MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY
Rozvíjení klíčových kompetencí v hodinách ZSV Závěrečná práce
Vypracovala: Mgr. Gabriela Šrámková Vedoucí závěrečné práce: Mgr. Zdeněk Hons
Brno 2016
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených zdrojů a literatury.
……………………………..
Děkuji Mgr. Zdeňku Honsovi za cenné rady a vstřícnost při vedení mé závěrečné práce.
OBSAH
Úvod ................................................................................................................................................. 1 1. Systém vzdělávání v ČR .............................................................................................................. 2 1.2 Kompetence ................................................................................................................................. 3 2. Klíčové kompetence ..................................................................................................................... 5 2.1 Rozvíjení klíčových kompetencí ................................................................................................... 6 2.2 Rozvíjejme kompetence postupně................................................................................................. 7 2.3 Být kompetentní znamená mít více možností ................................................................................ 8 2.4 Výukové metody přispívající k rozvoji klíčových kompetencí .....................................................10 3. Klíčová kompetence k učení........................................................................................................12 3.1 Definice, vhodné učební strategie ................................................................................................12 3.2 Aktivita – I.N.S.E.R.T. ................................................................................................................13 4. Klíčová kompetence k řešení problému......................................................................................15 4.1 Definice, vhodné učební strategie ................................................................................................15 4.2 Aktivita – Hrací karty..................................................................................................................16 5. Klíčová kompetence komunikativní ...........................................................................................18 5.1 Definice, vhodné učební strategie ................................................................................................18 5.2 Aktivita – Volte nás! ...................................................................................................................19 6. Klíčová kompetence personální a sociální ..................................................................................21 6.1 Definice, vhodné učební strategie ................................................................................................21 6.2 Aktivita – Hádej, kdo jsem? ........................................................................................................22 7. Klíčová kompetence občanská a kulturní povědomí ..................................................................24 7.1 Definice, vhodné učební strategie ................................................................................................24 7.2 Projekt – Exkurze do minulosti ....................................................................................................25 8. Klíčová kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám .............................27 8.1. Definice, vhodné učební strategie ...............................................................................................27 8.2. Aktivita – Pracovní pohovor .......................................................................................................28 Závěr. ..............................................................................................................................................30 Literatura. .......................................................................................................................................31
ÚVOD Získávání zkušeností a dovedností je dlouhodobý, celoživotní proces. Věk, prostředí, okolí, rodina, školní vzdělávání, vlastní úsilí, jsou zásadní vlivy formující lidskou osobnost. Člověk nabývá zkušeností průběžně, v jednotlivých etapách svého života, v prostředích, kterými prochází, tím se utváří a zraje jeho osobnost. Už do školního prostředí tak žáci přichází vybaveni individuálními znalostmi a schopnostmi, které je nutné dále podporovat a rozvíjet. Moderní společnost, její rychlý vývoj, dravost a technický rozvoj kladou stále vyšší nároky na lidské znalosti a dovednosti. Společnost si žádá přizpůsobivé jedince, kteří jsou schopni nejen učit se základním věcem, ale jsou schopni nabyté obecné znalosti dále rozvíjet a vhodně používat. Proto je současný kurikulární systém primárně postaven na průběžném rozvoji tzv. klíčových kompetencí, jejichž míra osvojení představuje základ pro další uplatnění. Důležitá je také vlastní potřeba kompetence neustále rozšiřovat. Učíme se celý život, proto je dobré vytvořit si k procesu učení pozitivní vztah. Cílem práce je postihnout podstatu a obsah klíčových kompetencí, obecně s pojmem blíže seznámit. Hlavní snahou je nabídnout čtenářům ukázky aktivit v rámci předmětu Základy společenských věd, které vedou k rozvíjení jednotlivých klíčových kompetencí. V textu nastiňuji různé učební metody a zároveň se snažím inspirovat návrhy realizací konkrétních témat ve výuce ZSV. První část textu je teoretického zaměření. Přináší informace o podobě současné kurikulární dokumentace, blíže seznamuje se strukturou školského vzdělávacího systému v ČR.
Dále věnuje pozornost základnímu kamenu celého systému –
kompetencím, jejich definici, členění, postupnému rozvíjení a jejich potřebě nejen v období školní docházky. Druhá část práce vymezuje obsah individuálních klíčových kompetencí v souladu s RVP schváleného ministerstvem školství. Ke každému druhu kompetencí jsou navíc přiřazeny doporučené metody, které jsou vhodné k rozvíjení dané kompetence. Vedle teoretických poznámek tak práce nabízí i praktické ukázky aktivit, které slouží jako pomůcka a nápad do výukových hodin předmětu ZSV.
1
Systém vzdělávání v ČR Stupeň vzdělávání v České republice stanovuje Rámcový vzdělávací program 1 (RVP) společně s Národním programem pro rozvoj vzdělávání, tzv. Bílou knihou. 2 Soustava kurikulární dokumentace, v ČR stanovená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), je tvořena ve dvou úrovních. Nejvyšší, státní úroveň je definována RVP 3 , jež vymezuje dílčí fáze vzdělávání (předškolní PV, základní ZV, gymnaziální GV, střední odborné SOV). Ze stanov RVP sekundárně vychází a je realizována úroveň školní (ŠVP) respektující závazný rámec vzdělávání. Jde o výsledek edukační reformy, kdy je jednotlivým školám umožněno vytvořit si vlastní vzdělávací program v podstatně větším rozsahu oproti dobám předchozím. Specifikem ŠVP je obsahově užší vzdělávací zaměření, které zpřesňuje odborné zaměření a potřeby dané školy. Zákonnou úpravou se tak školám naskytla příležitost nezávisle vyhodnotit potřeby svých žáků, naplánovat podmínky a plán vzdělávání do určité míry dle vlastní vize. Tvorbu ŠVP jednotlivým školám usnadňují Manuály pro tvorbu školních vzdělávacích programů4 dodržující platnou legislativu. Systém kurikulárních dokumentů (stanovují a popisují program vzdělávání)
* Ostatní RVP – vymezeny školským zákonem, např. RVP pro jazykové vzdělávání, a další.
1
Do vzdělávání v České republice byly RVP zavedeny zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ten byl novelizován v roce 2015 pod č. 82/2015 2 http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republiceformuje-vladni-strategii-v-oblasti-vzdelavani-strategie-odrazi-celospolecenske-zajmy-a-dava-konkretnipodnety-k-praci-skol 3 http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy 4 Ukázka manuálu ŠVP pro gymnázia: http://clanky.rvp.cz/wpcontent/upload/prilohy/6707/manual_pro_tvorbu_skolniho_vzdelavaciho_programu_na_gymnaziich.pdf
2
RVP a ŠVP jsou realizovány na základně celkových záměrů a obecných požadavků ve vzdělávání. Kurikula jsou prostředkem, jak vybavit žáky znalostmi zásadními pro přípravu a plnění dospělých rolí a pro maximální využití svých schopností. „Cíli kurikula jsou výsledky žáků – znalosti, dovednosti, postoj, hodnoty a dispozice k jednání, jež si společnost přeje rozvinout u svých občanů.“ 5 Současná kurikula se tak zaměřují na to, co je nezbytné k dosažení právě těchto výsledků. „Pravděpodobnost, že se cílů podaří dosáhnout, je nejvyšší, pokud všechny složky kurikula (obsahové okruhy, vyučovací metody, učební činnosti a nástroje pro hodnocení) jsou vybrány na základě přesvědčení, že právě ony představují prostředky pomáhající žákům dosáhnout celkových cílů.“ 6 Tvorbu kurikula je tedy nutné zamýšlet tak, aby jeho prostřednictvím byly rozvíjeny kompetence žáků využitelné v různých fázích a oblastech jejich života.
