Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav Seminář GPS – 4. ročník
ROZŠÍŘENÍ ISLÁMU NA EVROPSKÝ KONTINENT Seminární práce
Jméno a příjmení: Třída: Datum:
Karolína Horvátová 4. A 16. 01. 2014
Rozšíření islámu na evropský kontinent
1. Úvod Expanze islámu je v posledních letech velmi aktuální téma téměř ve všech médiích. Významné osobnosti se vyjadřují k tomuto problému nejen u nás, ale po celém světě. Bohužel nejsou ve svých názorech jednotní a to se přenáší na celou společnost. Ve stínu posledních událostí v lednu roku 2015 je diskuze na toto téma více než důležitá, možná dokonce nutná. Jak moc se totiž liší muslim od teroristy, popřípadě islamisty a co jednotlivé pojmy znamenají, není obecné veřejnosti známé. Média podávají pouze kusé a nedostačující informace bez potřebných souvislostí. Chybí zde vymezení základních pojmů a objasnění toho, co pro nás znamená tento střet kultur, náboženství, zvyků, hodnot a pohledů na svět. Islám není pouze náboženství. Je to také ideologie, právní systém a životní styl s mnoha variacemi.
2. Vysvětlení základních pojmů Islám je velmi rozsáhlé náboženství, zasahující jak do soukromého, tak i veřejného života lidí. Má různé proudy, ale také se drží několika zásadních myšlenek. První z nich je monoteismus. Podle muslimů je Alláh jediný a správný Bůh. Důležité postavení má rodina a péče o chudé a nemocné. Jedním z důležitých bodů je také darování almužny, pokora před Bohem a úplné odevzdání se mu. V islámu neexistuje nějaký ekvivalent desatera, přesto by se za něj dalo považovat tzv. 5 pilířů islámu, což jsou základní úkony, které musí vykonávat každý muslim. • 5 pilířů islámu: 1) Šaháda = vyznání monoteistické víry, formulované pomocí věty „Není jiného boha než Boha a Mohamed je Boží prorok,“ nebo v lehce pozměněném znění „Není jiného Boha než Alláha a Mohamed je Alláhův prorok.“ 2) Salád = rituální modlitba probíhající pětkrát denně (za úsvitu, v poledne, odpoledne, při západu slunce a pozdě večer), povinné pro všechny muslimy a muslimky, pokud už dosáhli puberty, nejsou příliš nemocní nebo nemenstruují 3) Sawm = měsíc dlouhý půst během měsíce Ramadánu, během kterého muslimové nejedí a nepijí během denních hodin, tedy od úsvitu do soumraku 4) Zakát = darování almužny, kdy bohatí muslimové mají povinnost darovat podíl svého příjmu chudým nebo poutníkům
II
5) Hadždž = pouť do Mekky, kterou musí každý muslim splnit alespoň jednou za život, opět pokud není příliš nemocný a má na cestu dostatek prostředků Níže v tabulce jsou vypsány některé ze základních pojmů, se kterými se můžeme setkat v médiích.
„Alláhu akbar“ Adam, Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Muhammad Alláh Azán Džihád
Fátiha Fatwa Hadíth Hidžra Chalífa Islám Kába Korán
Muslim Naskh Qibla Súfismus Sunna Šária Tahára
Takíja Umma
„Bůh je převeliký.“ Proroci, kterým Bůh sdělil Boží slovo, prvním byl Adam (také první člověk), Korán se vyjadřuje s velkou úctou k ostatním prorokům Stvořitel, Bůh (označení Alláh používají také arabsky mluvící křesťané pro označení Bůh) svolávání k muslimské modlitbě, která ohlašuje začátek časových intervalů povinných denních modliteb několik typů, nejdůležitější je džihád srdce (vnitřní boj, který člověk vede s vlastními nedostatky; džihád jazyka (šíření víry, misijní činnost); džihád rukou (manuální činnost věřících ve prospěch obce, stavba mešit); džihád mečem (silně medializován, „svatá válka“, která smí být vyhlášena pouze za určitých podmínek a okolností) první kapitola Koránu, objevuje se téměř v každé modlitbě právní názor od znalce islámského práva, většinou se týká sporných případů, ke kterým nejsou jasné instrukce v Koránu ani sunně záznam o výrocích, činech a postojích proroka Muhammada, pomáhá s výkladem Koránu přesídlení proroka Muhammada z Mekky do Medíny, r. 622 (začátek kalendáře muslimů) titul používaný pro nejvyššího vůdce islámské obce, vládce chalífátu v překladu podřízení Bohu středobod islámského světa; černá krychlová stavba uprostřed mešity v Mecce „recitace“, posvátná kniha islámu, rozdělena do 114 súr (kapitol) a obsahující přes 6000 áj (veršů), muslimové věří, že Alláh nadiktoval Mohamedovi Korán skrz archanděla Gabriela (tím pádem se jedná o skutečné slovo Boží) ten, co se podřizuje princip, kterým se v Koránu nahrazují starší verše, verši novějšími modlitební směr k Mecce islámská mystika muslimská tradice, soubor stanovisek a ustanovení, upravuje některé části islámského práva soubor ustanovení Božího řádu, islámské právo čistota, probíhá fyzicky i spirituálně, nutnost zbavit se znečištění, které představuje např. pohlavní styk, menstruace, konzumace alkoholu, krev, hnis nebo dotyk osoby opačného pohlaví. Šíité přidávají též nevěřící. je obrannou praktikou, užívanou převážně v u šiítů, jedná se o přípustné zapření či porušení zásad víry (lhaní) v nouzi, zvláště v ohrožení života. muslimská obec Tabulka 1 III
3. Raná historie islámu Počátky islámu se obecně datují do 7. století našeho letopočtu. Islám odvozuje svůj původ od proroka Muhammada (narozen 570 n. l. na území dnešní Saúdské Arábie) a jeho následovníků. Muhammadovi, původně obchodníkovi s karavanami, se roku 610, v sedmnáctý den měsíce Ramadánu zjevuje Archanděl Gabriel a hlásá mu Boží poselství a učiní ho prorokem. Muhammad je zprvu vyděšen a pociťuje bázeň vůči Alláhovi, pak ovšem obrátí a přijímá svůj úděl jako poslední prorok, skrz kterého do světa proudí Boží slovo. V té době vládli na území Saúdské Arábie různé kmeny. Nejvýznamnější z nich byl kmen Kurajšovců. Uctívali mnoho bohů a bůžků, sama Mekka, dnes centrum islámu, byla dříve centrem polyteistických náboženství. Krátce po té, co se stal Muhammad prorokem, začal šířit islám jako jediné, monoteistické náboženství. Své stoupence si získal, ovšem dostal se do sporů s Kurajšovci. Roku 622 je Muhammad vyhnán z Mekky a utíká do nedaleké Mediny. Tento rok je také rokem 0 v kalendáři muslimů a pouť z Mekky do Mediny se nazývá hidžra. Od této doby se muslimové po vzoru Muhammada, žijícího v té době v Medině, modlí směrem k Mecce. V Medině se znovu formuje islámská komunita (= umma) a snaží se získat zpět Mekku. V roce 630 Muhammad se svými přívrženci dobývá Mekku, vyhání Kurajšovce, zničí všechny ostatní bohy v posvátné Kaabě a stává se nejen náboženským, ale také politickým vůdcem. Islám se tedy už ve svých počátcích projevuje nejen jako náboženská síla, ale také jako světská, politická moc. V roce 632 Muhammad umírá a umma si volí nového vůdce. Prvním chalífou a novým vůdcem po Muhammadovi se stává Abú Bakr, Mohammedův tchán. Tato volba se ovšem neobejde beze sporů, kdy část muslimů chce za nového chalífu Alího, Muhammedova zetě. Až sem sahá rozpor mezi sunnity, kteří podporovali Abú Bakra a šiíty, kteří podporovali Alího. Abú Bakr pokračoval v Mohamedových výbojích a dále tak šířil islám mečem. Ovládl zbytek arabského poloostrova a pronikl do jižní Palestiny, která už náležela křesťanské Byzantské říši. Jeho nástupce Umar pronikl až do Damašku, porazil Byzantská vojska roku 636 v bitvě u Jarmúku a pokračoval ve výbojích nejen směrem do Malé Asie, ale také do Persie. Neobyčejně rychlý postup muslimských armád směřoval také do byzantského Egypta. Alexandrie byla dobyta roku 643, přičemž byla definitivně zničena i proslulá knihovna. První fáze muslimských výbojů byla z velké části dokončena za jeho nástupce Uthmána. Během jeho vlády byla definitivně dobyta Persie, ale jinak docházelo spíše k jednotlivým výpadům do Maghrebu, Byzance nebo na některé středomořské ostrovy. Čtvrtým chalífou se stal Alí (Muhammadův zeť). Pro šiíty je to IV
první uznávaný chalífa. Alí je posledním z volených chalífů, jeho vládu provázeli boje o moc a ty vedli ke vzniku kmene Umajjovců, jehož potomci převzali kontrolu nad chalífátem na dalších sto let. Ke konečnému rozštěpení ummy na sunnity a šiíty došlo z politických důvodů, když se Umajjovec Mu'áwija I., tehdy guvernér Damašku, vzepřel chalífovi Alímu. Sunnité se postavili za Mu'áwija, zatímco šíité viděli jediného legitimního chalífu v Alím. Za Ummajovců poté Arabové pronikli do Evropy, obsadili Portugalsko, Španělsko a z malé části Francii. Jejich postup zastavil roku 732 v bitvě u Tours Karel Martel.
