ŠKOLNÍ ČASOPIS č. 5 2010/2011
BĚH NADĚJE 16. září 2010 jsme jeli do Strakonic na Běh naděje. Viděli jsme tam velmi zajímavé věci. Také nás pobavily soutěže, které si pro nás připravili. Velmi nás zaujal hrad, z kterého jsme viděli velmi zajímavé věci. Dokonce jsme se šli podívat na výstavu starodávných kočárků, kolébek a oblečení. Také nás pohostili malými dobrotami. Dokonce jsme si tam mohli koupit pár věcí. Pak jsme šli na autobus a jeli jsme zpět do Sedlice. Romana Keřková, 3. třída
BÁSNIČKA Podzimní prázdniny jsou za námi, zima nám je odhání. Ale nám to líto není, nejsou přece jediný. Romana Keřková, 3. třída
BURZA ŠKOL Dne 26.10. jela 9. třída do Strakonic na Burzu středních škol. Měli jsme sraz v 7:15 na zastávce u školy. Když jsme tam byli už všichni, tak jsme čekali na autobus. Autobusů jelo víc, první projel, do toho druhého jsme nastoupili, ale jel do Písku. Třetím autobusem jsme odjeli. Když jsme vystoupili u nemocnice, tak jsme šli ke Kauflandu. Tam jsme měli rozchod. V 8.45 jsme šli na Burzu škol. Obešli jsme si školy, které tam byly prezentovány, a v 10.15 jsme odcházeli. Šli jsme k Prioru, kde jsme měli další rozchod. Po rozchodu jsme šli na autobus, kterým jsme odjeli domů. Klára Kalbáčová, Miroslava Šindelářová, 9. třída
PODZIM Podzime, podzime, Zůstaň tady, zima jde, ještě ji sem nepustíme , radši zlaté listí máme. Sabina Jíchová, 3. třída
POHÁDKA O SLOVĚ NIC Jednou takhle v pondělí vyskočilo slovo nic z papíru. Slovo nic je moc nakažlivé. Jeden pán se ho snažil chytit do sítě, ale marně. Jedna paní Nicová byla jeho máma, proto ho chránila. Udělala tři salta a dala pánovi facku. To byste do ní neřekli. Malý Nic dostal taky jednu a věděl, že z papíru nesmí vyskakovat. Iva Klímová a Kristýna Strnadová, 4.třída
Doplňte, co se rýmuje: 1) Vázička 2) Pes 3) Kůň 4) Sluníčko 5) Myš 6) Drak 7) Kos 8) Postel 9) Slepice 10) Papír 11) Vánoce Kristýna Strnadová, 4.třída
POHÁDKA O UFONECH Jeden ufon jménem Ufík odpálil katapultem Zemi do vesmíru, až přistála na Slunci. Všichni se začali ohřívat. Až se všichni usmažili jako v troubě. Ufíkova babička řekla, že udělá správnou věc. Vzala tu hořlavou, skoro výbušnou troubu na katapult a vyhodila ji na Mars. Ufík se na ni zlobil, až ji odpálil taky. Iva Klímová a Kristýna Strnadová, 4.třída
DIVADLO 18. listopadu jsme celá třída vyrazili do Strakonic na divadelní představení. Divadlo se jmenovalo Čáry Báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda. Pohádka vyprávěla o jedné čarodějnici Cotkytle, která žila spolu se svojí dcerou ve špinavém domě. Přijel k nim král a zeptal se jich, jestli nechtějí s ním jet na zámek, neboť Cotkytle znala děda Vševěda. Král totiž řekl, že kdo přinese tři zlaté zuby děda Vševěda, tak dostane jeho dceru za ženu. Jeho dcera měla ráda jednoho krále a on ji chtěl taky za ženu. Tak se spolu s Cotkytlí vydali za dědou Vševědem. Cotkytle znala jeho matku. Když se ho zeptali, kde je jeho matka, odpověděl, že už zemřela a že mu po ní zbyl jen zlatý hřeben. Zeptali se ho, jestli by jim nedal zlaté zuby a on řekl, že ano. Ale když si je chtěl vyndat, tak zjistil, že je nemá. Tak Cotkytli napadlo, že by si král mohl vzít tři zuby ze zlatého hřebenu. Tak si je ten král vzal, pak si vzal i královu dceru za ženu. Lenka Kozáková, 4. třída
DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ 18. 11. jsme vyrazili na divadlo do Strakonic. Bylo to moc zajímavé a legrační. Pohádka se jmenovala ČÁRY BÁBY COTKYTLE ANEB TŘI ZLATÉ ZUBY DĚDA VŠEVĚDA. Jediné, co mi vadilo, že zatahovali pořád oponu, aby změnili kulisy. V pohádce hráli: král, služka, princezna, obyčejný chasník, kadeřník, bába, dcera a děd Vševěd. Představení se nám moc líbilo, ale za chvíli skončilo. Po divadle jsme měli rozchod. Potom jsme šli na zastávku a přijel autobus. Tím skončil krásný den! Tereza Hrubá, 4.třída
ČÁRY BÁBY COTKYTLE ANEB TŘI ZLATÉ ZUBY DĚDA VŠEVĚDA 18. listopadu jsme se sešli ráno na zastávce u školy. Jeli jsme na divadlo Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda. V divadle byla spousta herců. V představení se mi líbilo, že když děd Vševěd neměl tři zlaté zuby v puse, tak vytrhli tři zuby ze zlatého hřebenu. Nelíbilo se mi, že když přendavali kulisy, tak zatáhli oponu. Po divadle jsme měli rozchod, ten se mi líbil, ale hezčí bylo divadlo. Po rozchodu jsme šli na autobus. Doufám, že pojedeme ještě na takhle hezké divadlo. Adéla Krejčová 4.třída
DIVADLO Ve čtvrtek 18. listopadu jsme jeli se třídou na divadelní představení do Strakonic. Jeli jsme hned ráno autobusem. Seděl jsem vedle Romči a celou cestu jsme propovídali. Divadlo bylo o Třech zlatých zubech děda Vševěda. Pohádka byla vtipná a plná hezkých kostýmů a kulis. Jako ve správné pohádce vše dobře dopadlo. Po divadle jsme měli rozchod a já jsem s kamarády šel do Prioru a pak do cukrárny. V cukrárně jsme chvilku poseděli, já si koupil žvýkačky a šli jsme na autobus. Do školy jsme přijeli rovnou na oběd. Výlet se mi moc líbil a pokud bychom mohli jet příště na divadlo, tak bych byl moc rád. Matěj Suda, 4. třída
DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ Když bylo 18. listopadu, tak jsme jeli se školou do Strakonic na divadelní představení, které se jmenovalo Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda. V pohádce vystupovaly tyto postavy: mlynář, kadeřník, princ, princezna, král, služka, liška, čarodějnice Cotkytle a její dítě. Pohádka byla o tom, že princezna si vzala chasníka za manžela, princ se oženil s liškou a služka se vdala za děda Vševěda. Představení bylo pěkné. Měli hezké kulisy a převleky. Rád bych navštívil podobné představení. Kája Šavrda, 4. třída
DIVADLO Celá třída jsme jeli na divadlo Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda. Ráno 18. listopadu jsme se sešli na autobusové zastávce u školy. Přijel pro nás autobus a jeli jsme do Strakonic. Když jsme přišli do divadla, dali jsme si bundy a čepice do šatny a šli si sednout. Potom začala pohádka. Hrály tam různé postavy. Třeba král, čarodějnice, princezna, děd Vševěd. Moc se mi to líbilo, protože to bylo srandovní a vše dobře skončilo. Po skončení divadla jsme si došli ještě do cukrárny a mohli jsme si koupit nějaké dobroty. Domu jsme odjeli zase autobusem. Jakub Volinský, 4.třída.
