Rekonstrukce a dostavba areálu ÚOCHB AVČR v Dejvicích Ing. Juraj Harmatha, CSc
Zda se, ze žádné stavební dílo, až na některé ojedinělé výjimky, nebývá tak dokonalé, aby časem nemohlo být vylepšeno dostavbou, přístavbou, rekonstrukcí, změnou stylu, či změnou původního účelu. Historie architektury nás o tom mnohočetně informuje, a vede k pochopení motivací. Zároveň nás vybavuje znalostmi k usměrňování takovýchto dodatečných stavebních činnosti. Učí nás však navíc také respektovat a chránit i ty stavby výjimečné, nedotknutelné. V mnoha případech o změnách a o snahách k vylepšení existujících staveb, rozhoduje měnící se doba, a s ní i vyšší nároky na novou užitnou, někdy jen pozměněnou a nově vnímanou estetickou hodnotu původního díla. Často vzbudí zájem o změny, či vylepšení, jen různé účelové, pragmatické příčiny. Bývá to například původně dostupná a stále ještě zachovaná volná plocha v okolí stavby, která se však časem stává vždy víc a víc vzácnější, a mnohdy i přitažlivější pro dodatečné využití. Často je to přímo jen výzva k upotřebení nově nahlížené nevyužité části areálu; části, která v původním plánu, v původní verzi projektu, byla ozdobou, plochou k doplňkové zeleni nebo v patřičném odstupu místem k zajímavému pohledu na dokončené stavební dílo. Jindy to však mohou být jen dodatečně získané volné finanční zdroje a jejich účelné využití. Jistě, je ještě mnoho dalších, neméně závažných důvodů, které inspirují a vedou k dostavbám a stavebním změnám. Pro areál, o kterém se zde píše, jsou právě ty výše uvedené momenty příznačné, avšak naléhavě umocněné vůlí a potřebou modernizace pracovních podmínek v instituci, která se čím dál tím vice zabývá chemicky a biochemicky náročnějším, bezpečnostně více ostražitým a biologicky hlídaným provozem. Budova a areál, ve kterém nyní sídlí Ústav organické chemie a biochemie Akademie véd České republiky (ÚOCHB AVČR) byl postaven v době velkého společenského, kulturního a ekonomického rozkvětu Československa a úspěšné stabilizace jeho statni správy, v letech 1927 – 29 (viz obr. 1) pro Státní výzkumný ústav zemědělský (SVÚZ).
Obr. 1. První známý snímek původní budovy SVÚZ, který se později stal základnou pro další historii rozvoje a dostavby areálu ÚOCHB. 1
Budova samotná je jedním z mála realizovaných projektů, které koncepčně zapadají do urbanistického návrhu Dejvic, jak je projektoval architekt, urbanista, teoretik a organizátor stavebnictví Antonín Engel od samého počátku. V blízkosti vysokoškolského areálu, kde sám architekt Engel projektoval a realizoval své stavby pro České vysoké učení technické (dnešní ČVUT a VŠCHT), a zároveň proponoval už tehdy v místě dnešního ÚOCHB významnou veřejnou budovu. Dílo pak projektoval a postavil architekt Josef Záruba-Pfeffermann ve spolupráci s architekty Janem Zázvorkou a Janem Gillarem, ve stylu tehdy ještě stále preferované klasičnosti, včetně její monumentality, ovšem už s vlivy moderního purismu. Tento vliv bylo možné snadno srovnávat a přímo, takřka na dohled, konfrontovat v tehdy ještě volném prostranství mezi budovami ČVUT architekta Engela a budovou tehdejšího SVUZ. Tato, dnes již historická budova, sloužila od r. 1929 svému původnímu účelu až do konce druhé světové války. Pak přešla v roce 1945 z důvodu politického zániku svého garanta, Strany agrární, do vlastnictví státu, který později, v roce 1950, umožnil v budově zřídit Ústřední ústav chemický. Tento pak, po založení Československé akademie věd (ČSAV) byl v roce 1952 včleněn pod názvem Ústav organické chemie do ČSAV. Později byl rozšířen na dosud existující a stále se rozvíjející Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky (ÚOCHB AVČR). Růst této vědecké instituce vyvolal následnou dostavbou několika dalších objektů proměnu původní historické budovy v areál, v architektonický komplex (viz obr. 2), o kterém je toto pojednání.
