RURAL TOURISM AS CHANCE TO ACTIVATION AGRICULTURAL UNDERTAKINGS IN OLOMOUC REGION VENKOVSKÁ TURISTIKA JAKO PŘÍLEŽITOST K OŽIVENÍ ZEMĚDĚLSKÉHO PODNIKÁNÍ V OLOMOUCKÉM KRAJI Vepřek J., Hrouz J. Ústav chovu a šlechtění zvířat, Agronomická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika. E-mail:
[email protected],
[email protected]
ABSTRACT This paper deals with a suggested solution of a dismal situation of agricultural companies in the surroundings of the Olomouc region in compliance with requirements for the sustainability of the region. Sustainability is a concept of economic development based on thoughtful exploiting of the nature and ensuring dignity of life and development of human personality and culture. This concept has been accepted on the international level as fundamental for future development of the world, but it is also becoming more and more the aim of practical activities of both a number of companies and communities and citizen associations. In the first part of the paper I submit for your consideration the state of indebtedness of agricultural companies in the area of Olomouc rerion. I compare the figures with the national average. In the context of international figures showing indebtedness in agriculture I indicate the causes of the gloomy state of the Czech agriculture. As a way out of the difficult situation of the companies farming in the country. I suggest a possibility of improving the overall situation, which could be found in engaging in rural tourism, eventually in agrotourism. Financing of these activities should be settled through the sources of both the EU and the state. Keywords: country region, rural tourism, agrotourism, Olomouc region, sustainability development.
ABSTRAKT Příspěvek se zabývá návrhem na řešení neutěšené situace zemědělských podniků v Olomouckém kraji v souladu s požadavky na trvale udržitelný rozvoj kraje. S přihlédnutím k charakteristice trvale udržitelného rozvoje, lze trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu definovat, jako zajišťování potřeb účastníků cestovního ruchu takovým způsobem, který pomáhá rozvoji území, s přihlédnutím k šetrnému využívání přírodních a kulturních hodnot a vede k dlouhodobé prosperitě dané oblasti, aniž by ohrozil uspokojení potřeb budoucích generací. Tento koncept byl přijat na mezinárodní úrovni jako nezbytný pro další vývoj světa, ale hlavně se čím dál tím víc stává cílem praktických aktivit ať již řady firem, obcí nebo sdružení občanů. V první části tohoto příspěvku předkládám k posouzení podnikatelská rizika
v zemědělském podnikání. Dále pak v kontextu výhod a nevýhod venkovských oblastí naznačuji současný trend českého venkova. Jako východisko z nelehké situace podniků hospodařících na venkově naznačuji možnost na vylepšení celkové situace. Jednou z možností by mohlo být provozování venkovské turistiky, potažmo agroturistiky. Financování těchto aktivit by mělo být řešeno pomocí zdrojů EU i státu. Klíčová slova: venkovské oblasti, venkovská turistika, agroturistika, Olomoucký kraj, udržitelný rozvoj.
ÚVOD V poslední době stále naléhavěji zaznívá otázka budoucnosti venkovského prostoru a role, kterou v něm hraje zemědělství. Hlavním východiskem udržitelného rozvoje venkova je harmonické sladění ekonomického růstu, sociálních podmínek a ochrany životního prostředí. Zemědělství je odvětví, které v posledních letech prošlo velikými změnami. Tyto změny postihly nejen ekonomiku zemědělských podniků, ale i venkovskou krajinu a život obyvatel. Zvláště silně tyto změny doléhají na oblasti s méně příznivými podmínkami pro rozvoj zemědělské výroby. Takovou oblastí je i Šumpersko, které díky svým geomorfologickým danostem nemůže v oblasti zemědělské produkce konkurovat regionům s příznivějšími podmínkami.
PODNIKATELSKÁ RIZIKA V ZEMĚDĚLSKÉM PODNIKÁNÍ Zemědělci patří mezi nejohroženější podnikatele, protože čelí větším rizikům než podnikatelé ostatních odvětví národního hospodářství. Mezi rizikové faktory patří například klimatické výkyvy, časté změny v poptávce, konkurence levné dotované produkce ze zahraničí. Dalším nepříznivým faktorem jsou podmínky, se kterými zemědělské podniky nastupovaly na start svého podnikání a které je zatěžují dodnes. Jedním z problémů je takzvaná transformační zadluženost, která může mít pro některé podniky likvidační důsledky. Jednou z možností jak tuto situaci změnit je rozvoj venkovského cestovního ruchu, který přispívá k udržitelnému rozvoji venkova.
