Reprezentace religiozity v českých televizích Bakalářská diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav religionistiky Religionistika

Jan Motal

Reprezentace religiozity v cˇ eských televizích Bakaláˇrská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Milan Fujda, Ph.D. 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatnˇe s využitím uvedených pramenu˚ a literatury.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. Podpis autora práce

Chtˇel bych podˇekovat vedoucímu práce Milanu Fujdovi za peˇclivé a pozorné vedení a za to, že mne ve volbˇe tématu na bakaláˇrskou práci podpoˇril.

Obsah 1 Úvod

1

2 Cíle výzkumu

3

3 Náboženství 3.1 Definice náboženství v kontextu výzkumu 3.2 Spoleˇcenský kontext . . . . . . . . . . . . 3.3 New Age . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Pracovní definice . . . . . . . . . . . . . . ˇ 3.5 Náboženský prostor v Ceské republice . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

5 6 7 8 9 10

4 Náboženství a média 4.1 Mediální interpretace jako dynamický proces 4.2 Vztah náboženství a médií . . . . . . . . . . . 4.3 Metodologie výzkumu . . . . . . . . . . . . . . ˇ 4.4 Televize a mediální prostor Ceské republiky 4.5 Výbˇer vzorku . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

13 15 16 17 18 19

ˇ 5 Analýza: Volejte veštce 5.1 Produkce . . . . . . . . . 5.1.1 Televizní stanice . 5.1.2 Produkce poˇradu 5.2 Produkt . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

22 22 22 23 25

. . . . .

29 29 30 31 32 33

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

6 Analýza: EZO.TV 6.1 Produkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Produkt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Vˇeštecké metody a výklad . . . . 6.2.2 Rituály . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Koncepce myšlenkového systému

. . . .

. . . . .

. . . . .

. . . .

. . . . .

. . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

7 Analýza - Kulatý stul ˚ 35 7.1 Produkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 7.2 Produkt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 8 Analýza - Duchovní kuchyneˇ 8.1 Produkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.1 Náboženská redakce a místo náboženského vysílání v programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Produkt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

39 39 41 42

9 Vyhodnocení analýz 45 9.1 Diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 9.2 Interpretace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 ˇ 10 Záver

48

11 Abstrakt 49 11.1 Resumé a klíˇcová slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 11.2 Resumé and keywords . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

1

Úvod

Jako dominantní médium je televize významnou zprávou o tom, jak spoleˇcnost, z níž její produkce vychází a do níž se primárnˇe zpˇet obrací, vnímá sama sebe. Nelze samozˇrejmˇe zjednodušenˇe chápat mediální obsahy a formy jako niverzálnˇe platné komplexy významu. ˚ Na druhou stranu otázka po tom, jaká témata zpracovává, jak je modeluje a jak jsou tedy samotným médiem reflektovány, neztrácí na duležitosti: ˚ mediální teorie se shodují, že i když není široký konsensus, jak vliv médií na jedince i skupiny konkrétnˇe probíhá a jaká je jeho míra, jsou média podstatným nástrojem šíˇrení sociálních norem. A to i tím, že se podílejí na socializaci jedince.1 ˇ Cteme-li v novinách a populárních publikacích o „moci médií“, nejde jen o moc ekonomickou cˇ i politickou, ale i symbolickou. Tzv. kulturní imperalismus, který je cˇ asto diskutován zvláštˇe v souvislosti vývozu angloamerických hodnot do zbytku svˇeta svˇeta, muže ˚ probíhat globálnˇe i lokálnˇe, v malém. Televizní média jsou v souˇcasném svˇetˇe tedy nejen významným socializaˇcním prvkem, ale i symbolicky konstitutivním: sítˇe významu, ˚ které spˇrádají, se stávají vzorci, které mohou získat vlastní „život“, spoleˇcnost je adaptuje do svého diskurzu nebo se vuˇ ˚ ci nim vymezuje. Pˇredevším však tyto vzorce díky repetitivnosti médií modelují stereotypy, které jsou konstitutivním prvkem sociální konstrukce reality.2 A právˇe proto nám média, a televize zvláštˇe, odkrývají výˇ znamný obraz toho, s cˇ ím spoleˇcnost pracuje a co ji ovlivnuje. Studovat média lze z mnoha hledisek a jedním z nich je i pozice religionistická: tj. to, jaký vztah mají média a náboženství. Tato práce se zabývá jedním z konkrétních aspektu˚ tohoto vztahu, a to, jak reprezentují cˇ eské televize ve svém vysílání3 religiozitu z hlediska programové výstavby ve významných prvcích vysílacího schématu, cyklických poˇradech. Jaké mediální obsahy vstˇrebává veˇrejný diskurz, cˇ asto ˇ odvíjený od všeobecnˇe pˇrijímané teze, že Ceši jsou „ateistický národ“? Jaké je náboženství v našich televizích, k jakým denominacím je orientováno, jak je reprezentováno, kým, za jakým úˇcelem? Tyto otázky jsou námˇetem na vyˇcerpávající a vlastnˇe i nikdy nekonˇcící výzkum toho, jak se religiozita projevuje ve zpravodajství, publicistice, filmech, videoklipech apod. Jsou stejnˇe tak i pobídkou k tomu, pˇremýšlet nad tím, jak samy náboženské skupiny média využívají. A právˇe urˇcitá forma tohoto aspektu bude i tématem této práce: jak televize modelují religiozitu a proˇc, tedy jak jejich status produkce 1

Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. Barrister and Principal: Brno 2003, s. 23. 2 Ibid., s. 197. 3ˇ ˇ a jejich program je Ceskými televizemi jsou myšleny ty stanice, které vysílají z CR puvodní, ˚ tj. není vˇetšinovˇe pˇrejatý ze zahraniˇcního vysílání.

1

souvisí s jejich zpusobem ˚ reprezentace religiozity? I když se pokusíme interpretovat úzký vzorek, máme možnost na jeho základˇe stanovit osy, kolem nichž se muže ˚ rozvíjet další studium tématu. A pˇredevším, náš pruzkum ˚ pomuže ˚ odhalit hodnoty, které média pˇri reprezantaci kódují, a nasvítit tak jednu z cˇ ástí recepce náboženství v našem spoleˇcenském prostoru vubec. ˚

2

2

Cíle výzkumu

V cˇ eském mediálním prostˇredí operují ruznˇ ˚ e zamˇerˇ ená média, která mohou mít v zásadˇe dva statusy produkce: „veˇrejnoprávní“ a „soukromoprávní“ — tedy lépe rozeznáváme média veˇrejné služby a média privátní. Právˇe zde se otevírá základní otázka výzkumu: jak tento staˇ tus ovlivnuje reprezentaci religiozity, nebo vztah médií k náboženství? ˇ A ovlivnuje vubec? ˚ Významný klíˇcek k tomuto vztahu jsou cyklické poˇrady, tj. takové poˇrady, kterým stanice zámˇernˇe pˇridˇelují pravidelný cˇ as ve vysílání a do jejichž produkce jsou ochotny dlouhodobˇe investovat peníze. Ty jsou však samozˇrejmˇe vydávány za nˇejakým úˇcelem, oˇcekává se nˇejaký efekt. A právˇe tento úˇcinek, který televizi umožní zpˇetnˇe uspokojit nˇeˇ jakou svoji potˇrebu, je zajímavý ve vztahu k náboženství. Je Ceská televize více „vzdˇelávací“, jak by se od ní dalo oˇcekávat, a privátní stanice „zábavní“? Transponováno k religiozitˇe: je chápána v médiu veˇrejnoprávní služby jako apologetika, osvˇeta cˇ i snaží se toto médium podávat nˇejaký diverzifikovanou interpretaci náboženství, jak bychom i mohli ˇ oˇcekávat? Nebo naopak toto cˇ iní privátní média a Ceská televize vychází spíše z „tradiˇcního“ pohledu na náboženství, tj. chápe je primárnˇe v kontextu kˇrest’anství a judaismu? Vnímají vubec ˚ privátní média náboženství explicitnˇe, tematizují je, nebo jejich zamˇerˇ ení na zisk otáˇcí chápání náboženských prvku˚ smˇerem k zábavˇe? Tyto otázky otevírají mnoho ruzných ˚ cest, kterými lze prostor cˇ eského televizního vysílání studovat, pokud v nˇem chceme hledat náboženské obsahy a formy. Pokusme se zúžit náš operaˇcní prostor a orientovat se na pˇrehlédnutelnˇejší krajinu, již mužeme ˚ studovat kvalitativnˇe, se zámˇerem vubec ˚ prozkoumat náboženské významy a hodnoty, které se v ní skrývají. Smˇer práce mužou ˚ stanovit oˇcekávání, s nimiž do výzkumu vstupujeme, posílené navíc o poznatky z pˇredvýzkumu, který na základˇe pozorování více cˇ ástí programu ze sledovaných televizních stanic odhalil možné interpretace: ˇ odrážejí status pro1. Náboženské cykly v duálním systému CR dukce. Podle nˇej se obsahy, témata a formy v domácím vysílání diverzifikují. 2. Veˇrejnoprávní stanice smˇerˇ uje ke kˇrest’anské, spíše katolicky zamˇerˇ ené religiozitˇe, privátní stanice akcentují alternativní náboženské proudy, doktrinálnˇe nestandardizovanou religiozitu. 3. Forma veˇrejnoprávních cyklu˚ smˇerˇ uje k apologetice, k akcentu tradiˇcních hodnot, u privátních stanic tenduje k chápání religiozity v médiu jako služby, servisu divákum, ˚ který jim poskytne 3

orientaci v životˇe. Zamˇerˇ ení na cykly vychází z pˇredpokladu, že cyklus je pravidelnou mediální formou, která je pevnˇe umístˇena v programovém schématu a není tedy náhodným cˇ i jednotlivým výstˇrelkem, ale vˇedomou tendencí v programotvorné cˇ innosti. Konkrétní metodologie výzkumu, kterou podrobnˇeji explikuji v kapitole o vztahu médií a náboženství, bude postavená na analýze vzorku cyklických poˇradu˚ v období ledna až dubna 2010 vždy v stejném pomˇeru, tj. jeden týden u denních poˇradu˚ cˇ i sedm dílu˚ u poˇradu˚ s jinou frekvencí. Výzkum se orientuje na ty cykly, které byly ve sledovaném období skuteˇcnˇe vysílány, ovšem s vˇedomím obecné stavby vysílacího schématu, jež rovnˇež bude souˇcástí interpretace.

4

3

Náboženství

Studium náboženství a tedy religionistika i díky svému historickému puvodu ˚ cˇ elí mnoha metodologickým problémum, ˚ z nichž ten nejzᡠkladnˇejší je problém definice náboženství. Jak upozornují Horyna a Pavlincová, „. . . fakt, že religionistika pˇrijme jednou tu, podruhé jinou teorii náboženství nebo teorii poznání, z ní ještˇe nedˇelá otevˇrenou disciplínu, ale spíš ukazuje na její metodologickou nevyzrálost.“4 Definice náboženství, tedy vlastnˇe metodická mˇrížka, jíž prosíváme studované fenomény, vždy souvisí s našimi pozicemi, z nichž náboženství zkoumáme. Podobnˇe poznamenává Václavík: „Zduvodnˇ ˚ ení toho, proˇc jsme si jako mˇerˇ ítko našeho zkoumání zvolili právˇe to cˇ i ono, patˇrí k základnímu pˇredpokladu další fundované práce.“5 Pˇripomíná se v této souvislosti výtka Émile Poulata proti univerzalisticky konstruovaným definicím, že náboženství samo není žádnou empiricky pozorovatelnou skuteˇcností a že jsme schopni zachytit pouze jednotlivosti jako nábožensky oznaˇcované.6 Jak je ale možné zkoumat jednotlivosti „náboženskosti“, jestliže sama náboženskost je jako fenomén problematická? Pokud navíc, jak William E. Paden ve svém Bádání o posvátnu ˇ zduraz ˚ nuje, „[o]becnˇe rozšíˇrená užití výrazu náboženství bývají zatížena pozitivním nebo negativním soudem.“7 Tento pohyb termínu náboženství a fenoménu˚ s ním spojených nemá souvislost pouze s puvodem ˚ religionistiky a její vazbou na kritiku náboženství, která disciplínˇe umožnila osamostatnit se od teologie a zaˇcít vlastní život. Jde o obecnou zkušenost interpretace: „Veškerá zkušenost svˇeta je ovlivnˇena procesem výbˇeru,“ vysvˇetluje Paden. „Každý organismus díky tomu, že cˇ te své okolí jistým zpusobem, ˚ na nˇekteré podnˇety reaguje, na jiné ne, a zažívá svˇet prostˇrednictvím urˇcitého schématu.“8 Tato schémata, která se nevyhýbají ani akademickému studiu, jsou urˇcující pro naši interpretaci. Metodická kritika nám ˇ tak znemožnuje pˇrihlásit se k univerzálnímu prizmatu, jímž bychom náboženství pojímali, protože je ze své podstaty jen jedním z mnoha možných výbˇeru. ˚ Pˇrestože neexistuje jedna definice náboženství, existují paralelnˇe mnohé, které nám mohou pomoci studium osvítit z ruzných ˚ stran. Žádná z tˇechto definic však sama však nekonstituuje reálnˇe existující 4

Bˇretislav Horyna — Helena Pavlincová, Dˇejiny religionistiky. Antologie. Olomouc: Olomouc 2001, s. 75. 5 David Václavík, „Definice náboženství“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. SLON: Praha 2008, s. 120. 6 Ibid. 7 William E. Paden, Bádání o posvátnu. Náboženství ve spektru interpretací. Masarykova univerzita: Brno 2002, s. 20. 8 William E. Paden, Bádání o posvátnu. . . , s. 21.

5

jev. Je vždy jen pˇriblížením se k jevu, je ideálním typem: ˇ [Ideální typ je] . . . získáván jednostranným stupnováním jednoho cˇ i nˇekolika hledisek a slouˇcením množství jednotlivých difusních a diskrétních jevu, ˚ které se vyskytují tu více, tu ménˇe, místy vubec ˚ ne, a které se spolu s jednostrannˇe zduraznˇ ˚ enými hledisky spojují ve vnitˇrnˇe jednotný myšlenkový obraz. 9 Tento obraz má ale co do obsahu charakter utopie,10 je jen konstruktem. Ostatnˇe sám Max Weber zaujímal postoj, že definice náboženství by nemˇela pˇredcházet jeho studiu, ale být spíše jeho výsledkem.11 Jak však stanovit alesponˇ pracovní koncept tak, abychom metodicky neomezili obzor našeho zkoumání pˇríliš, nebo naopak jej nerozšíˇrili i na jevy, které do nˇej nepatˇrí?

3.1

Definice náboženství v kontextu výzkumu

Vyjdeme-li napˇríklad ze známé definice Émila Durkheima — „. . . náboženství je jednotný systém víry a praktik vztahující se k posvátným vˇecem, to jest k vˇecem odtažitým a zakázaným; systém víry a praktik, které sjednocují všechny své pˇrívržence v jediném morálním spoleˇcenství nazývaném církev“ 12 — mužeme ˚ do ní zahrnout autory poˇradu˚ TV Noe, kteˇrí takovéto spoleˇcenství tvoˇrí jakožto cˇ lenové katolické církve a mužeme ˚ pˇredpokládat, že se tato množina protíná ˇ i s diváky. Podobnˇe mnoho tvurc ˚ u˚ z Ceské televize participuje v nˇejakých náboženských skupinách této definici vyhovujících, v náboženˇ Brno pˇredevším kˇrest’anských. Na druhou stranu, jak ské redakci CT v tomto smyslu budeme chápat „spoleˇcenství“ vˇeštkynˇ a jejich diváku˚ ve Volejte vˇeštce na Prima TV? Jen sotva lze pˇredpokládat, že se osobnˇe stýkají a vyvíjejí spoleˇcnou cˇ innost k vˇecem odtažitým a zakázaným. Na druhou stranu nemužeme ˚ pominout fakt, že urˇcité spoleˇcenství tvoˇrí a že toto spoleˇcenství sdílí urˇcité religiózní významy. Ty jsou pˇredávány poˇradem, u nˇehož se virtuálnˇe setkávají, co více — fakticky na nˇem participují telefonáty, a tak v jistém smyslu ve vzájemném styku jsou. Nemužeme ˚ pˇrehlédnout, že když vˇeštkynˇe zvedne obˇe ruce dlanˇemi do kamery a posílá energii, tato cˇ innost zasahuje urˇcitou, sice ruznorodou ˚ a místnˇe rozdˇelenou, nicménˇe cˇ asovˇe spjatou skupinu lidí. V cˇ em se liší energie vˇeštkynˇe od požehnání rˇ ímskokatolického knˇeze? 9

Max Weber, Metodologie, sociologie a politika. OIKOYMENH: Praha 1998, s. 44. Ibid., s. 43. 11 David Václavík, „Definice náboženství“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. . . , s. 120. 12 Émile Durkheim, Elementární formy náboženského života. Systém totemismu v Austrálii. OIKOYMENH: Praha 2002, s. 55-56. 10

6

Abychom pochopili reálný kontext, v nˇemž se náš výzkum nachází, je potˇreba pˇrehlédnout širší krajinu, než jen tu tradiˇcnˇe oznaˇcovanou jako „náboženství“ — všímat si promˇeny vnímání a chování jednotlivce v souˇcasné spoleˇcnosti.

3.2

ˇ Spolecenský kontext

Manuel Castells charakterizuje souˇcasná spoleˇcenství pomocí bipolární opozice mezi Sítí (The Net) a já (Self),13 kolem níž se stále silnˇeji strukturují. Identita, tedy proces, v nˇemž sociální aktér rozpoznává sama sebe a konstruuje významy na základˇe daných kulturních atributu˚ nebo souboru atributu, ˚ aby se odlišil od širších nebo jiných sociálních struktur,14 je utváˇrena v dynamickém prostoru, který už nelze charakterizovat pouze etnicky cˇ i historicky. Dušan Lužný charakterizuje situaci rozpadem konceptu identity jako pevného, vnitˇrnˇe konzistentního a nemˇenného celku: Identita dnešního jedince (. . . ) je vystavena každodenˇ nímu zpochybnování. Spíše než stabilní, komplexní a pevná je dnešní identita identitou neidentity, fragmentárnosti a diskontinuity (. . . ) Klíˇcové procesy dnešní spoleˇcnosti — racionalizace, byrokratizace, medializace a posilování konzumní životní orientace — posilují tendenci k vytváˇrení mnohovrstevnatých identit se silným sklonem ke zmˇenˇe a inovaci.15 Tato „tekutost“, vytváˇrená neustálým stˇretáváním Sítˇe a já, je ˇ akcelerována technologickou dynamikou. Castells upozornuje, že technologické revoluce mají persvazivní charakter a zasahují totálnˇe do všech vrstev lidské cˇ innosti.16 Nejde pouze o adaptaci na mˇestské prostˇredí nebo na principy tržního hospodáˇrství, které klade duraz ˚ na individualitu, jde o postupující promˇenu tohoto prostˇredí smˇerem k zvýznamˇení informace. Nový techno-ekonomický systém, který Castells nazývá informaˇcní kapitalismus,17 zasahuje široké spekˇ trum oblastí a rovnˇež je utváˇren množstvím oboru. ˚ Cím dál tím významnˇejší (a pro otázky identity zvláštˇe) je vzrustající ˚ duležitost ˚ biologie, nikoliv jen proto, že pracuje s genetickou informací, ale protože kon18 verguje s elektronikou a informatikou vubec. ˚ 13

Manuel Castells, The Information Age: Economy, Society and Culture: Volume I: The Rise of the Network Society. Second edition. Oxford: Blackwell 2000, s. 3. 14 Ibid., s. 22. 15 Dušan Lužný, Nová náboženská hnutí. Masarykova univerzita: Brno 1997, s. 144. 16 Ibid., s. 29–30. 17 Manuel Castells, The Information Age. . . , s. 18. 18 Ibid., s. 29.

