Role a funkce koordinátora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty

Publikace je zpracována v rámci projektu „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.3.00/14.0075

Milada ŠVECOVÁ

Role a funkce koordinátora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty

České Budějovice 2012

Vzor citace: ŠVECOVÁ, M. Role a funkce koordinátora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. 1. vydání. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012, 98 s. ISBN 978-80-87472-40-8. Ediční rada VŠERS:

Dr. Milena Berová; doc. JUDr. PhDr. Jiří Bílý, CSc.; Ing. Jiří Dušek, Ph.D.; RNDr. Růžena Ferebauerová; PhDr. Jan Gregor, Ph.D.; PhDr. Lenka Havelková Ph.D.; doc. Ing. Marie Hesková, CSc.; doc. Dr. Lubomír Pána, Ph.D. (předseda); doc. Ing. Oldřich Pekárek, CSc.; doc. Ing. Ladislav Skořepa, Ph.D.

ROLE A FUNKCE KOORDINÁTORA ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVĚTY © doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc.

Recenzentka: doc. Ing. Marie Hesková, CSc. Vydavatel:

Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz

ISBN 978-80-87472-40-8

OBSAH Úvod

1 Vývoj obsahu environmentálního vzdělávání

2 EVVO jako průřezové téma

5

7

10

3 EVVO a rozvoj klíčových kompetencí

13

5 Koordinátor EVVO v podmínkách školy

29

4 Nástroje environmentální výchovy

6 Školní program EVVO (ŠPEV) 6.1 Doporučená osnova pro zpracování školního programu EVVO

7 Školy jako centra vzdělávání pro udržitelný rozvoj 8 Evaluace a stanovení indikátorů 8.1 Indikátory pro evaluaci EVVO na školách 8.2 Příklady indikátorů v jednotlivých oblastech 8.2.1 Zdraví a zdravý životní styl 8.2.2 Sociální prostředí 8.2.3 Indikátory provozu školy 8.3 Oblasti indikátorů managementu EVVO na škole

9 Výsledky výzkumu evaluace koordinace EVVO na základních a středních školách

10 Příklad školního programu environmentální výchovy (ŠPEV) Použité zkratky Literatura

21

33

36

39

49 52 52 53 54 55 61 71 75

93

94

POUŽÍVANÉ SYMBOLY

Začátek kapitoly

Výklad dílčího pojmu

Shrnutí kapitoly

Nejdůležitější pojmy

Informace o problému

Studijní literatura

Kontrolní otázky a testy

Úvod

Management EVVO na školách tvoří spolu s řediteli (top management) také koordinátoři EVVO, kteří představují střední management školy (middle management). Pro úspěšnou koordinační činnost je nezbytné, aby pedagogové – koordinátoři byli informováni jak o nových poznatcích a aktualitách v oblasti životního prostředí i udržitelného rozvoje, ale byli také vzděláváni v oblasti managementu, tedy řízení proenvironmentálních aktivit na školách. Nástroji zvyšování manažerských dovedností koordinátorů EVVO mohou být nejen tradiční formy vzdělávání, jako jsou semináře, odborné přednášky, školní konference, ale také výměna zkušeností, prezentace příkladů dobré praxe a využívání interaktivních forem vzdělávání jako je forma distanční či kombinovaná a s tím spojená implementace moderních informačních technologií do vzdělávání a práce koordinátorů. K základním manažerským dovednostem koordinátora nejen environmentální výchovy zcela určitě patří vyhodnocení výchozí situace na škole, tedy materiálního i personálního zázemí prostřednictvím SWOT analýzy a následné stanovení optimálních a efektivních nástrojů managementu, tvorba strategického dokumentu – školního programu (plánu) environmentální výchovy pro konkrétní školu. S tím souvisí i stanovení a volba vhodných indikátorů jako východisek pro evaluaci školy. Publikace přispívá ke zvýšení informovanosti koordinátora EVVO o možnostech a zásadách a zvyšuje jeho manažerské povědomí a dovednosti. Autorka

5

Průvodce studijním textem

V každé kapitole si nejprve prostudujte informace k problematice k určitému tématu. Kromě výkladového textu v každé kapitole jsou uvedeny také otázky a úkoly, klíčová slova a shrnutí. Text má tedy náležitosti, které umožní studujícímu nejenom získání nových informací, ale také zahrnuje zpětnou vazbu.

6

1 Vývoj obsahu environmentálního vzdělávání

Po prostudování této kapitoly se seznámíte: • s vývojem názorů na environmentální výchovu • porozumíte pojmům ekologická výchova, environmetální výchova a výchova k udržitelnému rozvoji

Klíčová slova: ekologická výchova, environmentální výchova a výchova k udržitelnému rozvoji

Terminologie a názvy pro aktivity spojené s environmentální politikou škol procházely a procházejí dlouhodobým svým vývojem. Prvopočátek lze nalézt v ochraně přírody, tedy v přírodovědném pilíři, který je primárním východiskem všech těchto proenvironmentálních aktivit. V další etapě se v bývalém Československu hovořilo v 70. letech o péči o životní prostředí a následovalo období ekologické výchovy. Výchova obecně je charakterizována jako intencionální formování osobnosti jedinců různých cílových skupin. V případě výchovy ekologické je zaměřena na zejména přírodovědné složky životního prostředí a sleduje vztahy mezi organismy a prostředí a mezi organismy navzájem, často věnuje pozornost ochraně přírody a jejích složek. Další označení, používané zejména koncem 80. a v 90. letech s postupujícím pronikáním výuky angličtiny na školách v tehdejším Československu je environmentální výchova. Jde opět o cílené výchovné a vzdělávací působení se záměrem formovat osobnost jedince v kontextu složek životního prostředí, tedy v širším pojetí. Cílem je vytvoření nejen vědomostí a dovedností komplexního charakteru, ale také ovlivnění postojů a posílení odpovědnosti každého jedince za stav životního prostředí. Veškeré proenvironmentální aktivity vyústily ve výchovu k udržitelnému rozvoji (VUR), které vychází z udržitelného rozvoje (UR), které je charakterizováno jako udržitelné jednání každého člověka v osobním, pracovním i občanském životě. Nástrojem tohoto celostního jednání je propojení aspektů sociálních, environmentálních a ekonomických. Vzdělávání pro udržitelný rozvoj je předpokladem k osvojení si takových způsobů myšlení, rozhodování a chování jedince, které vedou k udržitelnému jednání v osobním, pracovním i občanském životě. 7

VUR se zaměřuje zejména: – na pochopení propojenosti a vzájemné souvislosti ekonomických, sociálních a environmentálních hledisek rozvoje, a to na lokální, národní i globální úrovni, – na vnímání udržitelného rozvoje jako celostního a systémového přístupu, který směřuje k ekonomicky prosperující společnosti a respektuje sociální a environmentální souvislosti a limity, – na rozvoj kompetencí (znalostí, dovedností a postojů) pro demokratické a svobodné rozhodování ve vlastním i veřejném zájmu v souladu s právem a s principy udržitelného rozvoje.

Cíle UR ve vztahu k cílové skupině managementu školy (koordinátora EVVO i vedení školy) lze charakterizovat takto:

•

• • • •

•

•

informovat učitele a vedoucí pedagogické pracovníky o důležité úloze EVVO, ovlivňovat a usměrňovat pojetí a řešení EVVO na konkrétní škole, koordinovat tvorbu relevantních učebních dokumentů, podporovat systematickou a koncepční EVVO, která je součástí plánu školy, implementovat zkušenosti ze škol orientovaných na ŽP, rozšiřovat tak síť těchto škol, dle ekonomických možností podporovat ekologizaci provozu školy, podporovat využití programů a projektů CEV/SEV a jiných nevládních organizací na konkrétní škole. 8

Shrnutí Environmetální výchova vychází z přírodovědného pilíře udržitelného rozvoje, tedy především z ochrany přírody. Dalšími vývojovými stupni jsou péče o životní prostředí, ekologická výchova, výchova k udržitelnému rozvoji. Otázky k zamyšlení [1] Jaký přístup aplikujete v podmínkách Vaší školy? [2] Jaký hlavní rozdíl spatřujete mezi pojetím ekologické výchovy a výchovy k udržitelnému rozvoji?

9

2 EVVO jako průřezové téma

Po prostudování této kapitoly • pochopíte zásadní rozdíl mezi mezipředmětovým vztahem a průřezovým tématem. Tyto rozdíly jsou často nesprávně chápány a aplikovány.

Klíčová slova: průřezové téma, mezipředmětové vztahy, interdisciplinarita

Průřezová témata by neměla být ztotožňována s mezipředmětovými (interdisciplinárními) vztahy, které vycházejí především z obsahu učiva. Průřezová témata mají být pojítkem mezi všemi nebo alespoň většinou vyučovacích předmětů, ale také mezi praktickým životem ve škole i mimo ni a podporou výchovné funkce vzdělávání.

Průřezová témata RVP • Osobnostní a sociální výchova, • Výchova demokratického občana (RVP ZV), • Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, • Multikulturní výchova, • Environmentální výchova ve všeobecném vzdělávání, Člověk a prostředí v odborném vzdělávání, • Mediální výchova.

Environmentální výchova a volba strategií integrovaného pojetí výuky

a) Koordinaci učiva jednotlivých předmětů – nevyžaduje žádných zásadních změn, organizačně nenáročná, spočívá ve využití obsahu jednoho předmětu druhým, kdy dochází k jejich propojení. b) Konsolidaci učiva, kdy dochází k propojování předmětů příbuzných (např. humanitních, přírodovědných) do jednoho integrovaného předmětu. Jednotlivá témata z obou původních předmětů jsou zařazována vedle sebe, avšak každé je vyučováno z hlediska svého oboru. Takto lze postihnout souvislosti mezi oběma předměty. c) Koncentraci učiva, která největším zásahem z pohledu tradiční výuky. Určitá problematika je vyučována z hlediska většího počtu vědních oborů. Dochází tak ke zprostředkování určité 10

problematiky jako celku a k eliminaci roztříštěnosti probíraného učiva. Největším úskalím je nejenom volba vhodných předmětů a oborů, ale také způsob jejich koncentrace. Vhodnými organizačními formami pro koncentrování učiva různých předmětů a oborů jsou projekty nebo tematické týdny, kdy celý ročník nebo dokonce celá škola se věnuje komplexnímu řešení jednoho tématu z různých hledisek a úhlů pohledu. Při použití tohoto přístupu je potřeba zohlednit specifika škol.

Shrnutí Průřezová témata mají být pojítkem mezi všemi nebo alespoň většinou vyučovacích předmětů, ale také mezi praktickým životem ve škole i mimo ni a podporou výchovné funkce vzdělávání.

Otázky k zamyšlení [1] Jaké předpoklady pro integrovanou výuku jsou vytvořeny na Vaší škole? [2] Která ze strategií je optimální pro efektivní využití tohoto progresivního přístupu ve výuce? [3] Které přístupy již využíváte a které máte v úmyslu zařadit v budoucích letech? [4] Který ze způsobů integrace je nejjednodušší z hlediska organizace výuky i jejího i personálního zajištění? [5] Jsou ve školní praxi rozlišovány rozdíly mezi průřezovým tématem a mezipředmětovými vztahy? Nebo jsou spíše ztotožňovány? [6] Jaký přínos má zavedení průřezových témat do výuky z hlediska koncepce rozvoje vzdělávání na Vaší škole? [7] Jsou na Vaší škole již realizována průřezová témata ve výuce? Která pozitiva a která úskalí toto integrované pojetí má? [8] Pročtěte si základní charakteristiky průřezových témat v RVP a promyslete si jakým způsobem by mohla být začleněna do výuky na konkrétní škole? [9] Lze od sebe jednotlivá průřezová témata striktně oddělovat a realizovat je zcela separovaně? Jakou strategii byste doporučoval(a) zvolit?

Literatura BERGSTEDT, Ch. et al. Člověk a příroda. Energie. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238341-8. 11

BERGSTEDT, Ch., DIETRICH, V. et LIEBERS, K. Člověk a příroda. Půda. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238-340-X. BERGSTEDT, Ch., DIETRICH, V. et LIEBERS, K. Člověk a příroda. Voda. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238-337-X. DIETRICH, V., Mederow, G. Člověk a příroda: učebnice pro integrované vyučování. KLAWITTER, E., LAMFRIED, D., LEPEL, W. Informace a komunikace: Učebnice pro integrované vyučování. Plzeň: Fraus, 2005. 63 s. KLEPEL, G. et al. Člověk a příroda. Zdraví. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238-339-6. KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuky – model. Kroměříž: Spirála, 1995. 304 s. Plzeň: Fraus, 2005, 64 s. PODROUŽEK, L. Integrovaná výuka na základní škole v teorii a praxi. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2002. 96 s. Moderní pedagogika v teorii a praxi: zkušenosti, nápady, inspirace. ISBN 80-7238-157-1. ŠVECOVÁ, M., SMRŽ, J., PETR, J. Aktuální otázky biodiverzity. (v tisku) ŠVECOVÁ, M. a kol. Nové směry v biologických oborech a jejich speciálních didaktikách I. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 193 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1010-8.

12

3 EVVO a rozvoj klíčových kompetencí

Po prostudování této kapitoly • se seznámíte se specifiky jednotlivých klíčových kompetencí v oblasti EVVO

Klíčová slova: klíčové kompetence, specifika EVVO

Klíčové kompetence jsou v současné době nejdůležitější kategorie, které rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP) přinášejí do sekundárního i terciárního vzdělávání. Tedy do vzdělávání základního, gymnaziálního i odborného. Kompetence jsou vymezeny jako soubor vědomostí, dovedností a postojů, které žáci získávají v průběhu vzdělávání na určitém stupni nebo typu školy. Je jimi myšleno komplexní vybavení žáka pro jeho zapojování se do společnosti v roli občana i pro vstup na trh práce jako pracovní síly. Z tohoto pohledu poslední sociologické průzkumy ukazují, že zaměstnavatelé od svých budoucích zaměstnanců požadují především:

• • • • • •

dovednost řešení problémů komunikační dovednosti spojené s rozhodováním adaptabilitu a flexibilitu práci v týmu ochotu učit se a přijímat nové informace dovednost pracovat s informacemi

Pozn. Relativně méně důležitá je z pohledu zaměstnavatelů v rámci uvedeného průzkumu zběhlost v cizích jazycích.

Cíle vzdělávání jsou v novém světle kurikulárních dokumentů pojaty jako zaměření, o které má škola usilovat za účelem utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků. K jejich dosažení je pak potřeba volit vhodné strategie a přístupy. Při vytváření a rozvoji kompetencí ve vztahu k UR je důležité vymezení pojmu jako takového. Pojem udržitelnost rozvoje má různé významy v různých kontextech – ekologickém, ekonomickém, sociálním a etickém. Z těchto výše uvedených vstupů je potřeba analyzovat i rozvoj klíčových kompetencí ve vztahu k realizaci udržitelností rozvoje ve školní praxi. 13

Kompetence k učení Kompetence k učení spočívají zejména ve vyhledávání, třídění a sumarizaci informací k problematice UR, a to z okruhu společenskovědních, přírodovědných i technických oborů. K získání informací lze využít nejrůznější odborné materiály vydávané výzkumnými pracovišti, vysokými školami či dalšími významnými institucemi ovlivňujícími životní prostředí v České republice a potažmo i v Evropě. Následně pak jejich zpracovávání, třídění a hodnocení. Informace komplexního charakteru lze získat z publikací tištěných např. lze velmi dobře využít encyklopedie, populárně vědeckou literaturu, především pak ročenky, které informují o stavu ŽP v České republice (www.env.cz). Dalším zdrojem nepřeberného množství informací je internet (pozor na jejich vypovídací hodnotu, mnohé zprávy nepodléhají recenznímu řízení). Zde je potřeba zhodnotit validitu zveřejňovaných informací, neboť ne vždy se jedná o materiály recenzované a informace pak mohou být zavádějící a zkreslené. Kromě vědomostí jsou ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj důležité také intelektuální dovednosti související např. se získáváním údajů z tabelárních přehledů, grafů, tabulek či map. S tím velmi úzce souvisí vyhledávání a zpracování statistických údajů nejrůznějšího charakteru. Kompetence k učení musí být propojovány mezi více vzdělávacími oblastmi RVP např. „Člověk a příroda“ nebo „Člověk a společnost“. Jedině tak je možné vytvořit ucelenější a komplexnější představy o problematice UR a nechápat ji jako pouhou ochranu přírody (to je pouze jedna část celého komplexu). Konkrétní náměty viz CD „Biodiverzita a UR“, kde propojení společenskovědních a přírodovědních oborů je tak těsné, že dochází k setření hranic mezi oběma skupinami oborů.

Problémová výuka a problematika UR Ke stěžejním kompetencím k učení ve vztahu k UR zcela určitě patří řešení problémových úloh komplexního charakteru. Jsou to především úlohy spojené s řešením problémů (více informací viz 2.2). Do oblasti kompetencí k učení lze zařadit činnosti intelektuálního i senzomotorického charakteru jako je např. pozorování, měření a zkoumání určitých jevů a dějů v okolním prostředí (např. meteorologická pozorování, sociologické průzkumy formou 14

dotazníkových šetření nebo rozhovorů s respondenty). Následuje zpracování zjištěných výsledků a slovní interpretace s vyvozením závěrů.

Dotazník, jako metoda pro získávání informací k UR Vzhledem k tomu, že dotazníková šetření jsou velmi častá, je potřeba si uvědomit, že při sestavování dotazníků je třeba dodržovat určité zásady. Dotazník je velmi používaná metoda pro hromadné získávání údajů od velkého počtu respondentů. Je považován za ekonomický výzkumný nástroj, neboť při malé časové investici získáme velké množství údajů. Je potřeba používat i správnou terminologii. Terminologie: respondent, položka (prvek dotazníku), administrace (zadání dotazníku). Důležitou roli hraje délka dotazníku. Čím delší dotazník, tím nižší návratnost (vyplnění dotazníku by nemělo zabírat více jak 15 minut). Pokud údajů potřebujeme zjistit více, raději dotazníky dva i více, ale krátké.

Příklad tabelárního zpracování výsledků dotazníkového šetření (použito škálování)

„Jak jste spokojen s životním prostředím v ČR celkově a ve Vašem bydlišti?“ Tab. 1.: Spokojenost s životním prostředím v ČR (v %) V ČR V místě bydliště

Velmi Spíše Spíše Velmi Neví SPOKOJEN/ spokojen spokojen nespokojen nespokojen NESPOKOJEN 2 45 40 6 7 47/46 9

67

19

Ú: Slovní interpretace výsledků:

15

4

1

76/23

Kompetence k řešení problémů Problém je z pedagogického hlediska chápán jako situace se známým cílem, ale neznámou cestou, jak jej dosáhnout. K jeho řešení nejsou k dispozici potřebné vstupní údaje. Při nalézání efektivního řešení problému jsou využívány náměty pro samostatné práce a kreativní přístup při řešení určitého konkrétního problému za předpokladu aplikací aktivizujících metod a forem ve vzdělávacím procesu. V průběhu řešení problému je potřeba volit různé strategie a přístupy k získávání informací nezbytných pro vyřešení určitého problému. Žák tak pod vedením učitele, který se stává konzultantem a poradcem, řeší problémy na úrovni znalostí, dovedností a dalších přístupů problémového charakteru a vyvozuje odpovídající závěry. Cesta k vyřešení určitého problému je spojena s aktivizujícími formami jako např. s diskusí, kdy žáci usilují o nalezení optimálního řešení problémové situace. Problémové úlohy a problémové vyučování je spojeno s poznávacím procesem, který má tvůrčí charakter aktivní přístup k osvojování vědomostí a dovedností. Předpokladem pro úspěšné vyřešení problému je odpovídající úroveň výchozích vědomostí, které je možné dále přetvářet a modifikovat. Je potřeba upozornit, že problémové vyučování je časově náročné a předpokládá i určité didaktické dovednosti učitele, jehož tradiční role předávání vědomostí přechází do role manažera celého vyučovacího procesu, a to na různých úrovních, na úrovni žáka, třídy, ale i dalších skupin dětí např. při mimoškolní zájmové činnosti. Z metodického hlediska při tvorbě problémových úloh je potřeba si nejprve vyjasnit VVC, provést obsahovou analýzu tématu a s ní spojený rozbor výchozích znalostí, vědomostí a dovedností žáků i se zohledněním důležitých pedagogicko-psychologických aspektů se zohledněním vhodné motivace. Na základě těchto vstupů pak je potřeba stanovit vhodnou strategii řízení žáků, která povede k celkovému ovlivnění rozvoje osobnosti žáka.

Kriteria pro výběr okruhů k problémové výuce • vhodnost komplexnějších témat, která umožňují realizaci mezipředmětových vztahů ve výuce (problematika UR je komplexního charakteru založená na interdisciplinaritě) • uplatnění heuristických postupů, které vedou k reaktivaci osvojeného učiva 16

Rozvoj myšlení a využívání vyšších myšlenkových operací podporuje a rozvíjí konstruktivistický přístup k výuce. Je založen na procesu konstruování poznatků učícím se subjektem (aktivní úloha žáka při vytváření vědomostí prostřednictvím vlastního zkoumání, objevování a logického uvažování). V 90. letech svého rozvoje doznalo „Kritické myšlení“. Jedná se o aktivní učení a samostatné myšlení ve smyslu projektu RWCT (Reading and Writing for Critical Thinking).

