Reportaza -NA MOTORCE PO SEVERNI AFRICE
Brezovar Igor
CESTA KOLEM SĚDOZEMNIHO MOŘE - Italie , Tunis Noc bila tmava, dlouha a studena. Straslive foukalo, a pisek jen lital kolem spatně postaveneho stanu. Stán jsem musel v noci nekolikrat pripevnovat a zatězovat zavazadly.Byl jsem daleko, daleko pod Saharskyma hvezdama, v prostřed ničeho, kde se toto děje často. Motorka spadla. Ano, motorka. Již si dobře uvedomuju, že jsem konečně zase na jedne z mích pořadních cest po světě na motorce. Čtiří roky je od doby kdy jsem absolvoval z moji přitelkyní Irenku cestu do Indie.Jak jinak, nez na motorce. Tenkrat to byla stara znicena SUPER TENERKA, ktera nám slouzila celejch 2 měsice azijskych cest a cca 20.000 km. A take mi bylo tenkrat 23 let, a k tomuto veku také vypadala má nedokonala výbava a naivny představa o ceste,krtrerou jsem ovšem absolvoval uspěšně,a do dnes na to rad vzpominam.Letos to vypadalo zcela, ale zcela jinak. Dubna jsem zajel do f.Au-Tec, a za tíden již jsem sedlal zbrusu novy černý BMW 1100 GS. Věděl jsem, že to zdaleka nestačí pro moje moto avantury, proto jsem objednál hodně doplnku, jako třeba 2x 45 l hlinikove kufry, padaci rám, prvky, ktery zesíli motorku v mistech, kde to je namahaní, dvojty lampy , ochranu rukojety, vyšší větrový štít,kompresor na nafoukani gum,zabudováni pod nadrží a vlastně hlavně velkou 45 l nádrž.Vše to mě vyšlo na více než 30 % celeho motociklu. Klucí z zámečnicky dílny v Karlině mi zesilily zadní čast motorky z profilových trubek, a po leví a pravy straně nádrže výrobyly nosič na 10 l kanestr na bencin, a 10 l na vodu. V posledni chvili před odjezdem me napadlo, že si všechni pomisli, že jsem blazen, a nemislim vážně s cestou do pouštní části Afriky bez GPS. To byla take snad posledni tečka k dokonale motorce a vybávě na planovaných cca 18.000 km dlouhe cestě na jih přez Italii do Tunisu, Lybie, Eyptu, Jordánska, Sirie přez Turecko do Řecka a jestli budou viza, tak zvladnu i Makedoniji, Černu horu, přez Kosovo , Bosnu a Chorvatska do rodného Slovínska a do Čech. Mam to opět naplanovano na 2 měsice, možna dele, nebo meně, záleži jen na možnich problemech, ktere mě na cestě nepřekvapi, nebo naopak na kráse nějaké s těchto navštívenich zemí, kde se mi možna zaliby natolik, že prodložím pobyt.Ze všeho toho,co se mi na tu motorku podařilo naložit sem ale dostal velky strach, jak to všechno uřidim.Motorka z vybavou a plnou nadrži a kanestrama važila 440 kg. Na to přide ještě mojé 90 kg maličkost (s výbavou) a po měsicí jestě Irena z svoujíma 70 kg z vybavou.Na zavazadleh asi 5 kg zadni pneumatika. A to vše ma vydržet každodenní 300-500 km africkych cest? To ne ! Podival jsem se znova na zavazadla, a výřadyl z vybavy všeho spolu 5 kg. Neušetřil jsem moc, ale bez oblečení, camping výbavy, par knižek, několik nářady, které mi stejně k ničemu není protože sám spravit nic neumin, ale spiše kvuli pocitu, kvuli tomu, že bi mě kamarady nebráli vážně, kdybi ho tám neměl, jsem odět nemohl. I přes to motorka s náma vážila cca 600 kg. Irenky věcí jsem celou cestu táhnul z sebou , aby mohla madam do Egyptu přiletět pouze s helmou a kombinezou.V Au-Tec-u mě ujistili, že na BMW se nikam náhradni dili neberou, a že mam pod sebou nejlepší motorku pro tyto učeli, čoz v době psani teto reportážy mužu s klidnim svědomim potvrdit. Po třech měsicich klickovani a prosbama a doprosovaní a na konec již známostma jsem do pasu konečně dostal krásné,drahe, zelene nesrozumitelné Libijské vizum. Z všema ostatnima to bylo sice jednoduš, ale take mě vzaly měsic intenzivného litaní po věčně ucpané Praze. Z Irenkou, která chudak po cele roky trpi a neutrací dovoleny za trochu přijemnejší věcí než semnou stravit každy den na motorce a spat po hotelech, kde po nas v noci lezou krysy, sem se domluvil, že cca po mesici se setkame v Egypte, kam ona přilety, a kde já ji budu čekat zase totalně vyhublej a plnej nových zažitku a v očekavani nových zazitku s ní. Pro odjezd jsem si schvalně vybral pozdné letné dní, kde v Africe již nebude takové horko (zase naivni představa), a tak jsem se na cestu vydal za slunečneho dne začatkem zaří. Jako obvikle na delší cestě proti jihu, jsem se i letos stavěl za několik dni v Slovinsku, kde namě trpělivě čekala rodina a kamarady, a jako obvykle se i tentokrat mama rozbrecela ,dala mi několik talismanu pro štěstí(další zátěž),pár suchejch klobas (dobře si pamatuje, jak jsem při cestě do Indie shubnul o 13 kg),mě objala a se slzami v očich popřala štastnou cestu.Podobně to dobadlo ji s jinak nepřiliš citlivim bratrem a sestru.Nakonec se slzy vylyli i po mém obličejí.Nešlo je udržet! Nemam rad teto chvile, protože jsi vždy začinam uvědonovat, co všechno se mi muže na tak dlouhe ceste stát.Mužu spadnout, někoho přejet, někdo mě muže přejet,v nejlepšim mě okradou, a v nejhorším podle všech lidi s kteryma sem se loučil i zastřelit.Znám ale muslimi na tolik dobře, že jsem věděl, že to jsou keci...snad. S kamarady jsem večer pred odězdem v hospodě popival uz nevim , kolikate pivo, protože jsem vědel, že v muslimském světě tuto lahudku neuvidim alespon 30 dni. Brzo ráno sem konečně vyrazil za nepřiliš pěkneho počasi, a stále více jsem se bližíl italskym hranicim , stále víc mě prál děšt, a to tak že jsem musel jet max 40 kmh, a auta kolem mě o nic rychlejc.Slovínsky Celnici mi popřáli štástnou cestu, narozdyl Italskych, kteří skoumali, jestli nevezu ve kanestrech bencin, a proč je mám atd... Rozhodl
jsem se již dřive, že chci Italii v conekratšim čase přejet, a stravyt vni conejmeně dni, protože si o to více užiji Afriky. Přespal jsem cca 100 km před La Specii, od kud mě zitra ceka Trajekt. Spál jsem u nějake prijemně mladši temperamentni babičky ve vinicach. Přistáv jsem našel velice rychlo, a do odězdu bylo 2 hodini. Našel jsem pokladnu, a celi nedočkavi vyndaval penize na nakup listku na trajekt. Zdalo se mi sice divně, že neni žadna fronta, ale do Afriky zaři zase tolik lidi nejezdy, jsem se utěsoval. Krásna mlada dlouhovlasa pokladni mě ale šokovala, jakmile jsem na ni promluvyl: "Omlouvam se Vám jmenem společnosti, ale trajekt nejede.Zadřel se motor. Přijedte za tyden!" To snat neni možne. Byl jsem skleslej a smutni. Poradila mi, že mužu jet do Genovy, od kat za 6 dni odjiždy trajekt, ale je o 300 DEM drašší.Tak to odpada. "A Dál?" jsem se ptál," no pak z asi 1200 km vzdaleneho Trapani za 11 hodin" " To stihnu jen teoreticky , a prakticky nikoliv " ,jsem ji odsekal už naštvanej a řekla mi posledni možnost z Neapoli za 4 dni. Jina možnost neexsistovala. Zajel jsem na plaž, sednul si, unavenej životem, rozložil mapy a vymyšlel. Do Neapoli je cca 700 km, rozhodl jsem se, že najdu njekde na půli cestě njekde na plaží utulne místo, kde budu spát a štiry dni se nudit. A take jsem se z naštvanosti rozhodl, že v Italii nenecham ani dolar ze mých 1800 USD, ktere mám ruzně poschované někde hluboko na dně kufru a kapes. A Travel čeky si take rádši ponecham za nějake užitečnějši utráceni než v Italii. Bencin a k tomu vždy i vodu jsem kupoval s kreditkou.Vařít si budu sám z zásob, které jsem šetřil pro Afriku, a tám už si nějak poradim, když mi dojdou polivky. Vyrazil jsem. Projižděl jsem krásnou vysušenou krajinou max. 100 km/h, a spotřeba bencinu klesla na 5l /100 km, a tak ujedu na nádrž až do Neapoli. Zastavil jsem se v Pise, prohlidnul šikmou věž , a k večeru nedaleko od Grosseta našel utulni misto na pisečni plaži.Pláže již dávno byly opuštění, jen sem tam se potuloval njejaky pes, ktery hledal něco pro svuj prázni žaludek mezi odpatkama, kterych tam bilo hodně. Postavil jsem stán, svrchnul ze sebe všechno oblečeni, a již za tmy skočil do chladny, čisty vody Tirenského moře. Večer neuvěritelně foukalo, že jsem musel připevnovat stán, a vzduchem lital pisek primichani ze slanou vodu. Bal jsem se. Ráno jsem zažil šok, když jsem se podival na motorku, ktera byla bíla od soly, a všechni kovovy částky byli napadení korozi. Umil