ROZHODČÍ DOLOŽKY VE SPOTŘEBITELSKÝCH SMLOUVÁCH

Masarykova univerzita v Brně Právnická fakulta obor Veřejná správa Katedra občanského práva

Diplomová práce

ROZHODČÍ DOLOŽKY VE SPOTŘEBITELSKÝCH SMLOUVÁCH

Kateřina Hrušková

2011/2012 Brno

0

„Prohlašuji, že jsem práci na téma Rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. ……………………..

1

Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala Prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc., vedoucímu mé diplomové práce, za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování diplomové práce. Děkuji také své rodině za morální podporu v průběhu mého studia.

2

OBSAH Seznam pouţitých zkratek………………………………………………………...5 Seznam pouţitých tabulek………………………………………………………....6 Úvod…………………………………………………………………………….…7 1. CHARAKTERISTIKA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ……………………………..9 1.1

Prameny právní úpravy rozhodčího řízení………………………………...9

1.2

Arbitrabilita sporu………………………………………………………..10

1.3

Rozhodčí smlouva………………………………………………………..12

1.3.1

Typy rozhodčí smlouvy………………………………………………13

1.3.2

Vztah smlouvy hlavní a rozhodčí smlouvy………………………….15

1.3.3

Forma rozhodčí smlouvy………………………………………….…16

1.4

Druhy rozhodčího řízení……………………………………………….…17

1.5

Zahájení a průběh rozhodčího řízení……………………………………..19

1.6

Právní účinky rozhodčího nálezu………………………………………...20

1.7

Zrušení rozhodčího nálezu……………………………………………….22

2. OCHRANA SPOTŘEBITELE V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU…………….25 2.1

Východisko spotřebitelské ochrany v českém právní řádu………………25

2.2

Spotřebitel………………………………………………………………..25

2.3

Dodavatel………………………………………………………………...26

2.4

Spotřebitelské smlouvy…………………………………………………..27

2.4.1

Spotřebitelský úvěr…………………………………………………..29

3. POSTAVENÍ SUBJEKTŮ SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY OBSAHUJÍCÍ ROZHODČÍ DOLOŢKU………………………………………………….…35 3.1

Postavení spotřebitele ……………………………………………………35

3.1.1

Přípustnost rozhodčí doloţky ve spotřebitelské smlouvě……………35

3.1.2

Informační povinnost dodavatele vůči spotřebiteli………………….39

3.1.3

Členění rozhodčích doloţek dle způsobu jejich sjednání……………40

3.1.4

Problematická místa rozhodčích doloţek……………………………43

3.1.5

Moţná obrana spotřebitele…………………………………………..54

3.2

Postavení dodavatele……………………………………………………..58

3.2.1

Výhody rozhodčího řízení…………………………………………...60

3.2.2

Argumenty ve prospěch rozhodčího řízení………………………….62

4. OSOBA ROZHODCE………………………………………………………...65 3

4.1

Kvalifikační předpoklady pro výkon funkce rozhodce…………………..65

4.2

Určení a jmenování rozhodců………………………………………….…66

4.3

Nestrannost rozhodce…………………………………………………….67

5. DE LEGE FERENDA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ……………………………..69 5.1

Novela zákona o rozhodčím řízení……………………………………….69

5.2

Připomínky k novele zákona o rozhodčím řízení………………………...74

5.3

Moţné změny v oblasti spotřebitelských úvěrů………………………….75

ZÁVĚR…………………………………………………………………………..77 SUMMARY……………………………………………………………………...79 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY…………………………………………....81 PŘÍLOHA č. 1 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

4

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

ESD

Evropský soudní dvůr

EU

Evropská unie

NS

Nejvyšší soud České republiky

NZoRŘ

zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

OZ

zákon č. 40/1994 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

RPSN

roční procentní sazba nákladů

Směrnice č. 2008/48/ES

Směrnice

Evropského

parlamentu

a

Rady

2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS Směrnice Rady 93/13/EHS směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách ÚS

Ústavní soud ČR

VÚP

Všeobecné úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.

ZoFA

zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů

ZoRŘ

zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů 5

ZoSÚ

zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK Tabulka č. 1

Zadluţení domácností – banky a druţstevní záloţny

Tabulka č. 2

Celkové zadluţení domácností

Tabulka č. 3

Zadluţení domácností – ostatní finanční instituce

6

ÚVOD Rozhodčí řízení není ţádným novým institutem, jenţ by v českých podmínkách vzniklo aţ s přijetím zákona o rozhodčím řízení. Jako takové existovalo na našem území jiţ od dob rodových společenstev, kdy prvním rozhodcem svého druhu byla osoba kněze, jeţ za pomoci všeobecné víry v nadpřirozené síly rozhodovala tehdejší spory. Svůj rozmach zaznamenalo dále ve 12. - 13. století, kdy bylo dle první dochované písemné zmínky v břeclavském textu Statut Konráda Oty z roku 1237 o „zlubném súdu“ umoţněno obyvatelstvu řešit drobné spory prostřednictvím rozhodců.1 Z pozdějších dob lze uvést například třeboňského rybníkáře Štěpánka Netolického (*1460 - +1539), jeţ rozhodoval za éry Karla IV. pozemkové spory. 2 Nicméně v současnosti je rozhodčí řízení skloňováno v řadě médií jako institut, jehoţ je radno se bez výjimky vyvarovat a to s poukazem na absenci elementárních právních zásad. Zejména spotřebitel je kladen do popředí zájmu a to především z důvodů, pro které se můţe snadno stát obětí tohoto institutu, uzavře-li, nedbaje náleţité pozornosti, spotřebitelskou smlouvu, jeţ obsahuje rozhodčí doloţku. Tato diplomová práce se tedy věnuje problematice rozhodčích doloţek obsaţených ve spotřebitelských smlouvách, kdy výběr zvoleného tématu byl z části ovlivněn právě všeobecně sílícím společenským tlakem na změnu právní úpravy v dané oblasti, ale i zjevným ambivalentním vztahem k danému institutu z hlediska odborné veřejnosti. Cílem práce proto bude analyzovat v českém právním prostředí podmínky pro uplatnění rozhodčího řízení při rozhodování sporů vznikajících v právních vztazích zaloţených tzv. spotřebitelskou smlouvou. Zejména tedy poskytnout ucelený pohled na danou problematiku z hlediska jednotlivých stran, ale i z hlediska osoby rozhodce. 1

SCHELLE, K., SCHELLEOVÁ, I. Rozhodčí řízení historie, současnost, perspektivy. 1 vyd. Praha : EUROLEX Bohemia, 2002. s. 12. 2 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. s. 19.

7

V úvodních kapitolách práce bude v nezbytném rozsahu charakterizován institut rozhodčího řízení a dále se charakteristika přesune k objasnění pojmů souvisejících

se

spotřebitelskými

smlouvami,

konkrétně

zejména

se

spotřebitelským úvěrem, jenţ představuje neproblematičtější a současně nejčastěji se vyskytující formu spotřebitelské smlouvy, která obsahuje rozhodčí doloţku. Následující stěţejní kapitoly poté poskytují v prvé řadě pohled na problematiku rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách z pozice spotřebitele, kdy hlavní důraz je kladen na zodpovězení otázky, zda je rozhodčí doloţka ve spotřebitelských smlouvách při zohlednění komunitárního práva vůbec přípustná. Současně jsou nastíněny moţnosti obrany spotřebitele v jednotlivých případech. Dále hlavní část práce poskytuje i komparativní pohled z pozice druhé smluvní strany, tj. z pozice dodavatele. Opět je zde řešena otázka přípustnosti rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách, tentokrát však z jiného úhlu pohledu. Na tomto místě jsou současně uvedeny argumenty svědčící ve prospěch institutu rozhodčích doloţek obsaţených ve spotřebitelských smlouvách. V neposlední řadě bude z hlediska uceleného obrazu nutno posoudit i postavení rozhodce v rámci vedeného rozhodčího řízení. Zejména bude kladen důraz na stanovené zákonné předpoklady pro výkon funkce rozhodce a v neposlední řadě i otázka rozhodcovy nestrannosti. Při analýze postavení jednotlivých subjektů spotřebitelského vztahu jsem ve své práci vycházela konkrétně z ustanovení všeobecných úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s., která představuje nejvýznamnějšího poskytovatele spotřebitelského úvěru na našem trhu, přičemţ zásadně vyuţívá rozhodčích doloţek. Poslední kapitola pak obsahuje analýzu novely zákona o rozhodčím řízení, k jejímuţ schválení došlo v průběhu tvorby této práce, tj. zákona č. 19/2012 Sb. kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a dále i úvahy de lege ferenda v oblasti spotřebitelského úvěru. Vědeckými metodami, které jsou v práci uţity, je zejména metoda analytická a dále pak metoda komparativní, coţ je vhodné z hlediska systematiky práce a dále pak metoda deskripce. Interpretace právních norem je představována zejména výkladem jazykovým, systematickým a dále taktéţ logickým. 8

1.

CHARAKTERISTIKA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ

1.1

PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ V současné době je základní vnitrostátní úprava rozhodčího řízení

obsaţena v zákoně č. 214/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoRŘ). Před účinností tohoto zákona, tzn. před 1.1.1995, bylo rozhodčí řízení upraveno zákonem č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů, přičemţ jej bylo vyuţíváno výhradně právě v mezinárodním obchodním styku. S přijetím ZoRŘ se do okruhu věcí projednávaných v rozhodčím řízení dostaly i soukromoprávní majetkové spory, které v předmětu sporu nemají mezinárodní prvek a taktéţ spory, u nichţ se nejedná o realizaci obchodního a hospodářského styku. 3 Dalšími vnitrostátními normami, jeţ se dotýkají rozhodčího řízení, bezesporu jsou: -

Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ)

-

Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ)

-

Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ)

-

Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoFA)

Významným pramenem pro úpravu rozhodčího řízení a to mezinárodního původu jsou mezinárodní úmluvy, mezi nimiţ zmíním zejména: -

Úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů (vyhláška č. 74/1959 Sb.) New York 1958, známá jako „Newyorská úmluva“

-

Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi (vyhláška č. 176/1964 Sb.) Ţeneva 1961, tzv. „Evropská úmluva“

3

BĚLOHLÁVEK, J. A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1.vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. Úvod XIII

9

-

Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (vyhláška

č.

420/1992

Sb.)

Washington

1965,

známá

jako

„Washingtonská úmluva“ či „ICSID Úmluva“. Taktéţ do citované skupiny pramenů lze zahrnout Valným shromáţděním OSN dne 15. 12. 1976 přijatá arbitráţní pravidla organizace UNCITRAL4 a tzv. Vzorový zákon UNCITRAL o mezinárodní obchodní arbitráţi z roku 1985, jeţ okrajově ovlivnily přijetí ZoRŘ. V praxi je do značné míry také vyuţíváno rozhodovací činnosti Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 1.2

ARBITRABILITA SPORU Arbitrabilitou sporu v daném kontextu rozumíme okruh sporů, jeţ mohou

být předmětem rozhodčího řízení. Ta můţe být jednak objektivní, tj. upravena daným právním řádem a dále subjektivní. Subjektivní arbitrabilitou rozumíme situaci, kdy samy strany zuţují předmět sporu, tj. je výsledkem projevu vůle stran.5 Základním východiskem je § 2 odst. 1 a 2 ZoRŘ, jeţ stanoví, ţe: „se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír.“ Jedná se tudíţ o řízení sporná s charakterem sporu o úpravu práv mezi účastníky,6 k jejichţ projednávání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc 4

RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 166. 5 CRHA, M., K některým otázkám arbitrability spotřebitelských sporů, COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. vydání. Brno : Masaryk University, 2010. s. 5. ISBN 978-80-2105151-5. 6 RABAN, P., Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha : C.H.Beck, 2004. s.73.

10

soudu. Další podmínkou je existence moţnosti uzavřít o předmětu sporu smír. Dle § 99 OSŘ lze smír uzavřít tehdy, připouští-li to povaha věci. Výjimku tvoří: -

věci, v nichţ lze zahájit řízení i bez návrhu

-

věci osobního stavu

-

věci, v nichţ hmotné právo nepřipouští vyřízení dohodou účastníků právního vztahu, 7 tzn. věci, kdy je třeba souhlasu soudu.

Dle ZoRŘ současně nejsou arbitrabilní spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenční spory, dále spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení. V minulosti byly z okruhu sporů, jeţ mohou být předmětem rozhodčího řízení vyloučeny také spory týkající se právních nároků k nemovitostem, jelikoţ rozhodčí nález nebyl pokládán za způsobilý podklad pro zápis do katastru nemovitostí, vzhledem k absenci účinků vůči třetím osobám. V současnosti jiţ převládl názor, ţe tyto spory nemohou být takto vyloučeny, neboť nemovitosti jsou věcí s majetkovou hodnotou a nároky ve vztahu k nemovitostem jsou majetkovými nároky stejně, jako jakákoliv jiná majetková práva.8 Ovšem dle A. J. Bělohlávka, s omezením pouze na nemovitosti tuzemské, tudíţ spory o zahraniční nemovitosti bude třeba i nadále odmítnout.9 Taktéţ určovací spory vzbuzovaly v minulosti pochyby, zda mohou být předmětem rozhodčího řízení, nicméně zásadním bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS), jeţ je uznalo za arbitrabilní. Dle Rozsudku NS ze dne 4. ledna 2006, sp.zn. 30 Cdo 641/2005: „Jsou-li předmětem řízení subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat a o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, ve kterém účastníci mohou uzavřít smír, nemůže mít na tuto jejich možnost vliv okolnost, že řízení je zahájeno na základě žaloby o určení existence právního vztahu podle § 80 písm. c) o.s.ř., jelikož rozhodující pro zákonem vymezenou možnost uzavření soudního smíru jsou pouze podmínky jeho přípustnosti.“ Nicméně dle A. J. Bělohlávka jsou arbitrabilní určovací spory, jeţ 7

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. et al. Občanský soudní řád. 7. vydání. Praha : C.H.Beck, 2006. s. 435. 8 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 32. 9 tamtéţ

11

mají převáţně majetkovou podstatu.10 N. Rozehnalová naproti tomu zastává stanovisko arbitrability těchto sporů pouze tam, ,,kde se jedná o předběžnou otázku“.11 1.3

ROZHODČÍ SMLOUVA Rozhodčí smlouva je nutným předpokladem pro přesun pravomoci od soudu

obecného k rozhodování rozhodce nebo více rozhodců ad hoc nebo do pravomoci stálého rozhodčího soudu.12 Zásadně se jedná o shodný projev vůle obou stran vyslovený právě rozhodčí smlouvou, kdy v případě vzniku budoucího sporu z konkrétního právního vztahu nebo jiţ při vzniku existujícího sporu bude rozhodovat jeden nebo více rozhodců nebo stálý rozhodčí soud.13 Procesním účinkem platně uzavřené rozhodčí smlouvy je tedy derogace jurisdikce obecných soudů. Strana platně uzavřené rozhodčí smlouvy by v případě podání ţaloby u obecného soudu druhou stranou měla právo vznést námitku nedostatku pravomoci soudu k rozhodování sporu, přičemţ soud by byl dle ustanovení § 106 odst. 1 OSŘ nucen řízení zastavit. Ovšem je třeba upozornit, ţe námitka nedostatku pravomoci by musela být uplatněna nejpozději při prvém úkonu ve věci samé. Právní povaha rozhodčí smlouvy je předmětem sporů právních teoretiků. V úvahu přicházejí v podstatě tři následující varianty:14 Rozhodčí smlouva jako smlouva hmotněprávní, je dle této teorie pojímána jako narovnání sui generis, kdy se jedná o smlouvu regulovanou normami občanského práva. Důraz je kladen na vůli stran, přičemţ takto pojatá rozhodčí smlouva je institutem závazkového hmotného práva vzhledem ke způsobu jejího vzniku, tj. na základě dohody stran. Nelze tedy vést rozhodčí řízení bez této dohody stran, 10

BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 32. 11 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 125. 12 tamtéţ, s. 98. 13 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 36. 14 tamtéţ

12

coţ je hlavním argumentem zastánců zmíněné teorie, mezi které patří např. P. Raban. 15 Rozhodčí smlouva jako smlouva procesní, je naproti tomu pojímána jako institut procesního práva, kdyţ účelem smlouvy je derogace jurisdikce, tj. přenesení rozhodovací pravomoci obecného soudu do pravomoci rozhodce. Povaha rozhodčího řízení samotného je vzhledem ke svým účinkům skutečně směřována spíše do oblasti procesního práva, coţ přisvědčuje výše uvedené teorii. Zastáncem uvedené teorie je např. K. Růţička. 16

Rozhodčí smlouva jako smlouva smíšená, je koncipována s ohledem na obě výše uvedené teorie a klade tedy důraz na smluvní základ vzniku rozhodčí smlouvy, přičemţ se zmíněný institut nalézá v oblasti, jeţ je upravována normami procesního práva.17 1.3.1 Typy rozhodčí smlouvy Rozhodčí smlouva jako taková má několik moţných podob, jeţ jsou způsobilé k přesunu pravomoci od obecných soudů k rozhodci. Těmito druhy rozhodčí smlouvy jsou: 1.3.1.1 Smlouva o rozhodci Smlouva o rozhodci přichází v úvahu u jiţ vzniklého sporu z právního vztahu, kdy obě strany uzavřením smlouvy o rozhodci projeví shodnou vůli spor přenést do rozhodovací pravomoci rozhodce, vícero rozhodcům či stálému rozhodčímu soudu. Je tedy nabíledni, ţe by se mělo nejspíše jednat jiţ o konkrétní osobu rozhodce a ve smlouvě by se tudíţ mělo objevit přímo její jméno. Tomuto názoru přisvědčuje i K. Růţička s N. Rozehnalovou. 15

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 105. 16 tamtéţ, s. 106. 17 tamtéţ, s. 107.

13

Jelikoţ ale tento typ rozhodčí smlouvy připadá do úvahy aţ u existujících sporů, pak lze s úspěchem konstatovat, ţe právě ona pře bude v praxi komplikovat dohodu obou stran.18 1.3.1.2 Rozhodčí doloţka Právě uvedená forma rozhodčí smlouvy se týká všech sporů, které by eventuálně v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů. Je tedy nutným předpokladem rozhodčí doloţky tento okruh případných sporů dostatečně charakterizovat.19 Oproti výše uvedené smlouvě o rozhodci zde při jejím uzavírání spor neexistuje a není jisté, zda kdy v budoucnu vůbec existovat bude.20 Zpravidla bývá rozhodčí doloţka uzavřena jako součást jiné smlouvy, tzv. smlouvy hlavní, nicméně lze ji platně sjednat i na samostatném dokumentu, který na tuto smlouvu hlavní pouze odkazuje.21 Taktéţ je moţné rozhodčí doloţku sjednat v rámcové smlouvě s tím, ţe tato doloţka se nevztahuje pouze na ujednání uvedená v této rámcové smlouvě, ale i na všechny její dílčí smlouvy.22 Obsahuje-li tedy alespoň uvozující dokument rozhodčí doloţku, východiskem je pak fakt, ţe tato byla uzavřena k realizaci deklarovaných společných zájmů, mj. i k řešení sporů z jednotlivých dílčích smluv v rámci rozhodčího řízení.23 Navíc rozhodčí doloţku lze platně sjednat i v případech, kdy výrok rozhodce má v budoucnu suplovat konkrétní obsah smlouvy. Typickým příkladem pak můţe být smlouva o smlouvě budoucí, kdy výrok rozhodce bude spíše obsahem 18

RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 40. 19 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 35. 20 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 41. 21 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 34. 22 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 102. 23 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 35.

14

dohody ve smyslu odborného posouzení věci, nikoliv ve smyslu vykonatelného titulu.24 Tento typ rozhodčí smlouvy je v současnosti nejčastěji vyuţívanou formou rozhodčí smlouvy zejména právě z důvodu neexistující pře a svým způsobem jednoduchých pravidel při jejím sjednávání. Svou oblibu má i ve spotřebitelských smlouvách, zejména pak ve smlouvách o spotřebitelském úvěru. 1.3.1.3 Všeobecné ujednání Jedná se o ujednání stran, kdy spory vyplývající z vymezeného okruhu právních vztahů budou řešeny rozhodcem, více rozhodci ad hoc případně stálým rozhodčím soudem a to po delší časové období v rámci rozhodčího řízení. Není tedy nutnost uzavírat pro kaţdou smlouvu zvláště i rozhodčí smlouvu a tento neomezený kompromis (jak je také nazýváno všeobecné ujednání) tak zaštiťuje celou řadu smluv mezi týmiţ stranami.

25

Dle názoru N. Rozehnalové by toto

všeobecné ujednání mělo existovat samostatně a nikoliv jako doloţka ve smlouvě hlavní. 1.3.1.4 Asymetrická rozhodčí doloţka K. Růţička dále rozlišuje čtvrtý typ rozhodčí smlouvy, jeţ se v praxi taktéţ objevuje a tím je právě zmíněná asymetrická rozhodčí doloţka, která zakotvuje právo jedné ze stran podat i ţalobu k obecnému soudu, coţ závisí čistě na jejím výběru. Volbu fóra má tak zpravidla silnější strana, typicky se uvedeného ustanovení vyuţívá právě ve spotřebitelských smlouvách např. u spotřebitelského úvěru, leasingové smlouvy atd.26 1.3.2

Vztah smlouvy hlavní a rozhodčí smlouvy

24

BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 35. 25 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 43. 26 tamtéţ

15

V právní teorii existovala otázka, zda lze oddělit rozhodčí smlouvu od smlouvy hlavní, kdy zmíněný problém se ve svém důsledku vztahuje spíše na sjednávané rozhodčí doloţky, jeţ bývají právě součástí smlouvy hlavní. Důvod, proč neexistoval jednotný názor, můţeme spatřovat jiţ v rozdílnosti přístupu k povaze rozhodčího řízení jako takového.27 Jedním z v minulosti objevujících se argumentů bylo tvrzení, ţe v případě neplatnosti či neexistenci smlouvy hlavní nelze nikterak rozhodcem odvodit práva z uzavřené rozhodčí doloţky v souladu s ex nihilo nihil fit. Rozhodčí smlouva byla brána jako neoddělitelná součást smlouvy hlavní a nebyla jí přiznána samostatnost.28 V současnosti jiţ ale právní teorie dala za pravdu doktríně autonomie (separace), kdy rozhodčí smlouva, potaţmo rozhodčí doloţka je oddělitelnou součástí smlouvy hlavní. Neplatnost jedné ze smluv tak neovlivňuje přímo existenci smlouvy druhé. Této teorii přisvědčilo i rozhodnutí NS ze dne 19. 12. 2007 sp. zn. 29 Odo 1222/2005, kdy tento konstatoval, ţe: „Platnost rozhodčí smlouvy, i když má podobu jen rozhodčí doložky, je tak nutno vždy posuzovat jako smlouvu zcela samostatnou, jen technicky vloženou do textu jiné smlouvy.“ 1.3.3

Forma rozhodčí smlouvy

Rozhodčí smlouva z pohledu českého práva vyţaduje písemnou formu. Takovýto poţadavek ostatně stanovuje i čl. II. odst. 1 Newyorské úmluvy a dále taktéţ čl. I. odst. 2 Evropské úmluvy. Písemná forma rozhodčí smlouvy je dle ustanovení § 3 odst. 1 ZoRŘ zachována i v případě: „je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.“ Elektronické prostředky uvedené úmluvy neobsahují, nicméně je nutno zmínit fakt, ţe v době vzniku úmluv vzhledem k technickým moţnostem nebyla brána tato skutečnost do úvahy.29 Dle A. J. Bělohlávka je za platné sjednání rozhodčí smlouvy povaţováno také sjednání prostými e-mailovými zprávami. Argument a 27

Viz podkapitola 1.4 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 107. 28

16

minori ad maius, kdy postačuje-li méně zabezpečený postup (prosté e-maily), musí k platnému uzavření rozhodčí smlouvy dostačovat i více zabezpečený postup, například pomocí klíče zaslaného prostřednictvím mobilního telefonu je zde na místě. Poţadavek písemné formy je ovšem zachován i v případě, ţe rozhodčí smlouva není zachycena společně na jediném dokumentu, tj. v případech, kdy návrh je uveden na jedné listině a vyslovení souhlasu druhé strany na listině další.30 1.4

DRUHY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Rozhodčí řízení můţeme rozdělit z hlediska institucionálního na řízení ad hoc

a řízení před stálými rozhodčími soudy, jak ostatně vyplývá jiţ z ustanovení § 2 odst. 1 ZoRŘ, kdy spor může rozhodovat jeden nebo více rozhodců, popřípadě stálý rozhodčí soud. Rozhodčího řízení ad hoc je vyuţíváno v situaci, kdy není spor veden před stálým rozhodčím soudem. Výběr rozhodce, či rozhodců je zcela ponechán na výběru stran, nejsou vázány ţádnou listinou či předepsaným seznamem rozhodců.31 Stejně tak je tomu při výběru procesních pravidel. Tyto lze v rozhodčí smlouvě taktéţ sjednat pouze s vědomím jakéhosi rámce v ZoRŘ, tedy např. povinných náleţitostí rozhodčí smlouvy, poţadavků na osobu rozhodce atd. Taktéţ lze odkázat v rozhodčí smlouvě na rozhodčí pravidla stálých rozhodčích soudů, čehoţ je v praxi hojně vyuţíváno. Ovšem zde je nutno upozornit, ţe pro takový případ je třeba vyuţít všech ustanovení pravidel, na něţ rozhodčí smlouva odkazuje a není moţné nehodící se část vyjmout.32 Rozhodčím řízením institucionálním označujeme řízení, jeţ je projednáváno před stálými rozhodčími soudy. Dle ustanovení § 13 odst. 1 ZoRŘ lze takovýto 29

BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 45. 30 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2005. s. 44. 31 tamtéţ, s. 28. 32 tamtéţ, s. 28.

17

stálý rozhodčí soud zřídit pouze na základě zákona. Povinností takovéhoto soudu je poté vydat statuty a řády, dle kterých je v samotném řízení postupováno, přičemţ tyto statuty a řády se uveřejňují v Obchodním věstníku.33 Zpravidla jsou součástí takovýchto řádů i pravidla o nákladech rozhodčího řízení a způsob, jímţ jsou náklady hrazeny, coţ je výhodnější pro strany případného sporu, jelikoţ odměna rozhodce je předem lépe odvoditelná. Výhodou zmíněných stálých soudů je lepší transparentnost samotné rozhodovací činnosti. Stálé rozhodčí soudy taktéţ mohou mít zakotven systém schvalování rozhodčích nálezů kupříkladu předsednictvem rozhodčího soudu. Nejvýznamnějším stálým rozhodčím soudem je bezesporu Stálý rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který má své místo na poli rozhodčího řízení jiţ od roku 1949. Jeho rozhodovací činnost je sledována se zájmem odborné veřejnosti a vydané rozhodčí nálezy se často stávají jakýmsi vodítkem pro rozhodovací praxi ostatních rozhodců. Rozhodčí soud je kupříkladu jedinou institucí na světě, která v roce 2005 získala oprávnění rozhodovat doménové spory o domény.EU.34 Soukromé rozhodčí soudy, jsou dalším v zákoně neuvedeným druhem rozhodčí instituce ad hoc, která vznikla v posledních letech přímo ve světě praxe. Svým názvem připomíná stálý rozhodčí soud, coţ je u řady těchto seskupení záměr. Jedná se o jakousi nepodařenou kompilaci stálého rozhodčího soudu a rozhodčího řízení ad hoc. Některé z takto zřízených soukromých rozhodčích soudů uveřejňují své statuty a řády v Obchodním věstníku s argumentací, ţe byly zřízeny na základě zákona, tj. na základě ZoRŘ. V této souvislosti bych ráda podotkla, ţe dle A. J. Bělohlávka „rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona, tedy zákonem", přičemţ sám autor v poznámce pod čarou odkazuje na rozhodnutí NS ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 31 Cdo 260/1998 , JC 99/2000, Soudní judikatura, 2000, č. 9. Uvedený judikát však ţádnou zmínku o 33

Viz § 13 odst. 2 ZoRŘ Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky: O Rozhodčím soudu, [online],[cit. 11. 10. 2011]. Dostupné z: < http://www.soud.cz/o-rozhodcimsoudu.> 34

18

rozhodčím řízení neobsahuje a patrně na něj bylo odkázáno omylem.35 Podrobněji o přípustnosti soukromých rozhodčích soudů je pojednáno v pododdílu 3.1.4.1. 1.5

ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Rozhodčí řízení je, ostatně stejně jako řízení soudní, ovládáno určitými

zásadami, mezi něţ např. patří: - zásada lex fori - zásada dispoziční - zásada rovnosti - zásada rychlosti a hospodárnosti - zásada projednací - zásada neformálnosti atd.36 Samotné rozhodčí řízení je zahájeno dnem, kdy rozhodci nebo rozhodčímu soudu byla doručena rozhodčí ţaloba. Návrh ţaloby poté rozhodce či rozhodčí soud opatří vyznačením data, kdy mu byla ţaloba doručena. Náleţitosti ţalobního návrhu je nutné posuzovat dle OSŘ s přihlédnutím ke specifikům rozhodčího řízení, případně lze v řízeních před stálým rozhodčím soudem vyuţít ustanovení jeho řádu.37 Podání rozhodčí ţaloby má stejné právní účinky jako podání ţaloby k obecnému soudu, staví se tedy promlčecí a prekluzivní lhůty, coţ je hmotněprávní účinek zahájení řízení. Procesní účinek zahájení rozhodčího řízení lze konkretizovat jako povinnost rozhodce zkoumat podmínky řízení, připravit projednání sporu a taktéţ vést samotný spor bez zbytečných průtahů.38 Postavení stran sporu je poté v rozhodčím řízení rovné, oběma stranám sporu musí být dána příleţitost uplatnit svá práva. Samotný průběh rozhodčího řízení lze charakterizovat jeho čtyřmi částmi a to: - zahájením rozhodčího řízení, - přípravou projednání sporu, 35

LIESSE L. Postavení stálých rozhodčích soudů [online], aktualizováno 26.10.2006 [cit. 18.10.2011]. Dostupné z 36 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 254. 37 tamtéţ, s. 258. 38 tamtéţ, s. 258.

19

- samotné jednání o věci, - aţ po ukončení řízení vydáním rozhodčího nálezu, případně usnesení, v případech, kdy se nevydává rozhodčí nález.39 Základní náleţitosti rozhodčího nálezu upravuje § 25 ZoRŘ, který stanovuje poţadavek jeho usnesení většinou rozhodců. Dále musí být vyhotoven písemně, podepsán alespoň většinou rozhodců, přičemţ výrok nálezu musí být určitý a musí obsahovat odůvodnění, nedohodly-li se strany odchylně. V ostatních náleţitostech lze odkázat na náleţitosti rozsudku obecného soudu vzhledem k povaze rozhodčího nálezu jako exekučního titulu. Rozhodčí nález je tedy v úvodní části nadepsán, jsou v něm označeni účastníci řízení, obsahuje označení věci, označení osoby rozhodce, případně rozhodců nebo rozhodčího soudu. Taktéţ obsahuje datum vydání rozhodčího nálezu. Ve výrokové části obsahuje dále rozhodčí nález samotné rozhodnutí o předmětu sporu včetně příslušenství a dále výrok o nákladech řízení. Taktéţ výrok můţe obsahovat lhůty ke splnění uvedených povinností. V části případného odůvodnění obsahuje rozhodčí nález vysvětlení zaloţení pravomoci k vedení sporu.40 Dále je zde shrnut průběh rozhodčího řízení a skutečností, které vedly rozhodce k závěrům uvedeným ve výrokové části rozhodčího nálezu. 1.6

PRÁVNÍ ÚČINKY ROZHODČÍHO NÁLEZU § 28 ZoRŘ přiznává rozhodčímu nálezu v zásadě stejné právní účinky jako

rozsudku obecného soudu, tj. doručením stranám rozhodčí nález nabývá právní moci a je vykonatelný. Zmíněné právní účinky můţeme dělit na: Materiální účinky, jejichţ podstata spočívá v závaznosti pro strany sporu, ale taktéţ v závaznosti pro orgány veřejné správy, jelikoţ z důvodu překáţky věci pravomocně rozhodnuté, tj. res iudicatae nelze stejnou věc, která byla předmětem vedeného rozhodčího řízení znovu projednat.41 39

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 262. 40 tamtéţ, s. 271. 41 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 153.

20

Formální účinky, jejichţ podstata je vyjádřena nemoţností podat proti takovémuto rozhodnutí řádný opravný prostředek.42 V této souvislosti je třeba poznamenat, ţe rozhodčí řízení je v zásadě jednoinstanční, coţ je taktéţ jedním z hlavních argumentů odpůrců zmíněného typu řízení. Pouze v případech, kde existuje ohledně moţného přezkumu věci dohoda stran je moţno dle § 27 ZoRŘ předloţit rozhodnutou věc jinému rozhodci k přezkoumání. Je ale třeba uvést, ţe rozhodce, jeţ rozhodčí nález přezkoumává, nemá v zásadě moţnost věc vrátit k novému projednání věci. Nicméně je oprávněn rozhodnout odlišně od výroku původního nálezu a taktéţ je oprávněn výrok původního nálezu potvrdit. 43 Zákon stanovuje lhůtu pro podání ţádosti o přezkoumání rozhodčího nálezu v délce 30 dní. Je ale pochopitelně moţno tuto lhůtu v dohodě stran upravit odchylně, nicméně s přihlédnutím k oprávněným zájmům stran (zejména v případě nadmíru nevýhodně zkrácené lhůty) a dále s přihlédnutím k principu právní jistoty a to v případech naopak neúměrně dlouhé lhůty k podání zmíněné ţádosti. 44 V souvislosti s rozhodčím řízením ad hoc je vhodné upozornit na skutečnost, ţe v rámci moţného přezkumu není moţno takto vydaný rozhodčí nález přezkoumávat stálými rozhodčími soudy, jak by ostatně v některých případech bylo vhodné. Východiskem pro uvedenou teorii je skutečnost, kdy rozhodčí řízení tvoří jeden celek, v jehoţ mantinelech se pohybuje i zmíněný přezkum. Z uvedeného důvodu není moţno takovéto de facto druhé instance vyuţít a tuto moţnost je nutno zásadně odmítnout. 45 Pokud tedy rozhodčí nález nelze dle § 27 ZoRŘ přezkoumat, nebo uplynula-li marně lhůta stanovená pro podání ţádosti o přezkoumání a poté, co byl rozhodčí nález doručen všem stranám sporu, stává se pravomocným, tj. nabývá účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Takovýto rozhodčí nález je nutno opatřit doloţkou právní moci. Soudy při samotném výkonu rozhodčího nálezu postupují v souladu s ustanoveními části šesté OSŘ. Taktéţ je moţno výkon rozhodčího nálezu 42

RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 153. 43 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 213. 44 tamtéţ, s. 216. 45 tamtéţ, s. 216.