7

Zjišt’ujeme, že nástroje kolem nás nejsou pouze vzešlé z vývoje, ale jejich používáním je zárovenˇ tento vývoj provádˇen.19 Typickým pˇríkladem muže ˚ být prostˇredí internetu, které de facto zcela stírá rozdíl mezi tvurcem ˚ a uživatelem, protože tvurci ˚ jsou všichni.

3.3

New Age

Typickým projevem tohoto posunu jsou hnutí oznaˇcována nˇekdy jako New Age, jež Janet M. Klippensteinová charakterizuje jako „. . . témˇerˇ náhodnou kolekci nesourodých praktik, vˇer a životních stylu.“ ˚ 20 Pˇresto se tento termín používá k oznaˇcení výše popsaným pohybem nejvýznamnˇeji ovlivnˇených smˇeru. ˚ Ty nevytváˇrejí žádnou jasnˇe uchopitelnou organizaci21 a cˇ asto v sobˇe zahrnují i rozporné postoje cˇ i chování. Jde (. . . ) o široké seskupení jednotlivcu˚ a skupin, které nemá zcela jednoznaˇcnˇe definovanou spoleˇcnou nauku ani praxi, které nevytváˇrejí jasnˇe vymezenou organizaci, nemá zakladatele a nemá jasné vudce. ˚ Spíše jde o sít’, jejíž uzlové body (jedinci a skupiny) jsou naprosto autonomní, mají však pˇresto nˇeco spoleˇcného, bez cˇ eho by nebylo možno o New Age vubec ˚ mluvit, nˇeco, co urˇcuje základní perspektivu New Age.22 Pˇresto se dostáváme do blízkosti jevu, který je chápán nábožensky cˇ i reflektován ve vztahu k náboženství — a to zvláštˇe kritikou. Typickým pˇrístupem je vymezení New Age vuˇ ˚ ci náboženství, jak to cˇ iní napˇr. Richard Kyle, jenž hnutí oznaˇcuje za „kvazináboženství“ na základˇe nedostatku víry pˇríznivcu˚ New Age.23 Klippensteinová podotýká, že New Age je definováno velmi podobnˇe jako náboženství a „. . . rozdíl mezi tˇemito dvˇema kategoriemi je z velké cˇ ásti imaginární.“24 Onen „rozdíl“ je totiž cˇ asto tvarován zámˇery a postoji tˇech, kteˇrí argumentují. Tak je tomu napˇr. u cˇ lenu˚ tzv. antikultovních hnutí: Nˇekteré teologicky orientované autory vede studium nových náboženství (. . . ) k pˇresvˇedˇcení, že jde o dílo d’áblovo, 19

Ibid., s. 31. Janet M. Klippenstein, „Imagine no religion: On defining ‚New Age‘“ Studies in Religion/Scienses Religieuses 34 / 3—4 (2005), s. 391. 21 Luther Gerlach a Virginia Hine tyto skupiny nazývají „SPINová hnutí“, segmented polycentric integrated network. David Václavík, „New Age a spiritualita“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. SLON: Praha 2008, s. 366. 22 Dušan Lužný, Nová náboženská hnutí. . . , s. 89. 23 Janet M. Klippenstein, „Imagine no religion: On defining ‚New Age‘“. . . , s. 392. 24 Ibid., s. 399. 20

8

a proto není možná jiná spolupráce se cˇ leny tˇechto hnutí než snaha obracet je na kˇrest’anskou víru . . . 25 Navíc samotné New Age v sobˇe ukrývá vnitˇrní rozpor: na jednu stranu je mužeme ˚ (jako to cˇ iní Paul Heelas) popsat jako sebe-náboženské (selfreligiosity) nebo sebe-duchovní (self-spirituality),26 jako hnutí, které poznává, že život není takový, jaký by mˇel být, a které se snaží znovu najít duchovnost. Na stranu druhou New Age vyrustá ˚ právˇe z tˇech koˇrenu, ˚ k nimž se staví negativnˇe, a je bytostnˇe spojené s konzumní spoleˇcností. Vychází totiž ze schopností pˇríslušníku˚ stˇredních nebo vyšších tˇríd tržní spoleˇcnosti, kteˇrí vybírají prvky z ruzných ˚ kultur a chovají se tedy kul27 turnˇe imperialisticky. Z tohoto úhlu pohledu New Age není v opozici proti souˇcasnému rˇ ádu, ale naopak radikalizuje souˇcasné kulturní a spoleˇcenské trajektorie, aniž by je opustilo. A to vˇcetnˇe vykoˇrist’ovatelských aspektu˚ v nich uložených. Extrémním názorem pak muže ˚ být charakterizace New Age podle Davida Lyona jako postmoderního hnutí zcela oddˇeleného od náboženství, protože se toˇcí pouze kolem sebe a schopnosti vˇedomˇe vybírat a volit náboženské elementy pro svuj ˚ rust. ˚ 28 New Age je tedy symptomatickým jevem, který v sobˇe sluˇcuje základní problémy, které jsou i úskalími našeho konkrétního výzkumu: nedostateˇcnost definice, nejasnost relace k náboženství, zakotvenost v pohyblivém magmatu souˇcasné technické, spoleˇcenské, ekonomické a politické dynamiky a v neposlední rˇ adˇe rozporuplnost jevu samotného, který v sobˇe muže ˚ zahrnovat vzájemnˇe se vyluˇcující elementy.

3.4

Pracovní definice

Rekonstruujme tedy složky náboženství spíše než jeho definici, tj. zamˇerˇ me se na to, jak se konkrétnˇe projevuje. Jacques Waardenburg nabízí tˇri základní momenty: 1. nábožensky vykládané skuteˇcnosti 2. nábožensky vykládané zkušenosti 3. nábožensky vykládané normy29 „Jiné“ skuteˇcnosti, at’ už je to Hospodin, Buddha, cˇ akra nebo skˇrítci, jejichž existenci vˇeštkynˇe s pseudonymem Alenka Pastelka obhajuje ve vysílání EZO.TV, souvisí se zkušenostmi, které jsou nábožensky interpretované, a na tomto základˇe jsou vytváˇrena pravidla a zákony, jež 25

Dušan Lužný, Nová náboženská hnutí. . . , s. 14. Janet M. Klippenstein, „Imagine no religion: On defining ‚New Age‘“. . . , s. 393. 27 Ibid., s. 397. 28 Ibid. 29 Jacques Waardenburg, Bohové zblízka. Systematický úvod do religionistiky. Masarykova univerzita — Georgetown: Brno 1997, s. 12–14. 26

9

se v nich legitimizují. To vše jsou jevy, které mají svuj ˚ empirický základ, který muže ˚ být pˇredmˇetem zkoumání: „[t]o vše musí být empiricky prozkoumáno dˇríve, než lze cˇ init obecné výpovˇedi o náboženství jako takovém.“30 Tato metodická skepse k definicím náboženství vyrustá ˚ z poznání, že zatímco se vztahujeme k cˇ emusi, co oznaˇcujeme jako náboženství, cˇ iníme tak na základˇe naší interpretace cˇ ehosi, co pro nás má reálnou hodnotu (je zkušeností, skuteˇcností, normou), a tento celek tak pro nás muže ˚ být pˇredmˇetem zájmu i v tak kritických pˇrípadech, jako je New Age, jímž jsme problematizovali v pˇríkladu Durkheimovu definici. Vycházíme-li z Waardenburgových analýz, povšimnˇeme si i dvou základních kategorií aplikované hermeneutiky, a to implicitního a explicitního náboženství. Zatímco rˇ eˇceno analogií u prvního „. . . hraje pojem ‚náboženství‘ roli gramatického predikátu . . . , v druhém zaujímá místo gramatického subjektu . . . “31 Explicitní náboženství se jako náboženství chápe vˇedomˇe, implicitní nevˇedomˇe. Obratem ke kategoriím zkušeností, skuteˇcností a norem vidíme, že toto „nábožensky vykládané“ nemusí znamenat, že a priori k nám promlouvá nˇekdo vˇedomˇe „nábožensky“, ale že tuto náboženskost rozeznáme. Samozˇrejmˇe, že tak mužeme ˚ cˇ init na základˇe pˇredchozí striktní definice náboženství (ale pak se pohybujeme v kruhu), anebo mužeme ˚ na tuto definici metodicky rezignovat a vycházet z toho, co se protíná s explicitními náboženstvími a kde mužeme ˚ rozpoznat souvislosti. Jakkoliv tedy napˇr. v doktrínˇe rˇ ímskokatolické církve nenajdeme výklad karet, najdeme zde relaci k mimosvˇetskému rˇ ádu, který urˇcuje naše životy a s kterým mužeme, ˚ a to je duležité, ˚ nˇejak komunikovat cˇ i s ním navázat styk (modlitbou, vˇeštbou, meditací, rituálem).

3.5

ˇ Náboženský prostor v Ceské republice

Tradiˇcní interpretací cˇ eského náboženského prostoru je jeho sekulárnost, vyjádˇrená pˇredevším nízkou úˇcastí na bohoslužbách a relativnˇe nižším poˇctem lidí, kteˇrí se hlásí k velkým církevním institucím, jako je katolická církev nebo ruzné ˚ evangelické církve.32 ˇ Nejde však jen o cˇ eské specifikum: Hubert Knoblauch upozornuje, že náboženství v tomto smyslu výkladu je v recesi v celém evropském prostoru, je „neviditelné“.33 Fakt, že podle výzkumu Detradicionalizace 30

Ibid., s. 11. Ibid., s. 123. 32 ˇ ˇ Dana Hamplová, „Cemu Ceši vˇerˇ í: dimenze soudobé cˇ eské religiozity.“ Sociologický cˇ asopis/Sociological Review, 2008, Vol. 44, No. 4, s. 703. 33 Hubert Knoblauch, „Europe and Invisible Religion“ Social Compass 2003, 50, s. 267. 31

10

a individualizace náboženství (DIN, 2006)34 uvádí až 64% mužu˚ a 46% žen, že se nehlásí k žádnému náboženskému vyznání, však ještˇe nemusí implikovat nenáboženskost. Jak jsme vidˇeli již u pˇríkladu New Age, struktura náboženského života v globální spoleˇcnosti doznává velké zmˇeny — již nelze chápat náboženskost pouze jako identifikaci s konkrétní, jasnˇe cˇ itelnou církevní institucí. Tuto tezi jasnˇe demonstruje rostoucí cˇ íslo Evropanu, ˚ kteˇrí se hlásí k tomu, že mˇeli neobvyklý transcendentální zážitek, jako kontakt s duchy, mimotˇelní zkušenost, vize. Zatímco toto cˇ íslo v roce 1970 bylo 20%, v souˇcasnosti je jich více než 60%. 35 Knoblauch zárovenˇ poznamenává, že v evropském kontextu chápe jen minimum lidí tyto zkušenosti jako náboženské. Podobnˇe i v cˇ eském prostoru je potˇreba pˇrejít od explicitních významu˚ k implicitním s veškerým rizikem, které s tím souvisí — jako muže ˚ být pˇrecenˇení religiózního významu nˇekterých fenoménu. ˚ Lze konstatovat, že obecnˇe v Evropském prostoru dochází k erozi náboženství. Knoblauch uvádí tˇri omezení této charakteristiky: 1. i pˇres proces evropské unifikace je Evropa stále ruznorodý ˚ kontinent s rozliˇcnými tradicemi 2. ve vˇetšinˇe evropských spoleˇcností mají vliv na urˇcování toho, co je cˇ i není chápáno jako náboženství, jedna nebo více náboženských ˇ organizací, a proto toto „smršt’ování“ nemužeme ˚ vždy ztotožnovat se sekularizací 3. duraz ˚ na zkušenost a emoci je i v evropském chápání náboženství, avšak mimo církve36 V bodˇe tˇri nabízí Knoblauch termín alternativní formy náboženství pro oznaˇcení právˇe tˇechto proudu, ˚ které jsme poznali z jiné strany jako New Age. Nevhodnost konotacemi zatíženého termínu jsme již diskutovali, jakkoliv alternativní religiozita muže ˚ být oznaˇcení rovnˇež nepˇresné.37 Vzhledem k tomu, že jej však používá shodnˇe i Dana Hamplová a jde ˇ o termín, který neztotožnuje tyto individualizované náboženské proudy s nˇejakým celosvˇetovým hnutím cˇ i nezavádí pozornost k hypotéze existence takovéhoto hnutí, je i pro nás výhodný a budeme se jej v této práci držet. Z DIN 2006 vyplývá mj., že v náboženské zázraky, peklo nebo nebe ˇ vˇerˇ í ménˇe Cech u˚ než v existenci nadpˇrirozené síly, úˇcinek amuletu, ˚ 34 ˇ ˇ Výzkum citován dle: Dana Hamplová, „Cemu Ceši vˇerˇ í: dimenze soudobé cˇ eské religiozity“. . . Zde pokud není uvedeno jinak zaokrouhleno vždy na celé jednotky. 35 Hubert Knoblauch, „Europe and Invisible Religion“. . . , s. 271. 36 Ibid., s. 270–271. 37 ˇ ˇ Dana Hamplová, „Cemu Ceši vˇerˇ í: dimenze soudobé cˇ eské religiozity“. . . , s. 705.

11

horoskopy nebo že vˇeštci mohou pˇredvídat budoucnost.38 K této alternativní religiozitˇe tendují více ženy než muži a je populárnˇejší mezi mladými lidmi; i když vysokoškolské vzdˇelání implikuje neduvˇ ˚ eru k tˇemto jevum, ˚ jde o pomˇernˇe slabý efekt.39 Zajímavým poznatkem je, jak dokládá Hamplová, že „. . . návštˇevnost bohoslužeb v dˇetství výˇ znamnˇe ovlivnuje pravdˇepodobnost, že respondent vˇerˇ í ‚alternativním‘ fenoménum.“ ˚ Tato víra je bˇežnˇejší u lidí, kteˇrí nechodili do kostela pravidelnˇe, což by ukazovalo na fakt, že je tato zkušenost sice pˇrivedla ke vztahu k nadpˇrirozenu, ale nedokázala je dostateˇcnˇe motivovat pro identifikaci s církví.40 Teze je však ještˇe upravena: Zvýšenou inklinaci k „alternativní“ religiozitˇe mužeme ˚ naˇ jít pouze mezi tˇemi, kteˇrí vyrustali ˚ v prostˇredí Ceskoslovenské církve husitské, což odpovídá liberálnímu a teologicky promˇennému charakteru této náboženské spoleˇcnosti.41 Dále lze charakterizovat pˇríslušnost k „tradiˇcním“ religiozním formám opaˇcným vektorem u vˇeku; vyšší popularita u žen zustává. ˚ I když je efekt vzdˇelání obecnˇe malý, lze rˇ íci, že tradiˇcní formy pˇritahují více osoby s nižším vzdˇeláním. K vˇeku je duležité ˚ zduraznit ˚ fakt, že tito lidé byli více než mladší do tˇechto spoleˇcenství socializováni.42 Mužeme ˚ tedy na základˇe DIN 2006 a citované studie Hamplové ˇ shrnout, že v Ceské republice je více lidí, kteˇrí vˇerˇ í v alternativní religiozitu, než tˇech, kteˇrí se hlásí k tradiˇcním formám náboženství, pˇriˇcemž v obou skupinách pˇrevažují ženy. Alternativní religiozita více pˇritahuje mladé lidi, zatímco kˇrest’anství starší. Vztah k religiozitˇe je pozitivnˇe ovlivnˇen návštˇevností bohoslužeb v dˇetství s tím, že obˇcasný styk s nadpˇrirozenem se u cˇ ásti neprohlubuje k církvi a ti potom inklinují k horoskopum, ˚ vˇeštcum ˚ atpod. Ti, kteˇrí chodí pravidelnˇe, se identifikují s konkrétní církví.

38

Ibid., s. 710. Ibid., s. 714. 40 Ibid., s. 714–715. 41 Ibid., s. 715. 42 Ibid., s. 715–720. 39

12

4

Náboženství a média

Mediální komunikace je vždy pˇredevším proces.43 Tato základní vlastnost je pro studium nejen vztahu˚ náboženství a médií klíˇcová: nemužeme ˚ se pouze spolehnout na odrazy spoleˇcenských fenoménu˚ v televizi, rozhlase cˇ i tisku, ale musíme chápat celý komunikaˇcní akt jako proces, který zahrnuje celou cestu mezi zdrojem a pˇríjemcem i s vˇedomím zpˇetné vazby a pˇrípadných šumu. ˚ 44 Pro popsání tohoto kontextu mediální studia používají nˇekolik navzájem komplementárních modelu, ˚ z nichž nejrozšíˇrenˇejším je pˇrenosový model, který „. . . vykládá proces komunikace z pohledu produkce sdˇelení, tedy — obraznˇe rˇ eˇceno — ze strany nabídky.“45 Tento vektor však není jednosmˇerný a je potˇreba jej chápat jako souˇcást ˇ širších komunikaˇcních i spoleˇcenských pohybu. ˚ Nejen zdroj ovlivnuje komunikát, ale i pˇríjemce, pˇrípadnˇe kontext cˇ i situace. Zásadní roli v celém procesu hraje i médium samotné, médium jako technologie a jeho konkrétní promˇena komunikace. Typickým pˇríkladem promˇeny zpusobu ˚ komunikace a ovlivnˇení jejích obsahu˚ a významu˚ je vynález knihtisku. Jak shrnuje Václavík, Gutenberguv ˚ vynález i v kontextu náboženství mˇel spolu s Lutherovým požadavkem sola scriptura zásadní význam: Interpretace posvátného slova pˇrestala být dostupná jen úzké skupinˇe knˇeží, ale stala se nˇecˇ ím, co bylo urˇceno všem; knˇeží tím pˇrišli o své exkluzivní postavení jediných zprostˇredkovatelu˚ posvátna. Zárovenˇ s tím se však promˇenilo i chápání samotné Bible, která se z posvátného a tabuizovaného božího slova stala každodennˇe pusobícím ˚ 46 božím slovem . . . Nástup nového média znamená „znovuzpracování starého prostˇredí“, ˇ jak upozornuje Marshall McLuhan, „. . . stejnˇe radikálnˇe, jako televize zpracovává film.“47 Význam tˇechto promˇen je o to zásadnˇejší, že „[r]ozsah, formu a jednání lidské spoleˇcnosti tvoˇrí a rˇ ídí média.“48 Na druhou stranu však je nutné odmítnout technokratický model, který spojuje následky pˇrímo s technologií samotnou. Jestliže Neil Postman ve ˇ své knize Ubavit se k smrti49 upozornuje na právˇe tuto promˇenu sdˇelení 43

Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 60. Ibid. 45 Ibid. 46 David Václavík, „Náboženství a média“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. . . , s. 322. 47 ˇ ek, média a elektronická kultura. Výbor z díla. Jota: Brno Marshall McLuhan, Clovˇ 2000, s. 255. 48 Ibid., s. 252. 49 Neil Postman, Ubavit se k smrti. Mladá fronta: Praha 1999. 44

