ŠROUBEK PRŮMYSLOVÁCKÝ ČASOPIS SPŠOAFM 2.ČÍSLO
PROSINEC 2011
PROJEKT EDISON NA SPŠOA
JAKÉ BYLY STUŽKOVÁKY NA ŠKOLE
XI.ROČNÍK
Beseda s Tomášem Graumannem V pátek 14. října k nám na školu zavítal vzácný host, pan Tomáš Graumann, jeden z dětí zachráněných Thomasem Wintonem. Tuto přednášku si mohly vyslechnout vybrané třídy 3. ročníků z průmyslovky a z Obchodní akademie. Pan Graumann k nám přišel vyprávět svůj příběh, který on sám nazval „Dvakrát zachráněné dítě“. “. Jednou zachráněn Nicolasem Wintonem a podruhé Bohem. Rodina pana Graumanna byli nepraktikující židé, ale i přesto byli v ohrožení nacisty stejně jako tisíce dalších. Naštěstí se před válkou našel člověk, kterému kt došlo, k čemu se schyluje, a podařilo se mu shromáždit peníze, připravit imigrační doklady, najít náhradní rodiny a odvést 669 dětí do bezpečí do Velké Británie. A jedním z nich byl i pan Graumann. Vlastně jel posledním Wintonovým vlak vlakem, který byl vypraven. Další alší vlak měl jet 1. září 1939, ale nevyjel, ten den totiž začala druhá světová válka. Pan Graumann zde nechal rodinu včetně svého malého bratra, který měl - kvůli nemoci - odjet až dalším vlakem. Když se chtěl po válce vrátit domů,, dozvěděl se, že celá jeho rodina zahynula v koncentračním táboře. Odjel do Skotska, kde prožil mládí, naučil se anglicky a zapomněl češtinu. Ve Skotsku se učil na křesťanské škole a našel své poslání. Stal se misionářem a odje odjel na Filipíny. Tam poznal a uprostřed džungle se oženil se svou ženou Caroline, která k nám na školu také zavítala. Po revoluci se vrátil do Čech, kde žije dodnes. Má čtyři děti a je mu nyní 80 let. Příběh pana Graumanna byl velmi lmi poutavý a je příkladem toho, t jak život prožít naplno a využívat příležitostí, které jsou nám nabízeny. Jan Szlauer, S3.A
Foto: Martin Ševčík, SPŠ __________________________________________________________________________________
Řecko 2011 V tomto čísle jsme zveřejnili fotogalerii výjezdů našich studentů do Řecka a Turecka
Foto: SPŠ
Projekt Edison na SPŠ, OA a JŠ Na základě spolupráce Střední průmyslové školy, Obchodní akademie a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, Frýdek - Místek, p. o. s partnerskou firmou ArcelorMittal, a.s. Ostrava vznikla myšlenka podpořit mezikulturní povědomí studentů prostřednictvím projektu EDISON, který funguje pod záštitou MŠMT a firmy AIESEC, která je jeho organizátorem. Smyslem tohoto projektu je získání nového pohledu studentů na kreativní činnost školy spojenou s její propagací. Běh pracovního týdne od 17.10 do 21.10. byl realizován každý den formou dvou dvouhodinových bloků v anglickém jazyce. Studenti VŠ z Brazílie, Mexika, Rumunska, Rumunska a Maďarska formou přednášek, prezentací, filmů a kreativních her předali našim studentům mnoho o své kultuře, sociální, ekonomické a politické situaci své země. Záměrem bylo přenést povědomí rozdílů mezi národnostmi a kulturami mezi studenty naší školy. Byly to jedinečné zážitky při setkání s odlišnými kulturami, kde formou kreativních diskusí získali naši studenti velmi zajímavé názory a odpovědi na celou řadu otázek. Závěr týdne byl realizován formou společné prezentace našich hostů, kde byly