Kompetence V oblasti školství se dnes nelze vyhnout termínu kompetence, který se stal součástí kurikulární dokumentace, představující součást moderních vzdělávacích strategií. Rozvoj kompetencí u jedinců znamená především vytváření a rozvoj způsobilostí, které budou moci uplatnit nejen ve fázi školního období či dalšího studia, ale především v životě a v zaměstnání. Obecně jsou tak kompetence chápány jako: „… předpoklady či schopnost zvládat určitou funkci, činnost nebo situaci.“ 7 , tedy schopnost jedince osvojené znalosti a dovednosti následně používat, tj. jednat kompetentně. Z hlediska širokého spektra kompetencí vymezují rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání (RVP SOV) kompetence klíčové a odborné. Takové vyčlenění má pouze teoretickou podobu, ve výuce a v životě fungují společně, jsou propojené a nelze je od sebe oddělit. Jejich společná působnost vytváří celý komplex lidských schopností, hrají důležitou roli v rozvoji lidské osobnosti. Osvojení klíčových kompetencí tak člověku z velké části zaručuje svobodnou, cílevědomou a příznivou životní cestu.
5
Efektivní učení ve škole. Praha: Portál, 2005, s. 17 Tamtéž. 7 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001, s. 125 6
3
Klíčové kompetence chápeme jako právě ty dovednosti, které směrují člověka k následnému společenskému postavení nebo pracovní pozici. Na rozdíl od kompetencí odborných jsou zaměřeny obecně a univerzálně. Mohou být uplatněny v jakémkoli předmětu i v mimoškolní výchově, mají tedy rozmanité využití: „…přesahují konkrétní oborové poznatky a umožnují jejich efektivní využití. Jsou požadovány téměř pro všechna pracovní zařazení a umožňují člověku, aby správně využíval a dále rozšiřoval své konkrétní dovednosti a znalosti, zaměřené na určitý obor. Jejich cílem je zvyšovat šance na uplatnění co nejširší vrstvě obyvatelstva.“8 Odborné kompetence jsou využívány především na školách s odborným zaměřením (gymnaziální výuka má všeobecný charakter) a jsou primárně zaměřeny na schopnost orientovat se v konkrétní pracovní činnosti, tedy na to, co by měl jedinec umět po stránce odborné pro své budoucí zaměstnání (např. programování strojů, fakturace, zapojování PC do lokálních a rozsáhlých sítí apod.) Představují komplex odborných vědomostí, dovedností, postojů a hodnot nezbytných k vykonávání určitého povolání.
Na obrázku lze vidět propojení klíčových kompetencí s odbornými. V místě jejich střetnutí dochází u člověka ke schopnosti použít odborné znalosti v praxi a na základě obecné způsobilosti s nimi za různých podmínek disponovat. „Klíčové kompetence mají pomoci nakládat s odbornými znalostmi a v zájmu řešení problémů, tzn. se zaměřením na budoucnost.“9
8
ČECHOVÁ, Barbara a kol. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: Scio, 2006, s. 10 9 BELZ, Horst, SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001, s. 174
4
Klíčové kompetence Současná Evropa se potýká s řadou společenských problémů (růst migrace, zvyšující se profesní nároky, stárnutí obyvatelstva, nezaměstnanost a s ní spojené sociální rozdíly apod.). Jednou z možností, jak zajistit lidem potřebné dovednosti a schopnosti čelit rychle se měnícím podmínkám, je zaměřit se na rozvíjení klíčových kompetencí. Většina evropských zemí tak modernizovala edukační proces, který je primárně cílený na vymezení a charakteristiku zásadních, ke kvalitnímu životu nezbytných kompetencí, a sekundárně zaměřený na metody a strategie, jak těchto kompetencí dosáhnout co nejefektivněji. Pojem klíčové kompetence je v RVP definován jako soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných. 10 Z nich postupně vychází další kompetence, na jejichž základě mohou jedinci ve společnosti zvládat různé situace, vhodně řešit řadu problémů či zastávat nejrůznější profese. „Zvládnutí klíčových kompetencí vede k tomu, že účastník je nejen schopen specificky podle situace a flexibilně uplatňovat to, co se naučil, nýbrž že je navíc schopen: - měnit podle svých potřeb to, čemu se naučil, - integrovat do tohoto systému nové alternativy jednání, - vybírat z více alternativ tak, aby se choval vhodně, - nově nabyté schopnosti spojovat se svými dalšími schopnostmi, - rozšiřovat repertoár svého jednání vytvořením vlastní synergie, tedy dospívat k dalším alternativám chování spojováním dosavadních schopností se schopnostmi nově nabytými.“11 Hlavní snahou současného vzdělávacího systému je opatřit jedince komplexem kompetencí, jež se jeví jako nejvhodnější v rámci úrovně zvládnutelnosti, a především pro přípravu na další vzdělávání a schopnosti se zapojit do pracovního procesu.
10
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. MŠMT: Praha, 2013. BELZ, Horst, SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001, s. 174 11
5
Je nutné mít na paměti, že žáci jsou osobnostmi s individuálními vlohami, které odráží schopnost osvojit si stanovené kompetence ve větší či menší míře. Je přirozené, že někdo se učí novým věcem snáze a rychleji. Klíčové kompetence jsou zařazeny již do RVP pro základní vzdělávání a jsou dále postupně rozvíjeny ve fázi gymnaziální, která se liší zejména úrovní dispozic, které si žáci na konci studia odnáší. Vysokoškolské vzdělávání, z hlediska svého oborově různorodého a podrobnějšího zaměření, rozvoj klíčových kompetencí potlačuje. Zaměřuje se především na vzdělávání ve specifických oblastech. Přehled klíčových kompetencí začleněných do RVP12 pro základní vzdělávání: - kompetence k učení - kompetence k řešení problémů - kompetence komunikativní - kompetence sociální a personální - kompetence občanské - kompetence pracovní Rozvíjení klíčových kompetencí Osvojování klíčových kompetencí je individuální, dlouhodobou záležitostí, která začíná v nejútlejším věku a trvá po celý život. Jde o proces, při kterém se propojuje lidský život s učením. Rozvoj kompetencí u jedince probíhá vědomě i nevědomě, v různých životních situacích, do kterých je člověk aktivně zapojen. Zásadní vlivy na rozvoj kompetencí vychází primárně ze školního (formálního) a rodinného (neformálního) prostředí. Vedle nich však jejich rozvoj podporuje řada dalších oblastí, kterých se jedinec stává více či méně součástí. Informace tak získáváme v čase stráveném s přáteli, v zájmových organizacích, v knihovnách, při sledování televize, čtením tisku, surfováním na internetu apod. V dospělosti nabýváme znalostí v dalších vzdělávacích institucích a zejména v zaměstnání, kdy praxí získáváme více zkušeností, učíme se stále novým věcem. Všechny zmíněné a mnoho dalších aktivit přispívá k rozvoji lidské osobnosti a ke kompetentnímu jednání. Být kompetentní znamená učit se věcem celý život. Vzdělávání je nikdy nekončící proces, lze jej stále měnit a obohacovat. 12
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. MŠMT: Praha, 2013.