13

v závislosti na promˇenˇe technologie, John Hartley oponuje, že technologie není rozhodujícím faktorem: Francouzská revoluce, napˇríklad, pravdˇepodobnˇe nejpˇresvˇedˇcivˇeji zakládající událost politické modernity, byla propagována a rozšiˇrována na Gutenbergovˇe dˇrevˇeném lisu, pˇredmoderní technologii založené na zemˇedˇelském mechanismu v té chvíli starém 300 let.50 Mediální teorie tˇemto mechanistickým pˇrístupum ˚ ke studiu vzdoruje alternativními modely, jako je napˇr. Newcombuv ˚ model z roku 1953.51 ˇ Tento tzv. rituálový model je „. . . nelinární a zduraz ˚ nuje pˇríjemce a interpretaci sdˇelení a interaktivitu a subjektivitu úˇcastníku˚ komunikace a jejich vázanost na komunikaˇcní situaci a existující oˇcekávání.“52 Hartley se pokouší vztah spoleˇcenských zmˇen a vývoj médií demonstrovat na hodnotovém rˇ etˇezci významu˚ („value chain of meaning“). V tomto smyslu popisuje vývoj médií a souˇcasný kontext v triádˇe autor — text — cˇ tenáˇr (tedy základních bodech pˇrenosového modelu) jako posun od stˇredovˇeku pˇres modernu k postmodernˇe.53 Významným poznatkem je pak problematizace interpretace — významy totiž nejsou v konzumní kultuˇre vˇecem imanentní, ale jsou vytváˇreny kontextem jejich spotˇreby.54 Promˇena významu˚ je podle Hartleye charakterizovaná posunem od durazu ˚ na autora (božské, posvátná písma interpretovaná úzkou skupinou knˇeží, autorita), pˇres text (významy jsou vˇecem imanentní, studují se na základˇe vˇedeckého paradigmatu skupinou vzdˇelancu/profesionál ˚ u) ˚ po cˇ tenáˇre (vˇeci neobsahují významy, dokud ne55 jsou konzumovány ). Tento komplexní pohled je duležitý ˚ zvláštˇe pro pochopení dynamiˇcnosti celého procesu. Podobnˇe jako ve výkladu úˇcinku˚ médií již není udržitelná „teorie podkožní injekce“ cˇ i „teorie zázraˇcné stˇrely“, která odkazovala k pˇredstavˇe, „. . . že se lidem ‚vstˇríkne pod kuži‘ ˚ nˇe56 jaký mediální materiál a všichni reagují stejnˇe . . . “, je potˇreba revidovat i celý proces komunikace, který není jednosmˇerný a probíhá ˇ komplexnˇeji. Jak upozornuje McLuhan, „. . . duležitá ˚ je spíše participaˇcní povaha televizní zkušenosti samé než obsah urˇcitého televizního 57 obrazu, který se nám neviditelnˇe a nesmazatelnˇe vpisuje do kuže.“ ˚ 50

John Hartley, Television Truths. Blackwell: Oxford 2008, s. 50. Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 61. 52 Ibid. 53 John Hartley, Television Truths. . . , s. 20–21. 54 Ibid., s. 16. 55 Ibid. 56 Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 357. 57 ˇ ek, média a elektronická kultura. . . , s. 227. Marshall McLuhan, Clovˇ

51

14

4.1

Mediální interpretace jako dynamický proces

Tyto poznatky lze demonstrovat v kontextu religiozity v médiích na tzv. televenangelismu. Jeho asi nejznámˇejší pˇredstavitelé, Jerry Falwell a Pat Robertson,58 apelovali prostˇrednictvím televizních poˇradu˚ na konzervativní kˇrest’anské hodnoty a ovlivnili i politickou situaci ve Spojených státech. Falwelluv ˚ význam díky vítˇezství Ronalda Reagana, kterého podporoval, po roce 1980 nesmírnˇe vzrostl.59 Tento radikální vzestup však nemužeme ˚ vysvˇetlit jednoduchým modelem postaveným napˇr. na zvýšení sledovanosti a tedy i popularity jejich poˇradu, ˚ proˇ tože, jak upozornuje Václavík, i „. . . v dobˇe nejvˇetšího rozkvˇetu teleevangelismu (. . . ) se [pomˇer pravidelných diváku˚ náboženského vysílání s celkovou populací] pohyboval nˇekde mezi 5 až 10% . . . “60 Jeho funkce byla spíše posilující smˇerem k náboženskému pˇresvˇedˇcení už tak aktivních vˇerˇ ících, zvláštˇe v kontextu tzv. biblického pásu — jižních cˇ ástí Spojených státu. ˚ Na zmínˇeném pˇríkladu vidíme hned nˇekolik aspektu, ˚ které souˇcasný kontext pˇrináší: jednak nelze komunikát (tedy samotný obsah teleevangelizace) hodnotit pouze na základˇe jeho samého, jelikož jeho konkrétní dopad souvisí s pˇresvˇedˇceními pˇríjemcu˚ a i to jen v omezené míˇre (nižší sledovanost); navíc zásadními faktory dynamiky celého hnutí nebyla technologie samotná, jako vnˇejší aspekty (jižanské politické názory, vítˇezství Ronalda Reagana, vnitˇrní soupeˇrení, sexuální aféry), jakkoliv i ty byly mediované. Více než pˇrímý dopad autorem produkovaného textu na cˇ tenáˇre je potˇreba celý proces chápat jako neuzavˇrený, neustále se ˇ promˇenující dynamický proces. Významným bodem konkrétních úˇcinku˚ médií je i fakt, že — jak ˇ jsme to vidˇeli i na pˇríkladu teleevangelismu — neovlivnují pouze diˇ váky (a média nejsou ovlivnována pouze svými diváky). Teorie dvoua vícestupnového ˇ toku komunikace akcentuje vícefázovost pˇrenosu významu: ˚ v první fázi pusobí ˚ média na názorové vudce, ˚ což jsou „. . . cˇ lenové skupiny, kteˇrí mají v dané skupinˇe uznávané postavení a jejich názory a postoje zbytek skupiny pˇrejímá nebo alesponˇ bere v úvahu.“61 V dalších fázích pak pˇrevládá interpersonální komunikace a interpretace mediálních sdˇelení jsou pˇrenášeny mezi cˇ leny skupiny a dále. Dostáváme se tak do situace, kdy nepˇrímo jsou ovlivnˇeni médii i ti, kteˇrí nebyli jejich bezprostˇredními pˇríjemci. To je možné proto, že „[ˇc]lenové skupiny naslouchají a duvˇ ˚ erˇ ují více své názorové autoritˇe než 58

David Václavík, „Náboženství a média“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. . . , s. 330. 59 Ibid., s. 331. 60 Ibid., s. 332. 61 Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 358.

15

samotným médiím.“62 Tato situace muže ˚ i pˇredcházet mediální komunikaci, jako to mužeme ˚ pˇredpokládat i u poˇradu, ˚ jimž se budeme vˇenovat — divák, který pˇrichází k poˇradu Volejte vˇeštce cˇ i EZO.TV ovlivnˇen názorem, že vˇeštˇení z karet je nesmysl a jde jen o vydˇelávání penˇez na duvˇ ˚ erˇ ivých, pˇredevším starších lidech, bude tento mediální produkt takto interpretovat víceménˇe nezávisle na nˇem samém. A priori i a ˇ posteriori zde hraje podobnou roli: opˇet pˇripomenme tezi Johna Hartl63 eye, že text získává význam až je-li konzumován.

4.2

Vztah náboženství a médií

Na základˇe tˇechto poznatku˚ mužeme ˚ rˇ íci, že náboženství se v médiích muže ˚ projevovat na všech úrovních. Náboženské skupiny mohou být zdrojem mediálních obsahu, ˚ produkovat je, mohou být jejich pˇríjemci, konzumovat je, mohou být ale i kontextem pˇrenosu a komunikace ˇ samotné se úˇcastnit nemusí, pˇríp. mohou proces komunikace ovlivnovat na úrovni zdroje i pˇríjemce nepˇrímo. Pˇríklad zdroje mediálních obsahu˚ jsme již uvedli, dalším a zˇrejmˇe i jedním z nejˇcastˇejších vstupu˚ do komunikace jsou intervence náboženských skupin do vysílání na základˇe interpretace mediovaných obsahu˚ a snaze je ovlivnit. Nejpˇrímˇejší cestou je cenzura, tedy pˇrímý zásah64 na základˇe mocenského postavení napˇr. církve. V našem mediálním prostˇredí, v nˇemž pˇrímá cenzura neexistuje, je však pravdˇepodobnˇejší a cˇ astˇejší spíše ˇ omezování cˇ i ovlivnování médií, jakási „neoficiální cenzura“.65 Silným nástrojem pak je tlak zájmových skupin, cˇ asto apelující na morální ˇ hodnoty. Pˇríkladem muže ˚ být stažení poˇradu Ceské televize Detektor v roce 2009 na základˇe stížností, že interpretuje sledované fenomény 66 Jiným pˇ nevˇedeckými metodami a dává prostor „záhadologum“. ˚ ríkladem muže ˚ být hodnocení poˇradu˚ pˇrímo náboženskými skupinami, jako napˇr. v Christianity Today.67 Zajímavým aspektem tˇechto cˇ asto známých intervencí je opˇet dynamika celého procesu. V roce 1991 PBS oznámila zrušení jednoho z dílu˚ cyklu názorových dokumentu˚ Point of View, který natoˇcilo gay aktivistické hnutí AIDS Coalition to Unleash Power o demonstraci proti 62

Ibid., s. 359. V globální, konzumní kultuˇre. 64 Ibid., s. 140. 65 Ibid., s. 141. 66 ˇ „CT pozastavila poˇrad Detektor“ Novinky.cz [On-line]. 19. 3. 2008 [Cit. 15. 4. 2010] Dostupné z: . 67 Philippe Perebinossoff — Brian Gross et al., Programming for TV, radio and the Internet. Strategy, development and evaluation. Second edition. Focal press — Elsevier: Oxford 2005, s. 167. 63

16

katolické církvi a jejich postojum ˚ ke kondomum ˚ a homosexualitˇe.68 Oficiálním duvodem ˚ zastavení dílu Stop the Church byla nízká úrovenˇ pˇríspˇevku, nˇekteré menší stanice, jako napˇr. KCET, se však rozhodly díl skuteˇcnˇe odvysílat. Kardinál Roger M. Mahony obvinil stanici z vydírání církve gay aktivisty a vyzval vˇerˇ ící k bojkotu stanice, cˇ ímž vyvolal pˇresnˇe opaˇcnou reakci aktivistu. ˚ KCET pˇresto poˇrad odvysílala i spolu s následnou besedou, na níž pozvala zástupce církve. Zajímavým projevem této kauzy byla na jednu stranu finanˇcní ztráta média v hodnotˇe až 55000 dolaru, ˚ na druhou stranu velký vzrust ˚ sledovanosti — zatímco pˇredtím mˇel cyklus rating 1,2 a share 2,3, Stop the Church vyvolalo zájem v hodnotˇe ratingu 4,5 a share 9,0. Intervence náboženské skupiny tedy pozitivnˇe ovlivnila sledovanost, ale negativnˇe zisky stanice. Mediální prostor muže ˚ sloužit náboženským skupinám cˇ i jednotlivcum ˚ také jako útoˇcištˇe — když byl biskup Jacques Galliot v roce 1995 zbaven svého episkopátu ve francouzském Evreux pro nepˇrijatelné chování a prezentaci uˇcení katolické církve, na základˇe kanonického práva se prohlásil biskupem in partibus infedelium v Paternii, která v té dobˇe neexistovala.69 Problém s reálnou neexistencí místa vyˇrešil právˇe díky médiu: vytvoˇril na internetu virtuální „diecézi bez hranic“. Nešlo však jen o technologickou pomucku ˚ v nouzi, Gaillot internet in70 ternalizoval i do své eklesiologie.

4.3

Metodologie výzkumu

Z hlediska cílu˚ našeho výzkumu, tedy interpretace mediálního produktu z hlediska jeho religiozních myšlenkových dominant, je nejpˇrijatelnˇejší již prve zmínˇený pˇrenosový model, ovšem s vˇedomím jeho dynamiˇcnosti a kontextu. Jádrem našeho zájmu jsou mediální instituce a jejich produkty, tedy v této fázi metodicky ignorujeme pˇríjemce/ˇctenáˇre. Jestliže jsme konstatovali, že významy se utváˇrejí v konzumní spoleˇcnosti teprve cˇ tením, je tímto cˇ tenáˇrem pro potˇreby této studie výzkumník sám, a tak se metoda blíží svého druhu zúˇcastnˇenému pozorování: sám jako pˇríjemce mediálního obsahu provádí jeho analýzu. Pˇredchozí explikace byla nutná pro uvˇedomˇení si rizik, které z toho plynou, a jasné zasazení pozice medií do kontextu komunikace a vztahu s náboženstvím. Tato fáze je nezbytná pˇredevším jako první krok k další fázi výzkumu, která není souˇcástí této práce, nicménˇe by mohla — a mˇela — následovat: dokonˇcení rˇ etˇezce pˇrenosového modelu a výzkum publika, tj. interpretací a promˇen významu˚ u pˇríjemcu. ˚ 71 Aby však mohl 68

Ibid., s. 176–177. David Václavík, „Náboženství a média“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. . . , s. 327–8. 70 Ibid., s. 328. 71 Jakkoliv pro tento výzkum muže ˚ být výhodnˇejší napˇr. rituálový model, srv. Graeme 69

17

být i pro tento výzkum stanoven aparát a aby mohl mít jasnˇejší kontury, stejnˇe jako pro první ohledání religiozity v prostoru cˇ eských televizí je potˇreba provést první, na mediální zdroje a produkt orientovanou analýzu.

4.4

ˇ Televize a mediální prostor Ceské republiky

ˇ Mediální prostor Ceské republiky je urˇcován tzv. duálním systémem. Pokud se budeme soustˇredit pouze na média našeho zájmu, tedy teleˇ vize, v našem prostoru operuje médium veˇrejné služby Ceská televize, ˇ zˇrízené zákonem a odpovˇedné volenému orgánu — Radˇe Ceské tele72 vize Specifiˇcnost postavení vysilatele vyplývá z nutnosti rˇ ídit se nejen obecným legislativním rámcem platným pro všechny ostatní provozovatele, ale ještˇe speciálním zákonem a kodexem, z nˇehož vyplývají urˇcitá specifika. Ostatní televize, které budeme nazývat soukromé nebo privátní, rovnˇež nejsou nezávislými ekonomickými solitéry — cˇ asto do nich vstuˇ pují zahraniˇcní cˇ i nadnárodní spoleˇcnosti, které zásadnˇe ovlivnují nejen jejich stabilitu, ale i program (napˇr. Prima TV — MTG Broadcasting A. B. a GES MEDIA EUROPE B. V. atd.). Zámˇery privátní sféry mužeme ˚ charakterizovat opaˇcným vektorem než v pˇrípadˇe médií verˇ ejné služby, které se orientují podle svých zákonem daných povinností (jakkoliv otázka sledovanosti cˇ i popularity je pro nˇe rovnˇež existenˇcnˇe duležitá). ˚ „Mediální organizace si (. . . ) cení pˇredevším zisku,“ vystihuje Burton–Jirák: „. . . vˇetšina tˇechto spoleˇcností funguje na komerˇcním základˇe a je odpovˇedná svým akcionáˇrum, ˚ takže je zcela nevyhnutelné, že se starají pˇredevším o zisk jako nejvyšší prioritu.“73 Pokud mluvíme o zisku, pak to jsou pˇríjmy z reklamy, která je u médií veˇrejné služby znaˇcnˇe omezená. Jde tedy o „. . . obchod s pˇredpokládanou pozorností pˇríjemcu.“ ˚ 74 Pro komerˇcní prostor tak platí v zásadˇe dvˇe základní formy výroby programu, na které se orientují: silný formát a silná hvˇezda (star). 75 Poˇrad musí mít dostateˇcnˇe silný koncept, aby pˇritáhl diváka, a tomuto konceptu se musí úˇcinkující podˇrídit, což cˇ ásteˇcnˇe platí i pro poˇrady postavené na hvˇezdˇe samotné. Automatická úˇcast známé osobnosti neznamená úspˇech. Populární Bill Cosby jako host v devadesátých letech upadajícího poˇradu You Bet Your Life jeho sledovanost nespasil.76 Burton – Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 95. 72 Zákon 483/1991 Sb. 73 Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 103. 74 Ibid. 75 Philippe Perebinossoff — Brian Gross et al., Programming for TV, radio and the Internet. . . , s. 130. 76 Ibid., s. 131.

18

Komunikace vyžaduje pˇríjemce, a proto je nutné si uvˇedomit, že „[k]aždé mediované sdˇelení pˇrináší cˇ tenáˇri, posluchaˇci cˇ i divákovi nˇejaký druh potˇešení cˇ i uspokojení.“77 Jakkoliv se toto potˇešení liší, v globále mediální instituce nevysílají proto, že vysílání je jejich vnitˇrní potˇreba, ale uspokojují svoje potˇreby vysíláním, protože mediovaná sdˇelení uspokojují pˇríjemce — at’ už jde o evangelizaci, zisk nebo veˇrejnou službu. Vždy vytváˇrejí produkt, který vˇerˇ í, že se setká s divákem. Tento produkt si hledá cestu k divákovi na základˇe vˇedomé a zámˇerné cˇ innosti autoru, ˚ a to v zásadˇe v dvou nejˇcastˇejších podobách: broadcastingu a narrowcastingu. Zatímco broadcasting se snaží zasáhnout co nejvˇetší masu publika, narrowcasting, bˇežný zvláštˇe u kabelových televizí, je zamˇerˇ en na jasnˇe vymezenou cílovou skupinu.78 Zvláštˇe i z hlediska našeho výzkumu je tento poznatek zásadní napˇr. v pˇrípadˇe TV Noe, která je bezesporu právˇe institucí praktikující narrowcasting. V mediovaném produktu jsou významy a obsahy reprezentovány, jak uvádí Richard Dyer, nˇekolika zpusoby: ˚ re-prezentací, reprezentativností, pˇrevedením a pochopením.79 Zatímco re-prezentace souvisí s výrazovými prostˇredky, reprezentativnost, nebo-li typizace, odkazuje k tomu, jak jsou osoby v produktu charakteristické pro urˇcité skupiny. Pˇrevedení ˇ akcentuje toho, kdo je za sdˇelení zodpovˇedný a jak ovlivnuje mediovaný text a pochopení se obrací k publiku, k tomu, jak signály vložené do komunikátu pˇríjemce „ˇcte“. Samozˇrejmˇe, že toto cˇ tení muže ˚ být naprosto odlišné od zámˇeru˚ autora. Vidíme tedy, že pˇri výzkumu reprezentací religiozity v cˇ eských televizích se musíme soustˇredit na instituci samotnou, tj. na její produkci, všímat si její role v celém systému vysílání a na její zˇrejmé zájmy, na to, jak konkrétnˇe operuje sledovaný poˇrad v programu a jak celkovˇe se instituce staví k náboženství. Naše metoda by nemˇela opomenout dominanty poˇradu — osoby, které jím provází, moderují jej, ani obrazovou složku, tedy výrazové prostˇredky, které konstituují pro významy a myšlenky urˇcující rámec.

