ROZVOJ VLIVU PIONÝRA NA DĚTI A MLÁDEŽ VI.výroční zasedání Pionýra, Praha 2007 s. 1 z 11. k problematice rozvoj vlivu Pionýra na děti a mládež

Pionýr ROZVOJ V LIVU P IONÝRA NA DĚTI A MLÁDEŽ VI.výroční zasedání Pionýra, Praha 2007 s. 1 z 11

POSTŘEHY, ÚVAHY, PODNĚTY k problematice rozvoj vlivu Pionýra na děti a mládež aneb

BEZ VÁS TO NEPŮJDE


Rozvoj vlivu Pionýra na děti a mládež Rozšiřovat tento vliv je péčí o vlastní budoucnost

Nedělat nic v posilování vlivu Pionýra na děti a mládež – to znamená nestarat se sami o sebe. V budoucnu bychom si tak mohli způsobit vážné existenční potíže a při dlouhodobém zanedbávání tohoto vlivu pak dokonce jistou „smrt“. Proto je správné, že se působením sdružení na organizované i neorganizované děti a mládež nepřetržitě zabýváme – prakticky na všech úrovních, byť s rozdílnou intenzitou a také s různými výsledky. Pro pionýrský oddíl, jehož vedoucí pracuje s určitou vizí a perspektivou, je tato snaha trvalým a nezbytným úkolem. Opravdu „nesmrtelným“ se může stát především oddíl věkově smíšený. Ani zde však neplatí, že se doplňuje automaticky. Není žádným tajemstvím, že z hlediska počtu členů pracují ve sdružení vedle skutečně velkých oddílů a skupin také velice málo početné kolektivy. V mnoha případech dokonce jen těsně splňují základní limity stanovené pro jejich vznik a udržení. Mohli bychom je dokonce označit jako uzavřené „spolky“, do kterých nelze proniknout. Jejich vedením daný stav zkrátka a dobře z nějakého důvodu vyhovuje. To ale ještě neznamená, že by zde nemohla probíhat zajímavá a přitažlivá činnost. Právě naopak. Jenomže dělat v oddíle s větším počtem členů a nebo řídit činnost pionýrské skupiny s velkým počtem oddílů je samozřejmě náročnější po všech stránkách: organizačně, finančně, personálně i technicky (například potřebným zázemím pro činnost). Není bez zajímavosti, že přesto jsou takové oddíly (skupiny) poměrně slušně materiálově i personálně zajištěny. Také možnosti působit na další děti a mladé lidi jsou dost dobře srovnatelné (co do velikosti místa, kde působí) s oddíly a skupinami,které se naopak tomuto působení nebrání. Velice často právě odsud jsou však slyšet názory – padne-li otázka jak posilovat svůj vliv – že v daném místě není zájem, že děti tráví volný čas úplně jinými aktivitami, že Pionýr zde není „in“ apod. Jsou to „falešné tóny“ a svědčí spíše o krátkozrakosti ne-li neodpověd-


nosti těch, kteří tak argumentují jenom proto, aby si obhájili svůj „klídek“a čistě sobecké zájmy. Jistě. I v případě naprosto dobrovolné činnosti vedoucích lze mluvit o určitém projevu sobectví, kdy je naprostou nečinností v propagaci vlastní práce neodůvodněně a v podstatě i uměle bráněno potenciálním zájemcům stát se členy našeho sdružení.

