Relaxační cvičení pro děti předškolního věku

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra psychologie

Relaxační cvičení pro děti předškolního věku Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PhDr. Mgr. Kristýna Balátová, Ph.D.

Bc. Petra Daníčková

Bibliografický záznam DANÍČKOVÁ, P. Relaxační cvičení pro děti předškolního věku: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie, 2015, 92 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Mgr. Kristýna Balátová, Ph.D.

Anotace Diplomová práce na téma: Relaxační cvičení pro děti předškolního věku se zaměřuje na předškolní věk dětí z psychologického i pedagogického hlediska, dále se zabývá moţnými problémy, které se můţou v tomto období v důsledku působení stresových faktorů objevit. Hlavní část této práce je věnována relaxačním cvičením, jeţ lze praktikovat v mateřských školách nebo také v domácím prostředí. Cílovou skupinou se mi staly děti ve věku od 3 do 6 let. Teoretická a praktická část práce tedy nabízí různá moţná řešení problémů chování dětí v tomto věku a to za pomocí relaxačních technik, která jsou v této práci uvedena. Výzkumná část zjišťuje, jaký pohled na relaxační cvičení, jeţ jsou zavedená v Mateřské škole Ţirafka v Jundrově, mají rodiče a jiní rodinní příslušníci a jaké změny je moţné během školního roku na dětech pozorovat.

Annotation Master‘s thesis: Relaxation exercises for preschoolers focuses on pre-school age of children from psychological and pedagogical perspective, discusses the possible problems, which can in this period due to the effect of stress factors occur. The main part of this work is devoted to relaxation exercises that can be practiced in nursery schools or even at home. The target group were children aged 3 to 6 years. The theoretical and practical part of the work thus offers a variety of possible solutions to behavioral problems of children in this age and using relaxation techniques which are presented in this work. The research part investigates the view of parents and other relatives relating to relaxation exercises, which were introduced in Nursery school Zirafka in Jundrov and changes which are possible to observe on children during the school year. 2

Klíčová slova dítě, zdraví, motivace, pozornost, představivost, relaxace, jóga, dechová cvičení, relaxační metody, účinky

Keywords child health, motivation, attention, imagination, relaxation, yoga, breathing exercises, relaxation techniques, effects

3

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla uloţena v Informačním systému Masarykovy univerzity a zpřístupněna všem ke studijním účelům. V Brně 20. listopadu 2015

……………………………..

4

Tímto bych ráda poděkovala PhDr. Mgr. Kristýně Balátové, Ph.D., nejen za vedení mé diplomové práce, ale také za spoustu cenných rad, které mi při konzultacích dala. Dále bych ráda poděkovala personálu Jesle a školka Ţirafka v Jundrově a paní ředitelce tohoto zařízení PhDr. Janě Strmiskové za umoţnění provedení výzkumu.

5

OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................... 8 1. Předškolní věk .......................................................................................................... 9 1.2 Psychologické sloţky dítěte ............................................................................... 9 1. 2. 1 Sociální sloţka dítěte .............................................................................. 10 1. 2. 2 Emoční sloţka dítěte ............................................................................... 11 1. 2. 3 Kognitivní sloţka dítěte .......................................................................... 12 1.3 Motivace u dětí................................................................................................. 15 1.4 Pozornost u dětí ................................................................................................ 17 1. 4. 1 Poruchy pozornosti ................................................................................. 19 2. Předškolní výchova v mateřských školách ............................................................ 21 3. Stres a deprese u dětí .............................................................................................. 24 3.2 Poruchy spánku ................................................................................................ 26 3. 2. 1 Poruchy usínání ....................................................................................... 26 3. 2. 2 Noční probouzení .................................................................................... 27 3. 2. 3 Noční můry ............................................................................................. 28 3. 2. 4. Noční děsy.............................................................................................. 28 3.3 Poruchy příjmu potravin .................................................................................. 29 4. Relaxace u dětí ....................................................................................................... 31 4. 1 Relaxační příběhy............................................................................................ 33 4. 2 Jacobsonova technika progresivní relaxace .................................................... 34 4. 3 Autogenní trénink ........................................................................................... 35 4. 5 Relaxace s hudbou .......................................................................................... 38 4. 6 Dechová cvičení .............................................................................................. 40 4. 7 Jóga ................................................................................................................. 42 4. 8 Tai Chi cvičení ................................................................................................ 47 4. 9 Relaxace a vizualizace .................................................................................... 49 4. 10 Kreativní vyjadřování.................................................................................... 51 5. Realizace cvičení v praxi ....................................................................................... 52 5. 1 Nácvik relaxace vsedě a vleţe......................................................................... 52 5. 2 Cviky pro uvolnění pocitů únavy .................................................................... 54 5. 3 Relaxační příběhy............................................................................................ 55 5. 4 Autogenní trénink ........................................................................................... 58 6

5. 5 Relaxace s hudbou .......................................................................................... 64 5. 6 Dechová cvičení .............................................................................................. 67 5. 7 Jóga ................................................................................................................. 68 6. Výzkum .................................................................................................................. 70 Výzkumné šetření....................................................................................................... 70 6. 1 Popis zařízení .................................................................................................. 72 6. 2 Pozorování ...................................................................................................... 74 6. 3 Dotazníkové šetření......................................................................................... 78 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 86 RESUMÉ ................................................................................................................... 87 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY........................................................................ 88 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 91

7

ÚVOD Děti bývají většinou vystavovány nadměrné zátěţi a jsou nuceny uţ od samotného dětství se takovému tlaku společnosti přizpůsobit. Malé děti se tomuto spěchu nedokáţou ubránit, a proto se člověk u nich dosti často setkává s různými podobami psychosomatických poruch nebo nemocí. Můţe se jednat například o poruchy spánku, příjmu potravin, komunikace, nesoustředěnosti, ale také v nich můţe vzrůst určitý typ agrese vůči ostatním. Pokud je dítěti diagnostikován stejný nebo podobný problém, lze s takovým dítětem pracovat různými způsoby. Jedním z nich jsou relaxační cvičení, která jsou schopná léčit širokou škálu problémů, ať uţ psychických či fyzických. Řešením této problematiky se věnuje tato diplomová práce, která je zaměřena na relaxační cvičení pro děti předškolního věku a je rozdělena na tři části (teoretická, praktická, výzkumná). První kapitola teoretické části seznamuje čtenáře s jednotlivými sloţkami (sociální, emoční, kognitivní) dítěte z psychologického hlediska. Druhá se věnuje předškolní výchově dětí v mateřských školách - jakým návykům by se v těchto zařízeních měly naučit a jaké vzorce chování by si zde měly osvojit. Následující kapitola se zabývá stresem u dětí, který se můţe projevovat v různých podobách (poruchy spánku, poruchy příjmu potravin, ztráta zájmu o hru,…). Tato část je uzavřena jednotlivými relaxačními metodami, které je moţno vyuţít v mateřských školách, v mimoškolních zařízeních, ale také doma. Konkrétně se jedná o relaxační příběhy, autogenní trénink, dechová cvičení, relaxaci s hudbou, Jacobsonovu progresivní relaxaci, jógu, Tai Chi cvičení, relaxaci a vizualizaci a kreativní vyjadřování. Realizace těchto metod s podrobným popisem jsou rozvedeny v praktické části. Závěrečnou součástí práce je smíšený výzkum skládající se z pozorování dětí při provádění relaxačních cvičení (zjišťuje, jak relaxační cvičení působí na samotné děti a jak se mění jejich chování během školního roku) a dále pak z dotazníkového šetření, které zkoumá, zda a jaké změny vidí rodiče a rodinní příslušníci na svých dětech, jeţ cvičení pravidelně v mateřské škole provádějí.

8

1. Předškolní věk Prvním dětstvím je nazýváno období batolecí, předškolní věk je pak brán jako dětství druhé, kdy se jedná o věk od 3 aţ 4 let do 6 let. V batolecím období dochází k dramatickému nárůstu motoriky, rozvíjí se intelektuální vývoj, který se odráţí v začínající řeči. V předškolním věku dochází ke zpomalení růstu oproti minulému období. „Psychiku předškolního dítěte ovlivňuje prostředí rodiny a mateřské školy. Obojí by mělo spolupůsobit na jeho celkový vývoj tak, aby bylo připraveno pro vstup do školy.“1 Jan Amos Komenský se tomuto období věnoval ve své knize Informatorium školy mateřské, kde zdůrazňuje, jak důleţité je v tomto věku poloţit základy pro celý ţivot: „…Mládeţ pomaličku cvičiti a seznamovati se má, v přírodě se jmény ţivlů, jako zem, voda, vítr, oheň; s ţivočichy a rozdíly mezi nimi, co ryba co pták, …“2 Tuto teorii zastává i Marie Montessori, která mimo jiné klade důraz také na rodiče: „Láskyplným a nerepresivním přístupem k dítěti mohou rodiče kladně ovlivnit ţivot celé společnosti i budoucnosti lidstva.“3 1.2 Psychologické sloţky dítěte V předškolním věku, tedy v druhém dětství, zaznamenáváme obrovský rozvoj rozumové, citové a sociální sloţky, kaţdá je podrobněji rozvedena v samotné podkapitole. Charakteristická je také hra, která je vyjádřením dětské psychiky a motoriky. „Hra je náplní dětství, její účastníci v ní ţijí intenzivním ţivotem, vkládajíce do ní všechny své schopnosti, rozum a cit. A právě proto, ţe hry jsou projevem dětské osobnosti, jsou tak rozmanité a pestré ve své formě a obsahu.“4 Za nejčastější hru můţeme povaţovat tak zvané napodobování. Děti dosti často napodobují dospělé nebo mluví s hračkami, z nichţ dělají ţivé tvory. „Nejoblíbenější hrou u dětí je na maminku a tatínka, hra na obchod, na lékaře, na poštu, na dopravu. Většina těchto tvořivých her je nápodobou práce dospělých, protoţe z nich se dítě učí

1

KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 50. 2 Tamtéţ, s. 51. 3 MONTESSORIOVÁ, M. Tajuplné dětství. Praha: TRITON, 2012, s. 10. 4 VANČUROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, s. 163.

9

chápat pojem a význam pracovní činnosti. Právě zde si postupně uvědomuje a začíná chápat, co je hra a co je práce.“5 Ve školním prostředí mateřských škol rozlišujeme hru volnou (spontánní) a řízenou. Do volné hry dospělý nezasahuje a není jim řízena. Jedná se o spontánní činnosti dítěte, jeţ mu umoţňují objevovat a poznávat svět. Tento způsob činnosti je důleţitý pro osobní rozvoj intelektových schopností dítěte. Řízená hra má oproti volné jasně stanovený výchovný cíl, dospělý má nad ní metodické vedení. „V období druhého dětství se dětská hra stále více přibliţuje skutečné práci – diferencovanost záměrů, výběr prostředků a silná potřeba hru dokončit.“6 Během hry v mateřských školách se děti učí spolupracovat, přizpůsobovat se druhým, učí se určitým společným pravidlům a normám. Vývoj psychiky je závislý na správném vývoji motoriky. V předškolním věku je jiţ hrubá motorika téměř vyvinutá. „Dochází k velkému zdokonalení, k větší pohyblivosti a celkově k lepší pohybové koordinaci.“7 Velká pohyblivost je podnětem pro vývoj svalstva. V druhém dětství se zvyšuje rychlost pohybu dítěte, naopak se zmenšuje unavitelnost. V pohybech se čím dál víc uplatňuje drobnější svalstvo a tím se motorika stává půvabnější, rytmičtější a začíná být charakteristická pro dětskou osobnost.8 1. 2. 1 Sociální sloţka dítěte

V druhém dětství dochází k rozvoji intelektuálních schopností, dále také schopností sociálních, respektive k rozvoji sociálních vztahů. „Sociálním učením a rozvíjením poznání a myšlení si předškolní dítě osvojuje normy chování.“9 Předškolní věk je obdobím, kdy dítě má velkou potřebu někomu patřit. Rodina by pro něj měla být zdrojem pocitů bezpečí a lásky. „Jedním z nejsilnějších motivů v dětském ţivotě je touha být přijat a docílit určitého stupně uznání mezi svými

5

KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 55. 6 JASANOVÁ, N. Hudba, pohyb, kresba, slovo. Zlín: nakladatel V. Stojtka, 1990, s. 11. 7 ŠPAŇHELOVÁ, I. Dítě v předškolním období. Praha: Mladá fronta, 2004, s. 9. 8 Tamtéţ, s. 12. 9 ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001, s. 227.

10

bliţními.“10 Pedagogové jsou u dětí většinou povaţováni za zástupce rodičů, i kdyţ se kolikrát jedná o vyšší autority. Dítě do dvou let většinou přátelské vztahy se svými kamarády moc nenavazuje, od třetího roku je tomu naopak. Kamarádství vydrţí jiţ delší dobu. S ním jdou ruku v ruce hádky. Čím je dítě aktivnější, tím častěji u něho můţou vznikat neshody s druhými, neboť se snaţí prosadit si své. Většinou se jedná o spor o hračky nebo o něco, co povaţuje za svůj vlastní majetek. Můţe se však jednat také o částečné ţárlení. „Dětská agresivita je někdy výrazem ţárlivosti. Dítě se tím bezmocně mstí příteli nebo sourozenci za to, ţe získal větší pozornost.“11 Konflikt mezi dětmi můţe vyvolávat také jejich soutěţivost, coţ je přirozený jev začínající jiţ v dětském věku. Mnoho odborníků povaţuje věk do šesti let za velmi důleţitý pro vývoj osobnosti.12 Kolektiv má pro dítě velký význam, ovšem záleţí také na spoustě faktorů, které mohou jeho správné fungování ovlivnit, nutně jej rozumně vést a nenechávat v něm dítě nepřetrţitě.13

1. 2. 2 Emoční sloţka dítěte Další sloţkou, kterou bychom neměli opomíjet, je sloţka emoční. V předškolním věku děti proţívají různé věci jinak a začínají mít určité sociální chování, kterému by se měl kaţdý dospělý člověk snaţit plně porozumět. V prvním dětství si dítě uvědomuje samo sebe, v druhém dětství se toto sebepoznání prohlubuje, respektive se rozvíjí sebecit dítěte. Tento rozvoj se projevuje intenzivním senzitivním proţíváním v podobě křivdy a uráţky. Dítě má citlivější smysl pro spravedlnost a velmi si všímá spravedlivého jednání dospělého, od kterého očekává její absolutní dodrţování. 14 Emoční sloţka se dále projevuje ostychem, který by se neměl zesměšňovat, ani prohlubovat. Pokud dospělý „v nějakém směru poruší tuto zásadu, setká se u 10

VANČUROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, s. 157. 11 VANČUROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, s. 161. 12 ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001, s. 227. 13 VANČUROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, s. 163. 14 Tamtéţ, s. 163.

11

dítěte s úspornou trucovitostí, vzdorem, který se jen nesnadno odbourává“.15 Zvýšený sebecit pozorujeme také na potřebě zvýšeného soukromého vlastnictví, které slyšíme od dětí v tomto věku v podobě: „Ne, to je moje!“, dále se jedná o časté chválení sebe sama, vychloubání se, vytahování se nad ostatními. Tyto projevy jsou však naprosto přirozené předškolnímu období a dospělý by tomu měl ponechat volný průběh, pokud tyto situace nepřesáhnou meze. Na druhou stranu dítě jiţ dokáţe chápat přání druhých a také je plnit. Do tohoto období řadíme první počátky svědomí a vnímání společenské morálky. Pro etapu druhého dětství je důleţité nepodceňovat komunikaci mezi učiteli mateřských škol a rodiči, neboť právě jejich vzájemná spolupráce, předávání dostatečných informací navzájem, vede ke správnému vývoji dítěte po všech stránkách. 1. 2. 3 Kognitivní sloţka dítěte Předškolní dítě nabývá spoustu zkušeností a ty podporují další poznávací procesy jako je představivost, paměť a myšlení. Představivost a fantazie se u dětí objevuje při jejich vypravování, ale i při kresbě. „ Představy tříletého dítěte jsou velmi ţivé a často se podobají vnímaným obrazům. K udrţení představ ve vědomí předškolního dítěte přispívá barva a tvar předmětů, dále všechno to, co se pohybuje a to, co je spojeno s citovými záţitky dítěte.“16 Pro správný rozvoj fantazie přispívá recitace, dramatizace, ale také četba pohádek, poslech hudby, prohlíţení a popis obrázků. Tato činnost je důleţitá k plynulému vývoji řeči a myšlení.17 Důleţité je zmínit tak zvanou konfabulaci, jinak řečeno bájivou lhavost typickou pro tento věk. Díky představám a fantaziím si děti rády domyslí i pravdu, z níţ můţe vzniknout naprostá leţ. Dítě by nemělo být za leţ trestáno, alespoň ne v předškolním věku, „neboť v ní je realizování přání a tuţba dítěte. Přeţívá-li však tento druh lţi ještě v období školního věku, signalizuje to, ţe psychika dítěte je nějakým způsobem narušena anebo se jeho vývoj zpoţďuje.“18 Vyuţívání fantazie při hře dítěte je nutné,

15

JASANOVÁ, N. Hudba, pohyb, kresba, slovo. Zlín: nakladatel V. Stojtka, 1990, s. 16. KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 51. 17 KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 52. 18 Tamtéţ, s. 53. 16

12

neboť dítě nezná všechny principy, moţnosti a podmínky určitých činností, a aby byla jeho hra dokonalá a byla dotaţená do samého konce, musí zapojit fantazii. V tomto věku je pro nás jasnou řečí malování dítěte. Nekreslí to, co vidí, ale to, co zná. Obrazy by neměly postrádat jasné rysy obličeje – hlava, oči, ústa, nos, vlasy. Výběr barev nám můţe napovědět citové naladění dítěte. Například pokud maluje černou barvou, můţe se u něj charakterizovat špatné naladění nebo nějaký neurotický problém. Pestrobarevná kresba signalizuje dítě veselé a spokojené. Malá barevnost se přiřazuje dětem ostýchavým či s malou fantazií. Paměť ve věku pěti aţ šesti let je stejná jako u dospělého, ovšem rozdíl je v tom, ţe dítě zatím není schopné si záměrně věci zapamatovávat, děje se tak pouze při záměrné činnosti. „Zatímco na počátku předškolního období je paměť dítěte neúmyslná, bez jakéhokoli úsilí zapamatovat si něco, v druhé polovině předškolního věku pozorujeme první příznaky úmyslného zapamatování.“19 Zapamatování souvisí vţdy s nějakou činností. Důleţitou roli hraje pozornost, motivace a zdraví (dobrý psychický i fyzický stav). Uchovávání okamţiků, záţitků je velmi dobré. Dítě si dokáţe vybavit záţitek, který je dva, tři roky starý. Veškeré učení, které v tomto věku probíhá, je formou hry, která je rozebírána výše. V poznávací sloţce hraje důleţitou roli také vývoj řeči, který se do konce tohoto období jiţ zcela dokončí. U dětí jde hlavně o rozvoj slovníku ve smyslu upřesňování významů různých slov, dále pak zlepšování gramatických forem jazyka. Řeč má důleţitou úlohu v rozvoji logického myšlení, představivosti a fantazie, díky nimţ se dětem utřiďují a vytváří zájmy. V tomto období je stejně jako zpěv důleţitá role pohádky, která na děti působí svou bohatostí na rozvoj představivosti, navíc má estetickou hodnotu. Dítě v pohádkách nachází spravedlnost, potrestání zla a vyzdvihnutí dobra. 20 Dítě v předškolním věku objevuje a pozoruje svět, experimentuje s předměty a tím se zkvalitňuje jeho vnímání. V tomto věku se učí správně rozeznávat tvary a velikosti předmětů, dokáţe rozeznávat a vnímat proměnlivost předmětů při otočení. Nicméně stále ještě chybuje ve vnímání odhadu délky a hloubky. „Uplatňuje se zde

19

KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 52. 20 JASANOVÁ, N. Hudba, pohyb, kresba, slovo. Zlín: nakladatel V. Stojtka, 1990, s. 16.

