S t Clí i ZE
ŽIVOTA
PROFESORA
MILOŠE
SOVÁKA
Milan Kantor Nevrací se, kdo odešel Působí na nás prostřednictvím toho, co napsal Mladí lide, současní i budoucí studenti, ho už jinak nepoznají Přímých pamětníků stále ubývá. Co psát o ném po deseti letech od úmrtí, kdy vzpomínáme v roce jeho nedožitých 95 let? Oficiální portrét? Pokusit se o obraz živého a celý život zápasícího muže? Popisovat jeho dětství, rodinu, osobni život. Školní léta v Bechyni, v Táboře na gymnáziu, habilitační práce, doktorskou prácí? Počátky působení \ nemocnici, učitelskou činnost? Práci na Filozofické fakultě UK, na Pedagogické fakultč UK, přednáškovou činnost, publikační aktivitu nebo organizační práci? Naznačené nelze odmyslit od doby, ve které žil a tvořil. Rakousko-Uhersko, I. svétová válka. Československo - první republika, nacistická okupace - Protektorát Čechy a Morava, 2 svčtová válka, rok 1945, léta 19461948-1950, léta normalizace, osmdesátá léta. Sovák jako lékař? Pedagog? Publicista? Veřejný pracovník? Sovák jako úspěšný vědec? Manžel? Otec dvou synů? Zakladatel Logopedického ústavu. Logopedické společnosti Miloše Sováka, katedry defektologie? Spisov atel 0 Často ubíje74
ný, poražený i vítězný, urážený, nepochopený, ale nikdy se nevzdávající. Či publikovat jeho vlastní vzpomínky, vyprávěni? Nebo vzpomínky vrstevníků, spolupracovníků? Blízkých přátel? Manželky, synů? Nabízíme k přečteni výběr z osobních vzpomínek M Sováka „In Margine" (vydala ČSL 1984). Sám říká, ie jde o některé drobné historky sebrané pouze z okraje života, na okraji všedních dnů, v počtu 83 stran Má připomenout jeho humor, pohled na svět z té lepši strany, že i tak velký člověk - vědec byl opravdovým člověkem, plným lásky, pochopeni, všestranných zájmů, vědomostí, které dokázal nezištné předával. Prof MUDr. et PhDr Miloš Sovák. DrSc, se narodil 15. 4. 1905 Bechyni, zemřel 28.9 1989 v Praze a byl pohřben 17.11. 1989 ve svém rodném městě. Domov Bechyně bylo idylické městečko, přesněji řečeno, tehdy ještě okresní město. V neděli dopoledne na východní straně náměstí korzovali studenti a mladí úřednici a chichotavá děvčata, středem náměstí se procházeli vážení občané. Nádherné
hylv podvečerní májové pobožnosti, na nichž pod kurem hoši a dívky vroucné zpívali, aniž bylo zaznamenáno, na co pří lom myslel i T ehdy ještě neb> lo elektrické osvětleni A když nad náměstíčkem plula luna a vzduch byl prosvcen v ůni bezu i jasmínu z okolních strání, byly to nejhezčí zážitky našich mladých let Dole na náměstí sedával na lavičce sluha „od okresu", muž vysoké postavy, s knírem a nezbytnou dlouhou fajfkou lannerovkou, v černém úředním kabátě, s černou čakou starv pan Kocourek (otec pozdějšího docenta pedagogiky) Nemaje nic jiného na práci oslovoval kolemjdoucí a po způsobu sokratovském zaváděl rozhovor otázkami např : „Tak páni študenti, jestlipak v ne, kde je díra do ..? (tohle řekl lidově) „Ale pane Kocourek. přece tady!" (s patřičným gestem), ale pan Kocourek to usměrnil „Nikoli pani študenti, to, co říkáte, je díra z..., ale dira do. je tedy", a ukazoval na ústa. Na to se nedalo nic namítat. A mnohé jiné věci si přemi ta vý pan Kocourek vymýšlel za účelem výchovy a vzděláv áni spoluobčanů Na dolni straně náměstí nedaleko honosného domu s velkou tabuli „Sklad rakví" a „Pravý včeli med", naproti starob} lému domku, v němž pod podloubím byl krámek s nápisem Valburga Pašková, v malé zastrčene chaloupce žili dva bratři Rokosové - kníhaři. Usadili se v městě s nadějí, že tu najdou obživu. Ale nedařilo se jim, škola ani úřady je nestačily uživit a místní obyvatelé si nedopřávali luxus kupovat, natož vázat knihy.
V Židovské ulici hned naproti synagóze byl za oknem papír s otiskem dlaně s nápisem. Dolíina Poppě Tato úctyhodná dáma oděná \ ždy v černých krajkových šatech, pěstovala grafologu. prý hlavně na dvoře císařském ve Vídní a v Berlině Také hádala / roky a podle kostek Ze zvědavosti jsem k ni také zašel jako mladý studentík. L toho, co mi řekla, si pamatuji „Doštuduješ, ve svém oboru budeš velitelem, dožiješ se vysokého věku". Její bratr (Popper) byl malý, nevzhledný, paraty človíček Už před první válkou ujel do Ameriky a vydával se tam za arcivévodu, majitele zámků a hradů Na to se dala nachytat jedna dcera milionáře a pana arcivévodu sí vzala Po v álce chtěl její otec v idět zámky Pan arcivévoda neprozřetelně s nimi přijel do republiky, ba i do Bechvně, a ukazoval jim zámek zpovzdáli. „Tohle všechno mi vzali, ani podív at se tam nesmím!" Nemohl, neboť jej poznali a pro nějaké hříchy z minula zavřeli Můj rodný domek stojí dosud v ntaié, tiché uličce poblíž náměstí, v uličce mého dětství a klukovských her V tom domku, v němž jsme řadu let bydleli, byly dopředu dva pokoje, do dvorka malý pokojík a mezi nimi tmavá kuchyně, jež neměla vlastní okno a dostávala sporé svétlo okenním prostorem ve zdi z onoho malého pokojíku. Přesto se v té kuchyni soustřeďoval rodinný život. Po večeři se na stůl postav ila na obrácený hrnec petrolejová lampa a kolem stolu jsme sesedli všichni, dělali úkoly, ukazovali si obrázky, kreslili atd Maminka sedávala s námi, ponejvíc šila 75
a spravovala, co dřu potrhaly Pak se rozložila „tabule", což byla skládací postel krytá širokou deskou, a v té jsme spali tři Ráno se vstávalo časně, aby se mohla kuchyně sklidi! k dennímu provozu len pokojík do dvora byl náš dětský svět, tam jsme směli provozovat své hry í vyvádět v mezich možnosti. Úzké kanapátko bylo čítárnou, podle potřeby hradem, divadlem, či lodi. Bylo nás doma hodně, pět chlapců a dvě děvčata, já byl nejmladši Na obecné škole, ještě za Rakousko-uherského mocnářství, měl nás od prv ni třídy nezapomenutelný pan učitel Kolaía, mírný, laskavý pán s narezivělým plnov ousem Bylo nás ve třídě asi padesát Přicházeli žáci i z předměstí, z Plechhamru, ze / a řeči, z Větrova, kde v leckterých rodinách neměli ani lampu, ani svíčku, ani nov my, natož knihu, či papír na psaní A všechny nás pan učitel Kolafa, nezatíženy moderními naukami o dyslexu a dysgrafn, naučil čist i psát. Dokonce i u mě vypěstov al pismo jisté čitelnosti. Eldorádem bechyňských kluku bylo koupáni U zlýho vira (píšu vir, nikoli výr - to by se říkalo U vejra), v tůní na potoce, mezi Plechhamrem a Větrovem. Nevím, co by tomu dnes říkal okresní hygienik, kdyby shledal, že po stráni stružkou stéká močka z chléva u Kyrianů, zrovna mezi skalami do tichého zákoutí tůně. Nám však ta kvalitativní přísada nijak nevadila. Velkou příležitost pro klukovské zábavy poskytovaly - ovšem nepřímo, ba lze říci, že teprve druhotně - vepřové hody. 76
