Režie: Ondřej Sokol Hrají: Martin Finger, Ondřej Sokol, Václav Šanda

Hra o touze být u někoho blízkého. Trochu groteska i velmi vážná věc. Režie: Ladislav Smoček Hrají: Zuzana Bydžovská, Nela Boudová, Pavel Kikinčuk, Jan Kačer, Václav Šanda, Zuzana Stavná, Jana Břežková.

Bizon už se v ČK před pár lety hrál. Toto je však naprosto nová verze. Noví herci, jiná úprava textu, nová výprava. Jen problémy tří chlapů ve sklepě jsou staré a blbost je věčná. Režie: Ondřej Sokol Hrají: Martin Finger, Ondřej Sokol, Václav Šanda.

Premiéra: 19. února 2016

Premiéra: 18. května 2015

„Když člověk nějakou dobu žije, a to je můj případ, tak se mu skoro všechno stane. Nikdy jsem nerozděloval divadlo jako profesi a život, já jsem si myslel, že to je jedno, a mnohokrát jsem za to dostal přes držku.“

„Režisér a herec Ondřej Sokol názorně předvedl v Činoherním klubu, že je (!) možné vstoupit dvakrát do téže řeky. Před necelými deseti lety zde inscenoval Mametovu hru Americký bizon, nyní opět, byť s jinými herci a jiným výkladem. Prvně jsme koukali na dva stárnoucí chlapíky (Nárožný, Pavlata), jak se groteskně upínají k americkému snu životního úspěchu, dneska máme před sebou už jen nadávající české lúzry, tyjící z iluze, že zlodějina není zlodějinou.“

Jan Kačer v Činoherním čtení

Reflex 28. 5. 2015

I peklo má své stinné stránky. Režie: Martin Čičvák Hrají: Juraj Kukura, Martin Finger, Honza Hájek, Michal Čapka nebo Igor Orozovič, Matěj Dadák, Gabriela Míčová, Ivana Uhlířová, Natálie Puklušová. Premiéra: 20. února 2015 „Inscenátoři sice vycházeli z někdejší dramatizace Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí, ale vypůjčili si zejména nápad s obživlým, zavražděným Karamazovem, který jako čert přichází za Ivanem diskutovat o smyslu víry. Čičvákova inscenace pochopitelně vede rozhovor s naší současností, jež na mnoha místech planety připomíná peklo již za života. A tak vidíme například hlavu zabalenou do popravčího pytle, a na druhé straně z inscenace vyzařuje bezbřehá opulentnost použitých prostředků, kterou se zalyká západní společnost. A nad tím všechny postavy, živé i mrtvé, hopsají v závěru cosi mezi dětským panákem a lambadou. Dveře do pekla se otvírají a Kukurův Karamazov nás vítá…“ Richard Erml, Reflex 10 / 2015

Život neúprosně funguje jinak, než krajní představa člověka o tom, co lze s lidmi dělat, aby se změnili.

L. Smoček

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Ivana Chýlková, Zuzana Stavná, Honza Hájek, Vojtěch Kotek, Tomáš Jeřábek, Petr Křiváček. Premiéra: 6. listopadu 2014 „Lidé v Play Shaw žijí v prostředí, v němž peníze utvářejí rozhodující podmínky pro jejich bytí; jde o to, jak se v tomto prostředí chovat a jak v něm jednat. Inscenace je věrná autoru, jenž se sám prohlásil za ̒sociologa a ekonoma‘, a respektuje zázemí, jež z tohoto aspektu napsal pro své postavy. Peníze jim určují jejich životní postoje, sebejistotu, rozhodnutí, konání a propůjčují jim své činy vysvětlovat i hájit. Peníze tu ovšem nejsou zlem, ale nedílnou bytostnou součástí existence člověka.“ Jan Císař, Divadelní noviny 9. 12. 2014

Láska navazuje vztah k lidem. Nenávist též. Kdo hledá cestu k lidem, může si vybrat. G. Hauptmann n „Nestalo se nikdy nic. Nic. Tohle je ta jediná věc, která se kdy udála.“ Režie: Ondřej Sokol Hrají: Kateřina Lojdová, Martin Finger, Ondřej Sokol.

