Ročník 7, číslo 2
leden 2008
Chodíme do 6.A Potkali jsme se 3. září 2008. Chvilku jsme na sebe koukali, hledali jsme si místo v nové třídě mezi novými spolužáky, ale pak jsme zjistili, že se vlastně skoro všichni známe. Jsme totiž basketbalisté a basketbalistky a od září spolu chodíme do jedné třídy. Pár spolužáků provozuje závodně i jiné sporty, například kanoistiku nebo plavání, někteří závodně žádný sport neprovozují, ale na basket chodíme skoro všichni. Hned v září jsme jeli na seznamovací soustředění do Sněžného v Orlických horách a dalo by se říci, že jsme vytvořili docela dobrou partu, i když se občas popereme nebo se pošťuchujeme. Staráme se také o papoušky a o zimní zahradu, kde bychom chtěli vytvořit za pomoci našeho pana třídního tropický pavilon s rybičkami, želvami, zebřičkami a subtropickými a tropickými rostlinami. Docela nám jde florbal, který naši kluci vyhráli na předvánočním turnaji, který pořádal pan učitel Patlevič. Se školou je to o něco horší, občas zlobíme, ale hlavně vyrušujeme a zapomínáme pomůcky. Když budeme plnit naše úkoly, máme slíbenu školu v přírodě. Už se těšíme!! • S+T (6.A)
Exkurze 9. ročníků Dne 6. listopadu 2007 se všechny „devítky“ vydaly na exkurzi do rodiště Aloise Jiráska a bratří Čapků. Naše skupina, složená z 9.A a poloviny 9.B, se nejprve vypravila do rodného domku Aloise Jiráska. Paní průvodkyně nás seznámila s údaji, které se týkaly Jiráskovy rodiny a pak povídala i o samotném spisovateli. Asi po deseti minutách jsme vyšli ven a pracovali na otázkách, které nám byly předem zadány. Úkolem bylo zjistit například autora Jiráskovy sochy, jež stála na pozemku, nebo vypsat názvy minerálních pramenů. Všichni se s otázkami poprali, a tak se mohlo vyrazit do Jiráskova muzea. Tam jsme měli možnost zhlédnout oblečení, které se nosilo v období dvacátých let osmnáctého století, nebo jak vypadaly typické světničky té doby, ale především tam byla vystavena Jiráskova díla. Z těch nejznámějších je to asi F. L. Věk nebo Temno. Vše jsme si prohlédli a autobusem vyrážíme směr Malé Svatoňovice. Dorazili jsme na místo a před námi se tyčí budova s názvem Muzeum bratří Čapků. Tam jsme opět cestovali životem umělců Karla a Josefa Čapka. Na životech těchto dvou
1
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
bratrů mě zaujalo asi nejvíce to, že právě Josef Čapek vymyslel světově známé slovo ROBOT. Myslím, že z této akce uvízlo alespoň každému něco v hlavě a že jsme měli možnost dozvědět se spoustu zajímavých a pro nás nových věcí. • Míša H. (9.B)
Sněhurka Měsíc listopad byl pro 6.B „divadelní“. Připravili vystoupení pro první třídy při příležitosti „Slavnost slabikáře“. Dávali jsme si velkou práci, abychom to do termínu stihli nacvičit. Těžký oříšek bylo sehnat herce, namalovat kulisy a nastudovat celé divadlo. Vystupovala s námi i Kouzelná školka. Měli jsme dvě hlavní režisérky – Terezu Lomnickou a Michaelu Jelínkovou. Ve středu 22. listopadu 2007 nastal "den D“. Všichni měli ohromnou trému. Vystoupení dopadlo výborně, děti tleskaly a na konci vystoupení jsme rozdávali bonbóny. Paní učitelky nás poprosily o spolupráci a rozdávali jsme slabikáře to byl náš závěr. Naše tří týdenní práce splynula do půlhodinového vystoupení, ale všichni měli ohromnou radost, že se nám to povedlo. • Tereza L. (6.B)
