Ročník V.
Vydáva dr*Jan Beran s redakční radou.
Prosinec 1958*
Číslo 2* (50.)
Veškerou korespondenci pro redakci i administraci časopisu zasílejte laskavě na adr, dr.Jan Beran,ROTTBRDAN,Postbox 98.
DISKUSE NEBO MONOLOG? Léta, jež jsme prožili v exilu, nedokázala vytvořit mezi námi jednotu.
Nedokázala však ani vzbudit diskusi, jež je nezbytným předpokladem každé-
ho pokusu dospět k jednotě v názorech. al? nikdy c n±ch rreTiý álskusB.
7 exilu jsou ovšem vyslovovány mnohé názory,
Tfždy Je* tui jen monolog, na který zpravidla nikdo ne-
reaguje, leda by se Rozhodl odpovědět klackem nebo osočováním. né a ob$cné^'se však nedostaneme nik^m.
Bez diskuse, veřej-
Bude-li každý odkázán jen na to, že bude
vyhlašovat jen to své a předkládat to svým věřícím a zůstane-li. povznesen nad tím, co říká. o téže .věci ten druhý, bude.pokračovat drobení se exilu. Je toho mnoho, o čem bychom měli mezi sebou diskutovat věcně a klidně, abychom dospěli ne sice k uniformitě, jež není žádoucí, ale alespoň k objasnění kam kdo z nás chce ve skutečnosti jít a v Čem je možná dohoda a v čem není. Otázky, jako na příklad jakou formu má mít representace toho, čemu poněkud nadsazeně. a domýšlivě říkáme zahraniční akce a kdo ji má věsti, jsou těmi nejméně důležitými.
Mnohem důležitější je rozbor nedávné ninulosti, protože je potřebí z minulosti
se učit a poznat příčiny našich katastrof, abychom se v budoucnu mohli vyhnout jejich opakování.
Je zde přítomnost, o níž si tak mnozí z nás.nedovedou nebo nechtě-
jí učinit jasnou představu, protože žijí v zajetí starých klamných ilusí a protože věří, :.že je a bude co si přejí aby bylo.
A je zde konečně budoucnost, na kterou
jsme docela.nepřipraveni, protože nejsme ochotni se podejmout myšlení, abychom si učinili jasnou představu 00 je a co není možné.
Každý den přináší nový námět k pře-
mýšlení, ale jako budhisté u svých modlitebních mlýnků opakujeme raději staré fráze
- 2 a formule, místo abychom se snažili připravit se na budoucnost, jež nemusí být podle našich přání a tužeb a jež bez našeho myslivého úsilí také podle našich přání a tužeb docela jistě nebude. Zajisté, bude to národ doma a ne my, kdo bude rozhodovat o tom, jak bude vypadat náš stát a jeho život, až bude povalena krutovláda komunistické strany.
Ale my, kteří žijeme v zahraničí máme být očima a sluchem národa zavřeného
za Železnou oponou a odděleného od ostatního světa,
My máme hromadit poznatky,jež
jsou národu uzavřeny a máme také připravovat jejich zhodnocení pro den, kdy národ bude muset uvažovat o tom, co postaví na místo dnešní totality.
Chceme přinésti do-
mů demokracii, ale nesmíme si při tom zatajovat, že demokracie prožívá dnes krisi, jaká ji dosud nikdy před tím nepostihla.
Pomalu denně můžeme vidět, jak v některé
zemi, jež získala státní samostatnost ve jménu demokracie, je.tato demokracie od-' straňována a nahražována zastřenou nebo nezastřenou diktaturou politické nebo vojenské kliky.
I vě Francii, jež nám všem byla učitelkou politického myšlení, byl na-
stolen nový režim sice lidovým hlasováním, ale po vojenské vzpouře, jež otázku "de Gaulle nebo starý systém" měnila snad v otázku "de Gaulle nebo parašutisté z Alžírska",
Ze všech zemí, jež získaly samostatnost po skončení druhé světové války
snad ani jedna nezachovala již demokratickou formu a nejedna země kdysi demokratická, se dala na cestu autoritativního režimu. mokracie nesprávně uplatňována?
Je to vina demokracie, či byla zde de-
V čem jsou příčiny toho, že demokracie za dnešní
doby tak žalostně selhává? Stoupenci autoritativních systémů mají na to snadnou odpověď. Jsouce proti demokracii mohou s klidem prohlásit, že se demokracie nehodí do dnešní doby, že se přežila a že východiskem z dnešního zmatku je jen komunismus, falangismus nebo vojenská diktatura buď nezastřená, či zamaskovaná ošidnou fasádou zmanipulovaných volebních řádů do bezmocných zastupitelských nebo zákonodárných sborů. Oni opravdu nepotřebují hledat odpověď na nejpalčivější problém naší doby: proč v tolika zemích selhává demokracie a co podniknout, aby se zabránilo dalšímu rozkladu demokratické společnosti a aby se demokratickým ideálům dostalo nové vzpruhy a průbojnosti.
Co učinit, aby demokracie obstála v soutěži s ostatními ideami? Demokraté - a v českém a slovenském exilu přece každý o sobě
tvrdí, že je demokrat - to nemají tak snadné. mi.
Nemohou zavírat oči před skutečnost-
Nemohou popírat, že demokracie je na ůstup.u a že se svobodný demokratický svět
nezvětšuje, ale zmenšuje.
Kde jsou ty příčiny?
z nás s takovou zálibou namlouvají.
Nejsou vždy zevní, jak si to mnozí
Jsou také vnitřní.
Jsou v tom, že jsme často
demokracii chybně uplatňovali a někdy ji svým nerozumem dokonce podkopali.
Zamy-
slit se nad tím a hledat v čem jsou příčiny dnešního úpadku demokracie, jaké jsou
- 3 potíže a problémy, toť mnohem více naším úkolem, než přít se o pomyslné hodnosti a úřady. -Národ bude od nás očekávat jednoho dne odpověď na tyto*'otázky. 'docela nepřipraveni, každý se svou tr.škou rozumu
nebo
Vrátíme se
nerozumu?
Nebylo by nesnadno vypočítat všechny tyto příčiny tak, jak se jeví zraku jednotlivce nebo jedné skupiny.
Ale monolog, ač může být užitečný a je '
někdy nutný tam, kde není chuti k diskusi, nemůže nikdy diskusi nahradit.
Je to ú-
kolem nás všech hledat společně odpověď na nejzákladnšjší otázku naší národní b u d q ^ cnosti, jak budeme chtít zajistit demokracii, aby neselhala tak, jak v tak m n o h a j l ných zemích.
Nestačí říkat, že chceme obnovit demokracii.
V dnešní době, kdy vše-
chny pojmy, jež byly kdysi tak jednoznačně jasné, jsou zmateny a do nepoznání zkarikovány, je potřebí, bychom věděli jasně co chceme a jak to chceme a abychom vytvořili stejně jednotnou představu o podstatě demokracie a jejích problémech, jaká panovala v našem veřejném mínění před vznikem republiky a v jejích prvních dobách. A tato představa musí se opírat o poučení ze smutné doby rozkladu a selhání demokracie v mnoha zemích. Pochopí exil, co je jeho úkolem? —
MR
x -—
POKOJ LIDEM DOBRĚ V3LE... ' České děti politických uprchlíků a usedlíků v Holandsku zazpívají vám vánoční koledu "Vítám Te, Ježíšku malý...", kterou vám přednesou s plnou ^ ^ ^ svých mladých srdéček s přáním, abyste se mohli opet brzy jak vy i my s vami u vás doma těšit v klidu a-míru pohodou vánočních svátku. Bude^ovsemjeste nutno mnohé viny vykoupit a snad bude dobře, popřejeme-li po zazpívaní koled Jezulatku slovy našeho Jana Nerudy! "Spi, Jezulátko, spi. A nabeř v spánku nové síly, máš konat ještě mnohou míli: té lidstva cesty ku spasení,' té ještě dlouho konec není spi, Jezulátko, spi." Však nebojme -se a důvěřujme.
Té cesty konec bude.
