SAMOS - POSSIDONIO 3. - 13. 8. 2009 I Hotel Possidonio
SAMOS - POSSIDONIO - HOTEL POSSIDONIO POSSIDO NIO Hotel Poss idonio
Přílétáme na Samos a po asi 30 minutové cestě z letiště se ocitáme v oáze klidu v Possidoniu. Jde o malé a tiché letovisko, které leží na jihovýchodním výběžku ostrova, necelých 15 kilometrů od hlavního města. Nádherná zátoka ukrytá před civilizací je obklopená hustým porostem sytě zelených keřů a stromů. Voda tu má krásnou modrou barvu. Dostáváme džus a Ouzo a v místní taverně čekáme na ubytování, holky se však i v oblečení hned vrhají do moře.
V hotelu byl příjemný personál a snídaně i večeře jsme měli zajištěny tady a to v jediné, a to naší - taverně přímo u moře. Žádné další taverny nebo hotelové komplexy. Pouze náš hotel a naše taverna a také jediný obchůdek se vším na co si vzpomenete. Naše studio se nacházelo asi 15 kroků od moře, takže žádné velké balení na cestu k moři se nekonalo. Holky měly svůj pokoj a my také.
Do moře a pak hned do bazénu. Rukávky, brýle, šnorchly a jde se. Tentokráte se žádné davy nekonají, jsme tu téměř sami. Holky si užívají skákání a potápění a my si objednáváme u naší ruské obsluhy ouzo a oříšky.
Tak to je ranní pohled na naše koupání, lehátka jsou příjemně schovaná pod stromy, takže žádné slunečníky nejsou třeba. Naprostý klid a ticho, pouze šumění moře. Ne každému to asi vyhovuje, ale my jsme byli nadšeni. Holky se probouzejí a my se těšíme na první snídani. Zajímavé je, že ačkoliv má ostrov rozlohu jen necelých 500 kilometrů čtverečních, patří Samos do desítky největších řeckých ostrovů. Žije zde něco přes 32 tisíc obyvatel, pochopitelně v létě se počet lidí na ostrově výrazně zvyšuje.
Kostel Sv. Nikolaose Proč se vlastně jmenuje středisko Possidonio? Místní totiž věří, že zde stával chrám boha Poseidóna. My se vypravujeme ke kostelu Sv. Nikolaose, který je asi 15 minut chůze od nás. Jdeme podél pobřeží a pak stoupáme klikatými schody až ke kostelíku. Je odtud pěkný výhled na celé Possidonio.
Tak to je náš hotel z pohledu od kostela. Vpravo s loďkou je naše taverna, kde večeříme a vlevo je hned pláž na koupání. Zhruba uprostřed je náš apartmán, ve kterém jsme bydleli a ještě více vlevo pak hotelový bazén.
Koupáme se a užíváme sluníčka. Začínáme také plánovat výlety po ostrově, kam a co chceme vidět. Vzhledem k tomu, že zde není žádná půjčovna - domlouváme se s delegátkou na zapůjčení auta na tři dny. Program je zatím jasný, odpočinek a koupání.
Po prvních třech dnech se objevují první kamarádi a kamarádky. Nahoře právě pořádájí společnou zmrzlinu z místního krámku a večer se scházejí buď na lovení rybiček z mola nebo na jediném, trochu pobořeném místním dětském hrišti.
Krajina ostrova je velmi rozmanitá. Východní část ostrova je členitá a nachází se zde krásné zátoky. Jihozápadní část je většinou rovinatá. Na kopcích se nacházejí terasovité vinice, kde zraje jedno z nejlepších sladkých muškátových vín na světě – zvané Samos Nectar. Dalším velmi chutným a známým vínem je suché víno Samina. Vzhledem k zatáčkám na ostrově a venkovním teplotám vyškrtáváme více cílů a volíme kvůli zničeným dětem raději pláž.
CESTY OSTROVE M
Konečně máme auto, a tak vyrážíme na cesty ostrovem. Ostrov je neuvěřitelně zelený. Kdo by při projíždění řekl, že zde v proce 2000 padla za oběť rozsáhlého lesního požáru skoro třetina lesních ploch. Podle řecké mytologie se na ostrově Samos narodila bohyně Héra, manželka Dia, ostrov je také rodištěm slavného matematika Pythagora.