4.5

ˇ vzorku Výber

V souˇcasné dobˇe mají licenci na celoplošené televizní vysílání tyto subjekty: Barrandov Televizní Studio a. s. (TV Barrandov), CET 21, spol. s. r. o. (NOVA, Nova Cinema, Nova Sport), EBD, s. r. o. (TV 7), FTV Prima, spol. s. r. o. (Prima TV, R1, Prima Cool, Prima Family), První zpravodajská, a. s. (Z1), Regionální Televizní Agentura a. s. (RTA), Carolinas Corporation (Fashion TV), HELP FILM, s. r. o. (FILMBOX HD), Meteo77

Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 179. Philippe Perebinossoff — Brian Gross et al., Programming for TV, radio and the Internet. . . , s. 125. 79 Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 194. 78

19

press, s. r. o. (MeteoTV), OCT Network, s. r. o. (OCT.TV), PK 62, a. s. (LEO TV), SAT Plus, s. r. o. (FUN), dále TELEPACE (TV NOE), MTV ˇ ˇ NETWORKS, s. r. o., Ceská programová spoleˇcnost, s. r. o., Ceskoslovenˇ ská filmová spoleˇcnost, s. r. o., FILM EUROPE, s. r. o., HBO Ceská republika, s. r. o., HE TV, s. r. o., Hudební televize, s. r. o., Chello Central Europe, s. r. o., InzertMax s. r. o., Mina Media, s. r. o., SPORT 5, s. r. o., Stanice O, a. s., TOTALPRESS, s. r. o. 80 Je o puvodní ˚ cˇ eské provozovatele, tedy nikoliv o pˇrejaté programy, jakkoliv to neimplikuje výhradnˇe cˇ eský kapitál, rˇ ízení cˇ i puvodní ˚ formát. Pohledem do programových schémat a explikací zámˇeru˚ stanic objevíme pouze jedinou televizi zamˇerˇ enou na náboženství, a to TV Noe; ˇ specifické místo má náboženství rovnˇež ve vysílání Ceské televize, která disponuje pˇrímo náboženskou redakcí. Ostatní televize ve svém vysílání nemají explicitnˇe náboženský obsah nebo se k nˇemu nehlásí. Na základˇe pruzkumu ˚ jednotlivých televizních stanic a teze, že cyklický poˇrad, tj. stabilní a dlouhodobˇe vysílaný obsah, utváˇrí charakter stanice a odráží její zámˇery, byly vybrány tito zástupci, v nichž byly v pˇredvýzkumu81 nalezeny prvky religiozity v takové míˇre, že se poˇrady dají považovat za náboženské: 1. Prima TV – Volejte vˇeštce 2. TV Barrandov – EZO.TV 3. TV Noe – Kulatý stul ˚ ˇ 4. Ceská televize – Duchovní kuchynˇe U ostatních televizí byla míra religiozity výraznˇe nižší, proto nejsou zastoupeny vubec, ˚ u jednoho ze subjektu, ˚ který v pˇredvýzkumu do koncepce zapadnul — TV Public a poˇrad Astrozprávy — byl do zaˇcátku výzkumu poˇrad zrušen a smazán z veˇrejného archívu. U televizních stanic, které vysílají více poˇradu˚ s podobným obsahem nebo jsou zcela zamˇerˇ ené na náboženství (TV Noe), byly vybrány ty poˇrady, u nichž je pˇredpoklad, že se v nich budou autoˇri vymezovat vuˇ ˚ ci jiným náboženským smˇerum ˚ (Duchovní kuchynˇe) nebo se v nich zásadním zpusobem ˚ projeví myšlenková struktura náboženské skupiny, 80

Údaje vychází ze seznamu˚ Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Srv. „Seznamy provozovatelu˚ vysílání“ RRTV [On-line]. 2010 [Cit. 4. 5. 2010] . 81 Pˇredvýzkum probíhal v druhé polovinˇe roku 2009 metodou diagnostiky vysílacích schémat, v nichž pˇrípadní kandidáti, tedy cyklické poˇrady, které nazanˇcovaly tendence k religioznímu obsahu, byly sledovány v jednom dílu, aby byla ovˇerˇ ena míra religiozních obsahu˚ v nich. Z pˇredvýzkumu byly vylouˇceny filmové programy, zpravodajské stanice, hudební stanice a sportovní stanice, protože cílem výzkumu není analyzovat obsah religiozity ve zpravodajství a publicistice, filmových, pˇríp. sportovních nebo hudebních mediálních artefaktech.

20

která televizi provozuje (Kulatý stul). ˚ Všechny poˇrady byly sledovány bud’ v týdenním cyklu cˇ i odpovídajícím poˇctu dílu˚ v delším cyklu, jde-li o týdeníky, vždy ve stejném vysílacím cˇ ase, a v období od 1. 1. 2010 do 30. 4. 2010. Konkrétní cˇ asové rozpˇetí sledování vzorku je vždy uvedeno u analýzy. Analýza byla provádˇena na základˇe rozboru obrazu poˇradu, znˇelky a pˇríp. i reklamních spotu, ˚ pokud poˇradu pˇredcházely, a rozboru obsahu, kdy byl zaznamenán prubˇ ˚ eh poˇradu a jeho tematické dominanty s pˇríp. citacemi a z nich potom vybrány reprezentativní složky a ty interpretovány ve vzájemných vztazích. Sledovány jsou pˇredevším významy související s religiozitou a hodnotící postoje, které jak moderátoˇri, tak i autoˇri prostˇrednictvím použitých výrazových prostˇredku˚ zaujímají.

21

ˇ Analýza: Volejte veštce

5 5.1

5.1.1

Produkce Televizní stanice

ˇ již v roce Prima TV zaˇcala vysílat jako první soukromá stanice v CR ˇ 1993 pod názvem Premiéra TV na území Prahy a stˇredních Cech. Na základˇe licence z roku 1994 rozšíˇrila svoji pusobnost ˚ celostátnˇe, a to v pozemním analogovém i digitálním signálu. Od roku 1997 používá název TV Prima. Je provozovatelem celkem tˇrí programu, ˚ zamˇerˇ ených na ruzné ˚ cílové skupiny: „rodinná“ Prima TV, v jejímž vysílacím schématu je i Volejte vˇeštce, na mladé muže a pˇredevším mimoevropskou produkci zamˇerˇ ená Prima Cool, která od roku 2009 vysílá na základˇe tzv. kompenzaˇcní licence, a na ženy cílený program R1, rovnˇež od roku 2009.82 Provozovatelem je spoleˇcnost FTV Prima, jejímž spoleˇcníkem je FTV Prima Holding, do nˇehož na podzim roku 2005 vstoupila s 50% podílem mezinárodní spoleˇcnost MTG Broadcasting A. B.; zbytek akcií vlastní puvodní ˚ akcionáˇr, GES MEDIA EUROPE B. V. Podle vlastní prezentace stanice zámˇerem tˇechto partneru˚ je posílit postavení na trhu pˇredevším „. . . nákupem atraktivních zahraniˇcních poˇradu˚ a nových televizních formátu.“ ˚ 83 Prima TV tak zustává ˚ orientována na základní cílovou skupinu, jíž je rodina. V charakterizaci vysílání stanice používá termíny jako „atraktivita“, „lifestylové poˇrady“, „zábavná show“ cˇ i „zábava“,84 cˇ ímž vymezuje svuj ˚ prostor akcentem na odpoˇcinek a zábavu, vzdˇelávací role není komunikována a projevuje se pouze jako infotainment. Podobnˇe nenalezneme ani ve struktuˇre poˇradu˚ 85 explicitní tematizaci náboženství. I když je mužeme ˚ nalézt jako souˇcást obsahu˚ jinak zamˇerˇ ených segmentu˚ (zpravodajství, obrazovˇe ve spotech, filmy atd.), nemá vyˇclenˇené samostatné místo ve schématu a žádný z cyklických poˇradu˚ televize není jako náboženský uvádˇen. Televize sama se nehlásí k žádnému náboženskému diskurzu a vubec ˚ náboženství není souˇcástí její oficiální komunikace, pouze v licenci nalezneme direktivu, podle níž vysílání bude „. . . odrážet názorovou pluralitu demokratické spoleˇcnosti zejména tím, že vysílání nebude jednostrannˇe pˇrihlížet pouze k jednotlivým názorovým orientacím, k jednomu náboženskému vyznání nebo 82

„Pˇredstavení spoleˇcnosti“ Prima TV [On-line]. 24. 7. 2009 [Cit. 6. 4. 2010] Dostupné z: . 83 Ibid. 84 Srv. i „Historie spoleˇcnosti“ Prima TV [On-line]. 23. 7. 2009 [Cit. 6. 4. 2010] Dostupné z: . 85 Ty jsou ve schématu charakterizovány jako zpravodajství, publicistika, filmy, puvodní ˚ a zahraniˇcní seriály, dokumentární a zábavné poˇrady.

22

svˇetovému názoru. . . “86 Prima TV tedy formálnˇe nepˇrekraˇcuje svuj ˚ vztah k náboženství rámcovaný obecnou legislativou a nikterak náboženství ve smyslu vˇedomé programotvorné cˇ innosti nepojímá. Pˇresto v jejím schématu nalezneme poˇrady jako Volejte vˇeštce nebo Výklad snu, ˚ v nichž mužeme ˚ nalézt prvky religiozity již v samotném tematickém vymezení cyklu. 5.1.2

Produkce poˇradu

Poˇrad,87 vysílaný každý den po pulnoci, ˚ pˇripravuje TV Prima ve spolupráci s firmou Media Support, která „. . . se orientuje pˇredevším na rozvoj technického zajištˇení soutˇeží a her po telefonu. Jedná se o loterie, znalostní soutˇeže, kvízy, zábavné poˇrady atd.“88 Tato firma zajišt’uje podporu i dalších relací, jako napˇr. Ber nebo neber, 5 proti 5 aj.89 Z hlediska témat, kterým se Media Support vˇenuje, není i z hlediska naší analýzy bezpˇredmˇetné všimnout si v dobˇe dokonˇcování této práce pˇripravovaný poˇrad Za kaˇcku svlíkaˇcku, postavený na principu erotické telefonické soutˇeže: Hrajte o kusy obleˇcení, o odhalení ladných kˇrivek nebo hrajte o jiné vnady a sice zajímavé dárky, hraˇcky, po kterých každý chlap touží, ale vˇetšinou si je sám nekoupí!90 Nový produkt je koncepcí podobný Volejte vˇeštce: jde o samostatnou, celodenní službu na telefonním cˇ ísle („Naše ostatní sexy krásky jsou neustále pˇripravené u svých telefonu, ˚ tˇeší se jen na to, aby tˇe potˇešily a obšt’astnily!“), která v urˇcitém cˇ ase intervenuje do média, avšak pouze v nˇem se její funkce nevyˇcerpává. Jde tak o symbiózu samostatné telefonické služby za úplatu a audiovizuálního produktu. U Volejte vˇeštce je navíc jeho mediální funkce rozšíˇrená o spolupráci s dalšími médii, jako Hey rádiem (dennˇe mimo stˇredu od 22:00 do 24:00) nebo Frekvencí 1 (všední dny od 22:00 do 24:00). Nejde tedy o puvodní ˚ produkt TV Prima ani prostý nákup hotového audiovizuálního díla (filmu, seriálu), ale o svého druhu outsourcing firmˇe, která tu stejnou službu poskytuje i dalším stranám, cˇ ímž ˇ umožnuje poskytovat klientovi svoje služby levnˇeji, než kdyby každému služby poskytovala zvlášt’. Nejde však o kumulaci mediálních produktu, ˚ 86

Rozhodnutí o udˇelení licence, cˇ . j. Ru/93/94, ze dne 28. 4. 1994, odstavec 2. Volejte vˇeštce bylo sledováno od 5. do 10. 1. 2010. 88 „O nás“ Mediasupport [On-line]. 2008 [Cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: . 89 „Klienti“ Mediasupport [On-line]. 2008 [Cit. 6. 4. 2010] Dostupné z: . 90 ˇ ˇ „ZA KACKU SVLÍKACKU“ Mediasupport [On-line]. 2009 [Cit. 6. 4. 2010] Dostupné z: . 87

23

ale spíše o pˇrenos cˇ ásti komplexního mediálního produktu jednoho typu (telefonie) do jiného mediálního prostˇredí (televize). Volejte vˇeštce funguje jako telefonní linka vnitˇrnˇe strukturovaná na oddˇelené služby. Podrobnˇe komunikaˇcní schéma pˇribližuje diagram 1.

Diagram 1, komunikaˇcní schéma Volejte vˇeštce. Zdroj: Mediasupport [On-line]. [Nedatováno] [Cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: .

Cena za hovor je 70 Kˇc za každou zapoˇcatou minutu, pˇriˇcemž poskytovatelem služby je pˇrímo firma Media Support, nikoliv TV Prima. Souvislost s chystaným produktem Za kaˇcku svlíkaˇcku není náhodná, demonstruje pˇrístup spoleˇcnosti k mediální komunikaci — na základˇe i ostatních jejích produktu˚ se lze domnívat, že ji chápe pˇredevším jako zdroj zisku pˇri poskytování služeb zákazníkum, ˚ pˇriˇcemž tyto služby jsou postaveny na principu soutˇeží nebo rad.

24

5.2

Produkt

Ve sledovaném období provázeli poˇradem ve studiu celkem pˇet ˇ Jana Skálová, Martina Boháˇcová, Ivana Regina Sádlová, „vˇeštkyn“: Jana Demeterová a Helena Kubešková s tím, že pravidelné stˇrídání po dnech bylo narušeno pouze Janou Demeterovou, která poˇrad uvádˇela hned dvakrát za sebou (8. a 9. 1. 2010). Na základˇe dostupného materiálu lze vyvozovat, že poˇradem provádí výhradnˇe ženy. Charakter každé z vˇeštkynˇ se lišil jak v jejich chování, pˇrístupu k volajícím, úpravˇe studia, které se mˇenilo spolu s jejich stylem. Ten byl navíc podpoˇren i rozdílným oblékáním a sebeprezentací, každá z vˇeštkynˇ má na stole, ˇ u nˇehož ve studiu sedí, specifické doplnky.

Vˇeštkynˇe

Rekvizity

Jana Skálová

bílý hrníˇcek s kvˇetinovým vzorem, sova

Martina Boháˇcová

žlutá kytice, ružová ˚ novohistorická váza, žlutý hrníˇcek

Ivana Regina Sádlová

kalich s tmavou tekutinou, váˇcek

Jana Demeterová

andílek, váza, dˇrevˇený krucifix

Helena Kubešková

solný kámen, cˇ ervená koule, svíˇcka a káva

Tabulka 1: Rekvizity vˇeštkynˇ Volejte vˇeštce

Metoda, jíž vˇeštkynˇe používají, vˇetšinovˇe používá karty (velmi omezenˇe jsou ukázány rozložené i v obrazovém detailu), nˇekdy je to i numerologie, cˇ asto se vztahují k astrologii, ale i k jiným konceptum ˚ (reiki atd.). Sebeprezentace vˇeštkynˇ odkazuje spíše ke snaze nebýt výstˇrední. Napˇr. zˇrejmˇe služebnˇe i vˇekovˇe nejstarší Jana Skálová, která se sama uvádí slovy „provázím vás již dlouho“, vystupovala velmi decentním stylem; jednoduchý cˇ ervený chlupatý svetr, ne pˇríliš zaujatý výklad a nepˇrítomný výraz evokovaly spíše než vˇeštkyni stereotypy spojené se staršími uˇcitelkami z nižších stupnˇ u˚ základní školy. 25

Zásadní zmˇenou byla Ivana Regina Sádlová, ve výrazném cˇ erveném topu s bílým triˇckem zaujímala dominantní postoj, ruku ležérnˇe opˇrenou o opˇeradlo kˇresla. I svým mladistvˇejším vzezˇrením, uhranˇcivým pohledem, hlubokým, ostrým hlasem a mnohem ráznˇejším stylem komunikace prozrazovala stylizaci do ženy–vˇedmy. Projev Sádlové evokoval mystiku, životní zkušenosti a tajemství, mnohem více než u spíše ˇ Vztah, který navazovala funkcionálního projevu pˇredchozích vˇeštkyn. Sádlová s volajícími, byl pˇrímˇejší, nejen v prubˇ ˚ ehu telefonátu˚ zabíhala do osobních zkušeností a svého vlastního života a celkovˇe vytváˇrela atmosféru chápající a pˇrátelské ženy. Sádlová se i více než ostatní snaží navazovat s volajícími bližší kontakt, jako napˇr. v typickém rozhovoru: Sádlová: „Zkoušku jste obstáli, to vidím ráda (. . . ) Bˇežte k doktorovi, urˇcitˇe, hm, jo?“ Volající: „Já vám potom zavolám!“ Sádlová: „No jasnˇe, že jo!“ Podobnˇe Jana Demeterová, navazující na konzervativnˇejší mód pˇredchozích vˇeštkynˇ (jejíž zvláštností byl výrazný kˇríž kolem krku), udržovala kontakt s volajícími cˇ i diváky na velmi osobní rovinˇe i mimo telefonáty. Charakteristickou byla situace, kdy neˇcekanˇe zvedla levou ruku s „božím okem“ (modrý amulet s bílým kruhem a cˇ ernou teˇckou): Já chci pozdravit paní Martu, paní Marta má veliký zdravotní problémy, beru do ruky boží oko, takže paní Marto, vy se nebojte a na tu operaci bˇežte, protože vám vyšla vyšší karta! Struktura poˇradu je postavená na volajících, tedy dotazech a odpovˇedích ˇ a v meziˇcase na výkladech vztahujících se k obecným tévˇeštkyn, matum. ˚ 91 Systém „vˇeštˇení“ je postaven na základních informacích — jménˇe a datu narození — jež vˇetšinou vˇeštkyním staˇcí, aby na jeho ˇ základˇe vyložily karty a následnˇe v komunikaci, v níž upˇresnují svoji odpovˇed’, poskytly volajícím výklad. Neodkrývají žádný systém, na jehož základˇe rady cˇ i vysvˇetlení udílí, vˇetšinou zustávají ˚ u velmi obecných vysvˇetlení: Sádlová: „Karty nelžou, je to práce s podvˇedomím, nadvˇedomím a vˇedomím.“ Vˇeštkynˇe cˇ asto operují s „informacemi“, které k nim proudí, dokonce se objevují i „informaˇcní útoky“, mluví o „karmˇe“, „karmickém zadání“, 91

Celý poˇrad vychází z jednoho celkového zábˇeru na stul, ˚ za nimž sedí vˇeštkynˇe. Studio není konkrétním pokojem cˇ i evokací nˇejakého reálného místa, je klíˇcovaným prostorem, do nˇejž se promítají znaky zodiaku. Spodní polovinˇe obrazu dominuje telefonní cˇ íslo, vedle nˇehož vidíme symboly použité již ve znˇelce – oko s kalichem, ruka, hlava cˇ lovˇeka. Velice sporadicky se obraz mˇení na diagonální detail na stul ˚ vˇeštkynˇe s detailem karet cˇ i poznámek. Poˇrad je vysílán – s výjimkou detailu na stul ˚ – beze stˇrihu.