Obrázek 1 Rozšíření islámského chalífátu v 7. a 8. století
4. Současný islám V dnešní době je islám druhým nejrozšířenějším náboženstvím (po křesťanství) a vyznává ho zhruba 1,6 miliardy věřících, což je v přepočtu 23% celkové populace na Zemi. Je také jedním z nejvíc rostoucích náboženství, zejména díky vysoké natalitě, kterou muslimové disponují. Obecně současný islám datujeme od poloviny 20. století a rozdělujeme ho na dva základní proudy – islámský modernismus a islámský fundamentalismus. Hlavními rysy modernismu je sekularizace politického života a oddělení náboženského principu od státu. Modernizace islámu spočívá v zachování jádra islámu jako náboženství, které je důležité pro osobní život každého muslima a zároveň odmítá staré tradice a zasahování islámu do politiky. Tuto modernizaci se částečně podařilo uskutečnit pouze v Turecku za vlády Mustafa Kemala Atatürka. Jedná se o umírněnější proud současných tendencí, kterému není věnováno ze strany médií takové pozornosti jako islámskému fundamentalismu. Představiteli moderního islámu byli Sati al-Husrí, Alí Abd arV
Rázick nebo Abr ar-Rahmán. Modernisté mimo jiné tvrdí, že islám je slučitelný s demokracií a šária s pluralitním systémem. Druhou skupinu představuje islámský fundamentalismus. Slovo fundamentalismus původně vzniklo s hnutím nejkonzervativnějších protestantských kruhů v USA na přelomu 19. a 20. století. Hnutí odmítalo vědeckou kritiku Bible a jakoukoliv diskusi o jejích možných smyslech a výkladech. Po druhé světové válce však pojem fundamentalismus bývá spojován výhradně s islámem a jeho militantními formami. Obecně se jedná o bezmezné přesvědčení o majetnictví pravdy a právu hodnotit a soudit ostatní. Stephan H. Pfürtner1 mezi průvodní znaky fundamentalismu řadí například strach z nejistot dospívající k agresivitě, úzkostlivé lpění na starých hodnotách a útěk k radikalismu spojený často s násilím. Islámský fundamentalismus je směr hlásající návrat k prvotnímu islámu, k jeho zdrojům různými způsoby a metodami. Je to do jisté míry reakce na reformismus, který není schopen uspokojivě řešit všechny konflikty s požadavky moderního vývoje.2 Cílem fundamentalistů je naprostá čistota islámu a návrat k pramenům víry. Pro svůj cíl neváhají použít jakýchkoliv násilných prostředků, které si společnost spojuje s terorismem. Argumentují pasážemi z Koránu, zejména těmi o vedení džihádu, které si často vykládají a interpretují po svém. Stavějí se zejména proti západním zvyklostem a způsobu života, amerikanismu a také proti čemukoliv, co by mohlo „pošpinit“ islám. Média jim věnují značnou pozornost a čtenář může mít pocit, že islámský fundamentalismus je mezi muslimy značně rozšířen. Ve skutečnosti ani tento směr není jednotný, nemá jednotnou doktrínu nebo vůdce. Fundamentalisté také sympatizují se směrem salafíja, který se vyznačuje přísným výkladem islámu.
5. Islámský svět Islámským světem v geopolitickém smyslu nazýváme všechny státy, kde je islám většinovým náboženstvím. Protože jsou muslimové nejrychleji rostoucí komunitou na světě (USA, Evropa, Rusko, Afrika), dá se jen těžko vymezit geograficky. Podle geopolitického vnímání jej můžeme vymezit jako oblast mezi Marokem na západě, Indonésií na východě, Somálskem na jihu a Uzbekistánem na severu.