Podmínky ke stimulaci kritického myšlení – poskytnout čas a příležitost, aby žáci mohli kritické myšlení vyzkoušet – dovolit žákům volně domýšlet a spekulovat – přijímat rozmanité myšlenky, nápady a názory – podporovat aktivní zapojení žáků do učebního procesu – zajistit bezrizikové prostředí a nevystavovat žáky posměchu – vyjádřit důvěru ve schopnost každého žáka činit kritické úsudky – oceňovat kritické myšlení

Kompetence komunikativní Realizace komunikativních kompetencí ve výchově a vzdělávání je spojena s formulací hypotéz, pojmenováním problémů či vyjádřením vlastních názorů na konkrétní témata vztahující se ke třem stěžejním okruhům (pilířům) udržitelného rozvoje: přírodovědnému, společenskému a ekonomickému. Žáci formulují vlastní rozhodnutí a uplatňují v jednání své vlastní názory, které v diskusi obhajují, učí se přijímat i jiný názor na problém. Zvláště důležité pro rozvoj komunikativních dovedností je dovednost vyjádření vlastního názoru na veřejnosti před větším počtem lidí, umět svůj názor obhájit a věcně argumentovat, vyslechnou si i názor druhých. V plné míře aplikovat metody diskusní. Charakteristika diskusních metod • účastníci si navzájem vyměňují názory na dané téma • využívají svých znalostí • argumentují a obhajují své názory

Diskuse je vhodným nástrojem pro rozvoj komunikace, zaujímání pozitivních sociálních postojů, příležitost k uplatnění úsudku a myšlení v praxi. Pomáhá rozvíjet argumentaci, formulovat myšlenky, veřejně vystupovat. 17

Metodická doporučení k řízení diskuse

Předběžný nácvik se žáky ve smyslu posilování dovedností a technik jako je např. formulování myšlenek, respektování cizích názorů, rétorické dovednosti, komunikace, aktivní zapojení, argumentace, faktografická znalost problematiky.

Řízení diskuse • udělování slova, dodržování časového limitu, zařazení přestávek, formulování dílčích závěrů, podnícení diskuse vhodným kvízem, testem, videozáznamem • vhodné organizační a prostorové vybavení uspořádání stolů, vymezení diskusní doby, krátké občerstvení

Obměny a modifikace diskuse • diskuse na základě referátu • panelová diskuse • diskuse u kulatého stolu

Poněkud vyšším stupněm v oblasti komunikativních dovedností je vystoupení (referát) v rámci školní konference. Na konferenci je nutné si připravit nejenom informaci o výsledcích řešení nějakého dílčího problému spojeného s udržitelným rozvojem, ale také být připraven na případnou diskusi po ukončení vlastního vystoupení. Obecně platí, že rozvoj komunikativních dovedností je potřeba podporovat a vytvářet podmínky pro jejich rozvoj. Jsou prostředkem pro realizaci všech uvedených kompetencí a zároveň jsou i jejich součástí.

Kompetence sociální a personální Kompetence sociální a personální spočívají v rozdělování úkolů v týmu, kdy každý jeho člen má určitou roli. Tím se také tým odlišuje od nahodile vzniklé skupiny žáků, kde může dojít i k nerovnoměrné činnosti členů skupiny. Vytváření, rozvíjení a upevňování sociálních a pracovních kompetencí má ve svých důsledcích vliv na vytváření pozitivních vztahů k práci, k životnímu prostředí. Na druhé straně se promítá také do vytváření vzájemných mezilidských vztahů, o odpovědném přístupu k vlastní práci a k práci spolupracovníků. Zapojení jednotlivých členů týmu pak vede k hodnocení práce vlastní práce i práce druhých (evaluační nástroje). Zvláště potřebná je spolupráce při řešení úkolů komplexního charakteru. Týmová práce je stěžejním předpokladem pro řešení školních projektů a aplikaci projektového vyučování mezi tradiční organizační formy výuky. 18

Projektová výuka jako prostředek výchovy k UR Na týmové práci je založeno projektové vyučování a zařazování školních projektů do výuky na základních i středních školách. Projektová výuka je vhodným doplněním tradičních organizačních forem (vyučovací hodina, praktické cvičení, laboratorní práce). Vede žáky k samostatnosti, rozvíjí komunikativní dovednosti, učí je pracovat s informacemi v týmu. Významně ovlivňuje postoje a jednání žáků. Jedná se zejména o potlačení verbalismu a zařazení aktivizujících forem a metod práce. Zejména školní projekty nacházejí ve školách stále větší uplatnění. Některé nejsou původní, jsou převzaté ze zahraničí. Je potřeba si uvědomit, že spektrum organizmů, které můžeme využít pro pozorování, se někdy může lišit, a je proto nutné výběr organizmů přizpůsobit našim podmínkám. Kompetence občanské Kompetence občanské spočívají ve vysvětlování, argumentaci a nutnosti ochrany přírodního a životního prostředí. Výsledkem je, že žáci pociťují občanskou zodpovědnost za zachování ŽP a udržitelného rozvoje pro další generace. Osvojené vědomosti a dovednosti jsou uplatňovány v osobním i veřejném životě. Žáci poznávají tradice, zvyky a kulturu v rámci místního regionu i v jednotlivých částech Evropy a světa.

Kompetence pracovní Kompetence pracovní jsou spojeny s bezpečnou manipulací s pomůckami, přístroji a používaným materiálem, dodržování stanovených a vymezených pravidel, pracovních činností žáků, senzomotorické dovednosti jsou aplikovány v osobním i veřejném životě. Informovanost žáků o existenci a šíření moderních komunikačních a dopravních technologií, úzký vztah k orientaci, pohybu a pobytu v terénu, k cestování, k rozmístění výrobních a jiných aktivit v prostředí, uplatnění vědomostí a dovedností získaných ve škole ve vlastním profesním životě. Rozvíjení v rámci komplexních exkurzí s využitím chráněných území. Ukázka výukového programu pro kombinovanou formu vzdělávání (Švecová, Matějka, Blažová, 2004).

Shrnutí Klíčové kompetence v oblasti EVVO mají svá specifika. Práce se statistickými údaji, ročenkami, čtení z grafů apod. Klíčové kompetence nelze separovat, ale je potřeba je rozvíjet komplexně a integrovaně. 19

Otázky k zamyšlení [1] Analyzujte specifika kompetencí v oblasti EVVO. [2] Které kompetence je obtížné naplňovat z pohledu vaší praxe?

20

4 Nástroje environmentální výchovy

Po prostudování kapitoly se seznámíte • s klíčovými nástroji EVVO, s jejich charakteristikou i jednotlivými okruhy

Klíčová slova: nástroje legislativní, nástroje institucionální, nástroje ekonomické

Realizace efektivní proenvironmentální politiky škol vyžaduje znalost a využití takových nároků, které jsou nejen účinné, ale také využitelné ve školní praxi. Za klíčové lze považovat nástroje legislativní, ekonomické a institucionální.

Stručná charakteristika klíčových nástrojů EVVO Legislativní nástroje zahrnují především stěžejní dokumenty na různých úrovních, národní i krajské a vymezují rámcové i konkrétní aktivity ve vztahu k východiskům a praktické realizaci výchovy k TUR. Klíčovými nástroji výchovy k UR (environmentální výchovy) v ČR jsou především nástroje legislativní – Státní program environmentálního vzdělávaní, výchovy a osvěty (EVVO), jehož součástí je také Akční plán EVVO, aktuální na období 2010–2012). Dále pak je to Zákon č. 123/1998 Sb. O právu na informace o životním prostředí, krajské koncepce ve všech 14 krajích ČR. Legislativní nástroje jsou významné z hlediska svého dopadu na dobrovolnost jejich zohlednění, nejsou závazné a povinné (např. vyhlášky, metodické pokyny, státní programy) nebo se jedná o povinnost jejich respektování (zákony). Pro oblast EVVO máme spíše legislativní nástroje v kategorii doporuční – Metodický pokyn MŠMT, Státní program EVVO aj. Důležitým legislativním nástrojem je Zákon č. 123/1998 Sb., který přímo vymezuje povinnost škol začleňovat environmentální výchovu do vzdělávání na všech stupních a typech škol. Tyto zákonné povinnosti zohledňují také učební dokumenty (pro školy závazné), které stanovují jako povinnost škol realizovat průřezová témata, kam patří mimo jiné také průřezové téma Environmentálních výchova pro všeobecné vzdělání a pro odborné vzdělání je to průřezové téma „Člověk a prostředí“. Ve vztahu k věkové kategorii žáků SP EVVO rozlišuje tři základní skupiny příjemců EVVO: • předškolní věk; 21

• •

základní, střední školy a VOŠ; vysoké školy (důležitou skupinou jsou také budoucí učitelé).

Realizace EVVO by měla probíhat na školní i mimoškolní úrovni. To znamená, že je potřeba spolupracovat i s dalšími vzdělávacími institucemi zaměřenými především na volnočasové aktivity (střediska a centra ekologické výchovy, správy CHKO, domy dětí a mládeže, nevládní organizace). Dalšími cílovými skupinami (realizátory a zprostředkovateli) EVVO jsou: koordinátoři EVVO; ředitelé škol a další pracovníci vedení (zástupci ředitelů);

Akční plán EVVO 2010–2012 s výhledem do roku 2015 Akční plán je součástí SP EVVO a byl schválený vládou České republiky 19. 10. 2009 a navazuje na předchozí, jejichž je pokračováním. Řeší realizaci EVVO z hlediska jednotlivých cílových skupin, tedy i vzdělávání dětí, mládeže, pedagogických a odborných pracovníků na další období. Stěžejní okruhy Akčního plánu pro management škol ve vazbě na EVVO a výchovu k udržitelnému rozvoji (dále jen VUR): • pravidelně vyhlašovat programy na podporu projektů zaměřených na EVVO a VUR pro školní a mimoškolní činnost (MŠMT, kraje); • podporovat další vzdělávání pedagogických pracovníků v této oblasti; • upravit obsah kurikulárních dokumentů (tedy i ŠVP, jejichž tvorba je koordinovaná ředitelem školy zodpovědným za jeho zpracování i realizaci); • oceňovat aktivity škol a profesních sdružení a vytvářet podmínky pro šíření zkušeností z pilotních škol; • oceňovat školy za péči o školní zahrady, veřejná prostranství i působení škol na občanskou a odbornou veřejnost, v zájmu uplatňování principu UR a zapojení škol do komunitního systému; • zajistit finanční podporu a dostupnost služeb environmentálních poraden EVVO a VUR v souladu s krajskými koncepcemi a ve smyslu SP EVVO (zde by se mohly uplatnit školy jako centra, základy vytvořeny v rámci projektu OPRLZ „Pilotní základní a střední školy KEV jako centra vzdělávání pro UR“). 22

Zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí Tento významný legislativní dokument ve znění Zákona č. 132/ 2000 Sb. a Zákona č. 6/2005 Sb. stanovuje přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí, kterými disponují povinné subjekty podle tohoto zákona nebo které jsou k dispozici pro tyto subjekty. Pro oblast školství je důležité vymezení okruhu vzdělávání, výchovy a osvěty v oblasti ŽP, který je v zákoně explicitně uveden. Informace o ŽP se týkají především stavu složek ŽP včetně GMO organismů, udržitelného využívání přírodních zdrojů, stavu veřejného zdraví, stavu kulturních a architektonických památek, mezinárodních, státních a regionálních akčních plánech, jichž se ČR účastní a podává o nich odpovídající zprávy, zdrojích informací o stavu ŽP. Povinnými subjekty poskytujícími informace o stavu ŽP jsou především správní úřady či jiné organizační složky a orgány územních samosprávních celků či jiné právnické i fyzické osoby. Aktivně lze zpřístupnit informace zejména z oblasti koncepcí, politiky, strategií, plánů a programů týkající se ŽP. Dále jsou to zprávy o jejich provádění nebo souhrny údajů a sledování činností, které mají vliv nebo mohly by mít vliv na ŽP. Důležitým okruhem je i hodnocení rizik týkajících se ŽP.

Formy, kterými jsou informace poskytovány: • přímé nahlížení do písemností či jiných souborů informací; • pořizování výpisů, odpisů žadatelem v sídle nebo jiných prostorách, povinných subjektů; • informování o způsobech a metodách získávání jednotlivých informací.

Oblasti EVVO se přímo týká § 13, který ukládá resortu školství, že MŠMT ve spolupráci se zřizovateli škol, tedy kraji a obcemi, má podporovat EVVO vycházející z principů TUR. Tato činnost je zajišťována státními i nestátními vzdělávacími organizacemi, a to: • zařazováním EVVO do základních učebních dokumentů, v současné době tedy do ŠVP; • podporou DVPP v oblasti ochrany ŽP a UR.

Krajské koncepce (KK) Jednotlivé kraje ČR v průběhu několika let zpracovaly své koncepce EVVO. Ty jsou postupně aktualizovány a doplňovány. Kraj23

ské koncepce (dále jen KK) podporují rozvoj kromě jiného také vznik a rozvoj environmentálního poradenství na školní i mimoškolní úrovni. Z krajských koncepcí vyplývají na straně jedné povinnosti krajů jako např.: • povinnost spolupráce s ostatními orgány veřejné správy, státními a nestátními organizacemi; • povinnost podporovat EVVO v kraji; • povinnost iniciovat a udržovat fungování krajského systému EVVO; • povinnost aktivně šířit informace o ŽP.

Důležitou strategickou oblastí je oblast školství, neboť plošně působí v určitém časovém období na celou populaci a ovlivňuje životní styl jedince i dalších generací. Systematická EVVO na školách vyžaduje ustanovení koordinátorů EVVO. Podle výsledků výzkumné sondy provedené na školách v letech 2005–2009 jsou nosnými předměty ze strany EVVO přírodopis, chemie, zeměpis, fyzika, občanská výchova či základy společenských věd. Motivační úlohu pak sehrávají především výchovy (výtvarná výchova a hudební výchova). Do budoucna je potřeba posílit zastoupení problematiky UR a implementovat ji do vzdělávacích oblastí školních vzdělávacích programů.

Krajské koncepce navazují na dokumenty národní úrovně a stanovují strategie a úkoly pro organizace zajišťující EVVO v jednotlivých krajích: • aktivně realizovat EVVO zejména pobyty v přírodě zejména v místě školy (školní zahrady, učebny v přírodě, naučné stezky projektované školami, podpora interaktivní formě výuky např. exkurze, pobytové programy SEV/CEV, školy v přírodě a řada aktivit dalších); • zapojit se do praktických činností kreativního charakteru – projektové vyučování; • ustanovit krajského koordinátora EVVO a koordinátory na školách, vytvořit a realizovat plán EVVO ve škole; • spolupracovat s ostatními školami a s NNO v oblasti mimoškolní výchovy; • zajistit informační a metodické materiály tištěné i elektronické (multimediální aplikace); 24

•

• • •

zařadit environmentální problematiku do většiny předmětů (nikoli pouze nosných); zajistit ekologizaci provozu škol ze strany zřizovatelů; zabezpečit provoz šetrný vůči ŽP; připravit školní projekty k problematice ekologizace provozu škol a motivovat další subjekty a veřejnost k obdobným aktivitám.

V každém kraji existují diferencované podmínky pro realizaci EVVO např. • vytvořená síť chráněných území (CHKO, NP, přírodní památky, přírodní rezervace, národní přírodní památky a národní přírodní rezervace); • naučné stezky vybudované v různých typech chráněných území; • přírodní parky (cenná přírodní území, významu rekreačního a turistického); • zooparky, botanické zahrady a arboreta; • informační centra, střediska EVVO; • základní organizace ČSOP.

Další důležité dokumenty v kontextu EVVO Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních (dále jen pokyn) vyplývá ze Zákona o právu na informace ve vzdělávání č. 123/ 1998 a z Usnesení vlády ČR ze dne 23. 10. 2000 č. 1048 o SP EVVO v ČR. Informuje ředitele základních a středních škol o EVVO a doporučuje postupy při její realizaci. Pokyn má charakter doporučení. Oficiálně vymezuje úkoly školního koordinátora EVVO a doporučuje zpracování školního plánu EVVO. Inovovaný Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentální výchovy, osvěty a vzdělávání byl schválen 27. 10. 2008 (www.msmt.cz). Pokyn obsahuje také doporučený postup při realizaci EVVO, kde jedním z důležitých a nezbytných kroků je zpracování školního plánu ekologické výchovy a jeho každoroční vyhodnocení. Dále je doporučeno ustanovení školního koordinátora EVVO a nutnost zvyšování jeho odborné úrovně v rámci DVPP. Významaným dokumentem schváleným vládou ČR je Národní strategie vzdělávání pro UR (schválená dne 9. 7. 2008). Rozpracovává problematiku výchovy k UR především z pohledu managementu a vizí. 25

Klíčová témata • udržitelná spotřeba a výroba (energetika, finance, odpady, technologie a inovace, snížení dopadů spotřeby obyvatel na ekonomickou, environmentální a sociální sféru, finanční krize), • biologická rozmanitost a krajina (rozvoj území…), • udržitelné zdraví a zvyšování kvality života (bezpečnost, bezpečnost potravin, životní styl, rizika, bezpečná doprava,…), • změna klimatu (prevence, snižování dopadů, adaptace), • rozvoj občanské společnosti, zvýšení a zefektivnění zapojování veřejnosti, aktivní participace, posilování místních komunit, sociální stabilita, • rozvojová pomoc, globální odpovědnost.

Meziresortní dohoda MŠMT a MŽP Meziresortní dohoda o spolupráci v rámci EVVO mezi MŽP a MŠMT ze dne 8. 12. 1999 legalizuje bilaterární spolupráci resortu školství a životního prostředí. Jde o naplnění jednoho z dílčích požadavků SP EVVO. Meziresortní proto, že jsou zde zastoupení všechny resorty od školství, zemědělství až po finance a obranu. Na pravidelných schůzkách organizovaných MŽP zde zástupci nejrůznějších resortů informují o naplňování EVVO v určitém resortu. MŽP zpracovává SP EVVO a garantuje jej, koordinuje a aktualizuje prostřednictvím akčních plánů na příslušná léta. Zároveň podporuje rozvoj osvěty. MŠMT garantuje začleňování prvků udržitelného rozvoje v oblasti školství a učebních dokumentů pro různé typy a stupně škol. (RVP, ŠVP) Strategie rozvoje lidských zdrojů ČR Strategii rozvoje lidských zdrojů ČR vydal Úřad vlády ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dokument klade důraz mimo jiné i na utváření gramotnosti pro udržitelný rozvoj. Kromě toho podporuje i rozvoj dalších klíčových oblastí jako je gramotnost počítačová, občanská, ekonomická a jazyková. Dekáda OSN „Vzdělávání pro udržitelný rozvoj“ byla vyhlášena v roce 2005 (na období 2005–2014), kdy Evropská komise OSN přijala dokument „Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj“ prostřednictvím zástupců ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu (Litva) 17.–18. března 2005. Následně byly zpracovány i národní strategie. 26

Ekonomické (zabývají se především finančním zbezpečením aktivit v oblasti EVVO na školách). Institucionální (vzdělávací instutice a další organizace včetně nevládních jako realizátoři EVVO).

Cílem EVVO ve vztahu k cílové skupině managementu školy lze charakterizovat takto: • informovat učitele a vedoucí pedagogické pracovníky o významu EVVO; • ovlivňovat a usměrňovat pojetí a řešení EVVO na konkrétní škole; • koordinovat tvorbu relevantních učebních dokumentů, • podporovat systematickou a koncepční EVVO, která je součástí plánu školy; • implementovat zkušenosti ze škol orientovaných na ŽP rozšiřovat tak siť těchto škol; • dle ekonomických možností podporovat ekologizaci provozu školy; • podporovat využití programů a projektů CEV/SEV a jiných nevládních organizací na konkrétní škole.

Ekonomické nástroje environmentální výchovy v podmínkách ČR zahrnují finanční podporu nejen ze strany státu, ale také ze strany zřizovatelů – krajů. V posledních několika letech je to také finanční podpora ze strany EU, případně jiných zahraničních fondů. V zahraničí velmi propagovaná je forma spolupráce medzi školou a soukromou organizací „pro bono“ tzn. bezúplatné poskytnutí odborníka pro potřeby školy. Jde např. o projektového manažera, ekonoma při kalkulacích či tvorbě projektů. Při vyhledávání finačních zdrojů záleží především na volbě strategie managementu škol, kterou z uvedených možností využije a v práci školy zúročí. Součástí KK jsou akční plány, které řeší mimo jiné také otázky financování EVVO a získávání finančních prostředků, a to přímou finanční podporou nebo grantovou politikou.

Typy finančních podpor využívaných v EVVO na úrovni krajské i národní

a) Přímá finanční podpora EVVO krajská střediska EVVO; krajské soutěže s problematikou UR (Ekologická olympiáda – SŠ, Zelená stezka – Zlatý list pro ZŠ); 27

krajské pedagogické konference podporující výměnu zkušeností mezi školami; vytváření sítí škol s programy směřujícími k UR; dlouhodobé aktivity v oblasti šíření informací o UR kraje a progresivní ekoporadenství v oblasti výchovy a vzdělávání (možnost vzniku také na školách). Realizační plán Rozvojového programu environmentálního poradenství v ČR na období 2010 až 2013 byl schválen vládou ČR dne 19. 10. 2009.

b) Nepřímá finanční podpora EVVO Finanční prostředky jsou využívány především na ekologizaci provozu škol; na zřizování naučných stezek a učeben v přírodě; na rozvoj sítě SEV/CEV v jednotlivých krajích.

Institucionální nástroje sehrávají významnou roli především jako realizační centra EVVO. Lze je rozdělit do dvou hlavních kategorií. První kategorií jsou státní a veřejné instituce. Sem patří především školy všech typů a stupňů. K dalším patří informační střediska, zooparky, botanické zahrady, biologické stanice, Domy dětí a mládeže (DDM), ekoporadenská centra a další. Další skupinu institucionálních nástrojů tvoří např. specializovaná knihkupectví a knihovny, turistická a informační zařízení, střediska ekologické výchovy. Do této skupiny patří také informační a dobrovolné nástroje např. veřejné a sdělovací prostředky, webové stránky, výroční zprávy. V současné době vzniká i celá řada poradenských center ekologického zaměření pro oblast průmyslu, zemědělství i dalších odvětví, avšak v oblasti vzdělávání je jich stále málo. Teprve v posledních několika letech vznikají poradenská centra také pro oblast vzdělávání a jsou podporována především finančními prostředky z EU, i když poradenství v jiných resortech má již dvacetiletou tradici.

Shrnutí Klíčovými nástroji EVVO jsou nástroje legislativní, ekonomické a institucionální. Legislativní nástroje mají většinou doporučující charakter. Jediným zákonem je zákon č. 123 týkající práva na informace o životním prostředí.