26

nadvládách planet ve znameních i v delších cˇ asových obdobích. Karmické zadání je nejˇcastˇeji chápáno jako urˇcitý životní údˇel, kterému je však možné se i vzepˇrít, neznamená to, že se naplní automaticky, ale je to úkol, jakýsi vektor lidského života: Boháˇcková: „Vašim karmickým zadáním je, abyste pro svoji rodinu vybudovala pevné zázemí, dum, ˚ puda, ˚ rodinné koˇreny, ten vztah bude fungovat pouze pokud v nˇem bude plynout dostatek financí a vy se budete moci shodnout s vaším karmickým zadáním.“ Energie cˇ lovˇeka vedou, mohou ho „nutit“, vˇeštba ale pˇrináší i konkrétnˇejší indicie, jako jsou pohlaví cˇ i typ cˇ lovˇeka, s nímž se volající setká, „zpráva“, která muže ˚ pˇrijít, charakter období (proˇcišt’ování) apod. I když se ve vˇetšinˇe pˇrípadu˚ vˇeštkynˇe nevyhýbají odpovˇedí, zvláštˇe jde-li o problémy související s lekáˇrskou pomocí, jsou zdrženlivé. Ve sledovaném vzorku se neobjevil žádný explicitní vztah k náboženství nebo verbální tematizace religiozity. Nicménˇe pˇresto zdroj „informací“, z nichž vˇeštkynˇe cˇ erpají, je podle jejich vlastních slov jednoznaˇcnˇe mimosvˇetský, pˇrípadnˇe jde o síly, které zustávají ˚ racionálnímu pˇrístupu ke svˇetu neviditelné — síly, energie. Systém skuteˇcnosti, který vˇeštkynˇe interpretují, je postaven na svˇetˇe provázaném energiemi a ˇ silami, které se projevují skrze naše životy, jež ovlivnují. Lze je ale i ˇ na dálku cˇ íst ruznými ˚ vˇešteckými metodami a ovlivnovat tím, že se posílají i skrze amulety, talismany atd. — i pˇres obrazovku — energie. Vˇeštkynˇe fungují jako profesionálky v tom smyslu, že komunikace s mimosvˇetským cˇ i neviditelným není dána každému, ale je potˇreba k ní být urˇcitým zpusobem ˚ vybaven. Velmi duležitým ˚ momentem je ˇ zduraz ˚ nování podpory, akcent toho, že vˇeštkynˇe jsou tu pro vás vždy, vyzdvihování vnitˇrní síly cˇ lovˇeka. Typickým pˇríkladem je rozhovor s ženou (roˇcník 1959), která má finanˇcní problémy a ptá se na vztah s partnerem: Sádlová: „Nebudeme rˇ íkat, že nám je padesát, teprve nám je padesát, protože se vám otevírá nový život (št’astný smích volající). — Budete hodnˇe zamilovaná.“ Nˇekteré informace, které vˇeštkynˇe poskytují, mají tak konkrétní charakter, že se lze domnívat, že zásadnˇe ovlivní postoje cˇ lovˇeka, jako tomu bylo u opakovanˇe volající ženy, jejíž vnuˇcka je na léˇcení z drogové závislosti: Skálová: „Ona je bezdˇetná? Já tady vidím dítˇe.“ Volající: „Cože?“ Skálová: „Já tady vidím, že tady pozdˇeji bude miminko!“ Volající: „Ano?“ Skálová: „No.“ Volající: „A bude partner? (. . . ) Jé, paní Jano (. . . ) to jste hodná, víte co, mnˇe 27

jde taky, aby žila jednou plnohodnotným životem (. . . ) To jste hodná (. . . ) já se vám zase jednou ozvu a budu vám dˇekovat, vˇerˇ ím tomu.“ Pokud bychom se pokusili typologizovat myšlenkový systém Volejte vˇeštce na základˇe popsaných náboženských spoleˇcenství, mužeme ˚ jej zaˇradit do eklektických proudu˚ nové religiozity. Podle typologie J. G. Meltona bychom podobné motivy našli u skupin ze spiritualistické, psychické a New Age rodiny,92 pˇredevším samotné vˇeštˇení, mimosmyslové vnímání, jež vˇeštkynˇe ke svému výkladu používají, i snahu o psychickou kultivaci volajících. Jen velmi tˇežko lze spojit myšlenkovou strukturu Volejte vˇeštce s konkrétním hnutím. Podle Roye Wallise bychom pak mohli najít styˇcné body s myšlenkami a postoji pˇríznivcu˚ nových náboženství potvrzujících svˇet (world-affirming new religion),93 kteˇrí nekladou duraz ˚ na kolektivní církevní život, bohoslužbu nebo propracovanou teologii. I když kritika, která je v tˇechto smˇerech obsažena a která se snaží lidstvo kultivovat, není pˇrímo v poˇradu traktována, pomoc, kterou vˇeštkynˇe poskytují, má smˇerˇ ovat k odhalení skrytých životních tenzí a odstranˇení negativních procesu˚ právˇe osvojením si urˇcitých postoju˚ cˇ i technik v tom slova smyslu, že se nauˇcíme urˇcité energie „vnímat“ cˇ i s nimi „pracovat“. Tato linie je však, oproti tomu, co uvidíme napˇr. u EZO.TV, atrofovaná, a Volejte vˇeštce je tak velice funkcionalnˇe zamˇerˇ ený servis na pozadí motivu˚ nové religiozity.

92 93

Dušan Lužný, Nová náboženská hnutí. . . , s. 45. Ibid., s. 43.

28

6

Analýza: EZO.TV

6.1

Produkce

TV Barrandov zaˇcala vysílat 11. ledna 2009 jako stanice provozovaná spoleˇcností Barrandov Televizní Studio, a. s., vzniklé z transformace Barrandov Studio a. s. navazující na AB BARRANDOV, a. s., dˇríve CINEPONT, a. s., operující na cˇ eském mediálním trhu jako produkˇcní spoleˇcnost již od roku 1991. 94 Specifickou roli hraje u televize napojení na televizní studia Barrandov, v tomto smyslu stanice podobnˇe ˇ jako Ceská televize navazuje na již pˇredtím existující produkˇcní subjekt, v tomto pˇrípadˇe filmové ateliéry. Majoritní podíl ve stanici má spoleˇcnost Moravia Steel. 95 Programové zamˇerˇ ení stanice je smˇerˇ ované k plnoformátovému programu postaveném na širokém spektru žánru˚ a puvodní ˚ tvorby. 96 Akcenty programu mají být podle licence na podpoˇre interaktivity s divákem, cˇ eské dokumentární a hrané tvorby, prací studentu˚ umˇeleckých škol a živých kontaktních poˇradu. ˚ Zvláštˇe podíl cˇ eské tvorby je v kontextu vzniku stanice logický i proto, že jako subjekt propojený s filmovými ateliéry Barrandov operuje s významnými kontakty na cˇ eské tvurce ˚ i velkým archivem. Náboženská tvorba není v programovém schématu ani licenˇcní explikaci podobnˇe jako u Prima TV nijak zastoupena, termín „náboženský poˇrad“ se ve výˇctu vysílaných žánru˚ vubec ˚ neobjevuje a obecnˇe se televize k náboženství explicitnˇe nijak nestaví. Z charakteru programového schématu lze urˇcit základní zamˇerˇ ení stanice na zábavu a puvodní ˚ filmovou a seriálovou tvorbu se zatím ne pˇríliš velkým podílem publicistiky a zpravodajství.97 Podobnˇe jako v pˇrípadˇe Volejte vˇeštce je EZO.TV outsourcovaný poˇrad v podobném systému, který tedy není potˇreba blíže explikovat. Specifické však je, že EZO.TV je samostatná mediální instituce specializující se na tento druh programu ve 14 zemích. Je souˇcástí skupiny Telemedia, která je svˇetovým výrobcem telefonických televizních poˇradu, ˚ a EZO.TV se v jejím rámci specializuje vždy na známé, „duvˇ ˚ eryhodné“ vˇeštce.98 Tím se EZO.TV významnˇe liší od Volejte vˇeštce — jde o nadnárodní produkt vyrábˇený institucí, která se zamˇerˇ uje na jeden a tentýž formát ve více 94

Úplný výpis z obchodního rejstˇríku, vedeného Mˇestským soudem v Praze, oddíl B, vložka 892. 95 „TV Barrandov sází na Duška, Kristelovou a Hrachovcovou“ Týden.cz [On-line]. 25. 8. 2009 [Cit. 15. 4. 2010]. Dostupné z: . 96 Rozhodnutí o udˇelení kompenzaˇcní licence, sp. zn.: 2008/153/ˇreh/BAR. 97 „TV Program“ TV Barrandov [On-line]. 2010 [Cit. 15. 4. 2010]. Dostupné z: . 98 „Co je EZO.TV?“ EZO.TV [On-line]. [Nedatováno] [Cit. 12. 5. 2010]. Dostupné z: .

29

ˇ zemích, což jí umožnuje vytváˇret složitˇejší formu a obsahy, než v pˇrípadˇe lokálnˇe produkovaného poˇradu.

6.2

Produkt

V sledovaném týdnu99 uvádˇeli poˇrad pouze dva vˇeštci, a to Vlastík Plamínek a Alenka Pastelka. Pseudonymy (u Alenky Pastelky pˇriznaný) podobnˇe jako propracovanˇejší studio100 evokují domáckost, pˇrátelskost. Tak se snaží oba i pusobit ˚ — i když tvoˇrí ruznorodou ˚ dvojici. Zaˇ tímco Plamínek pusobí ˚ uklidnujícím, konzervativním dojmem, Pastelka je energiˇctˇejší, výraznˇejší, ovšem rovnˇež v decentních mezích, jimž odpovídá i její obleˇcení a vizáž — šedá košile a cˇ erný svetr, jednoduché, pˇrírodní korále a cˇ ervené dˇrevˇené náušnice. Podobnˇe jako ve Volejte vˇeštce i zde každý z vˇeštcu˚ má své specifické rekvizity, které však — na rozdíl od poˇradu na Prima TV — aktivnˇe využívá ke své cˇ innosti.

Vˇeštec

Rekvizity

Vlastík Plamínek

ruže ˚ v kvˇetináˇci, pohár, zelené knihy, kˇrišt’álová koule, andílek, mandala . . .

Alenka Pastelka

velká oranžová svíce, knihy, pastelky, andílek, papíry

Tabulka 2: Rekvizity vˇeštcu˚ EZO.TV

Rekvizity mají cˇ asto i svuj ˚ úˇcel, jako napˇr. Plamínkova kvˇetina: „. . . donesl jsem tuto ružiˇ ˚ cku, posel jara, jmenuje se Andrea, bude nám vytváˇret pohodu a dobrou energii.“ Plamínka mužeme ˚ interpretovat jako klidného mudrce (knihy, schovává se za karty, udílí rady, zná mantry atd.), Pastelku jako živoˇcišné médium, které dokáže do své 99

EZO.TV bylo sledováno v období 23. až 29. 3. 2010 ve vysílání po pulnoci. ˚ Poˇrad je postaven na širším celkovém zábˇeru, než Volejte vˇeštce, odhaluje decentnˇe zaˇrízený pokoj s výraznou knihovnou, kvˇetinou v rohu. Vše je v klidných barvách, ˇ dominuje dˇrevo a jemné, uklidnující tóny, studio pˇripomíná domov nebo útulnou pracovnu psychoanalytika. Témˇerˇ celá tˇretina obrazu je vˇenována informaˇcnímu panelu s telefonním cˇ íslem, které je doplnˇeno mimo obrázku˚ dalších vˇeštcu˚ na lince vlevo a vpravo dalšími sdˇeleními, jako „Urˇcitˇe se dostanete k vˇeštci“ nebo „Láska, práce, peníze“. I když je EZO.TV opˇet jednolitou sekvencí prakticky bez stˇrihu, mnohem cˇ astˇeji zde vidíme detaily na stul, ˚ na konkrétní výklad karet, pyramidu, mandalu. Vysílání poˇradu provází permanentní hudební podkres a zvuk zvonku v pˇrípadˇe, že se do studia dovolá divák. 100

30

automatické kresby pˇrenést silné, utajené energie. Oba používají pˇri vˇeštˇení více metod, od ruzných ˚ karet pˇres automatickou kresbu, sypání moˇrského písku na pyramidu, mandalu, numerologii až po pˇrijímání zprávy ze sádrového andílka. Mimo vˇeštcu˚ ve studiu jsou v poˇradu tematizováni i ostatní na telefonu formou malých obrazových reklam. Objevuje se grafologie, tarot, jasnovidec, „shaman“ (sic!), numerologie, andˇelské zprávy aj. V levém rohu je videoobraz vˇeštkynˇe, která je zrovna na lince (u Plamínka Svˇetlana, u Pastelky Johana), s níž cˇ as ˇ od cˇ asu do videorámeˇcku vˇeštci komunikují a umožnují jim tak vstupovat do vysílání a na zaˇcátku poˇradu se uvést. Volajících je oproti Volejte vˇeštce ménˇe, a tak mají vˇeštci více prostoru pro vlastní komentáˇre. Telefonát však konˇcí hned po otázce volajícího. Na jednu stranu je tuto metodu možné interpretovat jako snahu uchránit volající od velkých výdaju, ˚ na druhou stranu se tak vˇeštci zbavují možnosti rozhovoru s volajícími, což je zvláštˇe pˇri mnohem konkrétnˇejším charakteru výkladu pozoruhodné. Systém, myšlenky i techniky, které oba vˇeštci ve sledovaném vzorku provádˇeli, jsou mnohovrstevnaté a pro pˇrehlednost je mužeme ˚ rozdˇelit do tˇrí oblastí: vˇeštecké metody a výklad, rituály, koncepce myšlenkového systému. 6.2.1

ˇ Veštecké metody a výklad

Konkrétní metody vˇeštˇení jsou cˇ asto ukázány velmi podrobnˇe a jsou strukturovanˇejší, než ve Volejte vˇeštce. Napˇr. Antonii (narozena 1954) podává Plamínek výklad na základˇe kroužení „difúzní koulí“,101 kterou pak pokládá na lotosovou mandalu: Vnímám drobnou citlivost v oblasti dvanácterníku a slinivky na nˇekteré druhy jídel (. . . ) v oblasti srdíˇcka drobná arytmie (. . . ) psychosomatická zátˇež, náhlý výkyv, který vás neohrozí, je možné to léˇcit bylinnou terapii — a ukazuje se v kouliˇcce ˇ 150g kozlíku a 80g medunky a 20g heˇrmánku dvakrát dennˇe ráno a pˇred spaním. Vaˇríte minutu a louhujete deset minut. Další metodou vˇeštˇení u Plamínka je využívání moˇrského písku, napˇr. pˇri dotazu Jarmily (roˇcník 1978) na vztah s manželem: jednou rukou mne písek ve sklenˇené nádobce a druhou drží dlaní nad papírem, pak písek vysype na pyramidu uprostˇred papíru a nakonec krátce pˇriloží obˇe ruce k difúzní kouli. Zajímavou metodu aplikuje Plamínek se sádrovým andílkem, kdy pˇres nˇej pˇrijímá poselství — drží sošku, pravou ruku dlaní na jeho tˇele, naslouchá a mluví ponˇekud zmˇenˇeným hlasem, jako by mluvil andílek jeho ústy: 101

Plamínek doslova používá termín „kouliˇcka“ — zdrobnˇeliny jsou velmi charakteristické pro oba sledované poˇrady s vˇeštci.

31

Chceš-li žít život ve svém zralém vˇeku, užívej si jej, dej životu radost (. . . ) Pamatuj, není pro tebe nic duležitˇ ˚ ejšího než pohoda, vyrovnanost a dobrá mysl. Pak budeš pod boží ochraˇ nou (. . . ) Tak se stan. Když odkládá sochu, pokraˇcuje Plamínek už civilním hlasem: „Tohle poselství nemám dovoleno dál rozkódovat, abych nenarušil energii toho, co vám bylo sdˇeleno. Já vˇerˇ ím, že to, co vám bylo sdˇeleno, jste vnímala.“ Celkovˇe je komunikace, i když bez pˇrímého verbálního kontaktu s diváky, traktována jako velmi intenzivní styk, smyslový, citový i energetický. 6.2.2

Rituály

Oba vˇeštci mimo komunikace energiemi a posílání energií rozvíjejí vztah s diváky specifickou formou blízkou rituálu, chápeme-li jej dle Turnera jako uspoˇrádaný dˇej v cˇ ase odlišném od bˇežného režimu, zamˇerˇ ený cˇ asto na mystické bytosti cˇ i síly.102 Plamínek doporuˇcuje divákum ˚ „mantry“, jejichž pravidelné vyslovování muže ˚ sloužit k zlepšení života: Jsem zdravý, celé moje tˇelo je zdravé, rozdávám lidem lásku, štˇestí a hojnost, láska štˇestí a hojnost pˇrichází ke mnˇe. Tak ˇ se stan. Plamínek doporuˇcuje i tantrická cviˇcení aj., vše je však smˇerˇ ováno nikoliv k uctívání nebo k usmiˇrování mimosvˇetských entit, ale k prohloubení ˇ vztahu s nimi, zkvalitnování vlastního psychického a tˇelesného života na základˇe praktikování manter, cviˇcení atd. U Pastelky navíc rituál slouží k pˇrenosu energie a není jen doporuˇcením, ale probˇehl ve sledovaném poˇradu pˇrímo: Chci vám dát dárek, aby vám bylo dobˇre, otevˇrené cˇ akry, kdo máte chut’ a cˇ as to dˇelat, zujte se, posad’te se na židle nebo gauˇce, nesmíte se opírat, nikde nic nesmí být zkˇríženýho, nohy rovné, zlaté rˇ etízky nebo prsteny sundat, ubírá nám to energii, posadit se a natáhnout páteˇr (. . . ) máme zavˇrené oˇci, zhluboka se nadechneme (. . . ) úplnˇe budeme cítit svuj ˚ dech až v korunní cˇ akˇre, to je temeno hlavy, levou rukou si sáhneme na temeno hlavy, opˇet to opustíme to místo, a tam, kde jsme si sáhli, tam si vizualizujeme, neboli pˇredstavíme, trychtýˇr (. . . ) ruce na kolenou dlanˇemi vzhuru, ˚ bosé nohy se 102 Gregor Goethals, „Escape from time: Ritual Dimensions of Popular Culture.“ In: Stewart M. Hoover — Knut Lundby (eds.). Rethinking media, religion and culture. Thousand Oaks — London — New Delhi: Sage Publications 1997, s. 118.