jsem u pumpy motorku, a posunul se o 300 km dál na klidnější misto blisko Řima. Strávil jsem celi den v tomto rychlo živoucim a temperamentnim městu, a opět se kulturně vzdělaval. K večeru jsem objevil opět nadherné misto na plaží, kde sezoně pracovali 2 Romuny, a ti mě pohostili z ubytovanim, jidlem i pivem. Bylo nám fájn.Zustal jsem tám 2 dni. Posledni den před odjezdem jsem v Napoli koupil listky na trajekt, a prohlidnul jsem si již 50 let klidnou sopku VESUVIO. Ubytovál jsem se v kempu blizko přistavu, od kud mě zitra ve 12 jede trajekt. Celni formality probjehli rychle a konečně jsem se probojoval mezi starejma, plně naloženima autama tuniskych obchodniku na obrovsky trajekt Italske spolecnosti Linea Line. V 6 ráno mě probudil děšt na palubě , kde jsem strávil noc na lodí.Zmoknul jsem dokonale. V dalce již byl vydět africky kontinent. Po necelich dvacetidvou hodinah jsem konečně najel na africkou půdu, a také ihned na hranici začali pro evropana neobvykle věci. Celnik již z dálky začal mavat na mně- bílou obě´t. "Hello,Mistr, I help you " se mi hned nabidnul že mi pomuže, řekl, že tím skrátim čekaci dobu na hranicich místo 4 h na pouhe 2h. Než jsem mu stačil poděkovat mi ihned oznamil, že tato služba stoji 2x Ballantains wisky a karton Winston cigaret a s prstem mi ihnet ukazal obchod, kde tyto nezbytne věci k vstupu do Tunisu mužu nakoupit. „O, to teda ne,kamo, ti Muslim, a Alach bi mě trestal, kdyz ti koupim alkohol.“ Netušil,že už nejsem tak "zelenej" a neskušen cestovatel jako před lety v Iranu nebo Indii, kde mě tyto "vstupenky" do jejich zemí stály nemale penize.Sebral jsem mu tak rychle pasport, jak mi ho on před chvili vzal. Začal smlouvat ...... nakonec se uspokojil z 3 USD, kterych pro tyto připady nosim plne kapsy. Opravdu po dvou hodinah mi oznamil ještě posledni, 13 celnik v birokraticky tovarně dlouho očekavaani: " WELCOME IN TUNIS and sorry for long time!ej, a co bakšiš pro mě??"ale očěvidne bil ještě mladi, nezkušení a otevřel bránu dřive než mě požadal o "dárek". Zařval jsem pod helmou že mu děkuju za WELCOME přivitáni,zařadil dvpju, a aktivoval několik PS na mem BMW, a už jsem bil v prvnim městě maleho afrického státu na severu Afriky. Cítil jsem se dobře.Cesta opravdu konečně začala! Puvodně jsem chtěl pořadně proskoumat celi Tunis, a zustat v státu alespoň tyden, ale kvůli strátě času v Italií jsem se rozhodl Tunis opustit nejpozděj do 3 dnů. První den jsem najel 400 km. Pozdě odpoledne jsem se zastavil na delši odpočinek ve vesnicí někde uprostřed puste a nudné krajiny. Začalo pršet,a do věčiho městečka zbyvalo necelih 100 km. Chtel jsem odět,a přistoupil ke mě pán, ktery z skupiny lidi, s kteryma jsem travil s nímy čas, mluvil nejlepe Anglicky, a ještě to jsem ho těško porozuměl:" No possible go, no possible,!" a ukazoval na mokrou silnici , a z rukou někam pod pas. "Water road"! Vysvětlil jsem mu, že muj BMW je enduro, a´t jsi nelama hlavu, a hlavně nesrovnava novou Německou technologii z 20 do 30 let starejma peugeotama a výčerpanejma oslama. "Motor no problem", a odjel jsem. Po zhruba 7 km jsem narazil na obrouskou louži, před kterou jsem zastavil,a skoumal kde jí přejed.Podařilo se, ale smíh pod helmou mě provazel zhruba 3 km do další louže, ve ktere již stalo několik aut a autobusu. Osla k podivu jsem tam neviděl.Ta louža bayla malé jezero, dlouhy možna jeden , dva km, a možna metr nebo vice hluboky. Pry to je tipicky pro severo Africke silnice, ktere jsou jinak sice super, ale nesmi pršet, protože
voda se jen stěška vsakne do pisku a bahna ktery je podel, a tak vždy při děšti nastane neprůjezdna silnice.Otočil jsem se, a ta "mala" louže, kterou jsem před tím sice projel byla teď už velka, voda sahala už daleko přez kolena. Musel jsem risknout, protože během hodyn se louže spoji, a už nebude kam utict.Přidal jsem plyn, motorka se stratila nekam pod vodou, a voda sahla az pod sedadlo.Slišel jsem jen bublani, přidal jsem plyn, voda střikala na vse strany, objel jsem stojici pick-up, kde na korbě uz sedeli lidy.Trvalo to několik dlouhejh chvyli, až jsem opět uslišel motor a před sebou již sem zahledl asfalt.Vratil jsem se poniženě k tomu pánovy, kteremu se mezí ušíma leskly jeho mohutné bíle zuby: "German technologi?? ha ha ha no possible!!" Ja ti řekl,že nemožne...Vzal mě k sobě domu, kde jsem se snažil vysušit alespoň některe věci. Motorku jsem zaparkoval do jeho kramečku s potravinama. Žena mě upekla ovči maso s hranolkama, a prožil jsem krasnou noc. Ráno mě brzo probudilo slunce.Po vodě skoro nezbyla ani stopa, a jen ob krajich sílnic byli louže, ktere nevadily, ale horší to bylo z avtama, ktery včerejší noc obstály v loužech, a majitelum se je nepodařilo ještě vyklidit.Některé určitě na vždy!! Jel jsem proti jihu , směrem k Alžirskym hranicim, a nikdy nezapomenu, jak jsem bil překvapen, když jsem zahledl v prostřed pouštš přivazany člun.Jen ták tam stál v písku přivazani za tram zapychnuti do písku.Samozdřejmě jsem zastsvil, a udělal zajímavou fotku.Velice rád a často jsem se zastavoval v menših vesničkach, kde jsem ochutnával mistní jidla, a seznamoval se s přijemnima lidma.Problem mi dělali skoro v každe menši vesnici male děti, ktere zřejmě šokovala motorka, a bílej turista, a tak vždy s radosti a bez zdrženlivosti hazeli do mě kameny.Bylo to nepřijemni,ale někde v Libyí jsem se naučil branit i proti tomu, a sice tak, že jsem vždy začal troubit, přidal jsem plin, a motorku naměřil přimo na ně.Okamžitě se rozběhli minimalně tak rychle , jak se seběhli.Přiroda se stávala stále hežči a zajimavějši.Všude sama pisečnokamnita rovina,silnice byli skvělé. Zeleni stromy a tráva zustály daleko na severu, a věděl jsem, že prvni zeleni lesy nebo trávu uvidym nejdřiv možna v Sirií. Červene pohoři JERIDI zustalo daleko za mnou, a take do mě začal foukat trohu teplejši vzduch než na severu, takže jsem podložky v kombinezé mohl uklidit na delší dobu někam na dno kufru. Potkaval jsem stada velbludu, a sem tam osaměleho pastíře z stado ovc, u kterého sem vždy zastavyl, nabídnul mu vodu a prohodili jsme navzajem par pro oba navzajem nesrozumitelnou řeči, a bylo to fajn.Silnice bily dobre, rovyna, že jsem nevidjel konce se táhla předemnou směrem na Libijské hranice. Zbyvalo cca 200 km, a rozhodl jsem se jim přibližit, a přespat ještě v Tunisu, protože jsem očekaval, že přejezd přez Libijské uřady a Gadafiho syny bude ještě složitější, a tak vystartuju ihned ráno. Zajel jsem par sto metru po kamniti silnici mezi křovy, kde jsem opět zahledl člověka z stadem koz, postavil jsem vedle jeho z křovy upletene chyši stán, a přenocoval. Uvaříl jsem mu polivku, on mě dál syr,vody jsme měli oba dost, a měsíc se už dávno ponořil za červenou horou, ktera nas hráníla před větrem. Bylo nám super, a já přemyšlel, jak je ten život krásny, a ják jsem štasten.Do Libye zbivalo cca 50 km. Usnul jsem tvrdě. LIBYE Na straně Tuniské jsem pří vyjezdu strávyl hodinu a pul, a předemnou bilo stofky tunijskych aut s usměvavima a přijemnima pašerakama nafty vevnitř. Jasně, že mě pouštěli dopředu a tak jsem se dostal do prvniho Libyskeho celnika, několik set metru od hlavni budovy. Bil přijemej, a ze všeho srdce mě opět přivital v jeho království:" WELCOME,sir WELCOME" Měl jsem dobri pocit, protože skušenost mě řika, že přijemnost lidi se pozna podle přivitani celkniku, a to skutečně plati. Do rukou mi pomodlil zeleni papir , napsani v arabštině.Sednul si vedle mě, a pomohl mi ho vyplnit. Pozor, Žadni bakšiš!! Začalo to opravdu super, ale to, co následovalo dalšich pět hodin, to sem nezažil, a zažiju to asi až přišti rok, někde v Uzbekistanu nebo Mongolsku. Celnici sice přijemni, ale podavali si mě jako mič a každy z nich hral nejduležitejši roli, a v ruce držel to nejduležitejši razitko, že kdybi mi chiběl pouze jeden z 8 z níh, tak se do Libye prostě nedustanu.Všude mě pouštěli Tunizane ve frontach dopředu, a itak to bylo unavne. Pro sebe jsem