1 2
Profesor sociální etiky a odborník na náboženskou etiku Podle citace z Malé encyklopedie islámu VI
Obrázek 2 Počet zastoupení muslimů v jednotlivých státech
Islámský svět se už několik let zmítá mezi konflikty, ať už vnitrostátními nebo zahraničními. Po útocích na WTC 11. září 2001, kdy prezident USA, George Bush vyhlásil válku proti terorismu a USA společně s vojsky NATO ozbrojeně napadla Afghánistán, začala válka mezi islámem a západním světem. Tato válka byla vedena zejména proti teroristické organizace Al-Káida, v jejímž vedení stál toho času nejhledanější muž světa Usáma bin Ládin, kterého se podařilo v roce 2011 chytit a zabít v jeho sídle v Pákistánu. Poté následovala válka v Iráku a zničení tamějšího režimu Saddáma Hussajna. V průběhu let se také ozývá národ Kurdů, zejména v Turecku a na severu Iráku a Sýrie, kteří chtějí vytvořit svůj vlastní stát nebo získat alespoň částečnou autonomii. Od roku 1948 také stále probíhají války mezi Izraelem a Palestinou o sporné území kolem řeky Jordánu a o pásmo Gazy. Konflikty se zde vyskytují ve větší či menší míře v návaznosti na aktuální politickou situaci. Obecně se vnitřní politická situace kolem Blízkého východu a přilehlých oblastí vyznačuje konfrontacemi mezi autoritářskými režimy a protestujícími proti nim. V roce 2010 začala vlna protestů, povstání a revolucí téměř ve všech muslimských zemích. Tyto protesty dnes nazýváme Arabské jaro a probíhaly ve znamení snahy o zrušení cenzury, zavedení základních občanských svobod, svržení autoritářských vlád (např. Libye, Egypt a Sýrie) a obecně uvolnění tamějších režimů. Důsledky těchto protestů na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve většině zemí přislíbili vládcové ekonomické ústupky, změny ve volebních systémech nebo úpravu ústavy. Největší politické otřesy zaznamenala Libye, kde Arabské jaro vyústilo VII
v občanskou válku a vedlo ke svržení Muammara Kaddáfího. V Egyptě byly nepokoje velmi tvrdě potlačeny tamním prezidentem Husním Murabakem, ale demonstranti následně pokračovali v povstáních, která vedla k jeho svržení. V Jemenu se země také dostala na pokraj občanské války a v Sýrii přerostly nepokoje v ozbrojená povstání proti prezidentovi Bašádu al-Asadovi, která stále trvají. Přestože režim už neovládá severní a východní část země, stále se drží u moci. Dozvuky Arabského jara můžeme stále vidět a pozorovat v několika zemích Blízkého východu. Paradoxně v některých částech vedly tyto snahy o demokratizaci režimu k vzrůstu radikálních sil.
6.
Islám v Evropě a) Příčiny Proniknutí islámu do Evropy, popřípadě muslimů do evropské společnosti se už stalo
faktem. V rámci fenoménu globalizace, který obecně zahrnuje změny ve společnosti na politické, ekonomické i sociální úrovni, dochází k větší propojenosti s celým světem. Integrace nejrychleji rostoucího náboženství do evropské kultury tedy na sebe nenechala dlouho čekat. Muslimové jsou obecně nespokojeni s neklidnou situací na Blízkém Východě, popřípadě na severu Afriky. Jejich kontinent zmítají již dlouho náboženské i politické konflikty, musejí se také potýkat s nefungujícími službami jako zdravotnictví, školství nebo justice. V Evropě oproti tomu vládne mír, pokud nepočítáme nepokoje na Ukrajině a zabrání Krymu Ruskem. Evropské národy a státy vytvořily společnou Evropskou unii, mají podobný ideologický a právní systém. Většinou jsou to republiky s voleným parlamentem a demokracií jako formou vlády. Máte zde deklarovaná občanská práva i svobody, máte právo na vlastní názor, vzdělání a nikdo vám beztrestně nemůže vzít váš život. Na velmi dobré úrovni zde funguje infrastruktura a služby, ve kterých pracuje většina obyvatel, opravdovou chudobu zde lidé téměř neznají. Negramotnost je zde až na nepatrné výjimky vymícena a ctí se tu náboženská svoboda. Z tohoto pohledu se Evropa zdá být pro muslimy nejlepším místem k žití, pokud samozřejmě mají prostředky, jak se do ní dopravit. Stěhují se sem tedy převážně za prací, obecně lepšími životními i občanskými podmínkami a časté je také studium na evropských univerzitách. Absolventi zde buď zůstávají a může se za nimi přestěhovat i jejich rodina nebo se vracejí zpět do vlasti. Častým jevem jsou také uprchlíci ze zemí, ve kterých probíhá nějaký válečný konflikt. Podle OSN je na útěku zhruba 50 miliónů lidí (z toho polovina dětí), především z Jižní VIII
Ameriky, Afriky a oblasti Blízkého Východu. Ve dvou zmíněných mají muslimové své zastoupení. Nejčastěji probíraným tématem jsou dnes uprchlíci ze Sýrie, kde stále probíhá občanská válka. Jednou z příčin může být také geopolitický problém stárnutí populace. Evropa všeobecně vymírá, tedy má plodnost nižší než 2,1 dítěte na jednu ženu. V Evropské unii je to 1,38 dítěte na jednu ženu. Oproti tomu muslimská populace dlouhodobě vykazuje poměrně vysokou fertilitu. Nejvyšší fertilitu ze všech států má Niger, kde je průměr 6,89 dítěte na jednu ženu. Procento muslimů v tomto státě se pohybuje mezi 66-85%. Nejvýše v tabulce z čistě muslimských zemí je Afghánistán, kde je průměr 5,43 dítěte na jednu ženu3. Někteří odborníci se přiklánějí k názoru, že evropská populace bude dlouhodobě stárnout a vymírat, naopak muslimů, zejména těch mladých bude přibývat. V takovém případě by se z příčiny stal důsledek expanze. Nutno ovšem podotknout, že muslimové žijící v Evropě podléhají poměrně rychle evropským trendům, částečně také z ekonomických důvodů. V Nizozemí mezi lety 1990 a 2005 spadla plodnost žen marockého původu ze 4,9 na 2,9 a u žen tureckého původu z 3,2 na 1,9. V Německu rodily ženy tureckého původu v roce 1970 o dvě děti více, než německé ženy, ale v současnosti (2011) již rodí jen o polovinu dítěte více.