Tímto proslovem.byla uvedena skupina českých dětí, kterou jste snad mnozí slyšeli z rozhlasové stanice Hilversum I. o druhém vánočním svátku o 13.15 i-. zazpívati česky koledu: ^ Rychle bratří, rychle vstávejme, Vitam Te, Jezisku maly, ' do Betléma honem chvátejme, pěkné myJTi neseme dary, dary s sebou vezměme dary Tobe my dámé, a Ježíška pozdravme, které sami jen mame, ^ takto jemu zvučně zahrajme: k tomu Tobe zvucne zahrame: , dudlaj dudlaj, dudlajdá, dudlaj, dudlaj, dudlajda, takto jemu zvučně zahrajme. . k tomu Tobe zvucne zahrame,
-
/}. -
Skupina našich dětí účastnila se svým zpěvem společné akce dětí všech národních sku-. pin uprchlíků ze zemí za železnou oponou, která byla organisována od "Nederlandse Federatie voor Vluchtelingenhulp" (holandská federace pro pomoc uprchlíkům).. 0 órganisování této akce a o její úspěch nejvíce se zasloužil a plně se jí věnoval dr.F.J. A.Verbeřk, předseda "-Raad van Overleg" této Federace. Jemu také vzdáváme ještě touto cestou dík za veškerou péči a námahu? kterou organisování této akce a také skupině našich dětí věnoval. ' ' ^ —
x
—
" BENEŠ J. SPEELDE VÉRDERFELIJKE ROL... " - "Beneš hrál zhoubnou roli..." napsal holandský kat-olický denník "de Volkskrant" dne 3.října 1958 v podtitulku článku nadepsaného "Pogingen tot verzoeningfaalden - Tsjechische :ballingen twisten over Sudeten-^vraagstuk"' (-Snahy o smír byly zmařeny - čeští polit, uprchlíci bojují o sudetskou ttázku." V některém z nejblíže příštích čísel Modré revue vrátíme se k obsahu článku pokud se zabývá odsunem Němců z Československa a dnešním poměrem Slováků, kteří byli do nedávná ještě slovenskou větví československého národa, k Československé republice a k druhým větvím tohoto národa.
Dnes zůstaneme u té "role, kterou Beneš hrál..."
Československý parlament odhlasoval v měsíci březnu roku 1930 zákon o několika málo slovech.
Zněla: "T.G.Masaryk zasloužil se o stát".
Až se Československo dočká osvobození z komunistické, tyranie a vrátí-li se opět k demokracii pravé, jak věříme, a nikoliv k prokomunistické "lidové demokracii" Benešově či k j i n é formě předstírané demokracie, bude pravděpodobně parlamentu předložen návrh zákona přibližně stejně krátkého znění: "E.Beneš zasloužil, se o zkomunisování státu".
Dá-li parlament průchod pravdě, stane se návrh zákonem. V důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona budou možná uvedeny je-
ště i iiné skutečnosti, postačí však dle našeho názoru, bude-li tam uvedeno vlastní přiznání Eduarda Beneše obsažené v jeho dopise Karlu Čapkovi, spisovateli a příteli Benešovu, z října 1938.
Přiznání Eduarda Beneše zní:
"Do posledního dne a dechu, ať jsem kde jsem, pracuji jako politik a,vůdce určité části československého národa, která mně dala svůj akreditiv. Přijdou doby velmi zlé, kdy všechno bude v sázce, ale já jsem přesvědčen, že proces, který uvedl v život roku 1917 Sovětský svaz a který jsme konec konců i my podporovali, se neskončí v marasmu, nýbrž ve vítězství té světové třídy,která majíc nejvíce povinností tak jako tak pro sebe získá nejvíce prát". Dr.Eduard Beneš pokračuje v dopise dále slovy: "Mluvil bych špatně, myslel bych mechanicky, kdybych řekl, že chci pracovat pro československý národ.
Chci a budu pracovat pro tu část národa, v jejíž
PŘÍLOHA ČASOPIS? "MODŘÍ REVUE" číslo l.,roč,V (čís.49) - listopad 1958. Po redakční uzávěrce došel nám dopis obsahující PROHLÁŠENÍ KULTURNÍ RADY, jehož autentičnost na zpětný náš dotaz dr.Robert Vlach potvrzuje.
Předklá-
dáme toto prohlášení exilová veřejnosti.
PROHLÍŽENÍ KULTURNÍ RADY. Jako před krátkým časem stalo se obětí komunistického podvrhu mnichovské "České slovo", bylo nyní - a to v exilu - zneužito jména Kulturní rady. V červencovém čísle revue "Sklizeň" (VI.,7/67,str.20) stojí: ZPRÍVY KULTURNÍ RADY: Z dosud došlých 376 odpovědí na dotazníkovou akci Sklizně prohlásilo se 325 pro existenci řádné organisace za účelem zajištění vydávání knih a kulturních publikací.
Většina z nich ponechává formu praxi a název
pokládá za nedůležitý nebo doporučuje zůstat u dosavadních forem, tedy i u jména Cs.Kulturní rady v zahraničí.
Není snad šustne voleno, ale je možno souhlasit s vý-
slovným konstatováním, že nejde o representační,, nýbrž pouze o poradní a pracovní sbor a že ten nebude omezen na skupinu neb jednotlivce, ale bude skutečně živým,nezávislým tělesem s demokratickými volbami.
Zajistili jsme zatímní pracovní místno-
sti - nynější adresa je: CZECHOSLOVAK CULTURAL COUNCIL ABROAD, HAMBURp 13, Agnesstr. 44 - nebo na Sklizeň, Hamburg 13, Postfach 2700." Atd. Podpis:"Cs.K.R." Obsah a styl zprávy nepřipouštějí pochybnost, že jejím autorem je vydavatel Sklizně p. Antonín Vlach.
Konstatuji k ní toto:
Uvedl jsem.KR v život prohlášením ve Sklizni č.10 v říjnu 1953 a vzal za ni veřejně veškerou odpovědnost.
Této odpovědnosti jsem se nikdy nevzdal a na
nikoho ji nepřenesl - tudíž nikdo není oprávněn užívat jejího jména bez mého vědomí a souhlasu.
Ciní-li tak kdokoli, jde o zneužití, jehož kvalifikování ponechávám
kulturní exilové veřejnosti. Je známo, že jsem se finančně a redakčně podílel na vydávání Sklizně od jejího vzniku.. Po pěti letech jsem se však cítil nucen spolupráci ukončit a udělal jsem tak s platností od 1.ledna tohoto roku.
Nepřál jsem si list poškodit: pro-
to jsem přátelům a známým, které jsem do Sklizně přivedl, doporučil, aby do ní přispívali nadále.
Jenom jsem si nepřál krýti ji nadále svým jménem, jakkoliv nepřímo
a proto jsem přestal do ní psát a považovat ji za orgán KR.
Pana Antonína Vlacha
jsem žádal pouze o tolik, aby - třeba jako placený inserát - uveřejnil zprávu, že jsem "pro přesídlení do USA" spolupráci se Sklizní musil zastavit. Cekal jsem trpělivě a marně. Pan Antonín Vlach nejen že se pečlivě vyvaroval oznámení našeho roz-
chodu, nýbrž uznal nyní za vhodné a
nožné
krýt svou vlastní činnost i jménem Kultur-
ní rady. '
Přisvojení si jména a činnosti existující a pracující organisace v exi-
lu je případ dosud nevídaný.
Kulturní rada je však poškozena i hmotně: právě je
v Lundu expedováno deset knih Kulturní rady, serie na rok 1958. Sešlo-li se na ní dosud jen I46 objednávek, je to i proto, že řada dosavadních odběratelů nadále spojuje mé jméno se Sklizní a domnívá se, že ohlašované organisování a vydávání knih pod jménem Kulturní rady nahrazuje sérii, na'kterou KR vybírá již déle než rok. Kulturní rada je příliš zavedené jméno, než abych byl ochoten strpět jeho zneužívání.
Pan Antonín Vlach může organisovat„koho chce a vydávat co chce,
ale pěkně pod vlastní vlajkou a ne zcizenou.
Chce-li se však živou mocí krýt jmé-
nem KR, budiž, jsem ochoten mu vyjít vstříc: může si přivlastnit její dobrou pověst 'a jméno, přijme-li za své i její závazky - dluh v tiskárně v Lundu za letošní knihy činí ještě. 11.000 švédských korun (cca 2.200 dolarů).
Dokud tak neučiní, je užívá-
ní jména Kulturní rady s jeho strany hrubým zneužitím, jímž je poškozována morálně i hmotně, nejen Kulturní rada,.ale i naše svobodná kultura, která mohla a měla zůstat takto nevybíravých metod uštřena. Dr. Robert Vlach, 15.listopadu 1958.
_
Bennet College, Greensboro, N.C. - USA.
„ . ' "
—
x
—
Předkládáme toto prohlášení Kulturní rady exilové veřejnosti a otiskneme velice rádi i odpověď vydavatele Sklizně pana Antonína Vlacha, obdržíme-li ji.
