Ročník 8

B rn o

Časo

ro č

Cena 5 Kč Březen 2008

www.volny.cz/devadesatka

e

Číslo 3 Ročník 8

leny 90. sm

Úvodník

Akce smečky v uplynulém období Únor 2008

Nazdar bratři vlčáci a všichni čtenáři Otazníku, pomalu se blíží Velikonoce a s nimi i jaro. Už se jistě všichni těšíte až kolem nás začne všechno znovu růst a kvést a příroda se oděje v plné kráse. To zase bude venku teplo a budou delší dny. Ještě však musíme přežít několik neděl, kdy nás potrápí proměnlivého počasí. Potom budeme opět moci více času trávit společně venku na schůzkách a výpravách. Přeji vám všem krásné a požehnané prožití velikonočních svátků a příjemné počtení v našem smečkovém časopise. Češa Aktuality •

•

•

Skautská mše sv. pá 28. 3. 2008 sraz: 17.45 u kostela ukončení: 19.00 tamtéž Pozvěte i vaše rodiče a blízké. !Účast v krojích! Georgův memoriál so 29. 3. 2008 sraz: 8.30 u klubovny návrat: 14.30 tamtéž s sebou: věci na schůzku, jídlo a pití. Budeme vařit v přírodě, v nepřízni počasí a na vařiči v klubovně. Skautská diecézní pouť v Rajhradě so 19. 4. 2008 Bližší informace se dozvíte na schůzkách od svých rádců nebo v příštím čísle Otazníku.

1. – 3. 2. Rikitanův memoriál Jako každý rok jsme se i letos na začátku února vypravili do Uherského Hradiště na junácké závody, které pořádá místní středisko Psohlavci. Závodilo se celkem v osmi různých kategoriích podle věku – vlčata, světlušky, skauti I, II, skautky I, II, roveři a rangers. Samotný závod byl složen z tábornických disciplín, jako například: uzlování, rozdělávání ohně, test paměti, znalost květeny a zvířat, zdravověda a spousta jiných. Naši smečku reprezentovali celkem dvě dvojice: vlčata, Vojta Dobeš a Tomáš Viktor, skauti II, Jirka Bílek a Dejmil. Skautský oddíl reprezentovali roveři Zajíc a Šakal, kteří by v případě vyhlášení celkového vítěze v závodě dosáhli nejlepšího umístění. A jak to nakonec pro nás dopadlo? Každým rokem se nám daří ukořistit alespoň jedno vítězství, a nejinak tomu bylo i tentokráte. Všechny naše zúčastněné hlídky se umístili ve svých kategoriích mezi pěti nejlepšími Pořadí: Vlčata – 4. místo Skauti – 5. místo Roveři – 1. místo Na závěr připojuji poděkování jmenovitě Tomovi, Vojtovi, Dejmilovi, Zajíci a Šakalovi za skvělou reprezentaci našeho střediska a za pěkně prožitý víkend. Paja a Wadji 2. 2. Výprava vlčat k jehnickým rybníkům

Akce proběhla v komorním složení, jelikož ten samý víkend několik vlčat a skautů soutěžilo v Uherském Hradišti na Rikitanově memoriálu. Akce se celkem zúčastnila tři vlčata a čtyři Medvědi. Tedy přesilovka Medvědů!

Jmenovitě tam byli přítomni bratři: Jakub Naništa, Filip Jančík, Lukáš Slatkovský, Moni, Waki, Song a já. Od klubovny jsme se vydali po Hapalově ulici k Lachemě a pak dál na Mokrou Horu po Brigádnické k Vránovu mlýnu. Po cestě jsme se hráli pochodovou hru – sledování SPZ osobních aut. Za Vránovým jsme hráli další hru, sbírání čísel za pochodu. U lomu poblíž původní jehnické zástavky jsme si opekli buřty, které jsem zakoupil čerstvé to ráno v řeznictví u Strejčků. Potom už jsme se vydali lesem do Jehnic, kde jsme na návsi nasedli do autobusu a nechali se odvést zpět do Řečkovic. Počasí bylo nic moc, ale naštěstí se déšť nedostavil v takové síle, jak se původně ráno zdálo. Skropilo nás pouze jen několik kapek. Češa Jarní vlčácká výprava do Lulče 16. – 23. 2. 2008 Doba ledová – Obleva Přesně takto se jmenovala naše výprava do Lulče u Vyškova o jarních prázdninách. Hostila nás

perfektně vybavená vojenská fara, kde vlčata asi nejvíc využily ping pong v chodbě, který se hrál každou volnou chvilku. Celou dobu se v roztodivných hrách různé živočišné druhy, kluci hráli po dvojicích, o to přežít. V průběhu nás opustil jeden druh a to Kája z Knínic, který se rozhodl boj vzdát a odjel domů. Možná jenom zmínit nejoblíbenější hru po ping pongu, kterou byla válka s kartami, kdo nehrál ping pong ten válčil. Výprava se podařila nejen po stránce počasí ale i programu a troufám si říct i jídla. Waki VLČATA A ŽIVOT VE SMEČCE

