Ročník 2007, číslo 1, Cena 35 Kč
O
bsah
P jako půst
3
Pro předškoláky
5
Postava - pro detektivy
6
Proměny
7
Velcí svědkové Jan Kalvín 8 Abeceda slušného chování - narozeniny a dárky 10 Co patří k Vánocům
12
Zdraví Štěpán
13
Co šeptal vítr pavouček
14
O čem jsou velikonoce
16
Listárna
18
Achab a Jezábel, Eliáš
20
Louskáčkovy oříšky
22
Velikonoční kalendář Tim 2,2
24
Sněhová bouře Tim 2,2
26
Co nevíte o sobě pozornost
28
Netopýrův netvorník chameleon
30
13-tá komnata O lásce
32
Plaveme proti proudu
–2–
vysněný snowboard 3
34
Jidáš - báseň
36
Filipovy tampoty 24
39
jako
p
ůs t –3– pokračování na str. 4
dokončení ze str. 3
jako
p ůst
„…to je velká chyba, které se mnozí při půstu dopouštějí. Další taková opravdu hloupá chyba je, když si člověk myslí, kdoví jaký není frajer, když se postí. „To jsem dobrej, no ne, já jsem tak duchovní“. Myslím, že je Pánu Bohu akorát k smíchu. Ne nadarmo se kdysi půstu říkalo „pokořování duše“….“ „Jo, holky, ještě jednu věc jsem vám chtěla o půstu říct. V Bibli se píše, že pravý půst je spojen s dobrým skutkem a to tak, že to co nesníte, když se postíte, máte rozdat chudým. Tak ten talíř, co jsem dala do ledničky, dones dolů paní Kubátové.“ „Ale mami, to bylo stehno z kuřete!!!“ Tip pro vás: Až si doma řeknete, ze postní období před Velikonocemi se budete postit třeba tak, že si odepřete bonbóny a čokolády, tak jich nakupte, tolik, kolik jich asi spotřebujete za 40 dní. Pěkně je zabalte a doneste je s maminkou třeba dětem do nemocnice nebo dětského domova. Ať je vám Pán vždycky blízko
Vaše Katka P.S. Přečtěte si z proroka Izajáše z kapitoly 58 verše 1 až 12 nebo aspoň verš 6a7
–4–
Není přítel ten, kdo ti lichotí, ale kdo ti umí říct pravdu do očí. Když křesťané neovlivňují svět, ovlivňuje svět křesťany. Bůh nehledí na obal, ale na obsah. Bůh nám odpoví, ale musíme se Ho ptát.
–5–
Pavla Elederová
N
e mohla se dál dívat na to ďábelské trápení. Jednou dcerku neuhlídá a ona si proti své vůli ublíží. To musí konečně skončit. Její milovaná dcerka prostě potřebuje pomoc toho mladého muže. Nikdo to doposud nedokázal a tohle je možná poslední šance. Šla za kráčejícím davem. Vytrvale volala na toho muže, kvůli němuž se tu srotilo tolik lidí. Neodpovídal. Někdo se ji snažil dokonce umlčet. Byla rozhodnutá se nenechat jen tak odbýt. Konečně se muž zastavil a vyslechl ji. „Pane, pomoz mi,“ prosila ho úpěnlivě.
Žena ho jemně chytila za paži. „Pane, nemusíš dětem brát chléb. Psi přece jedí drobky, které dětem při jídle upadnou.“ Podívala se mu pevně do očí. „Nepohrdnu drobečkem. Pomoz mé dcerušce.“
jak
není drobek
Snažil se jí vysvětlit, že jeho poslání je jiné. Musí jít k dětem Izraele a ona je přece kananejská žena. „Copak je v pořádku odtrhnout dětem chléb od úst a dát ho třeba psovi?“ odpověděl jí otázkou.
Jak řekl, tak se stalo. Žena našla svou dcerku naprosto v pořádku. Veselou a hravou, jak ji nikdy dříve neviděla.
k robe od
–6–
Mladý muž se pousmál a s uznáním pokýval hlavou. „Ženo, máš velikou víru. Ať se ti stane podle toho, čemu jsi uvěřila.“
Zdena Sedláčková
Dnes byl d oc ela dobrý den. Dvě jedničky v žákovské, úkoly na zítřek žádné. Pohoda… „Ahoj!“ vytrhlo náhle Petru ze zamyšlení. Když se ohlédne, vidí bývalou kamarádku ze školy. „Tak co, jak jde život?“ Ani nečeká na odpověď a dál pokračuje. „Jdeme tady s Luckou a Helou do butiku, nechceš se přidat? A jak ve škole? Tady na gymplu je to super. S profesorama docela vycházíme, za měsíc jedeme do Paříže...“ Marika ze sebe chrlí novinky a Petra jen kouká. Jak se změnila! Dřív chodila docela pěkně upravená, uměla se nenápadně malovat, byla s ní zábava. Pak udělala zkoušky na gympl, po prázdninách tam nastoupila a s bývalou třídou se přestala stýkat. Petře chvíli chyběly její legrácky, ale postupně na ni pozapomněla. A setkává se s ní až teď. Marika má na sobě tričko s nápisem superstar končící snad metr nad pupíkem, značkové džínsy a v uších ji visí velké kruhy. Stíny pod očima jsou velmi nápadné a barva vlasů připomíná spíše Pipi dlouhou punčochu, jak je rudá. Také obě její kamarádky vypadají podobně. „No, já už tady odbočuji, měj se hezky,“ loučí se spíše s pocitem oddychnutí než lítosti Petra. „Tak čau a pozdravuj ve třídě! Teda holky to byl fakt úžas...“ Marika odplouvá s davem a snad ani nepostřehla, že Petra odchází postranním východem z náměstí. Teda to byla lekce. Uvědomuje si Petra. Právě předevčírem byla neděle. A ona jako obvykle stála před svou šatní skříní a rozčilovala se, že nemá co na sebe. „Mám spoustu nemoderních triček a v malování mi taky nikdo neporadí,“ slyší jakoby svůj hlas, „já fakt nikam nemůžu.“ Pak si přece jen vzala novou mikinu pokračování na str. 12
–7–
e
í lc
sv
edk
ové
Kdy Jan Kalvín žil?