U nás se chovala každoročně dvě prasala v chlív ku na dvorku Obvykle v únoru byla zabíjačka. To přišel řeznik, Pepík Krausů, svobodnv. ale už v letech a ujal se své práce za obvyklých prúpovidek (napf Dvě se o mé hadají - každá říká, já ho nechci, vem si ho tv apod ) a žertů (Jo, jo prase se vyvedlo, ale študent ne to když Luďa přinesl reparát z řečtiny). A přišli hosté a hodovalo se den - dva dny. Ale polom přišlo to hlavni: vyklidili jsme chlivek. vy bílili vápnem, dali dovnitř kozu na řezání dřiví, přes ni prkno - a vojenská kancelář by la hotov á a mohlo se začít s odvody. Přicházeli kluci „na vojnu", by li jako odvedeni, zapsáni a zařazen i do kumpanií Náš Svata jako nejstarši dělal velitele, Luďa chtěl být vždycky lajtnantem a já dělal vojenského doktora však mi na to maminka ušila ze strýcova vojenského kabátu modravou „opravdovskou" vojenskou blůzu s černými výložkami Měli jsme svůj generální štáb (v tom chlivku), svůj prapor červenobílý a výzbroj Pro tu výzbroj dostal velitel Svata pár pohlavků, když se přišlo na to, že zcizil v kuchyni dřevěnou paličku na maso, natloukl do ní ze všech stran hřebíky, aby měl husitský palcát. Měli jsme dokonce i kanón: naší Věře jsme zabavili kočárek na panenku, takový dvoukoly, na něj připev nili tvrdou papírovou trubku (z obalu na časopisy z keramické školy), to byla jako hlaveň kanónu a z jedné strany se tam dala špuntovka. A když se zatáhlo za provázek, dalo to ránu i kouř z té trouby.
Studia - klasické gymnázium Tábor Na gymnáziu ivořili přespolní studenti svéráznou skupinu. Jejich podmínky studia byly daleko tvrdší Někteří přicházeli péšky až dvě hodiny cesty, většina přijížděla vlakem Z nádraží se šlo asi půl hodiny přes celé město až na Klášterní náměstí, kde byla omšelá budova c. k. státního klasického gymnázia Do začátku vyučování bylo tedy dost času a bylo také škoda jej ztrácet v nádražní čekárně A tak já, vy zábly sekundán, jsem šel z v lastní iniciativy požádat pana ředitele dr, A Zlatníčka o dovoleni, aby přespolní Žáci směli do tříd už dřív e, než se otevírala škola. Povoleni jsme dostali a bylo to velmi výhodné v teple a klidu se daly udělat ještě všechny přípravy, zkrátka vše, na co nebyl předtím čas Z Bechyně se jezdilo do Tábora elek trickou dráhou: táno odjezd v 5.40, cesta trvala nejméně jednu a čtvrt hodiny Spojení z Tábora bylo něco po jedné, po čtvrté a po sedmé. Zprvu nás byla malá skupinka, ale postupem let nás by l už hezký houfec. Nebylo to vše tak růžové, jak by se zdálo Jezdilo se tenkrát ze starého nádraží, nejméně tak půl hodiny cesty po schodech dolů k řece, přes Zářečí lesem nahoru a kolem Kamenného dvora dál na nádraží. Tenkrát ještě nebylo elektrické osvětleni Nosili jsme malé lucerničkv na svíčku nebo petrolej a ty jsme si mohli nechávat na nádraží. V létě bylo ráno světlo. ale v zimě, když padal sníh, bylo náledí nebo velká voda a ledy šly až přes cestu, bylo to v noční tmě méně idylické
A pak to ranní vstáváni už před půl pátou! Za války se v dojížděni vyskytovaly četné komplikace. Poruchy na motoru, ve vedeni proudu a jiné závady působily, že vlak zůstal na trati 3-4 hodiny stát, než se to nějak oprav ilo. V zimě se netopilo Kromě toho jezdili vojáci z fronty a na frontu, takže už nebyl ten klid a pohova, kdy se daty dělat ve vlaku přípravy. Taky se stalo, že jsem jednou přijel domů, celé tělo jako v ohni Ukázalo se, že nešlo o nějakou nemoc, že to bylo sice pouhé, ale vydatné zavšivení. Nerad vzpomínám na dobu první světové války Dva bratři na vojně, oba na frontě, a doma hlad. Kolikrát naše maminka v noci plakala, co s chlapci ve válce, a co doma v té bídě. Školní stravování tehdy ještě vůbec nebylo Nosili jsme si jídlo z domova. Za války to bylo všelijaké. Ještě dnes mi v ústech trne při vzpomínce na ty tvrdé kousky perníku z ovesných otrub, které pekla maminka. Jindy to byl kousek válečného chleba, někdy namazaného umělým tukem nebo náhražkovým medovým máslem. Oběd byl až podle toho, kdy se přijelo ze školy - ve 3 hodiny, nebo až po 6 hodině, popř. v 10 hodin večer. Knihy a sešity se nenosily v tašce na zádech. Ti starší studenti je nosili frajersky v desce přepásané řemenem. Už tenkrát se taky chodilo za školu. Důvody byly různé: strach ze zkoušky, z kompozice, nechuť ke škole apod. Byly však ještě jiné příčiny záškoláctví. V tom měl zkušenosti Sovák. 77
Poprvé se žák So\ák ulil ze školy jako maly primán Spolu s Ferdou Vaňku, kléry jezdit do tercie reálkv, už ráno od via ku jsme spolu misto do školy šlí do hospody na Formance (dnes l ichtágu) na náměstí. V hospodě jsme byli po ránu jedinými hosty. Zasedli jsme u stolu, a objednali jsme si vtnný střik Pomalu popíjeli, herda rozvážné, já rozpačitě; seděl jsem u stolu, před sebou vysokou sklenici, na zádech tašku s učením a nohy mi nedosahovalv na podlahu Irpélivě jsme čekali na dobu, kdy už začalo vyučováni a pak jsme seběhli uličkami starého města dolů a pak zase nahoru k nádraží a vrátili se domů jako ze školy. Ve vyšších třídách jsem si k osobnímu volnu vybíral dny, kdy neby lo zkoušeni ani kompozice, tedy dny. kdy nebylo nutných povinnosti, když už jsem dopředu věděl, co se bude probírat a opakovat a co mě přinejmenším nudilo Ale nic netrvá věčně, ani tahle občasná idyla. Ruplo to v sextě Otec dostal z ředitelství gymnázia dopis tohoto zněni, jak si doslovně pamatuji: „Vážený pane kolego! Vzhledem k častým absencím Vašeho syna Miloše, žaka šesté třídy gymnázia, dovolujeme si Vás upozornit na tento vskutku již nápadný jev Týž omlouvá zanedbané hodiny bolením hlavy a přináší omluvenky podepsané matkou neho faksimile Vašeho podpisu... Z tohoto důvodu jsme bylí nuceni opětovně mu snižovat známku z chováni..." Otec si psáni přečetl, odložil skřipec a beze slova mi dopis dal přečíst. Otevřel zásuvku svého psacího stolu, kde byla moje vysvědčení 78