6
Rozvíjejme kompetence postupně „Každá klíčová kompetence se u žáků vytváří postupně, a to tak, že se dílčí vědomosti a dovednosti žáků, získané při různých příležitostech, propojují.“13, proto je z hlediska rozvoje kompetencí vhodné předem si promyslet a naplánovat výuku tak, aby byla jistá kompetence vštěpována žákům krok za krokem. Jinak řečeno, aby byla znalost kompetence postupně z dílčích schopností (dovednosti, hodnoty, postoje apod.) sestavena. Horst Belz ve své studii pracuje s tzv. „stavebními kameny“, které utváří klíčové kompetence. Definuje tuto třístupňovou strukturu14: 1) rovina kompetencí – sestavena ze schopností 2) rovina schopností – sestavena z dovedností 3) rovina dovedností – na základě zkušeností se mezi sebou propojují a produkují schopnosti Ukázka stavebních kamenů dle Belze: Rovina schopností
Rovina dovedností
Komunikace
dávat zpětný signál, jasně se vyjadřovat, znát potřeby, umět naslouchat, opakovat, shrnovat
Kooperace
sledovat cíle, respektovat ostatní, přinášet představy, přejímat odpovědnost, urovnávat konflikty
Odpovědnost
mít vůli, jednat vědomě, tvůrčí jednání, odhadnout důsledky, umět vybírat, dodržovat úmluvy
Argumentace a hodnocení
umět pozorovat a rozlišovat, objasňovat hodnoty, rozpoznat souvislosti, umět se distancovat, umět argumentovat
Samostatnost a výkonnost
vybrat prvně důležité, adekvátně řešit konflikty, poznat hranice výkonu, motivace k výkonu, převzít zodpovědnost, využívat možností
Řešení problémů a kreativita
odpoutat se, být spontánní, vytvářet asociace, vytyčit cíle, poznat struktury, umět analyzovat
Přemýšlení a učení
aktivní aplikace, užívat všechny smysly, umět propojovat, získávat emocionální podněty, dbát na prožitky úspěchu
13
ČECHOVÁ, Barbara a kol. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: Scio, 2006, s. 12 14 BELZ, Horst, SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001, s. 169
7
Na základě rozfázování učiva a postupného rozvíjení kompetencí může zároveň pedagog dobře sledovat a průběžně hodnotit znalostní a vědomostní posun svých žáků. Důležité je ověřit si, že žáci cílené dovednosti zvládají a až následně pokračovat s přidáváním nových, složitějších aktivit.
Být kompetentní znamená mít více možností Rozvíjení klíčových kompetencí u žáků hraje v současné rychle se vyvíjející době důležitou úlohu, zejména pro jejich budoucí uplatnění na pracovním trhu, odkud samotný výraz „kompetence“ primárně pochází. „Rychlé proměny v naší době kladou na lidi stále vyšší nároky. Jednou získané odborné znalosti zastarávají po stále kratším čase.“ 15 Snaha modernizovat a zvyšovat úroveň dnešního vzdělání je v samotném zájmu té či oné společnosti, která si tímto úsilím připravuje jednice schopné k co nejefektivnějšímu výkonu své profese. Nejvyšší šance na uplatnění získávají právě ti, kteří se naučí osobité, pozitivní a vyrovnané komunikaci, dokáží jednat zodpovědně, jsou schopni kolektivní práce a respektu názorů druhých, tím pádem i ovládat své chování vůči ostatním. Důležitou schopností je také umět využívat předešlé životní a pracovní zkušenosti, profesně se neustále vyvíjet, reagovat na změny v oboru a zdokonalovat se v těch oblastech, kde sám dosud nenabyl dostatek znalostí a zkušeností. V Národním programu rozvoje vzdělávání (v Bílé knize) se uvádí, že schopnost najít si zaměstnání v průběhu celého života závisí nejenom na tom, zda člověk získá odpovídající kvalifikaci, ale především na tom, zda je vybaven dostatečně širokým všeobecným a obecně odborným základem vzdělání a klíčovými kompetencemi, které jsou nezbytné pro pracovní uplatnění a které umožňují snadnější rekvalifikace. V rámci
evropského
vzdělávacího
systému
probíhá
řada
mezinárodních
sociologických průzkumů zabývající se otázkou, které kompetence preferují zaměstnavatelé u svých zaměstnanců.16
15
BELZ, Horst, SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001, s. 174 16 Horst Belz ve studii Klíčové kompetence a jejich rozvíjení na str. 165-6 uvádí průzkum provedený v roce 1995 ve Švýcarsku Marcem Siegristem a vlastní průzkum z roku 1997. Výsledky obou výzkumů byly shodné. Na prvním místě byla u zaměstnanců požadována kompetence komunikovat a spolupracovat, dále schopnost řešit problémy a tvořivost a třetí, nejvíce požadovanou, byla samostatnost a výkonnost.
8
Jejich obecné výsledky dokazují, že pro dobré profesní uplatnění je důležité zvládat klíčové kompetence na požadované úrovni. Zkoumání významu klíčových kompetencí v pracovní oblasti proběhlo v České republice v roce 2011 v rámci národního projektu Klíče pro život.17 Na jeho základě (s jeho
podporou)
byla
provedena
analýza
s názvem
Postoje
vzdělavatelů
a
zaměstnavatelů k uznávání neformálního vzdělávání, jejíž závěry přinesly informace o hlavních požadavcích, které mají zaměstnavatelé z hlediska kompetencí na své potencionální zaměstnance. Výsledky
analýzy
uvedly,
že
odborné
kompetence
vyžadují
zejména
zaměstnavatelé u profesí specifického zaměření, kdežto klíčové kompetence (jakožto odraz jedincovy osobnosti) jsou požadovány u všech, bez ohledu na pozici, o kterou se uchazeč zajímá. Klíčové kompetence preferují spíše malé firmy, které disponují časem a prostorem a mohou tak odborné dovednosti u svých zaměstnanců průběžně rozvíjet . Přednostně však získají zaměstnání ti kandidáti, kteří disponují těmito klíčovými kompetencemi18: - schopnost týmové práce - komunikační dovednosti - spolehlivost - loajalitu - zodpovědnost Další, nejčastěji požadované klíčové kompetence, uváděné v pracovních nabídkách: adaptabilita, flexibilita, ochota učit se, práce s informacemi. Vedle nich bývá často uváděna i znalost cizího jazyka, která však z výsledků výzkumů nepatří k těm nejdůležitějším.
17
Projekt „Klíče pro život“ je zaměřen na rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním prostředí. Od roku 1. 4. 2009 je realizován Národním institutem dětí a mládeže společně MŠMT. 18 Analýza postoje vzdělavatelů a zaměstnavatelů k uznávání neformálního vzdělávání. Proces 2011, Moravská Ostrava.
9
Výukové metody přispívající k rozvoji klíčových kompetencí V procesu vzdělávání hraje důležitou roli pojetí výuky. Efektivní způsob učení obecně bude takový, který povede k dlouhodobému zapamatování a dosáhne se jím předem stanovených cílů. Volba učebních strategií je plně v kompetenci učitele, ten by měl, vzhledem k cílům, plánované metody dobře promyslet a zvážit.
