Úvod…………………………………………………1 S – K L U B…………………………………………..2 Velikonoce v jídelně………………………….…….…3-5 Cholesterol…………………………………….…......6-7 Střípky z aktivit…………………………………….....8 Na co se těšit…….……………………………….........9 Příspěvky uživatelů………………………….….….10-12 Křížovka………………………………………….….13 Velikonoční vystřihování……………………………....14
Bezpochyby nejvýznamnější březnovou tradicí jsou Velikonoce. Barví se vajíčka, pletou se pomlázky a začíná jaro. Stromy se pomalu zelenají a sem tam vykoukne z půdy nějaký ten kvítek. Velikonoce jsou opředeny spoustou krásných tradic. Neobejdou se bez vajíček a sladkostí pro děti a něčeho ostřejšího pro starší „šmerkustníky“. Peče se beránek a jidáši a pletou se pomlázky a chystají ozdobné stuhy na ně. Děvčata si vycpávají pozadí polštářem, aby nedoplatily na následky velikonočního mrskání. U nás v Domově Velikonoce neopomeneme. Tento rok nám byl dokonce přidán i nový státní svátek a to Velký pátek 25. března. Velikonoční pondělí poté vychází na 28. března. 27. března si nesmíme zapomenout posunout hodinky, protože začíná letní čas a ve dvě hodiny v noci posuneme hodiny o hodinu napřed tedy na tři hodiny, budeme spát o hodinu méně. S velikonoční výzdobou jsme začali již v únoru, mnozí z vás si jistě vzpomenou na vyfukování a barvení vajec a také pečení buchet z vyfouknutých vajíček. Protože ještě dlouho po Velikonocích se jedla vajíčka, informuje nás vrchní sestra o jedné důležité složce ve vajíčkách a to o cholesterolu. Od sociální pracovnice se dozvíte informace o S – K L U B U, který pořádáme jednou měsíčně od ledna 2016. Velikonoce se samozřejmě projeví i v našem jídelníčku a jak? To se dozvíte od vedoucí technicko/hospodřského úseku Hany Karlíčkové. Jaké aktivity jsme společně prožili a na které se můžete těšit, se také dočtete v našem zpravodaji. Děkujeme všem za poskytnuté příspěvky a přejeme příjemné počtení.
Seniorský klub, který pořádá náš Domov, má za sebou první dvě úspěšná setkání s veřejností a uživateli Domova. S – K L U B se konal 28. ledna a 25. února od 16:00 a kdo jiný ho mohl moderovat, než zdejší sociální pracovníci. Ti si pro Vás připravili dvě různá témata, která se prolínala celým setkáním. Na lednovém setkání se posluchači dozvěděli odborné zajímavosti z profese sociálního pracovníka, konkrétně informace o sociální dávce příspěvku na péči. Myslíme si, že se nám podařilo předat základní poslání této sociální dávky a posluchači již ví, na jaký úřad se mohou obrátit, pokud si chtějí o dávku zažádat, jaká je jeho výše a jak se posuzuje nesoběstačnost žadatele. S – K L U B není pouze o odborných informacích, ale také o zábavě. Proto jsme promítli dva krátké dokumenty o blízkém městě Litomyšli a jeho architektonických skvostech. Umělecká atmosféra z videí přímo nabádala k tomu, abychom předali informace o terapiích, které v Domově uživatelům poskytujeme. Jedna z těchto terapií se jmenuje Arteterapie, neboli "kreslení na hudbu", kdy jsme pustili skladbu od Bedřicha Smetany - Vltava. Na papír jsme poté přenášeli naše pocity a emoce, které v nás skladba vyvolala. Únorové setkání S – K L U B U se neslo v duchu poradenském. Mezi hlavní témata jsme tentokrát zařadili odborné informace o demenci a Alzheimerově chorobě, informace o diagnostických způsobech, jak nemoc rozpoznat a o způsobech, jak naši paměť trénovat. Zveme proto všechny seniory z Vysokého Mýta a okolních obcí, jejich rodiny a kamarády, aby s námi přišly sdílet příjemnou atmosféru a pomohli nám šířit vizi S – K L U B U. Pro více informací se ptejte sociálních pracovníků.