a probíral ie zpětně A opravdu: dvojka z chování byla už od tercie I h dny na mě nemluvil Na prázdninové cesty, na knihy a různé jiné výdaje jsem si vydělával kondicemi už od primy V sextě jsem měl dokonce 16 kondic tvdně. Dosti honorářů zvláště za v álky bylo v naturáliich. Počet spolužáků se postupem času zmenšoval, v oktávě nás bylo už jen 24. Ani to nemohlo byt jinak, než že se studenti na malém městě podíleli i na kulturní veřejné činností s jinými místními organizacemi Nejdřív to byla jednota Sokol Pak se ponenáhlu dostával do popředí Sbor dobrov olných hasičů a Učednická besídka. Je jisté, že hlavni podii na naší studentské orientaci v tom směru měl náš otec Jako profesor keramické školy každou neděli věnoval Učednické besídce V keramické škole se scházela neděli co neděli učňovská mládež a otec je učil společenskému chování, tancům, různým hrám (šachy aj ). Měli svůj hudební kroužek a byla tedy hudba nejen k hodinám tance (beseda, čtverylka), ale i k výletům do okolí na některé pamětihodnosti, jako zříceniny, zámky a pod a všichni dohromady - studenti gymnázia, reálky, keramiky a učňové si dobře rozuměli. Brzy po 1 válce jsme založili skautský oddíl pod patronaci Sokola. U hasičů jsem začínal jako lezec, dokonce pak jako druhý lezec a nakonec jsem přešel už jako medik k samaritánům. Jednou jsem byl pověřen přednáškou o zdravotnické hygieně pro hasiče. Bylo to na členské schůzi v sále u Pichiů Mezi
posluchači byl též stan hasič, přítel Vaněk, mistr kominický Sám už řemeslo nedělal, mčl na to dva tovaryše, a lak sedával po hospodách, lil do sebe pivo a své chmurné myšlenky vyjadřoval jen jakýmsi neurčitým chrochtáním Zpod mrožích kníru přítel Vaněk poslouchal posupně mé výklady o tom, že po požární akci nemá hasič v zájmu svého zdrávi popíjet studené pivo v hospodě, ale má jit domů, svléci promočený oděv, lehnout do postele a vy pít si horký čaj To bylo na Vaňka moc a z auditoria se ozvalo jeho známé zachrochtaní „Chr chr - čaj a bez rumu blbec blbec". Tak byla zhodnocena moje první veřejná přednáška jak asi dopadne ta poslední? Na studiích v Praze Když uplynuly ty nejkrásnčjší prázdniny z celých gymnazijních studií, přicházel podzim a s nim příprava na vysokou školu. Odjížděl jsem do Prahy vybaven košem s prádlem a jídlem, v kapse obnos 300 Kčs a s naučením, jak pilně studov al práva (jak si otec přál). A skutečně jsem se dal zapsat na práva, ale po 3 týdnech jsem shledal, že toto studium (když už jsem nešel na přirodní vědy) mě neuspokojuje a dal jsem se přepsat na lékařství S jistými obavami jsem to otci napsal, ale dostal jsem opravdu krásnou odpov ěď že s tím souhlasí, že je to moje budoucnost a že musim studovat pilně a v terminech dělat zkoušky. Přes den byly přednášky a cvičení, pak učení ve studovně Spolku mediku (tam bvlo v zimě teplo). Na oběd do menzy ve
Spálené nas chodilo několik až na poslední šichtu, před 4 hodinou ľ o dávali dost přídavků, takže takový oběd byl velmi často už i večeři. A pak jaro, první jaro v Praze, bylo kouzelné. U prvních zkoušek to bylo napínavé, zv láště biologie Pan profesor Růžička byl přísný examinátor, dnes by chom řekli, že dělal přijímací probírku. Zkoumal nejen vědomosti, ale i pohotovost v myšlení. Napf dával záludnou otázku z eugeniky co se stane, když se zkříží černá a bílá slepice*' Ten, kdo se pokoušel aplikovat pravidla mendelismu, zhola neuspěl, neboť odpov éď měla znít: nestane se nic, protože se nemohou křížit slepice Kyziolog profesor Mareš byl jedním z těch univerzitních učitelů, kteří svým pedagogickým působením a svou osobnosti dokázali ovlivňovat své posluchače Váženy pán se stříbrným vlasem a plnovousem, zlatým skřipcem, pečlivé v černém oděný, klidně a rozvážně vy kládal látku. Přednášel fy ziologii a s ni nás učil způsoby dialektického my šlení Proto byly jeho přednášky velmi poutavé: napřed rozvinul teorii tak logicky, že nám vše bylo jasné, ovšem jen do té chvíle, než ukázal jeji slabiny, a tedy neudržitelnost. Jako antitezi postavil dalši teorii, zase nám to bylo jasné a zase ji dokázal argumenty prorazit, a tak upravil prostor pro výklad vlastni, vítalistický. Výklady byly názorné, provázené experimenty A což teprve když Mareš z výkladu o fyziologii přešel na filozofické úvahy, čímž ukazoval, že vše souv isí navzájem. Když rozebíral některé očividně jednoduše a mechanicky 79
pojaté teone. dokládal : „Kdo nezná hlubší souvislosti, snadno si všechno výloži, neboť, pánové, védomosl ví vše, neznalému vře i je vše jasné A pamatujte si, pánové, prav da je nakonec vždycky jednoduchá a samozřejmá: když někdo snáší spoustu důkazů na podporu své teze, pak je to s jeho pravdou podezřelé, potřebujete-li tolik podpíráni," Histologii zkoušel profesor Wolf velmi přísně Když někdo uměl teorii a nepoznal třeba jen jeden ze tři mikroskopických preparátů, už měl reprobaci Teorii jsem zvládl, dva ze tří preparátů jsem bezpečně poznal, jen u toho třetího jsem nevěděl, jsou-li to Hassalova těliska (brzlik) ěi Malpighická těliska (slezina) A tak jsem začal opatrně .Je to orgán s vazivovou t unita pro pria" - do toho Wolf netrpělivě „Tak ry chleji, jaký je to organ'1" A já pokračoval „Uvnitř je lymfadenoidní tkáň," - Wolf byl ještě netrpěliv ější „a v ni se nachazcjí útvary upominajici na Malpighická tělíska" - tu se Wolf zachmuřil a já zhodnotiv situaci doložil: „Ovšem v našem případě jsou to těliska Hassalova, tedy je to brzlik" a na tohle jsem si vysloužil výtečnou. Poslední dvě zkoušky byly obvykle soudní lékařství a hygiena. Ty se dělaly hned po osobnim představení na děkanátu už časně zrána. Bylo to v lednu, ještě skoro noc, hvězdy svítily, mrzlo a my šli ke zkouškám. Profesor Slavik býval ráno nevrlý a zdálo se, že mu zkoušeni nedělá valné potěšeni. Danou otázku jsem náležitě rozvedl a ještě jsem ani neskončil, když mi pan profesor řekl: „Dost a pama80