Zaměstnanost v rurální oblasti V rurální oblasti je několik alternativních příležitostí pro zaměstnání. Zemědělství je často jediným oborem zajišťujícím práci a přírodní management na venkově. Transformační proces v českém zemědělství byl doprovázen podstatnou redukcí zaměstnanosti v zemědělství. Zaměstnanost v zemědělství činí 4,1 % z celkové zaměstnanosti v civilním sektoru národní ekonomiky (www.czso.cz).
Výhody venkovských oblastí: • • • • • • •
scenérie krajiny v extenzívně využívaných oblastech je většinou horského a podhorského typu a to je potenciál pro využití pro rekreaci a aktivity volného času - tzn. vysoký potenciál venkovských oblastí pro trávení dovolené, významné chráněné oblasti s velkou rozlohou (národní parky, chráněné krajinné oblasti), přírodní rezervace a kulturní památky, významná oblast lesů převyšuje třetinu území země s důležitým zastoupením horských porostů, významné vodní zdroje na většině území, dobrá přístupnost k elektrické energii na venkově, ekonomická efektivnost lesnictví, příspěvek lesnictví jako obnovitelného zdroje, rostoucí význam nevýrobní funkce lesů.
Základní problémy českého venkova Venkovské oblasti: • • • • • • • •
regionální rozvoj zaostává obzvláště v horských, podhorských a příhraničních regionech stárnutí venkovské populace růst sociálního napětí a vylidňování venkova, obzvláště toho s méně oblíbenými podmínkami nedostatek práce na venkově mimo zemědělství prohlubování problémů s dopravní přístupností špatná technická infrastruktura na venkově nedostatečné finanční zdroje pro podporu mladých rodin na venkově přístupnost vesnic veřejnou dopravou a jejich spojení s administrativními centry se během poslední dekády zhoršilo. Hodně vesnic nemá veřejnou dopravu vůbec, zatímco ostatní jsou spojeny s okolním světem pouze během pracovních dnů. Desintegrace systému veřejné dopravy zkomplikovala a občas i učinila nemožným pro venkovské obyvatele najít si práci poté, co ztratili práci v zemědělství.
Rozvoj venkova a zajištění adekvátního životního standardu pro venkovskou populaci je spojeno s realizací nezbytného rozvoje infrastruktury a s tím spojených služeb (http://www.network-sbc.cz).
VENKOVSKÁ TURISTIKA A JEJÍ PRINCIPY UDRŽITELNOSTI Turistika, volný čas a cestování přinášejí mnoho užitku. Sektor cestovního ruchu velkou měrou přispívá k vytváření nových pracovních příležitostí, povzbuzuje příliv zahraničního kapitálu, pomáhá podnikům udržovat a rozvíjet mezinárodní hospodářské vztahy, poskytuje tolik potřebný odpočinek a regeneraci rekreantům, kteří vyhledávají stále nové zkušenosti, dobrodružství apod. Vedle hledání stále zajímavějších a exotičtějších turistických destinací však stojí zásadní otázka – a tou je otázka udržitelnosti. Pokud se totiž současné komerční praktiky a společenská poptávka nezmění, dopady pokračujícího růstu
turistiky na životní prostředí a společnost budou znamenat příliš vysokou cenu. Cestovní ruch musí v prvé řadě zjistit, jaký dopad mají jeho operace na neobnovitelné přírodní zdroje a na citlivé ekologické a humanitární skutečnosti, a harmonizovat je s potřebou svých dlouhodobých zisků (www.udrzitelnyrozvoj.ecn.cz). Cestovní ruch lze z hlediska přístupu k přírodnímu a kulturnímu prostředí rozdělit na tzv. „zelený“ cestovní ruch (upřednostňuje šetrný vztah k přírodě i celému životnímu prostředí) a „motivační“ cestovní ruch (zájem je dán spíše vnitřními potřebami/motivacemi člověka než vztahem k prostředí) – viz graf 1. Graf 1: Rozdělení cestovního ruchu na zelený a motivační
CESTOVNÍ RUCH
„ZELENÝ“ CR ekoturistika v chráněných lokalitách venkovská turistika: vesnická turistika agroturistika ekoagroturistika chataření a chalupaření
„MOTIVAČNÍ“ CR sportovní cestovní ruch náboženský cestovní ruch vzdělávací cestovní ruch kulturní cestovní ruch zdravotní cestovní ruch dobrodružný cestovní ruch
Zdroj: Janotka, 1999.
