18. června 1942 (70 let) – V pravoslavném pražském kostele svatých Cyrila a Metoděje došlo k boji mezi československými parašutisty, kteří tvořili jádro týmu, jehož část provedla 27. května úspěšný atentát na prominentního německého nacistu Reinharda Heydricha (zemřel 4. 6.), a nyní se již téměř tři týdny ukrývali v kryptě kostela, podporováni některými členy české pravoslavné náboženské obce v čele s biskupem Gorazdem: místo úkrytu bylo vhodně zvoleno, ale německá tajná policie gestapo získala stopu inspirována udáním od parašutisty Karla Čurdy, který předtím v rozporu s rozkazy navštívil své příbuzné na jihočeském Třeboňsku a pak se rozhodl sám přihlásit na gestapu, aby prozrazením rámcových (jen neurčitých a nepřesných) informací o úkrytu svých druhů jednak legalizoval svůj další pobyt v Čechách, jednak přispěl k zastavení série poprav podezřelých českých obyvatel, a gestapo pak skutečně úkryt parašutistů vypátralo a asi 800 německých vojáků se pokusilo vtrhnout dovnitř a všech sedm atentátníků polapit, jenže narazili na tvrdý odpor, a když se ho pokusili zlomit vyplavením krypty, atentátníci spáchali sebevraždu, aby nepadli německým vyšetřovatelům do rukou (krypta se dodnes dochovala ve stavu z roku 1942 a je veřejnosti přístupná): padlými parašutisty byli: Adolf Opálka, Jan Kubiš (zabil Heydricha), Josef Bublík (tato trojice vedla boj střelbou z kostelního kůru), Jozef Gabčík (jako první zaútočil na Heydricha, ale jeho automatická zbraň selhala), Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík (tato čtveřice nyní bojovala z krypty). Rekonstrukce boje (z filmu Atentát režiséra Jiřího Sequense) zde.
První dny poté – Nacistické Německo zveřejnilo vyhlazení Lidic jako příklad tvrdého zúčtování s odbojem v centru okupované Evropy, ale tím jen umocnilo mohutnou, prakticky celosvětovou vlnu solidarity s českou vesnicí a jejími obyvateli: nechyběly ani početné případy (zejména na americkém kontinentu), kdy obce přijímaly jméno Lidice jako součást svého názvu nebo kdy rodiče dávali svým novorozeným dětem (především dívkám) jméno Lidice, pozornost poutala i chladnokrevná systematičnost celé vyhlazovací akce a skutečnost, že příkaz k ní vyšel z nejvyšších míst nacistického režimu (kuriózní příběh vězněného vraha Františka Saidla, který byl lidickým občanem, ale nacistické evidenci unikl a válku přežil, se stal známým až poté, co na základě jeho vyprávění napsal – řadu let po válce – knížku Nokturno spisovatel Zdeněk Mahler; volně zfilmováno pod názvem Lidice v r. 2011), Němci pokračovali i po zničení Lidic v popravách nepřátel okupačního režimu a v pátrání po tehdy ještě nedopadených parašutistech i po jejich domácích spojencích.
10. června 1942 (70 let) – Němečtí nacisté zlikvidovali středočeskou vesnici Lidice – jejich čin měl být významnou součástí odvety českému národu za popravu jednoho z nejpřednějších nacistů Reinharda Heydricha: Především na základě Hitlerových instrukcí z berlínské porady po Heydrichově státním pohřbu německé ozbrojené síly (SS a gestapo) již večer 9. června obklíčily a obsadily vesnici (hlavní stan si Němci zřídili v chalupě rodiny Doležalových) a pak provedly systematické zničení obce, kdy ženy a děti byly ráno 10. června odvezeny do Kladna a všech 174 lidických mužů (ve věku 14 – 84 let) přítomných a polapených ve své obci bylo vzápětí zastřeleno u zdi Horákova statku, obec byla následně zbořena a vypálena do základů (destrukci, jejíž zahájení 10. 6. probíhalo pod osobním dohledem K. H.