tujte si. Že v šade a ve všem můžete básnit, jenom ne v soudním lékařství - a ven." Nechal mne v Sak projít. Na hygieně to začalo hezky, ale pak se to zvrhlo. Byla nás malá skupinka, asi šest, a šli jsme se představu. Pan profesor se na nas kose, nikoli však nepřívětivé podíval, a když slyšel mé jméno, zatv ářil se dost vlídně (můj bratr byl u něho krátký čas asistentem) a své vlídnosti dal průchod otázkou „Tak teda taky pan Sovák? No dobře, a z čeho jste studovali?** Přirozeně, že nikdo už nestudoval ty tlustospísy Kábrhelovy, když existovaly stručné archy, obsahující asi jen 200 stránek petitu Kromě toho byly ještě jedny obsoletni archy o 40 stránkách řídce a velkým pismem psané Nebyla by to pravda, kdybych řekl, že jsem studoval z Kábrhela, a tak jsem si dovolil skromně šeptnout: „Z archů, pane profesore." Na to pan profesor se poněkud zklamané zasmušil, toho si však nevšiml za mnou stojící ngorózant Pepík Dv ořáků a ten chtěje těžit ze situace pro mou osobu zdánlivě příznivou, rázně doložil: JL těch malejch, pane profesore!" Pan profesor vydal neartikulovaný zv uk, načež jsme všichni ry chle opustili místnost. Za chvíli byl exámen. a byly to Lipany - já sotva vyvázl. Za studia na medicíně to bylo s prázdninami jiné. V druhé polovině studia, tj. po 3. roce, se o prázdninách jezdilo na medicínskou praxi. Býval jsem nejprv e u bratra Slávka, byl tehdy ordinářem pro internu v nemocnici ve Vysokém Mýté, Nezapomenutelný byl pan primář Jeništa, chirurg. Na izolaci v nemocnici měli pacientku
- mladou ženu, která měla záhadne teploty a příznaky, zkrátka stonala tam zatím bez diagnózy. Pan primář byl pozván ke konzultaci a my, houf mediku, šli za ním, co tomu asi řekne A už od dveří, nabrav vzduchu do nosu a zahleděv se na nemocnou, pan primář se projevil ..Ale, pánové, to je přece ty fus". A skutečně, specifické zkoušky prokázaly, že se pan primář nemýlil. A nejen to, pan primář nam pak ještě vykládal, co v šechno se dá v lékařské praxi poznat čichem Inu. dřívější praktikové museli spoléhat víc na své smysly a úsudek než na výsledky laboratorních zkoušek. Po absolutoriu jsem byl na praxi v nemocnici v Mukačevé na Podkarpatské Rusi Tam byl docela jiný, zvláštní svět, který' se mi tam otevřel. I když jsem to v iděl jenom očima špitálu, či snad právě proto, působila na mě otřesně ta strašná bída drobných lidi z Polonin i chudých židov ských rodin. Nezvyklé by lo pro mé zařízení v nemocnici - zv lášť kuchyně - košer, zv lášť operační sál a nástroje košer, i léky košer - pro židovské pacienty Ředitelem nemocnice byl laskavý, rozvážný internista dr Pejše, který požíval velké autority i mimo nemocnicí. Při vizitě např. zjistil neoperabilní rakovinu u starého bači z Polonin, pohladil staříka a šeptnul vedoucímu odděleni: „Nešetřte Mo!" (morfiem) Ta nemocniční praxe v Mukačevě mi dala nesmírně mnoho - na zkušenostech medicínských, na té nádheře přírody i bídě lidi, na poznáni, jak přes hory přešla staletí a nechala minulost netknutou.
Náš ročník na studiu lékařství byl zpočátku dost početný By lo nas na tři sta, ale končilo nás jenom asi sto Na klinice Leta 1931 až 1940 jsem strávil na otorinolaryngologicke klinice UK ve Všeobecné nemocnici v Praze. Jak jsem se tam dostal0 Přece už za studu, když jsme chodili na přednášky do otonnoiary ngologického ústavu, úplně jsem si tento obor zoškiivil, (jev il se mi jako obor zaplivaný a usmrkaný ) a tíkal jsem si, kdyby se nic jiného nenašlo, lak na tohle určitě nepůjdu Odříkávaného chleba nejvíc. Tedy nikoli cílevědomá snaha a predestinovaná záliba pro obor, ale nahoda a konstelace. Ještě před vojnou jsem potkal na Karláku kolegu ze studií. Zastavili jsme se na kus řeči a mezi jinými mi pov ídá: J o , tak mimochodem, dostal jsem nabídku jit za asistenta na nějakou foniatrii, ale mně se tam nechce, já už mám misto na očním v I Iradci Nešel bys tam místo mě?" Uvažoval jsem takhle: Co budu dělat po vojně, ne v im, snad praktika, nebo někde v pokladně, samozřejmé, že se do Prahy nedostanu. A tak co kdy bych tohle zkusil. Byla lo příležitost zůstat zatím v Praze, Když se mí to nebude líbit, odjedu jinam, stejně jsem ze studii žádný semestr neztratil. Řekl jsem. „Tak já bych to mohl udělat, doved" mé tam, když tam máš známé." A takhle jsem se dostal k předběžnému představeni u docenta Seemanna, vedoucího foníatrického oddělení. Tam, po důkladně probrané anamnéze se domluvilo, že po skončení vojny přijdu a dál že se uvidí. Přišlo se a uvidělo 81
se to tak. že jsem byl jenom jeden měsíc hospitaniem a hned nato jsem dostal asistentské místo A lak to bylo. zapadl jsem tam na léta a zvykl si i na ten obor O pacientech na klinice se vedly obvyklé záznamy Mnohé věci se však do chorobopisu nedostaly, a to leckdy prav é ty nejzajímavěji! Měl jsem službu v ambulanci. K večeru přišel v doprov odu své manželky pacient, statný muž, s tím, že spolkl chrup a ten že mu uv ázl v krku Při skiaskopii bylo vidět, že homi chrup s kovovými háěky sedi pevné ve vchodu jícnu. Zatímco nahoře sestra připravovala náležitosti k extrakci, dole na ambulanci jsem spreji umŕtvoval hltan lemnc kapičky anestetika podráždily sliznici, pacient se silně rozkašlal a v tom mu onen chrup vy létl z úst ven. Návštěvník, už ne pacient, ruče sebral chrup, obratně jej nasadil do úst a uznale mi poklepal na rameno „Voní maj na to fajn vodičku, ta prima táhne." a spokojen opustil ambulanci Ani sluchové zkoušky nebyly vždy nezajímavé kromě vyšetření hlasitou a šeptanou řečí se tenkrát určoval tónov ý rozsah sluchu ladičkami. Vyšetřoval jsem sluch jednoho pacienta. Byl to člověk starší, menši postavy, oděný v lesnický oděv a vyznačoval se kromě bohatého plnovousu blýskavou pleší. Seděl na stoličce a já mu zkoušel ladičky .jež jsem jako obvykle rozezvučel úderem o prsty druhé rukv Když jsem přikládal ladičku C4, která je sice mala, ale zato dost masivní, takže vyžadovala silný úder, rozezvučel jsem ji nějak důkladné, že se zastavila až na hlavě vyšetřov aného. S hrůzou jsem viděl, jak 82