Děti z mateřských školek Jako v předchozím roce i letos se v pátek 9. listopadu 2007 konala akce pro děti z mateřských školek. Přišly děti z MŠ Wintrova, Kamínek, Pospíšilovo náměstí, Luďka Matury, Korálek a Erno Košťála. Dohromady jich bylo téměř 120. Na starosti je měly dívky z 8. a 9. ročníků. Den začal společnou rozcvičkou. Poté se děti rozdělily do skupinek asi po dvaceti. O každou skupinku se starala dvojice dívek. Ostatní děvčata obsadila jednotlivá stanoviště, např. hru s padákem, lezení tunelem, hod na koš atd. Dětem se vše moc líbilo. Po jejich odchodu nastal čas úklidu. Vše šlo rychle a krátce po jedné jsme mohly jít domů. • Martina Ž. (8.B)
Třebechovický betlém Ve čtvrtek (13. 12. 2007) jsme se s paní učitelkou Jarošovou, paní učitelkou Kárskou a paní zástupkyní Sovovou vydali autobusem do Nechanic a Třebechovic. V Nechanicích nám paní průvodkyně nejprve něco řekla o historii zámku. Poté vždy v každé místnosti dodala nějaké zvyky, které naši předkové dodržovali o Vánocích. Když jsme dokončili prohlídku, šli jsme se ohřát do ,,zámecké kuchyně“. Zde byla možnost koupit si čaj, punč nebo suvenýr, popřípadě jsme mohli konzumovat vlastní jídlo. Pár z nás se šlo podívat do parku. Jakmile jsme se pokochali krásami parku, zamířili jsme do Třebechovic. V Třebechovicích jsme zhlédli Betlém. Když jsme byli plně vyčerpáni, paní učitelky nám daly rozchod (na čtvrt hodiny, asi měly strach, abychom se neztratili). My jsme zatím navštívili ,,MŇAM MŇAM“ nebo ,,SECOND HAND“, nejvíce jsme ale chodili po ulici a hledali paní učitelky – ony se nám totiž ztratily. Už bylo po čtvrt na
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
jednu a paní učitelky nikde! Potom pan Vrbický (taťka Jany V.) řekl, abychom šli do autobusu, a tak jsme šli. Paní učitelky došly se značným zpožděním a divily se, že už tam jsme. Pak už se jelo domů. Společně jsme se rozloučili a rozešli se do svých domovů. Tento výlet bych vřele doporučovala nejen v době adventní. • Anežka S. (6.C)
Předvánoční výlet Před Vánocemi byla naše třída 6.B na výletě v Nechanicích a Třebechovicích. Autobus nás dovezl ke krásnému nechanickému zámku. Už při vstupu do zámecké chodby nás zaujaly obrazy, zbraně a kožešiny zvířat. Paní průvodkyně nás provedla mnoha krásnými a vánočně vyzdobenými místnostmi. Také nám vyprávěla o starých vánočních zvycích. Určitě málokdo ví, že se lidé dříve chodívali na Štědrý den mýt do potoka a mazali si spánky medem. Na štědrovečerním stole nesměla chybět čočka, česnek, svěcená křída a chléb. To všechno jim mělo přinést zdraví a peníze. Po prohlídce zámku jsme spěchali do Třebechovic. Tam jsme obdivovali starý, nádherně vyřezávaný pohyblivý betlém, který byl na výstavě až v Kanadě. Výlet se nám líbil. Někdo si přivezl suvenýry, ale někomu stačily jen krásné zážitky. • Pavla T. (6.B)
Poslední předvánoční týden Poslední týden před vánočními prázdninami jsme se skoro vůbec neučili. V úterý jsme vyráběli dárky a svíčky z včelího vosku, zdobené motýlkem z drátků. Ve středu jsme připravovali ve skupinách bramborové saláty. V soutěži o nejlepší bramborový salát bylo těžké rozhodnout, který je nejchutnější, protože všechny byly výborné. Ve čtvrtek proběhla další soutěž, tentokrát o nejlépe vyzdobený stůl. V kuchyni nám paní kuchařky osmažily řízky k bramborovému salátu a my jsme si před společným svátečním obědem připíjeli dětským šampaňským. Poslední den jsme viděli v kině Dukla film Shrek a po návratu do školy se rozdávaly dárky, kterých bylo letos opravdu hodně. Poslední týden byl opravdu moc pěkný. • Karel K. (5.B)
