BcA Petr Koudelka, absolvent Institutu restaurátorství a konzervaãní techniky v Litomy‰li.30)
45
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 46
Poutní cesta: úsek Mokrá Hora – Jehnice. Poutní cesta pokraãuje dále k Jehnicím. V mapû stabilního katastru 1826 je cesta jiÏ napfiímena a se stromofiadím, jak to nafiizovaly tehdej‰í pfiedpisy. Pod kopcem pfied Jehnicemi (byla tam kolna se slámou a fiíkalo se tam „U stuhy“) odboãuje pfiímá cesta k Ofie‰ínu, která vede okrajem lesa „Cihelna“ úvozovou cestou k dne‰nímu jehnickému hfibitovu. Vpravo od této odboãky je ve vojenské mapû namalován kfiíÏ. V josefínském katastru se v tomto prostoru vyskytuje traÈ „Beym Kreutzem“. Na pozdûj‰ích mapách, ani ve stabilním katastru kfiíÏ jiÏ není. Tato pfiímá cesta na Ofie‰ín pozdûji zanikla, zmûnila se jen v pû‰inu a pfii pozdûj‰ích zemûdûlsk˘ch úpravách zmizela docela. Cesta do Jehnic byla napfiímena, i kdyÏ je je‰tû místy vyznaãen úvoz, ale je lemována stromofiadím, vãetnû odboãky k lesu „Skrej‰“ a podél odboãky k Ofie‰ínu. Nezjistíme jiÏ, jaké to bylo tehdy stromofiadí a nevíme ani, kdy do‰lo k definitivnímu vybudování silnice s novou alejí. Ve dvacátém století to byla souvislá jabloÀová alej od Mokré hory aÏ po Jehnice, alej esteticky velice pÛsobivá. Tyto kvetoucí aleje se kdysi staly inspirací spisovateli Dominu Pavlíãkovi, kter˘ ãasto docházel na Ofie‰ín, k jeho povídce „V jabloÀové aleji“31): „Tak nádhernû kvetou jablonû v aleji u Jehnic bíl˘mi a ãerven˘mi kvûty, Ïe tûÏko odtrhnouti se pohledem od té ãisté krásy, v plné svûÏesti a kfiehkosti jarem vyãarované. A z jitra skorého b˘vají kvûty nejkrásnûj‰í, takové ãerstvé, rosou vymyté, Ïe aÏ úbûl jejich se tfipytí. Takov˘ pohled osvûÏí jako polibek milenky a rozradostní cel˘ den do spokojenosti hned z rána“. Strm˘m stoupáním, které dûlalo potíÏe povozÛm, dosahujeme okraje Jehnic na kopci pozdûji zvaném „Na kovárnû.“ Stávala tam panská hospoda a roku 1788 je tam uvedena i panská kovárna. Asi od roku 1865 tam vpravo nad cestou na zaãátku úvozu stával kfiíÏ, kter˘ byl nûkolikrát restaurován a pfii posledních úpravách a dostavbû ‰koly, kdy do‰lo i ke zbourání a pfiestavbû staré hospody a kovárny, byl v roce 2000 pfiemístûn na druhou stranu cesty k budovám ‰koly. Od roku 1895 poutníci na Vranov míjeli novû postavenou obecnou ‰kolu, spoleãnou pro obec Jehnice s osadou Mokrá Hora a obec Ofie‰ín. ·kola i sousední kovárna na poutnické cestû se staly dûji‰tûm dramatick˘ch událostí. Koncem války v roce 1945 zde probíhaly urputné boje – ‰kola na kopci byla nejen dobrou pozorovatelnou s v˘hledem k Brnu, ale stala se opûrn˘m bodem NûmcÛ, na kter˘ útoãily ruské oddíly, asi se znaãn˘mi ztrátami na obou stranách. Dne 3. kvûtna vyhnali Nûmci ze sklepa kovárny tam ukryté obyvatele a zastfielili v úvozu pod kfiíÏem v panice prchajícího Franti‰ka Charváta. Posléze vyhnali z Jehnic v‰echny obyvatele. Osvobození Jehnic nastalo aÏ 9. kvûtna 1945 a obsazení provedly oddíly rumunské armády. 32) „Na kovárnû“ se cesta vûtvila – jedna vûtev vedla do prostoru hospodáfisk˘ch budov pivovaru, jedna k zámku vlevo kolem dvora a tfietí hlubok˘m úvozem po druhé stranû statku do dûdiny a pfies potok na náves. Je‰tû pfied „Jehnick˘m potokem“ odboãovala cesta vpravo po návsi a posléze hlubok˘m, místy skalnat˘m úvozem (pÛvodnû se fiíkalo Horka, dnes ulice Mezibofií) k Ofie‰ínu. Na návsi odboãovala cesta opût hlubok˘mi úvozy dvûma smûry k Lelekovicím (Pfiíhon) a pfies „Plástky“ na „Babu“, kde se spojila s hlavní cestou na Vranov. Úvozy jsou pro jehnické cesty typické. Podkladem jsou totiÏ hluboké spra‰ové návûje hlinitého charakteru, silnû náchylné k erozi a tím vytváfiení úvozÛ, stále se prohlubujících.
46
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 47
Zvoniãka – kapliãka a kfiíÏ na návsi v Jehnicích. V Jehnicích na návsi koncem 19. století poutníci míjeli zvoniãku, jejíÏ zvon ãasto vyprovázel procesí. Uprostfied stávala skupinka domÛ – jak˘si „jehnick˘ ‰palíãek“ – pozdûji v ‰edesát˘ch letech minulého století zbouran˘. U zvoniãky stojí star˘, ãasto obnovovan˘ dfievûn˘ kfiíÏ. Na mapû 1. vojenského mapování není zakreslena ani zvonice, ani kfiíÏ, chybí i rybníãek, jak je známo z pozdûj‰ích podkladÛ. V josefínském katastru je na návsi uvádûn mal˘ potÛãek s mal˘m brodem pro konû („kleine Pferdschwemme“). Kdy byla zvoniãka vybudována se nepodafiilo v záznamech zjistit. Na mapách stabilního katastru z roku 1826 v Jehnicích není zakreslena ani zvoniãka, ani kfiíÏ. Náves je zakreslena detailnû s protékajícím potÛãkem, ale bez rybníka a s jakousi dfievûnou kÛlnou uprostfied návsi. O této kÛlnû se ve vzpomínkách pamûtníkÛ fiíká, Ïe pfii stavbû silnice byla pfiesunuta k domu uprostfied návsi. Kapliãku uprostfied vsi uvádí Slavík. Jeho dal‰í údaj, Ïe jihozápadnû od vsi leÏí téÏ kapliãka, je velice problematick˘.33) Tent˘Ï údaj o dvou kapliãkách má i Kuãa, ale bez udání pramene. 34) Údaj o kapliãce JZ od obce pochází zfiejmû z mapy asi kolem 1900 (speciálka 1:75 000), kde JZ od obce, u jehnické cihelny, je kapliãka zakreslena. ProtoÏe o ní neexistují jiné údaje, jde asi o omyl. O kfiíÏi na návsi v Jehnicích, dodnes stojícím vedle zvoniãky, je první údaj – zápis z roku 1829: „My níÏe podepsanj z Obce Jehniãkeg z tímto Listem znamo ãzinime a sebe y nassy Potomky na budauãy âzase zavazugeme Ïe ten Svaty KfizyÏ, kter˘ w prostrÏe diediny Jehniãkeg wystaweny gest, w Pade by onen w Skaz pfizigitj mûl, Ïe gegzase opût znowu na Autraty Obeãny wystawitj chceme. JenÏ se stalo V Jehniãych dne 18ho âzerwenãa 1829 peãeÈ (asi Jehnice) +++ Jozef Kolarzik Rychtafi, +++ Johan Hawlasek Poradny, Johan Nowak Podmyster.“ Následuje nûmeck˘, tûÏko ãiteln˘ text. Tento zápis nejasného pÛvodu pochází z osobního archivu pana A. Pernici. Mapa z roku 1839 zakresluje jiÏ na návsi v Jehnicích kfiíÏ, coÏ odpovídá zápisu z roku 1829. Zvoniãku v pÛvodním pojetí je moÏno chápati ne jako stavbu církevní, ale jako stavbu svûtskou, vystavûnou na protipoÏární nafiízení a teprve v pozdûj‰í dobû plnící i funkci náboÏenskou. Není Ïádn˘ doklad o tom, Ïe by byla zvoniãka nûkdy vysvûcena. Byly u ní konány májové poboÏnosti. Dle ústních zpráv pamûtníkÛ v ní pr˘ b˘val obraz sv. ·ebestiána, kter˘ se pfii jedné prÛtrÏi mraãen zfiítil. Ve sborníku Jehnice 2002 se uvádí (ze vzpomínek a zápiskÛ A. Pernici): „Zvoniãka i kfiíÏ byly v prÛbûhu let dobfie udrÏovány a obnovovány. Za války v roce 1942 byl Nûmci zrekvírován zvon ze zvoniãky v Jehnicích a téÏ na Mokré Hofie. V roce 1964 byla zvoniãka, která stála na okraji silnice, po‰kozena jedoucím traktorem. Za dobrovolné pomoci obãanÛ Jehnic byla v roce 1968 rozebrána a postavena asi 6 m od silnice v pÛvodních rozmûrech a slohu. Pouze dvefie byly umístûny opaãnû neÏ u pÛvodní zvoniãky a to smûrem od silnice. I dfievûn˘ kfiíÏ zchátral a proto byl postaven v roce 1965 na náklady pana Karla âupra kfiíÏ nov˘. Nov˘ zvon o váze 50 kg byl pofiízen po válce v roce 1946. Tehdy na Ïádost tehdej‰ího jehnického úfiadu byl zvon odlit v Kovolitu v âeské u Brna. Bylo po válce a materiál nebyl pfiíli‰ kvalitní. Pfiesto slouÏil spolehlivû do r. 1996, kdy sv˘m hlasem oznamoval ráno, poledne a veãer a doprovázel spoluobãany na poslední cestû. Naposledy zazvonil 14. ãervna 1996 paní Franti‰ce Pavelkové. Poté byl v roce 1997 darován poutnímu místu Koclífiov u Svitav. Na podnût nûkter˘ch jehnick˘ch obãanÛ, ktefií z dfiívûj‰ích let mûli sbírku finanãních prostfiedkÛ, se zastupitelstvo Mâ Jehnice rozhodlo pofiídit nov˘ zvon. Zámûr se uskuteãnil a zvon byl odlit ve známé zvonafiské dílnû paní Tomá‰kové-Dytrichové v Brodku u Pfierova. Dne 21. záfií 1996 byla za hojné úãasti na‰ich spoluobãanÛ a hostÛ z okolí slouÏena m‰e svatá fieãkovick˘m panem faráfiem ThDr. Josefem Rychteck˘m. Pfii této bohosluÏbû byl zvon poÏehnán. Jeho jméno je Marie, podle patronky Panny Marie Vranovské. Obraz Panny Marie Vranovské s nápisem „Ave Maria“ je pfiedlit také na plá‰ti zvonu.
47
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 48
Dále je na plá‰ti zvonu pfiedlit nápis Jehnice 1996 a znak zvonafiské dílny paní Tomá‰kové-Dytrichové. Zvon váÏí 54 kg, jeho v˘‰ka a prÛmûr je 45 cm. Po obfiadu byl zvon vyzdviÏen do kapliãky a poprvé oznamoval sv˘m hlasem poledne. Od té doby pravidelnû oznamuje pfiíchod dne – probuzení, poledne – povzbuzení a konec dne – podûkování. Zvoní tzv. Klekání, oznamuje a doprovází téÏ poslední odchody spoluobãanÛ z na‰ich fiad. V prostoru zvoniãky je oltáfi, na nûm so‰ka Panny Marie a v pozadí visí kfiíÏ. Zvonûní je nyní automatizováno.35) Z Jehnic k Vranovu ‰la cesta téÏ hlubok˘m úvozem s odboãkou smûrem k Ofie‰ínu. Silnice na Ofie‰ín byla vybudována aÏ v letech 1907–1908, do té doby tam vedla jenom pû‰ina. V tomto úvozu v místû odboãky k Ofie‰ínu bylo pochováno v roce 1866 nûkolik prusk˘ch vojákÛ, ktefií v Jehnicích zemfieli na choleru. Jejich pozÛstatky byly nalézány pfii stavbách domÛ na pravé stranû úvozu, pfii úpravách silnice a nûkolik kostí je‰tû i pfii poslední úpravû chodníkÛ v roce 2005.
