ROČNÍK IV 1950 SEŠIT 6 7. Č aso p is Csl. mykolog. klubu pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické

R O Č N Í K IV

1950

S E Š I T 6— 7

ČESKÁ MYKOLOGIE Č a so p is Csl. m ykolog. klubu pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické

Obsah:

Redigují: Prof. Dr K.CEJP, AAIIH

I.

I u c p iK jk ' n C K liN N ,

CHARVÁT,

D r A PILÁT

V PRAZE

.

dne 1 5.srpna 1950

In g . V lad. L a n d k a m m e r: Z a jím a v ý n á le z h řib u , v á ­ z an éh o n a D o u g laso v u j e d l i ............................................65 D r J iř í K u b ič k a : H řib tr id e n ts k ý o dr. L a n d k a m m e ro v a (B o le tin u s tr id e n tin s [B re s .j ssp. L an d k a m m e ri P il á t e t S v r . ) .......................................................67 D r A lb. P ilá t: T m a v o b ě lk a šed o b ílá — M elanoleuca p o lio leu ca (F r .) K ü h n e r e t M aire v C echách . . 68 F r . N e u w irth : D v a d ru h y n a šic h šp ič e k — šp ič k a k o lo v itá a šp ič k a p r o v r t a n á ............................ 72 M U D r Jo s e f H e rin k : E k o lo g ic k é stu d ie — I I : v y šší h o u b y v d u tin á c h s t r o m ů ................................................... 74 D r. A lb. P ilá t: P e n íz o v k a ra še lin ík o v á — C ollybia p a lu s tris (P e c k ) v Č e c h á c h ............................ 79 D r M irko S v rč e k : P o z o ru h o d n é n ále z y b asid io m y c e tů z Č eského S t ř e d o h o ř í ................................................. 82 In g . Z deněk S c h a e fe r: R yzec u k o p tě n ý — L a c ta riu s p ic in u s F r i e s .............................................................................85 V á c la v V a ce k : T ře tí p řísp ě v e k k p o z n án í n a šic h p o d zem e k ( h y p o g a e í ) ......................... 90 N ové n á le z y v z á c n ě jšíc h hub v Č esk o slo v en sk u . . 95 P ra k tic k é h o u b a ř s tv í...................................................: . 99

N á k la d e m Čsl. m ykolog. klubu v Praze. - Adm inistrace: Praha II, Krakovská l.Tel. 311-31 Vytiskly Středočeské tiskárny, n. p. — závo d Merkur, Praha II, So u ku p o vo náměstí č. 21

P ře d platn é Kčs 6 0*—

Zpráva o výroční řádné valné hromadě Čs. myko logického klubu. V aln á h ro m a d a ČM K za sp rá v , období 1949 se k o n a la 22. V. 1950 v p o slu c h á r­ n ě b otan. ú s ta v u K arlo v y u n i/. B y la z a h á je n a v 19,30 hod. p řed sed o u D r A . P i­ látem , k te rý u v íta l p říto m n é členy (ze členů a n á h ra d n ík ů v ý b o rů se om luvili prof. D r K. Cejp, p ro f. J. B u b n ík a In g . A . P říh o d a ). P o v stá n ím b y la u c tě n a p a m á tk a členů, zem řelý ch v r. 1949, n a p rv é m m ístě n e s to ra čs. m ykologů a čestn éh o člen a ČMK, p ro f. D r Jo s. V elenovského, In g . St. H avleny, dále sl. H. T ornové, pí M. P rokopové, pp. A . V rby, O. S tiv ín a a D r . J . O k táv c e. S te jn ý m způsobem b y la u c tě n a ta k é p a m á tk a m y k o lo g ů sv ěto v éh o v ý zn am u , k te ř í zem řeli v r. 1949, prof. D r R ené M aire a a P a u la Konráda,. P o p ře č te n í záp isu o je d n á n í valné h ro m ad y z a sp rá v , období 1948 D r M. S v rč k e m a je h o sch v álen í, p o d al D r A . P ilá t z p rá v u předsed n ick o u . R o k 1949 by l tř e tím sp ráv , obdobím ČMK. .P o o rg an isačn í s trá n c e s e v y zn ačo v al d alším v z estu p e m p o č tu č le n stv a . Z a zem řelého n á h ra d n ík a člen a vý b o ru , D r J . O ktávce, byl v ýborem k o o p to v án In g . A. L ukavec. K e k o n ci sp r. období resig n o v al p o k lad n ík A. S m e jk a l a o b a revisoři ú čtů . V ýborové sch ů ze by ly pouze tři. Z a piln o u p rá c i fu n k c io n áře sp o lk u zaslu h u jí uzn án í v p rv é řa d ě je d n a te l J . C h a rv á t, dále D r J. H erin k . Z odboček p ra c o v a la nejlépe odbočka B rno, je jíž p rá c e n a M orav ě zn am e n á tolik , co p rá c e ú stře d í v Č echách. Z v láštního u zn án í si zaslo u ží z je jíc h fu n k c io n á řů pp. A.- P ro ­ cházka, F r. Š m a rd a a J . N ěm ec. N a S lovensku sch ázejí dosudi, bohužel, vhodní pracovníci, ta k ž e čin n o st ČM K se om ezu je n a zem ě č e sk é (nem luvě o ex k u rsích n ašich členů n a S lovensko). P o k u d se tý č e o dborné č in n o sti ČMK, b y la dosti b rzd ěn a obdobím i su ch a, k te r á n u tila k p ře ru še n í v y c h á ze k a v ed la k e sn ížen í ú č a sti n a p řed n ášk ác h . J e to p řiro z e n ý d ůsledek toho, že m y m ykologové jsm e to lik odvislí od počasí. N a š tě s tí su ch o nepoškodilo p o řá d á n í h o u b a řsk é v ý stav y , p o řá d a n é b o t. oddělením N áro d n íh o m u sea v P ra z e , k te r é se ČM K s /ý m i členy činně zúčastnil. O té to v ý sta v ě byl podrobnější r e f e rá t D r S v rč k a ve sp o lk o v ém časopisu. Z a to h o u b a řs k á v ý sta v a , p o řá d a n á b o tan ick o u z a h rad o u M a sa ry k o v y univ. v B rně, b y la u k o n če n a p ře d č a sn ě p rá v ě p ro sucho. T a k é té to v ý s ta v y se ČM K zú častn il členy b rn ě n sk é odbočky. O jin ý c h v ý sta v á c h , p o řá d a n ý c h z a v e ­ dení nebo ú č a sti členů ČMK, n ed o stalo se n á m te n to k rá te zp ráv . ČM K se zú ­ častn il svým i členy ta k é n a řešen í n ě k te rý c h o tá z e k p ra k tic k é m ykologie. T a k n a p ř. v odborné k om isi p ro v ý zk u m h u b p ři S v azu p ro v ý zk u m n ictv í v p rů ­ m yslu v ýživy (ja k o to m re fe ru je D r H e rin k v časo p isu ) a z e jm é n a 'p ř i z p ra ­ cování v y h lášk y m in is te rs tv a zd ra v o tn ictv í o z d ra v o tn ic k ý ch o p atřen ích p ři oběhu jedlých hub. T a to v y h lá š k a v zn ik la z p o d n ětu ČM K a z jsh o p o v ěřen í n a ní sp o lu p raco v al kro m ě D r P ilá ta z v lá ště D r H erin k . P o k u d se tý č e časo p isu „Česká, m ykologie”, vyšel v r. 1949 tř e tím ročníkem , v něm ž ro zšířil o k ru h svých p řisp í­ v a te lů i počet o d b ěra te lů a upevnil i jin a k sv o ji posici ja k o v ed o u cí.č aso p is to h o to d ru h u v n aší republice. B ylo to uzn án o i m in iste rstv e m šk o lstv í věd a um ění, k te r é o pět udělilo podporu k jeh o vyd áv án í. P ři té to p říle ž ito sti d ěk u je p ře d sed a i o statn ím ú řed n ím činitelům , k te ř í m o rá ln ě p o d p o ru jí činnost ČM K : m in iste rstv u inform ací a botan ick ém u ú sta v u K arlo v y univ. (z a p ro p ů jčo v án í m ístn o sti k p ře d ­ n á šk á m a sch ů zím ). Je d n a te l J. C h a rv á t uvedl ve sv é zp ráv ě: p o č et čle n ů činil ko n cem ro k u 1949 553, ke dni v aln é h ro m a d y d o sáh l p o čtu 672. Č len sk ý ch sch ů zí (sp o jen ý ch s p ře d ­ n ášk am i) bylo 28 z a p rů m . ú č a s ti 28 členů. P ře d n á še li pp. D r J . H erin k ( 2 X L I. C h a rv á t ( 8 x ) , D r J . K u b ic k á U X ) , K . K u lt ( 2 X ) , D r A. P ilá t ( 9 X ) . IngA. P říh o d a ( I X ) . D r M. S v rček ( 5 x ) - O p ře d n ášk á c h b rn ě n s k é odbočky n e m á m e p řesn ý ch d a t. V y ch ázek bylo celkem .25 z a p rů m . ú č a stí 12 osob (b y ly ved en y J. C h arv áte m 24X, Ing- V. L a n d k a m m e re m I X ) - N ejú sp ěšn ě jší z n ich p o č te m ú č a stn ík ů i počtem sb íra n ý c h d ru h ů b y la v y c h á z k a n a K ajrlštejn. S tá lé v ý sta v k y , spojené s poradnou, m á ČMK v P raz e (ved. J . C h arv át) a v B rně (ved. A . P ro ­ c h á z k a ). P o čet o d b ě ra te lů časo p isu činí k e d n i v aln é h ro m a d y 520 (v to m 20 povinných v ý tisk ů a 17 v ý tisk ů zah ran ičn ím o d b ě ra te lů m ). P o k lad n í zp ráv u se sta v il a p ře č e tl J . C h a rv á t. K d a tu 31. X II. 1949 činilo jm ění ČM K celkem 17.489.90 K čs. K to m u b y m ěla b ý t p řip o č te n a č á s tk a za dlu žn é

*

I

R očník IV. 1950________ ČESKÁ M Y K O LO G IE________ Číslo 6 - 7

Ing. Vladimír Landkammer:

Zajímavý nález hřibu, vázaného na Douglasovu jedli (Pseudotsuga Douglasii). Lesní pásmo táhnoucí se na vápencovém podkladu od Černošic u P rahy přes Solopisky, Vonoklasy, Roblín k Mořině a dále přes K arl­ štejn k Srbsku je vděčným cílem vycházek pražských houbařů. P rak ­ tickým milovníkům hub skýtají lesy a háje tohoto pásma za příznivých povětrnostních podmínek bohatou žeň oblíbených jedlých druhů a s mykologického hlediska je tato oblast zajímavá četnými nálezy vzác­ nějších druhů, z nichž jsou zvlášť charakteristické druhy teplomilné. .- . . .% .

Hřib tridentský LandkammerOv — ( B o l e t i n u s t r i d e n t i n u s [ B r e s . ] s s p . L a n d k a m m e r i P ilá t et S vrček). Solopisky, 2. X. 1949 sbíral Ing. VI. L andkam m er. F o to D r A. P ilát.

v

66

Z mých nálezů z této oblasti je nejzajímavější hřib, který jsem tu sbíral v několika exemplářích za vlhkého a poměrně teplého počasí 2. října 1949 nedaleko Solopisk pod Douglasovými jedlemi ( Pseudotsu­ ga Douglasii). Nález jsem opakoval na téže lokalitě o týden později, kdy jsem tu zjistil další skupinu čítající přes 30 kusů v různém stadiu vývoje. Tvarem i celkovým uspořádáním plodnic upomínaly houby na klouzek tridentský (Ixocomus tridentinus [Bres.] Quél.), ale lišily se od něho na první pohled hlavně dvěma význačnými a charakteristickým i znaky: 1. ústí rourek je v mládí žluté a nikoliv růžově červené jako u mladých plodnic klouzku tridentského ; 2. povrch klobouku je suchý, drsný, pokrytý zprvu plstí, která se poz­ ději rozpadá na ostré, masově hnědé plstnaté šupinky, zatím co povrch klobouku klouzku tridentského je hladký, za vlhka slizký a jen vrostle tm avěji šupinatý. I místem výskytu se obě houby liší. Naši houbu jsem sbíral pod Douglasovými jedlemi, klouzek tridentský je však, jak je uváděno v li­ teratuře a jak jsem si vlastními nálezy ověřil, vázán na modřín. Po prvé jsem sbíral klouzek tridentský pod starým i modříny roztrouše­ nými ve smrčině poblíž K arlštejna 30. září 1945 a od té doby několi­ k rá t na téže lokalitě ve druhé polovině září a počátkem října. Jak je patrno z obou uvedených nejnápadnějších odchylných znaků, není naše houba totožná s klouzkem tridentským . Od hřibu dutonohého (Boletinus cavipes Opat.), na nějž nápadně upomíná drsným a suchým povrchem klobouku a barvou ústí rourek, liší se mimo jiné masivním a pevným třeněm, který nikdy není dutý, a mnohem drobnějšími póry. Z cizích hřibů, které v našich krajinách nebyly zjištěny, stojí naší houbě nejblíže americký druh Boletinus pictus Peck, který má však šupinky jasněji červené a je méně masitý. Nalezené houby jsem donesl do Národního musea p. Dr. A. Pilátovi, který pak spolu s p. Dr. M. Svrčkem uveřejnil v 7. čísle Sborníku N á­ rodního musea v Praze z r. 1949 jejich podrobný popis doprovozený třem i tabulemi zdařilých fotografických snímků (z nichž jeden otis­ kujeme) a jednou tabulí krásných barevných obrazů podle originálu akademického malíře Ušáka. Autoři nepokládají houbu za sam ostatný druh, ale přiřadili ji k h ři­ bu tridentskému s označením Boletinus tridentinus (Bres. subsp. Landkammeri Pil. et Svr. subsp. n. (hřib tridentský odr. Landkammerova). Zároveň přeřadili hřib tridentský z rodu Ixocomus do rodu Boletinus. Závěrem poznamenávám, že výskyt popsané houby není u nás pod Douglasovými jedlemi patrně ojedinělý. Houba však zůstala jednak nepovšimnuta, jednak byla zaměňována za typický hřib tridentský. Svědčí o tom zpráva p. Fr. Matouška v Časopise českých houbařů, roč. XXIV (1946-1947), str. 67. A utor uvádí, že zjistil, že hřib tridentský neroste v symbiose s modřínem, ale jen pod jedlí Douglasovou. Sbíral

67

jej v r. 1942 a hlavně v r. 1943, kdy uprostřed říjn a jich nalezl přes 250, a to většinou v čisté kultuře douglasek; kde nebyla douglaska, nikdy tento hřib nenalezl. Že šlo pravděpodobně o naši houbu, svědčí i údaj autorův, že povrch klobouku má vzhled a barvu nápadně po­ dobné čirůvce (hlívě) červenožluté - Tricholoma (Pleurotus) rutilans, což ovšem o hřibu tridentském nelze tvrdit. Podle Fr. Matouška je to dobrá jedlá houba, jež v jeho domácnosti byla dobře spotřebována. Prosíme naše čtenáře, aby redakci zasílali zprávy o nálezech jak nově popsané houby, ta k i hřibu tridentského s udáním doby a m ísta výskytu a stromu, pod nímž houba rostla. Dr Jiří Kubíčka:

Hřib tridentský odr. Landkammerova [Boletinus tridentinus (Bres.) ssp. Landkammeri Pilát et Svr.] 2. října 1949 nalezl p. Ing. VI. Landkammer blíže Solopisk u P rahy pod mladými douglaskami klouzek, který Pilát a Svrček popsali ve Sborníku Národního musea (Vol. V. B., 1949, No 7) pod jménem uve­ deným v nadpise jako klouzek tridentský Landkammerův. Dle pu­ blikace je stručný popis asi tento: Klobouk 5—10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později rozložený s dlouho podvinutým okra­ jem. Pokožka klobouku je suchá, cihlová, v dospělosti rozpukána v četné načervenalé šupiny. Rourky daleko sbíhající na třeň, nejprve žluté, pak žlutavě zelené, nakonec olivově červenavé, ústí rourek ši­ roká. Třeň válcovitý, 5— 7 cm dl., 2—2.5 sm šir., suchý, žlutý s bělavým okrajem. V ýtrusy prodlouženě elipsoidní, 9,5—11X3,5—4,8 \i. Barevná příloha Ušákova, která spolu s fotografiemi A. Piláta do­ provází práci, je velmi pěkná. Špatně je pouze reprodukováno zbar­ vení třeně a rourek (sytě zelené zbarvení). Houba roste mezi Roblínem a Solopisky; 2. X. 49 a 9. X. Solopisky — Ing. VI. Landkammer, 9. X. Roblín — F. Jarkovský a 13. X. Solopisky — Ing. A. Lukavec. Připojuji další nález: 2. X. 1949, tedy v den objevu Landkamme­ rova, jsem potkal na cestě mezi Roblínem a Vonoklasy (asi 1 km od Roblína) praktickou houbařku, která měla v košíku asi 30 plod­ nic tohoto druhu a 2 z nich mi darovala. Popsal jsem si je pod jm é­ nem Ixocomus sp., nakreslil a uložil ve sbírkách Národního musea (materiál není dosud zpracován). V mém popisu jsou poznamenány tyto nejcharakterističtější znaky: suchá pokožka klobouku s hněděčervenými šupinkami, sladká a nažloutlá dužnina, tmavě hnědě ze­ lené rourky, které sbíhají až přes polovinu třeně, bělošedý prstenec, přecházející plynule jako obal až k basi. Protože tento m asitý klouzek by se mohl v uvedené vápencové obla­ sti vyskytovati ve větším množství a s tá t se tak i konsumně význam­ ným, doporučuji jeho další sledování.

68

Dr Albert Pilát:

Tmavobělka šedobílá — Melanoleuca polioleuca (Fr.) Kühner et Maire v Čechách. (M elanoleuca polioleuca [F r .] K ü h n e r e t M aire in B ohem ia.)

Jarních hub jest poměrně málo druhů a jelikož jim houbaři věnují zvýšenou pozornost, jsou až na některé výjimky dosti dobře známé. Vedle význačně jarních hub, které rostou pouze na jaře a později mi­ zejí, jsou druhy, které objevují se sice také časně z jara, rostou však roztroušeně až do podzimu. Některé se vyskytují velmi časně, ba mnohdy dříve, než význačné jarní houby. Mezi takové druhy patří především někteří zástupci rodu tm avo­ bělka — Melanoleuca Pat. Druhy tohoto rodu byly dříve zařazovány mezi čirůvky. Tvoří však stejnorodou skupinu á proto Patouillard vy­ tvořil pro ně zvláštní rod, který charakterisován jest hlavně tím, že druhy jeho mají výtrusy bradavčité, s bradavkami amyloidními, t. j. jodem modře se barvícími. Rovněž pro většinu druhů tmavobělek jsou význačné vřetenité cystidy na ostří a někdy i na ploše lupenů, jež bývají vřetenité, přišpičatělé a na špičce často nesou čepičku z in­ krustace. Řidčeji tyto význačné cystidy jsou nenápadné nebo dokonce i chybějí. Ale i mikroskopicky jsou tmavobělky dobře rozeznatelné od ostatních čirůvek podle štíhlého habitu, kterým upomínají trochu na penízovky, až na to, že lupeny jejich u třeně jsou význačně zubem vykrojené, jako u čirůvek. Dužina jejich je hygrofánní, t. j. barva provlhlého klobouku bývá tmavší, než když tento oschne. Všechny druhy tmavobělek jsou navzájem velmi příbuzné a podobné, takže jejich rozeznávání je dosti obtížné a system atika jejich jest dosud značně nejasná, ačkoliv již několik autorů jim věnovalo pozornost. V Čechách roste nejméně 20 druhů tmavobělek. Několik druhů objevuje se velmi časně z jara. Již v první polovině dubna se s nimi setkáváme, a ovšem i později až do podzimu. N ej­ hojnějším druhem z ja ra jest Melanoleuca cognata (F r.), která se vyznačuje hnědohlínovým kloboukem, často jako bílá káva zbarveným a jejíž lupeny jsou trochu nažloutlé (krémově okrové až žlutavě kožové). Třeň jest zbarven jako klobouk. Jiným význačným druhem,, který byl nalezen koncem května v Čechách, je st Melanoleuca Kavinae (Pil. et Ves.) Singer. Je to houba nápadně štíhlá, s kloboukem 6— 14 cm v průměru, bledě naokrovělým až kozově slámovým, nehygrofánním. Třeň má až 15 cm dlouhý a 6— 8 mm tlustý, na spodu nápadně cibulovitě ztluštělý, bílý či bělavý. Také Melanoleuca grammopodia (Fr. ex Bull.) Pat. var. alba (Bull.) byla nalezena na jaře. Rovněž světle zbarvený klobouk m á Melanoleuca evenosa (Sacc.) Kon­ rád [ = Tricholoma cnista Quél., Bres., Ricken, Fr., non Rea, non Heim et Romagnesi = Melanoleuca albo-flavida (Peck?) Singer]. Ten­ to druh roste od ja ra až do léta v trávě, hlavně na horských pastvi­ nách. U nás na př. je hojný na Šumavě.

69

Jiným význačným druhem jest Melanoleuca polioleuca (Fr.) Kühner et Maire, který jest u nás řídký. Zajímavou tuto houbu dostal jsem k určení již dvakráte. Po prvé byly nalezeny dva exempláře v PrazeLibni, v garáži na zemi, 7. června 1943. Nebyly zcela typické, protože vyrostly na neobvyklém místě. Letos však donesl početné a krásně vyvinuté exempláře pan Ing. A. Lukavec. Nalezl je u Přerova n. L. 10—12. dubna 1950. Některé z nich jsou vyobrazeny na připojených

Tm avobělka šedobílá — M e l a n o l e u c a p o l i o l e u c a (F r.) K ü h n e r e t M aire. U P ře ro v a na;d L abem , n a louce pod topolem 12, IV. 1950 sb íra l In g . A . L ukavec. F o to A. P ilát.

70

fotografiích a m alíř Oto Ušák také namaloval podle nich krásnou akvarelovou tabulku pro Národní museum. V literatuře nalezneme tento druh podrobně popsán a vyobrazen v knize Konrada a Maublanca: „Icones Selectae Fungorum ” na tabuli 270, kde zmínění autoři uvádějí tento druh pod jménem Melanoleuca brevipes (Fr. ex Bull.) P át. Totožná jest pravděpodobně také Velenovského Tricholoma bre­ vipes (České houby, str. 247). Tato houba však je rozdílná od pravé

T m avobělka šedobílá — M e l a n o l e u c a p o l i o l e u c a (F r.) K ü h n er e t M aire. U P ře ro v a n ad L abem , n a louce pod topolem 12. IV : 1950 s b íra l In g . A. L u k av ec. F o to A. P ilát.

71

Bulliardovy M. brevipes ve smyslu Friesově, Bresadolově a Rickenově, jak tvrdí K ühner a Maire. Tento druh jsem z ja ra nikdy nenalezl. V dalším podávám popis tmavobělky šedobílé podle českých exemplářů. Melanoleuca polioleuca (Fr.) Kühner et Maire. Klobouk 3.5—8 cm v průměru, dosti masitý, sklenutý, s tupým hrbolem, pak rozložený, většinou k okraji trochu vlnitě zprohýbaný, hladký a lysý, dosti pružně masitý, málo hygrofánní, osmahle černo­ hnědý, uprostřed tmavší, pak vybledající a za sucha a ve stáří šedý až tmavošedý, na okraji silně, nápadně a dlouho podvinutý, na samém okraji tenký. Lupeny husté, u třeně zubem vykrojené, slabě nažloutlé, někdy s odstínem sazovým, pak bílé, nápadně kontrastující barvou s tmavým kloboukem, v dospělosti dosti široké a břichaté. Třeň poměrně krátký, plný, tuhý, rovný, válcovitý, dolů trochu ztluštělý a na basi někdy s naznačenou hlízou, na povrchu s vláknitou kůrou, vláknitě žíhaný, pod kloboukem ojíněný, šedohnědý či sazově popelavý, o málo světlejší -než klobouk. Dužina voní nenápadně a chutná mírně, pak trochu svíravě, je dosti tuhá a vlhká, nahnědlá, v klobouku později bělavá, ve třeni trvale nahnědlá. Prach výtrusný bílý. V ýtrusy ellipsoidně vejčité, zřetelně bradavčité, bezbarvé, 7—9X4.5—6 u. Cystidy na ostří i ploše lupenů jsou nápadně úzké, bezbarvé a tenkostěnné, 40—70X10—12X 3—4 w, nitkovitě vřetenité, s vyčnívající částí 25—50X3 \i a zduřelou částí na spodu 15—20X6—12 [i velikou. N a špičce nesou obyčejně čepičku z inkrustace. Na zemi v louce pod topolem v blízkosti borového lesa u Přeroya nad Labem 10.—12. IV. 1950 sbíral Ing. A. Lukavec. Je to houba celkem dosti nápadná a hlavně mikroskopicky dobře vyznačená tenkými cystidami.