Jednou z forem cestovního ruchu, která odpovídá požadavkům trvale udržitelného rozvoje, je venkovská turistika. Jako každá podnikatelská činnost, i venkovská turistika je orientovaná na dosažení zisku. Nicméně tím, že se řídí odpovědnými principy, patří mezi tzv. „měkké“ formy cestovního ruchu. Venkovskou turistiku lze definovat jako turistiku, která je provozovaná na venkově, mimo oblasti rekreačních center. Jejími subprodukty jsou zejm. vesnická turistika, agroturistika a ekoagroturistika. Jde o takový produkt cestovního ruchu, který zdůrazňuje především ekologický a sociální přístup. K typickým projevům venkovské turistiky patří zejm. následující: -
ohleduplný (šetrný) vztah k přírodě i celému životnímu prostředí,
-
decentralizované ubytování s omezenou kapacitou,
-
komorní, téměř rodinné zázemí,
-
pochopení pro individuální aktivity návštěvníků a turistů,
-
rekreační pobyt v prostředí venkova (mimo oblasti rekreačních a turistických center),
-
symbióza se zemědělstvím (typická pro agroturistiku) znamená originální nabídku služeb cestovního ruchu (Pourová 2002).
Dle uvedených principů lze odvodit znaky udržitelnosti, kterými se venkovská turistika vyznačuje: -
ekonomická udržitelnost (dostupnost pracovní síly, ekonomická soudržnost a vliv na jiné činnosti v lokalitě), - sociální a etická udržitelnost (sociální soudržnost, příspěvek k rozvoji humanity a etickému chování lidí, kvalita života), environmentální udržitelnost (odpovědné chování k životnímu prostředí, uchování přírodních a kulturních zdrojů). -
VÝZNAM AGROTURISTIKY PRO PRŮMYSL CESTOVNÍHO RUCHU Agroturistika je definována jako specifická forma venkovské turistiky, která využívá přírody a krajiny venkova a má bezprostřední vztah k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí. Agroturistika je provozována podnikateli v zemědělské prvovýrobě (zákon č.105/1990 Sb. O soukromém podnikání občanů) kteří jsou zapsáni na obecním úřadě, jako vedlejší doplňková činnost sloužící k získání dodatečných finančních prostředků, s tím že zemědělská činnost je dominantní. Definice ekoagroturistiky je obdobná jako u agroturistiky, s tím rozdílem, že je provozovaná na ekologických farmách a zabývá se organickým zemědělstvím (www.czecot.cz). Agroturistika s sebou přináší efekty nejen v oblasti ekonomické, ale pozitivně ovlivňuje i další oblasti venkovského života. Pro průmysl cestovního ruchu je agroturistika příležitost k tomu, jak zlepšit své enviromentální výsledky a současně přitáhnout více návštěvníků, kteří při výběru svých turistických aktivit začínají vzrůstající měrou brát v potaz ekologické přístupy. Typickým projevem venkovské turistiky je totiž ohleduplný vztah k přírodě a krajině. Výhodou pro klienty je komorní téměř rodinné zázemí, decentralizované ubytování a pochopení pro jejich individuální aktivity.
Agroturistika jako možnost oživení v zemědělském podnikání Geomorfologické podmínky krajiny nelze změnit, ale lze je využít ve svůj prospěch. Možností jak zvrátit tuto nevýhodu Olomouckého kraje ve výhodu, by mohlo být spojení zemědělství a venkovské turistiky tzv. agroturistiky, popřípadě v kombinaci s ekologickým zemědělstvím tzv. ekoagroturistiku. Jsou to alternativní možnosti v zemědělském podnikání, které by mohly být prospěšné jak z hlediska oživení ziskovosti podnikání, vytváření nových pracovních míst a tedy řešení kritické nezaměstnanosti na venkově, tak i z hlediska revitalizace krajiny a prostředí života venkovských obyvatel.