Otázky k zamyšlení [1] Které nástroje managementu využíváte ve své pedagogické praxi? [2] Které nástroje jsou doporučené a které závazné? 28

5 Koordinátor EVVO v podmínkách školy

Po prostudování kapitoly se seznámíte • úkoly a náplní práce koordinátora EVVO jako manažera v prostředí školy • významem jeho činnosti na škole • postavením v rámci managementu školy

Klíčová slova: koordinátor EVVO, střední management

Důležitým článkem environmentální politiky školy jsou manažeři na různých úrovních, tedy od ředitele školy (top management) přes koordinátory (middle management) až po učitele (first - line management) jednotlivých vyučovacích předmětů. Od ředitele školy se v současné době očekávají profesionální manažerské dovednosti. Koordinátoři zpravidla v oblasti managementu však vzděláni nejsou, avšak zastávají manažerskou funkci. Oba aktéři (ředitel i koordinátor) EVVO významným způsobem ovlivňují environmentální politiku školy, a proto je důležitá jejich vzájemná spolupráce a jednotné působení. K základním manažerským dovednostem koordinátora nejen environmentální výchovy zcela určitě patří vyhodnocení výchozí situace na škole, tedy materiálního i personálního zázemí prostřednictvím SWOT analýzy a následné stanovení optimálních a efektivních nástrojů managementu, tvorba strategického dokumentu – školního programu (plánu) environmentální výchovy pro konkrétní školu. S tím souvisí i stanovení a volba vhodných indikátorů a jeho východisek pro evaluaci školy. Ustanovení koordinátora EVVO vychází většinou z doporučení kurikulárních či legislativních dokumentů. Zde se doporučuje vedení škol nejen zpracovat školní program ekologické výchovy (ŠPEV) nebo spíše program praktické realizace ekologické výchovy na škole, ale také pověřit jednoho pracovníka školy koordinací jeho tvorby a realizace. Důraz na mezipředmětovou spolupráci a na celoškolní aktivity vyžaduje aktivní spolupráci členů celého pedagogického sboru a je potřeba ji koordinovat. Je proto důležité, aby některý člen pedagogického sboru tuto spolupráci soustavně a systematicky inicioval, sledoval, doporučoval různé aktivity a akce, aby měl přehled o možnostech získávání potřebných informací i finančních prostředků atd. 29

Mimořádně důležité je zvyšování odborné i metodické připravenosti koordinátorů EVVO v rámci celoživotního vzdělávání.

Úloha koordinátora EV na škole: • sestavuje ve spolupráci s vedením školy a týmem pedagogů dlouhodobý plán EV a jeho realizační část pro školní rok (ŠPEV), • sleduje jeho realizaci a provádí průběžnou kontrolu jeho naplňování, • zvyšuje si odbornou a metodickou připravenost absolvováním specializačního studia, • spolupracuje s vedením školy, • koordinuje aktivity k EV na škole, • účastní se dalšího vzdělávání pro koordinátory EV, • navazuje kontakty s dalšími školami, dalšími subjekty v oblasti EV, • podněcuje kontakty s rodiči s dalšími subjekty v oblasti EV, • organizuje nebo přispívá k organizaci akcí EV na škole a koordinuje je, • podněcuje a organizačně přispívá k ekologizaci provozu škol.

Velmi důležitým předpokladem výchovy k TUR je dostupnost koordinátora k informačním zdrojům – k časopisům, ke knihám, k audiovizuálním pomůckám, k internetu i k informacím předávaným na různých seminářích, besedách apod. je potřeba neustálého doplňování a aktualizace informací, navazování kontaktů mezi kolegy ze škole, ale také s odborníky, učiteli na VŠ nebo s pracovníky ekologických center. Neméně důležitá je spolupráce koordinátora se zřizovateli škol, tedy obcemi, městskými úřady nebo kraji. To je pro výchovu k UR velmi důležitý úkol, který nebývá zcela doceněn. Je potřeba si uvědomit, že žáci jsou budoucí občané a je nezbytné je na tuto roli připravit. Význam spolupráce s představiteli obcí si musí uvědomit jak škola, tak i obec. Doporučuje se např. pozvat představitele obce na některé školní aktivity, projednat s nimi program spolupráce i možnosti podpory ekologických aktivit školy. K práci koordinátora patří také zajišťování průběžného hodnocení (evaluace) úspěšnosti realizace EVVO v rámci školy.

Shrnutí K základním manažerským dovednostem koordinátora nejen environmentální výchovy zcela určitě patří vyhodnocení výchozí situace na škole, tedy materiálního i personálního zázemí prostřednictvím 30

SWOT analýzy a následné stanovení optimálních a efektivních nástrojů managementu, tvorba strategického dokumentu – školního programu (plánu) environmentální výchovy pro konkrétní školu. S tím souvisí i stanovení a volba vhodných indikátorů jako východisek pro evaluaci školy.

Otázky k zamyšlení [1] Které úkoly vyplývají z činnosti koordinátora EVVO na Vaší škole? [2] Jaká je spolupráce koordinátora a vedení školy? [3] Jaké máte kompetence v oblasti řízení? [4] Jaké jsou možnosti Vašeho dalšího vzdělávání v oblasti managementu?

Literatura PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E. a NOVOTNÝ, P. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2000. 159 s. Edukace. ISBN 80-85783-28-2. KVASNIČKOVÁ, D. Výchova pro udržitelný rozvoj. Praha: KEV, 2003. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní vyučování. Praha: Portál, 1999. MAŇÁK, J. Stručný nástin metodiky tvořivé práce ve škole. Brno: Paido, 2001. 46 s. ISBN 80-7315-002-6. MAŇÁK, J. a ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5. MOLDAN, B. Životní prostředí: globální perspektiva. Dotisk [1. vyd.]. Praha: Karolinum, 1995. 111 s. ISBN 80-7066-938-1. ŠVECOVÁ, M., MATĚJKA, D. Problémové úlohy k poznávání neživé přírody a životního prostředí. Biologie, chemie, zeměpis, roč. 13, č. 2, 2004, s. 95–99. ISSN 1210-33. ŠVECOVÁ, M. Teorie a praxe zařazení školních projektů ve výuce přírodopisu, biologie a ekologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 79 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0227-X. ŠVECOVÁ, M., HLÁSKOVÁ, M. Školní ekologické projekty s využitím lokalit na Třeboňsku. In Šulcová, J. [ed.]: Třeboňsko 2000. Ekologie a ekonomika Třeboňska po dvaceti letech. Třeboň: UNESCO / MaB, ENKI, o.p.s., 2001. s. 85–86. ISBN 80-238-6370-3. 31

Všeho s mírou. Praha: TEREZA 2003. http://www.env.cz www.dl.natur.cuni.cz (pro vstup je potřeba heslo)

32

6 Školní program EVVO (ŠPEV)

Po prostudování této kapitoly se seznámíte • s tvorbou školního programu EVVO • úlohou ŠPEV jako strategického dokumentu • s osnovou pro tvorbu ŠPEV jako strategického dokumentu

Klíčová slova: školní program EVVO, strategický dokument, dlouhodobý a krátkodobý plán rozvoje EVVO

Školní plán ekologické výchovy (ŠPEV) má být nedílnou součástí koncepce školy. ŠPEV je zpracován v písemné podobě a je veřejným dokumentem prezentovaným na místě dostupném širšímu spektru cílových skupin, tedy konkrétně především pedagogům, žákům, rodičům i zřizovatelům. Umožňuje efektivně koordinovat EVVO na konkrétní škole i jednotlivé aktivity zaměřené na tuto problematiku v prostředí konkrétní školy. Je žádoucí, aby ŠPEV korespondoval s obsahem učiva stanoveným kurikulárními dokumenty (dosud platnými původními osnovami či nově vznikajícími učebními dokumenty). Zahrnuje konkrétní aktivity celé školy, a to v rámci školní i mimoškolní činnosti. Zpravidla jej sestavuje školní koordinátor či jiný pověřený pracovník, a to ve spolupráci s vedením školy, s předsedy předmětových komisí či dalšími pedagogy, členy realizačního týmu EV na škole. Jeho obsah je průběžně aktualizován, upravován a konzultován především s ředitelem školy. ŠPEV bývá součástí výroční zprávy školy. U jednotlivých aktivit ŠPEV jsou uvedeni konkrétní učitelé nebo týmy, kteří jsou zodpovědní za jeho realizaci. Z praktických zkušeností vyplývá, že se osvědčuje zveřejňovat konkrétní výstupy související s realizací ŠPEV např. na nástěnkách, webových stránkách školy či na jiných veřejně dostupných prostorách školy. Je také možné o jednotlivých aktivitách informovat veřejnost prostřednictvím vývěsek zřizovatelů (obecních či městských úřadů nebo krajů). ŠPEV je obvykle zpracováván na dvou úrovních. Pro každý školní rok je vytvořen aktuální roční plán, který by měl ale vycházet z dlouhodobého plánu EVVO. Roční plán EVVO zohledňuje konkrétní možnosti určitého školního roku z hlediska personálního zázemí, dostupnosti materiálních i finančních prostředků apod. Je vhodné krátkodobý plán orientovat například podle témata vyhlášené pro daný rok ať již na národní nebo mezinárodní úrovni. Rok 2010 byl OSN vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity na národní úrovni je to Rok velkých šelem. Následující rok byl Světovým rokem lesů. 33

Rok 2012 je pak Mezinárodní rok udržitelné energie pro všechny. Do realizace ŠPEV je potřeba zapojit co nejvíce pracovníků školy, tedy pedagogů i vychovatelů. Dále pak v souvislosti s ekologizací provozu školy je potřeba, aby v týmu byli zapojeni i provozní zaměstnanci, tedy školník, údržbáři, zaměstnanci školní jídelny (pokud funguje jako samostatný subjekt, je potřeba s nimi navázat užší kontakt). Pouze komplexní realizace ŠPEV může být efektivní a je možné dosáhnout očekávaných výsledků.

SWOT ANALÝZA Jeden z nástrojů používaných pro evaluační procesy a zhodnocení východisek a podmínek pro EVVO na škole je SWOT analýza. Na jedné straně pomáhá identifikovat pozitiva školy, na nichž lze stavět, a na straně druhé negativa, která je potřeba měnit. Analyzuje příležitosti a hrozby z hlediska školy, a to z jejího vnějšího prostředí. Nezbytné východisko při formulování vize a cílů školy při sestavování plánů školy, tedy i školního plánu EVVO. Jde o komplexní metodu kvalitativního vyhodnocení veškerých relevantních stránek fungování výchovně vzdělávacích i dalších institucí spojená s řešením úkolů, projektů. Vychází především z analýzy výchozího stavu. Je silným nástrojem pro celkovou analýzu vnitřních i vnějších činitelů s využitím technik strategické analýzy. Před tvorbou ŠPEV je potřeba provést důkladnou analýzu výchozího stavu prostřednictvím SWOT analýzy, z níž by měly vyplynout i podmínky potřebné pro efektivní práci koordinátora EVVO na škole. Zkratka SWOT vznikla z počátečních písmen anglických slov: strong points = silné stránky, weak points = slabé stránky, opportunities = vnější příležitosti, threats = vnější hrozby). SWOT analýza spočívá v klasifikaci a ohodnocení 4 základních faktorů a jejich interakci: • faktory vyjadřující SILNÉ nebo SLABÉ vnitřní stránky organizace (lze je sledovat i ovlivnit); • faktory vyjadřující PŘÍLEŽITOSTI a NEBEZPEČÍ jako vlastnosti vnějšího prostředí (dají se identifikovat, ale obtížně se kontrolují).

Výsledek analýzy: • nové kvalitativní informace charakterizující a hodnotící úroveň jejich vzájemného střetu; • dosažení strategického úspěchu maximalizací předností a příležitostí a minimalizací nedostatků a hrozeb. 34

SWOT analýza je určená tvůrcům strategicky důležitých dokumentů, plánů, tedy i ŠPEV. Je nezbytná při tvorbě strategií (management školy, koordinátoři EVVO).

Tab. 2: SWOT analýza Silné stránky

Slabé stránky

silný základ v přírodovědných předmětech

nízká informovanost managementu škol, učitelů

ekologizace provozu školy

nedostatečná publicita (webové stránky)

zájem ze strany rodičů, učitelů, žáků

chybí předmět se zaměřením na problematiku EVVO

možnost dalšího vzdělávání v této oblasti pro management, koordinátora, ostatních učitelů podpora implementace managementem školy

chybějící strategické dokumenty – plány EVVO zastaralé informace

funkce koordinátora environmentální výchovy

nedostatečná konkurenceschopnost (externí organizace)

spolupráce s externím prostředím

nízká informovanost o možnosti spolupráce s exter. prostředím

zájem managementu školy o spolupráci s externím prostředím v této oblasti finanční podpora z projektů EU vhodná lokalita

upravené okolí školy

materiální a technické vybavení příprava na akreditaci kurzů

Příležitosti

finanční nástroje – granty, sponzoring

nevládní organizace – spolupráce jiné odborné organizace

spolupráce s podniky (sponzoring, materiální, technické vybavení)

o realizaci env. aktivit dosud tvorba aktivit „z povinnosti“

nezájem o funkci koordinátora env. výchovy dosud

předimenzovanost učitelů, ředitelů škol zastaralé informace v učivu

chybějící ekonomický a sociální aspekt CSR

nedostatek specializovaných učebnic, metodických materiálů Rizika

chybějíce metodické pokyny k tvorbě strategických dokumentů EVVO chybějící školení pro management a učitele pro tvorbu těchto dokumentů

pro lepší znalosti možností jako UR implementovat do vzdělávání

35

možnost zapojit se do vzdělávacích programů

spolupráce se zahraničními školami

hospodářská krize – nedostatek finančních prostředků, ztráta pracovních míst

odborné semináře, přednášky, konference na toto téma

konkurence ze strany jiných škol v regionu

legislativní podpora ze strany státu

možnost zapojit se do „zelených projektů“

nedostatečný počet žáků

neustálý boj o upevnění postavení na trhu škol v regionu

konkurence ze strany jiných organizací – nevládních organizací, CVČ které nabízejí atraktivnější programy chybějící systémové zabezpečení EVVO ze strany státu

slabá finanční podpora škol, které mají snahu fungovat jako centra EVVO

neexistující síť škol v oblasti EVVO v regionu nezvýhodňovaní škol těchto škol

nedostatečný vědecký výzkum v této oblasti slabá podpora tohoto výzkumu nedošlo ke změně v postavení EVVO po reformě

6.1 Doporučená osnova pro zpracování školního programu EVVO

Charakteristika školy Uvést zaměření a její profilaci školy, kvantifikační údaje a charakterizovat její proenvironmentální politiku. Zaměřit se na všechny oblasti indikátorů (viz dále) a jejich hodnocení. Uvést, zda má škola nějakou certifikaci např. Ekoškoly ustanovené na různých úrovních např. krajských, národních, mezinárodních, dále Školy udržitelného rozvoje (života), Zelené školy apod. Je vhodné doplnit úvodní charakteristiku fotodokumentací, graf, tabulkami. Je možné využít charakteristiku uvedenou v plánu školy (obecná charakteristika) a doplnit aktivity z pohledu environmentální výchovy. 36

Školní koordinátor s uvedením kvalifikovanosti k výkonu funkce např. absolvent specializačního studia.

Školní tým s uvedením jeho personálního složení s vymezením odpovědnosti za jednotlivé jeho části.

Výchozí stav vyhodnocený SWOT analýzou (viz SWOT analýza) Silné stránky Slabé stránky Příležitosti a vize Rizika (hrozby)

Východiska pro realizaci koncepčního rozvoje EVVO na škole Legislativní a další významné dokumenty pro realizaci VUR na školách např. Metodický pokyn MŠMT, SP EVVO a jeho akční plán 2012–2015), KK krajů, Národní strategie pro UR a její akční plán do roku 2015 s výhledem do roku 2020, Dekáda výchovy pro UR. Dlouhodobý plán VUR (alespoň na 3 roky, ale i více let) Volba strategie, nástrojů a indikátorů, potřeba průběžně aktualizovat informace v oblasti VUR ve všech oblastech tedy komplexní realizace EVVO na škole a) napříč spektrem vyučovacích předmětů (dispersně) b) integrovaně (průřezová témata) c) formulování vizí Formulování vizí Evaluace EVVO – stanovení indikátorů a jejich okruhů pro krátkodobé a dlouhodobé cíle.

Krátkodobý plán Je zpracováván na školní rok, je dílčí součástí plánu dlouhodobého. Zahrnuje plánované akce na úrovni lokální, krajské, národní i mezinárodní, vyhlášené programy UNESCO, národní, krajské apod. Např. 2010 – Rok biodiverzity, Rok velkých šelem (národní úroveň), 2011 – Světový rok lesů, 2012 – Mezinárodní rok udržitelní energie pro všechny. Zahrnuje také účast na krajských ekologických konferencích či jiných plánovaných akcích na úrovni kraje, školy. 37

Shrnutí Školní programy EVVO jsou významnými dokument z hlediska dalšího rozvoje školy. Východiskem je SWOT analýza jako nástroj výchozího zhodnocení podmínek pro rozvoj EVVO na škole.

Otázky k zamyšlení [1] Jakou úlohu sehrává ŠPEV při rozvoji EVVO na škole? [2] Které ukazatele pro další rozvoj EVVO vyplynou při provedení důkladné SWOT analýzy? [3] Které části SWOT analýzy zhodnotí vnitřní podmínky a které vnější podmínky školy? [4] Které z nich je možné ovlivnit a které jsou těžko ovlivnitelné?

Literatura KVASNIČKOVÁ, D., ŠVECOVÁ, M. Základní pokyny pro školního koordinátora. ESF JPD 3 „Ekogramotnost“, KEV, 2006. 10 s. KVASNIČKOVÁ, D., ŠVECOVÁ, M. Pojetí vzdělávání k udržitelnému rozvoji a přehled dokumentů v této oblasti – Informace pro ředitele škol v projektu „EKOGRAMOTNOST“. Praha: KEV, 2006. 24 s. OBST, O. Manažerské minimum pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 121 s. Texty k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia. ISBN 80-244-1359-0. PRÁŠILOVÁ, M. Vybrané kapitoly ze školského managementu pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 164 s. Učebnice. ISBN 80-244-0676-4. ŠIMONOVIČOVÁ, J., ŠUDÝ, M. Indikátory pre školy. Banská Bystrica: FPV UMB, 2008, 129 s. ISBN 978-80-8083-684-9. ŠVECOVÁ, M. et kol., Komplexní pojetí výchovy pro udržitelný rozvoj v České republice a na modelovém příkladu pražských škol. In. Matejovičová, B. a kol. (ed.): Dekáda výchovy pro udržitelný rozvoj v kontextu terciárního vzdělávání, Praha: EDUCO, č. 3, 2007. p. 31–34. ŠVECOVÁ, M. a kol., Manuál koordinátora evvo. Praha: Regio, 2009. 46 s. ISBN 978-80-254-6931-6. ŠVECOVÁ, M., SÁSIKOVÁ, K. Výchova k udržateľnému rozvoju v podmienkách škol a jej manažment. Banská Bystrica: UMB FPV, 161 s. ISBN 978-80-8083-684-9. ŠVECOVÁ, M., ŽÁKOVÁ, Z. (ed.), Ekogramotnost. Sborník z konference s mezinárodní účastí, Praha: MHM, 2007. 55 s. ZELENÝ, J. Environmetálne manažérstvo a společenská zodpovednosť. Banská Bystrica: FPV UMB, 2008. 163 s. ISBN 978-80-8083690-0. 38

7 Školy jako centra vzdělávání pro udržitelný rozvoj

Po prostudování kapitoly se seznámíte • s fungováním školy jako centra vzdělávání • se společenskou odpovědností škol • s marketingem, publicitou a dalšími důležitými nástroji pro konkurenci školy

Klíčová slova: společenská odpovědnost (CSR), image školy, marketing

Hlavním cílem environmentálního vzdělávání (dále jen EV) je přispívat k utváření takových postojů člověka k prostředí, které by vedly k udržitelnému rozvoji života na Zemi. Každý člověk by měl mít znalosti a dovednosti, které by mu umožnily zvažovat souvislosti mezi environmentálními limity, technicko-ekonomickými prostředky a sociálními předpoklady své existence, a to nejen v místním, ale i v regionálním a globálním měřítku. Především pak je potřeba vytvářet hierarchii hodnot odpovídajících zájmům rozvoje života na Zemi. Odpovídající vědomosti a dovednosti by mělo poskytnout právě vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Výchovu směřující k realizaci udržitelného rozvoje můžeme označovat jako ekologickou, environmentální nebo také výchovu k EV. Vzhledem k naléhavosti změn životního stylu člověka ve smyslu udržitelného rozvoje je třeba tuto výchovu realizovat na všech možných výchovně vzdělávacích úrovních, tedy v rodině, ve škole, v širokém spektru institucí a organizací zabývajících se vzděláváním a výchovou, ve veřejných sdělovacích prostředcích. Stále je pak potřeba mít na zřeteli klíčový vliv prostředí při získávání vlastních zkušeností. Mezi instituce, které mohou plošně ovlivňovat celou populaci dětí, a to dlouhodobě, systematicky a v souvislosti s komplexní přípravou každého jedince pro život i jeho povolání, je škola. Může působit na utváření občanských i profesních postojů, a to v rámci všeobecného i odborného vzdělávání. Může ovlivňovat děti a mládež coby nastupující generaci a jejich prostřednictvím pak velmi účinně působit na velkou část dospělé populace, pokud se týká základních občanských postojů k životnímu prostředí. Hlavním cílem výchovy k UR na základních a středních školách, v přípravě budoucích učitelů na školách vysokých je začleňování této 39

problematiky do širokého spektra vyučovacích předmětů učebních plánů škol. Neměl by to být pouze úkol pro vyučující tzv. nosných předmětů jako je např. biologie, zeměpis, chemie, občanská nauka či základy společenských věd, ale také pro učitele cizích jazyků, matematiky, dějepisu a dalších. Management všech aktivit na školách zaměřených na výchovu k EV, kooperaci s vedením škol i jednotlivými vyučujícími, se zřizovateli škol i rodiči, je v gesci koordinátora ekologické výchovy.