A

f

Ř

i

S

i

f

I

-v

0

9

Tmavobělka šedobílá — M e l a n o l e u c a p o l i o l e u c a (F r ) K ühner et M aire. V levo cystidy a basidie, vpravo v ý tru sy . K reslil A. P ilát.

72

Fr. Neuwirth:

Dva druhy našich špiček — špička kolovitá a špička provrtaná. (Marasmius rotula Scop. 1772. a Marasmius perforans Hoffm. 1790.) Špičky patří k houbám, které se po deštích objeví v lesích, na me­ zích a pastvinách náhle ve velikém množství. Stářím nezahnívají, nýbrž sesychají a nastalým vlhkým počasím znovu ožívají — tím si vysvětlíme jejich překvapující hromadný výskyt i náhlé jich zmizení. Zobrazený zde drobný druh, špička kolovitá (Marasmius rotula) zvolil?, si místo zvláštní: dutinu starého pařezu; obvykle rů stá na

Špička provrtaná ( M a r a s m i u s p e r f o r a n s H offm . ex F r .) . Ve sm rk o v ém lese za ry b n ík e m V a jg a re m u k ru h o v é cihelny, u Jin d řic h o v a H radce, 6. V II. 1919, sb íra l a fo to g ra fo v a l F r. N eu w irth .

opadalých větvích, starém listí nebo u kořenů živých stromů. Podle ekologických studií Herinkových (Č. mykol. 4 : 47—53 1950), je nut­ né zařadit ji mezi fakultativní obyvatele dutin ze skupiny hniložíjců. Drobné, průměrně 1 cm široké kloboučky barvy bělavé, tém ěř polo­ kulovité, jsou svrchu paprskovitě zvlněny, oddálené mělce rýhovány a na okraji vroubkovány, uprostřed jamkovitě promáčklé, s tmavým pupíčkem. Oddálené, stejně dlouhé lupeny vespod kloboučku, rovněž bělavé, tvoří kolem třeně volný límeček, objímající oddálené horní konec třeně, znak pro tento druh typický. Štětinovitě tenká, černavá, tuhá, lesklá nožička vzniká obyčejně z vlasovitého trvalého podhoubí

7$

— rhizomorphy — bohatě se plazivě rozvětvujícího. Podlouhle elip­ tické, až kopinatě-vřetenovité, bezbarvé výtrusy, 6—7 f1 dlouhé, 2—3 f1 široké, jsou k základně šikmo zúženy. Basidie až 30 dlouhé, až 5 f*široké. Charakteristickým rýhováním kloboučku, volným límečkem kolem třeně a lupeny velmi oddálenými liší se od ostatních druhů špiček a dá. se lehce určiti. Praktické ceny nemá, je však velmi ozdobná. Sběratel špičky česnekové (Marasmius alliatus Schaeff.), která, rů stá pospolitě zvláště v jehličnatých lesích, mohl by ji snad zam ěniti omylem se špičkou provrtanou (Marasmius perforans), rovněž oby­ vatelem jehličnatých, zvláště smrkových lesů.

.

Š p ič k a k o lo v itá ( M a r a s m i u s r o t u l a Scop.. ex F r.) . B učovice, m ě s tsk ý p a rk , 6. V II. 1920 sb íra l a fo to g ra fo v a l F r. N eu w irth .

Voní-li však špička česneková příjemně česnekem, páchne špička provrtaná nepříjemně, zvláště roste-li v takovém množství, jak je na obraze fotograficky zachyceno. Hněď klobouku špičky česnekové je světle červenavá, u špičky provrtané bledě okrová, v mládí bělavá. Také klobouk bývá tenčí, 1—1,5 cm v průměru, na povrchu paprsko­ vitě svraskalý, kdežto u špičky česnekové bývá jen za sucha svraskalý, jinak hladký. I stopka obou druhů se liší: u špičky česnekové bývá až 5 cm dlouhá, pružná, dutá, hladká, lesklá, červenohnědá a nahoře bledší, u špičky provrtané je stopka kratší, dole tmavší až černavá, svrchu nahnědlá, rourkovitá, nelesklá, hustě tmavými chloupky po­ krytá. Zápach špičky provrtané je nepříjemný, asi jako u plesňáku

74

smrdutého (Thelephora palmata Scop.), po starém sudu od zelí. Od­ porným zápachem překonává ji snad jen špička nestoudná (Marasmius impudicus F r.), ta Však bývá větší, 2—4 cm v průměru, a její stopka je bílou plstí jako sametem pokryta. Kromě toho jsou u ní lupeny na ostří hrubě zubaté. R ůstá po deštích obzvláště ve starých smrkových lesích houfně na opadalém jehličí, náhle se v tisících jedinců objeví a právě tak náhle při nastalém suchu zmizí. Prakticky bezcenná. MUDr Josef Herink:

Ekologické studie — II: vyšší houby v dutinách stromů. V prvé ekologické studii o vyšších houbách v dutinách stromů (Čes­ ká mykologie, 4 : 47—53, 1950) zmínil jsem se jen stručně o houbách, které se ve stromových dutinách vyskytují častěji. V přítomné doplňující studii podávám výběr zajímavějších vlast­ ních pozorování houbových obyvatelů stromových dutin. Popsané pří­ pady ilustrují jednak ekologický ráz stromových dutin (o němž jsem všeobecně pojednal ve zmíněné prvé studii), jednak i vliv tohoto pro­ středí na růst a utváření plodnic hub. Herbářové doklady jsou (s výjimkou případu č. 1) uloženy v N á­ rodním museu v Praze. Druhy saproparasitické. Pevník korkovitý — Stereum rugosum (Pers. ex Fr.). (1) P o četn é víceleté plodmice n a stěn ě členité obro v sk é d u tin y n a b asi sta ré h o km ene h a b ru (C arpinus b e tu lu s). D alší plodnice se n a lé z a ly ta k é n a p ovrchu km ene blíže d u tin y i dále od ní. Jso u n epochybně d o kladem toho, že plodnice v d u tin ě byly n a sa z e n y tý m ž m y celiem ja k o plodnice n a p o v rch u km ene. T oto m ycelium vegetovalo zřejm ě ja k o s a p ro p a ra s it v p ovrchových v rs tv á c h stro m u . S tě n a d u tin y b y la ta k v y sch lá — a to i v době pozorování, k d y bylo p rá v ě d e šti­ vo — že není jin a k m ožno v y sv ětliti, ja k b y podhoubí bez p o tře b n é v lá h y m ohlo ob státi ve dřevu stěny dutiny a dokonce n asazo v ati plodnice. (N ález: M ašov - os. V aldštejn, okolí radečské hájovny, 11. V. 1950).

Plotovka zvlněná — Coniophora cerebella (Pers. ex Fr.). (2) N a stě n á c h obro v sk é d utiny, z a sah u jíc í ze spodiny vysoko do k m en e sk o ro sta letéh o sm rk u , by ly ro zlity velké plocjnice p lo to vk y zvlněné. H o u b a b y la zřejm ě příčinou silné hniloby, k te r á vedla ke zlom ení stro m u těsn ě u sp odiny p ři silné vichřici v říjn u 1940. (N ález: H ře b ečn ík y v okr. R ak o v n ík , 20. X I. 1940).

Trsnatec sírový — Grifola sulphurea (Bull. ex Fr.) Pilát. (3) N a spodině' a si 50 cm tlu sté h o dubu ú stila zcela n ízko u zem ě n e p rav id e l­ n ý m otvorem velm i tm a v á d u tin a ,'z a s a h u jíc í vysoko do k m en e (bohužel, n epo­ d ařilo se zjistiti, ja k d alek o ). V té to d u tin ě objevil jsem zcela n áh o d n ě plodnici trs n a tc e sírového, k te r á se tv aro v ě n a p ro sto n epodobala n o rm á ln ím plodnicím té to houby. B y la ro zd ělen a v sa m o statn é, dlouze sto p k a té , p rsto v ité , jazy k o v ité, až v ějířovité ú tv a ry , k te r é spolu souvisely pouze v m ístě úponu. S v rch n í s tra n a n e b y la oranžově žlu tá, n ý b rž sm etan o v á. R o u rk y , velm i nízké, b y ly b leději z b a r­

75

veny, než obvykle. T y to tv a ro v é a b a re v n ě o d ch y lk y nelze v y sv ě tlit jin ak , n ež n e d o sta tk e m sv ětla. (N ález: T řeboň, blízko O patovického ry b n ík a, 31. V II. 1938).

Ostroporka topolová — Oxyporuš populinus (Schum. ex Fr.) Donk. (4) N a k m en i sta tn é h o jíro v ce obecného (A e sc u lu s h ip p o ca sta n u m L .) ú stila ve výši té m ě ř dvou m e trů od zem ě, p o m ěrn ě m alý m otv o rem n ep rav id eln á, dosti v elik á d u tin a. V zn ik la zře jm ě v y h n itím p ah ý lu po o d řízn u té m enší v ětvi. K orou k r y té o k ra je o tv o ru svědčily o tom , že p a h ý l se z p rv u sn ažil v y tv o řiti o ch ran n ý nával. D u tin a b yla velm i tm a v á , ta k ž e spíše h m ate m , n ež z rak em , n alez l jsem v je jí h o rn í č á s ti ro zlito u plodnici o stro p o rk y topolové, a to je jí od rů d y resu p in á tn í ( O xy poruš p op u lin u s v a r. obducens [P e rs.] P ilá t) . Č á st plodnice n alez la oporu n a m én ě ztro u ch n iv ělý ch sucích, k te ré čněly do du tin y . Plodnice vegetov a la v d u tin ě již tř e tí rok, ja k jsem z jistil sp o čítán ím v rs te v n a je jím p rů řezu . (N ález: P r a h a IV . — C h otkovy sady, 15. V. 1942).

Bělochoroš pěnový — Leptoporus spumeus (Sow. ex Fr.) Pilát. (5) Z m a lé d u tin y ve v yhnilé u ra ž e n é v ě tv i jírovce obecného v y ro s tla plodnice bělochoroše pěnového s b a si kuželo v ité p ro ta ž e n o u až k e dnu du tin y . (N ález: P r a h a X IX . — K rá lo v sk á obora, 4. X I. 1933). Z a podobné situ a ce sb íra l jse m te n to d ru h m n o h o k rát.

H líva jilmoívá ( P l e u r o t u s u l m a r i u s ) Bull. ex F r. (Q uél.) z d u tin y jilm u. H vozdy u D avle, 7. X. 1945 sb íral D r Z. D ostál. F o to D r Jo s. H erin k .

76

Hlíva jilmová — Pleurotus ulmarius (Bull. ex F r.) Quél. (6) V dutině ja v o ru v y ra z ily plodnice h liv y jilm ové se tře n é m , p ro d lo u žen ý m a ž nai 25 cm. (N ález: P r a h a X IX . — K rá lo v sk á obora. 2. X. 1943, leg. S p á le n ý ). (7) T rs y plodnic h liv y jilm o v é v d u tin ě vyhnilého p a h ý lu po větvi, n a k m e n i jilm u, 7. X. 1945 a ta m té ž . 3. X. 1948 s b íra l D r Z. D ostál. N a fo to g r. sn ím k u je p a tm o , že klob o u k y b y ly z n a č n ě zp ro h ý b a n é a la lo č n a té — p a tr n ě o p ě t v liv em n e d o sta tk u sv ě tla . N ález: H vozdy u D a v le ).

Hlíva ústřičná — Pleurotus ostreatus (Jacq. ex F r.) Quél. (8) V široce otev řen é, a s i 50 cm h lu b o k é d u tin ě jíro v c e obecného, vzniklé v y ­ h n itím p ah ý lu po silné větvi, sb íra l jse m 17. X. 1941 b o h a té tr s y ly so h láv k y k a šta n o v é (P silocyb e spadicea [S ch aeff. ex F r.] Q uél.). T a to h o u b a ro v n ěž č asto ro ste v d u tin á c h stro m ů . V r. 1942 a 1943 jse m n a sta n o v išti n ě k o lik rá t m a m ě p á tr a l po té to houbě. D n e 24. X I. 1943 n a le z l jse m m ísto n í v té ž e dutině, z ře te l­ n ě zvětšené, v elik ý tr s k rá s n ě v y v in u tý ch plodnic h liv y ú střič n é , a to je jí fo rm y holubí (P leu ro tu s o stre a tu s f. c o lum binus [Q uél.] P ilá t) , v ý zn ačn é šedom odrou b arv o u klobouku a n am o d ra lo u b arv o u lupenů. P o zd ěji jse m již n em ěl p říle ž ito sti pozorovati, k te r á z obou h u b se d ále v d u tin ě u d ržela. (N ález: P r a h a X IX .-B ubeneč, tř íd a „Pod k a š ta n y ” , 24. X I. 1943; viz fo to g r. sn ím ek č á sti tr s u n a s tr . 51 roč. IV . „Č eské m y k o lo g ie” ). (9) D osti p o četn ý tr s plodnic v y ra zil se stě n y asi 80 cm h luboké a 15 cm ši­ ro k é d u tin y ve stře d u jabloňového km ene. D u tin a v z n ik la během n ecelých 3 let: v k v ě tn u 1947 b y la o d řízn u ta tě sn ě u k m en e su c h á větev, a s i 25 c m tlu s tá , n a k m en i jabloně, s ta r é a si 35 le t (podle le to k ru h ů ; p rů m ě r k m en e 45 c m ). P ro to ž e stro m později již n ero d il ovoce, byl v b ře z n u 1950 p oražen. P ř i rozpolcení a s i 1 m dlouhého polen a b y ly n a dně d u tin y o bjeveny svěží plodnice h liv y ú střič n é a s ta ré p ta č í hnízdo. P lodnice p a třily ty p ic k é fo rm ě houby, jen lu p en y b y ly slab ě n ašedlé a v ý tru s n ý p ra c h bleději růžový. J in a k b y ly v y tv o ře n y zcela n orm álně, pouze n a povrchu n ejv ětšíh o k u su se n alé z al plochý m orchelloid. V ývinu plodnic, k te r ý zap o čal jis tě u ž b ěh em ú n o ra, n ev ad ily te d y pozdní m razy , k te r é to u dobou dosahovaly až pod — 5° C. H lív a ú s třič n á vůbec je houbou otužilou, k te r á ro ste i v zim ě. Ze sv é z k u še n o sti m o h u te d y p o tv rd iti p o zorování C. W e h m e ra (N o tiz ü b e r die U n em p fin d lich k eit d e r H ü te des A u stern p ilze s, A g a ric u s o stre­ a tu s Jacq ., g egen E rfrie re n . B er. d. d eut. B ot. Ges., 1 3 :4 7 3 — 5, 1895), k te r ý z jistil z rá n í a uvolňování v ý tru s ů u plodnic h liv y ú střič n é , jež p ře s tá ly m ra z y až — 6° G po 12 dnů n a volném p ro s tra n s tv í. (N ález: V y sk e ř - os. S k a la n y u T urnova, 10. III. 1950, sb íral Jos. V á v ra ).

Hlíva dubová — Pleurotus dryinus (Pers. ex Fr.) Quél. (10) Plodnice hlivy dubové se zn ačn ě p ro ta že n ý m tře n ě m v y ro s tla v d u tin ě n a spodině živého b u k u . (N ález: K ře m e šn ík u P elh řim o v a, 31. X II. 1942, s b íra l D r J iř í K u b íčk a). (11) T rs v elkých plodnic h liv y dubové v ro zsáh lé, n a obě s tr a n y o tev ře n é d u ­ tin ě ve k m en i buku. (N ález: M ašov — os. V ald šte jn u T u rn o v a, 23. X. 1949). (12) V d u tin ě n e z n ám ý ch v la stn o stí a v n ezjištěn é m (p a trn ě listn a té m ) s tro m u ; v y ro s tla skupina a si 10 plodnic hliv y dubové. Šlo z ře jm ě o d u tin u v elm i h lu b o ­ kou a tm av ou. Svědčí o tom , že k lo b o u k y ve sn aze d o sáh n o u ti sv ě tla v p a d a jíc íh o otvorem dutiny, se v y v íjely n a vrch o lu zn ačn ě p rodloužených tře ň ů . N ejvíce v y ­ v in u tá plodnice, s kloboukem 3 cm širokým , m ěla tř e ň celk em 45 cm dlouhý, v h o rn í tř e tin ě v ře te n o v itě ro z šířen ý a 3 cm tlu stý , v o s ta tn í č á s ti v álco v itý , blíže úponu zúžený, a si 1 cm tlu stý . N a dolní č á sti bylo je š tě n ěk o lik výběžků, p a trn ě z á k la d ů m lad ý ch plodnic. P odobným způsobem b y la v y v in u ta je š tě je d n a plodnice. O sta tn í plodnice se s tá v a ly z ú tv a r ů válcovitých, n a v rch o lu z a šp ič a tě ­ lých, rů zn ě p rohý b an ý ch , m ísty v z áje m n ě stro stlý c h p ovrchovým pletivem , 15 a ž 25 cm dl., 0,5— 1 tl. N ebylo m ožno ro zezn ati, z d a ta k é n a vrch o lu tě c h to plodnic by se později v y tv o řily kloboučky. S píše se v ša k zdálo, že v ě tš in a plod­ nic z ů sta n e neplodným i. (N ález: z nezn ám éh o m ís ta don ešen a 21. X. 1942 do h o u b a řsk é p o rad n y I. C h a rv á ta ). Viz přip o jen o u fo to g ra fii.

77

Druhy saprofytické. Pirotka šedozelená — Pirottaea glauco-viridis Vacek. (13) N a spodině k m en e v ě tšíh o d u b u se n a lé z a la v zh ů ru o te v ře n á d u tin a, k te r á v z n ik la v y h n itím p ah ý lu po k d y si o d řízn u tém d ru h ém h lav n ím k m en u stro m u , původn ě p ři zem i rozvětveného. P ř i o k ra ji d u tin y n a silně ztro u ch n iv ělém dřevu v y ro s tly četn é plodnice k u stře b k y , k te ro u V. V acek p o p sal ja k o n o v ý d ru h (Č esk á m ykologie, 4 : 42— 4, 1950). (N ález: P r a h a X V III. — o b o ra H vězda, 14. V I. 1941).

Kukmák hedvábný — Volvaria bomhycina (Schaeff. ex Fr.) Quél. (14) V r. 1941 js e m počal n a upozo rn ěn i D r M. D eyla sled o v ati p r a s ta r ý o ře šá k {J u g la n s regia) u re s ta u ra c e „ N a V izerce” v D ivokých Š á rk á c h (P r a h a X IX .).,,

Jř ' í ^ J ||||P ^ ,

Jí

^

Kukmák hedvábný ( V o l v a r i a b o m b y c i n a ) Schaeff. e x P r. (Q u él.). K rásná plodnice z obrovské d u tin y ve s ta ré m o ře šá k u . P r a h a X lX .-V okovice, u re s t. „N a V izerce” v D ivokých Š árkách, 11. 7. 1943 sb íral a fctografoval D r. J. H erink.

/

78

H o rn í č á s t silného k m e n e b y la hluboce schodovitě v y h n ilá, se sp o u sto u d rtě ztrouchnivělého d řev a. D u tin a se šířila do jed n é ze zb ý v ajících v e lk ý ch větví. V znikla z ře jm ě v y h n itím p ah ý lu po velké větvi, o d řízn u té a s i pro to , že o d u m řela činností n ěk te ré h o houbového p a ra s ita . P a tr n ě jím byl p říle žito stn ý p a ra s it slizop o rk a o sm ah lá (G loeoporus a d u stu s [W ild. ex F r.] P ilá t) , jeh o ž plodnice se rozlézaly daleko po h lav n ím k m en u i zb ý v ajících v elk ý ch větvích, v y rá ž ejíce z ejm én a z trh lin v k ů ře. A nebo v la stn ím zhoubcem m ohl b ý t rezav ec š tě tin a tý (In o n o tu s hispidus [B ull. e x F r.] K a rs t.), z n ěhož jse m je d e n k rá t z a stih n u l s ta r é zb y tk y plodnice. N a d ru h é s tra n ě k m en e b y la po celé jeh o délce h lu b o k á m ra z o v á trh lin a , ry ch le vyhnívající. P o d le m o žn o sti p ozoroval jse m p ln á 4 lé ta to to vděčné b ydliště četn ý c h hub, z e jm é n a sa p ro fy tů . Z a tu to dobu tro u ch n iv ěn í ry ch le po­ kračovalo, stro m se ro zsed al a c h á tra l, i k d y ž každ éh o j a r a se zb ý v ající v ětv e je š tě zazelenaly. S b íral jsem zde více d ru h ů h len ek (M y x o th á llo p h y ta ) a dosud n eu rčen é C orticium sp. Ze stá le jšíc h h o stí byl zde v íc e k rá t a n a rů z n ý c h m ístech zastižen k u k m á k hedvábný, č a s tý s a p ro fy t n a silně ztro u ch n iv ělém d ře v u list­ náčů. R ovněž n a četn ý c h m ístech stro m u v y ro s tla v íc e k rá t, ze jm é n a v bočné p rask lin ě, štíto v k a R o b erto v a ( P lu té m R o b e rtu F r.) — 11. V II., 7. V III. a 19. IX . 1943, 17. VI. 1944. T a k é n a k u se c h ztro u ch n iv ěléh o d řev a, k te r é sp a d a ly se s tro m u n a zem , ro s tly rů z n é houby, n a p ř. p o rn a tk a zelen ající (P oria virid a n s [B. B r.] Sacc.) a h n ík kop řiv o v ý (C oprinus u rtieaecola [B. e t B r.] L a n g e ).

Štítovka Robertova — Pluteus Róbertii Fr. (15) D va dospělé k u sy se zn ačn ě p ro ta že n ý m i tře n i v y rů s ta ly z d u tin y v y h n i­ lého p ah ý lu silnější v ětv e sta tn é h o bezu čern éh o (S a m b u c u s n ig ra ). (N á lez : P r a h a X IX . - K rá lo v sk á obora, 20. IX . 1935.) /

I

l r y r'

I

F o to m o rfo sa hliv y dubové ( P l e u r o t u s d r y i n u s ) P e rs . ex F r. (Q uél.) z tm a v é d u tin y stro m u . T rs plodnic, z nichž je d n a je dosti d o b ře v y v in u ta (b a se tře ň ů je n a h o rn í s tra n ě o b rá z k u ). F o to D r Jo s. H erin k .

I

79

Hlíva připnutá — Pleurotus applicatus (Batsch ex Fr.) Karst. (16) V m alé d u tin ě po v yhnilé v ětv i n a k m e n i stře m c h y sledoval jsem po 4 ro k y n a sa z o v á n í plodnic v zá cn ější hliv y p řip n u té . (N ález: P r a h a X IX . - K rá ­ lo v sk á obora, blíže S ta ré h o v ý stav iště , 8. X I. 1933, 29. IX . a 20. X. 1944, 3. IX . 1935, 18. IX . 1936).

Helmovka zajahavá — Mýcena galericulata (Scop. ex Fr.) Quél. (17) T y p ick é ex em p láře v p ra sk lin o v é d u tin ě h a b ru (n ález: R oblín, 26. VI. 1941) a a k á tu (nález: R u zy n ě u P ra h y , V I. 1941). (18) V e tm a v é sk u lin ě m ezi d v ěm a sro stlý m i k m ín k y lísk y (C oryllus a vélla n a ) v y ro s tly ex em p láře helm o v k y z a ja h a v é s b í l ý m kloboukem . E x em p láře, ro sto u cí poblíž n a volném povrchu k m ín k ů , b y ly v y b a rv en y n o rm áln ě. (N ález: B ělá —• os. R ohliny u T urnova, 16. V. 1948.)

Dr Albert Pilát:

Penízovka rašeliníková — Collybia palustris (Peck) v Čechách. (C ollybia p a lu s tris P e c k

in B ohem ia.)

Zajím avá tato význačně rašeliništní houba je rozšířena hlavně v se­ verských krajích. V mírném pásu je poměrně vzácná, ač místy na stanovištích vyskytuje se často hromadně. Hojná je v Kanadě a v se­ verní části Spojených států. V Evropě byla dosud zjištěna v Anglii, v Dánsku a na rašelinách v pohoří Ju ra na straně švýcarské i fran­ couzské, také byla nalezena v Polsku (Slezsko), Československu a v Bavorsku a dále k východu v SSSR v okolí Leningradu. N a rašeli­ nách v Juře, v Německu, Polsku i u nás, jak se zdá, je dosti hojná. Řadu pěkných exemplářů donesl mi 6. 6. 1959 pan Fr. Kotlaba. Sbíral je na rašelinách v Adršpašských skalách (Skalní město). Tento nález však není u nás první. Již dříve byla nalezena Velenovským v rašeliníku v lesním močálu u Mukařova (1919) dále nad Menčicemi (1919) a ve velkém množství v rašelinách u Doks sbíral ji L. Viniklář (1920). V pozdějších letech sbírali tuto hou­ bu i jiní mykologové: Říčany, v rašelinných smrčinách 13. VII. 1941 sbíral ji V. Vacek. — Klánovice v rašeliníku, 14. VI. 1942 sbíral V. Vacek a tam též 21. VI. 1942 nalezl ji Ivan Charvát. — Lutová u Chlumu nedaleko Třeboně v rašelinných borech u rybníka „No­ vý kanclíř” 22. IX. 1945 sbíral M. Svrček (velice hojná). — Doksy, v rašeliníku u „Muzikantského rybníka” 10. VI. 1948 sbíral M. Svrček (velmi hojná). — Císařský les: Kladské, v rašelinných smrčinách a porostech borovice bažinné (Pinus uncinata) u „Velkého rybníka” VII. 1949 sbíral M. Svrček (ve velkém množství), tamtéž VI. 1950 M. Svrček a A. Pilát, — „Lysina”, ve výši 950 m opět mezi rašeliníkem, 7. VI. 1950 sbíral M. Svrček a 12. VII. 1950 A. Pilát,téhož dne nalezl jsem ji také ve velkém množství na rašelině severně od „Velkého rybníka.” — M ariánské Lázně: v rašeliníku mezi smrkovým mlázím blíže hostince „Nimrod” VI. 1950, leg. M. Svrček.