Vlčácký slib Dnes, bratři vlčáci, si povíme něco o podstatě vlčáckého slibu, který považuji za nejpodstatnější krok na vlčácké stezce, který mnohé z vás v budoucnu ještě čeká. Co si máme vlastně představit pod slovem slib? Už si někdy někomu dal slib? Slibujeme často – sami sobě, svým blízkým a kamarádům. Třeba řekneš mamince: „Dnes po obědě Ti pomohu s umytím a úklidem nádobí“, nebo si slíbíš, že nejprve si uděláš domácí úkol do školy a teprve poté můžeš bezstarostně jít s kamarády ven. Z takového konání máš jistě radost nejen Ty, ale i ti druzí, kterým jsi to slíbil. Každý slib znamená malou slavnost. Je to závazek. Co slíbíš máš se snažit i splnit. Uč se při slibování nejednat lehkovážně, slibuj jen to co jsi schopen splnit.

Vlčácký slib je velká slavnost. Je to závazek a důležité rozhodnutí. Je udílen ve společenství smečky při slavnostním táborovém ohni. Závažnost a výjimečnost vlčáckého slibu stvrzuje samotný obřad, který je obvykle prováděn dle tradic smečky, samotnou atmosféru dokresluje místo a čas, kdy je slib udělován. Jak se na slib nejlépe připravit? Pročítej si slova slibu, pokus se je naučit, přemýšlej o jejich významu. O poslušnosti, jenž je uvedena hned v úvodu slibu, víme již něco z vlčáckého zákona. Máme se učit poslouchat starší, kteří se nám nejlépe snaží ukazovat směr na naší

životní a vlčácké stezce. Hledání nejvyšší Pravdy a Lásky je úkolem, který budeš muset řešit po celý život. Tento bod zákona souvisí s citlivostí Tvého svědomí, které je třeba mít vždy na pozoru, když se rozhoduješ mezi tím co je dobré či špatné. Časem se naučíš pomáhat také mladším kamarádům (nováčkům) v šestce, budete hrát společně hry a řešit různé úkoly. Brzy se Ti osvědčí umění spolupráce v kolektivu, které jistě plně doceníš v až budoucnosti. Na vycházkách přírodou se naučíš vnímat krásu stvoření, poznávat rostliny a zvířata a začneš je mít rád. Koho člověk má rád o toho se

dokáže i postarat. Každá starost o druhé je dobrým skutkem. Co říci k tomu závěrem? Vlčácký slib je rozhodnutím pro určitý životní styl, který se zprvu může zdát náročný a neatraktivní. Vždyť svět je plný různých lákadel, ale ne každé je však pro člověka prospěšné a dobré. Jak tedy ve svém životě dostát tomuto slibu? Dám Ti radu. Zkus si představit, že vlčácký slib je úzkou pěšinou po níž máš kráčet. Stane se, že někdy na cestě upadneš nebo z ní uhneš - to tehdy když provedeš něco špatného. Nikdy však nezapomeň co jsi slíbil. Zvedni se ze země a vrať se na tuto pěšinku a kráčej po ní dál - přiznej svoji chybu nebo se omluv, způsobil jsi-li někomu křivdu či bolest. Věřím, milí bratři, že tehdy dokážeteli slib co nejlépe naplňovat a řídit se jim, stane se pro Vás vždy oporou a pomocí na vlčácké i životní stezce. Doufám, že nováčci, kteří se na slib teprve chystají, po pečlivém přečtení těchto řádků si nezapomenou slíbit, že do tábora splní podmínky nováčkovské zkoušky. VELIKONOCE V OTÁZKÁCH A ODPOVĚDÍCH Proč se Velikonoce slaví při prvním jarním úplňku ? Slavení Velikonoc se odvozuje z židovské tradice. Ta byla spojena se dvěma svátky, které souvisejí s obnovou přírody. Prvním z nich byl svátek pastevecký - na jaře se rodí nová zvířata. Druhým byl svátek zemědělský, který je spojen s nekvašenými chleby a pálením prvního snopu úrody. Pro pastevce i zemědělce byl první jarní úplněk začátkem nového roku, a tedy i