21

přenechat soudním exekutorům, jejichţ postup v řízení upravuje zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 46 1.7

ZRUŠENÍ ROZHODČÍHO NÁLEZU Dle ustanovení § 31 ZoRŘ je případné zrušení rozhodčích nálezů přenecháno

obecným soudům. Zákon taxativně vymezuje situace, za kterých přichází v úvahu zrušení rozhodčích nálezů a to následovně: a)

byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, -

b)

zde se bude jednat o případy, kdy spor nebyl arbitrabilní.47

rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, -

v úvahu přichází existence i jiných důvodů neplatnosti rozhodčí smlouvy, vyjma arbitrability sporu, např. existence formálních nedostatků atd.48

c)

ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, -

např. rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, na němţ se strany nedohodly, či byl vydán rozhodcem, jenţ se v průběhu řízení stal soudcem českého soudu atd.49

d)

rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, -

e)

tj. případy, kdy ve věci rozhoduje vícero rozhodců.

straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, -

zde je řešena zejména otázka platného doručování stranám sporu a dále otázka ústnosti řízení, tj. stranám musí být platně doručena ţaloba a dále předvolání k ústnímu jednání. V případech, kdy je řízení vedeno bez nařízení ústního jednání je nutno zkoumat taktéţ

46

RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 192. 47 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 303. 48 tamtéţ, s. 303. 49 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 183.

22

doručení ţaloby a dále moţnosti účastníka rozhodčího řízení vyjádřit se ke všem okolnostem případu. f)

rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, -

zde přichází v úvahu případy, kdy bylo stranami poţadováno něco jiného, neţ bylo vydaným rozhodčím nálezem přiznáno, např. plnění bylo přiznáno v jiné měně, neţ bylo poţadováno.

-

taktéţ případy, kdy by vydaný rozhodčí nález odsuzoval k plnění, jeţ porušuje lidskou důstojnost, čest nebo tělesnou integritu.50

g)

se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. -

zde ZoRŘ odkazuje na § 228 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, tj. otázku důkazů, jeţ nebyly v původním řízení provedeny a měly by vliv na příznivější výsledek sporu pro účastníka a dále odkazuje na existenci důkazů, skutečností nebo rozhodnutí, které nebyly pouţity bez viny účastníka v původním řízení a opět by měly na příznivější výsledek sporu vliv.51

Zrušení rozhodčího nálezu přichází do úvahy ve lhůtě vymezené § 32 odst. 1 ZoRŘ, tj. ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu straně, jeţ se domáhá zrušení rozhodčího nálezu. Soud po provedeném řízení rozhodne tak, ţe buď rozhodčí nález zruší, splňuje-li alespoň jeden z taxativně uvedených důvodů nebo zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu a to dokonce i v případech, kdy strana, jeţ se domáhá zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) nebo c) ZoRŘ tyto důvody neuplatnila nejpozději, neţ bylo zahájeno jednání ve věci samé. Přestoţe by jinak byly dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu, je tedy zkoumáno, zda strana vznesla námitku nedostatku pravomoci rozhodce, ačkoliv měla tuto moţnost, ve stanovené fázi řízení. Dojde-li ke zrušení rozhodčího nálezu soudem, přichází poté dle § 34 ZoRŘ do úvahy dva následující postupy:

50

RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 184. 51 tamtéţ, s. 184.

23

-

rozhodne po právní moci rozsudku, jímţ byl zrušen rozhodčí nález, soud, coţ bude přicházet v úvahu za situace, kdy byly dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. a) nebo b) ZoRŘ.

-

v jiných důvodech pro zrušení rozhodčího nálezu se bude rozhodovat opět v rámci rozhodčího řízení, jelikoţ rozhodčí smlouva zůstává i nadále v platnosti, nicméně řízení se nebudou moci účastnit rozhodci, jeţ rozhodovali spor v předešlém řízení. Přestoţe strana nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu ve stanovené

lhůtě § 35 ZoRŘ skýtá další moţnost jak odvrátit důsledky nepříznivého rozhodčího nálezu. Dle uvedeného ustanovení má strana, proti níţ byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu moţnost podat návrh na zastavení nařízeného výkonu a to jednak z důvodů uvedených v § 268 OSŘ, ale taktéţ z důvodů jestliţe: -

rozhodčí nález je stiţen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) či f),

-

strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,

-

ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.

Současně soud vyzve stranu, jeţ podala návrh na zastavení výkonu rozhodčího nálezu k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu příslušnému soudu a to ve lhůtě 30 dnů, přičemţ nesplnění této povinnosti má za následek, ţe soud bude pokračovat v řízení o nařízení výkonu rozhodčího nálezu.52 Z obsahu výše uvedených kapitol bylo doufám moţné učinit si alespoň základní představu o institutu rozhodčího řízení. Zde je na místě osvětlit pojem spotřebitelská smlouva a pojmy s ní související.

52

§ 35 odst. 2 ZoRŘ

24

2.

OCHRANA SPOTŘEBITELE V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU

2.1

VÝCHODISKO SPOTŘEBITELSKÉ OCHRANY V ČESKÉM PRÁVNÍ ŘÁDU Proč je ochrana spotřebitele důleţitým tématem výstiţně nastínil jiţ

Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS), kdyţ označil za východisko spotřebitelské ochrany postulát, dle kterého se spotřebitel nachází v nerovném postavení v porovnání s profesionálním dodavatelem a to vzhledem k okolnostem takovéhoto kontraktu, kdyţ dodavatel disponuje většími zkušenostmi, lepšími znalostmi práva a taktéţ je mu umoţněno stanovit jednostranně výhodné podmínky zakotvené ve smlouvě zpravidla formulářového typu. Podnět ke smluvnímu jednání vychází navíc zpravidla od dodavatele a spotřebitel nemusí být v daný okamţik adekvátně připraven. Taktéţ je vyuţíváno momentu překvapení a nezkušenosti spotřebitele v dané problematice. Navíc v některých případech je záměrně ve spotřebiteli vyvolán pocit vděčnosti za doprovodné sluţby, jeţ byly poskytnuty jakoby nad rámec kontraktu, coţ můţe vést ke snaze spotřebitele vyhovět nabídce dodavatele. Často není umoţněno spotřebiteli porovnat cenu a jakost produktu s produktem jiným atd. Snahou ustanovení na ochranu spotřebitele je tak eliminace oné nerovnosti stran a to formou omezení autonomie vůle prostřednictvím právních norem.53 S výše uvedeným nelze neţ souhlasit, nicméně ochranu spotřebitele lze v současnosti charakterizovat nejen jako ochranu před silnější stranou právního vztahu, ale i jako ochranu před spotřebitelem samým.54 2.2

SPOTŘEBITEL Vnitrostátní úprava spotřebitelských vztahů má svá slabá místa, kdyţ

nesprávným způsobem provádí směrnice Evropské unie (dále jen EU). Projevem 53

Nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II ÚS 3/06 HURDÍK, J., FIALA, J., SELUCKÁ, M. Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. 1.vyd.Brno : Masarykova univerzita, 2006. Hlava XI, Východiska a trendy ochrany spotřebitele v Evropské unii a v České republice, s. 187. 54

25

chybného provedení směrnic je zcela jistě nesystematičnost, neprovázanost na jiţ existující soukromoprávní instituty, fragmentárnost atd.55 Spotřebitel je totiţ v českém právu definován hned několika zákony. Dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je jím: „fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“ Dále dle ustanovení § 52 odst. 3 OZ: „Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“ Dle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. je „spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván.“ Taktéţ se spotřebitelem můţe stát právnická osoba, coţ je úprava poněkud odchylná od práva EU, kdy zde je za spotřebitele pokládána výhradně osoba fyzická a to i v případech nákupu identického výrobku (např. nákup výpočetní techniky), kdy hlavním kritériem je tedy pouze způsob spotřebování produktu. 56 Spotřebitel si v dnešní době dozajista zasluhuje ochranu prostřednictvím právních norem, coţ se děje zejména přímo předpisy na ochranu spotřebitele, také ovšem nepřímo právem soutěţním a právem na úpravu prodeje zboţí v obchodě. Speciální ochranu pak poskytuje úprava spotřebitelských smluv. 57 2.3

DODAVATEL Dodavatelem je dle ustanovení § 52 odst. 2 OZ: „osoba, která při

uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.“ 55

HURDÍK, J., FIALA, J., SELUCKÁ, M. Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. Hlava XI, Východiska a trendy ochrany spotřebitele v Evropské unii a v České republice, s. 201. 56 HENDRYCH, D. et al. Právnický slovník. 3. vydání Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2009 [online databáze]. [cit. 20.10.2011].Dostupné z 57 tamtéţ

26

Blíţe je pojem podnikatelská činnost vymezen v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 531/1991 Sb., ObchZ, kde je definován jako: „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“ Nutno ovšem poukázat na veškeré souvislosti uvedené definice, zejména na nutný aspekt pravidelnosti a úplatnosti takovéto činnosti. Pojem dodavatel je tedy nutno posuzovat v širším kontextu a kupříkladu otázka skutečného dosahování zisku je naprosto nevýznamnou. Taktéţ nelze podnikatele posuzovat striktně dle formálního hlediska, nýbrţ i dle materiální stránky věci, jelikoţ i neoprávněné podnikání je podnikáním a v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami bude i takovýto podnikatel mít postavení dodavatele.58 Vystupuje-li tedy osoba jako podnikatel, není oprávněna dovolávat se opaku a naplnění materiální stránky věci jiţ není nutné zkoumat.59 2.4

SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY Vnitrostátní právní úprava spotřebitelských smluv je obsaţena v OZ a to

konkrétně v jeho hlavě páté, § 51a-65, přičemţ jsou zde z důvodů kompatibility zapracovány s poněkud sporným výsledkem směrnice Evropského společenství na ochranu spotřebitele.60 Další soukromoprávní úprava spotřebitelských vztahů se nachází například v OSŘ a taktéţ v zákoně č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za 58

Srovnej § 3a ObchZ ŠVESTKA, J.,SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ,M.,HULMÁK,M. et al. Občanský zákoník I, II, 2. vydání. Praha : C.H.Beck, 2009. s. 466. 59

60

Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k uţívání nemovitostí na časový úsek. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech sluţeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních sluţeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES.

27

škodu způsobenou vadou výrobku.

61

Naproti tomu veřejnoprávní ochrana (oproti

soukromoprávní ochraně je zde stěţejní veřejný zájem na ochraně objektivního práva) je zakotvena v mnoha předpisech, z nichţ nejvýznamnějším je zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 62 OZ v § 52 odst. 1 vymezuje pojem spotřebitelských smluv následovně. Jedná se o: „smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.“ K vymezení spotřebitelských smluv je nutné podotknout, ţe se v ţádném případě nejedná o nějaký specifický typ smluv. Takovouto smlouvou můţe být jakákoliv výše uvedená smlouva, dokonce i smlouva nepojmenovaná.63 Zásadní je zde pouze skutečnost, zda smlouvu uzavřel na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Právní úprava spotřebitelských smluv v § 56 OZ stanovuje jakési minimální standardy, jimiţ omezuje princip smluvní svobody tak, ţe nedodrţení těchto minimálních standardů je stiţeno relativní neplatností, coţ znamená, ţe se takovéto smluvní ujednání můţe povaţovat za neplatné, jen dovolá-li se spotřebitel jeho neplatnosti. Dále je třeba uvést, ţe spotřebitelské smlouvy lze sjednat i dle ustanovení § 262 ObchZ, ale vţdy s omezením, kdy směřovala-li by takto uzavřená smlouva ke zhoršení právního postavení spotřebitele, je neplatnou.64 Blíţe se k dané problematice vyjádřil NS ve svém rozhodnutí ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 32 Odo 873/2006, kdyţ uvedl, ţe: „Na závazkový vztah mezi podnikatelem a nepodnikatelem regulovaný částí třetí obchodního zákoníku je třeba kromě jeho ostatních ustanovení aplikovat i § 262 odst. 4 ObchZ. Ten mimo jiné stanovuje, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností vyplývajících ze závazkového vztahu jinak regulovaného obchodním zákoníkem pouze podle zákoníku občanského.“ Spotřebitelské smlouvy se tedy nesmějí dle § 55 odst. 1 OZ „odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které 61

FIALA, J., KINDL, M., et al. Občanský zákoník. Komentář. I.díl.1.vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. s. 290. 62 tamtéţ, s. 291. 63

ŠVESTKA,J., SPÁČIL,J., ŠKÁROVÁ,M., HULMÁK,M. et al. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha : C.H.Beck, 2009. s. 463. 64 FIALA, J., KINDL, M., et al. Občanský zákoník. Komentář. I.díl.1.vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. s. 291.

28

mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.“ Taktéţ nesmějí dle § 56 odst. 1 OZ obsahovat ujednání „která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.“ V zákoně je pak uveden demonstrativní výčet zakázaných ujednání, mezi nimiţ jsou například upraveny otázky odpovědnosti za vady či škodu, otázka jednostranného odstoupení od smlouvy, jednostranné změny smluvních podmínek atd. Dále OZ upravuje uzavírání těchto smluv prostředky komunikace na dálku, jedná se o tzv. distanční smlouvy. Především je u nich stanovena povinnost spotřebitele informovat o veškerých relevantních skutečnostech, kterými jsou zejména informace o dodavateli, předmětném zboţí či sluţbě, její ceně atd. Pokud byla smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy převzal plnění. Právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy (nebo do 1 měsíce, pokud ještě nebylo ze smlouvy plněno) má spotřebitel, jestliţe takovou smlouvu uzavřel mimo obvyklou provozovnu dodavatele, nebo jestliţe dodavatel nemá stálé místo k podnikání.65 Jiţ klasickým příkladem jsou tzv. prodejní zájezdy, organizované téměř výhradně pro seniory, jejichţ účelem je za pomoci psychologické manipulace prodat pochybné produkty za nepřiměřenou cenu. Z dikce výše uvedených ustanovení na ochranu spotřebitele ať jiţ upravená v občanském zákoníku, případně i jinde by se mohlo zdát, ţe spotřebitel je dostatečně chráněn. Zavedená praxe u nejpalčivějšího druhu spotřebitelských smluv, u nichţ mnohdy dochází k nepříznivým následkům pro samotného spotřebitele, však dala za pravdu dnes jiţ převládajícímu názoru opačnému. 2.4.1 Spotřebitelský úvěr Samostatnou pozornost v uvedené oblasti si zaslouţily spotřebitelské úvěry. To ovšem zejména díky svým následkům, jeţ způsobují řadě jednotlivců a 65

Businessinfo.cz oficiální portál pro podnikání a export: Orientace v právních úkonech [online] vytvořeno 14. 6. 2010. [cit. 2011-11-4] Dostupné z < www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-vpravnich-ukonech/smlouvy-2-cast-dokumentu-opu/1000818/47368>

29

domácností, jelikoţ celkové tempo zadluţenosti domácností razantně stoupá, coţ dokládají i níţe uvedené grafy České národní banky (dále jen ČNB). Jedinou pozitivní informací snad je, ţe se sniţuje zadluţenost domácností u nebankovních poskytovatelů úvěrů.

66

67

66

Česká národní banka: Databáze časových řad ARAD. [online]. [cit. 2011-1117].Dostupné z:

30

68

Z důvodu nedostatku finančních prostředků domácností vede zmíněný stav k nízké poptávce po zboţí a sluţbách, čímţ ve svém důsledku přispívá ke zpomalení ekonomiky na daném trhu. Samotný spotřebitelský úvěr je vymezen legislativní zkratkou v § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoSÚ), kdy se jedná o „práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou

poskytovanou

nebo

přislíbenou

spotřebiteli

věřitelem,

nebo

zprostředkovatelem.“ Výše uvedené je odrazem ustanovení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice č. 2008/48/ES), jeţ obsahuje svoji vlastní definici, kdyţ se jedná o „smlouvu, na jejímž základě věřitel poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby, s výjimkou smluv o průběžném 67

Česká národní banka: Databáze časových řad ARAD. [online]. [cit. 2011-1117].Dostupné z: 68 Česká národní banka: Databáze časových řad ARAD. [online]. [cit. 2011-1117].Dostupné z:

31

poskytování služeb nebo dodávání zboží stejného druhu, kdy spotřebitel za tyto služby nebo zboží po dobu jejich poskytování nebo dodávání platí ve splátkách.“ Hlavním posláním zmiňované právní úpravy ZoSÚ je tedy zejména zakotvení informační povinnosti dodavatele vůči spotřebiteli. ZoSÚ stanovuje výčet povinných informací, jeţ musejí být spotřebiteli poskytnuty ještě před uzavřením spotřebitelského úvěru, přičemţ smyslem takto poskytnutých informací je snaha eliminovat moţná rizika pro spotřebitele, plynoucí z neznalosti, případně chybného posouzení předloţené nabídky. Takto poskytnuté informace hrají totiţ zásadní roli nutnou pro kvalifikované rozhodnutí spotřebitele, tj. posoudit nabídku vzhledem k osobní finanční a sociální situaci.69 Dle uvedeného je dodavatel povinen před sjednáním spotřebitelského úvěru uvést informace stanovené v příloze č. 2 ZoSÚ, tj. zejména informace vztahující se k základním vlastnostem spotřebitelského úvěru jako jsou výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) atd. V samotné úvěrové smlouvě pak musejí být uvedeny informace obsaţené v příloze č. 3 ZoSÚ, přičemţ ale nesplnění těchto povinností nemá za následek neplatnost smlouvy. Důsledkem je skutečnost, kdy je dle § 8 ZoSÚ spotřebitelský úvěr od počátku úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné ČNB a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Současně se v případě nesplnění uvedené povinnosti prodluţuje lhůta pro moţnost odstoupení od smlouvy bez udání důvodu do doby poskytnutí chybějících informací. Nově ZoSÚ zavádí v § 17 pojem zprostředkovatele, který je definován jako fyzická nebo právnická osoba, která není věřitelem, přičemţ v rámci své výdělečné činnosti nabízí spotřebiteli uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a je nápomocna s tímto uzavřením.70 Přestoţe je nově v ZoSÚ taktéţ stanovena povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, stále se jedná o relativně snadnou a zejména rychlou moţnost získat prostředky ke koupi naprosto čehokoliv, na co spotřebitel aktuálně nemá prostředky. Na druhou stranu se ale spotřebitel můţe opět snadno a rychle dostat do dluhové pasti, kdy je jeden spotřebitelský úvěr 69

Ministerstvo financí ČR:Platná legislativa v ČR-Spotřebitelský úvěr:Důvodová zpráva k zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. [online]. [cit. 2011-11-25]. Dostupné z: 70 tamtéţ

32

splácen spotřebitelským úvěrem druhým, ovšem s nastavenými nevýhodnějšími podmínkami, případně je v důsledku dlouhodobější platební neschopnosti zabavován majetek dluţníka a to často na základě vydaného rozhodčího nálezu jako exekučního titulu. Spotřebitelský úvěr lze navíc sjednat často přímo u prodejce zboţí, či poskytovatele sluţby. 71 Celková výše nákladů, jejichţ úhrada je od spotřebitele legitimně očekávána se tedy snadno můţe stát důvodem oné dluhové pasti. Navíc dalším úskalím jsou ustanovení úvěrové smlouvy pro případ porušení smluvních podmínek zejména z důvodu pozdní úhrady sjednané splátky nebo vynechání platby, coţ má zpravidla za následek tzv. zesplatnění úvěru. Tímto dojde k povinnosti spotřebitele uhradit jednak celou zbylou část dluhu najednou, ale dále také k povinnosti uhradit sankční nároky poskytovateli úvěru. Těmi bývají zpravidla vysoké smluvní pokuty a úroky z prodlení, jeţ mohou u některých zejména nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů mnohonásobně převyšovat jistinu dluhu. Náš právní řád totiţ povoluje sjednávat jak úroky z prodlení, tak smluvní pokuty a to nezávisle na sobě. 72 Jediným moţným mantinelem v této oblasti je korektiv dobrých mravů dle § 39 OZ, jeţ stanovuje neplatnost právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.73 Nicméně k otázce smluvní pokuty se jiţ opakovaně vyjadřoval NS např. v 71

To je ovšem varianta nákladnější, protoţe typickou úvěrovou společností jsou společnosti typu Home Credit a.s., jejíţ roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN), kterou mají u mnou zvoleného modelového příkladu = při půjčce 30.000 Kč s dobou splatnosti na 5 let bez pojištění neschopnosti splácet dluh je uváděna ve výši 22,7%, ale po pěti letech uhradím celkově 51.600 Kč. Srovnatelný produkt lze sjednat např. u ČSOB, kdy celková částka činí 46.620 Kč (RPSN na internetových stránkách při předběţné kalkulaci není uváděno) a u Komerční banky a.s. činí 47.510 Kč, přičemţ je zde uváděno RPSN 22,30%. Z uvedeného plyne, ţe údaj uváděný spol. Home Credit a.s. jako RPSN ve výši 22,7% by se dal s úspěchem označit za chybný. Odstrašujícím příkladem je firma Provident. Zde lze 30.000 Kč získat s RPSN ve výši 70,94%, přičemţ doba splácení je 45 týdnů – poté vrátí spotřebitel částku ve výši 51.752 Kč Viz 72 RABAN, P. Autorizovaní rozhodci nebo adjukátoři? Je efektivně zajištěna spravedlnost ve spotřebitelských vztazích?. Bulletin advokacie, 2010. č. 6. 73 CRHA, M., K některým otázkám arbitrability spotřebitelských sporů, COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. vydání. Brno : Masaryk University, 2010. str. 6. ISBN 978-80-2105151-5.

33

rozsudku ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, kde vyslovil názor, ţe na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat pouze z její výše, ale je třeba přihlédnout zejména k účelu smluvní pokuty, k okolnostem jejího sjednání, k výši zajištěné částky, ke vzájemnému poměru jistiny dluhu a smluvní pokuty apod. Za určitých okolností soud neshledal nepřiměřenou smluvní pokutu ani ve výši 1% denně z dluţné částky. Pro účely snazší vymahatelnosti těchto nároků se pak často stává součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru i rozhodčí doloţka, jeţ ve svém důsledku mnohdy odsuzuje dluţníka k úhradě krom jistiny dluhu i příslušenství a smluvní pokuty, o jejichţ souladnosti s dobrými mravy lze mít oprávněné pochyby.

34

3.

POSTAVENÍ

SUBJEKTŮ

SPOTŘEBITELSKÉ

SMLOUVY

OBSAHUJÍCÍ ROZHODČÍ DOLOŽKU 3.1

POSTAVENÍ SPOTŘEBITELE

3.1.1 Přípustnost rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě Na tomto místě je třeba osvětlit otázku, zda pouţití rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách vůbec povoluje platná právní úprava, jelikoţ zmíněné má zcela zásadní vliv na postavení spotřebitele při uzavírání spotřebitelské smlouvy obsahující rozhodčí doloţku. Nutno ovšem zprvu uvést, ţe ZoRŘ spotřebitelské spory ze svého dosahu nikterak nevyloučil, čili dle jeho ustanovení v současnosti nic nebrání tomu, uzavírat rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách. Naproti tomu, jak jiţ bylo ostatně uvedeno výše, upravují ustanovení §5556 OZ tzv. nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách, kdy: „Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.“ Východiskem zmíněné formulace ovšem byla směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen směrnice Rady č. 93/13/EHS), jejíţ český překlad v článku 3 odst. 1 přímo uvádí: „Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ Článek 3 odst. 3 pak odkazuje na přílohu směrnice a její demonstrativní výčet podmínek, které jsou povaţovány za nepřiměřené. Dle písmene q) zmíněné přílohy je v anglickém znění směrnice uvedeno: „excluding or hindering the consumer’s right to take legal action or exercise any other legal remedy, particularly by requiring the consumer to take disputes exclusively to arbitration not covered by legal provisions, unduly restricting the evidence available to him or imposing on him a burden of proof which, according to the applicable law, should lie with another

35

party to the contract.“74 Motivem tedy byla evidentně snaha eliminovat nerovné podmínky subjektů spotřebitelské smlouvy a zamezit tak vzdání se práva spotřebitelem na uplatnění svých práv u nezávislého a nestranného rozhodovacího orgánu. Dle písm. q) českého překladu je povaţováno za nepřiměřenou podmínku ve spotřebitelské smlouvě „zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů, nebo bránění uplatnění tohoto práva, nepřiměřené omezování důkazů, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládání důkazního břemene, které by podle použitelných

právních

předpisů

mělo

příslušet

druhé

smluvní

straně,

spotřebiteli.“75 Dle českého překladu směrnice je tedy nepřiměřenou podmínkou pouze situace, kdy by se na rozhodčí soud nevztahovala ustanovení právních předpisů. V komparaci se slovenským překladem, jeţ v písmenu q) přílohy uvádí: „neposkytnúť spotrebiteľovi právo alebo mu brániť v uplatňovaní práva podať žalobu alebo podať akýkoľvek iný opravný prostriedok, najmä vyžadovať od spotrebiteľa, aby riešil spory neupravené právními ustanoveniami výhradne arbitrážou, nevhodne obmedzovať prístup k dôkazom alebo ukladať mu povinnost dôkazného bremena, ktoré by podľa práva, ktorým sa riadi zmluvný vzťah, malo spočívať na inej zmluvnej strane.“76 je zjevné, ţe tento překlad nastavil zcela jiné podmínky a de facto spotřebitelské smlouvy obsahující rozhodčí doloţku označil za nepřiměřené z pohledu uvedené směrnice. Český překlad směrnice zvolil tedy z pohledu spotřebitele zjevně poněkud nešťastnou formulaci, kdyţ jak na stálý rozhodčí soud, tak i na rozhodce a soukromé rozhodčí soudy se jednoznačně vztahují právní předpisy ČR. Za nepřiměřenou podmínku by pak bylo moţno rozhodčí doloţku povaţovat pouze v 74

EUR-Lex: Anglické znění směrnice Rady 93/13/ES ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách [online].[cit. 2011-11-30].Dostupné z: 75 EUR-Lex: České znění směrnice Rady 93/13/ES ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách [online].[cit. 2011-11-30].Dostupné z: 76 EUR-Lex: Slovenské znění směrnice Rady 93/13/ES ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách [online].[cit. 2011-11-30].Dostupné z:

36

situaci, kdy by spor měl být rozhodován na základě zásady spravedlnosti.77 Navíc je explicitně uţito pojmu rozhodčí soud, coţ je v kontextu ZoRŘ taktéţ zavádějící. Současně je nutno poznamenat, ţe výčet nepřípustných ujednání (kdy navíc přímo do samotného OZ se písmeno q) zmiňované směrnice vůbec nepromítlo) je pouze demonstrativní. Navíc v souvislosti s výše uvedeným je třeba upozornit na rozsudek Evropského soudního dvora (dále jen ESD) dne 26. října 2006, sp. zn. C-168/05 (Elisa María Mostaza Claro proti Centro Móvil Milenium SL) dle kterého: „Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí dohody a zrušil tento nález v důsledku toho, že uvedená dohoda obsahuje zneužívající klauzuli, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí dohody uplatnil nikoli v rámci rozhodčího řízení, ale pouze v rámci žaloby na neplatnost.“ Dále lze ve zmíněném kontextu upozornit na rozsudek ESD ze dne 27. 6. 2000 ve spojených věcech C-240/98 aţ C-244/98 (Océano Grupo Editorial SA proti Roció Murciano Quintero a spol.) dle kterého institut ochrany spotřebitele zahrnuje moţnost národního soudu z moci úřední posoudit nepřiměřenost podmínek smlouvy. Obecný soud je poté povinen aplikovat ustanovení národního práva ve světle textu a účelu směrnice Rady č. 93/13/EHS. Cílů by nemohlo být naplněno, pokud by sami spotřebitelé museli vznášet námitku nepřiměřené povahy takovýchto podmínek, jelikoţ existuje nezanedbatelné riziko, ţe se spotřebitel nepřiměřené povahy podmínky nedovolá a to zejména z neznalosti.78 Současně je nutno doplnit zmíněný výčet rozhodnutím ESD ze dne 6. října 2009 sp. zn. C-40/2008 (Asturcom Telecomunicaciones SL proti Cristina Rodríguez Nogueira) s jeho výrokem: „…vnitrostátní soud, který rozhoduje o návrhu na nucený výkon pravomocného rozhodčího nálezu vydaného bez účasti spotřebitele, musí, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, i bez návrhu posoudit nepřiměřenost rozhodčí 77

PALLA,T.Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách [online]. vytvořeno 2008-10-23[cit. 2011-10-24].Dostupné z

37

doložky obsažené ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem, je-li podle vnitrostátních procesních pravidel možné provést takové posouzení v rámci obdobných řízení na základě vnitrostátního práva. Jde-li o nepřiměřenou doložku, přísluší tomuto soudu vyvodit veškeré důsledky, které z toho vyplývají podle vnitrostátního práva, aby se ujistil, že tento spotřebitel nebude uvedenou doložkou vázán.“79 Výše citovaná rozhodnutí hrají zásadní roli, jelikoţ spotřebitel, který uzavřel rozhodčí doloţku způsobem, který by bylo moţno za takovouto nepřiměřenou podmínku povaţovat má moţnost se dovolat neplatnosti právního úkonu, ale přesto, ţe se této neplatnosti nedovolá je povinen obecný soud posoudit nepřiměřenost podmínek smlouvy. Přímo OZ ve věci nepřiměřených podmínek smlouvy odkazuje na § 40a, tj. ţe ujednání se povaţuje za platné, dokud se strana neplatnosti nedovolá, tzv. relativní neplatnost. Nicméně ve světle Směrnice Rady 93/13/EHS je nutno uvést, ţe ustálená judikatura ESD naznačuje neplatnost absolutní.80 Navíc dle ESD ze dne 6. října 2009 sp. zn. C-40/2008 má tuto povinnost soud i při rozhodování o výkonu rozhodčího nálezu, coţ je ovšem svým způsobem popření materiální účinnosti pravomocného rozhodnutí, zde tedy rozhodčího nálezu, tj. zásah do res iudicatae a de facto zásah do principu právní jistoty. Právě na tuto skutečnost reagoval NS jiţ několikerými judikáty, v nichţ vţdy výslovně uvedl, ţe v rámci vedeného exekučního řízení jiţ nelze přezkoumávat věcnou správnost vydaného rozhodčího nálezu, přičemţ soud příslušný k vedení exekučního řízení je oprávněn zkoumat pouze formální a materiální (v rovině obsahové) vykonatelnost. Je tedy oprávněn zkoumat, zda předmětné rozhodnutí bylo vydáno orgánem k tomu zákonem zmocněným. 78

Rozhodnutí ESD ze dne 27. 6. 2000 sp. zn. C-240/98 aţ C-244/98 citováno z rozhodnutí 38 ICm 2164/2010 Krajského soudu v Ostravě 79 rozhodnutím ESD ze dne 6. 10. 2009 sp. zn. C-40/2008 (Asturcom Telecomunicaciones SL proti Kristina Rodríguez Nogueira) 80 SPRINZR,P. Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách z pohledu požadavku přiměřenosti [online]. vytvořeno 2010-04-22[cit. 2011-10-24]. Dostupné z

38

Zkoumání věcné správnosti vydaného rozhodčí nálezu totiţ připadá v úvahu pouze v řízení o zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 a následujících ZoRŘ.81 Zde se tedy dostala do kolize judikatura NS s judikaturou ESD a i díky výše uvedenému je dnes rozhodovací praxe niţších soudů dosud nejednotná a nelze předjímat, s jakým výsledkem bude ve věcech rozhodčích doloţek ve spotřebitelských sporech rozhodnuto právě při řízení o výkonu rozhodčího nálezu. K uvedenému je dluţno dodat nejnovější názor ÚS ze dne 1. 11. 2011 sp. zn. II.ÚS 2164/10, kdy v uvedené věci tento konstatoval: „Přestože není v § 56 odst. 3 obč. zák. rozhodčí doložka uvedena v příkladném výčtu zneužívajících klauzulí jako nepřípustné ujednání, je třeba zkoumat, zda s přihlédnutím ke všem okolnostem

posuzovaného

případu

nemůže

být

za

takové

považována…Východiskem pro posouzení otázky, zda lze rozhodčí doložku považovat za nepřiměřenou podmínku ve smlouvě (ve smyslu zbavení práva spotřebitele podat žalobu), je dřívější v rozhodnutích Ústavního soudu vyslovený názor, podle kterého rozhodčí řízení není nalézáním práva, ale dotvářením závazkového vztahu smluvních stran.…Tento restriktivní názor vyjádřený v citovaných směrnicích pak nutně musí vést k závěru, že rozhodčí řízení není řízením soudního typu. Tento závěr se pak odráží v celkově přísnějším nahlížení na rozhodčí doložky a jejich náležitosti tak, aby nepředstavovaly nepřiměřené podmínky ve spotřebitelských smlouvách (např. nezbavovaly spotřebitele práva podat žalobu k soudu).“ Z výše uvedeného dle mého názoru vyplývá závěr, ţe nelze v současnosti povaţovat za dané situace obecně rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách za nepřiměřenou podmínku a právě nutnost individuálního posouzení hraje za nastavených podmínek klíčovou roli. 3.1.2 Informační povinnost dodavatele vůči spotřebiteli Z výše uvedeného je zřejmé, jak problematické je v současnosti postavení rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách a jak zásadní roli hraje mimo jiné i nedostatek relevantních informací poskytnutých spotřebiteli před uzavřením 81