Franka, sami Němci zachytili v instruktážním filmu – úryvek zde), děti byly odebrány svým matkám, ženy pak byly poslány do koncentračního tábora Ravensbrück, ze 105 dětí jich bylo 17 předáno do německých rodin k osvojení a převychování, zbývajících 88 bylo zavražděno (82 z nich v pojízdných plynových komorách koncentračního tábora v polském Chelmnu – nejmladšímu z těchto dětí byl 1 rok a 16 dní, nejstarším 15 – 16 let), 26 lidických obyvatel, kteří nebyli 10. června v obci a byli zatčeni jindy – včetně členů rodiny Horákových a Stříbrných, uvězněných dříve), bylo zastřeleno 16. června v Praze, 53 lidických žen zahynulo v koncentráku a 143 dalších se po válce vrátilo a po až dvouletém pátrání se repatriace dočkalo i všech 17 zavlečených dětí, posledních několik účastníků této bezpříkladné tragédie žije dodnes (v předvečer 70. výročí vyhlazení Lidic poslal německý prezident Joachim Gauck českému prezidentu Václavu Klausovi omluvný dopis jménem německého národa, ovšem sám Klaus se pietní vzpomínky v Lidicích nezúčastnil, protože dal přednost lukrativnímu přednáškovému turné ve Spojených státech). 9. června 1942 – V Berlíně se konal státní pohřeb Reinharda Heydricha: podle Hitlerova příkazu se jej zúčastnila celá česká protektorátní vláda a K. H. Frank, po obřadu absolvovali audienci u Hitlera, během níž německý diktátor pronesl vzrušený projev, v němž vyhrožoval vymazáním českého národa z mapy Evropy, asi v 18:30 h členové protektorátní vlády (patřičně psychicky zdeptáni) odešli a následovalo jednání Adolfa Hitlera, jeho tajemníka Martina Bormanna, protektora Kurta Daluegeho aj. s K. H. Frankem, kdy Frank referoval o Lidicích jako o obci, k níž vedou málo spolehlivé stopy po atentátnících (ve skutečnosti se však jednalo o zcela falešné podezření), a kdy Hitler a jeho lidé dohodli a stanovili exemplární potrestání obce – všechny muže na místě zastřelit, některé děti poslat na poněmčení a ženy i další děti deportovat do koncentračních táborů, samotnou obec zbořit do základů a její jméno vymazat z map i úředních dokumentů (Frank pak asi v 19:45 h zatelefonoval do Prahy veliteli SS Horstu Böhmemu příslušné instrukce a realizace hrůzného plánu okamžitě začala). 8. – 9. června 1942 – Poslední relativně klidné chvíle v historii české vsi Lidice na Kladensku: navzdory tomu, že v rukou gestapa již uvázli členové lidických rodin Horákových a Stříbrných (jejichž synové sloužili v britské armádě), se ještě zdálo, že tato obec, zmiňovaná již r. 1318 a nyní čítající 104 domů s 503 obyvateli, přežije dramatické chvíle heydrichády bez úhony.
7. června 1942 – V Praze se koná první Heydrichův pohřební obřad.