nového života. Židé pak před cca 3500 lety dali svátku jara nový význam svátkem Paschy: oslavou vyvedení židovského národa z egyptského otroctví. Současný význam pak Velikonoce dostaly Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním přede dvěma tisíci lety: láska a život jsou silnější než smrt. Hrob není konečnou stanicí života. Pouta, která brání našemu životu, se rozvazují. Skrze vzkříšení objevujeme nový život. Proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem ? Protože je to svátek toho největšího tajemství křesťanského života tajemství Boží lásky, která se projevuje v tom, že Ježíš Kristus jako Boží Syn pro nás dává svůj život a tento život mu je vrácen ve zcela nové podobě a v úplně jiné dimenzi. Z toho pro nás plyne jistota, že Bůh má každou lidskou situaci v ruce a pokud je člověk ochoten mu ji nabídnout, Bůh ji může proměnit. Proč se někteří lidé na Velikonoce netěší tak jako na Vánoce ? Vánoce - na rozdíl od Velikonoc jsou dnes spojeny s rodinnou tradicí pohody, obdarování, lidské štědrosti, dělení se s druhými lidmi. Je v nich podstatně zdůrazněná rovina horizontální (mezilidská). Velikonoce nás však mnohem víc soustřeďují na to, co Bůh dělá pro člověka - mají vertikální rozměr. A to je pro člověka mnohdy méně „uchopitelné“, a tudíž náročnější, protože to od něj mnohem víc žádá. Velikonoce jsou ale ze své podstaty svátky neuvěřitelné radosti a volného vydechnutí.

Může příběh Velikonoc něčím oslovovat i dnešního člověka? Všechny ty události mají hlubokou lidskou dimenzi. Týká se to každého z nás. S každou postavou se člověk může identifikovat - v každé té postavě může člověk nalézt sám sebe. Jan je samozřejmě výrazem naší touhy po Ježíšově blízkosti i Ježíšova příklonu k člověku; Jidáš je kusem nás, když zrazujeme druhé, když zrazujeme Boha, když zrazujeme sebe; Petr je ten, který nahlíží svoji slabost, který je schopen této

s labosti v dané chvíli nejenom litovat, ale uvědomit si její důsledky, a který najednou vidí své jednání a život v úplně novém světle. Tak bychom mohli pokračovat, protože tyto situace se v našem životě opakují. Můžeme jít s Ježíšem Křížovou cestou, vždyť každý z nás má za sebou nějaký příběh utrpení způsobeného druhými lidmi, nesmyslností, ztrátou naděje, toho

strašného smutku, že nevidí Boha. Když Ježíš volá na kříži „Bože můj, proč jsi mě opustil?“, je to výraz toho, co každý z nás přece zná, když se potácí, když není schopen svoji situaci zvládnout a když má pocit, že ho Bůh opustil.

7. března 1850 se narodil ____________ _____________ _____________.

Převzato z knihy "Velikonoce soubor různých textů“ Češa

"Máma peče buchty chystá koláče, my se veselíme, jí je do pláče. Že budeme venku spávat, v noci hlídat časně vstávat, že nám bude zle, že nám bude zle."

KALENDÁRIUM NA BŘEZEN Tak se sešel týden s dalším, no a máme tu další měsíc – březen. A jestlipak víte, co si v březnu připomínáme za události? Vstup České republiky do NATO 12. března vás asi příliš zajímat nebude. Jedno smutné výročí nám připomíná, že 15. března 1939 naše území obsadila Hitlerova vojska. Na za komunismu hojně slavený MDŽ raději zapomeňte a počkejte si až na květnový den matek. Zdálo by se, že tento měsíc se nestalo nic zas až tak důležitého, to bychom ovšem nesměli zapomenout na 7. březen. Co se stalo? Narodil se jistý pro naše dějiny velice důležitý pán, a na dortu by měl letos stejnou číslovku, jakou vytáčíme, když chceme volat policii. A kdo zjistí, jak se tento pán jmenoval, a oznámí to svému rádci na schůzce, ten dostane bodový nášup. Ještě malá nápověda: Je nazýván prezidentem zakladatelem, tatíčkem _________, měl za ženu američanku s francouzským jménem, a to jméno přijal jako svoje druhé. Teď už věřím, že všichni víte, o koho jde a tak zde nechávám místo kam si zapište jeho jméno, abyste měli informace kompletní.