' .. Redakce M.r.' -- x —
-5 budoucnost věřím a která ve spojení s obdobnými vrstvami ostatní Evropy bude míti dosti síly, aby se ujala vlády nad zasněnou Evropou." Postavme proti tomuto prohlášení Eduarda Beneše znění přísahy, kterou slibuje před celým Národním shromážděním na svou čest a svědomí, že bude dbáti blaha republiky a všeho lidu republiky a šetřiti ústavních i jiných zákonů.(§§ 58 a 65 ústavní listiny - ústavní zákon z 9.dubna 1920 č. 293 Sb.z. a n.) Výsledky práce Edurda Beneše a jeho hohsledů "pro tu část národa, která se měla ujmout' ve spojení s, obdobnými vrstvami ostatních zemí tlády nad ZASNĚNOU Evropou" jsou notoricky známé.
Pro ty, kteří by snad měli pochybnosti o pravo-
sti Benešova dopisu Karlu Čapkovi sdělujeme, že obsah dopisu byl uveřejněn již 13. června 1952 v časopise "Nový svět" v Clevelandě v USA, v mnoha jiných časopise.h v exilu a posléze i v populární knize Miloslava J.Broučka "Československá tragedie". Ani z řad ncjzarytějších a nejzaslepenějších stoupenců Benešových neozvalo se dodnes slovo pochyb o pravosti dopisu. špiníme prý Beneše, špiníme prý národ, tvrdívají pokoutně o nás občas ti, kteří obhajují svoji vlastní špatnost neb se špatností projevují souhlas obhajujíce činnost Beneše a jeho nohsledů.
Pravý opak je pravdou.
Obhajujeme ná-
rod, který byl zatažen do špinavých poměrů již v roce 1945 a který si svoji snad část viny odpykává neúměrně těžce.
Mnozí z hlavních spoluvinníků Benešových, kteří
mu vydatně pomáhali národ'vést ku katastrofě, přišli také mezi nás do exilu. Neblahé praktiky prokomunistické "Národní fronty"' a zločinná ujednání "Košického vládního programu" pokusili se uplatňovat! i zde. xilu, upláceli a zastrašovali. -koupit nedali.
Plánovitě rozbíjeli možnost sjednocení e-
Lživými pomluvami ničili ty, kteří se zastrašit ani
S odvoláváním se na vysoké funkce, jež měli doma většinou z milosti
-komunistů vetřeli se do důvěry vládních činitelů zemí, v nichž obdrželi asyl a obsazovali vlivné funkce v institucích dotovaných těmito vládami velkými peněžními fondy, jichž opět užívali ke kupování těch, kdož se koupit dali a k zastrašování těch, kteří se koupit nedali. koliv.
Chtěli opět vládnout bez kontroly a bez odpovědnosti komu-
Otřepaným vtipem již se stalo ono Zenklovo a zenklistů "jenom svému svědomí
a národu doma jsme odpovědni".Není možno neopakovat vtipný epigram Roberta Vlacha: <"... ten problém se snadno překoná. Svědomí je zvyklé zatížení, před národem chrání opona." Jestliže odhalujeme a dokazujeme, jakou měrou se kdo přičinil o upravení cesty tomu všemu zlu doma i v exilu, pak pomáháme potírati zlo, které samozřejmě roste, není-li potíráno.
Zajisté není pochyb o tom, že právní řád ve
- 6 státě jc putnou a hlavní podmínkou "bezpečnosti osob a majetku obyvatel státu. I velké státy bez právního řádu nejsou nic. jiného než velké pelechy lotrovské, tak nějak 'je to již v bibli psáno (sv.Augustin) a dr.Rieger víc jak před sto lety nám řekl,že svobodný tisk a heodvislé soudy jsou pilíři, na nichž spočívá klenba národních svobod.
S činí nám však^domů'přišla naše zahraniční vláda v roce 1945*
S Benešem v če-
le přineála nám tato vláda zákaz existence Benešovi a?komunistům nepohodlných politických stran; přinesla nám dále zákaz-Benešovi a komunistům nepohodlného tisku a přinesla nám současně ono zločinné "lidové soudnictví" připravené již v Londýně ministrem Benešovy zahraniční vlády a osobním jeho přítelem dr.Jaroslavem Stránským. Dlouho ještě po tak zvaném osvobození, z května.1945 byli v Československu zabíjeni "
lidé bez rozsudků; byl donucen syn v.e vězení, aby bil vlastního otce do bezvědomí; fyla donucena úředními orgány při vyšetřování týmiž orgány křivě obviněná, aby zbila do němoty svědkyni a tak aby ji proti sobě pohnula
křivému svědectví. Přemno-
ho zločinců dostalo se k moci rozhodovat o životech a trýznění nevinných občanů a chtěl-li se kdo někomu pomstít za cokoliv neb zmocnit se jeho majetku, stačilo křivé obvinění z kolaborace
s nacisty-oi Eenleinovci neb obvinění z tak zvané asociál-
nosti. Kolik nevinných-životů také našich vlastních lidí, Cechů a Slováků, bylo tak utraceno.
Éylo tím vinno ono "lidové" soudnictví, byly tím vinny ony "lidové" vyše-
třovací komise á "lidové" národní-.'výbory místní,okresní a zemské, které již od roku 1945 mely se správněji:'nazývat místními, okresními a zemskými sověty.
Dekret presi-
denta republiky (E.Beneše) učinil beztrestnými mnohé tyto- hrdelní zločiny s plátností*až do 28.října 1945, jestliže se pachatel vymluvil, že zabíjel či týral v domnění, že jeho oběť byla nepřítelem státu.
Nebylo tehdy často mnoho zájmu a. ještě Sa*
stěji nebylo dosti odvahy"ověřovat, zda,i ta dovolená subjektivní domněnka pachatelova nebyla pouhou výmluvou.
.
Právní řád tehdy v Československé republice te-dy neexistoval. Neexistoval v celém období tak zvaně "lidové" Benešovy demokracie v letech I945-48 Všechna ta porušení právního řádu byla ujednána vládou v Košicích a nazvána byla "košickým vládním programem." Na přípravě tohoto programu pracovali jak naši komunisté v Moskvě tak i naši "prominenti" v Londýně. Beneš vypracoval již tehdy návrh na novou ústavu republiky.
Dodnes jsme se nedozvěděli, kam se tento návrh, poděl, kte-
ré změny ústavy byly připravovány a kdo si tyto změny kromě Beneše přál.
Beneš se
snažil ve svých rozhlasových projevech vsugerovati národu nacismem doma ubitému, že je nutná "úprava" našich politických poměrů "omezením" počtu politických stran. Pro ...objasnění, nutno dodati, že''jsme jich měli u nás o třetinu méně než má na příklad Holandsko.
Připravoval potlačení'těch politických stran, které byly proti němu v opo-
sici před jeho zvolením presidentem státu. 'Měl jako nesesaditelný ministr zahraní-
- 7 čí (zůstával jím i když vláda padla a jeho strana šla do oposice) nepřetržitě po dobu 17ti let k disposici mnohamilionový roční fond, který nebyl povinnen vyúčtovávat a jehož využíval z nejvštší části k placení domácí i zahraniční propagandy své nepostrádatelnosti a svého sebezbožňování.
Vždy se nalezli naivní pisálkové doma i
v zahraničí, mnohé - ty nenaivní - bylo možno koupit.
Papouškovali pak všichni co
jim bylo k papouškování propagační mašinou Benešova ministerstva zahraničí předloženo.
Eduard Beneš nestál nad politickými stranami, jak bylo o něm také někdy tvr-
zeno.
Do vypuknutí prvé světové války byl sociálnp demokratem, po válce ucházel se
o přijetí do strany agrární, kde byl odmítnut a zakotvil posléze ve straně národně socialistické.
Přiujcho volbě presidentem státu v roce 1$35 stavěli se proti jeho
zvolení nejen národní demokraté (strana Kramářova), ale i agrárníci (strana Svehlova), katolíci (strana Šrámková) a všichni Slováci.
Kdyby nebyli Slováci změnili
v poslední chvíli před volbou své stanovisko, nebyl by měl Beneš nejmenší naděje,že by se stal presidentem státu a národ i stát mohl tak být ušetřen mnohého zla. dr.Jan Beran ,— x P.S.