KOLIK DĚTÍ A MLADÝCH LIDÍ JSME DOKÁZALI OSLOVIT : VÝVOJ A TRENDY V našem sdružení dochází dlouhodobě k určitému rozporu. Narůstá počet dětí a mladých lidí, kteří se účastní nejrůznějších akcí, ale nechtějí se nijak vázat pravidelnou činností. To na jedné straně dokladuje, že mnohé oddíly a skupiny dokážou oslovit neorganizované děti a mládež, ale tato schopnost je vyčerpána právě jen nezávaznou účastí na konkrétní akci. V Pionýru tak dochází k postupnému poklesu přímo organizovaných členů (tedy těch, kteří jsou řádně registrováni v oddílech). Jde o pokles, který sice bezprostředně neohrožuje samotnou existenci sdružení, ale je těžko přehlédnutelným varováním. Vývojovým trendem Pionýra přesto je (prozatím) snižování stálého vlivu na děti a mládež prostřednictvím pravidelné činnosti oddílů. Za pozornost stojí fakt, že jednoznačně se zvyšuje přímá účast mládeže ve věkové kategorii 19 – 26 let na činnosti sdružení. V posledních letech rovněž narůstá zájem 16 – 18 letých pokračovat v pionýrské práci i po ukončení základní školní docházky. A nejedná se pouze o nově získávané instruktory. Mnozí „náctiletí“ nemají žádné zábrany v tom, aby i nadále byli členy „nějakého“ oddílu či klubu, v jehož programu najdou možnost uplatňovat svoje zájmy. Nejmenší vliv máme prozatím na děti ve věkové kategorii 6 – 15 let. Důvodem však není snižující se stav populace. I stávající – byť co do počtů nižší věkové ročníky 6 – 15 jsme zdaleka nedokázali oslovit tak, aby se staly přirozeným zdrojem nových členů sdružení. Odjinud však do Pionýra noví a perspektivní členové přijít nemohou. Uklidnit nás nemůže ani fakt, že podobný problém zaznamenává naprostá většina sdružení a že na nutnost „něco“ s tím dělat upozorňují i analýzy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.


V LIV SDRUŽENÍ NA DĚTI A MLÁDEŽ LIMITUJE POČET VEDOUCÍCH To, kolik dětí a mladých lidí dokážeme přesvědčivě oslovit a tudíž získat pro pravidelnou činnost v oddílech, bezesporu ovlivňuje a dokonce limituje to, KOLIK NOVÝCH VEDOUCÍCH jsme schopni získat. Jejich nejpřirozenějším zdrojem je vlastní výchova. Zpravidla skutečně platí, že dobrými vedoucími se stávají ti, kteří prošli sdružením jako děti, zkusili „dělat“ instruktory. Možná by bylo zajímavé provést „inventuru“, jak s lidmi „z vlastních zdrojů“ pracujeme, zda skutečně všichni, kteří chtějí a mají předpoklady samostatně vést oddíl, tuto šanci dostávají. V rámci některých pionýrských skupin docela dobře mohou působit oddíly, které jsou personálně „přeplněny“. Na počet členů do 15 let v nich možná pracuje více vedoucích a instruktorů, než by bylo nezbytné. Příčiny mohou být různé. Někdo se prostě nechce se svým „mateřským“ oddílem rozloučit. Jiný se ještě nechce osamostatnit. A jsou takoví, kteří zkrátka a dobře svůj vlastní oddíl nikdy nepovedou. Ještě jedna věc by si zasloužila hlubší rozbor. Zmínili jsme již, že v Pionýru narůstá podíl „náctiletých“ do 18 let a mladých lidí ve věku 19 – 26 let. Co dělají? Jsou všichni aktivními (činnými) instruktory a vedoucími? Není určitý rozpor mezi tím, že tato věková kategorie má oproti dětem do 15 let jaksi „navrch“ – alespoň co se trendů v počtu organizovaných členů týče – a přesto se prozatím nijak výrazně a současně kladně nepromítla v podobě vzniku nových oddílů a skupin? V každém případě platí, že existuje přímá úměra mezi počty nově získávaných vedoucích a možnostmi rozšiřovat vliv Pionýra na další děti a mládež.

PREZENTACE P IONÝRA NA VEŘEJNOSTI : OTEVŘENÉ AKCE A JEJICH VLIV NA ORGANIZOVANOST Každoročně narůstá počet akcí, které oddíly, skupiny, krajské organizace Pionýra včetně ústředí organizují jako tzv. „otevřené“ široké veřejnosti. Sdružení se jejich prostřednictvím prezentuje jako úspěšný organizátor volného času. Všechny tyto jednorázové akce bezesporu naplňují jeden z cílů Pionýra „dát o sobě vědět.“ Nepřehlédnutelné procento účastníků táborů, pořádaných Pionýrem, tvoří neorganizované děti. Přihláškou svých dětí na tábor rodiče přesvědčivě projevují plnou důvěru našemu sdružení. Otevřené akce pro „volně příchozí“ a zařazování neorganizovaných dětí do stálých kolektivů vyjíždějících na tábory však prakticky n e m á (až na drobné výjimky) žádoucí dopad na jejich aktivní


zapojení do pravidelné činnosti oddílů. Jednorázové akce hodnotí děti a veřejnost velice příznivě, možnost umístit svoje dítě na pionýrský tábor přijímají rodiče s povděkem. Zřejmě je na nás, abychom dokázali tuto velice konkrétní nabídku „přetavit“ v získávání nových pionýrů. Zdá se, že se na samotné organizaci otevřených akcí a táborů pro neorganizované vyčerpáme natolik, že již nemáme síly (a nebo neumíme) získat jejich účastníky pro trvalou činnost ve sdružení.