Chetan Táborový život

Nazdar vlčáci! Ač se to nezdá, tábor se nám kvapem blíží, a protože někteří z vás na něj možná i pojedou (uvidíme podle docházky :-) ) tak by nebylo na škodu připomenout vám jak to na našich táborech chodí. V dnešní části se budeme věnovat prvním táborovým dnům, které jsou trošku odlišné od ostatních. Hned po zamávání rodičům na nádraží v Řečkovicích pro vás totiž číhá táborová hra a nikdo neví, kdy vlastně začne, takže musíte být pořád ve střehu. Samozřejmě po rozloučení s rodiči na ty mladší z nás dopadá smutek a na hru nemají ani pomyšlení a naopak staří mazáci okamžitě využívají nabytou volnost a zkušeně se rozprchnou po celém vlaku a místo jejich pobytu lze identifikovat pouze díky ohlušujícímu řevu. Z tohoto důvodu se zahájení hry většinou odkládá až na tábořiště a jeho okolí. Po příchodu do Uhřínova a vybojování zahajovací části hry je na programu ubytování do stanů, které se většinou neobejde bez takzvaných Handlířů – vlčat, které se

snaží vyměňovat své lůžko ve stanu za jiné, a v horších případech i spolubydlícího. Vždy trvá aspoň hodinu než je takováto vzpoura potlačena a proto vás prosím: „NEHANDLUJTE!“, stejně jste ve stanech jenom v noci (a to jak kdy :)). Jakmile se všichni vybalí a poražení handlíři se vzpamatují ze svých hysterických záchvatů, sejdeme se v jídelně, kde si čteme co všechno se na táboře smí a co zase né. Tato část dne je ve znamení takzvaných Historiků, kteří skákají vůdci do řeči stálými připomínkami co všechno loni porušili a jaké vtipné příhody se loni staly. Právě těmto tzv. Historikům bych chtěl připomenout, že většina Medvědů je v této chvíli na pokraji smrti vysílením a hladem ze stavěčky, a proto vykládání historek je jako dráždění kobry bosou nohou a dotyčný si skutečně zahrává se smrtí, v lepším případě je na něm ukázáno jaký trest se na táboře těší největší oblibě - plavým obloukem letí do tůňky. Pak je večeře a po ní většinou zahajovací oheň, který nemůže nést název táborový, jelikož ne všichni jsou seznámeni s tím, jak se na takovém ohni chovat. Je to takový paradox, že nováčci ví jak se chovat a ti nejstarší vlčáci ne! No a pak má být večerka, ale většina táborníků stejně kecá až do půlnoci se sousedem. Nyní už ale opusťme první táborový den, který je velmi odlišný od ostatních a podívejme se jak vypadá skutečný táborový den. Na našem táboře ráno rádce dne (jeden ze starších Medvědů) vyhlašuje v sedm hodin budíček, a

protože celý den je nabitý událostmi k prasknutí, ihned nato vyhlašuje i nástup na rozcvičku. V poslední době se nám na táboře vyvinula utajená sekta vlčat, kteří si říkají spáči a každý den se mnoha různými způsoby pokoušeli rozcvičce i samotnému vstávání vyhnout například tím, že se strategicky ukryli až do samotného konce spacáku, čímž dotyčného rádce zmátli tak, že si myslel, že už jsou dávno venku. Když už se povede nějakého toho spáče vytáhnout z pelechu, prohlásí, že musí na latrínu a v oné místnůstce se dále oddává nerušenému spánku. Apeluji tímto na vás, NEBUĎTE SPÁČI!! Je to strašně nebezpečné, protože pokud vás rádce vyhmátne, nejenže si zpestříte rozcvičku spoustou dalších cviků nad rámec normálu, ale také jste přinuceni se otužovat ve všem, co zrovna máte na sobě a z vlastní zkušenosti mohu říct, že voda v potoce je nejen po ránu opravdu ledová. Když už se tedy v sedm hodin a něco málo vteřin sejde celá smečka na náměstíčku, vyběhneme všichni za stany na orosenou louku, kde se oddáváme mučení svého prokřehlého těla pomocí cviků jógy. Tady existuje další skupina vlčat, takzvaní eskymáci, kteří se ráno nabalí do všeho oblečení, které jim maminky dají a pak se vymlouvají na to, že nemohou cvičit, protože by byli mokří. Varuji vás: „Nebuďte ESKYMÁCI“. Na rozcvičku je totiž velice dobré chodit jen v trenkách a tričku, jelikož většina z vás po ránu naprosto není schopná cokoliv podnikat a takovéto necvičivé typy mají opět povinnou ranní koupel –