Naše celoroční soutěž Naše třída má soutěž, kdo nasbírá co nejvíce dinosaurů. Já mám zatím 2, stegosaura a ankilosaura. Nejraději mám stegosaury. Jsou roztomilí, líbí se mi jejich ostny. Sbíráme je za tři zlaté jedničky. Petr Vyorálek, 3. třída
1. roční období 2. školní potřeba 3. člen rodiny 4. domácí zvíře Sabina Jíchová 3.třída
Znáte dobře živou přírodu? Doplňte věty! 1) Prase divoké se živí------------------. 2) Houby se rozmnožují-----------------. 3) Modřín na zimu ----------------. 4) Houby nepatří mezi--------------------. 5) Živočichy rozdělujeme na obojživelníky, ptáky a ---------------------.
Adéla Krejčová, 4. třída
EXKURZE DO TEMELÍNA 23. listopadu jsme jeli na exkurzi do Temelína. Ráno kolem osmé jsme vyjeli objednaným autobusem. Kolem deváté jsme dojeli k Temelínu. Byli jsme ale objednáni na 9:30, tak jsme se zatím došli podívat k řece Vltavě a vyšlo nám to akorát. Do areálu Temelína jsme se nedostali, protože se tam nesmí. Byli jsme pouze v informačním centru, kde se nás ujala paní průvodkyně. Zavedla nás do kinosálu, kde nám pouštěla různé filmy a jednu prezentaci, jak Temelín vypadá a jak to v něm chodí. Při zpáteční cestě nám došla nafta, a tak jsme museli čekat. Po půlhodině čekání jsme se zase konečně rozjeli. Jeli jsme se ještě podívat do Písku do Sladovny, kde byla výstava fotografií. Ještě před výstavou jsme měli hodinový rozchod. Po zhlédnutí výstavy jsme se vrátili k autobusu a jeli jsme zpátky domů. Kalbáčová Klára, 9. třída
TEMELÍN
V Temelíně jsme byli 23. 11. 2010 se školou. Jela jen 7., 8. a 9. třída. Byli jsme vedle elektrárny v zámečku v informačním středisku. Průvodkyně nám popisovala, z čeho se elektrárna stavěla, jak to uvnitř vypadá a jak funguje. Pouštěla nám různé filmy a obrázky. Rozdala nám 3D brýle a pustila nám film o štěpné reakci atomu. Po přednášce nás průvodkyně pustila do druhého patra, kde jsme mohli hrát různé hry, pouštět si filmy a zkoušet vše možné. Z Temelína jsme jeli do Písku, kde jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna skupina šla do muzea a druhá do Sladovny. Bylo to dobré. Lucie Šípková, 7. třída
Temelín 7. , 8. a 9. třída jela 23. listopadu do Jaderné elektrárny Temelín. V informačním středisku jsme viděli, jak se štěpí uran a hlavně, jak Temelín pracuje a vyrábí elektřinu. Promítali nám film ve 3D. Cestou zpátky se nám rozbil autobus. Půlhodiny jsme tam stáli, protože došla nafta. V Písku jsme pak měli rozchod. Po rozchodu jsme šli do muzea nebo do Sladovny. V 14:30 jsme přijeli do školy. Klára Flanderová, 7. třída
TEMELÍN 23. 11. 2010 se jela 7. , 8. a 9. třída podívat do Temelína. Přijeli jsme tam kolem deváté a měli jsme ještě čas, neboť jsme byli objednaní na 9:30. Chodili jsme tedy okolo informačního centra, které jsme pak měli navštívit. Po půlhodině se šly paní učitelky zeptat jestli, už tam můžeme. Oni řekli, že ano. Ale museli jsme tam ještě čekat asi 10 minut, než si pro nás přišla paní průvodkyně. Když přišla, šli jsme do 4. patra do kinosálu. Tam nám říkala základní informace o Temelíně. Ukázala nám několik videí a několik prezentací. Když jsme skončili, šli jsme do 3. patra, kde bylo asi pět místností, ve kterých byla spousta vystavených věcí. Po prohlédnutí jsme šli do autobusu. Při cestě do Písku se nám porouchal autobus. Po půlhodinovém čekání jsme vyrazili na cestu. Když jsme přijeli do Písku, tak jsme se rozdělili na dvě půlky. Jedna půlka šla do Sladovny, kde byly vystaveny obrazy, a ta druhá půlka šla do muzea. Po prohlédnutí jsme jeli už konečně domů. Výlet se mi líbil. Miroslava Šindelářová, 9. třída
HŘIBY Ptá se hřiba hřib, ví-li, kde je Říp. Bydlí prý tam jeho bratři, každý vydá nejmíň za tři. Před lidmi se to však tají, aby je tam nesbírali. Kája Šavrda, 4.třída
HRA Ve škole v českém jazyce, hra mě bavila nejvíce. Zapojila se do ní celá třída, byla to docela velká psina. Učivo jsme si procvičili a u toho se pobavili. Každý vymyslel slovní druh, podstatné jméno je například duch. Leona Nováková, 4. třída
Jak to také mohlo být… Ztratilo se strašidýlko s divným jménem Ween. Vyhlásili pátrání, napsali to do novin. A tak všechna strašidla přispěchala na pomoc. Hledali ho, kde se dalo. Prochodili celou noc. Aby věděli, kde už byli, vymysleli pilně, že rozsvítí lampióny z vydlabané dýně. " Hallo! Ween!" křičeli všichni, ještě když už svítalo. Náhle jedno ze strašidel vyděšeně zvolalo: "Mám ho! Tady chudák leží! Zvedněte ho trošičku! Neboj Weene, to nic není. Kam si to lez, ty truhlíčku?!" Ó to bylo radosti, jásotu a slávy! Až se z toho strašidlům zamotaly hlavy. Druhý den pak usnesli se, dali zprávu do novin, že oslavy pojmenujou jednoduše: HALLOWEEN Radek Hudák, 5. tř.