Obr. 2. Pohled na členitou strukturu původní budovy a na přistavěné nové objekty, a začleněni celého areálu do současné okolité zástavby. Na sousední volné ploše už nyní stoji nova budova Fakulty architektury ČVUT, a na rozestavěné ploše před ni nová budova Národní technické knihovny. 2
Původní, historická budova dnešního ÚOCHB, je dílo pozoruhodné svoji klasickou dimenzí a kvalitou, vylepšenou moderními prvky právě nastupujícího purismu, a elegantním, velmi účelným členěním jednotlivých částí budovy. Je známo, že pro projektování byli v atelieru architekta Záruby zaměstnáni v počátcích své kariéry i později známí a úspěšní čeští architekti (viz odkaz 1). Pravděpodobně se podíleli nejen na samotném zpracovávání projektu, ale asi i na jeho modernizování. Názorným příkladem je změna původní verze kulového ukončení, tehdy ještě stále běžnou klasicistickou kupoli centrální věže, modernějším a dodnes velmi působivým pyramidálním řešením (viz obr. 3), provedeném už v samotném projektu, a to jednoznačně ve prospěch modernizace vzhledu i stylu. Pro zdůraznění modernosti, projektant navrhnul u všech bočních křídel prakticky plochou střechu, a v místě členění bočních křídel vyvážil pohled na budovu bočními hranolovitě tvarovanými věžičkami, dobře viditelnými ze všech stran. Do obou věžiček je volný vstup vhodně řešeným schodištěm, a je tak umožněn dobrý výhled do okolí, a též vystup k připojenému malému ochozu.
Obr. 3. Modernizace návrhu původní verze centrální věže, která byla provedena už v projektu.
Exteriér budovy je právem památkově chráněný, a žádné dosavadní úpravy a rekonstrukce se vzhledu budovy nedotkly. Interiéry, i když architektonicky nijak nechráněné, byly v průběhu uplynulých 60 let jen mírné rekonstruovány a modernizovány, aby vyhovovaly novým nárokům na bezpečnost práce. Týkalo se to především instalace speciálně navržených skříní pro uložení příručních přístrojů a chemikálií na chodbách, úprav v členění stávajících 3
místností pro potřeby nových a rozměrných přístrojů, dobudování dalších digestoří pro práci s agresívními chemikáliemi a rozpouštědly, uskutečnění nových rozvodů elektrického vedení, nového řešení kanalizace odpadních vod v laboratořích a dalších nutných technologických změn. Původní interiéry dosud velmi přijatelně vyhovovaly až třem generacím uživatelů, převážně chemickým a biochemickým badatelům. Dosud se v prostorách této budovy, v jejích laboratořích, pracovnách vedoucích vědců, dílnách, kancelářích, knihovnách, jednacích, ba i sociálně servisních zařízeních dobře žilo a pracovalo. Toto tvrzení může sám autor tohoto pojednání, po 50 letech svého působení a života v objektech teto budovy, bez rozpaků a jednoznačně doložit. Škoda jen, že emeritní statut autora článku se nezvratnou logikou času schyluje k svému závěru, a tak výsledek nyní probíhající radikální rekonstrukce interiérů této budovy už stěží bude moci ocenit, natož komentovat. Lze jen doufat, že na rozdíl od postupně stárnoucích a