Rozdíly v práci na kariéře zpěvačky a herečky

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér činoherního herectví Činoherní herectví

Rozdíly v práci na kariéře zpěvačky a herečky

Diplomová práce

Autorka práce: Kristýna Šebíková Vedoucí práce: PhDr. Karel Hegner Oponentka práce: doc. Jana Janěková

Brno 2013 Bibliografický záznam ŠEBÍKOVÁ, Kristýna. Rozdíly v práci na kariéře zpěvačky a herečky [Differences when preparing for the career of a singer and of an actor]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér činoherního herectví prof. MgA. Niky Brettschneiderové, rok 2013, počet stran 58 Vedoucí diplomové práce PhDr. Karel Hegner.

Anotace Diplomová práce „Rozdíly v práci na kariéře zpěvačky a herečky“, se zaměřením především na hlasovou přípravu, pojednává o typech hlasové hygieny, správné technice dýchání, typech hlasového onemocnění, poruch a jejich léčení. V rámci diplomové práce se dočteme o budování repertoáru a práci s vlastním „já“ v obou uměleckých oborech – herectví a zpěvu. Diplomová práce představuje rozdíly mezi osobním a profesním životem a hledání uplatnění v oboru i mimo něj. Přináší informace o přínosech či ztrátách spojených s prací v obou oborech.

Annotation The thesis on Differences when preparing for the career of a singer and of an actor" with focus especially on vocal hygiene describes all kinds of the vocal hygiene, correct breathing techniques, voice disorders and their cure. In this thesis there is the description of building the repertoire and working with own mind in both types of art – acting and singing. It also introduces the differences between the personal and professional life and searching for suitable job not only within the field. It provides information on the benefits or losses associated with work in both fields.

Klíčová slova Hlas, zpěvák, řeč, herec, rétorika, repertoár, uplatnění.

Keywords Voice, singer, tongue, actor, rhetoric, repertoire, assertions.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 1. září 2013

……………………………………… Kristýna Šebíková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce PhDr. Karlu Hegnerovi za cenné a podnětné připomínky, odborné rady a čas, který mi věnoval při konzultacích.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 1 1 HLASOVÁ PŘÍPRAVA ZPĚVÁKA ........................................................................................ 3 1.1 HLASOVÁ HYGIENA, DECH, ONEMOCNĚNÍ ............................................................................. 3 1.1.1 Hlasová hygiena........................................................................................................... 4 1.1.2 Duševní hygiena ........................................................................................................... 5 1.1.3 Vliv prostředí ............................................................................................................... 7 1.1.4 Životospráva ................................................................................................................ 8 1.1.5 Dech ............................................................................................................................. 9 1.1.6 Dechová opora ........................................................................................................... 10 1.1.7 Onemocnění ............................................................................................................... 11 1.2 FUNKCIONÁLNÍ PORUCHY NEBOLI HLASOVÉ ........................................................................ 11 1.2.1 Krční tón .................................................................................................................... 12 1.2.2 Nosový (nazální) tón .................................................................................................. 12 1.2.3 Dyšný tón ................................................................................................................... 12 1.2.4 Plochý tón .................................................................................................................. 12 1.3 CHOROBY HLASU ................................................................................................................. 13 1.3.1 Překrvení hlasivek ...................................................................................................... 13 1.3.2 Nedomykavost ............................................................................................................ 13 1.3.3 Hlasivkové uzlíky ....................................................................................................... 14 1.4 HLASOVÁ CVIČENÍ............................................................................................................... 14 1.5 RÉTORIKA ........................................................................................................................... 15 1.6 INTERPRETACE TEXTU ......................................................................................................... 16 1.7 SPOLEČENSKÉ VYSTUPOVÁNÍ .............................................................................................. 16 1.8 VZHLED ANEB ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA ................................................................................. 17 1.9 MÉDIA ................................................................................................................................. 18 2 HLASOVÁ PŘÍPRAVA HERCE............................................................................................ 19 2.1 FUNKCE ŘEČI ....................................................................................................................... 19 2.2 HYGIENA ŘEČI ..................................................................................................................... 19 2.3 ZVLÁŠTNÍ DOVEDNOSTI HLASU ........................................................................................... 20 2.3.1 Jódlování .................................................................................................................... 20 2.3.2 Břichomluvectví ......................................................................................................... 20 2.4 HERECKÁ OSOBNOST ........................................................................................................... 21 2.5 SPOLEČENSKÉ ZPŮSOBY ...................................................................................................... 22 2.6 HERECKÁ PRŮPRAVA ........................................................................................................... 22 2.7 HERECKÁ TRÉMA................................................................................................................. 22 2.7.1 Příprava na projev aneb jak pracovat s trémou. ....................................................... 23 2.7.2 Správné dýchání ......................................................................................................... 23 2.7.3 Soustředění pozornosti ............................................................................................... 23 2.9 TECHNIKA JEVIŠTNÍ ŘEČI ..................................................................................................... 24 2.9 OBLIČEJOVÁ GYMNASTIKA .................................................................................................. 24 2.10 IMPROVIZACE ...................................................................................................................... 25 2.11 HERECKÉ METODY .............................................................................................................. 26 3 JAK SE STAVÍ REPERTOÁR ZPĚVÁKA ........................................................................... 28 4 JAK SE STAVÍ REPERTOÁR HERCE ................................................................................ 30 5 OSOBNÍ VS. PROFESNÍ ŽIVOT HERCE A ZPĚVÁKA .......................................................... 32 5.1 RODINA ............................................................................................................................... 32 5.2 PARTNERSKÝ ŽIVOT ............................................................................................................ 33 5.3 PRÁCE MIMO OBOR .............................................................................................................. 34 6 HLEDÁNÍ UPLATNĚNÍ ......................................................................................................... 35 6.1 HEREC, ZPĚVÁK – CO ZÍSKÁVÁM A CO ZTRÁCÍM .................................................................. 39 ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 40 POUŽITÉ ODKAZY ......................................................................................................................... 41 LITERATURA .............................................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

ÚVOD Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na srovnání rozdílů při přípravě kariéry zpěvačky a herečky. Ale jelikož je těžké popisovat rozdíly v budování kariéry, neboť jsem teprve jejím na začátku, zaměřila jsem se především na hlasovou přípravu a její rozdíly. Vše co jsem v práci popsala je pouze má vize a dosavadní zkušenost. Důvodem, proč jsem si vybrala toto téma, je má touha po splnění snu. Už od dětství jsem měla sen. Představovala jsem si, jak jako dospělá stojím před davem lidí, kteří mě vnímají a poslouchají. Toužila jsem být zpěvačkou. Žila jsem pro ten pocit. Proto jsem se věnovala hudbě i během základní školy, kdy jsem současně navštěvovala i uměleckou školu. Po dobu sedmi let jsem chodila na hodiny zpěvu, hudební nauky a později i do hodin keyboardu. Jelikož jsem toužila po dalších zkušenostech, vystudovala jsem umělecké gymnázium se zaměřením na hudební obor. Studium však nepatřilo mezi příjemná období. Kvůli svým uměleckým aktivitám i mimo školu jsem se potýkala s nepříjemnostmi jak s vedením školy, tak se spolužáky. Věděla jsem, že nejen vědění, ale i zkušenosti mě mohou posunout o krok dál. Zásluhou konkurzu jsem se tak ocitla v souboru MdB, kde jsem zkoušela svůj první muzikál. Můj sen se tu obohatil o lásku k herectví. Po ukončení nelehkého 8letého studia v gymnáziu jsem se ocitla na daleko příjemnější půdě. Při studiu na Janáčkově akademii jsem se ujistila, že herectví patří k mé druhé velké vášni. Fascinuje mě prostředí divadel a vzrušuje pohled do vyprodaných sálů. Představa, že tyto pocity smím zažívat jako aktivní pozorovatelka, mě neuvěřitelně nabíjejí novou energií, která mi nedovolí couvnout a vzdát se. Abych ale dosáhla svého snu a stala se ze mě zpěvačka a herečka, musím se dát cestou, která opravdu není procházkou růžovou zahradou. V tuto chvíli si neuvědomuji, kolik překážek musím překonat, po kolika nových cestách bude nutné se vydat, abych v obou oborech uspěla. V životě jsem se setkala již s několika lákavými nástrahami, které mi mohly cestu usnadnit. Já však odolala a vydala tou, která se mi zdála být správná.

1

Stále totiž věřím, že se lze stát zpěvákem či hercem i bez osobního ponížení, aniž bych se zaprodala. Proto jsem si vybrala téma, které by mělo zmapovat rozdíly při budování kariéry zpěváka a herce. Ráda bych se zásluhou svého výzkumu dozvěděla více o tom, co všechno cesta k vytoužené kariéře obnáší a jak to případně ovlivní můj život. Uvedu příklady ze svých studií a zkušeností. Zaměřím se také na to, co je v oborech herectví a zpěv snesitelné a čeho už je naopak přespříliš. Pokusím se najít způsob, jak se s těmito poznatky osobně vypořádat. Kladu si otázku, kolik zklamání ještě snesu, než se vydám jiným směrem. Ale současně se nabízí otázka další: Budu v jiném oboru šťastná?

2

1

HLASOVÁ PŘÍPRAVA ZPĚVÁKA

1.1

Hlasová hygiena, dech, onemocnění

V kapitole se zaměřím na principy hlasové hygieny, techniku správného dýchání a na příklady onemocnění hlasového ústrojí. Abychom se mohli aktivně věnovat zpívání, musíme dodržovat základní principy pro správné používání hlasu. Někdo se s darem zpívat narodí, jiný musí projít cestou zkoumání a osvojení. Dříve se lidský hlas pokládal za jakýsi magický jev. Aristoteles dokonce tvrdil, že právě hlas je obrazem duše. Z pouhého poslechu hlasu získáme o mluvící osobě hned několik informací. Pohlaví, věk, a dokonce i psychické rozpoložení. Každý člověk má jinou charakteristiku hlasu, podle které lze jedince lehce rozeznat. V následující kapitole se dozvíme, jakým způsobem o svůj hlas pečovat, aby nám sloužil co nejdéle. Součástí bude i má osobní zkušenost. Lidský hlas je uváděn jako nejdokonalejší hudební nástroj. Pro zpěváka je velmi důležité umět ho ovládat stejně, jako ovládá virtuóz své housle. Od dětství do dospělosti se hlas velmi mění. Tento proces nazýváme mutací1. Procházejí jím v období puberty jak chlapci, tak i dívky. Takzvané přeskakování hlasu je u chlapců většinou znatelnější než u dívek a může trvat i několik let, než se hlas usadí. V období mutace je velmi důležité, jak se s hlasem pracuje, zvláště u chlapců se nesmí násilně technicky školit. Mohlo by dojít k trvalému poškození. Kupříkladu mohu uvést období mutace svého mladšího bratra. Jak to tak u chlapců bývá, před mutačním obdobím disponoval hlasem s rozvinutou vyšší polohou. V období mutace o ni zcela přišel. Pamatuji si, že více než rok pracoval společně se svým pedagogem na základní technice a správném posazení hlasu. Nyní už má po mutaci, ale bohužel vyšší polohu hlasu nenávratně ztratil.

1

Hlasová proměna v období puberty, kdy se chlapecký hlas mění v mužský a dívčí v ženský.

3

Neměli bychom tedy brát svůj hlas jako samozřejmost, protože nikdy nevíme, jak dlouho nám bude sloužit. Pro herce a zpěváka je právě hlas nejdůležitějším prostředkem k prezentaci.

1.1.1 Hlasová hygiena Existuje celá řada faktorů, které ovlivňují hlas pozitivně i negativně. Pokud chceme zdravý a kvalitní hlas, měli bychom se zamyslet, jak negativa vyloučit. Jedním z faktorů, který našemu hlasu škodí nejvíce, je bezesporu kouření. Bohužel i pasivní kuřák je ovlivňován stejně jako aktivní. Proto je důležité se místům s cigaretovým kouřem vyhýbat. Mezi další faktory patří i alkohol a životospráva. Neměli bychom ale ani křičet, šeptat nebo odkašlávat na prázdno. Naopak měli bychom zpívat a mluvit pouze v přirozené hlasové poloze. V létě bychom neměli pít příliš studené nápoje a v zimě naopak příliš horké. Neměli bychom se nadechovat ústy, ale nosem. Negativních faktorů je tedy celá řada. Všichni si jejich nebezpečnost uvědomují, ale zdaleka ne každý ochoten a schopen odolat pokušení. Je však nutné podotknout, že se jedná o individuální záležitosti. Každý z nás vnímá tato negativa jiným způsobem. Někdo může kouřit celý život, ale na jeho hlasu to nezanechá žádné následky. Sama patřím do skupiny aktivních kuřáků, a proto vím, jak je těžké tento zlozvyk odstranit. Několikrát jsem se setkala s lidmi, kteří mě po vystoupení viděli s cigaretou, a ptali se, zda mi to nekazí hlas? Momentálně odpovídám, že nekazí. Ale jsem si vědoma, že postupem času, pokud kouření neomezím, se negativní účinek může dostavit. A to bych nerada. Mnohý může namítnout, že je známa celá řada lidí, kteří postavili svou kariéru právě na hlasu ovlivněném nadměrným kouřením či alkoholem. V dnešní době je to dokonce vyhledávaný a velmi oblíbený hlasový fond. Ale otázkou je, jak dlouho tento hlas bude sloužit. V takových případech dochází k hlasové únavě, která se projevuje: -

ochraptěním,

-

zmenšením rozsahu (horního),

4

-

ztráta falzetu neboli horního rejstříku.