Mourtia První naší zastávkou je malá, ukrytá mezi kopci - pláž Mourtia. Žádné taverny ani slunečníky či lehátka. Prostě divoká pláž s pár lodičkami pohupujícími se na hladině. Co se týče aut, jsme zde sami. Přijíždíme okolo půl jedenácté a vrháme se do vody, čeká nás krásná čistá voda a oblázková pláž.
MOURTIA
Místní Řek, který se před chvíli dorazil vykoupat, háže Lucince míč a odjíždí. My si užíváme klidu a když začínají přijíždět první auta s turisty, balíme a pokračujeme dále. Jedeme nám už dobře známou cestou k městu Samos a pak ještě asi 10 km. Jsou tu krásné vyhlídky na moře, ale míst ke koupání poskrovnu. V Kokkari sjíždíme na parkoviště a ukrýváme auto někam pod strom, protože dnešní tropické počasí bude stát opravdu za to!
Procházíme uličkami a nakupujeme. Zdejší oblázková pláž je cca 2,5 kilometrů dlouhá a prakticky celou lemují menší hotýlky, taverny a restaurace. Za nimi se nachází hlavní komunikace, kterou však využívají jen obyvatelé a návštěvníci – kolem Kokkari je totiž postaven silniční obchvat. Taky bloudit autem v těchto malých uličkách by opravdu nešlo. Lucinka si dává zmrzlinu a obdivuje místní všudypřítomné kočky, zatímco Nikolka se vrhá do dalšího obchůdku na průzkum...
KOKKAR
I
Kokkari Kokkari v překladu znamená cibulka. Městečko dostalo jméno od zakladatelů, kteří brzy rozpoznali úrodnost místa a začali zde pěstovat zvláštní druh cibule, která je proslavila nejen na ostrově Samos. Úzkými uličkami míříme k pláži. Kokari všichni cestovatelé vychvalují. A oprávněně. Je to typické řecké městečko, podél zátoky samá restaurace, úzké uličky, z nichž některé vedou jen do soukromých domů a dvorků, úzké domky, butiky, internet cafe, restaurace a obchůdky. My si dáváme malý oběd ve skvělé pekárně, a samozřejmě oblíbené frapé. Originálním suvenýrem je Pythagorův pohár - kdo neovládne svoji touhu po víně a naplní pohár nad míru, přijde o celý jeho obsah, který se ztratí promyšleným systémem kanálků.
Obcházíme zátočinu a jdeme se projít i po mole a ulovit pár hezkých snímků. Noční život, procházky a zábava musí být v Kokkari bohaté. Za útesem, na východě, je velká dlouhá kamenitá pláž. Je tu rušno, živo a převážně slyšíme češtinu.
Tak to je pohled přes stolek klasické řecké kavárny, kterým se zde říká Kafeneion. Zde Řekové tráví většinu dne. Hovoří o sportu, o práci, o politice, počasí, ale hlavně o svých drahých manželkách, které, protože do kafeneionů nechodí, zůstávají doma, starají se o děti, vaří, pečou anebo se věnují svým zálibám. V kafeneionu se ale nepije jen káva, i když se její vůně line ulicemi jako libá píseň. Muži tu popíjejí hlavně Ouzo – tradiční řecký anýzový likér, chutí připomínající naše hašlerky, avšak trochu štípající v krku. Na druhé ochutnání je však podmanivý jako ledový horský vánek.
Nejdřív ještě posilnit zmrzlinou a pak už hurá do vln. Moře je zde průzračně čisté, ale vstup do moře po kamínkách, které kloužou je dobrodružný. Do našeho rozhovoru se přidává nespokojená Češka, které jak se zdá, bude mluvit až do večera, a tak raději balíme fidlátka a míříme dál.
Den křtin je jeden z nejvýznamnějších dnů pro řecké pravoslavné věřící. Obvykle se konají rok po narození dítěte, které do té doby nemá křestní jméno. Dítě je zabaleno do bílé osušky a poté co farář požehná vodu a přidá do ní olivový olej, přinesený kmotrem, začne obřad. Dítě je třikrát ponořeno do požehnané vody a přitom je opakováno jeho vybrané jméno. Po obřadu je dítě oděno do bílého oblečení a farář mu na krk pověsí zlatý řetízek s křížkem a podstoupí první svaté přijímání. Kmotr přeje rodičům „na sas zísi = dlouhý život vašemu dítěti“. Následuje oslava v domě rodičů nebo restauraci. Kmotr dítěte je moc důležitý v jeho životě. Podílí se na výchově a financování nejen vzdělání.