••80

Penízovka rašeliníková je houba, která svým zevnějškem se spíše podobá helmovce než penízovce. Není ani pravou penízovkou. Náleží do skupiny Collybiae-Tephrophanae ve smyslu Friesově. R. Singer za­ řadil ji do rodu Lyophyllum Karst., který však v původním pojetí ob­ sahuje masitější, statnější a nehygrofánní houby s tlustým třeněm, četnými lupeny a velikými elementy hymeniovými. Penízovka rašeli­ níková od těchto typů se značně odlišuje, neboť je malá a křehká, ve­ lice silně hygrofánní, má husté lupeny a malé basidie. J. Favre proto ji řadí do rodu Tephrophana Earle, který přesněji ohraničil r. 1938 R. Kiihner (Bull. Soc. Linn. de Lyon 7:210) a nazývá ji Tephrophana

i

ÍÉ M Es:Sx::t ;'.a 8

:

■:3

l H ||g

P

ml

HI S^Ss i l ESÉi i Él l ^t ól I Éi Eí i l l s i i E^Í ' :S i

P enízo v k a rašeliníková — C o l l y b i a p a l u s t r i s Peck. C ísařsk ý les v raáelinách, jižně od Nového rybníka u M ar. Lázní, 21. V I. 1950 sbíral A. P ilát. F o to A. P ilá t.

81

palustris (Peck.) Favre. Z Anglie byla popsána jako Collybia leucom yosotis Cooke et Sm. Téhož jména použil také Lange, který ji dobře popsal a vyobrazil ve svém krásném díle Flora Agaricina Danica. Z Bavorska je známa pod jménem Collybia obstans Britz. a ze Slezska ji uvádí Schroeter pod jménem Collybia clusilis. Pod tím též jménem ji popisují také Beardslee a Coker. Velenovský uvádí ji ze 3 nalezišť v Cechách pod jménem Omphalia leucomyosotis (Cooke). Ricken tuto houbu nezná. Jak jsem se již zmínil, tato malá houbička se podobá zevnějškem mnohem více helmovkám, než penízovkám a také byla Peckem po prvé popsána ze Spojených států pod jménem Mýcena palustris Peck. K l o b o u k má zprvu polokulovitý, pak sklenutý, až trochu kuže­ lovité sklenutý, někdy s hrbolem, ale častěji v pozdějším stadiu upro­ střed spíše vmáčklý, 2—2,5 cm v průměru, v mládí dosti světle sazový a k okraji jemně ojíněný, později olysávající a vyhledá­ vající, silně hygrofánní a od prosvitajících lupenů skoro až k temeni radiálně žíhaný, hnědý či hnědožlutavý, na okraji obyčejně trochu světlejší, oschlý je mnohem světlejší, někdy až skoro bělavý a průsvit­ ně nežíhaný, na okraji podvinutý a dlouho sehnutý, s okrajem přesa­ hujícím lupeny. L u p e n y jsou dosti řídké, připojené a u třeně trochu vykrojené, někdy dosti hluboko, takže jsou až skoro volné, až 5 mm široké a dosti tlusté, na ploše žebernaté a na dolejšku příčně spojo­ vané, s ostřím bělavým, dosti tlustým, zprvu bělavé, pak bledě hnědožlutavé. T ř e ň je velmi štíhlý a tenký jako u helmovek, při délce až 11 cm obyčejně sotva 2 mm tlustý, řidčeji o trochu více, dutý a křehký,

Penízovka rašeliníková — C o l l y b i a p a l u s t r i s Peck. M ar. Lázně, K ladská 814 m, v rašeliníku sb íral 21. V I. 1950 A . P ilát. F oto A. P ilát.

82

nahnědlý až sazový, u starých exemplářů vadnoucí, zprvu pokrytý bělavými, velice jemnými, mizivými vlákny, pak lysý a hladký a jen pod lupeny trochu ojíněný. Na dolejšku je připojen pavučinovitými vlákny k živému rašeliníku. D u ž i n a je stejně zbarvena jako klo­ bouk, velmi tenká, ve třeni skoro bezbarvá, velmi silně vonící a chut­ nající po mouce. P r a c h v ý t r u s n ý j e čistě bílý. V ý t r u s y pod mikroskopem bezbarvé, ellipsoidní, s apiculem ne zvlášť význačným, 6—9X4—5 li, hladké a jodem modře se nezbarvující. Basidie měří 25 až 35X6,5—8 [i a jsou čtyřvýtrusé. C y s t i d y nejsou vyvinuty. H yf y v odění klobouku probíhají radiálně a jsou 5—10 jit tlusté, kon­ cové hyfy někdy až 12 jí. Plodnice vyrůstají v živých kobercích rašeliníků jednotlivě, rostou však na stanovištích obyčejně ve větším množství pohromadě. Jak z popisu i vyobrazení je viděti, je to houba malá a nenápadná, takže snadno ujde pozornosti. Známe-li však její biologii, snadno ji můžeme na příhodných stanovištích objeviti. Myslím, že u nás bude daleko více rozšířena, než dosud je známo, a proto upozorňuji na ni naše čtenáře, aby příležitostně na rašelinách po ní pátrali. Je to zřejmě jeden z typů subarktických, který v tundrách patrně je velmi hojný a u nás omezen jen na rašeliny, hlavně na rašeliny chladnější v horách a podhoří. Sum m ary. Collybia pa lu stris (P ec k ) in B ohem ia. T his in te re s tin g fu n g u s g ro w in g in p ea t-b o g s in n o rth e rn regions, w as know n up till now fro m N o rth A m erica, E n g lan d, D en m ark , S w itzerlan d , F ra n c e , Cze­ choslovakia, G erm any, P o la n d a n d U S S R , b u t it h a s now se v e ra l tim e s been found in C zechoslovakia. N u m ero u s specim ens w ere fou nd on 6. VI. 1950 b y M r. F r. K o tla b a a t A d ršp a ch on S p h ag n u m . F u rh e r it w a s fo u n d in B o h em ia in th e follow ing localities: M u k ařo v (1919, leg. V elen o v sk ý ). M enčice (1919, leg. V elenovský, a s O m p h alia leucom yosotis [C ooke], „Č eské h o u b y ” , p. 286, 1920), Ř í­ čan y (13. V II. 1941, leg. V. V a ce k ), K lánovice (14. V I. 1942, leg. V. V acek ), K lá ­ novice (21. VI. 1942, leg. J. C h a rv á t). L u to v á n e a r T řeb o ň (22. IX . 1945, leg. M. S v rček ), D oksy (1920, leg. L. V in ik lář, 10. V I. 1948, leg. M. S v rč e k ), C ísa ř­ sk ý les: „K lad sk é” (V II. 1949, leg. M. S v rček ibid. 12. V II 1950 A. P ilá t) . C ísa ř­ sk ý les: „L y sin a ” cca 950 m (7. V I. 1950, leg. M. S v rče k ibid. 12. V II. 1950 A. P ilá t), M a riá n sk é L ázn ě (8. VI. 1950, leg. M. S v rč e k ). T he B ohem ian fu n g i a g re e com p letely w ith th e b e au tifu l a n d p e rtin e n t d e­ scrip tio n given b y Ju le s F a v re , B ulletin de la Société M ycologique de F ra n c e , 55 : 204, 1939, u n d er th e n a m e of T e p h r o p h a n a p a l u s t r i s (P e c k .) F a v re .

Dr Mirko Svrček:

Pozoruhodné nálezy basidiomycetů z Českého Středohoří. (Z biologické sta n ice M A P ve V elem ině pod M ilešovkou)

Během loňského roku (1949) a na jaře roku letošního (1950) pod­ nikl jsem několik vícedenních exkursí do Českého Středohoří. Základ­ nou mi byla biologická stanice Masarykovy akademie práce ve Velemíně pod Milešovkou. Z obsáhlého materiálu, který jsem na svých

83

cestách sebral, vybírám dnes několik zajímavých druhů, jako předběž­ ný příspěvek k samostatné mykologické studii o Českém Středohoří. Nové druhy pro Čechy jsou označeny hvězdičkou. K jednotlivým dru­ hům připojuji stručné poznámky, zejména upozorňuji na jejich eko­ logický charakter. Dosavadní nálezy ukazují na značný teplomilný ráz středohorské mykoflory, s výjimkou některých vyšších a současně rozlehlejších oblastí (Hradišťany, Březina). Inocybe ju m n a Pat. (Syn.: I. frumentacea [Bull.] sensu Bres. et Ricken, non Vel.), vlákníce jurská. — Milešov: na travnaté lesní cestě (okraj smrčin a smíšeného listnatého porostu pod Milešovským Kločem, cca 480 m n. m.), 24. IX. 1949. Výborně souhlasí s popisem Vackovým (Vlákníce jurská na Moravě, Věda přír. 22:72, 1943). V Čechách byla tato nápadná vlákníce sbírána dosud jen u Jablkynic v Polabí (Kavina). P atří k průvodcům teplomilné květeny, v oblasti původních listnatých porostů. Basofilní. Důležitý nález s hlediska mykogeografického. Hygrocybe Reai var. insipida Lange, voskovka Reaova odr. m ír­ ná. — Hradišťany (702 m n. m .): na travnaté lesní loučce na severo­ západním úbočí, 15. VII. 1949. Hygrocybe Reai byla v Čechách sbí­ rána již na řadě lokalit (které nejsou dosud publikovány), pokud je mi známo, vždy však jen v této odrůdě. *Leptonia Linkii Fr., trávnička Linková. — Hradišťany: na mechatém pařezu jasanovém (Fraxinus exc.) u stinného lesního potoka na sev.-záp. úbočí 15. VII. 1949. Velmi vzácný druh, Rickenem (p. 292) uváděný z mechatých bukových kmenů. P atrně submontánní vlhkomilný prvek, jehož nález (podobně jako některé jiné dřevní hou­ by) potvrzuje podhorský ráz této oblasti Středohoří. Clavaria atrofusca Vel. (Novit. 1:164, 1939), kyjanka černo­ hnědá. — Milešov: na travnaté lesní cestě při okraji smrčiny pod Mi­ lešovským Kločem, v trsech trav a mezi mechem, 24. IX. 1949. — Zbarvením podobné druhy Cl. nigrita Pers. a Cl. fumosa Pers. liší se trsnatým růstem. D ruhá lokalita této houby. *Clavaria Bourdotii Bres. (Bourdot et Galzin, Hym. de France p. 123; Syn.: Caldesiella sajanensis P ilát in Bull, Soc. Myc. Fr. 42:329, 1936; Kavinia sajanensis Pilát, Studia bot. Čech. 1:3—4, 1937), kyjanka Bourdotova. — Milešovský Kloč (664 m n. m.) u Milešova: na černém humusu v dutinách na basi ležícího vyvráceného kmene je­ řábu (Sorbus aucuparia), na východním úbočí, 29. IV. 1950, ve spol. Corticium atrovirens Fr. — Neobyčejně významný nález druhu po­ zoruhodného jak systematicky, tak mykogeograficky a ekologicky. V ČSR nalezen byl dosud jen v Zadielské rokli (Turňa nad Bodvou) na Slovensku, 10. X. 1934, Alb. Pilátem. Ve Francii je znám z departe­ mentu Allier a Aveyron (B. et G.) a Krav/tzewem byl sbírán v Sibiři (u M inussinska). Zhodnocení tohoto nálezu, jakož i příbuzného druhu následujícího, ponechávám si pro samostatné pojednání. Clavaria Himantia (Schw.) Bourd. ét Galz. (1. c. p. 122), kyjanka lošákovitá. — Francská hora (665 m n. m.) u Černčic: pod kořenem

84

prastarého zetlelého pařezu smrkového ( Picea exc.), 14. VII. 1949. Za podobných podmínek jsem nalezl tento krásný druh, význačný mohutnou bělostnou vláknitou obrubou na Křivoklátsku v údolí po­ toka Žloukavy, 5. VII. 1949, rovněž pod kořeny pařezu Picea exc. Kyjankám se vůbec nepodobá a společně s druhem předchozím a Cl. Bresadolae Q. představuje sam ostatný rod. V Čechách byla dosud jen dvakrát zjištěna. Solenia poriaeformis (DC) Fuck. — O strý (552 m n. m.) u Milešova: na zetlelých lipových větvích v ssuťovém listnatém porostu pod vrcholkem dosti hojně ve spol. Orbilia inflatula Karst., 12. VII. 1949. — Milešovský Kloč (664 m n. m .) : na zetlelé větvi lipové, 29. IV. 1950. — Podle mých zkušeností není tato Solenia ve středočeských ssuťových lesích příliš vzácná a dává vždy přednost silně zetlelému dřevu lipovému, jak dokazují též další mé nálezy z Brdských hřebenů (Babka [506 m n. m.] nad Řevnicemi, 26. III. 1950) a z Křivoklátská (Lánský luh, V. 1947), vždy ve vlhkých listnatých ssuťových lesích. Caldesiella ferruginosa (Fr.) Sacc. — Březina (690 m n. m .) : na trouchnivém, mechem zarostlém listnatém pařezu, ukrytém ve vyso­ kém porostu Calamagrostis sp., na planině Březiny, 13. VII. 1949. Ačkoliv podle B. et G. (1. c. p. 471) není tento druh ve Francii vzácný, přece patří u nás k zjevům značně řídkým. V okolí P rahy jsem jej sbíral v Radotínském údolí. Asterostromella gallica Bourd. et Galz. (1. c. p. 394). — Březina (cca 670 m n. m .) : na zetlelých řapících kapradiny Aspidium filix mas u lesního potůčku na severním úbočí, 13. VII. 1949. Druhá česká lokalita. Po prvé byla u nás nalezena A. Pilátem (viz Monogr. Aleurodisc. in Annales Mycol. 24 : 225,1926) na Juncus glaucus u Všetat, VII. 1923. — V ýtrusy u mých plodnic 9—11, 5X4,3—4, 5¡i, po­ dlouhle vřetenité, dichophysy dichotomicky rozvětvené, 0,5—1 F- tl., gloeocystidy 25—37X3—5fi, dosti četné. * Platygloea Peniophorae Bourd. et Galz. (1. c. p. 13). — Ostrý (552 m n. m.) u Milešova: na Gloeocystidium tenue (Pat.) v. H. et L. na spadaných dubových větvích pod vrcholem, 12. VII. 1949. Velice zajímavá parasitická houba z čeledi Auriculariaceae, dosud z území ČSR a patrně vůbec z celé střední Evropy neznámá. Tvoří světle me­ dově žluté, okrouhlé povlaky na některých druzích rodu Gloeocystidium a Peniophora. Podle B. et G. je ve Francii dosti rozšířená. Pravděpo­ dobně teplomilný typ, jako ostatně většina Auriculariaceí. Bourdotia caesio-cinerea (v. H. et L.) B. et G. (Syn.: Bourdotia cinerella B. et G. p. 49; Gloeocystidium caesio-cinereum (v H. et L.) B. et G.). — Milešovský Kloč (664 m n. m .) : na značně ztrouchnivě­ lém dřevě v dutinách prastarého velkého pařezu Picea exc., na vý­ chodním úpatí, 29. IV. 1950, ve spol. Peniophora accedens B. et G. — černčice: na západním úbočí Bílského vrchu (543), blíže koty 407, na trouchnivém dřevě uvnitř prastarého mechatého ( Georgia pellucida) pařezu Picea, v nízkém hustém smrkovém mlází nad potokem, na místě značně vlhkém a zastíněném, 30. IV. 1950. Teprve druhý ná­

85

lez této resupinátní rosolovkovité houby v Čechách. Opět jsem ji sbí­ ral 5. V. 1950 v Císařském lese blíže M ariánských Lázní, rovněž v du­ tinách silně rozpadlého dřeva na zemi ležících kmenů smrkových. Tvoří velice tenký, ojíněný povlak našedle modravý, za sucha špinavě bělavý. Mikroskopicky je vyznačena přítomností četných, tvarově roz­ manitých gloeocystid a kulovitými (5,5—8fi) výtrusy. * Grandinia microspora K arst. — Milešovský Kloč (664 m n. m .) : na silně zetlelém, měkce rozpadlém dřevě v dutinách starého mechatého pařezu Picea, při úpatí vrchu, 29. IV. 1950. — Dobře souhlasí s popisem v B. et G. (1. c. p. 413). K. Cejp tento druh ve své mono­ grafii českoslov. Hydnaceí neuvádí. * Peniophora accedens Bourd. et Galz. (1. c. p. 291). — Milešovský Kloč (664): na značně ztrouchnivělém dřevě uvnitř prastarého velké­ ho pařezu Picea exc., na východním úpatí, 29. IV. 1950, ve spol. Bourdotia caesio-cinerea! Dokonale odpovídá popisu autorů. Je to ne­ obyčejně význačný druh, známý dosud patrně jen z Francie, kde je hojný na rozpadlém dřevě kaštanů (Castanea). Ing. Zdeněk Schaefer:

Ryzec ukoptěný— Lactarius picinus Fries. Ryzec ukoptěný (Lactarius -picinus F r.) jest v české literatuře mykologické dosud špatně znám a jeho podrobnější popis vůbec chybí. Velenovský v Českých houbách ho neuvádí. Příbuzný L. azonites Bull. (= L. fuliginosus F r.) má příliš stručný záznam, aby z popisu bylo možno tvoři ti závěry, ačkoliv ve slovech „jest úplně podoben a příbuzný předešlému” (L. lignyotus Fr.) se pravděpodobně ukrývá náš druh. Údaje ekologické a lokality se však vztahují na skutečný Friesův L. fuliginosus. Veselý v Čsl. houbách na str. 76 udává pod jménem L. fuliginosus Fr. druh, který by dobře odpovídal našemu, ale opět ekologické údaje ukazují na L. fuliginosus Fr. Ostatní česká litera­ tu ra mykologická se o L. picinus Fr. nezmiňuje, ani ho neudává pod jiným jménem, vyjm a snad Krombholze, jehož L. Persooni Otto z t. 40, f. 20—22 by až na nápadně trsnatý rů st mohl odpovídati na­ šemu ryzci ukoptěnému. Literatura. L. picinus byl nejprve popsán Friesem v Epicrisis (1: 348, 1838). V dalších Friesových dílech je uveden v Mon. Hym. Suec. (2 : 176, 1863) a v Hym. Eur. (1874) na str. 435. Friesovy popisy se nepo­ chybně vztahují na náš druh, i když uvádějí dužninu (v textu mléko) neměnlivě bílou. Tato okolnost jest však vcelku omluvitelná, neboť žloutnutí dužniny bývá někdy neznatelné, nebo alespoň nenápadné. Francozský autor z konce minulého století Quélet v Champ. Ju ra et Vosges (3 : 117, 1875), dále v Enchirid. (130, 1886) a ve Fl. Myc. (362, 1888) doplnil Friesovy popisy údajem o červenání dužniny. Sám

86

však pokládá L. picinus za horskou odrůdu L. azonites Bull. Po vzoru Quéletově řada dalších autorů uvádí náš ryzec jako odrůdu L. fuligi­ nosus Fr. (resp. L. azonites Bull.). Tak na př. Konrád Maublanc (Ic. sel. t. 325, 1926), Lange (Studies 7 : 33,1928), Singer (Annales Mycol. 40 :124, 1942) a j. Jako sam ostatný druh ho uvádí Bigeard et Guillemin (Fl. 1 :164, 1909), Rea (Brit. Basid. 429, 1922), Bresadola (Iconogr. Myc. t. 385, 1928), Killermann (Pilz. Bayer. 5 .8 3 —84. 1933),

Ryzec ukoptěný — ( L a c t a r i u s p i c i n u s F r . ) D vojice sy tě čern ě v y b arv en ý ch plodnic. H o rn í V ltavice, „Č ervený v rc h ” v b oubín­ ském m assívu, 18. IX . 1948 sbírala pí Šebendová. H erb. myc. H erin k No 1412/48. F o to D r J. H erink

ST.

Neuhoff (Lact. 34, t. 6a 1937). Tři posledně jmenovaní uvádějí druh pod jménem L. fuliginosus Fr. Jiní autoři náš druh vůbec neuvádějí, tak na př. Schróter, Ricken, Nuesch. Obraz L. fuliginosus Fr. v Mi-' chael-Schulzovi (2 : t. 216), na který se Neuhoff odvolává, není špatný, má však mladé exempláře poněkud světlé a popis nese ně­ kolik údajů nejasných, ukazujících na skutečný L. fuliginosus Fr. P opis.

K l o b o u k 4—12 cm široký, dosti masitý, tuhý; napřed polokulo­ vité sklenutý, na okraji úzce podvinutý, na středu brzo promáčklý, bez hrbolu, později ploše rozložený, na okraji sehnutý. Povrch hladký, na okraji někdy brázditě rýhovaný, jemně sametový, matný, suchý, často bělavě ojíněný, ve stáří za vlhka někdy olysalý, nepásovaný; napřed černý nebo černohnědý, čokoládově temně hnědý, často s oli­ vovým, žlutavým nebo nafialovělým odstínem, později vyblédá do sytě hnědá, pravidelně a stejnoměrně vybarvený, beze skvrn, na středu většinou, ale jen o málo temnější, neslupitelný. • L u p e n y husté (hustší než u L. lignyotus F r.), střídavé, pružné, tenké, asi jako dužnina klobouku široké nebo širší, k oběma koncům zúžené, ke třeni připojené a většinou zoubkem mírně sbíhavé, napřed nažloutlé, brzo okrově žluté až špinavě oranžové, dotekem šafránově žloutnoucí. T ř e ň asi z déli průměru klobouku nebo o něco delší, někdy dosti tlustý, válcovitý nebo mírně kyjovitý, jindy štíhlý, plný až sklípkatě dutý, hladký až hrubě vrásčitý, někdy pod lupeny slabě brázditý, m at­ ný, suchý, jemněji sametový než klobouk, našedlý, šedavě okrový, šedavě hnědý až šedý, světlejší klobouku, nahoře a dole bledý, dote­ kem šafránově žloutnoucí, zvláště při basi. D u ž n i n a tuhá, bílá, po několika minutách světle šafránově žlout­ ne až oranžoví, jindy je oranžovění velmi nezřetelné; chuti houbové s příchutí po ruském čaji, po chvíli trochu štiplavé až zahořklé; bez nápadné vůně nebo trochu po ruském čaji. Mléko sporé, bílé, neměnlivé. V ý t r u s n ý p r a c h světle okrový. V ý t r u s y kulaté, 6—9 ^ v průměru, hrubě a hustě ostnitě sítnaté. Basidie kyjovité, tetrasporické, 7—12 X 25—60 fi. C y s t i d y většinou jen na ostří, žížalovité nebo vláknité, zprohýbané i přímé, někdy jen málo, jindy až 25 u vynikající nad hladinu rouška, na konci zaoblené nebo zahrocené, tlustostěnné, 2—5 f- široké. Pokožka klobouku z hyf volně spletených, 3—10 p širokých, žlutohnědých, na konci neztluštělých nebo jen ne­ patrně, často s konci kolmo vzhůru směřujícími. R e a k c e : S kyselinou sírovou dužnina po chvíli hnědne až šedne (podle obsahu vlhk o sti); pokožka klobouku sytě černá. S kyselinou dusičnou dužnina intensivně šafránově žloutne; pokožka klobouku čer­ veně černá. S louhem dužnina skoro nereaguje, zaoranžovělá místa ještě více oranžovějí; pokožka klobouku sytěji zčerná.