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Petr Nárožný, Zuzana Stavná, Lenka Skopalová, Michal Pavlata nebo Petr Křiváček, Pavel Kikinčuk, Ondřej Vetchý, Jaromír Dulava, Stanislav Zindulka, Dana Černá, Lada Jelínková, Otmar Brancuzský, Diana Šoltýsová, Václav Šanda, Petr Meissel, Jiří Štrébl, Zdeněk John, Petr Burian. Ve filmu hraje: Andrea Černá.

Premiéra: 7. března 2014

Premiéra: 25. března 2013

„Pinterova komorní hra Zrada konvenuje jedné z hlavních dramaturgických linií Činoherního klubu, totiž anglosaské dramatice, v níž má soustavnou zálibu Ondřej Sokol. Tentokrát hru nejen režíruje, ale sám se také obsadil do jedné ze tří rolí. A protože další dvě svěřil Kateřině Lojdové a Martinu Fingerovi, lze předpokládat, že se vzhledem k povaze intimního tématu pustil záměrně na třaskavou půdu, prosátou dramatickou látkou i vlastní empirií všech zúčastněných protagonistů.“ Roman Císař v programu k inscenaci

„Smoček svému autorovi věří a dokáže vyhmátnout a zúročit potenciál textu s instinktem rozeného dramatika. Po zhlédnutí jeho inscenace rozumíme zas o trochu lépe Hauptmannově skepsi: totiž jeho existenciální úzkosti člověka, umělce Abendlandu, naplňujícího a završujícího odkaz jedné kulturně-historické epochy, stojící na společných anticko-křesťanských zákla, dech. V lednu 1933 Hauptmann napsal: Minulost se neprodyšně uzavírá… Duchovní hodnoty už nestojí v popředí. Hrozí, že zcela zaniknou.̕ Již za pár dní se jeho obavy měly začít naplňovat. Opozdit se s uvedením o jediný rok, už by patrně svou hru na německé scéně nikdy nespatřil.“ Ivan Žáček, Divadelní noviny 16. 4. 2013

„Řekli mi, že mám nastoupit do tramvaje, která jede do stanice Touha.“

Každý má stejnou šanci, ale jen jeden se dostane nahoru.

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Lucie Žáčková, Honza Hájek, Marika Procházková, Matěj Dadák, Lada Jelínková, Otmar Brancuzský, Václav Šanda, Petr Křiváček, Zuzana Vojtíšková.

Režie: Ondřej Sokol Hrají: Jaromír Dulava, Michal Suchánek, Martin Finger, Marek Taclík, Pavel Kikinčuk, Otmar Brancuzský, Matěj Dadák, Zuzana Stavná nebo Markéta Stehlíková.

Premiéra: 12. října 2011

Premiéra: 6. června 2011

„(…) Naprostá dokonalost. A autor žádné postavě nestraní. Ti lidé, jeden každý, cítí, myslí a jednají pouze z popudu sebe. Každý má své samostatné Já. Prostě neprojevuje se tam žádná autorská vůle. A právě to je základ dokonalosti této hry. Je to americká hra, která je navíc vpravdě americká. Čím déle do této hry pronikáte, tím víc chápete, jak hra je nekonečně duševně plná a smekáte před tímto dramatikem pomyslný klobouk. Možná, že je dobře, že je to můj první Tennessee Williams vůbec, kterého mám tu čest inscenovat, byť tak pozdě. Ale myslím, že je to dobře, že tak pozdě.“

„Glengarry Glen Ross – název hry Američana Davida Mameta zní trochu jako pohanské zaklínadlo. Je to však název bezcenných pozemků, které se v rámci firemní soutěže snaží prodat zaměstnanci realitky, jimž jde o holou existenci. Slabí, kteří neprodají, musejí z kola ven. Úkol, taktiky i praktiky čtyř chlápků vypuštěných do kapitalistické džungle se svou podstatou – nutností a touhou urvat co největší kořist – od instinktů lovce mamutů zase tolik neliší.“

Ladislav Smoček v Činoherním čtení

Marie Reslová, Hospodářské noviny 17. 6. 2011

Mnoho rukou, ale žádná z nich ta pravá...