b) Důsledky V Evropské unii žije přes půl miliardy obyvatel. Podle statistik 3,4 procenta z této populace tvoří muslimové, číselně je
to
mezi
16-19
milióny
muslimských obyvatel. Největší počet muslimů ve své zemi má Francie, kde většinu muslimských imigrantů tvoří lidé z bývalých francouzských kolonií, zejména z dnešního
Alžírska
nebo
Maroka. Muslimů ve Francii je asi
4,5
miliónu
z celkové
populace 65 mil. V České republice se k islámu hlásí
Obrázek 3 Důsledky integrace muslimů na
přiblizně 4 000 lidí, ale podle odhadů odborníků jich evropský kontinent může být až 10 000. Přesto je to méně jak 0,1 procenta populace. 3
Zdroj: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2127rank.html; citace k 18.1.2015 IX
Hlavním důsledkem celé expanze a integrace je ovšem střet, jak názorových proudů, tak zvyků a pohledů na svět dvou odlišných kultur, doprovázený náboženskými spory. Ve většině případů se tento střet odehrává v médiích, na diskusních konferencích, v politice nebo v mysli každého občana. Ze sociologického hlediska je problémem už samotná integrace ze strany muslimů. Ne vždy chtějí slevit ze svých požadavků spojených s vírou a plně se začlenit do naší společnosti. Naopak Evropané na ně občas pohlíží jako na „cizáky“, kteří jsou nějakým stylem jiní (toto slovo se poměrně často zaměňuje za nebezpeční), nepracují a vytvářejí pouze nepokoje. Muslimské komunitě nevylepšují reputaci ani teroristické útoky ze strany radikálních skupin. Evropou v posledních letech otřásli především bombové útoky 11. března 2004 v Madridu a 7. července 2005 v Londýně. Nejnovější útok podnikli teroristé 7. ledna 2015 v centru Paříže na redakci satiristického deníku Charlie Hebdo. Pro naše soužití s muslimy je nutné, aby se obě strany cítily ve své zemi bezpečně. Pro Evropany je důležité připomenout si vlastní hodnoty, na kterých chceme nadále lpět a ponechat si je. Zároveň nesmíme zapomínat, že jedním z atributů moderního západního společenství je respekt a úcta k druhým, stejně jako náboženská a názorová svoboda. Muslimové by naopak měli dát hlasitěji najevo, že nesouhlasí s útoky na své spoluobčany a že do Evropy nepřišli s cílem vést válku. V reakci na nedávné útoky v Paříži je jasné, že hrozby radikálního islámu nebo samotnou přítomnost islámu ve společnosti nelze ignorovat. Dalšími předpokládanými kroky tedy může být zvýšená činnost bezpečnostních služeb, zpřísnění imigračních zákonů, změna legislativy v otázce postupu proti terorismu, zvýšené sledování internetových stránek a obecně snaha tento problém vyřešit. Negativním důsledkem může být zvýšené napětí mezi muslimy a Evropany, vzájemné napadání a radikalizace stále ještě umírněných proudů. Evropané můžou také volat po silnějších vůdcích a můžeme očekávat nárůst popularity pravicových stran.