po tom nechtěném úderu zrovna uprostřed pleše naskakovala boule Snažil jsem se zachránit situaci Zatlačoval jsem palcem bouli a křičel nedoslýchavému do ucha: „Sly šel jste něco?" A on jaksi rozpačitě odpověděl „Ani ne. ale ve vočich se mi zablejsklo " Na občasné zkoušeni sluchu, přesněji řečeno hluchoty, docházel jeden muž z venkova, takový venkov ský písmák. V naději, že snad ještě někdy bude slyšet, si dal vyložit nalez, podumal a pak se zeptal: „ l ak tedy bubínky pry č, kůstky pry č, všechno vyhnilé, no a co slimák? Slimák je v pořádku?" Ten ovšem taky nebyl v pořádku a onen muž se naučil bezv adně odezírat, tak v irtuózně, že jsme si jej objednávali k efektní demonstraci studentům už od dveří ambulance na veškeré otázky odpovídal, živé konverzoval, pokud viděl na obličej mluvícího. Na otázku „Domluv ite se s každým?" odpověděl: „S každým, ale nesmi mít fousy. Jak má fousy, tak se s ním nedomluv ím." Studenti to brali jako vtjp, pokud se nemohli přesvědčit, že šlo o praktickou hluchotu. To bylo dávno, asi tak v r. 1935. Magistrátu hl m Prahy náleží ve světě primát za to, že obohatil v r, 1940 školní zdravotnictví službami odbornými. Byli jsme tři: dr. Apetauer pro obor dětské psychiatrie, dr. Fafl pro obor oftalmologie a já pro otorinolaryngologii a foniatrii. Chodili jsme ponejv íce společně vyšetřovat školní mládež na školy v nejrůznéjších částech Prahy. Jako školní lékař jsem pokračoval v konziliárni službě v ústavu pro hlucho-
němé Chodil jsem tam skoro 13 let. Byly tam řádové sestry a ředitelem by l kněz, svobodomyslný, dobry odborník, kultivovaný člověk Zpočátku jsem „úřadoval" na konci dlouhé chodby Zde mi pan správce přtdéiil židli u okna, a tak jsem mohl pozorovat a 2aži\ at ten tajuplný klid. který ve vzpomínkách připomíná Kafkův Zámek Nevim, zda už někdo vy zkoumal, jak to, že se při tomto způsobu úřadování vykonalo tolik práce. Vše bylo hotovo včas. bez spěchu a bez udýchanosti Tiha okupace dolehla i na fy zikát Jednou z pohrom, které přišly na úřední lékaře, byly pov innosti CPO (civ ilni protiletecká obrana). Tuhle službu řídil pan rada Vokáč shodou okolnosti by l mezi prvními obělmi únorového náletu na Prahu To byl ten pan rada, který seznámiv se se mnou, řekl: J o , tak vy učíte lidi mluvit? Tak kdybyste je mohl naučit říkat pravdu!" Jako školní lékař, byť odborný, jsem musel také z něčeho živit rodinu. Jako ostatní úřední lékaři, založil jsem i ja vlastni ordinaci. Osvědčilo se mi to, co jsem poznal už z ambulantní praxe na klinice, že totiž z veškeré diagnostiky má největší cenu rozpoznat, zda pacient chce stonat, či zda chce byt zdráv, a podle toho se řídit. Měl jsem praxi dvojí specializace: otorinolaryngologie a foniatrie. Ovšem v dobře informovaných kruzích se tehdy řikalo, že specialista je takový lékař, který' všeobecnou medicinu dávno zapomněl a svůj obor se do smrti nenaučí - tím spíš to pak mohlo být šité na tuplovaného specialistu. Proto jsem si vážil a cenil to. že
už v předešlých letech jsem měl příležitost poznat praxi všeobecnou, hlavně praxi venkovskou. Svérázná byla tehdy hygiena venkova Ve funkci obvodního lékaře jsem měl i pov mnost kontrolovat protiepidemická opatřeni V seznamu infekci v obvodě byl případ spály ve vsi, už ne v im které - dost daleko od města, l ak jsem se tam zajel podívaL Našel jsem stavení, vejdu a zeptám se: „Vaše holčička má spálu' Máte ji izolovanou „Samozřejmě je izolovaná, dali jsme ji hned vedle do cimry " Vešel jsem tam a dívka nikde Ptám se, kde je? A vy světlení „Ona tu teď není, ona šla s dětmi do lesa na jahody." Vysvětluji: „Prosím vás, na jahody teď, když se loupe, když je v tomhle období spála nakažlivá, lo se nebojíte, že se může něco stáť'" A odpov ěď byla více než svérázná „To my se zaseje nebojíme My ty jahody stejně nejíme, my je prodáv áme do města." A tak se dělalo na obvodě všechno - malá chirurgie, dětské, zubní, porodnictví, psychiatrie. soudní - zkrátka co den dal. Praxe specialisty ve vlastni ordinaci už neby la tak dobrodružně rozmanitá jako praxe na venkově. Nedá se však říci, že by byla jednotvárná a nezajímavá Poskytovala přece jen dost zajimavosti, asi tak, jako když se ptali pošťáka, není-li to příliš jednotvárné pořád jen razítkovat ty dopisy a on řekl: „Vas hajst jednotvárné - přece máme každý den jiný datum." Skončila válka Sotva jsem vylezl z ošetřovny krylu pod Staroměstskou radnicí, kde jsem konal s dr Melicharem službu, poslušen výzvy lékařům, odjel jsem 83
do Terezina Už při odjezdu jsem se setkal s Karlem Holubcem, a tak jsme jeli spolu a spolu obsadili vojenskou nemocnici u Terezina „Na Krétě" Začátky logopedie 1946 habilitace ze speciální pedagogiky 1948 založeni Logopedického ústavu 1960 - zrušení Logopedického ústav u Na fyzikalé byla nejdřív židle na konci chodby , pak ještě stoleček, potom ambulance, z ni školní ainbulatonum, kde jsme se střídali, a nakonec zásluhou pana docenta Proška a kulturního referenta Václava Jaroše z toho vznikl ústav. zvaný logopedický Nějaký čas trvalo, než se našly vhodné místnosti. Bylo nám všem, jak jsme postupně nabývali na počtu, dobře a udělalo se lam moc užitečné práce i v celostátním rozsahu v té nejlepši pohodě i pospolité zábavě. Škoda, a opravdu je co litovat, že ten prosperující ústav byl z nepochopení míšen. Četní pracovníci ústavu se zasloužili o budováni a rozvoj čs. logopedie. Ředitel v. v. Hula pracoval v poradně pro nedoslýchavé (pozdějším audiologickém oddělení). Usilovným jednáním vymohl přidělování sluchadel nedoslýchavým. Z ústavu jsme organizovali detašov ané poradny pro nevy řečné děti ve školách, v nichž pracovali učitelé, jež jsme speciálními kurzy pro tu Činnost připravovali. Když se to osvědčilo v Praze, museli jsme vytvořit podobné zařízeni i mimo Prahu. Tak vznikla celostátní organizace logope84
dické péče /počátku jsme jezdili sondovat organizační schopnosti v krajských městech Nebylo to tak zcela jednoduché, přicházeli jsme s věci novou, dosud ne dost známou. V jednom univerzitním městě jsme byli jako i jinde - předem ohlášeni z ministerstva školství: instruktáž o logopedii, pozvat inspektory, učitele škol, školní lékaře, zajistit návštěvu v jedné škole Na tamnim školském odboru pouvažovali, co ta logopedie má být, a poradu vyvedl z rozpaků hlas referenta: „Tak ať si pro jistotu umyji nohy " (Popletl si totiž pojmy pedie a pes - noha.) Ale ještě po několika letech - také ve městě s lékařskou fakultou se stalo toto Účastnici kurzu chodili na společné obědy do fakullni jídelny U vedlejšího stolu sedící mladý lékař byl zvědavý, jací lidé to přicházejí, a druhý lékař mu řekl: „To jsou přece ti logopédi." A ten první se zeptal: „A co to je?" Odpověď „To já nevím, zeptej se kuchařky." Ta jim ochotné řekla: „No přeci to jsou tí přes řeč." Mladému lékaři se to náhle vyjasnilo: „No to je přeci jasné: logos - řeč, pes - noha, to jako že si šlapou na jazyk." Tak to bylo ještě před 30 lety, dnes už skoro každé školní dítě ví, co je to logopedie. Při tomto putováni za logopedií jsme zažili mnoho pěkného, veselého, bylo dost příhod komických, někdy však i nepříjemných a trapných. Ale to už tak bývá - líc a rub Poznali jsme mnoho dobrých a spravedlivých lidi, mnoho „zapadlých vlastenců", nadšených pro vědu. Skoda, že všechny ty zkušenosti a poznatky nebyly sepi-