„Nic, k čemu může dojít mezi mužem a ženou, není tak důležité, aby bylo nutno si kvůli tomu rvát vlasy.“

Režie: Ondřej Sokol Hrají: Marek Taclík, Ondřej Sokol, Martin Finger, Markéta Stehlíková, Václav Šanda, Petra Horváthová.

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Petr Nárožný, Dana Černá, Ondřej Vetchý, Nela Boudová, Mojmír Maděrič nebo Otmar Brancuzský.

Premiéra: 14. ledna 2011

Premiéra: 12. ledna 2010

„(…) V Ujeté ruce jsou to vysloveně ingredience americké: rasismus, válka s terorem a zlými trampy, školní masakry, obchodníci s vizí a talentem prodat téměř cokoliv, pomsta a náprava všech křivd… To, že byla hra ve Státech přijata převážně negativně, mi jenom dává důkaz o tom, že se Martin do Ameriky neomylně trefil. Tím pádem je spousta důvodů, proč Ujetou ruku inscenovat i u nás. Za prvé je v ní hodně univerzálních témat, za druhé ,Amerika‘ je pro McDonagha tím, čím dříve bylo Irsko: umělým světem se zvláštními, zjednodušenými pravidly, na kterém provádí své pokusy s lidskou povahou.“

„Žádná z těch pěti postav není takzvaně kladná nebo záporná, aniž se tu přitom operuje s mlhavým relativismem. Naopak: každá z nich nahlíží a přiznává, jak je dalšími ‘zúčastněnými’ lidmi používána a zneužívána, a sama druhé rovněž používá a zneužívá. Člověk, toť inteligentní dravec, tvor nadaný rozumem a vědomím smrtelnosti, nicméně vláčený pudy a chutí po těle a krvi – dokud fyzicky může. Tomuto rozpoložení můžeme velmi dobře rozumět, to sami zažíváme nebo minimálně pozorujeme kolem sebe.“

Ondřej Sokol v Činoherním čtení

Josef Chuchma, Mf Dnes 13. 1. 2010

Režiséři

Činoherního klubu v knize „Činoherní klub 2005-2015“ „(…) Každý autor vypovídá o lidech vždy podobně, a přesto jinak, protože každý z nich je v rámci svého stropu chápání původní osobnost, a tudíž originálně chápe i vidí. Ti autoři prostě vnímají mnohé věci podobně jako já, s tím, že mnozí žili dávno přede mnou. Jsem šťasten za to jejich mně vyhovující podobné porozumění životu, a utvrzuji se tak se svém vlastním poznání, že člověk je od nepaměti v principu nevyvratitelně stejný naprosto ve všem. Mění se jen neživé rekvizity jeho života, rekvizity, které sám z nutnosti stvořil a nadále tvoří. Přináší stále nové artefakty lidské civilizace, třeba už ne nezbytně nutné, rekvizity vzbuzující úžas, pýchu i děs. Ale prožívání zamilovanosti v nás i stav žárlivosti v nás se jeví totožně, totožné jsou i neskutečně důmyslné intriky, které jsou vyvinuté závity mozku uvnitř lidské hlavy schopné vyprodukovat v zájmu našeho JÁ. Stejně tak ale i závratně dojemný dar soucitu člověka, jeho slzy, jeho schopnost žasnout a mít ironický nadhled a zvláště pak v tom nadhledu umět vidět na směšnost veškerých dění, tedy veškerých dění, která směšnost vzbuzují. A schopnost tu směšnost vyjádřit a osvobodit tak sebe i druhé, to je také to, co se absolutně nemění. Smích je boží milost v člověku. (…)“

