Rozšalovávací List. číslo 0 duben 2012

O

tevřený          

R

L

ozšalovávací   

číslo 0 

ist

   duben 2012

Motto:  „Od doby kdy jsem vstoupil do politiky, byly mi svěřovány převážně názory mužů. Někteří z nejlepších mužů Spojených států na poli obchodu a průmyslu se bojí někoho a něčeho. Vědí, že existuje síla tak organizovaná, jemná, pozorující, propojená, kompletní a pronikavá, že je lepší mluvit o ní šeptem, je-li odsuzována“ Woodrow Wilson, americký prezident

Obsah čísla Kněz Halík o zkorumpované moci a velikonočním dramatu.................................................................2 Všeho s mírou a všeho do času, říká sociolog Jan Keller.......................................................................3 Pomalá smrt kapitalismu.........................................................................................................................5 Karel Janeček: Jak léčit psychopaty, kteří se dostali k moci...................................................................6 Íránská ropná burza.................................................................................................................................9 Filozof Cílek: Janoušek a podobní, ceny jídla, strach... Stačí jiskra a bude zle...................................12 Česko potřebuje stíhačky F 16 aneb vypráskejte ty hnusy z českého parlamentu.........................15 Amerika vlastní i Česko, říká Reaganův reformátor Paul Craig Roberts............................................16 Karel Gott: Běh světa řídí ilumináti, lóže a mysticko-okultní organizace...........................................19 Terence McKenna: Odpočítávání do roku 2012...................................................................................21

ORL číslo 0 nestačí. Jsou věci, na které právní nástroje nestačí. Je otázkou, zda z povědomí společnosti nevymizela vina a to, čemu se říká hřích. Hřích není za každých okolností trestným činem.“ ČESKÁ POZICE z kázání Tomáše Halíka dále vybrala tyto pasáže:

Kněz Halík o zkorumpované moci a velikonočním dramatu Populární kněz Tomáš Halík se na konci března při studentské mši v kostele u Nejsvětějšího Salvátora vyjádřil k zoufalému stavu české politiky, kterou v posledních týdnech zakalily zejména odposlechy hovorů mezi bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem a „kmotrem“ Romanem Janouškem. Podle Halíka by nás drastický vhled do politicko-ekonomické scény neměl nechat lhostejnými, protože to vypovídá nejen o síti „darebáků“, ale i o mravním stavu české společnosti. Dnešní „blbou“ náladu společnosti, způsobenou z velké části stále více zapáchajícím politickým rybníkem a žalostnou správou věcí veřejných, Halík v kázání zasadil do doby velikonoční. „Celý svět neběží jenom v logice tohoto světa, v logice zla, úplatků či případné ‚omluvy‘. Je to něco radikálně jiného. Na to radikálně jiné člověk musí odpovědět radikální proměnou svého života. To je něco, co může být jakýsi klíč k pochopení velikonočního dramatu,“ prohlásil. Podle profesora je problémem dnešní společnosti to, že na určitá „zla“ nahlíží především optikou právní, a nikoliv jako na „hříchy“. „Jsou jistá radikální zla, která není možné uchopit jen právními pojmy a řešit je pouze jako právní problém. Všimněme si, že lidé, kterých se to týká, se hájí tím, že neporušili žádný paragraf. To je jistě sporné a nechci relativizovat, že na tyto věci je potřeba uplatnit kategorie práva. Ale ono to

„Hřích je zlo a určitý stav lidského úpadku. Jestliže se to týká těch darebáků, kteří začnou podléhat hříchu, tak najednou ponižují své lidství a chovají se jako bestie. Najednou hřích je něco, co strhává člověka, zbavuje ho jeho lidské důstojnosti. Ti lidé se pak opravdu chovají jako bestie. To je něco, co ohrožuje společnost. To, že se to týká také mnoha lidí, kteří byli svobodně zvoleni, ve svobodných volbách, v demokratické společnosti zastávají významné pozice – to něco vypovídá o společnosti jako celku.“ „Je důležité vědět, že to, co křesťanství ukazuje jako zápas s hříchem, není bagatelizace viny. To neznamená, že odpuštění je mávnutí rukou, že to nebudeme brát tak vážně, že se omluvíme a zaplatíme, a tak dále. Hřích je něco, za co zaplatil Ježíš svou krví. Kristův kříž je jakési zrcadlo nastavené hříchu. Tak tomu vždycky rozuměla křesťanská teologie a mystika. Hříchem je zkorumpovaná moc a všechna ta pýcha lidí, kteří se uzavřeli do svých golfových hřišť, ujednávání a tajných telefonů a naprosto se odtrhli od normálního života a vůbec už necítí nějakou zodpovědnost za veřejné věci, a vůbec už nechápou své postavení jako typ služby, nýbrž jako výtah k pohodlnému životu. To všechno se týká lidí, kteří tvoří tento svět, kteří jsou takzvaně zdola.“ „Kristus přichází jako ten, který vystupuje vůči tomuto temnu. On vyprovokuje svým životním postojem síly zla, aby odhodily svou masku a ve velikonočním dramatu se ukázaly jako vraždící síla. Ti piláti, kteří jakoby nic neudělali, umyli si ruce, zbavili se odpovědnosti, ti všichni si neposkvrňují ruce krví. Ale přece jsou součástí mechanismu zla, toho zkorumpovaného světa.“ „Když se člověk dívá na kříž, vidí, co zlo dokáže, vidí dokonalý portrét zla a hříchu. Zlo má velkou moc, že zakrývá svou podstatu. Právě to, že v dnešním diskursu chybí slovo hřích, patří k tomu, že zlo se strašně rádo skrývá. Že nakonec ti aktéři řeknou: ‚Vždyť já jsem nic neudělal, nic mně nemohou dokázat. Žádný paragraf jsem neporušil.‘ Velikonoční příběh je tu proto, abychom zlo viděli v jeho nahotě. A Kristus je ten, kdo nechává na sebe dopadnout to zlo, aniž ho vrací.“ zdroj:www.ceskapozice.cz

strana 2

ORL číslo 0 Všeho s mírou a všeho do času, říká sociolog Jan Keller Jan Keller je patrně nejznámější český sociolog, environmentalista, kritik dnešní formy globalizace. Studenti ho milují a ti, do kterých rýpe, ho i přes tvrdou kritiku uznávají. Jan Keller žije zcela obyčejným životem a dodnes si třeba nepořídil mobil. K zástupům jeho obdivovatelů se přidává stále více naštvaných lidí, dokonce i těch, kteří byli ještě nedávno zapřísáhlými pravičáky. Nemalá část jeho obdivovatelů by ho ráda viděla na Hradě. Neuvažoval jste, že byste kandidoval na prezidenta? Podle ohlasů čtenářů na vaše články byste šance v přímé volbě určitě měl. Nezlobte se, ale já mám trochu vyšší cíle. Chtěl bych ještě napsat pár knížek o tom, kam spěje moderní společnost. Všichni víme, jak to dopadá, když někdo sepisuje knížky narychlo a nepořádně, protože musí vykonávat funkci prezidenta. Takhle bych dopadnout opravdu nechtěl. Jste uznávaný sociolog, environmentalista a tvrdíte, že ochránci životního prostředí mají tři životní stadia - optimismus, pesimismus a alkoholismus. V jakém stádiu se momentálně nacházíte vy a proč? To není moje původní periodizace. Slyšel jsem ji od jednoho ekologa, který tím zdůvodňoval svůj přechod do třetího stadia. Já jsem hrdý na to, že jsem uvíznul ve stadiu druhém . Na to, abych se posunul zpět do prvého, jsem už moc starý a informovaný. Naštěstí totéž platí i vzhledem ke stadiu třetímu.

Co by se muselo stát, aby se z vás stal v této šílené době optimista? Musel bych popřít všechno to, co jsme od počátku 90. let prorokoval a musel bych se tvářit, že o tom nic nevím. Mnohem snadnější je být optimisty pro ty, kdo o tom skutečně nic nevědí, dlouhodobé trendy nesledují a vztah příčiny a účinku popírají. Jen ti mohou žít ve světě, ve kterém neplatí fyzikální zákony a společenské pravidelnosti. Někdy jim jejich optimismus závidím, ale neměnil bych. O Václavu Klausovi jsem se ostatně už zmínil. Novinářka Jana Lorencová nedávno řekla, že arogance těch, kteří vedou tuto zemi, dosáhla vrcholu. Souhlasíte s tím? Jana Lorencová je dáma, proto to řekla tak jemně. Já bych to vyjádřil podstatně ostravštěji, ale ovládnu se. Nikdo z gaunerů, jejichž jména figurovala za posledních dvacet let v kauzách velké hospodářské kriminality, nebyl potrestán. Někteří z nich utekli až do jižní Afriky. Ti chytřejší z nich ale pochopili, že tady uprostřed Evropy jsou za stávajících poměrů v mnohém větším bezpečí než kdesi v Kapském městě. I Bortswana a Lesotho jsou ve srovnání s jistými zeměmi přímo vzorný právní stát. Rozkrádání se u nás odhaduje podle různých informovaných zdrojů v rozsahu mezi 30 až 120 miliardami ročně. V čele země jsou po celou tu dobu ti samí lidé. Ať mi někdo logicky vysvětlí, jak je to v právním státu možné. Existuje podle vás nějaká cesta, jak z té deprese ven? Je jasné, že to takhle nepůjde donekonečna. Vytunelovat se dnes dá už jenom průběžný penzijní systém, zbytky veřejného zdravotnictví, české lesy a pár drobnějších položek. Protože rozkrádaný stát nemá prostředky ani na udržení svého chodu, bude se teď lidem sahat stále výrazněji do peněženek. Před sedmi lety jsme platili DPH z potravin ve výši pět procent. Dneska prosadili 17,5 procenta, ale už se ví, že to bude 19 procent a mluví se o dvaceti procentech. Jenom strana 3

ORL číslo 0 hodně naivní člověk by si mohl myslet, že to na těch dvaceti procentech zůstane. Dražba trpělivosti lidí bude pokračovat. Spíše dříve než později to rupne. Obávám se, že ne sametově. Ti, kteří upozorňují na toto nebezpečí dnešní vládce, jsou jimi okřikováni.To znamená, že vládci ztratili už i elementární míru soudnosti. Co občany této země nejvíce štve? Je to stále se zvětšující propast mezi bohatými a chudými? Jsem si jistý, že naši lidé nejsou závistiví o nic více než lidé v jiných zemích. Neštve je to, že někdo má miliardy a jiný žije z mála. Všimněte si, že nikdo nezávidí obrovské peníze takovému Lendlovi anebo Jágrovi. Jsou to světové kapacity, podali mimořádné výkony a proslavili naši zemi. Oni ty peníze nikomu neukradli, tvrdě si je zasloužili. A pak tady máte lidi, kteří nedokáží vysvětlit, jak ke svému bohatství přišli, a když jim to vyčtete, „moudří“ politici vás obviní ze závisti. Kdyby někdo takovému politikovi ukradl třeba auto a on se vztekal, poradil bych mu, ať zloději nezávidí. Udělal bych vlastně jen totéž, co denně dělají přímo na kameru naši politici. Nedávno jste měl přednášku na téma Od nerovnosti k nesouměřitelnosti. Hovoříte o třech sociálních světech. V této souvislosti zmiňujete také pojem trojrychlostní město. Můžete to nějak jednoduše vysvětlit? Ono to vcelku jednoduché je. Posledních dvacet až třicet let narůstá ve světě socioprostorová segregace. Bohatí odcházejí do opevněných sídel (tzv. gated communities), jiní se stahují do policejně dobře hlídaných center měst (tomu se říká gentrifikace). Chudnoucí část obyvatel žije na chátrajících předměstích. Střední vrstvy utíkají z těchto předměstí, ale nemají peníze, aby se odstěhovali za bohatými. Snaží se izolovat ve svých vilových čtvrtích, kde nesmí chybět hlídací pes a kamery. Na základě těchto pohybů se sociologové přou o to, zda se města polarizují (chudí versus bohatí), anebo zda střední vrstvy mají šanci se udržet někde mezi oběma póly. Některá města jako například Londýn se výrazně polarizují a střední vrstvy z nich odcházejí. Nemohou zaplatit bydlení v bohatých čtvrtích a mají strach bydlet ve čtvrtích chudých. V jiných městech jako například