O těchto a dalších příznacích onemocněních se dozvíme později v kapitole Onemocnění. Základem hlasové hygieny je dokonalé uvolnění tvořeného tónu a dobrý zdravotní, tělesný i duševní stav. Pro správné užívání hlasu je důležitá jeho kvalita i odolnost. Zajímavostí je, že známý a oblíbený sborový zpěv je tou nejhorší variantou pro začínající studenty zpěvu. Důvod je jednoduchý a zamyslíme-li se i naprosto očekávatelný. Pokud je totiž pohromadě větší počet zpěváků, dochází většinou při snaze vyrovnat se ostatním k forsírování2. Vzpomínám si, že za dob mého studia v uměleckém gymnáziu jsem po dobu osmi let hodiny ansámblového zpěvu navštěvovala. A jelikož šlo o velkou školu, hodiny navštěvovalo kolem 40 zpěváků. Mé místo bylo vždy v sopránovém hlasu a opravdu si vybavuji situace, kdy jsme se jedna přes druhou snažily prosadit právě svůj hlas. Z počátku jsem z hodin odcházela velmi unavená a často i se sklonem k chraptění. Po konzultaci se svým hlasovým pedagogem jsem zjistila, že vinu měla právě špatná technika dýchání. V začátcích zpěváka je výuka koncertního zpěvu nejšetrnější variantou a operního naopak nejvíce přínosnou. Sama tuto informaci mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Po dobu čtyř let jsem v gymnáziu navštěvovala hodiny operního zpěvu. A ačkoli jsem k tomuto stylu měla velké výhrady a často jsem se znělosti hlasu smála, dnes jsem za tyto hodiny velmi vděčná. Operní technika, která požaduje naprostou znalost správného dýchání a práci se samotným dechem, jako je zadržování dechu, učí nejdůležitějším prvkům správného zpívání, vyžaduje širokou škálu hlasového fondu. Právě tato výuka mě nejlépe připravila na další rozvíjení hlasu.

1.1.2 Duševní hygiena Důležitý vliv na hlas má i psychika. Pro každého pěvce by mělo být povinností upravit způsob života tak, aby mohl svou činnost vykonávat, jak nejlépe umí. 2

Způsob přehnaného zatěžování hlasu, doprovázený špatnou dechovou technikou.

5

Základem je odpočinek a dostatečný spánek. Zvláště po výkonu by se neměl odpočinek zanedbávat. Já jsem milovnice spánku, která ví, jaké blahodárné účinky má na mé hlasivky, a proto jsem schopná po odzpívání hodinového koncertu spát i deset hodin. Doporučuje se i změna činnosti, například četba, výlet do přírody. V žádném případě bychom neměli zpívat při překrvení hlasivek, ke kterému dochází v rozčilení nebo po pláči. Duševní rozpoložení totiž silně ovlivňuje pěvecký projev. Proto je důležité, aby byl zpěvák silnou osobností, jelikož činitelé, kteří silně ovlivňují naše rozpoložení (rivalita, pomluvy, špatná nálada, rozčilení), jsou nedílnou součástí našeho života. Pamatuji si, že jsem se již několikrát ocitla v situaci, kdy mě nejbližší okolí pro mé koníčky zavrhlo. Odchylovala jsem se od ostatních, měla jsem jiné priority, kvůli čemuž vznikaly časté rozpory. Poprvé jsem to nesla velmi těžce, ale zásluhou své rodiny, která mě vždy v koníčcích podporovala, jsem se s veškerým nepochopením vyrovnala. Pro zpěváka je tedy velmi důležité umět se nad všechny malichernosti povznést. Vnitřní sebedůvěra a jistota zaručí a umožní zpěvákovi kvalitní výkon (nepleťme si je ale s ješitností!). Velký vliv na sebevědomí zpěváka má i přístup učitele. Pokud pedagog nešetří stálou a nepřiměřenou kritikou, sotva přispěje k rozvoji žákova zdravého sebevědomí. Podobné je to i s přístupem korepetitora či ostatních pedagogů. Rovněž rodina by měla zpěvákovi v začátcích dodávat sílu a zdravou podporu. Pokud však rodiče plní své neuskutečněné sny, děje se tak vždy na úkor jejich dítěte. V těchto případech velmi často dochází k poruše osobnosti jedince a jeho sebevědomí bývá neopodstatněně vysoké. Rodinné téma je diskutabilní, každý problémy cítí jinak. Zde vyjadřuji svůj názor vycházející z mých dosavadních zkušeností. Dalším velmi důležitým faktorem je tréma, psychický stav, který se vyskytuje před a při samotném výkonu. Může pramenit z nedostačujícího sebevědomí, způsobovaného neustálou kritikou, nedostačující přípravou nebo malou zkušeností s veřejným vystupováním. Silně ovlivňuje výkon hlavně tím, že negativně působí na dýchání.

6

Než jsem se začala zpěvu věnovat více, trpěla jsem obrovskými projevy trémy. Před veřejným vystoupením jsem měla neustále sucho v ústech a krku, viditelně se mi třásly ruce i hlas. Nadměrně jsem se potila, měla jsem zrychlený srdeční tep. Při vystoupení jsem byla nesoustředěná, neustále jsem cítila nepříjemný pocit cukání koutků úst. Hlas mi přeskakoval, vypadávala mi slova, často jsem ani v začátku písně nenastoupila. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem se s trémou naučila pracovat a začala ji korigovat. Dnes jsem ji zvládla natolik, že už se projevuje pouze mírnou nervozitou a nepříjemným brkáním, které při výstupu okamžitě zmizí. Neměli bychom chtít, hlavně v případě, když nemáme dostatečné zkušenosti, předvést naprosto dokonalý výkon, jelikož nás začne soužit pocit zodpovědnosti, který způsobí špatný ohlas u obecenstva. Důležité je před každým výkonem se zkoncentrovat. V duchu si opakovat připomínky pedagoga, text písně a dostat se do nálady skladby. Nemysleme na chyby, které by se mohly při vystoupení stát, ve většině případů se pak totiž opravdu stanou. Tréma nedoprovází pouze začínající zpěváky, ale vyskytuje se i u pěvců profesionálních. Jedná se o již zmíněný pocit zodpovědnosti, kdy se snažíme podat nejlepší výkon. V těchto případech se tréma ztratí v momentě, kdy vejdeme na podium a přestaneme myslet. Tato tréma už není svazující, ale prospěšná. Jejím důsledkem je nárůst sebejistoty a přivykání veřejnému vystupování.

1.1.3 Vliv prostředí Velký vliv na výkon má i prostředí. Opět ale musím podotknout, že se jedná o individuální záležitosti, neboť prostředí působí na každého jinak. Vždycky by ale měla být místnost bez prachu, větraná, vytopená na optimální teplotu kolem 20°C. A hlavně nezakouřená! Pokud bychom se však tím měli řídit, asi bychom si nikde nezazpívali. V dnešní době, kdy se koncertuje pomalu i na chodbách, musí jít většina požadavků stranou. Já vliv prostředí vnímám v případech, kdy vystupuji např. v příliš teplé místnosti. V takových podmínkách totiž dochází k vysušování sliznice a k nepříjemnému pocení. Pro takové případy mám vždy po ruce sklenici 7

s vodou. Velikým omylem by však bylo, kdyby byla ledová. Tělo začne vydávat další energii, aby ji dostalo do optimální teploty, což je teplota lidského těla. Ani perlivá či slazená voda není správnou volbou. Bublinky sice rychleji zaženou pocit žízně, ale vyvolají pocit nadýmání, který se projevuje tzv. brkáním. Slazená voda zase hlasivky zanese. Nejlepší a vlastně i nejlevnější variantou je voda obyčejná. Pokud se vyskytujeme v chladné či vlhké místnosti, může kvůli náhlé změně teploty dojít k alergické reakci nebo infekci v dýchacích cest. Vliv prostředí je pro mě spojen i s velmi důležitou zvukovou zkouškou, při které otestuji aktuální akustiku prostoru. Společně se zvukařem, který je ve většině případů delegován pořadatelem, přednastavím hlasitost svých odposlechů, tak abych se dobře slyšela a nemusela namáhat hlasivky. Důležitý je pro mě i zvuk směřovaný k posluchačům. Dbám proto vždy i na jeho optimální nastavení.

1.1.4 Životospráva Vraťme se zpátky k životosprávě. Zmíním se o nejdůležitějších bodech, které do této kategorie řadíme: ‒

Stravování – důležité je, abychom se zbytečně nepřejídali, zvláště před výkonem. Často se dočteme, že velmi záleží i na zásadách zdravé výživy. Vyzkoušela jsem ji též, ale krom ještě větší chuti k jídlu jsem nepocítila žádnou jinou změnu. Podle mého názoru je nedůležitější nebýt hladový, abychom nebyli oslabeni a tělo mělo z čeho čerpat energii.

‒

Alkohol – pokud pijeme červené či bílé víno, nevadí. Nezanechává příznaky jako tvrdý alkohol, který podráždí sliznici. Dokonce se říká, a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že sklenka bílého vína před vystoupením hezky nakopne a dobře se po ní zpívá. Na každého ale alkohol účinkuje jinak. Existují i lidé, na jejichž vystoupení může mít blahodárný účinek vypití i několika litrů piva. Proto bychom se měli těmito zásadami řídit podle svého uvážení.

8

‒

Udržovat tělo v dobré fyzické kondici – jíme vitamíny, chodíme na procházky do přírody. Pravidelný pohyb je pro kondici opravdu velmi důležitý. Před časem jsem se odhodlala a začala brát hodiny ve fitcentru. Ze začátku to byla dřina, ale postupem času jsem si pohyb zamilovala. Nyní si už bez něho nedokážu život představit. Má velice příznivý účinek na fyzickou kondici, která je při povolání zpěváka velmi potřebná.

‒ Hormony – jejich přítomnost silně ovlivňuje náš hlas. Jak už jsem se svrchu zmínila, řadíme sem i proces mutace. Ženy pociťují hormonální změny během menstruačního cyklu a těhotenství, kdy dochází k překrvení hlasivek. V tomto období je nejšetrnější hlasivky moc nenamáhat.

1.1.5 Dech Dech je základním stavebním kamenem pro zpěv a mluvený projev. Dýchání je pro zpěváky samozřejmostí, nad jeho funkčnosti málokdy přemýšlíme. Pro zpěváka je ale znalost dechu velmi důležitá, ne-li nejdůležitější. V této kapitole popíši základy správného dýchání, jeho typy, dechovou oporu a také chyby a příčiny dechové techniky. Existuje spousta technik a teorií o tom, jak vyučovat správné dýchání. Já jsem se ocitla v situaci, kdy mi můj pedagog vysvětloval jeden způsob, a po několika letech jsem si vyslechla metodu naprosto odlišnou. Podle mého názoru nejde tolik o ten či onen postup, ale o nalezení správného pochopení a následujícího uchopení. Pokud sami vycítíme, že se nám dýchá špatně a začíná se nám motat hlava, určitě takový způsob dýchání dále praktikovat nebudeme a vyhledáme odbornou pomoc. K nádechu při zpívání či jevištní řeči používáme brániční sval. Zajímavostí je, že většina mužů ho používá automaticky. Ženy s výjimkou spánku používají vrchní dech. Tento typ dýchání však není pro zpívání použitelný, nemůžeme ho ovládat ani použít pro dechovou oporu. Práce s bráničním svalem je pouze dílčím úkolem vztahujícím se k samotnému zvládnutí dechové techniky.

9

Další nedílnou součástí je podbřišní svalstvo. Pomáhá vytvářet polohu nádechu, čímž se zpěvák učí regulovat množství vzduch, potřebné k vytvoření tónu. Jestliže chce správně dýchat, musí se naučit ovládat jednotlivé svaly zvlášť. Pomůže rada pedagoga nebo pohled do zrcadla. Možnou variantou, jejíž zásluhou jsem našla místo správného nádechu, je postavit se zády k rovné zdi, uvolnit se a spustit se do podřepu tak, aby úhel tvořil 90°. Začneme dýchat a vnímat dlaněmi místo nádechu. V tomto místě se nachází náš brániční sval. Jakmile si práci bráničního svalu osvojíme, pokračujeme v osvojování podbřišního svalstva. Tento proces je daleko těžší. Místo, o kterém mluvíme, se nachází kousek nad slabinami. Jeho hledání a následné osvojování vyžaduje trpělivost a každodenní práci. V mém případě trvalo velmi dlouhou dobu, než jsem si funkci správného dýchání přijala za vlastní. Velmi záleží na tom, jak dobře umíme vnímat své tělo a jak pracuje naše představivost.

1.1.6 Dechová opora Jedná se o způsob využití nadechnutého vzduchu pro kvalitu tónu, který nasazujeme s pocitem zadrženého dechu. Pokud jsme někdy slyšeli o tom, že musíme tlačit dech dolů nebo zatínat břicho, měli bychom na to ihned zapomenout. Výrazy typu „tlačit“ či „zatínat“ vůbec se zpěvem nesouvisejí. Důležitá je celková uvolněnost, pružnost a neustálá aktivita. Při správném nádechu bychom měli cítit, jak se roztahuje hrudník do prostoru. Důležité je, že bychom to měli cítit i na zádech. Mně velmi pomohla představa, že mám kolem hrudníku „pneumatiku“, která se při každém nádechu po celém svém povrchu rovnoměrně roztáhne. Při výdechu bychom neměli nic zatínat, naopak snažit se udržet pocit tzv. nafouklé pneumatiky. Mou představou byla také jakási pomyslná „roura“ vedoucí od mé dutiny ústní po podbřišní svalstvo. Sama jsem si s její pomocí regulovala délku nádechu i výdechu. Při nádechu jsem tedy cítila rozšiřování se jak do pneumatiky kolem svého hrudníku, tak i do roury směřující k podbřišku. Je na každém z nás, jakou pomůcku využije, aby jej přivedla ke správnému

10

pocitu. Při správném dýchání dochází ke zdravému pohybu vzduchu přes hlasivky.

1.1.7 Onemocnění V této kapitole se zaměřím na poruchy, se kterými bychom se mohli během své kariéry setkat, a proto je vhodné být s nimi seznámeni. Jedná se o poruchu, která způsobuje, že hlasový projev je obtížný a spojený s

bolestí.

Poruchy

zpěvního

hlasu

bývají

častější

u

začátečníků

a průměrných zpěváků. U profesionálních zpěváků se s nimi tolik nesetkáváme. Vyskytují se již u dětí. Důvodem je zanedbávání hygienických pravidel. Obtíže u zpěvního hlasu bývají stejného charakteru jako u hlasu obyčejného. Při zanedbání jejich příznaků může dojít až k úplné hlasové indispozici. Teprve až ve chvíli, kdy o hlas přijdeme, si uvědomíme, jak je důležitý a nenahraditelný. Jelikož je pro zpěváka hlas stěžejní, měli bychom se o něj starat, jak nejlépe umíme.

1.2

Funkcionální poruchy neboli hlasové

Jedná se o hlasové chyby, vyplývající ze špatné hlasové techniky. Mohou je způsobit i organické změny, jako jsou vady či poruchy hlasu. Projevují se nepříjemným pocitem v krku, únavou, chraptěním či stálým drážděním ke kašli. U zvukových projevů si všímáme chraptění, intonační lability, střední poloha našeho hlasu je neznělá, hlas se láme ve vyšších polohách. V následující kapitole se zmíním o nejčastějších hlasových poruchách, se kterými se setkáváme. Nejlehčí a také nečastější vadou hlasu bývá tzv. distonování3. U zpěvu dochází k nesprávnému tvoření tónu spojením se špatnou dechovou technikou. Projevuje se zpíváním pod, nebo nad správnou výškou tónu. Hlavními příčinami bývají: ‒ nesoustředěnost na výkon, ‒ tělesná a duševní únava, ‒ tréma, 3

Zpěv pod či nad správnou tóninou.