C O JE MOŽNÉ DĚLAT PRO ROZŠIŘOVÁNÍ NAŠEHO VLIVU Především je to zájem a chuť vůbec něco dělat. Nejúčinnější propagací sdružení a současně nejpřesvědčivějším argumentem, proč se stát pionýrem, je naše vlastní činnost: musí být přitažlivá, atraktivní, akční. V oddílových programech nabízejme dětem to, co si samy těžko mohou zorganizovat a prožít: jsou to společné pobyty v přírodě, hry a soutěže. Nic z toho nevyčpělo – současným dětem to pouze málo kdo dokáže zprostředkovat. A my to umíme! Nepodléhejme názorům, že děti si již nechtějí hrát, že nemají zájem se sdružovat a kromě školy už nejeví zájem o jakákoliv setkávání se svými vrstevníky. Není to tak! Přes všechna „elektronická opojení“ mobilními telefony, počítači, CD a DVD stále naprostá většina děvčat a kluků je „stejných“ – touží po „obyčejné“, ale smysluplné zábavě, při níž mají šanci uplatňovat svoje schopnosti a dovednosti, nenásilně se učit něco nového, prověřovat svoje možnosti a síly, objevovat a posilovat svou osobnost. To vše přece tvoří páteř našeho programu! Nové oddíly a pionýrské skupiny mohou vznikat tam, kde pro to dokážeme vytvářet potřebné podmínky: personální, prostorové, materiální a finanční. Úsilí krajských rad Pionýra by se tedy proto mělo napřít především tam, kde sdružení dosud nezakotvilo. A nejde jen o vytváření zcela nových oddílů a skupin tzv. „na zelené louce“. V rámci stávajících skupin může například účelnějším využitím vlastních „lidských zdrojů“ docházet rovněž k ustavování nových oddílů. Vznikat mohou i tzv. „satelitní oddíly“, které pod svou „správu“ převezmou již existující územně blízké skupiny. Měli bychom účinněji spolupracovat se samosprávou – zejména v obcích. Pokud se někdo z nás nestane přímo zastupitelem, je reálné „pronikat“ do nejrůznějších komisí a jejich prostřednictvím ovlivňovat rozhodování rady a zastupitelstva při podpoře volnočasových aktivit dětí a mládeže.


J AK KONKRÉTNĚ MŮŽEME POSILOVAT VLIV PIONÝRA NA DĚTI A MLÁDEŽ – PŘÍKLADY Stávající členové přivedou do oddílů svoje kamarády Nejúčinnější, nejpřesvědčivější způsob, jak získávat nové členy. Ten, kdo bezprostředně sám prožívá oddílovou (klubovou) činnost, má v rukou nejsilnější argumenty, kterými může přesvědčit i „zaryté“ odpůrce organizované činnosti. Navíc platí, že je-li oddíl skutečně dobrý, přivádějí stávající členové oddílů další zájemce bez pobídky vedoucích, samostatně a naprosto spontánně. Cílevědomá práce s rodiči Každý vedoucí by měl znát rodiče „svých“ dětí a naopak rodiče by měli vědět, kdo jejich dětem (alespoň zčásti) organizuje volný čas. Z hlediska rozšiřování vlivu Pionýra na neorganizované děti mohou rodiče na základě informací svých dětí a vedoucích oddílů působit na svoje známé, přátele, kolegy ze zaměstnání, aby svoje děti přihlásili do konkrétního oddílu, o jehož činnosti mají alespoň základní přehled. Pro jejich působení je můžeme vybavit informačním letáčkem, jehož součástí může být i přihláška. Oddílové schůzky a výpravy také pro rodiče Některou z oddílových schůzek a plánovaných výprav můžeme uskutečnit jako společnou pro rodiče a děti. Je to šance, jak můžeme rodiče opravdu detailně seznámit s tím, co a jak na schůzkách a výpravách děláme. Tak získávají potřebný přehled a mohou ještě účinněji působit na okruh svých známých, přátel a spolupracovníků. Původně jen přihláška na tábor – následně možná přihláška do sdružení V Pionýru se velice úspěšně realizuje projekt „Opravdu dobrý tábor.“ Jeho prostřednictvím mají rodiče možnost vybírat ze široké nabídky pionýrských táborů a přihlašovat jako jejich účastníky i svoje – dosud neorganizované – děti. Tento vzájemný kontakt by se neměl vyčerpat pouhým pobytem dítěte na táboře. Lze předpokládat, že naprostá většina dětí, které nejsou členy Pionýra a vyjely s námi pouze na tábor, prožije díky pečlivě připravenému programu příjemnou část prázdnin. Tento prožitek je ve finále účelné zužitkovat nenásilnou nabídkou pravidelné činnosti ve sdružení, která zpočátku nemusí být nutně zformalizována okamžitým odevzdáním přihlášky. Je žádoucí, aby rodiče dětí, které se účastní námi organizovaných táborů a nejsou členy sdružení, měli možnost tábor navštívit. Je v našem zájmu, aby to nebyla návštěva náhodná, zdvořilostní, ale abychom ji sami předem rodičům nabídli a zorganizovali v podobě jednoho táborového dne určeného pro děti a dospělé. Rodiče se mohou stát aktivními účastníky denního programu. Jak toto setkání dokážeme využít pro propagaci Pionýra, vlastní činnosti a také pro možnou přihlášku jejich dětí do sdružení, je opravdu jen a jen na nás.