6. června 1942 – Velkoněmecká říše se připravuje na největší pohřební obřad v celých svých dějinách: smuteční rozloučení s Heydrichem se bude konat v Praze (tělo bylo od 5. 6. na Pražském hradě) a pak bude rakev s tělem převezena vlakem do Berlína, kde se uskuteční státní pohřeb (silně rozrušený Hitler již zakázal všem svým podřízeným chovat se na okupovaných územích s takovou trestuhodnou bezstarostností, jako to dělal Heydrich). 5. června 1942 – Jako Heydrichův nástupce v Čechách a na Moravě již úřaduje nový říšský protektor Kurt Daluege, v protektorátu se stupňuje atmosféra strachu z dalších represí, jimž se česká veřejnost snažila čelit vynucenou účastí na prorežimních demonstracích po celé zemi (první se konaly již 2. června 1942 v Praze), a kladenské gestapo vyslýchá zatčené lidické rodiny Horáků a Stříbrných, ale žádnou relevantní informaci nezískalo, protože nikdo z Lidic s atentátem neměl nic společného. Ještě jedna (tentokrát 3D) rekonstrukce atentátu 4. června 1942 asi ve 4:30 h (70 let) – Reinhard Heydrich zemřel ve věku 38 let v Praze na následky atentátu, který byl vlastně popravou masového vraha, a který podnikli českoslovenští parašutisté vyslaní z Velké Británie, přičemž jejich čin se stal jednou z nejvýznamnějších odbojových akcí celé Druhé světové války: Heydrich byl vůbec nejvyšším představitelem Osy (fašisticko-militaristického bloku států, který válku rozpoutal), jenž zahynul zbraněmi demokraticko-komunistické aliance Spojenců (všichni ostatní zločinci z řad politiků i generálů Osy buď před koncem války spáchali sebevraždu nebo byli zajati a pováleným soudem odsouzeni k trestu smrti či vězení anebo uprchli) a k atentátu došlo v samém (údajně již pacifikovaném) srdci Německem okupované Evropy a navíc v době, kdy Osa od vypuknutí války ještě nezaznamenala ani jedinou skutečnou porážku a její moc téměř obepínala celý svět, od Francie po Kavkaz a od Zadní Indie po pobřeží Aljašky; kladenské gestapo zjistilo při výsleších Aničky Maruščákové a Václava Říhy, že Říha (alias Milan) ve snaze učinit na Aničku
dojem statečného odbojáře, zmínil se jí, že dobře zná dva mladé muže z rodin Horákových a Stříbrných z nedaleké vesnice Lidice (poblíž samoty Čabárna), kteří byli sice od r. 1939 nezvěstní, ale obecně se předpokládalo, že uprchli
a slouží v československé zahraniční armádě, a gestapo nyní provedlo razii v Lidicích, při níž zatklo a uvěznilo ostatní členy obou zmíněných rodin. 3. června 1942 – Heydrich upadl do předsmrtného kómatu (jeho organismus zachvátila rozsáhlá sepse v důsledku vážných zranění při atentátu); do slánské továrny Palaba došel dopis pro Aničku Maruščákovou, jímž Václav Říha jako Milan chtěl ukončit svou známost s ní tím, že předstíral svou nedávnou účast v odbojové akci (v aktuálních souvislostech se samozřejmě nabízel atentát na říšského protektora), majitel továrny František Pála dopis přečetl a poskytl ho kladenskému gestapu, které zatklo Maruščákovou i Říhu (jehož skutečnou identitu snadno odhalilo) a v noci bezvýsledně prohledalo samotu Čabárna, o níž se Říha v dopise zmínil. 2. června 1942 – Druhý muž německé Třetí říše Heinrich Himmler navštěvuje Heydricha v nemocnici Na Bulovce a zjišťuje, že Heydrich již rezignoval na možnost svého uzdravení; v téže době v továrně Palaba ve Slaném je během směny lehce zraněna na ruce dělnice Anička Maruščáková (zdá se, že zranění jí ve vzájemném sporu způsobil její žárlivý dílenský mistr, který marně usiloval o její přízeň), dívka po návratu domů celou záležitost svěřila matce a uposlechla její rady, aby následující den zůstala jako nemocná doma. 1. června 1942 – Zatímco Němci pokračují v celém protektorátu v raziích hledajících atentátníky na Heydricha (celkem se zapojilo téměř půlmilionu příslušníků německých ozbrojených sil), devatenáctiletá dívka Anna Maruščáková z osady Holousy nedaleko Kladna, pracující jako dělnice v továrně na baterie ve Slaném, prožívá poslední relativně klidné chvíle tohoto jara, během něhož se partnersky seznámila s mladým mužem Milanem, který však před ní zatajil, že se ve skutečnosti jmenuje Václav Říha a je čerstvě ženatý otec mladé rodiny. Kolem 31. května 1942 – Dva špičkoví němečtí lékaři, kteří byli posláni k Heydrichovi, se v Praze přou o nejlepší způsob léčby: Hitlerův osobní lékař Theodor Morell, známý
svými nekonvenčními metodami, navrhuje nasadit nový antibakteriální lék sulfonamid, ale Himmlerův lékař Kurt Gebhardt to odmítá se zdůvodněním, že Heydrichův stav to nevyžaduje.