—
Snad je na místě, abych podotkl, že jsem si plně vědom závažnosti tvrzení v článku obsažených a že beru za tato tvrzení na sebe plnou odpovědnost. Pro naše čtenáře, jimž většina obsahu jest již známa z našich různých článků dřívějších, rád bych řekl jako vysvětlení, že tento článek není jenom reakcí na článek v holand. denníku "de Volkskrant", nýbrž ještě více na dopisy zaslané po uveřejnění článku redakci časopisu "de Volkskrant" z ruky jednoho pisatele, kteréžto dopisy byly plny nepravd a urážlivých tvrzení jak o straně agrární tak i o:.několika našich osobnostech v exilu a také o mé osobě. J.B. —
x
—
Národe můj, ať to či ono, v každé té bouřlivé změně věřím já v zdravý tvůj kořen. On vzdoroval ohni, motykám, toporům vzdoroval všemu - přečká i tohle. Je-li však shnilý tou naší vinou, jak naší vinou schnou jeho haluze nuž, ať nás vyvrátí ty divoké větry, krb budoucích pánů ať pozře náš kořen i kmen i sněti a naše jméno na větru křídlech ať zaletí v propast zapomnění.,. J.S.Machar
( v básni Evropa.)
- 8ZÍSADA POLITICKÁ DOHODY... V listu "Demokracie a socialismus" v c.39. z října 1958,.který vydává v Londýně csl.sociálně demokratická strana, napsal p.ministr Václav Majer uvahu o ^rinci^U politické dohody a všichni, kdož mají dobrou vůli, shodnou se.s ním zajisté v tom', že politická dohoda, vzájemná tolerance a poctivá spolupráce všech je nutnou a jedinou základnou v situaci, kdy nejsou možný volby. V takové situaci vznikal Národní vvbor v červenci roku 1918, o jehož vytvoření p.mimstr Majer ve svém článku říká, že vznikl dohodou.všech hlavních politických stran a za ucasti vynikajících mužů života kulturního 1 hospodářského a že měl proto nespornou autoritu.vrcholné representace celonárodní. Je v tom mnoho pravdy, ale není to pravda celá.. . Národní výbor roku 1918 totiž vznikl dohodou VgECH a zastoupení v něm nedostalo se jen "hlavním" politickým stranám, nýbrž každé politické straně, která v posledních před tím možných volbách v roce 1911 obdržela aspoň jedno procento o-devzdaných českých hlasů a zastoupení nebylo odepřeno ani dvěma nově po těchto v*lbách vzniklým stranám. Proto také byl Národní výbor z r-.19l0 autoritou vsem a proto také byl" závazným pro všechny, ťíkoly měl výhradně politické a byl útvarem výhradně politickým. _ Rozčlenění podle politického přesvědčení bylo považováno tehdy za nejjednoduší organisaci, neboť bylo považováno za samozřejmé, že politické přesvědčení musí mít v demokratickém státě (a měl by mít i v demokratickém exilu) každý jedinec. Pokud byly v NV zastoupeny"také jiné prvky než politické (veda,kultura, Sokolstvo,spisovatelé) bylo jich zastoupení provedeno jen v rámci politických stran kooptováním a sice tak, aby kooptováním se neporušil základní poměr sil. Politická strana, která navrhovala přijetí některého vynikajícího muže vědeckeho, kulturního^ či hospodářského života, dala mu místo z počtu jí přidělených míst ve Výboru a když byl na příklad dr.Kramář požádán, aby'přijal předsednictví NV za.svoji osobu, ne jako člen strany státoprávně demokratické, strana volné místo neobsazovala. Tenkrát se národ za'své politické representanty zajisté stydět nemusel. Na druhém tvrzení p.ministra Majera, že tatáž zásada politické; dohody byla' také bez výhrad přijata na počátku třetího exilu a že i doma je nyní základnou celéhďWomunistického odporu, je však pravdy , velice málo. Výkonný výbor a jím utvořená Rada svobodného Československa vznikla totiž po velice nechutných tahanicích dohodou pouze NĚKTERÝCH politických činitelů v exilu, o zbytečné frázi "ve shodě s vůlí domova" ani nemluvě. Národní frontisté pokoušeli se (mnozí se pokoušejí dodnes) i v exilu.pokračovat v košickým programem provedeném zákazu existence tří hlavních občanských politických stran, které před okupací republiky nacismem zastupovaly vůli téměř padesáti procent národa. Byla-li i tato dohoda NĚKTERÝCH, kteří Výkonný výbor a Radu "stvořili" porušována dr.Zénkiem a jeho stoupenci, jak ríka také ve svém článku p.ministr Majer,.můžeme býti dr.Zenklovi a' spol. jen vděčnými za to, že urychlili tím rozpad něčeho co nemohlo jinak skončit. Ostud s Radou svobodného Československa bylo víč než dost a jakou mohla mít Rada autoritu - uvedeme jen maličký příklad - jestliže zde v Holandsku působivší tehdy člen předsednictva Výboru Rady Miloš Vaněk cítil se býti ze své funkce v Radě . oprávněn "šteniplovat uprchlíkům v Holandsku ověření, že je uznává za politicky spolehlivé - samozřejmě pouze těm, které on za takové uznával. Tento vysoký funkcionář Rady uznával vsak ^ tehdy také správnost košického zákazu existence Národní frontě nepohodlných nesocialistických politických stran a vyjadřoval to rozhorleně řečnickou otázkou: "Coz už jsme tak slabí, abychom se spojovali s těmi zbytky fašismu v emigraci?" Bude nutno postupovati trochu jinak při tvoření nějaké příští dohody politických činitelů v exilu, je-li ovšem exil jetě vůbec schopen a ochoten na nečem se dohodnout a něco, co by by jej spojovalo a representovalo vytvořit. Potřeba toho jest samozřejmá a Modrá revue..bude podporovat každou poctivou snahu a úsilí k tomu cíli směřující. Be. — x —
- 9'OPPOVĚR ANTONÍNA VLACHA k "Prohlášení Kulturní Rady" (dr.Rob.Vlach), které jsme přinesli v minulém čísle Modré revue; Nezávislá kulturní revue S
K
L
I
Z
E
Ň
Hamburg 13, Postfach 27OO; West Germany.
Vázání přátelé. K prohlášení dr.Roberta Vlacha,z 15.listopadu 195^,rozeslaného na exilní listy, .*obnosti a otganisace, prosím o vzetí na vědomí resp. uveřejnení teto odpovePředevším ujišťuji,že jsem nemel nejmenší tušení o tom,že se chystá nějaké veřejné prohlášení;byl bych se jinak snažil všemi způsoby předejít tomu. Dozvěděl jsem se o něm až když R.V. je poslal i-na místa,kde hledám práci a tu^mi naznačili, že se ode mne očekává veřejné vysvětlení. Nemám tedy bohužel právo mlčet a ztezovat tak situaci svoji a tím i "Sklizně",vlastní tvrdohlavostí,jak bych rad;nasledky utoku v dnešní situaci již pociťuji a teprve pocítím. V každém případe ma ale veřejnost jiné starosti a exilní listy mají místo pro vážné zprávy a ne pro neshody dvou Vlachů. zřízení KR jako kulturní,redakční a vydavatelské společnosti jsem navrhl v^r. 1953 a prosil Roberta-Vlacha,aby ji uvedl v život. Uveřejnil jsem pak^jeho prohlášení, ve kterém převzal za KR odpovědnost "do té doby - doufá že nedaleke - nez^se přidají ti,kdo budou ochotni sdílet ji s ním." Našlo se pak dost spolupracovníku i zájemců,kteří umožnili vydávání knih,nedočkali se však splnění slibu^nyni u z p e t let starého. Později byla uvedena jména několika formálních-funkcionaru - ^ m o j e - aie^ ku př. o nynějším prohlášení R.V. jménem KR věděli jistě asi tolik co ja - totiž nic. Následek: pokles zájmu o věc i nákladů knih atd. - a v důsledku toho dluh ve Švédsku, o'jehož výši jsem neměl tušoní;znám jen dluhy "Sklizně" zde. ^ ^ ^ Protože jsem ke zřízení KR dal podnět,edice knih nese jméno Sklizně a R.V. me uváděl vždy jako místopředsedu KR,obracejí se lidé se stížnostmi na "Sklizen . Upozorňoval jsem R.V. na to; od svého pobytu v USA neodpovídal a nedával tez zpravy^o KR -ro "Sklizen" - nezbývalo tedy než bučí oznámit situaci zájemcům nebo douiat, ze rozvaha zvítězí, a snažit se mezitím v zájmu dalšího vydávání i R.V. samého, pomahat uvést vše nějak do pořádku - jako místopředseda KR jsem měl vlastně k tomu právo 1 povinnost. ' 1^ ^ - j. Ohledně ncuveřéjnění zprávy o rozchodu ve "Sklizni": behom vyenazení listu několik spolupracovníků z nejrůznějších příčin odešlo a opět se vrátilo, zadny ale nežádal uveřejnění prohlášení,že'bdchází s platností od 1.ledna" - veřejnost to poznala prostě podle toho,zda jméno autora z listu zmizelo nebo se,znovu objevilo.^ ' Přiznám se,že se skutečně pečlivě vyhýbám uveřejňování podobných "kulturních zprav . Nechci"krýt svou vlastní činnost jménem KR" - vidím-li někde opakovat sve^ jméno,musím s nepříjemným pocitem myslet na ono úsloví o "jménech na všech sloupích - nýbrž naopak přenést ji na okruh co nejširší; jo přece--i v zajmu R.V.,ahy Kli nebyla jedinou osobou,ale živým kolektivem - nutnost toho dokázaly i dluhy i dotazníková akce i nynější trapná aféra. Kulturní práce vyžaduje nejen talent a píli,ale i ukázněnost a nesvědčí jí vůdcovský princip.' Robert Vlach ukázal velke nadaní a píli a jeho práce je známa; veřejnost mu snad promine srovnávání "Sklizně"^s komunistickým podvrhem "Českého slova" a jiné unáhlénósti a já sám-se rád omluvím,kde jsem se snad dopustil chyby,ale všichni potřebujeme napříště klid a pořádek. _ Prohlášením způsobené'škody se dají těžko napravit; ale staré chyby a dluhy si musíme vyřídit sami. Další vydávání, soutěže a práce budou ale už věci všech, kdo se ku spolupráci přihlásili nebo se ještě v budoucnosti přihlásí - nikdo tu nesmi bytí vy-
- 10 lučován. Jejich jnéna budou oznámena - pokud do 10.února 1959 nesdělí, že si jich zveřejnění nepřejí - v březnovém čísle "Sklizně" současně s návrhem jednacího rádu, sestaveným z došlých připomínek, o němž - jakož i o další činnosti - budou pak účastníci rozhodovat písemným hlasováním. Prosím všechny o pochopení a pomoc v teto snaze. 14.prosince 1956. „ Antonín Vlach. " R E V U E " S K L I Z E Ň " — ''
-
x
—
K '-'Odpovědi Antonína Vlacha" zaslal dr.Robert Vlach svoje
"ZÍVEÍREČÍNĚ VYJÍDRENÍ":
'
...