Viz usnesení NS ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 20 Cdo 1964/2008, usnesení NS ze dne 25. 10. 2002 sp. zn. 20 Cdo 1833/2002 a usnesení NS ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 20 Cdo 554/2002

39

takovéto smlouvy. Jakou má tedy dodavatel povinnost poskytnout spotřebiteli informace vztahující se k rozhodčí doloţce? Povinnost dodavatele informovat spotřebitele o případném mimosoudním řešení sporu v rámci rozhodčího řízení a to na základě sjednané rozhodčí doloţky, jeţ je součástí předkládané smlouvy, není zakotvena v ţádném předpise. V současnosti jsou jediné informační povinnosti vyplývající ze zákona v oblasti spotřebitelských smluv obsaţeny v jiţ zmiňovaném ZoSÚ. Zde je pouze dle ustanovení písmene r) přílohy č. 3 k ZoSÚ stanovena povinnost uvést ve smlouvě informaci o moţnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra. Z výše uvedeného plyne, ţe spotřebitel tedy ţádné informace ohledně případné rozhodčí doloţky a následků v podobě odejmutí moţnosti přezkoumání věci obecným soudem ze strany dodavatele, nad rámec ustanovení smlouvy obsahující rozhodčí doloţku, povinně nezíská. Nezbude tedy, neţ se důkladně seznámit s obsahem předkládaných smluv. 3.1.3 Členění rozhodčích doložek dle způsobu jejich sjednání 3.1.3.1 Individuálně sjednaná rozhodčí doloţka Způsob uzavírání rozhodčích doloţek je třeba vnímat specificky ve spotřebitelských smlouvách upravených OZ v ustanoveních § 52 a násl. Tato úprava vychází z jiţ zmiňované směrnice Rady 93/13/EHS, přičemţ je tedy třeba zkoumat, zda rozhodčí doloţka byla sjednána individuálně a zda je přiměřená. V této souvislosti je zejména kladen důraz na fakt, zda nezpůsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, zejména tedy v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel tedy můţe uzavřít spotřebitelskou smlouvu obsahující rozhodčí doloţku způsobem, kdy individuálně sjedná jednak obsah spotřebitelské smlouvy a současně se s dodavatelem konkrétně dohodne na znění samotné rozhodčí doloţky. Tzn., ţe smlouva samotná je výsledkem konsenzu stran a teprve následně je vytvořena její písemná podoba, vycházíme-li tedy z předpokladu, ţe strany naznají nutnost uzavření spotřebitelské smlouvy v písemné podobě. Naproti 40

tomu nutnost písemné podoby rozhodčí doloţky vyplývá z ust. § 3 ZoRŘ, jinak by byla takováto rozhodčí doloţka neplatná. Co se týče samotného znění rozhodčí doloţky, pak strany si po vzájemné domluvě určí v prvé řadě osobu rozhodce, ideálně osobu či osoby, jeţ jsou oběma stranám známy a vkládají do nich oboustrannou důvěru. Přínosem věci dozajista je, bude-li rozhodcem osoba znalá problematiky, jeţ je předmětem sporu, tudíţ není přímo nutné, aby byla osobou s právním vzděláním. Případný nedostatek v této oblasti je totiţ moţné kompenzovat právě určením další osoby rozhodce z oboru práva. Je tedy otázkou, zda bude v rozhodčí doloţce uveden rozhodce ad hoc, několik rozhodců, či případně stálý rozhodčí soud, u něhoţ tedy nepřichází v úvahu konkrétní určení rozhodce. Taktéţ si v této fázi strany smlouvy vyjasňují pravidla, jimiţ se bude samotné řízení řídit, případně lze odkázat kupříkladu na rozhodčí pravidla jako celek některého stálého rozhodčího soudu. Jelikoţ spor dosud neexistuje a není jisté, zda vůbec kdy existovat bude, není tolik sloţité se dohodnout na podrobném znění rozhodčí doloţky, jako tomu je aţ v momentu vzniku samotného sporu. K takto sjednané rozhodčí doloţce je nutno podotknout, ţe její praktické vyuţití z kvantitativního hlediska není tak zastoupeno, jak je tomu naopak u druhého typu sjednaných doloţek, tj. u smluv formulářového typu. Jedním z argumentů můţe být i fakt, ţe takto sjednaná rozhodčí doloţka předpokládá jistou míru povědomosti o daném typu řízení u obou stran a dále je zde patrná časová náročnost, kdy samotné uzavření takovéto smlouvy osahující rozhodčí doloţku je zajisté výsledkem delší debaty. Současně je nutno upozornit, ţe v zásadě individuálně sjednané rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách by neměly z pohledu práva činit problémy, jelikoţ samotný fakt individualizace, tolik zmiňovaný a preferovaný v souvislosti právě s rozhodčím řízením je zde plně zachován. 3.1.3.2 Rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách formulářového typu V praxi obvyklým způsobem, jak lze uzavřít spotřebitelskou smlouvu s rozhodčí doloţkou je situace, kdy v momentu projevení zájmu o konkrétní produkt je spotřebiteli předloţena smlouva, jejíţ znění není výsledkem konsenzu

41

stran. Konkrétní inspirací pro mne byla ustanovení Všeobecných úvěrových podmínek (dále jen VÚP) spol. Home Credit a.s., která je bezesporu nejvýznamnějším poskytovatelem spotřebitelských úvěrů na českém trhu a zásadně vyuţívá institutu rozhodčí doloţky. Pokud se tedy zaměřím konkrétně na postavení spotřebitele před uzavřením spotřebitelské smlouvy, pak musím konstatovat, ţe je bezesporu v pozici slabší ze stran, jelikoţ zpravidla je spotřebiteli předloţena smlouva, jejíţ obsah není individuálně sjednaným, ale je připravena jednou ze smluvních stran, přičemţ spotřebitel nemá moţnost jednotlivá ustanovení nikterak ovlivnit. Přední strana takovéto smlouvy bývá zpravidla určena pro uvedení údajů identifikujících spotřebitele do předtištěných kolonek a strany následující pojednávají o všeobecných obchodních podmínkách. Jedná se v uvedeném případě o tzv. adhezní smlouvu. Ta se obvykle také vyznačuje mnoţstvím textu, zpravidla na hranici čitelnosti i pro osobu bez očních vad. Konkrétně se v rozsudku NS ze dne 29. 6. 2010 sp. zn. 23 Cdo 1201/2009 uvádí, ţe se jedná o smlouvy: „ s dlouhým nepřehledným textem psaným miniaturním, jen obtížně čitelným písmem, jež případně pouze odkazují na takto pojaté obchodní podmínky.“ Pokud tedy spotřebitel projeví o daný produkt, případně sluţbu zájem, nezbude mu, neţ takovouto smlouvu uzavřít bez výhrad, tedy i s případnou rozhodčí doloţkou, jeţ bývá zpravidla začleněna do textu a bez výslovného upozornění nemá běţný spotřebitel moc šancí si být jejího uzavření vědom, ledaţe by přečetl důsledně veškerá ustanovení smlouvy, coţ by si ovšem např. u společnosti Home Credit a.s. vyţádalo delší časový úsek.82 Jaké procento spotřebitelů opravdu věnuje patřičný čas tomu, aby se seznámili s obsahem předkládané smlouvy? Troufám si tvrdit, ţe zanedbatelné, coţ ovšem nezbavuje spotřebitele odpovědnosti. I v případě, ţe na konkrétní ustanovení ovšem ve smlouvě narazí, u části spotřebitelů lze s úspěchem konstatovat, ţe nemají o daném typu řízení povědomost. Nelze tedy předpokládat, ţe by spotřebitel byl v takové pozici, ţe by mohl i v případě znalosti rozhodčího řízení zabránit vyloučení rozhodčí doloţky ze smlouvy. Taktéţ není spotřebiteli umoţněno jakkoliv změnit osobu rozhodce, 82

Viz příloha č. 1

42

přičemţ uvedené má zpravidla zásadní vliv na průběh a výsledek rozhodčího řízení. Smlouva by v takovém případě jednoduše uzavřena nebyla. Pakliţe vezmeme v úvahu, ţe spotřebitel přijme skutečnost, ţe v případě vzniklých sporů bude věc řešena v rámci rozhodčího řízení, dalším významným faktorem, jenţ můţe postavit spotřebitele do nevýhodné pozice, jsou smluvní ustanovení pojednávající o způsobu vedení řízení před rozhodcem, která lze v rámci uzavřené spotřebitelské smlouvy sjednat, a jichţ je hojně vyuţíváno. 3.1.4 Problematická místa rozhodčích doložek 3.1.4.1 Způsob určení rozhodce v adhezních smlouvách Jedním z nejdůleţitějších ustanovení rozhodčích doloţek jsou bezesporu ta, jeţ upravují samotný reţim jmenování rozhodce. Osoba rozhodce je totiţ právě tou, které poté přísluší spor rozhodnout a má na jeho výsledku tak zcela logicky zásadní vliv. Východiskem pro určení osoby rozhodce je § 2 odst. 1 ZoRŘ , kdy „strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).“ Ideálně by ve spotřebitelské smlouvě obsahující rozhodčí doloţku mělo být tedy uvedeno konkrétní jméno, či jména rozhodců. Uvedený postup ale dále rozvádí § 7 ZoRŘ, kdyţ: „Rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.“ Samotné určení rozhodce je v praxi mnohdy upraveno tak, ţe odkazuje pouze na seznam rozhodců vedený soukromým rozhodčím soudem, případně na konkrétní osobu rozhodce ad hoc, jeţ je ale součástí seznamu rozhodců. Společnost Home Credit a.s. má tuto otázku upravenu konkrétně v Hlavě 16 § 15 VÚP následovně: “Veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti

43

pro rozhodčí řízení a.s. jehož funkce je upravena v organizačním řádu společnosti pro rozhodčí řízení a.s., ze Seznamu vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., se sídlem…podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s.“ Uvedená skutečnost pak vede k tomu, ţe v době uzavírání rozhodčí doloţky můţe vedený seznam obsahovat rozdílné osoby oproti stavu, jeţ byl v době uzavření smlouvy. Spotřebitel tak nemá moţnost seznam rozhodců jakkoliv ovlivnit, kdyţ toto je předmětem personální politiky společnosti. V souvislosti s postupem určení rozhodce je nutno upozornit na v minulosti průlomové rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 12 Cmo 496/2008, uveřejněným pod č. 45/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl tuto právní větu: „Pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona.“ Dle uvedeného je zjevné, ţe není moţno připustit jinou alternativu, neţ je tomu uvedeno v ZoRŘ, kdyţ spory řešené v rámci rozhodčího řízení mohou být rozhodovány buď jedním nebo více rozhodci ad hoc (zpravidla s lichým počtem) nebo stálým rozhodčím soudem. Zavedená praxe, která byla jakousi koláţí, tímto rozhodnutím získala jednoznačně trhliny. V této souvislosti je ale dluţno dodat, ţe se usnesení Vrchního soudu v Praze v době svého vydání dostalo do kolize s dřívějším usnesením NS ze dne 31. 7. 2008 sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, dle kterého: „Strany si dle uvedeného ustanovení (§ 7 ZoRŘ) mohou v rozhodčí smlouvě určit okruh rozhodců, způsob jejich jmenování stranami, nebo postup, jímž mají rozhodci vést řízení. I jiné soukromé subjekty než stálé rozhodčí soudy zřízené ve smyslu ust. § 13 ZRŘ mohou vést seznam rozhodců a vydávat pro účastníky rozhodčího řízení pravidla, kterými se rozhodci řídí. Pravidla těchto soukromoprávních subjektů pro určení rozhodců se považují za dohodu obsaženou v rozhodčí smlouvě ve smyslu ust. § 7 odst. 1 ZRŘ.“

Navíc Vrchní soud není soudem, jenţ by vydával závazné judikáty.

44

83

Pravděpodobně vzhledem k výše uvedenému došlo k sjednocení judikatury a NS

se odklonil od svého dřívějšího stanoviska a to rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, kde vyjádřil svůj názor tak, ţe: „Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.“ Důvod, pro který nelze sjednocující stanovisko NS povaţovat za narušení principu právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodnutí, přestoţe nedošlo k ţádné změně právní úpravy ani společenských poměrů uvedl ÚS ve svém usnesení II. ÚS 3057/10 ze dne 5. 10. 2011. V konkrétním případě NS při řešení věci dospěl k odlišnému právnímu názoru, neţ který byl vyjádřen v dřívějším rozsudku NS ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 32 Cdo 2312/2007 a jelikoţ řešení sporné otázky nebylo dosud v souladu s § 20 odst. 1 věty první zákona o soudech a soudcích postoupeno velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia, učinil tak aţ v této věci. Citovanou judikaturu dovršil jiţ zmiňovaný nález ÚS ze dne 1. 11. 2011 sp. zn. II ÚS 2164/10,84 který výslovně apeloval na poţadavek individualizace a transparentnosti při určení a jmenování osoby rozhodce. Pro rozhodce, který odvozuje svou pravomoc od takto sjednané doloţky obcházející zákon, by měl plynout z věci jediný závěr a to rozhodnout o nedostatku své pravomoci pro vedení sporu v rámci rozhodčího řízení a přenechat tak spor na rozhodnutí obecného soudu. 3.1.4.2 Pravomoc rozhodce rozhodovat o své pravomoci Dle ustanovení § 15 odst. 1 ZoRŘ jsou rozhodci oprávněni zkoumat svou pravomoc a v případě, dospějí-li k závěru, ţe dle rozhodčí smlouvy jim není dána pravomoc k rozhodování sporu, rozhodnout o takovémto nedostatku pravomoci usnesením. 83

SOKOL, T. Opět k (ne)platnosti rozhodčích doložek ve prospěch soukromých soukromých „rozhodčích soudů“. Bulletin advokacie, 2010. č.6.s 22. 84 Viz oddíl 3.1.1

45

Rozhodci tedy zejména zkoumají samotnou platnost rozhodčí smlouvy, jakoţto základ jim svěřené pravomoci. Přezkum spočívá v posouzení rozhodčí smlouvy jednak z hlediska obvyklého výkladu právních norem s cílem zjistit, zda je rozhodčí smlouva platným ujednáním dle zákona a dále z hlediska samotné arbitrability sporu dle ZoRŘ.85 Posouzení otázky pravomoci se nesoustředí výhradně na okamţik zahájení rozhodčího řízení, ale rozhodci zkoumají dostatek pravomoci po celé řízení. Důvodem pro uvedený postup můţe být například skutečnost, kdy v průběhu řízení dojde ke změně právní úpravy, ke změně ţalobního návrhu a dále například k posunu judikatury86, k čemuţ ostatně došlo v souvislosti s v předchozím pododdíle citovaným usnesením NS ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Rozhodne-li rozhodce o dostatku své pravomoci pro vedení sporu, pokračuje ve sporu, aniţ by o takovémto závěru vydával rozhodnutí ve formě usnesení. Je nicméně vhodné se v rámci odůvodnění rozhodčího nálezu vypořádat s touto otázkou v tom smyslu, kdy rozhodce uvede, jaké úvahy ho k danému závěru vedly.87 Strany sporu, v praxi zejména pak spotřebitel, mají moţnost namítnout nedostatek pravomoci rozhodce pouze při prvním úkonu v řízení dle § 15 odst. 2 ZoRŘ. Pokud tedy opomenou vznést takovouto námitku (coţ v případě spotřebitele zpravidla neznalého věci přichází do úvahy), poté jiţ nelze takovýto nedostatek zvrátit ani ţalobou na zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 písm. c) ZoRŘ, jelikoţ dle ustanovení § 33 ZoRŘ je obecný soud povinen zamítnout návrh na zrušení rozhodčího nálezu “jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.“ Rozhodce, který tedy rozhodne o dostatku své pravomoci, ačkoliv by mu například dle ustálené judikatury88 pravomoc k vedení sporu býti dána neměla, tak spor můţe rozhodnout a nevznese-li strana sporu námitku nedostatku rozhodcovi pravomoci nejpozději při prvním jednání ve věci, je na jakoukoliv obranu pozdě. 85

LISSE, L. Oprávnění rozhodců zkoumat svoji pravomoc [online]. Vytvořeno 2011-02-28 [cit. 2011-12-02]. Dostupné z 86 tamtéţ 87 tamtéţ 88 Viz rozhodnutí NS ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

46

V případě společnosti Home Credit a.s. tak má spotřebitel jedinou moţnost, kdy platně namítnout takovýto nedostatek pravomoci a to v písemné odpovědi ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení výzvy k vyjádření. 3.1.4.3 Procesní lhůty Dle ustanovení § 19 odst. 1 ZoRŘ si mohou strany upravit také způsob vedení řízení. Takto lze ve spotřebitelské smlouvě dopředu stanovit široký okruh procesních pravidel. Například procesní lhůty stanovené v rozhodčím řízení bývají zpravidla kratší, neţli tomu je v OSŘ, coţ je pro spotřebitele nevýhodou. V rozhodčí doloţce spol. Home Credit a.s. se uvádí: „Rozhodce uvědomí o podání žaloby žalovaného, kterému zašle kopii žaloby s příslušnými písemnostmi a vyzve jej, aby se k ní do 7 dnů vyjádřil a doložil důkazy, jichž se dovolává s tím, že pokud se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádří, budou skutečnosti uvedené v žalobě považovány za nesporné.“ Z uvedeného vyplývá, ţe následkem nevyjádření se v dané lhůtě pak zpravidla bývá vydání rozhodčího nálezu vycházejícího z fikce uznání ţalovaného nároku a to za přiměřené aplikace ustanovení § 153a OSŘ (vyzval-li rozhodce spotřebitele kvalifikovanou výzvou dle § 114b odst. 5 OSŘ, případně dle 114c odst. 6 OSŘ, jako následek nedostavení se k jednání). Je pak otázkou, zda se spotřebitel o vedeném řízení vůbec dozví, jelikoţ jak jiţ bylo uvedeno v předchozí kapitole, nutným předpokladem je prvotně doručení výzvy k vyjádření společně s ţalobou a jejími přílohami spotřebiteli. Opět se zde naskýtá moţnost, ţe vzhledem k neaktuálnosti adresy, na kterou je spotřebiteli tato výzva zaslána a vzhledem k problematickému přístupu rozhodce k aktuální adrese uvedené v Informačním systému evidence obyvatel, se výzva doručí na adresu, kde se jiţ spotřebitel nezdrţuje. Přesto i v případech, kdy si spotřebitel výzvu k vyjádření převezme je nutno uvést, ţe takto koncipovaná lhůta je značně krátká a neskýtá spotřebiteli dostatek času pro plnohodnotnou obranu. 89

89

Srovnej § 114b odst. 2 OSŘ

47

3.1.4.4 Místo řízení Dle ustanovení § 17 ZoRŘ se mohou strany dohodnout na místě konání řízení. Z hlediska uvedené formulace je nutno podotknout, ţe zásadní význam bude jistě přicházet v úvahu u sporů s mezinárodním prvkem, jelikoţ zde je otázka místa řízení relevantní i z hlediska samotné arbitrability sporu. Musí být tedy na daném území jurisdikcí konkrétního státu rozhodčí řízení vůbec umoţněno.90 Místo řízení je velmi důleţité i z hlediska určení práva, kterému podléhá rozhodčí smlouva. Nalézá-li se místo řízení v ČR, pak bude postupováno dle ustanovení § 9 a 10 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů a taktéţ dle ustanovení čl. VII odst. 1 „Evropské úmluvy“.91 Zaměříme-li se na vnitrostátní kontext, pak lze takovouto dohodou o místě konání zkomplikovat slabší ze stran sporu, tj. spotřebiteli, řádný výkon jeho práv v rozhodčím řízení, jelikoţ obvykle je řízení vedeno v sídle rozhodce. Spotřebiteli tak mohou vzniknout dodatečné náklady, jeţ by v případě řešení sporu u obecného soudu zpravidla nebyly tak vysoké. Rozhodčí doloţka společnosti Home Credit a.s. k uvedenému uvádí: „…jednací místo je v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., případně na jiném místě, jestliže tím nebudou podstatně zasažena práva účastníků, nebo dohodnou-li se na tom strany…“ Věta druhá § 17 ZoRŘ pak uvádí, ţe není-li takové dohody, místo určí rozhodci s přihlédnutím k oprávněným zájmům stran. Zmíněnou dohodu je tudíţ nutno výslovně, či mlčky učinit nejpozději do doby určení místa konání rozhodcem, coţ je zpravidla do doby nařízení prvního jednání ve věci. Pakliţe se strany nedohodnou, přesto by jim měl být poskytnut prostor k vyjádření se ohledně místa konání, právě z důvodu zjištění jejich oprávněných zájmů. Rozhodci by tak oprávněný zájem stran měli posuzovat i z hlediska hospodárnosti, tj. minimalizace nákladů řízení. Jednat se můţe jak o místo, které má přímo vazbu k projednávanému sporu, ale taktéţ můţe připadat v úvahu místo neutrální. Kompromisem ve věci můţe být určení místa, které je pro obě strany stejně vzdálené. 92 90

BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 135. 91 tamtéţ, s. 138. 92 tamtéţ. s. 137.

48

3.1.4.5 Rozhodování dle zásady spravedlnosti Dle ustanovení § 25 odst. 3 ZoRŘ se při rozhodování rozhodci řídí hmotným právem pro spor rozhodným. Pokud však strany rozhodce výslovně pověří, je moţno spor rozhodnou i na základě zásady spravedlnosti neboli tzv. equity. Rozhodování dle zásad spravedlnosti by tak mělo především znamenat zobecnění skutkového stavu a tvorbu konkrétního pravidla, které zaručí spravedlivé posouzení s ohledem na veškeré okolnosti dané věci. Rozhodování dle zásad spravedlnosti tak umoţňuje přiznat nárok i v případech, kdy by dle platného práva nebylo moţno takto postupovat.93 Rozhodce má tak moţnost rozhodnout dle jeho subjektivního pocitu a staví se tak v podstatě do pozice zákonodárce. Uvedené má mít svůj význam zejména pro rozhodce, jeţ nejsou právníky a nejsou tak práva znalé.94 Je zde kladen důraz na rozhodování dle obchodních zvyklostí, nikoliv tedy striktně dle platného práva. V praxi ovšem toto ustanovení činí zvlášť obtíţe, kdyţ patří jednoznačně k nejzneuţívanějším. Dle názoru A.J. Bělohlávka se i přes zmíněnou dohodu rozhodci přesto musejí pohybovat v mantinelech daného právního řádu a společenského zřízení, tedy tzv. ordre public. Nelze tedy rozhodnout tak, ţe by splnění uloţené povinnosti mohlo být stíháno uloţením veřejnoprávní sankce, případně jiným podobným následkem.95 S tímto názorem úplně nesouhlasí N. Rozehnalová, kdyţ rozhodování

dle

zásad

spravedlnosti

znamená

plnohodnotnou

variantu

k rozhodování dle platného práva, pak i v otázce veřejného pořádku musí nutně dojít k „odklonu“ kogentních norem platného práva.96 Dle N. Rozehnalové se tento typ řízení vztahuje pouze na oblast práva hmotného a nikoliv na oblast práva procesního o čem ostatně vypovídá jiţ 93

BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 206. 94 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 239. 95 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 207. 96 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 241.

49

struktura paragrafového znění zákona. Rozhodování o postupu v řízení by tak mělo být nedotčeno dohodou o rozhodování dle zásad spravedlnosti. 97 Taktéţ je poté otázkou, zda jsou v případě existence takovéto dohody rozhodci vázáni

ustanoveními

samotné

smlouvy.

V kontextu

Vzorového

zákona

UNICTRIAL o mezinárodní obchodní arbitráţi (článek 28) není moţné klást rozhodování dle zásad spravedlnosti před samotná ustanovení smlouvy. Nicméně v uvedené oblasti nepanuje jednota názorů.98 Společnost Home Credit a.s. uvedené moţnosti nevyuţila a rozhodování dle zásad spravedlnosti neaplikuje. 3.1.4.6 Postup v řízení - ústnost jednání Jiţ v samotné rozhodčí doloţce se strany mohou dle ustanovení § 19 dohodnout na způsobu vedení řízení, případně mohou odkázat na procesní pravidla stálých rozhodčích soudů. Taktéţ můţe o postupu v řízení rozhodnout zmocněný předsedající rozhodce. Praxe ovšem přinesla i odkazy na pravidla uveřejňovaná na internetových stránkách soukromých rozhodčích soudů, ale i rozhodců ad hoc.(viz část 3.1.4.1) Pokud tedy v rozhodčí doloţce přímo strany nesjednají tato pravidla, pak dle ustanovení § 19 odst. 2 ZoRŘ rozhodci „volí způsob, který považují za vhodný, přičemž bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám bude zjištěn skutkový stav potřebný pro rozhodnutí sporu.“ V tomto kontextu je vhodné upozornit, ţe dle komentáře J. Mothejzíkové a kol. přichází v úvahu i postup dle procesních pravidel jiného státu. S tímto názorem ovšem N. Rozehnalová nesouhlasí, kdyţ dle jejího výkladu nelze pojem „postup v řízení“ zaměňovat s pojmem „procesní pravidla jako celek“. Dle jejího názoru je dohoda stan v daném kontextu autonomií vnitřní a je tudíţ omezena kogentními normami českého procesního práva.99 K této problematice je dluţno dodat, ţe dohoda o postupu v řízení zavazuje ve vymezeném okruhu na základě autonomie vůle, nicméně na okruh neupravený 97

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 241. 98 tamtéţ, s. 240. 99 tamtéţ, s. 215.

50

takovouto dohodou je nutno přiměřeně pouţít OSŘ a to dle ustanovení § 30 ZoRŘ. Termín „přiměřeně“ byl předmětem usnesení NS ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 32 Odo 1528/2005 dle kterého: „Za použití termínu „přiměřeně“ vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Ono přiměřené znamená především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí české rozhodčí řízení, to znamená použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad českého rozhodčího řízení (tak např. zákon o rozhodčím řízení nestanoví náležitosti rozhodčího nálezu, je proto nutno přiměřeně použít § 157 o. s. ř., není vyloučen ani mezitímní ani částečný rozhodčí nález).“ Nelze tedy postupovat mechanicky dle analogie legis v místech, jenţ nebyla dohodou stran upravena. Vhodnější by jistě byla analogie juris, nicméně § 30 ZoRŘ v textu přímo zmiňuje postup dle „ustanovení“, nikoliv například dle zásad.100 Dle § 19 odst. 3 ZoRŘ je vedené řízení ústní, nedohodnou-li se strany jinak. Rozhodčí doloţka společnosti Home Credit a.s. v uvedeném konstatuje: „Rozhodce rozhoduje spor bez ústního jednání na základě předložených písemností. Ústní jednání se koná tehdy, pokud to rozhodce považuje za potřebné.“ Jak vyplývá z dispozitivní úpravy ustanovení § 19 ZoRŘ je takováto dohoda stran moţná a případný nedostatek ústního jednání nemůţe být důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 ZoRŘ, jelikoţ ústní jednání není povinnou součástí vedeného rozhodčího řízení. Ostatně v této souvislosti judikoval i NS usnesením ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 32 Cdo 1201/2007, podle něhoţ „skutečnost, že se strany v rozhodčí doložce dohodly, že rozhodčí řízení bude konáno bez nařízení jednání, neznamená, že by strany mohly omezit svá procesní práva ve smyslu nemožnosti navrhnout další důkazy, případně požadavky na jejich provedení, neboť opačný postup by byl porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.” Absence ústního jednání tak v rozhodčím řízení není posuzována jako závaţný nedostatek. Lze zde také srovnat rozhodčí řízení s civilním řízením, kdy dle § 100

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 217.

51

115a OSŘ je za taxativně vymezených podmínek přípustné projednání věci bez nařízení ústního jednání.101 Přestoţe písemné jednání nebudí větší pochybnosti a o rychlosti a hospodárnosti takovéhoto vedeného rozhodčího řízení nelze mít pochyb, nelze přesto výhody ústnosti řízení pominout a to zejména ve spotřebitelských sporech, kdy prvotním předpokladem ústnosti vedeného rozhodčího řízení je samotná přítomnost účastníka. Důvod, proč je tato podmínka řízení bezesporu problematickým místem, lze spatřovat v souvislosti s doručováním v rozhodčím řízení. 3.1.4.7 Doručování v rozhodčím řízení Co se týče doručování v rozhodčím řízení, pak v zásadě je vţdy nutno pouţít ustanovení OSŘ, přestoţe by snad existovala dohoda stran ohledně doručování, jelikoţ NS jiţ opakovaně v této věci judikoval právě proti moţnosti stran upravit si otázku doručování102. Své stanovisko zdůvodnil tvrzením, kdy rozhodčí řízení a jeho procesní podmínky mají strany ve své dispozici pouze od okamţiku jeho zahájení do okamţiku ukončení řízení, tj. do doby vydání rozhodčího nálezu (případně usnesení, ve věcech, v nichţ se nevydává rozhodčí nález). Jelikoţ tedy z uvedeného vyplývá, ţe okruh doručování není moţno zásadně stranami upravit, nezbude, neţ uţít ustanovení OSŘ, má-li mít rozhodčí nález účinky stejné jako pravomocné rozhodnutí soudu. 103 Dále se v této souvislosti lze setkat i s vyuţitím institutu opatrovníka dle § 29 odst. 3 OSŘ v případech, kdy se nedaří spotřebiteli doručit na adresu uvedenou ve spotřebitelské smlouvě. V této souvislosti je nutno upozornit, ţe případný spor vedený před rozhodcem je aţ následkem porušení povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, kdy od takovéhoto uzavření smlouvy můţe uplynout značný časový úsek. Je pak otázkou, zda adresa uvedená spotřebitelem ve smlouvě bude v době vzniku sporu aktuální. Jelikoţ rozhodce jako soukromá osoba nemá moţnost 101

KOHOUT, M. Absence ústního jednání jako zrušovací důvod ve smyslu ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení [online]. Vytvořeno 2010-09-15[cit. 2011-12-02]. Dostupné z 102 viz např. usnesení NS ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 20 Cdo 1612/2006

52

ověřit si aktuální bydliště spotřebitele v Informačním systému evidence obyvatel104, je pak na obecném soudu spotřebitele, poskytne-li na doţádání rozhodce dle § 20 ZoRŘ patřičnou součinnost a sdělí rozhodci aktuální adresu. V praxi se lze setkat s rozličným přístupem k věci, kdy některé soudy takovéto doţádání zamítají právě díky statusu rozhodce jako soukromé osoby. V případě, ţe se tedy nepodaří doručovat v řízení přímo spotřebiteli jako účastníku řízení, můţe být dle přiměřené aplikace § 29 odst. 3 OSŘ ustanoven opatrovník. Uvedený postup mohou zaručovat konkrétní pravidla rozhodčího řízení, tj. § 19 ZoRRŘ, případně přímo § 30 ZoRRŘ.105 Tímto opatrovníkem by pak měla být osoba zaručující řádné přebírání a uschování zásilek určených spotřebiteli jako účastníku řízení. Současně, nepokusí-li se opatrovník zmíněnou korespondenci doručit spotřebiteli jako účastníku řízení, nemá to vliv na doručení písemností jako takových, jelikoţ se povaţují za doručené dnem, kdy je opatrovník převzal.

Je pak na rozhodnutí rozhodce, dle jakého klíče bude

takovýto opatrovník vybrán, kdy je otázkou, jak se o vedeném rozhodčím řízení spotřebitel jako účastník sporu vůbec dozví. Home Credit a.s. má ve svých úvěrových podmínkách otázku doručování řešenu v Hlavě 16 § 8 VÚP následovně: “Doručování písemností mezi společností a klientem se děje poštou, případně osobně. Při doručování poštou adresátu, který nebyl zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, se použije přiměřeně ustanovení OSŘ o doručování písemností fyzickým osobám do vlastních rukou, s tím, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10-ti dnů ode dne jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení…..Klient se zavazuje společnosti neprodleně písemně oznámit změnu adresy trvalého bydliště či adresy pro doručování s tím, že není-li změna oznámena má se za to, že klient se zdržuje na místě svého trvalého pobytu, případně na adrese pro doručování, není-li klientem prokázán opak…“ Z poslední citované věty úvěrových podmínek je právě patrná snaha o vyloučení nepříznivých následků plynoucích ze situace, kdy nebude znám aktuální pobyt spotřebitele a nebylo by tak moţno tomuto platně 103

LISSE, L. Přehled judikatury ve věcech rozhodčího řízení, Praha : Wolters Kluwer, 2011. s. 254. 104 Viz zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

53

doručovat, jelikoţ právě zjištění aktuální adresy spotřebitele je pro rozhodce jako soukromou osobu problematické. Ustanovení opatrovníka poté pro případ, kdy se nepodaří spotřebiteli doručit na známou adresu, je v podstatě jedinou přímočarou moţností. Problém ovšem můţe nastat v případě, kdy rozhodce nevyvine ani minimální úsilí o platné doručení, tj. za situace, kdy má spotřebitel uvedenu adresu trvalého pobytu a adresu doručovací, přičemţ rozhodce zasílá písemnosti pouze na jednu z nich a po neúspěšném doručení ustanoví opatrovníka dle přiměřené aplikace § 29 odst. 3 OSŘ. V této souvislosti přímo ve věci dovolatele spol. Home Credit a.s. a ustanovení opatrovníka pro účely vedeného řízení bylo usnesením NS ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. 20 Cdo 972/2008 konstatováno, ţe takovýto rozhodčí nález je moţno platně napadnout pouze v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 a násl. ZoRŘ a v rámci případného exekučního řízení jiţ nelze tuto podmínku zkoumat.