30. května 1942 – Od tohoto dne existují seznamy lidí popravených Němci v atmosféře krutě mstivé heydrichiády na střelnici v Praze Kobylisích: dne 30. května 1942 zde byli zastřeleni: 1. Josef Bartoň ve věku 31 let 2. Margareta Baumgartnerová ve věku 31 let 3. Ladislav Bejček ve věku 31 let 4. Josef Beneš ve věku 28 let 5. Oldřich Berger ve věku 37 let 6. Antonín Bittner ve věku 48 let 7. Ondřej Bušovský ve věku 35 let 8. Anna Bušovská ve věku 28 let 9. Václav Dostál ve věku 43 let 10. Terezie Dostálová ve věku 40 let 11. Josef Javůrek ve věku 39 let 12. Miloš Krásný ve věku 39 let 13. František Kryštof ve věku 39 let 14. František Kubík ve věku 26 let 15. Jarmila Kubíková ve věku 48 let 16. Jaroslav Kučera ve věku 30 let 17. Antonín Kutina ve věku 27 let 18. Stanislav Lukš ve věku 46 let 19. František Máček ve věku 44 let 20. Anna Máčková ve věku 41 let 21. Jaroslav Mlejnek ve věku 33 let 22. Bohumil Novák ve věku 41 let 23. Karel Prokůpek ve věku 35 let 24. Rosa Prokůpková ve věku 31 let 25. Josef Špalek ve věku 19 let 26. Josef Vávra ve věku 28 let 27. Václav Vítek ve věku 30 let 29. května 1942 – Noviny uveřejňují výhružné výnosy z předchozího dne, jejich součástí je také nabídka odměny 10 milionů korun za informace vedoucí k dopadení atentátníků, protektorátní úřady v téže době šíří i leták s informacemi o parašutistovi Josefu Valčíkovi (jehož přítomnost v protektorátu gestapo zjistilo již dříve), ve výloze na Václavském náměstí je vystaveno jízdní kolo a aktovka z místa atentátu. 28. května 1942 – Gestapo zahajuje plošné pátrací akce ve snaze najít atentátníky a jejich pomocníky i podporovatele, slibuje donašečům diskrétnost, přikazuje, aby všichni
majitelé domů či bytů a hoteliéři měli všechny ubytované osoby úředně přihlášené (za neuposlechnutí je trest smrti) a zároveň začíná dlouhá série poprav lidí, kteří byli udáni, že schvalují atentát na Heydricha. Ještě jedna rekonstrukce: tentokrát z britského dokumentárního filmu, natáčeného v Praze. 27. května 1942 (70 let) – V Praze, hlavním městě německého koloniálního Protektorátu Čechy a Morava, českoslovenští výsadkáři v britském válečném letectvu rotmistři Jozef Gabčík (1912 – 1942), Jan Kubiš (1913 – 1942) a Josef Valčík (1914 – 1942) a nadporučík Adolf Opálka (1915 – 1942) (jejich skupina však měla původně 10 členů) provedli atentát na jednoho z nejvýše postavených vůdců nacistické Velkoněmecké říše, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha (1904 – 1942), který byl jako první šéf RSHA (Hlavního úřadu říšské bezpečnosti; Reichssicherheitshauptamt, zřízen 1939) vůdčím organizátorem masového vyhlazování (v koncentračních táborech) diskriminovaných skupin obyvatel na územích okupovaných Německem po vypuknutí Druhé světové války, avšak který také byl od září 1941 zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě a v této funkci rychle rozbil český domácí odboj (do té doby úspěšný především ve své špionážní činnosti ve prospěch Spojenců) a pro český národ naplánoval vyhlazování, poněmčování nebo přesídlení k Severnímu ledovému oceánu:
Interaktivní rekonstrukce atentátu podle Hospodářských novin Filmová rekonstrukce z československého filmu Atentát (1964, režie Jiří Sequens)