shrnuty nejzajímavější postřehy, dojmy a zážitky z tohoto týdne. Program byl zpestřen o předvedení studentů v krojích s ochutnávkou národních specialit. Akce skončila s dobrým pocitem všech zapojených zahraničních studentů a poděkováním za dobrou spolupráci všech do této akce zapojených organizátorů s reálnou možností dále v této oblasti spolupracovat. Byly tím prohloubeny vazby s naší partnerskou firmou ArcelorMittal, a.s. Ostrava z pohledu větší motivace studentů prohloubit znalosti v anglickém jazyce, který je tak nezbytný pro jejich uplatnění budoucí v technické praxi. Zpracovala: Ing. Tamara Fajkusová, ZŘ
Pod tímto názvem se skrývá zajímavý projekt organizace AIESEC, která sdružuje studenty převážně ekonomických vysokých škol z přibližně stovky zemí celého světa. EDISON je ve skutečnosti zkratka vytvořená z počátečních písmen anglických slov: vzdělání, motivace, mezinárodnost, studenti a příležitost (Education, Drive, Internationality, Students, Opportunity). Pětice vysokoškolských studentů, Letícia z Brazílie, Daniela z Mexika, Renáta z Maďarska, Mihai z Rumunska a Anuraag z Indie, se po pěti týdnech strávených přednášením na jiných školách v MSK dostala i do FrýdkuMístku. Během týdne, který strávili na SPŠ, JŠ a OA, shlédly jejich poutavé prezentace stovky našich studentů. Sérii jejich interaktivních přednášek nechyběla žádná z výše uvedených složek, které projekt EDISON sliboval. Mnozí naši středoškolští studenti dostali první příležitost v životě setkat se tváří v tvář s člověkem, se kterým se vůbec nedomluví česky. Pokud student neovládal portugalštinu, španělštinu, maďarštinu, rumunštinu nebo dokonce jazyk hindi, musel se spolehnout na své znalosti angličtiny. Přednášky totiž probíhaly v anglickém jazyce. Naši studenti možná nerozuměli úplně všemu, ale to podstatné a nejdůležitější určitě pochopili. Kdokoli mohl zvednout ruku a požádat přednášejícího o zpomalení tempa nebo upřesnění nejasné informace. Lektoři hovořili každý den na jiné téma. Pomohli našim studentům rozšířit si všeobecný přehled o blízkých i velmi vzdálených zemích, kam se někteří z nás možná nikdy ani nedostanou. Mnozí studenti využili příležitosti, kladli otázky a získávali odpovědi přímo od zdroje. Naši kantoři byli mnohdy překvapeni, jak jinak upovídaná třída v tichosti seděla a se zájmem sledovala zajímavosti z jiného kulturního prostředí. To, že jsou studenti hraví všude na světě, potvrdil i zájem o krátké jazykové hry, které si pro nás Letícia, Daniela, Renáta, Mihai a Anuraag připravili. Projekt EDISON pomohl středoškolským studentům uvědomit si rozdíly mezi národnostmi a kulturami, zásobil je novými informacemi o jiných zemích a motivoval je k ještě intenzivnějšímu studiu cizího jazyka. Zpracovala: Ing. Monika Kocháňová, Mgr. Martina Rozsypalová, OA