Čtvrťáci na druhém stupni V pátek 11. ledna 2008 jsme byli na návštěvě II. stupně. Třída 7.B nám předvedla, jak může být zeměpis zajímavý. Prezentovala (předvedla) projekt nazvaný - Afrika. Před odchodem na tuto hodinu jsme si něco málo o Africe přečetli v Obrázkovém atlasu. Dozvěděli jsme se, že Afrika je druhý největší světadíl, nejdelší řekou je Nil, nejvyšší horou Kilimandžáro, najdeme zde poušť Saharu a savany, na kterých žije mnoho živočichů. Jaké bylo naše překvapení, když sedmáci spustili o úrovni
3
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
školství a bydlení, nebezpečných nemocech, chudobě, jídelníčku Afričanů, bojích za 2. světové války. Aby jejich prezentace byla ještě zajímavější, doplnili ji obrázky, tajenkou a různými kontrolními otázkami pro nás. Od pana učitele jsme se dověděli, že si žáci všechny informace sháněli v knihách a na internetu. Ve škole je pak dávali dohromady. Na II.stupni jsme ještě navštívili v prosinci hodinu dějepisu v 6. třídě. Projekt se jmenoval - Pravěk. Byl také velice zajímavý a poučný. Hodiny se nám velice líbily a doufáme, že až dojdeme na II. stupeň, budeme pracovat podobně. • žáci 4.A
Pravěk Ve čtvrtek 14. 12. 2007 jsme připravili pro žáky 4.třídy seznámení s pravěkem (jak se lidé živili, bydleli, jaké používali nástroje…). My jsme byli rozděleni do skupin a každá skupina vypracovala určité otázky. Paní učitelka Šmídová rozdělila žáky též do skupin, aby mohli vyplňovat pracovní listy, kde byly otázky z našich výkladů o pravěku. Čtvrťáčci byli velmi pozorní. Soustředivě nás poslouchali a s otázkami prý moc problémů neměli. Poté nastala společná práce čtvrťáků a nás. Většinou si všichni čtvrťáci věděli rady, ale přece jenom jsme jim párkrát poradili a nakonec dostal každý čtvrťák „ŘÁD PRAVĚKÉHO ČLOVĚKA.“ • Kateřina T. (6.B)
Na letním bytě Nedávno se deváté ročníky zúčastnily divadelního představení Na letním bytě v pardubickém divadle. Jelikož se toto představení odehrává ve 20 letech minulého století, tedy době, kterou právě probíráme v dějepise. Výborně se nám hodí jako ukázka z tehdejšího běžného života. Mohli jsme si povšimnout stylu oblékání a mravů. Děj nás zavedl do odlehlých míst. Samá krajinka a překrásná příroda, chata, na které byl ubytován přírodovědec se svou ženou. Mezitím přijeli další hosté, pár se dvěma dcerami na vdavky, které se snažili ulovit svého prince. Tajemníka ministra. A však ta jediná, na kterou on myslel, byla žena pana přírodopisce. Vše končilo tak, jak začalo. Doktorova žena zůstává se svým mužem, tajemník odjíždí zklamán a dvě dcery opět zůstávají rodičům na krku. Představení bylo hvězdně obsazeno a herci si vysloužili náš bouřlivý potlesk. Myslím, že každý si něco odnesl. Ať už pěkné zážitky, nebo nové poznatky z té doby. • Eliška Š. (9.B)
Wolfgang Amadeus Mozart Když se řekne Wolfgang Amadeus Mozart, každý si ihned vybaví proslulého geniálního hudebního skladatele. Traduje se, že byl velkým milovníkem ženské společnosti. Mladé dívky byly okouzleny jeho šarmantními bílými loknami, stejně tak dětským výrazem ve tváři. Jeho nos připomínající bambuli byl usazen nad nevýraznými rty. Menší, hubená postava se ztrácela za velkým klavírním křídlem, to se ale neodráželo na jeho fenomenálních skladbách.