BoÏí muka za Jehnicemi z roku 1674. Po vyjití z Jehnic úvozem na rovinu se na mapû 1. vojenského mapování objevuje tehdy daleko za obcí nalevo od cesty dal‰í drobná stavbiãka. Znaãkov˘ klíã odpovídá kfiíÏi na soklu. Co to skuteãnû bylo nyní nevíme. Dnes v tûchto místech stojí jednoduch˘ kovov˘ kfiíÏ na kamenném soklu nesoucí jména manÏelÛ Milionov˘ch a znaãnû neãiteln˘ a tím nejist˘ rok 1881 ãi 1891. Záznamy v matrice uvádûjí jméno TomበMilion v letech 1828 a 1847. Pfii stavbû pfiilehlého domu byl asi v roce 2004 kfiíÏ ponûkud posunut, postaven na nov˘ základ, takÏe dnes vlastnû stojí v pfiedzahrádce domu. Po nûkolika stech metrech nás i poutníky dovede mapa k poãátku dal‰ích tajemství. Vpravo od cesty jsou zakreslena a dodnes tam stojí boÏí muka s letopoãtem 1674, kfiíÏkem a písmeny BB. VáÏe se k nim povûst o poutnících z obce Bratelsbrunn (Pratelsbrunn) – dne‰ní Bfiezí u Mikulova. Povûst první uvádí A. Weinlich v roce 1892, kter˘ ji opsal z farní kroniky Bratlsbrunn a z tohoto opisu vycházejí v‰echny dal‰í citace. PÛvodní farní kroniku, ze které byl uãinûn v˘pis, se dosud nepodafiilo najít.36) Pro povûst, váÏící se k nûmecké obci, svûdãí i pÛvodní nûmeck˘ text pod obrázkem Panny Marie Vranovské „Heilige Maria Muter Gottes bitte für uns“. Tento nápis byl na obraze aÏ do roku 1945, kdy jej z vlasteneck˘ch dÛvodÛ vy‰krabal ãetnick˘ stráÏmistr KfiíÏ (pfiiznal to panu Ant. Pernicovi). Obraz i nápis pozdûji dala obnovit v Brnû u odborníka za 400,- Kãs sleãna Kolafiíková z Jehnic s nov˘m nápisem v ãe‰tinû: „Z vdûãnosti k Pannû Marii Vranovské za odvrácení morové rány v obci Bratersbrunn nedaleko Mikulova r. 1674“. V souãasnosti je nápis jiÏ opût ‰patnû ãiteln˘. Písmena BB a letopoãet 1674 jiÏ typem písma nejsou pÛvodní, jde o novodobé písmo a ani celá spodní ãást sloupu není pÛvodní. Na boÏí muka u Jehnic upozornil Památkov˘ ústav jiÏ v roce 1946 velitel stanice SNB vrch. stráÏm. Pekafi.37) Ve vyjádfiení Památkového ústavu se uvádí: „Prohlídka dne 29. VI. 1946 – BoÏí muka kamenná, ãtyfiboká, lucernovitého tvaru. Sokl hranol s ujmut˘mi hranami, barokní profilovaná fiímsa, nesoucí ‰ir‰í hranol lucerny, zdoben˘ rovnûÏ fiímsou a ukonãen˘ kamenn˘m kfiíÏkem. Na ãelní stranû soklu + BB 1674. Materiál pískovec, místy ponûkud droliv˘. V˘‰ka 3,40m“. Ve vyjádfiení je dále zpochybnûna povûst a oznaãeno, Ïe je pozdûj‰ího pÛvodu, neboÈ v roce 1674 nebylo u nás moru. Jako chránûná památka ã. 3137 byla boÏí muka u Jehnic zapsána na základû rozhodnutí O·K ONV Brno 25. 10. 1963, r. ã. 27395/7-770. V evid. listu z 18. 3. 1965 se pí‰e: „Na ãtvercové podnoÏi hranolov˘ sokl, ve druhé tfietinû ofiímsovan˘, v horní tfietinû mûlké vpadliny s pÛlkruhov˘mi záklenky. Hranol ukonãen silnû profilovanou fiímsou, nesoucí jehlancovou odstupÀovanou stfiechu. Ve vrcholu masivní kamenn˘ kfiíÏ. Na pfiední stranû letopoãet: + L P (správnû B B) 1674. Materiál: kámen. Rok 1674, rané baroko.
48
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 49
Památka místního v˘znamu mající pravdûpodobnû vztah k jedné z nejstar‰ích jehnick˘ch rodin KolafiíkÛ, doloÏen˘ch archivnû v této dobû. Nejstar‰í památka v obci.“ Poznámka: jak popis, tak vztah k místní rodinû je problematick˘.39) Tato památka v minulosti neu‰la vandalství a byla pr˘ (dle A. Pernici) dvakrát poniãena. První poniãení není doloÏeno. V roce 1959 byla opil˘mi jehnick˘mi v˘rostky boÏí muka povalena a byl pfii tom po‰kozen pÛvodní sloup. O rekonstrukci boÏích muk se v roce 1960 postarala paní BoÏena Homolková, dlouholetá jehnická kronikáfika. Pracovala tehdy jako mistrová stavební firmy, jejíÏ pomocí se boÏí muka podafiilo obnovit. Hlavní sloup byl vyroben z betonu a pomocí jefiábu postaven na stávající základ (pí Homolková prohla‰uje, Ïe nov˘ základ nebyl vybudován) a nahoru byly umístûny pÛvodní pískovcové ãásti vãetnû horního kfiíÏe. Dle pÛvodního byl vyryt i letopoãet 1674, písmena BB a mal˘ kfiíÏek. Dále sdûlila paní Homolková, Ïe pÛvodní sloup byl zakopán vedle v mezi. Dne 26. 7. 2005 bylo uskuteãnûno ‰etfiení u boÏích muk za Jehnicemi s letopoãtem 1674. Bylo konstatováno, Ïe boÏí muka spoãívají na betonovém základu, na kterém je v mocnosti asi 0,1 m navûtral˘ pískovec. Na této základnû spoãívá hlavní sloup, betonov˘, dále následuje pískovcová konstrukce horní ãásti, tedy stav, jak byla provedena rekonstrukce v roce 1960. Pro zji‰tûní, zda existuje pÛvodní hlavní sloup, byla provedena sondáÏ okolí. Skuteãnû byl vykopán a obnaÏen pÛvodní pískovcov˘ sloup s rokem 1674, s kfiíÏkem a písmeny BB. V‰e jiÏ dosti novodob˘m písmem. Nesplnilo se oãekávání, Ïe na pÛvodním sloupu bude objeven pÛvodní nápis z roku 1674. Pfii nûkteré opravû byl snad pÛvodní nápis tak rozvûtral˘, Ïe byl nahrazen písmem novodobûj‰ím. Byly objeveny i zbytky cementov˘ch omítek (oprava zkosen˘ch hran) a nûkolik vápenn˘ch nátûrÛ pfieváÏnû bíl˘ch, ale alespoÀ jeden rÛÏov˘. Byl nalezen i Ïelezn˘ kovan˘ spojovací ãep. Ve spodní plo‰e sloupu byl zji‰tûn zacementovan˘ otvor. K velkému pfiekvapení byl v blízkosti (0,5 m), zcela pod úrovní terénu, obnaÏen i pÛvodní pískovcov˘ podstavec, o rozmûrech 0,65 x 0,65 m a v˘‰ce 0,40 m ozdoben˘ „psaníãky“ na boãních stranách. Na soklu byla vrstva – zbytky silnû rozvûtralého, rozdrobeného pískovce. Vlastní sokl je velmi dobfie zachoval˘ a v dÛsledku zfiejmû dlouhodobého pfiekrytí zeminou nevykazuje Ïádné zvûtrání. Obû torza byla pomocí mechanizace vyzvednuta a jsou uloÏena ve skladu nûkdej‰í samoobsluhy v uzamãeném prostoru, pod správou a dohledem Úfiadu mûstské ãásti Jehnice. Objevením pÛvodního soklu se objevuje otázka, kdy a proã do‰lo k posunutí boÏích muk a v˘stavbû nového základu mimo pÛvodní sokl. Podle povûsti mûla b˘t boÏí muka obãany P(B)ratelsbrunnu (Bfiezí) opravována v roce 1880. PouÏití cementu pro nov˘ základ a vyspravení sloupu cementem je v roce 1880 je‰tû dosti nepravdûpodobné. Pravdûpodobná je naopak verze, Ïe do‰lo k prvnímu povalení a rekonstrukci stavby nûkdy je‰tû pfied rokem 1959 – písemné doklady o tom nebyly nalezeny. Tímto osud nalezen˘ch pÛvodních souãástí dosud nekonãí a je otevfiena otázka jejich dÛstojného umístûní odpovídajícího jejich historické hodnotû. Pfii putování po poutnické cestû se zmiÀujeme o dramatech s touto cestou spojen˘ch. Nelze pominout i dramatické putování po této cestû dne 3. kvûtna 1945, kdy Nûmci vyhnali ve‰keré obyvatele Jehnic z jejich domovÛ (z Ofie‰ína jiÏ 2. kvûtna) a ti jen s nejnutnûj‰ím, co mohli unést, prchali, aniÏ vûdûli kam. Byli to v‰ichni obyvatelé Jehnic vãetnû stovek dal‰ích, ktefií se na venkov uch˘lili pfied nebezpeãím války ve mûstû. K nim náleÏelo i osazenstvo cirkusu Henry. Jen asi ãtyfii vozy s koÀmi mohly vézt nemocné lidi. Ve‰ker˘ majetek i v‰echno zvífiectvo zÛstalo v opu‰tûné obci a to vãetnû celého cirkusového zvûfiince. Vût‰ina vyhnancÛ nalezla pfiístfie‰í a pomoc v Lelekovicích a k návratu do‰lo aÏ po osvobození Jehnic 9. kvûtna.
49
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 50
Nedochovaná boÏí muka v Babích dolech a poutní cesta mezi Jehnicemi a Vranovem. Kdyby existovala jenom jedna boÏí muka za Jehnicemi s letopoãtem 1674, mûli bychom krásnou povûst a Ïádn˘ problém. JenÏe na mapû 1. vojenského mapování nacházíme na staré poutní cestû je‰tû jednu stavbiãku v údolí mezi Vranovem a Jehnicemi, zvan˘m Babí doly. Byla to boÏí muka, doloÏená i v hraniãním protokolu z roku 1824 (stejnû tak v nûmeckém textu protokolu z roku 1827), kdy jsou popsána kamenná boÏí muka s „vyrisovan˘m“ letopoãtem 1674 (v nûmeckém textu je uveden je‰tû vysekan˘ erb (mit Charakters) u hranic Vranov – Ofie‰ín – Jehnice. MZA Brno D–12–894 Hranic Popis Contribucenské Obci Jehnitzké s Mokrahora. V ãeském textu se uvádí: „Popis hranic zaãíná, kde hranice Wranow – Orzeschin – Jehnitz w hromadû sau.u jedné hromádky dwa kroki w Jehnitzkem poloÏena kamena boÏí muka stogi, ktera k poledni Wisekana z roku 1674 wiresowana gest.“ V nûmeckém textu: „bey einem Leberhaufen wovon 2 Schritte in Jehnitzer Teritorio eine Steinere Martersäule mit gegen Mittag ausgehauten Charakters (= znakem) und Jahreszeit 1674 bezeichnet ist w Jehnitzich 10teho srpna 1824.“ Potvrzuje to i nûmecky psan˘ text z roku 1827: „Definitive Grenzbeschreibung der Gemeinde Jehnitz Wischau 2th April 1827. Die Grenze von Wranau, Orzeschin mit jener von Jehnitz treffen zusamen, bey einem Leberhaufen wovon selben 2,6 Klafter in der Jehnitzer Freyheit Steinere Bildsäule befindet mit der ausgehauten Jahreszahl 1674.“ Kolem této stavbiãky vedla pÛvodní cesta z Jehnic na Vranov pfied stavbou silnice a nacházela se asi 350 m JV od dne‰ní kfiiÏovatky, v˘‰e v údolí Babídolského potoka, pod souãasn˘m i nûkdej‰ím rybníkem. Odtud vede i stará lesní cesta k Vranovu. Stafií pamûtníci (dle písmáka a pamûtníka A. Pernici) vyprávûli, Ïe pÛvodním stanovi‰tûm boÏích muk za Jehnicemi bylo místo mezi Jehnicemi a Vranovem v Babích dolech a odtud pr˘ byla na dne‰ní místo pfievezena. Proti pfiemístûní v‰ak svûdãí souãasné zákresy v mapách. V indikaãních skicách stabilního katastru z roku 1826 je za obcí Jehnice po pravé stranû cesty k Vranovu zakreslena drobná stavba s kfiíÏem. Stejnou znaãkou je zakreslena stavba v údolí Babí doly tûsnû u hranic Jehnice – Vranov – Ofie‰ín. Také mapa 1. vojenského mapování zachycuje obû stavbiãky jak za Jehnicemi, tak v Babích dolech, jen jsou tam stavbiãka i rybník posunuty ponûkud k v˘chodu. Na obou místech zachycuje oba objekty i mapa 1839. Souãasn˘ zákres na jedné mapû napovídá: je pravdûpodobné, Ïe existovala dvojí boÏí muka. O poutnické cestû na Vranov za Jehnicemi se dozvídáme také ve vzpomínkách a v˘pisech A. Pernici.40): „V dobû epidemie (morové) byl úfiední zákaz shromaÏìování vãetnû konání poutí. V tomto roce, kdy fiádil mor, byly poutû na Vranovû úfiednû zakázány, aby se pfiede‰lo velkému shromáÏdûní vûfiících. Proto byly stanoveny hlídky, jeÏ mûly zabránit pfiíchodu poutníkÛm na poutní místo Vranov, aby se zhoubná nemoc ne‰ífiila – hlídkovali na cestách pfii okraji lesa. Poutníci se proto utábofiili nûkolik dní v blízkém lesním porostu a vykonávali poboÏnosti na místech, kde dnes stojí boÏí muka z roku 1674. BoÏí muka se podobá pilífii volnû umístûnému v polích u silnice, do roku 1914, polní cesty mnohem níÏe poloÏené neÏ nynûj‰í silnice, vedoucí z Brna na Lelekovice, Vranov, Blansko. Asi 30 metrÛ od boÏí muky, která stála na volném prostranství u polní cesty, pfiecházela cesta do hlubokého úvozu, jehoÏ stránû byly zarostlé hust˘m vysok˘m kfiovím: doubí, lísky, plan˘ ‰ípek, plané tfie‰nû, trneãky. Z nich bylo vytvofieno podloubí – tunel.