Názory studentů SPŠ Myslím si, že tato akce byla přínosná hlavně z hlediska angličtiny. Vyzkoušeli jsme si kolektivní hry, také jsme se pobavili a dozvěděli něco o historii a zajímavostech Rumunska. Předtím jsem o této zemi tolik nevěděl, takže jsem měl možnost poznat tuto zemi blíže. Nejdříve jsme byli udiveni rychlým výkladem rumunského studenta, ale poté, když jsme mu řekli, aby mluvil pomaleji, byl jeho výklad pro všechny srozumitelný. David Zachurczok, S3.A Dne 18. 10. nás navštívila studentka farmaceutické vysoké školy Letícia Penna Braga z Brazílie. Bylo to pro nás velmi poučné a zároveň zábavné. Zhlédli jsme zajímavou prezentaci o Brazílii, dozvěděli jsme se mnoho informací o této zemi. Asi nejzajímavější pro nás bylo překládání slov, které jsme jí anglicky nadiktovali, Letícia nám je přeložila do portugalštiny a my jí do češtiny, např. How are you? – Como está? apod. I když veškerá komunikace probíhala v angličtině, dorozuměli jsme se docela dobře, a to nás přesvědčilo o tom, že angličtina není až tak těžká. Jakub Balínek, Petr Horinka, Vojtěch Peřina, S1
Sledovali jsme výklad dvou zahraničních studentů. První z nich, Renáta, nám prezentovala Maďarsko, představila nám národní kuchyni a to nejlepší ze své země. Další student, Anuraagh, nás seznámil se zvyky, tradicemi a zajímavostmi Indie. Tuto formu výuky považujeme za velmi prospěšnou a poučnou. Přáli bychom si podobnou akci zopakovat. Sebastian Loder a Vojtěch Vavřička, L4
Letícia
Daniela
Anuraag
„Global Village“ V
Renáta
Mihai
Anuraag mezi studenty jazykové školy
Názory studentů OA Tento projekt byl pro nás přínosem, protože jsme se blíže seznámili s kulturou nám vzdálených zemí. Procvičili jsme se v poslechu anglického jazyka. Měli jsme možnost ochutnat maďarskou specialitu – Erös Pista. Poznali jsme nové přátele z cizích zemí, se kterými jsme si vyměnili kontaktní údaje, abychom mohli zdokonalit své znalosti v cizím jazyce. Student z Indie zpestřil zpestřil svou prezentaci napsáním našich jmen v hindštině. Zpracovala třída 2.L.
Dozvěděli jsme se nové zajímavé informace o Brazílii. Měli jsme možnost konverzovat se studentkou v angličtině. Mluvila srozumitelně a brala ohled ohl na naše jazykové dovednosti. Bylo to zábavné a navzájem jsme se učili jazyky. Líbila se nám zpracovaná prezentace i výklad studentky. Super bylo, že jsme si zatancovali sambu. Zpracovala třída 4. A
Dne 18. 10. 2011 jsme se zúčastnili besedy se studentem z Rumunska. Přednáška byla v angličtině, takže jsme se procvičili v jazyce. Díky této besedě jsme mohli nahlédnout do Rumunska, dovědět se něco o rumunských tradicích, zvycích a dalších zajímavostech. Na závěr byla ukázka rumunského jazyka, kde nám bylo nejdříve napsáno slovo v anglickém kém a českém jazyce a poté v rumunštině. Výslovnost bylo celkem legrační. Díky této zkušenosti je vidět, že studovat v zahraničí je možné a také výhodné. Příště by mohl přednášející student zapojit žáky do konverzace o dané zemi. Libor Chalupa, žák 3. L
Prezentace byly velice poutavé. O Rumunsku jsme se dozvěděli spoustu nových a zajímavých informací. Proto nás velice mrzí, že jsme neviděli a neslyšeli ostatní prezentace. Přednes v angličtině byl pro nás nemalým přínosem. Rádi bychom se podobných besed účastnili častěji. Tímto bychom vám chtěli navrhnout konání výměnných pobytů s anglicky mluvícími studenty. Hana Havláková, Zuzana Kaňáková Kaňáková, třída 3. L
… zpívá se ve známé písničce, a tak jsme v tomto čísle Šroubku pro vás připravili fotogalerii stužkovacích večírků všech maturitních tříd na průmce.