většinou jsou ještě na rozcvičce lapeni a ve všem co mají na sobě odneseni a ladným obloukem vhozeni do potoka :-). A jak jste si už sami uvědomili, takoví eskymák pak vypadá spíše jako zmoklá slepice a nemá se ani do čeho převléct. Tato pravidla ovšem platí i pro Medvědy, a tak se vlčata občas dobře pobaví i na úkor svých rádců. Po józe ještě ale není zdaleka konec rozcvičky, následuje ještě překvapení – co to bude letos si zatím nechám pro sebe. Jakmile rozcvička skončí, jdeme se všichni umýt do umývárky, dobrovolníci i nedobrovolníci si hupsnou do potoka a pak už začíná ranní šílenství s názvem úklid stanů. Stan se dá v čase patnácti minut uklidit naprosto vzorně a bez problémů, ale existuje malá skupina vlčat, kteří si v nepořádku přímo lebedí a jejich hlavním táborovým cílem je získat co nejvíc prasat za nejhorší úklid. Těmto vlčatům se říká čuníci a varuji vás dnes už poněkolikáté: „Nebuďte ČUNÍCI!“ Je sice pravda, že nejeden rádce se zhroutil, při pomáhání čuníkovi v úklidu, ale je také fakt, že se nám daří takovéto jedince úspěšně zneškodňovat. Takže po „krutém útlaku a teroru“, jak oni sami říkají pomoci někoho z Medvědů, mají i tyto typy vlčat na konci tábora při hodnocení úklidu na desetistupňové hranici aspoň pět bodů z deseti. V osm hodin je naplánovaná snídaně, ale předtím si ještě splní každý svou ranní povinnost a jde se umýt do umývárky a také si samozřejmě jdou vyčistiti své tesáky. Myslím, že se nemá cenu rozepisovat znovu o čunících, každý si jistě dovedete představit, kolik

úsilí čuníci vyvinou, aby nemuseli navštívit za tábor umývárku ani jednou. Vrcholem jejich snažení je nosit stejné spoďáry po celý tábor a pomoci tak mamince, aby po táboře neměla tolik praní. Většinou jsou však tajnými zdravotnickými složkami vypátráni a odchyceni a donuceni umýt se a převléct, což se neobejde bez hysterických záchvatů na obou stranách. Po snídani, která je formou švédských stolů následuje mohutný závod v oblékání kroje a ranní nástup se vztyčováním státní vlajky. Občas jsou při tom vidět skutečně humorné scénky, při nichž rádce netrpělivě odpočítává:“Posledních dvacet vteřin do nástupu.“ A na cestě od latríny se objeví malá postavička vlčete s toaleťákem a peláší seč mu síly stačí do stanu, před nímž neopomene k pobavení publika uklohnit nádherný vozembouch. “Patnáct, čtrnáct, tři...“ Vlče vlétne do stanu, přes kraťasy a tričko si navlékne košili a krojové kraťasy, „Devět, osm, sedm...“, vymotá se ze stanu – neopomene opět upadnout – a už stojí u své družiny horečně zapínaje všechny knoflíky (samozřejmě že nakřivo). „Pět čtyři...“ Vlče vyděšeně zjistí, že nemá šátek, proto se akrobaticky opět vrhá do stanu a horečně hledá. „tři dva jedna..“ Mohutný skluz na opět stojí vyrovnaně u své družiny na šátku uvázán ledabyle suk. Po nástupu a převlečení následují vlčata své rádce a plní vlčky, pro menší vysvětlím, že nevycpávají mláďata vlků, nýbrž plní jisté zkoušky, kterým se říká vlčci. Těchto zkoušek je na táboře velmi pestrá škála z nichž nejoblíbenější jsou Stopař a Zpravodaj, kam se