Nepočítej kuřata, dokud se nevylíhno u. ŘECKÉ PŘÍSLOVÍ
Kouzelné malé uličky a spousty různých obchůdků a krámků se vším, co vás napadne. Procházíme pobřežní promenádou a přicházíme na místní přeplněnou písečnou pláž. Fouká tady poměrně hodně vítr a tak sedáme do auta a řítíme se na další pláž.
Beru foťák a vydávám se na průzkum okolí. Za jedinou tavernou jsem objevil místní malé molo se zastávkou lodí. Jezdí sem třeba z Pythagoria a dalších míst ostrova. Kousek nade mnou se ve větvích houpaly i nádherné ručně dělané ptačí budky. Přicházím na pláž, ale holkám se pryč ještě nechce. Konečně mohou totiž stavět z písku a tak ještě zůstáváme. Shodujeme se na tom, že koupání pro děti je pěkné, ale týden bychom tady nevydrželi.
PSILI AMOS
Psili Amos Přijíždíme na největší písečnou pláž ostrova pokrytou jemným bílým pískem. Velká pláž, ale také velké parkoviště a opravdu spousta lidí. Slunečníky v několika řadách, ale moře s hodně pozvolným přístupem. Pokud jsme se chtěli opravdu ponořit tak je to alespoň na čtvrt hodiny chůze do moře. Holky byly naprosto spokojené.
Nejlepší p olštář je čisté svěd omí. ŘECKÉ PŘ ÍSLOVÍ
PYTHAGO RION
PYTGHAGORION Ačkoliv je ostrov Samos méně známým, téměř každý zná jeho nejslavnějšího rodáka. Tím není nikdo jiný než jeden z největších matematiků a filozofů – Pythagoras. Jeden ze zdejších přístavů nese i jeho jméno – přístav Pythagorion. Avšak to není jediná osobnost, která se s ostrovem spojuje – žil zde další matematik a astronom Aristarchos, který jako první určil centrální postavení Slunce ve sluneční soustavě, dále bajkař Ezop a také si zde prý místních požitků užívala krásná Kleopatra s Markem Aureliem....
Do přístavu vede dlouhá a široká ulice, na rozdíl od pobřežních silnic na jiných ostrovech je opatřená chodníky. Pod židličkami a stolky taveren a barů se válejí kočky nejrůznějších barev. Další domky jsou upraveny na krámky, v nichž můžete koupit potraviny, oděvy i suvenýry nejrůznějšího druhu a kvality. Z ostrova se vozí především keramika, kožené výrobky, med, místní velmi kvalitní víno (které si vybral pro své bohoslužby i Vatikán), koření, olej, olivová mýdla... V přístavu kotví rybářské loďky a jachty a za ními se tyčí hory blízkého Turecka. Je okolo 12 hodin, sluníčko má opravdu sílu a tak usedáme do stínu pekárny, dáváme svačinku a pokračujeme dále.
Užíváme si také příjemný chládek, který zde panuje. Měli jsme štěstí, že zde zrovna nebyla žádná výprava turistů, protože mačkat se v těchto úzkých chodbičkách by nebylo nic moc. A ten vlez do tunelu zaplní pohodlně i jeden člověk.
Eupalinův tunel Kousek od Pythagoria se nachází jedna z největších zajímavostí ostrova. Jde o unikátní technické dílo z antické doby, svého druhu první na světě. Jde o tunel propočítaný přímo Pythagorem. Tunel byl kopán ze dvou stran hory a díky dokonalým matematickým propočtům se obě cesty spojily téměř uprostřed. Odchylka byla pouze 5cm.
EUPALI NOS TUNEL
Původně sloužil jako přívod vody do hlavního města, později také jako tajný průchod v případech obležení města. Paradoxní je, že právě díky tomuto tunelu, Turci dobyli prozatím nedobytné město. Nyní je z něj pouze památka, kterou si turisté mohou projít a prohlédnout.
Vodopády Potami leží 3 kilometry na západ od vesnice Karlovassi. Pár kilometrů od pláže Potami se nacházejí stejnojmenné vodopády, které patří k nejhezčím přírodním úkazům na ostrově Samos. Asi po třiceti minutách cesty lesíkem podél koryta řeky jsme došli až na místo, kde je malé jezírko. Odtud se jde pak buď vodou až k vodopádům, nebo po dřevěných dobrodružných schodech vedoucích strmě nahoru k taverně odkud je pěkný výhled.