v Paříži to vypadá jinak. Bohatí žijí ve svých čtvrtích odděleně od zbytku společnosti, ale mezi středními a takzvanými lidovými vrstvami k takovému oddělení nedošlo. Francie prostě není natolik kastovní společnost jako Anglie. U nás máme většinu středních vrstev hodně chudých, takže nemají prostředky vystěhovat se ze sídlišť. Díky tomu v nich nedochází k takové kumulaci bídy a beznaděje jako v bohatších zemích. Naše chudé střední vrstvy prostě působí jako faktor, který paradoxně snižuje míru sociálního napětí. Protože budou čím dál chudší, můžeme být klidní. Z chátrajících sídlišť se ve větším počtu neodstěhují. Lidé stále častěji hovoří o tom, že za komunistů bylo líp. Při nedávných záběrech na fanatické davy plačících občanů nad smrtí vůdce Severní Koreje se snad musela, kromě šéfa komunistů Vojtěcha Filipa, vrátit paměť všem. Nebo ne? Za komunistů se měli všichni zhruba stejně. Byli jsme nejvíce rovnostářská země Evropy, na což řada schopných lidí doplácela. I když ze mě mluvčí zlodějů rádi dělají kryptokomunistu, pádu minulého režimu vůbec neželím. Nevadilo by mi ani to, pokud by si schopní žili desetkrát lépe než lidé líní. Vadí mi jenom ta drobnost, že mezi těmi, kteří si pomohli opravdu významně, je spousta podvodníků (neříkám, že všichni) a že mezi těmi, kdo žijí skromně, je spousta schopných lidí, kteří by se nikdy nesnížili k podvodům, k machinacím se státními zakázkami, k tunelování. Cítili by se, na rozdíl od těch, kdo nám dnes vládnou, vrcholně trapně. Co se týče kondolence Vojtěch Filipa, vím, kdo ji psal a vím, jak zněl původní text soustrastného telegramu. Tu totalitní bombastičnost s byzantskými rysy si tam dodali zaměstnanci korejské ambasády, když text překládali do angličtiny, aby ho poté vyvěsili na své internetové stránky. Nevím, proč komunisté původní text nezveřejnili, nebyl zdaleka tak šílený jako to, co z něj Korejci udělali. Ale osobně to nepovažuji za největší problém této planety. Jaké je vaše životní motto? Co byste přál této zemi a co by se muselo stát, aby se to splnilo? Když tak nad tím uvažuji, mohlo by to znít třeba: Všeho s mírou a všeho do času. Přání je to dost strana 4

ORL číslo 0 skromné. Tím více mne udivuje, že právě tak jednoduchou věc naši politici spolu s těmi, které kryjí, vůbec, ale vůbec nepochopili. zdroj: www.zvedavec.org

Pomalá smrt kapitalismu Co se pokazilo na kapitalismu? Byl to přece tak slibný systém a zároveň původce tolika užitečných vynálezů a vymožeností moderního života. Avšak na počátku 21. století to vypadá, že mele z posledního. Světoví kapitalisté se nedávno sešli v Davosu, aby vyšetřili churavějící tělo kapitalismu, ale ne aby vyléčili chorobu, která jej v hloubi sžírá. Pouze prodiskutovali způsoby, jak jej udržet při životě o něco málo déle. Evropští politici zkouší přikládat pijavice, jakoby pouštění žilou mohlo nějak oživit jeho zmírající orgány. Jak dlouho to pacient vydrží, nikdo netuší. Kapitalismus dnes znamená tolik odlišných věcí, že nám někdy uniká skutečnost, že má několik odlišných forem. Ne všechny z těchto forem jsou vážně nemocné, avšak ty choré s sebou stahují své zdravější sourozence. Základem je ten kapitalismus, o které jsme se všichni učili ve škole. Teoreticky zde máme volný trh s poptávkou po zboží a službách na jedné straně, a s jedinci, jež se snaží tuto poptávku uspokojit, na druhé straně. V ideálním světě učebnic se na hracím poli kapitalismu hraje poctivě, tudíž vyhrává ta firma či osoba, která má nejlepší nápad nebo výrobek při nejlepší ceně. V dnešním světě tento model nejlépe odráží způsob, jakým funguje malé podnikání. Pokud jsou v jedné ulici dvě pekařství, tak to s nejlepšími produkty a službami zpravidla prosperuje lépe,

než to druhé. Říká se tomu zdravá soutěž a může to celkem dobře fungovat. Ve skutečnosti se však kvůli podvádění tato soutěž často stává nezdravou. Možná jedno z pekařství začne šidit na váze svých výrobků, co mu umožní potírat konkurenční ceny. Tento druh nekalého podnikání existuje již věky a není ničím novým nebo překvapujícím. Nicméně to, co je relativně nové, je jeho mnohem sofistikovanější forma - něco, co bychom mohli nazvat „podfukářským" kapitalismem. Mnoho firem se spoléhá na triky, pomocí kterých se jim daří prodávat zákazníkům produkty, o které by jinak vůbec neměli zájem, anebo je považovali za příliš drahé. Maloobchody zvyšují ceny zboží na několik dní jenom proto, aby je pak mohly snížit a následně na „akční slevy" přilákat nic netušící zákazníky. Nebo mobilní operátoři - ti zase nabízejí tak nepřehledné sazby, že zákazníci to často vzdají a koupí si něco, co nutně neodpovídá jejich potřebám, nebo je dražší, než by normálně mělo být. Řada největších nadnárodních korporací - ať už v oboru financí, potravin nebo spotřebitelského zboží - spoléhá na nějakou formu podfukářského kapitalismu, aby rozšířila svá odbytiště napříč celou zeměkoulí. Jedná se o velkou černou skvrnu na systému volného podnikání, ale zdaleka to ještě není ta nejhorší forma kapitalismu. O stupeň či dva horší než podfukářský je kapitalismus kriminální. Tato forma může stavět na doslovně kriminální činnosti, jako je např. tisknutí falešných dopravních jízdenek paralelně s výrobou pravých „originálů". Tuto formu lze rovněž popsat jako ten typ spolupráce mezi byznysmeny a politiky, který ústí v krizi na trhu rizikových hypotečních (subprime) úvěrů, nebo vede k nesmyslným válkám, které vysávají společnost, zatímco pár jedinců bohatne. V té nejhorší podobě je kriminální kapitalismus zcela legální. Politický systém je natolik prorostlý korupcí, že zákonodárci schvalují opatření, která by společnost za normálních okolností nikdy netolerovala, jako například finanční páky 40x větší než je disponibilní kapitál banky, nebo prosazování drakonických zákonů proti padělání a sdílení zboží všeho druhu.

strana 5

ORL číslo 0 Státní kapitalismus ve formě, v jaké je prosazován Čínou nebo Ruskem, v sobě kombinuje různé prvky ostatních druhů kapitalismu a díky centralizovanému dohledu a důrazu na dlouhodobé cíle, které plně souzní s národními zájmy, se zdá být ještě efektivnějším než ty ostatní. Tento důraz na strategické, dlouhodobé cíle je v příkrém protikladu s krátkodobým, oportunistickým pohledem většiny velkých západních společností. Státní forma kapitalismu však může prosperovat za hranicemi země svého původu jenom tehdy, když jeho evropská a americká odnož pokulhává. Jestliže se čínským, státem vlastněným či podporovaným společnostem daří pronikat do Evropy, Ameriky nebo dokonce i do Afriky, je to dáno tím, že západní protějšky nebyly s to si dobře naplánovat své cíle do budoucna a nabídnout atraktivní podobu kapitalismu. Každý, kdo si myslí, že čínská varianta kapitalismu představuje trend budoucnosti, by si měl uvědomit, že Číňané spatřují v současném stavu kapitalistického rozvoje pouhý mezikrok na cestě za konečným cílem komunismu. Jinými slovy pokud západní kapitalismus bude nadále selhávat, zatímco státní bude vzkvétat, můžeme se v další fázi jeho vývoje dočkat toho, čím si Češi prošli už v minulosti, a sice velkých státních podniků řízených centrálně státem samotným, které nakonec nebudou brát na tužby zákazníků téměř žádný ohled. Západní kapitalismus selhává, protože ztratil svůj smysl pro morálnost. Druh kapitalismu, který praktikují naše největší firmy, se v ničem nepodobá principům volného trhu, jež jsme studovali ve škole. Ve skutečnosti se morální chování v byznysu stává překážkou na cestě za úspěchem. Pokud nenabudeme zpět onen smysl pro „morální kapitalismus", můžeme vskutku hovořit o jeho nadcházející smrti.

Karel Janeček: Jak léčit psychopaty, kteří se dostali k moci Podnikatel Karel Janeček, zakladatel společnosti RSJ, je v Česku známý především jako lovec korupčníků, který nejde daleko pro ostré slovo. Do tohoto zápasu se pustil před rokem, kdy založil Nadační fond proti korupci (NFPK), který během uplynulých měsíců spustil sérii několika závažných kauz – především okolo pražského dopravního podniku. Prostřednictvím Nadačního fondu Karla Janečka (NFKJ) zase podporuje mladé české vědce. Co si Janeček myslí o společensky neklidné době, která by mohla v blízké budoucnosti kvůli nemalému znechucení z politických poměrů v zemi vyhnat do ulic masivní počet protestujících? Veřejnost by měla povstat, současně by to však podle něho mělo mít nádech „sametu“. V otevřeném rozhovoru Janeček říká, že by si troufl postavit se do čela protestujících a na Václavském náměstí formulovat požadavky veřejnosti otrávené z tuzemské politické kultury. Vysvětluje také, proč bychom se neměli pro označení korupčníků zdráhat použít peprnější výrazivo, u kterého nepomáhají ani uvozovky. O psychopatech a sociopatech

Erik Best

ČESKÁ POZICE: Pustil jste se do boje s korupčním prostředím, vaši protivníci na vás podali trestní oznámení. Kvůli nedostatku času věnovaného z velké části aktivitám protikorupčního fondu jste odstoupil i z představenstva RSJ. Nepřipadáte si trochu jako disident dnešní doby?

strana 6

ORL číslo 0 JANEČEK: V podstatě se dá říci, že ano. Hodně pozitivně smýšlejících a odvážných lidí se aktivně pouští do boje s místními psychopaty, respektive sociopaty.

– a promiňte mi to slovo – zmrd. ČESKÁ POZICE: Vy opravdu nejdete pro ostřejší slovo daleko. Mohu tento výraz použít v rozhovoru?