11

‒

nevyvinutost hlasového ústrojí.

1.2.1 Krční tón V případě, že je hrtan při zpěvu příliš svírán a je spojen se špatnou či chybějící dechovou oporou, zní hlas „tlačeně“. Dochází k velkému namáhání. Příčinou bývá příliš silný zpěv či tvrdé nasazení tónu doprovázené špatnou hlasovou technikou. Používáním tohoto způsobu zpěvu může brzy dojít k úplnému zániku zpěvního hlasu. V době, kdy jsem byla nositelem krčního tónu, jsem studovala střední školu. Zprvu jsem měla pocit, že je to správné a že takto zpívají všichni zpěváci. Brzy jsem však zásluhou častých návštěv na foniatrii přišla na to, že opravdu používám svůj hlas špatným způsobem. K přeučení mi pomohla dříve zmíněná studie operního zpěvu.

1.2.2 Nosový (nazální) tón Nazýváme ho také „huhňání“. Dochází k němu kvůli násilnému vhánění vzduchu do dutiny nosní. Hrdlo je sevřené. Zpěv je pak málo zvučný a dochází ke zkreslené výslovnosti. Tuto vadu rozpoznáme zásluhou hlasové znělosti: Jako bychom si zacpali prsty nos a potom začali zpívat. K odstranění dochází hlubokým dýcháním a správným otevřením hrdla.

1.2.3 Dyšný tón I s touto vadou jsem se osobně setkala ve chvíli, kdy jsem přešla ze studie operního zpěvu na zpěv popový. Pro rozdílnost hlasové techniky mi začal přebytečný dech unikat a v hlase byl slyšet jakoby šelest. Dyšný tón bývá patrnější při zpívání tichých tónů. Vady jsem se zbavila zapracováním na dechové opoře a posazení hlasu. Je třeba vědět, že dyšný tón může vést až k nedomykavosti hlasivek, o které se více dozvíme v kapitole Choroby hlasu.

1.2.4 Plochý tón Vzniká kvůli špatnému pochopení lehkosti a stažení hrdla. Tón je tak velmi jasný, chybí mu dechová opora. Pro jeho odstranění je důležité uvolnění hrdla a následné hluboké dýchání.

12

1.3

Choroby hlasu

Dochází k nim kvůli infekcím zasahujícím horní cesty dýchací. Hlasivky jsou při nich překrvené. Příčinou může být i dlouhodobé zpívání špatnou technikou.

1.3.1 Překrvení hlasivek Pokud dodržujeme několik dní hlasový klid, bývá krátkodobé. Při jeho opakování bývá průběh delší a těžší. Hlas ztrácí pružnost, lesk i barvu. Ve výjimečných případech může dojít i ke krvácení do hlasivky. Pro léčení se doporučuje hlasový klid a po něm nenásilný zpěv. Pokud nás poruchy hlasu trápí, měli bychom co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc (ORL a foniatrie). Nejlepším lékem je již zmiňovaný hlasový klid. V rámci několika dní určených lékařem omezíme mluvení, nejlépe na absolutní mlčení. V žádném případě bychom se neměli klidu vyhýbat šeptáním nebo násilným tlačením na hlas. Mohlo by dojít k trvalým následkům. V mém případě, když jsem dodržovala hlasový klid, dorozumívala jsem se pomocí psaní. Může ovšem dojít i k situaci, kdy si hlasovou indispozici dovolit nemůžeme. Pak navštivme lékaře. Obstřik umožní krátkodobou funkčnost hlasivek. Nesmíme krátké zlepšení zneužít dlouhou či příliš vysokou polohou zpívání. Měli bychom si také uvědomit, že i z banální poruchy hlasu může vzejít kvůli zanedbání úplná ztráta hlasu.

1.3.2 Nedomykavost „Nedomykavost

hlasivek

je

způsobena

špatným

uzávěrem

hlasové

štěrbiny.“4 Tzv. funkční poruchy vznikají násilným nasazováním tónu, přepínáním hlasové síly, případně pasivním tvořením tónu, kdy hlasivky nejsou schopny úplného závěru hlasové štěrbiny. Pro jejich ozdravení platí hlasová hygiena, správná mluvní technika a dobrý psychický i fyzický stav. 4

PROCHÁZKOVÁ, Ester. Bakalářská práce – Problémy hlasu, hlasová námaha, hlasové uzlíky a dokumentace jejich léčby. Olomouc: Palackého Univerzita, 2010, 52 s.

13

Příčinou nedomykavosti mohou být i organické poruchy (nádory, polypy nebo záněty, které mění povrch sliznice.) Problém je nutné odstranit chirurgicky. Nedomykavost velmi často předchází k nejvážnější chorobě hlasu – uzlíkům. V dnešní době trpí nedomykavostí hlasivek většina zpěváků.

1.3.3 Hlasivkové uzlíky Jedná se o organické onemocnění hrtanu, které vzniká v důsledku dlouhodobé hlasové zátěže, přepínání hlasu při nachlazení, tělesné indispozice (menstruace). Hlasové uzlíky vznikají na vnitřním okraji v místě, kde dochází k největšímu rozkmitu hlasivek. U dospělého člověka se nachází zhruba v jedné třetině až polovině délky hlasivek. Hlas je chraptivý, často selhává hlavový rejstřík, tvoří se s větším hlasovým tlakem, ve vyšších polohách se láme nebo přeskakuje. Uzlíky léčíme hlasovým klidem, po kterém následuje důkladné přeškolení hlasu a odstranění veškerých příčin jejich tvoření. V případě dlouhodobého trvání se doporučuje chirurgický zákrok a změna hlasové výchovy, jinak se uzlíky vytvoří znovu. Správná hlasová hygiena je tedy nezbytnou ochranou proti poruchám hlasu. Zejména pro ty, pro které je zpěv základem existence. Základní povinnosti péče o hlas nelze podceňovat.

1.4

Hlasová cvičení

Jedná se o metodiku rozezpívání a následující práci s písní. Existuje celá řada cvičení, která lze pro rozezpívání použít. Jejich praktikováním se docílí příjemného znění hlasu a zároveň se jimi chrání hlasivky. Když se při zpěvu naučíme hlas ovládat a rozšíříme pěvecký rozsah, dojde k většímu uvolnění hrtanu. Záleží na pěvci, která cvičení upřednostní. „Hlasová cvičení je vhodné provádět každý den alespoň 15 minut. Ne však v době nachlazení a nemocí, ovlivňujících dýchací orgány.“5

5

SVOBODA, Jiří. Studijní materiál k přednáškám a cvičením, Hlasová cvičení, 2010.

14

Zajímavostí je, že náš zpěvní hlas silně ovlivňuje styl hudby poslouchaný v dětství. Obvykle si oblíbíme zpěváka, který nás touto životní etapou doprovází. Má to obrovský dopad naše hudební cítění. Důvodem je určité napodobování, jímž hlas nevědomky cvičíme a vytváříme jeho rozsah i zabarvení. Hlasová cvičení se doporučují před každým vystoupením. Hlasivky tak připravíme na práci. Rozsahová cvičení si každý interpret přizpůsobí podle svého hlasového rejstříku. Praktikováním zabráníme příčinám nečisté intonace při vystoupení. Pro správné posazení hlasu před výstupem používám nejčastěji brumendo6. Nazýváme ho němým vokálem, který použijeme pro klasická pěvecká cvičení (stupnice). Touto technikou si procvičím celou škálu svého rozsahu. Začínám od spodní hlasové polohy a pokračuji až k horním hranicím. Vše však provádím s lehkostí. Na řadu pak přichází samotný vokál či úryvek písně z mého repertoáru. Ve většině případů dojde zejména na místa, která dělají největší problém. Doporučuje se transponovat tyto obtížné úseky do nižší polohy, již postupně zvyšujeme (maximálně o půl až jeden tón nad danou tóninu). Každý z nás disponuje jiným hlasovým fondem. Nepoměřujme své předpoklady s někým, kdo má fond naprosto odlišný. Může dojít k přepnutí hlasivek, a dokonce až k dočasné ztrátě hlasu.

1.5

Rétorika

Neboli nauka o řečnickém umění je nedílnou součástí vystupování zpěváka, jeho veřejný projev. Jestliže se chceme stát kvalitním interpretem, měli bychom dodržovat zásady pro vystupování na veřejnosti. Existuje spousta knižních předloh pojednávajících o tom, jak správně hovořit a jednat s publikem. Pouhým čtením se ale nikdy nic nenaučíme. V této kapitole se zaměřím na základní zásady, které by interpret měl ovládat a stát se mu samozřejmostí.

6

Bručivý zpěv beze slov se zavřenými ústy.

15

Veřejný projev je dalším stavebním kamenem, na kterém by měl umělec stavět svou osobnost. Představme si situaci, kdy interpret musí komunikovat s publikem či odpovídat na otázky zvědavého moderátora, a neví jak navázat komunikaci, ba se dokonce stydí. V tomto případě, i kdyby byl nejlepším zpěvákem, ztrácí divákův zájem. Jak jsem se již zmínila, přečtením této kapitoly se dobrým a pohotovým řečníkem nestaneme. Základem je praxe. Osobnost je třeba v sobě postupně vybudovat. Ne proto, že musíme, ale proto, že chceme!

1.6

Interpretace textu

V této kapitole se zaměřím na porovnání interpretace textu u herce se zpívanou interpretací. Jako herec mám pro interpretaci větší pole působnosti než jako zpěvák. Je to z toho důvodu, že v rámci činoherního herectví nejsme vázáni k textu hudbou, proto náš projev stavíme na temporytmu a pohybu, který si řídíme sami. Záleží tedy pouze na nás, na jaké slovo dáme důraz, kde zvolníme, nebo naopak. Vždy se tím ale obsah věty mění. U zpěváka je tato interpretace daleko těžší. Jelikož je vázaný hudbou, která jej v interpretaci omezuje, nemá tak volné pole působnosti pro kreativitu, jako herec. Může jít po smyslu textu, avšak je omezen tempem hudby, tudíž si nemůže pohrávat s jeho interpretací jako herec. Musí tedy dávat pozor na smysl, klást důraz na samotný výraz. V rámci muzikálového herectví je tato interpretace spojena s tancem, kterým obsah textu podpoříme. S tím se ruku v ruce váže i důležitost, umění přenést obsah slov včetně emocí na diváka. Měli bychom vědět, o čem vypovídá text písně a přenést jeho atmosféru na posluchače nejen hlasem, který by měl situaci podpořit, ale i výrazem. Projev by měl být i přesto přirozený a divák by měl mít pocit, že opravdu víme, o čem zpíváme.

1.7

Společenské vystupování

Předstoupením před publikum vstupujeme také do prostoru, v němž platí určité

zákony.

Nejhorším

trestem

za

nedodržování

základů

lidské

komunikace je nezájem obecenstva. Měli bychom si uvědomit, že naše

16

veřejné vystupování, ať se nacházíme v obchodním centru či na koncertě, silně ovlivňuje, jak jsme celkově hodnoceni. Lidé vidí a vnímají vše, co se jich jakýmkoliv způsobem dotýká. Věřme nebo ne, ale jakákoli chyba, které se dopustíme, se může jednoho dne obrátit proti nám. Chování by mělo být vlídné, přátelské a zároveň bychom si měli udržet zdravý odstup. V případě, že lidem, vyjma přátel, ukážeme svoji slabinu, připustíme si je blíže k tělu, jejich respekt si už budeme těžko získávat zpět. Vylučme i jednání sobecké, vychytralé a ziskuchtivé. Zároveň bychom neměli působit povrchně a nedostupně. Ztrácíme tím zájem obecenstva i pořadatelů o další shledání. Publikum či veřejnost preferují přirozenost. Nehrajme si tedy na někoho, kým ve skutečnosti nejsme. Je však třeba zmínit i to, že existují lidé, kteří na povrchnosti postavili svou kariéru. Být vychytralý a ziskuchtivý může tedy být i přínosem. Záleží však na tom, jak s takovým charakterem umí člověk pracovat, zda z negativních vlastností dokáže dobýt předností.

1.8

Vzhled aneb šaty dělají člověka

Dnešní doba diktuje, jak by měl interpret vypadat, aby „zapadl“ do určené „škatulky“. Nikoho nezajímá, zda se v ní cítí člověk dobře či ne. Vizáž interpreta silně ovlivňuje celkový dojem i jeho chování. Každý by měl tedy „stavět“ na své osobnosti a svém věku. Nezapomeňme, publikum vnímá i tyto detaily. Náš projev tak bude působit sebevědoměji a přirozeněji, než kdybychom se v požadovaném stylu necítili dobře. V dnešní době silně ovlivňované bulvárem by měl interpret myslet i na to, že je neustále „pod lupou“. Je pouze na něm, zda se tím nechá ovlivňovat, nebo nebude vnucované názory akceptovat, ale jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pro příklad bych uvedla jednu příhodu ze svého života. Při konkurzu na hlavní roli do připravovaného muzikálu jsem dostala od režiséra radu, abych do dalšího kola shodila 5 kg. Jelikož jsem o roli stála a zdálo se, že mám opravdu šanci, rozhodla jsem se napomoci její realizaci. Strávila jsem tři měsíce každodenním cvičením a zaměřila jsem se i na zdravou výživu. Nakonec jsem však pozvánku do dalšího kola ani neobdržela. 17

1.9

Média

Komunikace s médii patří k nejdůležitější a nejtěžší formě veřejné komunikace. Opět platí pravidlo udržet si bezpečný odstup. V případě, že neodhadneme hranici, vystavujeme se nebezpečí pozdější poruchy osobnosti či naprosté ztrátě soukromí. Interpret by měl v rámci rozhovorů podávat pouze nezbytně nutné informace pro svou propagaci. Důležitá je také jeho řečnická pohotovost v případě, že dostane od moderátora nevhodnou otázku. Pokud patříme mezi „nováčky“ showbusinessu, doporučuje se přítomnost někoho zkušenějšího, který nás navede na správnou cestu a pohlídá naše další kroky. Tento člověk by měl dokonale znát naši osobnost a být součástí našeho projektu. Nazývejme jej manažerem, společníkem či přítelem. Přesto zde platí pravidlo „mít stále oči na stopkách“, jelikož i tato osoba se může jednou otočit proti vám a jednat vašim jménem pouze ve svůj prospěch. Sama jsem se s tím setkala. Měla jsem manažera, který jednal mým jménem se všemi pořadateli a důležitými osobami. Měl mou plnou důvěru. Když jsem však obdržela email nabízející mé veřejné vystoupení, zhrozila jsem se. Nejenže mě manažer uváděl jako „spěvačku, kterou jste mohli vydět“ v soutěži Česko hledá SuperStar, ale také mě nabízel o 75 % dráž. Neváhala jsem a okamžitě veškerou spolupráci ukončila. Z vlastní zkušenosti tedy mohu doporučit vyhýbat se pomoci lidí neznámých v oboru. Je lepší spoléhat sám na sebe a vše si zařídit sám.