Veronika Vytlačilová
Když se řeknou Velikonoce, většině lidí se zřejmě vybaví pomlázka, vajíčka a volné pondělí. Proč se ale v názvu „Velikonoce“ skrývají slova veliký a noc? Co to má společného se svátky jara? S volným pondělím? Proč neříkáme třeba Vajíčkonoce? Nebo Jarovítanice? Proč zrovna Velikonoce? Název „Velikonoce“ v sobě nese starý příběh, který se odehrál před mnoha tisíci lety v Egyptě. Tehdy zde existovalo malé etnikum - Hebrejové (Židé). Ti po různých peripetiích jedné noci Egypt opustili, protože v něm nechtěli dále vykonávat otrocké práce. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká. Od toho pak vznikl název Velikonoce. Tedy tento svátek byl a je úzce spojený s myšlenkou svobody. O několik set let později na Velikonoční svátky, kdy si Židé připomínali opuštění Egypta, byl v Jeruzalémě ukřižován Žid jménem Ježíš. Tvrdil, že existuje nejen otroctví doslovné, ale i otroctví, kdy člověk dělá věci, které nechce a ze kterých si nemůže pomoci. Zároveň tvrdil, že zná cestu k tomu, jak poznat Boha osobně. Když se ho ptali, jak cesta poznání Boha vypadá, odpovídal, že on sám je cestou. Tvrdil, že kdo v něj uvěří, získá věčný život. Za tato slova byl nakonec ukřižován. Po třech dnech, ale vstal z mrtvých. Mnozí tvrdí, že se jedná o legendu, jenže prázdný hrob tehdy nezpochybňovala ani Ježíšova opozice, všichni se mohli přesvědčit, že v hrobě jeho tělo není. Navíc se ukázalo, že to, co o sobě Ježíš tvrdil, byla pravda – tedy že je Boží Syn a že dokonce má moc nad smrtí. Velikonoce tedy pro křesťany znamenají připomenutí Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání a díky této symbolice patří Velikonoce k nejvýznamnějším křesťanským svátkům v roce.
Důležitější než připomínka je ale význam Velikonoc. Tento svátek vychází na jaro, a proto někdy říkáme „svátky jara“. Možná, že někteří lidé cítí při návratu jara „novou mízu“, novou radost ze života, větší příval energie. Velikonoční poselství nám připomíná, že existuje ještě jiný život. Ukazuje nám, že kdesi hluboko v nás nosíme touhu po dokonalosti, kráse, lásce, porozumění, hodnotě a dalších úžasných vlastnostech. Problém ale je, že většinou narážíme
nikoliv na druhé lidi, ale - i když si to neradi přiznáváme, sami na sebe. Na svoje sobectví, pohodlnost, někdy pocity viny atd. Tyto a další vlastnosti nám brání, abychom dosáhli tužeb, které jsem zmínila. Občas se k našim tužbám a snům přibližujeme, ale pak jakoby se rozplynuly. A právě v tom tkví základní lidský nedostatek, o kterém Ježíš mluvil jako o „otročení hříchu“. Převedeno do řeči svátků jara, na jednu stranu cítíme probouzející se život, toužíme milovat, být milováni, ale pak se stane, že to zase někde nezvládneme. A toto nás odděluje nejen od lidí, ale i od Boha. Pro většinu z vás jsou to svátky oslavující vzkříšení Ježíše Krista, pro některé je to hlavně oslava jara, ať už patříte k první nebo druhé skupině lidí, Velikonoce si užijte! Škaredá středa nebo také sazometná středa získala jméno podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry by se v tento den lidi neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Symbolicky sníme k odpolední svačině Jidáše, který se dnešní den mračil na Ježíše. Na zelený čtvrtek se podle pověry jedla zelená strava (špenát, zelí, atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. Proto i my budeme obědvat zeleně a to bramborový knedlík, vepřovou pečeni a dušený špenát. Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady, a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná, nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve. Velký pátek je ve znamení půstu, proto budeme mít tradičně celý den bezmasý a maso si dáme až v sobotu. Na Boží hod velikonoční posnídáme mazanec, což je tradiční pokrm. Zvykem bylo, že se pokrmy nechávaly světit v kostele a společně se pak jedly.
Pondělí velikonoční nebo také červené pondělí, se všichni těší na pomlázku. Posnídáme tradičně velikonočního beránka, k obědu nemůžeme vynechat kuře s velikonoční nádivkou a odpoledne posvačíme velikonoční perník. Vejce je symbolem nového života, plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara, bezpečí a zárodečného chaosu, ze kterého vznikl svět. Vejce se také přirovnává k hrobu, který skrývá život (symbolické spojení s Ježíšovým zmrtvýchvstáním), k večeři si proto dáme vajíčkovou pomazánku.