Společenská odpovědnost školy (CSR) Termín společenská odpovědnost organizací má prapůvodní kořeny až v 19. století, kdy Andrew Carnige zveřejnil názor, že bohatí mají morální povinnost dělit se s ostatními o svůj majetek. Často se používá zkratka CSR z anglického – Corporate Social Responsibility. V současném pojetí je společenská odpovědnost chápána jako provádění sociálních a environmentálních aspektů do každodenní činnosti organizace. Je na principu dobrovolnosti. Myšlenka společenské odpovědnosti by měla být zakomponována ve všech strategických dokumentech organizace (v našem případě školy). CSR má tři pilíře: ekonomický, sociální, environmentální. V ekonomickém pilíři se klade důraz zejména na vytváření dobrých vztahů se zájmovými skupinami (tj. stakeholders), které mají vliv na ekonomickou činnost organizace. Organizace, které přijaly zásady CSR mají často vypracovaný tzv. etický kodex. Ten pomáhá zajišťovat, aby každodenní aktivity organizace a jednání všech zaměstnanců odpovídalo stanoveným zásadám. Jde o soubor konkrétních pravidel, které vycházejí z poslání a hodnot organizace vymezují standard profesionálního jednání. Sociální pilíř zahrnuje např. participaci zaměstnanců na rozhodování, finanční ohodnocení (odměna koordinátora), nefinanční ohodnocení (společenské akce pro zaměstnance), vzdělávání zaměstnanců, flexibilní formy práce (zkrácená pracovní doba, práce z domu) apod. Environmentální pilíř zahrnuje např. snižování ekologické stopy, environmentální kritéria výběru dodavatelů, environmentální audit, využití norem ISO 14001, EMAS, ekologizace provozu školy, třídění a recyklace odpadů, ekologicky šetrný nákup. Jelikož CSR se dotýká i nevýrobních organizací např. škol. Doporučujeme, aby principy CSR školy zahrnuly do svých dlouhodobých i krátkodobých plánů. 40

HODNOTY ŠKOLY Jde o definování hodnot (hodnotového žebříčku), které jsou charakteristické pro činnost školy. Měly by být součástí života nejen školy, ale i zaměstnanců a žáků. Hodnoty školy by měly být v souladu s ideou zakomponovanou ve vizi školy.

Příklady hodnot školy: 1. Respektujeme ideje UR nejen v našem životě ale i činnosti školy. 2. Vzájemně respektujeme a chápeme práva jiných. 3. Chráníme kulturní dědictví v našem kraji. 4. Chráníme a zvelebuje přírodní dědictví nejen v okolí školy. 5. Podporujeme všestranný rozvoj studentů, zaměstnanců školy i veřejnosti v oblasti UR.

VIZE Vize můžeme chápat jako popis ideální situace, ke které chceme našimi aktivitami dospět. Měla by být především inspirující, jasná a musí představovat jistou výzvu. Proto musí být přitažlivá a dosažitelná. Vize odpovídá na otázku: „Kam se chceme, nebo bychom se chtěli dostat? Co máme dělat, nebo bychom měli dělat? Jací bychom měli, nebo chtěli být?“ Vizionář (v našem případě koordinátor EVVO) postřehne to, co jiní neuvidí, přikládá význam tomu, co ostatní podceňují a ignorují. Účinná vize inspiruje, aktivizuje, motivuje a poskytuje emocionální vodítko. Promyšleně vypracovaná vize se skládá ze dvou hlavních složek, a to emocionální vnímané a prožívané klíčové ideologie a racionální naplňované a prezentované předvídané budoucnosti. (Zdroj: http://www.podnikam.webnoviny.sk/manazment/ vizia-poslanie-a-ciele/21334)

Vize školy jako centra EVVO: „Naší vizí je stát se v regionu Pardubického kraje moderním mnohostranným vzdělávacím centrem se zaměřením na environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu. Kde v kulturním prostředí, za pomoci moderních vyučovacích metod napomáháme všestrannému rozvoji studentů a dospělých v kontextu idejí udržitelného rozvoje.“ Na vizi školy navazuje definování poslání školy jako centra EVVO: „Posláním naší školy jako centra EVVO je dlouhodobě a hlavně efektivně působit v této oblasti na studenty ale i místní komunitu. 41

Vyzbrojit jejich schopnostmi, dovednostmi, vědomostmi, ideály a hodnotovým systémem potřebnými pro zajištění udržitelného rozvoje nejen v regionu Pardubického kraje“.

Pro usměrnění aktivit vedoucích k naplnění poslání školy jako centra EVVO je nezbytné definovat dlouhodobé a krátkodobé cíle. Dlouhodobé cíle jsou s výhledem do 3–5 let, krátkodobé lze zrealizovat průběžně 1–2 letech. Při definování cílů ať krátkodobých nebo dlouhodobých jsou důležité následující aspekty (tzv. kritéria SMART): • specifičnost (cíl by mel být dobře vymezen, se stanoveným výstupem) • měřitelnost (cíl musí být měřitelný, dosažení cíle musí být snadno kontrolovatelné) • přijatelnost cíle (cíl má být skutečně přístupný) • realističnost (cíl by mel být reálný, s přihlédnutím k finančním nástrojům školy a časovému horizontu) • termínovanost cíle (cíl by měl mít stanovený časový horizont pro jeho splnění, určení konkrétního termínu naplnění) • emocionálnost (často se na ni zapomíná ale i při definici cílů je důležitá z hlediska motivace ostatních učitelů, zaměstnanců školy, žáků a veřejnosti)

Cíle by měly být jasně, srozumitelně a pochopitelně formulované. Většinou se formulují v infinitivu slovesa. Obsahové zaměření cílů by mělo splňovat následující požadavky: • úzká provázanost s již zadefinovanou vizí školy, která má ambici působit v regionu jako centrum vzdělávání k udržitelnému rozvoji, • zaměřenost na komplexní zlepšování péče o ŽP a informovanosti veřejnosti o stavu ŽP • nezbytné je vnitřní přesvědčení koordinátora EVVO. DLOUHODOBÉ CÍLE (příklady) •

Našim dlouhodobým cílem je aby všechny činnosti školy (výchova, osvěta a vzdělávání) ve vztahu nejen k studentům ale i veřejnosti jako centra EVVO vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. Abychom tenhle cíl dosáhli, plánujeme využít všechny dostupné finanční, institucionální i legislativní nástroje EVVO. 42

•

•

• •

• •

• • •

•

Prioritním úkolem managementu EVVO na škole bude zajistit vhodné podmínky pro realizaci kvalitní práce v EVVO, plánovat a organizovat práci, včas a rozumně rozhodovat, plynule evaluovat, analyzovat vykonanou činnost, přijmout a umět aplikovat konstruktivní kritiku. Zapojit se do projektů s cílem získávání nových poznatků, zkušeností, případné podpory realizace EVVO. Udržet a zajistit vysokou odbornost školy jako centra EVVO. Vytvořit systém publicity aktivit centra, využitím různých komunikačních nástrojů. Vytvořit efektivní působící motivační prostředí. Zapojit ostatních pedagogů, provozních zaměstnanců, studentů, rodičů, veřejnost do činnosti centra. Modernizovat technické vybavení školy. Usilovat zvýšit počet zájemců o služby školy jako centra EVVO. Pokusit se zavést environmentální manažerský systém na škole (získat certifikát). Definovat si cíle a konkrétní aktivity v oblasti CRS (společenské odpovědnosti).

KRÁTKODOBÉ CÍLE (příklady)

•

•

•

•

•

• •

• • • •

Usilovat zvýšit počet zájemců o služby školy jako centra EVVO v Pardubickém kraji. Vypracovat kvalitní školní plán EVVO (dlouhodobý, krátkodobý). Zorganizovat akcie se zaměřením na EVVO pro studenty, žáky, rodiče nebo veřejnost regionu. Zmonitorovat zájem o spolupráci externích organizací, přijmout potřebná opatření. Zmonitorovat možnosti externí podpory (především finanční a materiální), přijmout potřebná opatření. Vytvořit roční systém průběžné evaluace. Vytvořit systém publicity aktivit centra (konkrétní aktivity – začlenění sekce na web stránce apod.). Vytvořit pevný realizační tým. Určit zodpovědnost za realizaci jednotlivých aktivit. Vytvořit systém efektivní komunikace a spolupráce koordinátora s vedením školy. Zmonitorovat možnosti ekologizace provozu centra, přijmout potřebná opatření. 43

•

• •

Vytvořit eko-tým na škole (participace pedagogů, studentů, rodičů, veřejnosti). Vytvoření etického kodexu (CSR) Definování a realizaci vybraných CSR aktivit v jednotlivých pilířích.

Marketing školy Image má klíčovou roli nejen v politice, ekonomice, sportu ale v současné době už i v oblasti školství. Tvoří důležitou součást strategického myšlení a plánování škol. S image školy úzce souvisí její marketing. V posledních letech se školy začínají o oblasti marketingu intenzivněji zajímat. Zejména vedení školy sleduje jako je škola vnímána okolím. Marketing je totiž jedna z možností jak vytvořit, udržet či změnit postoj a chování veřejnosti ke škole. Aktivní marketingová komunikace školy využívá řadu komunikačních nástrojů jako např.: a) rozhlas (zejména regionální), b) televize (regionální), c) tisk (zejména místa, regionální), d) internet.

Kterýkoliv nástroj škola využije, je důležité dbát na základy marketingové komunikace: a) vysvětlit cíle, činnosti, záměry, zaměření tak aby byly vždy pochopeny b) slíbit jen to co je skutečně možné splnit – záruka důvěryhodnosti c) minimum informací je často maximum komunikace.

Pozitivní image školy je předpokladem úspěchu i v období recese. Je třeba ho dlouhodobě a pracně budovat, protože okolí se rozhoduje na základě vnímání. A tedy záměry školy nejsou pro veřejnost tak důležité jako konkrétní výsledky i v oblasti EVVO. Na reputaci školy mají vliv: a) studenti; b) zaměstnanci; c) reputace samotného vedení školy.

Velmi důležitá je v kontextu image školy její důvěryhodnost. V rámci její podpory je vhodné v marketingu školy využít: • různé průzkumy, studie ve kterých byla škola pozitivně hodnocena (např. nadprůměrné výsledky žáků apod.) 44

• • •

•

oficiální podpora organizace – např. aktivní spolupráce s vysokou školou, škola UNESCO, spolupráce s nevládní organizací např. Klub ekologické výchovy apod. ocenění studentů, učitelů – doporučujeme vést si o nich záznamy dlouhodobou historií – organizace, která existuje několik let je všeobecně veřejností považována za stabilní spolupráci školy na charitě – sportovní, kulturní akce, participace na životě ve městě / regionu.

Na image školy mají vliv často i drobnosti jako např. úprava písemností, chování kontaktních zaměstnanců apod.

Možnosti marketingu školy jako centra vzdělávání Velmi důležitá je samotná zraková prezentace centra. Logo školy (resp. centra) by mělo být v maximální míře využito ať už na písemnostech, různých reklamních předmětech nebo na budově školy. Organizace bez loga je jako člověk bez tváře. Lidé vyžadují společenskou identifikaci již desetiletí (např. značení dobytka, cihel apod.). Tak, jak si jméno člověka spojíme s jeho obličejem, tak si logo organizace spojujeme s osobními zkušenostmi s ní. Logo reprezentuje školu. Zachycuje její cíle, kulturu, směrování. Logo by mělo být především jednoduché. Jednoduchý symbol je snadno zapamatovatelný a je možné ho od ostatních znaků dobře odlišit. Logo by proto nemělo obsahovat mnoho detailů, stačí jeden. Když si představíme obraz Mony Lisy, pamatujeme si její úsměv, nepamatujeme si však délku jejích vlasů, pozadí obrazu, přesné překřížení rukou apod. Logo musí odpovídat zaměření školy (centra), nemusí však doslovně odhalit oblast působení. Je vhodné do znaku zakomponovat tradice školy. Při tvorbě loga doporučujeme nechat módu módou a pamatovat na nadčasovost loga. Není vhodné logo často měnit. Je možné ho po čase upravit, ale hlavní idea by měla být nedotčena. Snadnou zapamatovatelnost podporuje celistvost loga a jasnost obrysů. V neposlední řadě je důležitá přizpůsobitelnost loga, při minimální velikosti 2,54 cm se nesmí ztrácet jeho detaily. Pokud má být logo školy účinné dostatečně dlouho musí být jednoduché a přiměřené. Ale pokud není originální, není ničím nápadné a nenutí nás zamyslet se, neplní svou úlohu. Všechny silné loga mají jen jeden nápadný prvek, díky kterému vyniknou. Při zrakové prezentaci je důležité také atraktivnější uspořádání zejména vstupních prostor, případně místnosti ve kterých ředitel školy přijímá návštěvy. Už při vstupu do budovy by mělo být evidentní zaměření školy v kontextu udržitelného rozvoje. 45

Při tvorbě různých reklamních materiálů (letáky, brožury, plakáty apod.). Je vhodné text doplňovat obrázky, převážně fotografiemi. Dnešní společnost trpí přebytkem informací, obrázek zaujme spíše než text. Samotné grafické rozložení prvků reklamy by mělo být jasné a jednoduché. Čím je obrázek větší, tím více pozornosti přitáhne. Pokud je obrázků více, jeden z nich by měl být dominantní. Vhodnější než kreslené obrázky jsou fotografie, zachycující tváře lidí. Fotografie s tváří člověka přitahuje pozornost, vzbuzuje emoce. Vhodné jsou také fotografie s náznakem pohybu. Lidé se instinktivně dívají na všechno co se hýbe. Reklamní titulek představuje 90 % reklamy. Čím je titulek kratší tím je větší pravděpodobnost, že upoutá pozornost. Neměl by přesáhnout 7 slov. Samozřejmě, není možné se vždy tímto pravidlem řídit. Pokud je titulek delší, doporučujeme ho rozdělit na hlavní (krátký) titulek a podtitulek. Titulek může upozorňovat např. na novinku, protože nové věci vnímají lidé jako oživení. Pokud má škola zájem působit v regionu jako centrum vzdělávání pro UR je vhodné na takovou novinku upozornit už v titulku. Při tvorbě reklamního textu je třeba zvážit každé slovo, každou větu. Slova totiž dokáží rozesmát, rozplakat či promluvit k rozhodnutí. Skvělý reklamní text se dotkne „hlavy i srdce“. Při tvorbě reklamního textu je dobré pamatovat na slova Alberta Laskeho: „Lidé si nebudou schopni vaši reklamu zapamatovat, pokud si ji nepřečtou. A pokud si ji nezapamatují, určitě si nekoupí váš výrobek.“ Reklamní text by měl být přímo přecházející k jádru věci, zaměřený na fakta, bez zbytečných slov. Formulován v přítomném nebo budoucím čase, bez infinitiv. Je vhodnější používat krátké slova, protože se lépe zapamatují a jsou srozumitelnější. Pozor na zkratky a odborné slova, nemusí být srozumitelné všem. První odstavec textu je nejúdernější, nejzajímavější. V závěru doporučujeme uvést kontakt na školu (adresu, web, telefonní kontakt, odkaz na sociální síť, případně logo). Písmo reklamního textu by mělo ladit s charakterem reklamy. Jednotlivé typy písma mají svůj charakter jako lidé. Rozlišujeme tzv. mužské či ženské typy písma. Přes písmo můžeme vyjádřit dokonce emoce. Tučné písmo vyjadřuje sílu. Naopak štíhlé písmo vyjadřuje vznešenost, eleganci, uhlazenost. Písmo nakloněné doprava vnímáme jako dynamické. Písmo nakloněné doleva vyjadřuje zábrany a je špatně čitelné. Oblíbené jsou typy písma jako: Century, Baskerville, Jenson či ozdobný Gothic. Nejlépe čitelný text je s tmavými písmeny na bílém pozadí. Ideální velikost písma je 11, při velikosti menší než 46

8 se čitelnost textu zmenšuje. Pokud má text více než 250 slov je vhodné začít iniciálou, protože přiláká pozornost. Častokrát je reklamní titulek zvýrazněn barevným písmem, v tomto případě doporučujeme širší linky písma. Samozřejmou součástí propagace centra by měla být zajímavá, obsahově bohatá, aktualizovaná a zejména přehledná webová stránka. Dobrá webová stránka je více umění než věda. Je kombinací několika faktorů. Základním kritériem je vytvořit obsah zajímavý pro všechny cílové skupiny. (V případě centra jde nejen o studenty, zaměstnance školy ale také o veřejnost, nevládní organizace, Krajský úřad, sponzoři a jiné přidružené organizace.) Webová stránka střediska by měla být vnímána jako zdroj zajímavých aktuálních informací. V rámci tvorby textů upozorňujeme na tzv. prázdná slova jako např. jedinečný, přelomový, nejlepší svého druhu, výjimečné poslání apod. Je vědecky dokázáno, že obsah těchto slov (slovních spojení) člověk důsledkem častého používání v reklamě nevnímá. Bohatý obsah stránky doplňuje pestré interaktivní prostředí jako např. obrazové informace, videa, zvuky, grafické prvky apod. V posledních letech z hlubokého online stínu vystoupili videa. Vhodně doplňují text na webové stránce a pro mladé lidi jsou mnohem atraktivnější. Častokrát jsou autory kvalitních a zajímavých propagačních videí školy právě samotní studenti. V tomto případě je třeba takové propagační video zveřejnit na stránce školy dříve než ho studenti zveřejní sami např. na sociálních sítích, hrozí totiž ztráta exkluzivity videa. Je vhodné vytvořit několik videí na dané téma a postupem času jejich obměňovat. Kromě webových stránek doporučujeme také bezplatnou propagaci prostřednictvím sociální sítě. A to zejména vytvořením tzv. otevřené skupiny s názvem samotného centra. Registrace skupiny je jednoduchá a rychlá. Umožňuje například zasílání pozvánek na akce centra (školy), zpřístupňování hodnotných informací, vkládání fotografií a videí apod. Výhodou této propagace kromě jiného je i to, že do skupiny se připojí jen ti, kteří mají o informace zájem. Shrnutí Pro usměrnění aktivit vedoucích k naplnění poslání školy jako centra EVVO je nezbytné definovat dlouhodobé a krátkodobé cíle. Dlouhodobé cíle jsou s výhledem do 3–5 let, krátkodobé lze zrealizovat průběžně 1–2 letech. Image má klíčovou roli nejen v politice, ekonomice, sportu ale 47

v současné době už i v oblasti školství. Tvoří důležitou součást strategického myšlení a plánování škol. S image školy úzce souvisí její marketing. V posledních letech se školy začínají o oblasti marketingu intenzivněji zajímat. Zejména vedení školy sleduje jako je škola vnímána okolím. Marketing je totiž jedna z možností jak vytvořit, udržet či změnit postoj a chování veřejnosti ke škole. Aktivní marketingová komunikace školy využívá řadu komunikačních nástrojů.

Otázky k zamyšlení [1] Analyzujte prostředí školy z hlediska jeho aktivit směrem k veřejnosti. [2] Jak využíváte publicity školy. Kterými prostředky školu propagujete na veřejnosti? [3] Je na webovských stránkách umístěna informace o proenvironmentálních aktivitách školy?

Literatura BLAŽEK, L. Management: organizování, rozhodování, ovlivňování. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 191 s. Expert. ISBN 978-80-247-3275-6. PAVLÍK, M. a kol. Společenská odpovědnost organizace: CSR v praxi a jak s ním dál. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 169 s. Management. ISBN 978-80-247-3157-5.