vyřidil, ale na řadu přišel i muj společnik na kolech.Musel jsem s ním zajed do nějake "černe garaže" jak tomu řikali. Tam mi za deset dolaru našli a přepsali čisla motoru a karoserie.S nima jsem sel do Trafic office, kde mi tyto čisla zapsali do Karnetu , ktery jsem letos naštesti měl sebou, a ne jak před leti,kdy se Irena musela letecky vracet s Turecka do Prahy pro njej.V Trafik office mě to opět stalo sedum zelenejch. S všema těma dokladamo spátky na celnici pro razitko, a následovala poištovna, kde mi za 14 dolaču přidělali poištěni na 20 dnu. Vratil jsem se po dobry hodině vitězné do černé garaže pro motorku. Začal se naivně oblikat a celnik mě opět přivital v Libyi, ale mimohodem mi oznamil, že musim ještě do Plant office, jestě jen formalita. Od teto chvilky jsem tam stravil ještě dvě hodini běhanim a čekanim na spíciho bankovniho uřednika, u ktereho jsem musel samozřejmě za nejnevyhodnejši kurs vyměnit 100 USD. Měli to spočitano velice dobře, protože do posledniho L.dinaru jsem tam nechal za Liybiskou značku, kterou mě přidělili, a poplatky za celny služby. Dostal jsem k tomu hromadu papiru, a ujištěni, že mi s toho vrati při odjezdu z Libye 30 L.dinaru. Bil jsem sice hodně unaveni, ale neštvala me ta birokracie, protože jsem s tím počital, a smál jsem se sam sobě, že sem vubec lezu. Huře dopadal jeden Němec, ktery
tam je z svoji ufňukanou a rozmazlenou novomanželkou už dva dni, protože mu chibi nějaky papir na sveho Land Rovera, a ještě se mu nechce platit za ten bordel, jak mě pozdějc řekl.Bilo mi celkem lito jeho ženy v těchto podminkach, protože si ji dřiv představuju někte popijet kafe za 100 kč v Luxusni restavraci v centru Prahy než tady ve smradu spocenou a již 4 den nemitou. Značku , kterou jsem neuměl přečist jsem namontoval, a ještě po par kontrolach ale už na cestě jsem vyrazil do nastavajicí tmy krásné a plné očekávani Libye. Po 60 km jsem přijel do roztomileho města Zuara, plnich zvědavich lidy, keři se nahrnuli kolem motorky.Zvali mě k sobjě , na jidlo, ale neměl sem chut. Bil sem unaveni a neměl jsem naludu se povidat.Rad bisem se umil konečně a napsal denik.Ubědoval jsem se v hotelu za 3 USD, kde jsem si musel dveře zavirat z mími gumicuky, a okno zavřit z prostěradlem, aby mě lidy nekoukali z ulice.Motorku jsem zaparkoval v restavraci.Chvili jsem s novima kamaradama předce pokecal a seznamoval se z přijemějšim, klidnějšim a čestnějčim charakterem pro mně novych lidy, než v Tunisu. Opravdu sem se citil líp a bezpečnejc. Rano jsem vstal brzi, a vydal jse proti jihu do Ghadamesa. Cesta byla perfektní, rovna, dobře udělaní asfalt, a jen napisi ob silnicich a směrokazi mě připominali, že jsem někde ve vzdalenem krají daleko od domova.Kochal jsem se krasnou pisečnou krajinou, a jen občas sem potkal auto nebo kamion, ktery mě zdravil již z dálky. Na každe křižovatce, (po 70 a vice km) měli policájti svoji základnu a kontrolovali pasporti a ukazali spravnou směr. Často jsem se u nich zdržel a popili jsme spolu čaj, nebo se najedli datlu.Vždy se mě dodazali od kad jsem, a ja jim řikal but Slouvaánija nebo občas z Čiki, coz znamenalo z Čech. Naštěsti obě zěmě patřili k přátelum Libye , jak mě oni ujistili. Nedovolil jsem se jim kazit iluze. Jezdil jsem přez nadherni pohoři, kde se podemnou prostirali nadherné oazy a mezi njima velbloudy. Často jsem se zastavoval a fotil, a vždy doplnjoval vodu do rozhřatiho těla.Skoro vždy se u mně zastavilo auto a ptalo se mě, zda li mam vodu, jasně že v arabštini, ale bylo mi rychle jasně, že slovo MAJA znamena vodu, a ta, bila v těchto krajech duležitejši než cokoliv jineho. Příbližně po 200 km jsem narazil na menši oazu s několika domkama a benzinovou pumpu. Naplnil sem nadrž z 35 l bencina, a do náhradniho kanestru dalših 10 l pro jístotu, kdybi mě došel bencin, nebo bisem naopak já musel někomu pomoct.Šel jsem platit, snad nikdy z věči radosti, protože jsem vědel, že mě to nebude stát více než 2.5 USD.A opravdu jsem se nemylil. To si opět dopřeju. V Libyi kilometry utikali velice rychlo, a já mohl jet občas i 170 km/h. Bylo přišerně vedro, i když slunce pomalu zapadalo.To pro mě znamenalo se zastavit v prvni vesnici kterou potkam.Vzdalenosti bili občas v Libyi obrouske. Klidně 400 -600 km od jedné oazy do druhy. V takovichto oazach jsem věčinou viměnil vodu za čerstvou , tankoval, a seznamoval se z lidma, než jsem si vybral osobu, u ktere budu travit noc. A tak jsem to udělal i tady před Ghadamesem. Potkal jsem mlade lidy, kteri mi hned nabidli nocleh u nich doma.Hotelu často nebilo, ale i kdybi byli, tak jsem se skoro vždy bránil spat v ních. Udělali mě večeři, seznamili mě z ostatnimy členy rodiny, a pozdě do noci jsme si snažili povidat.Neuměli anglicky.Pomahal jsem si z arabsko českym slovnikem.Bili Gadafievi nadšenci, ale tak jemu oddani, že měli jeho fotku v peněžence, ba i dokonce fotku v prostředku náramkových hodinek. "Gadhafi is the BEST" mě tvrdili neustale, a ja jednou : "NO the BEST" podivali se namě divně a udiveně, " The best on the WORLD" sem dodál, a začali mě obímat a tleskat.Jelikož uměli anglicky opravdu snad jen to, tak jsme si celi večer povidali "tuto větu", a smali se do pozdniho večera. Trochu mi vadil možna jeden z nich, kteremu jsem slibil české maskače, a pak mě hladil celi večer po nohou.Nemislel tím nic, tak se naznačuje jen pravi kamaradstvi, a často sem se všimal, že se dva kamoši drži za ruce na ulici. Ghadames je zaimave město, z několika hoteli a obdanej pouští.Neceli dva km od tám je Alžirska hranice, proto i policejni kontroli bili časte.Po prohlidce města jsem opšt doplnil nadrže z palivem, vodu, a take jsem se pořadně najedl v jedne z mnoha restavraci.Objednávani jidla , to je opět kapitola pro sebe.Tu praktikuju na všech méch cestach stejně. Naučil jsem se takle dělat v Iranu a Pakistanu.Prostě pozdravim " Salam Alekum" vztoupim, a pohladim se po břichu , jako že mam hlad. Z rukou do pusi nema cenu, protože nechapou. Začinaji mě řikat , co mají, ja tomu stejně nerozumim, pokrčim ramenama, naznačim očima, zdali mužu do kuchině, a tam jim prostě všechno proskoumam, domluvym se na ceně, a čekam na opravdu všude vytečné jídlo. Mam před sebou cca 550 km tvrzene pouště do města Idrij. Je to takova má prvni náročna skouška na teto tuře. Silnice sice neni pisečna, takže se mi kola neboři, ale take neni na ni asfalt, ale šotolina. Jedu pomalu, a vím,že mě ceka celi den, možna dva trapeni. Začalo to brzo po skončeni asfaltu. Poprve jsem musel použit GPS, protože jsem parkrat scela stratil orientaci, a nevěděl sem kam. Občas bila "silnice" široka i několik km, byli vydět pouze vyjete koleje. Občas jsem ve vzdalenosti viděl kouř a dim, a bylo mi jasní, že tam projiždy auto. Několik jsem jih potkal i na mé "trase", a to se vždy zastavy, a zepta, zda li ma protijedouci vodu. Nejvečí problemy nastali, když byli pisečny závěje, a to jsem obvykle meho těžkého koně položil na zem.Vyložil všechna zavazadla, zvednul motorku, odjel na prvni pevnou pudu, a vracel se občas i 200 m pro zavazadla. V nejhoršim semě ale stávalo, že když už jsem postavil motorku, jasně bez zavazadel, a chtěl se rozjet, tak se mi zabořila až po motor, a ja musel z botou odkopat kolem dokola prostor, přidal plyn, skočil z diry, jel několik metru do dalšeho padu , a vše znova. Bilo mi horko a studeny vody z termosky uz dávno nebilo, zustala horka z kanestru. Pozdě večer jsem se špinavej, zničenej ,unavenej