13

zvláštní způsob vnímání, tzv. synkretismus.“21 Toto zatím ještě nedokonalé vnímání se dále zlepšuje aţ po sedmém roce věku dítěte. U zrakového vnímání nezaznamenáváme takovou změnu ve vývoji. V případě sluchového vnímání je tomu právě naopak. Toto období je rozhodující pro správný vývoj sluchu. „Právě v této ţivotní etapě se rozvíjí velmi intenzivně sluchový analyzátor a jeho diferenciační schopnost … rozvoj této schopnosti je způsobován také rozvíjející se funkcí motorického analyzátoru a rozvojem schopností hlasového aparátu.“22 S rozvojem těchto schopností jde ruku v ruce rozvoj hudebního vnímání, který se podporuje zpěvem. Kaţdé učení v předškolním věku by mělo probíhat v citově kladném ovzduší a dítě by mělo být správně motivováno. Důleţité je také postupovat od jednoduchého ke sloţitějšímu. Kaţdý nový poznatek musí být zabudován v logický systém. Těţké je učení se izolovaných prvků, v učení by měla být návaznost. V tomto věku má být veškeré učení odměňováno kladně, pochvalou.23

21

JASANOVÁ, N. Hudba, pohyb, kresba, slovo. Zlín: nakladatel V. Stojtka, 1990, s. 16. JASANOVÁ, N. Hudba, pohyb, kresba, slovo. Zlín: nakladatel V. Stojtka, 1990, s. 12. 23 Tamtéţ, s. 16. 22

14

1.3 Motivace u dětí Jan Čáp v knize Psychologie pro učitele (2001) motivaci charakterizuje jako „souhrn hybných momentů v osobnosti a v činnosti, souhrn toho, co člověka pobízí, aby něco dělal, nebo co mu v tom zabraňuje“24. Mezi nejčastější problémy, které jsou učitelé a rodiče nuceni řešit, patří právě jiţ zmíněná motivace a soustředěnost dítěte. Tato překáţka jde překonat správně vytvořeným prostředím pro tvořivost a uvolnění během učebních činností. Je nutné děti pozitivně motivovat, aby byly ve svých činnostech úspěšné, rozradostněné a celkově uspokojené. „Učitel, který ve vyučování uplatňuje adekvátní způsoby vnější i vnitřní motivace, klade pevné základy pozitivního rozvoje osobnosti ţáka. Motivaci musí přizpůsobovat cíli a obsahu vyučování a věku ţáků.“25 Pokud učitel zvolí pro dítě vhodnou správnou motivaci, výsledkem bude zájem dítěte nejen o činnosti, které učitel vytváří, ale i o docházku do patřičného zařízení, školky či školy. Zvolení špatného způsobu motivace, případně nezvolení motivace ţádné, můţe vést k nezájmu nebo hůře k vzbuzení odporu dítěte. Důleţité je, aby učitel nebo rodič zdůrazňoval správné chování dítěte, pochvala ho bude motivovat k lepší práci. Spousta dětí si mnohdy nevěří a podceňují se. Většinou se jedná o jedince, kteří za sebou mají nějaké neúspěchy. Právě u nich je důleţité chválit co nejvíce činností, ve kterých jsou dobří. Tímto způsobem v nich vyvoláme postupnou důvěru v sebe sama.26 Motivace představuje jak u učitelů, tak i u dětí významný prvek ve výukových činnostech, neboť můţe „významnou měrou napomoci k vyrovnání napětí mezi poţadavky na učení a osobnostním vybavením, jímţ disponuje ţák.“27 Tento způsob pozitivního nabuzení člověka k určité činnosti vede k lepšímu řešení situací, celkově řídí chování a proţívání člověka ve vztazích k okolnímu světu a k sobě samému.28

24

ČÁP, J. J. MAREŠ. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001, s. 145. LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 9. 26 SEVERE, S. Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly. Praha: Portál, 2007, s. 69. 27 LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 9. 28 Tamtéţ, s. 11. 25

15

Jedna z moţností jak dělit motivaci je na vnější a vnitřní. Pod pojmem vnitřní motivace si můţeme představit situaci, kdy člověk vykonává určitou činnost, aniţ by byl za to nějakým způsobem pochválen, oceněn, činnost dělá kvůli sobě. O vnější motivaci hovoříme tehdy, pokud se člověk neučí nebo nedělá dotyčné věci z vlastního zájmu. Jednou z účinných metod pro motivaci dítěte je metoda relaxace s fantazijními záţitky při vypravování. Relaxace při vypravování je nejefektivněji vyuţitelná v době, kdy jsou děti unavené. Optimální doba jejího trvání je v rozmezí 10 – 15 minut. Metodika nácviku je uvedena v dalších kapitolách podrobněji.

16

1.4 Pozornost u dětí Pozornost je aktivní činnost dítěte, která je do velké míry ovlivněna jeho psychickým stavem, motivací, zájmem o činnost a hlavně únavou. Pokud klesá soustředěnost dítěte, minimálně jeden z výše uvedených faktorů hraje v danou chvíli svoji roli. Od dítěte v předškolním věku se očekává velká výkonnost ve všech činnostech, neboť se chystá na nástup do školy, tedy do první třídy. Pozornost je proto v této době více neţ důleţitá. V dnešní době se setkáváme čím dál více s dětmi, jeţ nedosahují výsledků, kterých by v daném věku dosahovat měly. Ukazuje se, ţe neselhávají kvůli svým schopnostem a vědomostem, ale právě kvůli nízké míře pozornosti. Nedokáţou se na dané činnosti soustředit.29 Děti v předškolním věku pozornost dlouho neudrţí, proto učitel musí činnosti dost často střídat, prokládat a děti tak neustále něčím upoutávat. Pedagog v tomto případě by měl znát moţnosti aktivizace a různé druhy metod, jak zlepšit pozornost při činnostech či různých cvičeních. Jestliţe se u dětí projeví nepozornost, nečinnost či děti začnou program nebo činnosti rušit, měli bychom je něčím zaujmout, zvýšit jejich pozornost. Nejlepším prvkem je dynamická hra - předvádění různých zvířat, například lva. Dítě si klekne na kolena, nachystá si ruce na hruď dlaněmi ven a předvede, „jak dělá lev i se zvukem (uuáá)“ nebo si zahraje na gorilu - sedne si na zem, nohy sloţí na motýlka a za pomocí zvuku „ááá“ začne předvádět gorilu s jejím křikem. Zároveň pěstmi tluče do hrudníku jako napodobované zvíře. Dalším prvkem pro upoutání pozornosti je puštění hudby, kterou děti velmi dobře znají a ví, ţe kdyţ ji uslyší, jejich povinností je se utišit. 30 Pozornost je tedy třeba záměrně udrţovat pod vedením dospělého, který má v reţii činnosti a tím i pozornost dětí. Pro správnou koncentraci můţe kromě dynamické hry vyuţít také různých prostředků: moment překvapení, střídání činností, kontrasty. Doba správné koncentrace se v předškolním věku značně liší. „Doba soustředění se od 4 do 6 let významně zvyšuje. Děti okolo 5 aţ 6 let jsou v podstatě schopné, soustředit se na celých 45 minut.“31 Jestliţe se snaţíme záměrně 29

JASANOVÁ, N. Hudba, pohyb, kresba, slovo. Zlín: nakladatel V. Stojtka, 1990, s. 15 Tamtéţ, s. 15. 31 Tamtéţ, s. 16. 30

17

děti trénovat v udrţení pozornosti, upevňujeme v nich vůli a zájmy. Děti s velkým zájmem můţeme zaměstnávat i delší dobu. Na začátku sloţitější činnosti se někdy nedaří udrţet dětskou pozornost tak, jak bychom potřebovali. Je třeba jim dopřát chvilku pro uklidnění. Můţeme vyuţít například různých relaxačních metod, především relaxačních příběhů, při nichţ se dítě vţije do hlavní postavy a proţívá tak příběh naplno, zkoncentruje se a můţe se pokračovat v činnosti, která byla započata nebo přerušena. Je důleţité si uvědomit, ţe v případech získávání pozornosti dětí není na místě násilné přikazování, to způsobí konec jakékoli motivace v činnosti pokračovat a dítě tak ztratí i vůli takovou činnost dělat nebo dokončovat. Veškeré aktivity v předškolním věku mají končit radostnou náladou či harmonickou atmosférou a ne ztrátou vůle a motivace.

18

1. 4. 1 Poruchy pozornosti

Pokud u dítěte vnímáme poruchu pozornosti je nutné se na tento problém soustředit a řešit ho. V praxi rozeznáváme dva typy dětí s poruchou pozornosti. Pokud mluvíme o termínu ADD (attention deficit disorder32), jedná se o děti s poruchou pozornosti, ovšem bez hyperaktivní činnosti, nevyrušují a neupoutávají pozornost. Nejčastějšími příznaky jsou problémy s nasloucháním, udrţením pozornosti, nepořádnost, potíţe se soustředěním na úkol a jeho dokončením apod. 33 Dalším velmi pouţívaným termínem pro problém se soustředěním je ADHD (attention deficit hyperactivity disorder34), v tomto případě se jedná o poruchu pozornosti doprovázenou hyperaktivitou. Projevy této poruchy jsou následující: dítě nedokáţe vydrţet na místě, musí neustále chodit, dělá neustále něco s rukama nebo nohami, můţe mít potíţe s náhlým přechodem k jiné činnosti, někdy je také u něj viditelná agresivita, pozorujeme sociální nevyzrálost, jedná impulzivně bez rozmyslu, je tvrdohlavé a umanuté, nejde přemluvit, nejde mu v ten moment nic vysvětlit, nedodrţuje pravidelný reţim, je přecitlivělé, je hlučné, připoutává pozornost.35 Nutno myslet na to, ţe kaţdý člověk je jedinečný a nelze brát výše uvedené projevy poruch pozornosti jako platné pro všechny, u kaţdého jedince se projevují konkrétní příznaky, které jsou v mnoha případech ovlivňovány okolím (například prostředí, kde dítě ţije). V předškolním věku některé projevy u dětí, které si můţou být podobny s hyperaktivitou, jsou do jisté míry normální. Pokud však se dítě chová dosti nepřiměřeně oproti svým vrstevníkům, potom je pravděpodobně něco nesprávně na jeho chování a je nutné s tím něco dělat, ať uţ se bude jednat o nějakou pomoc ve formě terapií nebo jiné léčby, jiného způsobu přístupu k němu samotnému. Přesné příčiny vzniku zatím nejsou známy, mezi lékaři se vedou různé diskuze a spekulace, co by mohlo stát za vnikem této poruchy. První moţnou příčinou je genetika, u některých případů se ADHD nebo ADD objevuje v rodině opakovaně. Dalším faktorem mohou být biologické či fyziologické příčiny. „Mnoho 32

RIEFOVÁ, S. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 17. Tamtéţ, s. 17. 34 TRAIN, A. Nejčastější porucha chování dětí. Praha: Portál, 2001, s. 60. 35 LANIADO, N. Máte neklidné dítě? Praha: Portál, 2004, s. 14 – 17. 33

19

lékařů popisuje ADHD jako neurologickou poruchu postihující tu oblast mozku, která řídí zpracování impulzů a podílí se na třídění smyslových vjemů a na schopnosti

koncentrace.

Odborníci

se

domnívají,

ţe

můţe

být

spojena

s nerovnováhou nebo nedostatečným mnoţstvím dopaminu, chemické látky, která přenáší nervové signály. Vysvětluje se to tak, ţe při soustředění náš mozek uvolňuje více přenašečů signálů mezi neurony, coţ nám umoţňuje soustředit se na jednu věc a blokovat ostatní podněty. Zdá se, ţe lidé s ADHD mají těchto přenašečů nedostatek“36 Další moţností je nějaká komplikace při těhotenství nebo porodu, uţívání drog a alkoholu v tomto období, dále patřičný vliv by mohla mít otrava olovem, důleţitým a velmi diskutovaným faktorem je strava ať uţ u samotné těhotné matky nebo dítěte. Tato porucha se většinou zjišťuje nejdříve kolem čtvrtého aţ pátého roku dítěte, avšak příznaky můţeme sledovat jiţ v ranějším období. Děti s poruchou pozornosti zaţívají ve školních zařízeních spoustu stresu, ten však jde minimalizovat, pokud vyuţijeme metod, které učí nervozitu ovládat. „Hyperaktivní/ impulzivní děti mají největší uţitek z postupů, které jim napomáhají mentálně i fyzicky relaxovat, získat kontakt se svými vnitřními pocity a uvolnit své vnitřní napětí. Tyto strategie posílí v dětech pocit klidu a sebekontroly.“37 U dětí s ADHD a nebo i ADD se tedy doporučuje praktikovat relaxaci, řízené imaginace a také vizualizace. Některým technikám se podrobněji věnuji v následujících kapitolách (dýchací cvičení, jóga, relaxace při hudbě).

36 37

RIEFOVÁ, S. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 20. Tamtéţ, s. 129.

20

2. Předškolní výchova v mateřských školách

Význam slova výchova spočívá v cíleném působení rodičů, pedagogů a dospělých na dotyčného jedince. „Rozumí se tím působení záměrné, cílevědomé, směřující k určitému výchovnému cíli – rozvinout v dítěti určité vlastnosti, názory, postoje, hodnotové orientace. Je to působení uţívající určitých výchovných prostředků a metod, zaloţených na zkušenostech, tradici, popřípadě i vědeckých poznatcích.“38 Další vliv na výchovu má okolí, i kdyţ to na dítě působí nezáměrně. V současné době se velmi diskutuje nad tím, který směr výchovy je pro dítě nejefektivnější. Výzkumy ukazují na zvyšující se počet dětí s poruchami chování a dospělí si v ne malé míře nevědí rady, jakým způsobem dotyčné problémové dítě vést, aby u něj v dospělosti nedocházelo k různým negativním činnostem, které jsou neţádoucí pro společnost. Pokud dítě v předškolním věku navštěvuje pravidelně mateřskou školu, má toto zařízení na něj velký a záměrný vliv. Dítě, které vstupuje do mateřské školy, jedná se o věk 3 roky, by mělo vykazovat následující charakteristiky: „Dovede běhat, skákat, jezdit na trojkolce, dovede zacházet s tuţkou, má zájem o kníţky a soustředí se na jednoduchá vyprávění. Mluví v delších větách, dovede vyjádřit svá přání a potřeby a rozumí běţným pokynům. Období vzdoru, které se obvykle naplno projevuje kolem dvou let nebo krátce po nich, uţ pomalu ustupuje a dítě lépe přijímá společenské poţadavky… Lépe si pamatuje a má zájem o učení. Umí různé básničky, písničky a říkanky. Jí samo lţičkou, umí pít z hrníčku. Spí celou noc a nepomočuje se ve dne ani v noci. Oblékne se uţ skoro samo… Myje si ruce a dovede si je utřít. Má zájem o práce v domácnosti a rádo je napodobuje.“39 Oproti předchozímu období, kde děti ještě nejsou zcela vyspělé na kolektivní zařízení, v předškolních letech dítě jiţ dokáţe přijímat k sobě kamarády a hrát si s nimi. Dosti často tak mezi dětmi dochází ke konfliktům, nicméně díky dospělým, kteří na ně dohlíţení se děti učí respektovat druhé a vědět, co je to „počkat, aţ na mě přijde řada“.40

38

ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001, s. 247. MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s. 135. 40 Tamtéţ, s. 136. 39

21

Ne všechny děti, které vstupují do mateřských škol, mají výše zmíněné charakteristiky, je nutné tyto informace povaţovat pouze za orientační a za jakýsi ideál. Předškolní věk je brán, uţ podle názvu, jako příprava na školu. Děti zde poznávají různé společenské normy a zvyklosti. Dále je školka „místem nápravné rodinné výchovy, místem celkové pedagogické osvěty.“41 Předškolní zařízení předávají dětem jasně stanové znalosti, jakými jsou např. hygienické návyky, správné stolování a chování při jídle, zacházení s předměty, správné drţení psacích náčiní a podobně. Před nastoupením do školky, se dítě naučilo skákat a běhat, nyní si svůj pohyb zdokonalí a naučí se plavat, jezdit na kole nebo tančit. 42 Dítě ve věku od 3 do 6 let je postupně a účelně v mateřských školách vedeno k připravenosti na školu, ať uţ po stránce výchovné či sociální, pracovní (fyzická připravenost) nebo intelektuální. Do sociální připravenosti řadíme následující osvojené chování dítěte: „Schopnost jednat podle pokynů dospělého, uposlechnout příkazů učitele, nejen rodičů. Přistupovat k osobě učitele s důvěrou, beze strachu a nebát se oslovit jej nebo odpovědět na jeho otázky. Reagovat přiměřeně na děti stejného věku, tzn. spolupracovat s nimi a adekvátně reagovat na hodnocení dospělých.“43 Velkou roli zde hrají také vztahy mezi rodiči. Neshody mezi nimi (kaţdý z nich má jiný názor na výchovu a tu také uplatňuje) a časté konflikty mají negativní působení, dítě je přecitlivělé, těţko se přizpůsobuje školnímu prostředí. Na druhou stranu jestliţe je dítě příliš zahlcováno láskou v podobě nakupování různých věcí a je neustále středem pozornosti rodiny, ve škole se můţe snadno dostat od nejistoty, stresu a strachu, pokud nebude středem pozornosti, na kterou bylo zvyklé.44 Mateřské školy nám velmi pomáhají naučit dítě soustředěnosti, „to je schopnost koncentrovaně delší dobu pracovat na určitém úkolu“45. Dále se učí „pracovat podle pokynů učitele, soustředit pozornost na výuku, dokončit započatou práci a ovládat své bezprostřední reakce. Je třeba, aby si dítě pamatovalo, co mu 41

MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s. 142. 42 Tamtéţ, s. 142. 43 KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 62. 44 Tamtéţ, s. 62. 45 VANČUROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, s. 188.

22

bylo uloţeno a dovedlo přiměřeně reagovat na hodnocení výsledků své práce.“46 Do této sociální připravenosti se také řadí to, jakým způsobem se dítě dokáţe zapojovat do hry s ostatními. Poslední důleţitou sloţkou je intelektuální připravenost, která úzce souvisí s poznávací sloţkou dítěte. Mateřské školky dítě naučí základní početní znalosti, které si osvojuje během her, ve kterých se uplatňuje mnoţství (kostky, kolečka apod.). Ovšem jeho slovní zásoba úzce souvisí s péčí rodičů, především matky jiţ od batolecího období: „Za důleţité se povaţuje i to, jak často v období batolivého a předškolního věku docházelo k řečovým kontaktům mezi dítětem, rodiči, sourozenci a prarodiči (čtení pohádek, vyprávění, rozhovory …). Jedině tak si dítě osvojuje bohatství slovní zásoby.“47 Někdy se můţe stát, ţe dítě na poţadavky pedagogů mateřských škol nestačí, v těchto případech se rodiče nemusí nedostatků obávat, neboť se vţdy najde cesta, jak „dítěti dopomoci k vyrovnání nedostatků a k radostnému zařazení do dětské společnosti.“48, za pomoci různých individuálních plánů, které se zaměří na konkrétní problém. K realizování takového plánu je nutné vyhledat odborníka, aby dítě vyšetřil, diagnostikoval konkrétní problém a předloţil cestu k řešení.

46

VANČUROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, s. 188. 47 KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, s. 63. 48 MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, s. 137.

23

3. Stres a deprese u dětí Donedávna byla dětská deprese povaţována za absurdní, neboť toto období je povaţováno za šťastné a bezstarostné. V poslední době však můţeme spatřit spoustu prací, které se depresí u dětí zabývají (někteří odborníci nacházejí příznaky deprese u dětí jiţ v šestém měsíci). „Děti trpí depresí pravděpodobně nejméně stejně často jako dospělí a i její projevy jsou podobné depresi u dospělých.“49 Mezi příznaky můţe patřit smutná nálada, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, určitý typ hyperaktivity, ztráta zájmu, únava, zhoršená soustředěnost, myšlenky o smrti.50 Rozpoznat depresi u dětí můţe být dosti obtíţné, většina symptomů spojená se signalizací deprese u dětí nemusí být jasně specifikovatelných. Důleţité je velmi pozorně sledovat hry dětí, jejich neverbální komunikaci. Bohuţel depresivní projevy dětí bývají dosti často rodiči nepovšimnuty. V předškolním věku, pokud dítě se potýká s různým typem depresí, můţeme sledovat časté bolesti břicha, hlavy, ztráty zájmu o hru a radosti z ní, dosti častá je izolace od vrstevníků. Mezi další faktory přispívající k napětí a stresu u malých dětí patří: nadměrná péče o dítě, vychovávání dítěte více pečovateli, odloučení dětí od svých rodičů na delší část dne neţ je dítě zvyklé, rozvod nebo oddělení či úplné odloučení rodičů, smíšené rodiny, pocit dítěte, ţe můţe mít vše, na co si pomyslí (zahlcování dítěte hračkami, sladkostmi…atd.), nemoci dětí, finanční problémy rodičů, které mají dopad na dítě, a v neposlední řadě se sem řadí uspěchaný ţivot rodin, v kterém jsou děti vychovávány.51 Sedavý způsob ţivota dětí, nezdravé jídlo z rychlých občerstvení, příchod dětských videoher a počítačových her jsou dalšími a poměrně stále novými zdroji dětského stresu.52 Stres lze všeobecně povaţovat za jakousi zátěţ, která můţe vést ke strádání a pokud se člověk nedokáţe tomuto jevu ubránit, dochází k nemocím. Naše století je někdy nazýváno stoletím stresu, jsme závislí na prostředí, více zranitelnější a dokonce některé naše potřeby jsou vytvářeny uměle vlivem médií.