32

dotýkají podlahy nebo koberce a vy pravidelnˇe dýcháte, a ted’ já do vás zaˇcínám posílat energii reiki, univerzální životadárnou energii fialové barvy, pˇridávám zlatou a zelenou (. . . ) ted’ právˇe pocit’ujete první stupenˇ reiki pˇres dálkový symbol a vnímáte lehounké teplo, lehounké brnˇení, a je to velice pˇríjemné a celá ta energie jde pˇres ten trychtýˇr do vašich cˇ aker. Pˇridávám energii reiki dvˇe (. . . ) dávám vám symbol cˇ okurej cˇ okurej cˇ okurej, je to zesilovaˇc (. . . ) všechny tyto symboly (. . . ) vám budou léˇcit na bunˇecˇ né úrovni traumata, která máte hluboko zakoˇrenˇená . . . I když byl rituál pˇrerušen zvonkem a telefonátem, Pastelka instruovala diváky, aby otevˇreli oˇci, a navázala po telefonátu a posílání energií dokonˇcila. Po celou dobu mˇela vztyˇcené ruce dlanˇemi k divákum. ˚ Dalších volajících se pak Pastelka ptala, zda rituál provádˇeli a dostala i pozitivní odpovˇed’ od volající Jany (narozená 1981), která za energii podˇekovala a podle svých slov cítila brnˇení a mˇela zpocené ruce. Úˇcinky se projeví až v dalších dnech a energie, která díky nˇemu do cˇ lovˇeka vstoupila, jej „bude mˇenit“. Zmínˇené rituály tedy operují s energiemi cˇ i s „universem“, v pˇrípadˇe konkrétních rituálu˚ provádˇených pˇrímo ve vysílání vytváˇrí specifický kolektivní zážitek — jsou na jednu stranu komunikací mezi vˇeštkyní, která rituál vede, a divákem, který jej provádí u obrazovky, na druhou stranu spojují praktikováním stejných cˇ inností i diváky mezi sebou navzájem. Posiluje se tak vztah mezi všemi úˇcastníky vysílání a pˇretavuje zkušenost masového média do nové roviny — vzniku neosobního kolektivu navzájem neznámých praktikujících toho stejného rituálu. Duležité ˚ je zmˇena v zpusobu ˚ komunikace s divákem, oddˇelení prostoru speciálním uložením tˇela, zavˇrením oˇcí, oddˇelením od ostatního vysílání (rituál musel být pˇred pˇrerušením telefonátem pozastaven), což odkazuje k povaze rituálu jako cˇ ehosi „ohraniˇceného“.103 Rituál však nemá charakter hry cˇ i nápodoby božského, nevychází ze zhodnocování transcendentálního obrazu,104 je spíše využitím sil, jejich ovládnutím.105 6.2.3

Koncepce myšlenkového systému

Narozdíl od Volejte vˇeštce vˇeštci EZO.TV vˇenují více pozornosti explikaci systému, na jehož základˇe svoji cˇ innost provádí. K cˇ emu svoji cˇ innost Pastelka vztahuje, podala ve formˇe vysvˇetlení, proˇc nemuže ˚ odpovˇedˇet na budoucnost zdravotního stavu vážnˇe nemocného muže: 103

Ibid., s. 119. Ibid., 130–131. 105 Zajímavé je v této souvislosti tematizování cˇ arodˇejnictví v EZO.TV i Volejte vˇeštce, kde se dokonce Sádlová za cˇ arodˇejku nepˇrímo prohlásila. 104

33

Dostáváme do informaˇcního pole jenom to, co je nám posláno (. . . ) my jsme napojeni na centrální databázi univerza, ano, ale ty vysoký svˇetelný bytosti, mistˇri svˇetla, nám posílají jen takový info, který mámˇe vˇedˇet (. . . ) funguje to tak, že já se zeptám na zdraví nebo nˇeco, ale oni nám sami rˇ eknou, co je potˇreba . . . Vˇeštci v EZO.TV se tedy vztahují ke struktuˇre rˇ ádu, v níž jsou nejen uloženy informace o stavu vˇecí a jejich budoucnosti, ale je zárovenˇ i „osudem“, urˇcitým rámcem, v nˇemž se cˇ lovˇek pohybuje a který jej ˇ ovlivnuje. Není však fatální v tom slova smyslu, že by byl deterministický. Zárovenˇ potvrzují existenci osob, bytostí duchovního charakteru, které jsou oddˇelené od našeho pozemského života a operují s tímo rˇ ádem. Jsou to právˇe ony svˇetelné bytosti, i když terminologie není jednotná. Pastelka potvrzovala i existenci dalších bytostí, tentokrát v pozemských dimenzích, napˇr. obhajovala existenci skˇrítku, ˚ kteˇrí kradou drobné vˇeci v domácnosti. Tento transcendentální systém je prodchnut energiemi, které lze posílat a pˇrijímat a které pusobí ˚ do cˇ aker, zde se Pastelka odvolává na reiki. S energiemi se ale pracuje globálnˇe, lze pˇredpokládat, že samotný systém vˇeštˇení je postaven právˇe na tˇechto energiích. Eklektický systém, využívající i napˇr. motivu˚ z angeologie, lze popsat v intencích alternativních forem náboženského života, kde by platila podobná teze jako v pˇrípadˇe Volejte vˇeštce.

34

7 7.1

Analýza - Kulatý stul ˚ Produkce

TV Noe je privátní televizní stanice provozovaná spoleˇcností Telepace s. r. o. Jakkoliv vzhledem k nutnosti pro udˇelení licence je zapsaná v obchodním rejstˇríku106 a má tedy právnˇe komerˇcní základ, její postavení v kontextu cˇ eských soukromých stanic je specifické, protože se otevˇrenˇe hlásí k nekomerˇcnosti a její pˇríjmy plynou z daru˚ a grantu. ˚ 107 Organizaˇcní systém je postaven na struktuˇre obˇcanského sdružení, které poˇrádá kulturní a vzdˇelávací aktivity, spoleˇcnosti Telepace, která je produkˇcní firmou a zajišt’uje mj. i pˇríspˇevky ˇ do vysílání Kˇrest’anského magazínu Ceské televize, a nadaˇcního fondu, jenž zajišt’uje televizi pˇríjmy. Televize vysílá na základˇe licence z roku 2006,108 a to pˇres satelit ASTRA 3A. Základní televizní specifikace ostˇre odlišuje TV Noe od ostatních televizních subjektu: ˚ TV NOE je nekomerˇcní televizní program s etickým rozmˇerem stavˇející na tradiˇcních kˇrest’anských hodnotách — kulturní, informaˇcní, vzdˇelávací a zábavný pro celou rodinu.109 Rámec je konkretizován kodexem, který si stanice sama urˇcila a v nˇemž deklaruje své základní hodnoty a cíle, jimiž je šíˇrení evangelia, závaznost Katechismu katolické církve, konfesnost s vˇedomím ekumenického kontextu, absence reklam a apolitiˇcnost, aktivní zapojování diváku˚ do vysílání.110 Duležitým ˚ momentem je evangelizující charakter stanice. I když zde nejde o jev teleevangelismu, protože nemá aktivistický rozmˇer, pracovníci televize sami se v Kodexu hlásí k apoštolské horlivosti. Tento rozmˇer je však jiný, než napˇr. u polské stanice TRWAM, propojené s Radiem Maryja. Zakladatel stanic Tadeusz Rydzyk má snahu intervenovat do spoleˇcnosti a prosazovat vlastní interpretaci kˇrest’anství až tak, že adaptuje hnutí „mohérových baretu“. ˚ Tento termín, zpopularizovaný Donaldem Tuskem, puvodnˇ ˚ e sloužil k oznaˇcení starších návštˇevníku˚ mší,111 pˇrenesenˇe však oznaˇcuje Rydzykovy pˇríznivce, 106

Zákon 231/2001 Sb. „Kodex TV Noe“ TV Noe [On-line]. 1. 11. 2006 [Cit. 2. 5. 2010]. Dostupné z: . 108 Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 26. 1. 2006, cˇ . j. Ru/1/2006. 109 Ibid. 110 „Kodex TV Noe“ TV Noe [On-line]. 1. 11. 2006 [Cit. 2. 5. 2010]. Dostupné z: . 111 Michał Pietniczka, „Słownik IV RP“ Gazeta.pl [On/line]. 21. 3. 2006 [cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: . 107

35

silnˇe konzervativní politickou sílu.112 Rydzykovy aktivity vzbuzují nevoli i v samotné církvi a je kritizován za to, že si klade nárok na exkluzivní pravdivost, považuje své spoleˇcenství samo za „pravou církev“.113 TV Noe se však nachází ve zcela jiné situaci. Otevˇrenˇe se hlásí k subordinaci katolické církvi (jakkoliv je samostatným subjektem) a ani církev sama nevyvíjí žádné protiakce. Cílem stanice není aktivizovat masy, ale „pˇrinášet dobré zprávy“, TV Noe sama sebe deklaruje jako „zdroj informací o dobrém díle dobrých lidí“.114 Duležitým ˚ momentem stanice je i spoleˇcná modlitba, jíž je nejˇcastˇeji pravidelnˇe každodenní Andˇel pánˇe, cˇ i pˇrenos mší, doprovázených rovnˇež výzvami ke spoleˇcnému modlení. I když jsme pro naši analýzu vybrali jiný poˇrad, který umožní hloubˇeji analyzovat myšlenkovou strukturu stanice, je tento poznatek významný ve srovnání s rituálním charakterem nˇekterých cˇ ástí vysílání EZO.TV. Podobnˇe jako na TV Barrandov i zde vzniká virtuální spoleˇcenství na základˇe participace na spoleˇcné aktivitˇe, jakkoliv je provádˇena samostatnˇe, navzájem od sebe oddeˇ lenými jednotlivci. Její rituální charakter se tedy vztahuje k božskému, obsahuje radostný i tragický moment, radostný z jejího úˇcinku a tragický v obsahu utrpení Ježíše Krista,115 cˇ ímž se zásadnˇe liší od rituálu v EZO.TV. Nepatˇrí však mezi dominantu programu a je spíše jeho doˇ plnkem.

7.2

Produkt

Kulatý stul ˚ 116 je besední poˇrad vysílaný v páteˇcní prime time (20:05) a funguje na formálnˇe jednoduchém principu: ve studiu mimo moderátorky nebo moderátora sedí hosté, od dvou po cˇ tyˇri. Zvláštností je, že každé vysílání poˇradu má speciální znˇelku, která vizuálnˇe i hudebnˇe odráží téma: 60 let od Barbarské noci využívalo archivního materiálu z období prvních let totality, Setkání mládeže s biskupy mˇelo modˇre ladˇenou, moderní grafickou znˇelku se siluetami aktivních mladých lidí, Ekvádor využíval materiál natoˇcený na cestˇe hostu˚ do Ekvádoru. Otázky, které moderátorka klade, rozvíjí sice stanovené téma, ´ Arkadiusz Klimczak, „MOHEROWE SZALENSTWO, CZYLI CO UWIERA POLAKÓW W GŁOWY“ Ekumenizm.pl [On-line]. 19. 12. 2005 [cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: . 113 „Prymas Glemp: Radio Maryja rozbija Ko´sciół“ Gazeta.pl [On-line]. 23. 12. 2005 [cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: . 114 „Smysl TV Noe“ TV Noe [On-line]. 2008 [Cit. 2. 5. 2010]. Dostupné z: . 115 Gregor Goethals, „Escape from time: Ritual Dimensions of Popular Culture“ . . . , s. 130–131. 116 Poˇrad sledován v období od 29. 1. 2010 do 16. 4. 2010. 112

36

na druhou stranu mají silnˇe informativní charakter, podobnˇe hosté sami více informují, než diskutují. Typickým pˇríkladem muže ˚ být díl Setkání mládeže s biskupy, v nˇemž se moderátorka páteru˚ Kamila Obra a Kamila Straky a mladého laika Lukáše Matyse dotazovala na historii jejich práci s mládeží v rámci pˇredvelikonoˇcních diecézních setkání, na jejich úspˇechy a informovala servisnˇe o tom, kdy která setkání budou probíhat i v jiných diecézích. Zcela pomíjela možná konfliktní témata, nevstupovala do debaty, byla silnˇe submisivní, vždy nechala respondenta domluvit a její rˇ ízení debaty tedy spoˇcívalo v podstatˇe pouze v kladení otázek. Zajímavá je i velmi formální expozice, kdy se velmi cˇ asto hosté pˇredstavují velmi detailnˇe, tím, jak se k práci, kterou dˇelají, dostali atpod. Stanislava Vidumská, která Setkáním mládeže s biskupy provádˇela, se snažila o uvolnˇenou atmosféru, neustále se usmívala a projevovala hostum ˚ velký respekt. Tento charakter debaty nalezneme ve vˇetšinˇe sledovaných dílu˚ a dá se tedy rˇ íci, že je charakteristický pro celý cyklus. Všichni zuˇ ˚ castnˇení vytváˇrí atmosféru spoleˇcné vˇeci, spoleˇcného zájmu, což odpovídá i charakteru stanice, který bychom mohli nazvat jako komunitní. Poˇrad je navíc kontaktní, tedy mohou do nˇej vstupovat diváci, jakkoliv telefonáty jsou spíše minimální. Moderátoˇri využívají cˇ asto emailové dotazy a velmi hojnˇe i pˇrání všeho dobrého cˇ i pˇrísliby modlitby a potvrzení úˇcasti na cˇ innosti respondentu, ˚ jako tomu opˇet bylo v Setkání mládeže s biskupy. Výzvy k modlitbˇe za aktivity respondentu˚ i za cˇ innost televize jsou však souˇcástí prakticky celého vysílání. Vztah s diváky je prohlubován i jinak, napˇr. v díle Ekvádor prvním volajícím byla jako odmˇena slíben suvenýr, který štáb ze zemˇe pˇrivezl. Tematicky se ve sledovaném období poˇrad vzhledem k výroˇcí protiˇreholní akce komunistického režimu vˇenoval ve tˇrech dílech právˇe této události s tím, že 14. 4. 2010, v den výroˇcí, byl zaˇrazen do vysílání výjimeˇcnˇe.117 Dalšími tématy mimo pˇredvelikonoˇcních diecézních setkání s mládeží bylo ještˇe mateˇrství s akcentem na pˇrirozené porody a dvakrát Ekvádor, jednou jako soukromá cesta dvou manželu˚ a podruhé jako cesta štábu TV Noe, který se vypravil za kˇrest’any v Ekvádoru. Jednou byl hostem kardinál Vlk. Jako host bývá vždy preferován kˇrest’an, pˇríp. cˇ lovˇek, který je v tématu odborník, nejsou zde napˇr. odpurci ˚ cˇ i jiné, alternativní názorové skupiny. Myšlenková struktura je tak koherentní a drží se linie bezkonfliktní „televize dobrých zpráv“: hodnotou je mateˇrství, pˇrirozený porod, rodina, manželství, komunikace, spoleˇcenství, aktivní mládež, církev a konformnost s jejím životem a názory. Církví je zde myšlena katolická církev, sledovaný materiál vpodstatˇe odpovídal deklarované snaze o konfesijnost s tím, že v nˇem prakticky nebyl prostor pro argu117

Zde je i vidˇet, jaký význam poˇradu sama stanice pˇrisuzuje.

37

menty jiných konfesí, než katolických. Knˇeží jsou duslednˇ ˚ e oslovováni „otˇce“ a moderátorka cˇ i moderátor (sám knˇez) s nimi hovoˇrí s náležitou úctou. Zajímavým poˇradem, který sice nespadá do sledovaného vzorku, ale jeho charakter dokresluje, byl díl Otazníku˚ (formát prakticky totožný s Kulatým stolem) ze dne 29. 2. 2008 na téma Okultismus. Hostem byl kazatel a exercista Vojtˇech Kodet a biblista a rovnˇež knˇez Jaroslav Brož. Expozice poˇradu byla postavena na otázce „kde se vzalo zlo?“, pˇriˇcemž Brož vyložil katolickou doktrínu o zle jako nedostatku víry a o Zle v podobˇe inteligentní duchové bytosti, Satana. Tím bylo téma, zahrnující z pohledu naší terminologie alternativní náboženské smˇery, exponováno jako problematika styku se Satanem, a i takto bylo dále traktováno. I když Kodet prohlásil, že „. . . nikdo nikoho nechce pˇresvˇedˇcovat, brát názor, ale naší povinností, kteˇrí známe boha, je na to upozornit . . . “, beseda se nesla v duchu výkladu církevní dogmatiky a její demonˇ strace na konkrétních pˇríkladech. Tato tendence byla cˇ asto doplnována drobnými emocionálními detaily, jako když napˇr. Kodet pˇrirovnával boj se zlem okultismu k boji se zlem drog, heroinem nebo pervitinem, a tak de facto spojoval drogy a okultismus. Pˇrímo tematizované bylo napˇr. New Age, reiki, karty, hovory s andˇely cˇ i novopohanství, pˇriˇcemž poslední ze zmínˇených bylo vysvˇetleno jako obdoba „pronárodu“ ˚ v Bibli a oznaˇceno za pˇrevládající zpusob ˚ života. Zajímavostí diskuse bylo i to, že telefonické vstupy do studia byly vylouˇceny, mohl se pouze nadiktovat vzkaz. Na pˇríkladu Kulatého stolu TV Noe doplnˇeného o kvuli ˚ tématu, souvisejícím s výzkumem, zámˇernˇe sledovaného jednoho dílu Otazníku˚ lze demonstrovat religiozní charakter TV Noe — ta vychází striktnˇe z církevní doktríny rˇ ímskokatolické, vyhýbá se v diskusi konfliktum ˚ a alternativním názorum ˚ a pusobí ˚ spíše jako výklad než diskuse. Moderátoˇri i hosté sice neprovádí žádné konkrétní rituály (k tˇem je urˇcen napˇr. poˇrad Andˇel pánˇe), ale snaží se utužovat komunitu televize apelem na diváky, aby se za ni modlili a používat modlitbu a výzvy k ní vubec ˚ jako stmelovací prvek mezi diváky a stanicí. I ze zamˇerˇ ení stanice tak mužeme ˚ konstatovat, že aˇc je TV Noe soukromoprávní, z našeho výbˇeru vyboˇcuje svým komunitním charakterem a je jediným pˇrípadem ze zkoumaných vzorku, ˚ který se otevˇrenˇe hlásí k nˇejakému náboženskému smˇeru.

38

8 8.1

Analýza - Duchovní kuchyneˇ Produkce

ˇ Ceská televize je médium veˇrejné služby,118 tj. je zˇrízena zákonem119 a financována je pˇrevážnˇe z koncesionáˇrských poplatku. ˚ Burton–Jirák ˇ ˇ díky koncepoznamenávají, že „[t]eoreticky platí, že jsou Cro a CT sionáˇrským poplatkum ˚ média více nezávislá na komerˇcních tlacích.“120 Tímto by mˇela být zajištˇena nezávislost na jedné stranˇe na zájmech komerˇcních subjektu, ˚ na druhé stranˇe však nejde o státní médium a jako takové by mˇelo být nezávislé i na tlacích politických. Právˇe proto ˇ má i samostatný, volený orgán, Radu Ceské televize, která chod této ˇ je samostatný. Je instituce kontroluje a rˇ ídí, jakkoliv management CT však potˇreba zduraznit, ˚ že i právˇe proto jsou média veˇrejné služby pod znaˇcným spoleˇcenským tlakem, a to nejen u nás, ale napˇr. i v Británii v pˇrípadˇe BBC: „. . . musí pˇrece jen usilovat o znaˇcný zájem publika a slušnou sledovanost, aby dokázala, že veˇrejnost nevynakládá finanˇcní prostˇredky nadarmo, a aby se mˇela o koho opˇrít v pˇrípadˇe, že by potˇrebovala žádat o zvýšení koncesionáˇrských poplatku˚ . . . “121 ˇ Problém veˇrejné podpory není možné nikterak podcenovat, o to více v kontextu naší analýzy — jde totiž o pomˇernˇe bˇežný jev, kdy vyvíjí tlak nejen ruzné ˚ zájmové skupiny, ale i komerˇcní subjekty, které mohou chápat médium veˇrejné služby jako svého druhu nepˇrimˇerˇ enou konkurenci. Opakovanˇe se podobné stížnosti dostávají na poˇrad jednání Evropské komise.122 Existuje názor, „. . . že by mˇela [média veˇrejné služby] obsluhovat jenom ty segmenty publika, které nejsou zajímavé pro komerˇcní vysílatele. Obvykle se tím myslí vysílání pro menšiny (. . . ) a potom zpravodajství . . . “ 123 Tuto debatu je nutné chápat jako permanentní tlak, který nejen znejist’uje formát stanice, ale i její samotnou existenci. Pˇríkladem, který souvisí i s námi studovaným problémem, je z nedávné doby zrušení poˇradu Detektor, proti kterému se zvedla vlna odporu.124 Tento poˇrad nebyl vydáván za náboženský, ale za populárnˇe– 118

Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 105. ˇ Zákon o Ceské televizi, 483/1991 Sb. 120 Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. . . , s. 106. 121 Ibid., s. 106–107. 122 ˇ Jan Punˇcocháˇr, „Veˇrejná služba: plný formát, nebo vyplnování tržních nik?“ In: Rozhlas veˇrejné služby: stojí na rozcestí? Sborník pˇríspˇevku˚ z Jarního semináˇre poˇrádaného Sdružením pro rozhlasovou tvorbu a Katedrou žurnalistiky FSV UK 27. dubna 2009 v Karolinu. SRT Praha: Praha /nedatováno/, s. 4. 123 Ibid., s. 6. 124 ˇ „CT pozastavila poˇrad Detektor“ Novinky.cz [On-line]. 19. 3. 2008 [Cit. 15. 4. 2010]. Dostupné z: . 119