88

Variabilita : Druh v horských smrkových lesích dosahuje značné m asitosti a ve­ likosti (podle literatury až 16 cm v průměru klobouku), jest černý nebo barev velmi temných. Neuhoff označuje tuto formu jako var. montanus. V podhorských jehličnatých a smíšených lesích (s buky) roste méně masitá, štíhlejší forma, velikostí a m asitosti podobná L. lignyotus Fr., vybarvená poněkud světleji, sytě hnědě (podle Neuhoff a ně­ kdy s prořidlými lupeny): var. élongatus Neuhoff. E k o l o g i e :

Ryzec ukoptěný roste v horských a podhorských jehličnatých le­ sích, často buky pomíšených, v létě a začátkem podzimu, jednotlivě. Zpravidla roste na holé zemi nebo v řídkém borůvčí, v lesním humusu, mimo mechové nebo travnaté partie. Podklad zpravidla kyselý, siliká­ tový. Neuhoff udává podklad bohatý vápenatou složkou, což na nále« zech z Cech nelze potvrditi. Ryzec ukoptěný nacházel jsem v letech 1940 a 1941 ve Starkoči ve smrkovém lese pomíšeném spoře starým i buky, u Nové cesty, ve výši asi 350 m n. m., v podobě štíhlejších exemplářů (odrůda elongair tus Neuhoff). N a lokalitě rostly z ryzců L. insuteus Fr., blennius Fr.,

f

l

| f ' * | '%

i

#

r?

j

j i ji

Ryzec ukoptěný — ( L a c t a r i s p i c i n u s F r . ) N ahoře 3 • výtrusy, dole vlevo 1 basidie a vpravo cystidy.

-i Úa

ichoratus Fr., opodál L. lignyotus Fr., deliciosus (L.) Fr., scroblculatus (Scop.) Fr. Z holubinek Russula heterophylla Fr., viscida Kudr., vescd Fr., punctata Krombh. s. M. et Zv., paludosa Britz., opodál olivaced (Schff.) Fr.

89

V Dol. Polubném, pod osadou Novina, nalézám L. picinus Fr. (odrů­ du montanus Neuhoff) každoročně v srpnu a září ve vysokém smrko­ vém lese, společně s L. lignyotus Fr., a Russula mustelina Fr., ve výši asi 700 m n. m., na podkladu žulovém. Dr Jos. Herink mi zaslal z 11. 9. 1949 pěkné exempláře (rovněž odrůdu montanus) z Hor. Vltavice, z lesíka ležícího podél Kaplického potoka, pod Boubínem, z výše asi 900 m n. m., z podkladu rulového. Podobné druhy: L. picinus Fr. patří do přirozené skupiny ryzců s význačně kulatý­ mi výtrusy, s hrubou ostnitě sítnatou ornamentikou, výtrusným pra­ chem světle okrovým, povrchem klobouku suchým, matným až sa­ metovým, mlékem bílým, neměnlivým, dužninou více méně oranžově­ jící nebo růžovějící, pak šafránově červenající. Burlinghamová tuto skupinu ryzců označila jménem Plinthogali. Do této skupiny patří u nás ryzce L. lignyotus Fr., L. picinus Fr., L. fuliginosus Fr. a snad i L. acris (Bolt.) Fr. L. lignyotus Fr., jest dobře známý druh z horských a podhorských jehličnatých lesů, u nás více autory dobře popsaný. Má pěkně same­ tový temně šedohnědý až černý klobouk, na středu s hrbolem, bílé či jen světle nažloutlé lupeny, až ve stáří od výtrusů zaokrovělé, pro­ řídlé, sbíhavé, na třeni pokračující v brázdách na temně zbarveném sametovém podkladě. Dužnina většinou jen nepatrně a často nepo­ střehnutelně oranžoví. L. picinus Fr. se od něho liší kloboukem bez hrbolu, barvou nepatrně světlejší, lupeny od mládí zažloutlými, brzo okrovými, dotekem více méně šafránově hnědnoucími, hustými, zoub­ kem připojenými a jen nepatrně po třeni sbíhajícími, třeněm pod lu­ peny zpravidla hladkým a dužninou většinou již zřetelněji oranžovějící. L. fuliginosus Fr. ( = azonites Bull.) jest druh z nížin a podhůří, z listnatých a smíšených lesů, vázaný hlavně na dub a buk. Má klo­ bouk m atný až jemně sametový, barevně mnohem světlejší, okrově šedavý až šedě hnědý, lupeny zažloutlé, brzo okrové, nepatrně sbíha­ vé, třeň hladký, světlejší klobouk, dužninu podle ekologických a po­ větrnostních podmínek více méně rychle a intensivně růžovějící, pak šafránově oranžovějící, zpravidla ostře palčivou. V travnatých mla­ dých smíšených lesích roste jeho form a L. siccus (Velen.) s klobou­ kem pravidelně sklenutým, na středu s hrbolem, třeněm obvykle del­ ším a často nadmutým, dužninou mírnou až palčivou. Sem patří, buď jako odrůda nebo sam ostatný druh, dosud mi ne­ známý L. acris (Bolt.) Fr. z vápenatých teplých poloh, který má v dužnině intensivně červenat, snad má červenat i samotné mléko, klobouk má m íti za vlhka lysý a slizký a do olivová odstíněn. Podle popisu rozdíl mezi L. picinus Fr. a L. fuliginosus Fr. by byl poměrně malý a není divu, že řada autorů pokládá vzácný L. picinus Fr. za odrůdu hojnějšího L. fuliginosus Fr. Ve skutečnosti jest roz­ díl mezi oběma druhy podstatnější a spočívá v tom, že L. picinus Fr. má od mládí černý klobouk, ke stáří spíše blednoucí, tedy jeho barev­ ný pigment jest primerně obsažen v hyfách epikutis. N aproti tomu

90

L. fuliginosus Fr., má klobouk v mládí bezbarvý, resp. zažloutlý a teprve růstem a stářím reakcí povrchu na vzduchu se šedě zabarvuje. Jde tu o podobný reakční pochod na povrchu plodnice jako u holubinek sekce Nigricantinae M. et Zv. Primerně přítomný černý pigment v pokožce klobouku staví L. picinus Fr. blíže k L. lignyotus Fr. nežli k L. fuliginosus Fr. Vedle dalších méně nápadných znaků a rozdílných ekologických podmínek jest tato okolnost rozhodující a ohraničuje L. picinus v mém smyslu jako dobrý sam ostatný druh. Poznámky: Nomenklatura našich třech druhů skupiny Plinthogali Burl., t. j. L. lignyotus Fr., picinus Fr. a fuliginosus Fr. jest ve světové litera­ tuře mykologické neustálená. Jest to zaviněno Friesem, který v době vydání svého díla Systema Mycologicum 1821 neměl jasný názor na tyto druhy. V názvu A. fuliginosus měl zahrnuty tehda pravděpodob­ ně všechny tři druhy. Teprve v Monographia Hymenomycetum Suecciae II (1863) má druhy jasně odděleny a specifikovány. L. picinus (p. 176) popisem a svým postavením vedle L. lignyotus (p. 177) a L. fuliginosus (p. 178) ve skupině ryzců se světle okrovými výtrusy, jest jasně a zřetelně determinován. Sledujeme-li v tomto Friesově díle bez předsudků popis L. picinus, musíme připustiti, že i přes údaj o neměnlivosti mléka (který konečně jest správný), jest popis jednoznač­ ný a představuje náš druh. Stejně tak jest zde jasný popis L. fuligi­ nosus, kterým Fries korigoval méně jasný popis ze Systema Mycolo­ gicum. Název L. azonites Bull. pro L. fuliginosus, jak ho používají ně­ kteří autoři, není oprávněný, neboť není Friesem v Systema Mycolo­ gicum uveden. Vyskytuje se teprve v Epicrisis I. p. 343, p řejatý bez dokladů vlastních nálezů nepřesně z Bulliarda; v dalších Friesových dílech jest opět vynechán. Vzhledem k pozměněné nomenklatuře latinských názvů než jak ji převzal Velenovský, navrhuji úpravu českých názvů ryzců této sku­ piny. Pro L. picinus Fr. doporučuji název ryzec ukoptěný, který jest přiléhavější tomuto druhu než L. fuliginosus Fr. Pro ten pak dopo­ ručuji název ryzec suchý, daný Velenovským ryzci L. siccus. Název r. ostrý ponechme prozatím vyhrazen pro L. acris (Bolt.) Fr., prokáže-li se jeho oprávněná samostatnost.*) Václav Vacek:

Třetí příspěvek k poznání našich podzemek (hypogaeí (3e co n trib u tio n á la co n n aissan ce des ch am p ig n o n s h ypogées en T chécoslovaquie.) R ok 1949 byl v z rů s tu hub a tu d íž i h u b podzem ních m nohem p řízn iv ější než o ba ro k y předešlé. S k u te č n o st ta to o b ráží se ve v ětším p o čtu hypogeí, k te ré se m i toho ro k u podařilo z jistit. S tudium podzem ních hub je n esp o rn ě obtížné. J e o b tížn é ja k m eth o d o u sb ěru , ta k i n e d o sta tk e m sro v n áv acíh o m a te riá lu p ři určování. N e n í te d y divu, že *) P ro sím o zásilky kritického druhu z okolí pražského, zejm éna od K arlštejn a.

H ■ ■ ■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ ■ ■

js e m si m usil během doby n a z ák la d ě získ a n ý ch z k u šen o stí svůj n á z o r n a něk te r é d ru h y o p rav it. T a k jsem n a p řík la d zjistil, že H y d n a n g iu m ca rn eu m W allr. uvedené v p rv n ím „P řísp ě v k u k pozn án í n ašic h p odzem ek” (Č esk á m ykologie 2:62, 1948) n ení p ra v é H . ca rn eu m W allr., n ý b rž H y d n a n g iu m g a la th e iu m Quél. O m ylu to m u podlehl o sta tn ě i V elenovský („ N o v ita tes m ycologicae” : 171, 1939), k de c itu je m ů j nález. M yslím , že a n i nález K likův z C huchle (Boh. K lik a: ,¿H ydnangium ca rn eu m W allr. v Čechácih” — M ykologia 2 : 143— 8, 1925) není H . carneum , W allr. O d poruje to m u n ažlo u tlé z b arv en í p erid ie i g leb y a m enší, široce eliptiěné v ý tru sy . D ále jse m zjistil, že H y m e n o g a ste r lilacinus Tul. uvedený v „D ruhém p řísp ě v k u k poznání n ašic h p o d zem ek ” (Č esk á m ykologie 3 : 75, 1949) pod číslem 29 je ve sk u te č n o sti H y m e n o g a ste r ten er B erk . S tejn ém u om ylu p ro p ad l ta k é H esse (D ie H y p o g aeen D eu tsch lan d s str. 116— 117), podle něhož js e m p rv n í n ález určoval. T ep rv e později, k d y ž jse m m ěl k disposici T ulasne-ovo dílo „F u n g i h y p o g aei” , z jistil jse m te n to omyl. N íže u v ád ím sezn am podzem ek, k te r é jsem během ro k u 1949 n a sb íra l (číslování n a v az u je n a m oji citovanou p rá c i 1949). D ru h y až dosud z n ašeh o územ í n ezn ám é označeny jsou hvězdičkou.

■ ■ I ■ I I ■ ■ I I I I I ■ I I I I I I I I I I ■ I ■ I I ■ I ■ I I I I I I I

A. B a sidio m ycetes. *38) R h izopogon a e stivu s (W ulf.) F r. v a r. V itta d in ii Tul. (kořenovec letní, o d rů d a V ittad in i-h o ). T e n to kořenovec, lišící se od ty p ick éh o R . a e stiv u s m enším i v ý tru s y (5,5— 8,5/3— 3,5 /x) nalezl jse m 5. V I. 1949 ve sm rk o v ém lese u K a rlšte jn a . 39) R hizopogon provincialis Tul. (kořenovec v en k o v sk ý ). J e s t d osti podobný m lad ý m plodnicím R . a estivu s. P erid ie je n ažlo u tlá , m ísty růžová, později šp in av ě hnědnoucí, d o sti hojným i, černohnědým i, síťn atě spojovan ý m i m yceliovým i prov azci p o k ry tá . G leba z p rv u bílá, kolem p eridie n azelen alá, příjem ně, leč dosti slabě ovocně vonná, později d o sti o stře n ak y sle páchnoucí. T u lasn e sro v n á v á jeho vů n i s v ů n í ferm e n to v a n ý c h v inných h roznů. S b íra l jsem je j 5. V II. 1949 ve sm rčin ě u T řeb o to v a. N e ro ste v ždy p řísn ě pod zem í, ja k tv rd í H esse, n ý b rž v y čn ív á částe č n ě ze zem ě, ja k o sta tn ě již a u to r dru h u , T ulasne, podotýká. *40) H y ste r a n g iu m calcařeum H esse (lo u p a v k a v áp en co v á). L o u p av k u tu to v y h ra b a l jse m po p rv é 31. V II. 1949 v listn a té m lese (líska, lípa, h a b r) u Č ernošic, později ta k é u Z arošic n a M oravě n a n ěk o lik a m ístech . R o ste v ždy dosti hluboko pod zem i a p ro z ra z u je se m o c n ě v y v i n u t ý m , b í l ý m m y c e l i e m , k te r é h u stě p ro r ů s tá půdou a v n ěm ž plodnice jso u uloženy. T yto jso u našed le bělavé, n a p o m ačk a n ý ch m ístech šp in av ě narůžovělé, hojným i, bílým i m yceliovým i p ro v azci a v lá k n y p o k ry té, n a o m ak z tu h a g um ovité. G l e b a je tm a v ě olivová s břidlicově m odrošedým , g elatin o sn ím sloupcem , k te rý se stro m k o v itě ro z rů s tá glebou. P á c h n e z p rv u slab ě cibulí či česnekem , později silně po lan ý žích čí po éth e ru . V ý t r u s y 10— 17/5— 7 fi, eliptičné, k jed n o m u konci zúžené, bezbarvé, olejovitě lesklé, E x e m p lá ře ze Z arošic m ěly v ý tru s y v ětší: 12— 2Q.5/7— 8 fi. H y ste r a n g iu m clathroides V itt. liší se lysým i, p o m ačk á n ím n achově hněd očerveně s k v rn itý m i plodnicem i, ovocnou vůní a užším i v ý tru sy . *8) H ydnangium , g a la th eiu m Quél. (lanýžovec ž lu to m léč n ý ). T uto, u n á s dosud n esb íra n o u podzem ku, sb íra l jsem až dosud jenom v okolí Z arošic n a M oravě. P o p rv é 26. V III. 1937 (pod jm én em H . c a rn eu m W a llr.), po d ru h é 31. V III. 1948 a ko n ečn ě n a podzim 1949 n a n ě k o lik a m ístech a ve velkém p o čtu ex em p lářů . B ližší o té to houbě, ja k o ž i o následující, sdělím v sa m o sta tn é m článku. *41) H y d n a n g iu m m o n o sp o ru m Boud. e t P a t. (lanýžovec jed n o v ý tru sn ý ). V zácnou tu to houbu v y k o p al jsem po d v a k rá te u K a rlš te jn a (10. a 17. V II. 1949). 42) O ctaviania m oravica Vel. (o k ta v iá n k a m o ra v sk á ). T a to h o u b a z av d ala p říčin u k nedorozum ění. V elenovský popsal ji (N o v itates m ycologicae novissim ae : 95, 1947), ja k o houbu „ té m ě ř bez ste riln í b a se ” , s v ý ­ tr u s y kulovitě elipsoidním i 8— 11 u a jeho popis se dobře sh o d o v al s popisem H y d n a n g iu m candidum Tul. (T u lasn e: F u n g i h ypogaei, str. 75), až n a celkem m alý rozdíl ve v elikosti v ý tru sů . (T u lasn e u d á v á v ý tru s y 6,5—8,5 /¿.) P o važoval

92

jse m ji te d y z a fo rm u H . cand id u m Tul. a to tím spíše, že p ro n e d o sta te k ste ­ riln í b ase by do ro d u H y d n a n g iu m p a tř ila a n ik o li do ro d u O ctaviania, k te r ý p rá v ě dobře v y v in u to u ste riln í b a sí se od ro d u H ydnangium , liší. V roce 1949 u v eřejn il prof. F r. N eu w irth , s b ě ra te l té to houby, č lán e k „ P rv n í n á le z H y d n a n ­ g iu m candidum Tul. v Č esk o slo v en sk u ” (Č e sk á m ykologie 3 : 20, 1949), v n ě m ž doplňuje V elenovského popis n ě k te rý m i v la stn ím i pozorováním i. Z tě c h to po­ zorování je p ráv ě v elm i důležité zjištěn í, že „ stře d e m g leb y tá h n e se bílý, později žloutnoucí sloupec.” V ý tru s y u d al N e u w irth ste jn é ja k o V elenovský: 8— 11 fi. A bych si o věci zjed n a l jasno, v y žád al jse m si o rig in áln í e x sik á t N e u w irth ů v z h e rb á ře N árodníh o m u se a a z něho jse m zjistil, že v ý tru s y jso u v ě tší n e ž u d á ­ v a jí V elenovský i N eu w irth , to je 8,5— 14,5/8,5— 12 fi. To je s t o p ro ti T u lasn e-o v ě ú d a ji rozdil již zn ačn ě v elik ý a přip o čtem e-li k to m u fa k t, že N e u w irth o v a h o u ­ b a m á s te riln í basi, vy ch ází n a jevo, že n em ůže b ý t s H y d n a n g iu m c a n d id u m T ul. to to žn á. Š ťastn o u n áhodou p odařilo se m i 27. V III. 1949 n a lé z ti v listn a té m lese, z v an ém „G reg o v ň a”, u Ž arošic 1 e x em p lář té to houby, ta k ž e jse m si m ohl n a č erstv ém ex em p lá ři z jis tit m noho za jím a v ý ch detailů. G leba té to houby, p ří­ jem n ě bledě oranžově zb arv e n á, ro zd ělen a je úzkým i, zp ro h ý b an ý m i, bílým i, s te ­ riln ím i žilk am i n a n ěk o lik polí. T y to žilk y v y ch ázejí z úzké, bílé ste riln í b a se a sm ě řu jí k rů zn ý m bodům n a peridii. P o zo ro v al jsem v ša k ta k é v jednom p ří­ padě, že i od perid ie v n ik a la do g leb y k rá tk á , b ílá žilka, k te r á se s te riln í b a sí žádného spojení nem ěla. M im o to n alé z a ly se v glebě d robné otv o ry , ta k té ž le ­ m ované bílým ste riln ím pletivem . P lodnice ro s tla té m ě ř povrchově. P o u ze a si Ví b y la z a p u ště n a do zem ě. B a rv a p eridie b y la p o n ěk u d o d chy ln á od p o pisu V elenovského i N eu w irth o v a, to tiž bledě ž lu tá až ž lu tá, m ísty re z a v ě s k v rn itá . P řip isu ji to té okolnosti, že b y la v y sta v e n a v livům p o v ě tm o sti a p ro to sy tě ji z b a rv e n a n ež m ohou b ý t plodnice částeč n ě zem í p řik ry té . V ý tru s y jse m n a to m to ex em p láři n a m ě řil 9,5— 15/8,5— 14,5 /.i. H o u b a voní v elm i p říje m n ě ovo­ cem s p řím ěsí fen y k lu . V elenovský p rav í, že n evoní (p a trn ě m lad ší e x e m p lá ř!). T éto houbě neodpovídá spolehlivě žád n ý z p o p san ý ch d ru h ů o k ta v iá n ek , a p ro to V elenovského pojm en o v án í je zcela op ráv n ěn é. N ejb líže p říb u z n á je O ctaviania luteas H esse, liší se v ša k v lo čk ato u až v ln ato u , n a vzduchu n e j p r v e r ů ­ ž o v ě , p a k t ř e š ň o v ě č e r v e n ě s e b a r v i c í p e r i d i i a bezp ášno u dužninou. *43) H y m e n o g a ste r R e h ste in e ri B uch o ltz (h liza R e h ste in e ro v a ). T ento u n á s dosud n e z jiště n ý H y m e n o g a ste r v y k o p al jse m 26. V I. 1949 v list­ n a té m lese (buk, dub, lísk a ) u Z adní K opaniny. J e velice podobný H . v u lg a ris

O k ta v iá n k a m o ra v sk á ( O ctaviania m oravica V el.) 1. P lodnice ve sk u te č n é vel. 2. S ch em atick ý ře z plodnicí, zn ázo rň u jíc í u sp o řád á n í ste riln íc h žilek v g le b ě (k o m ů rk y g leb y n ejso u z a k re sle n y ). 3. B asidie. 4. V ý tru sy . O rig. V. V acek .

93

T ul., a v š a k n ep ách n e stuchlinou, n ý b rž m oukou. V s tá ř í z a p á c h á tro c h u po n ah n ilé cibuli. V ý tru sy , v elik o stí ste jn é ja k o u H. vu lg a ris, liší se tím , že jso u v žd y z ře te ln ě p a p illa té a jso u p o k ry ty h u stý m i b ra d a v k a m i a k rá tk ý m i lištn am i, k te r é n e jso u u sp o řá d á n y v podélných řa d á c h ja k o u H . vu lg a ris, ale rozloženy z cela n ep ravidelně. M ladší v ý tru s y vězí v h y alin n ím o balu (ja k o b y p y tli), k te rý u dospělých v ý tru s ů m izí. *44) L eu c o g a ste r fr a g r a n s M a tt. (h lízečk a v o n n á ). V zácnou tu to podzem ku v y h ra b a l m ů j synovec L u b o m ír V acek v listn a té m lese „O chozech” u Ž aro šic n a M oravě 21. srp n a 1949. V oni silně ovocně s p ří­ m ěsí v ůně rů že vinné (R o sa rubiginosa L .). H lízovité plodnice jsou z p rv u bílé, později bledě žluté, lysé. G leba je p ru žn ě c h ru p a v č itá a se s tá v á z h ra n a tý c h k o m ů rek (p eciček ), v y p ln ěn ý ch v o d n a tě n ašed le a ž n ažlo u tle bělavou pulpou. S tě n y k o m ů rek jso u ten k é, bílé a g leb a n a ře zu je jim i ja k o m ram o ro v a n á. V ý­ tr u s y sk o ro k u la té až h ra n a tě k u la té , a v š a k h o jn ě ta k é široce elipsoidní, 10— 15/10— 14,5 ¿u,, bezbarvé. N a p re p a r á tu z č e rstv é houby byly zcela hladké, a v š a k n a p re p a r á tu ex sik áto v ém b y ly v ý tru s y p o k ry té n ep říliš v y n ik lý m i b r a ­ d a v k a m i a lištn am i, k te r é n ě k d y tv o ří n edokonalou síť. L eu co g a ster liosporus H esse je n a p ro sto podobný, podle H esse-ho je v ša k nevonný. N em ohu se z b a ­ v it podezření, že te n to L . liosporus n en í n ic jiného, n ež m lad é ex em p láře L . fra g ra n s M a tt. s dosud h lad k ý m i v ý tru sy . D alší pozorování sn ad tu to věc objasní. B. A sc o m y c e te s. *45) T u b er m ich a ilo vsk ia n u m B u ch o ltz (la n ý ž m ich a jlo v sk ý ). P l o d n i c e hlízovitá, 9— 14 m m dlouhá, 7-—12 m m širo k á a 7— 10 m m v y ­ s o k á s n ě k o lik a plochým i, oblým i h rb o lk y , n a o m a k velm i tu h á , bledě m asově č e rv e n a v á a drobně červ en o h n ěd ě s k v rn itá nebo bledě žlu to h n ěd á s červ en av ý m n ád ech em a n e sk v m itá , m a tn á , obyčejně s d o sti rozm ěrnou, b ělavě pom oučenou b a sá ln í skvrnou, pod lupou celá bledě o jín ě n á a ž p ro říd lé v lo č k a tá (hlavně n a prohloubených m íste c h ), ly s á (i p ři zv ětšen í 4 0 X ), často k o u sk y h u m u su a p r s ti olepená. P e r i d i e 0,2— 0,4 m m tlu s tá , n a ře z u p rů s v itn ě šedohnědavá, p ra k tic k y n eslu p iteln á. G l e b a tu h á , p rů sv itn ě n ah n ěd le šedá, později n a č e tv en ale hnědá, b ělavým i či n a žlo u tlý m i ž ilk a m i (v en ae e x te m a e ) m ram o ro v a n á, z p rv u n ev o n n á nebo n e p a trn ě z e m itě pá,chnoucí, později lan ý žo v itě až o stře e th e ro v itě páchnoucí.

3

L a n ý ž m ich ajlo v sk ý (T u b e r m ic h a ilo v sk ia n u m B ucholtz. 1. N a říz n u tá plodnice ve sk u te č n é velikosti. 2. V ře c k a (siln ě z v ě tš .). 3. V ý tru s (silně z v ě tš.). 4. B u ň k y odění p erid ie (silně z v ě tš.). O rig. V. V acek.