ČESKÁ POZICE: S kým? JANEČEK: Psychopat je člověk, který nemá žádný cit. Dělá pouze to, co si myslí, že je pro něho výhodné, bez ohledu na to, jak škodí ostatním. Psychopat je schopen zabít malé dítě, pokud by si mohl myslet, že se mu to vyplatí. Doporučuji shlédnout dokumentární snímek Fishead, který se zabývá takzvanými korporátními psychopaty. Základní myšlenkou tohoto filmu je, že naše společnost je strukturovaná do tvaru pyramidy. Pouze několik lidí na vrcholu vytváří podmínky pro většinu níže. Dokument poukazuje na to, že lidé v horní části pyramidy jsou častěji větší psychopati než ti – v uvozovkách – dole. Demokratické systémy bohužel nejsou bezchybné a stává se, že se tito psychopati dostávají k moci – a to na základě voleb. Když se takový psychopat dostane k moci, ovlivňuje také lidi ve svém blízkém okolí, například spolupracovníky. Takže i relativně slušného člověka pak může psychopat nakazit. Bohužel státní systém, respektive státní správa, není vůči těmto jevům odolná. Je to začarovaný kruh špatnosti. Etické hodnoty dostávají na frak. ČESKÁ POZICE: Můžete uvést příklad takového člověka ve státní správě či politice, kterého podobný vývoj potkal? Člověka, který se dostal do vámi popisovaného kruhu zla? JANEČEK: Typickým příkladem je podle mého názoru Mirek Topolánek. Na začátku to nebyl vyložený ‚hajzl‘, jenomže se tím systémem nechal úplně rozebrat. Když to dojde do úplného důsledku, z psychopata se stává sociopat. To je člověk, který se chová jako psychopat, ale do tohoto stavu je dohnán okolnostmi. ČESKÁ POZICE: Jsou tuzemští kmotři psychopati nebo sociopati? JANEČEK: Myslím, že to jsou především sociopati. Tito lidé mají minimální etické hodnoty, nepřijde jim špatné škodit ostatním, okrádat je. Jako by stále žili pod heslem „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Nemyslím si, že například Roman Janoušek by byl psychopatem. Je to ale naprostý

JANEČEK: Pokusím se vám vysvětlit, proč si myslím, že toto slovo není vulgární, nýbrž že dobře vystihuje realitu. Otázkou totiž je: Jaký jiný termín byste pro tyto zloděje a korupčníky použil? Loupežník? – to je jak z pohádky. Lobbista? – tím urážíte slušné lobbisty. Zloděj? – to je velmi slabé označení. Podnikatel? – to je úplně tragické. Gauner? – to je jako z kovbojky. Mafián je také spíše pozitivní slovo, vždyť oni si tak často mezi sebou z hecu říkají. Trošku to navozuje dojem nějakého dobrodružství. Korupčník je velmi slabé slovo, skoro jako uličník. Slovo, které je vystihuje, je zmrd, jež je ovšem pro některé lidi příliš ostré. Výborný termín je „černá duše“. Myslíte si, že by si takto mezi sebou říkali? Jsem přesvědčen, že ne. ČESKÁ POZICE: Myslíte, že jsou tito sociopati, jak je nazýváte, vnitřně šťastní? Že jsou spokojení s bohatstvím a mocí, které nashromáždili? JANEČEK: Vůbec si to nemyslím. Nejsou spokojení, i když se jim dočasně daří. Janoušek budiž příkladem. Myslíte, že je náhoda, že dopoledne jede autem „na mol“ a srazí člověka? Mám informace od více lidí, že už poměrně dlouhou dobu je zničený. I když se těm černým duším krátkodobě daří, po určitou dobu si mohou vychutnávat svou moc. Každý jim leze do zadku, jsou arogantní ke svým podřízeným, zaměstnancům a tak dále. To uspokojení je Slovo, které je vystihuje, je zmrd. To je ovšem pro některé lidi příliš ostré. Výborný termín je černá duše. Krátkodobé. ČESKÁ POZICE: Co na sociopaty platí? Utahovat si z nich, parodovat je divadelními hrami? JANEČEK: Jistě, korupčníky musíme ostrakizovat. Protikorupční fond například chystá konkrétní projekt, který čeká na schválení správní rady. Krásným příkladem je nová protikorupční cestovka „Corrupt Tour“. Takové aktivity se snaží, aby společnost na korupčníky nahlížela s

strana 7

ORL číslo 0 despektem. A to ty černé duše ničí.

konat se předčasné volby? Čemu by to pomohlo?

Klaus zhasnul a degradoval etické hodnoty

JANEČEK: Očista společnosti nezávisí samozřejmě na mně, nicméně dovedu si představit, že znechucení lidí by mohlo vygradovat demonstracemi třeba už teď na podzim. Do toho budou krajské a senátní volby. Vlna nesouhlasu by mohla navíc výrazně zasáhnout i do volby nového prezidenta. Pád vlády není nutný, i když je pravděpodobný. Nejlepší by bylo, kdyby na základě lidových protestů byla současná vláda donucena k přijetí některých z požadavků – například změna volebního systému a rezignace ‚aférových‘ politiků na své funkce – a pak až uspořádat předčasné volby do Poslanecké sněmovny. K čemu by nám byly nové volby, když nenastanou systémové změny? Akorát by tam nalezly nové černé duše s jiným pláštíkem.

ČESKÁ POZICE: Proč ze společnosti vyprchala polistopadová euforie a nadšení? JANEČEK: V devadesátých letech zasáhla českou společnost euforie a nadšení z pádu starého režimu a příchodu demokracie. Měli jsme nositele hodnot Václava Havla. Bohužel se nepodařilo prosadit některé klíčové věci. Havel sice stoprocentně reprezentoval etické hodnoty, ale nebyl to odborník v ekonomii a chyběly mu politické zkušenosti. V technických věcech se například nepodařilo vytvořit dobrý volební systém. Ostatně změnu volebního systému považuji za jednu z nejdůležitějších, kterou bude třeba v dohledné době prosadit. ČESKÁ POZICE: Co konkrétního byste navrhoval? JANEČEK: Vytvořit takový systém, který by odrazoval takzvané černé duše vstupovat do volebních klání. Krokem, který by tomu napomohl, by bylo zavedení možnosti udělit kandidátovi záporný hlas, kroužkování nestačí. Navíc by to byla i jakási zbraň proti populistům, protože uvědomělejší volič populistovi neskočí na lep, a dá mu záporný hlas. Bylo by to matematicky ošetřené, abyste například nemohl dát víc negativních než pozitivních hlasů. Druhou klíčovou věcí je, aby na kandidátních listinách nebylo pořadí kandidátů. A ne že strana vybere dobrého lídra a za něho naskládá korupčníky. A ještě důležitá poznámka: financování politických stran musí být naprosto transparentní a výrazně chudší než dnes. ČESKÁ POZICE: Co dalšího se v devadesátých letech nepovedlo? JANEČEK: Byli tady lidé, kteří extrémně poškodili českou ekonomiku. Jsem přesvědčen, že jedním z těch, kdo nejvíc poškodili tuto zemi, je současný prezident Václav Klaus. Kolem něho se vytvořila skupina korupčníků. Klaus jim v devadesátých letech dával moc, nebránil kradení, prostě zhasnul. Etické hodnoty byly naprosto degradovány. Spustilo to negativní atmosféru ve společnosti. Nyní je třeba společenská očista. ČESKÁ POZICE: Jak ale této očisty chcete dosáhnout? Měla by padnout Nečasova vláda a

ČESKÁ POZICE: Jakým způsobem by politici měli rezignovat? Podívejte, jak se cuká Pavel Bém, který se odmítá vzdát poslaneckého mandátu. JANEČEK: Přirovnal bych to k jakési karanténě pro infikované politiky. Když se ukáže, že je politik či úředník ‚nemocný‘, ihned ho zavřít do karantény – neboli zbavit ho funkcí do doby, než se vyléčí. Takový člověk prostě nemůže zastávat veřejné funkce. Byl bych přísný a vztáhl bych to i na takzvané ‚kamarádíčkování‘ vlivných zákulisních figur s politiky – budí to akorát podezření. Podívejte, kam až to došlo s dvojicí Bém–Janoušek. Bém se léta vymlouval, že jeho kontakty na Janouška jsou jen spekulace a lži. Přitom realita… ČESKÁ POZICE: Proč si myslíte, že zrovna na podzim či v zimě by protesty mohly gradovat? JANEČEK: Naštvání občanů bude gradovat. Máme za sebou Janouška a Béma, čeká nás další kolo Věcí veřejných u soudu. Do toho přijdou stávky odborářů. Symbolické by bylo, kdyby protesty vyvrcholily v době, kdy si budeme připomínat první rok od úmrtí prezidenta Václava Havla. Na Václavák bych si troufl ČESKÁ POZICE: Co si myslíte o Holešovské výzvě? JANEČEK: Obávám se, že je to špatně pojaté. Je to vlastně spojení komunistů a naivků. To je možná horší, než kdyby nebylo nic. Takové

strana 8

ORL číslo 0 protesty mohou být paradoxně i kontraproduktivní. To máte jako s odbory. Převážná část veřejnosti nad tím většinou mávne rukou. Hrozí nebezpečí, že lidé začnou pochybovat o smyslu veřejných protestů. Vždyť představitelé Holešovské výzvy ani nevědí, co chtějí. Jsou to jen nereálné a těžko uskutečnitelné požadavky. Lepší je začít se zdánlivě menšími požadavky, ale zato jasně uchopitelnými, a především proveditelnými v rámci demokratických pravidel. Současně je však Holešovská výzva důkazem neopominutelné skutečnosti: lidé prostě jsou naštvaní a znechucení z politických poměrů v zemi. ČESKÁ POZICE: Vidíte nějakého charismatického lídra, který by se stal vůdčí osobností protestujících? Vy byste si případně troufl stoupnout do čela protestů?

ČESKÁ POZICE: Vzhledem k průšvihům v politických stranách se objevují názory, že by měly být zakázané. Filozof Václav Bělohradský nedávno řekl: „Myslím, že demokracie je historicky překonaná forma vládnutí, i když mi trochu tuhne krev v žilách, když to říkám.“ Myslíte si to také? JANEČEK: To si už nemyslím. Dříve jsem se domníval, že by se systém měl za určitých okolností obejít bez politických stran. Za jednu z nejlepších variant považuji vytvoření takových podmínek, že se lidé nebudou štítit vstoupit do stran a angažovat se pro veřejnou sféru. My bychom totiž potřebovali maximální občanskou angažovanost. Jen tak se ta česká žumpa pročistí. zdroj: www.parlamentnilisty.cz

JANEČEK: Asi bych si to dovedl představit, pokud to bude vůlí většiny. Do politiky se mi ale nechce. Samozřejmě nevím, co se stane za rok. Rozhodně nemám chuť zakládat politickou stranu. Spíše bych byl rád v pozadí. Chtěl bych být nezávislý a neutrální. ČESKÁ POZICE: Takže si dokážete představit, že byste si na Václavském náměstí stoupl před shromážděné davy a formuloval požadavky jakési sametové revoluce verze 2.0? JANEČEK: Určitě, to si dokážu představit. Protesty se ale musejí odvíjet pokojně, v tom takzvaném sametu. Žádné rušení politických stran nebo něco podobného. ČESKÁ POZICE: Bude váš fond ve snaze o pozitivní změny ve společnosti rozšiřovat spektrum svých aktivit? JANEČEK: Ano, spolupracujeme například s Radimem Jančurou (majitel společnosti Student Agency – pozn. red.), jenž ve svých autobusech bude distribuovat letáky, které budou motivovat ke slušnému a etickému chování. Zatím nevíme, zda budeme podporovat nějaké shromáždění. Já sám plánuji na květen a červen výjezdy po republice. Půjde o různé diskuse. Aktivních a pozitivních lidí je hodně. Určitě by bylo dobré oslovit osobnosti, které mají společenské uznání. Ať už jde o umělce či sportovce. Třeba takový Petr Čech, to by byl vynikající příklad.