BÁSNIČKA Vánoce jsou tady, všichni jsme moc rádi, dostaneme dárečky, veliký i maličký. K večeři uvaříme salát a rybu, už ke stromečku sednu. Zahraj si koulovanou, v létě zase šupovanou. Lenka Kozáková, 4.třída
VLOČKA Spadla z nebe kraječka, jmenuje se vločka, hned z ní byla kapička, kulí na nás očka. Sabina Jíchová, 3.třída
ZIMA Zima už je tady, vezmeme si boby. Pojedeme z kopce, natlučem si čumce. A až půjdem domů, budeme mít k večeři rybu a k snídani cukroví od vánočního pondělí. Adéla Krejčová, 4. třída
VÁNOCE Zase se nám rozzáří strom i úsměv na tváři. Neboťˇzase po roce přicházejí Vánoce. Že už týden padá sníh, snad Vánoce přijedou na saních. Kdyby letos bílé byly, velmi by nás potěšily. Adéla Krejčová, 4.třída
ZVÍŘECÍ TAJENKA
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
mrchožravý pták ploutvonožec žijící v zimě (také název nanuku) pyšný pták černobílá, pruhovaná mládě daněly a daňka velký s dlouhým nosem dlouhý krk, flekatá černobílé zvíře, které umí kung fu vejcorodý, který pije mateřské mléko Jiří Brožovský, 8. třída
ZÁMEK BLATNÁ Zámek pln vody kolem, také stromy obklopen. Dívá se na svůj odraz, malíř kreslí jeho obraz. V zámku medvěd číhá, kolemjdoucí se naň dívá. Však stojí park za zámkem, obývaný krásným daňkem. Klára Flanderová, 7. třída
Soutěž Mažoretka roku 2010 Soutěže MAŽORETKA ROKU se účastní naše mažoretka. Vyhrála Miss Sympatic a my se snažíme hlasovat, aby vyhrála i Miss Média. Její největší soupeřkou je Michaela Mizerová. Jelikož je z města, kde se soutěž koná, má více hlasů a větší šanci na vítězství. Proto naše skupina shání hlasy pomocí Facebooku, Icq, Skype apod. Všude odkazy sdílíme. Miss mažoretka může vyhrát šerpu a korunku. Ty mažoretky, které obsadí 1. - 5.místo, jedou v létě do Chorvatska. S sebou si můžou vzít dva členy rodiny. Janina si s sebou bere mamku a sestru. Jana vyhrála 3. místo. Když přijela na soustředění, tak nám vyprávěla, co tam dělali a předváděli. Předváděli tam choreografii s hůlkou a pompony, potom svou volbu. Jana hrála na kytaru a zpívala. Je ráda, že pojede do Chorvatska. Budou tam cvičit společně pompony, chodit na mole a mít aqua-aerobik. Těší se. 1. místo - Michaela Mizerová - Lomnice nad Popelkou - senior <= 2. místo - Klára Rajchartová - Pražské mažoretky - senior =>
3. místo - Jana Kunešová- Otavanky Strakonice - junior =>
Lucie Šípková, 7. třída
BŘIŠNÍ TANCE Já chodím na břišní tance prvním rokem. Sice jsem si ze začátku myslela, že to nezvládnu, protože nám Irena (naše instruktorka) povídala o tom, jak na tyto pohyby není naše tělo zvyklé atd. Taky mě první hodiny bolela tak záda, že jsem myslela, že umřu. Začala jsem pravidelně cvičit i doma a výsledky se dostavily. Jsem v naší skupině 3. nejlepší tanečnice (až po Ireně a paní Kreslové). Chodím do DDM Blatná. Nosíme dlouhou sukni, vyšitou podprsenku a šátek s penízky. Šátky už mám tři, světle růžový, tmavě růžový a modrý. Břišní tance jsou fakt super. Petra Šavrdová, 7.třída
WARRACABA V hlubokém porostu hraničních pralesů Francouzské Guyany a Brazilie žije tajemná šelma vetší než jaguár. Loví ve smečce a je pověstná svou nesmírnou dravostí. Její popis se neshoduje s žádnou dosud známou kočkovitou ani psovitou šelmou. Nemá strach z ohně a napadá hlavně indiánské kmeny žijící v jejím teritoriu. Její existence nebyla dosud prokázána, avšak hluboko ve skrytu deštného pralesa se možná pohybuje smečka těchto tajemných šelem a děsí místní obyvatele. Píše se rok 1926. Do Francouzské Guyany přijíždí noví vězni, aby tu vykonávali nucené práce. Většina vězňů zde zahyne na tropickou horečku, nebo na vyčerpání. Jeden se ale se svým osudem nehodlá smířit. Tento vězeň Albert Voisine byl ve Francii odsouzen na patnáct let nucených prací. Rozhodně tu ale nechce zůstat. Vězni právě vystoupili z transportního vozu a dozorci je začali odvádět po skupinkách na pracovní místo. V poslední skupince byl i Voisine. Konečně vyrazila poslední skupina. Voisine využil okamžiku, kdy se dozorce nedíval, porazil ho a vklouzl do křoví. Dozorci se za ním ihned rozběhli. Voisinovi prolétly kolem hlavy kulky. Ale byl už tak daleko, že se dozorci nestrefili. Hnal se dál a dál, až dorazil k bažině. Začal přeskakovat po malých ostrůvcích na druhý břeh. Když ho dosáhl a postavil se na pevnou zem, třeskly za ním výstřely a kulky se zaryly těsně vedle něj do země. Hned potom se ozvaly zděšené výkřiky několika dozorců, kteří zapadli do bažiny. Voisin se ani neohlédl a utíkal dál. Po půlhodině se zastavil a odpočíval. Začal uvažovat o tom, co bude dělat, kam půjde a co bude jíst. Nevěděl o této zemi nic, jen to, že jsou tu indiáni a jaguá… Nedořekl slovo, protože se vyděsil. Z křoví vyskočilo nějaké velké zvíře. Začalo se