nikdy nikdo nepřihlásí. Vlčci trvají zhruba hodinu a po nich následuje sváča a další nástup, tentokráte na Antickou školu. Antická škola se skládá ze dvou částí: buď jdeme do přírody poznávat rostliny, stromy, zvířata a tak dále, nebo máme na programu nějaké netradiční sportovní turnaje jako třeba lacross, či ringo. Po asi dvouhodinovém pobytu v lese či na hřišti nám všem brzy vytráví, takže s radostí uvítáme signál rádce dne, který nám říká, že je oběd. Oběd na našem táboře se neobejde bez pořádného mlácení takzvaných šibeničníků lžící do ešusu, čím se nevědomky snaží vynervovat starší osazenstvo tábora tak, že vstanou a zlotřilého šibeničníka hodí do vody. Po obědě následuje polední klid, při němž se většinou všichni vlčáci záhadně ztratí do lesa, kde probíhají strašné boje, nebo se ukryjí pod mostek k potoku a pořádají závody lodiček. Všichni využívají toho, že jejich rádcové většinou vyvalení někde v trávě usnou a tak potichu kují své pikle. Občas se ovšem vlčáci nechají moc unést a začnou strašlivě řvát a vyvádět, pak ovšem opět platí rčení o dráždění kobry bosou nohou se všemi následky. To, co se děje po poledním klidu odpoledne, vám prozradím příště. Paja PS: Upozornění pro rodiče: Vážení rodičové tento článek je psaný způsobem, mající za účel vtipnou formou vysvětlit, jak to na našem táboře chodí. Neberte prosím proto doslova vše, co je zde psáno. Účelem není vystrašit vás k smrti.

PSS: Další fakt je, že čuníci jsou většinou velké postavy a starší patnácti let.

Nazdar vlčáci! Již za dva týdny nás čekají Velikonoční svátky, a proto jsem se přinutil napsat vám pár rad, jak tyto svátky a hlavně pondělí úspěšně a bohatě prožít. Takže několik typů: 1. Je nezbytně nutné připravit si kvalitní nástroj na pozadí vašich kamarádek, maminek, babiček, i náhodných chodců s dlouhými vlasy zapletenými do copu. (Pozor jen holky) 2. Kvalitní nástroj, řečený pomlázka, si nejlépe zhotov sám z vrbového proutí, návod máš někde v časopise a na schůzce před Velikonocemi ti jistě pomůže tvůj rádce. 3. Dobře vol tloušťku prutů, aby ti pomlázka seděla v ruce a hlavně aby se ti dobře pletla – tady vyzívám mrňouse: „Neberte si ty nejtlustší pruty!“ 4. Na pomlázku si nezapomeňte vyrobit pěknou rukojeť a nahoru navázat pěknou mašli jako základ. Při každém úspěšném vymrskání nezapomeň důrazně požadovat další mašličku, ať je pomlázka pěkně barevná. 5. V pondělí ráno si pěkně přivstaň, ať překvapíš mamku ještě v posteli. Tvou snahu jistě ocení spoustou vajíček a čokolád. Pro zlepšení efektu si můžeš vzít i stříkací pistoli. 6. Ber si čokoládu, vajíčka natvrdo obarvená i bílá, i ty vyfouklé, ale peníze si neber, není to vhodné.

7. Pamatuj na slušné vychování a slušné oblečení. Na návštěvě vždy slušně pozdrav a konverzuj, protože čím déle se zdržíš, tím víc budeš moct spořádat chlebíčků. 8. Nauč se různé básničky, ať si pomlázku zasloužíš. 9. Nezapomeň, že se holky pomlázkou plácají, aby byly krásné další rok a aby neuschly, ne aby měly čtrnáct dní modráky na pozadí. Přizpůsob tomu sílu svých úderů. 10. Pozor, po poledni už mrskat nemůžeš a raději utíkej rychle domů, protože úderem dvanácté jsou na řadě holky a jejich voňavky. 11. Pláštěnku tentokrát nebudeš potřebovat, lepší bude deštník :?). Paja

VELIKONOCE PLETENÍ POMLÁZEK Nejběžnější je pomlázka z osmi prutů. Nejprve si vybereme přibližně stejně silné vrbové proutky, očistíme je a srovnáme si je tenkými okraji k sobě. Pak proutky na silnější straně zarovnáme a svážeme. Vybrané proutky svážeme provázkem asi deset centimetrů od sebe – budoucí rukojeť. Potom můžeme začít plést. Svázané proutky si rozdělíme na čtyři a čtyři pruty do každé ruky. Krajní prut jedné strany shora prostrčíme mezi dvěma a dvěma pruty druhé strany a vrátíme ho spodem k výchozí straně. Přiložíme ho jako poslední. Pak totéž uděláme s prutem druhé strany a dále se strany pravidelně střídají.