Hlavní události: Léto 1941 – Členové československé exilové vlády v Londýně (zejména prezident Edvard Beneš a náčelník zpravodajské služby František Moravec) se rozhodují (hlavně pod vlivem britské vlády) iniciovat rozšíření dosavadní (především nenásilné, tedy výzvědné aj.) činnosti domácího odboje v Čechách a na Moravě o větší počet přímých akcí (sabotáží apod.), avšak v protektorátu německá tajná policie gestapo mezitím zjistila rozsah dosavadních českých odbojových aktivit a německý diktátor (Vůdce a říšský kancléř) Adolf Hitler odvolal dosavadního říšského protektora Konstantina von Neuratha (oficiálně ze zdravotních důvodů, ve skutečnosti však tomuto muži, který od r. 1939 dal uvěznit tisíce českých lidí, z nichž mnozí pak zahynuli, vytýkal malou razanci). 28. září 1941 – Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, poslaný Hitlerem do protektorátu, aby tu brutálně zatočil s odpůrci německé okupace a aby přinutil české dělníky k vyšším pracovním výkonům ve zbrojovkách, zahájil tvrdé represe symbolicky právě v tento svatováclavský den a výsledkem bylo nejen rozbití odbojových struktur, ale dokonce i zatčení dosavadního předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, který předtím dodával odbojářům cenné informace.
Říjen a listopad 1941 – Začínají nucené transporty českých obyvatel židovského původu do ghett (polská Lodž, český Terezín) zřízených nacisty jako přestupní stanice před likvidačním přesunem těchto údajně méněcenných lidí do koncentračních táborů, v nichž však již jsou v té době vězněni a týráni polapení odbojáři, Romové, homosexuálové apod. a přibydou i někteří zajatí sovětští vojáci. Prosinec 1941 – Ve Velké Británii končí téměř půlroční výcvik dobrovolníků z československých jednotek v rámci britské armády, kteří se přihlásili k provedení operace, jejímž cílem měla být likvidace některého významného představitele německé okupační či protektorátní kolaborantské moci – od počátku se uvažovalo především o Heydrichovi a ten svým krvavým vládnutím tuto volbu potvrdil. Prosinec 1941 – březen 1942 – 10 atentátníků, rozdělených do 4 skupin (Jozef Gabčík a Jan Kubiš byli vybráni jako hlavní útočníci a tvořili výsadek Anthropoid, podle něhož bývá celá operace nazývána), se nočními padákovými seskoky z britských letadel dostává na území Protektorátu, kde navazují kontakt s domácí odbojovou skupinou (organizace Jindra, tvořená členy tehdy zakázaného tělovýchovného Sokola), vedenou pražským učitelem Janem Zelenkou (tento rodák z jihočeského Kamenného Újezda používal krycí jméno Hajský), získávají od ní účinnou podporu, a spojení s Británií udržují prostřednictvím vysílačky Libuše ukryté v lomu u východočeské obce Ležáky. Leden – květen 1942 – Parašutisté se s falešnými doklady volně pohybují po protektorátu a hledají nejvhodnější místo i čas útoku, až nakonec zvolí ostrou zatáčku v severní části Prahy: Heydrich tudy jezdil ze svého dočasného rodinného sídla v Dolním zámku v obci Panenské Břežany v otevřeném voze značky Mercedes se šoférem do práce na Pražský hrad (svým dosti bezstarostným chováním dával najevo své pohrdání vůči české údajně nebojovné mentalitě), když auto přijíždělo Kirchmayerovou (dnes Zenklovou) ulicí a ostře odbočovalo doprava do ulice V Holešovičkách, řidič tu vždy musel značně přibrzdit (lokalita je dnes zcela pozměněna mimoúrovňovým křížením). 26. května 1942 – Reinhard Heydrich se svou manželkou Linou (která byla ve vysokém stupni těhotenství