48

8 Evaluace a stanovení indikátorů

Po pročtení kapitoly se seznámíte • příklady indikátorů pro vyhodnocování proenvironmentálních aktivit • významem evaluace a obsahem tohoto pojmu • s evaluací jako významným nástrojem strategického plánování a formulování dalších vizí

Klíčová slova: indikátor, evaluace

Termínem evaluace označujeme proces hodnocení. Je odvozen z anglického slova evaluation. Cílem evaluace na škole není postih, ale hledání možných řešení stávajících problémů bránících naplňování cílů. Evaluace slouží ke zjištění, za jakých podmínek byly jednotlivé cíle splněny, které aktivity byly pro jejich splnění využity resp. proč se cíle nedaří naplnit. V procesu evaluace může dojít např. ke zjištění, že stanovené cíle nejsou reálné, případně nesprávně vymezené. Na základě výsledků evaluace je možné konkrétní aktivity vedoucí k dosažení krátkodobých cílů aktualizovat či modifikovat. EVVO na škole je možné hodnotit externě nebo interně. V běžné školní praxi je nejčastější interní formou evaluace hodnocení přímo koordinátorem. Cílem evaluace je sledovat naplňování definovaných krátkodobých i dlouhodobých cílů ve školním plánu EVVO tzn. zhodnotit efektivitu všech aktivit vedoucích k jejich naplňování. Je možné hodnotit např. proces naplňování cílů, případně konkrétní výstupy (publikace), úspěšnost studentů v soutěžích EVVO, pomůcky, zřízení učebny apod. Na základě hloubkového interního hodnocení může škola přijímat efektivní opatření. V průběhu školního roku by měl koordinátor aktivně získávat zpětnou vazbu na proces a výsledky plnění aktivit v oblasti EVVO. Z důvodu současné přetíženosti učitelů doporučujeme při evaluaci využít metodu SWOT analýzy, která je popsána v předchozích kapitolách. Není tak časově náročná jako evaluace formou indikátorů. Je na rozhodnutí koordinátora po jakém čase SWOT analýzu opět zrealizuje. Důležitá však je její periodicita a důslednost při konečných výstupech. Při využití SWOT analýzy jako evaluačního nástroje koordinátor snadno zjistí, které slabé stránky byly eliminovány a kde došlo k posílení silných stránek využitím např. příležitostí z vnějšího prostředí definovaných při vstupní SWOT analýze apod. 49

Při evaluaci EVVO na škole je možné také využít soubor indikátorů. Indikátor je nástrojem hodnocení. Poskytuje soubor měřitelných údajů, které charakterizují úroveň environmentální výchovy v rámci celkové činnosti školy. Pravidelné vyhodnocování indikátorů poskytuje důležité informace o naplňování definovaných cílů, které jsou potřebné pro další management v oblasti EVVO na škole. Tato metoda je časově náročnější, protože je třeba, aby koordinátor definoval konkrétní soubory ukazatelů. Indikátory ke sledování efektivity realizace EVVO na školách mají význam jako určitá zpětná vazba při rozhodování ve vazbě na dosahování cílů deklarovaných legislativními a dalšími dokumenty. Při stanovování indikátorů je třeba brát na zřetel hodnocení školy jako celku. A tedy sledovat aktivity EVVO ve všech oblastech činnosti školy, tedy v oblasti managementu, výchovy a vzdělávání, zdraví a sociálního prostředí a provozu školy. Indikátory v oblasti managementu školy jsou prezentovány vytvořením strategického dokumentu – Školního programu EVVO, který může být samostatný nebo je součástí plánu školy. Důležité je také ustanovení manažera EVVO – koordinátora a stanovit harmonogram jeho kariérního růstu a dalšího vzdělávání. Nezbytným nástrojem managementu je SWOT analýza, kterou lze vyhodnotit výchozí stav a sledovat efektivitu EVVO na škole. Pro úspěšné naplňování cílů stanovených ŠPEV je nezbytné vymezení kompetencí koordinátora EVVO a vytvoření podmínek pro jeho práci. Odpovědnost za tuto oblast evaluace nese ředitel školy, jeho zástupci a koordinátor EVVO. V oblasti výchovy a vzdělávání další oblasti indikátorů je sledována plošná implementace VUR do kurikulárních dokumentů, využití aktivizujících metod a forem práce specifických pro EVVO (projektové vyučování, komplexní exkurze, soutěže na různých úrovních, ekologické konference aj.). Důležitá je i vazba školy na odbornou komunitu a pořádání odborných přednášek k aktuálním tématům UR. Zodpovědnými jsou všichni pedagogičtí pracovníci, koordinátor i ředitel školy a jeho zástupci. Úroveň sportovní činnosti, stravování, minimalizace rizikových faktorů je další oblastí indikátorů změřených na zdraví a sociální prostředí školy. Zapojení jsou i nepedagogičtí pracovníci a indikátory se týkají především zdraví a péče o něj spojená se stravováním, sportovními aktivitami, osvojováním si zásad zdravého životního stylu. V oblasti sociální jsou zde zastoupeny aspekty multikulturní výchovy, vzájemných lidských vztahů či problematika integrace 50

žáků rizikových skupin. Významnou úlohu sehrává celkové klima školy, které je v oblasti UR důležitým fenoménem. Poslední skupinou či oblastí indikátorů je provoz školy a jeho ekologizace. Jde o oblast spojenou s vytvořením plánu snižování množství odpadů a sledování ekologické stopy školy ve vztahu k hospodaření s energiemi, vodou apod. V této oblasti se prolíná odpovědnost pedagogických i nepedagogických pracovníků školy. O stanovení indikátorů v této oblasti rozhodují ve velké míře finanční prostředky, jimiž disponuje škola. Výměna oken za plastová či zateplení budov školy počítá s poměrně vysokými finančními náklady. Dosažené výsledky v oblasti EVVO na škole je potřeba pravidelně vyhodnocovat a následně vyvozovat závěry ve vztahu k dalšímu rozvoji EVVO na škole. Tento proces průběžné evaluace je nezbytnou součástí efektivní realizace i tvorby vize rozvoje EVVO na škole. Indikátory mohou mít kvalitativní nebo kvantitativní charakter. Kvalitativní indikátory sledují existenci, stav. Kvantitativní indikátory zjišťují množství, počet, frekvenci apod. Při stanovení základního souboru indikátorů (Šimonovičová 2008) je potřeba vycházet z konkrétních podmínek školy a vybrat ty indikátory, které jsou pro školu optimální z hlediska naplňování školního programu ekologické výchovy. Z doporučených 137 indikátorů vytipovaných Šimonovičovou je potřeba vybrat. Metodika podle Šimonovičové je založena na pravidelném hodnocení, 1 cyklus hodnocení odpovídá 1 školnímu roku a sestává z následujících kroků (Šimonovičová, 2008):

1. krok Měření – získávání informací a podkladů pro hodnocení jednotlivých indikátorů. Sumarizace různých kvalitativních nebo kvantitativních údajů na základě charakteristiky a popisu při indikátoru. 2. krok Identifikace – určení stupně významnosti indikátorů porovnáním výsledků měření s kritérii hodnocení. 3. krok Vážení – přiřazení číselné hodnoty jednotlivým indikátorem z určené stupnice. Následné sčítání oblastí indikátorů do jednoho čísla (toto vyjadřuje úroveň EVVO na škole). 4. krok Indexování – výpočet indexu EVVO porovnáním aktuálního čísla s předchozím rokem podle následující rovnice: Index EVVO na škole = výsledná číselná hodnota aktuálního škol. roku / hodnota z předchozího škol. roku. Hodnota celkového indexu EVVO na škole menší než 1 vypovídá 51

o chování školy směrem k principům UR. Naopak hodnota větší než 1 znamená zhoršení.

8.1 Indikátory pro evaluaci EVVO na školách

Indikátory použitelné ve školní praxi pro vyhodnocování efektivity EVVO jsou tabelárně zpracovány a rozděleny do modulů. Metodika evaluace formou indikátorů dle metodiky (Šimonovičová 2008) je detailní a věcně rozpracovaná, její slabinou je zejména časová náročnost pro koordinátora. Pokud je škola zapojena v síti Ekoškol doporučujeme využívat při evaluaci již existující metodiku. Případně ji doplnit o periodickou SWOT analýzu. Forma evaluace EVVO v rámci interního prostředí je na rozhodnutí koordinátora EVVO případně vedení školy. Upraveno a doplněno pro podmínky českých škol (Švecová, 2012). Tab. 3.

Indikátor

Charakteristiky, jevy, prvky indikující použití EVVO ve škole

Charakteristika Kritéria hodnocení indikátoru

Bližší popis povahy a charakteru posuzovaných činností a způsobu hodnocení

0 Slouží pro kvantifikaci indikátorů podle 1 jednotné stupnice s hodnotami 0–2. Přičemž 0 = žádný nebo zanedbatelný vliv na EVVO ve 2 škole, 1 = středně velký vliv na EVVO, 2 = velký vliv na EVVO ve škole.

Hodnota

Je číslo přiřazené na základě hodnotících kritérií pro konkrétní indikátor. Sečtením všech hodnot získáme hodnotu vyjadřující celkový stav uplatňování EVVO na škole, a to i zvlášť v rámci jednotlivých oblastí.

8.2 Příklady indikátorů v jednotlivých oblastech

Oblast indikátorů Zdraví a sociálního prostředí v kontextu EVVO na škole

52

8.2.1 Zdraví a zdravý životní styl

Tab. 4: Indikátory v oblasti zdraví a zdravého životního stylu Indikátor

Množství zameškaných hodin Počet evidovaných úrazů

Počet evidovaných nemocí z povolání

Počet evidovaných nebezpečných událostí

Výskyt užívaní návykových látek Úroveň sportovní činnosti

Charakteristika indikátoru

Procento vyučovacích hodin zameškaných ze zdravotních důvodů k celkovému počtu vyučovacích hodin v přepočtu na jeden subjekt školy. Celkový počet školních (neregistrovaných, registrovaných) a pracovních (ostatních, těžkých, smrtelných) evidovaných úrazů subjektů školy.

Celkový počet nemocí z povolání u subjektů školy. Jde o choroby vyvolané dlouhodobým působením negativních faktorů zdraví v prostředí školy.

Celkový počet nebezpečných událostí v prostředí školy. Jde o událost, při níž byla ohrožena bezpečnost nebo zdraví subjektu školy, ale nedošlo k poškození jeho zdraví.

Výskyt případů užívání látek způsobujících závislost (drogy, alkohol, tabákové výrobky aj.) V prostředí školy.

Kritéria hodnocení Hodnota

0 30–100 % zameškaných hodin na 1 subjekt školy 1 10–30 % zameškaných hodin na 1 subjekt školy

2 0–10 % zameškaných hodin na 1 subjekt školy

0 evidován minimálně 1 registrovaný / těžký, smrtelný úraz 1 evidován minimálně 1 neregistrovaný / ostatní úraz 2 žádné evidované úrazy

0 evidována minimálně 1 nemoc z povolání 1 –

2 žádné evidované nemoci z povolání

0 evidována minimálně 1 nebezpečná událost

1 –

2 žádná evidovaná nebezpečná událost.

0 výskyt minimálně 1 případu užití návykové látky

1 –

2 žádný výskyt léčených závislostí

Procento subjektů školy 0 0–50 % subjektů školy pravidelaktivně se věnujících praně se věnujících sportovní činnosti videlné sportovní činnosti k celkovému počtu. Pravi- 1 50–75 % subjektů školy pravideldelnou sportovní činností ně se věnujících sportovní činnosti

53

Úroveň stravování

se rozumí fyzická aktivita opakující se minimálně 1 krát týdně mimo školního vyučování.

2 75–100 % subjektů školy pravidelně se věnujících sportovní činnosti

Procento subjektů školy 0 0 až 50% subjektů školy pravidelně se stravujících pravidelně se stravujících k celkovému počtu. Pravidelným stravováním se 1 50–75% subjektů školy rozumí příjem stravy pravidelně se stravujících v optimálním množství (minimálně 5 krát průběž- 2 75–100 % subjektů školy ně během dne s dodržovápravidelně se stravujících ním pitného režimu)

8.2.2 Sociální prostředí

Tab. 5: Indikátory v oblasti sociálního prostředí Indikátor

Úroveň uplatňování demokratizace a humanizace

Úroveň participace

Fungující systém estetizace

Charakteristika indikátoru

Kritéria hodnocení Hodnota

Uplatňování demokratizace a humanizace, konsensuálních a mírových metod, tolerance, solidarity a porozumění v řízení, komunikaci a řešení konfliktů.

0–50 % subjektů školy potvrzuje 0 uplatňování demokratizace a humanizace 50–75 % subjektů školy 1 potvrzuje uplatňování demokratizace a humanizace

75–100 % subjektů školy 2 potvrzuje uplatňování demokratizace a humanizace

Participace je účast 0 žádná participace subjektů školní komunity (žáci, pedagogičtí a nepe- 1 participace subjektů školní komunity dagogičtí zaměstnanci) a subjektů širší školní participace subjektů školní komunity (rodiče, místní 2 komunity a subjektů širší sdružení, iniciativy a i.) školní komunity Na řízení provozu a života školy

Fungující systém estetizace 0 nefunkční systém estetizace zabezpečuje tvorbu a péči o estetické prvky vnějšího 1 – a vnitřního prostředí školy

54

(nástěnky, výzdoba, výstavní plochy, budova, areál školy, stav zeleně)

2 fungující systém estetizace

Počet stížností subjektů žádné stížnosti za porušení 0 Dodržování školy na porušení lidských lidských práv lidských práv práv svobod včetně práv 1 – dítěte. 2 minimálně 1 stížnost za porušení lidských práv Zhoršené chování

Procento subjektů školy s pokáráním, sníženou známkou z chování, podmínečným vyloučením nebo vyloučením ze školy k celkovému počtu.

Realizace školní integrace

Školní integrace je výchova a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (mentální, sluchové, zrakové, tělesné postižení a další)

0 5–100 % subjektů školy se zhoršeným chováním

1

0–50 % subjektů školy se zhoršeným chováním

2 0 % subjektů školy se zhoršeným chováním

0 nerealizovaná školní integrace 1 –

2 realizovaná školní integrace

8.2.3 Indikátory provozu školy Odpady

Tab. 6: Indikátory v oblasti odpady Indikátor

Charakteristika indikátoru

Úplný audit obsahuje: identifikaci zdrojů vzniku Proveden odpadů, definování druhů audit v oblasti odpadů vznikajících na odpadového škole, jejich kategorizace, hospodářství definování množství odpadů, popis nakládání s jednotlivými druhy odpadů.

55

Kritéria hodnocení Hodnota

0 neuskutečněný audit v oblasti odpadového hospodářství 1

uskutečněný částečný audit v oblasti odpadového hospodářství

2 uskutečněný úplný audit v oblasti odpadového hospodářství

Zpracován plán snižování množství odpadů

Vypracovaný kompletní postup nakládání s odpady

Realizace celoročního odděleného sběru

Vypracované informační nápisy o nakládání

Vypracování plánu aktivit nezpracován plán snižování 0 množství odpadů na snížení množství odpadů na území školy, zpracovaný částečný plán vyplývajícího z auditu. 1 snižování odpadů Úplný plán snižování množství odpadu obsahuje: název místa kde se budou dané opatření realizovat, 2 zpracovaný kompletní plán charakterizaci daného snižování odpadů opatření, datum realizace opatření, zhodnocení očekávaných přínosů.

Vypracování postupu nevypracován postup nakládání se všemi druhy 0 nakládaní s odpady odpadů, které vznikají vypracovaný postup v prostorách školy. Obsa- 1 bez zaškolení huje seznam všech druhů odpadů a k nim přidělen postup nakládání s nimi (např. papír - separace, bioodpad - odvádění do vypracovaný postup kompostárny atd.) Provoz- 2 a provedené školení ní postup musí být zároveň umístěn na dostupném místě ve škole a musí být s ním pracovníci seznámeni prostřednictvím školení.

Celoroční průběžná sepanerealizovaná průběžná separace 0 odpadu během roku race odpadů ve škole na základě výsledků auditu. realizovaný celoroční Zavedení separovaného 1 separovaný sběr minimálně sběru přímo v jednotlivých 3 komodit místnostech vzniku a v prostorách k tomu určených. Oddělený sběr může být zaveden realizovaný celoroční u základních komodit 2 separovaný sběr alespoň a u dalších komodit, pro 6 komodit které má škola zabezpečeného odběratele. Instalace informačních nápisů, které populárně-naučnou formou informují o nakládání

56

nejsou k dispozici informační 0 nápisy

s odpady

Využití bioodpadu

Produkce odpadu

s odpady v prostředí školy informační nápisy existují, ale a jsou umístěny v každé 1 nejsou umístěné v každé místnosti místnosti s košem nebo s košem nebo sběrnou nádobou sběrnou nádobou. informační nápisy jsou umístěné 2 v každé místnosti s košem nebo sběrnou nádobou

Využití bioodpadu a existence kompostárny. V případě nevhodných podmínek (chybějící školní pozemek) zajištění zhodnocování bioodpadu jinou organizací.

Množství vyprodukovaného odpadu v daném školním roce v poměru k předchozímu.

Tab. 7: Indikátory v oblasti voda Indikátor

Uskutečněn audit hospodaření s vodou

Vypracován plán na snižování spotřeby vody

Charakteristika indikátoru

kompostárna není k dispozici / 0 není zajištěno zhodnocování bioodpadu jinou organizací

1 –

existující kompostárna / zajištěné 2 zhodnocování bioodpadu jinou organizací 0 poměr > 1

1 poměr = 1

2 poměr < 1

Kritéria hodnocení Hodnota

Úplný audit hospodaření 0 neuskutečněný audit v oblasti s vodou obsahuje: identiodpadového hospodářství fikaci míst spotřeby vody, uskutečněn částečný audit určení celkového množství 1 hospodaření s vodou spotřebované vody, výpočet normované spotřeby uskutečněn úplný audit 2 hospodaření s vodou vody, druh a množství vznikající odpadní vody.

Vypracován plán na sníženení zpracován plán ní spotřeby vody na území 0 na snižování spotřeby vody školy, vyplývající z auditu. zpracován neúplný plán na Úplný plán snižování 1 snižování spotřeby vody spotřeby vody obsahuje: (nesplňující všechny požadavky) název místa, kde se budou realizovat dané opatření, vypracován úplný plán charakterizaci daného 2 na snižování spotřeby vody opatření, datum realizace daného opatření.

57

Zpracován provozní plán snižování spotřeby vody

Zpracované informační nápisy o šetření s vodou

Realizace technických opatření na snižování spotřeby vody Realizace technických opatření na snižování spotřeby vody

Realizace technických opatření na snižování spotřeby vody Spotřeba vody

Zpracování provozního 0 provozní postup není zpracován postupu, který stanoví zpracovaný provozní postup zásady šetření vodou snižování spotřeby vody, ale není v prostředí školy. Musí být 1 zpřístupněn na veřejně zveřejněn na dostupném dostupném místě, nebo nebylo místě. Musí být o něm provedeno školení provedeno školení. zpracovaný provozní postup 2 snižování spotřeby vody

Zpracování informačních nápisů, které populárně-naučnou formou informují o způsobech šetření vodu v prostředí školy, umístěné v každé místnosti, kde dochází k její spotřebě.

Procento výměny záchodových splachovačů za dvoufázové z celkového počtu instalovaných dvoufázových splachovačů.

Procento výměny vodovodních baterií na fotobuňku nebo pákové baterie k celkovému počtu

0

informační nápisy nejsou zpracované

zpracované informační nápisy o šetření vodou, ale nejsou 1 umístěné v každé místnosti, kde dochází k její spotřebě

zpracované informační nápisy o šetření vodou umístěné 2 v každé místnosti, kde dochází k její spotřebě 0–30 % instalovaných 0 dvoufázových splachovačů

30–60 % instalovaných 1 dvoufázových splachovačů

60–100 % instalovaných 2 dvoufázových splachovačů

0 0–30 % vyměněných baterií

1 30–60 % vyměněných baterií

Procento výměny splachovačů na pisoárech za splachovače na fotobuňku k celkovému počtu Množství spotřebované vody v daném školním roce v poměru k předchozímu na 1 subjekt školy.

58

2 60–100 % vyměněných baterií

0 0–30 % vyměněných splachovačů 1 30–60 % vyměněných splachovačů

2 60–100 % vyměněných splachovačů 0 poměr >1

1 poměr = 1

2 poměr < 1

Tab. 8: Indikátory v oblasti energie Indikátor

Uskutečněn energetický audit

Zpracován plán snižování spotřeby energie

Zpracovaný provozní postup snižování spotřeby energie

Zpracované informační nápisy o šetření energií

Charakteristika indikátoru

Úplný audit v oblasti energie obsahuje: identifikaci zdrojů spotřeby energie, stanovením energetické náročnosti každého zdroje, stanovením celkové spotřeby energie, celkových vynaložených finančních nákladů. Dané požadavky musí být stanoveny pro elektrickou i tepelnou energii.

Kritéria hodnocení Hodnota

0 energetický audit není proveden

1

energetický audit proveden pouze částečně

2 energetický audit proveden

Zpracován plán snižování nezpracovaný plán snižování 0 spotřeby energie spotřeby elektrické a tepelné energie na území školy vyplývající z auditu. 1 zpracován plán snižování spotřeby energie pouze částečně Úplný plán snižování spotřeby energie obsahuje: název místa, kde se budou zpracován celkový plán 2 snižování spotřeby energie realizovat dané opatření, charakterizaci daného opatření, datum realizace daného opatření.

Vypracování provozního postupu, který stanoví zásady práce a chování jednotlivých subjektů v prostředí školy, tak aby bylo dosaženo co nejvyšší úspory energie. Provozní postup musí být umístěn na veřejně dostupném místě ve škole a musí být o něm provedeno školení.

0

nevypracován provozní postup

zpracovaný provozní postup snižování spotřeby energie 1 neumístěných na veřejně dostupném místě, nebo nebylo provedeno potřebné školení zpracovaný provozní postup 2 snižování spotřeby energie a provedené školení

Zpracování informačních 0 nezpracované informační nápisy nápisů, které informují o způsobech šetření zpracované informační nápisy s energií v prostředí školy, 1 o šetření energií nejsou umístěné umístněné v každé v každé místnosti, kde dochází místnosti, kde dochází k její spotřebě

59

k její spotřebě.

Realizace technických opatření na snížení spotřeby energie – osvětlení

Realizace technických opatření na snížení spotřeby energie – spotřebiče

Realizace technických opatření na snížení spotřeby energie – vytápění

Realizace technických opatření na snížení spotřeby energie – vytápění

Realizace technických opatření na snížení spotřeby energie – vytápění

Procento výměny žárovek za úspornější světelné zdroje (např. zářivky) z celkového počtu funkčních žárovek. Procento spotřebičů s energetickou třídou A z celkového počtu spotřebičů na škole.

zpracované informační nápisy o šetření energií umístěné 2 v každé místnosti, kde dochází k její spotřebě

0 0–30 % instalovaných úsporných světelných zdrojů 1

30–60 % instalovaných úsporných světelných zdrojů

60–100 % instalovaných 2 úsporných světelných zdrojů

0–30 % spotřebičů energetické 0 třídy A

1 2

30–60 % spotřebičů energetické třídy A

60–100 % spotřebičů energetické třídy A

Procento místností s insta0–30 % místnosti s instalovaný0 lovanými termostatickými mi termostatickými regulátory regulátory v prostorách 30–60 % místnosti s instalovaškoly k celkovému počtu 1 nými termostatickými regulátory místností. 60–100 % místnosti s instalova2 nými termostatickými regulátory Procento oken s těsněním k celkovému počtu oken v budovách školy.

0 0–30 % oken s těsněním

1 30–60 % oken s těsněním

2 60–100 % oken s těsněním

Procento zateplení budovy 0 0–30 % zateplené plochy z celkové plochy. 1 30–60 % zateplené plochy

2 60–100 % zateplené plochy

Využívání Využívání některého obnovitelných z obnovitelných zdrojů zdrojů energie. energie

60

0

nevyužíván žádný obnovitelný zdroj energie

2

využíván alespoň 1 obnovitelný zdroj energie

1 –

Spotřeba elektrické energie Spotřeba tepelné energie

Množství spotřebované 0 poměr > 1 elektrické energie v daném 1 poměr = 1 školním roce v poměru k předchozímu. 2 poměr < 1 Množství spotřebované tepelné energie v daném školním roce v poměru k předchozímu roku.

0 poměr > 1 1 poměr = 1

2 poměr < 1

8.3 Oblasti indikátorů managementu EVVO na škole (Upraveno pro podmínky českých škol, Švecová 2012.)

Tab. 9: Indikátory v oblasti managementu EVVO na škole Indikátor

Provedena SWOT analýza proenvironmentálních aktivit škol

Charakteristika indikátoru

Analýza zkoumá stav uplatňování EVVO v jednotlivých oblastech činností školy. Uskutečňuje se zpravidla na začátku školního roku.