Až dojdeme s pletením asi patnáct centimetrů od konce proutků, uřízneme si kousek provázku a zapleteme ho do pomlázky. Tímto provázkem nahoře pomlázku zavážeme a ozdobíme stuhami. Nyní už nás čeká pouze výroba rukojeti. Najdeme si silnější proutek a podélně ho rozřízneme na půl. Pak vezmeme půlku proutku a strčíme ho mezi proutky nad vnitřní provázek rukojeti. Potom pomalu obtáčíme pomlázku a na konci proutek zakončíme zastrčením opět mezi proutky. Obrázky najdete v příloze. KRASLICE Barvit velikonoční vajíčka můžeme všelijak. Nejjednodušší způsob zná každý: vejce se vaří 10 minut ve vodě s cibulovými slupkami, které ho zabarví do hněda až do červena. Pak vejce ochladíme ve studené vodě a osušené potřeme kouskem špekové kůže, až se leskne a celé svítí. Bílé vejce obložíme několika zelenými lístečky, které ke skořápce upevníme nitkou (nebo nalepíme moučným škrobem). Zabalíme ho do obdélníčku tenkého řídkého obvazu. U obou konců vejce pevně zavážeme, pak ho povaříme v cibulové lázni. Po ochlazení a odstranění obalu a "patron" tj. lístků, spatříme na sytě hnědém podkladu světlé otisky, stopy prvních jarních bylinek. Tak zdobili velikonoční vejce naši prapředkové. Z čeho vznikl svět? Z vejce. Vejce stejně jako svět - je tvarově dokonalé. Nemá konec ani počátek. I jeho obsah je plný tajemství. Skrývá v

sobě život. Vejce sytí. Má velkou moc a sílu. Právě včelí vosk, barvení, zdobení udělá z vajíčka zvláštní, ještě mocnější předmět. Kdo vejce omaluje, druhému daruje, věnuje nejen krásu, ale hlavně sílu, zdraví, štěstí, hojnost, ochranu. Batika - technika, při které zakrýváme povrch plného nebo vyfouknutého vejce horkým voskem. Potřebujete plechovou misku nebo ulomenou lžíci, kterou upevníte tak, aby mohla být ze spodní strany zahřívána svíčkou nebo plamínkem lihového kahanu. Včelí vosk se nesmí přepalovat, aby pěkně voněl a na skořápce dobře držel. Připravíte si "pisátka" Do dřevěných násadek zapíchnete špendlík se skleněnou hlavičkou. Svět, jehož povrch smíme omalovat, nás přímo vybízí, abychom ho ozdobili na špičce i na spodní straně voskem. Můžeme ho pokrýt znaky, jednotlivé značky seřadit do určitého rytmu, znaky dokonce spojit s dalšími prvky a stvořit ornament. Uvádíme zde několik základních osnov pro zdobení kraslic: 1. Na povrchu jsou umístěny dva i tři motivy. 2. Proužky jsou vedeny ve směru poledníků. 3. Náš svět - zde poněkud zmenšený - snadno rozdělíme též rovnoběžkami na dvě i tři části. 4. Vejce můžeme pokrýt i šikmou sítí, která vytvoří "křivá okénka" kosočtverce. 5. Zdobíme pouze špičku a dno, bříško neboli poukle necháme prázdné nebo na jeho oblinku nakreslíme volné motivy.

6. Využijeme pěkných oválků, které se při barvení vejdumků často na povrchu skořápky objeví. 7. Na kraslicích se dobře vyjímají i nápisy, stručné vzkazy a všeliká veršování.

Není snadné dokonalý povrch zdobit. To poznáte, až se do práce dáte. Jen to jedenkrát zkusíte, nikdy se nenabažíte. Kdo nikdy voskem ne maloval, ať usiluje o jednoduchost. O prosté znaky, motivy, ornament, Barvy na vejce uvaříme a necháme vychladnout. Pro začátek stačí dvě tři: červená nebo sytě žlutá, zelená na bílém podkladu. Ty tři barvy jsou barvy obřadní, barvy života, růstu a radosti. Patří k jaru odpradávna. Stejně malování vajec. Hlídejte si vosk, nesmí prskat, a když se přepaluje, smrdí. Berete do levé ruky bílé vejce, do druhé špendlíkové pisátko. Dotýkáte se skleněnou hlavičkou dna misky, ve které se zlatí rozpuštěný horký vosk, a prvními kapičkami zakrýváte oba koncové otvory vajíčka, čárkami postupně zdobíte obě jeho špičky. Každou čárku tvoří nová horká kapka, nabraná na špendlík ze dna nádobky. Jak pozorujeme první linky načrtnuté voskem, všímáme si, že tam, kde stopa začíná, je silnější. Špendlíkovou hlavičkou se dobře daří kreslit sluníčka s paprsky, letící ptáky, kytičky.