Íránská ropná burza Íránská ropná burza (Iranian Oil Bourse, též International Oil Bourse (IOB), Iran Petroleum Exchange, Oil Bourse of Kish,) je komoditní burza pro ropu, zemní plyn a jiné petrochemické produkty a jejich deriváty. Po několika stanovených termínech otevření a jejich vypršení burza otevřela 17. února 2008. Na burze se obchoduje ve vícero měnách (z pochopitelných důvodů je preferován místní riál, dále euro, čínský jüan, jen, potenciálně i ruský rubl), záměrně však ne v amerických dolarech. Organizace zajišťující potřebný kapitál, jsou Národní íránská ropná společnost (National Iranian Oil Company), Národní petrochemická společnost (National Petrochemical Company) a Národní íránská společnost distribuce ropných produktů a rafinace (National Iranian Oil Products Distribution and Refining Company). Cílem zakladatelů burzy je etablování mechanismu strana 9

ORL číslo 0 stanovování ceny pro ropný průmysl, tzv. burzovního ukazatele ropy. Ředitel burzy, Hussajn Alláhdádí, při jejím otevření uvedl, že „na transakce zahraničních akcionářů nebudou uvaleny žádné limity“ Otevření burzy bylo plánováno ve třech fázích. Íránský ministr ropného průmyslu, Gholamhussajn Nazárí, uvedl, že v první fázi bude burza obchodovat pouze s ropnými deriváty a pokud projeví známky dlouhodobé stability otevře se i obchod přímo se surovou naftou (v tomto případě označovanou jako „Caspian Crude“). Tuto fázi má již burza za sebou a od prosince 2008 na ní lze obchodovat se surovou ropou. V červenci 2011 byla dokončena i poslední fáze, která plně otevřela transakce pro export ropy sféře mezinárodnímu obchodu prostřednictvím Íránské obchodní burzy. Geograficky je burza situovaná do Perského zálivu, ostrova Kiš v tamní Finanční budově. Ostrov Kiš je Íránem označen za volnou obchodní zónu a například od doků největšího ropného pole Ghawar je vzdálen jen cca 350 km.

O'Neil později zveřejnil ve své knize. V průběhu let 2001-2003 obchodní deficit USA pokračuje ve svém růstu a dolar oslabuje vzhledem k euru a to znepokojuje vývozce. Na euro přechází Severní Korea. 30. března 2003 Indonésie vyslovuje myšlenku, že uvažuje o obchodování s ropou v eurech. Po invazi do Iráku a zajištění irácké ropy Američany je 5. června 2003 oznámeno, že Irák bude obchodovat v dolarech. O 11 dnů později vyslovil premiér Malaysie, Dr Mahathir, podporu energetickému průmyslu své země k tomu, aby začala obchodovat v euro. V létě 2003 Írán za ropu do Evropy požaduje Euro. Komisařka pro energetiku a dopravu Evropské Unie, Loyola de Palacio, prohlásila, že si dokáže představit, že euro nakonec nahradí dolar jakožto hlavní měnu v obchodování s ropou. Írán během roku 2003 pokračuje v přípravě na změně obchodování z dolaru na euro: vydává dluhopisy v euro a angažuje se ve zvýšené míře v obchodech s Evropskou unií.

Platba za ropu v jiné měně než dolary

Po uzavření některých zakázek expanduje íránská ropa na trhy především v jižní a západní části Evropy.

V roce 1999, bylo od 1. ledna zavedeno ve vybraných evropských zemích euro, poprvé o porušení dohody obchodování s ropou v amerických dolarech promluvil Írán. Krátce poté, co byl tento stát zařazen americkým prezidentem mezi země „osy zla“, snížil své dolarové rezervy o 20 procent.

Írán se postupně zbavuje 80% svých zahraničních rezerv v dolarech, které mění na euro.

Venezuelský prezident Hugo Chávez v roce 2000 pořádá konferenci o budoucnosti fosilních paliv a obnovitelných energetických zdrojů, kde nastiňuje možnost platit jinou měnou než v dolarech.

Ke konci května 2005 Čína uvažuje o diverzifikaci zahraničních rezervních měn.

První krok k obchodování s ropou v eurech učinil tehdejší irácký prezident Saddám Husajn 6. listopadu 2000 - den před americkými prezidentskými volbami. OSN na to nijak nezaregovala. Úvodní propad nově zavedeného eura vůči dolaru se krátce poté zastavuje. Podle výpovědí některých zainteresovaných osob (generála Wesleyho Clarka, správce státní pokladny Paula O'Neila, …), připravuje nastávající americký prezident, George W. Bush, ve spolupráci s PNAC a v součinnosti s Pentagonem vojenskou operaci s cílem zaútočit na Irák. Přípravy začaly prvním národně-bezpečnostním koncilem, který se odehrál 10. ledna 2001. Detaily

Írán jedná s některými státy Asijské unie o lepších podmínkách obchodu s jeho ropou a přesvědčuje je, aby za ni platily v euro. 2004-2006 pokračuje pokles dolaru vůči euro.

V červenci 2005 zveřejnil Federal Reserve Board of San Francisco své obavy z potenciálního trendu diverzifikace rezervních měn zahraničních centrálních bank. V roce 2005 se k poklesu dolaru vyjadřuje držitel Nobelovy ceny za ekonomii Dr. Paul A. Samuelson: „Výše platebních deficitů Spojených států je tak silná a nezvratná, že musíme připustit, že někdy v budoucnu vzniknou tendence proti dolaru. Pravděpodobně takový druh nepokojných tendencí a vášní, které předznamenávají celosvětovou finanční krizi.“ V prosinci 2005 chce s ropou v euro obchodovat Norsko. V únoru 2006 přešla na euro Sýrie pro státní instituce a rezervní měnu., v listopadu téhož roku strana 10

ORL číslo 0 úplně

Íránem a americkými bankami.

V červnu 2006 zredukovalo polovinu svých dolarových rezerv Rusko.

5. září 2008 snížila ruská centrální banka (Центральный банк Российской Федерации) investice do cenných papírů USA, a místo dosavadního nákupu amerických dolarů, jejichž zásob se začala zbavovat, přešla na euro.

V prosinci 2006 Írán obchoduje s ropou výhradně v euro. V dubnu 2007 informovaly noviny The Scotsman, že Čínou spravovaný státní podnik Zhuhai Zhenrong Corporation - největší odběratel íránské surové ropy na světě - začal od konce roku 2006 platit za svou ropu v eurech. Současně Čína začíná uvažovat o redukci svých dolarových rezerv, kterých vlastní okolo jednoho bilionu. V červenci 2007 Írán žádá Japonsko, aby své platby provádělo v jenech. V polovině září 2007 přestala dolary za ropu přijímat Venezuela. Od listopadu 2000 do konce září 2007 zpevnilo euro vůči dolaru o 72,5 % - z 0,8252 na 1,4232 USD za 1 €. Americký dolar se od 28. září 2007 dostal pod úroveň kanadského dolaru (poprvé od roku 1976). O opuštění dolaru coby jediné petroměny začal poprvé uvažovat OPEC na přelomu září/října 2007. V říjnu 2007 Írán obchodoval v dolarech jen z 15 %. Ze zbylých 85 procent zaujímá 65 euro a 20 japonský jen. V listopadu 2007 Írán nepřijímá platby za svá fosilní paliva v amerických dolarech, ale preferuje japonský jen, popř. euro. Zájem obchodovat v euro hlásí též Norsko a Francie. V prosinci 2007 Írán přestává oficiálně přijímat americký dolar jako měnu pro nákup jeho ropy. Několik hodin po otevření burzy Čínský jüan zaznamenal rekord vůči dolaru. Z téměř sta před listopadem 2000 do února 2008 spadl podíl amerického dolaru coby měny, za kterou se ropa a zemní plyn obchodují, na 68 procent. Na začátku března 2008 Írán dokončuje smlouvu s Čínským CNOOC (China National Offshore Oil Corp) o vybudování těžebního ložiska na severu země. V polovině března přistoupila na diverzifikaci rezervních měn (jmenovitě: amerického dolaru) Venezuela. 30. dubna 2008 Írán kompletně přestal přijímat americké dolary za obchodování s íránskou ropou. Neexistují ani bezprostřední transakce mezi

26. září 2008 – banky Čínské lidové republiky omezují směnné operace na mezibankovním trhu s finančními společnostmi se Spojenými státy a též s některých evropských států. Na začátku října 2009 zveřejnil list The Independent informace o tom, že „ropné státy Perského zálivu, Čína, Rusko, Francie a Brazílie vedou tajná jednání o nahrazení dolaru coby měny používané při obchodování s ropou.“ V červenci 2010, v souladu s třetí fází otevření IOB a diplomaticko-politickou situací vztahů mezi Íránem a Evropskou unií, vyjádřili íránští představitelé myšlenku obchodovat ropu v mezinárodním obchodu nikoli v eurech ale dirhamech (měny Spojených arabských emirátů). Od 15. prosince 2010 umožnila ruská burza MICEX obchodování s měnovým párem rubl/jüan. 23.ledna 2012 se Írán a Indie dohodli, že Indie bude za íránskou ropu platit ve zlatě. Má jít o první dohodu s použitím těchto dvou komodit. Souvislost s americkým dolarem Podle smlouvy mezi USA a Saúdskou Arábií, datované z počátku 70. let obchoduje OPEC s ropou pouze v amerických dolarech, tzv. petrodolarech. Od té doby však ve vztahu k této měně došlo k mnohým změnám vedoucím k nepoměru fiskální a skutečné hodnoty, kterou dolar ve světě představuje, rozsáhlým americkým investicím, spláceným s rozložením do mnoha let a celkového zadlužení samotných Spojených států. Vyloučení ostatních měn v obchodu s ropou tak představuje atraktivní nástroj Spojených států, jak tento trend brzdit. Poroste-li do budoucna poptávka po stále se snižujících stavech ropy a zemního plynu a mají-li USA vliv na určování kurzu ceny ropy v dolarech a budou-li jej udržovat stabilní, pak spolu s cenou ropy bude zpevňovat i americký dolar. Vstup eura jako měny do obchodu s fosilními palivy (s potenciálem americkou měnu postupně vytlačit jako dominantní měnu za ropu) však je schopný tento plán zcela zhatit.

strana 11

ORL číslo 0 Další výrazný problém tkví v nevyrovnaném saldu zahraničního obchodu Spojených států (ten ročně činí 700 mld dolarů). Po opuštění Brettonwoodského měnového systému (který používal zlatý standard) v roce 1971 a využívaje hegemonie amerického dolaru coby jediné měny pro nákup fosilních paliv, kterou ostatní státy potřebovaly k jejich nákupu, Spojené státy za třicet let fungování principu petrodolaru adoptovaly semimonetární obchod, kdy dané zemi tyto dolary vytiskly výměnou za její zboží. Kromě toho, že tento barter byl pro Spojené státy velmi výhodný, zahraniční obchod USA tak mohl být orientovaný výrazně na dovoz na úkor vývozu, s čímž klesla i potřeba vyrábět zboží pro export. Prosazení eura, yüanu či jiné petroměny by pro Spojené státy znamenalo náhlou a poměrně nutnou potřebu vyrovnání zahraničněobchodního salda. Změnu takového rozsahu však v tomto největším ekonomickém celku světa nelze provést ze dne na den – naopak, může trvat i dekádu či dvě, čímž se Spojené státy ocitají před potenciálním dosti vážným problémem. Íránští představitelé po měsíce tvrdili, že polovina zákazníků OPECu změnila platbu z dolaru, jelikož se Teherán pídí po diversifikaci svých rezerv, ale zprávy o změně Zhenrongu je prvním vnějším potvrzením těchto tvrzení. Japonsko též předeslalo, že bude ochotno změnit měnu z dolaru na japonský jen. Íránský ústřední bankéř oznámil, že Írán srazil svůj holding amerického dolaru jakožto odvetu na nepřívětivost Spojených Států. Možná souvislost s protiíránskou kampaní a vojenskou operací USA Snaha Íránu otevřít na svém území burzu fosilních paliv s vyloučením amerického dolaru je Spojenými státy chápána jako vážná ekonomická invektiva s potenciálem devalvovat americký dolar (a vše, co je v něm vyjadřováno a obchodováno). Americký dolar je dominantní rezervní měna – většina států vlastní tzv. dolarové rezervy (nejvíce Čína - téměř 1 bilion USD) a na ohrožení stability a kredibility amerického dolaru mohou reagovat tím, že se svých rezerv budou zbavovat, což může ve zpětné vazbě znehodnotit dolar a ještě více ekonomicky poškodit Spojené státy. Tady jde o mnohem víc. V tomto případě jde o

hegemonii dolaru, o to, že dolar bude sesazen z trůnu. Je to naplno probíhající finanční válka, kdy na jedné straně jsou Spojené státy a proti nim pak Čína a další Spojeným státům nepříliš nakloněné země.