18

2

HLASOVÁ PŘÍPRAVA HERCE

Hlasová příprava herce je z velké části založená na stejných principech jako u zpěváka. Nebudeme si tedy opět popisovat anatomii hlasu a práci s dechem. Zaměříme se na řeč, hlasovou hygienu, zvláštní dovednosti a rétoriku. Součástí budou i mé zkušenosti. Potřeba hovořit se stala pro člověka naprostou posedlostí. Někdo se řadí mezi málomluvné introverty, někdo naopak mezi extroverty, kteří se beze slova neobejdou. Slovem můžeme pochválit, ale i velmi ublížit. Stalo se nástrojem k ovlivňování společenských vztahů. Filosof Herbert Spencer dokonce v roce 1858 napsal, že slovo je díky svým melodickým faktorům základem vokální a nástrojové hudby. Každá změna našeho cítění se tak stává podnětem pro změnu svalové i hlasivkové činnosti. Nálada v mluvené řeči je důležitým a zajímavým faktorem, který podává informaci o psychickém stavu člověka. V případě emočního napětí či pocitu strachu se do hlasu dostává vyšší frekvence, kvůli níž hlas zní jakoby přiškrceně. Naopak v případě radosti a pocitu pohody se řeč stává melodicky pestrou, vyjadřuje pocit uvolnění a klidu.

2.1

Funkce řeči

Řeč umožňuje sdělovat i apelovat. Vyjádří se jí radost, žal i vzrušení. Existuje však i forma estetická, do které zapadá řeč umělecká. V každém našem projevu jsou všechny zmiňované funkce obsaženy. Některá více, některá méně, podle toho určujeme její dominantnost. Pro každého herce je způsob vyjadřování velmi důležitý. Vytváří jeho charakter.

2.2

Hygiena řeči

Největším a nejdůležitějším obdobím, které má dopad na správný vývoj řeči, je dětství. Proto je třeba na dítě mluvit zřetelně a spisovně. V určitém stádiu dětství dochází k napodobování, kdy dítě přejímá jakékoli zvuky, včetně mluvy. Dalším důležitým stádiem je mateřská škola, ve které by mělo dítě získat bohatší zásobu slov a naučit se komunikaci s dalšími dětmi. V případě,

19

že se tato výchova zanedbá, dochází k prvním projevům poruch řeči či komunikace. Stejně jako u hygieny hlasu má veliký vliv na hygienu řeči duševní stav, působení prostředí a životosprávy.

2.3

Zvláštní dovednosti hlasu

Jistě jsme už několikrát slyšeli, nebo se dokonce osobně setkali s tzv. jódlováním, případně břichomluvectvím. Sama tyto dovednosti velmi obdivuji a tajně si přeji umět je. Několikrát jsem se o jódlování pokoušela, avšak nikdy jsem se nedostala dál než k jeho hlasovému napodobení, které známe z pohádek.

2.3.1 Jódlování Jedná se o neobvyklé tvoření hlasu ve vyšší poloze. Jeho účelem bylo zvýšení zvučnosti lidského hlasu pro dorozumívání na větší vzdálenosti. Proto se tento styl vyskytuje nejvíce u obyvatel horských krajů – Tyrolsko, Švýcarsko. Pastevci se tak mohli dorozumívat z kopce na kopec. Jedná se o tzv. výskot, při kterém dochází k přeskakování hlasového rejstříku (falzetu) a střídá se s přirozeným zpěvem v nižší poloze. Nyní se s jódlováním můžeme setkat i v lidovém zpěvu.

2.3.2 Břichomluvectví Pokud si podle názvu představujeme, že se jedná o formu mluvení břichem, jsme na omylu. Tato technika vyžaduje dokonale se vyznat v dechové opoře. Jde o zvláštní způsob mluvy, při němž dochází ke změně lidského hlasu, vycházejícího zpoza zavřených úst. Díky utlumení máme pocit, jakoby nevycházel z mluvící osoby. Velmi důležitý je i způsob artikulace, který musí být pojat tak, aby viditelnost pohybujících rtů byla co nejmenší. V dnešní době se břichomluvectví stalo druhem zábavní produkce. Nejčastěji se s ním můžeme setkat v anglicky mluvících zemích. Herec při show nevystupuje sám, ale s loutkou, kterou ovládá pohybově i mluvou. Ta se stává jeho hereckým partnerem. Loutky zásluhou břichomluvectví ožívají a působí dojmem skutečné osobnosti. V dalších etapách může umělec využívat

20

i různé triky, s jejichž pomocí dochází k matení diváka. Břichomluvecké show se stávají čím dál více známějšími a vyhledávanějšími.

2.4

Herecká osobnost

Herec by měl být silnou osobností. Ne ve smyslu vyčnívat z davu kvůli své image, ale umět zacházet se svými pocity, tak aby to zároveň nemělo dopad na psychickou stránku jeho života. Mezi nejdůležitější zásady patří být vyrovnaný sám se sebou a nebát se jít se svou kůží na trh. Herec by se nikdy neměl podceňovat. Každá příležitost by pro něj měla být výzvou k překonávání vlastních hranic. Také by měl být sečtělý a znalý svého oboru. Pro povolání herce je potřeba schopnost podělit se o své emoce, pracovat s nimi a reagovat jimi na potřeby a reakce publika. Důležitá je také otevřenost,

sebekázeň,

schopnost

být

přístupný

novým

podnětům,

komunikativnost a „šoumenství“. To už ale záleží na typu herce. Někteří jsou v osobním životě spíše introvertní a o osobním životě a svých pocitech se neradi baví, na straně druhé jsou tací, kteří na sebe strhávají pozornost i v běžném životě, vyžadují neustálé reakce publika a jejich chování hraničí s již zmíněným histriónstvím. Pro mě je herecká osobnost spjatá s empatií, ale také egoismem a narcismem. Co se vyrovnaností týče, s ní jsem měla osobně největší problém. Pokládám se za empatického člověka, ráda vyslechnu druhé a v rámci svých možností jim pomohu. Avšak ocitla jsem se v situaci, kdy jsem nebyla schopná se otevřít a bála jsem se dávat najevo své pocity, natož je předvádět v rámci role. Bylo pro mne jednodušší tvářit se na venek spokojeně a vyrovnaně než se svěřovat se svými problémy. V rámci studia herectví jde v tomto případě o vážný problém. Vyhledala jsem tedy odbornou pomoc terapeuta. Mým největším problémem bylo vyrovnat se sama se sebou. Velmi mi záleželo na tom, jaký na mě mají ostatní lidé názor. Brala jsem si vždy osobně jakýkoli slovní útok, který nemusel být myšlen vážně. Proto i hloupé přezdívky a slovní narážky měly svůj dopad. Po několika sezeních jsem se s těmito pocity naučila pracovat. Netvrdím, že jsem se vyléčila, ale určitě poučila. 21

2.5

Společenské způsoby

Vstoupíme-li na scénu s určitým nasazením a ihned na sebe upozorníme, získáme si publikum snáz, než když přijdeme nepozorovaně a začneme si mluvit pod nos. Dáváme tím najevo svou neprofesionalitu. Publikum, které se mezi sebou začne bavit či odcházet ze sálu za zajímavější aktivitou, už si těžko získáme zpět. Dalším stupněm nezájmu se může stát hlasitý projev opovržení, odmítavé reakce, nebo dokonce i „vypískání“.

2.6

Herecká průprava

Dobrý herec se neobejde bez správných hereckých technik. Důležité je, aby uměl ovládat své tělo jako nástroj. Umění artikulace, ladnost pohybu i gest vyjadřujících charakter jsou též jejich součástí. Všechny zmíněné techniky však budou jen jakési mechanické pohyby bezduché loutky, budou-li scházet emoce. Ať už každý z nás uznává jakoukoliv z hereckých teorií velikánů, jako jsou K. S. Stanislavskij, D. Diderot či R. Boleslavský. Nesmíme zapomenout, že divadlo bychom měli hrát s chutí, nadšením a hlavně s láskou. Pokud tomu tak není, pocítí to nejen naši spoluherci, ale hlavně divák, pro kterého je divadlo určeno především. Herec odejde z jeviště a postavu spolu s emocemi zanechává za oponou, ale divák si emoce odnáší s sebou. Ať se jedná o radost nebo smutek, musíme dát do role co nejvíce energie, aby k jejich přenesení k divákovi došlo. Neděláme to pro sebe a svůj herecký úspěch, ale pro potěšení publika. Pokud tomu tak není, nabízíme hledišti jen smutný pohled na dokonalou, ale bezduchou a sebestřednou loutku. Průprava nás také naučí techniku vzájemného jednání s partnerem, vnímání sebe samého v rámci role, vytváření pocitu pravdy i práci s emocionální pamětí. Zvládnutí všech zmiňovaných prvků vede umělce ke zvyšování jejich umění.

2.7

Herecká tréma

Stejně jako u zpěváků se tréma vyskytuje i u herců. Jedná se o přirozenou reakci na stres. Představme si situaci, kdy stojíme před davem lidí. Upřeně na nás hledí a očekávají od nás nejlepší výkon. Všechna energie z publika 22

se spojí s naším pocitem zodpovědnosti a tréma je na světě. Chceme-li se stát kvalitním hercem, musíme umět s těmito situacemi pracovat. Nejde o absolutní ztrátu trémy, přišli bychom tím o vnitřní vzrušení, které nás stimuluje k působivějšímu výkonu. Zdravá tréma nás aktivizuje a rozvíjí. V případě, že neumíme s trémou pracovat, působí na nás negativně a destruktivně.

2.7.1 Příprava na projev aneb jak pracovat s trémou. Základním pravidlem je pozitivní myšlení. Je vědecky dokázáno, že pozitivní myšlení silně ovlivňuje naše jednání. Vzpomeňme si například na své dosavadní úspěchy. Neustále si opakujme slova „Já to dokážu!“ a na myšlenky tipu „Co když zapomenu slova“ nebo „Nebude mě slyšet“ ihned zapomeňme. Přesvědčíme se sami, jakou sílu má naše myšlení.

2.7.2 Správné dýchání Opět se dostáváme k našemu nejčastějšímu tématu, dýchání. Máme-li před výkonem, veškerou svou pozornost bychom měli směřovat na dech. Dýcháme zhluboka a pomalu. Na nic jiného nemyslíme. Pokud máme v blízkosti hereckého partnera, dýchejme společně s ním. Přijímejme svou společnou energii, kterou následně sjednotíme v jednu, v jeden dech. Nevykonávejme pak žádnou fyzickou aktivitu a soustřeďme se na výkon. S touto dechovou pomůckou jsem se setkala v druhém ročníku studia na JAMU. Těsně před premiérou nám režisér zadal, aby se jeden z nás položil na zem a druhý mu vložil hlavu do klína. Navzájem jsme tak propojili své dýchání, což nás zkoncentrovalo a vnitřně uklidnilo. Ve výsledku nešlo „jen“ o sjednocení dechu, ale o celkové vnímání jeden druhého. Tato pomůcka se stala naší tradicí.

2.7.3 Soustředění pozornosti Nejvýhodnější variantou cvičení je opakovat si herecké jednání a připomínky. Měli bychom se pocitově dostávat do postavy, kterou ztvárňujeme. Jednat a smýšlet jako ona. Zároveň si opakujeme text, pohyb v prostoru a cíl sdělení. Má technika soustředěnosti před výkonem byla přesně taková. Minimálně 30 minut před začátkem představení jsem potřebovala být ve 23

svém kostýmu, abych měla dostatek času uvědomit si, kdo jsem. Po zbývající dobu jsem se neustále rozmlouvala a opakovala text. Než jsem vyšla na jeviště, navodila jsem si ještě v zákulisí atmosféru a jednala v rámci postavy.

2.9

Technika jevištní řeči

Abychom se vyhnuli situacím, kdy nás naše mluva „neposlouchá“, je důležité svůj hlas trénovat, neboť pomáhá navazovat kontakt s divákem. Proto by měl být přirozený, vždy správně rozmluvený a postavený na dechu. Hlas působí na emocionální složku vnímání, proto na něj klademe největší důraz. V případě, že jsme se rozhodli studovat herectví nebo už se herectví věnujeme, jsou pro nás právě hodiny jevištní řeči velmi důležité. Zásluhou školených pedagogů se naučíme správně dýchat. Budeme pak schopni mluvit i do velkého prostoru, aniž bychom namáhali hlas. Dech má velký účinek i na naše gesta a pohyby. Díky nim působíme na své okolí a vytváříme tak potřebný dojem. Dále nás tato technika naučí správně intonovat a artikulovat. Pokud umíme svůj hlas správně ovládat, má to velký dopad na zájem publika, pro které bude příjemné nás poslouchat. Technika jevištní mluvy mě naučila používat hlas i v období hlasové indispozice. Jsem tak poučená, jak svému hlasu v těchto situacích neublížit.

2.9

Obličejová gymnastika

Jedná se o techniku uvolňování mluvidel, která připraví mluvidla pro správnou výslovnost. K tomu slouží celá řada cviků. Z těch nejdůležitějších pro uvolnění obličejové masky zmiňme: ‒ promrkávání očí, ‒ pohyb čelisti do všech stran, ‒ špulení rtů, ‒ aktivizace jazyka. Pro řádné rozmluvení mluvidel slouží artikulační cvičení, jazykolamy. Jedná se o krátkou větu či slovní spojení, jimiž procvičíme obtížně vyslovitelná slova a jejich spojení. Jazykolamy mě vždycky svazovaly.