50
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 51
Je samozfiejmé, Ïe tvÛrce této boÏí muky mûl na zfieteli snahu dát jí pûkn˘ v˘raz, aby sv˘m vzhledem representovala sakrální stavbiãku. Mûla to b˘t vûkovitá památka na událost: „Touto památkou mûl b˘t vyjádfien dík P. B. a P. M. za odvrácení morové rány, která postihla Pratelsbrun – Bfiezí a okolí. Jak bylo zvykem v té dobû, putovali lidé na rÛzná poutní místa, aby v kajícnosti a zboÏnosti vyprosili odvrácení této hrozné nemoci. Jak je patrno, ‰li i z Pratelsbrunu a okolí jako poutníci prosit na Vranov. Byli v‰ichni nûmecké národnosti. Do‰li aÏ v ta místa za Jehnice, kde stojí boÏí muka. Dál jim nebylo dovoleno putovat na Vranov. Zabránili jim v tom lesní zamûstnanci kníÏete Lichtensteina, aby tu hroznou nemoc, jíÏ byli postiÏeni, dále ne‰ífiili. Okolí místa, kde dnes stojí boÏí muka, v tûch dobách bylo docela romantické a pfiíhodné pro tábofiení poutníkÛ. Po pravé stranû stránû byly zarostlé lesními stromy, duby, habry, bfiízami, babykami a jako podrost rostly plané ‰ípky, ptaãí zob a ãern˘ bez. AÏ do roku 1913–14 se na ofie‰ínském katastru vypínala velká skála. V uveden˘ch letech byl z ní lámán kámen na stavbu silnice vedoucí z Jehnic k Vranov.“ Z rozboru textu vypl˘vá, Ïe jsou popisována dvû místa – místo za Jehnicemi, kde stojí je‰tû v souãasnosti boÏí muka, a dal‰í místo v Babích dolech na hranici Vranovského katastru, kde mohli b˘t poutníci skuteãnû zadrÏeni a tábofiili a kde jsou doklady o existenci boÏích muk (v hraniãních protokolech a mapách) také s letopoãtem 1674. Je to tedy i nepfiím˘m svûdectvím o moÏné souãasné existenci dvou boÏích muk, z nichÏ ta druhá v Babích dolech jiÏ neexistují. Jak˘ byl jejich osud se nepodafiilo zjistit. Pátrání alespoÀ po zbytcích bylo neúspû‰né. Terén je silnû pozmûnûn naváÏkami a novû vybudovanou lesní cestou. PÛvodní poutní cesta za Jehnicemi, jak bylo vylíãeno v pfiedchozím, vedla na kopec „Baba“ o nûkolik desítek metrÛ západnûji neÏ pozdûj‰í silnice. U silnice na kopci se dnes nachází na stromû jednoduch˘ kfiíÏ, zfiejmû novûj‰ího pÛvodu. PÛvodní cesta se‰la Ïlíbkem v místech pozdûj‰í serpentiny a uprostfied svahu s rozdvojením (v˘hybnou) do údolí „Babí doly“ na styku katastrÛ Vranov – Jehnice – Ofie‰ín u nûkdej‰ích boÏích muk 1674.41) Poslední úsek cesty z Babích dolÛ na Vranov mohl mít nûkolik alternativních tras a to je‰tû pfied vybudováním silnice údolím Ponávky v roce 1907. Cesta tímto údolím je zakreslena jak na mapû 1. vojenského mapování, tak na mapû z roku 1839 i na lesnické mapû z roku 1840. 42) O silnici údolím Ponávky z Lelekovic na Vranov pí‰e Beránek: „O silnici do Lelekovic se jednalo jiÏ 1904 a po pfiípravách r. 1905 byla v roku 1906 stavba zahájena a následujícího roku dokonãena. Do Lelekovic vedl pfied tím neschÛdn˘ chodník kolem potoka a luk. V˘stavba nebyla snadná a i ve vsi Vranovû bylo tfieba rozru‰iti nûkteré usedlosti a zahrádky nebo vykáceti stromy“.43) Místní názvy ukazují, Ïe pÛvodní cesty na Vranov byly pouÏívány ne údolím, ale pfies kopce a lesy. Skoup˘ uvádí místní názvy: „nahofie nad kfiíÏem (kfiíÏ pod Vranovem) bylo U âihadla – bylo to pole na svahu pod starou cestou do Lelekovic a U lelekovské cesty pole mezi âihadlem a vranovsk˘mi zahradami. Z dolního konce se tam dostaneme Pfiíhonem – je to úvozní cesta, za stará se tam honil dobytek na pastvu“. Dále na druhé stranû údolí Ponávky jmenuje místní názvy: „BoÏí muãka pole a pastviny v okolí se naz˘valy U BoÏí muãky. BoÏí muka postavená z pískovcového kamene brnûnsk˘mi obãany v roce 1674 (u tehdy asi hlavní pfiístupové cesty z Brna na Vranov) na pamûÈ ukonãení velkého moru. Severozápadnû od boÏí muky Ofie‰ínské stezky, pomûrnû málo úrodná pole, název podle cesty do Ofie‰ína“44). Beránek pí‰e o poutní cestû z Brna po roce 1645: „Pouti z Brna se pak kaÏdoroãnû opakovaly a hojné b˘valy zvlá‰tû v dobách váleãn˘ch. Pfiíchod ke kostelu od brnûnské strany dali pauláni dÛkladnû opraviti. Brnûn‰tí poutníci pfiicházeli pfies údolí mezi Jehnicemi a Vranovem a na Vranov vy‰li na vrch u BoÏí muãky“.45)
51
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 52
Pro stanovení pravdûpodobné pÛvodní poutní cesty máme k disposici dva body: nedochovaná boÏí muka v údolí Babí doly a boÏí muka na kopci pfied Vranovem jiÏnû od kostela, obojí datovaná rokem 1674. Z Babích dolÛ k Vranovu vedla jiÏ dávno v minulosti fiada cest. Jednu z nich uvádí Skoup˘: „Mezi Skalou a Babími doly je „Doubí“, b˘val tu kdysi jen dubov˘ les. Uprostfied je je‰tû zachoval˘ úvoz pÛvodní cesty na Vranov do Brna (vyústila u BoÏí muãky).“ 46) Doubí je les pfiímo nad nedochovanou stavbou z roku 1674. Od tohoto místa k severov˘chodu vedou dal‰í lesní cesty (dnes lesní silniãka „Babídolská“) pfies Chlumy smûrem k silnici Útûchov – Vranov. Tuto cestu oznaãoval znám˘ brnûnsk˘ turista Karel ÎÛrek jako cestu „poutnickou“. Pfiístup k Vranovu odtud mohl b˘t kolem silnice a ke kapli sv. Jana Nepomuckého a nebo také k „BoÏí muãce“ 1674. Z uveden˘ch alternativ se zdá nejstar‰í a nejuÏívanûj‰í, v pfiímé návaznosti na cestu z Jehnic z údolí Babí doly cestou vzhÛru „Doubím“, kde je dosud v˘razn˘ úvoz pÛvodní cesty, jeÏ pokraãovala lesními cestami pfies údolí „HavláskÛj kout“, nûkde se k ní pfiipojovala stará cesta od Ofie‰ína a vy‰la z lesa pfied Vranovem u dal‰ích boÏích muk z roku 1674. Pohled, kter˘ se odtud naskytl poutníkÛm na vranovsk˘ kostel po dlouhé cestû, v poslední fázi hlubok˘mi lesy, byl a dosud je impozantní. V roce 1912 do‰lo k zahájení stavby silnice z Jehnic k Vranovu, která nahradila pÛvodní polní a lesní cestu s nûkolika úvozy. I nová silnice zÛstala v obci v úvoze, dal‰í úvozy na „Babu“ byly upraveny serpentinou a zaústûním u soutoku Babídolského potoka s Ponávkou byl odstranûn hlubok˘ úvoz v lese a silnice se napojila na silnici Lelekovice – Vranov údolím Ponávky, vybudovanou v roce 1906. Celá silnice od Jehnic po kfiiÏovatku v údolí Ponávky byla osázena souvislou alejí tfie‰ní, která zejména v dobû kvûtu byla nádhernou ozdobou v jinak fádních polích. Tato rozkvetlá alej se stala oblíben˘m cílem romantikÛ a zamilovan˘ch a vyslouÏila si pfiídomek „alej vzdechÛ“. Dnes z této pfiekrásné aleje, která tvofiila dokonalé loubí, nezÛstal jiÏ ani jeden strom. Pfii pfiíleÏitosti v˘stavby silnice byl na ofie‰ínském svahu, poblíÏ boÏích muk, otevfien lom. V˘stavbou silnice z Jehnic v roce 1912 s napojením na jiÏ dfiíve dokonãenou silnicí z Lelekovic na Vranov (1906) se v˘raznû zmûnily pÛvodní trasy poutních cest. Poutníci opustili lesní a polní cesty, coÏ mohlo vést i k vût‰ímu mnoÏství poutníkÛ a také umoÏnilo poutû s hudbou. Podnikaví lidé se postarali i o obãerstvení poutníkÛ. Jak uvádí J. Skoup˘ ve vzpomínkách na mládí: „U silnice z Lelekovic, kousek nad kfiiÏovatkou na Jehnice, stával vÏdy v záfií jednoduch˘ dfievûn˘ stánek, pokryt˘ smrkov˘m ãi jedlov˘m chvojím, to za pár dní seschlo a byla tu ro‰tinová (v Jehnicích se fiíkalo roÏdinová) bóda. V ní zprvu prodávala jedna Ïena z Jehnic a potom po mnoho let lelekovsk˘ obãan p. Milion lahvové pivo, limonády i kofialku!...“ 47) Koncem první republiky tamtéÏ zfiizoval jehnick˘ hostinsk˘ Okle‰tûk stánek s obãerstvením, kam dováÏel i ãepované pivo. Na Vranovû se procesí zastavilo na dolním konci u kfiíÏe. Tam jiÏ uvidûli cíl své pouti kostel Panny Marie ve velmi pÛsobivé poloze vysoko na kopci. J. Skoup˘ takto popisuje pfiíchod na Vranov: „U vût‰iny cest na okraji Vranova stojí kfiíÏe, u nich se pfiicházející poutníci vÏdy zastavili, odpoãinuli si a obãerstvili. Na faru pak poslali posla, aby oznámil jejich pfiíchod. Potom se znovu sefiadili a za zpûvu ãi hudby ‰li do kostela. Zvony kostela je vítaly a podle poãtu vyzvánûjících zvonÛ jsme poznávali, jak veliké je proces“.48)
Vranovská boÏí muka z roku 1674. Stará poutní cesta z Jehnic vy‰la z lesa jiÏnû od Vranova „U boÏí muãky“ nad údolíãkem proti kostelu. Stojíme tedy s poutníky u dal‰ích boÏích muk, opût s letopoãtem 1674 a písmeny BB, navíc
52
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 53
i s kamenickou znaãkou a erbem nebo peãetí. Pfies fiadu konzultací a dotazÛ u odborníkÛ se nepodafiilo rozlu‰tit, zda a o jakou jde kamenickou znaãku ãi merku, co znamená a k ãemu se vztahuje znak, pfiipomínající radlici a písmena BB, obdobnû jako u Jehnic. Je mnoho nezodpovûdûn˘ch otázek. Znamenají písmena BB Bratelsbrunn? Ale máme jiÏ trojí boÏí muka s letopoãtem 1674 a to jiÏ nevystaãíme s jednou povûstí ze vzdálené vesnice Bfiezí. Opût se nabízí hypotéza. Mohou písmena BB znamenat iniciály tvÛrce? Jaké to dal‰í stavby dal postavit jiÏ v˘‰e zmínûn˘ kominick˘ mistr Bernard Brandiser kolem roku 1675? Jak ve skuteãnosti vypadala boÏí muka v Babích dolech? Víme jen, Ïe byla kamenná s vyryt˘m letopoãtem 1674. Srovnáním staveb u Jehnic a u Vranova zji‰Èujeme, Ïe jde o takfika totoÏnou konstrukci a podobn˘, ne-li stejn˘ materiál – Ïlutookrov˘ pískovec, dosti droliv˘ a odlupãiv˘. Stavebnû odli‰ná jsou boÏí muka z roku 1674 i od jin˘ch boÏích muk u Vranova. Stavby s rokem 1674 jsou kamenné, tvaru hranatého sloupu s lucernou. Zachovalá boÏí muka u Jehnic jsou ukonãena kfiíÏem a lze pfiedpokládat, Ïe tomu tak bylo i na Vranovû. Jsou oznaãována (Památkov˘ ústav) jako ranû barokní, nev‰edního typu. Zpracováním jde o odbornû provedené kamenické stavby. (Ostatní sakrální stavby na poutních cestách k Vranovu jsou jednoduché zdûné pilífiové stavby). Vranovská boÏí muka jsou téÏ chránûná památkov˘m úfiadem a jak je uvedeno v evidenãním listu z roku 1965, vyÏadují opravu. Dále se v ev. listu pí‰e: „Na návr‰í nad Mûsteãkem (mínûna obec Vranov) u lesa na ãtvercové odstupÀované podnoÏi hranolovit˘ sokl ukonãen˘ vyloÏenou profilovanou fiímsou. V horní polovinû, oddûlené rovnûÏ bohatû profilovanou odstupÀovanou fiímsou, patrné otvory po pfiidûlané desce. Na spodní ãásti hranolu v kartu‰i erb dvou noÏÛ, nad nimi písmena B B, nad kartu‰í kamenická znaãka. Pod kartu‰í ryt˘ letopoãet 1674. BoÏí muka ukonãena odstupÀovanou zdûnou stfií‰kou. Ranû barokní boÏí muka nev‰edního typu z roku 1674.“49) Prokazatelnû tedy i v souãasnosti existují dvû obdobné památky s datem 1674 a lze oprávnûnû pfiedpokládat, Ïe byly tfii.