P l e t i v o p e r i d i e p a re n c h y m a tic k é ze žlu to h n ědý ch (v slab é v rs tv ě bez­ b a rv ý c h ), silnostěnných, zaobleně h ra n a tý c h , 6— 20 u širo k ý c h b uněk. Z tě c h ­ to b uněk v y rů s ta jí m ísty k y jo v ité, n ě k d y po dvou až tře c h v řetěz c e řa zen é b u ň ­ ky, tv o řící v lo č k a té odění peridie. V ř e c k a 65— 120/50— 84 ¡i, oválná, oby­ čejně n e sto p k a tá , řid č e ji k rá tc e a tlu stě sto p k o v itě staž e n á . S to p k o v itá č á s t je 15— 30 ¡i d lo u h á a 12— 24 fi tlu s tá a je do u d a n ý c h ro z m ě rů v ře ce k z a ­ p o čítán a. V ý t r u s y jso u uloženy ve v ře c k á c h zcela n ep rav id e ln ě po 1— 5 a podle toho rozdílně veliké. M ěří 31— 72/24— 50 ji v četn ě sk u lp tu ry , k te r á se n a obvodu v ý tru sů jev í jak o o stn y 3,5— 6,5 /u, dlouhé. V ý tru s y jso u elipsoidní, žlutohnědé se síťovitou sk u lp tu ro u . O k a té to sítě jso u n e p rav id eln ě 5— 6 tih ra n ná, 5— 12 ji dlouhá a 3— 7 u širo k á (u fo rm y m ic ro re tic u la tu m B u ch o ltz), anebo 4— 18 /i, d lou h á a 4— 12 fi širo k á (u fo rm y m ed io re tic u la n tu m B u ch o ltz). P l e t i v o t r a m y z h y ř bezbarvých, p o m ěrn ě slab o stěn n ý ch , p řeh rá d k o v a n ý c h , 2,5— 6 ji tlu stý c h . T ento u n á s dosud n e z jištěn ý la n ý ž v y h ra b a l jse m n a n ě k o lik a m íste c h : 26. VI. 1949 u R ad o tín a, 10. V II. 1949 u K a rlšte jn a , 26. V III. 1949 u Zarošic („ Je te lů v p a c h t” ) a 10. IX . 1949 poblíže Z d rav é V ody u Zarošic. P o sled n ě jm e ­ n ovaný nález p a tři fo rm ě m ed io retic u la tu m Buch.,- v šech n y o sta tn í fo rm ě m ichoreticu la tu m B ucholtz. N alezen y b y ly vesm ěs v listn a tý c h lesích, v y jm a z „ J e ­ telo v á p a c h tu ”, k te r ý pocházel z le s a sm íšeného (s m rk s v tro u še n ý m ja s a n e m ). T en to se odlišoval ode všech o sta tn íc h sm u tn ě šedohnědou b a rv o u bez n á d ech u červenavého, jin a k v ša k byl n a p ro sto stejn ý . Plodnice, k te r é js e m sb íra l u Z d ra ­ vé Vody, voněly ta k p ronikavě, že jse m je u cítil v zem i je š tě dříve, n ež jsem je vyhrabal. L anýži to m u to podobá se m ik ro sk o p ick y T u b e r r u fu m Pico, liší se v ša k ostnitý m i v ý tru sy bez síťovité sk u lp tu ry . T u b er m ich a ilo v sk ia n u m B u ch o ltz byl až dosud sb írá n jen v SSSR. *46) T u b er n itid u m V itt. (la n ý ž le sk lý ). L an ý ž te n to podobá se m ik ro sk o p ick y T u b er r u fu m Pico, od něhož se liší bělavou a ž žlu tav o u b arv o u peridie. V y kopal jsem je j 17. V II. 1949 u K a rlš te jn a v lese listn atém . E d. F is c h e r (R a b e n h o rs ť s K ry p to g a m e n -F lo ra , V. A b t. A scom y ceten str. 59) je j p o v ažu je z a subspecii T. r u fu m Pico. *47) T u b er fu lg e n s Quél. (la n ý ž sk v ě lý ). T ento živě z b a rv e n ý la n ý ž v y k o p al jse m po p rv é 13. IX . 1949 poblíže Z d rav é V ody u Žarošic, po d ru h é 20. X I. 1949 u Z adní K o p an in y v celkovém m nožství 65 plodnic. J e sice blízce p říb u zn ý T u b er e x c a v a tu m V itt., liší se v ša k od n ě j živě oranžově žlu to u až oranžovou, v s tá ří re z av ě hněd o žlu to u peridii, k te r á je p o k ry ta drobounkým i, h u stě n a tě sn an ý m i, nízkým i, 3— 6tibokým i, jeh lan co v itý m i b ra d a v k a m i kd ežto T. e x c a v a tu m V itt. m á perid ii o k ro v ě hnědou a sp íše jen vločkatou. T a k é b a sáln í d u tin a u T. fu lg e n s Quél. n en í ta k dokonale v y v in u ta ja k o u T. e x c a v a tu m V itt. a je n ěk d y jen n a z n a č e n a důlkovitou pro h lu b en in o u n a b asi plodnice. V ý tru s y T. fu lg e n s Quél. n ejso u vesm ěs kulovité, ja k se obvykle v m ykologické lite ra tu ře tv rd í, n ý b rž jso u hojně p ro m isen y ta k é v ý tr u s y elipsoidním i. B a rv a toh o to lan ý že je velice n áp a d n á . N ěk te ré , z v lá ště dobře v y b a r­ vené exem pláře, podobají se k o u sk ů m pom erančové k ů ry , v půdě rozhozeným . 48) B a lsa m ia vu lg a ris V itt. (b a lsa m o v k a ob ecn á). H ouba ta to , m a k ro sk o p ic k y od o sta tn íc h b alsam o v ek n ero ze zn a te ln á , p o zn á se snadno m ik ro sk o p ic k y podle velikých (22— 36/12— 15,5 ji) v álco v itě elipsoidních v ý tru sů , obsahujících z p rav id la 3 olejová tělísk a, z nichž p ro s tře d n í je v ě tší n ež o sta tn í dvě. U dospělých v ý tru sů slév ají se ta to tě lís k a často v jediné, sko ro celý v ý tru s vyplňující, ,o lejo v itě lesk lé tělisko. V lite r a tu ře se uvádí, že b a ls a ­ m o v k a obecná liší se od o sta tn íc h b alsam o v ek ta k é v ětší v elik o stí plodnic. E x em p láře, k te ré jse m v y k o p al 2. IX . 1949 poblíže Z d rav é V ody u Zarošic n a M oravě, b y ly v ša k vesm ěs d ro b n é (m a x im á ln ě 9 X ? X 7 m m ). A ž dosud b y la z n á n ia ta to h o u b a z n ašeh o územ í pouze z Čech, od S c h w a rz b a e h u (V elenovský: Č eské houby str. 909). P ro územ í M oravy je to novin k a. *49) B a lsa m ia p la tysp o ra B erk . (b a lsa m o v k a širo k o v ý tru s n á ). Tuto,, n a n a še m územ í dosud n e sb íran o u b alsam o v k u , v y k o p a l p o n ejp rv m ů j

-

95 synovec V lad im ír V acek v e sm íšen ém lese (lípa, h a b r, borovice, líska, dub) po­ blíže Z d rav é V ody u Z aro šic 7. IX . 1949. P o zd ěji v y k o p al jsem ji ta k é sá m (6 e x em p lářů ) 2. X. 1949 u R o b lín a v lese listn a té m (lípa, k le n ). J a k již jm éno napovídá, v y zn aču je se širo k ý m i v ý tru s y (17— 33/11— 20,5 a ) . Je v elm i obtížné ro z e z n a ti ji od b alsam o v k y jah o d o v ité (B a lsa m ia fr a g ifo rm is T u l.). M ak ro sk o ­ p ick ý vzhled obou je ú plně stejn ý , pouze v ý tru sy m á B . fra g ifo rm is tro c h u užší (14,5— 25/11— 17 fi)-. V ý tru s y B . p la ty sp o ra B erk . b ý v ají n ěk d y k jednom u k onci ro zšířen é (podešvovité” ). *50) G-enea sphaerica Tul. (zem n ičk a k u lo v itá ). T u to velm i vzácnou h oubu v y h ra b a l m ů j synovec V lad im ír V acek n a ste jn é m m ístě ja k o předešlou. P o je d n á m o n í v sa m o sta tn é m článku. E x s ik á ty v e šk erý ch zd e uv ed en ý ch podzem ek budou uloženy v h e rb á ři N á ­ rodníh o m u sea v P raze .

Nové nálezy vzácnějších hub v Československu. Gernorosól bukový (E xid ia glandulosa Fr., 18Ž2.) N a d řevě listn a tý c h , z říd k a i je h lič n a tý c h stro m ů , n a trá m ec h , plotech a pod. n a jd em e často z a vlhkého p očasí (n ejsp íše n a podzim , ale i v m írn é zim ě) plod­ nice čem o ro so lu bukového. P ro rá ž e jí z k ů ry stro m o v é anebo jso u p řised lé v trh li­ n á c h opracovaného, k ů ry zbaveného d řev a. Jed n o tliv é plodnice, b a rv y černé, m ěk ­ ké, rosolovité, tv o řící z á v ity a lalo k y m ozkovitě vinuté, slé v a jí se stře v o v itě ve sk u p in y v rozloze často a ž 30 cm . Ve s tá ří za sý c h a jí v tv rd é , k o ro v ité povlaky. P o d lupou vidím e m no h d y n a p o vrch u z á v itů četn é d robné b ra d a v k y , často v ša k b ý v á povrch h lad k ý , více m éně lesklý. P o v rc h plodnic je p o k ry t basidiem i, jež nesou v ý tru s y válcovité, tro c h u zak řiv en é a n a koncích zaoblené (te d y skoro le d v in ité ), bezbarvé, 10— 12X 4— 5 ¡i, s p a trn ý m i vakuo lam i. H o u b a n a p a d á té ž živé s tro m y a působí v je jic h d řev u bílou hnilobu, k te r á se ry ch le šíří a zav iň u je o d u m írán í v ě tv í i celých stro m ů . Z v láště b u k y a olše n a v lh k ý ch sta n o v ištíc h trp í tím to nebezpečným p a ra site m . O d stran ěn í a sp álen í nem o cn ý ch v ětv í a celých s tro m ů je z a tím jed in ý m o ch ra n n ý m p ro stře d k e m . — V p o d robnostech odkazu ji n a pečlivé p o jed n án í W . N eu h o ff a, Die G allertp ilze (T re m e llin e a e ), in: P ilze M itteleu ro p as, 2 a : 32-8, t. 5, f. 3-16, 1935. — V yobrazené ex em p láře jse m sb íra l 30. X II. 1911 n a lávce u sv. J a k u b a v Jin d řich o v ě H rad ci. F r. N e u w irth *

B ■s*,,..- .* ■

~

■•—3 *■*■*•; . i :

|

•* “ .i* - »«-* | ■j--»' .'"v * * Ir/ *

Č ernorosol b u k o v ý . ( E x i d i a g l a n d u l o s a F r . ) Jindřichův H radec, 30. X II. 1911 sbíral a fotografoval F r. N euw irth.

96

Nález zajímavé šťavnatky: voskovky lískové (Hygrocybe cantharellus [Schw.] Fr.). Z a č á tk e m července 1949 jse m n alez l v n ejv ý ch o d n ě jším v ý b ěžk u Čech, u Svoja n o v a blíže P oličky, n a o k ra ji m lad é sm rč in y m ezi m echem a p o ro stem je s třá b n ík ů (H iera ciu m ) a ve spo lečn o sti ry zc ů (L a c ta riu s déliciosus) p ře k rá sn o u hubku, k te ro u jsem zp rv u považoval z a k alichovku. T ep rv e dom a jse m ji u rč il ja k o H yg ro cyp e canth a rellu s (S ch w .). V česk é lite ra tu ře není z n á m á a dovoluji si ji p ro to stru č n ě pop sat, p ro to že b y la téh o ž ro k u n a lez en a je š tě jednou a m ůže b ý t jis tě n alez en a znovu. —r K lobouk v m l. polokulovitý, v d o spělosti až rozložený s vyhloubeným střed em , p rů m ě rn ě 2,5 cm šir., s o k ra je m v ml. v ro u b k o v a n ý m (o k rajo v á h ra n a jem n ě v ln k o v a n á). P o k o žk a klob. se b rz y ro z p u k á v á v šupin k y , k te ré v dosp. o d stáv a ji a ž v p ra v é m ú h lu a p ovrch je p a k je ž a tě šu p in k a tý . B a rv a v m l. živě oran žo v ě č e rv e n á (ja k o klob. H y g ro c y b e m irř.zta nebo H . R e a i),

1

H

1

jjpB liH

m m

jjp p p

«

H

H

|H ^ B

■ ■ n n n n K í ^

Voskovka* liško vitá ( H y g r o c y b e c a n t h a r e l l u s [Schw .] F r.). Svojanov u Poličky, 5. V II. 1949 sbíral D r J iř í K ubíčka. H erb. myc. H erink No. 201/49. ifofeo: D r J H erink.

97

později žlu tě o ran žo v á až ž lu tá . L u p en y říd k é (18— 24), n a tř e ň sbíhavé, z la to ­ žluté, lu p én k y n ep rav id eln é (3— 4 ). T ře ň válcovitý, dole lehce ro zšířen ý , velice k ře h k ý a lám av ý , 3 m m tl., p rů m . 5 cm dl., z la to ž lu tý až žlu tý . — N a le z iště : Svoja n o v u P oličky, 1. a 5. V II. 1949, leg. D r J . K u b ič k a (herb. m yc. D r H erin k N o. 201/49). H o rn í V ltav ice — os. Z áto ň (pod B oubínem n a Š u m av ě), 12. IX. 1949, n a tra v n a té m železničním n á sp u pod sm rk y , leg. D r. J iř í K u b ič k a a D r J. H e rin k (h. m . H . N o. 5 6 3 /4 9 ). D r J iří K u b ičk a

Strm ělka bažinná (Clitocybe ectypa Fr.), nový druh pro ČSR. D louho b y la m n ě ta to s trm ě lk a záhadou. S b íra l jse m ji posledních sed m let té m ě ř k ažd o ro čn ě n a b a ž in a té louce p ři P ilsk é m ry b n ík u u z á m k u Z ď áru a pro zčern án í p ře s tá rlý c h plodnic n a z v a l p ro z a tím n ě C a m a ro p h yllu s m eta p o d iu s F r. v a r. p a radoxu F r . B o h a tý sb ě r v r. 1949 m n e p řim ě l k opěto v n ém u p á tr á n í v li­ te r a tu ř e a p ro je jí n áp a d n o u podobnost s C litocybe ta b escen s Scop. jse m si p ře č e tl u R ic k e n a (B la tte rp . 383) diag n o su C. ta b e sc en s a v šim l si p o z n ám k y o je jím v z ta h u ke C. e c ty p a F r. R o zlu štěn i n ásledovalo p a k po p ře čte n í orig ináln íh o po­ p isu F rie so v a (H ym . eu r. 107, 1874), a t a k bylo o jed en o ta zn ík v m é m h e rb á ři m éně. — K lobouk 2— 6 cm šir., sv ětle okrově hnědý, ta b á k o v ě hnědý, n a te m e n i černohnědý, jem n ě v lá k n itě šu p in k a tý , h y g ro fan n í, n a o k ra ji rý h o v an ý , ploše sk le n u tý a n a o k ra ji podlom ený, zp ro h ý b an ý , dospělá plodnice m á klobouk n a te m e n i prohloubený s o k ra je m la lo čn atě zp ro h ý b an ý m a n ad zv ed n u tý m . L u p en y bělavé, s o d stín em do růžová, později bledě h nědě n ačerv en alé, s o střím tm a v ě hnědočerveným , k rá tc e sbíhavé. T ře ň sv ětle žlutohnědý, rý h o v an ý , úzce dutý, 8 cm dl., 0,6— 1 cm tlu stý . D u žnin a bílá, voní ja k o šp ičk a trá v n í. S ta rš í plodnice n a o k ra ji klobouku č e m a ji, p ře s tá rlé plodnice posléze celé z čern ají. V ý tru sn ý p ra c h bílý, sp o ry oválné, n a bas. č á sti s k ra tič k o u špičkou, 8 X 5 u, s k ap k o u . -— N aleziště: Z ám ek Z ď á r u M ě sta Z ď áru , m o čálo v itá lo u k a u P ilsk éh o ry b n ík a, v červenci a ž srpnu, v trse c h i jed n o tliv ě v houfech. Plodnice ro s tly té m ě ř ve vodě n a silně podm áčené louce, k d e v o d a v y stu p o v a la až k povrchu. R ostlinné společenstvo zde tv o ří: C o m a ru m p a lu stre, M e n y a n th e s trifo lia ta, E q u ise tu m palu stre, E rip h ro ru m a n g u stifo liu m , E . gracile, A g ro stis canina, V iola p a lu stris, Galium, u lig in o su m a j. Jd e te d y o společenstvo n álež ející k e C a ricetu m fu sca ec a riceto su m in fla ta e K lik a -Š m a rd a (R ostl, sociol. p řisp , k poznání rašel. lu k n a Z ď ársk u , 1944). — C. e c ty p a je z n á m a té ž z D á n sk a, odkud ji u v ád í blíže B ra m s tru p J. E. L an g e (S tu d . A g. D enm . 8:53, 1930), k d e ro ste n a m o čálo v itý ch o střicovitých lu k ách . — B resad o lo v a C. e cty p a (Icon. m yc. t. 184) je s t h a b itu á ln ě odchylný d ru h (B resad o la ji í^vádí té ž ze sev. A m e rik y ). F r. Š m ard a

Houževnatec kálichovitý-Lentinus omphalodes Fr. var. flabelliformis (Bolton) Pilát v Čechách. T en to houžev n atec je sice velm i vzácný, ale po celé E v ro p ě p rav id eln ě ro z­ tro u šen ý . R o ste v h o rsk ý c h a p o d h o rsk ý ch lesích, listn a tý c h i jeh ličn atý ch , h la v ­ ně bukových a jedlových n a tro u ch n iv ějících větvích. S b íral jse m je j 29. V. 1950 n a kopci S tu d en ý v rc h u S tříb rn é S k alice v P o sázav í. D vě plodnice ro s tly n a spodní s tra n ě bukové v ětv ě n a zem i ležící, n a ro z h ra n í sta ré h o bukového lesa a sm íšeného ssuťového h á je (C arpinus, A c e r a F ra x in u s). S tu d en ý v rc h je bo­ h a to u lo k alito u dřevních hub, ja k ý c h je dnes ve stře d n íc h Č echách poskrovnu. V ý sk y t dřev n ích h u b je s t podm íněn d o sta te č n ý m m n o žstv ím tlíc íc h km enů, k la c ­ ků, v ětv iček a rů z n ý ch dřev. T y to p o d m ín k y jso u n a S tu d en ém v rc h u splněny, o to m svědčí n a př. h o jn é n á lez y P eniophora longispora P a t. z Č S R dosud n e ­ h lášen é (det. D r M. S v rč e k ), k te r á se v ša k té ž v y sk y tu je d o sti h o jn ě n a blíz­ k é m P oříčku. V Č eskoslovensku by l L e n tin u s om phalodes var. fla b e llifo rm is sb írá n jen je ­ d e n k rá t, a to n a S lovensku: L evoča, P o p u lu s tre m u la V III. 1899 leg. G reschik (P ilá t: E v ro p sk é d ru h y h o u žev n atců p. 35, 1946). N á š n ález je te d y d ru h ý v Č SR a nový p ro Čechy. P lodnice, k te r é u rčil p. D r P ilá t, by ly uloženy do h e r­ b á řů N á r. m u sea. Zd. P o u z a r.

98

Hvězdice květovitá ( Geastrum floriforme V itt.) ve středním Polabí. V č lán k u „D ru h ý n á le z š k á r k y h vězdicovité (M y c e n a stru m co ríu m [G u ers.] D esv.) u N y m b u rk a ” (Č. M yk., 3 ; 22. 1949) u pozornil jse m n a novou lo k a litu to ­ hoto vzácného d ru h u ve stře d n ím P olabí. P ř i opěto v n é p rohlídce to h o to sta n o ­ viště (p ísčitý o k ra j borového lesa „ Z á tiší” [z a h á jo v n o u ] u N y m b u rk a ) n alez l jsem zde koncem m ěsíce k v ě tn a t. r. k ro m ě lo ň sk ý ch plodnic M y c e n a stru m coriu m (G uers.) D esv. ta k é osm su ch ý ch plodniček p o m ěrn ě říd k é hvězdice k v ěto vité ( G eastrum flo rifo rm e V itt.). R o stla n a v y p ra h lé m p ísčitém o k ra ji borového le sa ve společnosti p sam m o fy tn ích tr a v in C orynephorus canescens B eauv. a F e stu ca psam m opliila H ack., z a jejic h ž su c h á sté b la b y ly k lu b íčk o v itě sv in u té plodničky jednotlivým i cípy exoperidie zachyceny. G ea stru m flo rifo rm e V itt. je v ý zn ačn ý d ru h step n ích s trá n í x e ro th e rm n íc h oblastí C ech a M oravy, po p rv é p ozorovaný R eisn erem (1924) v okolí p raž sk é m , později i Š im rem (1933) ve S třed o h o ří. V n ejn o v ější době b y l ta k é s b írá n n a Slo­ vensku, k d e ho z jistil Š m a rd a (F r. Š m a rd a : B řich a tk o v ité h o u b y jihoslo v en sk ý ch písčin Č. M yk., 4 : 53— 54, 1950) n a p íscích u vesnice H idw egu, ta k té ž spolu s M y c e n a stru m co riu m (G uers.) D esv. G eastrum flo rifo rm e V itt. n e b y la dosud z P o lab í u d á v á n a ; je p ro to te n to nový nález cenným p řísp ěv k em n ejen k e stan o v en í zem ěpisného ro zšíře n í n ě k te rý c h erem ofilních g a ste ro m y c é tů , ale i p řísp ě v k e m k řešen í o tázk y , do ja k é m íry jso u ty to břichatky závislé n a speciálních společenstvech vyšších rostlin. S. Šebek.

Tulostoma granulosum Lév. — Palečka zrněná v Polabí. Z ajím av á ta to b řic h a tk o v itá h o u b a je s t jed n ím z n e jh o jn ě jšíc h d ru h ů b řic h a te k p ísčitý ch ste p i v M aď arsk u . U n á s je velm i v zácn á. P ro to ex em p láře, k te r é 23. IV . 1950 nalezl p a n In g . A. L u k av ec n a p ísčité p ů d ě u L ysé n a d L ab em jso u

Palečka zrněná ( T u l e s t o m a g r a n u l o s u m Lév.) - E xem pláře, k te ré 23. IV. 1950 u L ysé n ad Labem nalezl Ing. A. Lukavec. A si o polovinu zvětšeno. Fo to A. P ilát.

99

nálezem , velm i zajímafvým, k te rý s to ji z a zazn am en án í. T eplé P o lab í s četn ý m i písčinam i jso u vhodnou o b la stí p ro v ý sk y t tohoto d ru h u u n á s a jistě bude č a ­ sem zjištěn o více lokalit, n a nichž ta to h o u b a ro ste. V d ubnu sb íra n é ex em p láře n e jso u ovšem letošní, n ý b rž v y ro stly v m in u lém roce. D ro b n á ta to houba, n e n á p ad n ě z b arv en á, sn ad n o u n ik n e p o zo rn o sti a n aleznem e ji sp íše je n náhodou. P a le č k a z rn ě n á je s t tro c h u větší, n e ž p říb u z n á p ale č k a stopk a tá — T u lo sto m a m a m m o su m M ich., k te r á je s t m n o h em h o jn ější — alespoň v tep lém okoli p ra ž s k é m n a v áp en co v ý ch ste p íc h a p a k v Č eském S tředohoři. Od zm íněného d ru h u ro z ez n á v á se h la v n ě ú stím , k te r é je k a rtá č k o v itě zou b k até, nikoliv b rv ité. K u la té peridie, o b sah u jící cap illitiu m a v ý tru sy , m ě ří a s i 1 cm v p rů m ěru . S to p k a, k te r á je 3— 4 cm d louhá (řid č e ji i více) a 3— 6 m m tlu s tá je p o k ry ta h n ěd ý m i šu p in a m i a podélně rý h o v án a. N a spodu sto p k y plsťovité podhoubí slep u je p ísčito u zem . P lodnice v y o b razen é n a n a še m sn ím k u jso u asi o polovinu zvětšeny. T u lo sto m a g ra n u lo su m Lév. je s t ro z šíře n a v celém m írn ém p á su sev ern í po­ lokoule. Ze sev ern í A m e rik y b y la p o p sán a pod jm én e m T u lo sto m a c a m p estre M org. a, ja k se H ollos dom nívá, i T . p u n c ta tu m P e c k sem náleží. Ze S S S R r. 1845 Č em ajev em p o p sá n a T u lo sto m a brevipes, ta k é n álež í k n a še m u druhu. D r A. P ilá t.