Filozof Cílek: Janoušek a podobní, ceny jídla, strach... Stačí jiskra a bude zle Geolog Václav Cílek si v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bere při hodnocení vývoje společnosti u nás na pomoc myšlení starých Řeků. Když ti hodnotili vzestupy a poklesy civilizace, tak někdy používali křivku, jejíž první část nazývali erotická. V tom erosu jsou dvě síly, které drží pohromadě. Kupříkladu železo a magnet, nebo planety. A pro erotickou fázi vývoje společnosti je charakteristické slučování, globalizace, vznik velké říše, vznik Evropské unie, velké firmy nebo velké banky. Nedosáhla tato fáze vývoje společnosti už svého kulminačního bodu? Řekové si všimli, že v určité chvíli tenhle proces slučující, když to tak nazveme, dosáhne svého vrcholu, začíná jít dolů a mění se v proces, kterému oni říkali chaotický. To slovo chaos překládali slovem svár. Pro to je naopak příznačný rozpad institucí. Ten neprobíhá tak, že by se mírumilovně rozešli jako třeba Československo, ale že lidé, instituce nebo strany se rozhádají. Tento svár, chaos pociťuji v celé společnosti. Stále častěji vnímám, jak se hádají instituce, které se dřív nehádaly, to se týká třeba kateder vysokých škol, anebo i církví. strana 12

ORL číslo 0 Pro mě je to tak, že současná převládající atmosféra – a ono to je většinou dlouhodobá záležitost trvající celé desetiletí – je období sváru. Moje strategie ve chvíli, kdy jsme ve slučující fázi křivky, je ta, že se snažím upozorňovat na rizika, abychom nebyli nenasytní, až cesta půjde z kopce. Ale v okamžiku, kdy začíná panovat svár, tak si myslím, že je důležité udržovat spíš soudržnost mezi lidmi. Teď mi spíš přijde, že na sestupné fázi křivky je zapotřebí být velkorysý, trošku víc odpouštět, než je normálně běžné. To znamená udržovat si minimálně v rámci určité komunity – ono to začíná rodinou, zaměstnáním, tedy tam, kam dosáhneme všichni z nás – zvýšenou míru tolerance. Ale je to čím dál tím těžší. Nemyslíte si ale, že v této době plné korupce a naprostého odtržení politiků od všedního života ostatních lidí je ještě prostor pro velkorysost a zvýšenou míru tolerance? Myslím si, že tu toleranci nezvládneme a já sám ji také nezvládám. Ale třeba o panu Bémovi, kdo byl trochu informován, tak přece jenom ty věci, které teď vycházejí najevo, věděl před třemi či čtyřmi roky. Ale nebyla vůle s tím zacházet. Já mám hodně velké podezření, které mě docela dost zneklidňuje, a to je, že politici začínají dobře cítit napětí ve společnosti. A i když si to moc nepřiznávají, tak vnímají změnu nálady, s jakou nepočítali. Demonstrace v Rusku proti Putinovi. Rusko – takový poslušný stát. Demonstrace v Rumunsku. Další takový dost poslušný stát. A zahájí to někdy jen marginální záležitost, která zatím procházela skoro bez povšimnutí. Když to analyzuji, tak si myslím, že garnitura lidí, která je u ekonomické či politické moci, teď mezi sebou svádí boj, koho předhodit veřejnosti. Ale jsou to opravdoví viníci, nejsou to oběti. Zdálky to vypadá jako samočistící proces, ale já ho vnímám s velkou rezervou, jestli se náhodou nejedná o druhou fázi té původní korupční nespravedlnosti, která jinými prostředky pokračuje dál. Kdyby to měla být druhá fáze nespravedlnosti, tak se tím teď už nenecháme nadlouho ošálit. Protože mně je hrozně divné, že třeba odposlechy unikly zrovna teď, když je někdo má čtyři roky, nebo jak dlouho. Nechci to označovat

jako komplot nebo něco takového, ale z teorie médií víme, že načasování hraje roli. Mám pocit, že někteří lidé, kteří se chtějí zachránit před oprávněným hněvem davu, předhazují za sebe viníky, kteří jsou reální, ale že se de facto ještě může jednat o zastírací manévr toho, aby oni nebyli vidět. Může se stát, že ačkoli nejnovější události vypadají jako osudové pro část politické garnitury, z toho zase nic přelomového nebude? Já se na to dívám z hlediska tří nebo pěti dalších let. Je dost špatná prognóza cen potravin a paliv už na rok 2013. Janouškova aféra může jít do ztracena, pět dalších afér může jít do ztracena. Ale v okamžiku, kdy se začnou neúměrně zvyšovat – a to riziko je velmi reálné v měřítku tří nebo pěti let, ale klidně už letos na podzim – ceny potravin a ceny ropy, tak si lidé okamžitě vzpomenou na všechny ty skandály, co byly, a už nebudou věřit nikomu a ničemu. Pak situace může být podstatně hrozivější. Jde tedy o bublání nespokojenosti, která najednou překypí? Povím to jinak. Kolega ornitolog sledoval havrany na jižní Moravě. Je zde taková záhada, jak se havrani bezeslovně domluví na tak složité operaci, jako je tah tisícového hejna. Když se na ně díváte, tak vidíte havrany, jakože se někdy zvednou, že už odletí, a pak si zase sednou. Ono tohle experimentování trvá třeba čtrnáct dnů, kdy si na sebe a vzájemnou koordinaci zvykají. Oni si tak jako poskakují jeden vedle druhého a vypadá to, že se harmonizují, že mají mezi sebou tělovou komunikaci, a pak jako by zkusmo si vyletí, a když je to přestane bavit, tak si zase sednou. A takhle to jde několik dnů. Ale v jednu chvíli se to hejno sebere a odletí. I demonstrace, které nedávno v českých městech proběhly, jsou podle mého také jen něco takového, jako když se havrani připravují na velký odlet, ke kterému jednou, skoro náhodně dojde. Vzpomeňte si, jaké to bylo v období Palachových týdnů v posledních letech komunistického režimu. Ono to vždy nějakou dobu trvá. Nejdříve demonstrují nějací nedůvěryhodní radikálové, pak jich přijde najednou víc a jsou to už běžní lidé, pak se dotknete studentů a najednou se vše strana 13

ORL číslo 0 zaktivizuje. Demonstrace, které proběhly, vnímám jako malou předehru větších akcí, ke kterým dozrává čas. Nevím kdy a nedělá mi to radost. Bude záležet na spoustě věcí, na cenách živobytí, ale do tří, do pěti let bych tady čekal sociální krizi se vším, co k ní patří. Za hlavní spouštěč očekávaných protestů tedy považujete ekonomickou krizi? Viděli jsme to na příkladu Egypta. Tam se čekala revoluce nebo nějaké nepokoje, protože lidé měli potíže, jak se najíst, jak zaplatit doktora, kde vzít peníze na své živobytí. Primárně v Egyptě to byla revoluce lidí, kteří touží po důstojném životě. Všechny aféry v okamžiku, kdy roste životní úroveň, nás štvaly, ale nic se nedělo. Ale v okamžiku, kdy začíná jít do tuhého, tak se bezradnost, vztek, strach z budoucnosti sčítá, tlak neviditelně stoupá a pak stačí nějaký impuls, který může být úplně okrajový. Arabské jaro začalo tak, že jednomu mladému muži sebrali vozík a připravili ho tak o živobytí a on se upálil. To byla ta první jiskra. Někdo tomu současnému stavu u nás říká marasmus, ale on se snadno mění ve hněv či hysterii. Když je člověk v depresi, tak udělá něco nečekaného. Pozoruji růst napětí v české společnosti. Ale nejsme v tom sami, týká se to i mnoha jiných zemí. V rámci Holešovské výzvy, která burcovala společnost proti vládě a za nápravu chodu společnosti, se objevil i požadavek na zákaz politických stran. Co tomuto nápadu říkáte? Politické stranictví je nám vrozené, toho není možné se zbavit. Svědčí o tom třeba i výzkumy primátů, kdy se doopravdy ukazuje, že gorily nebo šimpanzi si vytvářejí takové malé koalice a ty se rozpadají a zase nové vznikají. Vytváření koalic a vytváření politických stran máme evolučně v krvi, s tím nic nenaděláme. Kdybych měl říct nějakou strategii na vládní úrovni, tak si nepředstavuji nějaké velké investice nebo reformy, ale obyčejný fungující stát. Mohu uvést příklad z Německa: ceny energie z obnovitelných zdrojů rok od roku klesají. Němci to mají nastavené tak, že každým rokem

monitorují, jak se vyvíjejí ceny a podle toho nastavují výši podpory. Podobně Světové ekonomické fórum v Davosu v globální zprávě rizika pro rok 2012 zmiňuje flexibilní formu řízení. Víme, že svět je složitý, a zákony, které budou přijaté, budou v něčem chybné. Není jiná šance, jak se to dozvědět, než je zavést. Ale aby byly minimalizované škody, tak k tomu zákonu nebo nějaké vyhlášce zavedeme průběžné monitorování a když se zjistí, že něco je chybně, tak musí přijít rychlá oprava. To znamená, že i český stát může fungovat docela dobře. Stačí, kdyby fungoval tak, jak má, a přidal k tomu ještě dobrý stupeň monitoringu a rychlou nápravu nejhorších chyb. Ale dost často to u nás dopadne tak, že ti, co se dostanou k moci, myslí především na blaho své a svých blízkých, nikoli na zájem společnosti. Je reálné, že to, co jste uvedl, u nás někdy zvládneme? Také si myslím, že to nebudeme zvládat dobře. Ale pohrávám si s příkladem Irska. To rostlo, rostlo, udělalo spoustu chyb, spadlo na čumák, ale dostává se z toho a ke všemu bez nějakých demonstrací a velkých sociálních otřesů. Tam existuje, řekl bych, jakási sebereflexe, schopnost říci si: Ano, udělali jsme chybu, ale teď musíme udělat to a to pro společnost, aby to fungovalo. A lidi, banky a úřady vědí, že jsou v marasmu a že si za to můžou sami. Ale také vědí, že nejjednodušší řešení je táhnout za jeden provaz obecného dobra. Ale to je anglosaský svět a my jsme pořád na rozhraní Západu a Východu, takže často inklinujeme k chaotickým řešením. Nemyslím si, že jsme schopni tuto krizi zvládnout stejně dobře jako Irové, ale určitě jsme schopni ji zvládnout lépe, než ji zvládáme. Doopravdy se bojím té slepé nenávisti, která má oprávněné kořeny. Několik set lidí tento stát dostalo do velmi vážných problémů. Korupce začala velkými majetky, ale pak se pomalu prokopírovávala směrem dolů až do každodenního života. Je to nemoc, která trvá dlouho a také ji dlouho budeme léčit, ale nic jiného nám stejně nezbývá. zdroj: www.parlamentnilisty.cz

strana 14

ORL číslo 0 do ČR CIA přímo k tomuto účelu nasazen. A vzhledem k tomu, že tohoto létajícího šrotu je tolik, Křivohub (jak mu familiérně říká Solis, dle něhož má Vondra pokřivené ústa z permanentní lži), přišel se spásnou myšlenkou, aby si tyto zastaralé létající vraky zakoupilo hned 5 či 6 dalších bývalých východoevropských zemí s tím, že tím získají nejen slevu, ale i jakýsi bonus ve formě nadstandardních vztahů s krachující supervelmocí, která má po výprasku v Afghánistánu co dělat již sama se sebou.