106

Přestoţe v konkrétním případě nebylo doručováno spotřebiteli na

adresu jeho trvalého bydliště, jeţ měl rozhodce k dispozici a přesto aniţ by učinil pokus o zjištění jeho aktuální adresy dotazem na soud (jakkoliv je výsledek takovéhoto dotazu sporný), bylo přistoupeno k ustanovení opatrovníka a NS byl nucen konstatovat, ţe uvedený postup jiţ nelze přezkoumávat, jelikoţ se spotřebitel nebránil v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Otázkou ovšem stále zůstává, jak se v kombinaci písemného řízení a takovéhoto způsobu doručování o vedeném řízení měl spotřebitel vůbec dozvědět? Zde je třeba poukázat na skutečnost, ţe dle A. J. Bělohlávka se rozhodce nutně musí otázkou doručování dopodrobna zaobírat, kdyţ musí dbát toho, aby byly účastníci plně informováni o postupu v řízení.107 3.1.5 Možná obrana spotřebitele 3.1.5.1 Obrana směřovaná finančnímu arbitrovi

105

HOLEČEK, P. Otázka doručování v rozhodčím řízení a možnost ustanovení opatrovníka [online]. Vytvořeno 2010-01-21[cit. 2011-12-14].Dostupné z: 106 Viz oddíl 3.1.1 107 BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 154.

54

Dne 1. 7. 2011 nabyla účinnosti novela zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoFA), která rozšiřuje působnost

finančního

arbitra

mj.

také

na

spory

mezi

věřiteli

nebo

zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Důleţitým faktem je skutečnost, ţe sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc finančního arbitra. Samotné řízení před finančním arbitrem se zahajuje na návrh navrhovatele, přičemţ navrhovatelem v konkrétní věci můţe být pouze spotřebitel. Dodavatel je tedy z takovéto moţnosti přezkumu předem vyloučen. Návrh musí obsahovat zákonem stanovené náleţitosti, jeţ jsou upraveny konkrétně v § 8 a 10 ZoFA tj. mimo jiné musí obsahovat také doklad o tom, ţe instituce, tj. dodavatel, byla neúspěšně vyzvána k nápravě. Nicméně návrh je dle § 9 ZoFA nepřípustný mj. pokud ve věci samé jiţ rozhodl soud či bylo ve věci samé rozhodnuto v rozhodčím řízení nebo bylo takové řízení před soudem či rozhodcem jiţ zahájeno. Zde tedy můţe vyvstat poněkud problém, jelikoţ zahájení rozhodčího řízení je totoţné s datem, kdy byla rozhodci doručena ţaloba, přičemţ toto datum je rozhodce povinen vyznačit, coţ činí zpravidla na samotném ţalobním návrhu. Ovšem moţnost kontroly například v případech osobního doručení ţaloby rozhodci je nulová, tudíţ je otázkou, zda této mezery ve prospěch rozhodčího řízení nemůţe být rozhodci a dodavateli vyuţito. V řízení je arbitr oprávněn vyţadovat od účastníků důkazy na podporu svých tvrzení a po provedeném řízení rozhoduje ve věci samé nálezem, obvykle do 30 dnů od zahájení řízení, nejdéle do 60 dnů.108 Do 15 dnů lze poté podat proti nálezu námitky, přičemţ včas podané námitky mají odkladný účinek. O námitkách rozhoduje opět arbitr rozhodnutím a to do 30 dnů, případně do 60 dnů ve sloţitějších případech.109 108 109

§ 12-15 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů § 16 ZoFA

55

V nálezu, jímţ arbitr vyhovuje, byť i jen z části návrhu navrhovatele, uloţí současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10% z částky, kterou je instituce povinna podle nálezu zaplatit navrhovateli, nejméně však 15.000 Kč.110 Pravomocný nález je soudně vykonatelný podle OSŘ, jakmile uplyne lhůta k plnění, případně není-li lhůta k plnění stanovena, pak je vykonatelný současně s nabytím právní moci.111 Ze zákona mají dotčené instituce informační povinnost vůči arbitrovi, tj. zejména povinnost informovat jej o zahájení činnosti a uvést relevantní identifikační údaje a dále povinnost součinnosti. Za nesplnění povinností lze udělit rozhodnutím pokutu aţ do výše 1.000.000 Kč a to i opakovaně.112 3.1.5.2 Námitky podané v rámci rozhodčího řízení V prvé řadě po zahájení rozhodčího řízení má spotřebitel moţnost uplatnit námitky, jejichţ obsah napadá platnost samotné rozhodčí doloţky, tj. například: -

Má moţnost uplatnit námitky uvedené v kapitole 3.1, tj. týkající se samotné podstaty uplatnění rozhodčího řízení ve spotřebitelských věcech v souvislosti se směrnicí Rady 93/13/EHS a ustanoveními na ochranu spotřebitele obsaţenými v OZ tj. zejména v souvislosti s demonstrativním výčtem nekalých ujednání dle § 56 odst. 1 písm. q) OZ,

-

vznést námitku nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu neplatnosti rozhodčí doloţky, jelikoţ tato nebyla sjednána individuálně a je tak nekalým ujednáním ve smyslu § 56 odst. 1 OZ. České soudy jiţ opakovaně judikovaly ve smyslu uvedených námitek, přičemţ naznaly, ţe kaţdá rozhodčí doloţka umístěná ve formulářovém typu smlouvy je nekalým ujednáním ve smyslu § 56 odst. 1 OZ. Z hlediska evropské směrnice nebyla tato rozhodčí doloţka individuálně sjednána a dále z hlediska české definice nekalých podmínek je pak v rozporu s poţadavkem dobré víry ve smyslu přiměřenosti a ohledů na zájmy spotřebitele,113

-

vznést námitku nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu neplatnosti rozhodčí doloţky, jelikoţ lze spatřovat značnou nerovnováhu v právech a

110

§ 17a ZoFA §17 ZoFA 112 § 23 ZoFA 111

56

povinnostech dodavatele a spotřebitele v nepřiměřeném vyloučení základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,114 -

Vznést námitku nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu neplatnosti rozhodčí doloţky z důvodu obcházení zákona, kdyţ rozhodce byl určen odkazem na statuty a řády soukromých rozhodčích soudů viz kapitola 3.1.4.1. Z výše uvedených námitek by poté v řízení měl pro rozhodce vyplynout

jediný závěr a to rozhodnout o nedostatku své pravomoci spor vést a věc tak odmítnout. Spotřebitel pochopitelně můţe dále vznášet námitky týkající se předmětu sporu, v případě spotřebitelského úvěru se jeho relevantní obrana můţe týkat zejména výše sankčních nároků dodavatele. -

můţe napadnout část smlouvy hlavní, v případě společnosti Home Credit a.s. přichází v úvahu zejména námitky směřující k ustanovením týkajícím se sankčních nároků, jelikoţ tyto by bylo moţno označit za odporující dobrým mravům, coţ by ve svém důsledku mělo za následek neplatnost smlouvy hlavní dle § 39 OZ. Nicméně je třeba poukázat na fakt, ţe i v případě neplatnosti smlouvy hlavní by bylo moţno v rámci rozhodčího řízení přiznat plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. OZ, jelikoţ rozhodčí doloţka je oddělitelnou součástí smlouvy hlavní viz 1.4.2.

3.1.5.3 Obrana spotřebitele u soudu -

jak jiţ bylo uvedeno v části 1.8, můţe spotřebitel podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 ZoRŘ

113

114

Viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2010 sp.zn. 19 Co 111/2010 – 49 viz nález ÚS ze dne 1. 11. 2011 sp. zn. II ÚS 2164/10

57

-

dále můţe v případě nařízení výkonu rozhodčího nálezu podat návrh na

zastavení výkonu rozhodčího nálezu dle § 35 ZoRŘ taktéţ viz podkapitola 1.8. 3.2

POSTAVENÍ DODAVATELE Zaměříme-li se na postavení dodavatele jako jedné ze stran uvedeného

kontraktu, je nutno uvést, ţe i on v dnešní době nemá zcela ideální podmínky. Vzhledem k naprosto nepřebernému mnoţství zboţí a sluţeb, se kterými je v současnosti dnes a denně na pomyslném trhu obchodováno, je jeho hlavním problémem značná konkurence a to i z hlediska postupující globalizace. Hlavními hráči na současném trhu jsou stále častěji nadnárodní společnosti disponující značným kapitálem a v neposlední řadě i týmy odborníků na marketing, masmédia, psychologii, reklamu, ale i odborníky na právo, kdy jejich jediným společným jmenovatelem je co nejrychlejší zisk.115 Jak zatraktivnit právě jejich nabídku je poté úkolem celého zástupu stojícího za zmiňovanou společností a je jen na spotřebiteli posoudit dostatečně a zejména reálně s ohledem na jeho soukromé moţnosti předkládané nabídky. Ţe se mnohdy za zdánlivě výhodnou nabídkou skrývá systém značně nevýhodných sankčních podmínek, je jiţ běţnou skutečností a je opět pouze na spotřebiteli, uvědomí-li si případná rizika spojená s neplněním sjednaných podmínek. Opět velice markantním se tento fakt stává u spotřebitelských úvěrů a jeho úroků z prodlení a smluvních pokut, jeţ jsou hlavní příčinou moţných budoucích potíţí. Samotné smluvní podmínky by ovšem bez efektivního systému, jak se těchto nároků domoci, neměly u spotřebitelů ţádnou autoritu, jelikoţ reálnost vymoţení by mohla být problematická, mnohdy zcela nereálná. Právě návratnost a zhodnocení vloţeného kapitálu je proto klíčovým faktorem, jeţ hraje dominantní roli a je kritériem pro rostoucí či případně klesající nabídku zmíněného zboţí či sluţeb. Je přeci logické, ţe ţádný z dodavatelů nehodlá mít dlouhé roky uloţen svůj kapitál u spotřebitelů, kteří z jakýchkoliv příčin neplnili nastavené podmínky. Kdyby tomu tak mělo být, odradilo by to dozajista například v případě spotřebitelských úvěrů značnou část jejich poskytovatelů, coţ by ve svém 115

RABAN, P. Autorizovaní rozhodci nebo adjukátoři? Je efektivně zajištěna spravedlnost ve spotřebitelských vztazích?. Bulletin advokacie, 2010. č. 6.

58

důsledku mělo pravděpodobně za následek zvýšení konečné ceny úvěrů, tj. úrokových sazeb, jelikoţ sniţující se nabídka logicky vyvolá tlak na změnu ceny směrem nahoru.116 Rozhodčí řízení je tedy způsobem, jak se dodavatel rychle a efektivně domůţe svých oprávněných nároků, kdyţ u obecného soudu takováto řízení zpravidla trvají delší dobu a současná právní úprava ZoRŘ spotřebitelské spory z dosahu rozhodčího řízení nikterak nevyčlenila. Proč by tedy neměl dodavatel této moţnosti, jak mít rychle k dispozici exekuční titul vyuţít? Navíc za situace, kdy je v pozici toho, kdo návrh smlouvy tvoří? Konkrétně u spotřebitelských úvěrů je nutno ve prospěch dodavatele uvést, ţe naprostá většina sporů je vyvolána v důsledku neplacení sjednaných splátek ze strany spotřebitele, kdy v daném sporu by i obecný soud nemohl rozhodnout jinak, neţ dluţníkovi určit povinnost dluh uhradit. Je tedy zejména věcí spotřebitele adekvátně posoudit své moţnosti. Uzavře-li smlouvu o spotřebitelském úvěru na straně spotřebitele osoba způsobilá, v plné míře nadána právní subjektivitou k takovémuto úkonu a stvrdí-li svým podpisem, ţe byla seznámena se všemi podmínkami smlouvy, byla-li tato smlouva uzavřena svobodně, s určitým obsahem, váţně a srozumitelně v souladu s ustanovení § 37 odst. 1 OZ, lze od dodavatele očekávat, ţe takovouto smlouvu bude povaţovat za platnou a na svých právech plynoucích z jednotlivých ustanovení bude trvat. Od toho okamţiku také platí se všemi právními důsledky zásada pacta sunt servanda. Co se týče precizně vypracovaných ustanovení rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách, uvedené má taktéţ svůj původ v obavě, ţe následná dohoda se spotřebitelem na jednotlivých procesních otázkách nebude po vzniku sporu moţná, jelikoţ tento pochopitelně nemá zájem na co nejrychlejší úhradě svého dluhu, přestoţe úroky z prodlení hrají v jeho neprospěch. Dluţno navíc dodat, ţe v některých případech z poslední doby bývá spotřebiteli umoţněn výběr, tudíţ není k uzavření rozhodčí doloţky nucen a na základě jeho poţadavku bývá rozhodčí doloţka vypouštěna. I společnost Home Credit a.s. pod mediálním tlakem zejména společnosti Člověk v tísni byla nucena 116

RABAN, P. Autorizovaní rozhodci nebo adjukátoři? Je efektivně zajištěna spravedlnost ve spotřebitelských vztazích?. Bulletin advokacie, 2010. č. 6. 59

přistoupit na úpravu svých úvěrových podmínek. V nových typech předsmluvních formulářů jiţ informuje spotřebitele o skutečnosti, ţe oznámí-li nesouhlas s projednáním sporu v rozhodčím řízení, bude k vedení sporu místně příslušný soud pro Brno – město. Jde tedy o alternativní sjednání rozhodčí doloţky a takto formulovaná je plně v souladu s právem EU. 3.2.1 Výhody rozhodčího řízení Co se týče výhod rozhodčího řízení, potaţmo rozhodčích doloţek, pak lze lakonicky shrnout, ţe co je nevýhodou pro jednu stranu, je zpravidla výhodou pro stranu druhou. Pokud jsem v předchozí podkapitole popisovala problematická místa z hlediska spotřebitele, pak stejná místa z hlediska dodavatele působí v zásadě pozitivně a dodavatel bývá s obvyklými formulacemi v rozhodčích doloţkách, potaţmo jednotlivých rozhodčích pravidlech, nadmíru spokojen. Proto se z hlediska obsahové náročnosti nebudeme opětovně zabývat stejnými problémy uvedenými v podkapitole 3.1 postavenými pouze do jiného světla. Stručně lze shrnout, ţe postavení dodavatele je charakteristické jeho lepší orientací v daném prostředí, notabene za situace, kdy sám sobě zpravidla tvoří smluvní podmínky tzv. na míru. Nicméně objektivně je na tomto místě nutno uvést i nezanedbatelné výhody rozhodčího řízení, které bezpochyby dodavatele motivují k volbě právě příslušného fóra. Mezi ně lze bezesporu zařadit: - Rychlost, jeţ rozhodně patří mezi hlavní výhody rozhodčího řízení oproti klasickému řízení soudnímu. Rychlost je totiţ hlavním kritériem při rozhodování dodavatele jakých institutů z hlediska ochrany práva vyuţije, jelikoţ soudní řízení je oproti rozhodčímu řízení značně rozvláčné a komplikované. Je tedy nabíledni, ţe hodlá-li vloţený kapitál dodavatel v co nejrychlejším časovém horizontu zúročit a dále pouţít, vyuţije právě nejčasněji institutu rozhodčího řízení. Dokonce u některých stálých rozhodčích soudů jsou stanoveny lhůty pro vydání rozhodčího nálezu a lze taktéţ konat tzv. zkrácená řízení, která zaručují vydání

60

rozhodčího nálezu například ve lhůtě 30 dnů ode dne zaplacení rozhodčího poplatku. 117 - Neformálnost, lze povaţovat za další nezanedbatelnou výhodu rozhodčího řízení. To, co se z pohledu spotřebitele můţe jevit jako nevýhoda je z pohledu dodavatele výhodou značnou, coţ lze spatřovat právě v moţnosti stanovit si procesní pravidla dohodou stran. Jak jiţ bylo uvedeno v podkapitole 1.4 lze pravidla pro postup v řízení stanovit i jako odkaz na pravidla některého ze stálých rozhodčích soudů, ale lze taktéţ vytvořit pravidla vlastní. V případě absence jakékoliv dohody na pravidlech poté postupuje rozhodce dle vlastní úvahy způsobem, jeţ povaţuje za vhodný. 118 - Jednoinstančnost, která se projevuje nemoţností podat řádný opravný prostředek proti vydanému rozhodčímu nálezu, je ve svém důsledku z hlediska dodavatele taktéţ značnou výhodou. V případě existence dohody stran lze nechat rozhodčí nález přezkoumat jiným rozhodcem, nicméně této moţnosti není zejména ve spotřebitelských sporech vyuţíváno. 119 - Snadná vymahatelnost, je taktéţ naprosto zásadním kritériem pro výběr institutu rozhodčího řízení. V souvislosti s výše uvedenou jednoinstančností, pak vydáním rozhodčího nálezu vzniká povinnost stran řídit se jeho výrokem. Je tedy pro strany závazný a následně je taktéţ vynutitelný a to ve stejném rozsahu jak je tomu u rozsudku obecného soudu. Rozhodčí nález se tedy zpravidla stává po marném uplynutí lhůty k plnění vykonatelným exekučním titulem a dodavatel se tak rychle domůţe svých nároků. Tato vymahatelnost má dopad jak na vnitrostátní rozhodčí nálezy, tak na nálezy vydané v zahraničí a to díky „Newyorské úmluvě“, která ji zaručuje.120

117

RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 27. 118 tamtéţ, s. 26. 119 tamtéţ, s. 26. 120 tamtéţ, s. 27.

61

- Nižší náklady, jsou výhodou rozhodčího řízení pro obě strany sporu. Průměrná výše rozhodčího poplatku totiţ činí 3% z hodnoty sporu a přitom výsledkem je vykonatelný rozhodčí nález. U klasického soudního řízení je poplatek stanoven ve výši 4% z hodnoty sporu, coţ není nezanedbatelný rozdíl a navíc v rámci první instance není jisté, zda bude pravomocně rozhodnuto.121 Současně v rámci rozhodčího řízení hraje důleţitou roli i u placení nákladů dohoda stran. Není tedy vyloučeno, ţe je v případě vysoké hodnoty sporu rozhodčí poplatek smluvně sníţen. To u klasického soudního řízení nepřipadá do úvahy, kdy zde by prve musel soud zkoumat důvody hodné zvláštního zřetele pro případné sníţení či prominutí soudního poplatku v souladu s ust. § 150 OSŘ. Nicméně, stejně jak je tomu v soudním řízení, náklady řízení hradí zpravidla neúspěšná strana sporu a to včetně rozhodčího poplatku. V konkrétním případě spotřebitelských úvěrů, je poté konečným plátcem nákladů rozhodčího řízení ve většině případů spotřebitel a to jako dluţník, jemuţ byla tato povinnost uloţena výrokem rozhodčího nálezu. - Výběr rozhodce, je pro dodavatele taktéţ důleţitým, mnohdy přímo klíčovým faktorem. Dle K. Růţičky je výhoda takovéto moţnosti výběru rozhodce spatřována v jistotě, ţe spor bude rozhodnut odborníky na danou problematiku a bude rozhodnut kvalifikovaně a nestranně.122 S tím lze dozajista souhlasit, ale pouze v případě individuálně sjednané rozhodčí doloţky, kdy obě strany mohly ovlivnit onen výběr rozhodce, osoba rozhodce je jim známa a jsou tedy obě strany schopny posoudit konkrétní přínos rozhodce. Z hlediska dodavatele u adhezních smluv je dle mého názoru základním kritériem pro výběr rozhodce v současnosti rychlost a předvídatelnost výsledku jeho rozhodování. Právě v případech spotřebitelských úvěrů lze spory počítat řádově na tisíce a v případě výběru rozhodce, který bude ryze profesionalizován na tuto oblast, lze při zefektivnění pracovních postupů a systémů dosáhnout velkého objemu vydaných rozhodčích nálezů v krátkém časovém horizontu. 3.2.2

Argumenty ve prospěch rozhodčího řízení

121

RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 27. 122 tamtéţ, s. 26.

62

Rozhodčí řízení má zcela jistě v současnosti své opodstatnění a bez něj by byly veškeré projednávané spory na bedrech soudů, které jsou při svém rozhodování jiţ tak značně těţkopádné. Navíc je na místě zmínit celosvětový trend ve zmíněné oblasti, jímţ je podpora alternativního řešení sporů, přičemţ spotřebitelských sporů se tato oblast týká rovněţ. EU tento svůj záměr otevřeně zviditelnila v přijaté směrnici Rady č. 2008/48/ES v níţ uvedla, ţe: „členské státy zajistí zavedení vhodných a účinných postupů pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů v souvislosti s úvěrovými smlouvami.“ Současně lze uvést další doporučení, které evropské orgány v této oblasti vydaly a to zejména doporučení Komise č. 2001/310/ES ze dne 4. 4. 2001 a dále například Zelenou knihu o alternativních řízeních za účelem rozhodování sporů v civilních a obchodních věcech č. COM/2002/0196 ze dne 19. 4. 2002.123 3.2.2.1 Přípustnost rozhodčích doloţek ve spotřebitelských smlouvách Legalitu rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách lze ostatně posuzovat i z pohledu dodavatele, kdyţ v současnosti lze označit všechny rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách za platné ujednání v souladu se zákonem,

dokud

nebylo

v konkrétním

případě

soudem

rozhodnuto

nepřípustnosti takovéhoto ujednání dle ustanovení § 56 odst. 1 OZ.

124

o

Tomuto

závěru ostatně přisvědčuje i samotné usnesení NS ze dne 30.3.2009 sp. zn.: 32 Cdo 1590/2008, kdyţ výslovně konstatuje, ţe: „pro případ spotřebitelské smlouvy není sjednání rozhodčí doložky pojmově vyloučeno“. Taktéţ v případě Směrnice č. 93/13/EHS je dluţno dodat, ţe se jedná o normativní akt sekundární povahy pouze s indikativním účinkem. Za situace, kdy směrnice nenabývají horizontálního přímého účinku, tj. jednotlivec se ustanovení směrnice nemůţe dovolávat vůči jinému jednotlivci, nelze neţ konstatovat, ţe Směrnice č. 93/13/EHS nemá z hlediska posuzovaného problému přímý účinek a vzhledem k tomu je nutno na rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách 123

RABAN, P. Autorizovaní rozhodci nebo adjukátoři? Je efektivně zajištěna spravedlnost ve spotřebitelských vztazích?. Bulletin advokacie, 2010. č. 6.

63

hledět pouze s ohledem na zákonná ustanovení našeho právního řádu.125 Bylo tedy na zákonodárci, jak ustanovení obsaţená ve zmiňované směrnici vtělí do našeho právního řádu, čemuţ bylo učiněno zadost prostřednictvím ustanovení § 51a a následujících OZ a dále prostřednictvím zvláštních předpisů.126 Navíc co se týče judikatury ESD, pak tato taktéţ není vůči jednotlivcům bezprostředně závazná, přičemţ současně sama povaţuje rozhodčí doloţky ve spotřebitelských smlouvách obecně za přípustné.127,128 Nelze tedy generálně povaţovat rozhodčí doloţku ve spotřebitelské smlouvě za odporující zákonu, ale je nutné individuálně v kaţdém konkrétním případě posoudit, zda nebyla naplněna ustanovení § 56 odst. 1 OZ a nedošlo-li k vzniku nerovnováţného postavení spotřebitele z hlediska jeho práv a povinností v komparaci s právy druhé smluvní strany. Ţe i samotná ochrana spotřebitele má své meze, bylo zdůrazněno zejména v usnesení NS ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4895/2009, kdy soud konstatoval, ţe vzhledem ke způsobu uzavření smlouvy nebylo moţno dovodit, ţe ţalobkyně v postavení průměrného spotřebitele, která byla navíc vysokoškolsky vzdělaná, nemohla dost dobře vědět, ţe text spotřebitelské smlouvy obsahuje rozhodčí doloţku. Soud poukázal na fakt, ţe ochranu spotřebitele nelze pojímat jako obranu jeho lehkomyslnosti a nezodpovědnosti.

124

LISSE, L. Rozhodování spotřebitelských sporů v rozhodčím řízení de lege ferenda. [online]. vytvořeno 2011-03-01[cit. 201-12-28]. Dostupné z 125 Srovnej rozhodnutí ESD ve věci 152/84 M.H.Marshall v. Southampton and South-West Hampshire Area HealthAuthority (1986) ECR 723 a ve věci C-91/92 Paola FacciniDori v.RecrebSrl. (1994) ECR I-3325 126 LISSE, L. Rozhodování spotřebitelských sporů v rozhodčím řízení de lege ferenda. [online]. vytvořeno 2011-03-01[cit. 201-12-28]. Dostupné z 127 tamtéţ

64

4.

OSOBA ROZHODCE

4.1

Kvalifikační předpoklady pro výkon funkce rozhodce Osoba rozhodce hraje v rozhodčím řízení bezesporu zásadní roli, vţdyť na

výběru rozhodce je závislá samotná kvalita vedeného řízení. Jaké ale klade poţadavky na osobu rozhodce přímo zákonná úprava, uvádí § 4 ZoRŘ, dle jeho ustanovení můţe být rozhodcem fyzická osoba, způsobilá k právním úkonům a zletilá. Dalším poţadavkem na osobu rozhodce je dle § 8 ZoRŘ nepodjatost. Současně rozhodce musí být občanem ČR, přičemţ cizinec můţe být rozhodcem, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům, je-li ovšem způsobilý k právním úkonům dle práva ČR, je tato podmínka splněna. Negativní podmínka ve vztahu k funkci rozhodce je stanovena pouze pro soudce českých soudů a státní zástupce zvláštními zákony129 a ti tedy nesmějí vykonávat funkci rozhodce. Lze tedy s úspěchem konstatovat, ţe ZoRŘ nastavil zcela benevolentní pravidla. Pro výkon funkce rozhodce není stanovena ţádná podmínka kvalifikace, tudíţ ani poţadavek právního vzdělání není rozhodci stanoven.130 Dluţno ale dodat, ţe v některých konkrétních případech ani není přímo vhodné trvat explicitně na právnickém vzdělání, kdyţ spor zasluhuje posouzení spíše z odborného hlediska,131 namátkou lze uvést například stavebnictví, technologie výroby atd. Zde by v úvahu mohlo přicházet rozhodování ve vícečlenném senátu, přičemţ vhodnosti právního vzdělání by bylo učiněno zadost alespoň některým z členů senátu. Co se týče spotřebitelských sporů a zejména sporů ze spotřebitelských úvěrů, zde o vhodnosti právního vzdělání nelze mít pochyb. Současně není poţadována po rozhodci ani trestní bezúhonnost, coţ je bezesporu oprávněná výtka směřovaná často k současnému znění ZoRŘ. Lze se 128

Srovnej rozsudků ESD C-168/05 ze dne 26.10.2006 (Elisa Maria Mostaza Claro vs. Centro Movil Milenium SL) 129 § 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, § 24 odst. 2 písm. e) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů 130 RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 48. 131

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 180.

65

ohledně této otázky zaměřit například na slovenskou úpravu rozhodčího řízení, kde je poţadavek bezúhonnosti přímo vysloven.132 Dle platné právní úpravy tedy můţe osoba několikráte soudně trestaná vydávat závazná rozhodnutí, na základě kterých lze vymáhat stanovené plnění. V kontextu jiţ zmiňované samotné kvality rozhodčího řízení, jeţ je úzce spjata právě s osobou rozhodce, lze takovéto široké pojetí poţadavků na osobu rozhodce dozajista označit za do budoucna neudrţitelný stav. Samotný výběr osoby rozhodce pak závisí na řadě faktorů, mezi něţ jistě patří odbornost v dané oblasti, známé právní či věcné názory rozhodce na problematiku, jeţ má být předmětem sporu133 a zejména míra praxe v rozhodčím řízení. Takovouto kvalitu zaručují především rozhodci zapsaní v seznamu stálých rozhodčích soudů. V otázce spotřebitelských sporů, konkrétně spotřebitelských úvěrů, lze za nutný předpoklad rozhodce současně označit i rychlost vydávání jeho nálezů, coţ ovšem do jisté míry také úzce souvisí s mírou jeho praxe v oboru. Zcela logicky poté dodavatel volí takového rozhodce, který plně obstojí z pohledu výše uvedených kritérií. 4.2

Určení a jmenování rozhodců Dle § 7 ZoRŘ rozhodčí smlouva zpravidla určí počet i osoby rozhodců

anebo stanoví způsob, jakým budou osoby rozhodců určeny. Konečný počet rozhodců musí být vţdy lichý. Nejčastějším počtem rozhodců jsou tak rozhodci tři, jelikoţ větší počet rozhodců se můţe obtíţněji sjednotit na konečném verdiktu. Určení rozhodců v případě smlouvy o rozhodci zpravidla probíhá tak, ţe kaţdá strana jmenuje jednoho rozhodce. Tito poté jmenují rozhodce třetího, který je současně rozhodcem předsedajícím. V případě absence dohody stran na způsobu jmenování, rozhodne o jmenování rozhodce věcně a místně příslušný soud dle ustanovení § 9 ZoRŘ. Co se týče rozhodčí doloţky společnosti Home Credit a.s. pak v této věci uvádí: „Veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou 132

Viz § 6 odst. 1 a 2 zák. č. 244/2002 Z.z., o rozhodcovskom konaní. BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 82. 133

66

rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., jehož funkce je upravena v organizačním řádu společnosti pro rozhodčí řízení a.s., ze Seznamu vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s., se sídlem…podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s.“ Ohledně takto sjednaného jmenování rozhodce bylo pojednáno jiţ v pododdíle 3.1.4.1 a nelze neţ zopakovat, ţe spotřebitel nemá na určení a jmenování rozhodce ţáden vliv. Zde je jistě na místě objasnit rozdíly v pojmu „určení“ a „jmenování“ rozhodce. „Určení“ rozhodce bude přicházet v úvahu v případě, kdy v rozhodčí smlouvě došlo k určení jednak počtu rozhodců a taktéţ k určení konkrétních osob těchto rozhodců. Naproti tomu „jmenování“ přichází do úvahy za situace, kdy je uzavřena rozhodčí smlouva, nicméně rozhodci jsou jmenováni aţ po samotném vzniku sporu.134 Přijetí funkce rozhodce je nutno písemně potvrdit v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 ZoRŘ. Rozhodce se můţe své funkce ze závaţných důvodů vzdát, kdyţ takovým závaţným důvodem bezesporu bude závaţné onemocnění, okolnosti týkající se změny politických poměrů, přírodní katastrofa atd. 135 4.3

Nestrannost rozhodce Obecně z hlediska nestrannosti a nepodjatosti rozhodce lze konstatovat, ţe

rozhodce je dle § 8 ZoRŘ povinen oznámit stranám všechny okolnosti, které by vedly k jeho vyloučení z projednávání věci, tj. zejména s ohledem na poměr k účastníkům, jejich zástupcům, rodinným příslušníkům, s ohledem na poměr k projednávané věci atd.

136

Rozhodce současně nemůţe být ani právní zástupce

jedné ze stran.137 Důvodem pro vyloučení rozhodce z projednávání věci je dle § 11 ZoRŘ i jestliţe vyjdou najevo takovéto okolnosti uvedené v § 8 dodatečně. 134

POPOV, S. Osoba rozhodce, Bulletin advokacie,2006. č.6. RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 55. 136 Srovnej § 14 odst. 1 OSŘ 137 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 84. 135

67

Současně je nutno uvést, ţe jakákoliv strana sporu můţe podat u obecného soudu návrh na vyloučení rozhodce z projednávání věci.138 Podjatost lze dle N. Rozehnalové charakterizovat jako „vnitřní psychický vztah rozhodce ke straně, v důsledku něhož ji upřednostňuje, nebo naopak znevýhodňuje“. Naopak nezávislost a nestrannost lze charakterizovat jako vztah rozhodce ke straně či k předmětu sporu.

139

Dle A. J. Bělohlávka je pod pojmem

podjatost nutno spatřovat „nedostatek nezávislosti, který je nutno chápat v závislosti na konkrétních okolnostech.“140 Takovýto nedostatek nezávislosti ovšem nelze spatřovat například v právním názoru, jenţ rozhodce zastává, a který například publikoval.141 Základem spravedlivě vedeného procesu je tedy nezávislost a nestrannost rozhodce, přičemţ i ekonomická nezávislost je jedním z nutných předpokladů. Ta je ovšem v současném pojetí spotřebitelských sporů řešených v rámci rozhodčího řízení ad hoc největší slabinou. Těţko si lze představit, ţe za situace, kdy je rozhodci předkládáno velké mnoţství sporů jednou ze stran sporu, nemá rozhodce zájem na bezproblémové další spolupráci, tudíţ na dalším bezproblémovém toku finančních prostředků v podobě odměny rozhodce. Přímo dle slov A. J. Bělohlávka je v českém právním prostředí „rozhodce vybírán poněkud intuitivně a rozhodným momentem bývá obvykle skutečnost, zda strana rozhodce jmenující anebo její právní zástupce zná určitou konkrétní osobu rozhodce.“142 S tím nelze neţ souhlasit. Zásadním nedostatkem rozhodčího řízení je

tedy

právě

ona

zmiňovaná

absence

nestrannosti

vzhledem

k neoddiskutovatelným ekonomickým vazbám rozhodce a dodavatele jako garanta zdroje příjmu rozhodce.