24

Dlouhou dobu mi dělalo potíže jejich precizní vyslovení. Cvičení „Zaželezilo-li se železo či nezaželezilo-li se železo“ bylo pro mě tím nejtěžším. Pamatuji si i moment, kdy si pedagog myslel, že si z něj dělám legraci. Snažila jsem se nepříjemnostem předejít a vzpomněla si na dobu, kdy jsem navštěvovala letní herecké školy pořádané Janáčkovou akademií. Tam jsem se naučila nejdelší existující příjmení. Patří Slovence, která se jmenuje Magdaléna Antikotočerepapinovikovičová. Dodnes její jméno používám jako rozmlouvací jazykolam.

2.10 Improvizace V dnešní době je často vyhledávaná forma improvizace. Schopnost improvizovat je pro herce velmi důležitou dovedností. Někdo se s darem improvizovat narodí, druhý si naopak tuto schopnost postupem času a získáváním zkušeností osvojuje. Improvizace je umělecký projev, jehož text vzniká v reálném čase. Mluvit spatra však neznamená mluvit bez přípravy. Základem každé improvizace jsou předem dané body, kterých se herec během projevu drží. Při takové improvizaci, v případě, že ji praktikujeme poprvé, i když ani tato možnost se nevylučuje, dochází k pocitu uvolnění, Svým vystoupením pobavíme nejen diváky, ale i sebe. V dnešní době se stala hitem tzv. One man show, kdy herec v rámci improvizace odehrává představení na předem připravené téma. Diváci bývají velmi často zapojováni do děje a stávají se jeho součástí. Využití improvizace se vztahuje i na momenty, kdy nám v rámci projevu „vypadne“ text. Předejdeme tak hluchým místům, natahování výplňkových slov a koktání. Pomocí klíčových bodů problémové místo naplníme a pokračujeme v textu podle scénáře. Vzpomínám si, že se nám v rámci hodin herecké interpretace textu dostalo příležitosti právě tuto formu si vyzkoušet. Každý z nás se měl během týdne zamyslet nad tématem, kterému budeme věnovat pozornost v následující hodině. Téma se mělo týkat situací, které jsme během týdne vypozorovali ve svém okolí. V rámci přípravy jsem si tak určila záchytné body, od kterých se příběh odvíjel. Při samotné interpretaci jsem poprvé pocítila důsledky, které 25

se k zadanému úkolu vztahovaly. Samozřejmě se dostavila tréma, jejímž vlivem nebyl můj projev plynulý. Časté nahlížení do poznámek a výpadky slovní zásoby byly také důsledkem. Poprvé jsem si uvědomila, co všechno tato forma přednesu obnáší. Při dalších hodinách jsem se zaměřila na chyby, které mi byly vytýkány. Snažila jsem se více používat gesta. Pokud jsem se zmínila o nějakém veselém příběhu, zdůraznila jsem jeho vtip. Témata jsem se snažila více propojovat a rozvíjet. Nejtěžším úkolem bylo udržet si pozornost posluchačů. Proto jsem projev obohatila o trapné zážitky ze svého života. Přidala jsem vážná témata a vyzkoušela přímou řeč. V případě, že jsem si nemohla vzpomenout na slovo, vyslovila jsem první, co mě v tu chvíli napadlo. Většinou se jednalo o něco hloupého a pozornost diváka se ihned dostavila. Okomentovala jsem to poznámkou, že větší hloupost jsem opravdu vymyslet nemohla a pokračovala ve svém příběhu dál. Zjistila jsem, že diváci kvitují své zapojení do děje. Proto jsem příběh obohatila položením řečnické otázky a pokračovala dál, dokud mi nevypršel pomyslný čas. Tuto zkušenost beru jako jednu z nejdůležitějších, které jsem si ze studia odnesla. Její zásluhou jsem se naučila lidem ukázat i druhou stránku své osoby. Veřejně jsem sebou pohrdala a dělala si ze sebe legraci. Tuto techniku využívám dodnes a jsem za ni velmi vděčná.

2.11 Herecké metody Jelikož jsem se zmínila o formě improvizace v rámci interpretace textu, ráda bych se zaměřila i na herecké metody, s nimiž jsem se v rámci studia na JAMU seznámila. V prvním ročníku jsme absolvovali tzv. improvizační cvičení, jež nás mělo naučit rozvíjet partnerské a situační cítění a zároveň sloužilo pro rozvíjení naší fantazie. Vybavuji si příklad kolektivního vyprávění. „Je to cvičení koncentrace, smyslu pro celek, živého vyprávění, pohybu akčního, reakčního i popisného a uvolňování toku fantazie“7 Jednalo se o způsob společného vyprávění příběhu. Každý z nás měl na jedno kolo k dispozici slovo, později i celou větu, která měla za úkol rozvinout příběh. 7

Přednášky o divadle a umění: habilitační a profesorské přednášky pedagogů Divadelní fakulty v letech 1990-2007. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2007. s. 311.

26

V kruhu jsme tak reagovali jeden na druhého. Přebírali jsme emoce, potom i pohyby. Naším úkolem bylo v příběhu po dobu pěti kol, vytvořit zápletku a potom ji ukončit. Ze začátku jsme dostávali jednoduchá zadání v rámci tématu pohádky či snu. Postupem času byla kritéria složitější a my museli mluvit např. ve verších. V rámci druhého semestru jsme pokračovali v improvizačních cvičeních s tím rozdílem, že už jsme byli seznámeni s technikou práce s gestem, práce s reálnou i absurdní rekvizitou a hereckým partnerem. Vybavuji si cvičení, které jsme nazvali „Boris“ Jednalo se o imaginární postavu muže, která v nás měla vzbuzovat respekt. Slovně ji ovládala osoba, která měla vyšší společenský status. V našem příběhu se jednalo o policejní šetření. Policista využíval v rámci Borisova výslechu k vynucení přiznání násilí. Cílem cvičení nebylo přiznání předvolaného, ale průběh samotného výslechu. Povinností aktérů bylo neustálé vnímání této postavy. Pomocí očí jsme určovali jeho výskyt, velikost i akci. Bylo tedy na fantazii aktérů, jakým způsobem se se zadáním vypořádají. Ve druhém ročníku jsme pracovali s texty Shakespearových her. Byli jsme rozděleni do párů, ve kterých jsme inscenovali krátké známé příběhy. Ztvárnila jsem pro mě velmi přínosnou roli Desdemony. Zapracovala jsem na celkovém zklidnění a odbourání „holčičích manévrů“. Důležitá byla také maximální konkrétnost jednání a správné uchopení textu. Současně jsme si poprvé vyzkoušeli práci se studenty režie, se kterými jsme ve čtvrtém semestru zinscenovali krátké představení. Třetí ročník byl ve znamení monodramat8. Odpoutali jsme se od hereckých partnerů a spoléhali jen sami na sebe. Zjistila jsem tu, že přítomnost hereckého partnera je pro mne velmi důležitá. Zajímavostí ale je, že v rámci koncertování upřednostňuji sólová vystoupení před skupinovými. Myslím si, že velký vliv na to mají právě zkušenosti v oboru. Jelikož jsem se herectví začala věnovat až po přijetí na JAMU a neměla s herectvím zkušenosti, kterých jsem nabývala pomalu, bylo pro mě monodrama velkým oříškem.

8

Dramatický žánr divadelního představení pro jednoho herce.

27

3

JAK SE STAVÍ REPERTOÁR ZPĚVÁKA

Repertoár je slovo pocházející z francouzštiny a vyjadřuje nejdůležitější složku umělcovy kariéry. Pro něj je právě repertoár životním tématem. Někdo zná jeho obsah od prvopočátku, druhý jej může naopak hledat celý život. Nejdůležitější pro umělce je, aby repertoár vycházel z něj samého. Proto si myslím, že každý zpěvák by měl znát svou osobnost i své hlasové hranice. Výběr skladeb by měl odpovídat jeho obrazu, aby skrze ně mohl vypovídat a předávat emoce posluchačům. V tomto ohledu má zpěvák jednodušší cestu než herec, kterému ve většině případů je repertoár určený. Nejvíce se člověk dotkne svého nitra, když se pokusí napsat si text sám. Jakýkoli. Ve většině případů se tak otevře téma, které je umělci nejbližší, nejaktuálnější. Začne psát na papír slova, která by možná nikdy nahlas nevyslovil. Vypovídá se ze svých nejniternějších přání či obav, což je podle mě to, co posluchače osloví: Každodenní všední problémy, které prožívá každý z nás. V pravdě je slovo a po vyslovení se slovo stává pravdou. Může se to zdát banální, ale zkoušeli jste to někdy? Sama jsem se ocitla v situaci, kdy jsem „hledala“ svůj repertoár. Po pravdě to byla jedna z nejtěžších věcí, o které jsem se v životě rozhodovala. Věřím, že to může znít legračně, ale najít odpovídající okruh či téma není vůbec jednoduché. Vždy jsem se přikláněla k písním, které mají hloubku, proto jsem si zamilovala šanson. Ale k jeho interpretaci musí mít člověk dostatek životních zkušeností a celkový nadhled, proto se musím k těmto, pro mě srdečním, záležitostem postupem času propracovat. Obrazem je pohled na naši hudební scénu, na níž se už bohužel nedá mluvit o kvalitě. Spíše o kvantitě. Postupně se vytrácí náplň textů, smysl slov. Příběhy jsou stále o tom samém a hudba je založena na čtyřech akordech. Když se ale zeptáme sami sebe: „Opravdu se nám tohle líbí?“ odpovíme: „NE“? Měli bychom se ohlédnout zpátky do časů našich babiček a alespoň jednou zavítat na tzv. vesnickou zábavu, kde se zpívá o kráse našich žen, síle našich koní a věrnosti mužů. 28

Téma našeho sdělení, nás v podobě repertoáru zařadí do určité kategorie. Chceme-li podávat příběhy o ztracené lásce, podložené lyrickou melodií, zařadíme se do masy, která je v naší branži velmi obsáhlá. Důležitější než samotný text je v tomto případě jeho vizuální provedení v podobě videoklipu. Jako interpreti bychom měli myslet na fakt, že v dnešní době nejde tolik o hudbu, ale o přenesení příběhu na posluchače. I když je to diskutabilní. Jestliže se zajímáme o téma z přítomnosti, je důležité znát svůj názor, celkový pohled na ně. Předejdeme aspoň prudkým a někdy i popuzeným ohlasům vypovídajícím o absolutním nesouhlasu. I když i tato cesta může přinést své růže. Témat je celá řada, ale dle mého názoru nejde tolik o jejich obsah, jako o samotný nápad její produkce.

29

4

Jak se staví repertoár herce

Stavění repertoáru u herce nezávisí tolik na něm samotném jako u zpěváka. Repertoár je umělci přidělován uměleckým ředitelem či dramaturgem. Herci ochotnického či amatérského divadla si svůj repertoár vybírají sami. K tomu, aby herec mohl ztvárnit určitou postavu, musí mít všeobecný rozhled o období, ve kterém se postava jedná, a určitý nadhled, který z postavy vytvoří osobnost. Říká se, že někdo se pro herectví narodí a někdo se jím po čas života stává. Herec má dle mého názoru výhodu i nevýhodu v tom, že se podle jeho vizáže odvíjí i výběr hereckých postav. Setkala jsem se s případem, kdy byla herečka zásluhou své vizáže obsazována stále do charakterově podobných postav. Pro někoho se to může zdát být výhoda, ale komu by se chtělo celý život ztvárňovat stejnou postavu? Pravdou je, že existují i herci, nevyhlížející se na svůj věk, pro které může být výhrou ztvárňovat stále mladší postavy. Lépe se tak vcítí do jejich myšlení než do postav starších. Velmi však záleží na scénáři, který umožní či naopak neumožní snadnější vcítění a provedení. Důležité je vyzkoušet si různé herecké polohy, aby si člověk udělal představu o co největším množství charakterů postav. Herec by měl být stálým pozorovatelem. Vnímat své okolí i příběhy, které se v něm odehrávají. Z těchto zkušeností pak lze na jevišti čerpat a lépe vnímat a ztvárňovat jednotlivé situace a postavy. Já jsem v rámci studia bojovala s podobným problémem, jaký jsem zmiňovala na začátku této kapitoly. Měla jsem pocit, že jsem stále obsazována do charakterově podobných postav. Nejméně oblíbeným obsazením pro mne byla postava Blondýny v rámci absolventského představení v DS Marta. Postava byla v textu už předem charakterizována jako typická blondýna. Nápad režie však byl pojmout ji z hlediska opačného. Tato idea se mi velmi zamlouvala pouze do doby, než jsem pochopila, že mi text tuto eventualitu neumožní. Ač jsem se jakkoli snažila, vždy jsem skončila u naivity postavy. Moc jsem si přála umět tuto roli pojmout jinak. Nyní už

30

mohu říci, že jsme spolu po celý čas inscenování bojovaly. Bohužel mi byla postava velmi nesympatická, svazovala mě. Měla jsem strach, že mě lidé budou za blondýnu považovat. Teprve až ve chvíli, kdy jsem ji přestala řešit, začala se postava tvarovat do původního záměru. Výběr obsazení je tedy pro mě jako herečku velmi důležitý. Bohužel, pokud se s postavou nesžiji a nepochopím její jednání, stává se mi osudnou. V dnešní době je podle mého názoru velmi těžké ztvárňovat negativní nebo naivní postavy. Lidé si tyto kvality velmi často spojují s osobností určitého herce. Představme si situaci, kdy na ulici potkáváme známého herce, který v rámci představení ztvárňuje negativní postavu. My jej, aniž bychom si to uvědomovali, za onu postavu pokládáme i ve skutečném životě. Tuto skutečnost dokumentuji příkladem., V jednom rozhovoru jsem se v době působení

v

talentové

soutěži

zmínila

o

svém

obsazení

v

rámci

absolventského představení. V tu chvíli jsem si však neuvědomila fakt, že prozrazuji víc informací, než byla třeba. Vzápětí vyšel článek s titulkem vypovídajícím o mé perverznosti. Jelikož rozhovor probíhal skrze diktafon, dočetla jsem se přesné znění replik z představení Zpráva o svatém kárání, v němž jsem měla absolventskou roli. Čtenáři se tak dozvěděli o tom, že jsem křesťanka, a přesto se nebojím vyslovit větu „do pr… s Bohem“ a další mnohá sprostá slova. Následující reakce byly velmi nepříjemné. Lidé nepochopili rozdíl mezi osobním a profesním životem a začali mě odsuzovat.