A4.S: „Čím míň víš, tím líp spíš.“
Z4: „Maturita … a to je na známky?“
Společný stužkovací večírek tříd A4.S a Z4
H4: „Škoda mluvit!“
L4: „Tuhle Tuhle loď nikdy nepotopíš“
S4.A: „U míchačky taky kačky“
S4.B: Již čtvrtým rokem předstíráme inteligenci
S4.C: „Norma nepustí“
Předvánoční Vídeň Jako každoročně i letos byl uspořádán PhDr. Šnytovou výlet do Vídně. Vyjížděli jsme už v pět hodin ráno, neboť nás čekala dlouhá cesta. První zastávka byla těsně před hranicemi ještě v České republice, a potom už konečně cíl našeho zájezdu – Vídeň. Naše první kroky vedly k Hundertwasserhausu, stavbě, která je originální svou barevností, okny různých tvarů a dalšími zvláštnostmi. Autor Friedrich Hundertwasser se neřídil pravidly žádného uměleckého stylu a do stavby avby vložil své životní živo postoje. Dále jsme pokračovali do centra na náměstí Marie Terezie a k muzeím ((Přírodovědné muzeum, Uměleckohistorické muzeum, Muzeum moderního umění, Leopoldovo muzeum,…). Odtud jsme šli k dalším památkám – Hofburg, Albertina, Stephansdom. Před Novou radnicí se nacházel velký trh se stánky tradičních vánočních výrobků, sladkostí a nápojů, jako například baňky, svíčky, punč a jiné dobroty. Vánoční trhy byly místem, kde jsme se mohli rozejít po malých skupinkách a prohlédnout si vše svým tempem. V podvečer se náš výlet chýlil ke konci a celá Vídeň se s námi rozloučila tisíci světly, a tak vypadala jako z pohádky. Po cestě zpátky nás bavilo povídání o tom, co jsme viděli a jaké vezeme dárky svým příbuzným. Monika Klichová, L2
Foto: Jakub Čerešňa, S4.A
Studentská próza
Šílenec Další z mých volně psaných povídek. Věnuji ji každému, kdo bude ochoten číst to, do čeho jsem promítnul svůj vztek, nenávist a beznaděj, a také každému, kdo má rád žánr, ke kterému patří.
„Započněte útok. Okamžitě!“ zakřičel velitel. „Pane, je jich strašná přesila, naše jednotky je nemají šanci přemoct.“ oponoval mu jeden z pobočníků.“ „Je to rozkaz pobočníku, otevřete bránu a okamžitě vyšlete každého, koho máme k dispozici, v čele se mnou je porazíme, ano, za těžkých ztrát a možná to nepřežiji, ale jsem nejmocnější mág co kdy žil, tak proveďte rozkaz!“ zakřičel generál Elegianus. „Už jsou na cestě, pane.“ „Skvěle, půjdete se mnou do první linie, váš úkol je prostý, zabít co nejvíc nepřátel!“ chytil pobočníka za ruku a oba je přemístil, přímo před otevírající se bránu. Generál neváhal, dvě slova a vytvořil kolem sebe ochranné kouzlo. Tasil meč a vydal se přímo mezi nepřátele, jednu ruku zdviženou a křičíce slova zaklínadla, z té ruky se mu začal řinout plamen a zaplavovat nepřátele. Umírali po desítkách, cítil jejich bolest, cítil, jak vyprchává jejich život, jak ta spousta nespoutatelné energie, která utíkala do... nikdo neví kam. Cítil strach ostatních. Když jeho ochranné kouzlo selhalo, byl již mezi nepřáteli, opět nezaváhal a ochránil se dalším. Jeho meč zaplál silným světlem, jen co vyřkl jediné slovo. Začal jím kolem sebe rozsévat smrt. Rozdával rány a meč procházel brněním nepřátel jako máslem, jeho druhá ruka automaticky prováděla gesta kouzel, kdykoliv se někoho dotkla, padl mrtev k zemi, kdykoliv dokončila gesto kouzla, vyvalily se z ní blesky, plameny, šokové vlny, které zabily, omráčily nebo jinak z boje vyřadili