Vážená redakce. Tož ne, nejde pouze o nějaké "neshody dvou Vlachů" - takové bagatelisování by bylo-jednostranně .náramně výhodné. Jde o to, že pan Antonín Vlach v Hamburku se dopustil něčeho velmi nepěkného, něčeho té povahy a následků, co vrha dalsi stín na celý náš exil: scizení duchovního vlastnictví a výsledku mnohaleté cizí^prače - nejen mojí, ale všech, kdo během let dodali jménu KR dosavadní zvuk a náplň. Pokud jsem měl "osobní neshody" s p.A.V., vyřídil jsem je tím, že jsem s ním ukončil spolupráci, a nikoho jsem jimi neobtěžoval. V osvětlení dnešní situace však mají svou důležitost , ^ , . "Sklizeň" vznikla tím, že jsem-přijal návrh:p.A.V. "vydávat nejake noviny", které by on zhotovoval a administroval, já pak r e d i g o v a l . Tak dostala^"Sklizen .ode mne své jméno, koncepci, okruh mých přátel a známých, od p.A.V. pak své vnější vybavení. (Má-li énad p.A.V.jinou versi, musí veřejnost si vybrat mezijeho slovem a mým.) Tato dělba práce, známá každému, kdo do Sklizně posílal příspěvky, trvala řadu let. Teprve když se vžil do nového mu oboru, p^čal A.V. dohodu porušovat: ^jeho administrativní zásluhy mu nevynesly místo, na něž aspiroval, přál si tedy být považován za skutečného redaktora. Na důkaz svého redaktorství nejprve občas, pak hustěji zařazoval do listu příspěvky, které bych pro úroveň do Sklizně nepustil. Sklizeň se stávala čím dál víc kompromisem mojí linie a jeho vložek. Ku konci čtvrtého roku bral méně a méně zřetel na moje náhledy a posléze v pátém se za mými zady obrátil na řadu mých nejbližších známých s výzvou, aby všechny příspěvky nadale posílali jen jemu. Jelikož pokusy o vyrovnání se ukázaly marné, nezbylo mi, nez nase "tiché společenství",-notoricky známé celému exilu, vypovědět, žádal-li jsem tedy, -.abych za^ další osudy Sklizně nemohl být činěn odpovědným, o uveřejnění diskrétní zprávy, že pro přesídlení do USA se nemohu více spolupráci s listem věnovat, slo o "něco podstatně jiného, než když některý přispívatel nějaký.čas nepíše. Takového oznámení se p.A.V. vyvaroval. .... Naopak, systematicky.pokračoval v zabírání výsledku prače a iniciativy, -nahromaděné v KR: inseroval jednu z knih serie KR jako k dostání v Hamburku, ač pochopitelně k dostání v Hamburku nebyla. Insinuoval, že příspěvky pro další kolo literární soutěže KA+KR mají být poslány do Hamburku. Posléze vz.táhl ruku na KR samotnou á jednoduše ji přestěhoval na svou adresu. . P.A.V. prohlašuje, že dal k zřízení KR podnět. Zde opět si veřejnost musí vybrat mezi jeho slovem a mým. Jako navrhoval "nějaký .list", v mnoha dopisech doporučoval "zřízení nějaké organisace". Od jména přes koncepci až po ralisaci a téměř šestiletý chod, nepatří p.A.V. z KR nic. KR vznikla výlučně z okruhu mých osobních přátel a známých, s nimiž jsem se shodl, že bude volnou organisací - uz proto, ironie osudu, aby zůstalam^třena různých schizmatů, intrik a,pochybných ambicí: že bude spočívat na vzájemné důvěře a přátelských vztazích. Bude hlavičkou, jíž^může k prospěchu naší kultury použít každý, naskytne-li se kde konkrétní možnost,ukol, příležitost, k níž je třeba hlavičky organisace. Nebude mít formálního členství,
.
- 11 stanov, příspěvků, atd., nikdo v ní nebude nit práva nebo povinnosti, bude jen sekretariát, koordinující různá úsilí. Jediní funkcionáři budou čestná předsedkyně, předseda a tajemník, který ponese za hlavičku KR veškerou odpovědnost. Ten bude^za KR podpisovat, sám nebo s jedním z dvou funkcionářů nebo s oběma, podle okolností a vhodnosti. 7 případě potřeby - na příklad ve styku s organisacemi na formální basi, c-izími - požádá toho neb onoho o podpis v té nebo jiné funkci, čistě formální,který s něho nesnímá odpovědnost. Hlavičky ovšem je nožno užít jen v dohodě se sekretariátem. - To byl experiment, ale osvědčil se, jak ukazují výsledky, a nikdy nikdo z těch, kdo fakticky přispěli svou hřivnou k práci KR a použili podle pravidel^hry hlavičky organisace, nenavrhovali a tím méně^ žádali přechod k.jiné formě. Nazývat tedy tento princip- vůdcovskýn jé věcí vkusu a přirozenosti. Panu A.V., který už pro zatížení se Sklizní se převážně akcí a prací KR nezúčastňoval - po leta v samém Německu je oprávněn užívat hlavičky KR někdo .jiný jsem pro zlepšení jeho posice v Německu a v ocenění jeho práce se Sklizni ve dvou, třech případech nabídl podepsat za KR jako jeden z místopředsedů. Z takovéto zásluhy si tedy nyní p.A.V. v y v o d i l právo reformovat KR po svém a přestěhovat ji do svého bytu. ' ^ Pan A.V. se ptá, koho jsem se já dovolil,- jakožto odpovědný funkcionář - odhalit veřejně jeho zneužití jména KR, zatím co sobě bez nejmenších rozpaků při-žnává práyo zneužívat ho.bez ptaní. Dotazoval se sekretáře? Předsedy? Nebo^zástupce KR v N e m e l u , když nikoho jiného, který je mu znám a který by jeho dotaz předal dále, když se chtěl vyhnout odpovědi na reklamace, protesty a upomínky, na než mi.od května neuznal za vhodné odpovědět? Zajisté, že jsem mu po jeho činu už nepsal. Co by mi odpověděl, jestli by odpověděl jednou, jestli by odpověděl vůbeo? Ze mu KR nevyhovuje a tudíž se jí musí ujmout sám? Nebo že ji potřebuje jako kvalifikaci pro . svého zaměstnavatele in spe a proto že si ji bere? Nabídl by mi shovívavě vstup do své zreformované KR, "v níž vydávání, soutěže a práce už budou věcí všech"? Opakuji v duchu prohlášení Kulturní rady z 15.listopadu, jako odpovědný -funkcionář KR, že kdokoli se bude organisovat... atd.,pod hlavičkou ER, přestěhovanou panem A n t o n í n e m Vlachem do Hamburku, učiní tak u vědomí, že vystupuje pod zcizenou vlajkou. Původní KR existuje dál a já* ovšem nesu plnou odpovědnost za finanční, pracovní i mravní závazky, které na sebe vzala mým jménem nebo s mým souhlasem. Jakkoli tato trapná publicita ji nevyhnutelně těžce poškodila - protože jistě se najdou lidé, kteří paušálně odsoudí nejen vinníka, ale i oběť - organisace bude pokračovat V dosavadní práci a hamburskou kulturní kopnikiádu od této chvíle ignorovat^ Za Kulturní radu v zahraničí:
J
Dr.Robert -Vlach, Bennet College, Greensboro,N.C.-USA.