Výuka by
rozhodně neměla upadat do stereotypu, měla by být bohatá, složená z různých přístupů a učebních strategií, třída je totiž společenství individualit, z nichž každá preferuje něco jiného. Zároveň se zdůrazňuje využívat kooperativního vyučování, které spojuje a využívá různých potenciálů jednotlivých žáků. „Důležité je, že skupinová práce těží z různosti silných stránek všech členů skupiny. Odlišnosti jednotlivce je využito ve prospěch ostatních, a to vyžaduje pozitivní vzájemné propojení, které je základním principem a předpokladem efektivní spolupráce.“19 Vedle klasických vyučovacích metod (slovní, demonstrační, dovednostní) jsou pro rozvoj klíčových kompetencí vhodné tzv. aktivizující metody, které jsou postaveny na aktivním zapojení žáků do jednotlivých činností a jejichž podstatou je omezení pasivního naslouchání. „Aktivizující metody přispívají svým podílem k překonávání petrifikovaných stereotypů ve výuce a podporují tvořivé hledání učitelů.“20 Využíváním těchto metod zvyšujeme angažovanou účast žáků ve výuce tím, že jim umožňujeme např.: - realizovat projekty, pokusy, zajímavé aktivity, navštěvovat exkurze - podporujeme práci ve skupině, spolupráci při vypracování úkolu - vést diskuse na různá témata, žáci se vyjadřují k problému, navrhují řešení - zařazujeme reflexe, zpětnou vazbou zjišťujeme funkčnost aktivity - žáci by si měli umět učení sami plánovat a organizovat, proto jim nechme částečnou volnost pro řízení svého studia - pomáháme žákům sestavit vlastní učební cíle (odpovídající jejich budoucím představám) 19
Kasíková, Hana. Kooperativní učení a vyučování. Teoretické a praktické problémy. Karolinum, Praha 2001, s. 125 20 Maňák, Josef, Švec, Vlastimil. Výukové metody. Brno: Paido, 2003, s. 105
10
Jednou z podmínek dosáhnutí efektivity v učebním procesu je navození bezpečného klimatu ve třídě. Strach, obavy či dokonce vypěstovaný opor ke školnímu prostředí a učení jsou silní destruktivní činitelé v procesu vzdělávání. Klidné prostředí zaručuje kvalitnější výuku z hlediska aktivní práce žáků. Cítí-li se žák v bezpečí, narůstá šance, že se ostatním v kolektivu otevře, zapojí se do aktivit, diskusí, vyjádří svůj názor. Právě aktivizující metody mohou pozitivně ovlivnit klima ve třídě. Učitel však musí dbát na to (prvotně svým příkladným jednáním), aby z jeho strany či ze strany žáků nedošlo k posměškům, shazování, ponižování apod. I výrazně negativní hodnocení snižuje žákovo sebevědomí, odráží se na jeho emoční stránce. Proto je důležité žáky podporovat a motivovat do dalších aktivit. Těm méně úspěšným zdůrazňovat, že se radost z úspěchu dostaví třeba při další výuce, třeba v aktivitě, ve které najdou svoji silnou stránku.
Příklady aktivizující metod (dle J. Maňáka)21 a) metody diskusní – vytvářejí prostor k vyměňování názorů žáků, k argumentaci a hledání společného řešení b) metody heuristické, řešení problémů – podporují samostatnou činnost při hledání řešení rozporných případů a situací c) metody situační – jejich podstatou je řešení problémových případů, používají se zejména ve vzdělávání dospělých d) metody inscenační – modelová situace je převedena do názorného dramatického výstupu, jehož aktéry jsou samotní žáci, na závěr nesmí chybět hodnocení výstupu (inscenace) e) didaktické hry – mají dobrou motivační schopnost, měly by dodržovat jak spontánnost a uvolnění, tak didaktické cíle
21
Maňák, Josef, Švec, Vlastimil. Výukové metody. Brno: Paido, 2003, s. 105-130
11
Klíčová kompetence k učení „Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.“ (Dalajlama)
Její rozvíjení má za cíl jednoduše „naučit žáky učit se“. RVP pro SOV kompetenci k učení definuje takto: Na konci středního vzdělávání by absolventi měli: − mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání − ovládat různé techniky učení, umět si vytvořit vhodný studijní režim a podmínky − uplatňovat různé způsoby práce s textem (zvl. studijní a analytické čtení), umět efektivně vyhledávat a zpracovávat informace, být čtenářsky gramotný − s porozuměním poslouchat mluvené projevy (např. výklad, přednášku, proslov aj.), pořizovat si poznámky − využívat ke svému učení různé informační zdroje, včetně zkušeností svých i jiných lidí − sledovat a hodnotit pokrok při dosahování cílů svého učení, přijímat hodnocení výsledků svého učení od jiných lidí − znát možnosti svého dalšího vzdělávání, zejména v oboru a povolání Vhodné učební strategie: - společné vymezení cíle vyučovací hodiny - zadávání domácích úkolů (podporují samostatnost a kolektivní práci) - realizace projektů a soutěží (motivujte žáky) - užívání uzavřených a otevřených otázek (podporují komunikaci, schopnost vyjádřit se) - využívání tabulek, grafů, kompozice textu (zvýraznění, podtrhávání textu, tvoření osnov) - využívání pomůcek, umět s nimi pracovat (slovníky, pravidla, učebnice, počítač, internet) - vytváření asociací s již osvojenými znalostmi (např. pavoukový diagram) - práce s ukázkami, obrazy (metoda vizualizace) - používání akronymů (pro snadnější zapamatování a vybavení učiva) - práce ve skupině (spolupráce v hodině, při vypracování krátkodobých a dlouhodobých úkolů) - tvorba portfolií (pro sebereflexi žáků) - k vysvětlení látky užívejte různé metody, střídejte aktivity 12
AKTIVITA – metoda I.N.S.E.R.T. Využití: v jakémkoli předmětu a tematické oblasti. Metody: - I.N.S.E.R.T. (interactive noting system for effective reading and thinking) – metoda kritického myšlení, poznámkový systém pro efektivní práci s textem - metoda spadá svým pojetím do konstruktivistického třífázového modelu učení E-U-R (evokace, uvědomění si významu informací, reflexe) - následná diskuse Cíl aktivity: - žáci se učí, jak si psát poznámky - žáci se učí aktivnímu čtení - žáci budou schopni filtrovat z textu podstatné informace - žáci sami rozeberou text, zpracují novou látku, čímž si ji lépe zapamatují - schopnost žáků asociovat již osvojené vědomosti s novými - žáci stylizují znalosti a otázky vlastními slovy (záznam do tabulky / v diskusi) - vpisování značek do textu pomáhá udržet pozornost žáků, odbourává učení „nazpaměť“, nutí žáky se nad informací zamýšlet, značky zlepšují orientaci v textu Průběh hodiny: 1) část – aktivní čtení, práce s textem - každý žák dostane list s textem na dané téma (všichni stejné) + jeden pracovní list s tabulkou - úkolem je si text pozorně přečíst a hned při prvním čtení do něj vpisovat značky (přímo do textu nebo na okraj), které učitel napíše na tabuli a žákům před začátkem čtení vysvětlí. Žákům také zdůrazní, že v textu nemusí označovat všechny informace. (v) = známá informace (-) = nová informace (+) = s informací nesouhlasím (?) = chci se dozvědět více / informaci nerozumím
13
- po důkladném přečtení si do tabulky žáci zapíší ty informace, ke kterým si udělali značku Ukázka pracovního listu s tabulkou I.N.S.E.R.T. Informaci znám (v)
Pro mě nová info (+)
S info nesouhlasím (-)
Chci se dovědět víc (?)
Poznámka: pro zjednodušení aktivity může být tabulka omezena jen na dva sloupce (žáci vpisují pouze poznámky: s informací nesouhlasím + chci se dozvědět více). Další možné zjednodušení spočívá v tom, že si žáci do každého sloupce zapíší pouze jednu poznámku z textu.