Kritéria hodnocení Hodnota

0 analýza nebyla provedena

analýza současného stavu EVVO 1 byla provedena pouze v některých oblastech činnosti školy

2 analýza současného stavu EVVO ve všech oblastech činnosti školy

Jde o prohlášení vedení není zpracován dlouhodobý plán 0 EVVO školy o celkových zásadách, záměrech, a cílech školy souvisejících s uplatzpracován dlouhodobý plán 1 ňováním EVVO v podEVVO pouze pro některé oblasti mínkách školy pro stanovené oblasti činnosti školy zpracován dlouhodobý plán - management, provoz, 2 EVVO pro všechny oblasti výchova a vzdělávání, činnosti školy zdraví a sociální prostředí (Dlouhodobý plán EVVO na škole)

Zpracován krátkodobý plán EVVO

Rozpracován detailní krátnení zpracován krátkodobý plán 0 EVVO kodobý plán EVVO na škole, který obsahuje soubor konkrétních úkolů, zpracován krátkodobý plán které vedou k realizaci 1 EVVO, ale jen pro některé

61

cílů a záměrů proenvironmentální politiky EVVO v jednotlivých oblastech činnosti školy - management, výchova a vzdělávání, zdraví a sociální prostředí, provoz.

Ustanoven koordinátor EVVO

Tým pedagogů ve vztahu k EVVO Zpracovaný Plán kariérního růstu koordinátora, pedagogických i nepedagogických pracovníků Úroveň dalšího vzdělávání zaměstnanců v oblasti EVVO Úroveň odborné činnosti pedagogů

oblasti činnosti školy

zpracován komplexní 2 krátkodobý plán EVVO pro všechny oblasti

Ustanovení koordinátora 0 není ustanoven koordinátor spočívá ve vymezení jeho EVVO kompetencí ve vztahu formálně ustanovený k vedení školy a k zaměst- 1 koordinátor EVVO nancům pedagogickým i nepedagogickým a speci- 2 ustanoven funkční koordinátor fikaci okruhů jeho činnosti. EVVO s vymezením kompetencí

Tým tvoří vedení školy 0 tým koordinátora není vytvořen (např. zástupce ředitele), pedagogičtí i nepedagov týmu nejsou zastoupeny gičtí pracovníci. Vhodné všechny složky působící na škole 1 je zastoupení předsedů a podílející se na realizaci předmětových komisí, závětšiny oblastí stupci z řad žáků (ekotým). O jednáních jsou pořízeny 2 vytvořený fugující tým zápisy. koordinátora

Plán kariérního růstu pro není zpracován žádný plán EVVO je plán dalšího 0 kariérního růstu pracovníků vzdělávání vedení školy, školy ve vztahu k EVVO koordinátora, pedagogů, je zpracován plán kariérního nepedagogických zaměst- 1 růstu managementu školy nanců školy. Je samostatný a koordinátora EVVO nebo jako součást kariérje zpracován komplexní plán kaního růstu jednotlivých 2 riérního růstu EVVO alespoň 40 % zaměstnanců. pedagogů včetně koordinátora

Procento pedagogů školy, kteří se účastní v rámci DVPP vzdělávacích programů zaměřených na EVVO.

do 20 % zaměstnanců se účastní DVPP polovina zaměstnanců 1 se účastní DVPP všichni zaměstnanci se účastní 2 DVPP 0

Procento zaměstnanců 0–20 % zaměstnanců se věnuje 0 s nadstandarními aktivitaodborné činnosti v oblasti EVVO mi v oblasti EVVO, tedy 30–50 % zaměstnanců se věnuje mimo oblast náplně své 1 odborné činnosti v oblasti EVVO pracovní činnosti v oblasti

62

v oblasti EVVO

EVVO (projekty, vědeckovíce než 50 % zaměstnanců výzkumná činnost, publi- 2 se věnuje odborné činnosti cita školy a publikační v oblasti EVVO činnost, lektoři) ve vztahu k celkovému počtu pedagogů.

Tab. 10: Indikátory ekonomického řízení EVVO Indikátor

Definovaná kritéria a formy hodnocení zaměstnanců pro UR Úroveň oceňování zaměstnanců

Charakteristika indikátoru

Kritéria hodnocení Hodnota

Definovaná kritéria a fornedefinované kritéria a formy my odměňování a oceňo- 0 hodnocení zaměstnanců pro TUR vání činnosti zaměstnanců v rámci realizace Politiky 1 – UR. Může jít o finanční, věcné, slovní a další výdefinovaná kritéria a formy hody a formy ohodnocení 2 hodnocení zaměstnanců pro UR práce zaměstnanců. Procento zaměstnanců oce- 0 0–50 % oceněných zaměstnanců něných na základě hodno1 50–75 % oceněných zaměstnanců cení jejich činnosti v rámci realizace Politiky UR. 2 75–100 % oceněných zaměstnanců

Tab. 11: Prostředky řízení Indikátor

Existence komunikační a informačního systému pro Politiku UR Realizace spolupráce pro UR

Charakteristika indikátoru

Kritéria hodnocení Hodnota

Prvky a programy motiva- 0 neexistuje žádný motivační prvek pro Politiku UR ce jsou vnější nástroje, způsoby, opatření a podexistuje alespoň 1 motivační něty k navozování vnitřní 1 prvek pro Politiku UR motivace subjektů školy existují alespoň 3 motivační pro realizaci cílů a úkolů 2 prvky a alespoň 1 motivačný Politiky UR. program pro Politiku UR

Realizace různých druhů, 0 nerealizovaná spolupráce pro UR forem a úrovní spolupráce realizována spolupráce pro UR se širokou školní veřej1 v některých oblastech ností (rodiče, školy, zřizočinnosti školy vatel, školská a územní

63

samospráva, vědecké a odborné instituce, nevládní organizace, podniky, zaměstnavatelé, média realizována spolupráce pro UR a další) v rámci Politiky 2 ve všech oblastech činnosti TUR ve všech oblastech školy činnosti školy - management, výchova a vzdělávání, zdraví a sociální prostředí, provoz.

Realizace projektové činnosti pro UR

Realizace prezentačních aktivit pro UR

Realizace různých druhů nerealizovaná projektová projektů na lokální, regio- 0 činnost pro UR nální, státní a mezinárodní realizována projektová činnost úrovni v rámci Politiky 1 pro UR v některých oblastech UR ve všech oblastech činnosti školy činnosti školy UR management, výchova realizována projektová činnost a vzdělávání, zdraví a so- 2 pro UR ve všech oblastech ciální prostředí, provoz. činnosti školy

Při prezentačních aktiviprezentační aktivity školy 0 tách škola prezentuje svou nerealizované pro UR Politiku k UR a propaguje alespoň 1 prezentační aktivita UR směrem k veřejnosti 1 školy realizována pro UR nábor nových studentů, burzy škol, prezentace 2 všechny prezentační aktivity školy pro v médiích apod.). školy realizované pro UR

Tab. 12: Politika nákupu, hospodaření a stravování Indikátor

Uskutečněn audit v oblasti politiky nákupu a hospodaření Nákup ekologických výrobků

Charakteristika indikátoru

Úplný audit obsahuje: seznam kategorií nakupovaných výrobků, informace o dodavatelích, charakterizace vlastností a účel použití výrobků.

Kritéria hodnocení Hodnota

neuskutečněný audit v oblasti 0 politiky, nákupu a hospodaření uskutečněný částečný audit 1 v této oblasti 2 uskutečněn úplný audit v této oblasti

Procento kategorií výrobků 0 0–30 % kategorií výrobků se značkou ekologicky vhodný výrobek 1 30–60 % kategorií výrobků z celkového počtu kategorií výrobků. 2 60–100 % kategorií výrobků

64

Nákup výrob- Procento lokálních ků z lokálních dodavatelů z celkového zdrojů počtu. Nákup biopotravin

Nákup výrobků od certifikovaných dodavatelů Zvyšování zeleně

0 0–30 % lokálních dodavatelů 1 30–60 % lokálních dodavatelů 2 60–100 % lokálních dodavatelů

Procento certifikovaných druhů bio-potravin (ovoce a zelenina, obiloviny, pečivo, maso, mléčné výrobky) k celkovému počtu.

0–30 % druhů certifikovaných biopotravin 30–60 % druhů certifikovaných 1 biopotravin 60–100 % druhů certifikovaných 2 biopotravin

Procento zvýšení zeleně v prostorách školy v daném školním roce oproti předchozímu.

0 0 % zvýšení zeleně

0

Procento dodavatelů 0 0–30 % certifikovaných dodavatelů s certifikovanými systémy managementu 30–60 % certifikovaných 1 k celkovému počtu. dodavatelů 60–100 % certifikovaných 2 dodavatelů 1 0–10 % zvýšení zeleně

2 10–100 % zvýšení zeleně

Tab. 13: Indikátory lokálního a globálního prostředí Indikátor

Přístup veřejnosti

Účast na výchově a vzdělávání veřejnosti Účast na tvorbě lokálního prostředí

Charakteristika indikátoru

Kritéria hodnocení Hodnota

Realizace různých druhů vzdělávacích aktivit pro širokou veřejnost organizovaných učiteli školy.

nerealizované vzdělávací 0 aktivity pro veřejnost realizované minimálně 3 1 vzdělávací aktivity pro veřejnost realizované minimálně 4 2 vzdělávací aktivity pro veřejnost

Umožnění přístupu veřej- 0 neumožnění přístupu nosti do prostor školy umožněn přístup minimálně 1 (třídy, knihovna, jazykové do 1 z prostor školy učebny atd.) za účelem umožněn přístup do více jejich využívání. 2 prostorů školy

Péče o lokální prostředí v regionu prostřednictvím praktických činností.

65

realizace minimálně 1 činnosti pro lokální prostředí realizace minimálně 4 1 činností pro lokální prostředí realizace minimálně 8 2 činností pro lokální prostředí 0

Úroveň aktivního občanství Účast na tvorbě globálního prostředí

Procento subjektů školy věnujících se aktivnímu občanství prostřednictvím mimoškolních aktivit. Péče o globální prostředí prostřednictvím různých aktivit organizovaných školou a majících nadregionální, mezinárodní nebo globální význam.

0 % subjektů školy věnujících se 0 aktivnímu občanství 0–10 % subjektů školy věnují1 cích se aktivnímu občanství 10–100 % subjektů školy věnu2 jících se aktivnímu občanství realizace minimálně 1 činnosti 0 pro globální prostředí realizace minimálně 2 činností 1 pro globální prostředí realizace alespoň 4 činností 2 pro globální prostředí

Tab. 14: Indikátory výchovy a vzdělávání Indikátor

Zařazení předmětů UR do učebních plánů

Charakteristika indikátoru

Učební plány obsahují i nepovinně volitelné předměty s tématy UR.

Úprava obsahu a rozsahu učiva jednotlivých předÚprava mětů zařazením témat UR učebních do osnov. Procento upraosnov pro UR vených osnov zařazením témat UR v průměru za všechny předměty.

Kritéria hodnocení Hodnota

nezařazené předměty UR do učebních plánů zařazen 1 předmět UR 1 do učebních plánů zařazeny alespoň 2 předměty UR 2 do učebních plánů 0

0 1

0–10 % upravených učebních osnov pro UR

0–10 % upravených učebních osnov pro UR

10–30 % upravených 2 učebních osnov pro UR

Úprava tematických plánů 0–10 % upravených 0 jednotlivých předmětů tematických plánů pro UR Úprava zařazením témat UR. tematických Procento upravených 1 10–50 % upravených tematických plánů pro UR plánů pro UR tematických plánů jednotlivých předmětů zařazením témat UR 50–100 % upravených 2 tematických plánů pro UR k celkovému počtu předmětů.

66

Tab. 15: Indikátory mimoškolní výchovy a vzdělávání Indikátor

Participace žáků na realizaci Politiky UR

Realizace zájmových kroužků pro UR

Charakteristika indikátoru

Kritéria hodnocení Hodnota

Počet zájmových kroužků realizovaných na škole se zařazením témat a praktických aktivit podporujících UR.

realizovaný 1 zájmový kroužek 0 pro UR realizované minimálně 3 1 zájmové kroužky pro UR realizovaných alespoň 5 2 zájmových kroužků pro UR

Procento žáků aktivně 0–10 % žáků participujících 0 na realizaci Politiky UR zapojených do realizace cílů a úkolů Politiky UR 10–50 % žáků participujících v rámci jejich mimoškolní 1 na realizaci Politiky UR činnosti. 0–100 % žáků participujících 2 na realizaci Politiky UR

realizovaných minimálně 5 školních aktivit pro UR realizovaných minimálně 10 1 školních aktivit pro UR realizovaných minimálně 15 2 školních aktivit pro UR

Realizace školních aktivit pro UR

Počet aktivit v oblasti UR (soutěže, výstavy, akce a i.)

Realizace aktivit pro UR organizovaných veřejností

Počet aktivit v oblasti UR 0 realizována 1 aktivita pro ČR ve spolupráci s veřejností organizovaných školou ve spolupráci se širokou realizované minimálně 3 aktivity veřejností (besedy, terénní 1 pro UR ve spolupráci s veřejností vyučování, exkurze ...). 2 realizovaných alespoň 5 aktivit pro UR ve spolupráci s veřejností

Účast na aktivitách UR organizovaných veřejností

Počet aktivit v oblasti UR organizovaných širokou školní veřejností s pasivní účastí školy.

67

0

0

účast na 1 aktivitě pro UR organizované veřejností

účast na minimálně 3 aktivitách 1 pro UR organizovaných veřejností 2 účast na alespoň 5 aktivitách organizovaných veřejností

Dlouhodobý plán školy a evaluace Principy tvorby dlouhodobého plánu: • V ideálním případě na plánu participuje vedení školy a koordinátor EVVO. • Definované cíle zahrnují EVVO na škole komplexně spolu s aktivitami směrem k veřejnosti regionu. • Musí být sestaven tak, aby bylo možné na něj každoročně reagovat ročním plánem EVVO. Přičemž v daném školním roce je možné se aktivitami zaměřit na jednu prioritní oblast.

Měl by mít stanovené předběžné termíny splnění vytyčených dlouhodobých cílů. Při sestavování dlouhodobého plánu EVVO lze aplikovat principy TQM. Jde o systém komplexního managementu školy. V Evropě patří mezi nejpoužívanější. Význam zkratky je následující:

T (total) – zapojenosť všech pracovníků a útvarů spadajících pod školu Q (quality) – kvalita M (management) – management – podřízení všech rozhodnutí kvalitě.

Koncepce TQM zdůrazňuje osobní odpovědnost každého pracovníka ve škole a jeho snahu o neustálé zlepšování. Co souvisí také s idejemi udržitelného rozvoje. A tedy pokud má škola zájem působit v regionu jako centrum vzdělávání pro udržitelný rozvoj, má zájem působit nejen na žáky, zaměstnance a jejich rodiny ale i na širokou veřejnost. Je nezbytné, aby strategické dokumenty centra implementovali prvky systému TQM. Pro který je charakteristická motivovanost a zapojení všech zaměstnanců k neustálému zlepšování kvality služeb školy. V této snaze by měla škola pozitivně ovlivňovat i spolupracující organizace. Provedením principů TQM do strategických dokumentů školy po čase dojde ke změně myšlení všech pracovníků (nejen pedagogických ale i provozních). Protože za kvalitu školy jako centra vzdělávání pro UR odpovídají všichni zaměstnanci. Myšlenky UR by měly být promítnuty do všech jejích činností (nejen pedagogických ale i administrativních, manažerských, provozních a pod.).

Model TQM je založen na následujících principech: Princip orientace na zákazníka Pro školu působící jako centrum vzdělávání pro UR je zákazníkům žák a veřejnost (různé cílové skupiny) na které se centrum nabízenými aktivitami zaměřuje. Filozofií TQM je zákazníkem chápán každý, komu odevzdáváme výsledky vlastní práce. Co to znamená v praxi? 68

Centrum by mělo ve svých aktivitách reagovat na současné ale i budoucí požadavky cílových skupin. Po jejich identifikaci by měly být následně požadavky splněny a to pružně a efektivně.

Princip vedení lidí a týmové práce V rámci TQM je preferována týmová spolupráce. V ideálním případě řídí proces EVVO na škole tým vytvořen koordinátorem v spolupráci s vedením školy.

Princip rozvoje a angažovanosti lidí Za nejcennější kapitál školy jsou považováni způsobiví a vzdělaní zaměstnanci. Rozvoj osobností jednotlivých profesních skupin, neustálé vzdělávání jsou základem naplňování tohoto principu. Pozitivní angažování lidí je tak dosahováno prostřednictvím modelu řízení, ve kterém je zaměstnancem dávána příležitost prokázat a využít své schopnosti ve prospěch školy, ve které pracují.

Princip orientace na procesy Podle tohoto principu je možné dosahovat vynikající kvality výstupů jen za předpokladu dokonale zvládnutého řízení procesů. Procesem je přitom soubor dílčích aktivit, které transformují hmotné nebo informační vstupy na hmotné a informační výstupy. Každý proces v škole probíhá za spotřeby určitých zdrojů (pracovní síla, technika, energie apod.) a v regulovaných podmínkách (regulátory jsou např. normy, přírodní prostředí apod.) Každý proces musí mít svého „vlastníka“, který nese odpovědnost za kvalitu výstupu z procesu. Je zřejmé, že výstupy z jednoho procesu mohou být vstupem pro následující procesy.

Princip neustálého zlepšování a inovací Za motor veškerých pozitivních změn v organizaci jsou považovány procesy neustálého zlepšování, tj. dosahované nové, dosud nerealizované úrovně. Inovované by měly být v rámci EVVO postupy dosahování cílů, metody řízení apod.

Princip měřitelných výsledků Výstupy procesů organizace musí být spolehlivě měřeny a data následně vyhodnocovány, protože jen to je zárukou objektivního rozhodování na všech úrovních řízení. Je proto třeba pravidelně hodnotit výstupy EVVO na škole.

Princip odpovědnosti vůči okolí Organizace musí nést přiměřenou odpovědnost za své vazby na okolí, tj. region, přírodou a pod. Školy aplikující tento princip se tak 69

ve svých aktivitách mají zaměřit i na podporu regionální kultury a sportu, charitativních programů, racionálního využívání neobnovitelných zdrojů, ochranu prostředí apod.

Shrnutí Při evaluaci EVVO na škole je možné také využít soubor indikátorů. Indikátor je nástrojem hodnocení. Poskytuje soubor měřitelných údajů, které charakterizují úroveň environmentální výchovy v rámci celkové činnosti školy. Pravidelné vyhodnocování indikátorů poskytuje důležité informace o naplňování definovaných cílů, které jsou potřebné pro další management v oblasti EVVO na škole. Tato metoda je časově náročnější, protože je třeba, aby koordinátor definoval konkrétní soubory ukazatelů. Indikátory ke sledování efektivity realizace EVVO na školách mají význam jako určitá zpětná vazba při rozhodování ve vazbě na dosahování cílů deklarovaných legislativními a dalšími dokumenty Při stanovování indikátorů je třeba brát na zřetel hodnocení školy jako celku. A tedy sledovat aktivity EVVO ve všech oblastech činnosti školy, tedy v oblasti managementu, výchovy a vzdělávání, zdraví a sociálního prostředí a provozu školy.

Otázky k zamyšlení [1] Analyzujte indikátory jednotlivých oblastí a pokuste se vybrat ty, které byste mohli využít na škole. [2] Roztřiďte indikátory ve vztahu k dlouhodobému plánu a ke krátkodobému plánu. [3] Které okruhy indikátorů nejsou na Vaší škole naplňovány a proč? [4] Máme pro označení indikátor nějaký český ekvivalent?

Literatura JIŘÍKOVÁ, E., PÁNA, L., ŠVECOVÁ, M. Ekologizace provozu školy. České Budějovice: VŠERS, 2012. 107 s. ISBN 978-80-87472-15-6. ŠIMONOVIČOVÁ, J., ŠUDÝ, M. Indikátory pre školy. Banská Bystrica: FPV UMB, 2008. 129 s. ISBN 978-80-8083-684-9. ŠVECOVÁ, M., SÁSIKOVÁ, K. Výchova k udržateľnému rozvoju v podmienkách škol a jej manažment. Banská Bystrica: UMB FPV, 161 s. ISBN 978-80-8083-684-9. K udržitelnému rozvoji České republiky: vytváření podmínek. Svazek 4 – Vzdělávání, informace, indikátory. 1. vydání. Praha: Centrum pro otázky ŽP UK, 2002. 408 s. ISBN 80-238-8378-X. 70

9 Výsledky výzkumu evaluace koordinace EVVO na základních a středních školách

Po prostudování kapitoly se seznámíte • s výsledky výzkumu realizovaného v letech 2008–20011, který hodnotil ustanovení koordinátorů na školách, jejich odměňování, aktivity apod.

Dosažené výsledky v oblasti EVVO na škole je potřeba pravidelně vyhodnocovat a následně vyvozovat závěry ve vztahu k dalšímu rozvoji EVVO na škole. Tento proces průběžné evaluace je nezbytnou součástí efektivní realizace i tvorby vize rozvoje EVVO na škole. Mimořádně důležité je zvyšování odborné i metodické připravenosti koordinátorů EVVO v rámci celoživotního vzdělávání jako je například specializační studium. V rámci tohoto studia jsme uskutečnili dotazníkové šetření u 62 koordinátorů ze základních a středních škol. Z výsledků výzkumu vyplývá následující:

• Převážná většina koordinátorů má dlouhodobější zkušenosti s tvorbou strategického dokumentu jako je školní plán. Graf 1: Školní plán EVVO (ZŠ)

Graf 2: Školní plán EVVO (SŠ)

• Více jak polovina středních škol (53 %) a základních škol (58 %) má snahu implementovat EVVO do předmětů, pouze 12 % oslovených koordinátorů SŠ uvedlo implementaci nejen do povinných ale i volitelných předmětů. U základních škol to byly jen 4 % oslovených respondentů. 71

Graf 3: Implementace EVVO (ZŠ) Graf 4: Implementace EVVO (SŠ)

• Projevem dobrých manažerských schopností je mimo jiné i komplexnost realizace EVVO na škole. Zapojení téměř všech zaměstnanců (včetně provozních zaměstnanců) byla na ZŠ více jako 70 % a v 59 % SŠ se do procesu EVVO zapojí přibližně polovina učitelů. Graf 5: Komplexnost realizace Graf 6: Komplexnost realizace EVVO (ZŠ) EVVO (SŠ)

• Z výsledků dotazníkového šetření vyplynulo, že většina koordinátorů ZŠ je ohodnocená finančně, na SŠ uvedla více jak polovina respondentů (59 %) morální a zároveň i finanční ohodnocení jejich práce.