7. Teroristické a radikální skupiny islámu Bývalý ministr obrany a šéf CIA Leon Panneta prohlásil v rozhovoru pro ČT v listopadu minulého roku toto: „Myslím, že největší hrozbou 21. století je hrozba terorismu.“4 Terorismus se velmi často spojuje s islámem, popřípadě s jeho vyznavači. Je pravdou, že v dnešní době je spousta islámských teroristických organizací, ale najdeme je
4
Celý rozhovor: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/289955-musime-spojitsily-jinak-proti-terorismu-neuspejeme-rika-leon-panetta/
X
například i na území Evropy (např. ETA ve Španělsku nebo IRA v Irsku). Teroristé prosazují své cíle zásadně pomocí násilí, neváhají použít jakoukoliv techniku (střílení do nevinných civilistů, bombové útoky atd.) a obecně rozšiřují strach z případného útoku také pomocí výhružek. Mnohdy jsou fanatickými vyznavači nějakého náboženství. Islamismus je oproti terorismu širší pojem. Prolíná se se současným islámským fundamentalismem a stejně jako tento proud požaduje návrat muslimů ke svým náboženským kořenům, ke striktnímu výkladu Koránu a ke společnosti bez západních vlivů. Přední islamističtí myslitelé zdůrazňují důležitost nastolení islámského práva (šaría)
mezi
muslimy,
panislamickou5 politickou také
likvidace
jednotu,
a
nemuslimských,
západních vojenských, ekonomických, politických, sociálních a kulturních vlivů v muslimském světě z důvodu jejich
Obrázek 4 Muslimové a teroristé
neslučitelnosti s islámem. S islamismem souvisí také pojem džihádismus. Toto slovo se objevuje především v posledních dvou letech v souvislosti s existencí tzv. Islámského státu. Džihádista je člověk usilující o obranu a šíření islámu ve formě džihádu mečem, tedy svaté války proti nevěřícím. V současném světě existuje několik teroristických skupin, která se liší především ve svých cílech a v národnosti jejích členů.
a) Hamás (Hnutí islámského odporu) Hamás je palestinská, islamistická politická strana. Vznikla v roce 1987, jejími členy jsou sunnitští muslimové a jejími ideologiemi jsou jak islamismus, tak palestinský nacionalismus. Hlavní cíl strany je zničení Izraele a uznání Palestiny jako svrchovaného státu. Hamás podnikl proti Izraeli několik teroristických útoků zejména mezi lety 2000 a 2005. Poté došlo k uklidnění situace, ale opětovný konflikt rozdmýchala výhra Hamásu v roce 2006 ve volbách do Palestinské národní rady. Hamás je nezávislý na Palestinské vládě, vleklá spory měl také s OPP (Organizace pro osvobození Palestiny) a s tehdejším vůdcem Jásirem
5
Panislamismus je politické hnutí obhajující myšlenku jednoty všech muslimů pod záštitou jednotného islámského státu, nejčastěji chalífátu. Vznikl jako reakce na evropskou koloniální expanzi na Indický subkontinent a Blízký východ na konci 19. Století. XI
Arafatem. Aktuálně rozhodl Soud Evropské unie o dočasném vyřazení palestinského hnutí Hamás z unijního seznamu teroristických organizací.6
b) Muslimské bratrstvo Založeno bylo již roku 1928 v Egyptě, dnes působí jako významná opoziční síla i v ostatních muslimských státech. Je jedním z hlavních hnutí fundamentalistického křídla islámu a také podporuje panislamismus. Odmítá sekularizaci, modernizaci a zaměřuje se na protizápadní ochranu islámské kultury. V Egyptě se velmi angažovalo v souvislosti s Arabským jarem, kde po svrhnutí Husního Murabaka navrhlo vlastního kandidáta, Muhammada Mursího, který byl ve volbách v roce 2012 zvolen egyptským prezidentem. Nakonec byl ale sesazen pučem, který vedla egyptská armáda.
c) Hizballáh Hizballáh je libanonská šiítská politická a militantní organizace. Vznikla roku 1982 po Izraelské invazi do Libanonu. Hlásá islamismus a mezi své cíle řadí kromě omezení vlivu Západu na Blízkém východě také zničení Izraele. V Syrské občanské válce se postavilo na strany Bašára al-Asada. V Libanonu také působí její umírněnější hnutí Amal.