Žil v 16. století. Narodil se 1509 a zemřel 1564.Uvěřil jako student v roce 1533.
Jaká byla doba ve které žil? Kalvín žil v době velkých změn. Krátce před jeho narozením byla objevena Amerika a byl vynalezen knihtisk. Ve většině zemí nastala doba „humanismu“, který hlásal větší svobodu člověka, totiž, že nemusí slepě poslouchat církev. Církev v té době už neměla tak velkou moc. V té době v sousedním Německu kazatel Martin Luter začal s „reformací“, tj. nápravou církve. Říkal, že lidé můžou být spasení pouze milostí (nezaslouženě), když věří v Pána Ježíše a nemůžou si věčný život něčím zasloužit. To bylo něco úplně nového.
Z jakého národa pocházel a kde vlastně žil? Kalvín byl Francouz, narodil se jako syn zámožného právníka. Žil a pracoval nejvíc ve Švýcarsku v Ženevě – jako kazatel a vedoucí církve, několik let také působil ve Štrasburku (ve Francii).
Jakou měl povahu? Přirozeně byl Kalvín spíš uzavřený a „hloubavý“ člověk, který původně chtěl studovat v klidu a v ústraní to, co ho zajímá. Bůh měl ale jiný plán a nasměroval ho k tomu, aby se stal vůdcem, který je lidem stále na očích a kterého ostatní snadno kritizují. Kalvín patřil ke vzdělaným lidem své doby – studoval na univerzitě v Paříži. Byl cílevědomý, důsledný, pracovitý a věci řešil s „chladnou hlavou“. Zajímal se jak o teoretické věci – učení Bible, čemu věřit a podobně, tak o praktické záležitosti života křesťana.
Kým byl pro něj Bůh? Pán Bůh byl pro něj tím, kdo má na člověka skutečný nárok a to na celý jeho život – na jeho čas, síly a schopnosti. Věřil, že poslouchat Boha, znamená
–8–
Ja
něco měnit. Zároveň věděl, jak Bůh člověka miluje a že všechno je jeho dar.
n
n í v l Ka
Co důležitého udělal? Zreformoval církev v Ženevě, tj. vyučoval a prosadil pravidla, která jí pomohla zasáhnout společnost. Tato reformovaná církev se pak rozšířila do dalších zemí – např. do Anglie, Skotska a Holandska. Mnohokrát měl kvůli tomu konflikty s lidmi, kterým se jeho přísné zásady nelíbily.
Jaký vliv má jeho život na nás, v čem je nám příkladem? Jan Kalvín byl známý tím, že měl skutečnou kázeň a tu také požadoval od ostatních křesťanů. Podle něj má člověk všechno Bohu odevzdat a stát se takovým vojákem Ježíše Krista, ať se to ostatním líbí, nebo ne. Sám dokonce z Ženevy, kde kázal, musel kvůli své přísnosti utéct, později se tam však vrátil. Jan Kalvín je pro nás příkladem. Byl ochotný kvůli svému přesvědčení i trpět. Kázeň, řád a pořádek, který prosazoval, byly také důležitým základem pro ekonomickou prosperitu jeho následovníků. Poslouchat Boha znamená opravdu něco měnit. Bůh nás má rád – dokázal to a dokazuje. Jestli ho máme také rádi se pozná podle toho, jak se řídíme jeho radami, jak jednáme a myslíme. Tím se určitě také měníme.
Pavel Vik „Horlivé a krátkodobé nadšení nestačí.“ Jan Kalvín
–9–
AŤ JE SOBOTA, PONDĚLÍ ČI STŘEDA, VÍTÁ VÁS SLUŠŇÁCKÁ ABECEDA.
D
nešní téma: narozeniny a dárky
Kdo nemá rád narozeniny? Hlásí se někdo? Ať se dívám jak dívám, žádná ruka nahoře není. Ano, narozeniny má rád každý. Někdo nemůže ani dospat, jak se na svůj den těší. Představuje si tu horu dárků kterou dostane a načančaný dort se svíčkami. Jiný zase přemýšlí, jak vymyslet narozeninovou párty pro své kamarády. A my jsme tady, abychom vám trochu pomohli.
O
slava a pohoštění
Zeptej se nejprve svých rodičů, jestli si můžeš pozvat kamarády, aby s tebou oslavili tvé narozeniny. Popros je i o pomoc při přípravě a o finanční podporu na nákup občerstvení. Na oslavu si pozvi jen své skutečné přátele. Pokud si myslíš, že „čím více hostů, tím více dárků“, budeš zklamaný. Nahromadí se ti jen nepotřebné hlouposti, se kterými si za chvíli nebudeš vědět rady. A dárek od srdce bude chybět. Aby tvé pozvání nabylo na důležitosti, můžeš pro své přátele vyrobit pozvánky. Oslava se samozřejmě neobejde bez pohoštění. Není třeba se „nacpávat“ jen sladkostmi nebo mastnými chipsy a arašídy. Můžeš si najít recept na nějakou zdravou zeleninovou či sýrovou specialitu. Bude chutnat a nezničí zažívací trakt návštěvníka. Pro svou „párty“ také vyber vhodnou dobu. Nejvhodnější bývá sobota odpoledne. Druhý den není škola a zbývá také čas na úklid. Doufám, že s úklidem mamince určitě pomůžeš. A pozor! Narozeninová párty není příležitost ke konzumaci alkoholu. Dokonce ani nedoporučuji kupovat „dětský šampus“ a napodobovat počiny dospělých. Rituál „přípitků“ má navíc nečisté kořeny. Spojení sklenic a jejich cinknutí má za úkol odhánět zlé duchy. A aby ses se svými přáteli nenudil, vymysli narozeninový program. Je to důležité k tomu, aby se při neorganizované zábavě neponičil majetek tvých rodičů. To by také mohla být na dlouhou dobu tvá poslední oslava. Můžete hrát například společenské hry, vyprávět si vtipy (ale jen slušné), vyprávět si zábavné historky, popřípadě si zatancovat na vhodnou hudbu. Měj také na paměti, že v nejlepším se má skončit.