každého, kým prošly. Už za sebou slyšel ryk boje, když jeho muži dorazili k nepřátelům, cítil, jak pobočník používá magii a bojuje s nepřáteli, cítil také, jak slábnou pobočníkova ochranná kouzla, ale nevzdával se, bojoval dál, kouzlil, bodal a sekal mečem. Elegianus postupoval, zabíjel a najednou jeho ochranné kouzlo na okamžik selhalo, jeden zásah mu vyrazil meč z ruky. Zastavil se. Začal odříkávat slova mocného kouzla, jednoho z nejmocnějších, které znal, prudce při tom gestikuloval, slabiky byly drsné a zněly nepříjemně, byla to vrcholná černá magie, černá magie v rukou zlosyna, vraha a násilníka tak mocného, že se o tom nikomu ani nesnilo. Poslední pohyb, poslední zakřičené slovo a kolem mága se rozvířil prostor, začalo to trhat vojáky, kteří se ho snažili zasáhnout, na malinkaté kousky, které se rozlétaly s krví do okolí. Elegianus to kouzlo ovládal svou myslí, rozpínal ho a posouval, zabíjel desítky a stovky vojáků tisícovkové armády, pročišťoval cestu před sebou, bylo to pro něj jako extáze, to ničení, boj a smrt. Jeho jednotky postupovaly a také zabíjely, fanaticky jej následovaly, zabíjely i umíraly v jeho jménu. Měl je už skoro za zády, sám se probil desítkami řad nepřátel v širokém pásu, a jeho muži likvidovali ty, které nezabil on. Jeho kouzlo bylo velmi mocné, ale i taková kouzla mají omezené trvání, když selhalo, zavolal na své muže: „Bojujte, statečně mí vojáci, jsem s vámi, pokud máme zemřít, tak potom všichni.“ Záhy vyřkl zase něco v jazyku magie a jeho meč byl opět v ruce majitele, stále zářil. Začal znovu krutý boj. Sekal a bodal, mumlal slova zaklínadla, když dozněla, při každém dalším úderu se z jeho meče vyvalil blesk a zasáhl nepřítele. Jeho volná ruka metala kletby, blesky a plameny, meč zabíjel dvakrát jedním úderem a on se živil bolestí a smrtí nepřátel ještě víc než předtím. Prosekával se nepřáteli, zabíjel je kouzly, ale pak se čas jako by kolem zastavil, cítil silné časové kouzlo, vojáci se zastavili, jeho i ti nepřátelští. „Postav se někomu kdo je ti roven Elegianusi.“ Ozval se sytý hlas, nebylo poznat, zda ženský či mužský, jako by z hůry a pak se v bílé záři objevila postava. Vznášela se zhruba pět metrů nad bojištěm a dvacet metrů od šíleného velitele Elegianuse. Za okamžik se začala snášet k němu. „A kdo má být ten mně rovný?“ zeptal se hrdým, posměšným hlasem. Mezitím, co se postava, stále zahalená oslepující září snášela k němu. „Nikdo jiný, než já.“ zazněl jemný hlas mladé ženy, jemu známý. Postava se snesla na zem jen pár metrů od Elegianuse a bílá záře pohasla. „A mě nazývají šílencem.“ Zle se zašklebil: „Ty mne nemůžeš porazit, Mariono!“ „To možná ne, ale mohu tě alespoň zdržet a armáda světla zatím rozpráší zbytky tvé kdysi mocné armády.“ pronesla mladá žena klidně, pak provedla prudké gesto a Elegianus odletěl několik desítek metrů dozadu, až za zamrzlé vojáky, mezi mrtvá těla. Vyskočila do vzduchu a v několika přemetech doskákala kousek od svého soka. Za zády se jí rozezněl ryk boje. Zrušila časové kouzlo. Stáli tam teď proti sobě mezi mrtvými těly, Elegianus ač zaskočen jejím útokem, stihl alespoň zabránit tomu, aby spadl na zem. „Na jak dlouho myslíš, že mne zdržíš, než zemřeš? Minutu? Dvě? Možná tři?“ ptal se jí posměšně a sebejistě.