procházet okolo Voisina a prohlíželo si ho. Bylo velké a chlupaté. Mělo velké silné nohy a na nich dlouhé drápy, velkou protáhlou hlavu, z níž vyčuhovaly dva ostré, hrůzu nahánějící zuby. Zvíře vypadalo klidně, ale pak začalo cenit zuby, funět a vrčet. Za Voisinem se ozvaly kroky. Ohlédl se. Stálo za ním další zvíře. A vedle se objevilo další a na druhé straně hned další. Bylo jich asi deset. Začala se k Voisinovi přibližovat a zmenšovat kruh. Jedno z těch podivných stvoření vyštěklo a vrhlo se na Voisina. To vedlo k řetězové reakci, přičemž na Voisina skočila i ostatní zvířata. Chytla ho za ruce i za nohy a začala se o něj přetahovat, až ho nakonec roztrhala. Pak začala odtrhávat kusy masa a polykat je skoro bez kousání. Voisinovo tělo, tedy to, co z něj zbylo, nikdy nikdo nenašel. Jan Lassner, 8. třída Poznámka: Tento příběh je založený na skutečné události, ale postavy jsou smyšlené!
Test: Jaký jsi typ? 1) Co tě zajímá? a) Cestování b) Sport c) úplně něco jiného
(3) (2) (1)
5) Čím bys chtěla být? a) podnikatel(ka) b) umělec(umělkyně) c) dělník(dělnice)
(1) (3) (2)
6) Jaké máš rád(a) období? a) letní (2) b) zimní (1) c) obojí (3)
3) Jaká si myslíš, že jsi povaha? a) spíš pohodář(ka) (2) b) výbušný(á) (1) c) podle situace (3)
7) Umíš se rychle rozhodnout? a) ano (3) b) ne (1) c) jak kdy (2)
4) Dbáš o sebe? a) ano b) ne c) někdy
8) Jsi ve škole oblíbená? a) myslím že ano b) moc ne c) nevím
2) Co máš rád(a)? a) klid b) vzrůšo c) oboje
(3) (1) (2)
(3) (2) (1)
(3) (1) (2)
8-12 b. Není to špatné, je třeba si víc věřit a dívat se na vše s úsměvem, uvidíš tu změnu. 13-19 b. Jsi tak akorát od všeho kousek. Prostě kamarád(ka), jak má být. 20-27 b. Jsi akční a sebevědomý(á), je vidět, že víš, co chceš. Máš šanci to někam dotáhnout. Veronika Hejduková, 5. třída
TAJEMNÉ HLUBINY
1. část
Všichni jistě znáte povídky o Lochneské příšeře a o obřích chobotnicích, které potápí lodě. Ale co když jsou tyto příběhy skutečné. Lochnes může být prehistorický vodní ještěr Plesiosaurus. Ale o její existenci se můžeme jen přít. A obří chobotnice? Ty existují! V roce 1896 vyvrhlo moře na břeh tělo obrovské chobotnice. Rozpětí jejích chapadel bylo 60 m. Tělo bylo podrobeno zkoumání a to ukázalo, že je pravé a že se nejedná o podvrh. Ovšem někteří lidé pořád nevěří. Nacházíme se na Novém Zélandu. Je slunečno a poněkud větrno. Na širém moři je vidět jen jedna vlnící se plachta. Na této lodi se právě Katrin a Joe Hillovi připravují na potopení do temných hlubin. Netuší však, že toto bude jejich poslední ponor. Když si oba navlékli neoprény a upevnili kyslíkové bomby, odrazili se od člunu a převrátili se do tmavě modrých hlubin Tichého oceánu. Jak tak plavali a natáčeli ryby a chobotnice, upoutala jejich pozornost veliká černá jeskyně. Připlavali k ní a spatřili obrovské množství koster a schránek krabů. Jenom chobotnice si před vstupem do jeskyně shromažďuje schránky krabů, které uloví. Ale v takové jeskyni by mohla žít klidně čtyřiceti metrová chobotnice. A ty kostry! Žádná chobotnice neuloví plejtváka, a tady jich bylo asi deset. Joe náhle strčil do zadumané Katrin a ukázal dolů do temných hlubin. Něco se tam hýbalo. Joe rozsvítil baterku a Katrin znovu zapnula svou kameru. Už jako malá měla ráda napětí a nebezpečí, takže strašně chtěla vědět, co se skrývá dole. Chtěla vědět, co to vlastně upoutalo jejich pozornost, ale nepřestávala myslet na tu velkou černou jeskyni. Klesali. Čím byli hlouběji, tím byla větší tma, ve které zářila jen baterka. Katrin se něco otřelo o nohu. Lekla se. Chytila se svého manžela a ukázala dolů do tmy. Joe se nepohnul. Strčila do něj a znovu ukázala do tmy. Nic. Obrátila ho čelem k sobě a uviděla, že Joe má vytržený dýchací přístroj a z obličeje přísavkami strženou kůži. Byl mrtvý. Katrin něco chytilo za nohu a táhlo ji to hlouběji a hlouběji. Velká krakatice ji táhla dolů, ale pak ji pustila. Katrin tak mohla uniknout. Plavala tam, kde bylo vidět. Kamera pořád běžela a natočila obrovské chapadlo, které koukalo z jeskyně a kterého si Katrin nevšimla. Plavala a plavala a pak. Pak ji něco zezadu překouslo napůl. Katrin pustila kameru a ta se ladně vznášela k hladině. Oceán se zbarvil krví. Na Nový Zéland přijel po týdnu od neštěstí, které potkalo manžele Hillovi, přírodovědec Edward Peterson. Dozvěděl se o neštěstí a vypůjčil si kazetu z turisty nalezené kamery. Když zjistil, co všechno kamera nahrála, ihned se vydal na úřad, aby svolal schůzi všech ichtyologů v Gisborne. „Jistě jste všichni slyšeli o nešťastné události, která potkala manžele Hillovi.“ „Jistě. Slyšeli. Ale nevím, co to má co dělat s námi?“ „No, podle tohoto záznamu…“ řekl a zastrčil kazetu do přehrávače. „Asi hodně.