připlacal do cíle, kde jsem přespal uroztomile rodinky, kde opět nikdo nemluvil anglicky, a stějně jako všude i tady jsem se bavil jen s chlapama. Z ženskou jsem naposledi mluvil u pokladny v Italii, když mě oznamila, že trajekt nejde. V Arabiji jsem žensku občas zahlidnul na ulici v doprovodu chlapu, ale stejně byla zahalena do černeho, a pokud jsem měl štěsti, tak jsem zahlid alespoň oči, ale věčinou měli i ty zakrity. Město Sabha je jedno z nejvěčih měst Libye na jihu, ale také jedno z nejošklivějših co sem viděl. Všude bil bordel, na ulici koně, osli, krávy, avta, ktera jsou zrala tak na vrakoviště, žadni centrum, smrad atd. Lidé na jihu bili o pár od odstínu tmavší než na severu, a nebili ani tak přijemny jako na severu. Děti zavodili, ktery hody věčší kamen a z větší sílou proti cizinci, kteryho určitě vyslala jeho vláda na pruskum a špionaž do jejih země krást informáce a nápady architektur, a strategickych budov. Bil jsem unaven věčně stejnich dotazu a odpovedy, lidi kolem mě,když jsem pil, jedl, odpočival, fotil .... Prostě sem si prál klidu a po dlouhe době člověka, s kim bisem si mohl normalně popovidat, usmát se, pokrytizovat , najist se spolu.... Chiběla mi moje Irenka, chiběl mi nějaky turist stejného zájmu a mišleni. Ne, toho se tady asi nedočkam.Opět sem proklinal sam sebe, že sem sem lezl. Fuj, jdu spat, ale kám, zase se seznamovat. V hotelech, ktere jsem tady našel bisem nenechal přespat ani mého psa.Ne, vubec nejsem rozmazlenej, a spál jsem často v horšich podminkach, pouze namě vlezla možna njejaka kryze.Uz zhruba měsic jsem sam, bez nikoho, a mezi sice dobrymy lidmi, ale ....ale... najednou to přišlo:"Hello, Čiki, can i help you?" Ahoj čechu, mužu ti pomoct, se ozval hlas za mémi zády. Bil to Mr.Amir, ktery mi tuto noc poskytnul azil , a zustal jsem pak dva dní v jeho rodině "opět samozřejmě bez žensk".Ale bil inteligentni, dobře mluvici anglicky a vzdělani.Kdysi dělal pilota při Libyskych aerolinkach, a viděl celi svět. Take jsem si snim mohl otevčeně promluvit: "Viš Igore ,taky jsi po njekolika letech prvni člověk, ke kteremu mužu bít otevření a stěžovat si na náš system a našeho vudce." Vážil jsemsi toho a povidáli jsme si dlouho do noci venku před domem, v kraji města, kde za jeho pozemkem začinalo nekonečne prostranství prave pouště jmenem Sahara, která sahalá daleko k Chadskym hranicim a dál, daleko dál.Nakonec dodal:" Viš, mi nejsmě země třetiho světa, jak se o nás povída!Mi jsme čtvrti svět!!!" Věděl jsem že je s toho smutni, a on věděl,že mu nemužu pomoci.Vysvětlil jsem mu, jake potiže jsem měl z zvacim dopisem z Libye než mi dali vizum, a domluvily jsme se, že jeho kontakt předam připadnemu zájemci o návštěvu Libye. Probudil jsem se opět plní elanu a chuti poznávat svět, a po snídaní jsem se vydal proty CHadskym hranicim. Čeka mě cesta dlouha 550 km mezí pisečnimy dunamy a tu pravou Saharskou přirodu.Nejel jsem uplně do hranic.Irenka ma přiletět do 7 dnu, a já uz jsem nedočkavy dost, nechtěl jsem se vzdalovat ještě vice. Obratil jsem proti severovychodu. GPS mě přestal fungovat před několika dní, a vubec nevím proč.Držel jsem se často hlavnih cest, ale dneska to musim střihnout přez poušt, protože ušetřim cca 250 km. Silnični podminky katastroficky, ale alespoň nebil pisek, takže to pomalu šlo do doby,než přijel naproti "beduin" v stary zjebani TOYOTY a já se ho ptal pouze na směr, a on mě ihned vyved z míry, když ukazal uplně jinou stranu než jedu. "You no GPS"? se ptal. Rekl sem ne , a doporučil at se obratim, nebo se mužu stratit.Takova cesta trva ještě 200 km, a to bi nedopadlo dobře, a že sám je to tuplem nebespečne.Poslech sem ho, a jel jsem za nim na stejne misto od kad jsem vystartoval před 3 hodinama.Parkrat jsem cestou seknul o zem, a on mi pomohl zvedat těžkou motorku. Na místo jsem dorazili odpoledne, a on z svoji rodinou a kozami bidlel nekolik kilometru za městem opět v poušti pod hadrovitem stanem.Postavil jsem svuj stan.Dali mi kozi mliko , a arabsky chleba.Vodu čerpali ze země.Jezdil sem celi odpoledne na velbloudovy, a vážil si toho, protože všude jine se za to obvikle plati.Elektriku neměli ani jine žadne civilizačni vymoženosti.Byli jsou štasní. Večer bil krásni a přijemny, a toto jsou chvile, kvůli kterych vubec cestuju. Bil jsem štasten, a cítil jsem se s pastevcí výborně.Bili velice chudi, tak jsem jim dal na plnou nadrž bencinu dalši den u pumpy, než jsme se rozloučili. Měl jsem v planu udělat možna 800 -1000 km, ale ihned za městem mě překvapila silna písečna bouře.Písek litál vzduchem, a já musel jet max 80 KM/h, a ještě to z hodně nahnutou motorku proti směru vítru.Moc jsem nestavěl ale snažil jsem se jet, a jet a jet. Krajina bila pusta, počasí ošklivé, a písek jsem měl všude.V obličeji, pod kombinezu, v botech, v zavazadlech, a nedovedl jsem si představit, kolik ho mam v filtrech, ložiskach.....Obrousil mi uplně kufry a boty. Delší přestávku jsem si udělal teprve v vesniče Zilla, kde mě chlapi kteři seděli pod obrouskym stanem pozvali k sobě. Opět mi udělali jidlo, a dalí vody. Něktří mluvili dobře Anglicky ,obvzvlašt ředitel Libyíské TV, ktery mě na všechni spusoby přemlouval, a´t jedu s ním do Tripoli, kde natoči semnou reportáž.Nechtel sem ,nemam čás.Mezi ními bil i člověk, ktry mluvyl i Chorvatsky,jelikož studoval v Zágrebu. Oblibyl jsem si ho, a spál jsem v jeho rodině, kde jsem se konečně bavil i z ženskama. Dovolil mi až pote, co jsem jeho mámě dal leky proty bolestem. Oblibil jsem si jeho ceru, která byla velice simpaticka, a neustále mě posilala pusy, ale vázlo to s její angličtinou.Bohužel!! Nebo bohudik, protože nevim jak bi to snesla jeji mužska populace, kdybisme navazovali njejake jine než slovní vztahy.Druhy den mi ukazali mestečko, kde ulice jsou s pouštniho pisku, každy pěstuje datli a k tomu njejake zvíře, a mohl jsem se také konečně podivat do mšiti.V Zille take končil asfalt, respektive byl, ale byly v něm takové dyry, že se mi vyplatilo jet po písku vedle silnice.Mohl jsem jet rychlejc, ale bylo to nebezpečne,
protože sem často dostaval smik. Vyfouknul jsem pneumatiky, a motorka jenom plavala na povrchu pisku, a jelo se mi lip. Měl jsem před sebou asi 290 km takové silnice. Trvalo mi to celi den, než jsem se k večeru dostal na normalni silnici. S časem jsem byl natěsno, a tak jsem se rozhodl, že pojedu v nocí.Bál jsem se, a jel jsem opatrně, protože rožhavení asfalt je oblibene místo, kam velbloudy hodí přenocovat. Nestalo se níc, a v rannych hodinach jsem přijel do Bangazi. Našel jsem hotel a tám přečkal noc. Ráno jsem musel na cizineckou policii se ukázat, a prodloužit pobyt. Irenka příde už za čtři dní, a ja mam do Khairy ještě pořádní kus cesty. Na severnem pobřeží jsem se zastavoval každé 2 hodiny a vykoupal jsem se v nádhernem moří.Plaže byly netknutelne, byli čiste, a nikde nikdo.Celich možna 500 km do Tubruku, kde jsem přespal u policajtu.Večer jsem opět vlezl do vody se vykoupat. Vzduch byl nádherně tepli, a voda take.Tušil jsem, že z jidlem v Egyptě nebude problem, tak jsem každymu ze trech policajtu uvaříl polivku. Opět jsme se bavili o jejich vudcí a zase bil nejlepší," no ještě ten Sadam, Sadam Husein mu muže konkurovat, ale jini, jini už ne!!!" "Yes, Yes Sadam is too very good! America no good, no demokraci" Libye mě velice překvapila.Kladně. Citil jsem se velice dobře a bespečně.Lidi vstřicni a mili.Překvapen jsem bil nad černochama na jihu země, kde jejich barva byla tak tmava, jak jsem sned je ještě neviděl.Žije tam asi 30 % tmaveho obivatelsta. Kromě celnich a jinich poplatku jsem v Lybii utracel pouze za palivo, občas za jidlo, a 2x za hotel.Dohromadi nevím jestli 50 USD.Je to krásná země,síce bez zelenich ploch, ale snažil jsem se vytěžit maxximalně s pisečnich pustin, ktere mě provazele po cely trase, a kere mě nabídle nezapomenutelnou podivanou po ranech nebo večerech, když slunce zapadalo. Věděl jsem, že Egypt bude jíny, že tam bude věčni smlouvani o vše, že z Irenkou, kterou uvidim za tři dní nezažiju tak pěknich chvilk z prostimi lidmi, jelikož budeme spát častějc v levnich hoteleh, ale na druhou strnu se budeme moctt asi vic kochat nad pozustatky,ktere vznikly v začatcich lidskye civilizace.S ní si konečně ale take užijí i chvilky, na které jsem snad už zapomněl, pravě někde v těch hotelech.Vše má své , a těšim se do Egyptu take.. Ráno jsem měl v plánu jít opět do uřednickyho boje, a překročit LibyskoEgyptske hranice.