72

Graf 7: Ohodnocení práce koor- Graf 8: Ohodnocení práce koordinátora (ZŠ) dinátora (SŠ)

• Zájem o absolvování specializačního studia ze strany koordinátorů je zřejmý. 67 % koordinátorů ze ZŠ a 65 % ze SŠ tento typ doplňkového studia již absolvovalo. Graf 9: Absolvent specializa- Graf 10: Absolvent specializačního studia (SŠ) čního studia (ZŠ)

Po několika letech platnosti Metodického pokynu MŠMT (2001) jsou koordinátoři EVVO ustanoveni pouze na některých školách základních a situace na středních školách se zdá být horší, zde je to kolem 40 % škol. Tato skutečnost může vypovídat o přístupu managementu škol k této problematice, která mnohdy pramení z nízké informovanosti. Proto v rámci některých evropských projektů byla 73

pilotně vydána publikace pro ředitele škol, kde jsou seznámeni s legislativou i s úlohou koordinátorů EVVO na školách. V tomto trendu budeme i nadále pokračovat s podporou projektu MŠMT pro nevládní organizace. Z provedeného průzkumu vyplývá, že finanční ohodnocení koordinátorů EVVO je tedy individuální záležitostí ředitelů jednotlivých škol, přestože na druhé straně funkce tato funkce vyžaduje průběžné sebevzdělávání spojené nejen s časovými, ale i finančními nároky. Určité řešení nabízí právě specializační studium, kde po ukončení certifikovaného studia vzniká nárok také na finanční ohodnocení.

74

10 Příklad školního programu environmentální výchovy (ŠPEV) Mgr. Pavel Gregor, ZŠ Opava-Vávrovice

Motto: „Nejúrodnější půda pro změnu je tam, kde každý může něco získat a kde je vzdělávání věci, na které záleží všem.“

Pojďme spolu měnit školu Základní škola a Mateřská škola Opava-Vávrovice patří mezi nejmenší vzdělávací zařízení ve správě zřizovatele – Magistrátu města Opavy. Tradicí je malotřídní způsob vyučování, kdy jsou ve třídách společně vzděláváni žáci více postupných ročníků. Nachází se v městské části, v jejímž katastru je zároveň situována městská průmyslová zóna. V roce 2001 nastoupila škola cestu prvních viditelných změn. Započala uskutečňovat postupné kroky, které by aktuálně reagovaly: • na probíhající změny ve společnosti (globalizace, vládní reformy, nástup informačních technologií) • na předpokládaný ekonomický vývoj (zdroje financování) • na očekávaný demografický vývoj (pokles) • na optimalizační kroky zřizovatele • na připravovanou změnu organizační formy na příspěvkovou organizaci • vzdělávací podmínky (stav budov, pozemků, materiálního a personálního zabezpečení, klima a kvalita školy).

Z vypracované podrobné SWOT analýzy vyplynulo, že právě uvedená klesající demografická křivka bude mít v nejbližších letech významný vliv na existenci školy. Hlavní motivací při formulaci cílů rámcové strategie rozvoje tedy bylo, tuto ohrožující tendenci zpomalit, ne-li zastavit. Plánovanou „proměnu školy“ (s výše uvedeným cílem) bylo možné začít stavět v místních podmínkách na několika zásadních základech: • na letité tradici vzdělávání ve škole rodinného typu • na ochotě a tvůrčím pracovním nasazení zaměstnanců • na pozitivní osobní zkušenosti s experimentálního zavádění a ověřování inovativních metod a forem práce • na společně přijaté vizi 75

Přijetí základních priorit a cílů Tato vize v sobě zpočátku nezahrnovala užší profilaci školy. Sdílené záměry bylo nejprve nutné realizovat, převést je ve skutečné činy. V tomto ohledu by jakákoli specializace omezila maximální otevřenost zamýšlenému rozvoji. Princip otevřenosti vedl k užší spoluúčasti rodičů a obce na procesu vzdělávání, ke zintenzivnění vazeb a vztahů, k vytváření pozitivního učebního společenství, k zavádění a ověřování poznatků z účasti na dalším vzdělávání učitelů a z aktivního členství v profesních organizacích, k ověřování a upevňování vlastních školních tradic. Záměrem školy bylo veškeré tyto aktivity řádně vyhodnocovat a na tomto podkladě vypracovat soubor postupně na sebe navazujících plánů pro uskutečňování jednotlivých kroků v zachování existence školy. Při samotném plánování nebyla sice využívána současná odborná terminologie, ale samotný záměr o trvalou udržitelnost lze již vysledovat „mezi řádky“. Úspěšně realizované aktivity ovlivňující postupnou profilaci školy k trvale udržitelnému rozvoji uskutečněné v letech 2001–2010 • Projekt úpravy školní zahrady na „Prostor pro hru, fantazii a klid“ (2003–2006) • Sloučení základní a mateřské školy v jeden celek (2004), kompletní rekonstrukce, ekologizace provozu (2008) • Vytvoření a zavedení vlastního školního vzdělávacího programu do vzdělávání (2007) • Strategický plán rozvoje školy pro období 2010–2013, zamýšlená profilace školy, zapojení do mezinárodního vzdělávacího programu Ekoškola

Projekt úpravy školní zahrady Motto: „ Založit zahradu jako prostor vlastního prožitku a pečovat o ni, patří k nejkrásnějším uspokojujícím aktivitám volného času.“

Každé dítě potřebuje k životu tři základní druhy prostředí: exteriér (hřiště), interiér a vlastní nedotknutelné území. Vycházeli jsme z tohoto faktu při přípravě proměny školní zahrady na „HŘIŠTĚ“. Pojem hřiště v tomto případě nelze zaměňovat se sportovištěm s běžeckou dráhou. V našich zahradách mateřských a základních škol se alibisticky preferuje především bezpečnost dětí. Hlavně, aby se jim nemohlo nic 76

přihodit. Zahraniční příklady úpravy školních pozemků by se daly charakterizovat tak, že jsou tvořeny s ohledem na učení dětí odvaze, šikovnosti a tvůrčím činnostem. Děti se musí naučit vnímat, že příroda a člověk se navzájem potřebují. A jak jinak, než každodenními vzájemnými kontakty. Dlouhých pět let uplynulo od prvopočáteční myšlenky po její uvedení do života v případě našeho projektu. Pět let překonávání nejrůznějších překážek v podobě získávání potřebných povolení, razítek, souhlasných stanovisek a podpisů, přesvědčování, hledání partnerů, investorů, financí a odborných firem. Již v samotném začátku bylo jasné, že se budeme muset obrnit trpělivostí a připravit si věcnou argumentaci. V prvotní rovině došlo tedy k porovnávání tří různých záměrů úpravy přilehlého školního pozemku, které byly ve hře: tělocvična, hřiště, obytná zahrada.

Varianta tělocvična – možnost využívání i při nepřízni počasí – vysoké pořizovací náklady – zastínění okolních pozemků a staveb – zvyšování finanční a energetické náročnosti do budoucna – umělé osvětlení – uzavřený prostor – omezení možností dalšího rozvoje školy – vyšší míra opotřebitelnosti – bez přispění ke zlepšení životního prostředí

Varianta hřiště s atletickou dráhou – sportoviště pro naplňování kompetencí v TV – umělé prostředí – potřeba specifického využití – vysoké počáteční a následné údržbové náklady – nerovnoměrné využití v průběhu roku – jednotvárný terén – zvýšená hlučnost – minimální přínos kvalitě životního prostředí – vyšší míra opotřebitelnosti

Obytná zahrada – nižší pořizovací náklady – široké možnosti využití v průběhu ročních dob – minimální budoucí ekonomické zatížení (údržba, obnova) 77

– – – – – – – – – – –

zhodnocování kvality životního prostředí přírodní prostředí pro zdravý vývoj dětí nízké roční provozní náklady využívání přírodních zdrojů (voda, kompost) při údržbě vzniká ekologicky rozložitelný odpad různorodý terén a prostor estetizace školního prostředí snížená hlučnost přírodní učebna, herna, sportoviště, shromaždiště … prostor pro život různých živočišných a rostlinných druhů možnost stálého neomezeného rozvoje

Z uvedených odstavců je patrné, že jsme se při prosazování a argumentaci řídili zejména udržitelností projektu pro budoucí rozvoj školy. Zahrada tak byla navržena a vybudována především se zřetelem na své uživatele (děti předškolního a mladšího školního věku) s ohledem na specifické vzdělávací potřeby jednotlivých součástí školy (mateřské, základní a školní družiny). Zahrada je dnes využívána jako otevřená učebna v níž se denně aktivně realizují nejen cíle environmentálního vzdělávání: Výuce slouží – altán – krytá učebna – jezírko s vodotečí a vodní vegetací – meteorologická stanice s ukazatelem světových stran, síly větru, teploměrem a srážkoměrem – kamenná směrová růžice se severojižní osou – pokusné záhony – kompostér – ovocné stromy a okrasné dřeviny – osázené skalky – sluneční hodiny

Sportovnímu vyžití slouží – hřiště – kruhová sportovní aréna se sloupy pro instalaci sportovní sítě – zvlněný terén – pohyblivý můstek – vahadlová houpačka – doskočiště pro skok daleký – hrazdy 78

–

domeček se skluzavkou z lezeckými prvky (lanová síť a žebřík)

Pro hru slouží – dvě pískoviště – kamenné hradiště – kamenná stavebnice – malovací kameny – skákací panák – indiánské totemy – stromy, skupiny keřů, zvlněný terén – dlážděný školní dvůr

Širokou škálu využití prostoru zahrady doplňuje rovněž amfiteátr s ohništěm pro pořádání školních a různých společenských slavností. Uvedený výčet aktivit a činností tímto nekončí. Abychom dostáli argumentu, že zahrada v této existující podobě poskytuje další možnosti rozvoje, plánujeme v budoucnu: – výsadbu stromů (vzorků druhů našich dřevin) – výstavbu hmatového chodníku – doplnění výsadby vodních rostlin – efektivnější využívání sběru dešťové vody – rozšíření cvičných záhonů – rozmístění volných kmenů – vybudování minigeologické zahradní expozice – vybudování naučné stezky školní zahradou s naučnými tabulemi

Sloučení základní a mateřské školy v jeden celek V souvislosti se změnami v optimalizaci opavského školství, byla v roce 2004 přirazena základní škole místní mateřská škola, jako odloučené pracoviště. Došlo tak ke zcela přirozené integraci dvou školních organizací, nacházejících se na území jedné městské části, leč náležející do té doby ke dvěma různým právním subjektům. Nevýhodou, a tudíž překážkou pro další společnou existenci, však byl nejen nevyhovující technický stav obou budov, ale zároveň jejich kapacitní využití, související s místním demografickým vývojem. Budova základní školy byla prostorově nevyužitá, budova mateřské školy naopak přeplněná. Byla proto zpracována podrobná analýza místních podmínek, která zahrnovala: negativa a pozitiva stávajícího stavu a podrobně zpracované důvody pro realizaci přestavby. 79

Negativa stávajícího stavu – škola má ve své správě a užívání dvě zastaralé školní budovy s přilehlými pozemky – vzdálenost obou budov činí náročnější vnitřní komunikaci, přenos dat a informací – budova MŠ je v záplavové zóně (záplavy 1997, poslední září 2007 – zahrada) – neefektivní využití lidských zdrojů (překážky vzájemné zastupitelnosti) – ekonomická náročnost provozu – neefektivní využití prostor základní školy (naplněnost ze 34 % vzhledem k cílové kapacitě) – nedostatečné prostorové podmínky budovy a zejména herny MŠ – nevyhovující hygienické podmínky pro výdej stravy a realizaci školního a závodního stravování v obou stávajících objektech – dlouhodobě nevyhovující stav sociálních zařízení v budově ZŠ a nedostatečné sociální zařízení v MŠ – dlouhodobě přetrvávající nedostatky v technickém stavu obou budov: vlhnutí zdiva, chybějící izolace, opadávající omítka, zastaralá okna způsobující značné tepelné úniky, chybějící připojení na kanalizační síť, nedostatečné zázemí pro údržbu budov, provoz – nárůst zamítavých stanovisek v přijímacím řízení v MŠ.

Pozitiva stávajícího stavu – trvalá podpora zachování vzdělávacích institucí zřizovatelem, představiteli obce a rodiči žáků – realizace a zprovoznění upravené zahrady základní školy zohledňující budoucí využití dětmi MŠ (Projekt Prostor pro hru, fantazii a klid z roku 2006) – přízeň sponzorů – rozšiřování příkladů dobré praxe organizováním vzdělávacích dílen a vydáváním učebních pomůcek – stabilizace lidských zdrojů – vytvoření školních vzdělávacích programů předškolního a základního vzdělávání – snaha o jednotný postup vzdělávání a naplňování cílů, filozofie školy a rozvoj klíčových kompetencí – dlouholetá kvalita školy – narůstající zájem o předškolní vzdělávání – zpracovaný investiční záměr zamýšleného sloučení všech součástí školy do jednoho objektu. 80

Podařilo se vyvolat konstruktivní jednání se zřizovatelem, výsledkem kterého bylo v roce 2005 zpracování investičního záměru rekonstrukce školy. Poté byly stanoveny další kroky, vedoucí k samotné realizaci přestavby. Pro nájemníky školního bytu bylo nutné nejprve zajistit náhradní bydlení. To se podařilo v létě 2007. V témže roce vznikala již samotná projektová dokumentace, kterou řešil projektant v součinnosti s ředitelem školy a v závislosti na provozních potřebách obou školských zařízení. Projektová dokumentace byla zřizovatelem akceptována v celé šíři. V únoru 2008 byly schváleny a přiděleny investiční prostředky a na jaře proběhlo výběrové řízení. V průběhu dubna – června došlo k „velkému balení a stěhování“ zařízení školy do náhradních prostor. 9. června byla vyklizená budova školy předána stavebníkům. Samotné stavební práce byly ukončeny 22. srpna téhož roku a výuka v nově vybudovaných prostorách byla zahájena 8. září 2008.

Vytvoření a zavedení vlastního školního vzdělávacího programu a implementace EVVO do výuky Kroky, směřující k proměně školy, byly souběžně provázeny probíhající kurikulární reformou vzdělávání, vedoucí vzdělávací instituce k tvorbě vlastních programů. V podmínkách naší školy vlastní práce na ŠVP probíhaly v letech 2006–2007. Při jeho tvorbě se kolektiv autorů – pedagogů školy, opíral jednak o modelový vzdělávací program Tvořivá škola, ale také o výsledky z vlastní praxe a úspěšně ověřené vzdělávací metody a formy práce. Vycházeli jsme z obecných vzdělávacích cílů a klíčových kompetencí RVP ZV a z vlastní koncepce, která vznikala několikaletou snahou o inovaci pedagogického procesu a života školy, analýzou vlastních možností a schopností a z požadavků rodičů a tradic školy. ŠVP „Spolu za poznáním“ vychází z místních podmínek, které plně respektuje, a které poskytují jedinečné prostředí pro vzdělávání. Předností těchto podmínek je nízký počet dětí, rodinné prostředí, připomínající atmosféru domácího vzdělávání, dostatečný prostor pro aktivní a činnostní učení a individuální péči o žáky. Výhodou je také malotřídní způsob vyučování, kdy při procesu vzdělávání přirozeně vzájemně spolupracují děti různého věku.

Cílem školního vzdělávacího programu je – být dítěti na cestě za poznáním průvodcem a připravovat základy efektivního uvědomování a využívání vlastních dovedností, schopností, znalostí, při výběru možností a příležitostí sebeuplatnění a osobního rozvoje, 81

které se mu v životě naskytnou. Spolupráce, objevování, pozorování, experimentování, hledání, objevování, pozorování, nalézání a tvořivost, to jsou základní pilíře, o které se opírá výchovně vzdělávací práce všech zaměstnanců školy. Děti se učí pracovat s odpovědností za přijatý úkol s cílem splnit jej v rámci svého osobního maxima. Využíváme rovněž své jedinečné přednosti, kdy škola s předškolním vzděláváním a 1. stupněm základního vzdělávání poskytuje kontinuální vzdělávací podmínky, známé, tvořivé a inspirativní prostředí. Při výuce využíváme osvědčené a moderní vzdělávací strategie, které vedou k osvojování celoživotní dovednosti učit se. Při hodnocení žáků je kladen důraz na individuální pokrok. K hodnocení dětí ve výchovných předmětech je využíváno výhradně slovního hodnocení, v hlavních předmětech klasifikace. Zvláštní prostor je ve škole věnován estetické a etické výchově. Etická výchova má letitou tradici a je uplatňována a zažitá pod názvem „Rytíř školy“ – nastavený systém společenských pravidel, hodnot, vyvážených práv a povinností, vytvořených ve vzájemné shodě všech „obyvatel“ školy.

Implementace EVVO do ŠVP EVVO je ve školním vzdělávacím programu zařazena, v souladu s platnou legislativou, jako jedno z průřezových témat a dále je implementována v patřičné míře ve všech vzdělávacích oblastech a předmětech učebního plánu školy. Průřezová témata představují v základním vzdělávání způsob, jak pojmout zásadní problematické oblasti současného světa. Reagují na aktuální potřeby člověka a světa. I v naší škole se průřezová témata realizují tak, aby žáci v průběhu 1. stupně prošli všemi tématy. Průřezová témata společně s výchovnými a vzdělávacími strategiemi poskytují vyučujícímu ucelenou metodiku realizace cílů ŠVP v celé jeho šíři, zároveň ho však nesvazují a umožňují prostor osobního přínosu a tvůrčí iniciativy. Environmentální výchova jako průřezové téma má na naší škole široké možnosti uplatnění. Podmínky pro její začleňování do výuky jsme vytvářeli po několik let. EV úzce souvisí se základními kategoriemi lidského bytí, s místem a časem. Propojuje navzájem blízké a vzdálené, přítomnost a budoucnost, lokální a globální. Právě to jí dává možnost tak široké příležitosti integrovat se do výuky. Žáci jsou vedeni k aktivní účasti na řešení problému životního prostředí. 82

EV je učí komunikovat, vyjadřovat a zastávat vlastním názory, zdůvodňovat je, argumentovat. Environmentální výchova ve škole dále zasahuje do projektů (nejen vzdělávacích), akcí, tradic a celkového života školy.

Prostor pro hru, fantazii a klid (učebna v přírodě) Cíle – kultivovat činnostmi a aktivitami na zahradě osobnost dítěte (hodnoty, postoje dovednosti) – učinit z práce na zahradě relaxační součást vlastního volna, která bude člověka uspokojovat – rozvinout schopnosti pro pobyt v přírodě a zacházení s přírodními prvky Zahrada a pracovní návyky – práce konané každoročně – práce konané v jednotlivých ročních obdobích – práce konané pravidelně

Zahrada a ekologické miminum – mikroekosystémy (sad, skála, voda, slunná a stínomilná místa) – poznávání významu přírody a životního prostředí pro život člověka)

Zahrada k pokusům a pozorování – změny v přírodě v průběhu ročních dob – změny v přírodě v průběhu různě dlouhých časových úseků – dlouhodobá pozorování a porovnávání růstu dřevin – poznávání rostlin, živočichů, neživé přírody – pěstební záhony pro pěstitelské činnosti – meteorologická pozorování – zpracovávání odpadů – výsadba a následná péče

Další akce, projekty, tradice, život školy (s přihlédnutím k EV) – zahradní slavnosti – třídění odpadu – recyklační činnosti (dávat starým věcem nový užitek) – organizace týdnů pro Zemi – významné dny k životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji – koutky přírody, sbírky, zeleň – sběrové akce (starý papír, víčka PET lahví, železo) 83

– – – – –

– – – –

propagace, happeningy, návštěvní dny, otevřené vyučování, besedy oživování a udržování lidových tradic vzdělávací a poznávací vycházky, výlety, pobyty a exkurze partnerská spolupráce s profesními organizacemi zabývajícími se EV partnerská spolupráce s podobně zaměřenými školami, společná realizace projektů spolupráce se zřizovatelem, obcí, jejími složkami, rodiči trvalá péče o okolí školy tvořivostní aktivity zahraniční partnerství (Slovensko, Polsko)

Školní plány EVVO Environmentální vzdělávání se na škole uskutečňuje nejen podle ŠVP, ale také podle plánů EVVO. Ty jsou zpracovávány jako dlouhodobé (společné se strategií rozvoje školy – tříleté), krátkodobé (většinou roční) a specifické (zahrnující aktuální projekt, oblast). Struktura dlouhodobého plánu obsahuje obecné a specifické cíle, projekty realizované, prohlubované i výhledově plánované. Plány jsou podrobovány analýze, vyhodnocovány, výsledky jejich naplňování jsou součástí vlastního hodnocení školy. Při prezentaci a přiblížení plánů dětem využíváme jazyka blízkého věkové skupině dětí mladšího školního věku:

Časová období školního roku nesou své specifické názvosloví – Čas houfujících se vlaštovek (září) – Čas pavoučků a zralých hrušek (říjen) – Čas havranů a strakatého listí (listopad) – Čas andělů, dárků a jmelí (prosinec) – Čas veselých sněhuláků (leden) – Čas uplakaných rampouchů (únor) – Čas probouzející se země (březen) – Čas housat a malovaných vajíček (duben) – Čas rozkvetlých zahrad (květen) – Čas třešní a posečené louky (červen)

Ukázka ročního plánu EVVO

Koordinátor EVVO Ve specifickém prostředí malotřídní školy, kde jsou všichni zaměstnanci, pedagogové i provozní personál, vedle svých hlavních 84

činností zatíženi řadou dalších delegovaných pravomocí a úkolů, je velmi obtížné obsáhnout všechny možné koordinátory specializačních činností, kteří by na škole měli aktivně pracovat. I zde tvoří valnou většinu sboru ženy, a tak je nutné předpokládat přirozené obměny, střídání, krátkodobé či dlouhodobé nepřítomnosti. To však velice narušuje hladký a postupný průběh naplňování vzdělávacích cílů a plánů. Je tak třeba důkladně zvažovat efektivitu jmenování nejrůznějších koordinátorů, zatěžování již tak vytížených učitelek dalšími administrativními činnostmi, které jejich vykonávání s sebou přináší. Vezmeme-li v úvahu, jaká je šíře záběru aktivit školního koordinátora EVVO, jaké požadavky jsou kladeny na výkon jeho činností, jeví se jako nanejvýš efektivní, aby tuto roli v podmínkách malotřídní školy vykonával/a ředitel/ka. Znalost potřebných dokumentů, manažerská náplň práce, orientace v plánování, vedení lidí, odborná připravenost, přímá možnost ovlivňování realizace plánovaných činností, strategické a evaluační činnosti, to vše prolíná náplněmi práce ředitele i koordinátora EVVO. Že se zde přímo vybízí sloučit tyto funkce s cílem skutečného udržitelného rozvoje školy, je očividné. I minulost v podmínkách naší školy ukázala, že tento krok přináší ve větší míře pozitivní zkušenosti.