31

5 Osobní vs. profesní život herce a zpěváka 5.1

Rodina

Jak moc práce zpěvačky či herce dokáže proniknout do osobního života? Ovlivňuje naše chování? A co na to naši nejbližší? Když odpovím, že je jen na nás, co necháme proniknout do osobního života a co ne, budu si nalhávat. Pokud se člověk z větší části dne vyskytuje v pracovním prostředí, není jednoduché přijít večer domů a veškeré starosti a povinnosti nechat za dveřmi. Zvláště v povolání herce, který se každou chvíli musí učit novou roli. Jedno z nejtěžších období zvláště pro funkci rodiny je, podle mého názoru, studium. Málokterý rodič si dokáže představit, kolik času jeho dítě bude trávit v rámci studia mimo domov. Zvláště, když se vybraná vysoká škola nevyskytuje v místě bydliště. V těchto případech velmi často dochází k osamostatnění dětí. Může se stát, že se vztahy změnou bydliště urovnají, nebo naopak úplně vyhrotí. To už však záleží i na podpoře, kterou člověk od rodiny dostává. Podle mého názoru je právě ona podpora jednou z nejdůležitějších věcí. Pamatuji si, že mě v době studia velmi ovlivňovalo, co se například zkoušelo. Snažila jsem se do rolí vžít, vybavovala jsem si zkušenosti s tématem a rozebírala přidělenou postavu i psychologicky. Vždy jsem si pocity a zážitky přivedla domů. Někdy bylo velmi těžké vrátit se „zpátky“. Pamatuji si, že jsem několikrát rodiče žádala o radu, o jejich zkušenost nebo postoj. Vždy mě jejich názor velmi zajímal. O to víc jsem pak byla zvědavá na jejich reakci, po zhlédnutí výsledku. V případě profesionálního zpěváka či herce se dostáváme do jiné situace. Člověk už jedná sám za sebe a musí myslet dopředu. Pokud tedy za ním nestojí někdo z oboru, který jej navádí správným směrem. Jestliže získáme angažmá v divadle, trávíme většinu času právě zde. Přes den zkoušíme nová představení a večer hrajeme. Času na rodinu tedy moc nezbývá. U zpěváka je volna přece jen více, ale cestování a samotná prezentace zaberou také hodně času. Jelikož je zpěváka více „vidět“ než herce, dostává 32

se do podvědomí lidí i jeho rodina. Je proto důležité se s touto variantou předem vyrovnat a najít vhodné východisko. Pokud však máme svou rodinu, naše jednání by nemělo ovlivňovat budoucí život našeho potomka. Není nic smutnějšího, než když se manipuluje s člověkem, který nezná své pravomoci. V dnešní době se stalo trendem tzv. prodávání dětí. S vidinou přivýdělku se děti půjčují na účinkování v reklamách nebo fotografování do propagačních materiálů. Podle mého názoru by mělo mít dítě pravé dětství, kdy má možnost sedět na písku a stavět s ostatními bábovky. Důsledky jednání rodičů mívají na děti často nemilosrdné negativní účinky.

5.2

Partnerský život

Kladu si otázku, zda je pravdou, že si většina mužů představí pod pojmem „herečka“ absolutně nevhodnou partnerku? Má každý muž ze zpěvačky či herečky opravdu strach? Proč? Využíváme snad své řemeslo k řešení situací ve svůj prospěch? Definice herečky přece neznamená zahrávat si s city druhých a snažit se vyhledávat absurdní situace, aby měla na jevišti z čeho čerpat. Je snad pro nás každý muž nový Romeo? Na druhou stranu mám-li za přítele herce či zpěváka, jsem asi spokojená, neboť umí chápat můj životní styl, mé zdržení v práci, není důvodem k vyptávání a podezřívání, jelikož se mu totéž stává také. Být hercem či zpěvákem přináší klady i zápory. Člověk je víc vidět, musí dbát na svůj zevnějšek víc, než je třeba, je povinen kontrolovat své chování na veřejnosti. Při koncertě i po něm je nutné, aby se ke všem choval víc než přátelsky, po představení je povinností jít do divadelního klubu a rozdávat úsměvy. A lidská žárlivost, pro nás herce i představivost, jsou velmi silné. Proto je dozajista těžké se s nimi jako partner každý den potýkat. Myslím si, že je pro obě strany lepší najít si partnery mimo obor. Druhému pak nebude všední jít jako doprovod na popremiérový večírek a nebude muset vnímat to, do čeho, jak se říká, „nevidí“. Existují však lidé, kteří se dostanou do našich životů, ale jejich cílem není láska k nám, ale k prostředí, ve kterém se vyskytujeme. Jeden takový člověk byl součástí i mého života. Dostalo se mi od něj takového ponížení, že to

33

nebylo vůbec hezké. V tu chvíli se chopíte myšlenky, že raději zůstanete sám než se trápit s lidskou nedůstojností.

5.3

Práce mimo obor

Na řadu přichází mé oblíbené téma – Jsem herečka/zpěvačka a ucházím se o práci ve vaší kanceláři… Je vůbec reálné, abychom získali práci mimo svůj obor? Jaká bude naše odpověď na otázku, co umíte? Předpokládám, že žonglování, akrobatické kousky či tříoktávový rozsah nebudou vhodnou odpovědí. Několikrát jsem již přemýšlela, co vlastně budu dělat, až dokončím studium a budu shánět uplatnění i mimo obor. Nabízí se několik variant, které se však nemusí shodovat s našimi představami o kvalitní pracovní pozici. Pokud nás láká mediální prostředí s neustálou komunikací s lidmi, nabízí se možnost přihlásit se do kurzu žurnalistiky. Tato práce se zakládá na kombinaci hereckého talentu se znalostí mediálního prostředí. Uplatní se v ní základy správné komunikace s lidmi i veřejný projev. Profesně se můžeme vyšplhat na pozici novináře, šéfredaktora, reportéra či PR specialisty. A kdo ví, třeba nám tato či jiná práce umožní „být ve správný čas na správném místě“.

34

6

Hledání uplatnění

Každý z nás se jistě alespoň jednou ocitl v této situaci. Hledání uplatnění mě samotnou trápí již několik let. Před tím, než jsem byla přijata na Divadelní fakultu, měla jsem o své budoucnosti jasnou představu. V té době jsem hostovala ve druhém muzikálu v Městském divadle Brno a ono prostředí mi připadalo jako jasný cíl. Odjakživa miluji hudbu a herectví mě neskutečně lákalo. Propojení těchto složek bude jistě nejlepší varianta. Postupem času jsem si se svou představou začala pohrávat. Je to opravdu pravé místo? Co když už potom nebudu mít příležitost vyzkoušet něco nového? Ke konci studia jsem měla jasno – odstěhuji se do Prahy. Je jednoduché vysnít si své budoucí pracoviště, ale proces realizace snu také závisí na štěstí a rovněž na tom být ve správný čas na správném místě. Každý z nás by si přál být ve svém oboru jedničkou, mít práci, jež jej bude neustále inspirovat. Kde ji ale hledat? V mém případě bych ráda vyzkoušela prostředí televize, tzn. seriály, filmy, pohádky. Nechci od divadla upustit, ale získat další zkušenost. Co si budeme nalhávat, cesta k filmu by mi zabrala další kapitolu. V dnešní době, kdy je obrovský přetlak herců a hereček, se nikdy nemůže dostat na každého. Tzn., že se opět vracíme k teorii sociálního darwinizmu, která říká „Přežije ten nejsilnější“. Ale je tomu opravdu tak? Získávají angažmá, filmové role či první příčky hitparád jen ti nejlepší z nás? Na tuto otázku si musíme každý odpovědět sám. O všem také vypovídá lidská představa o morálce herce či zpěváka. Mluvit můžeme i o zneužití pravomocí. Jako příklad můžeme uvést nejednoho politika. Myslím si, že v dnešní době už tolik nezáleží na tom, jaký máte talent, ale jaké máte konexe a stav konta. Bohužel existují tisíce případů, kdy se při sledování reklam či finálních kol další řady pěvecké soutěže chytáme za hlavu a říkáme, tohle přece nemůžou myslet vážně? Kde je tedy ta střední cesta? Všeobecně je známo, že celá řada našich předních hereček a zpěvaček získala svoje postavení z prostého důvodu. A jsme opět

35

u zneužití pravomoci – režisérů, producentů. Na rozdíl od mužů – herců či zpěváků. Tam záleží více na finančních prostředcích. Ale záleží také na samotném člověku, kde má stanovené své hranice. Někdo si jde tvrdě za svým snem, nedívaje se napravo, nalevo a většinou ho vždy dosáhne. Ten, kdo má své hranice, prochází svou cestou a často se potkává s neúspěchy. Záleží jen na síle osobnosti, jestli se zvedne a pokračuje dál, nebo se po několika ranách stáhne do ústraní a začne hledat uplatnění v jiném oboru. Sama jsem se již několikrát ocitla v situaci, kdy jsem přemýšlela, že zkusím štěstí v úplně jiné oblasti. Ale můj vztah k hudbě a herectví je natolik silný, že přece jen nebudu házet flintu do žita. Proč jsem se vlastně rozhodla změnit své působiště do Prahy? Nejen, že Praha nabízí více pracovních možností k uplatnění, ale je zde nespočet konkurzů a castingů, které člověka mohou popohnat k cíli. Několikrát jsem se přesvědčila na vlastní kůži, že vztah pražských agentur vůči brněnským hercům silně pokulhává. Asi po dvou letech jsem byla na novém fotografování v jedné nejmenované pražské castingové agentuře. První jejich otázka byla: „Jé, slečno, jak to, že vás neznáme. Hrála jste v nějakém seriálu?“ Má odpověď byla záporná s dodatkem, že mi nechodí žádné nabídky. Slečna se podívala do mého životopisu a za okamžik dodala: „No jo, vy jste z Brna, tam my nabídky moc nerozesíláme, jelikož chtějí všichni proplácet cestu.“ K tomu asi není co dodávat. Je všeobecně známo, že z Brna pochází největší herecké legendy nejen díky divadlu Husa na provázku, ale i Divadelní fakultě. Můžeme jmenovat Josefa Karlíka, Miroslava Donutila, Vladimíra Menšíka a mnohé další, kteří se stali ikonami. Ale když se zaměříme na dnešní dobu, kolik brněnských herců má šanci uspět v pražských divadlech či televizních projektech? Bohužel se velká většina obsazení neustále točí kolem rodinných příslušníků. Člověk si potom klade otázku „Má vůbec smysl navštěvovat konkurzy, když obsazení je už předem dáno?“ Nechci být skeptická, dlouho jsem si myslela, že to, co se povídá, nemůže být tak úplně pravda, ale opak je bohužel pravdou.

36

Kdysi jsem měla schůzku s jedním známým hudebním producentem, který projevil zájem o mé zastupování na české scéně. Povídal o tom, jak to v českém „showbussinesu“ chodí, o talentových soutěžích i o tom, že jde opravdu jen o talent. Po chvíli jsem se snažila mírně poznamenat, že jsem byla součástí jedné talentové soutěže, že vím, jak to chodí a nechodí, že mi nemusí mazat med kolem pusy. Jeho odpověď byla, že nemůže spolupracovat s tak skeptickými lidmi jako jsem já. Jednoduše řečeno, nechci spolupracovat s lidmi, kteří vědí, jak to doopravdy všechno je. Může se zdát, že nejlepší alternativou pro herce je začít na menší scéně a postupně se vyšplhat výš. Ale kdy člověk pozná, že nastal ten správný čas jít dál? Vzdát se svého místa a zkoušet štěstí jinde? Existuje vůbec nějaká reálná odpověď? V povolání zpěvačky je situace velmi podobná. V dnešní době, kdy může zpívat opravdu kdokoli, je šance prorazit velmi malá. Zaručený úspěch se dostaví v případě, že pocházíte ze slavné rodiny nebo na sebe upozorníte poměrem se známou osobností. Další z možností je, že se přihlásíte do talentové soutěže, kde nezáleží jen na vašem talentu, ale na způsobu prodávání se. Posluchače a diváky dnes neosloví nevýrazná tvář, ale extrémisté, nad kterými se pousmějí a mohou o nich druhý den vést debaty v práci. Stejně jako ročně vystuduje stovka herců divadelní fakulty, tak i televize vyprodukuje sto nových tváří. A záleží jen na okolnostech, kdo se v českém rybníčku chytí a kdo bude zapomenut. Jak se říká, lepší je šlapat si svou cestičku delší dobu, než rychle zazářit a zhasnout. Tímto heslem se snažím řídit. Ve skrytu duše doufám, že jednou ke svému cíli dorazím. Pokud však hledáme další možná uplatnění, zastavme se u pedagogiky. Je spousta herců a zpěváků, kteří v ní našli své místo. A proč ne, je přeci krásné předávat životní zkušenosti a poznání dál. A když k tomu člověk přistupuje zodpovědně, jeho práce je pro něho koníčkem, výsledky jsou daleko viditelnější než u vystudovaných pedagogů. I já jsem jednu dobu přemýšlela, že bych po ukončení studií na vysoké škole zkusila učit. Popravdě jsem si to vyzkoušela již při studiu. Stalo se to úplnou

37

náhodou, kdy za mnou přišla mladší kolegyně a poprosila o radu. Po vložení inzerátu na internetové portály jsem neměla o mladé zpěváčky nouzi. Ale po čase jsem zjistila, že jsem v tomto směru sobec a nedokážu si sebe v roli pedagožky v budoucnu představit. Dělat hudbu pasivně a aktivně je tedy obrovský rozdíl. Ale kdo ví, třeba se jednou k této zkušenosti vrátím a budu ji dělat s láskou. V případě, že se umělec rozhodne propojit herectví a zpěv, je nejlepší alternativou muzikál. V dnešní době se tento žánr stal velmi populárním a hojně navštěvovaným. Díky konkurzům je možné dostat se do společnosti (company), která je ve většině případů postavena na taneční a pěvecké složce. Trendem posledních let se stalo (zvláště v Praze) obsazovat do hlavních rolí známé osobnosti, jež jsou schopny přilákat nové diváky a média. Pokud tedy sníme o větší roli, musíme znát své hranice, které nám předem napoví, zda máme šanci či ne. V Brně je rozhodně daleko větší šance dostat hlavní roli, jak v již zmiňovaných muzikálech nebo činohře. Dokonce se říká, že nejlepší muzikály jsou právě ty brněnské. Jako příklad zmíním divadelní a filmovou herečku, která si získala své místo i na poli uznávané zpěvačky. Z Brna sice není, ale její snaha dosáhnout svého cíle je příběh, který by se mohl odehrát i u nás. Její začátky nebyly snadné. Po střední škole pracovala jako telefonistka i jako uvaděčka v kině. Mezi tím navštěvovala několik hereckých kurzů najednou. Poprvé na sebe upozornila malou rolí sekretářky v brodwayském satirickém muzikálu. Za svůj život získala již několik významných ocenění. Za ztvárnění první velké muzikálové role ve filmu Funny girl získala prvního Oscara. Druhého za píseň Evergreen z filmu Zrodila se hvězda. Také je osminásobnou držitelkou ceny Zlatý Glóbus za nejlepší herecký výkon. Může se pyšnit počtem 50 studiových alb. Její písně jsou známé po celém světě. Z těch nejznámějších vzpomeňme na Woman in love, The way we were nebo duet Tell Him, který nazpívala se zpěvačkou Celine Dion.