VODOPA DY POTAMI
S holkama se noříme do vody a jdeme až k malému vodopádu, přes který si však už netroufáme a tak se studenou vodou vracíme zpět. Ještě beru schody po dvou a vydrápu se po točitých dřevěných schodech nahoru. Restaurace je zarostlá, ale hostů tu bylo dost. Zjistli jsem, že kdo se nechce nořit do studené vody, lze dojít k vodopádům i odtud.
Jen několik málo kilometrů od hlavního města ostrova Samos, na nejvýchodnějším pobřeží se nachází malé středisko Kerveli. Všudypřítomné zelené kopce se v místě, kde leží letovisko Kerveli, svažují do moře. Voda je čistá, krásně modrá, příjemně teplá a klidná. Pláž byla místy písčitá, místy oblázková. Ale hlavně tu byl klid. Dorazili jsme okolo desáté hodiny a nikdo nikde.
KERVELI
Nikolka se pouští do potápění a já zatím šplhám podél pláže, kde vede malá úzká pěšinka mezi stromy a míří vzhrůru. Po pěti minutách se přede mnou otevírá celá zátoka, jak na dlani. Opravdu krásné místo. Tady bych se na dovolenou klidně ubytoval. Vracím se pro Borůvku a vedu jí na tuto vyhlídku znovu.
Středisko je malé a hodně podobné našemu Posidoniu. Jedna taverna a jeden market. Obojí využíváme. Kupujeme plovacího delfínka pro Lucinku, zmrzlinu a na oběd pak míříme do taverny, kde objednáváme suvlaki a jak jinak “Choriatiky - řecký salát”. Z taverny pozorujeme přijíždějící lodě, které sem vozí návštěvníky na oběd. My ovšem nikam nespěcháme a zůstáváme zde na celý den.
Všechny Řeky potěší, když jsme se pokusili něco řícr řecky. Je to docela zábava, tak proč ne. Děkuji, tedy [efcharsto], parakalo (prosím), aristera (vlevo) a déksia (vpravo). Když si představíte ztraceného medvídka Pů, tak potřebujete vědět, kudy kam (pů). Třeba "Kudy do Knóssosu?" se řekne "Pů knósos". Řecké písmo - řecká abeceda nebo Alfabeta je nejstarším dosud používaným písmem v Evropě.
Vlevo chytání ryb přímo z paluby restaurace a dole Lucinka pořádající večeři, která se vždy skládala z několika chodů.
POSSIDO
NIO
aneb zase d
oma
A to už jsme zpátky v našem středisku. Borůvka popíji sklenku vína a holky se někde pokoušejí chytit rybky. V krámku si koupily vlasce s háčky a každý večer začíná i končí chytáním ryb. Občas i úspešným. Lucinka se rychle včlenila do dívčí party a tak je vyzvedáváme po večeři buď na molu nebo na dětském hrišti.
Odpolední siesta u bazénu a obvyklé Ouzo s oříšky, na které se holky vždy vrhly. Cedulky na bazénu sice hlásily “skákat zakázáno”, ale bohužel něměly úspěch. Tato dívčí čtyřka vždy dokázala rozvlnit vody bazénu. A dole je už Lucinka, která si hraje na terase našeho apartmánu. Pokoj měl dvě místnosti. Obě dvě měly svojí terasu. V jedné spaly holky a v druhé my. Apartmán měl také dvě kuchyňky a dvě koupelny. Takže ubytování na řecké poměry opravdu super. A hlavně kousek od moře i od bazénu.
Vpravo je náš ra nní výhled z terasy i “obrov ská” vzdálenost k moři. Holky na snídan i v naší mořské taverničce. “Kra sívoje děvočky” a “Lusínka” se od ruské obslu hy baru ozývalo často.
dětské A to je jediné niu, které do si Po hřiště v sluníčku, bylo vzhledem ke uze večer. využívané po
Posidonio se noří pomalu do tmy a večerní parta se pouští na lov ryb. Vlasec a háček a jde se na to...
Tak ještě posl ední koupání a jdeme balit nás čeká auto , ráno na bus, který ná s poveze na le Tak po téhle tiště. taverně na bř ehu moře se bude ještě dl nám ouho stýskat.. .
Kde jsme byli, co jsme viděli?
Na shledanou [sto kaló]
Στο καλό