Agroturistika v Olomouckém kraji Rozvoj agroturistiky v Olomouckém kraji brzdí jednak nedostatek peněz, ale také malá odvaha pouštět se do tohoto druhu podnikání. Klasická venkovská turistika se rozvíjí velmi pomalu. Nabídka doprovodných služeb se většinou zužuje na vyjížďky na koních. O agroturistice se zatím spíše více hovoří, než se pro ni dělá. Největší problém lze hledat u neochoty lidí, kteří nemají odvahu se pustit do tohoto druhu podnikání. Regiony, kde je vysoká nezaměstnanost, jsou přitom turisticky atraktivní, lidé si tu však většinou chrání soukromí a neradi ve svých usedlostech ubytovávají cizí návštěvníky. V Olomouckém kraji a především na Jesenicku je hustá síť penzionů, které však nabízejí jen základní služby. Problém je tedy v tom, že podnikatelé zatím moc nechápou, že se jim vyplatí nabídnout i něco navíc. Například potraviny z vlastní farmy nebo umožnit přístup k domácím zvířatům, dále turistiku, rybolov a další věci, které pobyt na venkově oživí. I v tomto oboru podnikání je však třeba počítat s řadou rizikových faktorů (www.profit.cz). Rozvoj této netradiční formy cestovního ruchu na bázi rodinných farem má předpoklady v lokalitách s upraveným prostředím (postupně je nutné sledovat zajištění ubytovacích standardů, vyhovění předpisům o stravování a konečně i na odbornou způsobilost). Předpokladem rozvoje této formy cestovního ruchu jsou rekonstrukce a úpravy vhodných zemědělských usedlostí. Úpravy musí umožnit vhodné ubytování, možnosti rodinného stravování (v některých případech možnost s výpomocí při zemědělských pracích). Vhodná je určitá specializace doplněná doprovodným programem, což umožní zkvalitnění aktivit a případně i stabilitu klientely.
Financování projektů V EU se stále více zdůrazňují mimoprodukční funkce agrárního sektoru související s udržováním kulturního charakteru krajiny a ochranou životního prostředí. Investice do zemědělství totiž neslouží jen rolníkům, ale všem obyvatelům. Nadějí na vylepšení hospodářské situace je využití Strukturálních fondů EU, konkrétně Operačního programu „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“, které mohou velmi významně přispět k záchraně zemědělských podniků a zároveň významně přispět k naplňování udržitelného rozvoje v České republice. Každý projekt by měl totiž počítat se zlepšením a ochranou životního prostředí, která je tzv. horizontálním cílem EU a tudíž se prolíná všemi dalšími cíli od podpory politiky zaměstnanosti až po infrastrukturální projekty (www.mze.cz).
ZÁVĚR Zemědělství má strategický význam nejen pro obživu lidstva, ale plní i funkci krajinotvornou, funkci vodohospodářskou, jako potenciální zdroj obnovitelné energie. Uvědomělá společnost tyto mimoprodukční funkce reflektuje a brání podhodnocování práce
zemědělců, odstraňuje překážky pro rozvoj venkova, vytváří podmínky pro mladé lidi, aby měli důvod žít na venkově. V klimaticky drsných podmínkách na Šumpersku jsou klasické způsoby hospodaření na zemědělské půdě ekonomicky nerentabilní. V zavedení agroturistiky vidím možnost jak oživit zemědělské podnikání v regionu a zároveň pozitivně ovlivnit ostatní stránky venkovského života. Venkovská turistika by významně podpořila novou výstavbu a investice na venkově, což by s sebou přineslo jednak ekonomické, jednak kulturní a společenské změny venkova. Vytvoření pracovních příležitostí by stabilizovalo venkovské obyvatelstvo. S rozvojem malého a středního podnikání by se do malých měst a obcí dostal potřebný rozvojový kapitál.
LITERATURA
- Ministerstvo zemědělství. - Podnikatelský týdeník. - Český statistický úřad - informace o trvale udržitelným rozvoji - Turistický server České republiky. Janotka, K.: Venkovská turistika a agroturistika. Pardubice, Střední odborná škola cestovního ruchu, 1999. 107 s Pourová, M.: Agroturistika. Praha, Credit 2002. 124 s.