– 10 –
Na r
r k y
á d a
árky a dárečky
y in en
D
oz
Jsi–li v roli obdarovaného, vždy za dárek pěkně poděkuj. A jestli ti nějaký dárek zrovna „nevoní“, nedávej to najevo. Mohl bys svým postojem ublížit tomu, který tě obdaroval.
is a. sv ec ov
a@
tis ca
li.c
Než svůj dárek předáš, je vhodné ho pěkně zabalit a ozdobit. Tím vyjadřuješ vůči obdarovanému úctu. K dárku pak přilož přání. Není třeba ho kupovat, jsi–li šikovný, můžeš jej i vyrobit. Není třeba psát ustálená „klišé“ typu „přejeme hodně štěstí, zdraví a úspěchů“. Stačí napsat, že jsi rád, že dotyčný je tvůj kamarád nebo kamarádka.
m
Dáváš–li dárek, nechtěj jen utišit své svědomí. Popřemýšlej o tom, co by asi udělalo radost tvému kamarádovi či kamarádce. Vhodným dárkem může být například kniha, kytka v květináči, plyšák, gelové tužky nebo CD s počítačovou hrou, stolní kalendář s obrázky zvířátek. Slečny ocení sprchový gel nebo tuhý deodorant. Není důležité, jak je dárek velký nebo drahý, ale jestli je daný ze srdce nebo z povinnosti.
z
A kde na dárek vzít peníze? Můžeš ušetřit ze svého kapesného nebo poprosit rodiče, jestli by ti na dárek nepřispěli. Až budeš starší, najdeš si i další možnosti výdělku.
N
arozeniny dvakrát do roka
Že to není možné? Jestli si pamatuješ ještě na den, kdy jsi pozval do srdce Pána Ježíše, můžeš slavit také své „nové narození“ do Boží rodiny. I v tento den můžeš uspořádat s pomocí rodičů oslavu. Ne však takovou jako v den svých tělesných narozenin. Druhé narozeniny můžeš využít ke svědectví o Pánu Ježíši. Své kamarády můžeš naučit křesťanské písně nebo jim přečíst zajímavý a napínavý příběh z Bible. A nakonec – jako překvapení – rozdat narozeninové dárky. Například letáčky, nebo krátké komiksy o Pánu Ježíši. Samolepky, záložky nebo nafukovací balónky s biblickými verši. Fantazii se meze nekladou. Přeji vám všem, abyste svůj slavný den, kdy vás Bůh přivedl na tento svět, prožili v pokoji a lásce.
teta Míša – 11 –
dokončení ze strany 7
a odjeli do sboru. Od po poledne p si s ní mamink sedla a vysvětlila jí, že se sed drahé oblečení, ale vkusné něné třeba i vlastními výrobky je pro ni mnohem lepší a více upoutá okolí. Petra to uznala jen napůl. I když s ní pak šla maminka v pondělí do obchodu, koupily nějaké větší korále a večer si vytvořila vlastní náhrdelník, zůstal v ní pocit křivdy. Nemůže se rovnat některým spolužačkám. Teď však, když uviděla Mariku, byla mamince vděčná. Takhle dopadnout by opravdu nechtěla. A už má nápad. Koupí každému koblihu na chodu domů umyje nádobí a večer se ví. Je moc ráda, že si s ní může takomluvit. Maminka je ochotna se s ní ník princezny nebo Superstar a poluví až třeba dlouho do noci. domuje, že má ve sboru tolik kamadů jako málokdo. Když například při tiky stahovala fotky z pobytu dorostu obytu, spolužačky se jen divily. „Kde byli a to jsou fakt křesťané?“ Bomali ji otázkami. Po dřívějších zkušech se moc nerozpovídávala, ale dočila jim podívat se na Exit 316. Možná nhle pořad zaujal i Mariku, napadlo ji. o už si ji přitáhla vůně koblih z blízpekařství a Petra přidala do kroku, lnila své dnešní předsevzetí.
Henrietta
– 12 –
Z
Rád vás všechny zase zdravím. Měl jsem teď plno práce s pololetními písemkami, ale to vy určitě taky. Prvouku jsem zmastil, ale paní učitelka mi dala šanci na opravu.