Poutní cesta na Vranovû – pfiístup ke kostelu. Poutníci potom scházeli do údolíãka pod Vranovem, tam odpoãívali a dávali se do pofiádku. A jak to tak b˘vá, pfii rozloÏení vûcí tam i nûco ztratili. V místech, kde poutníci odpoãívali a ãekali, aÏ je ohlásí jejich delegát v kostele a zaplatí za zvonûní, pfiípadnû cestu kaplana naproti procesí, si v minulém století postavil dÛm pan Josef Hejã. Ten pfii práci na zahradû na‰el obãas staré mince a nûkolik star˘ch kfiíÏkÛ. Jsou to: rakouská gre‰le 1697, 2 italské mince 1866, 1 rakousk˘ Heller 1895 a 4 drobné pfiívûsky – kfiíÏky (nejstar‰í pochází snad ze 17. století). Tyto nálezy také dotvrzují pÛvodní poutní trasu od Jehnic, po které se chodilo pfied vybudováním silnic údolím Ponávky. Dal‰í pokraãování staré poutnické cesty vede ke studánce bezprostfiednû pod svahem kostela a kolem kamenného sloupku (pÛvodnû na vrcholu s kfiíÏem) s rokem 1659 po strmém svahu ke kostelu. Tento pfiístup popisuje v roce 1892 A. Weinlich: „Pfiístup od jihozápadní strany, z hlubokého údolí romantického, v nûmÏ polokruhem vesnice Vranov se vine, byl pÛvodnû po skalnaté cestû velmi obtíÏn˘. Proto opatfiili fieholníci paulán‰tí pohodlné kamenné schody o 180 stupních a vlevo vedle nich vystavûli kapliãky se zastaveními kfiíÏové cesty; sochy Pána Krista byly tam v lidské velikosti... Od poslední kaple poãínaje byly schody stfiechou kryty. Z tehdej‰í kfiíÏové cesty nevidûti jiÏ nyní ani stopy, a ze soch Pána Krista, zachovalo se aÏ podnes jenom pût.50) Tato stará poutní cesta je asi cestou pÛvodní a mûla zfiejmû pro poutníky i hlubok˘ smysl, doputovat k chrámu kfiíÏovou cestou.
53
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 54
PÛvodní stav strmé pfiístupové cesty pfiímo ke kostelu je zachycen na mûdirytinû asi z roku 1740, kterou nalézáme v nûmecké práci Dubowy z roku 1929 51) a její kopii na pohlednici vydané na Vranovû. V levé ãásti obrazu je vidût nûjaké stavbiãky kfiíÏové cesty a pod kostelem stfiechu kryté ãásti schodi‰tû. Cesta ústí pfiímo ke vchodu do kostela, na kterém jsou vidût dva sochafiské portály jeden ãelní a druh˘ na v˘chodní stranû kostela. Ke zru‰ení – zbourání pÛvodní kfiíÏové cesty pfiímo ke kostelu do‰lo zfiejmû pfii budování nové Liechtensteinské hrobky v letech 1817–21. To zmûnilo celou situaci a terén pod kostelem s dvûma kamenn˘mi terasami, zniãení kfiíÏové cesty a schodi‰tû, zmizení nebo pfiemístûní pÛvodních soch. Poté se pfiesunula pÛvodní poutnická cesta na Vranovû do údolí podél potoka a kolem obecní hospody po cestû ke kostelu. Z památek pÛvodní poutní cesty zÛstal a je témûfi zapomenut kamenn˘ sloup, pÛvodnû s kfiíÏem, nejstar‰í kamenná památka na Vranovû s letopoãtem 1659. Dodnes dochovan˘ chodník je strm˘, ale schÛdn˘ a je dobrou zkratkou z dolního konce Vranova ke kostelu. Právû takovou zkratkou, která ale nemohla b˘t vlastní cestou poutnickou pro procesí, je chodník a schody od ústí souãasné ‰ebrovské silnice pfiímo svahem ke kostelu. U silnice tam dnes stojí kfiíÏ s letopoãtem 1901. Tento chodník a schody jsou zfiejmû novûj‰ího pÛvodu. Na mapû z roku 1839 Ïádn˘ chodník ani schody nejsou, ale je tam jiÏ kfiíÏ – dne‰ní je tedy asi obnoven˘.
Porovnání boÏích muk Jehnice 1674 a Vranov 1674. JiÏ na první pohled je zfiejmá podobnost obou boÏích muk shodného roku 1674 u Jehnic a u Vranova. Také na prv˘ pohled byl patrn˘ rozdíl velikosti. Jehnická jsou asi o pÛl metru niωí. To platilo pouze do doby, neÏ byl vykopán pÛvodní základní sokl v Jehnicích a ukázalo se, Ïe pÛvodní velikost je takfika stejná. Poãali jsme mûfiit a bohuÏel nastalo zfiícení vranovského sloupu. Zfiícen˘ objekt, rozpadl˘ vpodstatû jen ve spojích, sk˘tá moÏnost dal‰ích porovnání. Vranovská horní ãást hlavice má zcela zfietelnou stopu po pÛvodním kfiíÏi, takÏe i vranovská památka byla v minulosti zakonãena kfiíÏem. Také spojovací Ïelezné kované ãepy jsou v obou pfiípadech zcela obdobné a budou pfiedmûtem metalurgického porovnání. Ukázala se vizuální podobnost pískovcÛ obou sloupÛ. Porovnáním zji‰Èujeme tvarovou a rozmûrovou shodnost obou staveb. Nabízí se tedy pfiedpoklad, Ïe byla navrÏena a snad i vyrobena stejnou hutí ze stejného kamene, jemnozrnného pískovce. Abychom podpofiili tento pfiedpoklad, rozhodli jsme se odebrat z obou objektÛ vzorky pískovce a podrobit je chemické a fázové anal˘ze.52). Rozdíly v chemickém sloÏení pískovce nejsou velké a lze soudit, Ïe vskutku mohlo jít o jeden druh pískovce a také z fázové mineralogické anal˘zy vypl˘vá, Ïe mineralogická konstituce je podobná. Z v˘sledkÛ moÏno pouze konstatovat, Ïe identita obou pískovcÛ je pravdûpodobná. Ukazuje se, Ïe v obou pfiípadech jde o velice kvalitní kamenická díla vze‰lá z odborné kamenické dílny a vzhledem k objemÛm i samotná stavba byla v dobû vzniku technicky nároãná a nemohla b˘t Ïádn˘m amatérsk˘m a lacin˘m dílem. Jedin˘ rozdíl je v umístûní obrazu na lucernû sloupÛ. Objekt u Jehnic má umístûn obraz (malba na plechu) v zahloubeném v˘klenku, vranovská památka mûla obraz upevnûn˘ na rovné plo‰e zakotven˘ na pûti místech (zcela patrné jsou otvory po upevnûní). Zatímco jehnická boÏí muka byla pravidelnû natírána vápnem a tím byla více chránûna pfied zvûtráváním, vranovská byla více vystavena korozi a pískovec je proto podstatnû více zvûtral˘ a naru‰en˘. Pfii konsultaci s vranovsk˘m pamûtníkem Jifiím Skoup˘m a pfii prohlíÏení fotografií je na jedné hranû hlavního sloupu na dvou místech nápadné vût‰í vybrání pískovce. Pan Skoup˘ to oznaãil za místo, kam chodili vranov‰tí brousit noÏe.
54
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 55
V˘razn˘ rozdíl zvûtrání je patrn˘ na základním soklu. Jehnick˘ byl po dlouhou dobu kryt zeminou, je v˘raznû nezvûtral˘ s ostr˘mi hranami (psaníãek), vranovsk˘ je silnû zvûtral˘, zaoblen˘. Podobnost obou stavbiãek je pozoruhodná a dokonalé zpracování zejména profilovan˘ch fiíms svûdãí o dovednosti autorÛ a o profesionálním pÛvodu staveb. Porovnání obou boÏích muk 1674 od Jehnic a z Vranova a pravdûpodobnû i z Babích dolÛ ukazuje na pÛvod z jedné kamenické dílny a vzbuzuje domnûnku, Ïe nûjakou, snad i spoleãnou roli, tu mohl sehrát jako mecenበonen kominick˘ mistr Bernard Brandiser. Postavit totiÏ v roce 1674 takové kamenické dílo, nebo dokonce tfii, nebylo jistû jednoduché ani ekonomicky, ani technicky. zb˘vají je‰tû dal‰í otázky, jako co znamenají znaãky, znaky a písmena „BB“, co to bylo za kamenickou dílnu, pÛvod materiálu a podobnû. Nutno se ov‰em smífiit i s tím, Ïe nûkteré otázky nebudou dnes a moÏná i nikdy zodpovûzeny. Nakonec je‰tû jedna sakrální stavba na Vranovû, nejasného pÛvodu a dramatického osudu, která zÛstává i nadále dal‰ím otazníkem. Na svahu pod kostelem aÏ pod dolním tarasem hrobky, poblíÏ stávajícího chodníku od studánky a sloupu s letopoãtem 1659, stojí stará kamenná boÏí muka s neobvyklou lucernou (dnes ponûkud nepfiístupná – stojí na oploceném, zamãeném pozemku s Ïiveln˘mi nárosty dfievin). Stojí na betonovém základû a jeví stopy oprav (zlomu sloupu) cementem a ãásteãnû mají jiÏ opadanou omítku. V omítce jsou vyryty dva letopoãty R 840 a R 1866. Jde zfiejmû o roky renovace – ráz stavby svûdãí o podstatnû star‰ím pÛvodu. Na samotném tûlese sloupu je neãiteln˘, zfiejmû star‰í nápis. Na Ïádné z map není takováto stavba vyznaãena, také nikde v literatufie o ní nejsou zprávy, i kdyÏ stojí na nápadném dfiíve pfiehledném a pfiístupném místû nûkdej‰í poutnické cesty. První zprávu o této památce a její fotografie je od paní Ludmily Ulrichové. Stavba vyvolává otázky a ãásteãné odpovûdi se podafiilo získat od vranovsk˘ch pamûtníkÛ. Pan Jifií Skoup˘, pan architekt Opatfiil a pan Josef Stehlík shodnû potvrdili nepÛvodnost na Vranovû, neboÈ stavbiãku nechal pfiivést a instalovat pod vranovsk˘m kostelem okolo roku 1970 vranovsk˘ pan faráfi páter Mifek. Není jasn˘ pÛvod – jsou uvádûny alternativy buì nûkde z pohraniãí nebo z Brna. Jde ale jistû o pozoruhodnou stavbiãku, hodnou prÛzkumu a pozornosti.
Zfiícení boÏích muk z roku 1674 na Vranovû. Pfii fie‰ení podobnosti boÏích muk se naplnil dramaticky i osud dal‰í z nich. Pfii mûfiení dne 6. 11. 2005 do‰lo pfii nepatrném dotyku k naru‰ení stability silnû naklonûné stavby boÏích muk a k jejich zfiícení. Bez dal‰ích omluv ale s pokorou, pfiedkládám korespondenci k této události.53)
Zji‰tûné skuteãnosti a poznatky otvírají samozfiejmû nové otázky. Dosavadní dramatické osudy památek je‰tû nekonãí a jejich budoucí dobré zakonãení je vûcí vstfiícn˘ch postojÛ. Souãasn˘ postoj pfiedstavitelÛ vefiejné správy jak obce Vranov, tak Mûstské ãásti Brno Jehnice dávají dobré pfiedpoklady a ukazuje se, Ïe o osudy tûchto památek má zájem i vefiejnost.
55
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 56
Obr. 1. BoÏí muka 1674 za Jehnicemi (Foto: Vlãek 2002)
Obr. 2. Zfiícená boÏí muka Vranov 1674 (Foto: ·tulpa 6. 11. 2005)
56
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 57
Obr. 3. BoÏí muka 1674 - detail hlavice (Foto: ·tulpa 2004)
Obr. 4. Vranov cca 1920, titulní list rukopisu J. Skoup˘: Vranov mého mládí
57
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 58
Obr. 5. BoÏí muka 1674 - porovnání boÏích muk Jehnice a Vranov (Foto: ·tulpa 2004)
58
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 59
Obr. 6. ???????
59
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 60
Obr. 7. Mapa 1839 - v˘fiez Mokrá Hora – Jehnice
60
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 61
Obr. 8. pohlednice dle mûdirytiny 1740 z publikace Dobowy 1924
Obr. 9. Poutní cesta úsek ¤eãkovice – Mokrá Hora. Lokalizace drobn˘ch sakrálních památek.
61
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 62
Obr. 10. Poutní cesta úsek Jehnice – Vranov. Lokalizace drobn˘ch sakrálních památek.