“ Pustil záznam a v okamžiku, kdy se ukázala obrovská ploutev záznam zastavil. „Tady se podívejte. Obrovská ploutev. Tato ploutev je abnormálně velká a patří zřejmě velkému žralokovi bílému, jako jste to uvedli ve zprávě, ale já si osobně myslím, že patří megalodonovi.“ „Megalodonovi? No to si snad děláte legraci! Vždyť tento obrovitý žralok vymřel před mnoha miliony let.“ „Ano! Nejspíš vymřel, ale jistě se to neví. Oceány jsou hluboké a lidé je ještě neprozkoumali. Vědci pořád objevují nové a nové druhy, a těch druhů je v oceánech ještě mnoho a my je všechny neznáme! Tak proč by nemohl megalodon nebo nějaký jeho poddruh přežít dodnes?“ Třeba se mýlím a je to jen lidožrout, ale musíme zavřít pláže a vyhlásit zákaz koupání.“ „Ne! pláže zůstanou otevřené. Turisté městu přináší peníze a my je neodradíme jen kvůli vašim šíleným povídačkám.“
„Něco tady žere lidi a vám jde o peníze? Máte tady možná megalodona a vy…“ „Ano je to megalodon, ale pláže se zavírat nebudou. A jestli to někomu řeknete, už nikdy neuvidíte světlo světa!“ Peterson rozčíleně rozrazil dveře, přeběhl chodbu, seběhl po schodech a vyšel ven z budovy. Vzal si taxi a jel k moři, aby se tam nadýchal čerstvého vzduchu a uklidnil se. Vylezl si na nízkou skálu a sedl si. Ve vodě uviděl protáhlý načervenalý předmět. Slezl k němu blíž a pokusil se zjistit, co to je. Vzal si klacek a šťouchl do předmětu. Ten se prudce zdvihl nad vodu. Peterson se lekl, ujela mu noha a spadl do vody a i s předmětem zmizel v temnotách. Jan Lassner, 8. tř.
Vtipy Sebevrah Blondýnka se zrzkou seděly v baru a koukaly na zprávy o šesté. Ukazovali reportáž o sebevrahovi, který stál na mostě a vyhrožoval, že skočí dolů. Blondýnka povídá: "Hele, vsaď se, že neskočí." "Dobře, o kilo. Já si myslím, že skočí." No, a chlápek skočil. Tak blondýnka vysolila kilo a zrzka říká: "Ne, to nejde, já si to nevezmu. Jsi přece moje kámoška." "Ber, sázka je sázka." "Hele, musím se ti přiznat, že jsem tohle už viděla ve zprávách v pět, takže si nemůžu vzít výhru." "Já to taky viděla už v pět, ale nikdy bych si nemyslela, že skočí znovu." Zájmena U: "Pepíčku, řekni dvě zájmena." P: "Kdo, já?" U: "Výborně, Pepíčku." Opilci Baví se dva opilci. Jeden říká: "Asi začínám vidět dvojmo." Druhý vytáhne stokorunu a řekne: "Tady máš ty dvě stovky, co jsi mi kdysi půjčil!" Trosečník Na břehu ostrova stojí zarostlý vousatý muž a mává rukama na loď plující okolo. - „Kdo je to?“ - ptá se jeden pasažér kapitána. - „Nevím, ale vždy se takhle raduje, když plujeme okolo.“ Značka před školou Před školou visí cedule: "Řidiči, pozor, nepřejeďte děti!" Druhý den na ceduli přibude nápis: "...,počkejte si na učitelku." Žák Poznámka v žákovské: "Umýt, smrdí!" Otce to naštve a učitelce odepíše: "Nečuchat, učit." Žákovská Žák: "Pane učiteli, zapomněl jsem si žákovskou." Učitel: "To už je potřetí. Dej mi ji na stůl, napíšu ti do ní poznámku!" Znalosti Jirkovi se v žákovské knížce objeví poznámka: Váš syn nemá žádné znalosti. Otec připíše: Proto chodí do školy. Prase Sedí takhle vyhladovělí studenti na koleji a fantazírují: „Co takhle začít chovat prase?“ „Ti hrabe, ne? A co ta špína? A ten smrad?“ „Si zvykne...“ Leona Jíchová 7. třída
TAJEMNÉ HLUBINY
2. část
Předmět, kterého se Peterson lekl a kvůli kterému spadl do vody, bylo obří chapadlo chobotnice. Sevřelo ho okolo pasu a táhlo ho hlouběji. Peterson se snažil vyprostit se ze sevření, ale chapadlo bylo pevně přichyceno přísavkami. Peterson vytáhl nůž z kapsy a začal do chapadla bodat. Nic. Chapadlo ani nepovolilo sevření a stále unášelo bezmocného ichtyologa do hlubin. Byli už pěkně hluboko, když začal chapadlo přeřezávat. Chapadlo bylo už z poloviny přeřezané a povolilo stisk. Petersonovi začal docházet kyslík. Chapadlo se ho pustilo a on začal rychle plavat k hladině. Právě v čas. Doplaval ke skále, ze které před chvílí spadl a vylezl na ni. Oddychl si. Ale to ještě nevěděl, že není všemu konec. Šel po pobřeží, až dorazil na pláž, kde se slunily desítky lidí. Někteří se koupali a někteří surfovali. Zrovna se řítila ohromná vlna a jeden surfař na ní chtěl vjet. Začal na ni stoupat a byl výš a výš. Když tu najednou rozrazil vodní stěnu obrovitý žralok. Rozevřel čelisti, ze kterých mu vyrůstaly obrovské zuby. Surfař se mu chtěl vyhnout, ale nestačil to. Obrovitá tlama ho pohltila jako černá díra planetu. Vše se odehrálo velmi rychle a to, co následovalo, se snad nedá ani pořádně popsat. Lidé začali křičet a vylézat z vody. Zavládla panika. Žraločí ploutev se řítila jako torpédo blíž a blíž k pláži. Peterson vyrval z držátka strážní věže pušku a rozběhl se k vodě. Poslední, kdo nestačil utéct, byla asi šestnáctiletá dívka. Snažila se z plných sil dostat na pláž. Peterson rozrazil houf sledující