.
Nemáme v úmyslu vměšovati se do věcí KR a nejsme také nijak do poměrů v KR zasvěceni.
Domníváme se, že bude také věcí ostatních funkcionářů a členů KR a také
snad autorů knih ve Sklizni svobodná tvorby vydaných, aby rozhodli s konečnou platností, na kterou stranu se postaví.
0 talentu a píli dr.Roberta Vlacha nepochybuje
ani pan Antonín Vlach a pokud se požadavku "ukázněnosti" týče, nepřesvědčivé námitky Antonína Vlacha nesetřou dojem, že za colou aférou jsou v práci opět podivné zájmy ještě někoho jiného, snad zaměstnavatele in spe pana Antonína Vlacha (není to snad opět "Free Europ'e Committee?). MR (Be.) — x —
- 12 OBCANSKí KOALIÍfNÍ VLÁDA OPĚT VYHRÍLA FEDERÍLNÍ VOLBY V AUSTRALII. Od roku 1949 federální vláda je v rukách občanské koalice vedené ' liberálním předsedou R.G.Menziesem. Na vytvoření vlády jeho strana, v poměru druhá počtem, nestačila a proto Menzies vytvořil koalici se stranou zemědělců, počtem o něco slabší, kterou vedl Sir Arthur Fadden. Od té doby federální vláda takto složená prošla mnohou zátěžkávací zkouškou a úspěšně absolvovala již třetí volby. Menziesova strana v mezidobí dokonce docílila v poslanecké sněmovně Větší počet poslaneckých mandátů než oposiční strana Labor a tak poměr sil ve staré sněmovně byl: Libe-rálové (LIB) 57, Zemědělci (CP) 18 a Labor (ALP) 47- Koalice měla tedy přesvědčivou většinu 28 poslaneckých mandátů. V novém parlamentu bude situace pravděpodobně tato! -LIB 58, CP 21, ALP 43; v nové sněmovně bude tudíž majorita koalice 36 mandátů. Poměr -sil v senátě nebyl tak přesvědčivý pro federální vládu. Koaliční strany mely míst 30, ALP měla 27 a nezávislá strana měla 3 členy v senátě, kteří hlasovali ve většině případů s ALP proti vládě. Vznikl tím.poměr 30:30. Oposice sice nemohla.vl§du podrazit, ale docílila, že celá řada zákonů nemohla býti pro tento "deadlock" odhlasována. V době od posledních voleb, které byly konány v roce 1955,se strana^ALP téměř "ve všech státech australské federace (až na Queensland) rozštěpila a odštěpek strany ALP přijal jméno Democratic Labor Party (DLP). Bylo několik příčin pro rozštěpení A L P / , V prvé řadě její předseda a vůdce federální oposice dr.V.H.Evatt.Levé křídlo, které vedl dr.Evatt bylo pro znárodnění většiny průmyslu, větších o W ^ d ů a všeho zemědělství. Evatt sám v parlamentu prosazoval, aby Austrálie uznala komunistickou Cínu. Hřebem.-do rakve byl však "Petrovův špionážní proces" . Petrov, sekretář velvyslanectví Sovětského svazu v Cannbeře se rozhodl sc svojí ženou, že se do, SSSR nevrátí. Petrov byl vysokým důstojníkem sovětské tajné policie MVD a. celý^materiál^ š doklady o své činnosti pro MVD v Austrálii předal australské protispionážní službě. Mezi těmito doklady byly nalezeny důkazy, že dva sekretáři Evattovi byli namočeni do této špinavé aféry. Odstoupení manželů Petrovových se stalo 19.dubna I 9 5 4 . Dr.Evatt '"obhajoval, jako advokát nejen své dva bývalé sekretáře ale i některé v e d o u c í australské komunisty a korunoval celóu aféru tím, že po prohraném, sporu se dr.Evatt obrátil se žádostí o informace přímo na tehdejšího ministra zahraničních věcí Sovětského svazu V.Molotova:. To byl již trochu silný tabák pro většinu poslanců strany ALP, hlavně ve státě Victoria, kde udělali tak zvané sektářs^é Odloučení (jednalo se tehdy většinou o katolické poslance ALP. Z tohoto odštěpení vytvořila se pak čtvrtá australská politická strana DLP. ' Tato strana pomohla v posledních volbách vládním kandidátům tak zvanými preferencemi. V Austrálii se totiž volí poněkud jiným způsobem než tomu bylo u nás. Nejsou žádné vázané kandidátní listiny, neexistují ani -jednotlivé kandidátní listiny politických stran. Volič dostane, a to až ve volební místnosti, volební lístek se jmény všech kandidátů svého volebního okresu. Volič pak tak zvaným panašováním připíše ke jménům kandidátů čísla pořadí, do něhož si kandidáty zařazuje.^ Volební okrsek má přibližně 40 tisíc voličů. Nedostane-li žádný kandidát nadpoloviční většinu všech hlasů v okrsku - v Austrálii je volební povinnost a k volbám musí se dostavit každý občan, který dosáhl 21 let - nastupuje pak tak z v a n á preference. DLP nedosáhla nikde nadpoloviční většiny hlasů a dala druhé místo v pořadí buíto kandidátu LIB nebo CP. Jen v málo volebních okrsků bojovali proti sobě kandidáti LIB s kandidáty CP. Strany chtěly však změřit své síly a udělali to jen v těch okrscích, kde se domnívali, že strana ALP není tak silná, aby dostala nadpoloviční všt.šinu hlasů. Volební agitace je dosti bojovná, je však jen velmi krátká. Pravidelně netrvá déle pěti týdnů. Ministři obou strah 'neúčastnili se volební agitace jen ve svém volební obvodu, ale létali takřka po celém australském kontinentu. Počínal si stejně tak i vůdce oposice dr.Evatt..a jeho zástupce. V posledních volbách volilo už velmi mnoho emigrantů, tak zvaných Npvo-australanů. Bylo jich dle úřední
^ 13 statistiky téměř 400.000. Přes to, že toto číslo teoreticky representuje počet deseti poslanců, nedostali Novo-australané poslance ani jednoho. Vládní strany_daly na několika nezvolitelných místech naturalisované emigranty a poměrně nejvíc jich kandidovalo u strany DLP. Strana ALP nejen že emigranty nezařadila na kandidátních listinách, ve volebním boji proti nim dokonce otevřeně vystupovala. Je zajímavé,že volič nedostane-do ruky ani legitimační průkaz, že k volbám je oprávněn. Nikdo ho ani nepoučí a nevyzve, kde a v které volební místnosti má volit. Volební kampaň se provádí ještě i v den voleb a přímo před volební místností. Průběh voleb byl naprosto T. Jílek —
x -—
Z NOVĚ POLITICKĚ LITERATURY. Vzpomínka na Franze Spinnu. Redaktor Karl Strauss, který před válkou působil v Praze jako německý agrární novinář a vydával korespondenci pro německý "aktivistický" tisk a nyní žije v Londýně, vydal vlastním nákladem (l,01iver Mansions,Gondar Gardens,London v německé řeči malou brožurku, věnovanou vzpomínce na universitního profesora Franze Hpinnu, jenž byl jako vůdce Bund der Landwirte hlavním představitelem nemeckeho aktivismu a od 1926 do 1938 členem různých vlád Československé republiky. S nasi^ strany-by bylo hrubým nevděkem, kdybychom zapomínali tohoto ušlechtilého a mysliveho muže, jenž byl jedním z mála vůdčích Němců z Československa, snažících se nalézt poctivý smír v českých zemích na-podkladě rozumného soužití (Spinna tomu říkal symbiosa), o jaký usilovali všichni odpovědní čeští vůdci od Palackého a Havlicka^az ke Kramářovi a Masarykovi. Německá propaganda připomíná se zvláštní zálibou výrok "S rebely se nevyjednává", vytržený z dobové souvislosti. Pečlive vynechává předchozí nabídku k smíru, učiněnou tehdejším předsedou vlády Kramářem v jeho prvním projevu v Národním shromáždění v listopadu 1918, odmítnutou Seligerem a Lodgmannem, jejichž akce vedly teprve k výroku, v němž si německá^propaganda