EGYPT,konečně z IRENKO Brzo ráno mě probudilo horké Libyské slunce. Ihned jsem se šel vykoupat do nadherného čisteho moře. Pčijemná tepla voda mě osvežila dokonolae. Uvařil jsem si dobrou gulašovku, a pote se opaloval tak do 11 hodiny. Nespěchal jsem, protože jsem si dnešni den itak rezervoval na předtup Libysko-Egyptske hranice.Po skušenostech jsem tušil, že to bude opět na celi den. Před hranicama jsem se převliknul do kratjasu, a vyrazil do boje. K podivu to proběhalo svižně do doby, když jsem požadoval navarceni častky pěnez ze 100 USD, které jsem zaplatil na Tunisko-Libyskych hranicih. Celnik mi oznamil, že nemam narok na vraceni 30 USD, protože nemam potvrzeni o zaplaceni. Pry jsem ho stratil. Objehal jsem všechni celnyky, jestli mi náhodou oni omilem nevzali tento dokument. Nikdo o ničem nevědel. Bil jsem naštvany, a řekl jsem jim, že mám čás, a nehnu se do ty doby, než mi vrati penize.Horši bylo to, že oni ten čas měli take. Po hodině straveniho ve stinu, jsem odešel za vedoucim celnice, a z usměvem mu vysvetlil, co se mi stalo, a ať něco vymisli, protože na ták krasnou zem, jako je Libye, a tak dobre lidi, jako jsou Libyci nebudu ani nemužu vzpominat v špatnem. Měl jsem pocit, že kdybi jsem držel proslov o něco déle, tak se předemnou rozbreči. Vstál, vytahnul s kapsi hromadu dináru, v přepočtu 30 USD, a podal mi je z usměvem. "Mistr, mislel jsete s tou Libyi a náma Libycema vazně?" Ano, mislel jsem to doopravdy vážně,protože jsem na Libyi měl ti nejchežči vzpominky, kde jsem se citil bespečně, lidi bili přijemny, neokradli mě, nepřepadli , člověče div se , ani nezabily. Loučili jseme se jako dva nejvěči kamarady, a do rukou mi podstrčil papirek, s kterim jsem mohl bez jakikoliv kontroli projet všech čtiři nasledujici policejni kontroli. Do Egyptské strany bilo dva km. Začatek probjehnul k podivu svižně, prvni raziTko jsem do pasu dosTal bezproblemu a rychle, u druhyho, kde byla par desitek metru dlouha fronta lidi, mě pravě tyto lide pouštěli dopředu, a až mě uviděl celnik, mě pozval k sobě do buňky na čáj.Okenko, přek kterym stáli čekajici lide zavřel, a já se ho ptál, jak si to muže dovolit, a že lide teď kvuli mě čekaj, a budou naštvani. Ujistil mě, že když se pije čáj, tak se nepracuje, a oni to dobře vědi, že nesmí rušit.Opravdu, když jsem po 5 minutach vystoupil, mě všechni zdravili a ještě dlouho zamnou jsem slišel jiz 100 x slišeni "WELCOME IN EGYPT" Problemi opět začali s motorkou.Stejně jako před několika tydni na Tunisko-Libysky hranici. Opět jsem navštivil zhruba 4 ruzné kancelaře, v kterych jsem nechaval od 8-15 USD v každy za nějake zbytečna razitka. Po čtirech hodinach, když uz jsem se začal skoro oblikat, a mislel jsem že to mam vše za sebou, mě pán ujistil, že musim vyřidit ještě jednu maličkost. Po dalšich dvou hodinach jsem opravdu vijel ,a vzadu se opět bliskala žlutočerna mě nesrozumitelna SPZ, a bil jem opět hudči o 70 USD, a v kapse jsem měl take řidičak napsani v arabštině, ktery se mi podařilo v těch dvou hodinach take ziskat za opět neuvěřitelnich 30 USD.
Šest kilometru bilo do prvniho krásneho Egyptského městečka jmenem Salum. Po šestich hodinach stravenich na celnici jsem měl chut se pořadně vyspat, a tak jsem si našel hezky hotel.Motorku jsem zaparkoval v zahradce hotelu , přimo pod oknem.Ještě z dvouh věci jsem měl obrovskou radost.Piva, a signala na telefonu GSM. Postupně me přišlo snad 30 SMS, ktere jsem při piti pivečka odepisoval a volal všem bliskym. Ráno sem se výdál na cestu za ráneho svítu, jelikož jsem měl v plánu udělat alespoň 800 km, někam mezi Alexandrii a El Gizou. Jel jsem, jel a jel. Za mnou zustávali nadherné pláže a vysoké kamnite hory, mezi kteryma seprolinala nekonečná poušt, sahajicí někam daleko na jih.Nikdy kromě dnes se mi jestě nepovedlo udělat 640 km , ne že bijsem šlápnul na zem. K podivu mě už nebolela ani záda.Byl jsem už asi dokonale zvikli. K večeru jsem dojel asi 60 km od Kahire, a zacal jsem se pohližet po nějakem vhodnem místě na přespání. Sjel jsem z silnice, a zastavil se v malinké rrestauraci, kde byly přijemni lidé. Děti a psy se okamžitě seběhli kolem motorky. Dál jsem si ŠiŠu-vodní dymku, kterou jsem velmy často pokuřovál už v Tunisu i Libyi. Ptál jsem se , zdali mužu u nich přespat. Samozčejmě nebyl problem, ale po nějake době jsem měl mouch kolem mě plné zuby, tak jsem si chtěl postavit stan. Stoupnul si ke mě kluk stejních let jako jsem já, a velice lámanou angličtinou naznačil, jestli nechci spát u něj v poušti. Souhlasil jsem, protože nic horšiho než tady určitě nemohlo byt.Zbalil jsem se, a oděl.Asi po 10 km boju o rovnováhu šilene jizdy pískem jsem v dálce zahledl sláměnou chiši. Přibližili jsme se, a naprotí nás přišlo přivitat tucet kluku. V prvnim momentu jsem se zalekl, a hlavou se mi proběhli myšlenky, které jsem nemyval částo. Co vše semnou mužou udělat? Anglicky neuměl nikdo, ale rozhodl jsem se risknout, a zustat u ních. Motorku mi postavili do chiše, a zezadu zaparkovali auto. Ramadan, kluk z nich nejupovidanejší mě ujistíl, že tak bude v bespeči.Nepochopil jsem před kím, protože daleko kolem nás nebilo nic než písek, a kus rajčatoviho pole před chiši.Nabídli mi zeleninu, a posadili mě na dřevěné krabice.Všechni odešli za roh, kde se začali umyvát. Nevěděl jsem , která byje. Jasně, vždyt před motlidbou k Alachu je třeba byt čisti. Postavyli se pěkně do řady s Ramadanem v čele, a začali se modlit.Trvalo to tak 30 min., a já jsem vesele běhal kolem chiši a fotil, a jedl okurky a melouny. Po bohuslužbě jsme si sedli v kruch, konečně začalo bít zábavně. Nejstarší asi 40 lety chlap uvařil riže.Kuchiň měli skroumnou, že dřeva udělanou desku, na tom par špinavych z hliniku udělanich kastrolu, a v rohu stary hořak na petrolej.Pod deskou meli nachazene pytle s ryži a mouku. Miši se tám jen hemžili.Kam sem se podival , tam jsem ji zahledl. Seděli jsme na sláměnim koberci. Klucí bily odvážnějši, a každy semnou promluvyl pár slov. Vařenou ryži postávili mezi nás na prostředek, každy dostal lžici, a mě přinesli ryže v zvláštni misce. Vrátil jsem jí do velke mise,vzal lžici, a jedl s nima.Nepochopili, že mužu jist s nima.Vážili si toho, a nikdy nejedli společně z "člověkem from EUROPE" Bilo nam krásně. Po večeři sme si dali šíšu.Elektryku neměli, a ták jsem vyndal moji baterku, a s pomoci arabskočeského slovniku jsme si povidáli dlouho do noci. Nabidli mi nejlepši postel, kterou jsem z radosti přijal.Ostatni leželi na zemi, a já ták 20 cm nad zemi. Usnul jsem posledni, jelikož jsem měl neustále pocit,že podemnou a vedle mě chodi krysy a miši.Mám rád šváby, ještěrky,snesu komary..... ale na krysy jsem se emohl zviknou ani v Indii ani nikde.Nebili to jen pociti, jak se ukazalo, ale ty svině se začali po mě vesele prochazet.Hejbal jsem ze všim tělem,a zabalil se do spacaku, že jen obličej koukal ven.Napadlo mě, že mě mužou kousnot do obličeje, tak jsem vyndal ruce z pytle a kryl si obličej.Podařilo se mi usnout. Stějně musim ale přiznat,že mi tyto lide připravili jeden z nejkrásnějšich večeru na cestě.To byl opět večer, kvuli kterym stoji za to jezdyt na cesty a cestovat. Diky, kluci,a at Vám slouži baterka!! Nesmirně sem se těšil na tento den. Do Khaire mám tak 60 km, a možna nějaky ten km na víc na letiště, kám dneska kolem 14 h přileti moje těžko očekavana přitelkyně Irenka. Ráno jsem pomohl klukum sklizet rajčata, aby čas rychlejc uběhnul. Ve 12 h jsem byl už vměstě, kde nikde jinde na světě neni doprava tak šilena, tolik smogu, tolik drzich řidiču a takový smrad jako v EL CAIRO. Neskutečně, i v Pakistanu,ktery do ted vedl nebilo huř. Ale rychle jsem si zviknul, že se musim chovat jako oni, a tak jsem neustale troubil, a cpal se do každe volny diry, a na křižovatkach jsem nikoho nepouštěl.Pravidlo je takove, že kdo je dřive v křižovace, okruhu ..., tak ma přednost. Po chvilce běháni se mi podařilo najit východ, přez kteryho vystoupi má milovana,a chvilce čekáni jsem konečně mezi černimy a zahalenimy obličeji zahlednul bilou pleť pokrytou hnědozrzavymy vlasy, a v ruce helmu z nápisem CZ. Ha, ha je to ona. Objali jsme se polibili jako nikdy, a oděli na drink, kde jsme dlouho do odpoledne kecali, co noveho, jak firma, rodina....Jedina nevyhoda Irenky přijezdu byla další, jeji doma jíž zakazana 15 kg taška.Věděl sem, že mě neposlehne, a vezme si i veci, které jsem ji zakazal:"Igi, tak jedny boty navic, a trochu kozmetyky,no, a když navštivime njejakou ambasadu tak i nějake slušne oblečeni.No,to taky viš..že..!"Ale troch luxuzu ji přece musim dopustit,vždyt i tak se objetuje hodně!! Večer jsme našli YOUTH HOSTEL po pruvodci LONELY PLANET, kde ceny vubec neseděli, ale bilo nam to uplně jedno.Potřebovali jsme postel. Utekli jsme z města conejdřive, a cestou na jih jsme se zastavili u Pyramid. Travili jsme tam několik hodin, dokud nas neomrzel dav rudych a klustich Němcu a hubenich věčně foticich japoncu.Věděli jsme, že nás tento sindrom bude provazet na všech turistickych atrakcich, proto jsme se jim jak to šlo vyhibali. Ale nenavštívit je, a
