Rozlišovací znaky vybraných zástupců našich plazů (pomůcka k přípravě na „poznávačku“)
Třída: PLAZI Na území České republiky žije celkem 11 druhů plazů ze tří řádů. Z řádu želvy je u nás původní jen jediný druh. Řád šupinatí plazi je zastoupen 10 druhy (5 druhů z podřádu ještěři a 5 druhů z podřádu hadi).
řád šupinatí plazi
řád želvy
podřád ještěři
tělo kryto kostěným krunýřem
Ještěři mají (až na výjimky) končetiny a u nás žijící zástupci mají pohyblivá víčka. Břicho kryto štítky ve více řadách.
čeleď slepýšovití tělo bez končetin
čeleď ještěrkovití
Želva bahenní má mezi prsty plovací blánu. Krunýř i tělo je černozeleně zbarveno, na štítcích krunýře a na těle žluté paprsčité kresby, tvořené čárkami nebo tečkami. U nás se vyskytuje na Moravě.
na těle vždy patrny dva páry končetin
podřád hadi Tělo vždy bez vyvinutých končetin. Naši hadi jsou typičtí víčky srostlými do průhledné šupinky, která je při svlékání obměňována. Břicho kryto jednou řadou velkých obdélníkových štítků.
čeleď užovkovití
plazi na světle
ve tmě
zornička v oku je svisle štěrbinovitá (jako u koček)
profil hlavy užovky
čeleď zmijovití zornička v oku je kulatá profil hlavy zmije
Čeleď: JEŠTĚRKOVITÍ Na území našeho státu se prokazatelně vyskytují čtyři druhy: ještěrka zelená, ještěrka obecná, ještěrka živorodá a ještěrka zední. Podřád ještěrů (u nás zastoupeni čeledí ještěrkovitých a slepýšovitých) je charakteristický jevem zvaným autotomie. Autotomie je samovolné odvržení ocasu při ohrožení života. Z našich ještěrů mají tuto vlastnost všechny druhy. Autotomie je projev pasivní obrany, jehož cílem je odvést pozornost nepřítele od živočicha k prudce se zmítající části ocasu, který v tomto okamžiku vyvíjí větší aktivitu než ještěr. Mezitím, co nepřítel útočí na svíjející se ocas, ještěr uniká. Ocas sice znovu dorůstá, ale podstatně se liší od původního.
střed hřbetu ještěrky obecné
střed hřbetu ještěrky obecné
pileus ještěrky živorodé
pileus ještěrky obecné
ještěrka obecná -
hlava poměrně mohutná a krátká, tělo zavalité středem hřbetu se táhne široký pruh asi z 10 řad zřetelně prodloužených užších šupin obývá sušší, slunečná místa, jako paseky, kamenité stráně,, náspy tratí, meze, pastviny, zahrady
ještěrka živorodá -
hlava malá středem hřbetu se táhne pruh tvořený nanejvýš 4 řadami užších prodloužených šupin obývá světliny v horských lesích, paseky, rašeliniště; při vyplašení vniká i do mělké vody
Čeleď: UŽOVKOVITÍ Na území ČR jsou prokázáni čtyři zástupci tří rodů. Rod Natrix se dvěma druhy: užovkou obojkovou a užovkou podplamatou. Rod Coronella jedním druhem: užovkou hladkou. Rod Elaphe také jedním druhem: užovkou stromovou (náš největší had, dorůstá délky 1,5 m i více). Zajímavým jevem u užovek rodu Natrix je tzv. tanatóza, čili předstíráni smrti. Je to u hadů dosti častý druh pasivní obrany. Tanatóza se projevuje takto: nejdříve užovka vypustí páchnoucí sekret, který si svíjením rozetře po těle. Pak se převrátí břichem vzhůru, otevře tlamku a nechá z ní volně vytékat sliny, někdy vytlačí i trochu krve. Celý dojem, který takto vyvolá, neboť silně páchne a „cosi“ jí vytéká z tlamky, je, že je již v rozkladu.
pileus užovky obecné
šupiny na hřbetě hladké
šupiny na hřbetě kýlnaté
užovka obecná
pileus užovky hladké
užovka hladká
- břicho tmavé, se světlými skvrnkami po stranách a nebo po celém břiše
- břicho červené až šedé, někdy jemně tečkované
- šupiny na hřbetě kýlnaté
- šupiny na hřbetě vždy hladké
- za hlavou dvě velké bílé až žluté skvrnky (Pozor! Velmi staré exempláře užovky obojkové mohou být beze skvrn za krkem.)
- přes oko prochází tmavý proužek (Pozor! Šachovnicovitě uspořádané skvrny na hřbetě mohou vytvářet dojem klikaté čáry – zbarvení tedy není důležitým rozlišovacím znakem.)
- u vody nebo na vlhčích stanovištích (u malých louží nebo bažinek); někdy i dosti daleko od vody
- obývá suché, kamenité a křovinaté stráně; není vázána na vodu
Použitá a doporučená literatura: •
BARUŠ, V. a kol. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR - 2: Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi a savci. Praha : SZN, 1990.
•
BARUŠ, V., OLIVA, O. et al. Fauna ČSFR: Plazi – Reptilia. Praha : Academia, 1992.
•
HRABĚ, S., OLIVA, O., OPATRNÝ, E. Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. Praha : SPN, 1973.
•
KREJČA, Jindřich. a kol. Velká kniha živočichů - hmyz, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci. Bratislava : Príroda, 1993.
•
MIKÁTOVÁ, B., ROTH, P., VLAŠÍN, M. Ochrana plazů. Brno : EkoCentrum, 1995.
•
VLAŠÍN, M. Klíč k určování obojživelníků a plazů. Brno : EkoCentrum, 1995.
•
ZWACH, I. Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Praha : SZN, 1990.