tak libuje a ktere na leta pohřbily všechny naděje na čestný a trvalý smír. ^ , . ^ , Tragedií Franze Spinny bylo, že byl vždy více ocenovan a chapan Cechy, než vlastními soukmenovci, kteří'zprvu dávali přednost radikalismu Seligera, Lodgmanna, Krebse, Kreibicha, Junga, Knirsche a pod. a nakonec se shlédli v podvodném učiteli tělocviku Henleinovi, jenž se jim zdál vhodnějším nositelem vlastenectví, než ušlechtilý myslitel, který chápal, že vlastenectví ani nemusí ani nema byt arogantním šovinismem. Po této stránce sdílel Spinna osud mnoha jiných německých myslitelů, odmítnutých "národem básníků a myslitelů" jenž s tupohlavým nadšením dal přednost duchu Hnědého domu před duchem Výmaru. A nezdá se ani, že by názory S p m novy byly oceňovány více dnešními představiteli němectví z Československa. Nejsou to stoupenci a pokračovatelé politiky Spinnovy, ale jeho někdejší odpůrci, kdo vedou tyto naše někdejší krajany a jejich cesta není ovlivnována duchem symbiosy, ale atavistickými p o c i t y povýšenosti "panského národa". ^ _ . ^ Právě proto však sluší uvítat Strassovu připomínku, ze mezi našimi Němci byl i Franz Spinna. S ledačíms ve Straussově úvaze by se dalo polemisovat^(tak na příklad je nesprávné jeho hodnocení politiky, sledované za války v zahraničí německými sociálními demokraty z Československa, protože Jaksch svým kopírováním Henleinových nároků znemožnil včasno.u dohodu, jež by byla mohla nejen věsti k smíru, ale snad také zabránit katastrofě, jež postihla stejně nás jako Němce z Ceskoslovenska), ale je nutno uznat, že studie je psána umírněně se snahou po objektivite a zacelení ran a ne po jejich novém jitření. Nesdílíme Straussův názor, ze dnešní politika Landsmannschaftů je obnovením Sp-innova ducha, ale oceňujeme jeho snahu přispět k probuzení tohoto ducha. V posledních letech napsal Karl Strauss ledacos,
- 14 co bylo docela v rozporu s jeho někdejší dobrou a záslužnou pražskou minulostí*^ Tím spíše možno uvítat jeho opětné přihlášení se k zásadám Spinnovým i k tomu, že nám v š e m připomněl velkého muže, na něhož by se nemělo zapomínat. . Criticus —
x — '
"ČESKOSLOVENSKÁ ODBOJ V POLSKU V R.1939". Neděláme knize našeho spolupracovníka R^Kopeckého nikterak velkou propagandu, přes to však. je šest set výtisků, což byl náklad této knihy, téměř rozebráno! Dnes si dovolíme předložit našim čtenářům a čtenářů?, této knihy dve z recensi, příznivou po nepříznivé. V kanadských "Našich hlasech" z 21.6.58,č.l4/lV. napsal,o Kopeckého knize pan Slip"' Před námi leží úhledná, stostránková brožůra s obsahem, jenž je uveden v nadpise, a na mysli nám tane: Proč byla tato knížečka nyní vydána. Obvykle jsou takové věci psány a publikovány, když časově nadešlo výročí popisovaných události ^ nebo když se objevila nová fakta, jež staví událost do nového světla. ^Autor přiznává, že spisek je nezměněnou kopií referátu, který byl od něho vyžádán csl.ministerstvem zahraničí v roce 1942. Tedy dokumentárně a v celkovém pojetí nejen nic nového, ale dokonce velmi antikvami pro dnešní čas. A výročí oněch udalosti^bude az příštím rokem. Marně tedy hledáme důvod autorův i vydavatelův, proč se ma ^lezti^ v exilu čtenářstvo, jež by mohlo spisek ocenit. Události v Polsku v roce devětatřicátém samy 0 sobě,byly dramatickou a velmi krátkou episodou, kde se teprve vytvářely charaktery našeho odboje za druhé světové války v kladném i záporném smyslu. Na zachycení tehdejších skutečností bylo by třeba především psychologické historicky studie, neboť dokumenty písemné a faktické by potom dostaly správné osvetleni a zivot. Knížka tak, jak ji máme nyní před sebou, je jen částečnou a neúplnou hrstkou spíše o s o b n í c h dokumentů než pevnou konstrukcí, na níž by mohl historik stavět. Tedy ani z tohoto hlediska není důvodů, aby byla považována za důležitou nro naši exulantskou veřejnost. -Tím ovšem není řečeno, že by náš odboj v Polsku nebyl významným; tím je řečeno jen, že knížka Kopeckého jeho pravý historicky vyznám neodkryla. SLÍPKA. V londýnském listě "Demokracie a socialismus z října 1958,č.39. napsal o téže knize pan redaktor Adolf Mokrý: . Opravdovou novinkou a to nejen datem vydání je R.Kopeckého "Československý odboj v Polsku v r.1939" /Edice "Modrá revue" Rotterdam,1958,stran M O / . Je ^ první prací svého druhu v české liteřatuře. V osmnácti kapitolach^s předeslanou uvodní poznámkou zachycuje úspornými, ale jasnými tahy vznik a prubeh ceskoslovenske odbojové'akce na půdě Polska. Jak autor sám.říká, knížka je svym.textemuz šestnáct let stará. R.Kopecký v ní předkládá čtenáři obsah zprávy, kterou v roce 1942 vypracoval pro čs.ministerstvo zahraničí v Londýně, když 1940 napsal stručný referát o čs.legii v Polsku pro polské ministerstvo války, jako přímý a ze sva funkce dobré zpravený účastník celé akce od prvního do posledního jejího dne. Uz proto je velikým' přínosem, jehož cenu zvyšuje styl, z nějž je patrna snaha - dodejme uspesna oprostit se ode všeho nepodstatného^ a líčit události i jejich aktéry s uváženou střízlivostí. . , i . ^ ' Kopeckého práce je vzhledem k dvacátému vyroci Mnichova velmi casova a jest jen litovat, že nebyla či nemohla býti zveřejněna mnohem dříve, hned po válce.
< - - 15 Je v ní onoho cennýoh informací o lidech a událostech, které jsou často ve velmi příkrém rozporu s těmi, jichž se československé veřejnosti dostávalo v oficielní,pokošické úpravě. Autorovo konstatování v úvodní poznámce, že "průběh a výsledek druhé světové války způsobil, že československá akce v Polsku upadla v zapomenutí", potřebovala, by maličké korektury, která'by zvýšila jeho správnost. Snad by bylo přiléhavější: "upadla v nemilost". Legie v Pol.sku byla součástí druhého odboje a bez její historie není historie odboje úplná. R.Kopecký se pokusil vyplnit mezeru, která* tu byla a patří mu za to dík. Jeho knížka by mela být podnětem i jiným, kteří čs.akci v Polsku viděli z jiných pozorovacích bodů, aby ji doplnili, nebo případně opravili. V zájmu'čisté a holé pravdy o našem druhém odboji, neboť se stále musíme potýkat se zamlžováním a překrucováním mnohého co se v něm odehrálo - a to nejen se strany komunistických padělatelů historie. Autorův povzdech nad tím, že mu, příslušníku čs. zahraniční armády, zpravodajští důstojníci téže armády odcizili v Marseilles kufr s většinou dokumentů o čs.legii v Polsku, je v této souvislosti příznačný. Autor se vyznává, že chtěl svojí prací postavit pomníček čistému nadšení, ze kterého čs.odbojová akce v Polsku vyrůstala, i všemu dobrému, co v jejím průběhu viděl. Jistě postavil. Není jeho vinou, že zároveň postavil pomníček na hrob té veliké naděje, s níž převážná většina účastníků druhého odboje do něj šla. Naděje, že se jdou bít' a třeba i umírat za vzkříšení Československa takového, jaké znaát li a jaké milovali. —
ČASOPISU
x
—
"SLOVÁK V SLOBODNOM SVETE".
ZA KLOBOUČEK.