2) část – diskuse, reflexe - po práci s textem probíhá nad tématem diskuse (ta může mít různé podoby – ve dvojicích, větších skupinách, v celé třídě) - diskuzi lze omezit pouze na komentáře k informacím se kterými nesouhlasím a k těm, o nichž chtějí žáci vědět více (je to logické, mají potřebu se k nim vyjádřit spíše). Je však vhodné komentovat všechny oblasti uvedené v tabulce. - probíráme obsah textu, žáci zmiňují, které informace již znali, co je zaujalo, co překvapilo, s čím nesouhlasí, zda je nějaká informace v textu již neplatná (jak se změnila), zda chtějí text doplnit o informaci, kterou neobsahuje, zda by se chtěli k tématu něco zeptat apod. Reflektujte s žáky: - jak reagují, když s některou informací nesouhlasí? - co dělají, když je něco v článku osloví? - co dělají s textem / s jeho částmi, kterým nerozumí? - zda při práci s textem využívají některé z uvedených doporučení? - zda individuálně využívají jiné učební metody (postupy) a jaké? - jak by měl vypadat ideální pracovní postup? 14
Klíčová kompetence k řešení problému „Není to tím, že jsem chytřejší, ale tím, že se problémy zabývám déle.“ (Albert Einstein)
Jejím smyslem je učit samostatnosti při řešení problémů.
RVP pro SOV
kompetenci k řešení problému definuje takto:
Na konci středního vzdělávání by absolventi měli: − porozumět zadání úkolu nebo určit jádro problému, získat informace potřebné k řešení problému, navrhnout způsob řešení, popř. varianty řešení, a zdůvodnit jej, vyhodnotit a ověřit správnost zvoleného postupu a dosažené výsledky − uplatňovat při řešení problémů různé metody myšlení (logické, matematické, empirické) a myšlenkové operace − volit prostředky a způsoby (pomůcky, studijní literaturu, metody a techniky) vhodné pro splnění jednotlivých aktivit, využívat zkušeností a vědomostí nabytých dříve − spolupracovat při řešení problémů s jinými lidmi (týmové řešení) Vhodné učební strategie: - zařazování problémových úkolů, témat (žák vyhledá a popíše problém, nastíní různá možná řešení, svoje řešení obhájí, vyslechne názory ostatních apod.) - učíme žáky kritickému myšlení (tzn. pochopit informaci, porovnat svůj názor s názory ostatních, zaujetí postoje a jeho obhájení) - podporujeme u žáků aktivní učení (aktivní zapojení do výuky – např. čtení nahlas, argumentace před publikem, hledání pro a proti, metoda Pětilístek, Filtr, myšlenkové mapy apod.) - zařazování kritického čtení do výuky (interpretace, analýza a hodnocení textu), psaní úvahových textů - vhodné zvolení a logické vyjádření tématu (problémové úkoly by žáky neměly předem odradit) - volit problém úměrný věku a rozumovým schopnostem žáků (pro porozumění problému)
15
AKTIVITA – Hrací karty Využití: Základy společenských věd (ukázková aktivita v oblasti Člověk jako občan – ideologie, aktivitu lze využít v jakékoli tematické oblasti) Metody: práce ve skupině, mluvený projev (jasné vyjadřování), diskuse Cíl aktivity: podporovat u žáků samostatné přemýšlení o probraném tématu, opakovat a upevňovat získané vědomosti, jednotlivé poznatky propojovat (metoda volné asociace). Žáci tak v průběhu aktivity musí přemýšlet a spojovat jednotlivé části do celku. Pomůcky: učitel vytvoří pracovní list s fakty, z něhož vystřihne 16/32 hracích karet (4 karty tvoří jednu tematickou oblast). Hrací karty mohou (pro vizuální paměť) kromě informací obsahovat i obrázek (např. symbol konkrétní ideologie). Ukázka hracích karet (pro inspiraci), učitel může doplnit další ideologie Nacismus
Nacismus
Nacismus
Nacismus
Adolf Hitler
Rasová nadřazenost
Antisemitismus,
Autoritativní vláda
holokaust Komunismus
Komunismus
Komunismus
Komunismus
Marx, Lenin, Stalin
Společné vlastnictví
Odmítání třídních
Potlačování lidských
rozdílů
práv a svobod
Liberalismus
Liberalismus
zásahů do
Soukromé
John Locke
hospodářství
vlastnictví
Konzervatismus
Konzervatismus
Konzervatismus
Konzervatismus
Vláda řádu
Úcta k tradici
Odmítání
Edmund Burke
Liberalismus
Liberalismus Omezování státních
Svobodný občan
radikálních změn a revolucí Poznámka: jedná se o kratší aktivitu, kterou vhodně zařadíme na úvod, v průběhu či na konec hodiny (procvičování, opakování látky).
16
Průběh hodiny: - žáky rozdělíme do skupin (min. 3 žáci ve skupině) - každé skupině rozdáme sadu hracích karet (rozstříhaný list papíru) - žáci si karty rozdají a hrají dle pravidel známého „kvarteta“ (kdy k sobě ve čtveřici karty logicky patří) - žák, který shromáždí celou čtveřici karet, získává bod. Vyhrává žák s nejvyšším počtem bodů. Diskuse na závěr: zeptáme se žáků, zda se jim aktivita zamlouvala, zda je aktivita obohatila o nové poznatky, zda si nějakou novou informaci uvědomili (popř. jakou), zda museli v rámci strategie řešit nějaký problém apod.
Doporučené aktivity, které je možno použít při řešení problémů: - brainstorming – jde o známou efektivní metodu spontánního shromažďování nápadů a myšlenek. Učitelem je na začátku nastolen problém, ke kterému mají žáci vyjádřit (za předem určených pravidel) co nejvíce názorů. Povoleny jsou veškeré nápady, aniž by byly kýmkoli kritizovány (metodou volné asociace). Důležité je množství myšlenek (nikoli jejich kvalita), které můžou vyvolávat další nápady. Všechny postřehy se zřetelně zaznamenávají (např. na tabuli) a následně se s nimi, dle potřeby, pracuje. - brainpool – předností této metody (na rozdíl od brainstormingu) je výsledné získání nápadů a myšlenek od všech žáků. Aktivita je totiž založena na písemném vyjádření. Každý žák tedy zapíše co nejvíce postřehů k určené problematice na papír. Jakmile už ho další myšlenka nenapadá, papír odloží. Papír si pak může vzít jiný žák, který si přečte výčet nápadu a může připsat myšlenku novou.
17
Komunikativní kompetence „Chceš-li se mnou diskutovat, přesně vysvětli pojmy.“ (Voltaire)
Jejím cílem je osvojit žákům především kultivovaný mluvený i psaný projev. RVP pro SOV komunikativní kompetenci definuje takto: Na konci středního vzdělávání by absolventi měli: − vyjadřovat se přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných a vhodně se prezentovat − formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově správně − účastnit se aktivně diskusí, formulovat a obhajovat své názory a postoje − dodržovat jazykové a stylistické normy i odbornou terminologii − zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a údaje z textů a projevů jiných lidí − vyjadřovat se a vystupovat v souladu se zásadami kultury projevu a chování − chápat výhody znalosti cizích jazyků pro životní i pracovní uplatnění, být motivováni k prohlubování svých jazykových dovedností v celoživotním učení Vhodné učební strategie: - do výuky zařazujeme monologická a dialogická cvičení - podporujte představení výsledků práce žáka před třídou (žáci při prezentování látky dbají na dodržování pravidel neverbální komunikace) - ve vzdělávacích oblastech učíme žáky rozvíjet slovní zásobu (spisovnost, synonymie, cizí výrazy apod.), tím odbouráváme u žáků zábrany a zdrženlivost k možnostem zapojit se např. do diskuse, prezentovat referát apod. - do výuky se snažíme slovně zapojit celou skupinu žáků (např. metoda Putovní mikrofon) - hojně využívejte metody kooperativního učení - kompenzační strategie při komunikaci (žák se učí vyhnout nevhodnému tématu a rozhovoru, učí se vhodně přejít na jiné téma) - ve výuce volíme aktivity, které nabádají žáky vyjádřit a obhájit vlastní názor - vhodné je zapojit žáky do školních aktivit (rozhlas, časopis apod.)