39

nauˇcný, mˇel odhalovat tajemství ze svˇeta „vˇedy, umˇení a spoleˇcenského života“; pˇresto jeho obsah se cˇ asto minimálnˇe dotýkal cˇ i pˇrímo byl tvarován religiozními prvky známými z alternativních náboženských smˇeru, ˚ jako je UFO, telepatie, mimotˇelní zkušenosti atd. Proti poˇradu se vzedmula silná kritika, v jejímž cˇ ele stáli pˇredˇ která stavitelé sdružení Sysifos125 i Rada pro popularizaci vˇedy AV CR, ˇ zaslala otevˇrený dopis. V nˇem mj. bylo poˇradu vyˇcítáno, že Radˇe CT „. . . zcela neguje metodu kritického myšlení a pˇredkládá divákum ˚ nesmyslná tvrzení ruzných ˚ esoteriku˚ a psychotroniku˚ . . . “, respondenti byli oznaˇceni za „pseudovˇedce“ a záhady cˇ asto za jimi umˇele vymyšlené. Pozoruhodná je formulace, že „[s]eriál Detektor je smˇesí výmyslu˚ a lží, které nemají s reálným svˇetem nic spoleˇcného a zámˇernˇe klamou diˇ váky.“126 Autoˇri dopisu rovnˇež upozornují na oblíbenost „pseudozáhad“ u spoleˇcnosti. I vzhledem napˇr. k aktivitám sdružení Sysifos, napˇr. udˇelování tzv. Bludných balvanu, ˚ a vubec ˚ cˇ innosti této organizace, která by se dala oznaˇcit jako „antikultovní“, lze tuto diskusi chápat jako obecný apel a ˇ snahu vytˇesnovat z „veˇrejného“ prostoru urˇcité, cˇ asto religioznˇe interˇ pretovatelné, myšlenkové smˇery. Ceská televize, která poˇrad následnˇe stáhla, má však ze své zákonné pozice jinou roli, než vycházet vstˇríc zájmovým skupinám: Programový prostor vˇenovaný náboženství se opírá o rozvrstvení spoleˇcnosti a její aktuální vztah k duchovní oblasti. Pomuckou ˚ jsou údaje posledního sˇcítání lidu, ale také odborné analýzy aktuální migrace nových duchovních smˇeru˚ v evropském prostoru.127 ˇ dávat prostor náboženZ hlediska svého legislativního rámce má CT skému vysílání a je taky (mimo TV Noe) jedinou cˇ eskou televizní stanicí, která pˇrímo kategorii „náboženský poˇrad“ používá. Mimo zmínˇený ˇ pˇríklad obecných tlaku˚ zájmových skupin na Ceskou televizi lze zmínit ˇ i další bod z Kodexu CT, který pˇrímo akcentuje kˇrest’anské paradigma: ˇ Ceská televize pˇri vˇedomí evropské kulturnˇe–historické tradice vˇenuje v ruzných ˚ žánrech a poˇradech pozornost biblickým tématum ˚ a jejich významu pro kulturní vývoj a mravní postoje vˇcetnˇe ruzných ˚ úhlu˚ pohledu na jejich historické i souˇcasné interpretace (kˇrest’anské církve, judaismus).128 125 Srv. napˇr. Jiˇrí Heˇrt, „Detektor – mýtický televizní hybrid“ [On-line] [Cit. 6. 5. 2010] Dostupné z: . 126 ˇ Radˇe CT: ˇ „Otevˇrený dopis Rady pro popularizaci vˇedy AV CR Detektor je smˇesí výmyslu˚ a lží“ Britské listy [On-line]. 21. 2. 2008 [Cit. 6. 5. 2010]. Dostupné z: 127 ˇ ˇ 7, odst. 2. Kodex Ceské televize, Cl. 128 ˇ Ibid., Cl. 7, odst. 3.

40

Jakkoliv se tak na první pohled médium veˇrejné služby má pohybovat v urˇcitém diverzitním náboženském prostoru, jeho konkrétní program je vektorován už na úrovni norem s vˇedomím pˇríslušnosti k urˇcité reliˇ giozní interpretaci a je ovlivnován pˇrevážnˇe antikultovním diskurzem. 8.1.1

Náboženská redakce a místo náboženského vysílání v programu

ˇ Stejnˇe jako v jiných televizích i v Ceské televizi se religiozita objevuje v mnoha podobách ve zpravodajství, publicistice, filmové tvorbˇe apod., nicménˇe specifické místo zaujímá pˇrímo v programu stanicí deklarovanou kategorií „náboženských poˇradu“, ˚ což v dobˇe provádˇení analýzy byly pˇredevším tyto cykly: Cesty víry, Kˇrest’anský týdeník a Sváteˇcní slovo . . . 129 Mimo cyklické poˇrady se ve vysílány velmi cˇ asto objevují bohoslužby nebo pohˇrební mše (napˇr. Svatodušní bohoslužba nebo Tomáš kardinál Špidlík – poslední rozlouˇcení). Tím se však penzum náboženských poˇradu˚ nevyˇcerpává. Nadhlédneme-li totiž nad žánrovou typologii deklarovanou samou televizí, objevíme množství poˇradu˚ silnˇe religioznˇe zamˇerˇ ených i v jiných kategoriích, jako je napˇr. Duchovní kuchynˇe nebo Bojová umˇení aneb Jednota osobnosti („vzdˇelávací poˇrad“). Náboženské tvorbˇe ˇ se vˇenuje Ceská televize systematicky a z posledních let to jsou v rámci cyklu˚ reprezentativní zástupci jako Prolínání svˇetu, ˚ Za obzorem nebo Exit 316. Již na první pohled vidíme, že jádro programu v posledních letech tvoˇrí zásadnˇe katolická setkání (mládež, papež) a svátky, ekumenické a pravoslavné bohoslužby a explicitnˇe deklarované kˇrest’anské cykly pro mládež. Zcela chybí podobné poˇrady zamˇerˇ ené na pˇríznivce buddhismu, islámu aj. Pokud se tato témata objevují, pouze jako souˇcást poˇradu˚ traktovaných kˇrest’ansky orientovaným pruvodcem ˚ (Tomáš Halík — Prolínání svˇetu) ˚ nebo jako souˇcást jiné tematiky (Bojová umˇení aneb Jednota osobnosti).130 ˇ byla s kˇrest’anskou optikou spojena od svých poˇcátku. CT ˚ První porevoluˇcní cyklus výluˇcnˇe zamˇerˇ ený na náboženství byl totiž Kˇrest’anský magazín, který zaˇcalo pˇripravovat Televizní studio Brno po nástupu Vˇery Mikuláškové v roce 1990.131 Podobnˇe první významnou s náboženstvím spojenou akcí, kterou televize pˇrenášela, byl pˇrímý pˇrenos z návštˇevy Jana Pavla II. na Velehradˇe. V roce 1995 vzniká v Brnˇe nová tvurˇ ˚ cí skupina Jiˇrího Floriana, která se zamˇerˇ uje na náboženské 129 ˇ „Poˇrady A — Z: Aktuální náboženské poˇrady“ Ceská televize [On-line]. 2010 [Cit. 6. 5. 2010]. Dostupné z: . 130 ˇ Autor této práce vychází z dlouhodobého sledování programotvorné cˇ innosti Ceské televize a vlastních analýz všech zmínˇených cyklu. ˚ 131 ˇ Petr Malý, 45 let brnˇenského studia Ceské televize. Diplomová práce. Katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS MU: 2006, s. 43.

41

poˇrady132 a po zániku systému tvurˇ ˚ cích skupin vzniklo dramaturgické centrum náboženské tvorby, které existuje dodnes.133 Duležité ˚ je, že je stále vedeno Jiˇrím Florianem, jehož tým de facto od roku 1995 má oficiální monopol na poˇrady s náboženskou tematikou, není-li outsourcována, jako Bojová umˇení... nebo Detektor. Tento fakt je o to významnˇejší, že napˇr. i poˇrady nevydávané za náboženské, jako Duchovní kuchynˇe, produkuje právˇe toto centrum. Stejnˇe pro ˇ duležitý pochopení produkˇcních mechanismu˚ CT ˚ fakt je to, že Jiˇrí Florian patˇrí mezi pˇred revolucí tajnˇe vysvˇecené kˇrest’anské knˇeze. Vysvˇecení probˇehlo ve skupinˇe Felixe Davídka, který v dobˇe totality budoval paralelní církevní struktury. ˇ Obecnou náboženskou tvorbu Ceské televize lze tedy už po analýze programu a institucionálního systému charakterizovat jako deklarativnˇe diverzitní, nicménˇe vnitˇrnˇe silnˇe kˇrest’ansky a antikultovnˇe cílenou.

8.2

Produkt

Poˇrad Duchovní kuchynˇe134 vznikl v centru náboženské tvorby v Brnˇe a signifikantní pro nˇej je i náboženské smˇerˇ ování autoru: ˚ scenárista Josef Nerušil pˇripravoval již dˇríve poˇrad Cesty víry, jeden z pruvodc ˚ u˚ a „mistr“ ˇ e jako redaktor Radia Vaticana, poté Aleš Roleˇcek dokonce pusobil ˚ v Rímˇ v nakladatelství Vyšehrad. Martin Putna se úˇcastnil pˇredrevoluˇcních ˇ náboženských aktivit v disentu a byl jedním z iniciátoru˚ Ceské kˇrest’anské akademie. Oba moderátoˇri se rovnˇež podíleli na námˇetu poˇradu. Duchovní kuchynˇe je uzavˇrený cyklus reportáží o stravovacích návycích jednotlivých náboženství, rámcovaný pˇrípravou konkrétního jídla. Na zaˇcátku každého z dílu mistr (Roleˇcek) vyšle žáka (Putna) na základˇe jeho dotazu po „nejlepším náboženství“ ochutnat jeho kuchyni, na konci se pak — cˇ asto za veselého hudebního podkresu — vrací žák pˇrírodou do mistrovy chaty, a ten mu uvaˇrí desert se speciálním, cˇ asto parodickým výkladem. Poˇrad je vˇetšinou (ve sledovaném období s výjimkou dílu Judaismus) proložen vstupy odborníka, vˇedce z Ústavu religionistiky FF MU. Mistr, žijící v pˇrírodˇe, je jaksi vydˇelen z okolního dˇení a je v poˇradu traktován jako vnˇejší autorita, k níž žák utíká, je mu vždy dáno poslední slovo a je ruˇcitelem výkladu. Každé náboženství paroduje 132

Ibid., s. 50. Ibid., s. 82. 134 Analýza byla provedena na základˇe vzorku od vysílání 1. 4. 2010 do 29. 4. 2010, který byl pro nereprezentativnost (vˇetšina sledovaných dílu˚ tematizovala „tradiˇcní“ náboženské smˇery) doplnˇen díly Ateismus a New Age z 30. 12. 2007 a 23. 12. 2007. Lze navíc pˇredpokládat, že se tyto díly objeví i ve vysílání v roce 2010, vzhledem k tomu, že jsou souˇcástí pevného, uzavˇreného cyklu. 133

42

svým mouˇcníkem, jako napˇr. u Judaismu symbolikou každého úkonu a pˇrísady a filosofickým výkladem, který demonstruje nároˇcnost pˇredpisu˚ judaismu. Formálnˇe je poˇrad vždy ještˇe doplnˇen skeˇci Martina Putny, kdy v prubˇ ˚ ehu výkladu respondentu˚ cˇ i vaˇrení i on sám paroduje dané náboženství. Zatímco u Roleˇcka lze považovat úrovenˇ parodování za víceménˇe konstantní, i v díle Katolicismus, Putna mnohem více ve svých sekvencích diverzifikuje: zatímco New Age alegoricky inscenuje textovˇe upravenou koledou jako narození nového, falešného (postmoderního, neˇ viditelného) spasitele nebo v Antickém Recku specificky ze symboliky vzdˇelanosti, vína a homosexuality nakonec zustává ˚ jen víno a homosexualita, v Protestantství pouze t’uká velikonoˇcními vejci a v Katolicismu se dokonce objeví v parodické roli jen na chvíli na zaˇcátku jako asketický mnich, který se vrhá po koˇríncích. Pˇríklad Katolicismu i vzhledem k naší hypotéze je signifikantní i v tom, jak je celý poˇrad formálnˇe složen. Zmínˇená parodická sekvence je ještˇe otupena následnou scénou s bratrem Norbertem, který sám mluví o asketickém ideálu jako extrému. Jestliže vidíme mnicha, který relativizuje rigoróznost svého stavu, žertuje o „odˇrezávání biskupa“, které se prý „také dˇeje v nˇekterých církvích“, pˇrípadnˇe proklamuje, že katolictví je natolik liberální, že i na rozdíl od nˇekterých protestantských církví dovoluje jíst prakticky vše, to vše navíc ve chvíli, kdy jako postní jídlo peˇce kachnu a její religioznost spatˇruje v tom, že bude „absolutnˇe pˇeknˇe vypeˇcená“, dostáváme se do styku s velice uvolnˇenou interpretací katolictví. Tento komunikaˇcní mód jako by vycházel vstˇríc pˇredpokládanému hedonismu a pohodlí diváka. Mnich jako by reprezentoval typ sice vzdˇelaného a zbožného muže, jehož zbožnost však neomezuje jeho život. Expozice Norberta je navíc obrazovˇe spojena s knihovnou a glóbusem a další rozhovory probíhají v místnostech plných nejen barokních artefaktu. ˚ Historicismus evokuje ˇ tradici a všeobecné kulturní povˇedomí: toto je pˇredevším urˇcitou úroven, evropská historie, toto jsou evropské koˇreny. Kosmopolitismus se objevuje i v narážkách na cˇ ešství, když Norbert instruuje pomocnou sílu, aby pozornˇe pˇripravovala knedlíky: „[Když se to nepovede, n]ebude z toho krásný nadýchaný rakousko-uherský knedlík, ale zcela cˇ eský blemt.“ V ostré opozici stojí díl o New Age, v nˇemž respondentka nejen nemá konkrétní instituci, která by ji zaštítila, ale není pro diváka jednoznaˇcnˇe cˇ itelná a pohybuje se v profánním prostoru obývacího pokoje v paneláku. Tento „amatérismus“ je ještˇe doplnˇen nesmˇelostí respondentky a podivným „tancem“ na konci, do kterého je zatažen i celý štáb. Omezený prostor, absence konkrétních, specifických obrazových detailu, ˚ ale i verbální distanc respondentky od termínu New Age vytváˇrí prostor, v nˇemž se komplexní náboženské hnutí prezentuje pouze pˇres jídlo. Jeho pˇríprava je však iniciována výbˇerem na základˇe pohybu kyvadélka, a 43

tak jako by i jeho pˇríprava byla vzhledem k obecným kulturním hodnotám diváka, jež mužeme ˚ oˇcekávat, problematizována. Tuto interpretaci podporuje Putna inscenovanou scénkou se dvˇema pastýˇri. Ti se zastavují po narážkách na „postmodernost“ u kolébky, v níž „spasitel“ není vidˇet. Pastýˇr Putnovi vysvˇetluje, že New Age je pˇrece cítit ve veškeré pˇrírodˇe, ptá se: „Cítíš ho?“ A Putna s dvojznaˇcným výrazem odpovídá „Cítím“. Závˇereˇcné pˇrikládání vajec do podpaží jako procítˇení energie (navíc u katolické sakrální stavby!) nebo nepˇríjemné, až jedovaté barevné pozadí výkladu odborníka, Dušana Lužného, ˇ celkové relativizující cˇ i zpochybnující vyznˇení podtrhuje. Podobný interpretaˇcní mód náboženství mužeme ˚ doložit i u dílu ˇ Antické Recko anebo u Ateismu, v nˇemž lze navíc nalézt odkazy na zednáˇrskou symboliku a ateismus je spojen s nevýraznou chutí. Odborník, David Václavík, je dokonce v jednu chvíli vyklíˇcován — „zmizí“. Katolicismus, Protestanství i Judaismus jsou naproti tomu postaveny na pozornˇejší práci s detailem a prostˇredím a rozhovor je veden ve více publicistické rovinˇe, Putna je submisivnˇejší a spíše jen poslouchá. Navíc v Judaismu zcela chybí odborník, jeho roli — ovšem formálnˇe zcela jinak, bez statického zábˇeru ... obstarává brnˇenský rabín Moše Chaim Koller. Putna ve svých skeˇcích prochází turistickými místy židovské Prahy s velkou žlutou nafukovací rybou, která na jednu stranu odkazuje ke gefilte fiš, na druhou stranu k pout’ovým dárkum ˚ a zbyteˇcným suvenýrum, ˚ které se na turistických místech Prahy prodávají. „Pout’ový“ charakter však nijak neakcentuje. Výjimeˇcný je cyklus oproti ostatním analyzovaným i v tom, že jako jediný je bezkontaktní, nevstupují do nˇej pˇrímo diváci. Systém religiozních významu˚ Duchovní kuchynˇe je zahlušenˇejší než v pˇrípadˇe Kˇrest’anského magazínu, Exitu 316 nebo Cest víry snahou ˇ o odstup. Je v posledních letech druhým pokusem Ceské televize mapovat ruzná ˚ náboženství, tím „serioznˇejším“, tj. traktovaném v duvˇ ˚ eryhodnˇejším módu, bylo Prolínání svˇetu. ˚ I zde však byl pruvodcem ˚ a osobou, s níž je výklad náboženství spojen, katolický knˇez Tomáš Halík. Duchovní kuchynˇe je tedy na úrovni reprezentativnosti a pˇredvedení ˇ zcela v intencích ostatní náboženské tvorby Ceské televize: pruvodci ˚ i autory jsou minimálnˇe sympatizanti, ne-li pˇrímo knˇeží katolické církve. Prostˇredky, které k interpretaci ostatních církví Duchovní kuchynˇe volí, jsou postaveny na nadsázce a parodii. Ta je u judaismu nebo kˇrest’anství ˇ citelnˇe slabší, než u antického Recka, New Age nebo ateismu.

44

9 9.1

Vyhodnocení analýz Diskuse

Základním problémem výzkumu je samozˇrejmˇe míra jeho spolehlivosti, která souvisí s vybraným vzorkem. Výzkum zcela pominul náboženské obsahy ve zpravodajství, publicistice, hudbˇe, filmech aj., a tak nelze jeho výsledky chápat jako odpovˇed’ na otázku po obecné orientaci médií a po formˇe, jak s religiozitou u nás televize pracují v celku. Jeho výsledky je potˇreba vnímat v intencích zámˇeru: podívat se na cyklické, tj. pravidelné poˇrady a v nich nalézt religiozní prvky. Dalším problémem je metodické pominutí posledního cˇ lánku pˇrenosového modelu, a to pˇríjemce. Jakkoliv byl jeho význam argumentován v první cˇ ásti práce, v tomto konkrétním výzkumu byl zcela pominut. Právˇe proto byl do práce zaˇrazen teoretický exkurz do významu publika, aby mohly být výsledky chápány v kontextu kompletní mediální komunikace. Nebylo však možné tuto cˇ ást výzkumu provést, protože by byla nad rámec cílu˚ a možností této práce, mˇela by však být logickým dalším krokem. Specifický problém toho, jak definovat a vnímat religiozitu v implicitnˇe religiozních poˇradech, je potˇreba bez dat z publika vnímat v kontextu obecného náboženského prostoru u nás. Jak bylo demonstrováno na studii Hamplové, prvky alternativních náboženských formy u nás mají vyšší popularitu, než tradiˇcní koncepce. Pˇresto zde vzniká speciˇ fický problém konotací slova náboženství, které neumožnují ve výzkumu tuto kategorii používat automaticky a je nutné ji vždy chápat ve specifickém kontextu. Ve výzkumu publika by proto bylo nutné sledovat specifické parametry a snažit se vyhnout používání tohoto zatíženého termínu.