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček (o dramatických autorech, které v ČK inscenoval)

Ondřej Sokol „Na začátku jsem nemohl uvěřit, že jsem v divadle, o kterém jsem si dřív ani nedovolil snít. A tohle období končilo tím, že mě štvalo, jak už mi to nejde tou nejjednodušší a veselou cestou, kdy jsem byl všeho schopen docílit bez násilí – tím, že jsme v sobě objevovali nové věci, které nás bavily. První etapa mých režií se zhodnotila a uzavřela v Mametově Glengarry Glen Ross a teď stojím na hraně nové etapy.“ Ondřej Sokol

„Pokaždé, když se sem vrátím, hledám vždycky od začátku, z bodu nula, nové divadelní gesto. Každá hra potřebuje objevit svou vlastní divadelnost, jinak to nejde.“

Martin Čičvák

Martin Čičvák

„Pravda je ukryta tak hluboko, že je úplně neškodná a nemusí nám na ní vůbec záležet.“

Režie: Ondřej Sokol Hrají: Ivana Chýlková, Miroslava Pleštilová, Vladimír Kratina, Jaromír Dulava.

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Jaromír Dulava, Martin Finger, Lucie Žáčková, Marika Procházková, Lenka Skopalová, Jana Břežková, Lada Jelínková, Stanislav Zindulka nebo Jaroslav Těšitel, Pavel Kikinčuk, Petr Meissel, David Šír nebo Václav Šanda, Daniel Pešl a další.

Premiéra: 16. prosince 2008

Premiéra: 19. září 2008

„Hra je to naprosto pekelná, pořád se smějete a je to přitom stále horší a horší, div že nedojde k masakru. Dva manželské páry středních let sedí kultivovaně a poslouchají Bacha. Když konečně dohraje, počne oficiální návštěva. Dítě jednoho z párů vyrazilo dítěti druhého páru klackem dva zuby a toto zdvořilostní setkání by mělo vše vyřešit, jsou to přece slušní a vzdělaní lidé, francouzská střední vrstva se zájmem o kulturu, umění a takové věci. Jedna z žen (hraje ji Ivana Chýlková) dokonce napsala knihu o Dárfúru a všichni jsou tak nějak humanisté. Jenomže síla Boha masakru je mocnější. Postupně dochází k sestupu do temnot divošství a barbarství, i když neopustíme čtyři stěny měšťanského pokoje.“

„(…) Hra měla prostě podivný osud. Už si dnes nepamatuju, co jsem s jejím rukopisem podnikal, ale zřejmě teprve v roce 68 ho nějaká divadla přijala, takže první premiéra se uskutečnila po ruském vpádu, na začátku roku 1969, tedy v ten nejhorší možný čas. Hrála se v Liberci, v Ostravě, v Brně a v Praze ve zcela výjimečné euforii, ale též zcela výjimečně krátce, vlastně jen několik měsíců, protože koncem téhož roku dopadla na zemi definitivní tma a hra byla zakázána.“

Nemůžeme ovládnout, co nás ovládá.

Jiří Peňás, Týden 22. 12. 2008

Milan Kundera v programu k inscenaci

(Tailleur pour dames) Malá lež je mrzká, ale velká lež, to je umění!

(L´Impresario delle Smirne) Mnoho povolaných, málo vyvolených a loď pluje... Komedie o divadle a hercích.

Režie: Martin Čičvák Hrají: Ondřej Sokol, Radek Holub, Mahulena Bočanová, Barbora Seidlová nebo Iveta Jiříčková, Jaromír Dulava, Matěj Dadák, Antonie Talacková nebo Jitka Ježková, Dana Černá, Jana Břežková, Markéta Stehlíková nebo Diana Šoltýsová.