18
AKTIVITA – VOLTE NÁS! Využití: Základy společenských věd (zejména v oblastech Člověk jako občan, Politologie) Metody: skupinová práce, diskuse, prezentace, mluvený projev, práce v hodině/domácí příprava Cíl aktivity: žáci si připraví fiktivní předvolební kampaň, na jejímž základě poznají současné spektrum politických stran, vžijí se do aktuální politické situace. Úkolem bude připravit takový volební program, který získá co nejvíce voličů. Žáci se učí přesvědčovat, argumentovat, obhajovat svoje stanoviska. Učí se také adekvátně a pohotově reagovat na dotazy ostatních, procvičují efektivní komunikaci. Doporučení: učitel žákům zdůrazní, že se musí při tvorbě fiktivní kampaně držet faktů jim přiřazené politické strany (fakta budou uvedena v levém sloupci pracovního listu – viz charakteristika strany) Časová dotace: aktivitu se doporučuje realizovat v dvouhodinovém semináři, žákům lze zadat domácí přípravu, realizace kampaně a voleb proběhne v hodině Ukázka pracovního listu CHARAKTERISTIKA STRANY
TVŮJ ÚKOL
Název/znaky/ideologie
Vytvoř fiktivní název strany
Základní program/hesla
Vytvoř efektivní heslo pro nové funkční období a stručný program, který hodlá strana realizovat
Přední lídři
Skupina si zvolí svého lídra, každý ve skupině se ujme určité role
Logo
Vytvoř si své vlastní logo
19
Průběh hodiny: - žáky rozdělíme do skupin. Každá skupina dostane pracovní list s charakteristikou současné politické strany (každá skupina jinou stranu). - žáci se seznámí s fakty, na jejich základě vytvoří fiktivní předvolební kampaň, musí se však držet rysů vybrané strany Poznámka: aktivitu je vhodné zadat jako domácí úkol, žáci budou mít na vypracování více času, mohou se poradit s rodiči, inspirovat se na internetu. Dále mohou využít svoji fantazii (mohou přijít adekvátně oblečení, připravit si volební plakát, využít powerpointovou prezentaci, vytvořit reklamní předměty apod.). - v hodině vystoupí před třídou jedna skupina za druhou. Lídr a jeho partneři seznamují ostatní s programem, který si připravili. - v průběhu prezentací učitel i žáci poslouchají, dělají si poznámky pro následnou konferenci - po představení všech politických stran proběhne „tiskovka“. Podél třídy se vytvoří dlouhá řada z lavic, za které usednou lídři kandidátky (na stole budou umístěny cedulky se jmény a stranou, kterou zastupují). Učitel může hrát úlohu konferenciéra, zároveň může diskuzi řídit. Ostatní žáci plní roli novinářů, kladou lídrům dotazy (na základě postřehů a poznámek, které si dříve zapsali). - po konferenci simulujeme prostředí volební místnosti. Učitel postaví (např. za křídlo tabule, za plentu apod.) urnu na lístky. Následně rozdá každému žákovi jeden hlasovací lístek, na který je povoleno napsat jednu stranu, kterou chce žák sám volit. Žák vhodí lístek do urny. Poznámka: učitel řekne žákům, že nesmí volit stranu, kterou prezentovali - na závěr učitel sečte lístky a vyhlásí vítěze voleb - jako poslední proběhne krátká reflexe. Žáci se mohou vyjádřit k tomu, co se jim líbilo, co se dozvěděli, proč volili danou stranu apod. 20
Personální a sociální kompetence „Tolerance není lhostejnost, ale moudrá víra, že i ten druhý může mít pravdu.“ (Jiří Menzel)
Tyto kompetence učí žáky zejména odhadovat své možnosti, spolupracovat s lidmi a utvářet dobré společenské vztahy. RVP pro SOV personální a sociální kompetence definuje takto: Na konci středního vzdělávání by absolventi měli: − posuzovat reálně své fyzické a duševní možnosti, odhadovat důsledky svého jednání a chování v různých situacích − stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace a životních podmínek − reagovat adekvátně na hodnocení svého vystupování a způsobu jednání ze strany jiných lidí, přijímat radu i kritiku − ověřovat si získané poznatky, kriticky zvažovat názory, postoje a jednání jiných lidí − mít odpovědný vztah ke svému zdraví, pečovat o svůj fyzický i duševní rozvoj − pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a jiných činností, podněcovat práci týmu vlastními návrhy, nezaujatě zvažovat návrhy druhých − přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly − přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým Vhodné učební strategie: - do výuky zařazujeme kooperativní učení (žáci sledují společný cíl, zaměřují na něj své jednání, prostřednictvím práce ve skupině se žák posunuje individuálně znalostmi dál) - realizujeme projekty (podporují spolupráci, vhodné vytvořit týmy tvořené žáky různých věkových kategorií) - žáky učíme respektovat společensky stanovená pravidla chování, učí se slušnosti - žáky učíme asertivnímu chování, pomocí simulací a dramatizace učíme žáky potlačovat narušování dobrých vztahů - do výuky zapojujte reflexe (žáci zpětně přemýšlejí, vyhodnocují, vyjadřují se, zvažují atd.) - výuku začínejte krátkými zahřívacími, motivačními aktivitami
21
AKTIVITA – HÁDEJ, KDO JSEM? Využití: Základy společenských věd (Člověk jako občan, Člověk v lidském společenství, Soudobý svět, využitelnost v jakékoli tematické oblasti) Metody: práce ve skupině, kooperace Cíl aktivity: žáci trénují spolupráci při plnění úkolu. Učí se přijímat fakt, že při jeho řešení jsou závislí na ostatních, do aktivity se zapojí většina třídy. Kompletace informací nutí žáky naslouchat jeden druhému, soustředit se. U žáků se projevuje chování (toleruje druhé, dává prostor k vyjádření, nebo naopak shazuje názory ostatních apod.). Aktivita ve formě hádankové soutěže v sobě nese silný motivační aspekt. V závěru aktivity se doporučuje zařadit reflexi. Úkol: týmy hádají postavu (významného národního / světového státníka). Učitel žákům může předem vymezit období, ze kterého budou osobnosti hádat. Použití: zařazení aktivity je vhodné při opakování látky nejen v předmětu ZSV Doporučení: žák, který bude představovat danou osobnost, může mít v záloze nápovědu, tu může říct hned na začátku (např. vlastní citát, nějaká informace, která je s osobností spojena), nebo ji použije v případě, že hádání trvá příliš dlouho a žáci potřebují nápovědu Ukázka pracovního listu: KDO JSEM?
OTÁZKA
ANO
ANO také
NE
Inspirace pro volbu osobností: T.G. Masaryk, Václav Havel, Edvard Beneš, Barack Obama, Angela Merkelová, Adolf Hitler, J.V. Stalin, Alžběta II., Klement Gottwald apod.