Vyzkoušejte i jiné nástroje. Pro delší čárky se dobře hodí tenká kovová trubička ze staré propisky. S prvními dotyky si začínáte

představovat a vymýšlet celou další výzdobu. Barevnost. Chcete využít první - bílé, tj. podkladové barvy. Ta bude ze "straky" (kraslice) vesele svítit. Co napoprvé voskem zakryjete, zůstane navždy bílé. Potom můžete vejce vložit do první barvy. Občas s ním lehce pohnete dřívkem, malíčkem ho pootočíte. Aby se obarvilo stejnoměrně. V první barvě nenechávejte vejce příliš dlouho nebo pro první barvení použijte světlou barvu (žlutou, pomerančovou). Můžete pak nanést na zcela suché, už obarvené vejce další slzy vosku. Bílý vzor tak doplníte o barvu, kterou jste získali prvním obarvením. Tento postup můžete opakovat několikrát. Kdo je se svým vajíčkem spokojený, může začít smývat vosk.

Berete suché, voskem a barvami pokryté vejce do špetky prstů a otáčíte jím nad plamínkem. Začínáte tak, že roztavíte všechen vosk, kterým je pokryta špička. Postupně stíráte do měkkého hadříku i druhou špičku. Nesmývejte vejce nad svíčkou, očoudilo by se. Někdy vosk z vajíčka ani nesmýváte, protože se vám vosková kresba líbí. Taky můžete voskem zakrýt oba otvory, pak hned vejce barvit a zdobit voskem. Až v závěru ho koupete v octové vodě nebo ve šťávě z kyselého zelí - a všechnu barvu setřete hadříkem. Získáte barevný ornament na bílém podkladu. Říká se tomu opačné malování. Může se barvit i vosk. A samozřejmě se dá použít vejce syrové nebo vařené natvrdo - to pak leží na dně nádobky, a dokud se neobarví tak, jak chcete, nemusíte se o ně starat. Ted' už víte, čemu se říká vosková batika. Když vám jedna z těchto barev chybí, snadno barevnost doplníte stužkou, na kterou kraslice zavěsíte. Dáte je na bílou misku, rozložíte na zelený ubrousek nebo na červený šátek. převzato z Bálůa 04/07 POZOR!!! Medvědi už začali chystat táborovou hru a nechtějí nám nic říct! Nebuďme spokojení s drobnými informacemi v tomto časopise a tvrdě útočme na své rádce! Buďme neústupní a požadujme úplné a přesné informace o táborové hře! Jde přece o náš TÁBOR!!! anonym

Bodování Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 13 15 16 17 17 19 20 21 22

Jméno Filip Jančík Lukáš Slatkovský Kuba Naništa Martin Vican Tom Viktorín Tadeáš Varaus Michal Bláha Šimon Varaus Honza Caha Vojta Dobeš Petr Robíček Lukáš Strašák Tomáš Gut Pepa Otava Filip Hanzl Michal Jiříček Kuba Souček Michal Fiala Ondra Dygas Peťa Levíček Matyáš Brandstetter Tom Levíček

Účast 100,0% 100,0% 84,6% 76,9% 69,2% 69,2% 69,2% 69,2% 69,2% 69,2% 92,3% 69,2% 61,5% 69,2% 61,5% 53,8% 76,9% 84,6% 76,9% 38,5% 53,8% 38,5%

Celkem Únor Celkem Schůzky Výpravy 153 550 64 89 115 489 50 10 114 393 59 55 111 379 65 46 107 378 65 42 106 437 56 50 102 276 54 48 88 337 48 40 78 305 40 38 77 429 67 10 67 513 57 10 60 321 57 58 58 261 48 10 58 355 48 10 56 272 46 10 54 194 44 10 52 317 42 10 52 346 42 10 49 294 39 10 48 163 38 10 46 37

237 141

36 27

10 10 Waki