odcházejících pamětníků starého uspořádaní budovy, tato rekonstrukce naopak budovu omladí, a poskytne stejně kvalitní a vhodné prostředí novým generacím badatelů jako poskytovala ta budova původní. Spolu s institucí rostl i areál, postupně se měnící v komplex budov. Nejdřív byly postaveny na nádvoří zadního traktu menší budovy dílen, skladů, a také uskutečněna přístavba jednopatrového křídla k hlavni budově pro poloprovozní laboratoře. Byly to však budovy z architektonického hlediska bezvýznamné, záměrně nízké, nebo i dokonce zapuštěné pod povrch dvora, aby vyhověly přísným předpisům tehdejší památkové ochrany. Tyto objekty byly nyní už odstraněny ve prospěch nejnovější přístavby dalšího křídla, ve tvaru centrální oblé budovy (viz obr. 2), která všechny tyto odstraněné objekty a jejich provozy nahradila ve svém třípodlažním podzemí, a to včetně náročné vzduchotechniky, rozvodů, transformátorů a náhradních zdrojů elektrického proudu. O hlavní, nadzemní části této nejnovější budovy, dostavěné do areálu, bude pojednáno níže. Rozvoj analytických a fyzikálně chemických metod využívajících citlivou a objemově náročnou přístrojovou techniku, si již v době padesátých let vyžádaly další potřebu nových laboratoři, které původní stará budova už nemohla poskytnout. Proto bylo rozhodnutím tehdejšího presidenta ČSAV z r. 1955 (viz odkaz 2), a také nemalým přičiněním tehdejšího zakladatele a ředitele ÚOCHB a zároveň i generálního sekretáře ČSAV prof. Šorma, přistoupeno k výstavbě nové tehdejší budovy (viz obr. 4), začleněné do areálu jako prodloužení severovýchodního křídla původní historické budovy (viz obr. 2). Architektonické řešení teto budovy vypracované Ing. arch. Dr. Nejdlem v r 1955 (viz odkaz 2) vycházelo z požadavků tehdy již zkušených badatelů první generace, zakladatelů ÚOCHB, zapojených do návrhu i do stavebního dozoru. Budova byla účelně dimenzována a moderní svým vybavením. Měla podlahové topení, symetricky členěné laboratoře se vstupem z centrálně vedených chodeb, s logickým a bezpečně umístěným schodištěm, doplněným výtahem. Byla vybavena hygienickými smyčkami a šatnami pro badatele, vhodnými kancelářemi pro vedoucí pracovníky a seminárními místnostmi pro společná jednání a přednášky. Byla opatřena jednotným umístěním skříní na chodbách pro uložení chemikálií a příručních přístrojů, rozvodem tlakových plynů a vakua pro speciální laboratoře, a mnohými dalšími prvky pro pohodlnou a bezpečnou prací. Postavena byla v letech 1957-9, a do provozu byla uvedena v r 1960 (viz odkaz 3). Budova s betonovým skeletem a zděnými příčkami byla odlišná od struktury původní hlavní budovy, přesto s ní ladila díky vhodně řešeným oknům a dobře přizpůsobenou fasádou (viz obr. 4), a ladí s ní i nyní, po nedávné totální rekonstrukci, především však jen v interiéru. 4
Obr. 4. Bývalá nová budova přistavěna v r. 1960, a její současný vzhled po rekonstrukci (z r. 2011). Obrázek je z doby těsně před dokončením (některá okna zde ještě nebyla vsazena).