Česko potřebuje stíhačky F 16 aneb vypráskejte ty hnusy z českého parlamentu Když v roce 2010 napsal Solis článek Vondra versus Barták, aneb Česko potřebuje stíhačky F 39, ve kterém popisoval pozadí sporu dvou zlodějů a všehoschopných hochštaplerů, tudíž již nyní z korupce obviněného Bartáka a budoucího mukla Vondru, v podstatě se nemýlil. Šlo o budoucí megakšeft se stíhačkami, přičemž Vondra potřebal odstranit jakýkoliv odpor, který by mu stál v cestě nákupu amerických stíhaček. Vondra jako agent CIA a lobbista amerických zbrojařských koncernů (Dutko Worldwide) nemohl dopustit, aby v Česku létaly nějaké švédské Gripeny, za které navíc zkasírovala Švédy konkurenční Kalousko-Bartákovská zločinecká organizace. V jednom se však Solis přece jenom pletl. USA nikdy neprodávají svoji nejmodernější techniku a to ani svým nejbližším spojencům, natož zemi, která pod tlakem lidu odmítla americkou vojenskou základnu a to i přes Vondrovy lži a celovládní masírování o její prospěšnosti pro ČR a celosvesmírnou bezpečnost. Po dvou letech je již jasné, že USA se v důsledku přezbrojování potřebují zbavit zastaralých a opotřebovaných stíhaček F 16. A kam jinam prodat tento v podstatě již jen extrémně drahý létající šrot, když ne agentu Vondrovi, který byl

Samozřejmě Křivohub a ODS by za tento megabyznys s „teplou vodou“ získali nadstandardní provizi, díky které by opět mohli oblepit všechny billboardy v Česku modrými ptáky, což by s největší pravděpodobností této zadlužené straně opět zajistilo přítomnost v parlamentu ČR a neomezený přístup ke zdrojům z našich daní, a to i přes tragické vládnutí s katastrofálními výsledky a dopady na český lid v posledních letech. Věřím, že v ostatních zemích politici slizkou Vondrovu lest prokouknou a odkážou ho do patřičných mezí. Minimálně se Slovenskem již Vondra počítat nemůže. Nezbývá než doufat, že tato vláda bude od výkonné moci, tudíž od státní kasy, odstřihnuta dřív než Vondra se svoji zločineckou organizací stihnou totálně vyplundrovat český státní rozpočet na nákup létajícího šrotu jménem F16. Na druhou stranu, nevyjde-li tunel státního rozpočtu jménem F16, je tu bohužel ještě tunel jménem Temelín, na který se Američané rovněž třesou. Tak či onak, zdá se, že Američané díky svému agentu peníze z krachující zemičky ve středu Evropy dostanou, a to na úkor českých důchodců, rodin s dětmi a nezaměstnaných, kterým kvůli tomu Vondrova vláda státní dávky ještě více seškrtá a DPH zvedne, počítám na 35 %. Někdo nakonec americkou válku „s terorem“ zaplatit musí. Jak jsem napsal již před nedávnem v jistém blogu: „Na stíhačky bude, i kdyby na chleba nebylo.“ Rozuměj na chleba důchodcům, rodinám s dětmi, nezaměstnaným prostě nám všem obyčejným lidem, ne jim. Promopro bylo vedle toho, co tento koumák chystá na český státní rozpočet nyní, jenom směšnou epizodkou, na kterou budeme ještě s notnou dávkou nostalgie a lehce pokřiveným, abych tak řekl Vondrovským, úsměvem vzpomínat.

strana 15

ORL číslo 0 Kdyby současné protesty vedly jenom k odchodu Vondry a jeho „40-ti zbojníků“ ze Strakovky, tak by to stálo za to. Lepší by však bylo, kdyby lidé, když už v těch ulicích budou, tyto lobbisty a agenty CIA rovnou vypráskali i z českého parlamentu, tak jako Ježíš židovské kšeftaře z chrámu božího. Neučiní-li tak, obávám se toho, že lidé v ulicích skončí jako Ježíš Nazaretský spráskaní zkorumpovanou mocí nesoucí svůj kříž na Golgotu, kdy smrt bude vykoupením z utrpení. zdroj: www.czechfreepress.cz

Amerika vlastní i Česko, říká Reaganův reformátor Paul Craig Roberts PAUL CRAIG ROBERTS, duchovní otec hospodářských reforem za vlády Ronalda Reagana, říká: "Koupili jsme si většinu bývalé sovětské říše. Ty vlády ovládáme, vlastníme. A pravděpodobně vlastníme i Českou republiku." V Reaganově administrativě jste se v 80. letech významným způsobem podílel na úspěšné hospodářské reformě (viz také tento článek). Jak byste léčil Ameriku dnes? Nejdříve je třeba říci, že finanční krize je vlastně jen zástupný problém. Opravdovou krizí Ameriky je ten fakt, že její ekonomika není již s to nabídnout dostatečné množství pracovních příležitostí střední třídě. Většina těchto pracovních pozic se totiž již delší dobu přesunuje mimo Spojené státy. Střední třída, motor ekonomiky, tedy v USA "vymírá"?

Ztenčuje se. Vzniká tak silně polarizovaná společnost. Na úplném vrcholu je méně než jedno procento populace - lidé se stovkami milionů nebo dokonce miliardami dolarů, lidé s opravdu masivními příjmy. No a pak je tu zbytek, tedy lidé, kteří horko těžko splácejí své hypotéky, dluhy na kreditních kartách, studentské půjčky, leasingy. Samé dluhy, žádná práce? Bohužel ano. Přitom řada ekonomů stále tvrdí, jak je globalizace skvělá, jak se díky ní zbavíme úmorné práce, jak budeme jen a jen inovovat, zatímco Číňané oddřou tu rutinní, nezáživnou práci. Neměli a nemají snad ani ponětí, že kde se nevyrábí, tam nelze ani inovovat. Prostě proto, že ztrácíte přehled. Ano, mysleli, že tu vznikne ekonomika založená na službách. Ale pracovní pozice, jež tu v sektoru služeb vznikají, asi nejsou tím, co měli na mysli. Proč? Americká ekonomika v posledních deseti letech vytváří hlavně pozice pro číšníky, servírky, nemocniční personál. K žádnému nárůstu ovšem nedochází například v oblasti inženýrských pracovních pozic, designu, lékařství. Tahle všechna místa byla již „vyvezena" za hranice. A vše je umocněno tím, že naopak ještě „dovážíme" nemocniční sestry či učitele. Na základních školách tak dnes třeba učí Indové. Sotva mluví anglicky, ale už učí děti! Jsou prostě levnější. Jenže tam, kde nejsou lidé se slušnými příjmy, není ani slušná ekonomika. Ta však v USA stále zjevně je. V chodu naše hospodářství udržují starší lidé, kteří již dříve nashromáždili značné úspory a nyní se díky nim mohou postarat o své děti. Viděl jsem dokonce jednu statistiku - nevím, zda je zcela pravdivá -, podle níž se v posledních letech osmdesát procent absolventů škol vrací bydlet zpět k rodičům. A to dokonce i ti, kteří získali práci. Bývají zkrátka placeni tak nuzně, že si nemohou dovolit platit nájem. Takže to je ten skutečný problém Ameriky - lidem se nedostává práce. Globalizace není přínosná, jak si mnozí mysleli.

strana 16

ORL číslo 0 Jak tedy přinést pracovní místa zpět do USA?

Dolar je však stále rezervní měnou číslo jedna.

Ano, to je ta správná otázka. Odpověď, jež se hned nabízí, je zavedení tarifů. Jenže tarify vždy sloužily k ochraně domácího trhu a domácího průmyslu před cizinci. Jenže nyní by tarify zatížily náš, americký průmysl. Americké firmy totiž ve velkém vyrábějí levněji za hranicemi, přičemž toto zboží dovážejí zpět do Ameriky. Tarify by tedy dopadly i na tyto dovozy, na naše vlastní firmy.

Ano. Proto Číňané vlastní dluhopisy za dva biliony dolarů. A Japonci v podobné sumě. Rovněž všechny státní fondy ropných velmocí mají obrovské zásoby dolarů. Tyto země se je už proto snaží dále nehromadit. Jenže není příliš možností, jak investovat jinak. Nelze všechny ty dolarové investice přesunout třeba do švýcarského franku. Franků prostě není tolik. A vlastně nikdo nechce mít měnu, jež je viděna jako dobrá investiční alternativa k dolaru - protože taková měna sílí a znevýhodňuje vývozce na globálních trzích. Mimochodem, když jsme u švýcarského franku, pamatuji doby, kdy jste za dolar dostali více než čtyři franky. Dnes dostanete necelý jeden. I to vystihuje ztrátu důvěry v roli Ameriky coby lídra finančního světa.

Existuje jiné řešení? Je třeba změnit způsob zdanění firem -zdanit je podle toho, kde hodnotu k produktu přidávají. Děje-li se tak doma, pak uplatnit nízkou daňovou sazbu, a pokud hodnotu přidávají v zahraničí, tak zdanit sazbou vysokou. Dokud nevykročíme tímto směrem, americká ekonomika neoživí a její dluh se neumenší. Dluh je však už dnes značný. Hrozí Spojeným státům platební neschopnost? Nemyslím si, že by ji americká vláda vůbec kdy byla nucena vyhlásit. Jednoduše proto, že její dluhopisy jsou v dolarech, a ty ona může vždy nechat natisknout -a držitele dluhopisů vyplatit. Už dnes je to Fed, americká centrální banka, co financuje vládu. Tiskne peníze, jimiž je dluh zalátáván. Tohle oni mohou dělat donekonečna. Jenže to časem může vést k citelné inflaci. Může. Ale v současnosti je takzvaný peněžní multiplikátor nefunkční. To znamená, že nově vzniklé peníze, které doproudí do bankovního systému, nepokračují ve své cestě do širší ekonomiky - končí u bank. Podle mého názoru je to z toho důvodu, že banky nejsou solventní a nechtějí půjčovat. A řadoví spotřebitelé jsou až po uši v dluhu a dále se zadlužovat také nemohou. Takže k jisté inflaci nyní dochází jen z důvodu poklesu reálné hodnoty dolaru na devizových trzích. A to proto, že celosvětově vzrůstají obavy vyvolané právě tiskem nových dolarů a rovněž obavy z velikosti amerických schodků.

Je tahle ztráta vyvolána nedávnou finanční krizí, či jde o dlouhodobý fenomén? Je spojena s finanční krizí, ale také se zpronevěrami na Wall Streetu a s hrozivým jednáním, jehož se dopouštějí některé tamní investiční domy, například Goldman Sachs. To důvěrou lidí otřásá opravdu hodně. Ale hlavně: výdaje vlád jsou vysoké v porovnání s jejími příjmy a neexistuje žádný jasný způsob, jak tento nesoulad zahladit. A zvláště ne v tom případě, nedojde-li k „osekání" vojenských a bezpečnostních výdajů. Ty polykají 1,2 bilionu dolarů ročně - což je 75 procent provozního deficitu americké vlády. Je jejich "osekání" vůbec reálné? Mluví se stále o redukci výdajů na sociální zabezpečení, na zdravotnictví, ale o seškrtání peněz na armádu nikdo ani nehlesne. Nikdo se v Kongresu nepozastaví nad tím, proč to Amerika dělá, proč tolik utrácí za válčení. A jaký je váš názor - proč to Amerika dělá? Myslím, že je to proto, že Spojené státy jsou řízeny oligarchií. Tady žádná demokracie neexistuje. Je to všechno faleš, přetvářka, show. strana 17

ORL číslo 0 Amerika je ve skutečnosti řízena Wall Streetem, vojensko-bezpečnostním komplexem, ropnými společnostmi, zemědělskou lobby a v menší míře pojišťovnami a farmaceutickými firmami. A samozřejmě Americko-izraelským výborem pro veřejné záležitosti. To je velká, mocná lobby, která zajišťuje, že Spojené státy budou vždy chránit Izrael. I americký prezident je tedy "prolobbovaný"? Jistě. Kdokoli se chce ucházet o vysoký politický úřad - třeba o post kongresmana nebo právě prezidenta -, musí sehnat obrovskou sumu peněz na volební kampaň. Rozhodující fondy na politické kampaně mají v rukou silné zájmové skupiny, ona oligarchie, o níž jsem hovořil. Dostatečné peníze tak lze získat jen tak, že budete těmto zájmům sloužit. Kdo se vzpříčí a prohlásí třeba, že si nepřeje další válčení na Blízkém východě, jde od válu. Zákony tady píše oligarchie. A to, že je schvaluje Kongres a podepisuje prezident, to je jenom divadlo. Někteří tvrdí, že se Spojené státy chystají na válku s Íránem. Byla by taková válka v zájmu oné oligarchie? Ano, jistě. Izraelci stále tlačí na to, aby ta válka byla. A hraje to samozřejmě do karet i vojenskobezpečnostnímu komplexu. Ale navíc je tu pár dalších důvodů.