49

ŘÍČAN, P. D. KREJČÍKOVÁ a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing, 1997, s. 175. 50 Tamtéţ, s. 176. 51 THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai Chi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002, s. 3. 52 Tamtéţ, s. 3.

24

Stručně řečeno, člověk je přetěţován a v takových situacích dojde velmi často ke stresu. Ochranným mechanizmem našeho těla je únava, která značí nutné odpočinutí – potřebu odpočinku. Je-li odepřena tato potřeba, dítě nebo i dospělý bývá často podráţděný, neklidný, neschopný se soustředit, na druhé straně můţeme také pozorovat strach nebo úzkost. U pedagogů a rodičů je důleţité, aby dokázali poznat příznaky únavy u dítěte a umoţnili mu zvolnění. Znalost metod pro zvolnění má velký význam pro prevenci před stresem u dětí. Způsoby uvolnění nevedou jen k odbourání únavy, ale učí také, jak se člověk má vyrovnávat se stresem. V tomto případě je velmi účinná například jóga, která dokáţe navést na správné zvládnutí zátěţových situací.

25

3.2 Poruchy spánku Potíţe se spánkem jsou stejně jako problémy s příjmem potravy příznakem emoční poruchy dítěte, je nutné ji diagnostikovat a léčit včas. Poruchy spánku jsou u dětí mladšího věku dosti časté a pro rodiče velmi vyčerpávají, protoţe také nespí. Dítě spánkový deficit nepociťuje, hodiny spánku nadeţene například během dne. Nespavost dítěte narušuje především vztah mezi rodiči a dítětem. Problém můţe způsobovat mnoho příčin. Jednou z nich můţe být temperament dítěte. Nedonošené děti bývají všeobecně plačtivější, podráţděnější a představa, ţe začnou brečet, rodiče nenechává klidnými. Stejně tak doktoři doporučují, aby rodiče dítě nenechávali plakat, neboť by to mohlo zhoršovat jeho zdravotní stav. Bohuţel doktoři v dnešní době, především ve Spojených státech amerických, při těchto příznacích dítěte (noční nespavost, buzení se, častý pláč) ordinují tlumící léky. Doktoři u dětí s takovými poruchami velmi často diagnostikují duševní poruchu. Děti od raného dětství uţívají psychofarmaka, které mají závaţné důsledky na jejich fyzický i psychický stav.53 Poruchy spánku lze dělit do čtyř skupin: poruchy usínání, časté noční buzení, noční můry a noční děsy.54

3. 2. 1 Poruchy usínání Děti v batolecím a předškolním věku mají často naučený určitý způsob usínání, nemají ještě dostatečně osvojené tak zvané „sebeuspávání“. „Dítě vyţaduje trvalou přítomnost a pozornost jednoho z rodičů v době usínání, doba usínání se přitom často neúměrně prodluţuje, bdění dítěte je posilováno výlučnou pozorností, které se mu v této době od rodičů dostává.“55 Můţeme se setkat se situacemi, kdy je dítě zvyklé usínat při televizi nebo s ním matka v postýlce houpe, případně samo usíná s lahvičkou čaje, mléka či musí mít u sebe určitou hračku. Pokud není podmínka pro jeho usnutí splněna a je mu odepřena určitá činnost, určitý rituál 53

Zatím je však pouze na rodičích, jakou cestu zvolí a zdali se ubrání a nepodvolí síle konzumerismu, který má neblahé vlivy na naši společnost. 54 ŘÍČAN, P. D. KREJČÍKOVÁ a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: GradaPublishing, 1997, s. 190. 55 Tamtéţ, s. 190.

26

důleţitý pro spánek, dítě je nevrlé, pláče a neusne. Na druhou stranu se můţeme setkat s dětmi, které usnou bez naší pomoci, jsou zvyklé usínat samy v klidu, ve tmě. Takových je však málo, většina případu je pravým opakem. Dalším důvodem, proč dítě špatně usíná, je tak zvaný „symptom emočního přetíţení nebo přechodného nárůstu úzkosti“56. Jedná se o věk čtyři aţ pět let, kdy se děti nachází ve světě plném fantazie a představ. V tomto období se obávají smrti, bojí se, ţe by se ony nebo někdo blízký nemusel probudit. Třetím důvodem jsou stereotypní rušivé činnosti při usínání, jedná se například o dlouhodobé cucání prstů, bouchání hlavičkou o postýlku, kývání se ze strany na stranu a podobně. V tomto případě je nutné, aby se dítě pod vedením rodičů naučilo nějakému jinému způsobu „sebeusínání“.

To

je

důleţité

pro

to,

aby

nedocházelo

k případnému

sebepoškozování.

3. 2. 2 Noční probouzení Poruchu spánku spojenou s nočním probouzením stanovujeme tehdy, pokud dítě se budí více neţ šest krát za noc. „Je uváděno asi u 20 % dětí 1-2 letých, 10-15 % dětí 2-3 letých a aţ 8 % dětí do 5 let věku.“57 Dítě, které se v noci často probouzí, si obvykle vyţaduje pozornost rodičů. Můţeme rozlišit dva typy rodičů. Jedni při probuzení dítěte v sobě cítí konflikt mezi tím, co by chtěli dělat a co dělat musejí, tedy chtěli by spát, ale dítěti neodepřou pozornost. Druhému typu rodičů pláč dítěte při probuzení a vynucení si pozornosti nevadí, ale situace v nich budí pocit, ţe by dítě uţ mohlo být samostatnější. Velký počet dětí v předškolním věku se rádo přesouvá do postele rodičů, coţ můţe například znamenat, ţe se dítěti dostává málo pozornosti přes den. Problém se spánkem u dětí můţe mít více příčin. Pokud se rodiče rozhodnou tuto poruchu řešit, je nutné vést důkladnou analýzu usínání a spánku, stejně jak je nezbytné zpracování postojů rodičů. To znamená, jakým způsobem přistupují k dítěti při usínání, při buzení a spánku.58

56

ŘÍČAN, P. D. KREJČÍKOVÁ a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: GradaPublishing, 199, s.190. 57 Tamtéţ, s. 190. 58 Tamtéţ, s. 191.

27

3. 2. 3 Noční můry V předškolním věku můţe dítě proţívat tak zvanou noční můru. Jedná se o zcela běţný jev v těchto letech. Noční můry mohou signalizovat u dítěte nadměrný stres nebo přetíţení. Mohou být také obrazem toho, jak dítě den proţívá. Tím je myšlena nesprávná činnost (sledování věkově nepřiměřených pořadů v televizi, hraní počítačových her, které nejsou určeny dětem určitého věku …), která se promítne do snu. Pokud k nočním můrám při spánku dojde, je třeba dítě vzbudit, aby vidělo, ţe je doma a v klidu. „Dítě je také často překvapené, ţe takto vyvádělo, neví o tom, nebo se naopak bojí a chce, aby s ním rodič zůstal v pokoji.“59 Noční můra se můţe v noci i několikrát vrátit, je vhodné, aby rodič v tomto případě zůstal s dítětem po celou noc.

3. 2. 4. Noční děsy Dítě při nočním děsu si sen nevybavuje. Neţ se však probudí, předchází tomu intenzivní křik, případně pláč, na volání přítomných nereaguje a po probuzení si na nic nepamatuje. „Noční děs je vázán na fázi hlubokého spánku (non-REM) a v jeho etiologii hraje významnou roli především neurofyziologická dispozice dítěte.“60 Pokud se rodiče setkávají u dítěte s nočními děsy, je nutné se zaměřit na změnu v jeho denním reţimu, zvolnit mu denní program, neboť příčinou těchto stavů je zvýšená zátěţ dítěte. Někdy se můţe také jednat o výsledek vnitřních vztahů v rodině. Je tedy nutné se zamyslet na tím, jestli je v rodině vše v pořádku, a nebo zda dítě není zbytečně přetěţováno.

59

ŠPAŇHELOVÁ, I. Dítě v předškolním období. Praha: Mladá fronta, 2004, s. 60. ŘÍČAN, P. D. KREJČÍKOVÁ a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: GradaPublishing, 1997, s. 191. 60

28

3.3 Poruchy příjmu potravin Poruchy příjmu potravin a s ním spojené nechutenství u malých dětí jsou velmi častým tématem. Tímto problémem se zabývají psychiatrické kliniky, psychologické pracoviště, terapie a v neposlední řadě jsme to my – dnešní společnost. Poruchy příjmu potravin nejsou aţ tak časté u malých dětí, tuto poruchu lze častěji spatřovat u adolescentních dívek a mladých ţen, které záměrně omezují příjem potravin za účelem být štíhlé. Tématikou mentální anorexie a mentální bulimie se však v mé práci nezaobírám. Zaměříme se proto opět na věkovou hranici předškolního věku. V kojeneckém a batolecím věku se jedná o tak zvaný stav nedostatečné výţivy dítěte. Problém spjatý s výţivou je v tomto období velmi častý, 10 – 20% případů poruchy příjmu potravy na jednu ordinaci dětské doktorky, z toho 1 – 1,5 % je hospitalizováno. Tato porucha je typická pro děti s opoţděným vývojem nebo u dětí postiţených dětskou mozkovou obrnou.61 Faktory, které to způsobují, se vzájemně prolínají, jsou jimi – chování rodičů, chování dítěte, chybné postoje rodičů a celkově situace celého rodinného systému.62 Stav dítěte je vţdy posuzován doktorem, ten rodičům tento fakt sděluje vţdy umírněnou formou, tedy, lékař musí vţdy myslet na to, ţe rodiče můţou být citliví. Děti s poruchou příjmu potravy bývají obvykle ve svém vývoji mírně pozadu oproti ostatním, kaţdopádně při léčbě či správnému nastavení stravování tento stav ustupuje a dítě ostatní vrstevníky lehce doţene.63 Jiná situace je v batolecím období. Dítě v tomto věku začíná být extrémně vybíravé a nastává boj s jídlem, stojí proti sobě na jedné straně rodiče, na druhé straně dítě. Dítě bývá často dosti ubrečené, vztekavé a opravdu vybíravé, do tohoto stavu se můţe dostat pouhou větou: „Pojď, jdeme jíst.“ Na jednu stranu pokud rodiče na dítě začnou sebevíc tlačit a budou ho nutit do jídla, které je připravené, stupňují v něm odpor, který on v sobě má a tímto si ho jen zvětšuje a upevňuje a vzniká tak v rodině boj s jídlem. Na straně druhé, rodiče 61

ŘÍČAN, P. D. KREJČÍKOVÁ a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: GradaPublishing, 1997, s. 187. 62 Tamtéţ, s. 187. 63 Tamtéţ, s. 188.

29

dítěti nabízí různé variace jídel a nakonec svačiny skončí u sušenek, lupínek, křupek a bonbonů, místo toho, aby dítě dostalo plnohodnotnou svačinu v podobě například ovoce, chleba a pomazánky či jogurtu. Rodiče si tímto chováním vůbec nepomáhají, naopak upevňují v dítěti jeho vybíravost a poroučivost. Tyto problémy mohou pokračovat aţ do puberty, to potom můţe vést k závaţnějším poruchám příjmu potravy, jak uţ bylo výše zmíněno – k mentální anorexii a k mentální bulimii.64 Někdy se můţeme setkat s odůvodněním rodičů, proč jejich dítě špatně jí, ţe jeden z rodičů byl přece taky jako malíček na ruce tenký, to jejich dítě to má tedy po tatínkovi, případně mamince. V ten moment si rodiče mylně myslí, ţe je vše v pořádku a uspokojují se představou, ţe jako děti byli úplně stejní. Joel Bakan ve své knize Dětství pod palbou tuto skutečnost charakterizuje a popisuje následovně: „Důmyslný marketing vyvíjí čím dál rafinovanější a účinnější taktiky, které hrají na strunu dětských tuţeb a emocí a vábí do sítí nutkavého konzumerismu.“65 Mimo jiné tato kniha je jakýmsi manifestem pro rodiče, aby udělali změnu, aby chránili své děti od velkého byznysu, který se zaměřuje na děti. Ve spoustě situací si rodiče tuto poruchu u svého dítěte neuvědomují a neřeší ji aţ to do té doby, dokud se nejedná o extrémnost. Pokud však nastane situace, kdy zjistí, ţe na dítě nestačí, doporučují se rodinné terapie, různá poradenství, je vţdy nutno se poradit s odborníkem.

64

ŘÍČAN, P. D. KREJČÍKOVÁ a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: GradaPublishing, 1997, s. 187. 65 BAKAN, J. Dětství pod palbou. Jak velký byznys ovlivňuje děti. Praha: TRITON, 2013, s. 313.

30

4. Relaxace u dětí Dříve pod termínem relaxace bylo myšleno svalové uvolnění, zatímco dnes pojem označuje různé techniky, při kterých dochází k uvolnění a odstranění psychického a fyzického napětí. Pomocí těchto technik člověk lépe ovládá svůj citový ţivot a také své duševní stavy. Dlouhodobé přetěţování vede člověka do stavů plného napětí a únavy, které končí narušením duševní pohody a tělesného zdraví. S únavou se setkáváme u dětí po dlouhodobé činnosti, která vyţaduje vyšší koncentraci. Vyznačuje se slabší soustředěností, obtíţným zapamatováváním věcí nebo sníţením funkcí psychiky. Napětí vyvolává v člověku narušení emočního chování a nedochází k uvolnění svalstva, to je stále napnuté a dochází k únavě. Dítě, které přichází do mateřské školy, se odlučuje od rodiny. Setkává se s novým prostředím, kde jiţ není středem pozornosti, není středem zájmů rodiny a zjišťuje, ţe i jeho kamarádi se doţadují stejné péče jako ono a tudíţ se musí dělit s ostatními minimálně o pozornost či prostředí. „Mateřská škola musí hledat a podporovat prostředky sniţující napětí, které nutně kolektivní výchovu dětí doprovází a které podpoří rozvoj dětí a pomohou jim získat nové ţivotní zkušenosti.“66 Je více neţ důleţité, aby se děti v tomto věku naučily cvičením pro uvolnění a pro ovládání stresu či hyperaktivity. Osvojí si tak návod pro uvolnění napětí a pro správné soustředění se. Při pravidelném provozování různých technik relaxací se děti učí adaptovat na různé problematické situace, s nimiţ se v ţivotě setkají.67 Projevy napětí u dětí se vyznačují narušením psychických funkcí – horší pozornost a utlumené myšlení. Dochází také ke změnám tělesných projevů – změny mimiky, zčervenání, poruchy rytmu dýchání. Člověk tyto negativní změny dokáţe sníţit tzv. vědomou regulací, pod níţ si můţeme představit právě jiţ zmíněnou relaxaci. „Jedná se o účinný prostředek k posílení zdraví a výkonnosti člověka.“68 Relaxace celkově zvyšuje psychickou zdatnost odolávat negativním vlivům okolního

66

GUILLAND, M. Relaxace v mateřské škole. Praha: Portál, 2006, s. 7. Tamtéţ, s.7. 68 LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 84. 67

31

prostředí a je tak efektivním nástrojem pro zvládnutí zátěţových situací nejen pro děti předškolního věku. Cvičení však neukazují jen správnou cestu řešení stresových situací a umění se uvolnit, ale také podporují rozvoj dovedností, „uklidňují mysl, navozují odpočinek, otevírají dětskou fantazii a tvořivost, poskytují dítěti navození dobrého pocitu, dále také poskytují dítěti patřičnou relaxační samotu. Za pomoci relaxace se vyvíjí sebeuvědomování, dále potom také přináší příjemné a povznášející pocity v těle dané osoby, která relaxační cvičení uskutečňuje.“69 Správný

čas

pro

zařazení

relaxací

v mateřských

školách,

celkově

v předškolním věku dítěte, je brzké odpoledne, ideálně hned po obědě. V tomto čase velmi klesá soustředěnost, děti jsou dosti často plačtivé, unavené, nervózní či agresivní. Nutno však vybírat relaxační cvičení pouze pro uvolnění, například jóga v tuto dobu není vhodná, neboť si vyţaduje koncentraci dítěte a ta po obědě je pro dítě dosti náročná oproti dopoledním hodinám. Ze začátku se doporučuje časové rozmezí deseti minut, postupně je vhodné cvičení prodluţovat. Záleţí také na tom, jak dlouho se děti dokáţou soustředit. Pokud mají být cvičení účinná, je nutné pro ně stanovit vţdy určitý a přesný čas, aby se tak relaxace stala pravidlem. Jednotlivá cvičení, pokud nejde o relaxační příběhy či pohádky, se doporučuje opakovat třikrát. Následující kapitoly jsou věnovány jednotlivým relaxačním metodám, které je moţné realizovat v mateřských školkách, ale i doma za pomocí rodičů.

69

THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai CHi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002, s. 8.

32

4. 1 Relaxační příběhy

Tato metoda je pro starší děti předškolního věku (5 – 6 let), ale vyuţívá se i pro děti školního věku. Relaxační příběhy v sobě mají prvky autogenního tréninku. Před kaţdým příběhem je nutné děti znovu vyzvat ke správnému dýchání, poloze, celkově k navození správné atmosféry pro praktikování této metody: „Sedněte si tak, aby se vám sedělo co nejpohodlněji. Zavřete oči a poslouchejte jen můj hlas. Pravidelně dýchejte – nádech, výdech, nádech, výdech, …nehýbejte rukama, prsty jsou poloţené volně na stole nebo na nohou…“70 Učitel i nadále monotónním hlasem opakuje – nádech, výdech, jestliţe učitel uvidí, ţe děti jsou uvolněné a v klidu, můţe začít s relaxačním příběhem. Je moţné vyuţít jiţ napsaných příběhů nebo si lze vytvořit svůj vlastní, který se přizpůsobí věku dětem a cílům cvičení. Po skončení příběhu učitel uvede děti do normálního stavu a relaxaci ukončí závěrečnou fází relaxačních příběhů: „Otevřete oči, zamrkejte víčky, zakruţte očima. Podívejte se teď na ruce, zkuste s nimi pohybovat, procvičte prsty, pokuste se například zahrát na klavír. Cítíte, jaké jsou svěţí, odpočinuté. Teď se protáhněte, zakruţte rukama, zahýbejte nohama, cítíte se velmi odpočinutí, protoţe jste se dobře uvolnili. Jste odpočatí, plní sil, energie a chuti do práce.“71 Při cvičení se můţe stát, ţe děti nebudou dostatečně soustředěné a nebudou se umět uvolnit. Je proto důleţité cvičení provádět po nějaké řízené činnosti, nejlépe v odpoledních časech, případně před odpoledním klidem, kdy na děti přichází únava. Relaxace v tento čas dětem pomáhá k efektivnímu odpočinku. Pro ukázku uvádím realizaci relaxačních příběhů v mateřské škole v kapitole 5.3, čerpáno je z knihy Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole (I. Lokšová, J. Lokša, 1999).

70

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 102. 71 Tamtéţ, s. 103.

33

4. 2 Jacobsonova technika progresivní relaxace Technika je zaměřená na uvolnění svalstva po celém těle. Cílem metody je naučení se automatického a vědomého uvolňování svalstva, tedy uvolnění napětí při odpočinku, tím poté dochází k odpočinutí centrální nervové soustavy. Soubor cvičení se skládá z uvolňovacích a zpevňovacích cviků.72 Jacobsonova technika obsahuje celkem šest lekcí: „rozlišování pocitů napětí a uvolnění svalů na hlavě – zaměřování pozornosti na svaly jazyka, cvičení napětí a uvolnění svalstva ramen, cvičení napětí a uvolnění sedacích svalů, cvičení napětí a uvolnění svalstva hrudníku a břicha, relaxace prstů rukou a nohou.“73 Při provozování této metody leţí člověk klidně na zádech na podloţce, tato poloha je důleţitá pro uvolnění svalstva, metoda cvičení je časově náročná, provádí ji zkušený cvičitel. „Zvládnutí progresivní relaxace umoţňuje autoregulovat vztah mezi svalovým a psychickým napětím. Cílem je vytvořit schopnost rychlého duševního uvolnění, které vychází z poznání pocitů napětí a uvolnění svalů.“74 Při provádění tohoto cvičení se dbá na správnost dýchání – nadechuje se ústy, vydechuje se nosem. Příklady jedné série cvičení uvádím v příloze.