Ovlivňujme děti tam, kde všichni prostě být musí: ve školách Dříve, než se do školy vypravíme, je nutné se předem o termínu a účelu naší návštěvy dohodnout s vedením školy a jeho prostřednictvím rovněž s učiteli nebo vychovateli školní družiny. Je žádoucí, aby nešlo o žádnou „náborovou“ záležitost, zúženou na pouhé rozdávání letáků nebo dokonce přihlášek. Mnohem účinnější a přesvědčivější bude, když si připravíme nějaké hry a soutěže, případně konkrétní ukázky činností nebo dovedností dětí získaných členstvím v oddíle. Velice vhodný je takový „vstup“ do programu školní družiny. Zde je na výše uvedenou prezentaci i více času a také vhodnější prostor. Velkou šancí je možnost bezprostředního setkání s rodiči dětí přihlášených ve školní družině. Podaří-li se například dohodnout, že v určitý den a hodinu budou rodiče do družiny pozváni, aby se společně se svými dětmi účastnili našeho programu, může být naše snaha získat nové zájemce o členství mnohem účinnější, než pouhá informace dětí, které se stejně ve finále musejí poradit s rodiči. Nemělo by jít o jednorázovou aktivitu: naše návštěvy se mohou opakovat – například v jednotlivých odděleních ŠD. Školáky lze oslovit ještě jinak. Vedení školy jistě uvítá naši případnou spolupráci na organizaci dětského dne nebo jakékoli jiné školní akce. Do programu můžeme přispět nejen ukázkami z vlastní činnosti, ale i zorganizováním orientačního závodu, turnaje, her a soutěží. Zvláště účinné jsou pak možnosti vyzkoušet si netradiční činnosti určené jak pro děvčata, tak pro kluky. Pokud to škola umožní, lze k propagaci a popularizaci Pionýra využít i rodičovských schůzek. Na návštěvu jednotlivých tříd však zřejmě nebude příliš času a navíc program „rodičáků“ bývá sám o sobě dost nabitý. Určitou možností je instalace malé výstavky z činnosti oddílu, praktické ukázky činností dětí, rozdávání propagačních materiálů a podobně – to vše někde ve vstupním prostoru školy, kterým nutně musí projít všichni rodiče. Nebojme se oslovit i předškoláky v mateřských školách. S ohledem na jejich věk však budeme raději jednat s jejich rodiči. V každé mateřské škole se pro to naskýtá možnost v podstatě každý den odpoledne nebo v podvečer – rodiče si pro svoje děti musejí osobně přijít.