K rozšíření pýchavkovité houby Gastrosporium simplex Mat. Z ajím av á ta to pýchavkovitá xero th erm n í houba, zn ám á u n ás ta k é pod jm énem L eu eo rh izo n n id ificu m V elenovský, k te r á ro ste u n á s d o sti h ojně n a p ř. v okolí p ražsk ém , v Č eském S třed o h o ří a jinde, b y la v posledních lete c h n ě k o lik rá t n a r lezen a ve Š v ý c a rsk u v bližším i v zd ále n ějším okolí Ž enevy a ta k é u D ijonu ve F ra n c ii. Z p ráv u o to m p o d áv ají J. F a v re a 8. R u h lé (U n g a stero m y c ěte nouveau p o u r la Suisse, G astro sp o riu m sim p le x M a tt. Schw eizerische Z eitsc h rift fiir P ilzk u n d e 28 : 58— 62, 1950). O n álezech fra n c o u zsk ý c h podali z p rá v u F . B ugnon a A. P e tib e rg h ie n (S u r la p résen ce a u x en v iro n s d e D ijon du G a strosporium sim ­ p le x M a tt. B u lletin de la S ociété M ycologique de F ra n c e , 65 : 63— 65, 1949). Do­ posud b y la ta to velice z a jím a v á podzem ní h o u b a z n á m a pouze ze sev ern í Itá lie , kde ji v le tech 1862 a 1863 p o p rv é sb íra l B ec c a ri a p a k z č e tn ý ch n alez išť v Č esko­ slovensku. U n á s ro s te p ře v á ž n ě n a ste p n a tý c h m ístech s n eu z av ře n o u veg etací, s p řev lád ající S lip a capillata, C arex h u m ilis a F e stu c a valesiaca. V podobné a so ­ ciaci b y la ta k é n a le z e n a v e Š v ý ca rsk u ve V alais, ale velice vzácně. M nohem ho j­ n ější je s t ta m i ve F ra n c ii v aso ciacích s p ře v lá d ajícím B ro m u s erectu s, kde ro z­ k lá d á je jí podhoubí p řízem n í pochvy listové té to trá v y . V po h o ří J u r a sto u p á n a jihovýchodních ú k lonech a ž do v ý še 975 m . D r A. P ilá t.

PRAKTICKÉ HOUBAŘSTVÍ. Prof. Ing. Dr Ed. Baudyš:

O houbách způsobujících hnilobu ovoce. Zahnívání ovoce na stromech, keřích i ve skládkách nemusí býti vždy zaviněno choroboplodnými zárodky různých hub. Často pozoru­ jeme, že jablka již na stromech ostrůvkovitě hnědnou, slupka se po­ někud prolakuje a pletivo dužniny nabývá zahořklé chuti. Toto ochoření jablek může býti vyvoláno různými vlivy, hlavně nedostatkem vláhy anebo nedostatkem hořčíku, draslíku a boru v půdě. Je to t. zv. křenčení jablek, které může býti i původu bakteriálního, anebo jsou to nekrosy, zaviněné virusovými čili utajeným i chorobami. Pakliže se

100

jedná o nedostatek živin v půdě, lze předejít tomuto křenčení náležitou výživou, zejména přidáním 20—25 kg boraxu na ha půdy. Jestliže je to původu virusového, pak nezbývá, než abychom se snažili vyhubit mšice, které přenášejí virusy, vyvolávající utajené choroby. Všeobecně je známá mumifikace jablek, při níž jablka ve skládkách se barví ebenově černě, tvrdnou a později se na nich objevují kupky vý­ trusů, kloubnatičky malvicové (Monilia fructigena) anebo na ovoci peckovém Monilia cinerea, na meruňkách Monilia laxa atd., o kte­ rýchžto chorobách se v tomto pojednání šířiti nebudu. Příčinou černání jablek a hrušek je i houba Phacidiella discolor. Hnědnutí plodu, obzvláště hrušek, způsobuje houba Cylindrocarpon. Tato houba tvoří na povrchu plodu bílý povlak, ve kterém se objevují bílé kupky. Ochoření toto nezaměňujte s hořkou hnilobou jablek, která připomíná hnilobu zaviněnou kloubnatičkou. Je to hladkoplodka malvicová ( Gloeosporium fructigenum ), která je vývojovým stadiem vřeckaté houby Glom\?rella cingulata. Polštářky této houby jsou také uspořádány v kruzích jako u kloubnatičky, ale jsou drobnější, červeně žluté, za vlhka sliznaté. Pletivo pod těm ito polštářky měkne a hořkne. Choroba šíří se úžasně rychle v teplém prostředí, zejména ve skladiš­ tích. Jinak postupuje zvolna, ale stráví celé plody, které jsou mumifikovány. Je příčinou zahnívání i hrušek, třešní, višní, sliv, švestek, broskví, hroznů. Podobné hořknutí plodů způsobuje plíseň narůžovělá (Trichothecium roseum), při čemž také slupka hnědne, ale hnědnutí nepostupuje do plodů nikdy tak hluboko, jako při ochoření hladkoplodkou malvicovou. Plíseň narůžovělá tvoří na povrchu plísňovitý, růžově červenavý povlak. Příčinou hořknutí angreštu je příbuzná houba Phymatotrichum baccarum. P ři špatném uložení plodů a někdy i na stromech šíří se na ovoci různé plísně. Jako plíseň štětičková PeniciUium crustaceum, která tvoří zelenošedé povlaky, plod pod těmito povlaky je sklo­ vitě světle šedý. Plíseň roste úžasně rychle, a proto musíme ovoce často prohlížeti a vyloučiti ochořelé plody a zničiti je. Velice záludnou je plíseň šedá Botrytis cinerea, která se rozrůstá lavinovitě i v mírných teplotách. Houbové vlákno proniká nejčastěji z důlku kališního, při čemž plod od jádřince rychle zahnívá. Letos objevuje se tato houba již na třešních, květech višní, broskví, proniká do větévek, takže větévky, od vrcholku počínaje, usýchají. Velice častá je plíseň šedá na jahodách, malinách, ostružinách, objevuje se i na ry ­ bízu, angreštu, meruňkách a ostatním ovoci a přímo katastrofální je její škodlivost na révě vinné, kde je příčinou t. zv. kyselé hniloby. Loni zničila tato plíseň velké procento hroznů, révy vinné. Vyskytuje se na všem možném a poznáme ji snadno po hustém, šedém povlaku, který přechází často do hnědá. Proto se snadno rozpozná od šedého až naze­ lenalého povlaku plísně hlavičkové (Mucor stonifer, M. mucedo, M. pyriform is a j.) a od černě hnědého povlaku kropidláku — Rhizopus nigricans, kteréžto houby se také na ovoci vyskytují. Častým zjevem, avšak přehlíženým, je u nás zahnívání jablek i h ru ­

101

šek často již v korunách, které postupuje od dvůrku kališního k jád­ řinci. V jádřinci jsou při tomto ochoření vatičkovité povlaky houbo­ vých vláken bílých nebo načervenalých. Plody od jádřince rychle zahnívají, dužnina hnědne a hořkne. Příčinou je srpovnička obecná (Fu­ sarium herbarum) anebo druhy příbuzné, které se shrnují pod názvem srpovničky jádřincové (Fusarium putrefaciens), nebo srpovničky malvičové ( F. fructigenum ). P ři této chorobě se jablka scvrkávají a zů­ stávají viseti na stromech jako při ochoření kloubnatičkou. Touto chorobou trpí nejvíce jablka velká, u kterých se dvůrek úplně neuzavírá. H rušky zahnívají velice rychle, jsou-li ochořelé plísní bukovou (P hy­ tophthora omnivora), která se vyskytuje na všech plodech i klíčících rostlinách. Na ochořelých plodech objevuje se jemňoučký, bílý, vloč­ kovitý nálet. Houbová vlákna pronikají asi centimetr hluboko do plo­ du, kde se tvoří kulovité, silnostěnné trvalé zimní výtrusy, jimiž hou­ ba přezimuje. Může se vyskytnouti na jablkách, jahodách atd. Jablka barví se hnědě, až černají, a jsou po celé ploše pokrytá dro­ bounkými, černými bradavkami, obsahujícími velké množství výtrusů houby Sphaeropsis malorum či Macrophoma malorum či Sphaeria malorum či Diplodia či Sphaeropsis pseudodiplodia či Botryodiplodia malorum, náležející vřeckaté houbě Melanops či Physalospora cydoniae. Podobně zahnívají jablka od povrchu, ochoří-li houbou tetovničkou ovocnou (Phyllachora či Phoma pomigena). Tyto dvě houby ne­ zaměňujme s mušinovitostí čili kropenativostí jablek, která se podobá strupovitosti, ale příčinou je houba Leptothyrium pomi. Skvrny ne­ jsou ostře ohraničené, šíří se po povrchu a nevnikají hluboko do plo­ du. Slupka bývá někdy povlečena z větší části touto houbou. Chuť zů­ stává nezměněna, takže je to vada vzhledu. Drobné houbové skvrny připomínají mušiny a lze je důkladným umýváním, obzvláště 1% kyselinou solnou, úplně smýti, podobně jako se omývá povrchová strupovitost čili fusikladium, pokud nevniknou houbová vlákna hlouběji do pletiva. Jakmile houbová vlákna strupovitosti proniknou do hlub­ ších vrstev, dužnina hořkne a zahnívá. Aby se předešlo ochoření jablek strupovitosti, postřikujeme strom y před sklizní ovoce měďnatými anebo sírovápennými jíchami, o čemž se podrobněji zmíníme v příštím článku. M ušinovitost ani ostatní choroby nesmíme zaměniti s pihovitostí čili krenčením ovoce, obzvláště jablek, o kterém jsme se zmínili hned na počátku. Podobně by se mohlo státi u houbovitosti hrušek, při níž plody zdánlivě zdravé mají na průřezu houbovité ostrůvky a dírky. Druhy a sorty ovoce, které trpí pravidelně pihovitostí, přeštěpujeme jinou sortou odolnější. Ale zásadně přidávejme do půdy pravidelně dostatek drasla a kyseliny fosforečné v náležitém poměru k dusíku a nepřesycujme půdu močůvkou, chceme-li m ít nejenom ovoce, ale i dře­ vo náležitě vyzrálé, ovoce vybarvené, vonné, chutné a trvanlivé. V ko­ runách strom ů pečujme o to, aby jablka nebyla příliš zastíněná a mohla vytvořit silnou slupku.

102

Ovoce ukládejme v místnostech chladných, prostředně vlhkých a ná­ ležitě větraných. P ři sklizni dbejme, aby plody byly sklizeny včas a neporaněné. Proto ukládejme jen ovoce náležitě vytříděné. Teplota ve skladišti nemá vystoupit nad 5° C a klesnouti pod 2° mrazu. Je-li ovoce ukládáno v prostředí teplém, rychle se vyžívá, scvrkává se a trpí snadno houbovitostí a pihovitostí. Šupiny jádřince zvlnkovatí, takže dvůrek pozbývá své pevnosti, pružnosti, pootvírá se a plísňovité zárodky vnikají snadno do plodů. Jak z výše uvedeného vysvítá, lze správným ošetřováním ovocných plodin a sklizeného ovoce předejít výskytu různých chorob a tak za­ chránit velké množství ovoce pro výživu národa, zejména našich dětí. Ing. Ant. Příhoda:

Houby ve dřevě. »

K oupili js te si novou s e k y rk u a v šim li js te si, že n a je jím to p ů rk u jso u čern é čáry , ja k o tu š í n am alo v an é. T y to č á ry n ejd o u s e š k rá b a t, p ro to že n ejso u je n n a povrchu, ale p ro n ik a jí dřevem . Se sek y rk o u js te a n i dlouho n ep ra c o v a li a to p ů rk o se přerazilo. Podobné če rn é č á ry b y ly jed n o u n a n á sa d ě rýče, a a n i t a te n k r á t n ev y d rž ela p o n ěk u d v ě tší n a m á h á n í a n alo m ila se. V y sv ětlen í je jed n o ­ duché — dřevo bylo n ap ad en o houbou. V b u kovém d řev ě tv o ří n á p a d n é černé č á ry n e jč a stě ji tro u d n a te c tro u d o v ý — F o m e s fo m e n ta riu s (L .) K IC K X , ale i lesk lo p o rk a p lo sk á — G anoderm a a p p la n a tu m (P E R S .) P A T . Podobně i- v d ře ­ vě jin ý ch listn a tý c h stro m ů v z n ik a jí s te jn é č á ry po n ap a d e n í ohňovcem ohňovým — P h ellin u s ig n ia rim (L. ex P R .) Q U É L ., ohňovcem s ta tn ý m — P h ellin u s rotw stu s (K A R ST .) B. e t G., o u tk o v k o u březovou — T ra m e te s b etulina (L .) P I ­ L Á T i jin ý m i dru h y . D řevo s č ern ý m i č a ra m i m nohdy n e b ý v á je š tě shnilé, ale n em á již té p ev n o sti ja k o zd rav é. P ro to ž e se dobře op raco v áv á, s oblibou ho m éně zk u šen í nebo m éně poctiví řem esln íci u ž ív a jí k v ýrobě n e jrů zn ě jšíh o n á ­ činí. T ím jsm e se d o sta li k jin é č á sti p ra k tic k é m ykologie, n ež je sb írá n í jedlý ch h u b pro k u c h y ň sk é účely, a ja k o m ykologové, a ž b u d ete k u p o v a t nové topůrko, jis tě si je dobře p rohlédnete, a b y bylo bez vady. J in d y js te si v šim li, že n o v á b o ro v á p r k n a m a jí z v lá š tn í m o d ra v ě šed o u b a rv u . T a k é ta to p rk n a jso u n a p a d e n a houbou, dříve n azý v a n o u G eratostom ella p ílifera. P o d ro b n ějším m y k o lo g ick ý m stu d iem bylo z jištěn o ja k o p říč in a m o d rán í bo ro ­ vého d ře v a 5 d ru h ů h u b : O phiostom a pin i (M CH .) SYD., O. ca n u m (M CH .) SYO., O. co eru leu m (M CH .) SYD., O. coerulescens (M CH .) N A N N F . a O. p iceae (M CH .) SYD. P osled n í z těch to d ru h ů byl zjiště n ta k é v jedlovém d řevě a n ěk o lik těc h to h u b n a p a d á k ro m ě borovice i sm rk , k d e m im oto b y la z jiště n a je š tě O. p lu ria n n u la tu m (H D G E ) SYD. T y to h o u b y v š a k n e sn ižu jí p ev n o st d ře v a a z n a m e n a jí je n u rč i­ to u v a d u ve vzhledu d řev a. N ě k d y b ý v á dřevo (z v lá ště borové) n á p a d n ě r ů ­ žové nebo p řech ází a ž do k rv a v ě červ en é b arv y . T oto zb a rv e n í je způsobeno pevníkem k rv a v ý m — S te r e u m sa n g u in o len tu m . V s ta rý c h h o rsk ý c h lesích n a ­ jd em e n ěk d y dřevo k rá s n ě zelené, n e sn ad jen n a povrchu, k d e b y šlo o po­ ro s t m ik roskopick ý ch řa s, ale u v n itř d ře v a p ro b íh a jí tm av o zelen é p ru h y nebo dřevo je celé p ro n ik lé ja s n ě m odrozelenou b arv o u . J e to o p ět „účinek houby, te n to k rá te drobné terčo p lo d n é h o u b ič k y C hlorosplenium a e ru g in o su m , jež v y lu ­ ču je do d ře v a z v lá štn í b a rv iv o ch em ick y označo v an é ja k o xy lin d ein nebo k y ­ selin a xylochlorová. Z m ěna b a rv y d ře v a n e zn a m e n á je š tě hnilobu, ale ve v ě tšin ě p říp a d ů je p ř í­ zn a k e m toho, že dřevo již je n ap ad en o houbou. Z říd k a n a s tá v a jí b a re v n é zm ě­ n y d řev a z jin ý ch p říčin (č e rn á n í dubového d ře v a ve vodě, červ e n á n í d ře v a

103

n á sled k em tla k u u je h lič n a tý c h stro m ů , je ž b y ly v y sta v e n y siln ý m v ě trů m a č a sto oh ý b án y nebo u stla č e n ý ch k o ře n ů a pod.). P ra k tik o v é ro zezn áv ají podle b a rv y hnijícího d ře v a tle n í bílé a červené, od něhož b ý v á n ě k d y odlišováno tle n í hnědé. P odle způsobu ro z p a d u d ře v a b ý v á označováno tle n í ja k o k o stk o v ité — ro z p ad á-li se dřevo h ra n o lo v itě p odélným i i p říč n ý m i trh lin k a m i, nebo voštin ovité, k d y ž ve dřevě v y h n ív ají p rav id eln é dutin k y , ta k ž e dřevo p a k v y p a d á po­ n ě k u d ja k o včelí p lá s te v (n a př. h n ilo b a dubového d řev a, zp ů so b en á houbou Stereum , fr u s tu lo s u m ). R ozlišování hnilob n a červ en o u a bílou n e n í p říliš p řesn é; n ě k te r á h n ilo b a se je v í s p o č á tk u ja k o červ en á, ale po rozložení ligninu z b ý v ající celulosa m á b a rv u č istě bílou. P ra k tic k y d ů ležitější je, k d y a za ja k ý c h okolností n a s tá v á infekce houbou a k de m á te d y hnilo b a d ře v a v la stn ě původ. V ě tšin a h u b n a p a d á d řev o už v lese, a to buď s tro m y je š tě živé, nebo p o ražen é km eny, jestliž e n eb y ly v čas z le sa vyvezeny. Č etn é h o u b y n a p a d a jí dřevo ta k é ve sk lá d k á c h a v la s tn ě jen dřevom orkai (M eru liu s la cry m a n s) je ty p ick o u h oubou dom ácí, k te r á in fik u je d řev o a ž ve sta v b á c h a d řev n ích o h rad ách , n a p ilách a z lesa a n i n e n í znám á. Z a n ejšk o d liv ější ho u b y n a dřevě je h lič n a tý c h s tro m ů m ůžem e u n á s po­ k lá d a t d v a d ru h y : tro u d n a te c v rs te v n a tý — F o m e s a nnosus (F R .) C OO KE a ohňovec borový — P h ellin u s pin i (T H O R E ) P IL Á T , O ba d ru h y n a p a d a jí stro m y živé, ničí jejich jád ro v é dřevo, p ři čem ž běl — živá č á s t d řev a — n en í v ě t­ šin o u houbou zasažen a, ta k ž e n a p a d e n ý s tro m ro s te d lo u h á lé ta a v y p a d á n a p rv n í pohled docela zdravě. T ro u d n ate c v rs te v n a tý působí s tá le v n ašic h sm rč in á c h n esm írn é škody. S m rk o v ý ch k m e n ů nebo polen v m etrech , od s tře d u v y h n ív ajících rez a v ě červenou hnilobou, všim l si v lese jis tě k ažd ý . A čkoli ta to h niloba je u n á s všeobecně ro z­ šířen a, n e jso u plodnice tro u d n a tc e v rste v n a té h o p říliš hojné. R o sto u n a k o ře ­ nech, č a sto pod zem í, ta k ž e jso u dosti n en áp ad n é, ale i v po m ěru k p o čtu n a p a ­ dených s tro m ů je je jic h v ý s k y t v elm i říd k ý . S n ad te n to choroš se více ro z­ m n o žu je podhoubím a konidiem i, je ž v y ro sto u v n e sm írn é m m n o žstv í n a k y jo v itě a ž p aličk o v itě ro zšířen ý ch k o n cích m y celia p ěstovaného v um ělé k u ltu ře ; o jejich v ý sk y tu v p říro d ě v ša k se n á z o ry rů z n í: podle M O L L E R A jso u h o jn é v d u ­ tin k á c h lesní půdy, k d e ž to N E G R O V I se n epodařilo je v en k u n a jít. U n á s je z jistil ve volné p říro d ě prof. D r Ja ro sla v P E K L O n a S lovensku. N á k a z a v n ik á do stro m u k o ře n y a to m n o h d y již u sm rč k ů velm i m ladých.

T ro u d n a te c v r s te v n a tý (F o m e s an n o su s [F r.] C oo k e): 1. P odhoubí s v ětév kam i, n a n ich ž se tv o ří konidie. 2. K once m yceliových v lák en s konidiem i. 3. V ětev podhoubí s počín ající tv o rb o u plodných v lák en (k o n id io fo rů ). (U p rav en o podle B R E F E L D A .)

.

/

104

R ovněž ohňovec borový n e m á plodnice p říliš n áp ad n é. N a borovicích p řise ­ dají obyčejně pod su k em k e k m en i d o sti vysoko a n a sm rc íc h b ý v a jí a ž n a vrcholových větvích, k te ré p o rů s ta jí se spodní s tra n y po celé délce, a jso u značně odlišné od plodnic n a borovicích, ač jd e o te n tý ž d ru h houby. N á k a z a v n ik á do k m en ů s u k y po ulom en ý ch siln ějších větvích, k te r é již m a jí já d ro v é dřevo. P o k ro čilý stu p e ň hniloby je v elm i n áp a d n ý : dřevo o b sah u je m nožství eliptičných, svisle p o stav en ý ch d u tin ek , v y p ln ěn ý ch bílou v a to v ito u celulosou. D řevo je velm i lehké, p rotože je zbaveno ligninu. U vedené p řík la d y jso u je n m alou u k á z k o u n e jn á p a d n ě jšíc h nebo zase hospo­ d á řs k y n ejd ů ležitějších hnilob d řev a, a č b y bylo m ožno zde u v é st je š tě další velm i škodlivé choroše, ja k o h n ě d á k S ch w ein itzů v — P haeolus S c h w ein tizii (F R .) PA T., jen ž je n e jč a stě jší p říčin o u b o rových v ý v ra tů , nebo tro u d n a te c p áso v an ý — F o m e s m a rg in a tu s (F R .) G IL L E T , jen ž n a p a d á ja k s tro m y je h lič ­ naté, ta k listn até , a n en í vzácn ý a n i n a stro m e ch ovocných, ale tím bychom se p říliš z a b ra li do lesn ick é fy to p ath o lo g ie, víc n ež dovoluje ro z sa h to h o to č lá n ­ ku. H ouby jsou n e jv ě tším i n ičiteli d ře v a a o m ezu jí tím d alek o sá h le m n o žstv í suroviny pro vý ro b u p ap íru . N a ro zk lad u d řev a se ú č a stn í n e sm írn é m n o žstv í hu b i b a k te rií; u dřeva, ponechaného v lese sv ém u osudu, je to c elá su k cese ta k ř k a zák o n itě po sobě n ásled u jících d ru h ů , ale i v dřevě, je ž ch ce člověk zu ž itk o v a t k n e jro z m a n itě jším účelům , o bjevují se h o u b y (i k d y ž č asto je n ve s ta v u podhoubí) ja k o zjev v elm i n e v íta n ý a škodlivý. Je jic h zjišťo v án í a p o tírá n í p a tř i k n ejd ů ležitějším úk o lů m p ra k tic k é m ykologie a kdo b y se c h tě l z a b ý v a t stu d iem n e jro zm a n itějších hnilob, n a jd e u n á s n á m ě tů n e p ře b e rn é m nožství.

JUDr G. Sindelka:

Dětem se podařilo vypěstovat žampiony. Veni, vidi, vici! přišel, viděl a zv ítězil jsem . . ta k n ě ja k b y to m ohl říci jed en odborný u čitel se sv ý m d ě tsk ý m h o u b a řsk ý m k ro u ž k e m stře d n í šk o ly v P ra z e X II, k dyž se m u p o čátk e m k v ě tn a 1950 v p o k u sn é ž a m p io n á rn ě ve sk lep n í m ístn o sti školy v P eru n o v ě ulici v P ra z e X II, n a p ěti záh o n ech ro zro stly plodnice bílých žam pionů. B ylo jic h s t a a záh o n y b y ly p o k ry té ja k o b y h erm elinovou p o k rý v k o u . P o p íši zde h isto rii toh o to ú sp ěšn ě p rovedeného pokusu. N a podzim v r. 1949 p řed n ášel v rá m c i h o u b ařsk éh o k u rs u p o řád an éh o h o u b a řsk ý m k o lek tiv em v P r a ­ ze X II, F ra n c o u z s k á 26, n ě k o lik rá t p ě stite l žam p ion ů z V eltru s, J. Ř ezník, o p ě sto ­ v á n i žam pionů a jeho d ů ležito sti (v a lu ty !). M ezi p osluchači byl i jeden velm i pozorný odborný učitel. A v ú n o ru 1950 n á s v šech n y p ře k v a p il sdělením , že se rozhodl p ě sto v a ti žam piony se sv ý m m ič u rin sk ý m k ro u ž k e m h o u b a řsk ý m ve sklepě, ježto jeh o šk o la n e m á z a h ra d u . K ro u žek u tv o řil p o č á tk e m ú n o ra. B ylo to 20 d ě v čat a hochů v y b ra n ý c h z v y šších ro čn ík ů . P a k se s n á m i ra d il a k d y ž byl v y h léd n u tý jím sklep v P e ru n o v ě ulici u z n á n z a vyhovující p ro prov ed en í pokusu, šlo p a k vše podle p řed em p řesn ě v y p raco v an éh o p lá n u ja k o v m obilisaci. Z ískán souhlas řed ite le šk o ly v P eru n o v ě ul. p ro po u žití sk lep n í m ístn o sti, sje d ­ n á n a d o d áv k a k o ň sk é m rvy, „ m rtv é ” h lín y i s ta ré o m ítk y (z b o u ra č k y ), o p a tře n o n ářad í, zhotoven a z beden a la tí n o sítk a, o p a tře n a p ilinová k am n a , tep lom ěry , v lh k o m ěr a su d y n a vodu, vápno, d esin fek čn í p ro s tře d k y a p a n e n sk é záro d k y . N ení ovšem p ěsto v án í žam p io n ů je n t a k sn ad n é, ja k si to m n o h ý la ik p ře d ­ stav u je. V p rv é řa d ě v y žad u je to th e o re tic k o u p ře d p rů p ra v u získ an o u in s tru k tá ž í od p ra k tik ů ja k o ž i p ro stu d o v án í n ejd ů le žitější odborné lite ra tu ry . D alším n e z b y t­ n ý m p ožadavkem je s t h o u žev n ato st, v y trv a lo st, m rav e n č í píle, p e v n á vůle, p ře s­ nost, o rg an isačn í sch o p n o st rozdělení práce, pečlivo st v k a žd ém jed n o tliv ém ú se k u pracovním a kon ečn ě m u sí m ít odvážlivec i štěstí.. P řiz n á v á m se, že jse m se n ik d y v aln ě n e za jím a l o um ělé p ě sto v án í žam pionů. H o u b a řstv í ve volné p říro d ě v ša k je s t m o jí n e jv ě tší v á šn í již od d ě tsk ý c h let,

105

a odborná, věd eck á i p ra k tic k á m ykologie s to u lk a m i po n a šic h k rá s n ý c h lesích je m oje nejvěitší životní rad o st. Z m íněný již J . Ř ezn ík z V eltru s v ša k vzbudil u m ne sv ý m i p ře d n á šk a m i záje m o pěstěn í žam pionů, a k d y ž jse m p a k shlédl n ě k o lik rá t jeho k u ltu ry ve V eltru sích a později i n ě k te ré ž a m p io n á m y v P raz e , zato u ž il jse m po ú č a sti n a po­ dobném n ějak é m podniku, n e jra d ě ji pokusném , kde b ych m ohl sled o v ati p o stu p všech p rací, od dovezení a: složení m rv y , je jí p rep arace, až do sklízení plodnic.