72

NADEAU, M. Relaxační hry s dětmi. Praha: Portál, 2011. s. 131. LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 85. 74 Tamtéţ, s. 85. 73

34

4. 3 Autogenní trénink Technika je nazvána podle berlínského neurologa Schultze, který ji nazval autogenním tréninkem. U této metody se pracuje s relaxací a koncentrací. Relaxace, jak jiţ bylo uvedeno výše, navozuje duševní klid a dokáţe zharmonizovat a zklidnit tělo. Koncentrace v tomto případě neznamená soustředění se na určitou vnější činnost, například plnění úkolů, chápání úkonů, ale jedná se zde o soustředění na určitou představu, která zároveň při relaxaci ovlivňuje naše tělo a dochází tak k uvolnění. „Tělo je intenzivněji a vědoměji vnímáno a pociťováno jako (zásadní) součást Já.“ 75 Jedná se o hlubokou relaxaci, kdy pomocí postupného uvolňování se učíme, jak správně reagovat na stresové situace. „Jde o kombinaci řízeného dýchání, hypnoterapie a pozitivního myšlení. Klade důraz na sebedůvěru a odhodlání.“

76

Metoda se můţe provádět vleţe, kdy dochází ze začátku k rychlejšímu uvolnění, tedy k rychlejšímu účinku. Autogenní trénink lze také provozovat vsedě, tento způsob je jednodušší a dá se praktikovat všude. Základní polohy můţeme rozlišovat celkem čtyři. První polohu zaujmeme, pokud si sedneme a hlavu skloníme na hruď, ruce jsou poloţené na nohou. Druhá poloha je téměř totoţná, jen hlavu poloţíme na stranu. Třetí poloha se můţe zdát více pohodlná, sedneme si do křesla a celé tělo do něj zády opřeme. Čtvrtou polohu zaujmeme, pokud si lehneme na záda a ruce poloţíme podél těla. Autogenní trénink začíná uvědoměním si věty „Jsem úplně klidný/á.“, kterou si člověk opakuje pořád dokola, neţ zavře oči a zaujme vhodnou polohu. Důleţité je, aby člověk klidně leţel nebo seděl. Zatnuté zuby, zatnutý obličej, sevřené prsty na rukou a nohou značí dostatečné neuvolnění člověka, je nutné se zcela uvolnit. Ověřit si to můţeme tak, ţe zvedneme dotyčnému člověku ruku nebo nohu, pokud je dotyčný uvolněný, zvednutá část těla spadne na zem volným pádem.

75 76

MÜLLEROVÁ, E. Příběhy z měsíční houpačky. Praha: Portál, 1998, s. 12. MAZŮRKOVÁ, E. Relaxace. Praha: FRAGMENT, 2002, s. 193.

35

Některým dětem dělá uvolnění problémy, je nutné to nacvičit pomocí porovnávání s opačnými pocity. Ruku zvedneme, natáhneme a zatneme, počítáme do tří, poté uvolníme a ruka se bezvládně zhroutí. Cvičení se doporučuje opakovat několikrát po sobě. Podobné cvičení lze dělat například také s prsty, sevřeme je do dlaně, stáhneme křečovitě prsty a poté svaly povolíme.77 Následně můţeme zaujmout určitou polohu pro autogenní trénink, soustředit se na myšlenku „Jsem úplně klidný/á.“ a můţeme přistoupit k samotnému nácviku pro uvolnění svalů. Rozlišujeme nácviky uvolnění a koncentrace na pocity tíţe, tepla, klidného dechu, srdce, tepla v břiše a chladu na čele. Pro školní praxi se doporučují první dva nácviky – pocity tíţe a tepla, zbytek se doporučuje pro klinické účely. Pocit tíţe Cvičení začíná vyvoláním pocitu tíţe v dominantní ruce. První věta zní“ Pravá ruka je těţká.“ Tento pokyn a pocit by se měl cvičit asi týden, ze začátku pocit tíţe je minimální nebo se vůbec nedostaví, při pravidelném cvičení se však tento stav zlepší a dítě začne tento pocit vnímat. Následující formulka je „Obě ruce jsou těţké“, později se přidávají nohy, tělo „Nohy jsou těţké“, „Celé tělo je těţké“.78 Pocit tepla Neţ začneme u dítěte vyvolávat pocit tepla, je nutné, aby bylo zcela zklidněné. V prvé řadě vyvoláme pocit tíţe těla a můţe následovat pocit tepla „Pravá ruka je teplá“. Tato představa způsobuje relaxaci cév, dochází tak k prokrvování konkrétních oblastí těla. Po vyvolání tepla u pravé ruky postupujeme stejně jako u vyvolání tíţe „Levá ruka je teplá… Nohy jsou teplé …Celé tělo je teplé.“79 Tento způsob realizování autogenního tréninku je vhodný pro děti staršího předškolního věku. Jedná se tedy o věk šesti a více let. Pro mladší děti je vhodné autogenní trénink provádět za pomocí relaxačních příběhů. U dětí mladšího předškolního věku se doporučuje zahájení autogenního tréninku za pomocí pohádkových příběhů od čtyř let. Příběhy jsou fantastické i

77

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 86. 78 Tamtéţ, s. 88. 79 Tamtéţ, s. 88.

36

realistické a odehrávají se většinou v přírodě, hlavními hrdiny jsou zvířata. „Cvičení klidu, tíhy a tepla, zklidnění dechu, koncentrace a formulky k posílení sebedůvěry jsou zakomponovány jako přirozená součást do kaţdého pohádkového příběhu.“80 Autogenní trénink pomáhá dětem uvolnit se a odpočinout si. Má bezprostředně uklidňující vliv na vegetativní nervový systém a také pozitivně ovlivňuje psychosomatické poruchy. Díky jeho účinkům lze regenerovat celý organismus, normalizuje se dýchání a uvolňují se vnitřní teze. To vše má dlouhodobé účinky na imunitní systém organismu a na negativní vliv stresu.81 Během čtení příběhu je důleţité, aby se dítě vţilo do hlavní postavy příběhu. Společně s hlavní postavou tak můţe na sobě samém pociťovat tíhu, klidné dýchání a uvolnění. Děti se těmto cvičením učí rychle a většinou bez problémů, pomocí autogenního tréninku se postupně zvládají velmi dobře soustředit, koncentrovat se na jednu věc a nerozptylovat se. Technika autogenního tréninku je v dnešní době velmi cenná, neboť v dětech se vytrácí magický, fantazijní svět. Vše jim nahrazují elektronická média, v nichţ člověk můţe vidět velký počet obrazových vjemů a informací, tato nasycenost způsobuje lenost a pohodlnost a vytlačuje dětskou fantazii, která je důleţitá pro zdravý psychický vývoj. „Magická fáze ve vývoji dítěte se dnes zkracuje, mnohdy ji dítě neproţije vůbec. Dítě se však ve světě fantazie povaţuje za všemocné, a to je důleţitá protiváha k tomu, co zaţívá v běţném všedním ţivotě.“82 Svým „sněním“ se tak dítě vyrovnává se stresujícími situacemi. Proţívání nudy vede často ke ztrátě fantazijního světa, dítě můţe být agresivní, vystresované či unuděné. Je proto nutné v dětech podporovat magický svět například právě autogenním tréninkem nebo relaxačními pohádkami. Else Müllerová se ve své knize Příběhy z měsíční houpačky věnuje autogennímu tréninku pro děti od 4 let. Pro ukázku uvádím v kapitole 5.4 pět příběhů (O ptáčkovi zpěváčkovi, O víle a kouzelném prameni, Pavučina, Duha, O krtkovi) a jejich realizaci v mateřské školce. Dítě se nejdříve seznamuje se samotným příběhem a poznává hlavního hrdinu pohádky a poté následuje samotný autogenní trénink, v němţ je dítě vţité do role hlavní postavy. 80

MÜLLEROVÁ, E. Příběhy z měsíční houpačky. Praha: Portál, 1998, s. 9. Tamtéţ, s. 9. 82 Tamtéţ, s. 19. 81

37

4. 5 Relaxace s hudbou „Hudba zmírňuje strach a stimuluje ontogeneticky a fylogeneticky nejstarší struktury mozku. Můţe tak probudit a uvolnit prapůvodní impulzy a tvůrčí instinkty, které vedou k novým a optimálnějším způsobům chování.“83 Samotná hudba působí na člověka léčivě, především má pozitivní účinky pro ty, kteří mají problémy s verbální komunikací (špatný projev, zmatenost, deprese), dále odstraňuje rychleji únavu zejména při stresových činnostech. Hudbu je také vhodné kombinovat s pohybovými aktivitami. Je třeba vybírat hudbu uklidňující a harmonickou bez ostrých a dynamických tónů. 84 Pro děti je vhodné pouţívat jejich oblíbené skladby, které znají nebo jsou jim blízké. Před zahájením samotné relaxace je vhodné děti uvést do uvolněného stavu: „Za chvilku vám pustím hudbu. Nemusíte nic dělat, na nic myslet, jen poslouchat, co při ní budu říkat, a vy si budete všechno představovat. Budou to velmi příjemné představy a vy se přitom budete cítit velmi dobře. Teď pustím hudbu a vy poslouchejte.“85 Při puštění hudby můţeme dětem začít vyprávět nějaký relaxační příběh, který si začnou ve své fantazii představovat nebo děti můţou u hudby kreslit. Sandra Riefová ve své knize Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole uvádí seznam skladem vhodných pro zklidnění dětí, pro ukázku jsou uváděny jen některé: „1. Roach, Steve: structures of the Silence 2. Aeoliah: Angel of Love 3. Horn, Paul: In Tajmahal 4. Horn, Paul: In the Pyramid 5. Mike Rowland: Silver Wings 6. Medwin goodall: Antarctica 7. Babuljak, Karel: Muţ s batohem 83

ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha: Portál, 2011, s. 15. LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 106. 85 Tamtéţ, s. 106. 84

38

8. Barber, Samuel: „Adagio pro smyčce“, Smyšcový kvartet č. 1, op. 11 9. Beethoven, Ludwig: „Pro Elišku.“86 Autoři publikace Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole Irena Lokšová a Josef Lokša uvádějí vhodné skladby pro relaxaci dětí s hudbou následující skladby: „Brahms – ukolébavky, Fibich – Poem, Smetana – Vltava, Chopin – klavírní koncerty, jeţ komponoval jako dvanáctiletý.“87 Záleţí však na kaţdém, jaké skladby si vybere a při kterých budou děti schopny relaxovat, doporučují se zvuky přírody (cikády, moře, šumění větru, potok, řeka), tibetských mís apod.88 Zdeněk Šimanovský ve své knize Hry s hudbou a techniky muzikoterapie vyuţívá hudbu k různým hrám, ale také k relaxaci. Příklady relaxací s hudbou jsou uváděny v kapitole 5. 5.

86

RIEFOVÁ, S. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 137 LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 107. 88 RIEFOVÁ, S. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 136. 87

39

4. 6 Dechová cvičení Dospělí, ať uţ učitelé nebo rodiče, by měli dbát na správný rozvoj dýchání dětí, především v předškolním věku a v dnešní době, kdy dochází u dětí k častým nemocím dýchacího ústrojí. Dýchání je jediná automatická funkce našeho těla, která jde záměrně ovlivnit, i kdyţ je částečně korigována nervovým systémem. Člověk i přesto můţe určovat, jak moc se nadechne, jestli pomalu, rychle nebo zhluboka. Správné dýchání je prvním krokem k úspěšnému zvládání stresu. Děti by se měly naučit dýchat celými plícemi, tím přispějí nejen ke správné funkci tohoto orgánu, ale také tím dochází ke správnému vývoji hrudníku, páteře a ramen. „Navykáme děti, aby nadechovaly při pohybu rozvírajícím hrudník a aby vydechovaly při stahujícím pohybu. Při cvičeních, kdy je třeba svalová síla, nadechujeme v silové fázi pohybu a vydechujeme v uvolňovací fázi.“89

Nádech

dodává energii, sílu a vydechnutí navozuje uvolnění. Dechová cvičení bychom mohli rozdělit do tří fází podle toho, která část plic je v pohybu – dolní brániční dech, střední hrudní dech a horní podklíčkový dech.90 U mladších dětí se dle těchto fází neřídíme, soustředíme se celkově na rozvoj dýchání – nádech, výdech. Abychom mohli kontrolovat správnost dýchání při nácviku, můţeme během výdechu pouţít nějaký zvuk. Při nádechu a výdechu velmi pomáhá pohyb paţí. Při nádechu nosem bočními oblouky vzpaţujeme, při výdechu stejným způsobem připaţujeme. Pro kontrolu, zda se dítě správně nadechuje a vydechuje, můţeme při výdechu pouţít zvuk například větru, sovy nebo bručet jako medvěd („hmm“). Ještě intenzivnější je, pokud k paţím přidáme krčení nohou. Ze stoje jdeme při výdechu do dřepu, rukama můţeme napodobovat například déšť nebo šplhání, paţe nezvedáme tentokrát při těle, ale před tělem. Další moţností je napodobování kočkovitých šelem. Při nádechu se prohýbáme, při výdechu vyhrbujeme. „V polohách, kdy je hlava níţ neţ hýţdě, dochází k účinnějšímu čištění plic a dýchacích cest od prachu a hmotných částic. Je moţné zároveň pohybovat hlavou, kdy pohybujeme krční svaly, a intenzivněji pracuje 89 90

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 19. Tamtéţ, s. 19.

40

krční páteř.“91 S dětmi můţeme cvičit také tak zvaný tygří dech, kdy na koberci nebo podloţce udělají kočičí polohu (klek na kolenech, ruce dlaněmi na podloţce). Při výdechu se vyhrbí a přibliţují koleno k čelu, během nádechu tutéţ nohu zanoţí, zaklání hlavu a prohnou trup. Při dalším nádechu a výdechu se noha vymění.92 Dalšími cviky lze trénovat prohloubení dechu do jednotlivých částí plic. Nedochází u nich k velkému prohnutí bederní páteře, coţ je pro správný vývoj páteře důleţité, neboť v předškolním věku je dítě velmi náchylné k nesprávnému drţení těla a můţe tak dojít k různým tělesným deformacím. Při cviku tělo sloţíme do polohy skrčeného zajíce a hlavou otáčíme napravo a nalevo (nádech a výdech). Další moţná poloha je vleţe a při nádechu přitáhneme k hrudníku jednu nohu a tu také při výdechu poloţíme zpět na podloţku, pokračujeme při dalším nádechu s další nohou. Opačným cvikem je tak zvaný vzpřímený zajíc. Tělo bude mít podobnou polohu, jako předchozí cvik se skrčeným zajícem, ale v tomto případě se zvednou a propnou ruce a dlaně se poloţí na podloţku. Vzpřímený zajíc se opět rozhlíţí, to znamená, ţe při nádechu se hlava otočí napravo a naopak. „Střední hrudní dech ventiluje plíce asi z 30 % a má vliv na orgány uvnitř hrudníku, tedy podporuje činnost srdce a krevního oběhu.“93 K procvičení poslední fáze dechové vlny (podklíčkový dech) lze vyuţít jednoduchý cvik. „Horní podklíčkový dech ventiluje plíce z 10 %. Ovlivňuje oblast krku a hlavy.“94 Dítě si lehne na břicho, při nádechu zvedá hlavu a horní část těla, při výdechu syčí jako had a vrací se zpět na podloţku. Konkrétní příklad cvičení je uveden v kapitole 5. 5, další moţné sestavy jsou přiloţeny v příloze.

91

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 22. Tamtéţ, s. 22. 93 Tamtéţ, s. 22. 94 Tamtéţ, s. 22. 92

41

4. 7 Jóga Jóga nám nabízí celou škálu tělesných cvičení, nelze ji však chápat jako účinnou pouze pro tělesnou aktivitu, neboť její zaměření je především na lidskou duši. Dnešní člověk je po hmotné stránce zajištěn dobře, avšak po stránce duchovní je tomu jinak - ţivot se člověku zdá nenaplněný, neuspokojivý. Jóga představuje cestu do vnitřní části kaţdého z nás, není to jen prevence nebo vodítko, jak odstranit duševní potíţe. „Zabývá se tajemstvím lidské inteligence, odhaluje neznámou oblast podvědomí a odkrývá nadčasovou sloţku duše nepodléhající zániku fyzického těla.“95 Původ slova jóga bychom hledali v sanskrtském kořeni slova „JUDŢ“, který lze přeloţit do češtiny jako znovuzrození, spojení. „Jóga je znovuzrozením individuálního vědomí (átma) s vědomím kosmickým (paramátma), ve kterém má svůj původ. Základem jógy je láska k bliţnímu, odevzdanost, modlitby, meditace a pomoc druhým.“96 Pavel Hájek ve své knize Hravá jóga charakterizuje jógu jako cílevědomou praktickou snahu o nastolení a rozvoj fyzické, psychické, intelektuální a duchovní rovnováhy člověka.97 První zmínky o této metodě jsou staré více neţ 4000 let. „Jóga je nesmrtelným uměním, vědou a filozofií. Je nejlepší psychoanatomií, jaká kdy vznikla pro tělesné, mentální, intelektuální a duševní blaho člověka. Prošla zkouškou času od počátku civilizace aţ po dnešek a jako jedinečně propracovaná psychofyzická metoda bude mít své místo i v dalších stoletích.“98 Kaţdé náboţenství nebo duchovní směry mají svá desatera, pravidla, řád. Stejně tak i jóga má své desatero, které se dělí do dvou hlavních částí – „JAMA“ a „NIJAMA“. Jama obsahuje pět projevů (nenásilí, nelhaní, nekradení, neulpívání, neotročení smyslovým poţitkům99), kterým bychom se měli v ţivotě vyhnout. Jedná se většinou o sklony k určitému chování či povahy lidí. Je třeba si je nepřipouštět k tělu a nebo se je naučit ze svého ţivota odstranit. „Jama nás upozorňuje na 95

MIHULOVÁ, M. M. SVOBODA. Bála jóga. Liberec: SANTAL, 2008, s. 146. KREJČÍ, M. Setkání s jógou. České Budějovice: nEM GRAFIKA, 2003, s. 21. 97 HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 4. 98 KREJČÍ. M. Setkání s jógou. České Budějovice: EM GRAFIKA, 2003, s. 21. 99 MIHULOVÁ, M. M. SVOBODA. Bála jóga. Liberec: SANTAL, 2008, s. 156. 96

42

negativní sklony osobnosti a učí nás kladnému postoji vůči ostatním.“

100

Naopak

NIJAMA v sobě nese pět principů (čistota, spokojenost, sebekázeň, sebepoznávání, víra v Boha101), které bychom měli během ţivota rozvíjet. Velmi efektivně na děti působí, pokud nějaké chování zakomponujeme do příběhu. Děti během uvolnění mají zavřené oči a naše povídání plně vnímají a poslouchají, tímto způsobem lepší pochopí pravidla Jama a Nijama. Cestu k těmto příběhům nemusíme hledat daleko, stačí si vzpomenout na klasické pohádky, kde dobro vítězí nad zlem. Ţivot vedený v duchu jógy by měl být „ţivotem přirozeným, šťastným, tvůrčím, smysluplným a především vědomým.“.102 Podle povahy člověka existuje řada cest jógové praxe. Všechny vedou k harmonii těla a jeho sjednocení. Za základní cesty jógové praxe jsou uváděny: „Braktijóga – cesta lásky, soucitu a odevzdanosti Karmajóga – cesta činů Dţňánajóga – cesta vědění, moudrosti, poznávání Rádţajóga – cesta sebekontroly, disciplíny, ovládání mysli.“ 103 Jednotlivé cesty nemají mezi sebou pevné hranice a tak si je můţe cvičitel, pedagog či sám cvičící člověk volně propojit. Bhaktijóga je cesta lásky a soucitu, v dnešní době je povaţována za nejvíce vhodnou k provozování, neboť současná společnost je plná agresivity, sobectví, závisti a nesnášenlivosti. Vyuţití této cesty jógy ve školním prostředí přispěje ke zklidnění třídy, skupiny a pomůţe najít dětem vnitřní jistotu. Karmajóga, cesta činů, jimiţ přinášíme uţitek pro ostatní. „Karmajóga přináší pocit úspěchu, satisfakci a pocity štěstí nám i druhým.“104 Dţňánajóga je cestou poznání a pochopení v tom smyslu, abychom pochopili podstatu toho, proč jsme na světě, jakou úlohu máme na Zemi i ve vesmíru. Tato cesta je ideální pro osoby, které myslí racionálně.