DRAVÍ ŠTĚPÁN
Posledně jsem vám psal o tom, že mě paní učitelka posadila do lavice s Terezkou. Teď jí řekla, že si může vybrat nějakou kamarádku, se kterou by chtěla sedět. A víte co? Terezka chtěla dál sedět se mnou. Jsem moc rád. Můžu s ní mluvit. Teď mě třeba zrovna trápí, že je děda v nemocnici. Už od prosince. Úplně přesně nevím, co se stalo, ale děda nemluví a babička ho musí krmit. Je to strašně smutné. Naši mě a Karolínu za dědou jednou vzali. To mu už bylo líp, ale popovídat jsme si nemohli. Pořád mluvíme nebo se ptáme my a děda kývá, jestli „ano“ nebo „ne“. Jsem rád, že nás poznává. Tak jsem na to myslel. Asi jsem pochopil, že je moc dobře, když můžeme mluvit. Když si někdo nadává, tak to ale hezké není. A když na mě mamka zvýší hlas, taky nejsem rád. Ale taky mi může říct, že mě má ráda nebo že jsem šikula. A já to taky můžu říct. A pochválit ji za něco. Třeba, že moc dobře peče. Začal jsem Pánu Ježíši děkovat za to, že můžu mluvit. Dřív mě to ani nenapadlo. Tak taky děkujte.
Váš Štěpán – 13 –
cek vou pa
– 14 –
– 15 –
O čem jsou v
– 16 –
u velikonoce
– 17 –
L – 18 –
– 19 –
– 20 –
JEZÁBEL a ACHAB byli královští manželé. Jezábel jako dcera kněze pohanského boha Bála chtěla rozšířit jeho modloslužbu i v Izraeli za každou cenu. K nečestnému jednání nabádala svého muže a po jeho smrti i své dva syny.
ELIÁŠ znamená Hospodin je Bohem. Žil v 9. století před Kristem. Byl to statečný muž, vystupoval proti modlářství a bezbožnému jednání, i když byl proto pronásledován. Jeho proroctví se vždycky vyplnila.
– 21 –
Osmisměrka
JDI K ................... LENOCHU, DÍVEJ SE, JAK ŽIJE, AŤ ZMOUDŘÍŠ. (Přísloví 6,6)
Tajná zpráva ILIŽUEŘBODISEMSJ YNINDZÁRPÍNRAJ najdeš klíč?
D R O M E D Á R
R Á P R E C I A
Ů N I N V Č S D
B A C O E I E O
E M E C B J P M
Ž E N A B O O I
O E I E B H D R
K E L T Ů N K C
E E E E R A I I
J E Z A T R N N
Pro pozorné čtenáře: K Ke kterému článku se hodí verš: K Pavouk rukama dělá a bývá na palácích královských………… Přísloví 30,28 (kral.překlad)
K Detektivové půjdou hledat do Starého nebo do Nového zákona? K Jak to, že někdo může slavit dvoje narozeniny? Myslíš, že je to prima? K V jakém pořadí čteš jednotlivé články? (Co Tě nejvíc zaujme a co třeba vynecháváš?)
– 22 –
Víš ke komu a jak patří? (spoj příbuzenské nebo manželské dvojice)
David Ezau Abraham Zefora Achab Samson Eva
Dalila Jezábel Jákob Sára Mojžíš Adam Šalomoun
Poslala nám Marie Ponková
Vyškrtni: den, dromedár, drůbež, jelen, jez, kelt, nic, nikdo, noc, opice, pes, Radomír, rána, ranhojič, tele,trn, trůn, zelí, žena, žokej Zbylá písmenka tvoří slovo, kterým doplň verš:
Skrývačky - města Redaktor Hanuš o vicemiss psát nebude. Pořádný havíř ovcím zpravidla nerozumí. Schopný pekař Hus to pečení neodkládá. Víš, že k ojetí není třeba mnoho času? Prostě, Jovanovi tu knihu nepůjčím. Starý šprýmař o více kolegů zájem neměl.
Souzvučky S „b“ stará žena pěkně zvaná, s „B“ krásná kniha tak nazvaná. Autorka krušně žila, dílem se však proslavila. S „d“ každý vnuk ho vždycky měl. S „D“ skladatel by předvést chtěl vlastní hudbu a zpěv také. S „r“ leckdy v řece ploutve skrčí, s „R“ skladatel, jenž v hrobě mlčí. Jeho žití krušné bylo, zanechal však vzácné dílo. S „p“ odpad obilí na mlatě bývá. S „P“ autor v Bobši se skrývá.
Skrývačky - zvířata Jarko, bylas včera doma? Dva opi celou bednu unesli sami. Za jícen mi lékař neviděl. Pan Kazda někdy přináší z lesa i hřiby. Inženýra Ježe kamarádi nemohli vůbec poznat. Potká někdy dědečka štěstí ve hře?
– 23 –
– 24 –
– 25 –
– 26 –
– 27 –
po zo rn
t s o
OTÁZKA: CO K
ZNAMENÁ BÝT AKTIVNÍ?
ČEMU SLOUŽÍ NAŠE POZORNOST?
Děvčata a kluci, už toho o sobě hodně víme, ale náš oceán je ještě dost hluboký, abychom měli z čeho čerpat. Povíme si dnes něco o aktivitě, pozornosti a vědomí.
M OTTO : V ŠECHNO VELKÉ MĚLO SVŮJ MALÝ POČÁTEK . (J. K RATKA )
Náš psychický stav není stálý, je přechodný a mění se podle času a situace. V určitém okamžiku je úroveň psychického prožívání závislá na aktivaci centrálního nervového systému (mozku) a je ovlivněna celkovým tělesným stavem. Rozlišujeme tyto stupně aktivity: nízká – spánek, svalová relaxace, pomalá mozková aktivita snížená – přechod mezi bděním a spánkem, objevuje se při silné únavě střední – člověk se bez problémů soustředí a koná různé činnosti zvýšená – zvýšené úsilí, vypětí a pozornost, krátkodobé trvání vysoká – vzrušení, podrážděnost, stav vysokého napětí Úroveň aktivity lze zvýšit přirozeně např. umytím studenou vodou nebo uměle např. vypitím kávy. Pozornost – je psychický stav projevující se soustředěním vnímání na jednu věc, jeden objekt, případně jednu činnost. a) bezděčná pozornost – je určená změnou v prostředí (př. zvuk, světlo), záleží na osobní důležitosti podnětu pro nás, rychle vzniká, rychle pomíjí b) záměrná pozornost – slouží k uskutečnění (realizaci) dlouhodobé činnosti. Soustředěná pozornost vyžaduje motivaci, přestávky v činnosti, střídání různých činností, vysokou aktivaci i návyk (zvyk) soustředěného věnování se činnosti. Doba pozornosti se prodlužuje s věkem, ale není neomezená. Útlum psychiky je ochranou před přetížením organizmu. Nesoustředěná pozornost způsobí nižší výkon. Roztržitost znamená neschopnost se soustředit na jeden podnět, přebíhá z jedné činnosti na druhou. Rozvinutá pozornost je nezbytná při vykonávání náročných pracovních činností, je výsledkem vývoje osobnosti, výchovy a sebevýchovy.