Hana Karlíčková
Víte, co je to cholesterol? Cholesterol je látka tukové povahy, která je součástí každé naší buňky. Je důležitou stavební jednotkou nervů a některých hormonů. Většinu si ho organismus vyrábí sám, část pak přijímáme ve stravě.
Hladina cholesterolu v krvi Doporučená hladina celkového cholesterolu v krvi je do 5,00 mmol/l. Hladina od 5,01 do 6,5 mmol/l je označována za zvýšenou. Lidé s touto hladinou cholesterolu by si měli více všímat svého jídelníčku a upravit svůj životní styl. Nad 6,5 mmol/l je hladina označována jako riziková. Lidem s takto vysokým cholesterolem hrozí větší riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění, proto by měli být v péči lékaře. V případě zvýšené hodnoty je důležité znát nejen svůj celkový cholesterol, ale také tzv. hladinu „hodného“ HDL a „zlého“ LDL cholesterolu v krvi. Zvýšená hladina LDL cholesterolu (nad 3 mmol/l) totiž způsobuje usazování nadbytečného cholesterolu v cévních stěnách, kde tvoří usazeniny. Cévy následně ztrácejí pružnost a dochází k zúžení cest pro proudění krve. HDL cholesterol má naopak ochrannou funkci, neboť krev zbavuje nadbytečného cholesterolu, který odvádí ho zpět do jater, kde je rozpouštěn a po té vylučován z těla. Množství cholesterolu v krvi se zjistí pomocí krevního odběru u lékaře a následně se krev zašle do laboratoře, kde udělají rozbor a hladinu cholesterolu vyčíslí. Při zvýšené hladině cholesterolu je třeba upravit životosprávu a dodržováním zásad zdravého životního stylu se snažit o její snížení. Častým mýtem je přesvědčení, že je třeba hlídat pouze příjem cholesterolu. Denně bychom proto měli ve stravě přijmout max. 300 mg cholesterolu, v případě, že máme zvýšenou hladinu cholesterolu pak maximálně 200 mg denně. Ještě důležitější je ale zaměřit se na složení tuků, protože nevhodné tuky ovlivňují hladinu LDL cholesterolu v krvi.
Změna životosprávy začíná úpravou jídelníčku. Při snižování hladiny cholesterolu je důležité nejen omezit jeho celkový denní příjem ve stravě. Musíme také dbát na kvantitu i kvalitu přijímaných tuků a pečlivě rozlišovat mezi jednotlivými druhy tuků, které do jídelníčku zařazujeme. Špatné tuky (převažují v nich nasycené mastné kyseliny)
Uzeniny, tučné maso (s výjimkou tučných mořských ryb) a vnitřnosti
Plnotučné mléčné a smetanové výrobky, včetně sýrů a jogurtů
Máslo, sádlo
Sladké pečivo, dorty, sušenky a oplatky
Pochutiny, například čokoláda
Dobré tuky (s převahou nenasycených mastných kyselin)
Řepkový, slunečnicový, lněný nebo olivový olej
Kvalitní margaríny s obsahem omega 3 a omega 6 mastných kyselin
Ořechy a semena (vlašské a lískové, sezamová semena, mandle)
Ryby – především tučnější druhy mořských ryb (losos, makrela)
Se změnou jídelníčku je vhodné pravidelně se hýbat, ve všední dny máte možnost cvičení na 1. patře od 9,00h, na 3. patře od 9,30h, na 2. patře od 10,00h. Pravidelné cvičení zvyšuje hladinu „hodného“ HDL cholesterolu, snižuje hladinu „zlého“ LDL cholesterolu a pomáhá snižovat krevní tlak. Proto je pohyb vhodným doplňkem pestré vyvážené stravy. Vhodné je zařadit i krátké procházky v okolí Domova, pokud počasí dovolí. Strava v Domově je vyvážená a jídelníček se tvoří po konzultaci s nutričním poradcem. V Domově se také vaří celé spektrum diet, tudíž lze stravu přizpůsobit každému na míru a dle jeho potřeb.