138

RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 57. 139 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. s. 191. 140 BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2004. s. 81. 141 tamtéţ 142 BĚLOHLÁVEK, A. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení, Právní rádce, 2003. č.10.

68

5.

DE LEGE FERENDA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ

5.1

Novela zákona o rozhodčím řízení V souvislosti s moţnými navrhovanými změnami rozhodčího řízení je

nutno nejprve poukázat na novelu ZoRŘ, k jejímuţ schválení došlo v průběhu tvorby této práce, tj. na zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen NZoRŘ), jeţ vstoupí v účinnost dnem 1.4.2012. Dluţno podotknout, ţe v průběhu tohoto procesu padala z mnoha stran řada různých návrhů, jeţ se do konečného znění nepromítly, jak je tomu ostatně pravidlem. Úmyslem zákonodárců byla od prvopočátku snaha o řešení problémů vzniklých právě v rozhodčích řízení, jejichţ předmětem jsou spotřebitelské spory. Vyjma přehršle drobných, přitom bezesporu odůvodněných, dodatků k původnímu znění zákona, příkladmo zohlednění ustanovení zákona o finančním arbitrovi, obsahuje NZoRŘ řadu zásadních změn. Dále bude rozšířena arbitrabilita sporů i o spory, které by jinak v prvém stupni rozhodoval orgán veřejné moci, tedy nikoliv soud.143 To se však neumoţňuje bezvýjimečně. Kritériem je fakt, kdy zvláštní zákon musí výslovně pamatovat na moţnost spory v rozhodčím řízení řešit. Příkladem sporů, které budou moci být nově řešeny podle NZoRŘ, jsou spory dle zákona o elektronických komunikacích. Například v § 3 ZoRŘ se nově doplňují odstavce 3 aţ 6, na jejichţ základě je povinností sjednat rozhodčí smlouvu samostatně, týká-li se sporů ze spotřebitelských smluv. Nelze ji tedy nově sjednat jako součást podmínek, jimiţ se řídí smlouva hlavní, přičemţ porušení této povinnosti je poté stiţeno neplatností. Jelikoţ není spotřebitel povinen se neplatnosti takovéhoto právního úkonu dovolat, bude se jednat o neplatnost absolutní. Dále je dodavatel povinován poskytnout spotřebiteli náleţité osvětlení všech důsledků uzavřené rozhodčí doloţky, přičemţ je kladen důraz na spotřebitelovu schopnost tyto důsledky 143

Parlament České republiky: Dokumenty: Důvodová zpráva k zákonu č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb. , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z

69

posoudit poté, co mu budou dodavatelem osvětleny. Současně budou nově rozhodčí doloţky povinně obsahovat informace o: -

rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud,

-

způsobu zahájení a formě vedení rozhodčího řízení,

-

odměně rozhodce a předpokládaných druzích nákladů, které mohou spotřebiteli v řízení vzniknout a o pravidlech pro jejich přiznání,

-

místu konání rozhodčího řízení,

-

způsobu doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli,

-

tom, že pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný.144

Další podstatnou změnou bude nově úprava poţadavků na osobu rozhodce, coţ je dozajista opodstatněná výtka, směřovaná vůči současnému stavu, jeţ panuje v rozhodčím řízení. Rozhodcem po účinnosti novely zákona bude moci být navíc pouze osoba bezúhonná, kdy tuto podmínku nebude splňovat ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliţe se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl. Navíc, a to je z hlediska spotřebitelských sporů naprosto zásadní, bude moci rozhodcem ve spotřebitelských věcech být pouze osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR (dále jen ministerstvo). Ministerstvo povede tento seznam na svých internetových stránkách, přičemţ veřejně dostupnými informacemi o rozhodci budou: -

jméno a příjmení,

-

kontaktní adresa uvedená rozhodcem,

-

číslo osvědčení,

-

den zápisu do seznamu

-

den a důvod vyškrtnutí ze seznamu.145 Podmínku pro zápis do seznamu vedeného ministerstvem bude splňovat

pouze osoba, která vyjma způsobilosti a bezúhonnosti taktéţ získala vysokoškolské vzdělání o oboru právo v magisterském studijním programu

144

Viz čl. I bod 3. zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb. , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen NZoRŘ) 145

Viz čl. I bod 25. NZoRŘ

70

studiem na vysoké škole v České republice. Taktéţ je přípustné získat takovéto vzdělání v zahraničí, je-li uznáváno za rovnocenné. Současně nesmí být kandidát v posledních pěti letech z tohoto seznamu vyškrtnut a dále je povinen uhradit ministerstvu správní poplatek ve výši 5 000 Kč. Splnění těchto podmínek je třeba osvědčit patřičnými dokumenty a současně bude takovýto rozhodce povinen oznamovat ministerstvu veškeré změny, které ovlivní skutečnosti, na základě nichţ byl zapsán do seznamu ministerstva. Současně jsou v NZoRŘ v souvislosti s vedeným seznamem stanoveny podmínky, za jakých bude rozhodce ze seznamu vyškrtnut. 146 Další

z chystaných

podstatných

změn,

krom

moţnosti

zproštění

mlčenlivosti rozhodce stranami či soudem, bude povinnost rozhodce ve spotřebitelských sporech sdělit stranám před zahájením projednávání věci, jestli v posledních 3 letech vedl nebo se podílel na vedení sporu mezi týmiţ stranami sporu. Současně je jiţ v novele přímo uvedeno, za jakých podmínek je rozhodce vyloučen z projednávání věci a to konkrétně v § 8 odst. 1 NZoRŘ, kdy rozhodce je vyloučen z projednávání věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.147 Taktéţ bude moci nově spotřebitel v těchto sporech uplatnit námitku nedostatku pravomoci rozhodce nikoliv pouze při prvním úkonu ve věci, nýbrţ po celou dobu řízení. Co se týče stálých rozhodčích soudů a soukromých rozhodčích soudů, jeţ v minulosti působily řadu potíţí a vedly k několika rozhodnutím soudů,148 pak tento současný stav byl napraven, kdyţ bude do budoucna moţno dle § 13 odst. 1 NZoRŘ stálý rozhodčí soud zřídit pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon výslovně připouští.149 Současně je v § 13 odst. 4 NZoRŘ výslovně zakázáno uţití takového označení, jenţ vyvolává klamnou představu, o tom, ţe se jedná právě o stálý rozhodčí soud, jak tomu doposud je. Nicméně v této souvislosti je zachována moţnost stran určit si postup v rozhodčím řízení 146

Viz čl. I bod 25. NZoRŘ Viz čl. I bod 7. NZoRŘ 148 Viz pododdíl 3.1.4.1 147

149

Viz čl. I bod 8. NZoRŘ

71

pravidly, ovšem za předpokladu, ţe tato pravidla budou přímo přiloţena k rozhodčí smlouvě. Nově bude taktéţ stanovena povinnost ve spotřebitelských sporech odůvodnit rozhodčí nález a poučit strany o právu podat návrh na jeho zrušení soudem. Rozhodce se pro příště bude muset ve spotřebitelských sporech řídit bez výjimky právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele. Další novinkou bude rozšíření výčtu případů, dle kterých lze podat v souladu s ustanovením § 31 ZoRŘ návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem. Nově bude dalším takovýmto důvodem skutečnost, kdy rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Taktéţ budou důvodem pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem případy, kdy rozhodčí smlouva u spotřebitelských smluv nebude obsahovat nově předepsané náleţitosti, či tyto informace budou nepřesné či nepravdivé a to jak záměrně, tak v případě, kdy takovéto nepřesné či nepravdivé informace nabudou nezanedbatelného rozsahu.150 Zcela zásadní z hlediska postupu soudu při zkoumání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu bude povinnost zkoumat ve spotřebitelských sporech, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu v případech, kdy: 1) byl rozhodčí nález vydán přesto, že ve věci nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, 2) rozhodčí smlouva je neplatná z jiného, než výše uvedeného důvodu, nebo byla zrušena, případně se na předmětnou věc nevztahuje, 3) ve věci se zúčastnil nepovolaný či nezpůsobilý rozhodce, 4) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, 5) rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje nově požadované informace, případně jsou tyto informace záměrně nebo v nezanedbatelném rozsahu neúplné, nepřesné nebo nepravdivé.151 Dále je stanovena povinnost soudu posoudit ve spotřebitelských sporech, zda nejsou dány důvody pro odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu a to i bez 150 151

Viz čl. I bod 16. NZoRŘ Viz čl. I bod 17. NZoRŘ

72

návrhu spotřebitele. Tato povinnost soudu je stanovena pouze vůči spotřebiteli. Pokud je podán návrh ze strany dodavatele, pak soudu povinnost zkoumat důvody moţného odloţení vykonatelnosti rozhodčího nálezu nenáleţí. Nicméně nově jsou ve všech spotřebitelských sporech rozšířeny důvody, pro které lze podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí i o důvody, pro které lze dle § 31 NZoRŘ podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu, vyjma důvodů opravňujících ţádat o obnovu řízení dle OSŘ a současně vyjma případů, kdy rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem a rozhodčí nález neobsahuje poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu.152 Soud nově nebude moci zamítnout ve spotřebitelských sporech návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody nedostatku pravomoci rozhodce (vyjmenované v předchozím odstavci pod čísly 2 a 3) pro vedení sporu, jen proto, ţe takovéto důvody některá ze stran neuplatnila nejpozději před zahájením jednání ve věci samé. Současně bude konkrétně vymezeno, kdy jiţ nebude moci býti dále rozhodováno v rámci rozhodčího řízení. Důleţitou změnou v rozhodčím řízení bude jistě ustanovení § 23 NZoRŘ, jelikoţ nově je rozhodčí řízení skončeno právní mocí rozhodčího nálezu a nikoliv pouze jeho vydáním. Obdobně to platí i pro usnesení v případech, kdy se nevydává rozhodčí nález. Jelikoţ v této souvislosti jiţ není povinnost rozhodce postupovat striktně v otázce doručování dle OSŘ153, je tím umoţněno starám upravit si na základě dohody otázku doručování odchylně. Pro v současnosti praktikující rozhodce a rozhodčí soudy jsou jistě zásadní přechodná ustanovení, která dle očekávání zachovávají v otázce zahájených rozhodčího řízení stav platný před účinností NZoRŘ. Taktéţ co se týče otázky posuzování platnosti rozhodčí smlouvy, je zde třeba vycházet ze stavu platného v době jejího uzavření. Co se týče poţadavků na osobu rozhodce ve spotřebitelských sporech, pak nově stanovené podmínky nemusí rozhodce splňovat ještě následujících šest měsíců po účinnosti NZoRŘ.

152

Viz čl. I bod 24. NZoRŘ

73

5.2

Připomínky k novele zákona o rozhodčím řízení Schválená NZoRŘ dle mého soudu zcela zásadním způsobem změnila celou

koncepci dosavadního ZoRŘ a je z ní na první pohled patrný důraz, kladený na spotřebitelské spory. Nicméně z pohledu této práce radikálně odstranila mnou uváděné nedostatky, čili s navrhovaným znění zákona nelze, neţ na drobné výtky souhlasit. Kupříkladu

nejasná

formulace

kvalifikačních

poţadavků

rozhodce

vystupujícího ve spotřebitelských sporech je uvedena odchylně od obdobné formulace v jiných právních předpisech154. Nově zavádí formulaci, kdy rozhodce ve spotřebitelských sporech je povinen osvědčit získání vysokoškolského vzdělání o oboru právo a nikoliv v oboru právo. Je pak otázkou, zda bylo úmyslem zákonodárců rozšířit okruh osob, jeţ by mohli býti zapsány do seznamu rozhodců vedeného ministerstvem i o osoby, které sice získaly vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu, ale nikoliv ve studijním programu Právo a právní věda, ale i ve studijních programech s právní specializací, či zda jde o synonyma. Současně lze v této souvislosti poukázat na fakt, kdy opět jak v původním ZoRŘ, tak v NZoRŘ chybějí ustanovení o odpovědnosti z výkonu funkce rozhodce a případných sankcích za porušení povinností generálně, vyjma tedy sankce v podobě vyškrtnutí ze seznamu vedeném ministerstvem. Na tomto místě lze srovnat výkon funkce rozhodce s činností notáře, kdy sepsání notářského zápisu je povaţováno za výkon státní správy dle § 4 zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Na základě takto sepsaného notářského zápisu lze poté, není-li dobrovolně plněno, přistoupit k výkonu tohoto notářského zápisu. Nicméně přesto, ţe je notář osobou soukromou, odpovědnost za jeho jednání v souvislosti s notářskou činností nese stát155, který odpovídá za škodu, kterou notář způsobil nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Je pak na státu, 153

viz např. usnesení NS ze dne 26.4.2007 sp.zn. 20 Cdo 1612/2006 Viz např. zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů 155 RABAN, P. K odpovědnosti rozhodce a rozhodčího soudu, Bulletin advokacie, 2003. č. 1. 154

74

byl-li povinen vzniklou škodu nahradit, poţadovat vynaloţené náklady po notáři v rámci regresní úhrady. Obdobně je tomu i u exekutorské činnosti, přičemţ výkon funkce rozhodce a z toho plynoucí odpovědnost zůstala opět zcela nedotčena speciální úpravou, krom zmiňované odpovědnosti dle obecných ustanovení o náhradě škody. Důvodem svědčícím pro speciální úpravu je moţnost náhrady i nemateriální újmy a dále odůvodněně vyšší nutnost precizního výkonu funkce rozhodce, byla-li by stanovená odpovědnost přenesena na stát, jenţ by náhradu výdajů vymáhal po rozhodci.

5.3

Možné změny v oblasti spotřebitelských úvěrů

Jelikoţ značné problémy, ne-li přímo klíčové, způsobují v oblasti rozhodčích doloţek uzavřených u spotřebitelských úvěrů nejen výše RPSN, ale zejména sankce, které jsou poţadovány po spotřebiteli, bylo by vhodné stanovit maximální limity jednak RPSN, ale především i limity moţných poţadovaných smluvních sankcí. Jak jiţ bylo uvedeno lze v současnosti sjednávat smluvní pokuty a úroky z prodlení nezávisle na sobě. Bez těchto limitů bude sice v rozhodčím řízení ve spotřebitelských sporech rozhodováno kvalifikovanými rozhodci, nicméně o nárocích, jejichţ výše by mohla býti označena za odporující dobrým mravům. Bylo by tudíţ vhodné nastavit takové mantinely, které by v duchu přílohy č. 1 písm. e) směrnice č. 93/13/EHS zakazovaly požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Řešením by mohlo být stanovení výše RPSN odkazem na repo sazbu ČNB zvýšenou v závislosti na míře rizikovosti daného typu úvěru v řádech desítek procent. Nicméně přímo RPSN není oním problémem. Jedná se zejména o smluvní pokuty, jeţ nepřiměřeně zatěţují spotřebitele, kteří se dostanou do prodlení s úhradou jednotlivých splátek úvěru. Mnohdy jsou sankční nároky koncipované jako naprosto nepřehledný propletenec různých ve smlouvě uvedených ustanovení sankční povahy. Např. společnost Home Credit a.s. má sankční ustanovení obsaţena v Hlavě 7 § 6 VÚP, Hlavě 16 § 1 VÚP, v téţe Hlavě v § 4 a dále v téţe hlavě v § 5 VÚP. Z uvedeného je patrno, jak nesnadný úkol je kladen před spotřebitele, tj. výpočet reálné výše všech sankcí plynoucích z porušení povinnosti splácet dluh ve 75

stanovených splátkách.

Proto by bylo vhodné omezit výši všech sankčních

nároků věřitele např. stanovením poměru této souhrnné výše sankčních nároků k celkové výši poskytnutého úvěru. Pochopitelně by musely opět býti stanoveny mantinely diferencovaně s ohledem na typ úvěru, tj. s ohledem na jeho rizikovost. Spotřebitelský úvěr poskytovaný bankovními subjekty, jeţ je zpravidla poskytován se zajištěním majetku dluţníka, jedná se tedy o niţší míru rizika pro bankovní subjekt, by mohl mít nastaveny mantinely pro souhrnnou výši sankčních nároků např. maximálně do výše celkově poskytnutého úvěru. Demonstrovaná společnost Home Credit a.s. by pak s ohledem na míru rizika, kdy úvěry takto poskytnuté jsou poskytovány bez zajištění, musela mít tento poměr logicky vyšší např. 1,5 násobek celkové výše úvěru.

76

ZÁVĚR Diplomová práce analyzovala podmínky pro uplatnění rozhodčího řízení při rozhodování sporů vznikajících v právních vztazích zaloţených tzv. spotřebitelskou smlouvou a to v českém právním prostředí, kdy z provedené analýzy těchto podmínek, jednoznačně vyplynul závěr svědčící skutečnosti, ţe současná právní úprava rozhodčího řízení pro spor vedený mezi spotřebitelem a dodavatelem je naprosto nevhodná. Hlavním argumentem je nedostatečná informovanost spotřebitele o způsobu řešení sporu v rámci rozhodčího řízení, kdy většina spotřebitelů si není vědoma následků, k nimţ můţe z důvodu uzavření rozhodčí doloţky dojít, tj. zejména skutečnosti, ţe výsledkem rozhodčího řízení můţe být rozhodčí nález, jeţ zavazuje strany sporu k plnění v něm uvedeném a samotný rozhodčí nález poté můţe být vynucen zpravidla v rámci exekučního řízení vedeného na majetek povinného. Praxe navíc ukázala, ţe rozhodčí doloţky jsou zpravidla součástí všeobecných podmínek, na neţ odkazuje smlouva hlavní, kdy text takovéto rozhodčí doloţky není nikterak výrazně odlišen od textu ostatních ustanovení a není proto snadné si rozhodčí doloţky vůbec povšimnout. Současně v diplomové práci byla analyzována jednotlivá problematická místa, k nimţ lze v rámci rozhodčího řízení dospět a která značně narušují spravedlivý průběh vedeného procesu před rozhodci či rozhodčími soudy. V neposlední řadě bylo poukázáno i na problémy související s uzavřením spotřebitelského úvěru, jehoţ hlavním úskalím jsou zejména vysoké sankce zakotvené ve smlouvě pro případ porušení smluvních podmínek. Nicméně konkrétní nástin vhodného řešení z hlediska takto strukturovaných sankcí by překročil rozsah stanoveného diplomového úkolu, proto nebylo moţno se jím dopodrobna zabývat. Na druhou stranu bylo ovšem poukázáno i na fakt, ţe bez rychlého a účinného systému, pomocí něhoţ se věřitel domůţe svých nároků, by nebyla ochota podnikatelských subjektů vstupovat do takovýchto vztahů zaloţených spotřebitelskou smlouvou, coţ by mohlo mít vliv na konkurenci v dané oblasti a ve svém důsledku i na cenu produktu či sluţby. Navíc bylo poukázáno na fakt,

77

kdy valná část spotřebitelů uzavírá spotřebitelské smlouvy s notnou dávkou lehkováţnosti, nedbaje případných následků. Z celé práce jasně vyplynula potřeba reagovat na vzniklý stav, kdy klíčem k řešení současné nevyhovující situace bylo schválení novely zákona o rozhodčím řízení, jeţ nabude účinnosti dne 1.4.2012. Ovšem aţ praxe ukáţe, zda zvolené řešení je tím pravým. Přesto lze ale hodnotit kladně ponechání moţnosti řešení i spotřebitelských sporů v dosahu rozhodčího řízení, jelikoţ aţ na ojedinělé excesy je rozhodováno o nárocích, o kterých by bylo obecným soudem rozhodnuto shodně, přičemţ jistá míra neformálnosti rozhodčího řízení nemusí být za konkrétně vyjasněných pravidel na újmu věci. Domnívám se, ţe přínosem diplomové práce bylo poskytnutí uceleného pohledu na danou problematiku a to optikou všech zúčastněných subjektů, coţ s sebou přineslo vyváţenější a nezaujatější pohled.

78

SUMMARY This thesis deals with the issue of arbitration clauses contained in consumer contracts in the Czech legal environment. The choice of topic was influenced by a general increase in social pressure to change legislation in the area and the apparent ambivalent relation to the Institution from the point of view of the professional public; at the same time arbitration is currently depicted in the media as an Institution which should be avoided without exception, and which is devoid of all elementary legal principles. In particular, the consumer is put to the fore due to the fact that they can easily become victims of this Institute if they enter into a consumer contract containing an arbitration clause without due care and attention. The main point of contention is the lack of consumer information on how to resolve disputes in arbitration proceedings, seeing that most consumers are unaware of the consequences that may arise from an arbitration clause, i.e. in particular the fact that the result of arbitration may be an arbitration award committing the parties to the ruling and the arbitration award may then be enforced in the framework of execution proceedings held on the assets of the debtor. Experience also showed that arbitration clauses are usually included in the general conditions referred to in the main contract. The text of an arbitration clause is not markedly distinguishable from the text of the other provisions and therefore it is easily to overlook. The thesis then analyzes conditions in the Czech legal environment for the applicability of arbitration during the resolution of disputes arising from legal relations established in consumer contracts. In particular, it provides a comprehensive look at the issue from the point of view of the individual parties as well as the arbitrator. At the same time it characterizes the Institution of arbitration and concepts related to consumer contracts, specifically with regard to consumer credit which represents the most problematic and at the same time the most frequent form of consumer contract containing an arbitration clause.

79

The main emphasis is placed on answering the question as to whether the arbitration clause in consumer contracts is at all admissible from the point of view of Community law. At the same time the options of consumers in individual cases are outlined. On the other hand, the work offers a comparative view from the position of the other Party to the contract, i.e. the supplier. Again, the question of admissibility of arbitration clauses in consumer contracts is addressed, but this time from a different perspective. At this point, arguments in favor of the Institution of arbitration clauses in consumer contracts are also provided. Analysis of the position of the individual subjects of the consumer relationship is based on the provisions of the general credit conditions of Home Credit a.s., which is the main consumer credit provider on our market using arbitration clauses. The entire work clearly demonstrates the need to react to the state of affairs, the key to solving the current unsatisfactory situation is the approval of the amendment to the Arbitration Act, which shall come in to force on the April 1, 2012. The thesis also includes an analysis of the amendment to the Arbitration Act, which was approved during the preparation of the work, i.e. Act No. 19/2012 Coll. After evaluating the pros and cons of arbitration, even keeping the option of resolving consumer disputes within the scope of arbitration can be evaluated as being positive. With the exception of isolated excesses, claims can be resolved the same as they would be in a general court. Under specifically clarified rules, the certain degree of informality of arbitration is not necessarily to the detriment of things. The conclusion of the thesis includes de lege ferenda considerations in the area of consumer credit.

80

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY I. Knižní díla BĚLOHLÁVEK, J. A. Rozhodčí řízení, ordre public a trestní právo. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008. BĚLOHLÁVEK, J. A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1.vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. BUREŠ, J., DRÁPAL, L, KRČMÁŘ, Z., et al. Občanský soudní řád, 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. FIALA, J., KINDL, M., et al. Občanský zákoník. Komentář. I.díl.1.vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. HURDÍK, J., FIALA, J., SELUCKÁ, M. Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. Hlava XI, Východiska a trendy ochrany spotřebitele v Evropské unii a v České republice. KLEIN, B., DOLEČEK, M., Rozhodčí řízení. Praha : ASPI, a. s., 2007. LISSE, L., Přehled judikatury ve věcech rozhodčího řízení, Praha : Wolters Kluwer ČR a.s., 2011. MOTHEJZÍKOVÁ J., STEINER V. et al. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s přílohami. Komentář 1. vydání, Praha : C.H.Beck, 1996. RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vyd. Praha : ASPI. Wolters Kluwer, 2008. RŮŢIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. SELUCKÁ, M. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. SCHELLE, K., SCHELLEOVÁ, I. Rozhodčí řízení historie, současnost, perspektivy. 1 vyd. Praha : EUROLEX Bohemia, 2002. 81

ŠVESTKA,J.,SPÁČIL,J.,ŠKÁROVÁ,M.,HULMÁK,M. et al. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha : C.H.Beck, 2009. II. Časopisecká díla BĚLOHLÁVEK, A. J. Arbitrabilita sporů, pravomoc rozhodců dle zákona č. 216/1994 Sb. v tuzemském a mezinárodním kontextu. Právní zpravodaj, 2003. č. 3. BĚLOHLÁVEK, A. J. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení, Právní rádce 2003. č. 10. BĚLOHLÁVEK, A. J. Rozhodčí řízení ad hoc vs. řízení před stálými rozhodčími soudy a postavení tzv. rozhodčích center. Bulletin advokacie, 2005. č. 10. BĚLOHLÁVEK, A. J. Tuzemská právní praxe a veřejnost objevují výhody rozhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2006. č.2. CRHA, M., K některým otázkám arbitrability spotřebitelských sporů, COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. vydání. Brno : Masaryk University, 2010. ISBN 978-80-210-5151-5. MACOUR, J. Důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy. Právní rozhledy, 2001. č. 12. PAVELKA, M. Rozhodčí řízení před tzv. rozhodčími centry, Bulletin advokacie, 2005. č. 7. PAVELKA, M. Rozhodčí řízení před tzv. rozhodčími centry, Bulletin advokacie, 2005. č. 8. PECHA, R. K právní povaze rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie, 2003. č. 5. POPOV, S. Osoba rozhodce, Bulletin advokacie, 2006. č.6. RŮŢIČKA, K. Je rozhodčí smlouva základem rozhodčího řízení? Bulletin advokacie, 2005. č. 10. RABAN, P. Autorizovaní rozhodci nebo adjukátoři? Je efektivně zajištěna spravedlnost ve spotřebitelských vztazích? Bulletin advokacie, 2010. č. 6. RABAN, P. K odpovědnosti rozhodce a rozhodčího soudu, Bulletin advokacie, 2003. č.1. SELUCKÁ, M., Ochrana spotřebitele v novém občanském zákoníku. Právní rádce, 2010. roč. XVIII. č. 10.

82

SLOVÁČEK, D. Ochrana spotřebitele a rozhodčí doložky. Bulletin advokacie, 2009. č. 7. SOKOL T. Opět k (ne)platnosti rozhodčích doložek ve prospěch soukromých „rozhod rozhodčích doložek ve prospěch soukromých „rozhodčích soudů“, Bulletin advokacie, 2010. č.6. ZOULÍK, F. Některé problémy rozhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2007. č. 1. III. Díla publikovaná v elektronických pramenech HENDRYCH, D. et al. Právnický slovník. 3. vydání. Praha Nakladatelství

C.

H.

20.10.2011].Dostupné

Beck,

z

2009

[online

databáze].

: [cit.


view.seam?type=html&documentId=nnptembqhfpwy6a&groupIndex=0&r owIndex=0&conversationId=637153#selected-node> HOLEČEK,P.

Otázka doručování

ustanovení opatrovníka

v rozhodčím řízení

a možnost

[online]. Vytvořeno 2010-01-21[cit. 2011-12-

14].Dostupné z: KOHOUT,M. Absence ústního jednání jako zrušovací důvod ve smyslu ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení [online]. Vytvořeno 2010-0915[cit.2011-12-02].Dostupné LISSE, L. Oprávnění rozhodců zkoumat svoji pravomoc [online]. Vytvořeno

2011-02-28

[cit.

2011-12-02].

Dostupné

z

LIESSE L. Postavení stálých rozhodčích soudů [online], aktualizováno 26.10.2006 [cit. 18.10.2011]. Dostupné z
83

28].Dostupné

z


spotrebitelskych-sporu-v-rozhodcim-rizeni-de-lege-ferenda-33/?vote=1> NOVÝ, Z. Nekalá rozhodčí doložka v českém právu. In Dny práva – 2009 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita. 2009 Dostupné z: PALLA,T. Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách [online]. vytvořeno

2008-10-23[cit.

2011-10-24].

Dostupné

z

SOKOL, T. Ještě k rozhodčím doložkám. Epravo [online]. Vydáno 19. 2. 2010 [cit. 5. 10. 2011]. Dostupné z: SPRINZR,P. Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách z pohledu požadavku přiměřenosti [online]. vytvořeno 2010-04-22, Dostupné z VRCHA, P. K problematice určení (jmenování) rozhodce a stanovení procesních pravidel rozhodčího řízení. ASPI - Původní nebo upravené texty pro ASPI [počítačový program]. stav k 9. 3. 2010. IV. Další elektronické zdroje Businessinfo.cz oficiální portál pro podnikání a export: Orientace v právních úkonech [online] vytvořeno 14.6.2010. [cit. 2011-11-4] Dostupné

z

<

www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-

ukonech/smlouvy-2-cast-dokumentu-opu/1000818/47368> Česká národní banka: Databáze časových řad ARAD. [online]. [cit. 20111117].

Dostupné

z:

84

Ministerstvo

financí

ČR:Platná

legislativa

v ČR-Spotřebitelský

úvěr:Důvodová zpráva k zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. [online]. [cit. 2011-11-25]. Dostupné z: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. č. j: 183/2010LO-SP/1 [online]. Praha: Vláda ČR, vydáno 17.3.2010 [cit. 24. 3. 2010]. Dostupný z: Parlament České republiky: Dokumenty: Důvodová zpráva k zákonu č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb. , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů [online]. [cit. 2012-01-15].