sovám. V úředních zprávách zachyceny nejsou. / a protektorátu jsme se horlivé připravovali na očekáv ané doby poválečné. DélaJy se plány na intenzivní péči o mládež rúznč postiženou Spiritus rector v tom byl dr Šlampach, tehdy zemsky inspektor Ale protože jeho plám byly přiliS rozmáchlé, nezůstalo z nich téměř nic Profesor Hála měl se mnou své úmysly Připravil návrh na mé jmenovaní na filozofické fakultě. To bylo počátkem roku 1946 Právě v tu dobu jsem byl volán na ministerstvo školství Přednosta ministrovy kancelaře mi důvěrně sdělil, že ministr zamýšlí jmeno\at mé přednostou budoucí ušni kliniky v Plzni. Ačkoli by to bylo velké v j znamenáni, vyžádal jsem si par dni na rozmyšlenou Rozmýšlet nu večer pomáhali u mě dva moji přátelé - chirurg Karel Holubec a básník Vítězslav Nezval Probírali jsme to ze všech stran a věc shrnul Nezval. „Vždyť je to jednoduche uši dlabat, to se může naučit každý , (zamlčuji další jeho výraz), ale na takovéhle věci, jako jsou ti hluchoněmí, slepí atd., na to se musí najit extra trhlej člověk. A lakových moc neni. Zůstaň při tom." A tak při tom zůstalo 1950 - mimořádný profesor UK A tady se Aeskulap, stále mne doprovázející. dostal se mnou na rozcestí: jedna cesia ukazovala směr univerzita Pedagogická fakulta a původní cesia šla stále rovně směrem k lékaŕsrvi, I když jsem odbočil na Fakultu pedagogickou, Aes-
kulap tradičné šel se mnou - obě cesty se spojily v jediný souběžný směr. V praví to vy padalo tak, že se vytvořila symbióza Logopedického ústavu (zařízeni školního zdravotnictví) s pedagogickou fakultou, a to s oborem, kteremu dlouho nemohli najít jméno Nejdříve to by la pedopalologic, pak defektologie a nakonec speciální pedagogika. Logopedický ústav sloužil jako vědecké i edukační pracoviště fakultnímu oboru. Defektologie byla na fakultě zpočátku jen jako ten Nerudův slamník: kam s ním? Vždyť to byli nejdřív jen dva interní pracovnici (ostatní byli externí) a ti byli přeřazeni ke katedře pedagogiky a pak ke katedře psychologie Třebaže jsme prodělali čelne dialektické zvraty na univerzitě od pedagogické fakulty přes Vy sokou školu pedagogickou. Vyšší pedagogickou školu (přitom ta vyšší by la nižší než vysoká). Ústav dálkového studia, přes pedagogické instituty zpátky k j>edagogické fakultě, zůstávali jsme v Kaprové ulici díky Logopedickému ústavu Snad si dá v budoucnu někdo práci vypsat, co v šechno tento ústav ve vědě znamenal, co se v něm vykonalo, kolik lidí v něm a z něho našlo existenci, co přinesl pro společnost i jak vy rostl mezinárodně - ale těžko se najde někdo, kdo by dokázal zachytit a vypsat pracovní elán, pracovní souručenstvi, ovzduší prosycené lidským humorem i břitkým vtipem. 1962- doktorát věd - udělen Československou akademií véd 1966 - řádný profesor PF UK 1970 - penzionován 85
Epilog Pti uprav ováni tohoto textu se vybavovalo ještě mnoho příhod a zažnkú, ale co je to platne. Čas je sice neomezeny, ale za to velmi omezený prostor, určující rozsah Proto končím sva vvprávčni Léta běží v áženi, a ten čas, co mi ještě zbyv a, nechť ztlumí nostalgii milými vzpomínkami a hřejivými pocity v chladu pliživ eho osamocení, jemuž dosud bráni četné přátelské vztah) dobrých lidi Občas se dostanu do rodného města Nejprve zajdu na hřbitov k rodinnému hrobu, k hrobu pana učitele Kolafy, kamaráda kicka a jiných; na křížích čtu jména mrtv ých a vybavuji si živě Všechno je jinak a jiné Hřbitov se ruši a stěhuje se ke křižku nad Kryslemi Skaly li zlého víra jsou opuštěné, nikdo tam už nechodí, cesta po stráni je úplné zarostlá I ty lesy se změnily, staré stromy jsou vykáceny, mladé dorostly Jen ty skáh nad Lužnicí zůstaly a zdola huči jez jako kdysi dáv no, kdy voněly straně a nad lesy visel měsic. Ulička mého dětství se zmodernizovala, ale aspoň ten výhled na věžičky sv Michala zůstal Jak je to dávno. co jsem slyšel ty bechyňské zvony naposled! Vybavuje se mi idylické náměstí kdvsi \ zimě. provoněné čistým bílým sněhem, prostředkem náměstí jedou saně, koně s rolničkami, a po ujeté silnici ve sluníčku pobíhaji chocholouši - to všechno bylo. Je to velký dar života, co v paměti zůstalo. S léty se mnohé vy-
86
rovnalo, usmířilo, prebolelo Je to tak dobře. Rád znovu a znovu vy hledávám idylická zákoutí rodného města, rad se vracím do jižních Čech, v tu zemi krásnou, zemi milovanou, abych vzdal díky za v še. co mi život dal Vážený čic-naři. pokuste si představu drobnou postavu v klobouku s převlečnikem přes ruku Šaty vždy s vestičkou Samozřejmě s ladicí kravatou a košili V kapsičce vesty „cibule na řetízku", kterými občas sledov al ubíhající čas Dokonalý gentleman, vysokoškolský profesor! Nebudeme mít to štěstí zúčastnit se jeho přednášek Nechal nam zde však nepřeberné množství písemných sděleni Až je budete pročítat, učit se z nich, vzpomeňte si na něho, živého Dělal vše i pro vás! Prof MUDr PhDr Miloš Sovák. DrSc . zesnul po zákeřné nemoci v nedožitý ch 85 letech, 29 9. 1989 V 18,30 hod naposledy klidně vydechl, ph posledním pohlazení, stisku ruky se usmál., oči však již hleděly lam, kam my zatím nedohlédneme. Těžký, přetěžký boj. o kterém věděl, že je prohraný, byl u konce. Den před smrti se sám oholil, mozek bezchybně fungoval, byl plný optimismu. 1 lov oři I o tom, že by rád pozdravil všechny své přátele, pokud někomu ublížil, aby mu odpustil, neučinil tak vědomě Všem přál zdrávi, pohodu, vše dobré Prosil, abychom si někdy vzpomněli a zejména pokračovali v jeho dile.