d) Al-Káida V překladu znamená toto slovo „Základna“. Je to pravděpodobně nejznámější islámská teroristická organizace, která stojí za řadou velkých atentátů a únosů v celém světě. Byla založena jako logistická síť na podporu muslimů bojujících proti sovětské okupaci (tzv. mudžáhidi) Afghánistánu v roce 1979. Její členové byli dobře vycvičeni v boji a byli rekrutováni z více zemí. Vůdcem byl již od počátku Usáma bin Ládin, jeden z více než padesáti potomků jedné z nejbohatších saúdskoarabských rodin. Byl velmi bohatý a mohl si dovolit financovat rozsáhlé akce této organizace. V roce 1989 došlo ke stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, v zemi nastal chaos, o moc se přetahovalo mnoho více či méně radikálních skupin. V roce 1993 vznikla první militantní skupina na území Afghánistánu pod velením Usámy bin Ládina. On sám měl odpor jak k Západu a USA, tak k vládnoucí vrstvě v Saúdské Arábii, která podle něj příliš sympatizovala se Západem. V roce 1996 vyhlásil džihád USA. Al-Káida byla stejně dobře financována, jako vyzbrojena, paradoxně zbraněmi dodanými USA mudžáhidům ještě za války se SSSR. Přiznala se k několika teroristickým 6
Zdroj: http://www.lidovky.cz/hamas-uz-neni-na-seznamu-teroristu-docasne-opatreni-oznamila-eu-p8c-/zpravysvet.aspx?c=A141217_153438_ln_zahranici_msl . Citováno k 17. Prosinci 2014 XII
útokům např. na americké ambasády v Nairobi a Dar es Salaamu nebo na americké vojenské objekty v Saúdské Arábii. Do povědomí veřejnosti se ale dostala díky leteckým útokům z 11. září 2001 na věže Světového obchodního centra. Usáma bin Ládin byl dopaden a zastřelen při cíleném útoku americké armády 2. 5. 2011 ve svém sídle v Pákistánu. Al-Káida po jeho smrti nepředstavuje již takovou hrozbu, nicméně se rozšířila i do ostatních zemí, kde má dnes mnoho odnoží.
e) Talibán je radikální
nábožensko-politická skupina,
která reálně vládla
na většině
území Afghánistánu v letech 1996-2001, přestože diplomatického uznání se jí dostalo pouze od tří zemí: Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Pákistánu. Vznikla v Afghánistánu na začátku devadesátých let po odchodu sovětských vojsk, kdy využila anarchie a chaosu, který zde panoval. Ideologií se hlásí k islámskému fundamentalismu a členové jsou převážně sunnitští muslimové. Významným vůdcem byl v devadesátých letech Muhammad Umar. Značnou část z talibánských členů tvoří tzv. Paštunové, etnikum, které žije na území jižního a východního Afghánistánu a Pákistánu. Jejich poslední, odsouzení hodnou akcí je útok na školu v pákistánském městě Péšávaru, kde zabili 132 dětí a 9 zaměstnanců školy7.
8. Islámský stát a Boko Haram V posledních letech došlo ke zradikalizování nových skupin islamistů. Svojí ideologií se příliš neliší od ostatních islamistických organizací, čím však vyčnívají je brutalita jejich útoků a forma aktivního rekrutování na sociálních sítích.
a) Islámský stát je radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku. Na dobytém území na částech území států Iráku a Sýrie vyhlásila samostatný Islámský stát. Ten není mezinárodně uznán žádným jiným státem. Jeho stoupenci vyhlásili toto území za chalífát, který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě a usiluje o vládu nad všemi územími obývanými muslimy. Cílem je obnovit chalífát na územích Iráku a Levanty8. Vyznáním jsou jeho členové sunnitští muslimové. Vůdcem této skupiny je samozvaný chalífa Abú Bakr al-
7
Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/356458-pres-sto-deti-postrilenych-taliby-bylo-ve-veku-12-az-16let.html 8 Levanta = dřívější geografické označení zahrnující Sýrie, Palestinu, Jordánsko a Libanon XIII
Bagdádí. Členové se dělí do tří skupin: sunnitské kmeny, které již měly dost násilí šíitské vlády a jejich milicí v Iráku, poté džihádisté, kteří přijeli do Iráku a Sýrie z celé planety bojovat za Islámský stát a třetí skupinou jsou baasisté, což jsou panarabští, v zásadě sekulární socialisté ze strany Baas, jeiichž iráckou verzi vedl i sunnitský diktátor Saddám Husajn. Tato kombinace umožnila zrod teroristického státu, nikoli jen teroristické organizace, jak bylo dosud zvykem. Islámský stát je známý svou aktivitou na sociálních sítích. Sdílí zde svá videa, která mají sloužit k rekrutování nových členů, popřípadě záběry z výcvikových táborů. Celý svět nejvíce pohoršily natočené popravy čtyř novinářů (Jamese Foleye, Alana Henninga, Stevena Sotloffa a Davida Hainese) a aktuálně také dvou údajných ruských agentů, které na zveřejněném videu popravil desetiletý chlapec9.
b) Boko Haram Je islamistická povstalecká skupina, operující na území severní Nigérie. Jejím cílem je z Nigérie vytvořit muslimský stát, založený na striktním výkladu práva šaría. Specializuje se na únosy, vraždy, sebevražedné atentáty a obzvláštně kruté zacházení se zajatci. V dubnu 2014 Boko Haram unesla přes 274 křesťanských studentek z internátů vládních škol a následně je rozprodala jako sexuální otrokyně svým členům. Skupina neváhá použít jako sebevražedné atentátníky ani děti. Podle aktuálních informací se 10. ledna 2014 ve městě Maiduguri na severovýchodě Nigérie odpálila teprve asi desetiletá dívka. Nejméně 20 lidí při tomto útoku zahynulo10.