Dostupné

z

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky: O Rozhodčím soudu, [online],[cit. 11.10.2011]. Dostupné z: dostupné z V. Mezinárodní úmluvy Úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů ( vyhláška č. 74/1959 Sb. ) New York 1958 Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi ( vyhláška č. 176/1964 Sb. ) Ţeneva 1961 Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států ( vyhláška č. 420/1992 Sb.) Washington 1965 VI. Akty komunitárního práva Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

85

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k uţívání nemovitostí na časový úsek. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech sluţeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních sluţeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES. VII. Právní předpisy Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 86

Zákon č. 6/2002., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 244/2002 Z. z., o rozhodcovskom konaní, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony VIII. Judikatura Rozhodnutí ESD ze dne 2. 8.1993. Věc C-271/91 M.H. Marshall v Southampton and South West Hampshire Area Health Authority Rozhodnutí ESD ze dne 14. 7.1994. Věc Paola Faccini Dori/Recreb Srl. Rozhodnutí ESD ze dne 27.6.2000 sp. zn. C-240/98 aţ C-244/98 Rozhodnutí ESD ze dne 26.10.2006 sp. zn. C-168/05

(Elisa Maria

Mostaza Claro vs. CentroMovilMilenium SL) Rozhodnutím ESD ze dne 6. 10. 2009 sp. zn. C-40/2008 (Asturcom Telecomunicaciones SL proti Cristina Rodríguez Nogueira) Nález Ústavního soudu ze dne 6.11.2007 sp. zn. II ÚS 3/06 Nález Ústavního soudu ze dne 1.11.2011 sp. zn. II ÚS 2164/10 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002 sp.zn. 20 Cdo 554/2002 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2003 sp.zn. 20 Cdo 1833/2002 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2007 sp.zn. 20 Cdo 1612/2006 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2010 sp.zn. 20 Cdo 1964/2008 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.5.2009 sp. zn. 12 Cmo 496/2008. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2010 sp.zn. 19 Co 111/2010 – 49

87

Příloha č. 1: Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. Úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. TRIO Hlava 1. Základní ustanovení § 1 Tyto Úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“) jsou smluvními podmínkami ve smyslu § 273 Obchodního zákoníku a jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy (dále jen „ÚS“) o poskytnutí úvěru uzavírané mezi společností Home Credit a.s. (dále jen „společnost“) a fyzickou osobou (dále jen„klient“). § 2 Uzavřením ÚS se společnost zavazuje klientovi poskytnout sjednaný úvěr, přičemž po poskytnutí úvěru se společnost stává věřitelem z ÚS a klient jako dlužník z ÚS se zavazuje společnosti poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky. § 3 ÚP zakotvují práva a povinnosti mezi společností a klientem, kterému společnost poskytuje úvěr na základě ÚS, a současně práva a povinnosti, vyplývající ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru I. (dále jen „Smlouva o RÚ I.“), která je mezi klientem a společností sjednána v obsahu hlavy 8. těchto ÚP, kdy úvěr bude za splnění stanovených podmínek klientem čerpán prostřednictvím úvěrové karty, a dále ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru II., sjednané v obsahu hlavy 12. těchto ÚP, kdy úvěr bude čerpán prostřednictvím kreditní karty (dále jen „Smlouva o RÚ II.“). § 4 V návaznosti na obsah ustanovení hlavy 8. a hlavy 12. těchto ÚP a tedy uzavření Smlouvy o RÚ I. a Smlouvy o RÚ II. společnost v souladu s ustanovením § 17 odst. 2 zákona č. 124/2002 Sb. o platebním styku, podává klientovi tuto informaci o srovnání ÚP se Vzorovými obchodními podmínkami pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků ČNB (dále jen „Vzorové podmínky ČNB“). ÚP se odchylují od těchto ustanovení Vzorových podmínek ČNB: Od článku IV. bodu 1 Vzorových podmínek ČNB, kde se stanoví možnost vydavatele změnit obchodní podmínky za předpokladu, že o změně uvědomí držitele a poskytne mu ve lhůtě alespoň jednoho měsíce možnost smlouvu vypovědět. Dle ÚP je společnost oprávněna jednostranně měnit ustanovení o podmínkách pro vydávání a používání úvěrové karty (dále jen „ÚK“) a kreditní karty (dále jen „KK“) uvedené v ÚP, a to zejména v závislosti na změnách vyžadovaných bankou nebo v závislosti na změnách podmínek provozování sítě Master Card nebo v případě, že společnost zahájí spolupráci s jinou karetní asociací, a tyto změny je povinna klientovi poštou sdělit. S výjimkou změny Sazebníku poplatků a odměn (dále jen „Sazebník“), změny těchto ÚP nebo snížení úvěrového rámce, je klient oprávněn Smlouvu o RÚ I., případně Smlouvu o RÚ II.,písemně vypovědět, jen pokud nemá vůči společnosti žádné závazky z RÚ I., případně z RÚ II. Od článku V. bodu 3 Vzorových podmínek ČNB, dle kterého při ohlášení ztráty či odcizení elektronického platebního prostředku poskytne vydavatel v rámci téhož telefonního hovoru držiteli důkaz, že věc ohlásil. Dle ÚP neposkytuje společnost klientovi důkaz o ohlášení ztráty či odcizení ÚK a KK v rámci téhož telefonického hovoru. Od článku V. bodu 6 Vzorových podmínek ČNB, dle kterého nese při sporu o provedení operace důkazní břemeno vydavatel. Dle ÚP nese klient odpovědnost za všechny transakce provedené ÚK a KK, včetně jejího neoprávněného užití a užití neoprávněnými osobami. Společnost dle ÚP oprávněnost transakcí provedených ÚK a KK nezkoumá, avšak klient je oprávněn transakci reklamovat postupem stanoveným v těchto ÚP. Od článku VI. Vzorových podmínek ČNB, kde se stanoví odpovědnost vydavatele a povinnosti spojené za neprovedení operace, chybné provedení operace či provedení operace, k jejímuž provedení nedal držitel příkaz, a dále za chyby a jiné nesrovnalosti ve vedení účtu. Dle ÚP společnost nenese odpovědnost za neposkytnutí služeb nebo odmítnutí přijetí ÚK nebo KK u prodejce, u obchodníka, v bance nebo bankomatem ani za případné škody způsobené okolnostmi mimo kontrolu společnosti. Klient dle ÚP nese odpovědnost za všechny transakce provedené ÚK či KK, včetně jejich neoprávněného užití a užití neoprávněnými osobami. Jakékoli čerpání RÚ I. či RÚ II. prostřednictvím ÚK nebo KK je považováno za čerpání ze strany klienta. Dle ÚP je klient oprávněn transakce uvedené na výpise reklamovat. Od článku VIII. Vzorových podmínek ČNB, kde se stanoví odpovědnost držitele za finanční ztrátu utrpěnou v důsledku ztráty nebo odcizení elektronického platebního prostředku, kterou držitel nese ve výši nepřesahující 4.500,– Kč do okamžiku ohlášení, nebo v případě, kdy nebyl fyzicky předložen nebo byl užit bez elektronické identifikace, odpovědnost nenese. Dle ÚP nese klient odpovědnost za všechny transakce provedené ÚK nebo KK, včetně jejich neoprávněného užití a užití neoprávněnými osobami. Společnost nenese odpovědnost za jakékoliv škody vzniklé v důsledku neoprávněného použití ÚK nebo KK. Termín provedené blokace ÚK a obdobně KK vyplývá ze smluvního vztahu společnosti s bankou a je sdělen klientovi při žádosti o provedení blokace ÚK, případně KK. Společnost neodpovídá za škody, kterým nelze blokací karty zabránit. Od článku IX. Vzorových podmínek ČNB, kde se stanoví možnost držitele obrátit se na finančního arbitra, který rozhoduje spory mezi vydavateli a držiteli při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. Dle ÚP jsou veškeré spory vzniklé z ÚS, Smlouvy o RÚ I. a ze Smlouvy o RÚ II. a v souvislosti s nimi rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení. Hlava 2. Uzavření smlouvy § 1 Zplnomocněný zástupce (zejména zaměstnanec společnosti, prodejce nebo jím pověřená osoba) je oprávněn vystupovat při uzavírání ÚS jménem společnosti, to neplatí pro uzavírání změn ÚS a pro ukončování ÚS ať ze strany klienta nebo společnosti. Pokud se klient rozhodne odstoupit od ÚS prostřednictvím zplnomocněného zástupce, bere na vědomí, že odstoupí od ÚS až okamžikem doručení dopisu o odstoupení společnosti. Ohledně ukončování ÚS totiž zplnomocněný zástupce nejedná jménem společnosti, a není tedy oprávněn jejím jménem přijmout dopis o odstoupení klienta od ÚS. § 2 Klient je povinen, v případě že je o to požádán, předložit společnosti resp. osobám jednajícím při uzavírání ÚS jménem společnosti, dokumenty věrohodně potvrzující pravdivost údajů uvedených v návrhu. Klient uděluje společnosti souhlas k tomu, aby sama zjišťovala a ověřovala i u třetích osob údaje potřebné k osvědčení pravdivosti údajů, a to včetně osobních údajů a za použití rodného čísla, uvedených v návrhu a k osvědčení finanční situace klienta. Klient uděluje souhlas k tomu, aby třetí osoby, včetně peněžních ústavů, poskytly společnosti na její žádost požadované informace, a to i pokud jsou chráněny obchodním či bankovním tajemstvím. Obsahem tohoto ustanovení není nikterak dotčen obsah hlavy 15 ÚP. § 3 ÚS se stává platnou a účinnou podpisem posledního z účastníků smlouvy. § 4 Po uzavření ÚS zřídí společnost klientovi úvěrový účet. Úvěrovým účtem se rozumí účet, na kterém společnost eviduje své pohledávky vůči klientovi z poskytnutého úvěru a tomu odpovídající závazky klienta. Hlava 3. Účel úvěru § 1 Úvěr společnost poskytuje klientovi za účelem koupě věci nebo úhrady ceny služby (v následném textu jsou věci a služby souhrnně označovány pojmem „Produkt“) či bez stanovení účelu, tedy ve formě finanční částky. Konkrétní účel poskytnutí úvěru či konstatování neúčelovosti poskytnutí úvěru je specifikováno v obsahu ÚS. V případě účelového poskytnutí úvěru společnost není povinna poskytnout úvěr do výše 100 % ceny Produktu. Klient je povinen použít úvěr pouze na účel sjednaný v ÚS. § 2 V případě, že úvěr je klientovi poskytován za účelem úhrady ceny Produktu, klient dává podpisem ÚS pokyn společnosti k tomu, aby tato úvěr klientovi poskytla na účet prodejce, a to na základě této ÚS příp. dalších sjednaných dokumentů. Hlava 4. Plnění z úvěrové smlouvy § 1 V případě sjednání účelového poskytnutí úvěru dle hlavy 3. těchto ÚP, je úvěr společností klientovi poskytnut v okamžiku poukázání předmětné finanční částky na účet prodejce dle pokynu klienta, pokud ÚS či tyto ÚP nestanoví jinak. Pokud je úvěr poskytován bez stanovení účelu, je tento klientovi poskytnut v okamžiku obdržení finanční částky v hotovosti v dané výši či odeslání předmětné částky z účtu společnosti na bankovní účet, určený klientem za tímto účelem v ÚS. § 2 Klient je povinen platit úroky z poskytnutého úvěru od okamžiku, kdy společnost poskytne klientovi úvěr, do okamžiku úplného vrácení poskytnutého úvěru s příslušenstvím, pokud není v ÚS uvedeno jinak. § 3 Společnost je oprávněna úvěr poskytnout klientovi až po obdržení originálů řádně vyplněné ÚS a případně dalších s klientem či prodejcem sjednaných dokumentů. § 4 Klient je povinen uhradit společnosti poplatek za poskytnutí úvěru, jehož výše je uvedena v ÚS. Poplatek za poskytnutí úvěru bude hrazen zápočtem na poskytnutý úvěr tak, že klientovi bude poskytnut úvěr podle této ÚS snížený o výši poplatku. Hlava 5. Podmínky splácení úvěru § 1 Klient je povinen řádně a včas splácet poskytnutý úvěr, a to v měsíčních splátkách, jejichž počet, výše a termín splatnosti jsou určeny v ÚS. Klient je povinen hradit společnosti pravidelný měsíční poplatek za vedení úvěrového účtu ve výši uvedené v ÚS. Klient souhlasí s

88

tím, že poplatek za vedení úvěrového účtu je zahrnut do splátek úvěru. V jednotlivých splátkách je zahrnuta příslušná část úvěru, poplatek za vedení úvěrového účtu, úroky, k jejichž úhradě je klient dle ÚS a ÚP povinen, a úhrada za pojištění (dále jen „splátka“), pokud z údajů v ÚS a těchto ÚP nevyplývá jinak. Výše úroků je zjistitelná jako rozdíl součinu výše měsíční splátky, snížené o poplatek za vedení úvěrového účtu a v případě pojištění o výši úhrady za pojištění, a počtu splátek a výše poskytnutého úvěru (viz. údaje v ÚS). § 2 Klient je povinen splácet poskytnutý úvěr na bankovní účet společnosti, jehož číslo je uvedeno v ÚS, nebo na jiný účet písemně sdělený klientovi společností. V případě změny čísla účtu sdělí společnost klientovi nové číslo účtu před lhůtou splatnosti nejbližší splátky a klient je povinen dále platit na nově sdělené číslo účtu. § 3 Klient je povinen jako variabilní symbol uvádět číslo ÚS. Neuvedení správného variabilního symbolu, a to zejména na poštovních poukázkách nebo příkazu k platbě, je bráno jako neuhrazení splátky úvěru se všemi následky. § 4 Klient a společnost si v ÚS sjednají způsob úhrady splátek úvěru, a to buď formou bezhotovostního převodu peněžních prostředků na účet společnosti, nebo formou poštovních poukázek. Nedostatek poštovních poukázek není důvodem pro neplacení splátek. Je povinností klienta splácet úvěr jiným způsobem (např. bezhotovostním převodem peněžních prostředků na účet společnosti). Za platbu splátky formou poštovní poukázky je považovaná jakákoliv úhrada prostřednictvím kódu uvedeného na poštovní poukázce či poskytnutého klientovi společností jiným způsobem. § 5 Splátka je uhrazena dnem jejího připsání na bankovní účet společnosti. § 6 Klient je oprávněn celý poskytnutý úvěr vrátit před termíny splatnosti splátek stanovenými v ÚS. Společnost se s klientem dohodla na tom, že uhradí-li klient společnosti částku ve výši poskytnutého úvěru v průběhu bezúročného období sjednaného v ÚS, bude od data této úplné úhrady uzavřená ÚS od samého počátku její platnosti považována za smlouvu o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb.,občanského zákoníku, v platném znění, na základě které byla společností klientovi poskytnuta bezúročná půjčka ve výši poskytnutého úvěru. Povinnost klienta zaplatit společnosti úhradu za pojištění za dobu poskytnutí úvěru do data jeho skutečného vrácení tím není dotčena. Délka bezúročného období je stanovena v ÚS s tím, že číselný údaj uvedený v ÚS u kategorie bezúročného období znamená počet měsíců bezúročného období a určuje délku bezúročného období ode dne podpisu ÚS. Pokud není v ÚS uveden tento číselný údaj, a tím sjednána délka bezúročného období, platí, že byla sjednána na dobu jednoho měsíce od data podpisu ÚS. V případě, že počátek splácení poskytnutého úvěru byl sjednán na dobu před ukončením bezúročného období, platí, že bezúročné období skončí v posledním kalendářním měsíci bezúročného období dnem, který se číselným označením shoduje se dnem stanoveným pro úhradu druhé a dalších splátek úvěru uvedeným v kolonce Úhrada následujících splátek. Počítání délky lhůty se řídí obsahem § 122 odst. 2 občanského zákoníku. Uvedené platí pouze v případě, kdy klient bude splácet řádně a včas splátky sjednané v ÚS. Společnost a klient se současně dohodli, že v případě změny ÚS na smlouvu o půjčce jsou pro klienta a společnost přiměřeně závazná ustanovení těchto ÚP, zejména Hlavy 15 a § 8, 15, 16 a 17 Hlavy 16 těchto ÚP. Uhradí-li klient společnosti ve sjednané lhůtě částku, která bude nižší než výše poskytnutého úvěru, bude tato částka použita na úhradu splátek úvěru a úroku, stanovených v ÚS. § 7 Smluvní strany se dohodly, že společnost není vázána tím, na jaký účel klient platbu společnosti určí. Společnost je oprávněna započítat platbu klienta na pohledávky společnosti za klientem v tomto pořadí: na závazky klienta vůči společnosti vzniklé z jiného titulu než z ÚS, na smluvní pokuty, na příslušenství úvěru včetně sankčního, na vrácení úvěru, na ostatní pohledávky z ÚS. Platba se započítává v uvedeném pořadí vždy na pohledávku nejdříve splatnou. Společnost je oprávněna použít platbu na úhradu svých pohledávek za klientem i v jiném, než výše uvedeném pořadí. § 8 Klient není oprávněn v žádném případě k zadržení nebo snížení splátek úvěru, a to ani v důsledku vad Produktu či v důsledku neodebrání Produktu klientem či nepředání Produktu prodejcem. § 9 V případě, že klientovi vznikne vůči prodejci nárok na vrácení ceny Produktu, dohodly se smluvní strany ÚS, že společnost je oprávněna žádat jménem klienta vrácení ceny přímo od prodejce, s čímž klient výslovně souhlasí a společnost za tímto účelem zmocňuje, přičemž klient dává pokyn společnosti takto vrácené peněžní prostředky použít k úhradě jejích pohledávek za klientem. Klient výslovně souhlasí s tím, že bude-li kupní cena prodejcem vrácena klientovi, je tento povinen bez zbytečného odkladu použít celou částku vrácené ceny na úhradu svých závazků vůči společnosti. Klient je povinen společnost na vrácení ceny písemně upozornit bez zbytečného odkladu poté, kdy mu na vrácení vznikl nárok. Toto ustanovení platí přiměřeně i pro případ vrácení části ceny či v případě plnění prodejce klientovi na základě koupě či poskytnutí Produktu z jiného titulu. § 10 Klient výslovně souhlasí s tím, že bude-li mít společnost splatné pohledávky vůči prodejci, nebo v případě, že společnost je zmocněna žádat jménem dalšího klienta vrácení kupní ceny přímo od prodejce, je společnost oprávněna po dohodě s prodejcem ponížit částku, kterou je povinna poskytnout klientovi jako úvěr dle ÚS na účet prodejce, a to o výši těchto svých splatných pohledávek za prodejcem nebo o pohledávku na vrácení kupní ceny za prodejcem (dále jen ponížená výše úvěru). Klient a společnost se dohodli na tom, že poskytnutím ponížené výše úvěru na účet prodejce je povinnost společnosti poskytnout klientovi sjednaný úvěr řádně a v plné výši splněna, z čehož vyplývá, že klient není oprávněn požadovat po společnosti úhradu částky, o kterou byla výše úvěru dle tohoto ustanovení ponížena. § 11 V případě vzniku přeplatku vrátí společnost přeplatek klientovi na základe písemné žádosti. Společnost je oprávněná účtovat klientovi v takovém případě poplatek za vrácení přeplatku, přičemž aktuální výška tohoto poplatku bude oznámená na webových stránkách společnosti a klient s tímto oznámením takto souhlasí. Hlava 6. Podmínky zajištění úvěrové pohledávky § 1 Klient a společnost se dohodli tak, že pokud se klient dostane do prodlení se splácením úvěru, je společnost oprávněna požadovat, aby klientovi prováděl plátce jeho mzdy (dále jen zaměstnavatel) měsíční srážku ze mzdy ve výši dvojnásobku pravidelné měsíční splátky, stanovené v ÚS, maximálně však ve výši, kterou připouštějí platné právní předpisy, a to až do uhrazení dlužných splátek úvěru. Současně se klient se společností dohodli, že pokud klient po uhrazení dlužných splátek úvěru formou srážek ze mzdy nebude řádně a včas plnit své závazky vůči společnosti, mění se splátkový kalendář úvěru, a to tak, že od okamžiku, kdy neplní své závazky vůči společnosti řádně a včas, se klient zavazuje úvěr splácet ve splátkách ve výši každé splátky rovnající se dvojnásobku pravidelné měsíční splátky, a to nadále v termínech splatnosti dohodnutých v ÚS s tím, že počet zbývajících splátek úvěru se tím sníží na polovinu. Klient podpisem ÚS dává zaměstnavateli příkaz k pravidelné úhradě těchto nových splátek úvěru ponížením jeho pohledávek na měsíční výplatu mzdy a k jejich poukázání na účet společnosti a současně společnost opravňuje k jejich přijetí s tím, že zaměstnavatel je povinen tyto splátky pravidelně hradit a společnost oprávněna přijímat nejenom do úplného vrácení celého poskytnutého úvěru včetně úroků, ale i úroků z prodlení, smluvních pokut, náhrad škod, poplatků za poskytované služby a ostatních závazků klienta z ÚS. Tato dohoda se vztahuje i na budoucí plátce mzdy klienta, jakož i na jiné příjmy klienta, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou. Hlava 7. Skončení úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru § 1 ÚS o poskytnutí úvěru je uzavřena na dobu trvání závazků z ní plynoucích. ÚS o poskytnutí úvěru není klient oprávněný vypovědět. § 2 Klient je oprávněn splatit předčasnou splátkou (dále jen „mimořádná splátka“) celý úvěr před lhůtou splatnosti, přičemž tento úmysl je povinen písemně sdělit společnosti nejméně 30 dní před zamýšleným termínem předčasného splacení. Na základě tohoto sdělení mu společnost písemně zašle stav nesplacených závazků, které tvoří mimořádnou splátku. V takovém případě hradí klient úrok z poskytnutého úvěru pouze do data jeho zaplacení. Současně je společnost oprávněna vyúčtovat klientovi a klient je na základě tohoto vyúčtování povinen společnosti uhradit poplatek za předčasné splacení úvěru ve výšce 5 % z pravidelné měsíční splátky vynásobené počtem zůstávajících nezaplacených splátek, jejichž splatnost byla sjednána na dobu po datu předčasného splacení. Pokud nastane předčasné splacení úvěru s odkladem první splátky před termínem této první splátky, k počtu nezaplacených splátek v předešlé větě se připočítá počet celých kalendářních měsíců do zaplacení první splátky. Společnost je oprávněna poplatek za předčasné splacení úvěru snížit s tím, že aktuální výše poplatku bude oznámena na webových stránkách společnosti a klient s tímto oznámením takto souhlasí. § 3 Klient je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že: a) klient se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, b) klient uvedl v návrhu nepravdivé údaje, c) klient porušil některou z dalších povinností vyplývajících z ÚS, z těchto ÚP a nebo z dokumentů, jejichž předmětem je zajištění pohledávek vyplývajících z ÚS, d) bylo zahájeno exekuční, insolvenční nebo jiné řízení na majetek klienta. V těchto případech je společnost rovněž oprávněna od ÚS odstoupit, pozastavit čerpání již poskytnutého úvěru nebo sjednaný úvěr neposkytnout. O doručování písemnosti, v níž společnost žádá o splacení úvěru dle § 3 hlavy 7, se použije obdobně ustanovení § 8 hlavy 16 těchto ÚP. § 4 Splatnost celého úvěru nastává automaticky, pokud došlo ke zrušení smlouvy uzavřené mezi klientem a prodejcem na koupi či poskytnutí Produktu, jehož cena byla hrazena prostřednictvím úvěru dle ÚS, nebo pokud tato smlouva zanikla či nevznikla a to ke dni doručení oznámení o této skutečnosti společnosti. V těchto případech je společnost rovněž oprávněna od ÚS odstoupit, pozastavit

89

čerpání již poskytnutého úvěru nebo sjednaný úvěr neposkytnout. Společnost je oprávněna v těchto případech úvěr po zesplatnění neúročit. § 5 Předčasná splatnost úvěru z důvodů výše uvedených nemá vliv na trvání ÚS, ÚS nadále trvá a to do okamžiku jejího zániku způsobem stanoveným v ÚS, v ÚP nebo v právních předpisech. § 6 V případě vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a), b), c) § 3 této hlavy, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Společnost je oprávněna v těchto případech úvěr po zesplatnění neúročit. § 7 Klient je oprávněn od ÚS odstoupit před tím, než společnost provede úhradu úvěru dle pokynu klienta na účet prodejce, pouze pokud klient odstoupil od smlouvy uzavřené s prodejcem na koupi či poskytnutí Produktu, jehož cena či její část měly být hrazeny prostřednictvím úvěru poskytnutého společností, nebo v případě, kdy tato smlouva byla zrušena, zanikla nebo nevznikla. Hlava 8. Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru I. § 1 Smluvní strany, klient a společnost, se vedle ÚS dohodly na uzavření smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, tedy Smlouvy o RÚ I. Na základě takto uzavřené Smlouvy o RÚ I. vzniká klientovi právo na poskytnutí revolvingového úvěru (dále jen „RÚ I.“) a společnosti povinnost RÚ I. za sjednaných podmínek poskytnout klientovi. Klient je oprávněn čerpat RÚ I. opakovaně prostřednictvím Úvěrové karty (dále jen „ÚK“) za podmínek stanovených v těchto ÚP, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce RÚ I. Společnost a klient si sjednali úvěrový rámec RÚ I. ve výši 15.000,– Kč. Klient se uzavřením této Smlouvy o RÚ I. zavazuje poskytnutý RÚ I. společnosti vrátit a zaplatit jí za poskytnutí RÚ I. úroky. § 2 Klient se společností se dohodli na tom, že ÚK, specifikovanou v hlavě 10. a 11. těchto ÚP, spolu s výzvou k její aktivaci a Příručku pro držitele (dále jen „metodická příručka“) je společnost oprávněna klientovi zaslat, bude-li tento plnit řádně své povinnosti, vyplývající z ÚS, ÚP a platných právních předpisů.§ 3 Smlouva o RÚ I. se stává platnou podpisem ÚS a účinnou okamžikem prvního čerpání finančních prostředků prostřednictvím ÚK, a to po její řádné a včasné aktivaci. ÚK je řádně a včas aktivována, pokud je aktivována v souladu s obsahem ustanovení těchto ÚP a obsahem metodické příručky. Včasnou aktivací ÚK se rozumí její aktivace ve lhůtě do uplynutí 3 kalendářních měsíců ode dne odeslání výzvy k aktivaci ÚK spolu s ÚK a metodickou příručkou s tím, že tato lhůta počíná běžet prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém byly uvedené dokumenty klientovi odeslány. Pokud není ÚK řádně a včas aktivována ve stanovené lhůtě 3 kalendářních měsíců, je uplynutím této lhůty společnost oprávněna provést blokaci ÚK. § 4 Smluvní strany se dále dohodly, že již při aktivaci ÚK dle § 3 této hlavy ÚP je klient oprávněn rozhodnout o zvýšení úvěrového rámce RÚ I.Smluvní strany se tedy dohodly na zvýšení úvěrového rámce RÚ I., a to ze stávající výše 15.000,– Kč na částku stanovenou klientem v telefonickém hovoru se společností, ve kterém dochází k aktivaci ÚK. Klient je oprávněn stanovit novou výši úvěrového rámce RÚ I. v rozmezí od 15.000,– Kč do tzv. maximální částky. Maximální částku oznámí klientovi společnost. Telefonický hovor klienta, v němž bude určena nová výše úvěrového rámce RÚ I. na základě tohoto ustanovení ÚP, je odkládací podmínkou dohody smluvních stran o zvýšení úvěrového rámce RÚ I. § 5 Společnost klientovi ke dni účinnosti Smlouvy o RÚ I. zřídí úvěrový účet pro čerpání RÚ I., a to do výše sjednaného úvěrového rámce. Úvěrovým účtem se rozumí účet, na němž společnost eviduje své pohledávky vůči klientovi z poskytnutého RÚ I. a tomu odpovídající závazky klienta. Úvěrovým rámcem se rozumí maximální objem RÚ I., který je za podmínek stanovených ve Smlouvě o RÚ I., ÚP a metodické příručce klient oprávněn čerpat. § 6 RÚ I. je klientovi poskytován k uspokojování jeho průběžných finančních potřeb. Klient je oprávněn čerpat po odsouhlasení ze strany společnosti poskytnutý RÚ I. prostřednictvím ÚK do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce RÚ I., nestanoví-li ÚS jinak. ÚK má funkci identifikační a platební (viz hl. 11 těchto ÚP). Platební funkce umožňuje provést čerpání elektronickou cestou prostřednictvím sítě Master Card. Identifikační funkce umožňuje provést čerpání prostřednictvím sítě prodejců společnosti za účelem koupě zboží či poskytnutí služby. § 7 Účinností Smlouvy o RÚ I. se pro klienta a společnost stanou nově závaznými ustanovení hl. 1. § 4, hl. 9, 10 a 11 ÚP a metodické příručky.Zajištění poskytnutá klientem k zajištění splnění jeho závazků vůči společnosti vzniklých na základě ÚS jsou v plném rozsahu platná i pro zajištění závazků vzniklých na základě Smlouvy o RÚ I. § 8 Smlouva o RÚ I. je uzavřena na dobu neurčitou. Smlouvu o RÚ I. je klient oprávněn písemně vypovědět, jen pokud nemá vůči společnosti žádné závazky z RÚ I. V takovém případě je výpovědní lhůta 30 dní a počíná běžet dnem doručení výpovědi společnosti. Společnost může Smlouvu o RÚ vypovědět kdykoli, přičemž platí výpovědní lhůta uvedená v předchozí větě. Pokud klient nečerpal RÚ I. ani v jednom případě za dobu platnosti ÚK, končí Smlouva o RÚ I. automaticky dnem ukončení platnosti ÚK. § 9 Závazky klienta související s poskytnutím úvěru, zejména k vrácení úvěru, zaplacení úroků a úroků z prodlení, smluvních pokut a náhrad škod vůči společnosti stejně jako jiné závazky vzniklé v důsledku uzavření ÚS zůstávají uzavřením Smlouvy o RÚ I. nedotčeny obdobně jako závazky klienta vzniklé ze Smlouvy o RÚ II. § 10 Ustanovení hlavy 1., § 1 a § 3, hlavy 2., § 1 a § 2, hlavy 5. § 2 až § 5 a § 7 až § 10, hlavy 6., hlavy 7. § 3 až § 6, a hlavy 14, 15 a 16 těchto ÚP jsou závazná i pro obsah ustanovení Smlouvy o RÚ I. s tím, že pro účel Smlouvy o RÚ I. se Produktem rozumí zboží, služba, finanční částka, ÚS se rozumí Smlouva o RÚ I., splátkou se rozumí pro účely obsahu Smlouvy o RÚ I. splátky RÚ I. a úvěrem se rozumí RÚ I. § 11 Ustanovení Hlavy 14 ÚP s výjimkou § 8 jsou závazná i pro obsah ustanovení Smlouvy o RÚ I. s tím, že pro účel Smlouvy o RÚ I. se ÚS rozumí Smlouva o RÚ I., splátkou se rozumí pro účely obsahu Smlouvy o RÚ I. splátka RÚ I., úvěrem se rozumí RÚ I. a pojištěním se rozumí pojištění smlouvy o RÚ I. Klient je oprávněn při aktivaci ÚK zvolit pojištění RÚI. v rozsahu uvedeném v ÚS nebo možnost bez pojištění s tím, že aktivací ÚK klient potvrzuje pravdivost příslušných prohlášení uvedených v ÚS a v Hlavě 14. Hlava 9. Čerpání a splácení revolvingového úvěru § 1 Společnost si vyhrazuje právo zamítnout bez uvedení důvodu čerpání RÚ I. z úvěrového účtu klienta. Nebylo-li z úvěrového účtu klienta čerpáno po dobu delší než 1 rok má společnost právo požadovat před rozhodnutím o dalším čerpání RÚ I. z úvěrového účtu po klientovi sdělení a doložení aktuálních údajů v rozsahu stanoveném společností. § 2 Zajištění závazků dle hl. 6 se vztahuje i na zajištění závazků z RÚ I. § 3 Maximální částka, kterou je klient oprávněn jako RÚ I. čerpat, je dána nevyčerpaným zůstatkem úvěrového rámce RÚ I. Společnost neodpovídá za překročení úvěrového rámce RÚ I. klientem. Čerpání nad rámec úvěrového rámce RÚ I. je neoprávněné čerpání RÚ I. dle obsahu Smlouvy o RÚ I. a klient je povinen RÚ čerpaný nad úvěrový rámec RÚ I. na požádání spolu s úroky vrátit společnosti, pokud nejde o přečerpání úvěrového rámce RÚ I. z důvodu jeho navyšování dle § 13 této Hlavy. K vyčerpání vyšší částky, než je nevyčerpaný zůstatek úvěrového rámce RÚ I., je tedy klient oprávněn pouze v případě zvyšování úvěrového rámce RÚ I. dle § 13 této Hlavy poté, kdy obdržel dopis, ve kterém mu společnost oznamuje novou výši úvěrového rámce RÚ I. § 4 Společnost je oprávněna stanovit klientovi v rámci úvěrového rámce RÚ I. limity pro hotovostní a bezhotovostní čerpání úvěru, a to podle podmínek společnosti s tím, že při určování limitů bude zohledněna platební morálka klienta a plnění jeho ostatních povinností. Stanovené limity pro hotovostní a bezhotovostní čerpání je společnost oprávněna jednostranně měnit. O aktuální výši limitu pro hotovostní čerpání bude klient pravidelně informován na výpise a klient ji může zjistit také na zákaznické lince společnosti s tím, že v případě rozporu sdělených údajů má přednost limitu sdělená klientovi na zákaznické lince společnosti. § 5 Klient je povinen řádně a včas splácet poskytnutý RÚ I., a to v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí RÚ I. Výše pravidelné měsíční splátky RÚ I. byla mezi klientem a společností sjednána ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce RÚ I., platného ke dni splatnosti dané splátky. V případě, že celková nesplacená dlužná částka bude k poslednímu dni účetního období (účetním obdobím se rozumí jeden kalendářní měsíc) nižší nebo rovna 50,– Kč, není klient povinen hradit pravidelnou měsíční splátku RÚ I. a společnost je oprávněna úroky z této částky nepožadovat. V jednotlivých splátkách RÚ I. jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ I. a pravidelné poplatky např. poplatek za výpis a příp. nepravidelné poplatky jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty (dále jen „splátka RÚ I.“). Výše poslední splátky RÚ I. sloužící k vrácení RÚ I. a zaplacení úroku, případně úhradě poplatků, může být odlišná od výše pravidelné splátky RÚ I. V případě dalšího čerpání RÚ I. ze strany klienta se zvyšuje výše úroku obsažená ve splátce RÚ I. Výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce se automaticky zvyšuje v závislosti na splácení RÚ I. klientem o vrácenou část RÚ I. Splátky RÚ I. je klient povinen hradit do okamžiku úplného uhrazení čerpaného RÚ I. včetně úroků a poplatků. Tímto nezaniká právo klienta na uskutečnění dalšího čerpání. Klientův závazek k hrazení úroků z poskytovaného RÚ I. vůči společnosti vzniká okamžikem, kdy se transakce projeví na úvěrovém účtu klienta. § 6 Klient je povinen jednotlivé splátky RÚ I. poukazovat na bankovní účet společnosti, specifikovaný ve výzvě k aktivaci ÚK. Klient je povinen jako variabilní symbol uvádět symbol, který mu byl sdělen ve výzvě k aktivaci.