Čína právě tam mohutně investuje do ropy. Ale také v Angole nebo v Alžírsku. Nezapomeňte, že všechno to nynější dění se točí hlavně kolem východní části Libye. Tam pracuje 40 tisíc Číňanů. A tam také vypukla ozbrojená povstání. Nezačalo to tedy nějakými demonstracemi v hlavním městě, ale povstáním na východě. Odtamtud není daleko do Egypta, což je loutkový stát Ameriky. Východní část tak mohla být snadno zásobována CIA. Tajné služby si samozřejmě mohly koupit i tamní libyjské kmeny. Ale hlavním důvodem té invaze jsou čínské ropné investice. Proč tedy Čína nezvedla v OSN ruku proti libyjské invazi? Je to přece mezinárodní pomoc libyjským civilistům (ironicky), ne žádný přímý útok proti Číně. Takhle se dnes dělá mezinárodní politika. A jak je to se situací v Sýrii? Tam zase jde hlavně o ruskou námořní základnu ve městě Tartus. Spojené státy si nepřejí ruskou námořní přítomnost ve Středozemním moři, tím méně přímo na Blízkém východě. Ale opět nejdou na to přímo. Jde zase o „ozbrojené povstání". Přitom když byli vojensky umlčováni lidé v Bahrajnu, nikdo se ani neozval. Jakmile by se něco takového mělo dít v Libyi nebo Sýrii, hned jsou USA v pohotovosti. V Bahrajnu totiž Amerika námořní základnu má. A uvědomme si rovněž, že pokud USA dosáhnou svého v Libyi i Sýrii, cesta na Írán bude takříkajíc „umetená".

Které máte na mysli? Klíčovým motivem, proč jsme zahájili válku s Libyí, je naše sílící obava z čínského hospodářského vzestupu. Také Japonsko bylo ve třicátých letech, kdy vzkvétalo, staženo Spojenými státy prostřednictvím odstřižení země od ropy a strategických surovin. Výsledkem toho byl -podle mého názoru - útok na Pearl Harbor. A nyní panuje stejná obava z Číny. Není to tak dlouho, co Mezinárodní měnový fond zveřejnil zprávu, že během několika let Čína hospodářsky předběhne Spojené státy. To Washington děsí k smrti. Jak s tím souvisí Libye?

Nestřílíte tak trochu do vlastních řad? Kritizujete americkou administrativu, ale přitom jste v ní před lety působil. Lidé obecně dosud nepochopili ten zásadní fakt, že Spojené státy se od Reaganových let fundamentálně proměnily. Došlo k nástupu neokonzervativců, kteří sdílejí stejnou ideologii jako jakobíni během Francouzské revoluce. Nabyli přesvědčení, podobně jako kdysi francouzští revolucionáři, že Američané jsou tím vskutku ctnostným národem. A že jsme povinováni vštěpovat naše hodnoty zbytku světa. Proto též ty vojenské invaze, podvracení cizích vlád nebo jejich přímá koupě. V nákupech cizích vlád jsme

strana 18

ORL číslo 0 ostatně velmi efektivní - koupili jsme si většinu bývalé sovětské říše, třeba středoasijské státy. Ty tamní vlády ovládáme, vlastníme - v Gruzii, taktéž loutkové zemi, jsme dokonce rozpoutali válku. A pravděpodobně vlastníme i Českou republiku.

se řítíme vstříc nové orwellovské totalitě.

Říkáte ale, že zatímco USA ovládají řadu loutkových režimů, samy jsou loutkou v rukách Izraele.

Opravdu nelákalo. Neumím si představit, že bych mohl nalézt většího uplatnění, naplnění a radosti v jiné profesi, než v té, které se posledních čtyřicet let věnuji. Navíc pro politickou kariéru je potřeba úplně jiný druh talentu. V případě neúspěchu by návrat do showbyznysu s tím, že jsem si to rozmyslel a budu zase zpívat, byl směšný.

Ano. Na Blízkém východě nemáme nezávislou zahraniční politiku. Všechny tamní problémy, všechny války vyvěrají z toho, že Izrael se nikdy ze svých zločinů nezodpovídal. Proto Izrael hledí na Ameriku jako na svůj loutkový stát. Cokoli jim řekneme, ignorují - Izraelci dělají jen to, co sami chtějí. Problém je v tom, že jakmile Izrael kritizujete, hned vás nařknou z antisemitismu, z toho, že nemáte rád Židy. Ale v tom to není, jde jen o to, že každý by se měl zodpovídat ze svých činů. Rozhovor vedl Lukáš Kovanda, Big Canoe, USA. zdroj: www.czechfreepress.cz

Nelákalo vás někdy opustit dráhu zpěváka a přejít do politiky?

Čeho se podle vás nedostává dnešním politikům? Některým se nedostává talentu a mnohým voličů, a zejména takových, jaké by si představovali. Ideální volič je člověk důvěřující a zcela ovladatelný. Většina voličů je však neukázněných a zlobivých a ti nikdy nebudou souhlasit s tím, že předají politikům bezmeznou důvěru, hraničící až s vazalskou oddaností, a na celé čtyři roky oslepnou a ohluchnou a budou dělat jen zdvořilé "kyvy". Chodíte k volbám?

Karel Gott: Běh světa řídí ilumináti, lóže a mystickookultní organizace Zlatý slavík přemítá o krizi moderní společnosti a předpovídá brzký příchod nové totality. Odhaluje, že státům nevládnou politici, ale někdo úplně jiný. Když už se Karel Gott rozhodne vyjádřit veřejně jiným způsobem než písní, stojí to rozhodně za to. Hovořit s ním o historii 20. století nebo globalizaci je silný zážitek. Matador české pop-music na chvíli odloží svůj charakteristický úsměv a vypráví například o tom, že všichni jsme jen pouhými figurkami, kterými manipulují tajemné skupiny mocných finančníků a okultistů. Muž, jenž za své poslání považuje "přivádět publikum do meditativní polohy, v níž se přenese do fiktivního světa příjemných pocitů", varuje, že

Jdu, protože volit se má, a naštěstí znám politiky, kteří jsou konkrétní a ne tajnosnubní a dokáží mě přesvědčit, aniž bych na to potřeboval čtyři roky. Dokáží se voliči poučit ze svých omylů? Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mystickookultní organizace. Mohl byste to nějak upřesnit? strana 19

ORL číslo 0 Jde o osoby které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo. Není to poněkud vykonstruované ? To by znamenalo, že jedinec, dokonce ani skupina nemá šanci cokoliv ovlivnit... Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu - jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos. Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty. Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný herec z Brooklynu, ale výborný řečník. Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem a v jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné "revoluce" rozmontují, najednou spatříte lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij a zjistíte, že jste zase za blbce. Zažil jste vy sám někdy nečekané překvapení takového druhu? Když jsem poprvé odjel na Západ, zmínil jsem se o našich poměrech a byl jsem kritizován, že to špatně vidím. Všichni byli levicoví, měli Che Guevaru a mleli, že je třeba myslet na většinu. Těšil jsem se do svobodného světa, že se konečně na dechnu, a místo toho jsem koukal jako blázen, kde to jsem. Chápal jsem tyto po stoje v Americe v souvislosti s válkou ve Vietnamu, vždyť tam

posílali umírat své kluky. Logicky proti každé akci, která se vede, vzniká protireakce. Nemohl jsem ale s nimi diskutovat, byli strašně radikální, nesmiřitelní až zlí, ale poučil jsem se z toho. V jakém smyslu byli radikální a zlí? O ni neměli tu zkušenost a tím, že já měl příležitost poznat oba systémy, mohl jsem si věci dávat do souvislostí. Nabyl jsem přesvědčení, že komunistický systém ve východní Evropě vlastně Západu vyhovuje. A my jsme byli takové pokusné terárium. Zamezilo se velké imigraci z Východu, který si sám a ochotně tu zeď postavil. Je podle vás velmocensky rozdělen i současný svět? Bipolarita Západ - Východ už skončila, druhá strana byla totiž rozebraná. Vznikla stejně jako výsledek uspořádání světa po druhé světové válce, za to my nemůžeme, byli jsme diplomatickými manipulacemi odsouzeni stát se sovětským satelitem. Západ s Východem si ale nikdy neublíží, to už mně bylo jasné dávno. Tady bezvadně fungoval efekt rovnováhy a vzájemného zastrašování, to byla perfektní vojenská strategie - obě strany si vzájemně hlásily a kontrolovaly i schvalovaly každý vojenský krok, jako ten u nás v roce 1968. Studená válka tedy skončila, ale narůstá ekonomická nerovnováha mezi křesťanským a islámským světem. Nejčastější slovo, které padá při diskusích o stavu a vývoji dnešního světa, je globalizace. Co si o tomto jevu myslíte vy? Tady asi nebudu poslem dobrých zpráv - jak mě přátelé kdysi charakterizovali. Obávám se, že celosvětové dění směřuje k TOTÁLNÍ GLOBALIZACI, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem všechny malé banky padnou už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů - nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra

strana 20

ORL číslo 0 získat o každém informaci a každého kontrolovat. Už si na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost - ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj v tomto směru nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením. To zní poněkud jako orwellovská utopie... Ani ne. Bojím se toho, že se nakonec naplní všechny orwellovské vize, které při svém vzniku vypadaly tak neskutečné. Napadlo mě, že možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory. zdroj: Prop.sk

transformacích, jakými procházejí archetypy. McKenna z toho vyvodil, že se I Ťing musí rovněž hluboce dotýkat I povahy času, jakožto nezbytné podmínky pro existenci archetypů. McKenna soustředil svou pozornost na soustavu King Wen, čítající šedesát čtyři hexagramy. Pátráním po organizačních principech, které stojí v jejich pozadí, se mu podařilo převést onen v podstatě mystický diagram na racionálně pochopitelný, matematicky vyjádřitelný vzorec. Ve spolupráci s Peterem Meyerem vyvinul počítačový program, který na základě poznatků o knize I Ťing vytváří časové mapy. Tyto časové mapy, neboli mapy novosti, ukazují v jakémkoliv časovém úseku, od několika dní po desítky tisíciletí, příliv a odliv spojitostí (connectedness) neboli novosti. Pokud v těchto mapkách novosti linka grafu klesá, předpokládá se, že bude úroveň novosti stoupat. Když dojde k jejímu odchýlení od základní linky, úroveň novosti má ustupovat ve prospěch obvyklých forem činnosti. Podle tohoto grafu dosáhl jeden takový trend směrem k vyšší míře novosti svého kulminačního bodu kolem roku 2700 před Kristem, tedy přesně v době největšího rozmachu Starého království, ve fázi budování pyramid. Ze všech McKennových objevů je snad nejpozoruhodnější fakt, že jediný bod v celé vlně, který má kvantitativní nulovou hodnotu, je 21. prosinec roku 2012 po Kristu. Jedná se o stejné datum, které stanovuje mayský kalendář jako konec času. Blížíme se k bodu, kdy, jak říká McKenna „racionální a nekauzální tendence obsažené v čase si mohou opět vyměnit svá dominantní postavení."