neproskoumat, to by byl hřich. Na mím novem BMW dnes tahometr ukazal 17.000 km. Pozurohodna čisla od dubná. Zatim fungoval uplně bez problemu.Ani jednou nezakašlal, cuknul, nebo kejchal při ranim startovani. Nářadi mě dělalo očívídně zbitečno 3 kg zátěž, ale neni ještě všemu konec.Guma zatim nestratila moc profilu, a drží se dobře. Servis mám dělat na 10.000 km, trakže si s tím nelámu hlavu. Vydali jsem se na jich cestrou ob Nilu.Pouště, písku a kamenu jsem měl už po krk, a přál jsem si konečně vydět trochu zeleně. A opravdu nas palmy,a rodovitna pudá provázeli až na jich země. Po zhruba 100 km od Kahire nas zastavila první policejni zátrasa.Vzali nám pasy, a neobvykle dlouho jsem museli čekat na horkym slunci, ktery pařil do nás. Konečně se objevil nejmenči z nich a oznámil: " Police konvoj". Nechápal jsem proč konvoj, ale nechtěli nám vysvětlit. Vyjeli jsme. Zanama jelo policejni auto, a v něm 6 ozbrojenich policistu z nabytima a odřenima kalašnikama. Nelibilo se mi to, protože jeli pomalu. Z Irenu jsme se domluvyli, že se je skusime zbavit. Po 50 km jsme se zastavili v vesnici. Ptali se: "What problem,sir??" Odpovědel jsem: "Motor problem. Hot engine, " problemy z motorku, nechladi se, protože jedete pomalu, a take mame žizen. "No problem" odpověděl, a naznačil, že počka s námy. Šli jsme do hospody, a oni nám hlidali motorku.Fotil jsem nádherné děti. Po pul hodiny jsme se opět vydali na cestu. Jel jsem rychle, a ním se ztěška dařilo potácet za námy. V dálši vesnici, zhruba po 80 km se vystřidali, a přidělali nám ještě jeden policejni auto z ještě více policajtama.Připadali jsme si hrozně.Přez města houkali, a dělali nám volny pruchod přez hustou městskou dopravu. Cejtil jsem se jako prezident, kteryho vezou na duležite setkáni.V pouští jsme se opět zastavili, postavili motorku na stojan, a odešli pěšky na procházku fotit. Nezlobili se.Spokojeně čekali a smáli se. Stále nám nikdo neuměl nebo nechtel vysvětlit proc ta komedie. Předávali si nás jak štafetu, a nějácí jeli rychle, a nebyl s nima problem, nějací jeli pomalu a otravovali (a s nima jsme zastavovali schválně nejčastějc), někteří nas provázeli jen par km pustou krajinu, a pak si lehli pod strom a ukazali, že mužem pokračovat, a některym jsme utekli. Občás nam přišli vhod, když jsme v městě htěli vydět nějakou pamatku, tak nám ji našli, vstoupili jsme bez vztupniho, a ještě nám hlidali motorku. Turisté již dávno zustali za nama na severu země. Večer jsme dorazili do města ASIUT. A hele, konečně přijemny policájt mluvicí anglicky. Dál nám čáj, a oblibil si mého BMW, jelikož měl také zbrusu nove auto stejní značky řady 3, do kterého mě donutil si sednout. "A kolik stoji tady" sem se ptál. " Moc moc, 20.000 USD!!" zdalo se mi normálně, ale nedalo mi to se neptat:" A Policajti good money in Egypt??" - hodně berete policajti v Egyptě,sem se ho ptál schválně lámanou angličtinou,aby porozuměl. "Málo, hrozně málo.Já šef, já 250 USD., Oni, oni 80-100 USD, Já šef,málo money". Čisla mě vubec nehrali, a ještě mín jeho věk, ale bylo mi hned jasne, kolik je hodin, když mě o nekolik minut pozdě žádal:"No good money police, máš nějaky dárek (bakšiš) pro mě,ja šef,pamatuj?" Tento policajt nám ale také konečně vysvětlil situaci s konvojem.Město ASIUT je totíž hnizdem fundenmentalisticeké organizace. A už se nedivim, proč se mě policajt před vstupem do města nekolikrat ptál, zdali opravdu chceme spát v Asiutu. Už se stmívalo, a do dálšiho ho městá bylo hodně km. Po třech hodinach nám našli hotel za námy limitovánou cenu. Motrorku jsem zaparkoval do recepce a vyložil.Chtěli jsme jit na večeři a na prochazku nebespečnim městem. Neepustili nás.Volali policii, že chceme it, at okamžitě přijedou, a daji nám doprovod. Po chvilce handrkovani jsme odešli, a s nama šel o 3 hlavy menši recepční.Řekl jsem mu, at nás neobtěžuje, že se jen najime a projdeme.Mluvyt anglicky neuměl.Sledoval nás. Dál jsem se do řeči z anglickym mluvicim klukem, a vysvětlil mu, ať nás bodyguard laskavě opusti.Žačali se hádat, a kolem nás najednou bylo "pulku města". Všechni nás potom doprovázeli, a mali recepčni se jen těžko probojovaval mezi nimy. Začalo mi ho bit lito. Už ták ho Allach neobdařil přiliš velkou postavu, a ještě musel litat za neposlušnima turistama, a kolem njej horda posmivajicích se lidí. Vzal jsem ho na kolu, a všem vysvětlil, že už my nevadi, a že vše je OK. On řikal: "I for you, mistr for you, I budigar for you.Here danger,I budigar" - Já pro Vás , Váš badigart,ja ohranit Vás. Koupil jsem mu ještě jednu kolu, a odšli jsme k hotelu, naproti na šišu. To už jsem mu vysvětlil, že na nás vidi,z recepce, aže tady už opravdu nemusi bít.Pochopil, a odešel. Po chvilce, se k nam přibližil člověk , sednul si za stul vedle nás, a četl noviny. Mezi tím už sem se seznamil s típkem, kery mesmirně krytizoval Egypt. A ptál jse me na ruzné věci , a já s ním krytyzoval, ale jen do chvilky než se přisednul ten tajupny pán. Najednou sem obrátyl karty , a Egypt byl ten nejlepši, a dobře jsem udělal, protože muž vstál, představil se že je nasazeny na nás, a tvrdě seřval mého kolegu.Dokouřil jsem a odešli jsme spát. Ráno už na nás čekali tří terení vozy plny policájtu.Byli přijemny, a provázeli nás ještě dlouho ob Nilu proti jihu. Více jsme se přibližovali LUXORU, častěj jsme potkávali evropské turisti vařici se v autobusech. Před Luxorem již jsme jeli v konvoju možná 20,30 autobusu, a několika terenych vozu. Slunce jíž zapadlo, a zá šerá a velkého horká jsme dojeli do továrny na turisty.LUXOR. Našli jsme krásní hotelovi areal, kde byl také camp, v areálu krásní bazen, a tu jsem se také poprvé na tyto cestě setkál s několika spřizněnimy dušemy.Byly tám 4 Němcí na motorkach. 2 na stárych Yamachach, které již měli něco za sebou, a dva na KTM. Sebou měli také doprovodné vozidlo plné náhradnich dílu, gum, pístu, lánk..., asi 20 let stareho
UNIMOGA, pod kterym ležel jeho majitel cele tři dní, co jsme tam bili. "pojd na pivo", sem ho pozdravil prvni den! " Jen ještě tuto maličkost přišroubuji, a bude jako novy auto, a já přidu na pivo" nepřišel, po třech dnech jsem se s nim chtěl rozloučit: " Mi za hodinu pojedemé dál, přid na pivko!" "Ja, Ja wohl, jen tuto maličkost ještě přišroubuji, a přijedu" Nepřišel!! V Luxoru jsme se celé tři dní vyživáli, fotili a chodili po nádhernych templech, mezi sfingamy, hroby, vežemy, a vubec i když jsem si vždy řikal, že mě Egypt moc neláka, jsou to věci, které mě nadhly, obdyvovál jsem jé, četl pruvodcé, kupovál knižky, a oblezl jsemvše, co se dálo. Je to nádherni místo, z jedinou vádu.Statisice turistu každy den, kteři se siždy z celého Egyptu. K tomu jsou ale přispusobeny take ceny, a hlavně obchodnici. Lidé nejsou tak přijemny jako jindé.Všude se snaži tahat z Vás penize.A vubec, co se tiče obchodniku a cen, mol bych o tom napsat celou reportáž. Byl jsem unaven, velice unaven věčného smlouvani. O hotely, o jidlo, o vodu, o fotografovaní, o radu o cestu, o midlo v supermarketu, o mitné, které tám jinak není, ale vy jste zrovná první , kdo s mytnim začne, o kolu o vše,vše vše. Nesmlouvali jsme jen o vztupenky a bencin. Opravdu je to otravni.Vždy jsem sice platil ještě min než mistni, anebo vubec, ale sebere to hodně času a energye. Domluvyte cenu na jidlo pro oba , ptám se třikrat, sníme to, a on povida, že to byla cena pro jednoho. Nechal sem tam samozřejmě domluvenu cenu, poslal ho do p.. a odešel, a on tak drzi, že ještě zamnou řve :" WELCOME TO EGYPT" Anebo další přiklad: , "kolik to bude stat?" "No problem, Vi sednout, snist, a potom platit!" To už Nam ale napalil takovou sumu, že bysme mohli jist jinde cely tyden, ale nemužete se bránit. Aneb supermarket jako Tesco u pokladni:" Toto pletove mliko, prosim" "Ano, ano 18 pounds" Cože, tady píše....... "OK, OK 14 p. " rycle reagoval, než sem domluvil. "Misliš si,ti kretene, že po měsici jsem se neaučil čist arabsky čsla?? Ty debile?" " OK,OK 7 p." A tak to bylo všude den za dnem. Často se divili mim schopnostem smlouvat, a ptali se: "Ti ne Němec??" A vubec netušili, že maji tu čest smlouvat z "balkancem", ktery to má v krvi, a už take má njeco najeto v arabskych zemich, a neni už vubec tak zeleni a neskušeni, jak jsem možna s foťakem a navonjenou Irenku vypadal. Už jsem začal postrádat jizdu, zvuk boxera a projíždění pustou krajinou, a ták jsme se vydali konečně opět na cestu, proti severu. Do Suezu nás čekalo cca 1000 km nadherné krajiny, podel moře,do kterého zbíva dalšich 300 km. A take konvoj