Strategický plán rozvoje školy 2010–2013, zamýšlená profilace školy směrem k udržitelnému rozvoji Motto: „Ať ten, který tvrdí, že něco nejde nezdržuje toho, který to dělá.“ (tibetské přísloví)

Hlavním cílem nové koncepce rozvoje školy je využívat a zkvalitňovat kontinuální vzdělávací podmínky nabízené integrací mateřské školy, základní školy s úplným 1. stupněm a školní družinou v jedinečném uceleném rekonstruovaném areálu se zaměřením na trvale udržitelný rozvoj. Výběr z plánovaných aktivit směrem k udržitelnému rozvoji Oblast vzdělávací – založení nové odborné učebny přírodovědných předmětů – obnovit a doplnit vybavení školy soudobými informačními technologiemi – vybavit zahradní altán pro potřeby výuky jako učebnu v přírodě 85

–

– –

–

rozvíjet znalosti, schopnosti a dovednosti žáků ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj s důrazem na environmentální oblast dokončit specializační studium školního koordinátora EVVO využívat tvůrčí potenciál, podporovat motivovat zaměstnance k maximálním výkonů ve prospěch školy zabezpečovat odborný růst v souladu s tempem rozvoje společnosti, trendy a s průběhem kutikulární reformy

Oblast ekonomická – využít projektu EU – peníze školám na modernizace výukových podmínek a inovaci výuky, podporu a finanční ohodnocení pedagogických pracovníků školy – využívat dotační programy na podporu školních projektů v oblasti EVVO

Oblast provozní a materiální – zřídit novou vitrínu pro preparáty, vystavit je a zároveň chránit před poškozením – zabezpečit projekt a rekonstrukci garáže na školním dvoře, změnit její užívání na učebnu praktických činností – výměna nevhodného kotle zabezpečujícího vytápění a ohřev vody v prostorách jídelny, výdejny a školní družiny – instalovat zastínění amfiteátru – instalovat na zahradě dynamické a přírodní herní prvky (volně ložené kmeny, pružinová houpadla a rovnovážné prvky) – pokračovat v doplňování výsadby keřů a stromů, vytvářet herní kouty, zabezpečovat trvalou péči o vysazenou zeleň, rozšířit vodní zeleň v jezírku – zabezpečovat efektivní nakládání s energiemi a odpady a tím dosahovat nejen finančních úspor – upravit okapy garáže pro svod dešťové vody pro její následné využívání na zahradě, ve škole pro zálivku květin mimo zimní období – zabezpečovat trvalou péči a údržbu svěřeného majetku

Plán se opírá o: – dlouholetou vzdělávací tradici, kvalitu a klima školy – SWOT analýzu místních podmínek – výroční zprávy, závěry kontrol, inspekční zprávy, vlastní hodnocení školy – platnou legislativu 86

–

–

– –

–

výsledky externího hodnocení (dotazníková šetření, testy, Mapa školy) soudobé trendy ve vzdělávání – reformní kroky, společenské požadavky, projekty, granty výsledky implementace ŠVP do vzdělávání závěry naplnění Strategického plánu rozvoje školy pro období 2007–2010 dlouhodobé a krátkodobé strategické plány zřizovatele, kraje, MŠMT

Naše škola je od ledna 2010 aktivně zapojena do mezinárodního programu Ekoškola. Ekoškola je mezinárodní dlouhodobý program, v rámci kterého se žáci učí o environmentálních tématech a zároveň sami usilují o minimalizaci a třídění odpadů, úspory energie či vody a zlepšení životního prostředí školy a jejího okolí. Program je určen pro celou školu a vede ke spolupráci žáků, učitelů, vedení školy i místní komunity. Program probíhá pod záštitou MŠMT ČR a MŽP ČR.

Od vstupu do programu jsme učinili následující kroky: – založili jsme školní ekotým – provedli jsme podrobnou analýzu silných a slabých stránek školy, ohrožení i příležitostí – vytyčili jsme první plán činnosti – zavedli jsme monitorování a vyhodnocování výsledků měření – ve výuce byla prohloubena témata: voda, odpady, energie, prostředí školy, doprava a šetrný spotřebitel s využitím pracovních listů Ekoškoly – rozšířili jsme okruh informovanosti a spolupráce, – sestavili jsme a schválili ekokodex školy

Školní ekotým Pracovní Ekotým v podmínkách naší školy je seskupením stálých členů a dobrovolníků z řad žáků, učitelů, ostatních zaměstnanců školy. Kmenoví členové si dobrovolně vybrali jednotlivé oblasti svého zájmu, za které nesou přenesenou odpovědnost. Ekotým se schází na svých schůzkách, které jsou svolávány dle potřeby, přítomní členové si předávají zjištěné poznatky a informace a vyhodnocují své aktivity. Ze zjištěných závěrů se také dařilo celkem snadno sestavit Plán činnosti a Ekokodex. Ve své činnosti členové Ekotýmu spolupracují. A to nejen mezi 87

sebou, ale i se zaměstnanci školy, tam, kde si to okolnosti žádají. Zejména v oblasti monitoringu hospodaření s energiemi a odpady.

Analýza K analýze jsme přistoupili nejdříve metodou brainsormingu, při němž bylo našim cílem získat nezkreslené informace od samotných žáků, jak vidí ze svého pohledu ekologickou činnost školy v jejím každodenním životě. Dostalo se nám následujícího zjištění: – máme novou fasádu – máme vyměněná okna – na zahradě máme pokusné záhonky – třídíme odpad – plasty, papír, také sklo a krabičky od nápojů – zpracováváme odpady – vyrábíme z odpadů další výrobky – uklízíme po sobě vlastní nepořádky – spoříme vodou, máme po rekonstrukci na záchodech úsporné splachovače – šetříme elektřinou, zhasínáme o přestávkách, máme některé vypínače označené – topíme plynem, máme vlastní ohřev vody, nevypouštíme z komína nečistoty – sbíráme papír v celé obci dvakrát ročně – pěstujeme rostliny, ve škole i na zahradě a staráme se o ně – ve třídách máme teploměry – sledujeme teplotu a to i venkovní – chováme se šetrně k vybavení školy, nepoškozujeme nábytek, aby nám dlouho vydržel – jezdíme, pokud to jde, na akce mimo školu MHD – používáme na zalévání zahrady dešťovou vodu ze zahradního jezírka – využívání na zalévání vodu z vlastní studny – máme vlastní školní zahradu, kterou jsme pomáhali budovat a pravidelně se o ni staráme.

K podrobnější analýze ekologického stavu školy jsme využili již pracovní listy Ekoškoly, které jsme obdrželi po té, co jsme se do programu přihlásili. I když jsme zvyklí pravidelně analýzy provádět, ne vždy jsme v tak vysoké míře zapojovali žáky samotné. V tom lze spatřovat smysluplnou pozitivní změnu a posun vpřed. Plán činnosti, monitorování a vyhodnocování výsledků Se svými záměry a nápady na zařazení do plánu činnosti přišli 88

samotní žáci, kteří se podíleli na monitorování ekologického hospodaření školy. Zhotovili jsme pro tuto příležitost zvláštní pozorovací tabulky, do nichž žáci pravidelně vepisovali naměřené hodnoty. Z nich pak bylo možné usoudit, zda v dané oblasti lze ještě učinit některá ozdravná opatření, či nikoli. Své cíle do plánu činnosti mohli děti snadno stanovit ze své pozorovací činnosti. S těmi pak na schůzkách ekotýmu seznámili ostatní členy. Panovala-li u přednesených opatření většinová shoda, byla pak podkladem pro zapsání do plánu činnosti. Pakliže chceme dostát toho, že Ekoškola je věcí všech, pak jsme podle toho stanovili úkoly podle tohoto pravidla.

Cíle v ekologizaci provozu školy

Žáci – najdeme a vytvoříme v prostorách školy stálé místo pro propagaci činnosti Ekotýmu, nepřehlédnutelné a přístupné všem – založíme kompost na školní zahradě – nově zhotovíme a rozšíříme stávající nádoby na separovaný odpad – postaráme se o propagaci našich aktivit na veřejnosti (letáčky, časopis, veřejná prezentace) – soustavně budeme pokračovat v monitorování hospodaření s energiemi – označíme zbývající neoznačené vypínače světla – doporučíme vedení školy odhlásit 1 nádobu na komunální odpad (výsledek zjištění monitorování odpadů)

Učitelé – budou využívat výsledky práce dětí v Ekotýmu ve výuce zjm. v přírodovědných oblastech a průřezových temenech – budou dětem svou vlastní angažovaností v ekologických aktivitách příkladem

Ostatní zaměstnanci – při výběru drogistického zboží se budou zaměřovat na ekologické výrobky – budou spolupracovat s dětmi na monitorování hospodaření s energiemi a odpady

Informovanost a spolupráce Ve škole proběhlo seznámení s programem Ekoškola ve dvou fázích. Nejdříve jsme s tématy pracovali ještě před tím, než jsme se 89

skutečně přihlásili. Na základě informací z internetu, zkušeností zapojených škol. V lednu roku 2010 jsme se již odhodlali zapojit aktivně. S programem se seznámili nejdříve zaměstnanci školy. Poté i žáci. Těm byl program představen v rámci Raníčku, pravidelného pondělního společného setkání. Veřejnosti jsme o svých záměrech informovali letáčky do schránek a rodiče na společných třídních schůzkách. Na webových stránkách školy jsme umístili samostatný odkaz, kam ukládáme k nahlédnutí průběh a výsledky naší činnosti. K informovanosti veřejnosti o veškerých aktivitách školy jsme vždy využívali a využíváme místní občasník Okénko a městský informační měsíčník Hláska. Škola má z minulosti partnery, se kterými spolupracuje v různých oblastech života. Nedá se přímo říci, že v rámci programu Ekoškola škol při navazování kontaktů o něco převratného. Vzhledem k nízkému počtu pedagogických pracovníku musíme navazovat spolupráci s dalšími, neboť bychom vše sami nezvládali. Spolupracujeme tak s místní firmou sběrných surovin, s Arekou Opava ZO ČSOP, se SVˇ%C, SMTP. Při přípravě projektu Týden pro Zemi navazujeme pak obvykle i další specifiké kontakty s osvědčenými i dalšími organizacemi, které nám pomohou s jeho realizací.

Ekokodex Sestavit Ekokodex nebylo pro nás obtížné. Děti jsou seznamovány v rámci vyučování s jednotlivými tématy Ekoškoly v jednotlivých předmětech. Již zde tvoří nejrůznější pravidla, reagující na ochranu zdraví, životního prostředí, života člověka ve společnosti. Některá pravidla byla stanovena písemným ukotvením činností, které jsou již zaběhnuté, některá byla převzata ze školního řádu a některá vytyčena nově jako výsledek monitorovacích činností. Ekokodex jsme umístili na vývěsní místo ve škole a na webové stránky školy. Snažíme se – šetrně nakládat s energiemi v závislosti na změnách v ročních obdobích, využíváme maximálně denního světla, větráme krátce, ale intenzivně, udržujeme přiměřenou teplotu, užíváme energeticky úsporné spotřebiče, – neplýtvat s vodou využíváním dostupných úsporných technologií a opatření, mimo zimní období využíváme dešťovou vodu k nejrůznějším účelům, poznáváme vodní zdroje v okolí, 90

– –

–

–

využívat místní podmínky a možnosti v ekologickém hospodaření s odpady, třídíme, využíváme sběrné dvory, sbíráme odpadový papír, vlastními silami recyklujeme, kompostujeme, dáváme zdánlivě nepotřebným věcem novou hodnotu, aby škola a její okolí byla prokazatelným příkladem našeho vztahu k přírodě, pečujeme o zeleň a estetizaci prostředí, přepravovat na mimoškolní akce společně, volíme prostředky hromadné dopravy, být dobrými a šetrnými hospodáři v každodenním životě, abychom co nejméně zatěžovali životní prostředí.

Pravidla Ekokodexu se snažíme dodržovat i mimo školu, zjm. ve svých domovech, protože si uvědomujeme, že přírodní zdroje nejsou nevyčerpatelné. V současné době, kdy již není nutné vytvářet nákladné a složité projekty a plány k ekologizaci provozu, přinesou v plánování a naplňování programu Ekoškola zejména žáci nové podněty pro další činnost. Tím je v daleko větší míře zaangažujeme na rozhodování o dalším směřování školy.

Závěr Účinnost popsaných kroků k proměně školy dokládá poslední část této práce. Její forma časosběrného dokumentu může být využita jako podrobná SWOT analýza nebo obhajoba záměru specializace školy k trvale udržitelnému rozvoji, jako podklad pro zřizovatele o efektivitě a zhodnocení finančních prostředků, které do školy vložil nebo jako příklad cesty ke změně kolegům, kteří se o něco podobného snaží ve své škole.

Dosažené výhody změny školy Výchovně vzdělávací – snadnější organizace školního roku, vnitřní i vnější komunikace – dosažení komplexního zlepšení vzdělávacích podmínek – snadnější překonávání přechodu dětí z předškolního zařízení na povinnou školní docházku (komplexní příprava dětí, odbourání obav z neznámého prostředí) – denní kontakt dětí s pedagogy a staršími dětmi (často sourozenecké vztahy) – pozitivní vliv setkávání dětí různého věku na jejich vývoj – jednotný postup pedagogických pracovníků ve výchově a vzdělávání 91

–

– –

vzájemná spolupráce a obohacování (metody, formy práce, využití potenciálu pedagogických pracovníků) předcházení patologickým jevům (společné rituály, pravidla, akce) častější přímý kontakt školy s rodiči (možnost konzultací, poradenství, kulturních a společenských akcí)

Ekonomické – snížení nákladů na provoz (graf 2. znázorňuje v roce 2008 skokový nárůst, v konečném důsledku jde však o úsporu, neboť čísla v grafu zahrnují vysoké prostředky na odpisy), na samotný provoz tedy zůstává nižší částka než v roce 2007 – materiálové a majetkové úspory – efektivnější využívání prostředků na platy – společný Klub rodičů, dotace na činnost Klubu od obce – dosažení energetických úspor – ne však finančních, vzhledem k rostoucím cenám za energie – úspory v oblasti nakládání s odpady

Graf 11: Vývoj počtu žáků po rekonstrukci školy

Zapojení se do mezinárodního programu Ekoškola a následné podání žádosti o získání prestižního titulu Ekoškola, je logickým vyvrcholením našich snah o trvale udržitelný rozvoj. K tomuto kroku nás vedly úspěchy v ekologizaci provozu školy, kterých jsme dosáhli vlastním přičiněním v minulých letech, a které jsem si kladl za cíl zmapovat ve své závěrečné práci specializačního studia koordinátora EVVO. 92

Použité zkratky

CEV Centrum (centra) ekologické výchov ČR Česká republika EVVO Environmentální osvěta, vzdělávání a výchova (terminologie v legislativě, usneseních vlády a koncepčních dokumentech MŽP) EU Evropská unie KÚ Krajský úřad MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MŽP Ministerstvo životního prostředí ŠPEV Školní program environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty UR udržitelný rozvoj VUR výchova k udržitelnému rozvoji

93

Literární zdroje

BERGSTEDT, Ch. et al. Člověk a příroda. Energie. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238341-8. BERGSTEDT, Ch., DIETRICH, V. et LIEBERS, K. Člověk a příroda. Půda. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238-340-X.

BERGSTEDT, Ch., DIETRICH, V. et LIEBERS, K. Člověk a příroda. Voda. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238-337-X. BLAŽEK, L. Management: organizování, rozhodování, ovlivňování. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 191 s. Expert. ISBN 978-80-247-3275-6.

DIETRICH, V., MEDEROW, G. Člověk a příroda: učebnice pro integrované vyučování.

GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E. a NOVOTNÝ, P. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2000. 159 s. Edukace. ISBN 80-85783-28-2. JIŘÍKOVÁ, E., PÁNA, L., ŠVECOVÁ, M. Ekologizace provozu školy. České Budějovice: VŠERS, 2012. 107 s. ISBN 978-80-8747215-6.

KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní vyučování. Praha: Portál, 1999. KLAWITTER, E., LAMFRIED, D., LEPEL, W. Informace a komunikace: Učebnice pro integrované vyučování. Plzeň: Fraus, 2005. 63 s. KLEPEL, G. et al. Člověk a příroda. Zdraví. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s. Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238-339-6.

KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka – model. Kroměříž: Spirála, 1995. 304 s.

KVASNIČKOVÁ, D., ŠVECOVÁ, M. Pojetí vzdělávání k udržitelnému rozvoji a přehled dokumentů v této oblasti – Informace pro ředitele škol v projektu „EKOGRAMOTNOST“. Praha: KEV, 2006. 24. s. KVASNIČKOVÁ, D., ŠVECOVÁ, M. Základní pokyny pro školního koordinátora. ESF JPD 3 „Ekogramotnost“, KEV, 2006. 10 s. 94

KVASNIČKOVÁ, D. Výchova pro udržitelný rozvoj. Praha: KEV, 2003.

MAŇÁK, J. a ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5.

MAŇÁK, J. Stručný nástin metodiky tvořivé práce ve škole. Brno: Paido, 2001. 46 s. ISBN 80-7315-002-6.

MOLDAN, B. Životní prostředí: globální perspektiva. Dotisk [1. vyd.]. Praha: Karolinum, 1995. 111 s. ISBN 80-7066-938-1.

OBST, O. Manažerské minimum pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 121 s. Texty k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia. ISBN 80-244-1359-0.

PAVLÍK, M. a kol. Společenská odpovědnost organizace: CSR v praxi a jak s ním dál. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 169 s. Management. ISBN 978-80-247-3157-5.

PODROUŽEK, L. Integrovaná výuka na základní škole v teorii a praxi. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2002. 96 s. Moderní pedagogika v teorii a praxi: zkušenosti, nápady, inspirace. ISBN 80-7238-157-1. PRÁŠILOVÁ, M. Vybrané kapitoly ze školského managementu pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 164 s. Učebnice. ISBN 80-244-0676-4.

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. et MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.

ŠIMONOVIČOVÁ, J., ŠUDÝ, M. Indikátory pre školy. Banská Bystrica: FPV UMB, 2008. 129 s. ISBN 978-80-8083-684-9.

ŠVECOVÁ, M., SMRŽ, J., PETR, J. Aktuální otázky biodiverzity. (v tisku).

ŠVECOVÁ, M. a kol. Nové směry v biologických oborech a jejich speciálních didaktikách I. 2., dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 193 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1010-8.

ŠVECOVÁ, M. et kol. Komplexní pojetí výchovy pro udržitelný rozvoj v České republice a na modelovém příkladu pražských škol. In. Matejovičová, B. a kol. (ed.): Dekáda výchovy pro udržitelný rozvoj v kontextu terciárního vzdělávání, Praha: EDUCO, č.3, 2007 p. 31–34.

ŠVECOVÁ, M. et kol. Manuál koordinátora EVVO. Praha: Regio, 2009. 46 s. ISBN 978-80-254-6931-6. 95

ŠVECOVÁ, M., HLÁSKOVÁ, M. Školní ekologické projekty s využitím lokalit na Třeboňsku. In Šulcová, J. [ed.]: Třeboňsko 2000. Ekologie a ekonomika Třeboňska po dvaceti letech. Třeboň: UNESCO / MaB, ENKI, o.p.s., 2001. s. 85–86. ISBN 80-238-6370-3. ŠVECOVÁ, M., MATĚJKA, D. Problémové úlohy k poznávání neživé přírody a životního prostředí. Biologie, chemie, zeměpis, roč. 13, č. 2, 2004, s. 95–99. ISSN 1210-33.

ŠVECOVÁ, M., SÁSIKOVÁ, K. Výchova k udržateľnému rozvoju v podmienkách škol a jej manažment. Banská Bystrica: UMB FPV, 161 s. ISBN 978-80-8083-684-9.

ŠVECOVÁ, M., ŽÁKOVÁ, Z. (ed.), 2007. Ekogramotnost. Sborník z konference s mezinárodní účastí, MHM, Praha, 55 s.

ŠVECOVÁ, M. Teorie a praxe zařazení školních projektů ve výuce přírodopisu, biologie a ekologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 79 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0227-X. ZELENÝ, J. Environmetálne manažérstvo a společenská zodpovednosť. Banská Bystrica: FPV UMB, 2008. 163 s. ISBN 978-80-8083690-0.

96

Autor: Název:

doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc., ROLE A FUNKCE KOORDINÁTORA ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVĚTY Rozsah: 98 stran Náklad: 100 ks Účel: STUDIJNÍ TEXT Rok vydání: 2012 Recenzentka: doc. Ing. Marie Hesková, CSc. Vydavatel: Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz Tisk: Tiskárna JIE s.r.o., Dobrá Voda u Českých Budějovic

ISBN 978-80-87472-40-8