100

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 9. MIHULOVÁ, M. M. SVOBODA. Bála jóga. Liberec: SANTAL, 2008, s. 160. 102 Tamtéţ, s. 123. 103 Tamtéţ, s. 163. 104 Tamtéţ, s. 22. 101

43

Rádţajóga se zaměřuje na sebekontrolu a ovládání. Cesta nás učí, jak uklidnit naši nestálou a neklidnou mysl. Působením jógových cvičení na naše tělo dochází ke zharmonizování všech sloţek zdraví (tělesné, duševní, sociální a duchovní). S jógou se dostáváme do stavu určité vyváţenosti a spokojenosti. Nezkvalitňujeme pouze náš vlastní ţivot, ale také zlepšujeme mezilidské vztahy. Při realizaci cvičení je nutné nikomu jógu nevnucovat. Mezi vyučujícím a dítětem by měl být přátelský vztah. Děti se velmi rádi učí novým cvičením, to znamená, ţe ve většině případů se u dětí setkáváme s kladnou reakcí na realizování jógy ve školce nebo škole. Při samotném cvičení je důleţité dbát na věkovou kategorii člověka, respektive rozlišovat jógu pro dospělé a jógu pro děti, neboť u dětí dochází k rychlému růstu, vývoji těla a organizmu („velká hlava a objemné zaţívací orgány oproti velikosti těla, jiný sklon pánve, volnější kloubní spojení a tím větší pohyblivost, stálý svalový tonus“105), zatímco u dospělých je tělo jiţ plně vyvinuto. Základem dětské jógy je hra a tvořivost, projevy radosti, smích a dobrá nálada. Je však nutné brát na vědomí častou změnu činností, neboť pozornost u dětí není tak dlouhodobá jako u dospělých. Vyuţívání jógy jako osvědčeného tradičního cvičení ve školním prostředí je moderní záleţitostí. Výzkumy nám ukazují kladný efekt těchto cvičení na děti: „Pozorování a výzkumy svědčí o výrazně kladných účincích jógových cvičení při upevňování duševní rovnováhy dětí, rozvoji koncentrace i zvyšování efektivity učení se novým věcem. Kromě preventivních cílů, jako je např. náprava vadného drţení těla, nácvik správného drţení těla a zvyšování správného drţení těla a zvyšování celkové odolnosti organismu, vystupuje u jógových cvičení do popředí právě význam relaxační, působící při sniţování úzkostných stavů, pramenících ze školního či rodinného prostředí.“106

105 106

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 13. KREJČÍ. M. Setkání s jógou. České Budějovice: EM GRAFIKA, 2003, s. 24.

44

Cvičení jógy by mělo dětem přinášet nové poznatky o nich samých a také o jejich pohybových

schopnostech.

Jóga

vede

k rozvoji

dětské fantazie a

představivosti. Úzkostlivé a nervózní děti můţe cvičení jógy zklidnit, únavu odstranit a zvýšit koncentraci. Jóga také tlumí agresivní chování dětí. Těm, které jsou zakřiknuté a mají problém s řečovým projevem, pomáhá k vyjádření se vlastním tělem a následně vede ke zlepšení stavu i při samotné verbální komunikaci. Správné podmínky pro cvičení jsou následující. Buď vhodně vytopená a velká místnost či prostorná zahrada. Jógu lze provozovat na teplém koberci nebo na podloţkách. Vhodné je mít vyzuté boty. Časové zařazení je ideální před dopolední svačinou, tedy ráno (děti se před ní po spontánní hře uklidní a svačina tak probíhá bez problémů). Doporučuje se cvičit i večer, kdy se člověk připravuje na spánek. Během cvičení je vhodné vypnout elektrická zařízení jako je telefon či zvonek, aby sestava cviků a následná relaxace probíhaly bez rušivých impulzů. Střídáním cvičících poloh zamezíme ztrátu pozornosti dětí. Důleţité je dbát na správné drţení těla, neboť u dětí předškolního věku se páteř neustále vyvíjí a její nesprávné drţení snadno podlehne různým deformacím jiţ v tomto věku. „Ve stoji, sedu a lehu zařazujeme cviky na protaţení a srovnání zad i hrudníku.“107 Učitel či cvičitel by měl dále dbát na správné dýchání, ovšem to nejen při cvičení jógy. Dýchat by měl člověk nosem, při nadechování otvírat hrudník a při vydechování by se měl hrudník stlačovat. Pokud se děti těmto správnostem naučí, je zaručeno, ţe budou dýchat celými plícemi. U dolních končetin je nutno dbát na noţní klenbu. Můţeme koulet míček pod chodidlem, uchopovat nohou předměty, zařadit chůzi po špičkách, po patách nebo po vnějších hranách chodidel s pokrčenými prsty. Chůzi po vnitřních hranách chodidel naopak nezařazujeme tak často.108 Cvičitel by měl mít vţdy na vědomí, ţe v mateřské školce i kdekoliv jinde se nejedná o homogenní skupinu lidí, ale vţdy je ve skupině kaţdý jednotlivcem, proto musí dbát individuálních potřeb kaţdého a na tomto základě by měl být schopný

107 108

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 13. Tamtéţ, s. 14.

45

upravovat průběh cvičení. Je dobré mít nachystáno několik náhradních prvků, které děti oţiví a budou tak schopny pokračovat dál bez další roztěkanosti či nesoustředěnosti. Nejvhodnější rozmístění dětí při cvičení jógy je kruh. Toho lze velmi efektivně vyuţít právě při rušení některého dítěte. Pokud dojde k situaci, ţe je dítě neklidné a přestává spolupracovat, je vhodné ho umístit právě doprostřed kruhu a stane se tak vzorem, na kterém bude učitel nebo cvičitel ukazovat ostatním další cviky.

46

4. 8 Tai Chi cvičení

Cvičení Tai Chi (z čínského překladu „energie“ či „ţivotní síla“) je praktikováno a vyuţíváno pro své blahodárné psychické i fyzické účinky nejen v Číně, ale po celém světě. Původně bojové umění se začíná zařazovat mezi další moţné relaxační techniky jak pro dospělé, tak i pro děti od dvou let. „Pomalé pohyby doprovázené rytmickým a pravidelným dýcháním zlepšují u dětí zdraví, koordinaci těla, koncentraci mysli, během relaxace dále dochází k vnitřnímu klidu, harmonie a štěstí dětí. Tai Chi také podporuje správné drţení a pruţnost těla dítěte.“109 Všeobecně řečeno, cvičení Tai Chi přivádí tělo do přirozené rovnováhy.110 Před samotným cvičením je nutné prohřát svalstvo a připravit tak tělo na cvičení Tai Chi. Jako první je doporučováno děti správně rozdýchat podobně jako u dechových cvičení (lze pouţít stejná cvičení) a poté by mělo následovat důsledné protáhnutí všech částí těla (paţe, ramena či nohy), aby došlo k zahřátí svalů. Po pečlivé přípravě se můţe plynule přejít k samotnému cvičení Tai Chi. Cvičení probíhá ve velmi pomalých, klidných a cílených pohybech. Ze začátku je u dětí doporučována pouze jedna sestava, nikoliv více, neboť se jedná o náročnější relaxaci a při delším cvičení můţe dojít k nadměrné únavě těla. Patricie Thomas ve své knize The Magic of Relaxation uvádí celkem deset různých sestav, které jsou tematicky zaměřeny na přírodu (oceán, nebe, pták, slunce apod.). Pro ukázku uvádím dvě: „Pozdrav slunci. 1. Začínáme cvičení ve stoje, s nohami u sebe, 2. dlaně dáme k sobě na úroveň prsou jako při modlitbě, 3. ruce spojené dlaněmi k sobě zvedáme pomalým tempem nahoru k obličeji aţ nad hlavu, kde se rozdělují, aţ se rozdělí, při hlubokém nádechu se pomalu vytáhneme nahoru, chodidla přesouváme na špičky, 4. při výdechu vrchní část těla (záda, ruce a hlava) přesouvá směrem k podlaze, aţ se konečky prstů na rukou dotýkají podlahy, 5. díváme se směrem dolů, 109

THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai CHi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002, s. 31. 110 Tamtéţ, s. 31.

47

6. po výdechu, tedy s nádechem, se vrchní část těla přesouvá zpět nahoru, dokud se záda nenarovnají, 7. ruce jiţ nedáváme k sobě do pozice „modlení“, ale necháme je volně podél těla, 8. volně dýcháme, 9. opakujeme tuto sestavu několikrát po sobě. Spřádání hedvábných nití ze dna oceánu. 1. Cvičení zahajujeme tzv. jezdeckým postojem těla (rozkročené a mírně pokrčené) nohy, pravá noha vepředu, 2. přeneseme váhu na pravou stranu těla. Pravou nohu natáhneme aţ do špičky do pravé strany a nohu propneme. 3. pravou ruku zvedneme pomalým pohybem nahoru do úrovně ramene, dlaněmi dolů, 4. s výdechem ruku vrátíme do přirozené polohy a stoupneme si zpět do základního tzv. jezdeckého postoje, tentokrát s levou nohou vepředu. Cvičení opakujeme s přenesením váhy těla na levou stranu těla, levou nohu. Celý cvik opakujeme s levou částí těla, 5. cvičení opakujeme na obě strany několikrát.“111

111

THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai CHi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002, s. 42.

48

4. 9 Relaxace a vizualizace

Vizualizace je proces, při kterém si děti lehnou na zem či sednou a zavřou oči, koncentrují se na své dýchání112, a poté naslouchají čtenému příběhu. „Prostřednictvím procesu (vizualizace) jsou za pomoci předčítání příběhů vytvářeny příběhy nebo scény v mysli dětí. Tyto představy jsou obvykle zaměřené na scény z přírody, imaginární přátele, zvířata nebo symboly relaxace.“113 Na konci relaxace děti otevřou oči a vrátí se zpět v jejich podvědomí do místnosti. Následují dva moţné postupy, jak pokračovat. Za prvé se děti můţou po relaxaci posadit a postupně sdílet své představy. Za druhé je moţné, aby děti zakreslili na výkres jejich představovaný příběh, následně by měla probíhat diskuze a vzájemné sdílení jejich vlastních představ. Tato relaxace rozvíjí dětskou představivost a fantazii, navozuje vnímání ticha, klidu a zároveň učí reflexi.114 Pokud chceme s dětmi provést vizualizační cvičení, je nutné propojení těchto dvou relaxačních technik. Tím je na mysli spojení progresivní relaxace a vizualizace, neboť dítě se musí nejprve uklidnit a zkoncentrovat. K tomu je nejlepší vyuţít klasickou progresivní relaxaci zaměřenou na jednotlivé části těla a aţ poté, co dítě volně a klidně dýchá a je plně soustředěné, se můţe přejít k samotné vizualizaci. Pro ukázku lze uvést jeden příběh: „Moje tajemná zahrada: Tak jak tady leţíte na tomto místě, které je plné klidu a relaxace, tak také chci, abyste si představili svoji oblíbenou zahradu. Je to váš dvorek? Nebo park, či trávník vašeho kamaráda? Pojďte se mnou chodit po této zahradě, jakmile budete odcházet ze svého pokoje a vstoupíte do této zahrady, ucítíte vůni květin, které rostou všude kolem vás. Jaké druhy rostlin kolem sebe vidíte? Jaké barvy mají vaše květiny? Jdete dál po své kouzelné zahradě, přijdete z trávy na mýtinu, kde najdete krásné místo s rybníkem. Sednete si k rybníku a podíváte se do něj. Co vidíte v jezírku? Jsou tam lilie? Vodní rostliny? Plavou ty rostliny kolem vás? Plavou po hladině? Nebo 112

Dýchání je cíleně kontrolováno cvičitelem. Plynulé a klidné dýchání tak děti uklidní a připraví na samotnou vizualizaci. 113 Tamtéţ, s. 46. 114 THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai CHi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002, s. 47.

49

jsou vidět pod hladinou? Pociťujete klid a pohodu, která vychází z vaší kouzelné zahrady a z rybníka, u kterého právě sedíte. Přilétají nějací ptáci se napít k rybníku? Představte si, ţe za vámi přiletí malý ptáček, sedne si k vám na rameno a šeptá vám zprávu přímo do vašeho ucha. Jakou zprávu šeptá? Je to tajná zpráv, co vám ptáček přináší? Zastavte se na chvíli, zaposlouchejte se do hudby, kterou vám příroda vytváří, poslouchejte zvuky, které jsou kolem vás v zahradě, vnímejte také vůni vaší kouzelné zahrady. Stále jsou vaše oči zavřené, pomalu vstanete, stoupnete si z vaší zahrady a podíváte se ještě jednou na vaši dnešní zahradu. Víte, ţe se sem můţete vrátit, kdykoliv budete chtít a potřebovat, protoţe toto místo, jste si sami vytvořili ve vaší fantazii. Jdete pomalu zahradní cestičkou a vnímáte spoustu krásných květin a stromů, které kolem vás rostou. Pomalu jdete zpět do vašeho pokoje a pomalu procitáte z vašeho odpočinku a snění. Jemně si začněte třít své ruce a pomalu protahujte celé tělo. Otevřete oči a posaďte se. Jste odpočinutí a připravení na krásný zbytek dne. Nyní budeme trávit chvíli spolu a budeme si povídat o tom, co jste viděli a cítili ve vaší tajemné zahradě.“115

115

THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai CHi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002, s. 72.

50

4. 10 Kreativní vyjadřování

Kreativní vyjadřování je metoda, kterou lze vyuţít po jakékoli relaxaci, při které se se zapojuje dětská fantazie. Relaxace můţe být zakončena „kruhem sdílení“, kde kaţdé dítě mluví o svém vlastním záţitku či zkušenosti. Tato reflexe vede k rozvoji poslechu, sdílení, umění komunikace a porozumění. Dítě se učí zdvořilosti a uctivosti k druhým (příspěvky svých spoluţáků dítě chápe jako cenné a věcné, i kdyţ jsou jiné). Při „kruhu sdílení“ je důleţité, aby učitel nebo rodič byl otevřený a chápal všechny příspěvky (nápady, představy a fantazijní příběhy dětí), které děti navzájem sdílí. Na druhou stranu se v kruhu mohou objevovat děti, které zrovna nechtějí sdílet svůj příběh či představu. V tento okamţik je nutné prosbu dítěte vyslechnout a poţádat jej, aby alespoň naslouchalo ostatním. Kaţdé relaxační cvičení lze zakončit kreativním vyjadřováním jako je kreslení, malování nebo modelování.116

116

THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai CHi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002, s. 67.

51

5. Realizace cvičení v praxi

Cvičení, která jsou uvedená v této kapitole, jsou realizována v Mateřské školce Ţirafka v Jundrově. Kromě níţe uvedených jsou do řízené činnosti zařazovány také pohádky a relaxace s hudbou. V jednotlivých kapitolách je rozveden názorný průběh jedné konkrétní relaxační metody. Neţ se s dětmi zahájí relaxační cvičení, je nutné je naučit nejen správně dýchat, ale také je obeznámit s tím, jak správně zaujmout určitou polohu vsedě, případně vleţe (tento způsob je více uţívaný ve školkách, na prvním stupni základních škol se spíše vyuţívají polohy vsedě).

5. 1 Nácvik relaxace vsedě a vleţe

1. Nácvik vsedě 1. fáze První týden je nutné děti naučit správnému dýchání a sezení. Stejně tak je důleţité jim vysvětlit, jaké aktivity je čekají (cvičení, poslouchání příběhů a pohádek, hraní odpočinkových her). Je třeba zdůraznit cíle této činnosti a těmi jsou uvolnění, větší šikovnost při práci, soustředěnost, a znalost, jak si správně odpočinout.117 Po vysvětlení můţeme začít se správným nacvičováním dýchání a také sezení, které by měly děti později zvládat jiţ rychle a správně. Děti vyzveme k tomu, aby si sedly tak, jak je to pro ně nejpříjemnější, nejlépe opřené záda o opěrátko, ruce poloţené volně na nohou. Pokud sedí u stolu, je moţné na něj poloţit ruce i hlavu. Dětem dále říkáme: „Teď začněte pravidelně dýchat… Se zavřenýma očima si uvědomte kaţdý nádech a výdech. Dýchejte zhluboka – nádech a výdech, nádech a výdech…“118 Učitelka stále opakuje „nádech, výdech“ po dobu minimálně jedné minuty do té doby, neţ uvidí, ţe děti jsou klidné. Veškeré pokyny je nutné říkat klidným monotónním hlasem. Toto cvičení a příprava trvá většinou kolem pěti 117

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 101 118 Tamtéţ, s. 101.

52

minut. Ze začátku děti nemůţou najít svoji správnou polohu a tak je důleţité věnovat těmto začátečním pokynům patřičnou pozornost a cvičení dělat kaţdý den po dobu jednoho týdne, aby děti uměly najít bez problémů svoji polohu a správně dýchaly.119 2. fáze Jakmile děti zvládají správně dýchat a dokáţou rychle najít svoji správnou polohu, můţeme začít s relaxační technikou, která je vhodná pro sedění, například vyprávění speciálních příběhů pro uvolnění. 2. Nácvik vleţe Dětem doporučíme si lehnout na záda na podloţku nebo na podlahu, není vhodné leţet na měkké podloţce nebo na posteli. Při některých relaxačních cvičeních je moţné se přikrýt přikrývkou, aby se člověk cítil v teple nebo si pod nohy dát polštář, aby nohy byly výše a uvolnila se bederní páteř, polštář je moţno dát také pod hlavu. Tato doporučení se dají realizovat opravdu jen při některých cvičeních (například relaxační příběhy, autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace), kdy není třeba s končetinami hýbat a cvičit s tělem.

119

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 101

53

5. 2 Cviky pro uvolnění pocitů únavy Cvičení se provádí vleţe, pokud se jedná o fyzickou únavu, začínáme vţdy od hlavy, pokud však pociťujeme psychické vypětí, začínáme cviky provádět od nohou: „Prsty na nohách několikrát natáhneme jakoby k pelesti postele. Chodidla mírně nadzvedneme, točíme jimi v kotnících doleva, doprava (asi dvakrát), potom nohama vykopneme (po sobě). Nohy mírně pokrčíme v kolenou, poloţíme je na 30 sekund doprava, potom doleva, cviky opakujeme dvakrát. Pánev – stáhneme hýţďové svalstvo, zatáhneme břicho, vydrţíme dvacet sekund, potom svalstvo uvolníme a dlouze vydechneme. Záda uvolníme (provázíme představou leţení v měkkém seně apod.). Paţe a ruce natáhneme a mírně nadzvedneme, prsty maximálně roztáhneme, opakujeme dvakrát. Ramena a krk – spustíme ramena směrem dolů, otočíme hlavu doleva, potom doprava, opakujeme dvakrát. Krk a dolní část tváře – zvedneme hlavu a natáhneme krk (nezvedáme trup), podíváme se na špičky nohou a opakujeme třikrát. Oči – nehýbeme hlavou, podíváme se doprava, potom doleva, pod sebe, nad sebe; opakujeme dvakrát. Opět zavřeme a otevřeme oči. Dechové cvičení – uvolněný dlouhý vdech nahoru, dlouhý výdech, při výdechu uvolníme břišní stěnu.“120

120

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 99.

54

5. 3 Relaxační příběhy

Relaxační cvičení se doporučuje provádět v čase, kdy by mohly být děti unavené a je třeba s nimi dále pracovat v rámci například řízených činností. Ještě jednou podotýkám, ţe tato metoda je vhodná pro děti staršího předškolního věku, tedy pro děti ve věku 5 aţ 6 let. Pokud zpozorujeme, ţe jsou děti během řízené činnosti unavené, nejlepší metodou jsou relaxační příběhy. Děti si sednou ke stolu a nebo můţou zůstat sedět v kruhu, učitel začne dětem vyprávět: „Sedněte si tak, aby se vám sedělo co nejpohodlněji. Zavřete oči a poslouchejte jen můj hlas. Pravidelně dýchejte – nádech, výdech, nádech, výdech, …nehýbejte rukama, prsty jsou poloţené volně na stole nebo na nohou…“121 Ještě několikrát je dobré dětem zopakovat pokyn – nádech, výdech, aby se dostaly do harmonického stavu a začaly poslouchat příběh (pro ukázku uvádím 5 příběhů z knihy Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole (I. Lokšová, J. Lokša, 1999): „PTÁČEK Kaţdý si představí, ţe je ptáčkem. Postupně vám místo rukou rostou křídla, vaše tělo se mění, jste lehčí, můţete lehce vzlétnout. Větřík vám pomáhá. Roztáhnete křídla a letíte. Vítr okolo vás tiše šumí a lehounce vás nese výše k obloze. Větřík je příjemný, příjemně hladí a osvěţuje. Vy letíte, honíte se s větrem, krouţíte okolo stromů a nad domy. Pomalu cítíte, jak větřík začíná slábnout, klesáte a přistáváte na zemi. Postupně se měníte opět v děti, které se příjemně odpočinuly. ZIMNÍ LES Jste uvolnění, klidně dýcháte. Sluníčko příjemně svítí a vy se vydáte na krásnou procházku do zasněţeného lesa. Připínáte si lyţe. Spouštíte se dolů na svahu. Sluníčko vás lechtá na tváři svými teplými paprsky. Větřík vás příjemně ovívá a vy se vezete na lyţích. Svah je dlouhý a vy vychutnáváte pomalou jízdu. Je klidná a příjemná. Všechno je plné pohody a pokoje, nehrozí vám ţádné nebezpečí. Nejsou zde stromy ani jiní lyţaři, jen vy. Je to velmi příjemné, snaţíte se jízdu prodlouţit a vychutnat ji.