Organizační činnost profesora Sováka Prosadil a zajistil celoštátni poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu, bezplatne přidělováni sluchadel Československo se zařadilo na čtvrtém místě ve světě, kde tato akce probíhala Z jeho podnětu byla zřízena škola pro nedoslýchavé a Škola pro vadně mim ici Založil Českou logopedickou společnost Organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hl města Prahy, stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě l/niveráty Karlovy O jeho pili, svědomitosti, organizačním talentu, obětavosti a představě o rozsahu činnosti svédči následující neúplný přehled (čerpáno z pozůstalosti od r ! 94 5 1974) 132 přednášek lékařům a dalším pracovníkům ve zdravotnictví 13 3 přednášek pedagogům, psychologům, veřejnosti 134 instruktáži, školeni, doškolováni v logopedických kurzech s šesti až dvaceti hodinovým i přednáškami 135 vystoupení v československém rozhlase (řada z nich nebyla vůbec publikována a snad dnes nejsou ani zachována) Místa, kde přednášel (neúplný výčet): Praha, Ústi n. L„ Plzeň, České Budějovice, Prachatice, Pelhřimov, Ostrava, Kroměříž, Chrudim, Přerov, Liberec, Uherské Hradiště, Karlovy Vary , Litoměřice, Gottwaldov (Zlin), Trutnov, Teplíce, Rumburk, Jablonec nad N., Benešov, Be-
roun. Vyškov, Brno, Jihlava, Znojmo, lábor, kladno. Příbram, Písek, Děčín, Hořovice. Doksy, Olomouc, Liblice. Cheb, Fulnek, Most, Česká Lípa, Telč, Chomutov, Novy Bor, Havlíčkův Brod, Třebíč, Žatec, Domažlice, Kralupy n Vltavou, Mariánské Lázně, Pardubice, Uhersky Brod, Železnice. Týn nad Vltavou, Bělohrad, Český Krumlov, Luhačovice, Bechyně, Litomyšl, Vysoké Myto, Košumberk,... Od roku 1951 decentralizoval akci při děiováni sluchadel i na Slov ensko a téhož roku zahájil přípravu logopedických asistentů pro organizaci logopedické péče na Slovensku kurzem v Bratislavě Následovaly dalši kurzy a semináře v Košicích, Kremnici, Prešově, Medzilaborcich. Trenčíně, Žilině, Liptovském Mikuláši, Ružomberoku, T renčanských Teplicích, Martině. Trnavě. Banské Bystrici. Topolčanech, Lev oči, Michalov cích, Piešťanoch, Novém Smokovci, Galanté. Nových Zámcích,., často opakovaně... Podle souhrnu, který byl k dispozici za období 1951-1974, přednášel a byl spoluorganizátorem ve 24 zakladnich logopedických kurzech, 15 doškolovacich kurzech, skutečné od Bratislavy po Prešov. Této činnosti věnoval mnoho let i svoji dovolenou. Na Slovensku stejně jako v Čechách a na Moravě přednášel nejen učitelům, ale i pediatrům, školním lékařům, psychologům a docela i Ukrajinskému pěveckému souboru v Medzilaborcích. Byl tak osobně znám ve čtyřiceti slovenských městech či pracovištích. 87
Do detailů |im propracovaný, připravený, konsultovaný návrh organizace celostátní logopedické péče uvedl v e skutečnost. Vše zorganizoval, získal kvalitní spolupracovníky po celé republice od Chebu až po Humenné. Československá speciální pedagogika, a z ni zejména logopedie, patřila k celosvětové nejpropracovanějšimu oboru, právě jeho zásluhou. Nelze opomenout propagační činnost profesora Sováka v zahraničí Jeho nedoceněnou zásluhu o propagaci našeho vědeckého pojetí pedagogiky, speciální pedagogiky a vůbec Československa S obdivem už jen můžeme žasnout, že to. co dokázal na přednáškách a ve svých v v stoupeních v jazy ce českém, stejně znamenitě a s velkým ohlasem přednáší i v němčině či angličtině Ve volných chvílích si čte v originále latinské či řecké klasiky Jeho dilo, československou speciální pedagogiku a zejména logopedii, znají a využívají odborníci v Polsku, v Německu (v bývalé NDR i BRD). Rakousku, Dánsku. Velké Britanii, ve Švédsku, Jugosláv ii. Bulharsku, Spojených státech amerických, v bývalém Sov ětském svazu, Švýcarsku... Čtyřicet šest pozv áni a přednášek mimo republiku je toho dokladem V roce 1957 uspořádal v Praze mezinárodní defektologickou konferenci, založil Mezinárodni komitét pro spolupráci v detektologii, v roce 1962 uspořádal Sympozium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, v roce 1989 se podílel na přípravě Mezinárodního 88
kongresu IALP v Praze, kde měl být jeho čestným předsedou Pro nemoc se už bohužel kongresu nemohl osobné zúčastnit Stejným dokladem je pohled na jeho odbornou korespondenci Dopisoval si s v ědci i praktiky Polska, Belgie, Jugoslávie. Maďarska, Švýcarska Rakouska, NSR, NOR, Dánska, Anglie, USA, ale i Austrálie. Kuby, Iráku a třeba i Venezuely. Ojedinělým výrazem úcty žijícímu vědci i poděkováním za dlouholetou spolupráci byla jeho jménem nazvána škola pro vadně mluvící ve Stotzheimu u Kolína nad Rýnem Edukační činnost Sov ák v ědec a učitel s obdivuhodným rozsahem vědomostí, odborných znalostí a všeobecným rozhledem Jeho vy stoupeni kdekoliv na univerzitách u nás i v zahraničí, přednáškách pro učitele, zdravotníky, rodiče, psychology, vědce, studenty byla vždy vysoce fundovaná, aktuální, atraktivní, živá a vždy náročná. Hovořil tichým hlasem, který nutil k maximální pozornosti, klidu a soustředění. Nikoho při svých vystoupeních nenechal zahálet, jeho dotazy nutily ke spolupráci, přemýšleni, k následnému studiu. Uměl spojovat teorii s praxi, minulost se současností, výuku s konkrétním životem, s filozofií, dialektikou, kterou znamenitě ovládal. Uměl spojovat vědu i s úsměvem, znal tajemství, jak ji přiblížit posluchačům. O kvalitě jeho přednášek, znalostech, paměti, moudrosti i humoru lze popsat řadu stran.