Ještě účinnější určitě bude, když se po dohodě s vedením mateřské školy aktivně zapojíme do přípravy a organizace nějakého programu „mateřinky“. Může to být výlet, odpoledne her a soutěží, karneval, oheň s písničkami. Všech těchto akcí se zpravidla (a rádi) zúčastňují i rodiče. Zvláště ti, jejichž děti se chystají do první třídy, mohou projevit vážný zájem o to, aby jejich budoucí prvňák po vstupu do „velké“ školy účelně trávil svůj volný čas. Nepodceňujme ani formy, které se mohou jevit jako dávno překonané. Jednou z nich je vždy aktuální a o činnosti vypovídající oddílová skříňka. Plakátovací plochy, ale i tradiční vývěsky (zejména v menších městech a obcích) občas sleduje každý, určitě pak příslušníci starší generace. Je reálné, že informaci o možnosti stát se pionýrem přinese do rodiny třeba někdo z prarodičů. Jde o to, abychom svou vývěsku měli umístěnou na dobře zvoleném místě – tedy tam, kde je velký pohyb lidí, nebo tam, kde lidé pobývají určitý čas nezbytným čekáním (zastávky autobusů, vlaková nádraží), nebo kam pravidelně docházejí za nákupy. Skříňka musí být vždy upravená, čistá, měla by na první pohled upoutat způsobem zpracování. Náborové letáky a plakáty Z hlediska účinnosti nemohou sice konkurovat osobnímu působení, ale jako prostředek základní informace či jako pozvánka mají stále svůj význam. Zejména v menších obcích a ve městech pak jejich distribucí do poštovních schránek nebo umisťováním na domovních tabulích můžeme dát o sobě vědět, včetně nabídky „volných míst“ v oddílech. V jejich obsahu by spíše měla převažovat pozvánka na konkrétní akci nad snahou získat tímto způsobem nové členy. Text by měl být v každém případě stručný, výstižný, srozumitelný. Místní tisk a obecní zpravodaje V regionech lze čas od času využít místního tisku k propagaci vlastní činnosti. Poměrně velký prostor poskytují zpravodaje obcí, které odrážejí místní život a kam můžeme zcela pravidelně přispívat.


Internet V době elektronických médií lze pochopitelně s úspěchem využít i možnosti vlastní prezentace na internetu prostřednictvím webových stránek. Nemusí to nutně být pouhá informace o činnosti oddílu či pionýrské skupiny. Zejména s ohledem na školní děti – jako časté uživatele internetu – může být základní „info“ spojeno s nějakou soutěží či úkolem, obsahově souvisejícím s konkrétní činností oddílu. Jejich řešení a zejména pak přirozená dětská zvídavost by mohla děvčata a kluky přivést až do oddílu – byť to zpočátku bude pouze kontaktní návštěva.

M ÍSTO ZAKONČENÍ … Ve sdružení pracuje v současné době nemálo oddílů a skupin, které rozšiřování svého vlivu na další děti a mladé lidi řeší z úplně jiného pohledu. Jejich kapacity jsou zcela naplněny. Počty členů v oddílech a také počty oddílů utvářejících skupinu jsou s ohledem na prostorové možnosti (ale i z hlediska bezpečnosti) zkrátka a dobře na hranici únosnosti. Může dokonce jít o skupiny, kde v oddílech nepracuje pouze jeden vedoucí. Každý má svého zástupce, působí zde i několik instruktorů. Všichni byli získáni vlastní výchovou. Nikdo však z pochopitelných důvodů odsud neodejde, aby někde v okolí zakládal nový oddíl nebo dokonce skupinu. Na druhé straně registrujeme oddíly a skupiny, v nichž počet členů dlouhodobě stagnuje. I zde však může být činnost dostatečně personálně zajištěna a v místě jejich působení nemusí žít málo dětí, ze kterých by se mohli stát noví členové Pionýra. Problém takových „uzavřených“ spolků jsme podrobněji popsali zmínili v úvodu. S takovou praxí je potřeba skončit. Majetku a financí Pionýra nelze zneužívat pro uspokojování sobeckých zájmů, byť se toto označení může zdát ve vztahu k čistě dobrovolnému charakteru výkonu funkce oddílových vedoucích jakkoli tvrdé. Odmítnout je třeba argumenty, že dětí ubývá, že o jakoukoliv organizovanou činnost nemají zájem, že mají problém s názvem Pionýr aj. Dětí školou povinných je v České republice stále dost, byť se procento nově narozených dětí v poměru k věkové struktuře obyvatelstva skutečně snižuje. Stávající „školáky“ si však ani náhodou v jejich volném čase nerozebrala existující sdružení, sportovní kluby, umělecké školy, kulturní domy a zařízení, domy dětí a mládeže tak, že by už všichni byli nějak organizováni. Jistě – pro mnohé děti je mnohem přitažlivější a lákavější „volnost“. Povětšinou jde o děti, u kterých z nějakého důvodu selhává rodina. Není však málo rodičů, kteří naopak chtějí, aby