90

§ 7 Klient je povinen hradit společnosti poplatky za poskytované služby (dále jen poplatky), jejichž výše je dána Sazebníkem platným v době vzniku poplatkové povinnosti, který tvoří nedílnou součást této ÚS a který je obsažen v metodické příručce. Poplatky a odměny uvedené v tomto Sazebníku je společnost oprávněna v rámci akce snížit. Společnost je dále oprávněna stanovit klientovi podmínky, při jejichž splnění vzniká společnosti závazek poskytnout klientovi finanční částku – bonus, jehož výši oznámí klientovi spolu s těmito podmínkami. V takovém případě společnost připíše bonus k dobru na úvěrový účet klienta a je oprávněna v odpovídající výši provést zápočet bonusu s dluhem klienta, resp. Je oprávněna použít bonus na snížení celkového dluhu klienta. § 8 V případě nenulového zůstatku na úvěrovém účtu klienta zasílá společnost klientovi jednou měsíčně výpis z tohoto úvěrového účtu. § 9 Jednotlivé platby dle ustanovení § 4 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb. jsou stanoveny, případně určeny způsobem výpočtu, v Sazebníku. Klient a společnost se dohodli, že společnost je oprávněna jednostranně měnit Sazebník s tím, že změnu je povinna klientovi oznámit alespoň 30 dní předem. Souhlas se změnou Sazebníku klient vyjádří uskutečněním transakce (zejm. úhradou pravidelné měsíční splátky RÚ I., čerpáním RÚ I. apod.) v době po účinnosti změny. V případě nesouhlasu se změnou Sazebníku je klient oprávněn Smlouvu o RÚ I. okamžitě vypovědět. Dnem doručení výpovědi společnosti se stává splatnou nesplacená část úvěru spolu s úrokem vypočteným ke dni doručení výpovědi společnosti. § 10 Klient je oprávněn splatit předčasně (dále jen „mimořádná splátka RÚ I.“) celou nebo část úvěrové jistiny před lhůtou splatnosti. V případě mimořádné splátky RÚ I. platí klient nadále úrok pouze z dosud nesplacené části úvěru, pokud není v ÚS uvedeno jinak. § 11 Klient je povinen platit úrok z poskytnutého RÚ I. ve výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné v okamžiku splátky RÚ I., v níž je obsažena platba úroku. Měsíční úroková sazba je uvedena v aktuálním Sazebníku. Klient je povinen splácet úrok z poskytnutého RÚ I. do okamžiku úplného vrácení všech čerpání RÚ I. § 12 Počet splátek RÚ I., ve kterých bude poskytnutý RÚ I. splacen, lze stanovit z následujícího vztahu: n – počet splátek RÚI. i – měsíční úroková sazba (p.m.) stanovená dle § 11 této hlavy těchto ÚP D – aktuální výše úvěru v okamžiku výpočtu p – součet pravidelných měsíčních poplatků (jako např. poplatek za vedení účtu, příp. za výpis) a – výše měsíční splátky uvedené v § 5 této hlavy ÚP ln – přirozený logaritmus Výsledek se zaokrouhluje na celé číslo směrem nahoru. Praktický postup výpočtu ilustruje následující příklad (z příkladu jsou vyjmuty nepravidelné platby související s úvěrem jako např. poplatek za výběr z bankomatu): Základní úroková sazba je 2,22 % p.m…………………………………………… i = 0,0222 Aktuální výše úvěru v okamžiku výpočtu je 10 000,- Kč…………………………… D = 10 000 Poplatek za výpis je 35,- Kč………………………………………………… p = 35 Úvěrový rámec 20 000,- Kč, výše splátky jsou 4 % z úvěrového rámce………………..... a = 800 § 13 Klient má zájem na tom, aby mu v průběhu trvání RÚ I. mohla být změněna výše stávajícího úvěrového rámce RÚ I. V návaznosti na tuto skutečnost se tedy smluvní strany dohodly na změně sjednaného úvěrového rámce RÚ I., a to ze stávající výše na výši novou. Tato nová výše úvěrového rámce RÚ I. bude dle dohody smluvních stran stanovena společností s tím, že klient výslovně určuje společnosti horní limit pro stanovení takovéto změny a to tak, že úvěrový rámec RÚ I. může být navýšen maximálně na částku 200.000,– Kč. Společnost je povinna při určení nové výše úvěrového rámce RÚ I. zohlednit platební morálku klienta a plnění jeho ostatních povinností z ÚS i ze smlouvy o RÚ I., zejména včasné hrazení splátek a splátek RÚ I. ze strany klienta. Společnost je oprávněna novou výši úvěrového rámce RÚ I. stanovit nejpozději do data ukončení platnosti RÚ I. Společnost je povinna novou výši úvěrového rámce RÚ I. klientovi oznámit dopisem. Následky dohody smluvních stran o změně úvěrového rámce RÚ I. pak nastanou až po splnění odkládací podmínky, kterou je skutečné překročení původní výše úvěrového rámce RÚ I. způsobené faktickým čerpáním klienta, a to v takovém případě, kdy klient po obdržení dopisu společnosti o nové výši úvěrového rámce RÚ I. vyčerpá částku, která je vyšší než nevyčerpaný zůstatek sjednaného úvěrového rámce RÚ I. (tzv. aktuální disponibilní zůstatek) v okamžiku čerpání. Překročení původní výše úvěrového rámce RÚ I. způsobené na základě jiné skutečnosti nemá za následek splnění odkládací podmínky. Pouze klient je tedy oprávněn svým úkonem rozhodnout o tom, zda následky změny úvěrového rámce RÚ I. nastanou či nikoli. Pro případ, že klient bude mít zájem o zvýšení úvěrového rámce RÚ I. na jinou výši než uvedenou v dopise, kterým společnost klientovi oznamuje novou výši úvěrového rámce RÚ I., se klient a společnost dohodli, že klient je oprávněn se před splněním odkládací podmínky dohodnout se společností na jiné výši úvěrového rámce RÚ I., a to také telefonicky či elektronickými prostředky. Smluvní strany se dohodly, že společnost je oprávněna novou výši úvěrového rámce RÚ I. klientovi oznámit také elektronickými prostředky. Smluvní strany se dohodly, že klient je oprávněn kdykoli do okamžiku naplnění odkládací podmínky písemně dopisem společnosti sdělit, že již nemá zájem o změnu úvěrového rámce RÚ I. V den obdržení takovéhoto dopisu klienta společností se dohoda o změně úvěrového rámce RÚ I. rozvazuje. § 14 Snížení úvěrového rámce. Smluvní strany se dohodly, že společnost je oprávněná zvláště z důvodů snížení úvěrových rizik snížit výšku úvěrového rámce RÚ I., a to na částku, která nebude nižší než celková vyčerpaná částka RÚ I. v okamžiku snížení. Oznámení o snížení zašle společnost klientovi písemně. Souhlas se snížením úvěrového rámce RÚ I. klienta vyjádří uskutečněním transakce (zejm. úhradou pravidelné měsíční splátky RÚ I., čerpáním RÚ I. apod.) v době po účinnosti změny. V případě nesouhlasu se snížením úvěrového rámce RÚ I. je klient oprávněný Smlouvu o RÚ I. okamžitě vypovědět. Dnem doručení výpovědi společnosti se stává splatnou nesplacená část úvěru spolu s úrokem vypočítaným ke dni doručení výpovědi společnosti. § 15 Smluvní strany se dohodly, že od okamžiku změny úvěrového rámce RÚ I. dle § 13 a 14 této hlavy se současně mění, a to v souladu s obsahem ustanovení § 5 této hlavy ÚP, výše splátky RÚ I., a to ze stávající výše na částku ve výši 4 % z nové výše úvěrového rámce RÚ I. Klient se zavazuje novou výši splátky RÚ I. hradit ode dne splatnosti splátky RÚ I., a to v měsíci následujícím po měsíci, v němž došlo ke změně úvěrového rámce RÚ I., tj. ke splnění odkládací podmínky dle § 13 této hlavy nebo bly snížen úvěrový rámec dle § 14 této hlavy. Na tuto skutečnost bude klient společností upozorněn v dopise dle § 13 a 14 této hlavy, kde bude současně nová výše splátky RÚ I. pro případ změny úvěrového rámce RÚ I. stanovena. Hlava 10. Úvěrová karta § 1 Na základě rozhodnutí společnosti bude klientovi zaslána ÚK. Vydání a používání ÚK se řídí těmito ÚP. § 2 K jednomu úvěrovému účtu může být vydáno více ÚK, a to subjektům, u nichž klient udělí souhlas k jejich vydání (dále jen „držitelé ÚK“). Ustanovení těchto ÚP upravující práva a povinnosti klienta v souvislosti s vydáním a používáním ÚK se přiměřeně použijí i pro další ÚK vydané držitelům ÚK, přičemž povinnosti klienta se považují i za povinnosti držitele ÚK. § 3 Společnost je oprávněna provést blokaci ÚK nebo jinak omezit právo používání ÚK (např. nepovolit provedení transakce – čerpání úvěru), a to i bez souhlasu klienta, pokud klient porušuje své povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu se společností nebo z právních předpisů, pokud hrozí společnosti v důsledku používání ÚK vznik škody, pokud jsou pochybnosti o solventnosti či serióznosti klienta nebo pokud nastaly jiné závažné důvody, např. provozní, vyplývající z omezení či ukončení smluvního vztahu společnosti s bankou realizující zúčtování transakcí provedených využitím platební funkce ÚK (dále jen „banka“) apod. Transakcemi se rozumí všechna použití ÚK uvedená v těchto ÚP. § 4 Společnost neodpovídá za škody, kterým nelze blokací ÚK zabránit. § 5 Společnost je oprávněna na základě vlastního uvážení zrušit právo klienta používat ÚK, a to zejména v případech, kdy je společnost oprávněna provést blokaci ÚK. Pokud zaniklo právo klienta používat ÚK, je společnost oprávněna, na náklady klienta, provést potřebná opatření k zamezení používání ÚK. § 6 Právo klienta a držitele ÚK používat ÚK zaniká: a) skončením posledního dne měsíce/roku platnosti ÚK, b) vrácením ÚK společnosti, c) zánikem Smlouvy o RÚ I., d) navozením předčasné splatnosti RÚ I., e) sdělením rozhodnutí společnosti klientovi, že bylo zrušeno právo používat ÚK. Hlava 11. Používání úvěrové karty § 1 ÚK umožní klientovi standardní používání v rozsahu systému Maestro. Klient je oprávněn ÚK použít v tuzemsku i v zahraničí k bezhotovostní úhradě nákupu zboží a služeb v organizacích obchodů a služeb (dále jen obchodníci) označených logem Maestro a k výběru hotovosti z peněžních automatů (bankomatů) nebo u přepážek bank a směnáren (služba Cash Advance) označených symbolem Maestro. Oprávněnost použití ÚK při provádění transakcí prokazuje klient zadáním PIN na bankomatech, případně elektronických platebních terminálech nebo podpisem na prodejním dokladu (účtence), který musí být vystaven při každém nákupu u obchodníka, nebo

91

jiným obvyklým způsobem. Obchodník je oprávněn provést kontrolu ÚK a vyžádat si prostřednictvím platebního terminálu povolení (autorizaci) k provedení transakce a uskutečnit ji pouze v případě, že obdrží souhlas společnosti nebo jí pověřené organizace (zejména banky). V případě, že ÚK není předkládána držitelem ÚK, je obchodník oprávněn ji zadržet. V síti smluvních prodejců společnosti označených logem Home Credit je klient oprávněn využívat identifikační funkci ÚK, v takovém případě slouží ÚK jako identifikační průkaz pro čerpání RÚ I. Klient je oprávněn provádět transakce spočívající ve výběru z bankomatů a na přepážkách peněžních ústavů pouze do výše limitu pro hotovostní čerpání a pouze do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce RÚ I. Společnost si vyhrazuje právo stanovit a jednostranně měnit výši maximálních limitů stanovených pro provádění transakcí v rámci stanoveného období, a to bez udání důvodu. O provedených změnách vyrozumí společnost vhodným způsobem klienta. Uzavřením Smlouvy o RÚ I. dává klient souhlas s prováděním zúčtování veškerých transakcí na vrub svého úvěrového účtu. ÚK je vlastnictvím banky, je nepřenosná a klient je povinen ji na požádání vrátit. § 2 Transakce provedené ÚK v síti Master Card jsou autorizovány v systému banky, popř. v záložním systému. Autorizované prostředky jsou blokovány a snižují nevyčerpaný zůstatek úvěrového rámce. Transakce provedené při využívání identifikační funkce ÚK jsou autorizovány v systému společnosti. V případě, že nevyčerpaný zůstatek úvěrového rámce je nižší než autorizovaná částka, autorizace nebude povolena a v takovém případě není možno prostřednictvím ÚK hradit služby, zboží či vybírat finanční hotovost. Zúčtování transakcí provedených ÚK v síti Master Card je prováděno v systému banky, a to na základě souborů přijatých ze sítě Master Card. Při zúčtování jednotlivých transakcí je zrušena blokace vázaná k této transakci a zúčtována tak, že aktualizuje nevyčerpaný zůstatek úvěrového rámce RÚ I. V případě, že do 1 měsíce po úspěšné autorizaci neobdrží banka zúčtovací transakci ze sítě Master Card, je příslušná blokace zrušena. Veškeré informace o nevyčerpaném zůstatku úvěrového rámce RÚ I. jsou udržovány v CZK, v CZK jsou též transakce zúčtovány. Transakční poplatky, vztažené k jednotlivým transakcím, jsou účtovány na vrub úvěrového účtu klienta. Transakce, provedené v zahraničí, jsou blokovány ve výši CZK ekvivalentu, který je přepočten z měny transakce dle aktuálního kurzu deviza prodej banky (pokud měna transakce je měnou, pro kterou banka stanovuje kurzovní lístek), nebo v případě, že pro měnu transakce není stanoven kurzovní lístek banky, je použit pro blokaci CZK ekvivalent vypočtený při autorizaci v síti MasterCard. Zúčtování transakcí provedených v cizí měně je prováděno v CZK. CZK ekvivalent při zúčtování těchto transakcí je spočten stejným algoritmem jako při blokacích, použit je kurzovní lístek banky platný v den zúčtování. Veškeré transakce jsou zúčtovány i v systému společnosti, která záznamy o transakcích uchovává po dostatečnou dobu. § 3 Při využití identifi kační funkce ÚK je klient povinen předložit prodejci svůj platný občanský průkaz a sdělit mu údaje vyžadované pro provedení autorizace čerpání RÚ I. Klient je povinen zkontrolovat a podepsat doklad o provedené transakci, který mu předloží prodejce. Podpis klienta na dokladu o transakci musí odpovídat jeho podpisu na ÚK. Podpisem dokladu o transakci potvrzuje klient správnost dokladu o transakci. Při využití platební funkce ÚK se ustanovení tohoto paragrafu použije přiměřeně. § 4 ÚK je chráněna ochrannými prvky, jedním z nich je osobní identifikační kód PIN. ÚK a PIN budou klientovi zaslány poštou na jeho adresu uvedenou ve Smlouvě o RÚ I. Okamžikem předání zásilky obsahující ÚK nebo zásilky obsahující PIN, přechází nebezpečí škody na obsahu těchto zásilek na jejich adresáta. Pokud bude klientovi doručena zásilka obsahující ÚK či PIN v poškozeném stavu, je klient ihned povinen nahlásit tuto skutečnost společnosti a požádat o vydání nové ÚK a zaslání nového PIN. Klient je povinen po převzetí ÚK zkontrolovat, zda údaje uvedené na ÚK jsou správné, a případné závady ihned oznámit společnosti. Společnost neodpovídá za škodu, která případně vznikne v důsledku porušení této povinnosti klienta. § 5 ÚK je nutné před jejím použitím aktivovat. Aktivaci ÚK provádí klient telefonicky u společnosti na telefonním čísle, které mu bylo zasláno společně s ÚK. ÚK je na zadní straně opatřena podpisovým proužkem, do něhož je klient povinen se podepsat. Bez tohoto řádného podpisu klienta nelze ÚK použít. Dojde-li k použití ÚK, která nebyla řádně podepsána klientem, odpovídá klient společnosti za všechny neoprávněné transakce, vzniklé z důvodu nepodepsání ÚK. Technika vydávání a výměny ÚK se řídí smluvní úpravou mezi společností a bankou a platnými právními předpisy a standardy banky. ÚK je platná do posledního dne měsíce/roku uvedeného na ÚK. Po ukončení platnosti ÚK není klient oprávněn ÚK používat. Informační služby ve vztahu ke Smlouvě o RÚ I., ÚK a souvisejícím skutečnostech jsou k dispozici telefonicky u společnosti. § 6 Klient je povinen používat a ukládat ÚK tak, aby nemohlo dojít k jejímu poškození, ztrátě, krádeži či zneužití neoprávněnými osobami. Je povinen ji chránit před mechanickým poškozením, nadměrnou teplotou, mrazem, působením magnetického pole (zejména blízkost reproduktorů, mobilního telefonu, transformátorů a jiných zařízení vyzařujících magnetické pole) a dalšími nepříznivými vlivy. Klient je povinen udržovat v tajnosti PIN a učinit veškerá potřebná opatření k zamezení jeho vyzrazení. Klient nese odpovědnost za všechny transakce provedené ÚK, včetně jejího neoprávněného užití a užití neoprávněnými osobami. Jakékoliv poškození ÚK je klient povinen ihned nahlásit společnosti, vrátit bez zbytečného odkladu ÚK společnosti a požádat o vydání nové ÚK. Společnost není povinna vydat novou ÚK, pokud není klientem poškozená ÚK společnosti vrácena. § 7 Klient je povinen ihned telefonicky ohlásit společnosti skutečnost, že došlo k poškození, ztrátě, krádeži či zneužití ÚK neoprávněnými osobami a požádat o blokaci ÚK. Blokací ÚK se rozumí omezení práva používat ÚK, v případě blokace nemůže klient uskutečňovat transakce podléhající autorizaci. Klient potvrzuje, že byl seznámen s telefonickým spojením na společnost, které je uvedeno na ÚK a v metodické příručce. Termín provedení blokace ÚK vyplývá ze smluvního vztahu společnosti s bankou, tento termín sdělí zaměstnanec společnosti klientovi při žádosti o provedení blokace ÚK. Banka je rovněž oprávněna provést blokaci ÚK nebo jinak omezit právo používání ÚK vč. snížení úvěrových limitů a to na pokyn společnosti nebo pokud k tomu shledá závažné důvody. Rozlišuje se blokace se zadržením ÚK a blokace bez zadržení ÚK. Zadržení ÚK je klient povinen ihned nahlásit společnosti. Pominou-li důvody blokace, je blokace zrušena buď na základě písemné žádosti klienta nebo z rozhodnutí společnosti. § 8 Pokud to klient písemně neodmítne do 2 měsíců před skončením platnosti ÚK, společnost mu může automaticky vydat a doručit obnovenou ÚK. Klient je povinen telefonicky potvrdit převzetí obnovené ÚK společnosti. Pokud tak neučiní, může být obnovená ÚK zablokována a k jejímu odblokování dojde až po potvrzení jejího převzetí klientem. Společnost není povinna obnovenou ÚK klientovi vydat, a to bez uvedení důvodu. Pro obnovené ÚK platí úprava práv a povinností vztahujících se k ÚK obsažená ve Smlouvě o RÚ I., ÚP a metodické příručce. § 9 Na základě písemné žádosti klienta zajistí společnost znovu vygenerování PIN v případě jeho zapomenutí ze strany klienta. Nový PIN bude klientovi zaslán poštou. Do doby sdělení nového PIN je klient oprávněn používat ÚK pouze v případech, kdy se PIN nezadává. § 10 Pokud společnost rozhodla o zrušení práva používat ÚK z toho důvodu, že zanikla smlouva mezi společností a bankou nebo nastaly skutečnosti upravené smluvně mezi společností a bankou, v jejichž důsledku banka není povinna vydávat ÚK, může společnost vydat klientovi náhradní ÚK, která bude mít buď pouze funkci identifi kační nebo současně funkci identifi kační i platební. § 11 Klient bere na vědomí, že v případě opakovaného chybného zadání PIN může dojít k automatickému zablokování výběrů hotovosti z bankomatů a plateb na terminálech se zadáním PIN, a to až do doby, než dojde k vynulování chybně zadaných PIN. Toto vynulování se provede buď na základě správného zadání PIN, přičemž však lze provést pouze dvě po sobě následující chybná zadání (třetí zadání musí být správné) nebo na základě tzv. překlenutí týdenní periody, kdy dojde automaticky k vynulování chybných zadání po překlopení periody (z neděle na pondělí). Klient je povinen uhradit společnosti veškeré výdaje, které jí vzniknou v důsledku chybného zadání PIN. § 12 Klient je povinen na požádání uhradit společnosti veškeré náklady a škody, které vznikly společnosti v důsledku nedodržení Smlouvy o RÚ I., těchto ÚP, metodické příručky a právních předpisů ze strany klienta nebo jiných osob, které použily ÚK. § 13 Klient odpovídá za plnění povinností držitele ÚK stanovených v ÚP, metodické příručce a smlouvách uzavřených mezi společností a držiteli ÚK a v právních předpisech a zavazuje se společně a nerozdílně s držitelem ÚK uhradit veškerou škodu, která společnosti vznikne z důvodu porušení těchto povinností držitelem ÚK. § 14 Společnost nenese odpovědnost za neposkytnutí služeb nebo odmítnutí přijetí ÚK u prodejce, u obchodníka, v bance nebo bankomatem, ani za případné škody způsobené okolnostmi mimo kontrolu společnosti, jimiž se rozumí zejména přerušení dodávek el. energie, poruchy bankomatů a terminálů, technické problémy na straně banky a subjektů spolupracujících na vydávání a používání ÚK, apod. Společnost nenese odpovědnost za jakékoliv škody vzniklé v důsledku neoprávněného použití ÚK. § 15 Podmínky pro vydávání a používání ÚK uvedené v těchto ÚP je společnost oprávněna jednostranně měnit a to zejména v závislosti na změnách vyžadovaných bankou nebo v závislosti na změnách podmínek provozování sítě MasterCard nebo v případě, že společnost zahájí spolupráci s jinou karetní asociací. Tyto změny je společnost povinna sdělit klientovi poštou. § 16 Společnost oprávněnost provedených transakcí nezkoumá. Transakce uvedené na výpise může klient reklamovat, pokud má pochybnosti o jejich správnosti, a to ve lhůtě do 60-ti dnů od uskutečnění transakce. Reklamace musí být podána písemně, a to zasláním doporučenou poštou na adresu společnosti nebo osobně předána oproti potvrzení. Klient je povinen přiložit k reklamaci všechny dostupné podklady týkající se reklamované transakce, zejména pak prodejní doklady (účtenky) od obchodníka, kopie účtů, stvrzenky z bankomatů, výpisy z účtu, apod. Každou reklamaci je nutno podat samostatně. Klient bere na vědomí, že banka je povinna sdělit společnosti stanovisko k reklamaci související s používáním ÚK v rámci systému Maestro do 90-ti dnů od přijetí požadavku na vyřízení reklamace s tím, že tato lhůta může být v odůvodněných případech prodloužena bankou až na 265 dnů. V případě, že banka nesdělí své stanovisko k reklamaci ve lhůtě 90-ti dnů, je povinna v této lhůtě poskytnout alespoň informaci o aktuálním stavu vyřizované reklamace. Společnost

92

sdělí klientovi stanovisko banky či informaci o aktuálním stavu vyřizované reklamace ve lhůtě nejpozději do 20-ti pracovních dnů ode dne, kdy společnost stanovisko či informaci banky obdrží. Pokud reklamaci vyřizuje společnost, sdělí klientovi stanovisko k reklamaci ve lhůtě do 60-ti pracovních dnů ode dne, kdy společnost reklamaci obdrží. Za oprávněnou nemůže být uznána reklamace vyplývající z transakce, při níž byl použit PIN nebo byla použita ÚK v případě, kdy se PIN neuvádí, i když klient uvede, že došlo ke zneužití ÚK. Hlava 12. Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru II. § 1 Smluvní strany, společnost s klientem, uzavírají vedle ÚS a Smlouvy o RÚ I. současně Smlouvu o RÚ II. Na základě této smlouvy vzniká klientovi právo na poskytnutí revolvingového úvěru a to RÚ II. Tento RÚ II. je klient oprávněn čerpat opakovaně, a to prostřednictvím Kreditní karty (dále jen „KK“), za podmínek stanovených v těchto ÚP a Příručce pro držitele KK (dále jen „metodická příručka KK“), a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Společnost se tedy zavazuje za podmínek stanovených v těchto ÚP poskytnout ve prospěch klienta peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce RÚ II., a klient se uzavřením této smlouvy o RÚ II. zavazuje takto poskytnutý RÚ II. společnosti vrátit a zaplatit jí za poskytnutí RÚ II. úroky. § 2 Společnost a klient si sjednali úvěrový rámec RÚ II. ve výši 15.000,– Kč. V případě, že k aktivaci KK dle § 3 této Hlavy dojde v době, kdy klient bude mít aktivní ÚK, platí, že společnost a klient sjednali úvěrový rámec RÚ II. ve výši rovnající se aktuální výši úvěrového rámce RÚ I. § 3 Smlouva o RÚ II. se stává platnou podpisem ÚS a účinnou okamžikem prvního čerpání fi nančních prostředků prostřednictvím KK, a to po její řádné a včasné aktivaci. Pro řádnou a včasnou aktivaci KK platí přiměřeně ust. § 3 hlavy 8 o aktivaci ÚK. Klient se společností se dohodli na tom, že KK spolu s výzvou k její aktivaci a metodickou příručku KK je společnost oprávněna klientovi zaslat, bude-li tento plnit řádně své povinnosti vyplývající z ÚS, ÚP a platných právních předpisů. KK umožní klientovi standardní používání v rozsahu systému MasterCard. Klient je oprávněn KK použít v tuzemsku i v zahraničí k bezhotovostní úhradě nákupu zboží a služeb v organizacích obchodů a služeb označených logem MasterCard a k výběru hotovosti z peněžních automatů nebo u přepážek bank a směnáren označených symbolem MasterCard. § 4 Klient je povinen řádně a včas splácet poskytnutý RÚ II. a to v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí RÚ II. V případě, že k aktivaci KK dojde v době, kdy klient bude mít aktivní ÚK a nebude mít uhrazené všechny závazky z RÚ I., platí, že první splátka RÚ II. je splatná k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k aktivaci KK. Výše pravidelné měsíční splátky RÚ II. je stanovena jako procentuelní část nesplacené dlužné částky (tj. výše vyčerpaného nesplaceného RÚ II. spolu s dlužnými poplatky a dlužnými úroky) k poslednímu dni účetního období, přičemž za účetní období se považuje jeden kalendářní měsíc. Pro určení konkrétní výše měsíční splátky RÚ II. je rozhodný poslední den kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém je tato splátka RÚ II. splatnou. Výše pravidelné měsíční splátky RÚ II. se mění v závislosti na výši nesplacené dlužné částky. V případě, že takto vypočtená výše splátky RÚ II. by byla nižší než 400,– Kč (tzv. splátkové minimum), platí, že splátka RÚ II. je ve výši splátkového minima s výjimkou případu, kdy celková nesplacená dlužná částka bude k poslednímu dni účetního období nižší než splátkové minimum. V takovém případě je klient povinen uhradit splátku RÚ II. ve výši rovnající se celkové nesplacené dlužné částce. Celkový počet splátek, ve kterých bude poskytnutý úvěr splacen, je roven počtu měsíců nutných pro splacení čerpaného úvěru spolu s poplatky a úroky a je závislý na celkové výši dlužné částky a na výši jednotlivých splátek RÚ II., které jsou ovlivnitelné klientem. V případě, že společnost na základě jediného čerpání klienta poskytne klientovi úvěr ve výši 15.000,- Kč bude tento při pravidelných měsíčních splátkách dle § 4 této hlavy těchto ÚP splacen celkem v 75 splát¨¨kách a RPSN bude 37,21 %. Uvedený počet splátek vychází ze situace, kdy k čerpání úvěru dojde bezhotovostním čerpáním k dvacátému dni v měsíci, úroková sazba je 2,19 %, poplatek za výpis 35,- Kč měsíčně, poplatek 290 Kč za 3. a další rok vedení karty (1. rok zdarma, 2. rok v důsledku prvního čerpání také zdarma), pravidelná měsíční splátka 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč), nedojde k úhradě žádné mimořádné splátky a klient není pojištěn. Klient a společnost se dohodli, že společnost je oprávněna měnit výši splátky RÚ II. stanovenou jako určité procento z dlužné částky, a to změnou tohoto procenta a změnou splátkového minima. Klient je povinen vždy hradit splátku RÚ II. ve výši aktuálně platné procentuelní části z dlužné částky, která je stanovena v Sazebníku. Změna výše splátky (procentuelní části z dlužné částky a splátkového minima) je změnou Sazebníku dle §9 Hlavy 9 těchto ÚP. § 5 V případě, že klient uhradí společnosti celkovou nesplacenou dlužnou částku (tj. výše vyčerpaného nesplaceného úvěru spolu s dlužnými poplatky, dlužnými úroky a příp. sankcemi) vyčíslenou k poslednímu dni určitého účetního období (za účetní období se považuje jeden kalendářní měsíc) tak, aby tato byla připsána na účet společnosti nejpozději ke dni splatnosti následné pravidelné měsíční splátky RÚ II. (tj. v následujícím účetním období), zavazuje se společnost poskytnout klientovi tzv. bezúročné období na bezhotovostní čerpání RÚ II. uskutečněná v tomto účetním období. Při splnění uvedené podmínky nebude klientovi účtován žádný úrok z úvěru čerpaného výlučně bezhotovostně. Bezúročné období se nevztahuje na jakákoli hotovostní čerpání RÚ II. § 6 Pro smluvní vztah společnosti a klienta založený touto Smlouvou o RÚ II. platí obdobně obsah ustanovení Smlouvy o RÚ I., tj. Hlavy 8, 9, 10 a 11 ÚP s tím, že RÚ I. se ve smyslu tohoto ustanovení ÚP rozumí RÚ II. ÚK se rozumí KK, Smlouvou o RÚ I. se rozumí Smlouva o RÚ II. A metodickou příručkou se rozumí metodická příručka KK. Pojištěním smlouvy o RÚ I. se rozumí pojištění smlouvy o RÚ II. Obsah ustanovení ÚP vztahujících se ke Smlouvě o RÚ I. platí, není-li v obsahu hlavy 1. těchto ÚP stanoveno jinak. § 7 V případě, že k aktivaci KK dle § 3 této Hlavy dojde v době, kdy klient bude mít aktivní ÚK, platí, že řádnou aktivací KK dochází k deaktivaci ÚK a závazek klienta vrátit poskytnutý RÚ I. se změní v celé své výši v závazek vrátit poskytnutý a čerpaný RÚ II. a veškeré další úkony klienta i společnosti se od okamžiku aktivace KK řídí ustanoveními Hlavy 12 těchto ÚP. V takovém případě nabývá Smlouva o RÚ II. účinnosti již aktivací KK a nikoli až prvním čerpáním RÚ II. Pojištění smlouvy o RÚ I. se aktivací KK stává pojištěním smlouvy o RÚ II. Hlava 13. Program Premia § 1 ÚK či KK může být opatřena logem Premia (dále jen „Premia karta“). Premia karta umožní klientovi získávat v rámci programu Premia výhody stanovené v Pravidlech Premia programu (dále jen „Pravidla“). Společnost je oprávněna změnit podmínky pro získávání a využití výhod v rámci programu Premia či tyto výhody zcela zrušit. § 2 Na základě bezhotovostního čerpání úvěru prostřednictvím Premia karty získává klient v souladu s podmínkami uvedenými v Pravidlech prémiové Kč. Společnost je oprávněna stanovit lhůtu, ve které je klient povinen využít prémiové Kč evidované na jeho prémiovém kontě s tím, že nebudou-li prémiové Kč v této lhůtě využity, nárok na jejich využití zaniká. V případě neplnění povinností klienta stanovených v ÚS, ÚP či Pravidlech je společnost oprávněna prémiové Kč neposkytnout. § 3 Klient uděluje společnosti souhlas s tím, aby společnost získávala po dobu platnosti ÚS nebo po dobu trvání slevové sítě Premia od účastníků slevové sítě informace o výhodách poskytnutých klientovi těmito účastníky za účelem vyhodnocování a rozvoje slevové sítě a za účelem nabídky obchodu a služeb. § 4 Klient dále uděluje společnosti souhlas s předáváním osobních údajů v rozsahu jméno, příjmení, adresa, č. smlouvy, datum uzavření smlouvy, číslo karty, výše prémiových Kč třetím subjektům, které spolupracují se společností při realizaci využití prémiových Kč či toto využití samy umožňují za účelem využití prémiových Kč, a to na dobu platnosti úvěrové smlouvy. § 5 Klient dále uděluje společnosti souhlas s předáváním informací o získávání odměn v rámci slevové sítě Premia partnerům Premia za účelem vyhodnocování nabízení obchodu a služeb těmito partnery a vytváření statistik o zákaznickém chování s tím, že při předání těchto informací může být předáno partnerům Premia také číslo karty klienta, a to na dobu platnosti ÚS a dále na dobu 3 let ode dne ukončení platnosti ÚS. Hlava 14. Pojištění § 1 V případě sjednání pojištění pro případ pracovní neschopnosti, plné invalidity a smrti následkem úrazu stvrzuje klient podpisem ÚS, že se seznámil s podmínkami vstupu do pojištění, a prohlašuje, že nejpozději ke dni sjednaného počátku pojištění dosahuje věku 18 let a nepřekročí věk 65 let, je osobou bez zdravotních potíží, pro které by byl v pravidelné lékařské péči nebo pod pravidelným lékařským dohledem v důsledku zjištěného onemocnění, není v pracovní neschopnosti a nebyl také v uplynulých 12 měsících bezprostředně předcházejících měsíci, ve kterém bylo pojištění sjednáno, v pracovní neschopnosti delší 30 bezprostředně po sobě následujících kalendářních dnů, nepožádal o přiznání invalidního důchodu nebo není účastníkem řízení o přiznání plné či částečné invalidity, nebyl mu přiznán starobní nebo částečný či plný invalidní důchod, a to ani v minulosti, a má ve smyslu zákona o daních z příjmů příjem ze závislé činnosti a funkční požitky („zaměstnanci“) nebo ze samostatné výdělečné činnosti („podnikatelé“). V případě sjednání pojištění pro případ ztráty pravidelného zdroje příjmu klient nejpozději ke dni sjednaného počátku pojištění prohlašuje, že splňuje podmínky vymezené v předchozím odstavci a dále, že je zaměstnán v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a není