toto drama a skočil do vody. Nabil pušku a vystřelil. Ale střela žraloka jenom škrábla. Peterson začal pomáhat dívce z vody. Upadla. Peterson se snažil ji postavit, ale šlápl na jěžovku a spadl také. Žralok mezitím připlaval, spolkl dívku a zabrzdil o mělčinu. Peterson byl vlnou, kterou udělal žralok, vyvržen na mělčinu. Vytrhl si ježovku z nohy a vzpřímil se. Žralok uvízl a nemohl zpět. Peterson vzal novou pušku a vystřelil na žraloka. Kulka mu roztříštila zub a zaryla se mu do dolní čelisti. Rozzuřil se. Začal plácat ocasní ploutví, až se nakonec uvolnil a odplul. Peterson byl rozhodnutý, že zneškodní žraloka i chobotnici. Půjčil si člun a vydal se na moře. Zastavil motor. Rozhlédl se. Nikde nebyla žádná loď. Jen racci lovili pod hladinou drobné ryby. Peterson si navlékl potápěčský oblek a připevnil kyslíkové bomby. Posadil se na okraj člunu a plácal nohama do vody. Nevěděl, kde přesně má žraloka hledat. Může být desítky kilometrů odsud, nebo právě teď pod člunem. Nasadil si kyslíkovou masku, vzal si harpunu s jedovým hrotem a skočil do vody. Plaval hlouběji a hlouběji, až se ocitl na dně. Moře zde nebylo tak hluboké a tam, kde se skryl, bylo docela dobře vidět. Čekal. Malé hejno rybek klidně plující blízko Petersona náhle prudce změnilo směr. Všiml si toho. Něco se blížilo. Vzápětí uviděl tmavý bod v dálce. Zvětšoval se, až se zněj vyklubala chobotnice. Rychle přeplula nad Petersonem. Za ní rychle plaval megalodon. Peterson využil příležitosti a vystřelil harpunu. Ta se zaryla do žraloka. Byla však na provaze, takže Peterson byl teď tažen žralokem. Žralok si ho všiml a ohnal se po něm. Peterson se pustil lana a rychle plaval pryč. Megalodon plaval za ním. Když už byl blízko, rozevřel tlamu a chtěl Petersona sežrat. Ale on se uhnul. Jed začal působit. Žralok se zastavil. Peterson plaval k hladině. Snažil se vyšplhat na člun. Megalodon se sebral poslední zbytky sil, vyplaval k hladině, rozevřel čelisti a sežral Petersona i s půlkou člunu. Sám se potom pomalu snesl ke dnu, kde zemřel. Peterson chtěl zneškodnit žraloka, ale žralok zneškodnil jeho. Jan Lassner, 8. tř. Poznámka: Tento příběh je smyšlený, nikdy se nestal a doufám, že se ani nikdy nestane.
Tygr šelmík dravý Tygr šelmík dravý, to je to pravý, může být i hravý, užitečných sil má dost, přeskočí i malý most. Je to masožravec, v mládí savec. Žijí v teplé Africe, ty větší tygřice, mají malá tygřátka, jsou to ještě mláďátka. Lehnou si a užívají sluníčka, když mají najedená tělíčka. Mají se moc rádi,
ale když přijdou lovci, tak pádí. Když je střelí do nožičky, vycení na ně zoubečky. Takhle je to dokola, až udělají hola. Pak tygřátka porostou, až najednou vyrostou! Pak se budou hledati, rodinu pak dělati! Pak odejdou dál a dál jako dcera a pan král. My se můžeme radovati, že to s námi takhle není! Kristýna Strnadová, 4. třída
O Honzovi a praseti Kdysi dávno ve Francii žil byl jeden prostý sedlák Honza, který byl chudý. Jednou z rána si vyšel do lesa na jahody. Došel daleko. Když tu náhle z houští vylezlo prase. Honza se ho velmi lekl. Prase se rychle omluvilo a řeklo, že ho nechtělo vyděsit. Honza se zděsil ještě víc než před tím a začal utíkat. Prase na něj volalo, že mu vše vysvětlí, ale Honza utíkal raději dál. Po chvíli se zastavil, aby nabral dech. Chvilku zapřemýšlel a pak si řekl, že se k praseti opatrně přiblíží. Prase vypadalo úplně normálně a bylo dobře vykrmené, a tak se k němu Honza opatrně přiblížil a zeptal se: „Kdo jsi?“ Prase se k Honzovi otočilo a řeklo: „Čochtalka, jméno mé.“ „A jak to, že mluvíš?“ zeptal se Honza. „Dřív jsem byla nádherná princezna, ale zlá čarodějnice mě zaklela v prase a dokud mě někdo nepolíbí, zůstanu jím.“ „Ó to je mi líto,“ řekl Honza a ptal se dál: „A co se stane s tím, co tě políbí?“ „Stane se z něj boháč,“ odvětila Čochtalka. „To já to teda zkusím,“ řekl Honza a doopravdy políbil Čochtalku na rypáček. Chvilku čekal a pak se ptal: „Proč se nic neděje?“ Čochtalka se začala smát a řekla, že si z něj dělá srandu a že mluví už od narození. Honza se naštval a začal Čochtalku honit po lese. Volal na ni, že ji sní hned, jak ji chytí. Čochtalka se ale chtěla dožít dalšího dne, a tak Honzovi řekla, že mu najde mnoho lanýžů, když ji nechá. Honza se dlouze zamyslel a pak řekl, že nabídku přijímá. Čochtalka se dala hned do práce a našla Honzovi deset lanýžů během chvíle. Honza si řekl, že lanýže se dají i dobře prodávat, a tak nabídl Čochtalce ubytování za to, že mu bude hledat lanýže. Čochtalka proto, že byla zrovna bez přístřešku, jeho nabídku přijala a hned druhý den mu našla mnoho lanýžů. Honza zbohatl a Čochtalka měla vždy, co jíst a měla i útulný pelíšek, kde mohla spát. A žili spolu šťastně až do té doby, než došly lanýže a Honza Čochtalku snědl. Tak svět oplácí. (Za dobrotu, na žebrotu.) Jiří Brožovský, 8. třída