jejich děti mimoškolní čas prožívaly smysluplně. Někteří volí pro děti tzv. atraktivní činnosti (sporty, jazykové kurzy, počítačové kurzy atd.). To platí zejména pro velká města, v nichž nabídka, jak trávit volný čas, je mnohem širší než v malých obcích. Ani zde však všechny děti pouze vrcholově nesportují, nestudují jazyky a nezabývají se jen elektronikou. Samotné děti nemají vůbec žádný problém s názvem Pionýr. Záporně možná mohou zareagovat někteří rodiče s ohledem na pozůstatky v myšlení. Ty pak nezbývá než přesvědčit, že jsme jiní. Náš problém je úplně někde jinde. Totiž umět se prezentovat v rozmanité nabídce členství tak, aby rodiče pochopili, že nejsme spolkem, kde si děti jenom nějak „hrají“, ale že veškerou činností, vším, co se v oddílech děje, působíme na celkový rozvoj osobnosti dítěte. Žádné dítě nemůže a nebude žít v izolaci, samo pro sebe. Právě teď se kromě spousty dalších věcí potřebuje naučit žít v kolektivu, protože ten zkrátka a dobře potřebuje ke svému životu stejně, jako dobré vzdělání. Ve škole je dítě dnes a denně konfrontováno se svými vrstevníky – avšak zcela jednostranně. V oddíle – který si na rozdíl od školy může vybrat zcela svobodně – mohou být naopak posilovány všechny kladné stránky jeho osobností tak, že prostě dostane š a n c i je uplatnit. Zde ustupuje prostá konfrontace do pozadí a každé dítě si postupně uvědomuje, v čem je síla jeho osobnosti. To je pro život nesmírně cenná zkušenost. Charakter pionýrské práce, nenásilné vtahování dětí do veškerého dění v oddíle – od plánování činností, vymýšlení jednotlivých akcí, her a soutěží až po konkrétní odpovědnost za svěřený, byť drobný úkol – to všechno ovlivňuje osobnost, současné i příští chování a jednání, schopnost vést v budoucnu samostatný, aktivní a nesobecký život. To všechno jsou hodnoty, kterým může dobře fungující oddíl všechny svoje členy obohatit. Nelze je srovnat s efektem „umět cizí jazyk“, „mít jedničky“, „připravovat se na dobré zaměstnání“, ale pro skutečně plný život jsou stejně nezbytné. Téměř za všechno dobré se dnes platí (někdy i za to, co vůbec dobré není, ale má dobrou reklamu). Příspěvky skutečně nejsou horentní. My přesto chceme mnohem víc. Například naučit děti, že i když se samy dobrovolně do Pionýra přihlásí, tak že současně také dobrovolně přebírají určité povinnosti a odpovědnost nejen za sebe sama, ale za celý oddíl. V životě nejsou jenom práva bez povinností. I tomu je můžeme naučit.


Závěr zamýšlení se nad posilováním vlivu Pionýra na neorganizované děti a mladé lidi se může zdát jako filozofující. Jenomže právě onu FILOZOFII, tedy SMYSL našeho sdružení, bychom se měli při hovorech s dětmi, dospívajícími i dospělými naučit přesvědčivě vysvětlovat. Základním argumentem by měla být odpověď na otázku: co členství v Pionýru dětem a mladým lidem může dát – z hlediska rozvoje jejich osobnosti a přípravy na budoucí samostatný život nebo ještě jinak: zda ten, kdo prošel Pionýrem (ale skutečně dlouhodobě a aktivně) může něco využít ve svém dalším životě ve srovnání s tím, kdo v žádném sdružení nikdy nebyl. Začněme u sebe a říkejme rodičům a dětem nejen to, co všechno budou v oddíle dělat, ale povídejme jim také o tom, co nám samotným Pionýr dal či dává.

ROZVOJ VLIVU PIONÝRA NA DĚTI A MLÁDEŽ VI.výroční zasedání Pionýra, Praha 2007 s. 1 z 11. k problematice rozvoj vlivu Pionýra na děti a mládež

Recommend Documents