– 28 –
a@ ov
ca tis li.cz
PROVĚŘENÉ ČASEM:
s ka
MYŠLENKY
u cs
Vědomí – je psychický stav jedince, který je schopen reagovat na podněty. Je to ta část psychiky, která zahrnuje to, co si uvědomujeme. Nutným předpokladem vědomí je bdělost (vigilita). Vyznačuje se vnímáním světa, myšlením, řešením problémů, poznáváním skutečnosti, prožíváním emocí … Podvědomí (nevědomí) – označuje duševní obsah, který je v daném okamžiku mimo vědomí jedince. Spánek je stav vědomí, při kterém je fyzická i duševní činnost utlumena. Nervový systém udržuje jen základní funkce pro život (př. tep, dech). Spánek umožňuje pravidelně obnovovat funkční pohotovost člověka po stránce psychické i fyzické. Je pro nás všechny velmi důležitý, abychom v bdělosti mohli znovu žít naplno. Narkóza je umělý spánek, používá se při operacích. Bezvědomí je porucha vědomí, ke kterému dochází při vážných úrazech (např. hlavy), nebo během těžké nemoci.
Odpočinek je kořením práce. (Plútarchos) Usmívej se, a získáš přátele, buď zamračený, a získáš vrásky. (G. Elliot) Lidskou mysl nejvíce rozruší to, co není vidět. (J. Caesar) Nikdo nemůže vrátit čas, ale každý může začít znovu. (J. Kratka) Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (Ježíš Kristus, Matouš 6,34)
SHRNUTÍ: Bdělost a pozornost je nutná ke každé lidské činnosti a závisí na míře aktivace mozku.
Vaše teta Věra Můj synu (dcero), věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho své k mé rozumnosti. Přísloví 5,1
– 29 –
To jsem vám jednou zrovna přemýšlel při pojídání slaďoučkého ovoce o tom, co jsem slyšel od jednoho přírodovědce. Znáte to z televize, že jo. Ukážou vám nějaké úžasně vybavené zvíře a začnou vykládat, jak si to příroda nebo dokonce to zvíře samo zařídilo, aby se mohlo takhle chovat nebo lovit nebo kdovíco ještě. No legrační. A ten vědec zrovna vykládal o… Plesk! Ozvalo se najednou vedle mě a cosi dlouhého a růžového se přilepilo na list. Dokonale mě to vytrhlo z mých myšlenek. Pak to najednou zase zmizelo. Moucha, která seděla vedle mě taky zmizela. Co to bylo? Podíval jsem se za sebe. A hele! Na větvi sedělo podivné zvíře. Koulelo na mě velikýma očima a otvíralo zubatou ještěrčí tlamu. Čtyři nohy s podivnými prsty jako kleštičkami, vysoký hřeben na hlavě vypadal jako přilba a ostny na zádech. Ocas měl stočený jako šnečí budku a tvářil se nafoukle. Chvíli jsem na něj dost udiveně koukal, až se ozvalo: „Co na mě tak vejráš?“ „No, něco dlouhého se mi tu přilepilo, tak…“ „To byl můj jazyk, trumbero.“ „ Jazyk? Ty máš vystřelovací jazyk?“ „No jasně, abych se moc nenadřel. Zaměřím třeba motýla a pak hups! Vystřelím, přilepím hmyz a vtáhnu zpátky. Dobrý co?“ „To jo,“ zamyslel jsem se, „to by nebylo od věci, kdybych..“ „Hele, moc nefantazíruj, máš křídla a já ne. Jsem dost pomalý a tak si musím nějak pomoct.“ „No jo a co ta tvoje podivná kukadla? Vypadají jak dva balónky. Něco mi to připomíná, nejsi ty…“ nedořekl jsem. „No ano,“ hrdě prohlásil, „my chameleóni je máme takové. Pěkně schované ve skoro polokulatých víčkách a umíme jimi pohybovat s každým zvlášť. A někteří z nás vidí dobře i na 1000m! Hodí se nám to při lovu.“ „Ano, chameleón, myslel jsem si to. Ty taky měníš barvu, jak se ti zachce, že jo?“
– 30 –
ww
fre w. e ew
bs
.c o
n et m/ ol a
nd
„Ne tak docela. Mám v kůži, no, jmenuje se to chromatofory a nemění to jen odstín podle prostředí. Taky podle nálady a tepla. Když se rozčílím, je to hned poznat. Když je mi zima, blednu, když se dvořím krásné dámě, to hýřím barvičkami. Během 3 vteřin dokážu změnit barvu svého těla. Každý druh podle toho, jak to má uloženo v genech.“ „Fíha!“ vypísknul jsem. „To jsou věci!“ „Že jo?“ pyšně se nafouknul. „Víš co, ten rozhovor mě nějak unavil. Musím se jít nabaštit, hodně toho spořádám, tak zase někdy ahoj.