Časopis slovenského oslobodsovacieho výboru "Slovák v slobodnom svete"' píše pravidelné a s velikou zálibou o "česko-komunistickém režimu", o "česko-komunistické společnosti", o "česko-komunistickej diktatuře" a podobně. Nevšímáme se toho, neboť nemělo by významu s tak tupohlavými nápady pana ministra dr.Durčanského a jeho pomocníků polemisovat, leda snad že bychom jim chtěli připomínat - naproti jejich výmyslům zcela pravdivé skutečnosti -, že ten jejich Slovenský stát měli po prvé v historii v roce 1939 nejen z milosti, ale především z návodu Hitlerova, který ho použil k rozbití CSR a že by bylo dodnos, kdyby se nebylo vrátilo zpět do Československa v roce 1 9 4 5 y S l o v o n s k o právem považováno za poraženého spojence Hitlerova. Také by nebylo tak velice nevýhodné pro nás, kdybychom chtěli zjišťovat, že i na Slovensku byli a jsou komunisté a oč jich tam snad bylo a je i dnes méně než v Cechách a na Moravě - což Slovákům rádi přiznáme nebylo by nikterak nesnadné dokazovat - nebudem se tím ovšem zabývat -, byla-li větší špatností u té naivní části našich prostých lidí sympatie k "osvobozujícímu" Stalinovi než u té naivní části jejich prostých lidi snad sympatie k národy vyhlazujícímu zvířeckému maniakovi Hitlerovi. Tím se tedy nikdy zabývat nebudeme a nepsali bychom ani tuto poznámku,kdyby nebylo jaksi slabomyslné úvahy, kterou časopis "Slovák" otiskl v č.11-12 pod nadpisem "Symbolika zástavy tzv CSR". "Slovák" sice opsal tuto slabomyslnost ód svých přátel v Sudetendeutsche Zeitungu, kteří nelenili uvědomit gvět o tom, co objevil pan ing.Ulrich Jenacek. Ing.Jenacek praví a "Slovák" opisuje: "Prečo je ale medzi bielou a červenou farbou do kúta postavený belasý trojuholník? Trojuholník v tomto postavení nemožno vysvetliť zo Znaku a nemá ani nijaké heraldické odovodnenie. Vysvetlenie nám dáva slobodomuráska symbo-lika. Cesťrohá Dávidova hviezda skládá sa z dvoch rovnostranných, vzájomne sa kryjúcích trojuholnikov z ktorých jeden je umiestnený na základnej straně a znamená dobrotu, dobrodenie, bohatstvo, zlato a je žltej farby; druhý trojuholník, ktorý znamená zlo, vtlačil sa do československej zástavy medzi bielu a červenú farbu a
- 16. má na žrdi prvé miesto". Rádi bychom ještě řekli závěrem, i když nám snad bude špatně rozumněnó. Na rozdíl od těch, kdož za špatnost, ba i za pomoc komunistům prohlašují pouhé^ "jen oddělené psaní jmen Cechů a Slováků, prohlašujeme, žé přejem z plna srdce Slová' kům uskutečnění samostatného Slovenského státu s očištěným štítem a zástavou od " zbytků hnědé špíny, bude-li pro samostatný Slovenský s*tát také většina Slováků doma, nikoliv jen v zahraničí. Za svoji osobu - a neříkám,to určitě proto, že bych snad tím chtěl vyv.olat pro sebe neb Modrou revui s y i ď p a t f e "Slováka v slobodnom světě" - prohlašuji, že přeji upřímně Slovákům, aby potřebnou většinu pro uskutečnění "samostatného Slovenského státu získali. Přeji jim to proto, že by nebylo jim^ani nám ku prospěchu, kdyby se mělo Československu,až se dočká osvobození z komunistické tyranie, dostati do vínku pokračování sebevražedného boje bratrských kdysi větví československého.národa, Cechů a Slováků. 0 tom, že jsme byli jedním národem - národem,československým, že jsme byli jeho-českou větví tak jako Slováci byli jeho slovenskou větví v nedávné ještě historii, přineseme studii v příštím čísle Modré revue. ^...... ' . ' . J,Beran
NA OKRAJ DNE. Hledají se vůdcové. "Je nutno soustředit a volat ku spolupráci všechny ty, kdož pro věc cs. národa chtějí a umějí něco udělat. Vždyť kolik je dnes už na americkém kontinentě schopných podnikatelů-exulantů,profesorů na amerických univ e r s i t á c h , vysokoškoláků,novinářů a celé řady exulantů nejrůznějších povolání,kteří by rádi pomohli. Ale stáhli se do ústranní,ginozí snad právem,otráveni vnitřním hašteřením různých politických skupin. ÍEZI NIMI JE TŘEBA HLEDAT NOVT? VŮDCE A NAJDEmi-LI TY OPRAVDOVĚ, NENECHÚME JE ZAHYNOUT V NAŠEM NĚKDY m^LICHERNĚM A KOMICKÉM SPOLIGSSKĚM PROS^EDÍ."-že by národním socialistům nestačilo již jejich vlastní komické spolkářské prostředí a vyslali by záchranné čety pátrat i po těch ostatních zoufalcích "otrávených vnitřním hašteřením různých jiných politických skupin"? -(Článek o "hledání vůdců" byl otištěn v kanadských "Našich Hlasech" Č.23/TV z 8.list opadu 1958.)
"řízená demokracie" - "Autobus jede do města, které má na tabulce oznaČeno jako cíl. Šofér to nepokládá za omezení své osobní svobody, že musí jet právě tam a ne do krajiny, která lépe hoví. jeho vkusu. Politické strany se podle ^ starého pojetí demokracie pokládaly za cosi mnohem víc solidního než autobus. Mnohé z nich se však domnívaly, že výlety do neznáma jsou jejich právem." - napsal pan Václav Lacina v "Lidových novinách" dne 22.května 1948.
- Melbournský "Hlas domova" z 22.9.58 ve' .svých, zprávách "Krátce z exilu",, píše, že "Odborové rozhledy" vydávané v Paříži A.Haisem byly uznány za oficielní Časopis '"Ústředí svobodných čsl.odborů" (v exilu). Opomenul dodat., že toto Ústředí svob.čsl.odborů založil tentýž' p.Arno Hais, který vydává ony "Rozhledy". Pan Arno Hais "zakladatel" uznal tedy p.Arno Haise '.'vydavatele". Pro ty mladší mezi námi je snad užitečné dodáme-li, že tentýž p.Arno Hais byl v prvém odboji stihán zatykačem polního soudu našich legií v Rusku za to, že. jako fanatický komunista rozvracel kázeň v legiích a štval hordy bolševických vrahů proti legiím a že jeho a jeho druhů štvaní stálo mnoho životů našich lidí.v legiích. Snad aby odčinil tyto viny, byl
- 17 za druhé světové války vedoucím funkcionářem "Ústředí protektorátních odborů" nacisty odměňovaných za výbornou s nimi spolupráci. Byl-li mu dán za to komunisty pardon, nestalo se tak proto, aby mu nebyla pokažena možnost přijít mezi nás do exilu?
"Český boj" S.12 z prositir*odpovídá na naši připomínku, že opomenul uvést v interview o Beranovu memorandu v českém textu pramen, odkud cituje a v anglickém textu že uvedl jako pramen "jeden emigrantský buletin vycházející v Brusselu." V odpovědi vysvětluje "Český boj", že v českém textu uvedl pramen v č
"Ústředí čs.Orla v exilu" vydalo v Chicagu brožůru k 40.výročí republiky, "aby připomnělo všem její přátelům ve svobodném světě, jak církev katolická se mohla za presidentů T.G.Masaryka a dr.E.Beneše svobodně rozvíjet". - Považuje to snad ústředí čs.Orla v exilu za nějakou zvláštní zásluhu republiky a jejích presidentů? Považuje za nutné, zdůrazňovat to?.
Sešlost zenklistického zbytku zastupitelstva t.zv.Rady svob.CSR jednala prý dne 6.prosince 1958 v New Yorku. Původní zprávu má o tom p.Josten v Cechoslo váku z 26.XII.58, v níž píšeš "Jednání byla důstojná a diskuse nevyhočila z mezí ú čelnosti. Byly kriticky rozebrány příčiny dosavadních nezdravých poměrů RSC a zjištěn u rozhodné většiny úmysl přispět k nápravě. Byla navržena řada změn stanov
Jejího zániku nepřejí si ani její od-
půrci a mezi prvními odezvami četl jsem v jednom z posledních dopisůs "Co říkáte Bohemii?
Víte, já s ní mnohdy a v mnohém živelně nesouhlasil,
ale zcela upřímně říkám, že je jí škoda, i když často přestřelovala, také se strefovala." Redakce 00000 )OOOOOOOOOOCOO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OO OÓ OO QO 00000 )0000000000000