38

Barbara Joan Streisand je tedy příkladem, že pokud člověk chce, svého cíle dosáhne.

6.1

Herec, zpěvák – co získávám a co ztrácím

Pokud jsme se rozhodli pro působení v uměleckém oboru, měli bychom vědět, co vše tato práce obnáší. Obě povolání přinášejí bezesporu nevšední zážitky. Pro zpěváka je to časté cestování a seznamování se s novými lidmi. U herce se pozornost zaměří na možnost stát se někým jiným. Jednat za jinou postavu. V případě, že se herec či zpěvák řadí do okruhu mediálně známých osobností, největší ztrátou se stává jeho soukromí. V první řadě je však na něm, kam až nechá zajít lidskou zvědavost. Co však ztratí, a nikdy nezíská zpět, je anonymita. Pokud se jednou vydá na dráhu, která jej udělá profesionálem v oboru, není bez negativních důsledků cesty zpět. Zůstane navždy v podvědomí a lidé jej budou neustále pozorovat. To však platí i v opačném případě. Pro mě by ztráta soukromí byla asi nejmenší vadou na kráse. Vždy jsem se snažila dbát na slušné jednání a chování, za které se nemusím stydět. Vedu svůj život tak, abych se případně jednou nemusela bát své minulosti. Miluji komunikaci a práci s lidmi, jsem ráda středem pozornosti. Vše ale se zdravou mírou, nemám ráda vynucené věci. Pokud se věci nestanou přirozenou cestou, ztrácím o ně zájem. V povolání herec, zpěvák se dostáváme do jiného světa, do něhož, jak se říká, obyčejný člověk nedohlédne. Nabízí se otázka, je lepší do něj nevidět, nebo jej vědomě ovládat a být jeho součástí? Když se zaměříme na partnerskou stránku života, hledat si v tomto oboru partnera je jako hledat jehlu v kupce sena. Jelikož se považuji za rodinný typ, je výběr partnera pro mě velmi důležitý. Dosažením svého snu bych nerada přišla o možnost žít spokojený život v rodinném kruhu. Proto bych vždy jednala tak, abych o svou rodinu nepřišla. V případě, že bych měla na výběr, zda profesní či rodinný život, měla bych o svém výběru jasnou představu.

39

Závěr Nerada bych, aby tato práce působila jako sebelítost a hanění naší společnosti. Jsem vlastně smířená s tím, jakým způsobem se v naší zemi jedná se začínajícími umělci. Díky této práci jsem měla možnost o těchto věcech mluvit, více se jimi zaobírat a zkoumat je. I když se může zdát, že jsem v daných tématech málo osobitá, pravdou je, že se mi o těchto věcech nemluví snadno. Tím, že jsem dokázala spoustu věcí konkrétně pojmenovat a přirovnat ke svým dosavadním zkušenostem, jsem se posunula zase o krok dál, než jsem byla na začátku psaní. Jsem si také vědoma, že se tato práce trošku vymyká normálu. Proto si vážím, že jsem dostala příležitost problému se chopit a práci pojmout podle svého uvážení. Miluji komunikaci s lidmi, jsem ráda středem pozornosti a ráda bych se ve svých oborech herectví a zpěv uchytila a dělala tak práci, která mě naplňuje. Ať má cesta skončí jakkoli, pohrdáním či obdivem obecenstva, nikdy nebudu litovat svého výběru.

40

Použitá literatura ŠPAČKOVÁ, Alena. Moderní rétorika. 1652. vydání. Praha: Grada Publishing, a. s, 2003, 120 s. ISBN 80-247-0633-4 BOHUSLAV, Hála a SOVÁK, Miloš. Hlas, řeč, sluch. 2. vydání. Praha: Česká grafická Unie, a.,s, 1947, 298 s. KUBÁTOVÁ, Helena. Herci zpívají. 2. vydání. Praha: Supraphon, o. p., 1989, 164 s. RAPOPORT, J. Herec a jeho práce. Přel. A. Kurš. 13. vydání. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1946, 64 s. TOPORKOV, V. O herecké technice. Přel. V. Adámek a E. Šmeralová. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Orbis, 1957, 100 s. MORÁVEK, Milan. Lidská řeč. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Orbis, 1969, 172 s. KUBÁT, Václav. Základní otázky rétoriky. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988, 86 s. KOHOUT, Jaroslav. Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi. 2. vydání. Praha: Management Press, 1998, 158 s. ISBN 80-85943-54-9 WIEKE, Thomas. Rétorika v praxi. Přel. R. Pešková. 1. vydání. Praha: CTP:ELEMENT, 2005, 205 s. ISBN 80-7234-418-8 SOUKUP, Jaromír. Hlas/zpěv/pěvecké umění. 2. vydání. Praha: Supraphon, o. p., 1972, 147 s. FIALKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce. Brno: Knihař, 2002, 224 s. ISBN 80-86292-05-3 MORÁVKOVÁ, Blanka. Metodika zpěvu. 1. vydání. Brno: JAMU Brno, 2008, 94 s. ISBN 978-80-86928-47-0 MARTIENSSENOVÁ-LOHMANNOVÁ, Franziska. Vzdělaný pěvec. Pardubice: Nakladatelství KORA, 1994, 326 s. ISBN 80-85644-04-5

41

Použité odkazy

PROCHÁZKOVÁ, Ester. Bakalářská práce – Problémy hlasu, hlasová námaha, hlasové uzlíky a dokumentace jejich léčby. Olomouc: Palackého Univerzita, 2010, 52 s. SVOBODA, Jiří. Studijní materiál k přednáškám a cvičením, Hlasová cvičení. 2010 KUBELKOVÁ, Helena. Zlo, zvyky a zpěv II - Jak na to - dechová cvičení a nácvik dechové opory. Časopis Muzikus, 2008. Dostupné na WWW http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Zlo-zvyky-a-zpev-II-Jak-na-todechova-cviceni-a-nacvik-dechove-opory~21~rijen~2008/ Techniky zpěvu, dostupné na WWW - http://www.jakzpivat.kvalitne.cz/index.html TOMEK, Karel. Zásady pěvecké techniky, 2008, dostupné na WWW http://www.animata.cz/articles.php?lng=cz&pg=26 Hlasový výcvik, studijní materiál, 2010, dostupné na WWW http://www.unium.cz/materialy/0/0/hlasovy-vycvik-m18729-p1.html Uzlíky na hlasivkách nepostihují jen zpěváky, 2009, dostupné na WWW http://www.ordinace.cz/clanek/uzliky-na-hlasivkach-nepostihuji-jen-zpevaky/ Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů, dostupné na WWW http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/401/hlasovy_vycvik.pdf Looking Glass Society, Přel. Cassandra, 2005, dostupné na WWW http://www.translide.cz/hlas-samouci

42

Absolventská role Sládeček/Herz/Kafka/Sade/Foglar Zpráva o svatém Kárání Režie: Barbara Herz Dramaturg: Martin Sládeček Role: Paní de Saint-Ange. Vždy jsem si přála a představovala jsem si, jak jsem obsazována do rolí princezen či hodných sester. Při studiu na JAMU jsem ze svých představ pomalu začala upouštět. Dnes už vím a jsem opravdu vděčná, že mi tato škola nabídla škálu různorodých charakterů. Když jsem dostala nabídku od režisérky B. Herz obsadit hlavní ženskou roli v připravovaném představení, byla jsem nadšená. Její práci jsem znala již z dřívějška, dokonce byla součástí jejího představení. Na Barbaře se mi líbilo, že mi nabízela úplný protipól mých dosavadních rolí. Z počátku jsem byla v rozpacích, bylo mi řečeno, že postava Paní de SaintAnge bude malinko perverzní – tato představa ve mně vzbuzovala obrovskou výzvu a zároveň obavu. Neustále jsem si kladla otázku: Bude mi role sedět? S těmito pocity a prázdným žaludkem jsem se dostavila na první čtenou zkoušku, obdržela scénář a na okamžik se začetla. „Mrdej, Eugénie, mrdej, drahý anděli!“ V tu chvíli mě polil studený pot. Tohle přece nemohou myslet vážně, tohle já nikdy nahlas nevyslovím! Zaklapla jsem scénář a podívala se na Barbaru, která mé zděšení ihned zaregistrovala. Nebo na mou reakci opravdu

čekala?

Podle

mého

výrazu

ihned

pochopila

situaci

a s dramaturgem představení Martinem Sládečkem spustili podle mého mínění již dopředu připravenou řeč. Celá místnost samozřejmě zpozorněla a veškerá pozornost se zaměřila mým směrem. Vůbec si nepamatuji obsah slov, která ke mně putovala, aby mě uklidnila. Ale vybavuji si svůj vnitřní hlas, který mi říkal „Jo, Kristy, tohle bude velká sranda.“ Před každým z nás leží pytlík ovesné kaše. Mám na ni chuť, ale je mi hloupé se do ní ihned pustit. Naštěstí dostáváme pokyn otevřít své scénáře a já na

43

ni okamžitě přestávám myslet. Jako první spouští svou řeč Tereza, která se stává Důstojníkem. Nikdo z nás textu nerozumí, ale když dojde na řeč, všichni přikyvujeme, že je nám vše jasné. Do děje se dostává postava Zahradníka, který neustále mluví něco o motyce. V duchu mi běží tisíc otázek, přestávám vnímat okolí, cítím, jak se mi klepou ruce. Barbara mi právě oznamuje, že se čeká jen na mě. Listuji o pár stránek dál. Ocitáme se v jakémsi budoáru. Jsou tu tři postavy: Dolmancé, Paní de Saint-Ange a Eugénie. První náš dialog se zdá být v celku v pořádku. Krom oslovení „buzerante“ žádná sprostá slova. Přesto moc nerozumím, o čem se v textu mluví. Slyším smích. Aha, asi tam bylo něco vtipného, pomyslím si. Usmívám se také. Při našem dalším dialogu vedeme řeč o rýžové kaši, o které se již před námi zmínily postavy Důstojníka i Rytíře. Zdá se mi, že to asi nebude zas takový děs, jak jsem se obávala. „Rozdala jsem si to sama s patnácti muži, během 24 hodin jsem byla devadesátkrát mrd…“ Cože? Přestávám číst ve chvíli, kdy se znovu objevuje „TO“ slovo. Opět slyším smích, Barbara s Martinem na mě hledí a usmívají se. Cítím, že mě jejich pohled má podpořit. I přes narůstající odpor k textu a pohledy všech v místnosti pokračuji ve čtení. Takhle to dál pokračuje několik desítek stran, kdy přestávám myslet na význam slov. Když už jsem si myslela, že nic horšího nepřijde, tak jsem se opět ocitla ve slepé uličce. „Doprdele s Bohem.“ Ne! Tak tohle už je opravdu moc. Vyslovím pouze začátek věty a dělám, jako že nic. Až do konce první čtené zkoušky mám zatmění. Otevírám si pytlík s ovesnou kaší, zalívám horkou vodou a následně celou sním. Místnost se pomalu vylidňuje. Zachytávám pohled Barbary, která se za mnou vydává s přátelskou náručí. „Barčo, tohle nemyslíte vážně, že ne?“ Chce se mi plakat, ale daří se mně ovládnout své emoce. Povídá mi, že si je stále jistá a přesvědčená o tom, že jsem ta pravá, která tuto roli zvládne jako nikdo. Ona mi věří, ona mi opravdu věří! V tu chvíli přichází i Martin, připadám si jako nejztracenější člověk na zemi. Ani nevím, proč mě celá tato situace položila na kolena a já byla úplně bezbranná, ale na malou chvíli jsem opravdu uvěřila sama sobě. Já to zvládnu! Průběh dalších čtených zkoušek byl obdobný. Stále jsem se nemohla zbavit myšlenky, že nejsem na správném místě. Představa ztvárnění oné role ve

44

mně vzbuzovala pocity, se kterými jsem se dosud nesetkala. Nikdo o tom však nechtěl slyšet a já už se pomalu začala smiřovat s tím, že se žádný zázrak ve změně obsazení nestane. Malý zlom přišel ve chvíli, kdy jsme se přesunuli do prostoru. První aranžovací zkouška probíhala v užším okruhu lidí. Dostali jsme zadání komunikovat spolu pouze našimi těly. Ale jakmile došlo na intimnější polohy, zmocnil se mě opět známý pocit. Režisérka mi to však ani v nejmenším neusnadňovala a dávala mi další a další instrukce, jak se do situace vmísit. Nezbývalo mi nic jiného než vše pojmout jako legraci a přestat myslet na okolnosti. Zkoušky najednou utíkaly jako nic a já se konečně začala těšit na další. Přišla však řada na scénář a já jsem se opět pocitem vrátila do dob čtených zkoušek. Nedokážete si představit mou reakci, když nám režisérka s dramaturgem oznámili, že to pojmeme „na vážno“ a nebude z toho žádná přehnaná groteska. Byla jsem nadšená! K dalšímu velkému překvapení došlo naprosto nečekaným zadáním z režie „Kristýnko, buď zlá!“ Najednou jsem neměla strach ani problém s textem. Utěšovala mě představa, že mě lidé nebudou s touto rolí nijak spojovat. Konečně si zahraji negativní postavu! Byla jsem si vědoma, že dosavadní průběh zkoušek nebyl pro mé kolegy kvůli mně vůbec jednoduchý. Začali jsme se zabývat jednotlivými obrazy a práce najednou odsýpala od ruky. Stále jsem si však kladla otázku: Může za změnu mého cítění opravdu jiné herecké pojetí či můj nový partner? Ano, opravdu se zdálo, že změnou v soukromém životě začínám opouštět prvotní rozpoložení. Utěšovala mě představa, že ihned po skončení zkoušky své pocity partnerovi sdělím. Pochlubím se, že jsem svůj strach pravděpodobně překonala a on mě za odměnu pochválí. Velmi mi v tuto dobu pomáhalo, že se našel někdo, kdo z mých banálních problémů dokázal udělat přednost. Pojmout je jako obrovskou legraci. Čas ubíhal a my jsme se ocitli na jevišti. Před námi stála nádherná scéna. Ihned mě překvapila přítomnost červených nitek, na které se ihned upřela