Pomněnka (ze série Ariel, královna moří - jiné díly nejsou) Žilo, bylo jedno podmořské království. Žila v něm jedna krásná a hodná mořská panna, která se jmenovala Angelika. Havraní vlasy jí splývaly až na zem. Když byly panny ve vodě, měly ploutve. Zato když byly na souši, měly nohy. Na souš mohly ale jen tehdy, když zapadlo slunce. To musely tancovat Měsíčkovi. Když jednou zase tancovaly, zakoukal se Měsíček právě do Angeliky. I když ho nemilovala, musela si ho vzít. A tak se Angelika stala královnou mořských panen (pozor: ne královnou moří, jen mořských panen; král moří byl Triton). Měli spolu deset dcer. Osm z nich bylo po tátovi, jen dvě poslední byly po mamince - Ariel a Pomněnka. Pomněnka byla ze všech nejkrásnější, měla zlaté vlasy a dobrosrdečnou povahu. Když byla na vdávání, rodiče ji zaslíbili Tritonovi (vládci moří). Byl sice starý a ošklivý, ale Pomněnka si ho vzít musela. Svatba: Kněz: „Tritone, vládce moří, bereš si zde přítomnou Pomněnku?“ „Ano.“ „Pomněnko, bereš si zde přítomného Tritona, vládce moří?“ „Ne.“ V tu chvíli dostal Triton infarkt (po jeho smrti se stal vládcem jeho syn Triton ml., který si vzal Ariel za ženu, a tak se stala vládkyní moří). Pomněnka byla opět volná, ale ne na dlouho. Brzy potom ji zaslíbili kouzelníkovi Hadrabovi. Byl zlý a panovačný. Ona však netušila, že ji den co den sleduje hodný a krásný princ. Po měsíci sledování se odhodlal ji oslovit, ale jen vykoukl, zůstal po ní jen modrý šátek. Když se po půlroce znovu rozhodl, že se s ní dá řeči, schoval se trochu blíž. Vyběhl. Už už chtěla skočit do vody, když ji zastavila královna. „Miluješ ho?“ „Ano.“ „Nedovolím, aby sis zkazila život jako já,“ vykřikla. „Jsi člověkem. Jestli ji zaklejete, zaklejete i mne.“ Ale kouzelník na její řeči nedbal a vykřikl: „Čím jsi, tím se staň!“ Po záblesku na místě, kde stály královna a Pomněnka, stály dvě květiny - modré pomněnky. Od té doby o ně pečoval princ. Protože Ariel byla vládkyní moří a princ byl budoucí král planety, tak od té doby jsou voda a souš za jedno. Petra Šavrdová, 7. třída
Kvíz 1. Co vyrobili bratři Veverkové? 2. Hlavní město Estonska? 3. První český prezident? 4. Jaké řeky protékají Německem? 5. Jaká moře obklopují Apeninský poloostrov? 6. Hlavní město Holandska? 7. Co se stalo v roce 1918? 8. Jaké podmínky jsou pro podmět? 9. S kým sousedí Rakousko? 10. K čemu slouží nakloněná rovina? 11. Je Kišiněv hlavní město Moldavska? 12. Dněpr teče do Černého moře? 13. Labe teče do Severního moře? 14. Přísudek musí být ve větě jen rozvitý? Klára Flanderová, 7. třída
OBORA
SEDLICE
Sedlická obora se rozkládá na ploše 255 hektarů a má tvar pravidelného podlouhlého šestiúhelníku, jež je rozdělen liniemi na osm částí. Obora je součástí Blatenské kotliny s mnoha rybníky. Nachází se v trojúhelníku mezi Strakonicemi, Blatnou a Pískem. Nejstarší nalezené zmínky o této oboře jsou staré více než 270 let. Převážnou část obory pokrývají jehličnaté a listnaté lesy. Zbývající část obory tvoří louky a vodní nádrže. Podél cest a rozdělovacích linií jsou vysázeny duby a jírovce různého stáří. Obora se soustřeďuje především na chov dančí a černé zvěře. V rozsáhlém areálu Sedlické obory se nachází přírodní rezervace. Ta představuje rozlohu 15,19 ha. V oblasti přírodní rezervace je vzrostlý lipový porost, který je starý téměř 200 let. Přesné datum založení obory není známo, ale ze starých kronik a hospodářských plánů nacházíme zmínky o Sedlické oboře již od roku 1732. V tomto roce měl vlastnické právo na oboru rod Černínů z Chudenic. Během jejich spravování byla obora opatřena přes šest kilometrů dlouhou kamennou zdí. V roce 1739 získává Sedlici Marie Ludmila Černínová, která se v roce 1753 provdala za Augusta Antonína z Lobkovitz. Tento rod měl oboru v držení 179 let a zasloužil se o velký rozvoj zdejší myslivosti. Obora sloužila pro chov hlavně vysoké, ale i černé zvěře. Jako zajímavost lze uvést přítomnost medvěda v dřevěné kleci a také chov divokých krocanů. Po roce 1932 přešla obora do vlastnictví Liechtensteinů a v roce 1935 jí pronajal lesní úřad, tehdy se sídlem v Čížové, Dr. Mikulejskému. Konec druhé světové války byl pro oboru smutný. První přišli Američané, ti v oboře zahospodařili, ale po příchodu Rusů se museli stáhnout za státní silnici, ta byla demarkační linií. Rusové v oboře pobývali až do prosince 1945 a zvěř v oboře zcela vystříleli. Takže po válce byl oborní chov zrušen. Sedlická obora byla znovu obnovena až v roce 1973 pro chov černé zvěře. V roce 1976 byla obora rozdělena zhruba na dvě poloviny a od roku 1977 se zde opět nachází daňčí zvěř. Jiří Brožovský, 8. tř.