9.2

Interpretace

Na základˇe našich oˇcekávání mužeme ˚ sledovaný vzorek interpretovat a zhodnotit takto: ˇ Mimo Ceskou televizi jde o formálnˇe a tedy i produkˇcnˇe nenároˇcné tvary, u soukromých televizí mimo TV Noe outsourcované, tj. produkované samostatnými subjekty. Obsahy lze rozdˇelit do dvou kategorií: první lze charakterizovat jako publicistickou a jejím jádrem je mapovat pˇredevším kˇrest’anské svˇedectví o svˇetˇe (TV Noe, vˇetšina poˇradu˚ ˇ CT), explikovat pokud možno nekonfliktnˇe pˇredevším kˇrest’ansky orientovanou interpretaci religiozity a udržovat od alternativních náboženských smˇeru˚ odstup. Tato kategorie je vˇetšinovˇe explicitnˇe náboženská a bud’ se pˇrímo hlásí ke kˇrest’anské religiozitˇe (TV Noe), nebo se snaží stavˇet do objektivní pozice. Ta je však urˇcena vˇetšinovˇe katolicky orien-

45

tovanou produkcí. Druhou kategorií jsou poˇrady urˇcené jako servis cˇ i služba a jejich typickými zástupci jsou EZO.TV nebo Volejte vˇeštce. Smyslem tˇechto poˇradu˚ je v kontaktním prostoru s divákem vytváˇret konkrétní náboženskou, cˇ i implicitnˇe náboženskou zkušenost formou telefonátu. ˚ Poˇrady se orientují na odhalování skrytého a praktické rady, vyhýbají se otevˇrenˇe náboženské naraci a uzavírají se do kategorie „zábavných“ poˇradu. ˚ Mužeme ˚ je tedy oznaˇcit za implicitnˇe náboženské a nalezneme je na komerˇcních stanicích. Explicitnˇe náboženské poˇrady chápou náboženství jako systém ve smyslu „tradiˇcních“ forem, jako je kˇrest’anství, judaismus, islám, problematizují, parodují cˇ i pˇrímo oponují alternativní náboženské smˇery. Pokusy o jejich integraci do vysílání ztroskotaly i díky zájmovým skupinám, které zvláštˇe na veˇrejnoprávní televizi útoˇcí. Vztah k náboženství lze v tˇechto poˇradech charakterizovat dektretem Nostra aetate: Katolická církev neodmítá nic, co je v tˇechto náboženstvích pravdivé a svaté. S upˇrímnou vážností se dívá na jejich zpusoby ˚ chování a života, pravidla a nauky. Aˇckoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona vˇerˇ í a k vˇerˇ ení pˇredkládá, pˇrece jsou nezˇrídka odrazem Pravdy, která osvˇecuje všechny lidi. Sama však hlásá a je povinna neustále hlásat Krista, který je „cesta, pravda a život“ . . . 135 Mužeme ˚ tedy rˇ íci, že explicitnˇe náboženské poˇrady mají blízko ke katolické pozici vztahu k jiným náboženstvím, implicitnˇe cˇ i explicitnˇe obsahují kˇrest’anské významy a hodnoty a svými postoji se mohou blížit cˇ i splývají s tzv. antikultovním hnutím, a to jak náboženským (TV Noe, ˇ ale implicitnˇe i v Ceské televizi, jako napˇr. u relativizace spasitelské hodnoty New Age), tak i sekulárnˇe-racionálním.136 Právˇe sekulárnˇeˇ racionální antikultovní hnutí zárovenˇ mají na produkci Ceské televize výrazný vliv. Implicitnˇe náboženské poˇrady vubec ˚ kategorii náboženství nepoužívají, jakkoliv využívají symbolu˚ a významu˚ s tradiˇcnˇe náboženskými systémy spojenými (andˇelé). Jejich religiozní systém lze popsat jako alternativní náboženskou formu, využívající prvky novopohoanství cˇ i New Age (skˇrítci). 135

Nostra aetate [On-line]. 23. 8. 2007 [Cit. 7. 5. 2010]. Dostupné z: . 136 Dˇelení antikultovních hnutí na náboženské a sekulárnˇe-racionální pochází od Davida G. Bromleyho a Ansona Shupeho, viz. Dušan Lužný, Nová náboženská hnutí. . . , s. 132.

46

Pohlédneme-li do institucionálního podloží poˇradu, ˚ nabízí se otázka, proˇc tomu tak je. Jak jsem se pokusil demonstrovat na výzkumech Hamˇ plové, v Ceské republice se obrušuje vztah k „náboženství“ — na jedné stranˇe je „tradiˇcní“ u tˇech osob, kteˇrí se hlásí ke kˇrest’anským církvím, na stranˇe druhé je privátní, který nemusí vždy operovat s nˇejakým jasným systémem nebo pˇríslušnosti ke skupinˇe, ale je spojen s výraznými religiozními postoji a pˇredstavami. Vˇeštci, amulety, horoskopy aj. jsou ˇ zˇrejmˇe pˇrijatelnˇejší pro mnohem vˇetší skupinu Cech u, ˚ než kategorie první, i proto mohou privátní televize zhodnocovat právˇe tento segment. Je jen logické, že tak cˇ iní implicitnˇe, tj. nedeklarují své vysílání jako náboženské. ˇ „Zábavní“ charakter tˇechto mediálních produktu˚ umožnuje televizím zasáhnout velkou šíˇri ruzných ˚ náboženských pˇredstav, protože nevyžaduje deklarativnˇe se pˇrihlásit k nˇejaké konkrétní náboženské skupinˇe a poskytovat exkluzivní interpretaci, jako TV Noe. To by ani nebylo výhodné, jakkoliv se to muže ˚ zdát z hlediska konstrukce cílové skupiny racionální: jestliže smyslem privátních televizí je generovat zisk, je potˇreba vynaložit co nejmenší prostˇredky na to, abych zasáhl co nejvˇetší poˇcet diváku. ˚ Zvláštˇe v noˇcním cˇ ase, kdy je ztrátové investovat vˇetší finanˇcní cˇ ástky, privátní televize outsourcují do samostatných, telefonii využívajících subjektu, ˚ které však nepˇripravují pouze daný poˇrad, ale poskytují dlouhodobou službu svým klientum ˚ a takto vlastnˇe jen v urˇcitém cˇ ase intervenují do dalšího média. Právˇe to, že divák konzumuje, tj. divák oˇcekává, že mu médium poskytne nˇejakou službu, servis, která uspokojí jeho potˇreby, je základní orientaˇcní prvek tˇechto poˇradu. ˚ Vytváˇret zisk na základˇe reklamy v neprofitním cˇ ase je ekonomické sci-fi, zajistit tedy pˇrísun penˇez na základˇe platby za službu je ideálním rˇ ešením potˇreb subjektu, ˚ které v daném cˇ ase vysílání zajišt’ují: televize a telefonických spoleˇcností. ˇ Naproti tomu TV Noe a dokonce i Ceská televize vytváˇrí své poˇrady pˇredevším v okruhu kˇrest’ansky orientovaných tvurc ˚ u, ˚ ne-li pˇrímo ˇ knˇeží. To zásadnˇe ovlivnuje jejich produkci — zatímco u TV Noe expliˇ citnˇe, u Ceské televize bez vnˇejší reflexe. Cílem stanic není zisk: u TV Noe je to evangelizaˇcní cˇ innost, u média veˇrejné služby jsou cíle definované legislativnˇe a mají se zamˇerˇ ovat na celé spektrum ve spoleˇcnosti pˇrítomných interpretací náboženství. To však pˇrímo neˇciní, a to i díky vlivu dalších, vnˇejších zájmových skupin, jako je klub skeptiku˚ Sysiˇ fos nebo vˇedecká obec, které si kladou nárok na to, ovlivnovat interpretaci reality ve veˇrejnoprávním médiu z pozice svého spoleˇcenského ˇ postavení. Naopak, Ceská televize se v cyklech orientuje spíše ve smyslu dekretu Nostra aetate k jiným náboženstvím s vˇedomím kˇrest’anských koˇrenu˚ evropského vnímání toho, co to je „náboženství“.

47

10

ˇ Záver

Bylo by jistˇe zajímavé výše vyslovené teze provˇerˇ it na vˇetším vzorku a s kvantitativním aparátem, a to nejen na cyklických poˇradech, ale i na další tvorbˇe — nabízí se pˇredevším hlavní publicistické a zpravodajské relace. Zárovˇenˇ výzkum objevil zajímavé prvky reprezentace religiozity v cˇ eských televizích, které by si zasloužily samostatné studie: napˇríklad formy rituálu v EZO.TV, analýza používání „reiki“ nebo jiných systému˚ ve vysílání, aj. Zde by se mohlo uplatnit i publikum, které je, jak se domnívám, v globále pˇri vyslovení obecných hypotéz vpodstatˇe nesledovatelné, pˇríp. by šlo o tak nároˇcný výzkum, že by jeho efektivita nemusela být velká. Pˇresto, že práce obsáhla jen malý vzorek, je výzkum reprezentaˇ tivní v tom slova smyslu, že zohlednuje nejen studované cykly, ale i další poˇrady a celkový programový rámec sledovaných stanic. V tomto smyslu jsou interpretace relevantní a naznaˇcují, že televizní prostor u nás vytváˇrí dva rozdílné kontexty religiozity: jeden je formován veˇrejnoprávním médiem a komunitní televizí, druhý vychází z intencí komerˇcních stanic. Zatímco ten první je explicitnˇe náboženský a najdeme v nˇem antikultovní prvky cˇ i pˇrímo dominanci kˇrest’anské religiozity, druhý se náboženství vyhýbá a zpracovává ho v podobˇe služby divákum. ˚ Pˇresto vytváˇrí specifický, implicitnˇe náboženský systém, který — pokud bychom pokraˇcovali v naší analýze a vykroˇcili smˇerem k publiku a to zvláštˇe na specifických poˇradech cˇ i motivech (rituály) — muže ˚ vytváˇret svébytné religiozní vˇedomí. Další rozpracování poslední z tezí je však úkolem pro jinou práci, napˇr. magisterskou diplomovou.

48

11 11.1

Abstrakt ˇ Resumé a klícová slova

Diplomová práce „Reprezentace religiozity v cˇ eských televizích“ analyzuje cˇ tyˇri cyklické nábožensky zamˇerˇ ené poˇrady v cˇ eských televizích. Výsledky této analýzy interpretuje jako dvojí formu reprezentace reˇ ligiozity ve vysílání: v pˇrípadˇe veˇrejnoprávní Ceské televize a komunitní TV Noe jde o explicitnˇe náboženské poˇrady, v pˇrípadˇe ostatních privátních stanic o poˇrady náboženské implicitnˇe. Soukromé stanice s výjimkou TV Noe chápou náboženské poˇrady jako zábavní a zaˇ mˇerˇ ují se v nich na profit na základˇe poskytování služeb, Ceská televize chápe svoji funkci pˇrevážnˇe jako vzdˇelávací a podává výklad, TV Noe má funkci evangelizaˇcní. Práce popisuje konkrétní formy religiozity ve sledovaných poˇradech, a to v „tradiˇcním“ chápání pojmu náboženˇ ství u TV Noe a Ceské televize a ve formˇe alternativní religiozity u komerˇcních televizí. Práce se nejen snaží výsledky interpretovat, ale nalézt i odpovˇed’, proˇc tomu tak je. ˇ Klícová slova: New Age, alternativní religiozita, kˇrest’anství, méˇ dia, televize, Ceská televize, TV Noe, TV Barrandov, Prima TV

11.2

Resumé and keywords

The diploma thesis „Representation of Religion in Contemporary Czech TV Broadcasting“ aims to analyze four periodic religious programmes in the czech television broadcasting. Results of the analyses are interpreted as the dichotomy in forms of religiosity representation in the broadcasting: in the case of the public service institution (Czech television) and the community oriented television (TV Noe) the religiosity is represented explicitly, in the commercial media implicitly. The profitoriented broadcasters understand the religious programmes as entertaining shows, Czech television aims to educate and provides explanation, TV Noe is evangelistic. The thesis describes particular forms of religiosity in the broadcasting, focusing on the „traditional“ interpretation of the religion in the case of the Czech television and TV Noe and the alternative religiosity presented in the shows of the profit-oriented broadcasters. The goal of the thesis is to provide interpretation of the causes of this dichotomy. Keywords: New Age, alternative religiosity, christianity, media, television, Czech television, TV Noe, TV Barrandov, Prima TV

49

Reference [1] Graeme Burton — Jan Jirák, Úvod do studia médií. Barrister and Principal: Brno 2003. [2] Manuel Castells, The Information Age: Economy, Society and Culture: Volume I: The Rise of the Network Society. Second edition. Oxford: Blackwell 2000. [3] Émile Durkheim, Elementární formy náboženského života. Systém totemismu v Austrálii. OIKOYMENH: Praha 2002. [4] Gregor Goethals, „Escape from time: Ritual Dimensions of Popular Culture.“ In: Stewart M. Hoover — Knut Lundby (eds.). Rethinking media, religion and culture. Thousand Oaks — London — New Delhi: Sage Publications 1997 ˇ ˇ [5] Dana Hamplová, „Cemu Ceši vˇerˇ í: dimenze soudobé cˇ eské religiozity.“ Sociologický cˇ asopis/Sociological Review, 2008, Vol. 44, No. 4: 703-723. [6] John Hartley, Television Truths. Blackwell: Oxford 2008. [7] Bˇretislav Horyna — Helena Pavlincová, Dˇejiny religionistiky. Antologie. Olomouc: Olomouc 2001. [8] Janet M. Klippenstein, „Imagine no religion: On defining ‚New Age‘“ Studies in Religion/Scienses Religieuses 34 / 3 – 4 (2005), s. 391 – 403. [9] Hubert Knoblauch, „Europe and Invisible Religion“ Social Compass 2003, 50, s. 267 – 274. [10] Dušan Lužný, Nová náboženská hnutí. Masarykova univerzita: Brno 1997. ˇ [11] Petr Malý, 45 let brnˇenského studia Ceské televize. Diplomová práce. Katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS MU: 2006. ˇ ek, média a elektronická kultura. Výbor z [12] Marshall McLuhan, Clovˇ díla. Jota: Brno 2000. [13] Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. SLON: Praha 2008. [14] William E. Paden, Bádání o posvátnu. Náboženství ve spektru interpretací. Masarykova univerzita: Brno 2002.

50

[15] Philippe Perebinossoff — Brian Gross et al., Programming for TV, radio and the Internet. Strategy, development and evaluation. Second edition. Focal press — Elsevier: Oxford 2005. [16] Neil Postman, Ubavit se k smrti. Mladá fronta: Praha 1999. ˇ [17] Jan Punˇcocháˇr, „Veˇrejná služba: plný formát, nebo vyplnování tržních nik?“ In: Rozhlas veˇrejné služby: stojí na rozcestí? Sborník pˇríspˇevku˚ z Jarního semináˇre poˇrádaného Sdružením pro rozhlasovou tvorbu a Katedrou žurnalistiky FSV UK 27. dubna 2009 v Karolinu. SRT Praha: Praha /nedatováno/. [18] David Václavík, „Definice náboženství“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. SLON: Praha 2008, s. 119–129. [19] David Václavík, „Náboženství a média“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. SLON: Praha 2008, s. 321–341. [20] David Václavík, „New Age a spiritualita“ In: Zdenˇek Nešpor — David Václavík et al., Pˇríruˇcka sociologie náboženství. SLON: Praha 2008, s. 360–367. [21] Jacques Waardenburg, Bohové zblízka. Systematický úvod do religionistiky. Masarykova univerzita — Georgetown: Brno 1997. [22] Max Weber, Metodologie, sociologie a politika. OIKOYMENH: Praha 1998.

Internet 1. „Co je EZO.TV?“ EZO.TV [On-line]. [Nedatováno] [Cit. 12. 5. 2010]. Dostupné z: . ˇ pozastavila poˇrad Detektor“ Novinky.cz [On-line]. 19. 3. 2008 2. „CT [Cit. 15. 4. 2010]. Dostupné z: . 3. „Historie spoleˇcnosti“ Prima TV [On-line]. 23. 7. 2009 [Cit. 6. 4. 2010] Dostupné z: . 4. „Klienti“ Mediasupport [On-line]. 2008 [Cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: .

51

5. „Kodex TV Noe“ TV Noe [On-line]. 1. 11. 2006 [Cit. 2. 5. 2010]. Dostupné z: . 6. Nostra aetate [On-line]. 23. 8. 2007 [Cit. 7. 5. 2010]. Dostupné z: . 7. „O nás“ Mediasupport [On-line]. 2008 [Cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: . ˇ Radˇe CT: ˇ 8. „Otevˇrený dopis Rady pro popularizaci vˇedy AV CR Detektor je smˇesí výmyslu˚ a lží“ Britské listy [On-line]. 21. 2. 2008 [Cit. 6. 5. 2010]. Dostupné z: ˇ 9. „Poˇrady A — Z: Aktuální náboženské poˇrady“ Ceská televize [On-line]. 2010 [Cit. 6. 5. 2010]. Dostupné z: . 10. „Prymas Glemp: Radio Maryja rozbija Ko´sciół“ Gazeta.pl [On-line]. 23. 12. 2005 [cit. 6. 4. 2010] Dostupné z: . 11. „Pˇredstavení spoleˇcnosti“ Prima TV [On-line]. 24. 7. 2009 [Cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: . 12. „Seznamy provozovatelu˚ vysílání“ RRTV [On-line]. 2010 [Cit. 4. 5. 2010]. . 13. „Smysl TV Noe“ TV Noe [On-line]. 2008 [Cit. 2. 5. 2010]. Dostupné z: . 14. „TV Barrandov sází na Duška, Kristelovou a Hrachovcovou“ Týden.cz [On-line]. 25. 8. 2009 [Cit. 15. 4. 2010]. Dostupné z: . 15. „TV Program“ TV Barrandov [On-line]. 2010 [Cit. 15. 4. 2010]. Dostupné z: . ˇ ˇ 16. „ZA KACKU SVLÍKACKU“ Mediasupport [On-line]. 2009 [Cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: . 17. Jiˇrí Heˇrt, „Detektor – mýtický televizní hybrid“ [On-line]. 1. 2. 2008 [Cit. 6. 5. 2010] Dostupné z: .

52

´ 18. Arkadiusz Klimczak, „MOHEROWE SZALENSTWO, CZYLI CO UWIERA POLAKÓW W GŁOWY“ Ekumenizm.pl [On-line]. 19. 12. 2005 [cit. 6. 4. 2010] Dostupné z: 19. Michał Pietniczka, „Słownik IV RP“ Gazeta.pl [On-line]. 21. 3. 2006 [cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z: .

Úˇrední dokumenty, normy a zákony ˇ 1. Kodex Ceské televize. 2. Rozhodnutí o udˇelení 2008/153/ˇreh/BAR.

kompenzaˇcní

licence,

sp.

zn.:

3. Rozhodnutí o udˇelení licence, cˇ . j. Ru/93/94, ze dne 28. 4. 1994, odstavec 2. 4. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 26. 1. 2006, cˇ . j. Ru/1/2006. 5. Úplný výpis z obchodního rejstˇríku, vedeného Mˇestským soudem v Praze, oddíl B, vložka 892. 6. Zákon 483/1991 Sb. 7. Zákon 231/2001 Sb.

53