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
Byl to roztržitý sebevědomý mladík, jenž nikdy neztrácel smysl pro humor. Rád se veselil a často navštěvoval, nebo sám pořádal bujaré večírky. Po praktické stránce byl však nepoužitelný. V jeho bytě panoval nepořádek a chaos, v kterém se jen on sám dokázal dobře orientovat. Ovšem co se hudby týče, byl nenahraditelný a mnohý skladatel by mu mohl jeho nesmírný talent závidět. Často měl více myšlenek, než jeho ruka píšící na notový papír dokázala zaznamenat. Povídá se, že byl zázračné dítě, ale on byl zázračný i v dospělosti. Dokázal si na jeden poslech zapamatovat obsáhlou skladbu a tu pak přepsat do notového záznamu. Zdá se, že předběhl svou dobu, jelikož za svého života byl nepochopen a často odvržen. I v té době ale existovala hrstka lidí, kteří Mozarta dokázali pochopit, a jeho hudba jim připadala ojediněle krásná. Hudební nebe by dlouho hledalo skladatele takového formátu, jako byl Mozart. • Tomáš T. (9.B)
Máte rádi zvířátka? Druháci zaručeně! Snad každé dítě touží mít svého domácího mazlíčka. Ne vždy se toto přání může vyplnit. Proto jsme my, žáci z 2.A,B,C, navštívili zookoutek v Ekoncentru Paleta v Pardubicích. Nejprve se každý představil a vyprávěl, jaké zvíře má doma nebo o které by se chtěl starat. Potom přišla malá zkouška odvahy. Zkuste si sáhnout poslepu do sáčku, když víte, že tam nahmátnete cosi tajemného! A tak jsme odhalili mušličky, škeble, ovčí vlnu, krunýř želvy, čelist srnce a dokonce i hadí kůži. Nakonec přišlo to nejlepší! Mohli jsme si zvířátka hladit, pochovat, dát jim napít. Už víme, jak je uchopit, abychom jim neublížili nebo aby neublížila ona nám. Moc se nám líbilo vlézt do králíkárny k roztomilým králíčkům, pomazlit se s morčátky, nechat si přiletět papouška korelu přímo na ukazováček nebo si pochovat roztomilou fretku jménem Ludvíček. Největší odvážlivci si vzali do ruky opravdového hada – užovku červenou. Návštěvu v Ekocentru Paleta doporučujeme všem dětem a my se tam určitě zase někdy vypravíme. • žáci 2. tříd
Jak se stát hokejistou? Jmenuji se Adam a chodím do první třídy. Rád sportuji. Hraji fotbal, lyžuji a umím dobře bruslit. Chtěl bych se stát hokejistou. Kdo mi poradí, co pro to mám udělat? Takových kluků jako je Adam je mezi prvňáčky určitě mnoho, a tak jsme se rozhodli dojít si pro radu k těm nejpovolanějším. K extraligovému hokejovému družstvu HC Moeller Pardubice. Ve středu 22. ledna 2008 navštívili žáci 1. tříd trénink hokejistů v ČEZ Aréně. A bylo se na co dívat! Přesné a prudké přihrávky, střelba na bránu, perfektní zvládnutí bruslařské techniky. Malí školáci byli nadšeni! Viděli na vlastní oči hráče, které znali jen z televize. Ze stadionu se jim ani nechtělo a po příchodu do školy rozhovory o hokeji nebraly konce…
5
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
A tak jsme mezi našimi „odborníky“ z 1. tříd uspořádaly anketu a položily jim několik otázek: 1. Jaké znáš hokejisty? „JankoVlašák ☺, Pavel Nedvěd ☺, Jaromír Jágr a Petr Sýkora “.
2. Jaké vlastnosti má mít hokejista? „Musí nebýt agresivní, vydržet se neunavovat, poslouchat trenéra a jíst ovoce.“ „Nesmí podvádět, dělat bitku, když prohrávají a nesmí dělat fauly.“ 3. Co musíš udělat, aby ses stal hokejistou? „Musí mít hokejistický oblek, za co chce hrát a chrániče, umět všechny pravidla hry, pečovat o své věci, taky se dobře učit ve škole a rozhodnout se, za jakou zemi chce hrát.“ „Nesmí fňukat, když se mu něco stane a rvát se s ostatními, když se naštve.“ Tak co, milí budoucí hokejisté? Už víte, jak na to? Budeme vám držet palce, aby jste se stali dobrými hráči. A pak se na vás přijdeme podívat! • učitelé a žáci 1.tříd
Basketbalové třídy na Studánce Všichni, kteří hrajeme basket, máme jeden velký cíl - mít skvělou basketbalovou kariéru. Bude to veliká dřina, ale ten výsledek za to stojí. Požitek ze hry je nenahraditelný. Je veliká škoda, že z devítky hraje jen hrstka žáků.. V osmičce už je to mnohem lepší. V sedmičce se třída rozdělila na sportovce a nesportovce a to je velice efektivní. A nakonec „šesťáčci!“ Přeji Vám mnoho úspěchů a taky pevnou vůli. Je skoro neuvěřitelné, jak se z malého nápadu stal velký skutek, který ovlivnil mnoha dětem život. Vždyť v tomto století, kdy je tolik obézních dětí, je sport velice důležitý. Snad je mezi námi nějaká malá hvězda, která toho v životě hodně dokáže... Já osobně nechápu, jak jsem mohla bez basketu žít! Hodně zdaru a dobrou mušku přeje • Verča K. (8.A)
O vose Adélce Byla jednou jedna královna vosího hnízda. A ta se jmenovala Adélka. Měla ráda všelijaké pamlsky, ale nejraději měla zmrzlinu. A proto taky počkala, až zmrzlinář bude mít nejvíc práce. Ale zmrzlinář si ji všiml a zakřičel: „Jedeš pryč, ty, ty, ty jedna voso, ošklivá!“ Ale Adélka svolala svůj roj a potom vyhnali lakomého zmrzlináře od jeho stánku. • Jindřiška Š.(3.B), Štěpánka Š. (2.B)
Ztracený slon V malém městě byl 12-ti letý kluk jménem Robert. Jeho životním snem bylo starat se o zvířata, ale bydlel v paneláku, a proto měl jen rybičky. Jezdil ale k babičce, která měla celou farmu.