P ro to js e m s velikou ra d o s tí u v íta l p říležito st, že jsem se m ohl činně z ú č a stn iti pokusu, k te r ý podnikl učitel-odvážlivec. O dvážlivec proto, že n a p rv n í p o k u s si uložil úlohu z p ra c o v a t v záh o n y 23 q k o ň sk é m rv y a n a n ich p ě sto v a ti a sk lízeti žam pionové plodnice. N a ta k o v ý p rv ý p o k u s doporučováno je s t nejv ý še 10 q m rv y . N e tro u fá m si o sobě tv rd it, že jse m p a k byl p ři p rá c i k ro u ž k u ž á k ů i u či­ tele odborným poradcem . B yl jsem p ouhým spolupracovníkem , spolubojovníkem p ro dosažení úspěchu. T ěšil jsem se z každ éh o ú sek u pracovního a hlavně, když k e k onci se objevily k rá s n é bílé plodnice —• ovoce m nohdy p e rn é práce. B ylo opravdovou rozkoší b ý ti m ezi to u m ládeží a sled o v at ja k pod vedením svého oblíbeného učitele p iln ě p raco v ala. J a k dív k y ta k i chlap ci předvedli m nohdy výkon, k te r ý v ničem n e z ů sta l z a výkonem dospělého člověka. J á sá m jsem byl v y zb ro jen th eo re tic k ý m i znalostm i, če rp a n ý m i z lite ra tu ry : D r. M ack ů : Ž am piony, T e jk a l: Ž am piony, T ěšitel: P ra k tic k ý p ě stite l žam pionů, W. W itt: D as neu e C ham pignonbuch, M ykologia, a j. P o zn al jse m v ša k během p o stu p u prací, ja k je s t v p ra k s i m nohdy n ejisté, svízelné a obtížné rozhodování. A bylo v ě ru obdivuhodné, ja k se te n u čitel p o d n ik ající se svým k ro u ž k e m p o kus p ěsto v án í žam p ionů rozhodoval v těc h n e jk ritič tě jšíc h a nejch o u lo stiv ějších okam žicích. P řím o záv iděníhodn á b y la t a jeh o sk álo p e v n á víra, že se m u p o k u s podaří. Ano, v íra v úspěch, p e v n á vůle ai o d v ah a se u k á z a ly i zde ja k o v šu d e jin d e tě m i n e jk rá sn ě jším i v lastn o stm i. M im o to b y l a je s t k ra jn ě sk ro m n ý . P ěsto v á n í žam p io n ů je s t zd án liv ě jednoduché a lehké. N o rm áln í n ein fo rm o v a n ý člověk se dom nívá, že sta č í o p a tř it si k o ň sk ý h n ů j, u d ě la t z něho záhony, ro zd ro b it n a n ě h ru b é záro d k y , p o sy p a t vše hlínou, z a lé v a t vodou a z a n ěk o lik d n ů že se

106

již sklízejí žam p io n y ? T a k n ě ja k si to té ž a si p ře d sta v o v a la p is a te lk a č lán k u : „ P ěsto v án í žam p io n ů v M ořicích n a H a n é v čísle 8— 10 časo p isu Čs. H o u b a řů n a s tr . 136”, k d y ž p íše: „Založil z áh o n y v podobě dlouhých, n ev y so k ý ch hro b ců (50 cm ) n a betonové podlaze, pohnojil k o ň sk ý m hnojem , p řiv ezen ý m z jezdeckých k a sá re n v H., n a k la d l p o tru b í pod z á h o n y k v y h řív án í, n a sá z e l k u ltu ry žam pionové a p ěsto v án í žam p io n ů začalo. Ž am p io n y p o m ěrn ě v k r á tk é době již ro stly . N a ­ jed n o u v nedlouhé době v y ro stlo tu 50 q h u b (sic!). N ejsem ža m p io n á ř p ě stite l s dlouholetou p ra k si, ale m yslím , že ty to řá d k y je s t zbytečno k ritis o v a t a ta k to , že se“n e m á p sá ti. O zd ařilém p o k u su ško ln ích d ě tí v P e ru n o v ě ulici je s t m ožno k rá tc e říci: 4. b ře z n a složili 23 q ko ň sk éh o h n o je z chodníku n a dvůr, p a k p o stu p n ě dě­ lali v šechny p o třeb n é p rá c e a od 5. k v ě tn a , k d y se objevily p rv n í plodnice sk lízejí ovoce své p ráce. J a k lehce se to řek n e. A le co vše n u tn o pečlivě v y k o n ati, a b y se d o b rá věc povedla. V po d ro b n o stech o k v a litě a p re p a ro v á n í m rvy, „šp ík o v án í”, p o k rý v á n í hlínou (ko šile), škůdcích, sklízení, ú p r a ­ vě atd . o d k azu ji n a sv rc h u uvedenou lite ra tu ru . D ůležitý jeden m o m en t p řece jen vy zd v ih u ji: „ Š p i k o v á n o ” bylo do u p ra v e ­ n ý c h záhonů, v nichž v n itřn í te p lo ta b y la p a k vyšší n ež p řed ep sán o a u jednoho z áh o n u v y sto u p la dokonce n a 50’ C. A p ře s rů z n é h la s y v ěštící z á n ik z á ro d k ů p ří­ lišn ý m teplem , vše dobře dopadlo.

^

J

H

M usím zdůrazn iti, že aeti, a ť d ě v č a ta nebo hoši si byli dobře vědom y své p rů ­ k o p n ick é p rá c e : Š k o l n í d ě t i p r v n í p ě s t i t e l é ž a m p i o n ů v e v ě t ­ š í m m ě ř í t k u . B yly pilné a obětavé. V šech n y p rá c e jim sv ě řen é k o n a ly s n ad áením a láskou, p řesn ě a p o řád n ě. T o bylo n u tn o vidět, to se n e d á lehce p o p sat. D ěv čata v sklep n í m ístn o sti, u rčen é p ro p ěsto v án í žam pionů, d ů k lad n ě v y sm ý čila s tě n y a strop, p a k ji p ěkně z a m e tla a čistě v y d rh la betonovou podlahu. C hlapci m useli p ro v ést zabednění a z a te m n ě n í čty řec h velk ý ch sk lep n ích zam řížo v an ý ch oken. D ovezený a nai ch odníku složený h n ů j (23 q) m u sely d ě ti o d n ést ve v la s tn o ­ ru č n ě zhotovených n o sítk á c h p ře s sch o d y n a dvůr, ta m h o n a lo ž it do k v a síc í haldy, vše p a k č istě z a m é st a u m ý t. Ú č a stn ily se p a k n a n ěk o lik e ré m p ře h a zo v á n í (p re p aro v án í) hnoje, n o sily vodu, zalévaly, p o sy p aly sádrou, d o p rav ily „ m rtv o u ”

107

hlínu, d esinfikovaly ji, p a k um odelovaly p ě t záh o n ů z v y p rep aro v an éh o již h noje (t. zv. „hotového” ), desin fik o v aly váp en n o u k a ší n ářad í, stěny, c estičk y m ezi z á ­ hony, podlahu, „šp ík o v aly ” záro d k y , p řik rý v a ly z á h o n y hlínou („k o šile” ) — n u a kortečně sklízely h oto v é plodnice (v y k ru c o v án í). P lodnice se m u sely bezvadně čistit, v á ž it a zapisovalo se vše do z v lá štn í knihy, z ejm é n a sk lizen é m n o žstv í plod­ n ic v kg-, z každého záh o n u z v láště. K ro u žek m á svého předsedu. D e p u ta c e k ro u ž k u donesly p a k p rv n í úlo v k y plodnic n ě k te rý m p ře d sta v ite lů m vlády, b a i h la v ě s tá tu a p o zo rn o st jejich b y la uzn án a. P a k n ásled o v aly d á rk y i d istrib u ce m n o h a záje m c ů m a tím v y k o n á n a v e lk á p ro ­ p ag ace p ro o d b ěr a k o n su m p ě stě n ý c h žam pionů. R odičovské sd ru žen í šk o ly p ři­ spělo té ž n a k r y tí režie. P ro to ž e se p o to m objevily i v denními tis k u z p rá v y o p ro ­ vedeném úsp ěšn ém pokusu, je v il se v elk ý zá je m z řa d škol o in fo rm ac e a p ě sti­ te ls k ý m a te riá l. S končícím školním ro k e m 30. 6. 1950 m ohou tito m lad í žam p io n ští p okusníci spokojeně p ře h lá d n o u ti ú sp ěšn ě v y k o n an o u p ráci. Z hostili se se ctí svého p rů k o p ­ n ického úkolu. D nes jso u již rozhodnuti, že n a podzim provedou d ru h ý p o k u s — z i m n í ! B ude tě ž ší a b o h d á -— p o d aři-li se i výnosný. V zim n í době, k d y n ero sto u jin é houby, je s t po žam p io nech v e lk á p o p tá v k a . P o p rav d ě n u tn o p řizn ati, že p ři p rá c i z v láště n am áh a v é , o ch o tn ě d ětem p o m áh ali n ě k te ří členově h o u b ařsk éh o k o ­ le k tiv u v P ra z e X II. K o n ečně su ch á data: P o u žito 23 q p rv o tříd n íh o , k r á tc e slam n atéh o , pšeničného, k oňského h noje z vo­ jen sk éh o ú stav u . T en složen v k v asn o u h ro m ad u v o te v ře n é m dvoře, dňe 4. 3. t. r. B y la 1.25 m vyso k á, 3 m d lo u h á a 2 m širo k á. H n ů j se k rá s n ě p ařil. P o p rv é se p řeh azo v al (hodně p ře třá s á n ) 11. 3. (te p lo ta 75" C ). P o d ru h é přeh o zen 16. 3. XX) tř e t i 25. 3. (T ep lo ta 76° C ). P o č tv r té přehozen 27. 3. (b y l hodně su ch ý ), řá d n ě pro třesen , pokropen, shozen do sk le p a a; vym odelováno 5 záhonů. T e p lo ta v m ís t­ n o s ti 12° C, v záh o n ech 22° C. D ne 28. 3. z áh o n y zru še n y a m rv a znovu n a v rstv e n a n a h ro m a d u (již v u za v ře n é p ě s tím ě ). Z ačalo se to p it v pilinových kam n ech . D ne 30. 3. h n ů j n a h ald ě m ěl te p lo tu 72° C, by l rozhozen a uděláno po d ru h é p ět záhonů, (te p lo ta v záh o n ech m ě řila 40° C. D ne 25. 3. dovezena h lína, p ro p o d sív án a a slo žen a do sk lep a. P rv n í d v a h n ík y se objevily n a jednom z áh o n k u 28. 4., k d y ž te p lo ta v záhonech k lesla pod 35° C. Š p ikováno bylo dne 3. 4., k čem už p oužito 5 hom oli p an en sk ý c h z á ro d k ů orig. SV ITG ottw aldov. P ř ik r y ti hlínou (košile) provedeno 17. 4. Z áhony p o p rá še n y p rá š k e m DDT. M rv a celkem p řelo žen a b y la 6 k r á t. Č tv rtý den po šp ík o v án í se začalo to p it ve v elkých železných k a m n e c h ko k so v ý ch a po 10 d n ů u d rž o v á n a te p lo ta v m ís t­ n o sti n a d 20° C. P rv n í plodnice se objevily dne 5. k v ě tn a (za1m ěsíc po šp ík o v án í). C elk em 5 záh o n ů 25 cm vysokých, 4 m dlouhých a 1 m širokých, plocha plodící a s i 20 m 2. P rv n í sk lizeň p ro v ed en a b y la 15. k v ě tn a 1950. Ž am pion od svého v y ­ k o u k n u tí z košile je s t ja k o m alý h rá š e k a p o tře b u je do v ý v in u plodnice schopné sk lizn ě 7 dní. P ře d p o k lá d á se plodění neb rodění plodnic a ž do polovice srp n a. P o ­ č ítá n o s výnosem n a 1 m 2 p rů m ě rn ě 4 k g plodnic za celé období, te d y asi 80 kg. H lín y použito a si 1 m 3 z v y ko p áv k y . M a lty z b o u ra č k y použito a s \ í m '. D esinfik o váno bylo n ě k o lik rá te ovocným 5% karb o lin em . S á d ry sp o třeb o v án o n a sá d ro ­ v á n í p ři p re p a ro v á n í m rv y a s 25 k g . V ážných šk ů d ců a ť živočišných n eb ro stlin n ý ch , h lav n ě chorob do konce č e rv n a nebylo. T ep lo ta p ři v y rů s tá n í podhoubí u d ržo v á n a topením v k oksových velkých k a m n e c h nai 23° C. Ja k m ile se o bjevily p rv n i plodnice p ře sta lo se to p it. Z a p a r ­ n ý c h dnů, te p lo ta díky v y d a tn é m u zav la žo v án í se u d rž o v a la nai 13— 16° C (výhod­ n ě jší by bylo 10— 12°C). P lodnice k rá s n ě bílé, pevné, přece v ša k drobnější. N ejv ě tší 12 dkg. P o m ěrn ě m noho s te n k ý m i n o ž k am i a s plochým i k loboučky jich ro stlo n a záhonu, k te r ý v y tv o řil p rv n í plodnice (blízko k am e n ). C elkem m ožno říci: J e s t v elk ý rozdíl, p ěstu je -li kdo žam p io n y a ť p ouze pro sv o ji osobní zálibu n eb p ro1 p o k u s — a n eb p ě stu je -li je k d o p ro dosažení zisku, ať so u k ro m n ík či k o lek tiv n ě ve fo rm ě d ru ž stv a . T u o v šem nuitno v y u ž iti každého m 2, zejm én a je-li n u tn o p la titi d ra h é nájem n é. N etu šil jsem , k d y ž jse m loňského ro k u ja k o ex p o n en t h o u b ařsk éh o k o lek tiv u

108

v P ra z e X II, p o m áh al n a dosažení ú sp ěch u lo ň sk é h o u b a řsk é v ý stav y , d ětem h o u ­ bařsk éh o k ro u ž k u z M asary k o v ý ch škol v P ra z e V II, že za necelý ro k po té o c tn u se o p ět m ezi m a lý m i ho u b aři. L oňského ro k u b y la to p rv n í v e lk á v ý sta v a h u b dětí v P ra z e a v rep u b lice vůbec, (re p o rtá ž o n í v y sílá n a Čs. rozhlasem , b y la sly šen a jed n ím n a šim d o p isovatelem ze Švédská, až z a p o lárn ím k ru h e m !). N a ­ vštívil ji i D r. P ilá t, vyslovil se o n í s u zn án ím a byl osobně nápom ocen, k d y ž bylo členem k o lek tiv u F r. Š im ák em pořizováno n ěk o lik velice z d a řilý c h sním ků. D ěti to v y h rá ly n a celé čáře. L eto s je zde n o v ý ú sp ěch dětí, te n to k rá te p rv n í v elk ý z d a řilý p o k u s p ě stite lsk ý ■ — v y p ěsto v án í žam pionů. I te n to k rá te poříd il F r. Š im á k z p ě stě n i žam p io n ů řa d u zd ařilý ch sním ků. V ýznam tohoto po k u su pro školu: 1. Ž áci poznali p ra k tic k y p ěsto v án í žam p io n ů a r ů s t h u b vůbec. (Co je h o u b a řů a ja k m álo z n ic h o p ra v d u pozorovalo r ů s t h o u b y !). 2. P o z n a jí m an u á ln í p rá c i a n eo p o v rh u jí více hnojem , a le v ysoce s i h o cení. 3. P o z n a jí velkou cenu žam pionů. (P rv o tříd n í h o u b a ja k o p řísp ě v ek p ro k u ­ chyni.) 4. N aučili se, že p rá c i n u tn o k o n a t poctivě, svědom itě a přesně. 5. R a d o st z v y k o n an é p ráce. S h rn u je š tě ra d y p ro p ě stite le žam p io n ů v e sk lep ě po p ro v ed en ém p o k u su v n ě­ k o lik a slovech: 1. N ejv ětší po zo rn o st v ě n u jte k v a litě k o ň sk é m rv y a je jí sp rá v n é p re p a ra c i. H n ů j m usí b ý ti p ro použití „h otov” — to je s t zák la d n í k á m e n — úspěchu. 2. Z áro d k y použív ejte č e rs tv é a vysoce k v alitn í. K oupě jic h je s t věcí důvěry. 3. D o d ržu jte ab so lu tn í p řesn o st, opatm osit, čistotu, p o řá d ek v k a žd ém ú se k u pracovním . 4. N ičte k ažd o u m u šk u, b ro u č k a atd . v p ě stím ě , b y ť i n eb y l p řím o šk ů d cem (m ůže p ře n á š e t ch o ro b y !). 5. O dborně p ro v á d ějte d esin fek ci m ístn o sti, n á řa d í atd . 6. D od ržu jte sp ráv n o u te p lo tu a v lh k o st v p ěstím ě . 7. N ezapom eň te n a d o sta te č n é v ětrá n í. K u konci budiž sděleno jm éno sk ro m n éh o učitele, jehož h o u b a řsk ý p o k u sn ick ý k ro u ž e k docílil tak o v éh o k rá sn é h o úspěchu. J e s t p řízn ačn é: L a m p a . B ude svíti ti o p rav d u ja k o ja s n á la m p a n a c estě všem těm , k te ří h o budou n ásled o v ati. B yl prvním ! Doslov dětem: D ěti! V y js te n a š e h o u b a řs k á n ad ěje ! D rž te se sta te č n ě ! P rů k o p n ík ů m díky, n á ­ sledovníkům — z d ar! M y jsm e ta k šť a stn i v d ě tstv í nebyli. K éž z tě c h m alý ch i z tě c h nejm enších v y jd e řa d a d okonalých p raco v n ík ů v k rá s n é a le obtížné vědě — m ykologií!

Dr E v génij Melnikov:

K otázce pěstování čirůvky fialové (Tricholoma nudum Bull.) a ještě některých lesních hub. Četl jsem v „České mykologii” (3:121, 1949) „Návrh na umělé pěs­ továni čirůvky fialové” od F. N euw irtha a dovoluji si připojiti svá pozorování, která by snad mohla houbaře zajímati. Čirůvky fialové — tyto skvělé lesní podzimní houby — jsem viděl v jedné zahradě v Praze na Smíchově koncem listopadu a začátkem prosince 1949. Tvořily krásný polokruh („čarovný kruh” ), sestávající asi z 50 kusů vyvinutých i mladých plodnic ve 13 skupinkách. Místy

109

bylo podhoubí na povrchu jako vata, bílé, někde do fialova. Rostly těsně u žumpy mezi prořídlým zvadlým plevelem skoro vedle pod­ houbí pečárky, která již tři roky dává bohatou úrodu, a na blízku akátů, bezinky, vlašského ořechu, švestek. N a tomtéž místě objevily se již předtím v pozdním podzimu r. 1948 čtyři pěkné plodnice čirůvky fialové. Podhoubí je na půdě silně pohnojené — zde se vyléval obsah žumpy již řadu let. N a jaře r. 1949, byla jako obvykle žumpa vybrá­ na a podhoubí čirůvky fialové bylo pokryto vrstvou z vybírané žum­ py a posypáno popelem a hnojem kozím a králičím. V létě jsou zde pěstovány tykve a zalévány. V době, kdy jsem pozoroval houby, tykve již dávno byly sklizeny a listy a lodyhy zimou porušeny. Či­ růvky vyrazily po deštích a vyvíjely se dále i přes podzimní mrazíky (místo je chráněno proti severu vysokou zdí, proti východu a západu domy a k jihu otevřené). Odkud se zde vzaly čirůvky fialové? M ajitelka této zahrady, paní Otilie Bradová, členka Čs. mykologického klubu, odhazovala tady během asi posledních sedmi let schválně houby přinesené z lesa! Zdařilý tento pokus potvrzuje možnost umělého pěstování čirůvky fialové a nutnost pohnojení půdy přitom. Ukazuje také, že čirůvka fialová není vázána na lesní půdu, ani na lesní stromy. Je zajímavé, že z jiných hub, přinesených z lesa, ujaly se v tomto ovocném sadě (na příkré pískovcové strán i k jihu obrácené, kde se pasou kozy), tyto druhy: Bedla červenající ( Lepista rhacodes), usadila si podhoubí pod vy­ sokými akáty v nehluboké jámě, do níž byl kdysi dán kompost pro pěstování pečárek. Roste tam už po tři roky. Zvláště r. 1949 byla bohatá sklizeň bedel. N arostly velké překrásné kusy, z nichž po celé léto byla vonná dobrá polévka. Penízovka dubová si našla místo pod švestkami v trávě, kde na jaře rostou májovky. Po delších deštích objevují se zde nejrůznější houby. Pýchavky hruškovité a bradavičnaté, prášivky, štítovky jelení (na pařezu hruš­ ky), helmovka (na pařezu švestky), čirůvky zemní, špička polní, strm ělka bělostná, pečárka ovčí a pečárka obecná hlavně na záho­ nech, šupinovka raná v trávě u záhonů. Čirůvka dvoubarvá roste v pozdním podzimu v čarovném kruhu pod akáty na místě pohnoje­ ném odtokem ze žumpy. Vyskytuje se také drobný druh kukmáku, voskovka kuželová a límcovka měděná. Na dobře vyhnojeném záhoně rostly v říjnu 1944 a 1945 plodnice houby, kterou takto zhodnotil Dr J. Herink ve svém dopise k paní O. Bradové v r. 1944: „Obdržel jsem k určení Vámi sbíranou bedlu, Leopiota meleagris Sow. Měl jsem z nálezu velkou radost, neboť za celých 11 let, co se zabývám studiem rodu bedla, mi tento druh ještě do rukou nepřišel.” V zimě (1950 též v lednu a únoru) objevují se trsy penízovky sametonohé na pařezu vlašského ořechu (na jiných ovocných stromech

:

- - - - -

..............