s jejich čtvrtým dítětem) navštěvují koncert klasické hudby v pražském Valdštejnském paláci: je to u příležitosti jejich vzájemného rozloučení, neboť druhý den Heydrich má po zastávce na Hradě odletět do Berlína, kam si ho zavolal Hitler (předpokládalo se, že Heydrich, který ze všech nacistických pohlavárů jako jediný odpovídal ideálu rasově nadřazeného germánského nadčlověka a svými schopnostmi výrazně převyšoval své okolí, bude poslán na misi, která efektivněji využije jeho potenciál: spekulovalo se o okupované části Francie, kde tehdy také narůstal odboj). 27. května 1942: 10 hodin dopoledne – Heydrich se loučí s manželkou a dětmi, a proto se jeho odjezd z domova asi o půl hodiny zpozdí, což lehce zneklidní čtveřici parašutistů asi 10 kilometrů odtud za vyhlédnutou zatáčkou (atentátníci tu mají také připravená jízdní kola, aby mohli uprchnout; u zatáčky se nachází zastávka tramvaje, což sice znamená, že skupinka čekajících mužů tu není nápadná, ale zároveň to přináší komplikaci v podobě možného ohrožení civilistů). Chvíli po 10:30 h – Heydrichův vůz se konečně blíží, což Josef Valčík stojící nad zatáčkou signalizuje zrcátkem svým společníkům níže u zastávky (k níž právě přijíždí tramvaj), Adolf Opálka pak jakoby roztržitě přeběhne na poslední chvíli ulici přímo před předkem mercedesu, takže šofér zpomalí ještě víc než obvykle, Jozef Gabčík skočí k autu, odhodí svrchník, který měl přes ruku, a namíří dosud skrytým britským samopalem Sten na Heydricha a stiskne spoušť, ale zbraň se zasekne a rána nevyjde, takže Heydrich přikáže řidiči zastavit, vztyčí se a chce se pustit za atentátníkem, jenže vtom přiskočí Jan Kubiš a vrhne na Heydricha ruční granát, který vybuchne a Heydricha zraní (především v bederní krajině na levém boku), ale ten společně s řidičem rozpoutá proti Kubišovi a Gabčíkovi přestřelku, během níž se však kvůli bolestem a krvácení musí brzy vrátit k autu, kde se zhroutí na stupátku a sedadle, a všichni 4 atentátníci uprchnou. 11 hodin – Po celém dramatickém výjevu, který se odehrál před zraky početných cestujících tramvaje, a poté, co jedna česká žena sehnala dodávku k převozu zraněného, se Heydrich dostává do blízké nemocnice Na Bulovce: lékaři po vyšetření konstatují těžká zranění sleziny a bránice a také poškozené plíce a zlomené žebro. Po 11. hodině – Heydrich, který navzdory svým zraněním vcelku dobře komunikuje se svým okolím, požaduje příjezd německého lékařského specialisty z Berlína, ale místní česko-německý lékařský tým neprodleně sám provede první operační zákroky, spojené s několika krevními transfuzemi.
Okolo 12. hodiny – O atentátu se dozvídá pražské gestapo a vzápětí v Berlíně Adolf Hitler a šéf nacistické stranické armády SS Heinrich Himmler a každý z nich posílá do Prahy svého prominentního lékaře. Odpoledne – Zdá se, že Heydrich už je mimo ohrožení života, ale německý optimismus je krocen faktem, že protektor má horečku a že se nepodařilo z těla vyjmout všechny střepiny z granátu. Večer – Neoficiálním vládcem protektorátu se stává velitel policie a říšský sekretář SS-Gruppenführer Karl Hermann Frank (představitel nacistů mezi českými Němci) a svého nového úřadování se ujímá tím, že svým zvláštním výnosem jednak vyhlašuje výjimečný stav nad celým územím protektorátu, spojený se zákazem nočního vycházení, a jednak hrozí, že kdo zatají informace o atentátnících, bude zastřelen i s celou svou rodinou.