62
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 63
LITERATURA: a poznámky: 01. D. Hodeãek: Poutní cesty z Brna do Vranova v 17.–19.století. In: Staré stezky 8, Brno 2003, s.136–167. 02. Vlastivûdnû historická skupina: redakce Ing. Jan âernohlávek, Ing. Pavel Pokorn˘, Ing. Miloslav ·tulpa, Ing. Petr Dostál, Ing. Jifií Truhláfi, Vratislav Petr, Milo‰ Charvát, Dr. Franti‰ek Tonar, Ing. L. Pekafi. Spolupracuje s námi pan Vilém Walter a odborn˘ restaurátor BcA Petr Koudelka. Redakãní rada „Jehnick˘ch listÛ“: Ing. Ivo Pekafi (pfiedseda), Ing. Jan âernohlávek, Prof. Karel Stránsk˘, Václav ·icha, PhDr. Miroslava Men‰íková âerpáme i z archivních soukrom˘ch materiálÛ dosud Ïijících pamûtníkÛ – písmákÛ a jejich osobních vzpomínek: Pana Antonína Pernici z Jehnic – roãník 1904, pana Jifiího Skoupého z Vranova – roãník 1920. Odborné rady a konsultace nám poskytla paní Milena Flodrová a paní Ludmila Ulrichová a fiada dal‰ích odborníkÛ. Vlastivûdnû historická skupina zaji‰Èuje dokumentaci a doplnûní poznatkÛ i o ostatních poutních cestách na Vranov a pfiipravuje o nich pfiíspûvek na dal‰í semináfi, pfiípadnû jinou publikaci. Dále je pfiipraven materiál o v˘znamném kopci nad Vranovem Babím lomu, zejména o historii, pojmenování a vyhlídkov˘ch bodech. 03. A. Weinlich: Vranov. (Mariánské poutní místo Vranov.) Brno 1892. s.33. 04. V. Beránek: Vranov u Brna. Historie a památky. Vranov u Brna 1940, s. 56. 05. http://www.geolab.cz – 1. vojenské mapování. © 1st Militery Surway Section 64 Austrien State Archiv / Militery © Laboratofi geoinformatiky Univerzita J. E. Purkynû 06. MZAB, Stabilní katastr 1826. D – 11 894 Jehnice 07. V. Walter: Mapy Brno: http://www.vilemwalter.cz//mapabrno 08. A. Raab: Die Vergangenheit des Kirchspieles St. Laurenz in Rzeczkowitz. Separatabdruck aus der Zeitschrift des deutschen Vereines für Geschichte Mährens und Schlesiens. Druck Rudolf M. Rohrer in Brünn. – údajnû z r. 1900. s. 12: „ An solche Traditionen wurde angekünpft und besonders die im Volksthum wurzelfest stehende Gestalt der heil. Anna führte später zur Einführung der Bruderschaften dieses namens... ...Auch andere Denkmale aus ihrer Zeit sind noch erhalten......., die St. Annasäule am sagenumwobenem Scheidewege ob der Rakowetzmühle und nun sehr verfallene Grenzdenkmal zunächst der Königinwiese an der Jehnitzer Grenzmarkt.“ ...Také dal‰í pomníky z tûchto ãasÛ jsou zachovány. Sloup sv. Anny na povûstmi opfiedené kfiiÏovatce na Rakoveck˘m ml˘nem. (Horní ml˘n v ¤.) a nyní znaãnû rozpadl˘ (psáno r. 1900) hraniãní pomník blízko louky Královka na jehnick˘ch hranicích. 09. MZAB E-25 Jezuité Brno 20, 82T : Statione Reparationis Via ad Rzeczkovitz prope normalem lapidem Milliaris Brunensis 1716, 28 Juli. 10. MZAB D – 6 Josefínsk˘ katastr 1213 Gemeinde Rzeczkowitz 1788. 11. D. Hodeãek, cit. pr., s. 146 12. V. Walter, Mapy Brno – viz. pozn.7) 13. D. Hodeãek, cit. pr, s. 147 14. J. Skutil: ¤eãkovice a Mokrá Hora. Brno 1993, s. 31. 15. K. Ullman: Po zavát˘ch stopách mého Ïivota. Brno 1948, s. 73. 16. MZAB PÛhony. A – 3 Stavovské rukopisy ã.4168 mikrofilmy: 728, 729, 730. 17. MZAB E – 25, 82N rok 1696. nûmeck˘ originál – pfieklad neznámého autora – pfievzato z archivu L. Ulrichové. Smlouva mezi brnûnsk˘mi jezuity a vranovsk˘mi paulány o hranice mezi ¤eãkovicemi a Jehnicemi. 18. Matriky Farní úfiad ¤eãkovice ã. 20. MûA Brno (nyní MZAB). 19. MZAB D – 6 Josefínsk˘ katastr 1150 Gemeinde Jehnitz 1788 a) Granitz Beschreibung Bei der Gemeinde Jechnitz und OrÏeschin (samostan˘ nedatovan˘ svazek v knize Josefínského katastru 1788). 20. viz pozn.17): MZAB E – 25 21. MZAB D – 11 894 – Stabilní katastr Jehnice, 1826. 22. K. Kuãa: Brno. V˘voj mûsta, pfiedmûstí a pfiipojen˘ch vesnic. Praha – Brno 2000, s.459. 23. viz pozn.17) MZAB E – 25 24. L. Ulrichová: O pomníãcích na Mokré Hofie. In: Lidová demokracie, Brno 21. 7. 1982.
63
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 64
25. viz poz.19), zejména a) Granitz Beschreibung... 26. MZAB D – 12 Popisy hranic ¤eãkovice karton 79, sign. 2212–1924, 1927. 27. viz pozn.7) 28. viz pozn.19) 29. A. Weinlich, cit. pr., s. 56–57 Kaple a sochy Svat˘ch na Vranovû. „... 4. Nade hfibitovem u s˘pky klá‰terní stála socha sv. Franti‰ka Paulanského a opodál sloup s nejsv. Trojicí, zfiízen˘ r. 1675 nákladem Bernarda Bandisera, kominického mistra brnûnského, jenÏ i mnohé jiné sochy a kaple postavil. ... Ty dvû sochy kam pfii‰ly, neví se.“ 30. Socha sv. Franti‰ka z Pauly – Evid. list nemovité kulturní památky ã. 13465/7-268 k. ú. Mokrá Hora: Na kamenném podnoÏi socha svûtce v mni‰ském rouchu pfiepásaném provazem, v mírném kontrapostu s pravou nohou nakroãenou. Pravice poloÏena na hrudi. Levice spoãívá podél tûla, mírnû ohnutá v pfiedloktí a pfiedsunuta vpfied. Tváfi s plnovousem stoãena k pravému rameni s pohledem vzhÛru. Materiál: cihla, omítka, kámen – pískovec. Kolem poloviny 18 století. Kvalitní barokní sochafiská práce Sokl má opadanou omítku a svatozáfi svûtce chybí. Socha pfienesena do Vranova u Brna, osazena pfied kostelem P. Marie (pravdûpodobnû v roce 1969–70) 31. D. Pavlíãek: Z mûsta i venkova, díl I. Brno 1910, s. 63. 32. Poznámka k jehnické ‰kole: Ve vstupních prostorách novû opravené a dostavûné ‰kolní budovy visí pûkná mramorová pamûtní deska pfiipomínající, Ïe ‰kola byla postavena za panování císafie Franti‰ka Josefa I. Ale pamûtníci z doby 1. republiky pamatují podobnou desku s jin˘m nápisem zmiÀujícím mimo zaloÏení ‰koly 1895 i zaloÏení âeskoslovenska 1918. Domnûnka, Ïe ‰lo o dvû strany jedné desky se potvrdila pfii prÛzkumu v roce 2005. Po roce 1918 bylo nutno zbavit se památek na císafie a Rakousko. A udûlali to chytfie – desku obrátili a opatfiili nov˘m nápisem. Obû strany jsou velmi zachovalé a druhá strana bude vedle pÛvodní desky vystavena na fotografii. 33. F. A. Slavík: Brnûnsk˘ okres. Vlastivûda moravská, Brno 1897, s.107. 34. K. Kuãa, cit. pr., s. 371 35. J. âernohlávek – K. Stránsk˘: Jehnice od minulosti k dne‰ku. Sborník statí k v˘roãí 710 let obce 1292–2002. Brno – Jehnice 2002, s. 119–123. 36. A. Weinlich, cit. pr., s. 118 a 128–129: Díl ãtvrt˘. Pfiíbûhy o milostném vysly‰ení a pomoci na pfiímluvu blahosl. Panny Marie Vranovské. R. 1674., kdyÏ v Bratelsbrunû, nedaleko Mikulova na rakousk˘ch hranicích, morová rána (ãern˘ mor) zufiila a mnoho jiÏ lidí do hrobu sklátila, ustanovili se ostatní, kdoÏ na Ïivu zÛstali, Ïe budou putovati k Matiãce BoÏí na Vranov. KdyÏ pfii‰li za Brno aÏ do údolí za Jehnicemi (dosud stojí tu vedle cesty na památku BoÏí muka), padli na kolena, k Vranovu jsouce obráceni, a vz˘vali sepjat˘ma rukama Matku BoÏí, aby prosby jejich vysly‰ela, jim a jejich domácím odpu‰tûní hfiíchÛ a smilování vyprosila. Potom kráãeli za modliteb k Vranovu, kde znova a usilovnûji prosby své za pfiispûní Matce BoÏí pfiedná‰eli. KdyÏ se domÛ navrátili, vidûli, Ïe v‰ichni obãané zdrávi a veselí jsou: i doptávali se, ve kter˘ Ïe den a kterou hodinu ta stra‰ná nemoc pfiestala, a zvûdûli, Ïe to byla právû ta chvíle, kdy blíÏe Jehnic na cestû k Vranovu vroucnû a kajícnû se modlili. Na vûãnou památku dali dva svobodní mládenci z Bratelsbrunu, z domu ãísla 175., na tom místû BoÏí muku ãili kamenn˘ sloup morové rány postaviti, a pfiedstavení obce usnesli se na tom, aby povinné díkÛ ãinûní kaÏdoroãnû na slavnost Narození Panny Marie ve farním kostele v Bratelsbrunû se konalo, slavná m‰e sv. se slouÏila a téhoÏ dne poutníci z Bratelsbrunu na Vranovû m‰i sv. slouÏiti dali. – Plnûní toho slibu, jakoÏ i konání pouti na Vranov za krátk˘ ãas se zanedbalo a zapomnûlo, aÏ zase trest na lidi pfii‰el. R. 1713. vrátila se opût ta hrozná nemoc a tak fiádila, Ïe vût‰í díl obyvatelÛ Bratelsbrunu nemoci v obûÈ padl. U velké této bídû upozornûni byli obãané spoluobãanem Reichlem na slib, kter˘ pfiedstavitelé obce a ostatní lidé r. 1674. byli uãinili na podûkování za ochranu, Ïe ho dlouho neplnili, a proto Ïe snad BÛh t˘Ï hrozn˘ trest na nû poslal; i vyz˘val je, aby slib Bohu uãinûn˘ plnili, a tak se téÏ stalo. Ihned vydali se na pouÈ k Pannû Marii Vranovské. KdyÏ pfii‰li ku zmínûné BoÏí muce na ‰irém poli za Jehnicemi, padli v‰ichni na kolena, modlili se velice zkrou‰enû a s rozpjat˘ma rukama, vz˘vajíce Matku BoÏí za ochranu a odvrácení morové rány, a zase v touÏe hodinu vysly‰áni jsou. Od toho pak roku 1713. pfiicházívá kaÏdoroãnû procesí z Bratelsbrunu na Vranov, ve svatveãer slavnosti Narození Panny Marie. – BoÏí muka blíÏ Jehnic byla r. 1880. nákladem poutníkÛ bratelsbrunsk˘ch obnovena a krásn˘m obrazem ozdobena. (Dle popisu z farního protokolu v Bratelsbrunû, jenÏ svûdky potvrzen jest: dne 8. záfií 1881). 37. Zpráva památkovému ústavu: Kopie z osobního archivu A. Pernici: SNB stanice Jehnice, okr. Brno – venkov. Jehnice, dne 27. ãervna 1946. âís jedn. 1349/46 Vûc: BoÏí muka u Jehnic, zpráva, PAMÁTKOV¯ ÚSTAV V BRNù, Státní Památkov˘ ústav v Brnû, Husova 16, Do‰lo 28. VI. 1946 âíslo: 1531:
64
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 65
37. V katastru obce Jehnic, asi 400 krokÛ severnû od posledního domu této obce, tûsnû u okresní silnice smûrem k Vranovu, stojí boÏí muka stará asi 272 let. Jest to (kamenn˘) ãtverhran asi 3 m vysok˘, dolní ãást asi 25 x 25 cm, horní ‰ir‰í, zakonãená kfiíÏkem, nyní celá boÏí muka obílena. Byl tam obrázek P. Marie s nápisem „Heilige Marie bitte für uns“. NíÏe vtesána písmena B+B a pod tûmi letopoãet 1674. Obraz je nyní snad uschován. Co písmena znamenají, není nám známo. O této boÏí muce koluje zde tato povûst: V jedné nûmecké obci jiÏnû od Brna vypukl v tehdej‰í dobû mor. Aby byl mor zaÏehnán, bylo odtud vypraveno procesí do Vranova prositi P. Marii, aby pomohla a nemoc odvrátila. Skuteãnû, neÏ se poutníci vrátili, nemoc zanikla a bylo proto vysláno druhé procesí prvému naproti, aby jim zprávu oznámili a s prv˘m procesím se vrátili. Mezitím jiÏ poutníci prvého procesí se z Vranova vraceli a se‰li se v místû, kde nyní stojí boÏí muka. Tam si pfiípad sdûlili a na památku toho dali tam pr˘ zmínûnou boÏí muku postaviti. Záznamy o tom jsou snad na vranovské fafie. V pfievratové dobû v r. 1945 byl obraz, písmena i letopoãet nûãí neuvûdomûlostí a nepfiedloÏeností, snad proto, Ïe pfiipomíná nûmectví, po‰kozen a je nutné v‰e opravit. Muka stojí na pozemku Josefa Kovafiíka z Jehnic ã. 16. Toto oznamuji za pfiedpokladu, Ïe tamní úfiad o této památce neví, k dal‰ímu zafiízení a uváÏení, tfieba-li vzetí této boÏí muky do ochrany va‰eho památkového úfiadu. Velitel stanice – vrch. stráÏm. Pekafi. 