110

není). Rostla také každou zimu až do poražení ořechu v jeho dutině a na kusech kmenů jiných poražených vlašských ořechů. Ve sklepě (na zeleninu a ovoce), kde se obyčejně uschovávaly čerstvé lesní houby, rostly po tři léta na podzim na stropě v řádce štíhlé houbičky s prstenem, hlavičkami dolů. Podhoubí bylo na po­ vrchu omítky klenby stropu, jako plíseň, bílé, plodnice drobné, nevy­ vinuté, vyjma dva kusy, jež rozevřely prsten a klobouček, zdobený šupinkami, a ukázaly se svým celkovým vzhledem a tvarem velmi po­ dobné václavkám. Tolik tedy ze zkušeností malé „mykologické zahrady” bez obvyklých lesních stromů, v níž skoro po celý rok (když ovšem není sucho), rostou houby. Otrava muchomůrkou hliznatou. D ne 21. 7. 1950 n a s b íra la p a n í K. v lese u P a n e n s k ý c h B ře ž a n spolu s ji­ n ý m i h o u b am i té ž „ž am p io n y ” , k te r é m ěly zelené k lo b o u k y . Z n a la sice p ra v é žam p io n y s bílou p o k o žk o u k lo b o u k u , k te r é s b íra la n a p olích, a le d o m n ív a la se, že k d y ž ro s to u u v n itř lesa, že m o h o u m ít té ž b a rv u zelenou. J a k se p o zd ěji p ro k ázalo , šlo o A m a n ita p h allo id es, jíž u p ra v ila celk e m 10 p lodnic k jíd lu . O tra v a se p ro je v ila z a 10 hodin po p o ž ití u v šech 3 osob, k te r é p o k rm p o jed ly , a sk o n č ila u v šech tr a g ic k o u s m r tí p ře s v y d a tn o u lé k a řsk o u pom oc. M im o jin é b y la p o d á n a té ž sm ěs ro z e m le tý c h m o z k ů a ž a lu d k ů k rá lič íc h dle L im o u sin a a P e tita , ale až za 3 d n y po p o ž ití h u b po o b jev en í se z á v a ž n ý c h p říz n a k ů . N em ocní zem řeli z a p říz n a k ů ž lu té d y stro fie ja te rn í. M U D r J. K u b ič k a A L O IS P R O C H Á Z K A :

Přehled vzácnějších hřibovitých hub, nalezených na Moravě v r. 1949. P o d á v á m sezn am v zácn ějších hřib ů , k te r é b y ly v r. 1949 sb írá n y členy od­ b očky Čs. m ykologického k lu b u v B rně, nebo d oneseny a z a slá n y do h o u b a řsk é p o rad n y ČM K (B rno, K o tlá řs k á 2 ), n a stá lo u v ý sta v u h u b (v b o tan ick é za h ra d ě M asary k o v y u n iv e rsity v B rně, K o tlá řs k á 2) a n a v elk o u podzim ní v ý sta v u hub p o č á tk e m z á ří (ta m té ž ). V m n o h ý ch p říp a d e c h se, bohužel, n ep o ­ dařilo z jis tit p ře s n á sta n o v iště sb íra n ý c h h řib ů (v ětšin o u šlo v ša k o b lízk é okolí B rn a ). B o letu s a m a ru s P e rs. ( = B. radicans K a lle n b .): IX . 1949, okolí B rn a. B o letu s a p p en dicu la tu s Schaeff. ex F r .: h o jn ě v listn a tý c h lesích b rn ě n sk é h o okolí. B o letu s im politu s F r .: Z a s tá v k a u B rn a, n a o k ra ji listn a té h o le sa (d u b — b u k ), 5 plodnic 'V trsu , IX , 1949 sb íra l A. P ro ch á zk a . V snpnu by l té ž tř i k r á t donesen z listn a tý c h lesů (d u b — b u k — h a b r) K n ín ičsk é ob o ry u B rn a. A n i jednou nebyl pozorován k a rb o lo v ý záp ach , o n ě m ž se n ě k te ří a u to ři zm iň u jí ja k o o ty p ic k é m (K allen b ach v ša k u vádí, že se ten to p a ch v y sk y tu je je n n ě k d y ). B o letu s p a ch yp u s a u c t.: Č esk o m o rav sk á v rch o v in a (T ři stu p n ě, D evět sk a l) ve sm rčin ác h velm i hojný, IX . 1949. B o letu s p u rp u reu s F r.: v íc e k rá te z listn a tý c h lesů v okolí B rn a. B o letu s Q uéletii S c h u lz .: v srp n u a z á ří v okolí B rn a v íc e k rá te , n a p ř. v K n í­ ničsk é oboře. T a k é ve Z d án ick ém lese (D o b rá V oda), pod listn á č i (dub — h a b r — b říz a — tro c h u i b u k ). B o letu s regius K rh z.: v íc e k rá te v list. lesích b rn ěn sk éh o okolí, hojný. B o letu s sa ta n a s L enz: okolí B rn a, v íc e k rá te z list. lesů (b u k — dub — h la v ­ n ě h a b r). B oletinus cavipes (O p at.) K alch b r.: D o b rá V oda ve Z d án ickém lese, ve sm í­

111

šeném lese, pod borovicí obecnou, společně s Ixo co m u s trid en tin u s. U dalších, dvou nálezů se nepodařilo lo k a litu p řesn ě zjistit. G yrodon livid u m (F r. ex B ull.) O pat.: D o b rá V oda ve Z d án ick ém lese, d v a­ k r á t koncem říjn a u p o to k a v m o k řin ě, ve v y so k é trá v ě pod olšem i. S b íral A . P ro ch ázk a. G yroporus ca sta n eu s (F r. ex B ull.) Quél.: okolí B rn a, V in . 1949. Ix o c o m u s trid en tin u s (B res.) S in g .: D o b rá V oda ve Z d án ick ém lese, koncem z á ří 1949, sb íra l doc. D r. Č e rm á k a A . P ro c h á z k a . Plodnice ro s tly h oufně v e sm íšeném lese, v b ezp ro střed n í b lízk o sti borovice obecné. H o u b y ro s tly prom íšen y s B o letin u s cavipes, a to n a 2 m ístech asi 70 m od sebe vzdálených. P lo d ­ nice p ři pohledu sh o ra n a sta n o v išti si b y ly v z áje m n ě ta k podobny, že v ě tšin a p říto m n ý ch (bylo to p ři nedělní vycházce) n ero zezn ala, co je I. trid e n tin u s a co B o letin u s cavipes. T e p rv e p ři v y trž e n í h o u b y a je jím o b rácen í v y n ik l m a r­ k a n tn ě rozdíl: z á řiv ě oran žo v é zb a rv e n í p o rů I. trid e n tin u s o p ro ti žlutozeleným p ó rů m B o letin u s cavipes. P ř i o stře jším p ozorování kloboučků obou d ru h ů n a lo k alitě m ohl pozorovatel p o stih n o u t pouze červ en ější z b arv en í kloboučků I. tri­ d en tin u s a více do h n ě d á zb a rv e n ý klobouček B o letin u s cavipes. Š u p in a tá s tr u k tu r a k loboučků a su c h o st poko žk y b y la u obou d ru h ů ste jn á . Z d á se, že v y tv o řen í zv láštn íh o rod u p ro B o letin u s cavipes je sk o ro zbytečné, nebo n a o p a k bylo b y sn ad žádoucí I. trid e n tin u s z a řa d it do r. B o letin u s. R ozdělení tě c h to dvou d ru h ů do rů zn ý ch ro d ů m i p řip a d á a si ta k n ásilné, ja k o oddělení Ixo c o m u s lu teu s a I. g ra n u la tu s do rů z n ý c h rodů, ja k činí n a p ř. R icken. K do viděl oba výše zm íněné d ru h y p o h ro m ad ě n a téže lo k alitě ja k o m y, jistě se m nou b ude souhlasit, zv lá ště k dyž n en í m ezi nim i z v láštn ích m ik ro sk o p ick ý c h rozdílů. D u tý tř e ň a b a rv a d užniny k v y tv o ře n í ro d u je, m yslím , tro c h u m álo. V zhledem n a š u p in a to st a su ch o st klobouků obou d ru h ů je jis tě v ý hodnější z a řa d it I. trid en tin u s do ro d u B o letin u s, ja k jsem se již vý še zm ínil. K ro m b h o lzia a u ra n tia ca (B ull. ex Roq.) Gilb.: O kolí B rna, p o č átk e m zá ří 1949, v čistě borovém lese, leg. V alkoun. K lobouk byl tm a v ý , až u m brově h n ě­ d ý — šlo te d y o odrůdu, o k te ré se z m iň u jí již K o n rád s M aublancem . K ro m b o lzia ru g o sa ( F r .) : velm i h o jn ý v okolí B rn a v listn a tý c h lesích p ro m íšen ý ch h ab rem . J e zde m n o h em č a stě jší n ež K . scabra (F r. ex B ull.) K a rst. K ro m b h o lzia tessela ta (Rositk.) ( = B o le tu s rim o su s V e n t.): č a s to k r á t od č e rv n a do z á ří z dubových a bu k ových lesů v okolí B rn a. A si ve 3 p říp ad ech byly do­ n esen y plodnice, k te r é n a ře z u p řím o k rv a v ě červ en aly . B yly to vždy m ladší plodnice se z a v a litě jším tu h ý m tře n ě m . Je d n u z n ich n a še l doc. D r. Č erm ák v červnu ve sm íšen ém list. lese (b u k — dub — h a b r). K ro m ě k rv a v é h o č e rv e n án í d užniny nebylo op ro ti o sta tn ím plodnicím jiného rozdílu. P o rp h yrellu s porphyro sp o ru s (F r.) G ilb.: okolí B rn a, X. 1949. S tro b ilo m yces strobilaceus (F r. ex Scop.) B erk .: V e vysokém a h u sté m sm rk o ­ vém lese K níničské obory u B rn a , V III. 1949. X ero co m u s a rm eniacu s Q u él.: byl z a slá n v srp n u bez u d án í n aleziště. Šlo o sta rší, poškozenou plodnici, ta k ž e u rč e n í je pochybné. X ero co m u s p u lv eru len tu s (O p at.) G ilb.: okolí B rn a, list. lesy, V III.— IX . 1949.

Zpráva o činnosti odborné komise „Výzkum hub” při Svazu pro výzkumnictví v průmyslu výživy. D alší porada odborné kom ise p ro v ýzkum h u b p ří SV PV se kon ala 28. dubna 1950 z a řízení předsedy, prof. D r J. K liky. R eferent D r D ošlík předložil kom isi ke schválení stanovisko SV PV k připíšu D r Sm otlachy, k te rý m se h lásí výsledek v ý ­ zkum né p rá c e svého t. zv. M ykologického výzkum ného ú stav u z a ro k 1949 (byl form ulován jako n á v rh m asového výsběru a zpracování lišky). P o diskusi schválila odborná kom ise stanovisko SVPV, k te ré nedoporučuje provedení plánů D r Sm otla­ chy z důvodů, že využití lišky je jen dílčím úkolem ve snaze co nejvíce využiti hubného bohatství n aší vlasti. P ři té to p říležitosti -bylo usneseno d o táza t se m inis­ te r s tv a školství, věd a um ění, podle ja k éh o o p a tře n í pou žív á D r S m o tlach a n ázv u „M ytologický výzkum ný ú sta v ” pro označeni částí své činnosti. ,

112

V dalším p ro je d n á v a la kom ise 4 n á v rh y n a v ý zk u m n o u čin n o st v ro ce 1950. Do výzkum ného plánu n a ro k 1950 byly z ařad ěn y ty to výzkum né problém y: 1. V ýzkum zpracování hub pro výživu (zodp. řešitel D r A. P ilá t), p ro zatím s tě ­ m ito dílčími problém y: a ) stanovení správ n ý ch sm ěsí sušených hub (řešitel D r P ilá t), b) stanovení vhodného technologického postupu p ří úpravě polotovarů pří konservování hub (řešitel Ing. R ů žek z Kontrol, a technol. ú stav u Čs. konserváren), c) stanovení m ethodiky kontroly houbových konserv a v ý ro b k ů z hub (řešitel Ing. K. K unc ve S tá t. zdravotnickém ú stav u - odd. pro zkoum ání potravin v P raze, ve spolupráci s Čs. k o n serv á rn a m i). 2. V yužiti a ú p ra v a hub p ro společné strav o v án í (zodp. řešitel M. K lim entová), s těm ito dílčími problém y: a ) Stanovení vhodných způsobů použití hub a houbových výrobků pro společné strav o v án í (řešitel M. K lim entová ve V ýzkum ném ú stav u pro společné strav o v án í p ři SV PV ), b ) stanovení n u tričn í hodnoty hub a houbových výrobků (řešitel doc. Ing. D r H ala čk a ve S tá t. zdravotnickém ú sta v u ), c) p růzkum využitelnosti houbových bílkovin lidským organism em (řešitel prof. D r V. H ons za spolupráce D r J. H erin k a). 3. Zhodnocení žam pionů, ovlivněných rů sto v ý m i lá tk a m i p ři p ěstování, p ro výživu (vliv rů sto v ý ch lá te k n a plodnost žam pionů a jejich n u trič n í h o d n o tu ) (zodp. ře ši­ t e l D r D ošlík z a sp o lu p ráce Ú sta v u p ro fysiologii ro stlin příro d o v ěd eck é fa k u lty K arlovy university a S tátn íh o zdravot, ústavu. N akonec byl projednáván D r Sm otlachou podaný nově form ulovaný výzkum ný problém. V diskusi bylo konstatováno, že je příliš široký, p ři to m i n eu rčitý a málo p ra k tic k y z am ě ře n ý a n en í n a p ro sto d á n a z á ru k a , z d a b y D r S m o tla ch a d o ty č n á th em a ta vůbec m ohl zpracovat. N ě k teré z jeho dílčích pro b lém ů o statn ě byly již p ři­ kázány jiným řešitelům . K om ise proto nedoporučila, ab y n á v rh D r Sm otlachy byl zařaděn do výzkum ného plánu pětiletky. V dalším jedn án í podal D r H erin k inform ace o vyhlášce, připravované m inister­ stvem zdravotnictví, k te r á upravuje zdravotnická o p atřen í p ři oběhu jedlých h u b a v ý ro b k ů znich. Bylo doporučeno o rg an iso v án í k u rs u p ro znalce hub. h la v n ě p ro po­ třeby Čs. konserváren. K om ise pověřila D r D ošlíka urg o v án ím urychleného vydání v y h lá š k y m in is te rs tv a výživy o n o rm ác h p ři p rů m y slo v ém z p ra c o v á n í hub. D r J . H erink.

Československá mykologická bibliografie 1948—1950. (P o k ra čo v á n í) (B ib lio g rap h ia m ycologica čechoslovaca 1948— 1950.) SV R Č E K M irk o D r., Species N ovae D iscom ycetum e Bohem ia. (S tu d ia bot. cech. 9:135-9, 1948), — A u to r p o p isu je a v y o b ra z u je 5 n o vých terčó p lo d ý ch hub, sb íra n ý c h v již. a stře d . Č ech ách : H e lo tiu m S u za i, H . taborense, A le u ria p ectinospora, L achnea M ariae, H u m a ria bipolaris. D r Jos. H erin k . V A L E N T A Vlk, N o tes on V erticillium cinnabarinum . (S tu d ia botari. čechosl., 9:160-173, 1948). — V p rv é č á sti p rá c e a u to r p ro k a z u je sp rá v n o st počinu Reink eho a B erthold a, k te ř í v r. 1879 sloučili rod A c ro stá la g m u s C o rd a (ze sk u p in y t. zv. F u n g i im p e rfe c ti — dnešní D e u te ro m y c ete s) se s ta rš ím ro d em V erticilliu m N ees ex W allr. V d alší č á sti p rá c e ro z e b írá červ en ě z b arv e n é d ru h y to h o to rodu a sy n o n y m isu je V. cin n a b a rin u m (C o rd a) R ein k e e t B erthold, V. a ffin e Corda, V. ru b errim u m Bon. a pochybný d ru h V. r u fu m (S chw abe) R abh. s V. lateritiu m (F r.) R abh. P o d á v á p odrobný popis té to houby, k te r á je konidiovým s t a ­ diem ask o m y c e ta N e c tria in v e n ta P e th y b rid g e . Z a jím av á jso u té ž eko lo g ick á d a ta houby, sa p ro fy tu jíc í n a zb y tcích ro stlin a živočichů. D r. J. H erin k . V E S E L Ý Ja ro sla v D r., A dditam enta m ycologica II. (S tu d ia b o tan . čechoslov., 9:174-6, 1948). — P rv n í č á s t v ý p o čtu a u to ro v ý c h sb ě rů n ižších h u b v y šla v tém že časo p isu (5:129-131, 1942). V té to p rá c i jso u z a z n a m en á n y nové n á le z y 32 d ru h ů nižších hub (rzí, snětí, nižších a sk o m y c etů ). D r. J. H erin k .

členské p řísp ě v k y a p ře d p la tn é časopisu, k te r á k e d n i v aln é h ro m a d y činí 35.420 K čs. B ude n u tn á u pom ín ací ak ce. K ro m ě tě c h to dvou z d ro jů p říjm ů o bdržel ČMK podp o ru m in. šk o lstv í věd a u m ěn í a m enší d a ry . H o sp o d ářstv í ČM K je te d y aktivní. N a n á v rh re v iso rů ú č tů (F r . K o tla b y a F r. O p rša la) b y la sch v álen a z p rá v a p o k lad n í i z p rá v y o sta tn í a o d stu p u jíc ím u v ý b o ru bylo uděleno a b so ­ lu to riu m . •Z a řízení n e js ta rš íh o příto m n éh o člen a ČMK, p. F r. G u th a , byly p ro v ed en y volby nového výboru. B y la p ř ija ta k a n d id á tk a , n a v rž e n á o d stu p u jíc ím výborem , v to m ­ to složení: D r A. P ilá t (p ře d se d a ), p ro f. D r K. C ejp (I. m ísto p řed se d a ), D r J. H e rin k (II. m ísto p řed sed a ), J . C h a rv á t (je d n a te l), K . P o n e r (p o k la d n ík ); D r M. S v rč e k '(z a p is o v a te l), V. V acek, F . G uth, D r J . K ubička, D r G. Š indslka, R N C K. K u lt a R. V eselý (členové v ý b o ru ), F . K uneš, In g . A. P říh o d a, In g . A. L uk av ec a J . B ubník (n á h ra d n íc i členů v ý b o ru ). R ev iso ry ú č tů byli zvoleni V. C ip ra a F . J a rk o v sk ý . P o zn o v u zah ájen í schůze D r A . P ilá te m p řed n esl z a nově zvolený v ý b o r D r J . H e rin k p ro g ra m p rá c e n a sp rá v n í období 1950. V úvodu k ritic k y připom něl, že v p rv é řa d ě bude n u tn o p ro h lo u b iti p rá c i o rg an isačn í, k te r á konec k onců z ísk á v á sp o lk u p ro s tře d k y k je h o životu a činnosti. M ěla b y se v p rv é řa d ě zlep šit ú č a st členů výb o ru n a výbo rových sch ů zích a vůbec p rá c e v šech fu n k cio n ářů , abychom nem usili b ý t sv ěd k y toho, že je d n ate l k ro m ě sv é fu n k c e se s t a r á je š tě o p okladnu, a d m in is tra c i a expedici časo p isu zcela sám . B ude n u tn á ro z sá h lá u p om ínací a k ce dlužných člen. p řísp ě v k ů a p ře d p la tn é h o časopisu, O dborná s tr á n k a činnosti sp o lk u by p o třeb o v ala p lán o v án í. V ýbor ČM K h o d lá p ro h lo u b it činnost sp o lk u ve sm ěru p ra k tic k é m ykologie. Z nejbližších ú k o lů v to m to sm ě ru jso u : u spo­ řá d á n í k u rs u p ro p ra k tic k é h o u b aře začátečn ík y , ško len í z n a lc ů h u b podle po­ ž a d a v k ů c h y sta n é v y h lá šk y m in. zd ra v o tn ictv í o z d rav . o p a tř« iíc h p ři oběhu jed lý ch hub, stu d iu m n ě k te rý c h o táze k , k te r é so u v isejí s to u to v y h lášk o u a s výzk u m n ictv ím v p rů m y slu výživy. B ude p o k račo v án o v d a lší sp o lu p rá ci se S vazem p ro v ý zk u m n ictv í v prů m . v ý živy a bude n a v á z á n a sp o lu p ráce se Společností pro racio n áln í výživu. Č ást, v y h ra z e n á v časo p isu p ra k tic k é m ykologii, b y la záv azn ě ro z šíře n a n a % ro zsa h u č a so p isu a budou p o d n ik n u ty k ro k y k ro zšířen i časo­ pisu vůbec. V aln á h ro m a d a p a k p ro je d n á v a la volné n á v rh y . Ve stan o v en é lh ů tě došly dva. N a n á v rh v ý b o ru byli zvoleni č e stn ý m i členy p řed n í čs. m ykologové, V. M elzer a R. V eselý. N á v rh 8 členů, a b y b y la z říz e n a odb o čk a ČM K v P ra z e X II, byl z a m ítn u t z to h o důvodu, že sta n o v y n e p řip o u ště jí zřizo v án í odboček v sídle spolku. Se so u h lasem valné h ro m ad y bylo je d n á n o o vol. n áv rzích , k te r é byly p řed n esen y p řím o v aln é hrom adě. B yl p řija t n á v rh D r H e rin k a n a vyslovení zv láštn íh o uzn án í činn o sti odbočky ČM K v B rn ě. N á v rh D r H e rin k a n a o tiště n í spolko vých sta n o v n a obálce časo p isu nebyl p ř ija t s odůvodněním , že k a ž d ý člen n a podkladě výzvy v časo p isu m ů že ž á d a ti o b ezp la tn é zaslá n í v ý tisk u sta n o v . D ále byl p ř i ja t n áv rh , a b y ČM K o p a třil spolkové legitim ace'"V ýzvou lesn ím s p r á ­ vám , ab y vycházely v stříc nositeli legitim ace. N a n á v rh D r K u b ick y schválila . v a ln á h ro m ad a, že Č M K v y p sa l stip e n d iu m 1000 K čs p ro m lad é čle n y ČMK, k te ří p ro k áží záje m a sc h o p n o sti k řeše n í o tá z e k vědecké nebo p ra k tic k é m y ­ kologie, k ú h ra d ě n á k la d ů s tim sp o jen ý ch (n a p ř. n a v ě tší m ykol. e x k u rsi). S tip e n d ista (nebo stip e n d isté , je ž to p ři v ě tším p o čtu ž a d a te lů m ůže b ý t stip e n ­ dium rozděleno ), d á v ý sled k y sv é p rá c e k disposici ČM K (n a p ř. k publikování v časo p isu ), n a sb íra n ý m a te riá l h e rb á ři N á ro d n íh o m u sea v P ra ze . V ýbor ČM K .

Zpráva redakce:. Oznamujeme odběratelům našeho časopisu příjem­ nou zprávu, že počínaje tímto číslem 6—7 bude vycházet každý jed­ notlivý sešit o rozsahu 48 místo dosavadních 32 stran při nezvýšeném předplatném Kčs 60.—

’

—

--------------- —

1

ťSL. MYKOLOGICKÝ KLUB V PRAZE II. B e n á tsk á 2. (Botan. ú sta v K a r lo v y univ.). Se k re ta riá t: P ra h a II., K r a k o v s k á 1. Telefon 311-31.

Staňte se našim ilenem l Členský příspěvek činí ročně Kčs 20,—, zápisné Kčs 10,—. Členské přihlášky a příspěvky přijím á jednatel I. Charvát, P raha II, K rakovská 1. Telefon 311-31. Členy, kteří dosud nevyrovnali členský příspěvek za ka­ lendářní rok 1949, prosíme o zapravení.

Navštěvujte přednáškové kursy ČMK pořádané každé pondělí od 19 do 21 hod. v přednáško­ vém sále botanického ústavu Karlovy university v Praze II, Benátská 2. Stanice el. dr. čís. 14 (botanická zahrada). Výklad a demonstrace důležitých jedlých a jedovatých hub pro praktické houbaře, začátečníky a prokročilé. Při před­ nášce se též určují donesené houby.

Houbařské vycházky ČMK s odborným školením praktických houbařů se konají kaž­ dou neděli do blízkého i vzdáleného okolí Prahy. Dobrou obuv a jídlo s sebou. Oznámení vycházek v denním tisku ke konci týdne a v houbařských skřínkách ČMK. Telefo­ nické dotazy na číslo 311-31.

Bezplatná houbařská poradna ČMK v Praze II, K rakovská 1 (I. C harvát) určuje veškeré houby. K poštovním zásilkám z venkova (jako vzorek bez ceny) přiložte kor. lístek se svojí přesnou adresou, kde uveďte datum, naleziště, druh stromů, event. chuť a vůni za sy­ rová atd.

Výstava hub v Národním museu v Praze. Také v. letošním roce bude uspořádána v měsíci září 1950 veliká v ý s t a v a h u b , podobně jako minulého roku, ale ještě ve větším rozsahu. Laskavostí ředitele knihovny Národního musea, p.. dra Novotného, byl k tomuto účelu propůjčen sál číslo 1 v prvním poschodí vedle Pantheonu. Přípravy byly již zahájeny. Prosíme všechny československé houbaře, aby po otevření vý­ stavy, které v podrobnostech bude ještě oznámeno v. denním tisku a rozhlasem, zasílali čerstvé houby do Národního musea v Praze. V y d á v á Č sl. m y k o lo g ic k ý k lu b , P r a h a I I , B e n á ts k á 2. A d m in i s t r a c e : P r a h a I I , K r a k o v ­ s k á 1. T e le f o n 3 1 1 -3 1 . R e d a k c e : P r a h a I I , V á c la v s k é n á m ., N á r . m u s e u m . V y c h á z í 4 X ro č n ě . P ř e d p la tn é ro č n ě K č s 6 0 ,— . N o v in o v á s a z b a p o v o le n a ř e d i te l , p o š t a te le g r a f ů p o d č ís. I A G re. 2 3 7 2 -O B 1 9 4 7 , ze d n e 7. č e rv e n c e 1 9 4 7 . — D o h lé d a c í p o š to v n í ú ř a d P ra h a 022. — T isk n e O b ch o d n í tis k á rn a M e rk u r{ n á ro d n í s p rá v a , P ra h a .

4