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
Jednou z rána krmil u babičky zvířata, když najednou zahlédl slona. Štípnul se do tváře, aby se přesvědčil, že se mu to nezdá. NEZDÁLO! Z knih věděl, že k němu musí přistupovat opatrně, aby mu neublížil. Zavolal do nejbližší zoo, v které už slona hledali. Do ruky vzal pár buráků a opatrně k němu přistupoval. Pohladil ho! Bylo to riskantní, ale slon Robertovi neublížil. Zanedlouho přijela odchytová služba a slona odchytli. Druhý den přijel majitel zoo k Robertovi. Řekl mu: „Za to, že jsi byl tak odvážný a vidím, jak máš rád zvířata odkazuji ti našeho slona, do tvého opatrovnictví.“ „Hurá!!! “ vykřikl Robert a vyskočil k nebesům. • Tomáš M. (7.B)
Babička Babička špatně slyší. Vím, že na ni musím mluvit hodně nahlas, pomalu, jasně a stručně. Komunikace se omezuje jen na strohé věty často se opakující, aby se zjistilo, zda babička pochytila hlavní smysl sdělení. Při opakování se občas zjistí, že ne, a vracím se znovu na začátek. Zkouším to trochu jinak… „Neječ tolik, já tě slyším, ty máš takovej vysokej, pronikavej hlas…!“ hudruje babička. Poté se s ní snaží domluvit její syn. Trpělivosti má málo, stejně jako času, o to více je v babiččině hlavě zmatek. Chvilku trvá, než syn zjistí, že on mluví o voze a babička o koze. Představa, že musí začít znovu, ho vynervuje ještě víc. Řve jednotlivá slova, která si má babička poskládat dohromady. Slova rozumí, ale poskládá si je jinak. „ Tak si vem sluchátka, když neslyšíš, kdo se pak má s tebou domluvit!“ rozčiluje se syn. „Já slyším, to ty blbě mluvíš, něco si brbláš pod fousy!“ nedá se babička. • Bára D. (9.C)
Špatný den Už když se někdy ráno probudíte, napadne vás, že něco není v pořádku… Už vím! Budíku došla baterka! Zaspala jsem! Lítám po bytě rychlostí blesku a snažím se najít rifle, které jsem včera někde pohodila. Pak už jen naházím všechny věci (jak se pak ale ukáže, všechny rozhodně ne) do batohu a peláším do školy. Jediné štěstí, že dnes nemáme už od sedmi, i tak to stíhám na poslední chvíli. Jsem ve škole. Zde mě čeká další nepříjemný zážitek - ruply mi kalhoty a zrovna na zadku!. Tuto menší katastrofu zmírní mikina okolo pasu. Mikinu jsem si nezapomněla, ale učebnic a pomůcek mám tak zhruba polovinu. A jestli má být nějaké vysvobození oběd, rozhodně není. Polévka rozlitá po celém tácu mi v té chvíli vůbec nepřipadá vtipná… …když po takovémto dnu uléháte, říkáte si: byl to den blbec, nebo jsem blbec já? • Tereza K. (9.C)
Zajímavá pochoutka Slunce svítí,vlny šumí a já s přáteli si ,,válíme šunky“ u moře.Popíjíme ledově vychlazenou kolu a uždibujeme kuličky z trsu hroznů. ,,Ach jo, jaká pohoda“. Chylí se k večeru a už se trochu ochlazuje.Jdeme s kamarádkou do našeho pokoje převléct se do suchého oblečení. Vezmeme si peníze a jdeme do vyzkoušet další z těch mnoha restaurací, které se rozprostírají po celé té délce pobřeží. Nejkrásnější je pohled na zapadající slunce, které se jako by zhlíží na hladinu moře dívá do zrcadla. Jdeme po pobřeží a před námi se
7
.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ..