“ „Čau,“ řekl jsem a ještě ho chvíli pozoroval. Pomaloučku se otočil a takovým legračním houpavým krokem se vydal po větvi dolů. Trochu mi připomínal papouška. Zajímavý tvor, pomyslel jsem si, vypadá trochu jak zmenšenina dinosaura. A pak jsem si znovu vzpomněl na toho přírodovědce. No jasně! Mluvil tehdy zrovna o chameleónech. Jak si to prý uměli zařídit. Že prý se rozhodli, že začnou měnit barvy a budou mít vystřelovací jazyk. Tak fajn. Já jsem se právě rozhodl, že budu mít vystřelovací jazyk. Takhle si jen sedět a pleskat hmyz, to jo, to by se mi líbilo. Vám ne? Ale, ehmm, prosím vás, jak to mám udělat, aby mě to poslechlo? Víte to někdo? Tak kdybyste na to přišli, dejte mi vědět, jo? Váš Netopýrek
Iveta Doleželová – 31 –
Ahoj holky a kluci! Chytněte na kliku a táhněte! Dveře 13. komnaty se otvírají …. Vzpomínáte si ještě na Moniku? Určitě už jste celí netrpěliví, abyste se dozvěděli, jak to bylo s Monikou dál. Tak tady je pokračování jejího příběhu. Monika si vzala k srdci rady své maminky. Začala se spolu s ní pravidelně modlit a její rozbouřené srdce se utišilo. Přišla na to, že Bůh má pro ni toho nejlepšího manžela a že ho potká ve správnou dobu na tom správném místě. Hormony v jejím těle však pracovat nepřestaly, a tak se čas od času stalo, že závistivě pokukovala po zamilovaných párech a toužila po tom, aby i ji nějaký kluk přivinul k sobě. Mnohokrát ji nebylo do zpěvu. Ale rozhodla se, čekat na to, co udělá Bůh. Roky rychle utíkaly. Už nechodila na základku, ale na gympl. Učení bylo těžší a bylo ho více. A protože měla i mnoho zájmů a zálib a protože hodně času trávila i ve sboru na setkáních mládeže, neměla zas tolik času myslet na to, že je snad poslední ve třídě, která s nikým nechodí. Když po škole začala pracovat, říkala si, že už snad nadešel ten správný čas, aby potkala toho, kterého jí Bůh přichystal. Prohlížela si bratry, kteří chodili na mládež, ale žádný se jí nelíbil. Neviděla nikoho konkrétního, za koho by se chtěla modlit. Trochu si slibovala od mládežnického výletu. Třeba potká někoho z jiného sboru. Potkala. Nikoliv však svého manžela. Ale prima kamarádku, která prožívala to, co ona. Brzy se sblížily a spřátelily. Každou volnou chvíli trávily spolu a vzájemně se povzbuzovaly a modlily se jedna za druhou. Společně snily také o tom, jak se vdají a budou mít děti. Jejich vzájemné přátelství však mělo brzy skončit. O tom však až příště.
– 32 –
ad
re
sa
:M
íš
a
Š ve
co
vá
,K
ar lo va St
ud
1. ABY BYL VĚŘÍCÍ
11,
e-
u nt
r r. B ova @ ok ec 4, .sv 32 is a :m
ail
79
m
ál,
ti s c z ali.c
Už jste někdy slyšeli větu, že „na vzhledu přece nezáleží“? Nemyslím si, že je až tak pravdivá. Je pravda, že není důležité, abychom vypadali jako filmové hvězdy. Ale – když se modlíš za svůj protějšek, pros Boha, aby se ti líbil. Nemusí se líbit třeba tvé kamarádce, protože má úplně jiný vkus. Ona by si představovala o něco vyššího a tmavovlasého. Kdežto tobě se líbí menší, třeba i zavalitější, ale blonďatý. Je důležité, aby se ti tvůj manžel (ka) líbil (a). Strávíš totiž po jeho boku a ve společné ložnici zbytek života. Vzhled je důležitou (nikoliv však nejdůležitější) součástí vztahu.
ka
2. ABY SE MI LÍBIL
án
V Bibli je psané: Co má společného spravedlnost s nepravostí? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím. (části 2K 6,14) Jinými slovy: Bible nás varuje před vztahem s nevěřícím partnerem. A proto ve svých modlitbách proste Boha o to, aby vám dal partnera, který miluje Pána Ježíše a Boží slovo.
3. ABYCH PŘIJAL(A) JEHO NEDOSTATKY Nikdo z nás není bez chyb. Během života si vypěstujeme mnohdy špatné návyky, kterých se těžko zbavujeme. Například si v jednom kuse koušeme nehty, necháváme špinavé ponožky pod postelí, či v jednom kuse zapomínáme ohryzek jablka na stole před televizí. Modlete se, aby vám Bůh pomohl „strávit“ nedostatky vašeho budoucího muže či ženy. Nezapomeňte, že i vy máte svoje a vašeho partnera čeká stejný úkol naproti vám. Těším se na vás příště
s láskou teta Míša
– 33 –
AHOJ HOLKY, AHOJ KLUCI!