93

ve zkušební době (případně vykonává bez přerušení samostatnou výdělečnou činnost), nepodal výpověď z pracovního poměru nebo mu nebyla dána výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, nezrušil okamžitě pracovní poměr, nebyl mu okamžitě zrušen pracovní poměr ze strany zaměstnavatele, ani nevede se zaměstnavatelem jednání o skončení pracovního poměru dohodou, není podle svého vědomí zařazen mezi zaměstnance, se kterými by mohl být v následujících 12 měsících rozvázán pracovní poměr z důvodů organizačních změn anebo snižování počtu zaměstnanců, a byl bez přerušení zaměstnán v uplynulých 12 měsících bezprostředně předcházejících měsíci, ve kterém bylo pojištění sjednáno (příp. po tuto dobu bez přerušení vykonával samostatnou výdělečnou činnost). V případě sjednání pojištění pro případ plné invalidity následkem úrazu a smrti následkem úrazu stvrzuje klient podpisem této úvěrové smlouvy, že se seznámil s podmínkami vstupu do pojištění a prohlašuje, že nejpozději ke dni sjednaného počátku pojištění dosahuje věku 18 let a nepřekročí věk 65 let. § 2 Klient podpisem této úvěrové smlouvy souhlasí s tím, aby společnosti Home Credit a.s. (dále jen „pojistník“) a Česká pojišťovna ZDRAVÍ a.s., se sídlem Litevská 1174/8, 100 05 Praha 10, IČ 49240749 (dále jen „pojistitel“) zpracovávaly jeho osobní údaje, které jsou obsahem ÚS nebo souvisejících dokladů, včetně rodného čísla, pro účely sjednání a následného trvání pojištění, zejména pak uplatnění práv z pojistné smlouvy dle obsahu této hlavy ÚP. Pojistník nebude zpracovávat citlivé osobní údaje klienta. Klient poskytuje svůj souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem pojištění jen na dobu trvání pojištění dle obsahu této hlavy ÚP a dále pak až do uplynutí příslušné promlčecí lhůty pro uplatnění nároků z pojistné smlouvy ve vztahu k pojistníku i pojistiteli. Klient svým podpisem potvrzuje, že byl poučen o svých právech jakožto subjektu osobních údajů, a to zejména ve smyslu obsahu § 11 a § 21 zákona č. 101/2000 Sb. Klient dává pojistníku pokyn k tomu, aby jeho jménem postoupil pojistiteli jakožto správci osobních údajů jeho osobní údaje související s pojištěním, uvedené v ÚS nebo souvisejících dokladech, v rozsahu vymezeném zákonem č. 37/2004 Sb., včetně rodného čísla. Klient výslovně souhlasí s tím, aby pojistitel zjišťoval a shromažďoval údaje o jeho zdravotním stavu nebo příčinách smrti v souvislosti se šetřením pojistných událostí ve smyslu § 50 zákona č. 37/2004 Sb. § 3 V případě, že klient nesplňuje podmínky pro přijetí do pojištění, bere na vědomí, že nemůže být pojištěn, a pokud pojištění sjednal, pojistitel je oprávněn odmítnout plnit ze sjednaného pojištění nebo odstoupit od pojištění. § 4 Klient, který požádal o pojištění, bere na vědomí, že společnost je oprávněna klienta nepřihlásit k pojištění v případě zjištění, že klient nesplňuje podmínky pojištění. V tomto případě není klientovi účtována úhrada za pojištění. § 5 V případě změny v pojištění podle příslušných ustanovení zákona nebo pojistné smlouvy a ZPP-PV-Ú a ZPP-PV-K za trvání ÚS klient souhlasí s tím, že společnost je oprávněna změnit úhradu za pojištění nebo podmínky pojištění. Společnost se zavazuje o těchto změnách klienta písemně informovat; v případě změny Sazebníku dle tohoto ustanovení neplatí ustanovení § 9 Hlavy 9 těchto ÚP tj. že společnost není povinna oznámit změnu klientovi alespoň 30 dní předem a klient není oprávněn ÚS okamžitě vypovědět. § 6 Klient je oprávněn v průběhu trvání ÚS písemně nebo jiným způsobem dle požadavků pojistitele (např. telefonicky nebo prostřednictvím internetu) požádat o uzavření nebo změnu pojištění k této ÚS, splňuje-li podmínky pro jím zvolené příslušné pojištění dle § 1 této Hlavy. Uzavření nebo změnu pojištění společnost klientovi písemně oznámí v přijetí návrhu. Účinky dohody o uzavření nebo změně pojištění nastanou k prvnímu dni pojistného období následujícího po akceptaci návrhu klienta společností. Žádostí o uzavření nebo změnu pojištění klient současně výslovně potvrzuje, že splňuje podmínky pro přijetí do pojištění dle § 1 této Hlavy a dle ustanovení čl. 1 odst. 2 ZPP-PV-Ú a podle rozsahu poskytnuté pojistné ochrany i podmínky pro přijetí do pojištění dle čl. 1 odst. 4 a 6 ZPP-PV-Ú. Toto ustanovení se vztahuje pouze na pojištění revolvingového úvěru podle Smlouvy o RÚ I. a RÚ II. § 7 Klient je oprávněn v průběhu trvání ÚS požádat písemně nebo jiným způsobem dle požadavků pojistníka (např. telefonicky nebo prostřednictvím internetu) o ukončení pojištění s tím, že zánik pojištění nastane k poslednímu dni pojistného období, ve kterém došlo k akceptaci návrhu společností. Zánik pojištění společnost klientovi písemně oznámí v přijetí návrhu; klient je povinen zaplatit úhradu za pojištění do jeho zániku. § 8 V případě zániku nebo změny pojištění za trvání ÚS klient souhlasí s tím, že společnost je oprávněna jednostranně změnit výši měsíční splátky uvedené v ÚS. Společnost se zavazuje o těchto změnách klienta písemně informovat. § 9 Kromě případů uvedených v pojistné smlouvě a ZPP-PV-Ú a ZPP-PV-K pojištění zaniká také v případě prodlení klienta s úhradou dvou po sobě jdoucích splátek úvěru, a to v den následující po dni splatnosti druhé z těchto dlužných splátek. Toto ustanovení se vztahuje pouze na pojištění revolvingového úvěru podle Smlouvy o RÚ I. a RÚ II. § 10 Klient se zavazuje hradit veškeré splatné závazky z ÚS (včetně úhrady za pojištění) i po dobu vyřizování pojistné události pojistitelem. § 11 Smluvní strany se dohodly, že v případě odkladu splátek úvěru, sjednaného mezi společností a klientem se pojištění přerušuje, a to počínaje dnem, kdy nabyla účinnosti dohoda o odkladu splátek úvěru, a obnovuje se prvního dne pojistného období, ve kterém je splatná první odložená splátka úvěru. Za dobu přerušení pojištění netrvá povinnost platit pojistné a nevzniká právo na pojistné plnění z pojistných událostí, které nastaly v době přerušení pojištění a které by jinak byly pojistnými událostmi. Odkladem splátky úvěru se rozumí i sjednání splatnosti první splátky úvěru ve lhůtě delší než jeden měsíc od data poskytnutí úvěru. Hlava 15. Souhlas se zpracováním osobních údajů § 1 Klient podpisem ÚS výslovně souhlasí s tím, že jeho osobní údaje (zejm. jméno, příjmení, adresa, datum narození a rodné číslo), které sdělí písemně či telefonicky společnosti v souvislosti s uzavíráním, trváním a ukončením ÚS a které jsou obsahem ÚS, ÚP a všech dokladů s nimi souvisejícími nebo které byly společností oprávněně získány od třetích osob v souvislosti s uzavřením, trváním a ukončením ÚS a správou ÚS a pohledávek z ní (pro účely této hlavy se ÚS rozumí také Smlouva o RÚ I. a Smlouva o RÚ II.), mohou být společností shromažďovány a zpracovávány v informačním systému společnosti a v souladu se zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění a právním řádem ČR. § 2 Klient podpisem ÚS výslovně dává souhlas k tomu, aby jeho osobní údaje, včetně rodného čísla, společností získané dle § 1 této hlavy, byly společností zpracovávány za účelem jednání ve věci uzavření smlouvy o úvěru, za účelem získání informací o klientově bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti, které jsou nutné pro posouzení jeho žádosti o poskytnutí finanční služby, změny a správy finanční služby, a to z negativní databáze sdružení SOLUS, zájmového sdružení právnických osob, IČ: 69346925, www.solus.cz (dále jen sdružení SOLUS), jehož je společnost členem, a které vede databázi osob (dlužníků), které porušily smluvní závazek řádně platit za poskytnutou finanční službu (tj. úvěr, leasing, pojištění, kreditní karty, prodej na splátky apod.) a za účelem vedení evidence žadatelů o úvěr, to vše po dobu 100 dní ode dne požádání klienta o poskytnutí úvěru. V případě, že ÚS nabude platnosti a účinnosti podle ustanovení těchto ÚP, platí poskytnutý souhlas až do ukončení ÚS nebo do úplného vyrovnání závazků klienta z ÚS v souladu s ustanoveními těchto ÚP, a to do toho okamžiku, který nastane později. § 3 Klient tímto výslovně uděluje souhlas společnosti k tomu, aby jím poskytnuté osobní údaje v rozsahu – jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresa a informace o jeho platební kázni – v případě porušení smluvní povinnosti klientem, jejímž následkem je existence peněžní pohledávky ve výši dvou splátek nebo existence jakékoliv peněžní pohledávky déle jak 30 dnů po splatnosti za klientem, tyto osobní údaje včetně rodného čísla zpracovávala za účelem informování o porušení smluvní povinnosti klientem včetně rozsahu a povahy tohoto porušení, následné platební morálce klienta a za účelem ochrany práv společnosti a ostatních členů sdružení SOLUS předávala za výše uvedenými účely k dalšímu zpracování sdružení SOLUS, případně jeho právnímu nástupci. Klient souhlasí s tím, aby sdružení SOLUS při zpracování jeho osobních údajů využilo služeb zpracovatelů. Klient souhlasí s tím, že takto zpracovávané osobní údaje včetně rodného čísla sdružení SOLUS zpřístupní přímo či prostřednictvím zpracovatele svým členům, a to výlučně za výše uvedenými účely. Tento souhlas je klientem poskytován od data platnosti smlouvy a dále po dobu tří let po datu úhrady posledního finančního závazku z ÚS. Aktuální seznam členů sdružení SOLUS je uveden na stránkách www.solus.cz a je k dispozici v sídle společnosti či na telefonické vyžádání. § 4 Klient podpisem ÚS výslovně souhlasí s tím, aby jeho osobní údaje,včetně rodného čísla, společností získané dle § 1 této hlavy, byly společností shromažďovány, zpracovávány a uchovávány způsobem, v rozsahu a za podmínek uvedených v Informačním Memorandu Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací (dále jen „Informační Memorandum“) za účelem: (i) vytvoření souboru informací v rámci Nebankovního registru klientských informací (dále jen „NRKI“) vypovídající o jeho bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce, (ii) zajištění vzájemného informování oprávněných uživatelů NRKI o jeho bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce a umožnění (a to i opakovaného) posuzování jeho bonity, důvěryhodnosti a platební morálky ze strany oprávněných uživatelů NRKI a (iii) zajištění vzájemného informování oprávněných uživatelů NRKI a Bankovního registru klientských informací (dále jen „BRKI“) o jeho bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce a umožnění (a to i opakovaného) posuzování jeho bonity, důvěryhodnosti a platební morálky ze strany oprávněných uživatelů NRKI a BRKI. Tento souhlas je udělen na dobu 6 měsíců ode dne jeho udělení. V případě, že ÚS nabude platnosti a účinnosti podle ustanovení těchto ÚP, platí poskytnutý souhlas po dobu trvání ÚS a dále po dobu dalších 4 let od úplného vyrovnání závazků klienta z ÚS v souladu s ustanoveními těchto ÚP, a to do toho okamžiku, který nastane později. § 5 Klient souhlasí s tím, aby společnost v případě realizace Dohody o srážkách ze mzdy sdělovala plátci mzdy či jiné obdobné dávky jím

94

poskytnuté osobní údaje včetně rodného čísla za účelem realizace dohody o srážkách ze mzdy do doby splacení všech závazků klienta z ÚS. § 6 Klient souhlasí s tím, aby společnost sdělovala jím poskytnuté osobní údaje včetně rodného čísla i jiným subjektům, s nimiž spolupracuje při realizaci předmětu této smlouvy, při vymáhání plnění z této smlouvy nebo při realizaci předmětu podnikání společnosti (zejména advokáti, účetní a daňoví poradci, auditoři, společnosti zajištující obálkovací a poštovní služby,banky zajišťující finanční zdroje apod.) za účelem realizace předmětu této smlouvy, vymáhání plnění z této smlouvy nebo předmětu podnikání společnosti do doby splacení všech závazků klienta z ÚS. § 7 Klient uděluje souhlas společnosti s tím, aby jeho osobní údaje v rozsahu – jméno, příjmení, adresa, rodné číslo a číslo ÚS – postoupila společnosti Raiffeisenbank a.s., Praha 4, Olbrachtova 2006/9, PSČ 140 21, IČ 49240901, nebo jinému subjektu, s nímž společnost bude spolupracovat při vydávání a správě KK. Raiff eisenbank a.s. nebo tento jiný subjekt budou tyto osobní údaje zpracovávat za účelem vydání a následné správy KK a realizace všech práv a povinností, specifi kovaných v hlavě 10. a 11. těchto ÚP, a to toliko po dobu platnosti KK. Po uplynutí platnosti KK jsou Raiffeisenbank a.s. nebo tento jiný subjekt oprávněni tyto osobní údaje zpracovávat pouze za účelem vypořádání vzájemných práv a povinností z obsahu shora citovaných ustanovení ÚP. § 8 Klient souhlasí se zpracováváním jeho osobních údajů v rozsahu uvedeném v ÚS, včetně rodného čísla a údajů plynoucích z ÚS, pokud získají charakter osobních údajů (např. č. KK, č. ÚS, výše úvěrového rámce, čerpání a splácení úvěru), a to za účelem uvedení těchto údajů na úvěrovém účtu klienta na zabezpečených webových stránkách společnosti a současně ve formulářích umístěných společností na těchto webových stránkách. Souhlas se zpracováváním osobních údajů tímto klientem udělovaný je poskytován na dobu od jeho udělení do uplynutí 3 měsíců ode dne ukončení všech smluvních úvěrových vztahů, o nichž je klient na webové stránce informován, bez existence peněžité pohledávky mezi smluvními stranami. Uvedené osobní a další údaje budou po zadání hesla a klientského čísla zpřístupněny pouze dané osobě. § 9 Klient souhlasí s tím, aby jím poskytnuté osobní údaje včetně rodného čísla byly shromažďovány a zpracovávány v informačním systému společnosti za účelem: (i) za účelem zpracovávání a zasílání nabídky produktů a služeb společnosti, a to nad rámec ustanovení § 5 odst. 5 zák.č. 101/2000 Sb. (také prostřednictvím telefonického spojení, GSM technologie, sms zpráv a internetu), (ii) za účelem jeho účasti ve věrnostních programech pro klienty, kterých se bude společnost účastnit nebo které bude nabízet, (iii) za účelem výběru klientů pro vytváření nabídek produktů a služeb učiněných zejména ve formě direct mailových kampaní a pro vyhodnocování těchto nabídek, (iv) za účelem zasílání nabídky produktů a služeb jiných osob. Za obsah nabídky jiných osob nenese společnost odpovědnost. Souhlas klienta s tímto zpracováním osobních údajů, včetně rodného čísla je poskytován na dobu do uplynutí 5 let ode dne zániku ÚS nebo ode dne splacení všech závazků klienta z ÚS a těchto ÚP, a to od té skutečnosti, která nastane později. § 10 Klient souhlasí, aby společnost předávala jeho osobní údaje včetně rodného čísla za účely a po dobu uvedenými v § 9 této hlavy osobám náležejícím do stejného koncernu jako Home Credit a.s., a to zejména společnostem Česká pojišťovna a.s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČ 45272956, Penzijní fond České pojišťovny a.s., se sídlem Truhlářská 1106/9, 110 00 Praha 1, IČ: 61858692, Česká pojišťovna ZDRAVÍ a.s., se sídlem Litevská 1174/8, 100 05 Praha 10, IČ 49240749, a PPF banka a.s., se sídlem Evropská 2690/17, 160 41 Praha 6, IČ 47116129, s tím, že aktuální výčet těchto osob je dostupný v sídle společnosti a současně uložen na internetové adrese www.homecredit.cz. § 11 Klient souhlasí s tím, že jakýkoliv jeho telefonický rozhovor se společností může být společností nahráván. Společnost bude nahraný záznam telefonického rozhovoru uchovávat po dobu platnosti ÚS s tím, že po uplynutí této doby bude možno záznam využít pouze za účelem ochrany práv společnosti jako správce v něm obsažených osobních údajů klienta, a to zejména jako důkazní prostředek v soudním, správním či jiném řízení, jehož je společnost nebo klient účastníkem. Klient souhlasí s tím, že jeho osobní údaje, které sdělil společnosti a které jsou obsaženy v telefonickém záznamu, budou v jeho rámci společností drženy po dobu a za účelem uchovávání záznamu. § 12 Poskytnutí osobních údajů klientem je dobrovolné. Klient má možnost souhlas kdykoliv odvolat, avšak pouze po úhradě všech závazků z ÚS nebo jiných smluv, které klient se společností uzavřel. To neplatí pro souhlas udělený dle § 9 a 10 této hlavy. § 13 Klient potvrzuje, že byl poučen o právu k přístupu ke svým osobním údajům ve smyslu § 11 a § 12 zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. a o tom, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat. Zjistí-li klient, že společnost, případně jiný subjekt, kterému byly jeho osobní údaje zpřístupněny, porušil některou z povinností stanovenou mu zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, má právo se obrátit na na Úřad pro ochranu osobních údajů (www.uoou.cz) se žádostí o zajištění opatření k nápravě. Klient potvrzuje, že byl společností poučen o svých nárocích vůči porušiteli dle § 21 zákona č. 101/2000 Sb. Hlava 16. Závěrečná ustanovení § 1 Pokud dojde ke změně údajů uvedených v ÚS, případně ve Smlouvě o RÚ I. či ve Smlouvě o RÚ II., (dále společně jen „ÚS“) v zajišťovacích dokumentech, popř. v jiných dokumentech souvisejících s ÚS, je tuto skutečnost klient povinen společnosti neprodleně písemně oznámit. Klient je povinen společnosti písemně oznamovat rovněž jakékoliv skutečnosti, které by mohly ohrozit jeho schopnost plnit závazky z ÚS řádně a včas. Klient je zejména povinen vždy společnosti bez zbytečného odkladu písemně oznámit změnu svého zaměstnavatele či zánik pracovního poměru, pokud tak neučiní do 15 dnů od vzniku změny, je společnost oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 500,– Kč. § 2 Roční procentní sazbu nákladů sjednaného úvěru a úrokovou sazbu u RÚ I. a RÚ II. je společnost oprávněna změnit v případě, že se změní aktuální úroková sazba pro prodej na pražském trhu českých korunových mezibankovních depozit pro dvanáctiměsíční období vyhlašovaná Českou národní bankou (dále jen „12M PRIBOR“) o více než 0,5 % p.a. oproti sazbě 12M PRIBOR vyhlášené v den podpisu smlouvy nebo v nejbližší následující den, kdy byla sazba vyhlášena, v případě, že nebyla vyhlášena, v den podpisu smlouvy (dále jen „původní 12M PRIBOR“). Roční procentní sazbu nákladů úvěru a úrokovou sazbu u RÚ I. a RÚ II. lze v takovém případě změnit od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po dni vyhlášení aktuální 12M PRIBOR, a to o rozdíl mezi aktuální 12M PRIBOR a původní 12M PRIBOR. Společnost je oprávněna změnit roční procentní sazbu nákladů i úrokovou sazbu u RÚ I. a RÚ II. opakovaně, a to v případě, že dojde k opakované změně sazby 12M PRIBOR podle věty první tohoto paragrafu ÚP. Společnost se zavazuje klienta informovat o všech změnách roční procentní sazby nákladů na úvěr. V případě změny Sazebníku dle ustanovení tohoto paragrafu neplatí ustanovení § 9 Hlavy 9 těchto ÚP, tj. společnost není povinna oznámit změnu klientovi alespoň 30 dní předem a klient není oprávněn Smlouvu o RÚ I. a Smlouvu o RÚ II. okamžitě vypovědět. § 3 Tyto ÚP je možné měnit pouze dohodou mezi společností a klientem. Společnost je oprávněna navrhovat změny ÚP zejména v návaznosti na změny právních předpisů, v zájmu zlepšení kvality poskytovaných služeb klientům a s ohledem na obchodní cíle společnosti. Společnost informuje písemně klienta o tom, že navrhuje změnu ÚP nejméně 30 kalendářních dnů před navrhovaným dnem účinnosti navrhovaných změn ve výpise, či jiným vhodným způsobem, a to včetně informace o navrhovaném dnu účinnosti a informace o tom, že klient je povinen se s navrhovaným zněním ÚP seznámit buď v sídle společnosti nebo na webových stránkách www.homecredit.cz. Společnost je povinna vyvěsit a mít k dispozici navrhované znění v sídle společnosti a rovněž je mít k dispozici na uvedených webových stránkách. Souhlas se změnou ÚP klient vyjádří uskutečněním transakce (zejm. úhradou pravidelné měsíční splátky, čerpáním úvěru apod.) v době po účinnosti změny. V případě nesouhlasu se změnou ÚP je klient oprávněn ÚS okamžitě vypovědět a to nejpozději do dne účinnosti změny. Dnem doručení výpovědi společnosti se stává splatnou nesplacená část úvěru spolu s úrokem vypočteným ke dni doručení výpovědi společnosti. § 4 V případě prodlení s úhradou splátky úvěru, splátky RÚ I. nebo splátky RÚ II. či její části nebo smluvní pokuty či platby dle hl. 7. § 6 těchto ÚP je klient povinen zaplatit společnosti úrok z prodlení ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení nejméně však 360,- Kč. V případě prodlení s úhradou splátky úvěru či její části delšího než 7 dní je klient dále povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 15 % a v případě splátky RÚ I. či RÚ II. 8% z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Kterékoliv ustanovení o smluvní pokutě v těchto ÚP nemá vliv na právo společnosti vyžadovat na klientovi náhradu škody v plné výši vedle smluvní pokuty. Společnost je oprávněna klientovi vyúčtovat a klient je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit společnosti poplatek za upomínku ve výši 120,- Kč v případě první upomínky a 360,- Kč v případě druhé a další upomínky. Upomínku je společnost oprávněna zaslat také prostřednictvím telefonického spojení, GSM technologie, sms zpráv a internetu. Společnost je oprávněna úhradu smluvní pokuty, úroku z prodlení či poplatku za upomínku na klientovi zcela nebo zčásti nepožadovat. § 5 V případě prodlení klienta s úhradou splátky úvěru nebo její části delšího než 6 měsíců je klient dále povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 5 % z úvěru, s jehož vrácením je v prodlení. § 6 Ukončení ÚS nemá vliv na platnost smluv a jiných právních úkonů zajišťujících závazky z ÚS, které nadále zajišťují pohledávky společnosti vzniklé na základě anebo v souvislosti s ÚS anebo vzniklé v důsledku ukončení ÚS. Odstoupení od ÚS se nedotýká nároku

95

na zaplacení smluvních pokut a poplatků dle ÚS a ÚP, metodické příručky a dalších souvisejících dokumentů. Obdobně obsah tohoto ustanovení platí i pro Smlouvu o RÚ I. a Smlouvu o RÚ II. § 7 Klient prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých společnosti v souvislosti s uzavřením ÚS, ÚP, Smlouvy o RÚ I., Smlouvy o RÚ II. zejména právo na vrácení úvěru či RÚ I., RÚ II., právo na úhradu příslušenství a smluvních pokut, práva případně vzniklá v důsledku skončení ÚS, Smlouvy o RÚ I. či Smlouvy o RÚ II. a práva ze zajištění splnění závazků klienta, a to na dobu 10-ti let ode dne, kdy promlčecí lhůta počala poprvé běžet. § 8 Doručování písemností mezi společností a klientem se děje poštou, případně osobně. Při doručování poštou adresátu, který nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, se použije přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o doručování písemností fyzickým osobám do vlastních rukou s tím, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10-ti dnů ode dne jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení zásilky nedozvěděl. Klient podpisem ÚS potvrzuje, že se zdržuje na adrese svého trvalého bydliště, případně na adrese uvedené jako adresa pro doručování a dává výslovný pokyn společnosti doručovat mu písemnosti na jím uvedenou adresu pro doručování, a pokud tuto neuvedl, na adresu jeho trvalého bydliště. Klient se zavazuje společnosti neprodleně písemně oznámit změnu adresy trvalého bydliště či adresy pro doručování s tím, že není-li změna oznámena, má se za to, že klient se zdržuje na místě svého trvalého pobytu, případně na adrese pro doručování, není-li klientem prokázán opak. Společnost a klient se dohodli, že pokud bude dopisem doručována společností klientovi výpověď nebo odstoupení od této ÚS a tento dopis se vrátí společnosti jako nedoručený, rozvazuje se ÚS dnem, kdy se tento dopis společnosti vrátí. Společnost je povinna klientovi výpověď nebo odstoupení od této ÚS zaslat formou doporučeného dopisu nebo doporučeného dopisu do vlastních rukou. Obsah tohoto ustanovení platí, včetně rozvazovací podmínky, i pro případ doručování výpovědi a odstoupení od Smlouvy RÚ I. či Smlouvy o RÚ II. § 9 Společnost tímto upozorňuje klienta, že v případě uzavření ÚS podle § 57 odst.1 zák. č. 40/1964 Sb., v platném znění mimo prostory obvyklé k podnikání společnosti, klient může písemně odstoupit od této ÚS do 14 dnů od jejího uzavření. Nebyla-li dosud provedena společností úhrada úvěru klientovi, může klient od této ÚS odstoupit do 1 měsíce.Odstoupení je třeba uplatnit písemně u společnosti na adrese jejího sídla uvedeného v záhlaví této ÚS. Klient bere na vědomí, že dojde-li před doručením odstoupení od této ÚS společnosti k poskytnutí úvěru klientovi proplacením na účet prodejce, je klient povinen vrátit společnosti bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru. § 10 Společnost je oprávněna pohledávky z ÚS, Smlouvy o RÚ I., Smlouvy o RÚ II. a z ostatních smluv zajišťujících pohledávky společnosti postoupit třetím osobám. V případě postoupení pohledávek může společnost na základě dohody s novým věřitelem vykonávat správu postoupených pohledávek. Klient souhlasí s tím, že v takovém případě je společnost oprávněna využívat údaje o postoupených pohledávkách pro plnění svých ostatních povinností z ÚS, Smlouvy o RÚ I. či Smlouvy o RÚ II. § 11 V případě, že by došlo k rozporu mezi ustanovením ÚS a ustanovením ÚP, použijí se přednostně ustanovení ÚS. V případě rozporu ÚP a metodické příručky, která je ode dne účinnosti Smlouvy o RÚ I. dle hl. 8. ÚP nedílnou součástí ÚP, se přednostně použijí ustanovení metodické příručky. Obdobně v případě rozporu mezi ÚP a metodickou příručkou KK, která je ode dne účinnosti Smlouvy o RÚ II. též nedílnou součástí ÚP, se použijí přednostně ustanovení metodické příručky KK. § 12 Rozhodné právo je právo české. ÚS, ÚP, metodická příručka, metodická příručka KK a zajišťovací vztahy, jakož i vztahy vzniklé následně na základě uvedených smluvních vztahů se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem a podpůrně zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, v platném znění. § 13 Klient výslovně prohlašuje, že veškeré údaje jím uvedené v této smlouvě jsou pravdivé. Klient prohlašuje, že si je vědom důsledků uvedení nepravdivých údajů, zejména pak skutečnosti, že by takové jednání mohlo být klasifikováno jako trestný čin. § 14 Svým podpisem ÚS klient stvrzuje, že je seznámen s ÚP a že mu jsou všechna jejich ustanovení srozumitelná a že je považuje za dostatečně určitá a projevuje souhlas být vázán ustanoveními těchto dokumentů. Aktivací ÚK klient stvrzuje, že je seznámen s metodickou příručkou a že mu jsou všechna její ustanovení srozumitelná a že je považuje za dostatečně určitá a projevuje souhlas být ustanoveními tohoto dokumentu vázán. Aktivací KK klient stvrzuje seznámení s metodickou příručkou KK a skutečnost, že mu je znám její obsah, který považuje za určitý a srozumitelný a projevu souhlas být tímto vázán. § 15 Veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., ze Seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. Klientovi byla nabídnuta možnost seznámit se s obsahem jednacího řádu pro rozhodčí řízení, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, sazebníkem odměn rozhodců, organizačním řádem a kancelářským řádem, které vydala Společnost pro rozhodčí řízení, a.s. Podpisem smlouvy potvrzuje klient, že vzal na vědomí zásady rozhodčího řízení a souhlasí, aby případné spory mezi ním a věřitelem neřešil soud, ale rozhodce, ustanovený výše popsaným způsobem a dále s tím, že rozhodnutí tohoto rozhodce o sporu bude ve věci konečné a na základě rozhodnutí rozhodce je možné vést exekuci. Bere dále na vědomí, že rozhodčí řízení je neveřejné, jednací místo je v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, případně na jiném místě, jestliže tím nebudou podstatně zasažena práva účastníků nebo dohodnou-li se na tom strany. Rozhodce rozhoduje spor bez ústního jednání na základě předložených písemností. Ústní jednání se koná tehdy, pokud to rozhodce považuje za potřebné. Rozhodčí řízení se zahajuje doručením žaloby. Podmínkou pro projednání žaloby je zaplacení poplatku za rozhodčí řízení. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokazování svých tvrzení. Rozhodce uvědomí o podání žaloby žalovaného, kterému zašle kopii žaloby s příslušnými písemnostmi a vyzve jej, aby se k ní do 7 dnů vyjádřil a doložil důkazy, jichž se dovolává s tím, že pokud se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádří, budou skutečnosti uvedené v žalobě považovány za nesporné. Doručování písemností klientovi v rozhodčím řízením se děje poštou případně osobně. Písemnosti se klientovi doručují na adresu uvedenou ve smlouvě, nesdělil-li klient písemně adresu jinou, a to do vlastních rukou. Při doručování písemností poštou adresátovi – klientovi, který nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, platí, že nevyzvednul-li si zásilku do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Klient a společnost se dohodli, že pokud svoji povinnost ohlásit změnu adresy klient nesplnil a v průběhu rozhodčího řízení se vrátí písemnost zasílaná klientovi na jím dříve uvedenou adresu zpět jako nedoručená, protože se klient odstěhoval, nebo se na adrese trvale nezdržuje, není na této znám, případně odmítl písemnost převzít, má se zato, že byla řádně doručena dnem vyznačením této skutečnosti poštou se všemi z toho plynoucími důsledky. Rozhodčí nález nabývá účinku pravomocného soudního rozhodnutí doručením. Klient se zavazuje písemně oznámit společnosti, a po zahájení rozhodčího řízení rovněž rozhodci, každou změnu adresy, na které se zdržuje. Písemnosti se klientovi doručují na adresu uvedenou v této ÚS nebo na jinou písemně oznámenou adresu. Při doručování poštou straně sporu, jež nebyla zastižena, na adresu uvedenou v této ÚS nebo na poslední písemně oznámenou adresu, se použije přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o doručování písemností do vlastních rukou na adresu, která je vedena jako místo pobytu fyzické osoby, přičemž platí, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Klient bere na vědomí, že v případě, že nesplní oznamovací povinnost podle tohoto odstavce, mu budou v rozhodčím řízení písemnosti doručovány na jeho poslední známou adresu s účinky řádného doručení, jako by se na této adrese zdržoval. O právech a povinnostech plynoucích z jednacího řádu Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. se může klient informovat v sídle této společnosti, kde také může stejnopis Jednacího řádu a pravidel o nákladech rozhodčího řízení obdržet po úhradě nákladů na pořízení kopie anebo na adrese www.rozhodci-rizeni.cz. Náklady řízení, jimiž jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, ponese zpravidla strana, která ve sporu neměla úspěch. Odměna za zastupování, pokud je zástupcem advokát, patří k nákladům řízení. Tato odměna se řídí vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění (popř. dle předpisu, který ji nahradí v době rozhodování) a ve vztahu k náhradám vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (popř. dle předpisu, který ji nahradí v době rozhodování) a to obdobně jako v řízení před soudem. Pokud je advokát plátcem DPH, patří k odměně a k náhradám částka DPH dle platné sazby. § 16 Smluvní strany se dohodly na tom, že rozhodčí doložka sjednaná v ustanovení § 15 této hlavy ÚP se v rozsahu rozhodování konkrétního majetkového sporu, ve věci kterého nebylo zahájeno rozhodčí řízení u jediného rozhodce, ruší zahájením soudního řízení ve věci tohoto konkrétního majetkového sporu. Pro rozhodování majetkového sporu, který vznikl z této ÚS nebo v souvislosti s ní, soudem je místně příslušným soud pro Brno-město. § 17 Klient je oprávněn písemné úkony, které činí na základě těchto ÚP a ÚS, činit elektronickými prostředky pouze prostřednictvím webové stránky společnosti, na kterou byl společností klientovi umožněn přístup s tím, že takto činěný úkon je povinen opatřit elektronickým podpisem, kterým se rozumí autorizace klienta prostřednictvím autentizačních údajů (klientské číslo a heslo), které mu společnost zašle doporučeně do vlastních rukou. Písemné právní úkony elektronickými prostředky je klient povinen činit pouze prostřednictvím formulářů uvedených na webové stránce, pokud není sjednáno jinak. Způsob a podmínky používání webové stránky budou klientu sděleny v zásilce obsahující výše uvedené autentizační údaje. Uvedením těchto autentizačních údajů klient potvrzuje, že se seznámil s podmínkami použití webové stránky, porozuměl jim zavazuje se tyto podmínky dodržovat. Smluvní strany se dohodly, že právní úkon klienta je elektronickými prostředky řádně učiněn pouze za podmínky úspěšné autorizace tj. uvedení správného hesla a klientského čísla klientem při přihlášení do aplikace. Řádné učinění právního úkonu klientem bude vždy potvrzeno společností sdělením

96

na webové stránce ihned po jeho obdržení, pokud není sjednáno jinak. V případě dvoustranného právního úkonu, kdy je návrh ze strany klienta předkládán k akceptaci společností, platí, že tento je společností akceptován též elektronickými prostředky, a to sdělením učinění akceptace či zamítnutí ihned nebo v přiměřené lhůtě po obdržení řádného návrhu klienta na webové stránce společnosti přístupné klientovi, pokud není sjednáno jinak. Společnost a klient se dohodli na tom, že elektronickými prostředky prostřednictvím webové stránky lze na základě formuláře změnit úvěrový rámec. Obsahem tohoto ustanovení úvěrových podmínek není dotčeno právo klienta učinit daný písemný právní úkon uvedením v listinném písemném dokumentu. § 18 Klient svým podpisem pod touto ÚS potvrzuje, že převzal jeden z originálů ÚS včetně ÚP, které jsou její nedílnou součástí. Klient svou aktivací ÚK potvrzuje, že převzal metodickou příručku, která je nedílnou součástí Smlouvy o RÚ I. a aktivací KK stvrzuje převzetí metodické příručky KK, která je nedílnou součástí Smlouvy o RÚ II.

97

98

99