Dodatečná přístavba administrativní části ústavu (z r. 2005), byla řešena připojením bočního křídla k této bývalé nové budově v pravém úhlu (tzv. do L), a opatřena novým vchodem z ulice protilehlé k hlavnímu průčelí původní staré budovy (viz obr. 2). Tato dostavba nijak nesnížila vzájemné ladění budov, stylově stále ještě podobných, i když postavených v různých dobách (v rozpětí 45 let), a to s využitím změněných stavebních technologií a materiálů. Navíc tato stavba i s přístavbou je umístěna v okrajové části areálu s vhodným začleněním do linie obou přilehlých ulic, a neubrala nic ani z původní okrasné parkové úpravy areálu. Jinak je to už s novým objektem, centrálně umístěným křídlem, připojeným k původní staré budově (viz obr. 2). Tato budova zabrala celý dvůr a část okrasné zahrady areálu. Zcela zakryla severní (zadní) pohled na starou budovu. Architektonicky se zcela liší od všech předchozích budov areálu. Má oblý tvar ze všech pohledů (viz obr. 5) s členěnou prosklenou fasádou. Budova má namísto střechy centrálně umístěné zmenšené patro pro klimatizační techniku, obklopené střešní zahradní úpravou. Laboratoře a pracovny jsou umístěny kolem kruhových chodeb s výhledy ven, a do vnitřní části kruhového řešení jsou umístěny příruční sklady chemikálií, lednice, mrazicí boxy, a seminární místnosti (bez oken), upravené pro současný způsob jednání s využitím audiovizuální techniky. Celý interiér, včetně laboratoří je klimatizován, opatřen digestořemi a další vzduchotechnikou pro bezpečnou práci s agresívními chemikáliemi. Objekt měl původně obsahovat i rozsáhlou knihovnu a velkou konferenční místnost. Toto řešení však bylo z projektu vypuštěno, protože konference se v současnosti snadněji konají v pronajatých hotelech, či rekreačních objektech, a knihovnu v současnosti nahrazují terminály počítačů dostupných všem pracovníkům přímo v laboratořích nebo pracovnách. Aktuální, a velmi cenná starší literatura, bude v rámci vznikajícího konsorcia, jehož členem je i ÚOCHB, umístěna do blízké Národní technické knihovny (NTK). Méně frekventovaná literatura bude přesunuta do vlastních depozitářů, prozatím umístěných mimo areál. 5
Obr. 5. Nový objekt postavený v letech 2010-14 v zadním traktu areálu v odlišném architektonickém řešení, a s interiéry vyhovujícími současným požadavkům práce v chemických laboratořích.
Nutno podotknout, že současná dostavba areálu je financovaná z vlastních prostředků ÚOCHB, získaných z licenčních příjmů za uplatněné patenty nových velmi účinných a celosvětově žádaných léčiv prof. Holého. K pojednání o dostavbě tohoto areálu patří i zmínka o zástavbě volných stavebních prostor uvnitř i v okolí areálu, a o záboru zeleně a parkových prostor, které je někdy nutno nové výstavbě obětovat. V době kdy byla postavena původní historická budova nynějšího ÚOCHB (tehdejšího SVÚZ) a předána do užívání (1929), zřejmě celá velká pláň od Engelových budov ČVUT až k oblasti Podbaby byla velkou nezastavenou plochou, hraničící na jedné straně s tehdy vznikajícím centrálním náměstím (dnešní Vítězné, zvané kulaťák), a na protilehlé straně s vynikající a dodnes obdivovanou moderní funkcionalistickou stavbou Francouzského lycea (dnešní ZŠ v Bílé ulici) díla architekta Jana Gillara z r. 1930-33. Okraje této volné pláně se už tehdy začaly postupně uzavírat vilovou zástavbou v dnešní Kadeřávkovské ulici s domy tehdejších profesorů ČVUT a úspěšných podnikatelů (např. i divadelního podnikatele a známého herce Vlasty Buriana). Na obzoru už vznikal fenomenální vilový projekt osady Baba. Mezi tím však dožívalo několik původních statků (na Julisce, Kotlářce, Santince) a také prostory zjizvené těžbou jílu se zbytky cihelen pro předchozí stavební rozvoj Prahy. Vojenské objekty kasáren v Podbabě a jim přidružených domů s vojenskými byty a hotelem Internacionál, a též s objekty ATK (pozdější Dukly) nebyly tehdy ani jen v úvahách. Vznikly až začátkem padesátých let. V tomto volnem prostoru, objekt SVÚZ vynikal svojí osamělou monumentálností, navíc zdůrazněnou vlastní zdařilou parkovou úpravou v zadním traktu a s dodnes existující alejí dubů pyramidálních tvarů (viz obr. 2), dominujících prostoru před budovou na tehdejším náměstí Na cvičišti (dnešním Flemingově náměstí). Stal se osou, a to opticky i skutečně, 6