JSTE
ZVĚDAVÍ, JESTLI SE ZDENĚK DOČKÁ VYSNĚNÉHO SNOWBOARDU? POKUD ANO, PAK NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY JSOU TU PRÁVĚ PRO VÁS. Tatínek i maminka se vrátili zpět do auta. „Zdeněk se prostě bude muset modlit a čekat na zázrak,“ řekl ještě tatínek a nastartoval. Auto se však nerozjíždělo a tatínkova ruka stále svírala klíček od zapalování. Po chvilce s ním znovu otočil a motor byl opět zticha. „Jdu ten snowboard koupit. Myslím, že je to skvělá nabídka, která by se už nemusela opakovat. Ta cena – to je prostě od Pána.“ Když se tatínek vrátil zpět, jeho obličej zářil radostí. „Mám jistotu, že jsem se rozhodl správně. Představ si, ten prodavač ještě něco zlevnil. Neuvěřitelné. Mám takovou radost, že Bůh chce našeho Zdeňka požehnat.“ Cestou domů ještě maminka poznamenala, že peníze vydané na snowboard jí budou v rodinném rozpočtu chybět. Spokojený tatínek ji však ubezpečil, že Bůh ví, jak se postarat, aby peníze vystačily. Doma pak prkno čistili a dávali do pořádku, aby mohlo v celé své kráse přijít do rukou svému majiteli. Úplně zapomněli, že dveře od bytu jsou odemčené a že Zdeněk se má ve chvilce vrátit ze školy. V zámku zarachotily klíče a dveře se rozletěly. První zareagoval tatínek. Hbitým skokem přeskočil prkno, naházel na něj všechny utěrky, které v kuchyni našel i maminčinu zástěru na vaření. Dalším skokem byl v předsíni a prudce Zdeňka vystrčil ze dveří zpět na chodbu. Zdeněk byl překvapený a vůbec netušil, co se děje? „Podívej se, jak ta chodba tady vypadá!? Všude kusy bláta. A co ty rozházené boty? Poskládat! A dokud to nebude, ať tě ani nenapadne chodit domů,“ hartusil tatínek. Maminka však mezitím stačila vše uklidit. „No, vidíš, jak ti to jde, když chceš,“ kontroloval tatínek naoko chodbu. „A teď bych si dal něco studeného na žízeň,“ dosedl zpocený tatínek na židli. Byl totiž moc rád, že překvapení zůstalo překvapením. „Do Vánoc zbývá už jen 15 dní. Myslíš, mami, že je možné, aby třeba dnes někdo zaťukal na dveře a řekl mi, že mi chce darovat snowboard? Nebo, že by ho třeba někdo někde ztratil a já bych ho našel? Hm. To asi těžko, co?“ vymýšlel Zdeněk možné způsoby, jak by to asi Pán Bůh mohl s tím jeho prknem zařídit. „U Boha je možné všechno. Představ si, že dnes u nás přece jen někdo zaťukal, a …“ maminka nemohla větu dokončit, protože Zdeněk jí skočil do řeči. „… přinesl snowboard. Starý, oježděný, ale ….“ „Neskač mi do řeči, Zdeňku. Byla to sousedka a nabídla mi, že mi napeče cukroví. A zadarmo. Nechce žádné peníze. Ani za suroviny, ani za práci. Je to zázrak. Moc jsem si totiž přála, abych si mohla cukroví napéct. Ale protože jsme měli tento měsíc trochu větší neplánované výdaje, nezbyly mi na pečení peníze. A taky ti přišel balík od tety. Poslala ti oplatky a čokoládu. A dopoledne se tu zastavil dědeček a přinesl dvě tašky ovoce. No, není to
3
– 34 –
ad
re
sa
vá
:M úžasné?“ íš „No jo, je. Ale a Š radši mi dej hadru a kýbl. ve Jdu vytřít chodbu. Abych si těch vydělaných co deset korun mohl přidat do pokladničky.“ Mamince bylo Zdeňka líto, ale prozradit mu, že snowboard je schovaný v obýváku za sedačkou, to nechtěla. Těsně před Vánocemi rodiče a Zdeněk navštívili své blízké. A tak jak bylo dohodnuto, Zdeněk dostával místo dárků penízky v obálkách. A když si je všechny spočítal, bylo to o něco více, než odhadla maminka. Asi 3700,- Kč. Teď, když už ďábel nemohl Zdeňkovi šeptat „nemáš dost peněz“, začal s jinou písničkou: „Za takovou směšnou sumu snowboard nepořídíš“. A znovu přišlo tatínkovo povzbuzování a maminčina útěcha. Konečně přišel Štědrý den. Jaké napětí Zdeněk prožíval. Stane se dnes zázrak nebo nestane? Bude mít snowboard nebo zkažený den? Po cestě ze shromáždění nemyslel na nic jiného. Slzy se mu kouleli po tváři. Až do večeře s ním nebyla řeč. Vůně pečené ryby se už táhla celým bytem. Honem, honem všechno sníst. Ještě dezert. A ještě špinavé nádobí. Konečně. Jde do Betléma. Zdeňkovi rodiče totiž nezdobili stromeček, ale vždy postavili v místnosti velký dřevěný Betlém. Letmý pohled na Betlém. „Tak letos to máme i s imitací sněhu,“ ušklíbl se Zdeněk, když viděl, že před Betlémem na zemi leží bílé prostěradlo. „Ale co mu připomínají ty obrysy pod ním?“ Zdeněk chytil cíp prostěradla a prudce za něho zatáhl. „Mami, tati!“ vyskočil a objal oba dva zároveň. „Já mám snowboard, já má snowboard,“ skákal radostí. „Ta barva, to vázání, ty boty! To je super, super, super!“ Když byly dárky rozdány, rodina se sešla v obýváku u svíček. Tatínek četl vánoční příběh z evangelií, zazpívali několik chval a nakonec tatínek vyprávěl Zdeňkovi příběh o tom, jak koupil snowboard za neuvěřitelných 3000,- Kč. Zdeněk rozlepil obálku se svými penězi. Spočítal je, oddělil desátek (ten dá do sbírky ve sboru) a tatínkovi s maminkou předal 3000,- Kč. A ještě mu zbylo. Když večer usínal, uvědomil si, jak je šťastný. A nejen to, poznal ve svém životě, že Bůh může udělat zázrak.