121

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 102.

55

DÉŠŤ Dýchejte klidně, oči jsou zavřené. Jste leniví a nic se vám nechce, jen posloucháte. Představte si, ţe leţíte na měkké koţešince před velkým krbem. Oheň vesele praská a vám je velmi příjemně. Posloucháte, jak venku začíná tichoučce padat déšť. Kapky klepají na střechu domu. Je to velmi uklidňující. Stromy pod oknem tichoučce šumí a je vám velmi dobře. Teplo a klid se vám rozlévají po celém těle. Šum deště vás víc a víc uklidňuje. Posloucháte, jak tichoučce šumí. Déšť je lehoučký, tichoučce klepe a vám se zdá, jak hraje příjemná hudba. K dešti se připojil šum stromů a dřevo praskajícího ohně v krku. Příjemně odpočíváte, cítíte jen klid, Nádech, výdech (…). Déšť přestává padat, vy jste si příjemně odpočinuli. Otevřete oči. RYBIČKA Dnes se proměníme v rybičku. Malou malilinkou, která objevuje nový svět a vesele si plave. Všichni si představíme, ţe naše ruce se proměňují v ploutve, naše ústa jsou němá. Můţeme se jen dívat a pohybovat ústy tak, ţe nám z nich nevychází ţádný zvuk. Naše tělo je kluzké a poseté hladkými šupinkami. Rybička lehoučce plave, pohybuje ploutvemi a příjemně klouţe ve vodě. Voda je teploučká. Přes hladinu k rybce pronikají teploučké sluneční paprsky, které rybku příjemně hladí. Rybička si hraje s vlnkami. Klouţe po nich, nechává se jimi kolébat. Je jí velmi dobře. Teď plave okolo staré vrby, kde je příjemný stín. Rybka se tak ukládá, aby si zdřímla. Cítí se velmi, velmi příjemně. Je tam měkká travička, která ji příjemně hladí. Voda ji kolíbá a sluníčko ji zahřívá svými teplými paprsky. Je jí velmi příjemně. I my se cítíme velmi příjemně a dobře se nám odpočívá. Pomaličku se začneme proměňovat zpět na děti. Příjemně jsme si odpočinuli. Otevřeme pomalu oči. NA CESTĚ Dýchejte klidně, oči jsou zavřené. Budete si představovat všechno tak, jako byste snili. Představte si, ţe leţíte na zadním sedadle krásného auta. Sluníčko na vás svítí a příjemně vás hřeje. Cesta je rovná a auto vás unáší do dálky. Je vám velmi, velmi dobře. Cítíte se velmi příjemně. Auto vás unáší do cizí země. Je tam všechno velmi krásné a čisté. Všude je tichoučko a vy příjemně odpočíváte. Stále se vezete, cesta je velmi dlouhá a tichoučce ubíhá. Nádech, výdech, nádech, výdech. Cesta je rovná a okolo se rozprostírají zelené louky. Cestu lemuje lán nádherných voňavých květin. Je 56

to překrásné. Všude je klid a příjemná vůně. Je vám velmi dobře. Auto se otáčí a veze vás zpět do světa lidí. Vy jste si příjemně odpočinuli a cítíte se výborně. Otevřete oči.“122 Po přečtení jednoho z příběhů děti „probereme“ z relaxačního stavu následujícími slovy: „Otevřete oči, zamrkejte víčky, zakruţte očima. Podívejte se teď na ruce, zkuste s nimi pohybovat, procvičte prsty, pokuste se například zahrát na klavír. Cítíte, jaké jsou svěţí, odpočinuté. Teď se protáhněte, zakruţte rukama, zahýbejte nohama, cítíte se velmi odpočinutí, protoţe jste se dobře uvolnili. Jste odpočatí, plní sil, energie a chuti do práce.“123 Děti se protáhnou a můţou jít pomalu pokračovat v činnosti.

122

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 104 – 106. 123 Tamtéţ, s. 103.

57

5. 4 Autogenní trénink Autogenní trénink se doporučuje pro děti od 4 let a pomáhá jim se uvolnit a odpočinout si. Je vhodné ho pouţívat v době například před odpoledním klidem, kdy děti se ukládají do školních postelí a jdou si po obědě na chvíli odpočinout. Většinou se jedná o pohádkové příběhy, takţe není třeba jej nějakým zvláštním způsobem uvádět. Dětem většinou dá paní učitelka pokyn, ať si v klidu lehnou a poslouchají, co jim bude povídat. V mateřské škole vyuţíváme knihy od Else Müllerové - Stříbrný prach z hvězd nebo Příběhy z měsíční houpačky, z které uvádím příklady příběhů, do nichţ je zakomponován autogenní trénink: „O PTÁČKOVI ZPĚVÁČKOVI Podzimní vítr se divoce prohání v ulicích. Pestře zbarvené listí víří ve vzduchu a létá společně s ptáky jakoby o závod. Jedno okno ve vysokém šedivém domě na ulici je dokořán a visí v něm ptačí klec. V kleci sedí na bidýlku bez pohnutí ptáček zpěváček a vyhlíţí ven. Patří rodině, která se do města přistěhovala z jedné daleké země, ve které bývá zvykem chovat ptáky v klecích. Mnozí ptáci si na takový osud zvykli, nevadí jim ţivot v kleci, a tak kaţdý nový den vítají veselým prozpěvováním. Někteří ptáci však – jako například náš ptáček – ţivot v nesvobodě, ţivot v kleci, snášejí velmi těţko. Oněmí a ani ty nejlepší pochoutky nebo přemlouvání je nepřimějí ke zpěvu. Nezpívají, ani kdyţ jejich majitelé vysedávají celé hodiny u klícky a sami jim předzpěvují. Ptáček zpěváček sedí nehybně na bidýlku a je smutný. Vţdy kdyţ se ráno v okně objeví první sluneční paprsky, zesmutní ještě víc. Neodbytně touţí být zase volný, rád by vzlétl vstříc slunci. Smutek ho téměř dusí. Není schopen vydat ze sebe ani hlásek. Jeho trápení a ţal jsou němé, není je slyšet. Jednou kdyţ mu dítě z rodiny čistilo klec, zapomnělo ji znovu zavřít. Okno bylo dokořán a nebe bylo modré jako moře. Ptáček prudce máchnul křidélky proti nedovřeným dvířkám, klec se otevřela a on byl konečně volný. Poletoval nad městem, nad řekou, nad loukami a lesy, které město obklopují. Poletoval a chytal mouchy létající kolem něho. Přímo se opájel pocitem volnosti a svobody.

58

Právě kdyţ přelétal nad obrovským stromem s nádherně zbarveným listím, začal zpívat. Zpíval a trylkoval tak krásně, aţ se na něj smálo i samo slunce. Zpíval tak jasně a radostně, ţe se lidé na ulici zastavovali a poslouchali, Chtěli spatřit toho zázračného zpěváčka, ale viděli jen vířivý bod na nebi. Pojednou se začalo smrákat, nastával večer a ptáček zpěváček začínal být unavený. Rozhodl se proto najít si nějaké místečko k přenocování. Do klece se však nechtěl za ţádnou cenu vrátit. V jednom parku, který se nacházel jako oáza klidu uprostřed města, objevil vysoký starý a rozloţitý strom. Rostl tu odnepaměti, stál tu uţ dávno předtím, neţ se začalo stavět město. Tehdy tu nerostl sám, ale byl uprostřed hlubokých lesů, ve kterých ještě lovíval král. A tento strom jako jediný přeţil do dneška. V jeho rozloţitých větvích si ptáček zpěváček našel místečko, do kterého postupně snášel vhodná stébla trav, peří i listí, aţ z nich postavil hnízdo. Vystlal je nejmenším mechem. Kdyţ hnízdo dokončil, uloţil se v něm spokojeně ke spánku a řekl si: „Je tu nádherně, příjemně a teplo.“ Ptáček zpěváček je unavený, cítí se unaveně a těţce. Těţké jsou také jeho nohy a křídla. I ty můţeš cítit, jak je těţký. Tělo má těţké, úplně těţké a unavené. V hnízdečku je příjemně a teplo. Zkus si, jak je v hnízdě teplo. Ptáček v něm leţí v teple a bezpečně. Sní o svobodě a zpívání. V hnízdě je příjemně teplo. I ty můţeš cítit, jak hřejivě a útulně v něm je. Cítíš se v teple, bezpečně a jistě. Zdají se ti překrásné sny.

O VÍLE A KOUZELNÉM PRAMENI V zemi fantazie ţije překrásná víla. Má jemná, třpytivě průhledná křídla. Potřebuje je, aby se mohla starat o všechny rostliny, keře, stromy, trávu a květiny. Létá velmi daleko, protoţe se chce dobře postarat o všechny své chráněnce. Pečuje o ně velice ráda. 59

Sluníčko, déšť i vítr jsou jejími pomocníky a přáteli. Pomáhají jí pečovat o všechny svěřence. Bez sluníčka a deště by totiţ nemohli ţít a vítr potřebují proto, aby do daleka zanesl jejich semínka. Jen tak mohou vyrůst další rostlinky. Na jedné mýtině uprostřed lesa můţeme najít pramen. Kouzelný pramen, vyvěrající ze země a dál zurčivě putující aţ do malého rybníčku. Z něj pak tečou dál do kraje potůčky a říčky. Jejich putování končí aţ v moři. Voda v kouzelném prameni je čistá, teplá a svěţí. Malý rybníček, do kterého voda vtéká, je obrostlý mnoha nádhernými květinami. V tomto rybníčku se víla velmi ráda koupe. Víla se protahuje v příjemně vlahé vodě. Voda jemně laská její tělo, její pokoţku. Je to příjemný pocit. I ty můţeš cítit, jak je voda vlahá, Jak příjemně hladí tělo.

Víla leţí uvolněně ve vodě, její tělo se zlehka pohupuje ve vlnkách, jako stéblo trávy, sem a tam – tam a sem. Její všední starosti šly spát. Víla je klidná a uvolněná. Je jí příjemně teplo. Je naprosto klidná. Nic ji neruší. I ty můţeš cítit příjemné teplo a klid.

Voda z kouzelného pramene má kouzelný vliv. Kdyţ se jí víla trochu napije, zjasní se jí tváře, její srdce se rozveselí, myšlenky se zklidní. Pak se jí dobře přemýšlí – o čemkoli. Dokonce se jí daří i snáze nacházet cestu k řešení nejrůznějších těţkostí, dokáţe také lépe zahnat strach a starosti. Kouzelný vliv pramene na vílu působí, dodává jí sílu. Pramen je nevyčerpatelný.

60

Vţdy kdyţ má víla starosti, vţdy kdyţ o něčem důleţitém přemýšlí nebo kdyţ se něčeho obává, jde ke kouzelnému prameni. Koupe se ve vlaţné vodě. Uklidní se a uvolní. Cítí, jak se všechny její starosti a strasti rozplývají. Nic uţ ji netrápí. Můţe v klidu o mnohém přemýšlet. Moţná ţe i ty hledáš místo, které by se ti líbilo, místo, Kde se cítíš bezpečně, jistě a příjemně. Odtud pak čerpáš sílu, klid i teplo.

PAVUČINA Na vinici, vysoko nad řekou, která protéká mnoha zeměmi, ţije překrásný pavouk. Ţije na prastaré vinici. Dřevo keřů uţ je stářím zčernané, ale hrozny plodí sladké a voňavé. Víno z nich je vynikající. Kdyţ lidé na vinici sklízejí hrozny, přestěhuje se pavouk vţdy do vrcholku jednoho kaštanovníku. Především na podzim během vinobraní se to na vinici přímo hemţí lidmi. Na vinici tehdy bývá pořádně ţivo a pavouk v těchto dnech uţ brzy zrána prchá do kaštanového háje. Z vrcholku kaštanovníku má krásný výhled do kraje – na řeku i na vzdálené horské pahorky. Pavouk se pohodlně usazuje na kaštanovém listu a sní. Moţná ţe se i ty pohodlně stulíš do klubíčka. Cítíš se příjemně teple, uvolněně a klidně.

Vinobraní končí, vinaři skončili s prací na vinici a vracejí se domů. Pavouk se opět vrací na vinici. Je na ní nejstarším obyvatelem, ani sám neví, jak starý vlastně je. V létě, kdyţ ještě bývá na vinici klid, spřádá pavouk v ranním chládku své sítě. Spřádá nitě tenoučké jako hedvábí a jeho pavučina se brzy podobá překrásné hvězdici. Pavučinka vyhlíţí ještě krásněji, kdyţ se na jejích nitkách usadí kapičky ranní rosy. Ranní slunce se v nich odráţí jako v diamantovém náhrdelníku. Podívej se i ty, jak vyhlíţí. Dívej se důkladně. Cítíš, jak slunce příjemně hřeje a jak ti vítr chladivě ovívá čelo. Je krásné mít před očima to, co stvořila naše fantazie. A tak můţeš klidně snít dál.

61

DUHA Je nádherný letní den a teplý vzduch příjemně hladí. Na nebi se procházejí světlá i tmavá mračna, plavou po nebi jako obrovské koráby. Putují do dáli, všemi směry. Je dusno a pomalu přicházejí mraky stále temnější a černější. Brzy asi přijde bouře, protoţe z dáli je uţ slyšet hřmění. Bouře se pomalu blíţí a vypadá to, jako by někdo na nebi hrál kuţelky. Náhle oblohu protne blesk a začíná pršet, déšť postupně houstne a mění se v liják. Země však vláhu přijímá s radostí. Stejně rychle, jak přišla, bouře také odchází. Vítr všechny mraky rozehnal. Jen poslední šedý mrak pospíchá za ostatními. Byl totiţ pořádně zvědavý a na chvíli se zakoukal na zem, aby viděl, kam vlastně mizí všechny ty proudy deště. Co myslíš, kam se všechna dešťová voda poděla?

Náhle se nad krajinou rozvinula duha. Má jasně zářivé barvy, je nádherná. Podívej, jak barevná a krásná je ta duha. Vidíš, jak zářivé má barvy? Jako bys ji viděl před sebou.

O KRTKOVI Na Veliké louce v lese je spousta hnědých hromádek. Jsou to kopečky hlíny, které celou noc pečlivě ryla krtčí rodina, která má pěknou řádku dětí. Děti jsou věčně hladové a rodiče mají co dělat, aby je uţivili. Krtci se vyhýbají dennímu světlu, ţijí raději ve tmě. Na louce v podzemí si hloubí chodbičky a nory. Mezi chodbičkami pak vyhrabávají průchody a to jsou malé hromádky hlíny. Krtci mají tmavošedou hladkou srst a malé ţluté tlapičky. Hrabání a rytí v hlíně je těţká práce, a tak krtci pilně pracují celou noc. Lesní louka je brzy protkaná jejich chodbičkami a norami. Krtčí hromádky však lidi příliš netěší, protoţe taková louka se špatně seče – vţdycky se na ní ztupí kosy. Krtka ale často nevidíme. Je to plaché zvířátko, dennímu světlu se vyhýbá. Pod zemí je však neuvěřitelně čilý a pracovitý a taková práce samozřejmě unaví. 62

Leţí ve své noře, všechny pacičky má volně roztaţené. Leţí uvolněně, všechny čtyři noţičky i celé jeho tělo je těţké. I ty můţeš cítit tu tíhu. V noře je příjemně teplo. Krtek se cítí bezpečně, tělem mu proudí příjemné teplo. Celé tělo má příjemně teplé, I ty můţeš cítit to teplo a bezpečí.“124

Po přečtení jednoho příběhu jsou děti většinou zklidněné a nachystané usnout a odpočinout si, autogenní trénink je dobré prolínat s normálními klasickými pohádkami, to znamená jeden den číst autogenní trénink, druhý den vyuţít pohádkového příběhu.

124

MÜLLEROVÁ, E. Příběhy z měsíční houpačky. Praha: Portál, 1998, s. 27 – 79.

63

5. 5 Relaxace s hudbou Hudbu lze vyuţít na několik způsobů. V prvé řadě můţe být jako součást relaxačních cvičení nebo příběhů, kdy ji pustíme jako doprovod k mluvenému slovu a situaci uvedeme následujícími slovy: „Za chvilku vám pustím hudbu. Nemusíte nic dělat, na nic myslet, jen poslouchat, co při ní budu říkat, a vy si budete všechno představovat. Budou to velmi příjemné představy a vy se přitom budete cítit velmi dobře. Teď pustím hudbu a vy poslouchejte.“125 A člověk můţe začít dětem číst. Druhou moţností jsou tak zvané hry s hudbou. Hrám s hudbou se věnuje Zdeněk Šimanovský ve své knize Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Pro ukázku uvádím příklady her, které je moţné s dětmi během ranní ale i odpolední činnosti realizovat: „SPOLEČNÁ MEDITACE ZPĚVEM (uvolnění, pocit sounáleţitosti, souznění se všemi ostatními) Skupina sedí v kruhu v „tureckém sedu a drţí se za ruce. Ty mají poloţeny na kolenou a společně zpívají předem zvolené čtyřverší, např. sloku některé lidové písně. Klidně a polohlasem ve společném rytmu, opakovaně. JSTE HUDBOU… (uvolnění, fantazie, osobní vztah k hudbě) Vhodná hudba: L. van Beethoven: Houslový koncert – D-dur, 2. věta, A. Dvořák: koncert pro violoncello – h-moll, A. Dvořák: Koncert pro housle – a-moll, 2. věta, A. Dvořák: Klid lesa pro violoncello a orchestr Delší relaxace se smyslově intenzivními záţitky: přítomní relaxují a potom vedeme jejich představy klidně a s přestávkami takto: Představte si, ţe teď jste kaţdý nějakým nástrojem v orchestru… nástrojem, který bude hrát… jste nástrojem, jenţ je vám nějak blízký a který se vám z celého orchestru nejvíce líbí… zvukem i tvarem (následuje chvíle ticha). A teď uţ přicházejí

125

LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999, s. 106.

64

hudebníci, berou vás – tedy ten nástroj do rukou… a pomalu klidně a beze spěchu… ladí… (začíná hrát vámi vybraná hudba). A teď uţ hrajeme i melodii a s celým orchestrem… cítíte, jak se váš trup rozechvívá, jak rezonujete a zníte… vnímejte přitom pozorně, jak a kde cítíte v těle jednotlivé tóny, kde hluboké a kde vyšší…a jaké to vlastně je – jaký je to pocit – být hudebním nástrojem, na který někdo krásně hraje… (hudba hraje dál 1-2 minuty, potom trochu stáhnout hlasitost). Teď si představte, ţe jste některým z těch hudebníků, kteří se zúčastnili nahrávky této skladby, jeţ zní… Jste jedním z těch hudebníků… a všímáte si toho, jak se cítí a jak se mu hraje… to vy jste teď… tím hudebním virtuosem, který… hraje. (hudba hraje 2 minuty a potom opět trochu stáhnout hlasitost). …představte si, ţe jste se proměnili v hudbu… ano, v samu hudbu, která právě zní… v její tajuplnou podstatu… plnou pohybu a barev… a proměn… to vy jste tou hudbou! Kaţdý z vás je těmi tóny, co právě znějí… proměnili jste se v ten proud zvuků a tónů… jste tou harmonií, která si plyne jako proud v čase a prostoru… jako řeka bez počátku a konce… (hudba opět na dvě minuty hraje, poté opět stáhnout hlasitost a pokračovat textem). Jste hudbou a představujete si… jaký máte tvar a jakou podobu… kde se nacházíte v prostoru…a jaké máte barvy jako hudba…jak se proměňujete…a jak voníte… jako hudba…Jakou máte chuť?... Jaký je váš povrch na dotek?... Je drsný, hebký…horký, nebo chladný?... Představujete si… jak se pohybujete prostorem… v klidu si to všechno představujete a proţíváte… si to…všechno naplno…. NA VLAJKY (aktivní uvolnění, spojení rytmu s pohybem) Vhodná hudba: A. Dvořák: Humoreska Hráči relaxují v aktivním pohybu. Všichni jsou vlajky, či hadroví panáci. Poskakují si po jedné noze, při sviţné hudbě si vytřepávají levou nohu a ruce, hlavu a celé to svoje „zhadrovatělé“ tělo… Nohy střídají.