„Nebo dost dlouho na to aby tato tvá poslední hrstka, kterou drží už jen to, že jsi s nimi, byla poražena.“ Za tou větou po něm vrhla paprsek čisté magie, ten byl ale jen bezvýsledně vstřebán jeho ochrannými kouzly. „To nebylo moc dobré.“ řekl nevraživě a líným pohybem ruky na ni seslal blesk. Tento útok měl stejný výsledek jako její, byl vstřebán ochrannými kouzly. „Vyzívám tě na souboj v degendře.“ Prohlásila, jako by si blesku vůbec nevšimla. „Co?! Chceš se mnou bojovat bojovým uměním, které jsem sám vymyslel?“ Na okamžik se odmlčel: „Ano, učil jsem tě to já, myslíš, že jsem ale takový hlupák, abych tě naučil všechno? Nikdy jsem ti nevěřil, ani před těmi třemi stoletími když jsi byla mou žačkou. Nechci, abys zemřela jako na jatkách, zasloužíš si důstojnou smrt.“ odvětil jí vážně. „Degendře meče. Tu jsem vymyslela já.“ Tasila. „Ne. Je založena na útocích a obranách klasické degendry. Cokoliv na mne zkusíš, selže. Znám obranu na každý degenderský útok a je jedno, jestli magický, fyzický nebo spojený. Bojuj jako mág.“ „Jak chceš.“ Odhodila meč a začala odříkávat kouzlo, jemným jazykem dobré magie. Elegianus nehodlal ale čekat, s čím na něj přijde. Spustil vlastní kouzlo, nebylo ale tak silné jako její, neměl dost času, aby mohl připravit odpovídající protiútok. Kouzlo dokončil jen o okamžik později než Mariona. Oběma se z rukou vyřinuly zářivé paprsky. Jeho byl rudý a její stříbřitý jako měsíční svit. Paprsky se střetly mezi nimi a začali jeden pohlcovat druhý. Mariona však měla v kouzle převahu. Proti Elegianusovi stálo to, že kouzlo nemohl provést tak precizně jako ona a navíc bylo slabší, avšak on byl mocnější než Mariona. Přesto mu jeho moc nemněla příliš pomoci. Jen to o pár okamžiků oddálilo nevyhnutelné. Chvíli spolu soupeřili, vypadalo to, že se těmi paprsky přetlačují, ale nakonec ta mladě vypadající žena prorazila paprskem svého soka a ten její se k němu začal přibližovat. V okamžiku, kdy se dotkl jeho ruky, se rozlil ve stříbřitou záři a ta jej zahalila. Z počátku ho jen oslepila, ale za pár okamžiků ucítil tlak, jako kdyby byl hluboko pod vodu, a zvyšoval se a taky cítil žár, velký žár, začal křičet v agonii. Každou částečku jeho těla drtil neuvěřitelný tlak a spaloval strašlivý žár. Bylo až neuvěřitelné, co dokázala dobrá magie v krajní nouzi. Elegianus se svíjel v bolestech, ale jeho mysl se stále nevzdávala, stále hledala řešení. V posledním okamžiku před selháním jeho ochranných kouzel, která ho dělila od nejhoršího, na to přišel. Zakřičel ostře a zlobně něco nesrozumitelného a zamáchal rukama. Záře, tlak, žár, nesnesitelná bolest, vše se rozplynulo a viděl před sebou poněkud unaveně vypadající Marionu. Nečekal na nic. „Flamovip.“ V ruce se mu zhmotnil obrovský ohnivý bič. Okamžitě jím po své sokyni šlehl, jednou, podruhé. První rána propálila Marioně šaty a udělala hlubokou spáleninu do stehna. Než stihla, dopadnou druhá, zakřičela: „Sidolum!“ a bič jen neškodně sklouzl kolem ní. „Eskuvipo!“ pokračovala hned v zaklínání a bič zmizel. Zase stáli jen tak proti sobě. „Jsi dobrá, má bývalá žačko, ale ne všechno jsem tě učil já, kdo ještě?“ Získával čas na odpočinek, protože zvládnutí jejího útoku ho dost vyčerpalo. „Quarath zvaný Dobrotivý, mnohem lepší osobnost i učitel než vy, budiž mu zemně lehká.