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Stanislav Zindulka, Ondřej Vetchý, Petr Nárožný, Lada Jelínková, Nela Boudová, Dana Černá, Jaromír Dulava, Pavel Kikinčuk, Hanuš Bor, Petr Burian, Otmar Brancuzský, Radvan Pácl a další.

Premiéra: 21. ledna 2005

Premiéra: 27. října 2004

„Dámský krejčí v Činoherním klubu je důkazem toho, že komediální herectví v tomto žánru potřebuje invenci a zároveň přesnost, svobodu i disciplinu, a že nejlépe se mu daří v sehraném a vyrovnaném kolektivu. Feydeaua ve Smečkách po třech letech uvádění můžeme koštovat jako dobré zralé víno; je podáván svěží, okysličený a se správnou pokojovou teplotou, což se o mnoha inscenacích ‘ve zralém věku’ říci nedá. Nelze než jej vřele doporučit každému, kdo chce vidět nejen ‘dobře udělanou hru’, ale především ‘dobře udělané divadlo’!“

„Závěr komedie si režisér (jinak respektující autorovu dějovou osnovu a až na občasné aktualizace i literu textu) nápadně upravil. Parta rozhádaných a ke všemu svolných komediantů, opuštěná exotickým mecenášem (dnešními slovy sponzorem), se pod autoritativním vedením hraběte (teď už spíše manažera) Cipery sjednotí pro účely šmírácké produkce v duchu nedávno minulých i současných estrád. Svět tradičních gagů a typů, sahající svými kořeny až do starověku, vystřídá nová konvence, založená na nemilosrdně věcné logice podnikání bez zábran a iluzí. Neviditelná ruka trhu vítězí, ale hraje se dál.“

Daniela Jobertová v Činoherním čtení

Zdeněk Hořínek, Divadelní noviny 30. 11. 2004

(La maschera e il volto) „Kdo chce ujít směšnosti, ten do ní určitě co nejdřív spadne.“ Málem krvavá groteska.

(Sexual Perversity In Chicago)

Režie: Ondřej Sokol Hrají: Jaromír Dulava, Ivana Chýlková, Marek Taclík, Lucie Pernetová.

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Ivana Chýlková, Ondřej Vetchý, Marika Procházková, Jaromír Dulava, Petr Nárožný, Dana Černá, Michal Pavlata nebo Petr Meissel, Lada Jelínková nebo Jitka Ježková, Petr Burian, Marek Taclík nebo Luboš Veselý nebo Vilém Udatný nebo Matěj Dadák, Otmar Brancuzský nebo Radvan Pácl.

Premiéra: 18. března 2004

Premiéra: 11. prosince 2002

„Sokol se pokusil neubrat nic z pověsti, která Mameta v Čechách předchází. Přeložil jeho Sexuální perverzi v Chicagu s věrností autorovu akcentování sexuálních pohnutek určujících život jedince ve společnosti. Kvarteto herců Činoherního klubu režijně hnal v krátkých epizodách, místy skoro až skečovitého charakteru, uličkou akcelerujících erotických představ až k trapnostem každodennosti konfrontované s rozdílnou mentalitou i orientací.“

„Pro Činoherní klub se zdá text Masky přímo stvořený, protože různé pohledy na podstatu lidské existence do jisté míry spojují většinu titulů jeho nové dramaturgie. Proto si samozřejmě nemohla nechat ujít tak lákavou příležitost, jakou je hra o rozdvojení a zároveň spojení masky a tváře, společenského i soukromého života, které není zdaleka charakteristické jen pro Itálii té doby.“

Chcete si splnit nejsmělejší sen? Zamilujte se.

Jiří P. Kříž, Právo 31. 3. 2004

Jana Paterová, Lidové noviny 8. 1. 2003

(The Lonesome West) Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů…

Psychologická groteska autora Činoherního klubu Ladislava Smočka.