22
Průběh hodiny: - žáky rozdělíme do skupin (soutěžních týmů), každý tým si může zvolit svůj název - jeden žák dostane pozici významné osobnosti (tu mu představí učitel), kterou budou týmy postupně odhalovat, žák si sedne nejlépe za samostatný stůl před tabuli, aby na něj všichni dobře viděli Učitel žákům definuje pravidla hry: - každý tým dostane pracovní list, do kterého si může dělat poznámky (skupina si sama vybere svého zapisovatele) - do tabulky si zapisují veškeré postřehy z průběhu hádání osobnosti (i dotazy ostatních skupin), tabulka napomáhá vyhnout se tomu, že bude dotaz kladen víckrát - žáci ve skupině si sami určí dotazovatele (měli by se na něm shodnout), je důležité nepřekřikovat se, ostatní žáci plní roli poradců - žáci kladou jen takové dotazy, na které je možné odpovědět ANO/NE - týmy se v dotazech postupně střídají (o pořadí je možné losovat) - v případě, že žáci odhalí osobnost (shodnou se na ní ve skupině), napíší její jméno do příslušné kolonky a dají najevo ostatním (učitel předem určí znamení), že znají odpověď. Odpoví-li správně, získávají bod. Odpoví-li špatně, z kola vypadávají a mohou se účastnit až kola dalšího. - vyhrává tým s největším počtem bodů Poznámka: učitel zváží, kolik osobností bude třída hádat (zejména podle toho, jak budou žáci bystří, kolik času jim aktivita zabere). Učitel se hádání neúčastní, může plnit funkci moderátora. Na závěr: je od žáků dobré získat zpětnou vazbu. Zeptejte se, jak se jim vědomostní soutěž hrála, jestli ve skupinách fungovala týmová spolupráce, jestli všichni dodržovali pravidla férové hry, jestli by aktivitu nějak upravili, zda se něco nového dozvěděli apod.
23
Občanská kompetence a kulturní povědomí „Člověk je veliký tím, že pociťuje odpovědnost. Odpovědnost tak trochu za osud lidí, v dosahu své činnosti.“ (Antoine de Saint-Exupéry)
Mají v žácích především rozvíjet a upevnit hodnoty lidskosti a principy demokracie. RVP pro SOV občanské kompetence a kulturní povědomí definuje takto: Na konci středního vzdělávání by absolventi měli: − jednat odpovědně, samostatně a iniciativně ve vlastním a veřejném zájmu − dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika), vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci − uvědomovat si vlastní kulturní, národní a osobnostní identitu, přistupovat s aktivní tolerancí k identitě druhých − zajímat se aktivně o politické a společenské dění u nás a ve světě − uznávat hodnotu života, uvědomovat si odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost při zabezpečování ochrany života a zdraví ostatních − uznávat tradice a hodnoty svého národa, chápat jeho minulost i současnost v evropském a světovém kontextu, podporovat hodnoty místní, národní, evropské i světové kultury a mít k nim vytvořen pozitivní vztah Vhodné učební strategie: - žákům umožňujeme se podílet na chodu jejich školy (školní parlament, příspěvky na školních webových stránkách), žáci dostávají společný cíl, učí se odpovědnosti - žákům zprostředkováváme možnost návštěvu tematických besed, filmových dokumentů, divadelních představení, přednášek apod. (žáci si např. mohou udělat obraz o životě a smýšlení odlišných kultur) - s žáky absolvujeme různé ekologické projekty, zájezdy do elektráren (zvyšujeme tím u žáků citlivost a odpovědnost k životnímu prostředí) - s žáky realizujeme a absolvujeme projekty zaměřené k uvědomění si našeho kulturního dědictví, k nutnosti jeho dalšího rozvoje a předávání dalším generacím - žáky zapojujeme do mezinárodních výměnných projektů (žáci poznají kulturu jiné země) - žáky zapojujeme do občanského života (návštěva soudů, městského úřadu, besed se společensky významnou osobou atd.) 24
PROJEKT – EXKURZE DO MINULOSTI Klíčová slova: 2. světová válka, holocaust, rasismus, antisemitismus, totalitarismus, nesvoboda Využití: Základy společenských věd (zejména v oblastech Člověk v lidském společenství, Člověk jako občan) Metody: praktické poznávání totalitních režimů 22, osobní prožitek, učení zážitkem (tzv. zážitková pedagogika zapojuje do učení celou osobnost a rozvíjí kompetence tím, že žáci danou činnost sami zažívají, jsou zapojeni svými emocemi. Zážitky na žáky silněji emotivně působí, lépe si je pamatují. Nehraje roli, zda je zážitek pozitivní, nebo negativní, důležitá je jeho síla.) Očekávaný výstup: reflexe, zhodnocení, zamyšlení (úvaha) nad problémem ve formě eseje či referátu, diskuse Cíl aktivity: u žáků rozvíjíme empatii a pochopení, podporujeme toleranci a chápání odlišných kultur, potlačujeme xenofobii a rasismus, žáci rozumí, analyzují a hodnotí diskriminaci Židů v polovině 20. století, eliminace projevů extremismu ve společnosti Realizace: školní a mimoškolní oblast, jednodenní nebo vícedenní akce Tematická místa: Terezín, Osvětim, Lidice, Ležáky, Židovské hřbitovy, Židovské obce, Židovské muzeum v Praze Doplňkové formy: besedy s pamětníky, výstavy, dokumentární filmy, přednášky, workshopy Doporučení: projekty lze zařazovat do výuky individuálně na základě tematického plánu, vhodné je využití v rámci výročí (např. konce druhé světové války, osvobození Osvětimi, Mezinárodního dne památky obětí holocaustu, vyhlazení obcí apod.)
22
Pozn. Slovenští politici v květnu 2016 přišli s návrhem, jak potlačit volební úspěchy krajní pravice v čele s radikálem Marianem Kotlebou. Ten by spočíval v zavedení povinných exkurzí do bývalého koncentračního tábora Osvětim pro žáky středních škol. Opozice to považuje za účinný způsob, jak u žáků zvyšovat uvědomění o hrůzách totalitních režimů.
25
Průběh projektu: - pro výslednou efektivitu a splnění cíle vyžaduje dobrou organizaci, jednotlivé bloky projektu by měly být propojeny, měly by na sebe navazovat (žáky před začátkem akce informujeme a seznámíme s kompletním plánem) - je-li součástí projektu exkurze (např. do Osvětimi), ještě před jejím začátkem seznámíme žáky s tématem, čímž je zároveň motivujeme. (Efektivní je zapojení žáků, ti sami vyhledají a zpracují informace o místě, které plánují navštívit. Vhodná je například prezentace, která zprostředkuje text, obrazový i filmový materiál. Zvolení žáci tak mohou přiblížit téma ostatním.) - v závěru projektu / po skončení exkurze je v rámci vzdělávacího procesu důležité zajistit od žáků zpětnou vazbu. Vhodné je informovat žáky předem o zásadách očekávaných výstupů (forma, rozsah, termín odevzdání, výstup skupiny či jednotlivce apod.) a možných jejich možných podobách (např. úvaha, referát, zhodnocení, článek do školních novin, prezentace apod.).