Publikační 6nnost prof Sováka Profesor Miloš Sovák byl i nesmírné publikaéné činný Přehled, ve kterém autor neručí za úplnost a uvítá všechny doplňky. to dokazuje
•
•
•
•
•
•
•
•
Monografie skripta, uóebntoe příručky (redakčné neupravováno) Hlas, řeč, sluch (společné s Boh Hálou) 1. vyd. Unie, Praha 1044 2. vyd. Praha 1947 3 dopl vydáni, Praha 1955 4. vyd SPN, PRAHA, 1962 vy sokoškolská příručka Kmitáni hlasivek ve svétlc lary ngostroboskopie Čs. akademie véd a uměni, Praha 1945 Stroboskopický výzkum hlasové pathologie Čs. akademie věd a uměni, Praha 1945 Otiatrie a foniatne ve službách školního lékařství Thom. sb přednášek, č 241, Praha 1947 Poruchy sluchu, poruchy řeči Výzkumný ústav zdravotnické osvěty, Praha 1953 Reedukace sluchu ve sv ětle učeni I P Pav lova (s kolektivem) Thom. sb. předn, č. 324, Praha 1954 Defcktologie obecná 111 1. vyd. SPN, Praha 1955 2. vyd. přepracované SPN, Praha 1958 skripta Defektologie speciální-logopedie, 1. část 1. vyd. SPN, Praha 1955 2. vyd přepracované SPN, Praha 1958 - skripta
• Výchova leváků v rodině 1. vyd SPN, edice Rodičům o výchově děti. Praha 1958 2 vyd SPN, Praha 1961, rozšířené 3 vyd. SPN. Praha 1963, rozšířené a upravené 4 vyd SPN, Praha 1972 5 vyd. SPN, Praha 1973 6 vyd. SPN, Praha 1979 7 vyd. SPN. Praha 1984 • Defektologie obecná Somatologie (s MUDr Pavlovou-Zahalkovou) 1 vyd. SPN, Praha 1958 + dotisk 1961 skripta • Nárv s defektologie 1 vyd SPN, Praha 1958 skripta • Defektologie obecná - propedeutika I. vyd SPN, Praha 1959 skripta • Výchovné problémy leváctvi SPN, edice Na pomoc učitelům, Praha 1960 • Úvod do defektologie propedeutika dotisk. SPN, Praha 1961 skripta • Somatopatologie pro dálkové studium na Pedagogickém institutu (s MUDr Pavlovou-Zahalkovou) 1. vyd. SPN, Praha 1962 sknpta • Lateralita jako pedagogický problém Univerzita Karlova 1962 • Logopedická péče ve zv láštni škole (s kolektivem) 1. vyd. SPN, Praha 1965 • Stati o reedukaci sluchu (s kolektivem) SPN, Praha, 1978 • Logopedie 89
(s kolektivem) vysokoškolská učebnice, SPN, Praha 1965 2. vydáni SPN. Praha 1971 - upravené 3. vydání SPN, Praha 1974 - upravené Metodika výchovy lev áků SPN. MSK účel nakl. Praha 1966 7. vydaní SPN 1986 Pädagogísche Probléme der Lateralität Verlag. Volk u. Gesundheit, Berlin, 1968 Metodiski prinčnik za logopedski rad u spec Skolí Savez društava defektologn Jugoslavíje, Beogad 1969 Metodika vospitanija levaka Savez društava defektol Jugosiav ije, Beograd 1%8 Vaspitni problemi tevorukosn Sav remska škola, Beograd 1962 Lehrbuch der Logopädíe (s dr Beckerem) I. vyd. VEB Volk u. Ges., Berlín 1971 2 vyd Berlin 1975 1. vy d. Lizenzausgabe BDR. Kčln 1975 3. vyd Berlin 1984 Somatopatologie (s MUDr Pavlovou-Zahalkovou) 1. vyd SPN, Praha 1966 2. vyd. SPN, Praha 1970 - doplněné Nárys speciální pedagogiky - vysokoškolská učebnice 1. vydání SPN, Praha 1972 2. vydání SPN. Praha 1974 3. vydání SPN. Praha 1977 4. vydáni SPN, Praha 1980 5. vydání SPN, Praha 1983 6. vydání SPN, Praha 1986 90
• l v edení do logopedie vysokoškolská učebnice 1. vyd SPN, Praha 1978 2 vyd SPN. Praha 1981 • Logopedija(s dr Beckerem) Medicína, Mostar 1981 • Logopedie - vysokoškolská učebnice L vyd. SPN, Praha 1978 2 vyd SPN. Praha 1981 • Elementárni logopedická diagnostika, terapie a prevence SPN, Praha 1979 • Levorukédité Odd. zdravotní výchovy. Ú N / NVP, Praha 1979 • Logopedie předškolního v ěku 1. vyd. SPN, Praha 1984 2 vyd SPN, Praha 1986 3 vyd. SPN, Praha 1989 • Logopedie - didaktika a metodika Úvod I vyd SPN. Praha 1984 2. vyd SPN. Praha 1987 • Biologické základy učení 1. vyd. SPN. Praha 1985 • Logopedija (s dr Beckerem) Mcdicina, Moskva 1981 • Defektologický slovník - editor 1 vyd SPN, Praha 1978 • Výchova koktavého dítěte doma í ve škole L vyd. SPN. Praha 1988 • Učení - nemusí být - mučení i. vyd. SPN, Praha 1989 • ln margine, ČLS Praha - Beroun 1975, 1984 "
Přehled vydaných sborníků České logopedické společnosti pod vedením prof Sováka Československá logopedie Logopedie předškolního víku Mezilidská komunikace řeči v logopedické teorii i praxi L idský hlas v logopedicke praxi Palatopalie Balbuties Dyslalic Alalie Pracovní výchova defektnich dětí Poruchy hy bností mládeže Profil učitele děti vyžadujících zvláštní péči K aktuálním otázkám etopcdie a psychopedte Logopedie a komunikace Obtižně vychovatelná mládež Metodologické otázky logopedie Z teorie a praxe defektologie Aktuální problémy logopedie Pokrokové tradice a nové pojeti výchovy a vzdělání sluchově postižených
Publikované odborné články Časopis lékařů českých Praktický lékař Bratislavské lékařské listy Úchylná mládež Revue hluchoněmých Zdrávi lidu Náš rozhlas Škola a kultura Jednotná škola Hudební výchova Učitelské noviny Otázky sociálního zabezpečeni Gong Efeta Pedagogické rozhledy Československá stomatologie Nápravná pedagogika Pedagogika Práce invalidů Předškolní výchova Rodina a škola Československá pediatrie Československá hygiena Děti a my Otázky defektologie
91