Režie: Ondřej Sokol Hrají: Jaromír Dulava, Marek Taclík, Michal Pavlata nebo Ondřej Sokol, Sandra Černodrinská.

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Boleslav Polívka, Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Ondřej Vetchý, Michal Pavlata nebo Otmar Brancuzský.

Premiéra: 8. března 2002

Premiéra: 29. ledna 1990

„Z jednoho těsta jsou zcela viditelně oba bratři, tak jak je hrají Jaromír Dulava (Coleman) a Marek Taclík (Valene). Ačkoliv před započetím živě předváděných událostí prý impulsivně jednal ten první, a vychytrale druhý, to, co vidíme, svědčilo o opaku: ten pohotový a promyšleně agresivní a kousavý Coleman jako by svého spíše domácky založeného a těžkopádného bráchu v jednom kuse vytáčel. Ale to jsou nuance, a neměly by ani nás, jejich pozorovatele, zavádět k psychologizování, jakože tohle žádné psychologické herectví není a do McDonaghova (z hlediska jeho tvorby perspektivního) groteskního žánru se trefuje s laserovou přesností – jak předvádí ty dvě neřízené střely, které sotva zničily, nahodile a nesmyslně, nejbližší cíl, nyní ohrožují jedna druhou.“

„Doopravdy je to – myslím – hra o extrémním, maximálně bezohledném sobectví člověka, o nepřiznaném sobectví, nepřiznaném sobě samotnému. Burke neustále hlásá a zdůrazňuje nutnost dobra a obětavosti, a působí to tak, že on sám je všeobjímající filantropie sama. On těm svým květnatým proklamacím naprosto věří, zvláště ve chvílích, kdy je právě vášnivě pronáší. On je megalomanií nadaný pokrytec; deklarované dobro a obětavost směřované jako výzva k jiným manipuluje rafinovaně, i když možná někdy jen podvědomě, ve svůj prospěch. Jinak, náš lidumil prostě patří k těm, kteří si nepřipustí se sami dovnitř sebe podívat. Nepřipustí si pravdu o sobě. Ke své bezvýznamnosti se přizná až v samém konci své ztroskotané hry s osudy lidí. Ano, z našeho poněkud směšného lidumila by se stal málem vrah.“

Milan Lukeš, Svět a divadlo 3 / 2002

Ladislav Smoček v Činoherním čtení

DOUŠKA O DIVADLE

Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2016 se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Přehlídka v sezoně 2015/2016 představila tyto soubory a jejich představení:

William Shakespeare / HAMLET

Hamlet: Prosím vás, říkejte tu řeč tak, jak jsem vám ji přečet. Aby vám jenom klouzala po jazyku. Jestli ji budete přednášet, jak to obyčejně herci dělají, svěřím ji raději obecnímu vyvolávači. A nemusíte přitom mávat rukama jako větrník. Dělejte všechno jemně. Protože i v těch největších záchvěvech, poryvech a třeba i uragánech vášně musí být uměřenost, která tomu dá tvar. Uráží mě vždycky až do morku kostí, když vidím nějakého uřvaného hejhulu v paruce, jak soptí a běsní, až cucky létají a divákům v prvních řadách praskají uši – což bývají většinou stejně lidi, pro které divadlo není nic jiného než zmatené pobíhání se spoustou kraválu. Takového herce bych dal zmrskat za to, že přehromoval hrom a přeherodesoval Herodesa. Prosím vás, nedělejte to. Ale hrát moc při zdi taky není dobře. Nechte se vést citem. Ať gesto odpovídá slovu a slovo vychází z jednání. A dávejte pozor hlavně na jedno, abyste byli přirození. Protože jakákoli přehnanost a nepatřičnost odporuje smyslu herectví, kterým od počátků až do dneška vždycky bylo a je nastavovat světu něco jako zrcadlo. Ukazovat ctnosti její tvář, přetvářce její masku a předvádět dobu i sám čas v pravé podobě a se vší naléhavostí. Když to přeženete, překroutíte, možná vás hlupáci odmění smíchem, ale soudné lidi určitě zarmoutíte, a z nich jeden jediný by měl být pro vás důležitější než celé divadlo těch ostatních. Viděl jsem herce – a řada lidí je vynášela do nebe –, kteří, řeknu to slušně, mluvili a chovali se tak, že žádný křesťan nebo pohan nebo kdokoli na světě by tak neječel a nevyváděl, až se mi zdálo, že snad ani nejsou dílem přírody, že je spíš uplácal a zfušoval nějaký její učedníkmučedník – tak odporně parodovali lidský rod. Zbavte se jich úplně! A prosím vás, ať vaši komici neříkají nic víc, než co je v textu. Mnozí se totiž smějí vlastním vtipům, aby vyrazili smích z několika mamlasů, a přitom odvádějí pozornost od podstatnějších věcí, které v té hře jsou. To je zločin a ubohost, ke které se snižují jen proto, aby se prosadili. Jděte se připravit. (přeložil Jiří Josek)