38. Kopie za soukromého archivu a. Pernici: Vyjádfiení – Státní památkov˘ úfiad pro Moravu a Slezsko v Brnû. Jde o opravu Pfiedmût: boÏích muk u okr. silnice k Vranovu, Místo: v Jehnicích. Prohlídka dne 24. VI. 46, BoÏí muka kamenná, ãtyfiboká, lucernovitého tvaru. Sokl hranol s ujmut˘mi hranami, barokní profilovaná fiímsa nesoucí ‰ir‰í hranol lucerny, zdoben˘ rovnûÏ fiímsou a ukonãen˘m kamenn˘m kfiíÏkem. Na ãelní stûnû soklu + B B 1674. Materiál pískovec, místy ponûkud droliv˘. Vápenné nátûry. fotograf. V˘‰ka 3,40 m. Vûc. Jehnice, boÏí muka ochrana – k ãís. 1349/46 z 27./VI. 1946 39. Kopie za soukromého archivu A. Pernici: Dopis Stanici SNB V Jehnicích u Brna – Va‰i zprávu o boÏích mukách za Jehnicemi pfii silnici k Vranovu jsme vzali s povdûkem na vûdomí a dne 29./VI. jsme je prohlédli na místû. Jde o kamenná boÏí muka, lucernovitého tvaru, vÏitého u nás jiÏ od dob gotick˘ch. Dle letopoãtu na sloupu, opatfiené iniciálkami B B (zaãáteãní písmena jména zakladatelova) byla zfiízena v roce 1674, z jak˘ch dÛvodÛ bude dnes tûÏce zjistitelné, neboÈ farní záznamy o památkách toho druhu zpravidla nic nepfiiná‰ejí a historie o moru je pouhou povûstí pozdûj‰ího pÛvodu. NeboÈ v roce 1674 nebylo u nás moru. Veliké morové rány, které podnítily vznik nesãetn˘ch stavebních a sochafisk˘ch památek, spadají u nás do let 1680, 1713/14 a 1830. BoÏí muka jsou tesána z pomûrnû mûkkého pískovce. Z dÛvodÛ estetick˘ch nemûla by b˘ti natírána, n˘brÏ odbornou cestou zbavena tohoto nátûru oãistûním r˘Ïov˘mi kartáãi a vodou, bez jakéhokoliv pfiesekávání a bez pouÏití kladiva nebo ocelov˘ch kartáãÛ. Pfii tûchto opravách by bylo Ïádoucí je odbornû konzervovati. Zpravte o tom majitele boÏích muk. Jsme ochotni ve vûci opravy b˘ti mu radou nápomocni. BoÏí muka jsme pojali do evidence a ochrany. 30./ VI. 46 podpis neãiteln˘. 40. viz pozn.35) s.126 K tomu moje poznámka: Odkud pochází tento popis, není mi známo. Je na nûm uvedena str. 89, coÏ svûdãí o v˘pisu z rozsáhlej‰ího spisu. Sám opis pochází od A. Pernici. O hlídkách zastavujících poutníky v dobách moru viz Beránek, cit. pr. v pozn.4) 41. D. Hodeãek, cit. pr., s.150. 42. Situations Plan des Wranauer Reviers nach dem Wälderstande von Jahre 1840. Kopie z archivu Lesnické fakulty Zemûdûlské a lesnické univerzity v Brnû. 43. V. Beránek, cit. pr, s. 112. 44. J. Skoup˘: Vranov u Brna. Pomístní jména. In: Vranov 750. 1240–1990. Vranov 1990 s. 18. 45. V. Beránek, cit. pr., s. 56–57. 46. J. Skoup˘, cit. pr., s. 26. 47. J. Skoup˘: Vranov mého mládí. Rukopis 2005. 48. viz pozn.47). 49. Evidenãní list SPÚ Brno z roku 1965. Památka registraãní ãíslo 1095 50. A. Weinlich, cit. pr., s. 19 51. A. Dubovy: Der Wallfahrtsort Wranau S. D. S. Brünn am 25. 8. 1929 (nûmecky). 52. K. Stránsk˘: Anal˘za vzorkÛ pískovce odebran˘ch z boÏích muk v Jehnicích a na Vranovû. BoÏí muka stojící za Jehnicemi ve smûru k Vranovu a muka stojící na Vranovû, pfiibliÏnû jihozápadnû od chrámu, mají velmi podobn˘, dá se fiíci, Ïe témûfi shodn˘ tvar, a jsou datována stejn˘m rokem 1674. Nabízí se tedy pfiedpoklad, Ïe byla navrÏena a snad i vyrobena stejnou hutí a ze stejného kamene, jemnozrnného pískovce. Abychom podpofiili tento pfiedpoklad, rozhodli jsme se odebrat z jednoho i druhého objektu, pfiímo ze soklu (sloupu), vzorky pískovce a podrobit je chemické a fázové anal˘ze. 52. K anal˘ze chemické byla aplikována energiovû disperzní rentgenová spektrální mikroanal˘ze a jako analytické zafiízení byl vyuÏit analytick˘ komplex PHILIPS-EDAX. Ke stanovení fázového sloÏení byla aplikována rentgenová difrakãní anal˘za a jako analytické zafiízení byl pouÏit rentgenov˘ difraktometr PHILIPS-X’PERT, s databází cca 80 tisíc
65
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 66
difrakãních spekter standardní vzorkÛ, pfieváÏnû minerálÛ. Ze soklu jedné i druhé BoÏí muky *) byly odebrány vzorky pískovce o hmotnosti mal˘ch jednotek gramu, poté rozdrceny a ve vibraãním achátovém ml˘nku rozemlety bûhem cca 24 hodin na prá‰ek o zrnitosti mezi 1 aÏ 10 µm. 52. K chemické anal˘ze byl prá‰kov˘ vzorek nanesen v tenké vrstvû na karbonovou pásku a pfii rastrujícím elektronovém paprsku bylo ze tfií míst plochy o velikosti 1 x 1 mm 2 sejmuto primární rentgenové spektrum prá‰ku a korigováno korekãním systémem ZAF, zahrnujícím korekci na atomové ãíslo Z, absorpci A a fluorescenãní zesílení F. 52. K fázové anal˘ze byl prá‰kov˘ vzorek vsypán do plexisklového rámeãku o prÛmûru cca 30 mm a v˘‰ce cca 5 mm, poté mírn˘m tlakem slisován a vloÏen do drÏáku rentgenového difraktometru. Difrakãní rentgenové spektrum prá‰ku bylo sejmuto v digitální formû v rozsahu úhlu 2θ (2 theta) 5° aÏ 120°. Zmûfiená difrakãní rentgenová spektra byla poté testována s digitálními spektry standardÛ (minerálÛ) v uvedené databázi. 52. V˘sledky anal˘z chemického sloÏení pískovce obou BoÏích muk jsou uspofiádány v tabulce 1, v˘sledky jejich mineralogického sloÏení zahrnuje tabulka 2.
Tabulka 1 V˘sledky chemick˘ch anal˘z vzorkÛ pískovce BoÏích muk z Jehnic a Vranova [hm.%] Poznámky: urychlovací napûtí elektronového paprsku 20 kV, doba jednoho mûfiení (doba jedné expozice) 100 s, aplikován korekãní systém ZAF; x - aritmetick˘ prÛmûr, sx – smûrodatná odchylka. 52. Z tabulky 1 dokládající chemické sloÏení obou pískovcÛ plyne, Ïe analyzovan˘ pískovec jehnické i vranovské BoÏí muky obsahuje ve velk˘ch desítkách procent kyslík, v mal˘ch desítkách procent kfiemík a vápník a v mal˘ch jednotkách procent sodík, hofiãík, hliník, draslík a Ïelezo (celkem: 98,35 hm.% – BoÏí muka v Jehnicích a 98,89 hm.% – BoÏí muka na Vranovû). Ve zbytku obsahuje v desetinách hmotnostních procent fosfor, síru, titan, chróm a mangan, av‰ak stanovení tûchto prvkÛ je zatíÏeno pomûrnû velkou relativní chybou. Rozdíly v chemickém sloÏení pískovce BoÏí muky v Jehnicích a na Vranovû nejsou velké a v prvém pfiiblíÏení lze soudit, Ïe mohlo vskutku jít o jeden druh pískovce. 52. Z tabulky 2 zahrnující fázová sloÏení obou pískovcÛ vypl˘vá, Ïe také jejich základní mineralogická konstituce je podobná. Tvofií ji kfiemen, jeho modifikace cristobalit a fayalit (olivín). Tyto minerály jsou spoleãné jak pro BoÏí muka stojící za Jehnicemi, tak pro BoÏí muka nacházející se na Vranovû. Jisté rozdíly zji‰tûné testem sejmut˘ch digitálních difrakãních rentgenov˘ch spekter prá‰kov˘ch vzorkÛ s databází digitálních spekter mineralogick˘ch standardÛ v‰ak existují. V pískovci z BoÏí muky z Jehnic byly nalezeny v nevelikém mnoÏství minerály gehlenit a topaz, naproti tomu v pískovci z BoÏí muky na Vranovû byla stanovena pfiítomnost jistého, nevelkého mnoÏství anortitu, coÏ je druh Ïivce, a také men‰í mnoÏství kaolinitu. Podle v˘sledkÛ fázové anal˘zy je moÏno taktéÏ usuzovat na jeden druh pískovce. 52. Nutno totiÏ uváÏit, Ïe vzorky obou pískovcÛ byly k anal˘zám odebrány v nevelkém mnoÏství, vÏdy z povrchu pískovce opracovaného patrnû jiÏ v roce 1674 a od té doby vystaveného pÛsobení promûnlivé atmosféfie bûhem roku a také úãinkÛm zeminy, neboÈ napfiíklad pÛvodní sloup Jehnické BoÏí muky byl asi v roce 1958 zakopán do zemû a odkryt aÏ v roce 2005 *). Na povrchu pÛvodních soklÛ (sloupÛ) mezitím probíhalo zvûtrávaní a téÏ mineralizace, mûnící sloÏení minoritních fází. Kromû toho je tfieba vzít v úvahu téÏ heterogenitu vlastního materiálu pÛvodního pískovce a skuteãnost, Ïe byly odebrány vzorky pouze z jednoho místa sloupu.
66
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 67
Tabulka 2 Fázová (mineralogická) anal˘za vzorkÛ pískovce BoÏích muk z Jehnic a Vranova Poznámky: – **) databáze PDF-2, PDF-4 (The Powder Diffraction File – je v˘znamná pro rychlou materiálovou identifikaci) International Centre for Diffraction Data, 12 Campus Boulevard, Newton Square, PA 19073–3273 USA; – ***) názvy minerálÛ jsou uvedeny podle znûní v citované databázi. 52. K pfiesnûj‰ímu prokázání identity obou pískovcÛ by patrnû bylo nutno odebrat vût‰í poãet vzorkÛ z míst dostateãnû hluboko pod nezvûtral˘m povrchem a vlastní rozbor pak orientovat také na anal˘zu minoritních pfiímûsí a stopov˘ch prvkÛ. V daném pfiípadû je moÏno pouze konstatovat, Ïe identita pískovcÛ obou BoÏích muk – Jehnice a Vranov – je velmi pravdûpodobná. 52. Poznámka: *) Odebrané vzorky: 1) BoÏí muka Jehnice 1674, pískovec pÛvodního sloupu, zakopan˘ asi v roce 1958, vykopán v ãervenci 2005 (J. âernohlávek); 2) BoÏí muka Vranov 1674, pískovec ze sloupu, odebrán v ãervnu 2005. 52. V Brnû 12. ledna 2006 (Primární podklady 17 listÛ A4). 52. Rukopis 53) J. âernohlávek: Zfiícení boÏích muk na Vranovû z roku 1674. Korespondence a sdûlení 53) Národní památkov˘ ústav, územní odborné pracovi‰tû v Brnû 53) nám. Svobody 8, 601 54 Brno 53) Vûc: boÏí muka Vranov (1674) – zfiícení 6. 11. 2005 53) Pfii náv‰tûvû chránûné památky – boÏí muka Vranov z roku 1674 dne 6. 11. 2005 cca v 11,30 hodin jsme mûfiili rozmûry a pfii dotyku rukou s metrem v horní ãásti stavby do‰lo ke zfiícení sloupu odtrÏením od základního podstavce. Pfii pádu do‰lo k rozpojení jednotliv˘ch dílÛ a horizontálnímu rozpÛlení horní desky. Uvolnily se spojovací kovové ãepy. Ve‰keré spojovací materiály byly silnû zvûtralé. 53) BoÏí muka u Vranova jsou jiÏ mnoho let ve ‰patném stavu, materiál pískovec je velmi zvûtral˘ a stavba byla jiÏ dlouho v˘raznû a nebezpeãnû naklonûna. 53) Amatérsky se zab˘vám historií Mûstské ãásti Jehnice, poutní cestou na Vranov a doprovodn˘mi drobn˘mi sakrálními památkami. V rámci tohoto studia jsem se sv˘mi dvûma spolupracovníky posuzoval shodnost dvou staveb a to boÏích muk u Jehnic z roku 1674 a v˘‰e zmínûn˘ch boÏích muk u Vranova z téhoÏ roku. Proto jsme provádûli posouzení a detailní mûfiení obou staveb. 53) K této problematice jsem pronesl na semináfii Staré stezky v roce 2005 diskusní pfiíspûvek a pfiipravuji odbornou staÈ pro semináfi v pfií‰tím roce. Jan âernohlávek 53) Úãastníci: 53) - Ing. Jan âernohlávek, 53) - BcA Petr Koudelka – bakaláfi umûní, abs. IRKT Litomy‰l (Institut restaurování a konzervaãních technik). 53) Lelekovice 434, 654 31, mob. 732 739 933, 53) - Ing. Miloslav ·tulpa, Filkukova 20, 621 00 Brno, tel. 541 227 828 53) Kontakt: Ing. Jan âernohlávek, Jílová 37, 639 00 Brno, tel. 543 213 002, mob. 605 526 448, 53) e-mail:
[email protected]
67
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 68
53) Zfiícená boÏí muka byla fotograficky zdokumentována Ing. M. ·tulpou. 53) Je‰tû odpoledne 6. 11. 2005 byly rozloÏené ãásti boÏí muky BcA Petrem Koudelkou (s pomocí jeho otce) podloÏeny dfievem a zakryty igelitem. 53) Zfiícení stavby bylo oznámeno místostarostce Vranova K. Jetelinové a s Ing. Petrem Dostálem bylo dohodnuta spolupráce s OÚ a odvezení rozpadlé boÏí muky k uloÏení do bezpeãí s ochranou proti povûtrnosti. 53) Dne 7. 11. 2005 bylo v˘‰e uvedené ohlá‰ení pfiedáno na Památkovém ústavu Mgr. Petru Severovi. 53) Dne 16. 11. 2005 byly oddûlené ãásti pfievezeny (mimo soklu) do vranovské myslivny ·LP, Vranov ã. 93 (Ing. Petr Dostál) pod stfiechu. Sokl byl ponechán pod ochranou igelitu na pÛvodním místû. Tfii Ïelezné spojovací ãepy jsou uloÏeny u Ing. Jana âernohlávka a budou pouÏity pro metalurgické porovnání. 53) M˘m prostfiednictvím byl navázán kontakt mezi Obecním úfiadem Vranov prostfiednictvím paní Katefiiny Jetelinové s PÚ Brno – Mgr. Petr Severa. 53) Následovalo jednání paní Jetelinové s povûfien˘m odborem reg. rozvoje, úsek památkové péãe Mûstského úfiadu ·lapanice. (Povûfien˘ úfiad). Na základû jejich vyjádfiení musí následovat jednání s pfiíslu‰n˘m úfiadem Jihomoravského kraje.