65

RELAXOVANÝ ZPĚV (uvolnění, cit pro hudební a sociální harmonii) Vsedě na zemi, opřeni zády o zeď volně dýcháme. Se zavřenýma očima potom volné výdechy jen zlehka ozvučujeme – při výdechu necháme uvolněné hrdlo znít. Podobně si pak broukáme nebo zpíváme píseň, na které jsme se domluvili. Nasloucháme ostatním a spojujeme s nimi postupně svůj zpěv. Hlasy všech začínají znít přirozeně, volně a plně.“126 Po delší hudební relaxaci se doporučuje dát dětem čas se vrátit ze světa snění a fantazie do reálného světa a také navázat krátkou diskuzi, co si děti vybavovaly během vypravování. Pro inspiraci mimo tuto knihu uvádím v příloze další vhodné skladby pro relaxaci s hudbou.

126

ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha: Portál, 2011, s. 228 – 231.

66

5. 6 Dechová cvičení Dítě v předškolním věku by se mělo naučit správně dýchat, k tomu jsou velmi důleţitá dechová cvičení, která by měla být zařazena do běţné řízené činnosti ve všech mateřských školách. Dechová cvičení také lze vyuţít jako „předstupeň“ před cvičením jógy. Předtím neţ se začne cvičit, dítě si najde vhodné místo na koberci nebo podloţce, sedne si „na turecký sed“ a začne dýchat následujícím způsobem: „Nádech, výdech, nádech, výdech…“ Před samotným cvičením je třeba, aby dítě začalo reţimem hlubokého dýchání. Pro ověření, zda správně vydechují, můţeme pouţít nějaké zvuky, například: vítr. Kontrolu nad správným dýcháním lze udělat jednoduše: děti si lehnou na podloţku a představují si, ţe spí. Paní učitelky obchází jedno dítě po druhém, dají ruku na jejich břicho a hrudník a pozorují, jak se dětem břicho a hrudník při dýchání zvedá.

Po této činnosti lze zahájit dechové cviky (uvedu zadání jedné sestavy

dechového cvičení): Napodobování kočkovitých šelem: „Kdyţ se podíváme na kočku, jak dýchá, zjistíme, ţe jí krásně pracuje páteř. Tuto pruţnost páteře můţeme pozorovat i při tom, kdyţ kočkovitá šelma běţí nebo skáče. Při napodobování kočičího dechu zpravidla při nádechu páteř prohýbáme a během výdechu ji vyhrbujeme.“

127

(viz

příloha obrázek 1) „Při výdechové fázi pohybu můţeme mňoukat a stejně lze cvičit i na předloktí.“ 128(viz příloha obrázek 2) „S dětmi můţeme cvičit dále i tygří dech, kdy při výdechu se vyhrbujeme a přibliţujeme koleno k čelu, během nádechu tutéţ nohu zanoţujeme, zakláníme hlavu a prohýbáme trup. S dalším výdechem přibliţujeme k čelu koleno druhé nohy.“ 129

(viz příloha obrázek 3)

Po dechovém cvičení můţe pedagog plynule pokračovat v další aktivitě.

127

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 21. Tamtéţ, s. 21. 129 Tamtéţ, s. 22. 128

67

5. 7 Jóga Průběh cvičení jógy Před samotným cvičením jógy je vhodné naladit tělo krátkou relaxací, kdy dojde ke koncentraci organizmu, člověk se rozdýchá, protáhne se a můţe plynule přejít na jógu. Stejně tak i po cvičení je důleţité skončit znovu relaxací. Děti jsou před cvičením většinou rozdováděné, proto je třeba jejich energii před jógou zkorigovat a k tomu slouţí pravý opak – energické hry, kde se děti vyběhají, vykřičí, jinak řečeno, před samotným cvičením je dobré si s dětmi zahrát dynamické pohybové hry, které budou doprovázené silnými hlasovými projevy. Po dynamické hře můţeme pomalu zaujmout relaxační polohu a nebo rovnou přejít k úvodnímu pozdravu. Pokud sedíme nebo leţíme v kruhu, je vhodné doprostřed dát hlavní postavu nebo hořící svíčku, která bude děti celým cvičením provázet. Následuje hlavní část, kam můţeme zařadit dechová cvičení, „předklony, záklony, úklony, zkruty, krouţení, protahovací cviky, některá posilovací cvičení, rovnováţné polohy, přesuny, oční cviky, cvičení na klenbu nohy, uvolnění klidová nebo kontrastní, individuální korekční cvičení, sloţitější cviky na rozvoj pohybové koordinace, rytmické pohyby a vše dle potřeby prokládáme uvolněním a oţivujícími prvky“130. Cviky se snaţíme přiblíţit dětem známými činnostmi například zvířat, rostlin, postav, abychom udrţeli dětskou pozornost. Můţeme také napodobovat zvuk větru, deště, listí apod. Závěrečnou fázi vyuţijeme k opětovné relaxaci, kdy navodíme pocit uvolnění. Zde je vhodné uvést relaxační příběhy s uklidňující tématikou. Úplným závěrem je tak zvaný uvolňovací prvek, „je moţné si prohřát ruce třením o sebe, pohladit se po obličeji a po dalším prohřátí dát misky z dlaní na obličej, hledět nebo mrkat do dlaní a vnímat teplo“131. Závěrečnou fázi si můţe učitel (cvičitel) udělat dle svého uváţení a pocitu. Pro ukázku uvedu základní sestavu: Pozdrav slunci.

130 131

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996, s. 16. Tamtéţ, s. 16.

68

POZDRAV SLUNCI – SURJA NAMASKAR „Výchozí pozice: stoj spojný 1. S výdechem spojit dlaně před hrudníkem, 2. s nádechem vzpaţit (ruce zůstávají spojeny). Záklon, 3. s výdechem hluboký ohnutý předklon, prsty (nebo celé dlaně) vedle chodidel. Čelo ke kolenům, 4. s nádechem zanoţit pravou a přejít do vzporu dřepmo zánoţného pravou. Levá noha (na plném chodidle) je mezi rukama. Záklon hlavy, 5. zádrţ dechu v nádechu. Přisunout levou nohu k pravé do vzporu leţmo, 6. plynule přejít do kleku sedmo a odtud s výdechem do polohy housenky. Zádrţ dechu ve výdechu, 7. s nádechem leh na břiše a plynule přejít do kobry. Záklon hlavy, pohled vzhůru, 8. s výdechem zaujmout polohu hory, 9. s nádechem skrčit pravou a přejít do vzporu dřepmo zánoţného levou. Pravá noha (na plném chodidle) je mezi rukama. Záklon hlavy, 10. s výdechem přinoţit levou a přejít do hlubokého ohnutého předklonu – viz pozice 3. 11. s nádechem pozice č. 2, 12. s výdechem ukončíme v pozici č. 1.“132 Pro lepší pochopení je v příloze přiloţeno vyobrazení této sestavy (viz příloha obrázek 4). V rámci jógy lze s dětmi cvičit na zvířata, kdy paní učitelka říká text, ve kterém jsou dané instrukce, podle kterých děti cvičí, například – MOTÝL: „Ze spojného stoje zvolna sedni pohodlně na zem, nohy rovně, záda přímá, ruce poloţ na kolena. Pokrč obě nohy do strany, aţ tvá chodidla se spojí, kolena však nepozdvihuj. Nohy rukama si přidrţ. Koleny pak vzhůru, dolů mávej jako motýl křídly. Opět natáhni si nohy. Zavři oči, odpočiň si.“ 133 (viz příloha obrázek 5)

132 133

KREJČÍ, M. Jóga, učení a hra dětí od 5 let. Olomouc: HANEX, 1995, s. 77. MILTNER, V. Jóga pro děti. Liberec: nakladatelství Libereckých tiskáren, 1990.

69

6. Výzkum Výzkumné šetření Charakteristika výzkumného šetření V současné

době

se

začíná

dosti

často

řešit

nárůst

neklidných,

nesoustředěných a celkově problémových ţáků. Hledají se různé alternativní cesty ve výchově a vzdělávání těchto dětí. Jednou moţnou cestou jsou relaxační cvičení, u nichţ je dokázáno, ţe mají blahodárný vliv na zklidnění dítěte a jeho následné soustředění, proto jsem se rozhodla tímto tématem zabývat a podloţit ho výzkumem, který bude ukazovat na případné změny chování dětí. První část výzkumu je zaměřená na pozorování dětí při cvičení relaxačních cvičení, ale i na zpozorování případné změny v celkovém chování dítěte. Druhá část výzkumu je věnovaná rodičům a rodinným příslušníkům, kteří děti z tohoto zařízení vyzvedávají, zda zpozorovali změnu chování u jejich dítěte a jestli jsou nakloněni k tomuto alternativnímu způsobu zklidnění dětí.

Cíle výzkumu Cílem těchto smíšených výzkumů je zjistit změny chování dětí v mateřské školce po dobu působení relaxačních cvičení na ně samotné, dále pak informace od rodičů a prarodičů, zda jejich dítě bývá zklidněné a jestli u něj pozorují nějaké změny. Cílem dotazníkového šetření je dále zjištění pohledu rodičů a rodinných příslušníků na uţívání relaxačních cvičení. Výzkum by měl poukázat, jaký vliv mají relaxační cvičení na děti v mateřských školkách. Tato práce by měla poslouţit jako materiál pro mateřské školky, které se rozhodnou relaxační cvičení zařazovat do svých řízených činností.

70

Výzkumné otázky 1. Jaké změny chování se projevují u dětí, které cvičí relaxační cvičení v mateřské školce? 2. Jaké změny chování pozorují rodiče na svých dětech, které cvičí relaxační cvičení v mateřské školce? 3. Jaký celkový vliv mají relaxační cvičení na děti?

71

6. 1 Popis zařízení

Jesle a školka Ţirafka se nacházejí v Jundrově v Brně. Jedná se o soukromou školku a jesle, nacházející se v rodinném domě se zahradou. Jak v jeslích, tak v mateřské školce se dbá na individuální přístup ke kaţdému dítěti, maximální počet dětí je 15 a to jak v jeslích, tak v mateřské školce. V běţných státních mateřských školách bývá přes dvacet dětí, tady, aby byl zachován a opravdu dodrţován individuální přístup ke kaţdému dítěti, je nutné zachovávat tento maximální počet. Provoz obou oddělení je od 7:00 do 18:00 od pondělí do pátku, víkendové, individuální hlídání či přespávání v zařízení je také moţné. Diplomová práce je zaměřená na relaxační cvičení v předškolním věku, jedná se tedy o věk 3 – 6 let, a zabývá se pouze jedním oddělením – Mateřská školka Ţirafka. Toto oddělení navštěvují děti různého věku (od tří do pěti let), kaţdý den se zde sejde kolem 13 dětí, některé dny je plno, je zde tedy maximální stav. Děti se scházejí od 7 hodin ráno do 8:45. Ráno probíhají spontánní hry dle výběru dítěte. Některé děti s pedagogy vytvářejí pracovní listy či výtvarnou výchovu. Na kaţdý týden je stanovená jedna výtvarná výchova a jeden pracovní list dle tematického okruhu. V čase 8:45 začíná tak zvaný ranní kruh, kde si děti opakují (některé učí) roční období, dny v týdnu, říkají si, jaké je počasí, jaké je roční období, jak vypadá například roční období jaro, kdy přichází, dále se něco dozví o mláďátkách. V ranním kruhu si povídají děti s pedagogy o tematickém bloku, například o tom, jaká zvířata ţijí na statku, co je to statek, k čemu chováme zvířata, co nám dávají atd. Po tomto krátkém setkání následuje v čase 9:00 aţ 9:20 svačina, po svačině se děti scházejí na koberci a čekají na ostatní a v 9:30 začíná hlavní řízená činnost, která je tematicky zaměřená dle ročního období a trvá do 10:00. Právě v tomto čase je od září zavedena dvakrát týdně (v úterý a ve čtvrtek) jóga, na kaţdý den je sestaven jeden blok cviků, které poté můţou rodiče s dětmi cvičit doma. Jeden blok cvičení trvá kolem 20 minut, po něm je zahájena hlavní řízená činnost, která je zkrácena oproti ostatním dnům, kdy jóga neprobíhá. Hlavní řízená činnost bývá zakončována relaxačním cvičením – relaxačním příběhem či muzikoterapií. Do programu jsou také zakomponována dechová cvičení, která většinou zahajují řízenou činnost. Pokud je nepříznivé počasí, zůstává se ve školce a řízená činnost trvá standardní čas jako by 72

jóga nebyla a nebo je zkrácena a program je obohacen výtvarnou výchovou pro děti, které ještě nevyráběly a nebo nevypracovaly pracovní list, ostatní děti můţou zahájit spontánní hru. V čase 11:30 aţ 12:00 je podáván dětem oběd. Po obědě, děti, které jdou domů, odpočívají na koberci a poslouchají pohádku, děti, které zůstávají, odcházejí do loţnice, kde uţ je nachystaná paní učitelka, aby jim přečetla pohádkový příběh, jenţ obsahuje autogenní trénink. Děti odpočívají do půl třetí, poté je jim podávána odpolední svačina. Rodiče si děti vyzvedávají do 18:00 hodin.

73

6. 2 Pozorování Relaxační cvičení byly zahájeny ve školním roce 2013/2014. Minulý školní rok se vyuţívaly prvky relaxace s hudbou v rámci hlavní dopolední řízené činnosti, četly se pohádky před odpoledním odpočinkem dětí, četba se zařazovala taktéţ do řízených činností. Zavedení jógy nebylo aţ tak jednoduché. Děti se musely nejdříve naučit správně dýchat, coţ je bráno jako důleţitá příprava na cvičební jógové sestavy. Na podzim, především v září a na začátku října, byly děti velmi nesoustředěné, neposedné, hlučné a celkově neklidné. Některé děti ještě plakaly po rodičích, další se předváděly, celkově se jednalo o náročné období jak pro děti, tak pro pedagogy, neboť si všichni na sebe museli určitým způsobem zvyknout. Právě v tomto čase se děti postupně učily správnému dýchání. Po dopolední svačině se děti sešly na koberci a čekaly na pokyny vyučujících. Po krátkém uvítání si rozebraly podloţky pro cvičení a rozdělaly si je na místo, které kaţdému paní učitelka určila. Neţ si však děti správně sedly a zaujaly tak pozici pro následující činnost, ze začátku to trvalo, paní učitelky musely dosti často spoustu dětí obejít a ještě jednou jim pokyn zopakovat – rozdělat podloţku a sednout si na ni. Aţ byly všechny děti připraveny, byly následně zahájeny dýchací cvičení. Jedna paní učitelka chodila mezi dětmi a poslouchala, zda se správně nadechují, vydechují či dobře drţí tělo, druhá jim dávala instrukce a stála před nimi. Hlavní řízená činnost byla celé září zahajována tímto způsobem. Děti se tak učily naslouchat pokynům a osvojovaly si správné dýchání. Na začátku října začaly spolupracovat a věnovaly se tomu, co jim bylo řečeno. Od začátku září byl dětem, které zůstávaly ve školce po celý den, čten pohádkový příběh z knihy Příběhy z měsíční houpačky od Else Müllerové, která zde zpracovává autogenní trénink pro děti. Autogenní trénink je prolínán klasickými pohádkami, které dětem otvírají fantazijní svět a ten je pro toto období velmi důleţitý. Kdyţ se dětem čte pohádka, často se některým stává, ţe jim trvá dlouho, neţ usnou, na druhou stranu, pokud jim je čten příběh od výše zmiňované autorky, děti velmi rychle usnou, dokonce někdy usínají jiţ během dočítání příběhu. Po obědě se děti, které zůstávaly ve školce celý den, odebraly do loţnice, kde se oblékaly do pyţam a ulehly do postele. Paní učitelka jiţ byla nachystána a dohlíţela na to, aby 74

pomalu všechny děti zalehly do svých postelí. Dále jim sdělila, ţe bude číst pohádkový příběh: „Hezky si pohodlně lehněte a poslouchejte, co vám budu číst.“ Děti si našly svoji polohu a poslouchaly, některé brzy usnuly, další si příběh doposlechly aţ do konce a za chvíli také následoval spánek. Po odpoledním klidu byly děti odpočinuté a většinou si hrály aţ do příchodu rodičů bez kázeňských napomínání. Děti, které do Mateřské školy Ţirafka začaly chodit od září, a které ve školce po obědě spaly, byly ze začátku nesoustředěné, muselo se je několikrát napomínat, ať poslouchají, co se jim čte, avšak během října roku 2013 se situace změnila, čtené příběhy si děti velmi oblíbily, při leţení poslouchaly, byly klidné a hezky spaly. U dětí, které chodily do této školy jiţ minulý školní rok, nebyl problém ţádný, neboť ty věděly, ţe k odpolednímu spaní patří pohádka, kterou jim paní učitelky vţdy četly, autogenní trénink berou jako pohádky, při kterých jim je někdy puštěna uklidňující hudba (záleţí na tématu, který jim je předčítán). Dalším nově zavedeným prvkem je výše zmíněná jóga. Jakmile se děti naučily správně dýchat, přešlo se pomalu na sestavy, většinou se jedná o hravou jógu, kdy se cvičí na básničky, texty písniček anebo krátké příběhy, cvičení bývá doplňováno relaxační hudbou. Po dopolední svačině se děti odebraly na koberec, kde čekaly, neţ se všichni sejdou. Asi po deseti minutách se všichni krátce uvítali ranním pozdravem, paní učitelka sdělila, co je bude daný den čekat za program a vyzvala je, aby si kaţdý zašel pro podloţku na cvičení. Kdyţ tak kaţdé dítě učinilo, následovala dýchací cvičení, druhá paní učitelka procházela mezi dětmi a kontrolovala správnost cvičení. Dýchací cvičení trvalo přibliţně deset minut, poté se plynule přešlo na jednu sestavu jógy. Po docvičení děti uklidily podloţky na cvičení a plynule se pokračovalo řízenou činností. Ze začátku bylo nutné volit krátké sestavy, neboť se nedařilo delší dobu udrţet koncentraci dětí na pokyny pedagogů, děti nedokázaly ani dlouho udrţet pozornost na samotné cvičení. Aţ se zvládli koncentrovat na krátké cvičení, mohlo se přejít na delší cvičení. Během listopadu jiţ nastala velká změna v tomto cvičení. Děti se dokázaly koncentrovat na patnáct minut, coţ bylo dříve nepředstavitelné. Na začátku roku 2014 jiţ lze pozorovat značně viditelný posun a rozdíl oproti podzimu 2013, děti jsou jiţ ukázněné, naslouchají pokynům při cvičení a také správně cvičí. 75

Relaxace s hudbou je další pouţívanou relaxační technikou v tomto zařízení. Pouţívá se například při čtení relaxačních příběhů, ale také při relaxačních hrách či před činnostmi, kdy je třeba, aby se děti zkoncentrovaly, ale také při činnostech samotných. Děti si před výtvarnou částí denního programu sedly na ţidle a poslouchaly pokynů učitelky, která jim sdělila: „Sedněte si pohodlně na ţidli, můţete si hlavu poloţit na stůl, opřít se o opěrátko, volně poloţit ruce na nohy. Pokud jste se pohodlně usadili, zavřete oči a poslouchejte, co vám budu číst.“ Paralelně se čtením relaxačního příběhu hrála hudba, která doplňovala relaxační atmosféru. Po přečtení příběhu se ztlumila hudba a paní učitelka vyzvala děti, aby otevřely oči, protáhly se a sdělila jim, co budou ve výtvarné činnosti dělat. Čtení relaxačního příběhu doprovázeného relaxační hudbou paní učitelky také vyuţívaly před zahájením řízené dopolední činnosti. Děti si vzaly podloţky, lehly si a poslouchaly příběh, který jim byl čten, k tomu všemu hrála relaxační hudba. Následovala tematicky zaměřená řízená činnost. Ze začátku školního roku se děti při puštění hudby projevovaly velmi roztěkaně, povídaly si, nedávaly pozor, působily celkově velmi neklidně. Během několika týdnů (v půli října) se situace změnila, a kdyţ se pustí nyní hudba, děti ví, co bude následovat, jsou natěšené a plné očekávaní, na co si zase zahrají, kde se ve svém světě fantazie ocitnou nyní. Pokud srovnáme období konce roku 2013 a začátek roku 2014 aţ dosud, vidíme na dětech značnou změnu v jejich chování všeobecně. Během podzimu na dětech byl vidět určitý neklid, hlavně nesoustředění se na úkoly, cvičení, byla znatelná i určitá neposlušnost. Při příchodu rodičů vyzvednout své dítě dosti často docházelo v šatně k neuposlechnutí rodiče a vzepření se všem jeho pokynům, následoval pláč a rodič si většinou nevěděl rady, jak dítě zklidnit. Na otázku, jak se mělo ve školce, neodpovídalo nebo řeklo jedním slovem: „Dobře.“. V kolektivu byli dva chlapci, kteří měli problém s chováním, byli neklidní, brali dětem hračky, někdy také ublíţili, při práci s pracovním listem nespolupracovali. Při pravidelném cvičení se jejich chování začalo pomalu měnit, změny byly pozorovatelné hlavně při práci nad pracovními listy, kdy se dokázali lépe soustředit na zadání a na samotné vypracovávání, během relaxačních cvičení se postupně začali zapojovat mezi další děti správným způsobem, uposlechli pokynů paní učitelek. 76

Nebyli to však jen výše zmiňovaní dva chlapci. Byla to spousta dalších dětí, které se nedokázaly soustředit a dělaly všechno moţné jen ne to, co po nich pedagog chtěl. Postupem času, měsíc od měsíce, byla z dětí cítit čím dál víc „dětská harmonie“, tím je myšlena jejich spolupráce, komunikování nejen s kamarády, ale i s rodiči. Kdyţ paní učitelka řekla, ţe se po svačině bude cvičit jóga, děti věděly, co bude následovat, dokázaly se jiţ zkoncentrovat, tak, jak jim to nejlépe šlo. Nyní spolupráce s nimi je nesrovnatelná oproti minulému roku, a kdyţ se s dětmi dělá autogenní trénink, děti se uklidní a usnou, kdyţ se cvičí jóga, poslouchají instrukce, poslouchají hudbu. Rády komunikují a vyprávějí rodičům, jaký byl den ve školce. Relaxační cvičení se staly běţnou součástí denního programu v Mateřské školce Ţirafka v Jundrově. Na dětech je viditelný a jasně znatelný rozdíl v chování. Do školky chodí rády a těší se, co je bude kaţdý nový den čekat, v čem budou pokračovat, co přinese další všední den obohacujícího.