45

veškerá pozornost. Seznamování se s novým prostorem proběhlo nad mé očekávání. Když přišla na řadu kostýmová zkouška a já poprvé spatřila svůj budoucí kostým, propadla jsem neuvěřitelnému smíchu. Z věšáku se proti mně dmula dvě obrovská vycpaná ňadra a cosi, co vyhlíželo jako mé budoucí pozadí. Obrovské pozadí. Nevybavuji si samotný proces převleku, ale najednou jsem stála ve své nové podobě. Opět se dostavil smích, nyní už nepatřil pouze mně. Cítila jsem se skvěle. Při pohledu na svého hereckého partnera, který oplýval velmi podobným vyztužením, avšak ve spodních partiích, jsem si byla jistá, že na tohle představení jen tak nezapomeneme. Kostým mi nabízel nové možnosti pohybu a již nazkoušené situace jsem si tak začala znovu „ohmatávat“. „Přátelé, následujících čtyřicet pět minut budete jednat sami za sebe, kdo se bude chtít svléknout do spodního prádla, ať to prosím udělá.“ Ne, tak tohle už opravdu nemůže být pravda! Já se nesvléknu. Nikdy! Proč se ostatní svlékají? Jdu na toaletu. Při mém příchodu probíhá improvizace. Téma je neurčité. Pohyb po jevišti chaotický. Každý se snaží prosadit sám sebe. VŠICHNI JSOU VE SPODNÍM PRÁDLE!!!! Přidávám se k ostatním. Mám na sobě dvě trička, tepláky a teplé ponožky. Bylo chladno. Snažím se zapojit mezi ostatní a dělám, jako by nic. „Týno, proč se nesvlečeš? Stydíš se za své tělo?“ Díky, Dalibore, jsi opravdový kamarád. Následovaly další nekonečně dlouhé debaty. Nemám problém vysvléknout se do spodního prádla, ale ne tady. Ne v divadle, kde na mě bude denně koukat stovka lidí. Vždyť já ani nechodím na veřejná koupaliště. „Nesouhlasím se zbytečnou nahotou, tak je to.“ Následovala opět nekončící debata a já s obrovským sebezapřením nápadu podlehla. Čas pokročil dál a my měli hrubou podobu představení v rámci možností nazkoušenou.

46

Při jeho zhlédnutí paní profesorkou Nikou Brettschneiderovou jsme se však dozvěděli nemilou zprávu. Naše dosavadní pojetí budoáru se zdálo neuchopené a pro diváka málo zajímavé. Pocítila jsem obrovské zklamání. Ne však z režie představení, ale sama ze sebe. Následující den probíhala zkouška pouze našeho budoáru. Nálada byla na bodě mrazu. Každého z nás stále sužoval pocit zklamání. Zkouška byla dlouhá. Po dobu několika hodin jsme znovu hledali prvotní funkční situace. V okamžiku největšího vyčerpání přišla nová instrukce z režie. „Přátelé, zahrajte to jako absolutní grotesku!“ Představa dalšího projetí pěti obrazů nám orosila čela. „Tak fajn...“ Stalo se však něco, co nás opět nabilo neuvěřitelnou energií. Šlápli jsme do toho s takovou vervou, že režisérka s dramaturgem plakali smíchy. My posléze také. Podoba aktu se otočila o 180°, mělo to šťávu, tempo a neuvěřitelný tah na bránu. Nové zadání mi nabízelo neskutečné možnosti. Stále mě napadaly nové a nové způsoby jak co zahrát. Nic se však nemá přehánět, a tak jsme se spokojili s prvotním nápadem, podobou grotesky. Jelikož se tato změna stala našim tajemstvím, bylo velice vtipné pozorovat reakce ostatních kolegů. O této „malé změně“ se totiž dozvěděli až v průběhu samotného projíždění. Zkuste si představit jejich pohledy a snahu o nevystoupení z role. Nevybavuji si den, kdy bychom pak nepřidali něco nového. Dlouho jsem při zkoušení nezažila tolik dobré nálady. Zdálo se, že představení nabírá svou finální podobu a mě čím dál víc sužoval nepřekonaný problém s jeho druhou částí. Ostatní, zdálo se, že se se vším sžili. Nečinilo jim žádný problém svléknout ze sebe z minuty na minutu kostým a postavit se druhé části představení čelem. Já stála mezi nimi. Nebo spíše, schovávala se za nimi. Vyhýbala se jakékoli šanci prosadit svůj názor. Tolikrát se mi stalo, že jsem k aktuálnímu tématu měla svůj příběh, ale můj

47

ostych mi nedovolil pohnout se ze svého úkrytu. Přiznám se, že jsem stále vymýšlela výmluvy, které by mě z této části představení vysvobodily. „Týnko, co ty a tvé tělo? Za co bys mu poděkovala a naopak vynadala?“ Tak, a je to tady. Z této situace už se nevykroutím. Hlavou mi běželo tisíc myšlenek. Během sekundy jsem znala odpověď na všechny otázky. Stalo se zvykem, že se tázaná osoba postavila na forbínu před všechny ostatní a odtud začala odpovídat. Já zůstala na svém místě. Přesněji řečeno vzadu v růžku, schovaná za jedním z kolegů. Nepatrně jsem vykoukla a začala odpovídat. Můj výraz říkající „Nechejte mě, prosím, tam, kde jsem, netlačte na mě,“ mi byl houby platný. Ocitla jsem se na samotné forbíně. Stála jsem a nevěděla, co si mám schovávat dřív. Cítila jsem, jak opět rudnu. Vysoukala jsem ze sebe první možnou odpověď a vracela se zpět na své místo. Bez úspěchu. I přes obrovský stud a pocit trapnosti jsem si uvědomila, že už mi moc času k překonání problému nezbývá. Sebrala jsem všechnu sílu a odvahu, jež jsem v sobě v tom okamžiku měla. Představila jsem si, že jsem na jevišti sama a v hledišti sedí pouze režisérka s dramaturgem. V tuto chvíli měli mou absolutní důvěru. S pocitem, že na mě nikdo netlačí a netiká mi pomyslný čas výstupu, jsem začala s odpovědí na položenou otázku. Já a mé tělo. Za co bych mu poděkovala a za co vynadala? „V první řadě bych chtěla říct, že můj vztah k tělu není příliš kladný. Nechovám se k němu hezky. Stále hledám důvody, proč na ně nadávat. Vyčítám mu i své psychické rozpoložení, věci, které nejsou v jeho kompetenci. Necítím se ve svém těle dobře. Jeho podobu můžu změnit, ale ono mi v tom brání. Je líné. V podstatě si navzájem podkopáváme nohy. Koušu si nehty. Naschvál si stříhám kolem nich kůžičku a čekám, až bude téct krev. Koušu si vnitřek rtů a trvá mi až několik dní, než jej nechám zahojit. Také se špatně stravuji a nadávám, že mám o další kilo navíc. Přesto bych mu ale ráda poděkovala, že se mnou je. Že ho mám. Používám. Že můžu psát, jelikož mám obě ruce. Můžu se pohybovat, jelikož mám i obě nohy. Můžu studovat školu, po které jsem vždy toužila, jelikož to vypadá, že mé tělo je k tomu schopné. Asi bych se měla zamyslet a přehodnotit náš vztah. To, že mám o pár kil tuku víc, než je v normě, nebo jsem před operací měla

48

necelé čtyři dioptrie, není vůbec nic strašného. Můžu být vlastně naprosto spokojený člověk. Ráda bych v tuto chvíli poděkovala i situaci, že tady můžu stát a svým tělem vyřešit svůj psychický problém. Takže, děkuju. Děkuju moc.“ Od té chvíle, jsem byla vždy středem všech improvizací a témat. Dělám si legraci. Možnost mluvit otevřeně o svém těle a problému, mi otevřela vrátka dostat se o další krůček blíž. A já doufám, věřím, že jednou svůj ostych překonám. Když se zaměřím na vývoj postavy, tak se od prvotní mechanické tvrdosti velmi změnil. Zásluhou nového pojetí jsem začala postavu i situace, ve kterých se ocitla, vnímat jinak. Přesněji řečeno, začala jsem postavu cítit. Ztratila jsem pocit sebekontroly, zda mohu či nesmím vykonat gesto či pohyb. Tento pocit silně ovlivnilo i nové nasazení mých kolegů. Vztah mezi mnou a mým hereckým partnerem Dolmancé nabral nové rozměry. Daleko víc jsme se začali vnímat, reagovat na sebe a naše postavy začaly ožívat. Konečně jsem získala pocit uvolněnosti. Na tento okamžik velmi často vzpomínám, jelikož velice ovlivnil mé další kroky. V budoáru se vyskytovala i postava Eugénie, která měla velký vliv na naše průběžné jednání. Z počátku ve mně nevzbuzovala nejmenší náznak strachu. Vnímala jsem ji jako dítě, které učím našim zvykům. Po čas zkoušení se však vztahy mezi postavami velmi změnily. V původním pojetí, i když to nerada přiznávám, docházelo k markýrování pocitů, nyní se však objevovaly

záblesky

určité

obavy,

spojené

s

postavou

Eugénie.

Uvědomovala jsem si následky jejího jednání, objevila jsem první náznak z pocitu prázdna, se kterými jsem pracovala dál. Další výraznou změnou se stala práce s hlasem. Ze začátku jsem byla nucena posadit hlas do hluboké polohy. Nejednalo se však o fyzické nucení, ale o spojení s vnímáním postavy. Nyní jsem si začala s hlasem více pohrávat. Z prvotní monotónnosti jsem se snažila vzít svůj hlas jako hlavní rys. V textu jsme si společně s dramaturgem určili slova, která se stanou dominantními. Na ně jsem se zaměřila a našla pro ně vhodné hlasové vyjádření. V případě věty „Pomalu, anděli. Jako z ambrózie, i z této kaše, není tělu poskytnuto víc, než kolik je mu jí dle zkušenosti nutně třeba,“ jsem

49

se zaměřila na nejdůležitější slovo „zkušenosti“. Jelikož dialog probíhal mezi mnou a postavou Eugénie, slovo „zkušenosti“ jsem ozvláštnila pohledem směrem do diváků a dbala na precizní vyslovení. Věta a celkový význam tak dostaly nový náboj. Na tomto principu jsem stavěla i ostatní vybraná slova. K velké změně došlo i v případě přebírání síly a dominance. V průběhu zkoušení se každý z nás snažil být tím dominantním, a proto se zdály být naše výstupy velmi přemrštěné. Rozebrali jsme tak každou situaci zvlášť a nacházeli jsme v nich své pozice nanovo. Samotná práce s přebíráním dominance, mezi postavami z budoáru, byla velmi podstatnou součástí našich rolí. Uvědomila jsme si tak, že má síla není v pohybu, jak jsem si původně myslela, nýbrž ve slově. Postava paní de Saint- Ange byla specifická v tom, že dokázala svou řečí druhé velmi ranit. Proto se má dominance či submitivita velmi odvíjela na základě replik. Dalo se říci, že během jednoho obrazu, kde probíhalo několik dialogů, se můj status neustále měnil. Jednou stačilo slovo, podruhé pouhý pohled. Právě ono přebírání síly se následně stalo tou nejzajímavější prací. Tento fakt mi otevřel další pomyslná vrátka pro lepší pochopení a uchopení role. Blížil se termín premiéry a vše se zdálo být připravené k prvnímu představení s diváky. Nedá se říci, že jsem si byla v roli naprosto jistá, pořád se vyskytovala místa, která mi dělala problém. Tím největším byla stále forma improvizace, při níž jsem byla ve spodním prádle. Rozhodně se to ale nedalo srovnávat s počátečním ostychem. Během prvních repríz jsem pocítila skutečný dopad našich slov na diváky. Většina vnímala a reagovala podle situace odehrávající se na jevišti. Pak se našli i tací, které náš příběh neoslovil, nebo jím dokonce opovrhoval. V těchto případech v první půlce představení většinou odcházeli a neodpustili si slova nechvály, nesouhlasu Já však na jevišti zažívala nový pocit – uvolnění. Původní obavy a sevření, se během několika repríz vytratily. Cítila jsem, že se mi postava Paní de Saint-Ange stává blízkou. Těšila jsem se na každou příští reprízu, jelikož mi role nabízela nové a dosud nepoznané pocity.

50

Představení jsem tak ve výsledku vnímala pokaždé trošku jiným způsobem. Vždy jsem vycházela nejen ze sebe, ale i ze svých hereckých partnerů. Stačilo dát replice trošku jiný důraz a nabrala nové možnosti, kterých jsem se vždy s radostí chopila. Nejednalo se však pouze o mé repliky, nýbrž i mých kolegů. Dostávala se mi do postavy lehkost. Nebála jsme se výzvy, naopak jsem je začala v rámci role pociťovat jako nutnost. Cítila jsem, jak má postava roste. Těšila jsem se z toho. Pamatuji si, že velkou zásluhu na mém hereckém pojetí měl i profesor Igor Dostálek. Vedli jsme dlouhé debaty o mých pocitech z představení. Od prvotní obavy a nevěřícnosti jsme se dostali až mým neustále rostoucím sympatiím. Nejkrásnějším a zároveň nejsmutnějším prožitkem se tak pro mne stala derniéra. Jelikož jsem se s rolí velmi sžila a těšila se z její přítomnosti, bylo velmi těžké se s ní rozloučit. Pojala jsem proto poslední reprízu s ještě větší lehkostí a hravostí než doposud. Dokonce jsem si v rámci konečné improvizace sama vyhledala příležitost postavit se na forbínu a mluvit o svých pocitech. Podařilo se mi překonat svůj obrovský ostych a díky tomu se uzavřel pomyslný kruh absolventské práce na roli paní de Saint- Ange. V této chvíli bych chtěla režisérce Barbaře Herz a dramaturgovi Martinovi Sládečkovi ještě jednou poděkovat za jejich důvěru. Právě ta mne dostala až ke zdárnému konci, pochopení role a jejího uchopení.

51