,K
ar
lo
va St
ud án
ka 11,
e-
is a :m
, z t ál ali.c ru n is c r. B @t ok 4, ova ec 32 .sv
ail
79
m
Ráda bych vás, holky a kluci, povzbudila k tomu, abyste Bohu důvěřovali za všech okolností. Okolnosti (a také lidé okolo) nás mnohdy tlačí k tomu, abychom zmalomyslněli a ztratili víru. Důležité je však „plavat proti proudu“ a držet se Božích zaslíbení.
„ALE VY MILOVANÍ, PROTOŽE TO VÍTE PŘEDEM, STŘEZTE SE, ABYSTE NEBYLI OKLAMÁNI SVODEM TĚCH NEODPOVĚDNÝCH LIDÍ A NEODPADLI OD VLASTNÍHO PEVNÉHO ZÁKLADU.“ II.PETROVA 3,17
teta Míša – 35 –
á
Ji d
š
Tehdy šel jeden z Dvanácti, jménem Ji dáš Iškariotský, k velekněžím a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem krev nevinnou!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl. Šel a oběsil se. Podle ev. Matouše 26: 14–16 a 27, 3–5/
– 36 –
i d á r a ka m
T
ka m
ád ar
í mto číslem začínáme další rok, ve kterém za vámi mohou KROKY přicházet. V závěru toho, který končí je to v redakci vždycky trochu napínavé, protože naši čtenáři „stárnou“ – ze školáků se stávají studenti, kteří (možná) čtou něco jiného a ze seznamu našich adresátů ubývají. Někdy se stane, že předají pomyslnou štafetu někomu dalšímu a to jsme rádi. Ale těch nových zájemců není tolik, takže se počet čtenářů stále snižuje. Samozřejmě to má vliv na cenu výtisku. Tu můžeme držet hlavně díky těm, kdo zaplatí víc než je předplatné a několika věrným sponzorům. Za každou takovou platbu jsme upřímně vděčni.
ky přátelé č t e n á ř i
Do tohoto čísla je vložena složenka – prosíme, zaplaťte co nejdřív, vloni jsme posílali ještě v srpnu a říjnu urgence celkem skoro 150 čtenářům. Je jasné, že to stojí čas a peníze. Při platbě je důležitý variabilní symbol – číslo na adresním štítku vpravo nahoře, začíná 5.... I v tomto roce je předplatné pro jednu sadu = 6 čísel = 210,- Kč. Stále se setkáváme s tím, že jsou sbory a rodiče a tím také školáci, kteří neví, že by za nimi KROKY mohly přicházet a přinášet jim zábavu i poučení, které není možno najít v žádném jiném v naší republice vydávaném časopise pro děti.
Znáte nějakého kluka nebo děvče, které by mohlo zajímat dovědět se o Bibli, o Bohu a životě s Ním víc? Nabídněte – předplaťte jeden ročník nebo řekněte jejich rodičům – osobní informace je tím nejlepším doporučením. Děkujeme. Na přípravě a vydávání tohoto časopisu spolupracuje skupina asi 18 dobrovolníků z 9 církví. Spojuje nás touha pomoci našim dětem najít pevný základ pro život za všech okolností a dobře se orientovat. Jsme rádi, že je to i Vaší snahou. Můžete nám napsat, co se Vám na časopise líbí nebo co postrádáte. Zajímá nás to. Za redakční tým zdraví přáním jistým krokem správným směrem
váš kamarád KROK – 37 –
Objednávka Kamaráda, známého nebo příbuzného má jistě každý. Už jste jim řekli, že za vámi chodí Kroky? Objednávám časopis Kroky PRO SEBE na adresu: .................................................. .................................................. .................................................. V počtu ......... Ks od každého čísla Předplatné zaplatím složenkou vloženou do prvního zaslaného čísla Objednávám časopis Kroky JAKO SVŮJ DAR PRO: .................................................. .................................................. ..................................................
Pokud objednáváte pouze „pro někoho“, přeškrtněte. Vyplněný lístek vystřihněte, vložte do obálky a zašlete na adresu:
Časopis Kroky Táborská 72 615 00 Brno Podpis:........................
Složenku zašlete na adresu uvedenou shora.
Pokud chcete odběr ukončit, sdělte to prosím písemně (nebo e-mailem), ne tím, že nezaplatíte. Z evidence vyřazujeme pouze na základě písemného sdělení. KROKY – časopis pro děti, vychází šestkrát do roka. Od roku 2006 je cena jednoho čísla 35,– Kč, celoroční předplatné 210,–Kč Vydává vydavatelství A–Alef, s.r.o., Bořivojova 620/29, Ostrava – Kunčičky, 718 00 Zodpovědný redaktor: Irena Zemanová, tel. 548 539 397, E–mail:
[email protected] Technická redakce, grafika a design: Vladislav Jurčo, 608 702 536, E–mail:
[email protected] Ilustrace: A.Lančová, L. Kubiasová, A. Mrázek, V. Jurčo Jazyková korektura: Dana Popovská Bankovní spojení: KB Ostrava 81006–761/0100, var. symbol: číslo uvedené u vaší adresy; konst. symbol: 0379 při platbě složenkou, 0378 při platbě z účtu. Distribuce: Kongres takt Brno Adresa redakce a administrace: Táborská 72, 615 00 Brno, tel.:548 539 397 Tématická skupina 13B/A8, reg. zn. MK E ČR 6913, ISSN 1212–0979 Tisk: POINT CZ s.r.o.
Z C . Y K O R .K WWW
– 38 –
I A M , E–
RO K L:
K O R K @ Y K
Z C. Y
Z
– 39 –
– 40 –