77

6. 3 Dotazníkové šetření Dotazníkové šetření Dotazníkové šetření bylo provedeno v Mateřské školce Ţirafka v Jundrově a zjišťovalo názory a postřehy rodičů a rodinných příslušníků na děti, které od září doku 2013 začaly pravidelně cvičívat relaxační cvičení v této mateřské školce. Rodiče a osoby, které děti vyzvedávají, velmi aktivně spolupracují a tak z celkově rozdaných 60 dotazníků bylo vyplněno a odevzdáno 56. Díky těmto vyplněným dotazníkům bylo moţno získat zpětnou vazbu z řad rodičů, prarodičů či jiných rodinných příslušníků. Otázky v dotazníku byly formulovány jasně a zjišťovaly moţné konkrétní změny na dětech.

Výsledky dotazníků, na které zodpovídali rodiče a jiné osoby134 pověřené vyzvedávat děti z Mateřské školky Ţirafka v Jundrově: 1. Líbí se vám zavedená relaxační cvičení v naší mateřské školce? V této otázce byla zjišťována náklonnost rodičů k relaxačním cvičením, jestli se jim to jeví jako správný prvek zařazený do řízené činnosti či nikoli. 60 50 40 30 20 10 0 ANO

SPÍŠE ANO

SPÍŠE NE

NE

Z odpovědí vyšlo, ţe celkem 53 dotazujících je velmi rádo za zavedení relaxačních cvičení do řízených činností v mateřské školce Ţirafka v Jundrově. Dva rodiče volili druhou odpověď – spíše ano a nikdo nezaznačil poslední dvě negativní odpovědi k této otázce. Vzhledem k výsledku lze usuzovat, ţe rodiče jsou rádi za relaxační cvičení v řízených činnostech. 134

Dále tyto osoby jsou zahrnuty pod pojmem „rodiče“.

78

2. Pozorujete změny chování u vašeho dítěte od doby zavedení cvičení? (pokud ano, napište jaké) Dotazníkové šetření je zaměřeno také na to, jaké změny rodiče u svých dětí pociťují, jedná se především o případné změny chování u dítěte. 60 50 40 30 20 10 0 ANO

SPÍŠE ANO

SPÍŠE NE

NE. VŮBEC

Na tuto otázku rodiče jasně odpověděli, celkem z 56 dotazovaných 55 rodičů odpovědělo, ţe změnu jasně pozorují, zbylý jeden rodič zaznačil druhou kladnou odpověď – spíše ano, to znamená, ţe rodiče za tento školní rok 2013/2014 určitou změnu chování na svých dětech jasně pozorují.

3. Cvičíte některá relaxační cvičení s dítětem i doma? (pokud ano, napište jaká) U třetí otázky byli respondenti dotazováni, zda s dětmi cvičí i doma, neboť tuto moţnost opravdu mají a dostávají jasné instrukce, jak správně s dětmi určité cviky cvičit, jak správně provozovat autogenní trénink například před spaním. 20 15 10 5 0 ANO

OBČAS

TÉMĚŘ VŮBEC

79

NE

V této otázce se zcela jasných odpovědí nedostalo. Odpověď „ano“ zaznačilo celkem 10 rodičů, další moţnost „občas“ zaznačilo celkem 12 dotazovaných. Nejvíce rodičů, dohromady 19, se naklání k odpovědi „téměř vůbec“, poslední moţnost zaznačilo celkem 15 účastníků dotazníkového šetření. Z toho vyplývá, ţe rodiče s dětmi moc doma necvičí, ti kteří cvičí, uváděli následující příklady: autogenní trénink před spaním, relaxační příběhy před spaním, o víkendech někdy jógu, například „pozdrav Slunci“.

4. Mají vaše děti zájem o relaxační cvičení doma? Z níţe uvedeného grafu jdou jasně vidět výsledky – děti o relaxační cvičení doma nejeví téměř vůbec zájem. Tuto odpověď zaznačilo celkem 36 rodičů. Druhou kladnou odpověď – „občas“ zaznačilo celkem 8, dva rodiče označili moţnost „ano“ a celkem 10 rodičů se naklání k odpovědi zcela jasné – „ne“, moje dítě nemá zájem o relaxační cvičení doma. 40 30 20 10 0 ANO

OBČAS

TÉMĚŘ VŮBEC

80

NE

5. Je vaše dítě při vyzvedávání ze školky v den, kdy probíhají relaxační cvičení, klidnější neţ obvykle? V páté otázce byly zjišťovány konkrétnější změny chování dětí a to, zda je dítě po vyzvednutí ze školky v den, kdy probíhala cvičení, klidnější. 40 30 20 10 0 ANO

SPÍŠE ANO

SPÍŠE NE

NE

Z odpovědí, které z této otázky vzešly, můţeme vidět celkem jasný výsledek. Relaxační cvičení mají dle rodičů svých dětí vliv na chování dětí – zklidňují je. Celkem 12 rodičů zaznačilo moţnost první „ano“, dále potom 38 rodičů se shodlo na odpovědi druhé „spíše ano“, zbytek, dohromady 6 dotazovaných, volil moţnost třetí „spíše ne“.

6. Je vaše dítě více soustředěné? Zda relaxační cvičení mají vliv na koncentraci a soustředěnost dětí, bylo taktéţ zjišťováno u jejich rodičů. 35 30 25 20 15 10 5 0 ANO

SPÍŠE ANO

SPÍŠE NE

NE

Z odpovědí vzešel jasný výsledek, podle rodičů jsou jejich děti více koncentrované. Celkem 23 rodičů volilo odpověď první „ano“ a druhou kladnou 81

odpověď potom zaznačilo 29 dotazovaných. Z 56 odpovídajících celkem 4 volili zápornou odpověď „spíše ne“.

7. Usíná vaše dítě lépe v den, kdy ve školce (popř. i doma) probíhala relaxační cvičení? Pokud dětem před spaním člověk přečte pohádku, do které je zařazen autogenní trénink, dítě usíná zcela zharmonizované a zklidněné. Tak by tomu mělo být i po jakémkoli relaxačním cvičení, které za ten den je učiněno. Člověk, pokud cvičí pravidelně relaxační cvičení, pociťuje zlepšení spánku. 35 30 25 20 15 10 5 0 ANO

SPÍŠE ANO

SPÍŠE NE

NE

Celkem 32 rodičů se naklonilo k odpovědi „ano“, dále 10 dotazovaných zaznačilo moţnost druhou, k podobnému výsledku došlo u třetí odpovědi, kterou označilo celkem 11 rodičů, celkem 3 označili odpověď poslední „ne“, nepociťují změnu v usínání dítěte.

82

8. Zlepšily se potíţe během doby, kdy probíhají relaxační cvičení ve školce? (pokud ano, napište jaké) Celkem 51 rodičů odpovědělo na tuto otázku kladně (konkrétně 38 zaznačilo odpověď „ano“, 13 „spíše občas“), celkem 5 dotazovaných nepozoruje změnu u svého dítěte. 40 35 30 25 20 15 10 5 0 ANO

SPÍŠE ANO

SPÍŠE NE

NE

Rodiče, jeţ vnímají zlepšení potíţí u svých dětí, dosti často uváděli, ţe jejich děti se lépe soustředí, zlepšila se jim komunikace, zklidnili se, nestydí se tak, jak předtím.

9. Uvítali byste nějaká další relaxační cvičení v naší školce? (pokud ano, napište jaká) Z této otázky vzešly zcela jasné odpovědi. Rodiče velmi rádi uvítají nová a další relaxační cvičení, na této odpovědi se shodlo všech 56 dotazovaných (55 označilo odpověď „ano“, pouze jeden označil „spíše ano“). 60 50 40 30 20 10 0 ANO

SPÍŠE ANO

SPÍŠE NE

NE

Rodiče by rádi uvítali jakékoli další moţné terapie vedoucí ke koncentraci a zklidnění svých dětí. Velmi zajímavou odpovědí byla felinoterapie, která má také zajímavě pozitivní účinky na dítě. 83

Zhodnocení výzkumu

Smíšený výzkum se skládal z pozorování, které bylo zaměřeno celkově na děti při jednotlivých relaxačních činnostech, a z dotazníkového šetření, které bylo určeno pro rodiče a rodinné příslušníky dětí, které cvičí relaxační cvičení v Mateřské školce Ţirafka v Jundrově. Z pozorování vyplynulo, ţe po dobu realizace relaxačních cvičení se děti zklidnily, více dbají na pokyny pedagogů, zlepšila se celkově jejich koncentrace, v době, kdy je odpolední klid, dobře spí, k cvičením projevují sympatie. Dále se dokáţou lépe soustředit na zadání a poté na samotné vypracovávání pracovních listů, děti jsou celkově natěšené na kaţdodenní harmonogram jednotlivých dnů. Během pozorování byla zaznamenána a zpozorována lepší komunikace a spontánní hra mezi dětmi. Zlepšila se také kázeň dětí, především v uposlechnutí pokynů paní učitelek. Rodiče a rodinní příslušníci dětí projevili nadšení nad zavedením relaxačních cvičení do programu Mateřské školy Ţirafka v Jundrově. Na svých dětech pozorují zklidnění, větší komunikativnost, v noci jejich děti nemají problém s usínáním, celkově lépe vnímají. Tyto změny jsou znatelné především v dny, kdy ve školce probíhají relaxační cvičení. Moţnosti cvičení s dětmi doma však spíše nevyuţívají, a pokud ano, coţ z dotazovaných praktikuje jen menšina, jedná se o autogenní trénink a relaxační příběhy před spaním či s dětmi cvičí jógu o víkendech. Rodiče a rodinní příslušníci, by rádi uvítali další terapie vedoucí ke zlepšení chování jejich dětí, jako příklad uváděli felinoterapii. Z výsledků výzkumného šetření lze vyvodit závěr, ţe relaxační cvičení mají vliv na změny chování dětí v Mateřské školce Ţirafka v Jundrově. Děti jsou umírněnější, více komunikativní, koncentrované a nemají problém s odpoledním i večerním spánkem. Relaxační metody lze velmi efektivně zahrnout do výuky ve školních zařízeních a jejich vzájemným propojením spolu s běţnou výchovou dětí v mateřských školkách je moţné dosáhnout vyšší efektivnosti při vzdělávání nejen v předškolních zařízeních. Je důleţité zváţit a správně zapojit tato relaxační cvičení do běţného výukového programu v mateřských školách. Jejich příprava a také 84

samotné pouţívání vyţaduje větší časovou dotaci, je proto nutné řádné naplánování a správné umístnění relaxačních cvičení do harmonogramu dne, aby byla zaručena jejich efektivnost. Výzkum byl limitován počtem pozorovaných dětí a také počtem dotazovaných respondentů vzhledem k maximální kapacitě dětí v Mateřské školce Ţirafka v Jundrově.

85

ZÁVĚR V současné době se relaxačními metodami zabývá čím dál více autorů, nicméně publikace, které by propojovaly různé relaxační cvičení, stále chybí. Člověk má moţnost se seznámit v jedné knize s jógou pro děti v podobě sestav, zatímco v druhé knize se zase například seznamuje se zcela jinou podobou jógy pro děti (cvičení na základě básničky o zvířeti, …). Velmi málo literatury se také zmiňuje o tom, ţe ve velkém mnoţství relaxačních cvičení lze vyuţívat hudbu, tedy spojit prvky muzikoterapie s relaxačními příběhy. V diplomové práci jsou zahrnuta všechna moţná relaxační cvičení, která je moţno u dětí v předškolním věku provozovat a jakým způsobem lze jednotlivé metody prolínat. Cílem této práce nebylo jen sepsání a propojení relaxačních cvičení, ale také zaměření se na moţné účinky relaxačních metod u dětí, které navštěvují mateřskou školu, kde se tato cvičení pravidelně provozují. Smíšené výzkumné šetření se skládá z pozorování dětí a dotazování se rodičů na případné změny chování svého dítěte po dobu působení relaxačních cvičení v mateřské škole. Z pozorování jasně vyplynulo, ţe po dobu realizace relaxačních cvičení se děti zklidnily. Zlepšila se také jejich komunikace, vnímání pokynů pedagogů a koncentrace obecně. Rodiče vnímají podobné změny. Na svých dětech pozorují lepší chování, dítě je podle nich celkově více komunikativní, umírněné. Domácí relaxační cvičení však takového úspěchu a oblíbenosti nedosáhlo. Rodiče s dětmi téměř vůbec necvičí a také děti o cvičení doma velký zájem nejeví. Z výsledků výzkumu vzešly následující závěry: relaxační cvičení mají velký vliv na uvolnění těla dětí (odpočinutí si, nabrání sil, zharmonizování), postupně cílí k tomu, ţe se děti chovají klidněji a uváţlivěji, nad pokyny dostatečně přemýšlí, dobře spí, avšak rodiče s nimi doma cvičí velmi málo, tudíţ je o to víc nutné, aby relaxační cvičení byla zavedena do programu mateřských škol a stala se tak obranným prvkem před stresem a dalšími negativními vlivy působící na člověka od raného dětství.

86

RESUMÉ Diplomová práce Relaxační cvičení pro děti předškolního věku se zabývá relaxačními technikami, které jsou vhodné pro děti tohoto věkového období a je moţné je zařadit do řízených činností v mateřských školách či je provozovat v domácím prostředí. Cílovou skupinou jsou pro mě děti ve věku od tří do šesti let. Teoretická část se zaměřuje v prvé řadě na psychologickou sloţku dítěte. V druhé řadě uvádí předškolní výchovu v mateřských školách, dále se věnuje problémům chování, s kterými se děti v tomto věku potýkají v důsledku stresových faktorů, jeţ na ně působí. Následně jsou rozebírány jednotlivé relaxační metody, které jsou vhodné do mateřských škol či do domácího prostředí. Realizace některých z nich s konkrétními cvičebními sestavami a pokyny jsou rozebrána v praktické části. Výzkumná část zjišťuje postoj rodičů a jiných rodinných příslušníku dětí k relaxačním cvičením zavedeným do Mateřské školy Ţirafka v Jundrově, rodičů těch dětí, které pravidelně relaxační cvičení cvičí a vyhodnocuje zpozorované změny chování na těchto dětech během jednoho školního roku. Dále se potom zabývá změnou chování výše zmíněných dětí v průběhu dne a při průběhu cvičení. Výzkum byl proveden na soukromé Mateřské škole Ţirafka v Brně v městské části Jundrov.

87

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ADAMOVSKÁ, M. Děti a zdraví. Praha: ROTAG, 2007. ISBN 80-903175-9-6. s. 47. BAKAN, J. Dětství pod palbou. Jak velký byznys ovlivňuje děti. Praha: TRITON, 2013, s. 313. BEDNÁŘOVÁ, J. a kol. Abc rodinné výchovy 1. Dítě předškolního věku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. s. 256. BERDYCHOVÁ, J. Mámo, táto, cvičte se mnou. Praha: OLYMPIA, 1984. s. 117. ČÁP, J. J. MAREŠ. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178463-X. s. 656. DELL, N. Neposedné dítě. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-899-7. s. 140. GUILLAND, M. Relaxace v mateřské škole. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7178162-X. s. 94. HAUSEN, U. Rodiče potřebují hranice. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-2620064-2. s. 171. HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996. s. 68. JASANOVÁ, N. Hudba, pohyb, kresba, slovo. Zlín: nakladatel V. Stojtka, 1990. ISBN 80-900259-1-9. s. 96. KREJČÍ, M. Jóga, učení a hra dětí od 5 let. Olomouc: HANEX, 1995. ISBN 80900925-6-X. s. 81. KREJČÍ, M. Setkání s jógou. České Budějovice: EM GRAFIKA, 2003. ISBN 80239-2052-9. s. 115. KREJČÍKOVÁ, E. Kapitoly z dětské psychologie pro učitele. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. s. 111.

88

LANIADO, N. Máte neklidné dítě? Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-868-6. s. 112. LOKŠOVÁ, I. J. LOKŠA. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-205-X. s. 199. MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-853-8. s. 108. MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. ISBN 80-247-0870-1. s. 184. MATĚJČEK, Z. Z. DYTRYCH. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, 1994. ISBN 8085824-06-X. s. 214. MAZŮRKOVÁ, E. Relaxace. Praha: FRAGMENT, 2002. ISBN 80-7200-613-4. s. 224. MIHULOVÁ, M. M. SVOBODA. Bála jóga. Liberec: SANTAL, 2008. ISBN 97880-85965-57-5. s. 200. MILTNER, V. Jóga pro děti. Liberec: nakladatelství Libereckých tiskáren, 1990. ISBN 80-85269-00-7. MONTESSORIOVÁ, M. Tajuplné dětství. Praha: TRITON, 2012. ISBN 978-807387-382-0. s. 178. MÜLLEROVÁ, E. Příběhy z měsíční houpačky. Praha: Portál, 1998. ISBN 807178219-X. s. 109. NADEAU, M. Relaxační hry s dětmi. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7267-896-8. s. 136. PREKOPOVÁ, J. Neklidné dítě. Praha: Portál, 1993. ISBN 987-80-7367-351-2. s. 154. RIEFOVÁ, S. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 1999. ISBN 807178-287-4. s. 256.

89

ŘÍČAN, P. D. KREJČÍKOVÁ a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing, 1997, s. 190. SEVERE, S. Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-324-6. s. 200. SIMONSOHN, B. Pět Tibeťanů pro děti. Praha: PRAGMA, 1996. ISBN 80-7205363-9. s. 125. STUCHLÍKOVÁ, I. Zvládání emočních problémů školáků. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-534-2. s. 170. ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-928-6. s. 248. ŠPAŇHELOVÁ, I. Dítě v předškolním období. Praha: Mladá fronta, 2004. ISBN 80204-1187-9. s. 76. ŠTÍPEK, P. Dítě na zabití. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-981-1. s. 200. TATROVÁ, H. Rodičům o výchově dětí. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960. s. 67. THOMAS, P. The Magic of Relaxation.: Using Tai CHi and Visualization To reduce Children’s stress. Australia: Pademelon Press. 2002. s. 80. TRAIN, A. Nejčastější poruchy chování dětí. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178503-2. s. 200. VANČUROVÁ, E. Psychologie předškolního dítěte. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969. s. 224.

90

PŘÍLOHY

135

) Obrázek č. 1

136

Obrázek č. 2

)

Obrázek č. 3

135 136

HÁJEK, P. Hravá jóga. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 1996. s. 22. Tamtéţ, s. 23.

91

137

)

Obrázek č. 4

138

)

Obrázek č. 5

137 138

KREJČÍ, M. Jóga, učení a hra dětí od 5 let. Olomouc: HANEX, 1995. s. 79. MILTNER, V. Jóga pro děti. Liberec: nakladatelství Libereckých tiskáren, 1990.

92