nís bude provázet už jenom těch 300 km. Jeli jsme opět ve frontě, a mě začala svítit oranžová lampička na bencin. Dojel jsem policajti, kterí mi za jizdy podali lachev vody, a ptál jsem se jich, kolik zbyva do prvniho městá, kde natankuju. Řikali že 110 km, a já se uklidnil, protože na rezervu najedu cca 150 km, a opět jsem pohladil po 45 l balonu, a byl rád, že jsem koupil opět dobrou věc. Dojeli jsme do městá v poušti, kde se konvoj vždy stavi, aby se lidé napili najedli, a takový jako já i natankovali." Bencin neni, už 4 dni nedovezli. Nafta, nalij tam naftu, BMW good motor" Bencinu jsem měl max na 50 km, a do dalšiho města tentokrát zbyvalo jen asi 80-90 km. Řidiči autobusu se mi usmiváli, přáli opět WELCOME TO EGYPT a ujištovali mě, že je cesta stále s kopce , a že dojedu. Řekl jsem policajtum, že pojedu ihned za nima, ať jedou max 80 km/h, a když mě dojede bencin, ať zastavi. Poprve nám tento konvoj skutečně vyhovuje, jsem z radosti rekl mojí Ireně. Vyjeli, a snad nikdy před tím nejeli tak rychle jako teď.Musel jsem se je držet a jet take 120 km/h, a oprávdu po 40 km motor zhasl, já začal troubit, rozvitil 4 blinkry, dálkové lampy, a oni se vzdalovali.Konvoj nás přediždel, já zastavil, stopoval, a ještě min 30 aut a autobusu projelo kolem nás. Už se stmivalo, a krásna jasná noc a hvezdy byli vidět na neby,a mi stály uprostřed vysokymy červenymy horamy obkličeni pustiny. Po 40 minutach přijelo velike americké auto z 6 policajtama, a rosvicenima jenom oranžovima parkovačkama. I ony měli dizlá. Konečně kolem přijiždělo jine auto, kterého zastavili, a ještě jedno po pul hodiny, které mělo gumovou trubku, a dali mi 4l bencinu, s kterim jsme po tvrdy tmě a samozřejmě i mi jen s rozvicenima blinkrama dojeli do města na pumpu. Spáli jsme v stánu plném komaru, u nádherneho rudého moře. Chteli jsme tám přespat ještě jednu noc, ale celodeni nic nedělani a váleni se po žhavém slunci, nás přestalo bavyt, a ták jme odpoledé vyrázili dál.Najeli jsme 330 km, a jen deset zbyvalo do vesice, ve ktery jsme chtěli přenocovat u nějaky rodinky. Po 10 km oprávdu bilo pár chudych baracku jeden krámek a automechanik, a po leve stráně k podivu hezky hotel.Mislel jsem, že vesnice označena na mapě je ještě dále, a hotel vypadal,že bude drahy.Vyrazili jsme dál, a po 7 km nám bylo najednou horko u nohou, a motorka strácelá stabylitu.Jasně, Irči, neboj, je to jen guma, a já konečně mužu "odpanit" spray, ktery vozim sebou.A prd, ze všech stran začal utikat, měl jsem ho plni obličej, ruce a kombineza bila bíla. "Ha ha Irenko, neboj, konečně alespoň použiju montirajzni, a před cestou do Indie mě kluci ukázali, jak na to, takže miško, žádni strách!!" Už se stmívalo, a já take měl po pul hodině sundané kolo,které je pry u bavoraka sundat velice snadno."Ha, ha Miško, neboj" Po dalšich 40 minutach mě smich přešel, když jsem neuměl "odlepit" gumu z ráfku. Skákal jsem po ní, mlátil, házel , a nic. "Ha ha , Miško, neboj , alespoň zažijem něco zajimaveho, abyjsem se mohl v Praze hlubit z nějakym zážitkem, protože do teď to bylo vše tak pěkně, že až to je kyčovity!" A tak jsem kolo nasadil spátky, zapul jsem motorku, a beželi jme spátky,směrem k hotelu. Oděl jsem 400 m, počkál na Irenku, pustil ji cca 400 m předemnou,ji dojel,opět se vzálil o 400 m, počival, a vše nám to trvalo vice než hodinu, kam jsme se dostali za tvrde tmy smradlavy ,spoceni a špinavy do hotelu za 50
USD plniho nobl Nemeckych turistu v bilich košilach a foťakem na krku, na cestě do Luxoru s autobusem s klimatizaci, záhodem a bufetem. . Guma SAVA byla roztržena uplně, a přitom mi ji bilo lito, protože profil byl po skoro 10.000 km ještě dobry, a najel byjsem určitě ještě 5000 km. Běchem 15 minut mi mistni mechanik za 3USD sundal kolo, přezul pneumatiku, a motorka opět byla připravena, a ještě jsem i olehčil tim, že už nepotáhnu těžkou gumu na zavazadlech. Druhy den jsme přejeli Suezky průplav, ktery nás překvapil, jak je uzky.Trajekt byl zdarma, a podnikavy kapitan přišel pro svuj bakšiš velice pozdě, když už jsem bil na můstku z lodě, a stčil jsem mu jen zamávat, a usmát. Jeli jsme nádhernou suezkou pouští, kde jsme opět zaživali poušti bouři, která po pár hodinach přestala, a dále až do Noweiby nás doprovázela sutěská a silnice mezi, krásnyma horama, kde beduiny pasli ovce, a velbloudy na kamenech, kde sem tam trčelo křovy. Žili z báhna udělanich chišich, několik set metru podel silnice. Občas jsme se u nich stavěli, popovidali vzájemně nesrozumitelnim jazikem, občas najedli, napili, a dáli jím pár tužek. Noweiba bylo naše posledni město v Egyptě. Od tám nám jede zitrá trajekt do Jordánska, od tám odjedemé za kamaradkou do Izraele, a dál uvidime. Ráno jsme se vykoupali, opalovali,a ve 12 h oděli na celnici, kde nás po 4 h. celnici vybavili.Jejich nádhernou SPZ za kterou jsem zaplatil asi 70 USD, se mi nepodařilo ukrást, a šef už mě měl po hodině lhani plne zuby, když jsem mu tvrdil, že jsem ji stratil. Řekl, že nás nepusti, dokud ji nepřinesu.Mislel to asi vážně, protože "jsem ji našel " 10 min před odplouvanim trajektu, on se pokritecky usmál,popřal nám opět WELCOME To EGYPT, a odplovali jsme z lodí která mimo jiné vezla hordu Egyptskych poutníku, kterym se splnil sen, a jedou na pouť do pro nás Europany zavřeny SAUDSKE ARABIE (i tám se dostau ) konkretně do MEKY. Někdé dáleko, así 6 hodin plouvání nás čeká další překrásná zem , JORDÁNSKO.Za sebou máme více než pul cesty, a před sebou možna ještě 5, 6,nebo 7 tisic km,záleži od trasy,kterou vyberu. JORDÁNSKO a cesta zpět Pozdě v noci jsme dopluli do AQABY, nejižnjejšiho města Jordánska. Jako vždy jsem i teď tušil,že se nám bude v teto zemi libit, jelikož již celnici bili přijemni, usměvavi, vše šlo hladce a rychle, a take nikdo nepožadoval žadni bakšiš. Ulice bili poměrné čisté, lidé upraveni, obchody naplněni zboži všeho druhu, řidiči bili ohledouplnějši, v obchodech, ani nikde jinde už skoro nikdo nesmlouvál. Noci již začale bit chladne, a už bilo citit i tady pozdni řijen. V Aqabě jsme zustali 2 dni, uživali si hezkych pláž, krásnich obchudku a restauraci nabizejicich mořskych, arabskych a orientálnych jidel. WADI RUM je pouštní udoli, kde do dnes žijou Beduini. Malo ktera rodiná ještě dle starych zviku, a ještě ti vzácny, které jsme tam potkali, byli vicemeně nastražení kvůly turistum,kteři za to návštěvu rodyny platili nemale částky. Jelikož byl v poušti sipky pisek, a ve dvou plni bagaže, absoulutně nebilo na motorce možné jet, tak jsme si z Irreno pronajali starou Toyotu s pruvodcem.Usmlouval jsem to z 45 USD na 15 , vyjeli jsme.Udělál jsem to vicemenje kvůli Ireně, která si pouště, velbloudu ani pouštnich lidi v Libyi ani Egiptě neužila, a já si od tám přinesel tinejlepši zážitky, a to bez kičovitiho pruvodce v RAY BAN-ech, ktery za každou promluvenou větu škemral o bakšiš. Pozdě odpoledné jsme se vydali do těžkoočekavaného města, známeho celemu světu: PETRA. Cestá vedla přez vysoké hory, kolem chudich vesnic, kde nám lide občás zamavali, a řvali: !WELCOME TO JORDAN". Zima bila přišerná, a navlekli jsme na sebe snád všechni oblečeni, co jsme měli. Našli jsme krásny hotilek plnych turistu, z snad všech kontinentu. Zvlašt dobře jsme se bavili s Čiňanem, ktery je na cestě již pul roku , Američanem, ktery cestuje spolu z Dánkou, a kvůli kterym jsme obešli snad všechni krámy ve městě, aby koupil nejlevnějši vodu,Němcama, Švicarama a z Australanku, která zběsile scháněla chlapa. Spolu jsme seděli dlouho do noci v recepci a pili pivo. Nikdy jsem nebil nadšencem nad kulturnima a historickýma pamatkama, ale ták, jak mě nadhla Petra, tak jsem zatim žádnou pamatku neproskouvmaval. Je to vlastně mrtvé město, kde cca před lety arabsky trhovci s karavanama velbloudu, začali budovát " zastavku" na cestě proti dnešnemu Turecku, a dál do Evropy.V hory, které tuto udoli obkličují jsou vytesané církvé, divadlá, hroby, paláce.....a to vše je opracovano velice pečlivě, a lidstvo nechápe do dnes přesně z jakym nářadim to mohli udělat. Hodili jsme celi den, udělalá min. 10 km, a vyděli jme možna slabou pulku všecho ce Petra nabízi. Vstupenká na den stála 20 USD, ale věčinou si turiste za 50 USD kupuji rovnou na 3 dni. Motorká se zatim drži dobře přezto, že nám přibilo dalšich 10 kg zavazadel v podobě sadrovych obrazu, skleněnich váz, a dvou vodnich dimek pro kamarada a sebe. Bila silně, ale silně přetižena.Často jsme naletěli na njějákou diru, kde mi nezbilo než se modlit, ať se nám neutrhne kolo.Mám totiž malou neduvěru sistému jak máji u BMW vyřešeni uchiceni zadniho kola jen z jedné strany. Ujištovali mě, že to vydrži horši věci.Jeli jsme horatou krajinu , kde už bila cýtit pořadna zima. Do Mrtveho moře zbyvalo cca 100 km. Těšil jsem se na njej, a byl jsem plny očekaváni.