rozprostírá pastva nejen pastva pro oči, ale i pro naše čichové buňky. Tehdy to tam tak nádherně vonělo. Vybrali jsme si nádhernou restauraci,která byla nejvíce osvětlená ze všech těch ostatních. Sedíme v ní, všude okolo nás jsou velká akvária a v nich plavou nádherně barevné ryby.V některých akváriích jsou dokonce i obrovské chobotnice,které mě hodně děsily. Číšník nám přinesl jídelní lístek,který bohužel k naší smůle nebyl ani anglicky. Tak jsme se rozhodli,že si každý z nás vybere něco, co má nejzajímavější název. Objednali jsme si. Při čekání na jídlo jsme si povídali a pomlouvali lidi okolo nás. V tom přišel kuchař v takové retro pláštěnce. Koukali jsme a čekali, co bude dělat. Stoupl si na štafle,které byly postaveny hned u velkého akvária s chobotnicemi.Vzal šňůru , která měla na konci velmi ostrý háček. Tak za 10min pokoušení aspoň jednu chytl. Smáli jsme se a já jsem podotkla: ,,To by bylo dobrý, kdyby někomu z nás přinesli tuhle potvoru. To bych nemohla“. Tak tohle jsem zřejmě neměla říkat. Po půl hodině číšník Kačce přinesl mořské řasy, ve kterých byly zabalené grilované ryby. To zatím vypadalo slibně.Petr dostal rybu v nějaké světle červené omáčce. A já, co asi dostanu já!!! Otevřeli se dveře od kuchyně a z nich vyšel číšník a v ruce držel velký tác a na něm velkou chobotnici.Přesně tu, co kuchař vytahoval a my se mu smáli. Jeho kroky vedly přímo ke mně. V duchu jsem si přála, aby se sehnul k jinému stolu a na ten dal ten otřesný tác. Bohužel mé modlitby nebyly vyslyšeny. Číšník se zastavil u našeho stolu a tác postavil přímo přede mě.Já jsem zkoprněla,číšník něco zamumlal, asi ,,Dobrou chuť“, což nebylo moc na místě.Káťa a Petr dostali strašný záchvat smíchu. Mně moc k smíchu nebylo. Číšník chobotnici rozkrájel a čekal, až vložím kus té oslizlé věci do mých úst.Vzala jsem do ruky vidličku a pokusila jsem „to“ nabodnout, tak ,,mrcha“ vůbec nešla chytit, jezdil po talíři, asi po 2minutách se mi to podařilo. Tak a teď to musím sníst. Celým tělem se mi prolilo horko. Ten otravný číšník celou tu doby čekal u našeho stolu, jako by čekal na zjevení. Ten jeho vyraz, na ten nikdy nezapomenu. Byl plný úžasu a očekávaní. Kačka a Petr jen čekali, až konečně sním první sousto. Tak už je to tady: „Pane bože“, řekla jsem a strčila jídlo do úst. Fuj, něco tak otřesného jsem zatím nejedla. Ani jsem to nerozžvýkala a hned jsem to spolkla. Číšník se jen usmál a udělal posunek rukou, abych snědla další kousek. ,,No, to teda ne“, vyjekla jsem a všichni v restauraci ztichli. Trapná chvíle tu byla hned. Poslušně jsem vzala vidličku do ruky a snědla další sousto. V tom okamžiku se mi zamotala hlava a já si jen pamatuji, jak ležím na zemi. Celou dovolenou jsem strávila na velmi lehkém jídle. No tedy stručněji na piškotech, jelikož můj žaludek nehodlal nic jiného přijmout. Žiji, co víc si můžu přát. Už si nikdy nedám nic, co má úzce něco společného s mořem. • Kristýna S. (9.A)
Obsah Chodíme do 6.A.....................................................1 Exkurze 9. ročníků.................................................1 Sněhurka ................................................................2 Děti z mateřských školek.......................................2 Třebechovický betlém ...........................................2 Předvánoční výlet ..................................................3 Poslední předvánoční týden ...................................3 Čtvrťáci na druhém stupni .....................................3 Pravěk ....................................................................4 Na letním bytě .......................................................4
Wolfgang Amadeus Mozart.................................. 4 Máte rádi zvířátka? Druháci zaručeně! ................. 5 Basketbalové třídy na Studánce ............................ 5 Jak se stát hokejistou?........................................... 5 O vose Adélce....................................................... 6 Ztracený slon ........................................................ 6 Babička ................................................................. 7 Špatný den ............................................................ 7 Zajímavá pochoutka.............................................. 7
. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8