68
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 69
Soupis pfiíspûvkÛ oti‰tûn˘ch v deseti roãnících sborníku Staré stezky.
Národní památkov˘ ústav, územní odborné pracovi‰tû v Brnû za‰tiÈuje od roku 1995 pofiádání semináfie s názvem Staré stezky a od roku 1999 je i jeho organizátorem. Ti‰tûn˘m v˘stupem je sborník, kter˘ postupem let nabyl na objemu a zmûnil i svou grafickou podobu. První roãník (1995) semináfie byl shrnut na jediné stránce A4 heslovit˘m uvedením hlavních bodÛ, o nichÏ se v jeho prÛbûhu diskutovalo. Dal‰í dva roãníky (1996 a 1998) sborníku obsahovaly regesty z pfiednesen˘ch referátÛ formou rozmnoÏen˘ch autorsk˘ch textÛ. Tuto podobu redigoval iniciátor semináfie Ing. Radan Kvût. Od ãtvrtého roãníku (1999) zaãal sborník vycházet v ti‰tûné podobû a jsou v nûm publikovány pfiednesené studie a referáty v plném autorském znûní. Texty neprocházejí redakãní úpravou, coÏ se projevuje napfi. rozdíln˘m zpÛsobem citování literatury. Vzhledem k tomu, Ïe sborník je vydáván ke dni konání semináfie, nejsou vût‰inou z ãasov˘ch dÛvodÛ moÏné ani autorské korektury. ProtoÏe kaÏd˘ ze sborníkÛ se jmenuje Staré stezky a je odli‰en pouze datem semináfie, coÏ pfii citování pÛsobí neobratnû, doporuãujeme, aby byly nadále sborníky citovány takto: 01. Abstrakt k semináfii Staré stezky. (Red. R. Kvût), Brno 1995. = Staré stezky 1, 1995 02. Staré stezky. Soubor roz‰ífien˘ch abstrakt z 2. pracovního setkání. (Red. R. Kvût) Památkov˘ ústav v Brnû 25. 1. 1996. = Staré stezky 2, 1996 03. Staré stezky. Soubor roz‰ífien˘ch abstrakt z 3. pracovního setkání. (Red. Radan Kvût) Památkov˘ ústav v Brnû 21. 4. 1998. = Staré stezky 3, 1998 04. Staré stezky. Poutní stezky. Soubor referátÛ z 4. pracovního setkání 21. 4. 1999. (Red. J. Matuszková) Památkov˘ ústav v Brnû, Brno 1999. = Staré stezky 4, 1999 05. Staré stezky. Znamení na cestû – Historické cesty – Obchodní cesty. Sborník pfiíspûvkÛ z 5. semináfie 19. dubna 2000. (Red. J. Matuszková) Památkov˘ ústav v Brnû, Brno 2000 = Staré stezky 5, 2000. 06. Staré stezky 6/2001. Sborník referátÛ ze 6. semináfie 25. 4. 2001. (Red. Jitka Matuszková) Státní památkov˘ ústav v Brnû, Brno 2000 = Staré stezky 6, 2001. 07. Staré stezky 7/2002. Sborník referátÛ ze 7. semináfie 24. dubna 2002. (Red. Jitka Matuszková) Státní památkov˘ ústav v Brnû, Brno 2002. = Staré stezky 7, 2002. 08. Staré stezky 8/2003. Sborník pfiíspûvkÛ 8. semináfie uspofiádaného Národním památkov˘m ústavem, územním odborn˘m pracovi‰tûm v Brnû 23. dubna 2003. (Red. Jitka Matuszková) Brno 2003 = Staré stezky 8, 2003. 09. Staré stezky 9/2004. Sborník referátÛ 9. semináfie uspofiádaného Národním památkov˘m ústavem, územním odborn˘m pracovi‰tûm v Brnû 21. dubna 2004. (Red. Jitka Matuszková) Brno 2004. = Staré stezky 9, 2004. 10. Staré stezky 10/2005. Sborník referátÛ 10. semináfie uspofiádaného Národním památkov˘m ústavem, územním odborn˘m pracovi‰tûm v Brnû 20. dubna 2005. (Red. Jitka Matuszková) Brno 2005. = Staré stezky 10, 2005.
69
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Staré stezky 3, 1998 ADAM, Du‰an: CENDELÍN, Du‰an: KADE¤ÁVEK, Mirko: KVùT, Radan: KVùT, Radan: ROLINC, Vladimír: STERN, Josef: TROJAN, Bohumír:
Staré stezky 4, 1999 ADAM, Du‰an: BZDILOVÁ, Jana:
ELBEL, Martin: HENDRYCH, Jan: HOLUBOVÁ, Markéta: KVùT, Radan: T˘Ï: T˘Ï: OPPELTOVÁ, Jana: PROKOPOVÁ, ZdeÀka: STERN, Josef: SWEENEY, Sandra:
Staré stezky 5, 2000 BAKALA, Jaroslav: FLORIÁNOVÁ, Olga: HOLUBOVÁ, Markéta: KVùT, Radan: T˘Ï:
70
Stránka 70
strana Kartografická anal˘za prÛbûhu star˘ch komunikací na Ivanãicku, 17. Pokus o rekonstrukci star˘ch komunikací na Blanensku, 4–6. Zmûny stezek s v˘vojem osídlení, 11–13. Staré stezky, staré osídlování a pfiesun sídelního prostoru v historické dobû na pfiíkladech z Moravy a Slezska, 8–10. SíÈ poruch zemské kÛry a síÈ star˘ch stezek, 19. Kelã – podhost˘nská kfiiÏovatka jantarové stezky, 14–16. ¤ímské cesty v Rakousku, 7. K Jantarové cestû, 18.
strana Rekonstrukce prÛbûhu star˘ch komunikací – návrh postupu práce a metodiky, „Consignatio Processionum ex Decanatibus Parochii in Marchionatus Moravia existentibus annue Duci Solitarum“ a dal‰í prameny ve fondu olomoucké arcibiskupské konzistofie. Viae Crucis jako poutní cesta par excellence. Historické stezky na Sta‰sku, Putování na Svatou Horu v období baroka, Poutní cesty, Staré stezky na moravsko-slovenské hranici. (Komentáfie k publikaci M. Zemka.), Staré stezky na moravsko-rakouské hranici mezi Bfieclaví a Znojmem. (¤ímské cesty severnû od Limes romanus), Obraz barokních poutí na Svat˘ Kopeãek u Olomouce ve svûtle deníkÛ tamní premonstrátské rezidence, Barokní poutní cesta z âeského Krumlova do Kájova, Cesta poutníkÛ z Brna do Maria Zell, Posvátná architektura v posvátné krajinû,
77–82.
21–25. 14–20. 74–76. 41–47. 3–12. 59–68. 69–7. 26–40. 48–52. 53–55. 56–58.
strana Stfiedovûká obchodní cesta údajnû solná z v˘chodní Moravy do Tû‰ínska, Drobné sakrální objekty na StráÏnicku, Kámen jako znamení na cestû, Jak staré stezky spojovaly první moravské klá‰tery (kostely), Spojení evangelick˘ch center mezi Fulnekem a Trenãínem podle sítû stezek,
47–53 21–28. 10–14. 34–37. 38–41.
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 71
KVùT, R. – ZACHOVALOVÁ, J.BoÏí muka na Teleãsku jako znamení na cestû, MATUSZKOVÁ, Jitka: Znamení na cestû nebo symboly víry?, PODROUÎEK, Kamil: Lesní cesty – konfrontace písemn˘ch a hmotn˘ch pramenÛ pfii studiu barokních komunikací na pískovcích, SWEENEY, Sandra: Posvátná krajina Hané: úvahy o krajinû jako dÛleÏitém prvku na‰eho vnímání krajiny,
Staré stezky 6, 2001 ADAM, Du‰an: T˘Ï: T˘Ï: CENDELÍN, Du‰an: T˘Ï: KVùT, Radan: T˘Ï: KUBÒ, F. – ZAV¤EL, P. MERTA, Vladimír: SALAâ, Vladimír: SEVERIN, Karel: T˘Ï: VÁGNER, Silvestr:
Staré stezky 7, 2002 ADAM, Du‰an: T˘Ï: CENDELÍN, Du‰an: T˘Ï: FI·ERA, Zdenûk: KVùT, Radan: MATUSZKOVÁ, Jitka: SEVERIN, Karel: VÁGNER, Silvestr:
15–20. 29–33. 42–46. 3–9.
strana Otevfiení diskuse na téma stanovení názvu vûdecké disciplíny, zab˘vající se v˘zkumem star˘ch komunikací, 56–58. Model digitální vektorové interpretace komunikaãní sítû v katastrální mapû, 59–69. VyuÏití map prvního vojenského mapování pfii rekonstrukci sítû star˘ch komunikací, 70–76. MoÏnosti viatistiky (inspirováno pracemi Radana Kvûta), 37–41. Definice staré komunikace, 52–55. Historie v˘zkumu star˘ch stezek v âeské republice, 31–36. Jak se promûÀovala krajina a Ïivot ãlovûka v závislosti na star˘ch stezkách, 42–46. Historicko-archeologick˘ v˘zkum vimperské vûtve Zlaté stezky, 77–89. Souvislosti názvu Písafiov – II. (Zaji‰tûní pfieshraniãních spojÛ v 1. tis. n. l. ), 102–116. Labská vodní cesta v dobû Ïelezné, 90–101. Metodika hledání stfiedovûk˘ch cest, 7–21. K metodice studia úvozov˘ch cest, 22–30. Orientace v krajinû, 47–51.
K teorii brodu a brodového místa, Pravlovsk˘ brod na fiece Jihlavû, Pfiesná specifikace jako v˘chodisko i podmínka pfii fie‰ení historick˘ch pozemních komunikací, Historické pfiechody hlavního hfiebene Vizovick˘ch vrchÛ, Patrocinium kostelÛ sv. Václava pfii zemsk˘ch stezkách severov˘chodního pomezí âech, K metodologii v˘zkumu star˘ch stezek, Poznámka terminologická, Stavba silnice v Benátkách u Litomy‰le v letech 1840–1842, Krajina a prostor,
strana 31–38. 39–49. 7–18. 50–77. 78–85. 19–21. 28–30. 86–95. 22–27.
71
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Staré stezky 8, 2003 ADAM, Du‰an: BAKALA, Jaroslav: CENDELÍN, Du‰an: T˘Ï: DRÁPALA, Daniel: T˘Ï: FI·ERA, Zdenûk: HODEâEK, Dalibor: KADE¤ÁVEK, Mirko: T˘Ï: KVùT, Radan: T˘Ï: KVùT, R. – DRMOTA, J.: KUBÒ, F. – ZAV¤EL, P.: MATUSZKOVÁ, Jitka: MERTA, Vladimír: ROLINC, Vladimír: SWEENEY, Sandra: VALI·, Jan:
Staré stezky 9, 2004 ADAM, Du‰an: BLÁHA, Josef: CENDELÍN, Du‰an:
Stránka 72
strana Ivanãice – kfiiÏovatka vod a cest, s. 92–99. K otázce trasy HerulÛ pfii jejich návratu do Skandinávie, s. 62–70. Vizovice: Fenomén dálkov˘ch tras v pracích na téma star˘ch komunikací, 9–21. ¤e‰ení star˘ch pozemních spojÛ. (Seriózní historiografická disciplina nebo nevázaná hra?), 22–30. Ersänzung-Tabelle jako pramen ke studiu stavu komunikaãní sítû v první tfietinû 19. stol., 51–56. K problematice vedení vozovky fieãi‰tûm, 59–61. StráÏnice – stráÏi‰tû pfii zemsk˘ch stezkách, 109–114. Poutní cesty z Brna do Vranova v 17.–19. stol., 136–167. Úvaha o orientaci v krajinû za dávn˘ch ãasÛ, 42–47. Orientace v lokalitách v historickém období, 48–50. Staré stezky v âeské republice podle Kosmy, 31–41. Nad knihou Plavby do ráje. O komunikaãních spojích dávné minulosti, 127–128. Stezky lidí a zvûfie v okrese Tfiebíã, 129–131. Systémy pozÛstatkÛ Zlaté stezky v terénu, 71–91. Nûmí svûdkové Ïivota na cestách na pfiíkladu LanÏhota 168–173. Brody horního toku Tiché Orlice, 115–126. Ptolemaiovské Eburon – kfiestní list mûsta Kelãe 104–108. Sekularizace hranic v krajinû 132–135. Silnice a mosty na TfieboÀsku 100–103.