Propašovali jsme se přez vstupni bránu hotelu, a nenýpadně se zamihali mezi spoustru evropskych duchodcu, kteri si v zminěnim moři leči revma. Šel jsem do vody, a když jsem chtěl splavat, mi tlak spusobeni hustotu mořske soli vyhodil nohy až na hladinu, a měl jsem co dělat, že jsem udržel hlavu nad vodou.Pry do oči se nesmi absolutně dostat any kapka.Lehnul jsem si na zada, nohy měl na povrchu, a mohl jsem si skoro sednout.Hodně lidi si ve vodě četlo.Byla to fantazie.Irena se mezitim namazala černim bahnem. Až nepřijemna byla teplota vody, která dosahovala cca 30 s.C. Do AMMANU , hlavnim městě Jordanska zbyvala necela hodina.Cestou začalo pršet, a opět se ze silnice stalo kluziště. Jeli jsme pomalu, a za mraku jsme dojeli do hlavného města, kde jsme dle ang.pruvodce našli levni hotel , plní cestovatelu z mnoha zemi celeho světa, a jako vždy i tady jsme se s nima bavili do pozni noci. Ráno jsme si prohlidli zajimave části Ammanu, včetně bazaru, kde jsem opět usmlouval dobre ceny suveniru. Odpoledne jsme se vydali na cestu do SYrie. Silnice stále bili mastne, a stále jsem se neodvažel jet uvolněne.V zatačkach jsem byl vždy připraven na skluz, a brzdil jsem take převažně z zadni, protože již 3x mě předni kolo začalo uklouzavat. Jel jsem za autem, projel kruhovy objezd, vyjel do esička, a pak se to stalo. Uklouznuli jsme, cejtil jsem, jak mi pada motorka, zařval jsem Ireně at se drži,a už jsme se klouzali po pravem kufru, a bočnem kanistru. Mezi klouzanim jsem zřejmě najel na njejakou nemastnou část silnice, zvedl jsem motorku, a pomalu se klepajici zastavil. Naštěsti se nestalo nikomu nic. Od ty doby jsem byl ještě opatrnějši, i když víc už to snad nešlo. Cestou proti SYrskym hranicim začalo opět silně pršet,po dálnici jsme jeli 60 km rychlosti, a v každe vesnici před hranici se z ulic a náměsti stávala jezera. Ve vodě stáli auta, za nima autobusi, pick upy, a mi jsme jezdili mezi nima, a modlili se, at nám nezhasne motor.Voda nám sahala přez kolena, zařadil jsem dvojku, přidal plin, a voda jen střikala na všechni strany a mi se brodili i po 400 m i vice dlouhych loužach. Na hranicich to proběhlo rychle a bez problemu až na ten, že sirsky celnik pečlivě a dlouho prolistoval naše pasy, a neustale se nás nevěřici ptál, zdali jsme oprávdu nebili v Izraeli. Ano,původně jsme chtěli tám, a potom z Haifi na KYPR, a od tám do Athen, ale zastavili nas boje a nepokoje, takže proto jsme museli jet přez Sirii a Turecko. Na tahometru již dávno uběhl počet km, při kterych bichom musel udělat servis, a proto jsem se rozhodl navštivit prvni lepši autoservis. Našel jsem ho až na severu země, kde jsme strávili pár nádhernih dni na samocené pláži střed.moře, a kluci z dílni se pořádně napracovali na mém koní. "Tento sirsky olej pane, to je to nejlepši, co mužu doporučit" "Ne,ne já bych radši ten horši ten CASTROL, co tám máte, a bude zaiste levnejši"! Levnějši sice nebil, ale itak to nestalo moc, a za práci nic nechtěli. "Ti turist na motorce, mi pomahat.Mi muslim, mi ne penize od tebe.Ti maš krasna žena!Ti ne manžel,ti spát z žena?!" Turecko jsme měli projete již dřive, a tak jsme se ho snažili projet conejdřive.Zastavovali jsme se jen na krásnich plážach, a samozřejmě sme si neechali utict Pamukale, jedno z atraktivnich turistickych míst, kde horka voda teče po vysoky hoře, a kde se usazuje vápenec, takže cela hora vypada jako bi na ní bil snich. Potkal jsem tam partu Čechu v transitu, s kteryma jsme v hladné noci po dlouhé době vypili všechna česka piva, a všechna moravská vina. Hodně opili jsme z Irenku stěži našli "náš" hotilek, kde jsme si uživali "horké" noci. V Turecku Irenka /tedy i já/ opět neodolala levnim nabídkam zlata, bund a kabelek, a tak již přetižena motorka dostala dalšich 7 kg zavazadel. 3 dni zbyvalo do odletu Irenky z Athen.V plánu jsme měli dojet do Kushudu, od tám malim trajektem na ostrov SAMOS, a od tám z obrovskym trajektem do Athen. Zakoupili jsme listky a odjezd dalšiho dne přičekali v teplich barech. Ráno byla velka zima, a neuvěřitelně foukalo.Trajekt, jasně nejel.Velky počet turistu z stejnim problemem jako mi, propadavalo panice. "Zitra je v turecku den, kdi se po 10 letech ščita celi národ, takže nic nefunguje.Pojedeme za 2 dni." Za dva bi měla Irenká bit už doma takže........vratili nam penize a čau. Rozhodli jsme se pro jedinou variantu, která bila.Musime stihnout za necele dva dni 1600 km uzkych,mastnich, silnic plnich serpentin, a kamionu.Abytoho nebilo málo, ještě absolvovat jeden trajekt přez Chanakale. Jeli jsme nonstop, stavili jen na jidlo, a každych 600 km pro bencin.Bila zima a pršlo. V Řecku bili o něco lepši silnice, ale zase plno radaru.Projižděli jsme krásnou krajinu, plnou nadhernich pláž, a srce se nám trhalo,když jsme kolem nich frčeli 140 km/h. Bili jsme strašně unaveni.Do odletu jsme stihli prohlidnout krásnou část Athen, včetně Akropholis. Jako vždy i tentokrat nám slze zalile unavané oči.Nastalo loučeni.To nemam rád. Věděli jsme, že se uvidime nejpozděj za 10, možna 14 dni, ale stejně mi bilo lito pomišleni, že zase budu sám.Irenka odletěla, a ja se vydal na sever Řecka, od kud bi měl jit trajek do Černe hory, pak do Kosova, Bosny.... V lodní agenci mě ujistili, že do zemi bivale YU mimo sezonu nic neplove, takže jedina šanse je do Bari, Benatek nebo do Tersta. Koupil jsem listek do Tersta, a dalšich tři dni užival odpočinku, kterého jsem si poctivě zasloužil. Tyden pozdějc již nastávala prvni kapitola tohoto cestopisu.Najel jsem cca 17.000 km bez problemu, setkaval jsem se z lidma, ktery mě přijimali z otevřeou náruči, mi dali najist,pit, a k podivu mě ne okradli , nezabili, ne..... prostě žijou ještě dobři ledé na světě, kvuli kterim se vyplati cestovat.Moje dalši cesta za lidmá bude někam na dálni vychod přez Armeniji, Azerbajžan, Uzbekist., Turkmenist.,Kazahstan, Mongolsko, Činu možna až do Japonska, a jasně z Prahy z Irenku a na BMW.