U Trhlé divadlo České Budějovice a okolí / Pavel Němec / AMANT ● V.A.D. Kladno / UPOKOJENKYNĚ ● Společnost bloumající veřejnosti Turnov / Katalin Thuróczy / KLOZET ● DS Ty-já-tr / Hrobeso / Robin Hawdon / DOKONALÁ SVATBA ● Slovanský tyátr Olomouc / Nikolaj Vasiljevič Gogol / ŽENITBA ● SPOMAL – Spolek ochotníků Malenice / Mirko Stieber / BLÁHA A VRCHLICKÁ ● Divadlo (v)Ochotných Chemiků – DI(v)OCH / Viktor Dyk / KRYSAŘ ● DIVADLO (bez záruky) PRAHA / Andrew Bovell / ZMATENÍ JAZYKŮ ● Divadelní soubor Vrchlický Jaroměř / Nikolaj Vasiljevič Gogol / ŽENITBA ● Divadelní společnost Jablonský Jindřichův Hradec / John Millington Synge / HRDINA ZÁPADU ● GYMNÁZIUM JANA NERUDY a GYMNÁZIUM NAD ALEJÍ v Činoherním klubu ● FIKAR, divadelní a osvětový spolek Nadějkov / Rudolf Trinner / HOLKA ODJINUD ● Divadlo V.A.D., z. s. Kladno / Helmut Kuhl / HARILA aneb 4 z PUNKU a PES.

Činoherní čtení na prázdniny 2016 vychází k 31. květnu. Redakce Činoherního čtení: Roman Císař, Petra Honsová, Radvan Pácl, Vladimír Procházka. / Jazyková korektura: Andrea Fiřtíková. / Foto: Ivan Prokop, Pavel Nesvadba, Petra Tyllová, Oleg Vojtíšek, Viktor Kronbauer, Pavel Kolský, Yvona Odrazilová. / Grafická úprava: Petra Tyllová.

PŘIPRAVUJEME Tennessee Williams

SKLENĚNÝ ZVĚŘINEC (The Glass Menagerie) Režie: Martin Čičvák

Premiéra v říjnu 2016

Martin McDonagh

KATI (Hangmen)

Režie: Ondřej Sokol

Premiéra v prosinci 2016

předprodej na září 2016

on-line pokladna: od 1. června od 12 h kamenná pokladna: od 23. srpna od 15 h

Předprodej na říjen 2016

on-line pokladna: od 1. srpna od 12 h kamenná pokladna: od 30. srpna od 15 h Divadelní prázdniny - pokladna ZAVŘENÁ. Pokladna bude otevřena od úterý 23. srpna ve všední dny vždy od 15 do 18 hodin. Od pondělí 5. září - běžný provoz pokladny. Činoherní klub, Ve Smečkách 26, 110 00 Praha 1 [email protected], tel: 211 151 877

www.cinoherniklub.cz