Vrchní sestra Bohdana Turková
Koncem 17. století byl postaven nedaleko Potštejna kostel s překrásným schodištěm. O této pozoruhodné památce vyšla v roce 1995 publikace Homol, turistická perla Orlických hor. Letos se dočkala druhého, doplněného vydání. Jejím autorem je Jindřich Vanický, který nás přišel navštívit 18. ledna. V lednu a únoru již proběhli první dvě setkání příznivců S – K L U B U. Účastni byli jak naši uživatelé, tak i zástupci veřejnosti. Více o S – K L U B U jste si již přečetli ve článku od sociální pracovnice. Nechyběla ani návštěva MŠ Pod Smrkem. Společně jsem si vystřihli, nalepili a nakreslili modrou sněhovou vločku. 21.ledna jsme oslavili 5-tileté narozeniny našeho Domova. Odpoledne nám zpestřila ukázka modelů z 20. a 40. let v podání sester Chalupových. Dále proběhla komentovaná prezentace fotografiích z průběhu pěti let působení Domova. K tanci a poslechu hrál pan Jaroslav Mach a občerstvení bylo formou švédských stolů. Děkujeme všem za příjemnou atmosféru. Oslava se povedla velmi dobře a jsme rádi, že nás přišla podpořit řada pozvaných hostů a samozřejmě i naši uživatelé. 4. února jsme si společně zatančili na plese Domova. Užili jsme si předtančení, bohatou tombolu, prezentaci z 5-ti let působení Domova a bohaté občerstvení. K tanci a poslechu zahrála kapela K-V Band. Nezapomněli jsme také každý měsíc oslavit narozeniny našich jubilantů.
Mezi oblíbené činnosti patří setkání s nejmladší generací a společná tvorba. V březnu a dubnu nás opět navštíví dětí z MŠ Pod Smrkem. Také naši senioři budou jezdit do MŠ, aby děti potěšili a přečtou jim pohádku. Konkrétně 4. března nás děti navštíví a společně si užijeme klasické deskové hry. 8. března v rámci MDŽ uspořádáme oblíbenou kavárničku. Dáme si kávu a něco dobrého k tomu a pobesedujeme. 9. března v 10:00 nás navštíví uživatelé Bereniky a společně se budeme věnovat výtvarným činnostem a arteterapii. 17. března proběhne narozeninová oslava, zahraje K-V band a občerstvíme se chlebíčky. 21. března je den poezie. Oslovili jsme uživatele z péče o duševní zdraví, kteří nám v Domově v minulosti recitovali krásné básně, a proto jsme je o spolupráci poprosili znovu. Doufáme, že nás opět navštíví a potěší nás svými, jak vtipnými tak i filozofickými básněmi. 24. března nás opět čeká kavárnička tentokrát v duchu Velikonoc. 31. března nás opět čeká S- K L U B od 16: 00 v jídelně Domova. Tentokrát si na přednášku přivedeme hosta, paní doktoru Mackovou z místní poradny sociální práce, která si připravila přednášku na téma emoce. Těšíme se na Vaši účast i na účast veřejnosti. Nebudou chybět ani opakované akce, mezi které patří oblíbené návštěvy psa a koček, pak také trénování paměti nebo zpívání či pečení. Veškeré akce jsou vždy uvedeny na nástěnkách v Domově a ve výtazích. Taktéž je každý den aktualizovaná tabule před jídelnou. Na vaše dotazy vám také rád odpoví personál Domova. Veronika Vytlačilová
Velikonoční svátky jsou pomyslným mezníkem mezi odcházející zimou a přicházejícím jarem. Na českém i moravském venkově v té době vždy ožívaly mnohé lidové zvyky a tradice oslavující příchod jara. Zima na venkově byla obdobím nespočetných prací, které jiné roční období neumožňovalo a bylo nutné vykonat je včas před jarním táním. Tou nejočekávanější a možno říci i nejoblíbenější prací byl jedna, která neměla s příchodem jara nic společného, ale přinášela venkovanům všestranné zážitky. Vraťme se ještě jednou a naposledy do zimního období na venkově a potom se už radujme z probouzející přírody a jarních procházek okolo domova. V Petrovicích na Znojemsku se jednoho únorového dne od časného rána u Horáků chystala zabíjačka. Pantáta Horák vydrhl velké necky i starý dubový stůl a našel železný hák na zavěšení budoucího nebožtíka. Panímáma Horáková snášela hrnce i kastroly a všechno další co bylo potřebné k výrobě zabíjačkových pochoutek. Děda Coufal čistil kotle na škvaření sádla a vaření masa. Přišli pomáhat i sousedé, kteří se potají těšili na zabíjačkové pochoutky, které nebyly jen tak nějaké. Panímáma Horáková byla znamenitá kuchařka a její zabíjačka byla vyhlášená široko daleko. Se životem nešťastného pašíka vcelku milosrdně skoncoval řezník Bárta a pěkně ho, jak se patří, rozporcoval k dalšímu zpracování. Toho díla se ujaly ruce všech přítomných, a tak voňavá pára z bublajících kotlů brzy slibovala, že si mlsné jazyky přijdou na své. Pod velením panímámy Horákové všechno probíhalo k všeobecné spokojenosti, jen mužská část zabíjačkové party se později poněkud škobrtavým krokem ubírala k prostřenému stolu. Na vině byl břichatý soudek ze sklepa hospodského Vencla.