Možné informační zdroje: Federace židovských obcí v ČR: http://www.fzo.cz/ Institut Terezínské iniciativy: http://www.terezinstudies.cz/ Památník Terezín: http://www.pamatnik-terezin.cz/ Židovské listy: http://zidovskelisty.blog.cz/ Nadační fond obětem holocaustu: http://www.fondholocaust.cz/ Židovské muzeum v Praze: http://www.jewishmuseum.cz/ Koncentrační tábor Osvětim: http://www.osvetim.info/
26
Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám „Člověk se musí neustále učit. Když začínal zvukový film, musela jsem se učit mluvit. A když začínal barevný film, musela jsem se učit červenat. Bojím se, co všechno ještě přijde!“ (Marlene Dietrich)
Jejich osvojením si žáci zvyšují šance na úspěšné obsazení na trhu práce. RVP pro SOV kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám definuje takto: Na konci středního vzdělávání by absolventi měli: − mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělávání; uvědomovat si význam celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám − mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru; cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o své budoucí profesní a vzdělávací dráze − mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a předpoklady − znát obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků - vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál a své profesní cíle − rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních, ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech soukromého podnikání Vhodné učební strategie: - výuku kombinujeme s exkurzemi (úřad práce, veletrh práce apod.) - seznámíme žáky s možnostmi nabídek k zaměstnání (žáci se učí vyhledat nabídky na internetu, poznají noviny a časopisy v oblasti trhu práce) - dbáme na upevňování pracovních návyků a bezpečnost práce (zejména v praktické výuce) - umožnujeme žákům vybírat z bohaté škály volitelných předmětů, žákům nabízíme množství dalších aktivit podporujících rozvoj osobnosti (např. zájmové kroužky) - žáky vedeme k vyhledávání a ověřování informací, umožňujeme jim prezentaci zadaného úkolu, kde mají možnost obhájit si svoje stanovisko
27
- žáky učíme vnímat nejen výsledky lidské činnosti, ale i prostředky k jejich realizaci (finance, vědomosti, orientace na trhu apod.) AKTIVITA – PRACOVNÍ POHOVOR Využití: Základy společenských věd (zejména v oblastech Člověk a hospodářství, Člověk a svět práce) Metody: práce ve dvojicích, metoda vizualizace (názorné předvedení události) Cíl aktivity: žáci si připraví fiktivní pracovní rozhovor, na jehož základě poznají, jaké otázky mohou u pracovního pohovoru očekávat a jakým způsobem mají prezentovat své předchozí studijní znalosti, pracovní dovednosti a zkušenosti. Žáci si během přípravy uvědomí, jak se na pohovor připravit, jak se mají u pohovoru chovat, aby byli maximálně úspěšní. Doporučení: učitel zvolí nejlépe zaměstnání dle oboru, který žáci studují, ve kterém už získali určité vědomosti Časová dotace: žákům určete čas na realizaci aktivity (vhodné jsou 2 vyučovací hodiny) Hodnocení: žákům při zadání úkolu sdělíme, že závěrečné hodnocení proběhne na základě komplexního dojmu z připraveného pohovoru Pracovní list: vytiskneme a rozdáme žákům, pracovní list slouží jak podpůrný materiál Ukázka pracovního listu 1:
OTÁZKY
PODOTÁZKY (připraví si žáci)
MOŽNÉ ODPOVĚDI
Na školu a studium Na předchozí zaměstnání Na nové pracovní místo Osobní otázky Zdroje: žáci mohou informace vyhledat na internetu, konzultovat otázky s rodiči a známými
28
Ukázka pracovního listu 2:
Důležité rady (pro přípravu na pohovor)
Co mě ještě napadá (doplní žáci)
Zvolte vhodné oblečení na pohovor Buďte upravení, první dojem je důležitý Přijďte včas Chovejte se přirozeně, na nic si „nehrajte“ Vypněte si mobilní telefon V závěru nezapomeňte poděkovat, rozloučit se
Průběh hodiny: - dva žáci simulují před třídou průběh pracovního pohovoru na základě předem připravených otázek, zároveň dodržují společenské zásady - jeden žák hraje roli zaměstnavatele, druhý hraje roli uchazeče o zaměstnání (pozice si předem rozdělili) - vhodné je využití pomůcek určených k simulaci pracovního prostředí (např. stolečky se jmenovkami, na interaktivní tabuli si žáci mohou vytvořit obraz s logem firmy, do které žák přichází žádat o zaměstnání apod.) - v průběhu pohovoru žáci dbají na pravidla slušného chování, na zásady neverbální komunikace, vyjadřují se spisovně, nechají druhého domluvit apod. - ukázku nepřerušujeme, učitel i ostatní žáci hraný pohovor pozorně sledují a dělají si poznámky - v závěru hodiny proběhne reflexe. S žáky diskutujeme o tom, zda byl pohovor v pořádku, co by naopak udělali jinak, v čem viděli nedostatky, jestli v pohovoru chyběla zásadní otázka, která bývá často pokládána, zda dělal uchazeč při pohovoru nějaké chyby apod. - žáci by se měli nejprve ke scénce vyjádřit sami, následně ji okomentuje učitel. Vyzvěte žáky, kteří pohovor zinscenovali, aby se sami zkusili ohodnotit. 29
ZÁVĚR
Při tvorbě učebního plánu vycházíme a respektujeme zákonem schválené dokumenty schválené MŠMT ČR, které se v současné době zaměřují především na rozvoj klíčových kompetencí důležitých pro osobní rozvoj jedince a jeho budoucí profesní uplatnění. Efektivní výuka bude realizována na základě právě takových strategií a metod, které k postupnému rozvoji kompetencí přispívají. Výzkumy dokazují, že si žáci osvojí nejvíce znalostí při činnostech, do kterých jsou aktivně zapojeni. Dlouhodobou paměť navíc podporuje fakt, že byla aktivita pro žáky zajímavá, že je oslovila. Pro úspěšné dosažení cíle, pro postupné rozvíjení klíčových kompetencí, je vhodné zařazovat do výuky různé metody a aktivity, které splní individuální potřeby žáků a zároveň jim budou učení usnadňovat. Vhodným výběrem aktivit a správnou motivací lze žákům ukázat, že učení nemusí být stresující a nepříjemné, ale i zábavné. Práce popisuje některé možné aktivity, primárně zaměřené na zapojení žáků do výuky, aplikovatelné nejen v předmětu ZSV, a zároveň vedoucí k rozvíjení jednotlivých klíčových kompetencí. Uvedené aktivity jsou doplněny o inspirační poznámky a odkazy, které mohou učitelé využít, zároveň jsou příklady vybrány s ohledem na dobrou motivaci, zapojení žáků do kolektivu, vzájemnou spolupráci a navození příjemné atmosféry v třídním kolektivu.
30
LITERATURA:
Analýza postoje vzdělavatelů a zaměstnavatelů k uznávání neformálního vzdělávání. Proces, 2011, Moravská Ostrava. BELZ, Horst, SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6. ČECHOVÁ, Barbara a kol. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: Scio, 2006. 183 s. ISBN 80-86910-53-9. Efektivní učení ve škole. Praha: Portál, 2005. 142 s. ISBN 80-7178-556-3. FOŘTÍKOVÁ, Jitka a kol. NAUTILUS, Naučíme tě učit se aneb Jak nemít ze školy ponorku. Praha: Scio, 2012. 42 s. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-535-0. KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování. Teoretické a praktické problémy. Karolinum, Praha 2001. 179 s. ISBN 80-246-0192-3. Klíčové kompetence na gymnáziu. Výzkumný ústav pedagogický v Praze. 2008. 129 s. ISBN 978-80-87000-20-5. Klíčové kompetence – vznikající pojem ve všeobecném povinném vzdělávání. Brusel: Eurydice, 2002. 152 s. KROK ZA KROKEM aneb jak se neztratit v labyrintu zodpovědnosti. Tým autorů, projekt Krok za krokem. Královehradecký kraj. 2013. 68 s. MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-731-5039-5.
31
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. MŠMT. Praha: Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: MŠMT, 2013. 146 s. Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání. Praha: VÚP, 2007. 100 s. ISBN 978-80-87000-11-3 Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání. Praha: MŠMT, 2008. 79 s. ŠKOLA ZÁŽITKEM. Zážitková pedagogika při výuce klíčových kompetencí a hodnocení žáků. Sborovna. 117 s. ISBN 978-80-260-1046-3.
32