9. Útoky na Charlie Hebdo Nejaktuálnější příkladem hrozby terorismu v Evropě jsou rozhodně útoky na redakci satirického deníku Charlie Hebdo v Paříži, které proběhly 7. ledna 2015. Politolog Jasques Rupnik prohlásil: „Je to francouzské 11. září.“11Za bílého dne vtrhli do redakce satiristického pařížského deníku Charlie Hebdo dva ozbrojení muži, bratři Said Kouachi a Chérif Kouachi a zabili zde 12 osob, dva policisty, údržbáře a devět karikaturistů včetně šéfredaktora Charba (vlastním jménem Stephan Charbonnier). Útoky měly být odpovědí na karikatury proroka Muhammada. Nutno dodat, že časopis byl svými, pro někoho urážlivými, karikaturami známý, ale nikdy nebyla reakce na jeho kresby tak brutální. O den později byla v centru 9
Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/358923-maly-chlapec-na-videu-is-zavrazdilskolnika-a-taxikare-pisou-ruska-media.html 10 Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/358425-detska-atentatnice-se-odpalila-v-nigerii-20mrtvych.html 11 Zdroj: http://video.aktualne.cz/dvtv/je-to-francouzske-11-zari-rika-politologrupnik/r~e739c3a2973211e49bec0025900fea04/ XIV
Paříže zabita policistka a známý obou bratrů, Amedy Coulibaly provedl útok na košer obchod ve Vincennes na okraji Paříže. Čtyři lidé byli zabiti, ostatní držel jako rukojmí. Sám útočník byl při akci zabit policisty. Útoky spolu prý souvisely. 9. ledna byli severně od Obrázek 5 Symbol odsouzení teroristických útoků v Paříži Paříže dopadeni a zabiti oba útočící bratři po obklíčení objektu tiskárny, kde se skrývali. Spekulovalo se, že se jedná o tzv. osamělé vlky, což jsou lidé provádějící teroristické útoky na vlastní pěst, aniž jsou součástí nějaké teroristické organizace. Ze zločinu byl obviňován Islámský stát, ale k činu se nakonec přiznala jemenská větev Al-Káidy. Reakcí bylo téměř jednomyslné odsouzení útoků ze strany Evropy a mohutné pietné akce ve Francii, kterých se zúčastnilo 100 000 lidí. Symbolem celé akce se stalo heslo „Je suis Charlie“ (v překladu Jsem Charlie), vyjadřující solidaritu se zesnulými, odsouzení teroristického útoku a snahu o zachování otevřené společnosti se svobodou projevu.
Použité zdroje 1. Wikipedia. [Online]. [Citace: 16. leden 2014 ]. http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m 2. Válka. [Online]. [Citace: 16. leden 2014 ]. http://www.valka.cz/ 3. Média o islámu. [Online]. [Citace: 18. leden 2014 ]. http://www.mediaoislamu.cz/ 4.
Česká televise. [Online, Audio]. [Citace: 18. leden 2014 ]. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10077100525-nabozenstvisveta/205562230380003-islam
5. Ted.com [Online]. [Citace: 14. leden 2014 ]. http://blog.ted.com/2012/12/03/6-fascinating-talks-on-better-understanding-islam/ 6. E-islám. [Online]. [Citace: 14. leden 2014 ]. http://www.e-islam.cz/ 7. Nakladatelství Libri, s.r.o., Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. Bronislav Ostřanský. Neklanova 109/27, 128 00 Praha, 2009 (1. vydání). 300s. ISBN 978-80-7277-404-3.
XV
8. Nakladatelství Jota, s.r.o., Islám - náboženství, historie a budoucnost. [překl.] Richard Janda. Škárova 16, 612 00 Brno, 2010. 379s. ISBN 978-80-7217-628-1
Seznam tabulek Tabulka 1 ............................................................................................................................................................ IV
Seznam obrázků Obrázek 1 Rozšíření islámského chalífátu v 7. a 8. století ......................................................................................V Obrázek 2 Počet zastoupení muslimů v jednotlivých státech............................................................................... VII Obrázek 3 Důsledky integrace muslimů na evropský kontinent ........................................................................... IX Obrázek 4 Muslimové a teroristé .......................................................................................................................... XI Obrázek 5 Symbol odsouzení teroristických útoků v Paříži ................................................................................ XV
XVI