KUBÒ, F. – ZAV¤EL, P.:
I. vojenské mapování – informaãní zdroj pro v˘zkum star˘ch cest Ke genezi komunikaãní sítû a trÏi‰È v prostoru Olomouce Za relikty star˘ch cest v okolí Blanska. Poznámky k exkurzi v rámci 9. semináfie Statré stezky, Na rozlouãenou se semináfii o star˘ch stezkách, Umístûní rondelÛ v krajinû. (Vytváfiení a pfiítomnost sítû neolitick˘ch stezek.), ·umavské komunikace v pravûku a ve stfiedovûku,
Staré stezky 10, 2005 ADAM, Du‰an: BAKALA, Jaroslav: CENDELÍN, Du‰an:
Budkovické brody na fiece Rokytné, Brody a mosty v listinách za vlády Pfiemysla Otakara II., Znovu k metodice studia „úvozov˘ch cest“ (a jejich reliktÛ),
KVùT, Radan: KOVÁRNÍK, Jaromír:
72
strana 9–19. 50–57. 59–62. 58. 37–49. 23–36.
strana 57–64. 30–39. 9–14.
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 73
T˘Ï:
PÛdorys soustavy reliktÛ sestupu k brodu u Velkého Mezifiíãí a lokalizace zaniklého brodového místa, 65–67. T˘Ï: Zaniklé brody u LaÏan na Blanensku a jejich aplikace pfii rekonstrukci star˘ch tras, 68–72. T˘Ï: Pfiechod horní Louãné a lokalizace zemské brány na ranû stfiedovûké cestû z âech na Moravu, 73–95. KUBÒ, F. – ZAV¤EL, P. Pfiechody pfies vodní toky na Zlaté stezce, 40–56. MATUSZKOVÁ, Jitka: V˘bûrová bibliografie, 114–126. MERTA, Vladimír: Tatenice. (Terénní rekognoskace dálkové dopravní trasy v místû.), 96–107. ROLINC, Vladimír: Ol‰ovec: Ptolemaius – kontrolní srovnávací tabulky, 110–113. SWEENEY, Sandra: Umûní vymezovat hranice: Nová interpretace boÏích muk v souãasné krajinû, 19–27. ·TùPÁNEK, Václav: Zánik cestní sítû v oblastech kopaniãáfiského osídlení a zmûna pojmu sousedství, 15–18.
Sestavila Jitka Matuszková
73
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 74
Dodatky k v˘bûrové bibliografii s tematikou star˘ch komunikací, publikované in: Staré stezky 10, 20005:
Adam, D. – Anal˘za pozemních komunikací ve vybraném území na I. a II. vojenském mapování. Historická geografie 33, 2005, s.71–95. Bernat, J. – ·tûdra, M.: – âertova brázda, stará severojiÏní stezka mezi Labem a Sázavou. Archeologie ve stfiedních âechách 7, 2003, s. 349–362. Bolina, P.: – “Per transversum montis Scalicze“ – k interpretaci pozÛstatkÛ star˘ch cest na katastru Dolan u Olomouce ve svûtle rozhraniãovací dohody dolanského klá‰tera a olomoucké kapituly z roku 1404. Archaeologica historica 29, 2004, s. 93–118. – I Karel IV. se mohl zm˘lit. Dal‰í poznatky z v˘zkumu zanikl˘ch cest na katastru Dolan u Olomouce. VVM 57, 2005, ã. 2, s. 169–176. Cílek, V.: – Komu patfií zemûkoule. Zaniknou-li cesty, pfiijdeme o pamûÈ. Respekt 15, 2004, s. 19. âapsk˘, M.: – Opavské vévodství v roli brány obchodu se solí. (Poznámky k úloze opavsk˘ch mû‰ÈanÛ v dálkovém obchodu s Polskem.) In: Korunní zemû v dûjinách ãeského státu. I. Integraãní a partikulární rysy ãeského státu v pozdním stfiedovûku. Praha 2003, s. 77–95. âerná, E.: – Komunikaãní síÈ v SV ãásti Kru‰n˘ch hor v období vrcholného stfiedovûku a její kontext s polohami skláfisk˘ch hutí. Archaeologica historica 23, 1998, s. 97–110. âerná, E. – Velímsk˘, T.: – âesko-saské kontakty a problematika stfiedovûk˘ch cest pfies Kru‰né hory a Dûãínské stûny. In: âechy a Sasko v promûnách dûjin. Ústí nad Labem 1993, s. 359–372. (Acta Universitatis Purkynianae, Philosophica et historica 1, 1993.) Dvofiáãek, P.: – Cestiãky, cesty a mosty mezi lidmi. Dûjiny komunikace mezi lidmi na Bystfiicku. Bystfiice nad Pern‰tejnem 2005. Frolík, J. – Sigl, J.: – Chrudim v pravûku a stfiedovûku. Obrazy kaÏdodenního Ïivota. Chrudim 1998.
74
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 75
Jelínek P.: Nauãení pro cestáfie v âechách z roku 1857. V˘bûr, ãasopis pro historii a vlastivûdu jiÏních âech 39, 2002, s. 147–149. Krejãifiíková, P: Slavnosti solné Zlaté stezky. Deset let v historii Prachatic. In: Zlatá stezka 7, 2000, s. 167–173. KubÛ, F. – Bene‰, J. – Török, J.: – Soubor militárií z poãátku tfiicetileté války z Volarsk˘ch ‰ancí (Die an den Vallerer Schanzen gefundene Militarienkollektion aus dem Anfang des Dreissigjahrigen Krieges). Archeologické rozhledy 47, 1995, s. 461–480. KubÛ, F. – Zavfiel, P.: – Gelandeforschungen am Goldenen Steig auf der Strecke Prachatitz – Staatsgrenze. In: Archaologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/VestSüdböhmen. 2. Treffen 24. bis 26. Juni 1992 in Tábor. Deggendorf und Tábor 1993, s. 123–127. – Tschechische Forschungen zum Goldenen Steig und zum Salzhandel Passau – Böhmen. In: Veisses Gold. Passau – vom Reichtum einer europaischen Stadt. Katalog zur Ausstellung van Stadt und Diözese Passau im Oberhausmuseum 6. Mai bis 1. Oktober 1995. Passau 1995, s. 237–244. – Gelandeforschungen am Goldenen Steig in Böhmen, in: Salz macht Geschichte. Aufsatze, hrsg. van M. Treml, V. Jahn und E. Brockhoff. Haus der Bayerischen Geschichte. Augsburg 1995, s. 341–347. – Böhmische Partien des Goldenen Steiges aus archaologischer und topographischer Sicht. In: Kulturregion Goldener Steig. Aufsätze zur Ausstellung. Adalbert Stifter Verein. Mınchen 1995, s. 15–20 a 119–123. – Das Gold und der Goldene Steig. In: Archaologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern / Vestund Sudböhmen. 9. Treffen 23. bis 26. Juni 1999 in Neukirchen b. Hl. Blut. Rahden/Vestf. 2000, s. 114–120. – Z historie Zlaté stezky – 1. ãást (Aus der Geschichte des Goldenen Steiges – 1. Teil). ·umava 6, jaro 2001, s. 27–29; 2. ãást (2. Teil), ·umava 6, léto 2001, s. 21–23; 3. ãást (3. Teil), ·umava 6, zima 2001, s. 14–16; 4. ãást (4. Teil), ·umava 7, jaro 2002, s. 28–31. – Losenick˘ systém pozÛstatkÛ Zlaté stezky (Das Lossnitzer System des Goldenen Steiges). In: Zlatá stezka 8–9, 2001–2002, s. 61–85. – Die Erforschung des Goldenen Steiges im Böhmerwald. Vortrag bei der Facharbeitstagung des Sudetendeutschen Archivs. In: Jahrbuch fur Sudetendeutsche Museen und Archive 2002, Munchen, s. 7–28. KubÛ, F. – Zavfiel, P. – Durdík, T.: – Hrad na StoÏecké skále (Die Burg auf dem Felsen StoÏec (Tussetberg). In: Castellologica Bohemica 6, 1998, s. 257–274. – Hrad KunÏvart (Burg KunÏvart / Kunywarte). In: Castellologica bohemica 8, 2002, 5. 139–172.
75
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 76
KubÛ, F. – Zavfiel, P. – Horpeniak, V. – Praxl, P.: – Památky podél Zlaté stezky. (Am Goldenen Steig. Sehenswertes, Kunst und Kultur: Monuments along the Golden Track). Freyung 1999, 64 s. Olivovová-Nezbedová, L.: – Názvy cest a jejich tfiídûní. In: Onomastické práce, Svazek 2. „Sborník rozprav k sedmdesát˘m narozeninám univ. prof. dr. Witolda Taszyckého“, Uspofiádal Vladimír ·milauer. Praha, Místopisná komise âSAV 1968, s. 121–132 – Umrlãí cesta, Umrlãice apod. Na‰e fieã 76, 1993, s. 109–110. – Jména cest v âechách vzniklá ze jmen vlastních. Na‰e fieã 76, 1993, s. 205–210. – Jména cest v âechách vzniklá ze jmen obecn˘ch. Na‰e fieã 77, 1994, s. 85–91. – Jména cest v âechách v souãasnosti a v minulosti. In: Cest a cestování v jazyce a literatufie, Sborník pfiíspûvkÛ z konference konané 6.–8. 9. 1994 (v Ústí nad Labem), Ústí nad Labem 1995, s. 9–12. – Cesty v âechách a jejich vlastní jména. In: L. Olivová – Nezbedová – M. Knappová – J. Malenínská – J. Matú‰ová, Pomístní jména v âechách, O ãem vypovídají jména polí, luk lesÛ, hor, vod a cest. Praha, Academia 1995, s. 304–332. – K v˘voji jmen ulic, námûstí, nábfieÏí a sadÛ v Chocni v minulosti a souãasnosti. In: Urbanonymá v kontexte histórie a súãasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra 1996), Zostavili Pavol Odalo‰ a Milan Majtán, Banská Bystrica – Bratislava 1996, s. 163–167. – Jména ulic, námûstí, nábfieÏí a sadÛ na katastru mûsta Chocnû v minulosti a souãasnosti. In: Acta onomastica 38 (1997), 1998, s. 43–68. Ortmeier, M.: – Das Bauernhaus am Goldenen Steig. In: Zlatá stezka 3, 1996, s. 11–27. Polá‰ek, J.: – Nemûlo by chybût ve va‰í knihovnû. Archeologie Moravy a Slezska 3, 2003, s. 223–225. Popelka, P.: – V˘stavba sítû státních silnic v Rakouském Slezsku v letech 1775–1846. VVM 57, 2005, ã. 3, s. 259–273. Procházka, Z.: – KfiíÏové kameny a jejich vztah k nehodám na star˘ch stezkách. In: Archaeologica historica 23, 1998, s. 183–191. Renãín, M.: – Vo‰tice, aneb ro‰tí za to nemÛÏe. (Pfiíspûvek ke statím Karla Severina a Du‰ana Cendelína.) In: Acta onomastica 46, 2005, s. 213–214. Semotanová, E.: – Kartografie v historické práci. Praha 1994. – Historická geografie ãesk˘ch zemí. Praha 2002.
76
Sborník 2006
14.4.2006 12:34
Stránka 77
Severin, K.: – Obrana Vo‰tic. In: Acta onomastica 46, 2005, s. 215–217. Skála, E.: – Toponyma ãesk˘ch zemí na nejstar‰ích jazykov˘ch mapách Evropy. In: Acta onomastica 45, 2004, s. 64–70. Slivka, M.: – Hranice v mentálnom chápaní stredovekého ãloveka. In: Archaeologia historica 29, 2004, Brno 2004, s. 9–36. Star˘, V.: – Prameny k dûjinám Zlaté stezky. In: Zlatá stezka 4, 1997, s. 91–98. – Prameny k dûjinám Zlaté stezky II. In: Zlatá stezka 5, 1998, s. 133–140. Stejskal. A.: – „Vesnice se stanou Prachaticemi a Prachatice zpustlou vesnicí.“ Studie k hustotû provozu na Zlaté stezce za tfiicetileté války. In: Zlatá stezka 7, 2000, s. 23–42. ·ída, P.: – StráÏné systémy. Archeologie ve stfiedních âechách 9, 2005, s. 589–603. Velímsk˘, T.: – Trans montes ad fontes! (Pfies hory k pramenÛm!) K roli újezdÛ pfii stfiedovûké kolonizaci stfiedních a vy‰‰ích poloh na území severozápadních âech. Most 1998. Zápotock˘, M.: – Eneolitická v˘‰inná sídli‰tû a komunikace. In: In memoriam Jan Rulf. Památky archeologické – Supplementum 13, Praha 2000, s. 480–488. Zavfiel, P.: – Záchrann˘ archeologick˘ v˘zkum v dolní ãásti BlaÏejovického systému prachatické vûtve Zlaté stezky. Archeologie v jiÏních âechách 12, 1999, s. 85–97. Îemliãka, J.: – Poslední lov kníÏete Bfietislava. In: Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi pfiátelé a Ïáci k pûtasedmdesát˘m narozeninám. Brno 2003, s. 231–246.
77
Sborník 2006
78
14.4.2006 12:34
Stránka 78