BLONDÝNKA S BRUNETKOU Jedna blondýnka s brunetkou jely ve výtahu a najednou se ten výtah zasekl. A blondýnka začala křičet: „Pomóóóc!“ A brunetka řekla: „Aby nás někdo slyšel, musíme křičet spolu.“ A blondýnka začala křičet: „Spolůůů…“ Kateřina Rothová, 6.třída
1. jeden z rodičů 2. tropické ovoce 3. český skladatel Bedřich… 4. roční období 5. jeden z měsíců 6. potomek rodičů 7. sklenička je vyrobena ze… Klára Kalbáčová, 9. třída
DOPLŇOVAČKA –MĚSTA SE--IC-, PR--A, OST---A, PÍ--K, ST-AK--I-E, LIER-C, -ES-É B-D--O-ICE, N-P-M-K, B-A--Á, P-ZE-, D--ÍN, BR--, KL-T--Y. Pavel Dolejš, 7. třída
PŘÍHODA U RYBNÍKA Jednou ráno jsem se rozhodl, že půjdu rybařit k nedalekému rybníku. Proto jsem se rychle sbalil. Vzal jsem vše, co je nutné, a rodičům jsem řekl, že se na víkend vrátím. Sedl jsem na kolo a jel jsem. K rybníku nevedla žádná cesta, a proto o něm nikdo nevěděl. Cestou jsem nasbíral žížaly a pár hub, kdyby byl velký hlad. Když jsem dojel k rybníku, bylo již odpoledne. Hned jsem nahodil a začal jsem rybařit, chytal jsem půl hodiny a ani ťuknutí, a tak jsem si řekl, že ryby jsou po dobrém obědě asi hodně líné, a proto jsem je nechal vyhládnout. Začal jsem stavět své přístřeší. Natahal jsem si klacky k dobře vzrostlému stromu a začal jsem budovat. Udělal jsem jednoduchý přístřešek, do kterého jsem se vešel i se svými věcmi. Byly asi čtyři hodiny a já dodělal své obydlí. Hned jsem začal chytat ryby na novo. Po několika minutách mi začala brát. Nejdříve jen tak trochu ťukala, ale pak se velký splávek potopil úplně celý. Hned jsem zasekl a věděl jsem, že to nebude žádná malá mřenka. Můj prut se ohnul a vlasec byl napnutý jako taťkovy kšandy. Tahal jsem ze všech sil, ale ryba pořád né a né připlout ke mně na mělčinu. Po několika dalších minutách jsem byl už značně unavený a ryba stále kličkovala na hladině rybníka. Když tu náhle se obrátila a plula směrem ke mně. Řekl jsem si, že jen ztratila přehled o tom, kde je a kam má plout. Konečně se vynořila na hladinu a já zjistil, že je to několik let starý a dobře živený sumec. Táhl jsem ho čím dál na mělčinu, když tu náhle se otočil a ze všech sil zabral směrem ode mne. Vlasec, který byl zatížen obrovskou silou sumce, to už nevydržel a praskl. Já nemohl uvěřit, ale nechtěl jsem připustit to, že mi sumec uplave, a tak jsem se za ním bezhlavě vrhnul do vody. Naštěstí byl tak zmatený, že nestihl utéct daleko a já ho chytil do pevného sevření a snažil jsem se ho vytáhnout co nejvýš z vody. Jenže sumec byl tak těžký a slizký, že mi jednou málem spadl. Vytáhl jsem ho až na břeh, kde jsem si ho dobře prohlédl. Litoval jsem toho, že jsem si s sebou nevzal foťák. Ještě chvíli jsem si prohlížel velkou rybu, a pak jsem se rozhodl, že ji vrátím do vody, protože ryby nejím. Popřál jsem mu hodně štěstí a pustil jsem ho na svobodu. On se chvilku jen tak plácal na vodě, a pak majestátně zmizel do hlubin. Dal jsem oblečení sušit a šel jsem se podívat po suchých věcech do mého skromného obydlí. Uvnitř mého přístřeší jsem zaslechl šustění listí a všelijaký šramot. Nejdříve jsem si myslel, že mě můj bratr sledoval, a tak jsem na něj rychle zařval, ať si jde po svých. Náhle něco rozrazilo stěnu příbytku a běželo to směrem k lesu. Ukázalo se, že to byl jen hladový kňour, který ucítil voňavé houby v mém batohu. Pomyslel jsem jen na to, že jsem se ani tak moc nemýlil a protože byl můj příbytek zničen, vydal jsem se zpátky domů se skvělými zážitky.
Jiří Brožovský, 8. třída
VĚDOMOSTNÍ KVÍZ 1. Největší savec? a. Slon b. Velryba c. Plejtvák 2.
Z čeho se vyvinuli savci? a. Ze skupiny plazů b. Z vajec c. Z vody
3. Co se upíná na kosti? a. Kůže b. Svaly c. Vlasy
F K Č
4. Symbol ochrany zvířat? a. Koala b. Panda c. Krajta
L A E
5. Jak se jinak říká primátům? a. Opičáci Ř b. Nosatci Š c. Nehetnatci Ě
B O S
6. Co je to domestifikace? a. Zdomácnění b. Králičí nora c. Ochočení
C V D
K G I
Markéta Matějovská, Tereza Venclíčková, Hana Tóthová, 8. třída
KŘÍŽOVKA 1. lesní zvíře 2. volání o pomoc 3. … nad zlato 4. opak pravdy 5. jinak obrázek
6. světlo 7. jinak gauč 8. čas 9. prášek Český malíř: _____________________
Roman Jareš, 5. třída
ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA T. G. MASARYKA SEDLICE Adresa:
Komenského 256 387 32 Sedlice
IČ:
750 01 128
Kontakt:
383 493 454
[email protected]
Ředitel školy: Marek Charvát Grafická a počítačová sazba: Marek Charvát, Věra Procházková, Vedení Redakce: Věra Procházková, Šárka Zbíralová Redakční rada: Ivana Říhová, Romana Keřková – 3. třída Tereza Jarušková, Sabina Jíchová – 3. třída Lenka Kozáková, Leona Nováková, Adéla Krejčová - 4. třída Adéla Zadra, Veronika Hejduková - 5.třída Lucie Houdková, Nela Šavrdová - 6. třída Leona Jíchová, Klára Flanderová – 7. třída Lucie Šípková, Eliška Kozáková - 7. třída Jiří Brožovský, Jan Lassner - 8. třída Miroslava Šindelářová, Klára Kalbáčová - 9. třída