směrující až k hlavnímu vchodu budovy. Ten byl lemován červenolistými buky, z nichž dva statné, zdobí vchod až dodnes. Zadní trakt budovy byl osázen parkovou zelení s mnohými vzácnými stromy (pro zemědělskou instituci vskutku příznačnými). Tato estetická součást původního objektu novou dostavbou značně utrpěla. Původně volný vnitřní prostor, vyplněný zkrášlující zelení, totiž v jistém smyslu harmonicky ladil s tehdy ještě volným, nezastavěným prostorem v okolí. Pro toho kdo před padesáti lety chodíval do ÚOCHB ze směru od dnešního Arcibiskupského semináře nebo kolejí VŠCHT, šel takzvanou cestou mezi ploty. A to doslovně. Pláň, kde nyní stojí budovy Stavební fakulty a Fakulty architektury, křižovaly takřka polní cesty skryté mezi oplocenými a obhospodařovanými zahradami. Tento prostor se však postupně zaplňoval podle občas se měnících urbanistických plánů stavbou rozsáhlých objektů pro ČVUT, jeho nových fakult, menz a nakonec i centralizované Národní technické knihovny (NTK), až do dnešní podoby. To vše v logickém souladu s dobou a s potřebami vysokého školství. Tato logika rozvoje a s ním související zástavba volných prostor, mívá svoji obdobu i v rozsahu menším, areálovém, tudíž týkajícím se ÚOCHB (odkaz 5). Poloha areálu ÚOCHB má ještě jednu malou a pozoruhodnou, asi ne zcela záměrnou vlastnost. Je ohraničena ulicemi několika významných stavitelů a architektů; zleva ulicí Bechyňovou, zprava Stavitelskou, jejímž prodloužením je pak ulice Kotěrova, na kterou se u zadního traktu areálu napojuje ulice Koulova. Další, pro autora milou drobností je, že celé půlstoletí se mohl z oken jihozápadního křídla (JZ) staré budovy, z oken své laboratoře dívat na výšeuvedený prostor a jeho stavební proměnu. I nyní má okna své pracovny přímo sousedící s prvním přidruženým kubusem nové budovy Fakulty architektury, ve kterém jsou přednáškové sály architektů Krejcara a Janáka, a kam autor tohoto pojednání rád chodívá na přednášky v rámci svého velmi opožděného vzdělávání na U3V. Postupující rekonstrukce ÚOCHB však již letos tuto zvláštní koincidenci ukončí, protože už brzy dojde i na JZ křídlo. Ovšemže, z Koulové ulice, bydliště autora, to už na dohled nebude, ale stále to bude ještě na dosah. Snad! Odkazy: 1. L. Popelová, R. Sedláková, P. Vlček, P. Škranc, P. Vorlík, in P. Ulrich (ed.): Slavné stavby Prahy 6, Foibos Books, 2009. 2. Investice nadlimitní ČSAV, Praha 1, Schvalovací protokol č. 41, č.j. 2280/XI-1955 (archiv ÚOCHB). 3. Souhlas s užíváním stavby, Odbor výstavby ONV v Praze 6, č.j. Výst 26165/60/DrSt-zn. 328/2 (archív ÚOCHB). 4. Rekonstrukce a dostavba centrální části areálu ÚOCHB AVČR, Projektant: VPÚ DECO Praha a.s. Hlavní architekt: I. Šrom, K. Mašková, projekt 2007-12, výstavba 2011-16. 5. http://www.uochb.cz/web/structure/31.html http://www.uochb.cz/web/structure/1034.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_4
Esej k ukončení cyklu U3V FA ČVUT: Česká architektura 20. století. (zimní sem. 2014) Autor: Ing. Juraj Harmatha, CSc, je emeritní vědecký pracovník ÚOCHB AVČR. Zabývá se chemickou a strukturní analýzou biologicky aktivních přírodních látek rostlinného původu, jejichž stereochemické uspořádání představuje prostorovou architekturu molekul těchto látek. 7