Na stole už voněla pěkně hustá „trdelnice“, zabíjačkový guláš a pečení „brabci“. Pro ženské tam byla velká mísa s koblihami a pořádná konvice pravého „kafe“. A tak se jedlo a pilo a teta Otylka nestačila běhat s mísami a dolévat prázdné sklenice. Bohulibého hodování se zúčastnil i Horákův Německý ovčák, kterému s ohledem na jeho rasu říkali Fricek. Po všech pochoutkách se jenom zaprášilo. Do komory se potom odnášely správně zašpejlované jitrnice, lesklá jelítka, zlatavé škvarky, měkoučký ovar, baculaté tlačenky a velká krajáč se sádlem. Všechno proto, aby do rána pěkně vychladlo a ještě víc se zvýraznila už tak dobrá chuť. Horákův synek Vojtíšek dostal poslední úkol. Odnést do komory několik mís na výslužky a zavřít tam okno. Tím zabíjačka skončila. Večer přinesl všem zasloužený odpočinek a ani přeplněné žaludky nepřekážely tomu, aby se v noci spalo jako v bavlnce, i když někoho nohy donesly jenom na slámu do stodoly. Ráno panímáma Horáková pospíchala do komory rozdělit výslužku, aby ji Vojtíšek včas a s poděkováním roznesl sousedům, jak to přikazoval ustálený zvyk na jižní Moravě. Pohled do komory jí podlomil kolena. Na podlaze se povalovaly potrhané jitrnice, jelítka a škvarky a tlačenky. Ovary se válely mezi bedýnkami se zeleninou. Nedotčen zůstal jen krajáč se sádlem. Panímáma lomila rukama a rozhlížela se, co mohlo způsobit takovou pohromu. V tom uviděla obojí. Otevřené okno i pachatele. Dole na polici se rozvaloval sousedův kocour s pěkně zakulaceným břichem. Bylo zřejmě tak přesycené a těžké, že mu znemožnilo včas zmizet z místa činu tím způsobem, jakým přišel. Bleskově využil nastalé situace, proklouzl otevřenými dveřmi a uháněl někam do polí. U Horáků a všech sousedů panovalo velké pohoršení nad zmařenými pochoutkami, které v drtivé většině postupně končili v korýtku pašíkova následovníka a v oprýskaném kastrolu před Frickovou boudou. Nevesele dopadl Vojtíšek. Jeho zapomnětlivost mu na několik dnů způsobila značné potíže, když se hodlala někam posadit.
Po nějakém čase vynikající uzené zaplašilo dřívější rozhořčení a na všechno se pomalu zapomínalo. Jediný, kdo nezapomínal by sousedův kocour. Sedával u komory a poťouchle vzhlížel k otevřenému oknu. Asi promýšlel taktiku případné další návštěvy v komoře. Netušil ovšem, že už mu to není nic platné. Brzy po jeho neodpustitelném zločinu se v okně komory objevila festovní železná mříž a další zabíjačka byla v nedohlednu. Zima definitivně odešla a všechny petrovské zahrady rozkvetly do nebývalé jarní krásy. Přicházely Velikonoce. Růžena Martincová
Vodění Jidáše je dnes už většinou pozapomenutý velikonoční zvyk. Setkáme se s ním jen v několika obcích mezi Vysokým Mýtem a Holicemi na východě Čech. Letos se dokonce objevil návrh na zapsání této tradice na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty se na průvod s hrkačkami a Jidášem vydávali školou povinní chlapci ve Stradouni už od nepaměti. Svůj pochod začínali od čtvrtečního poledne a končili v sobotu ráno. Během pochodu zpívali píseň: O, Jidáši nevěrný, cos to učinil, žes svého mistra židům prozradil, zato musíš v pekle hořeti, s luciperem ďáblem tam přebývati. My hrkáči chodíme a poledne hrkáme. V sobotu v poledne pak chlapci vodili Jidáše od domu k domu a opět hrkali a zpívali výše zmíněnou píseň. U každého domu vždy dostali něco dobrého. Alena Apeltauerová
1 2 3 4 5 6 7 8 Hody, hody doprovody Dejte vejce malovaný…
Vybarvěte, vystřihněte, slepte konce k sobě a vytvořte si tak vlastní velikonoční dekoraci do svého pokoje.