“ odpověděla s nonšalancí a nepředstíraným klidem. „Ano, škoda ho, nabídl jsem mu, aby se ke mně přidal. Odmítl mou nabídku, tak jsem ho zabil. Pokusil se semnou bojovat ale nedokázal mi vzdorovat. Nemněl žaludek na to aby použil kouzla, kterými by mne mohl porazit. Škemral, abych mu dopřál rychlou a bezbolestnou smrt.“ Jeho tvář se při těch slovech zkroutila do odporné grimasy. „Ty zrůdo! K tomu by se nikdy nesnížil!“ vykřikla prudce a začala odříkávat další kouzlo. To už vlastně ani nebylo odříkávání, byl to spíše zpěv, velmi smutný zpěv. Jemně a ladně se při něm pohybovala. Bůh ví, co se jí honilo hlavou. Nejspíš byla zoufalá, uražená a ustrašená. Nejspíš proto se rozhodla použít nejmocnější z kouzel dobra. Kouzlo sebeobětování. Byla to ale jistě i její šlechetnost, která ji k tomu vedla. Pochopila, že jej asi opravdu jen tak neporazí. Elegianus se marně pokoušel ji zastavit kouzly, chtěl ji udeřit, probodnout mečem, ale bylo to marné. Když někdo to kouzlo začal, nedalo se jej zastavit a tomu, kdo jej pronášel, poskytlo nepřekonatelnou obranu, avšak nebylo již cesty zpět. Věděl, že je to jeho i její konec, byl ale hysterický a nechtěl si to připustit, nikdy by nevěřil, že je toho někdo opravdu schopen. Ještě se pokoušel něco křičet, ale nikdo jej neslyšel, za okamžik Marionino tělo vybuchlo v plamenech nebeské modři a vzápětí i Elegianus vzplanul smaragdovými plameny a prostě zmizel. Toho magického boje si vojáci ani nevšimli, dokud za jejich zády něco modře nevybuchlo. Všichni se otočili a pozorovali šokovaně ten výjev. Světlo, modrý výbuch, vedle něhož za okamžik vytryskly smaragdové plameny, které se rozlétly dále mezi vojáky, kteří teď jen stáli a zírali na to, co se děje. Plameny prolétly řadami mužů a každého se dotkly, vyléčily raněné a donutily každého upustit zbraň. Pohled shora by byl asi velmi zajímavý, leč nikdo to z ptačí perspektivy neviděl a tak nemohl popsat, jak se zelené plameny klikatily mezi stojícími vojáky. Pak už vše mnělo rychlý spád. Když Elegianusovi vojáci viděli, že jejich velitel zemřel, hned potom, jakmile se vzpamatovali z toho šoku, začali utíkat. Nikdo je nepronásledoval, ostatní začali téměř všichni plakat, někdo tiše, jiný zcela nepokrytě a nahlas. Moc dobře věděli, kdo byl v modrých plamenech. Tak skončila Elegianusova nespravedlivá válka, ve které padly desítky nevinných mladých mužů a jedna nevinná mocná čarodějka. Tomáš P. alias Elegian ze Ztraceného světa
35. ročník Okolo Frýdku cestička Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, a tak i tento tradičný pochod, který neodmyslitelně patří k Střední průmyslové průmyslové škole, oslavil své výročí jak jinak než dortem s turistickou tematikou. I přes chladné počasí Cestička neodradila ani mnohé absolventy školy a všechny nadšence pro turistiku, turistiku, kterých ke startu v sobotu 15. října přišlo 137. Z naší školy se pochodu zúčastnilo astnilo 13 studentů. Nejvíce více účastníků měla třída A4.S - celkem 5.
Vlevo organizátorka akce Mgr. Karla Rašnerová
Průmyslováci, kteří absolvovali už 24 ročníků pochodu!
První v cíli! Třída L2 s prof. Trbuškovou
Každý účastník obdrží účastnický list a po třech po sobě jdoucích pochodech také odznak OFC.
Projížďka na koni v cíli
Foto: Mgr. Marcela Lukovská