Terence McKenna: Odpočítávání do roku 2012 Když Terence spolu se svým bratrem Dennisem prozkoumali knihu I Ťing z hlediska kvantové fyziky, objevili v jejím způsobu uspořádání trigramů a hexagramů vlnový vzorec, který je dovedl k domněnce, že je možné zmapovat čas. Kniha I Ťing, jedna z nejstarších známých „strukturovaných abstrakcí", pojednává především o dynamických vztazích a

McKenna pohlíží na historii, s jejím hladem po uskutečňování, jako na „anomální... naprostou proměnlivost", kde lze „všechny představy lidského vědomí o spáse, osvícení či utopii brát za snahu energie osvobodit se z omezení trojrozměrného prostoru." Jak se dějiny řítí ke svému rozuzlení, evoluce se přenesla z přísně biologicky vymezeného působiště do mentální sféry, v níž nás jazyk a další abstraktní systémy začínají přitahovat směrem ke „složité přitažlivé síle (atraktoru), která existuje v čase před námi." Toto „spojení" (concrescence) je, jak říká McKenna, už tak blízko, že ho můžeme pociťovat ve smyslu zrychlujícího se času a narůstající míry složitosti. Alfred North Whitehead prohlásil , že historie narůstá směrem k tomu, co nazval „ svazek uskutečnění " (nexus of completion). A samy tyto strana 21

ORL číslo 0 svazky uskutečnění srůstají směrem k tomu, co nazývá „ spojením , srůstem " (concrescence). Toto spojení vyvíjí určitý druh přitažlivé sily, kterou můžeme považovat za časový ekvivalent gravitace, tedy s tou výjimkou , že všechna tělesa ve vesmíru jsou k této síle přitahována časem a ne prostorem. Jak se přibližujeme k samému okraji tohoto kaskád ovitého pohybu do fáze spojení , novosti a uskutečnění , zdá se, že se běh času zrychluje a hranice se začínají rozpouštět . A čím více je takových hranic, které se rozpouštějí , tím jsme fázi spojení blíže, Až jí nakonec dosáhneme , nebudou už nadále existovat žádné hranice, ale pouze věčnost , všechno se promění na prostor a čas , mrtvé a živé, zde a tam, před a po. Protože tato jednolitost může současně koexistovat v různých stavech, jež jsou vzájemně neslučitelné, jedná se o problém , který přesahuje rozumové chápání . Dává však vesmíru význam , neboť je patrné , že všechny procesy usilují svým pohybem o to přiblížit se, spojit se a připojit k tomuto transcendentálnímu objektu na samém konci času , Zběžný pohled na vývoj západní civilizace v několika posledních sto letech nás přesvědčí o tom, že se směrem k takovému spojení opravdu pohybujeme. Dvacáté století jenom urychlilo proces narůstající míry novosti a rozpouštění starých hranic. V průběhu naší doby jsme vytvářeli stále dokonalejší jazyky komunikace a stále dokonalejší technologie pro transformování , ukládání a znovu získávání informací , tak že nyní už jsme téměř schopni poskytnout každému jednotlivému člověku kompletní soupis veškeré kultury, kompletní databázi zkušenosti lidského rodu na této planetě . Je to jako kdyby se celek našeho lidství nakonec stal intelektuálním odkazem pro nás všechny . To není pouze pokrok stále hlouběji do novosti, ale i takový druh pokroku, v němž se každé následující stádium objeví rychleji než stádium předcházející. Po rozpadu Sovětského svazu se hodně mluvilo o „ pádu Železné opony". Mně tato formulace připadá zajímavá , protože vyvolává představu membrány , která pojednou zmizí, a tak tomu opravdu bylo. A jak mizí stále více podobných membrán , narůstá pocit zrychlujícího se toku informací a narůstajících nejasností a obav. Proto je důležité uvědomit si, co se v průběhu tohoto procesu vlastně děje. Abychom vše uviděli zcela zřetelně , musíme se vymanit z monotónní kulturní iluze a po vznést se vzhůru , abychom se na naši situaci mohli podívat z výšky . Proto jsou

také tak důležité psychedelické látky. Pozvednou vás z historické matrice a dají vám pocit účasti na transcendentální realitě . Přimějí vás myslet na takové věci , které by vás jinak vůbec nenapadly. Takže tu existuje jeden dobrý důvod proto, že takovým kritickým katalyzátorem , jenž nás popohnal ven z pomalu se vyvíjející řady hominidů a způsobil , že jsme se vydali směrem vpravo do oblasti kultury, jazyka, umění a vzdělání , byla pravděpodobně přítomnost psychedelických rostlin v naší stravě během té epizodické chvíle , kdy jsme přestali jíst výhradně ovoce a bydlet v jeskyních a stali se všežravými lovci, žijícími v tlupách uprostřed luka pastvin. Řečeno jinými slovy, pravděpodobně jsme vynalezli jazyk dlouho před jeho významem a pak nějaký velmi praktický člověk přišel s nápadem, že by slova mohla mít význam . Předtím byl jazyk v první řadě verbální zábavou . A konečně lidský hlas je i hudební nástroj , jenž je při ruce jako první.

Pokud vložíme zkumavku, ve které probíhá chemická reakce, do generátoru čtvercových vln a pustíme do něj zvuky s velmi vysokým kmitočtem , zjistíme, že tyto zvuky urychlují průběh chemické reakce, jakoby to byly enzymy. A pokud se člověk nadopuje co nejvíce ayahuascou, bude dělat to samé . Hodiny bude zpívat a proplouvat těmito stavy pomocí zvuků , bude se plavit světem vokálních krajin, které vystupují ze zvuku. Magická filosofie, stará už asi padesát až sto tisíc let, vždy na rozdíl od vědy , které sahá pouze do dob renesance - prohlašovala , že svět je utvořen jazykem. Svět spočívá ve slovech, a pokud tato slova znáte , můžete ho rozebrat a zase složit do jakéhokoliv tvaru se vám zachce, Například o sanskrtu je známo , že je to kouzelný jazyk. Údajně v něm existují určité „ rágy" zvukové prvky seřazené v jistém rytmu - které jsou samy o sobě schopny podpálit kupku sena. Snažím se tu tedy prokázat , že svět je opravdu u tvořen z jazyka. Celá naše západní náboženská tradice se počíná neuvěřitelně tajemným prohlášením : „ Na počátku bylo Slovo a to Slovo se stalo tělem . " Co to znamená , že se slovo stalo tělem ? Neznamená to snad, že se nakonec tělo stane opět slovem? Jak už je nám od doby objevení DNA známo , člověk vzniká ze soustav strana 22

ORL číslo 0 nukleoidních částeček uvnitř DNA, které kódují protein. Posel RNA si vezme chemický vzorek DNA, proběhne rlbosomem a ribosom nashromáždí z okolního prostředí aminokyseliny, které pospojuje v protein. To znamená , že jsme v podstatě texturální . Každý z nás je slovo skládající se přibližně ze 700 000 000 znaků , a toto slovo se stává tělem v momentě , kdy spermie a vajíčko utvoří zygotu a texturální poseství DNA se uloží do hmoty. Stojíme teď na počátku možnosti dekódovat lidský genom a konečným výsledkem toho bude, že se tělo stane slovem. Černá díra je gravitačně tak silný objekt, že ze sebe nenechá vyjít žádné světlo , A já mám na mysli něco podobného , avšak na místo gravitační síly tu jde především o přitažlivost časovou . Brzy budeme vtaženi do prostoru věčnosti . Podle mých výpočtů to bude 2 1 . prosince 2 0 1 2 .Má teorie je zcela jednoduchá . Historie je řada do sebe zapadajících rezonancí a každá epocha je o něco kratší než ta, co jí předcházela. V průběhu historie trvá každý z do sebe zapadajících cyklů pouze 1/64 doby trvání cyklu předcházejícího . Mohli bychom tedy začít od cyklu, který je dostatečně velký na to, abychom se nám do ně j vešel veškerý život v našem vesmíru . Fyzikové jsou toho názoru , že vesmír je starý asi tak patnáct až dvacet pět miliard let. Ale dejme našemu cyklu dostatek prostoru. Začněme s obdobím v trvání sedmdesáti miliard let. To je náš velký cyklus. A na konci tohoto cyklu - tedy na jeho konci v budoucnosti - je jiný cyklus, který trvá 1/64 ze sedmdesáti miliard let. To je zhruba jedna miliarda. A na konec tohoto cyklu zapadá další cyklus, jehož trvání je rovněž 1/64 předchozího . A pokud budete pokračovat v tomto skládání cyklů dál , dostanete se nakonec k cyklu, který bude trvat 4 300 let a nějaké drobné . A to je sféra vlastní lidské historie. Samozřejmě , že i před 4 300 lety se tu už cosi odehrávalo , ale bylo toho strašně málo . Když se vrátíme čtyři tisíce tři sta let do minulosti, ocitneme se v době , kdy ještě nestála žádná velká pyramida. A na konci těchto 4 306 let nastává sedmašedesátiletý cyklus, v němž jsou nashromážděn a a poskládána všechna témata ze všech větších cyklů . Tento sedmašedesátiletý cyklus se započal 5. srpna 1945 a to se slabou ozvěnou velkého třesku - to když nad Hirošimou vyrostl atomový hřib . A od tohoto dne bude cyklus trvat až do 2 1 . prosince 2012, ale 384 dní před tím to datem vstoupíme do cyklu, který trvá pouhé 384 dny a ve kterém jsou rovněž soustředěny všechny větší cykly. A šest dní před dosažením nulového bodu se dostaneme do období trvajícího jenom šest dní, v

němž budou stejně tak obsaženy všechny velké cykly, A od šesti dnů se dostaneme k hodině a třiceti pěti minutám , pak k minutě a šesti sekundám , atd. Tím to vším se jen snažím dokázat , že pokud máme vesmír , jenž trvá 72 miliard let, pak se polovina jeho celkového vývoje odehraje v posledních třiceti sekundách jeho existence. Brzy už vystoupíme z trojrozměrného prostoru a času . Prostřednictvím různých technologií , například farmakologie, umění a inženýrství, se pokoušíme nalézt vstupní bránu do tohoto nového světa . Podaří se nám to nejspíš na základě spojení lidského a technického faktoru, farmakologického přebudování lidského mozku či způsobu myšlení a snad i pomocí digitalizace a ukládání dat do mikrofyzické oblasti. Pokud všechny tyto nesourodé fyzikální prvky zůstanou pouhým součtem jednotlivých částí , nic dohromady neznamenají . Ale ještě větší význam než součet jejich částí má transcendentální síla, kterou nazýváme láska . To je část eschatonu, jež nás nikdy neopustila, ale provázela nás napříč africkými pastvinami dál do historie. Zkušenost sexismu, rasismu atd. ji sice potřísnila a pohmoždila , avšak láska tu přetrvala jako ideál , jako věčné světlo a náš prožitek . Jestliže smažeme všechny hranice, zjistíme , že je to právě bezvýhradná náklonnost a bezvýhradná láska , která prochází celým životem a veškerým jsoucnem a dává mu smysl. A k tomu, abyste si toto uvědomili , nemusíte čekat až na konec světa. Můžete prostě jen kolektivní pochod za pochopením předběhnout a to tím způsobem , že povzbudíte mikrokosmos své vlastní spirituality, a otevřete vstupní bránu , kterou tu galanská mysl v průběhu dějinného vývoje zanechala pro každého , kdo by se chtěl kdykoliv vydat ven, tedy za předpokladu , že bude mít dost odvahy otočit knoflíkem a projít. zdroj: časopis Manna č.4

strana 23