Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
REGIONÁLNÍ ROZDÍLY A VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI V ČR V OBDOBÍ EKONOMICKÉ KRIZE PO ROCE 2008 Regional differences and development of unemployment in the Czech Republic during economic recession after 2008 Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Mgr. Petr TONEV, Ph.D.
Bc. Kamila ŠVUBOVÁ
Brno, 2015
J m én o a p ří j m en í au t o ra:
Bc. Kamila Švubová
Náz ev d i p l o m o v é p ráce:
Regionální rozdíly a vývoj nezaměstnanosti v ČR v období ekonomické krize po roce 2008
Náz ev p rác e v an gl i čt i n ě:
Regional differences and development of unemployment in the Czech Republic during ecomic recession after 2008
Kat ed ra:
regionální ekonomie a správy
Ved o u cí d i p l o m o v é p ráce:
Mgr. Petr Tonev, Ph.D.
R o k o b h aj o b y:
2015
Anotace Tato diplomová práce se zabývá tématem regionální nezaměstnanosti v České republice v době hospodářské recese v letech 2008-2014. Popisuje vývoj a příčiny nezaměstnanosti na regionální úrovni ORP a provádí jeho analýzu na trhu práce. Výsledky jednotlivých obcí jsou prezentovány prostřednictvím kartogramů.
Annotation This thesis is focused on the topic of regional unemployment in the Czech Republic during the economic recession in years 2008-2014. It describes the evolution and causes of unemployment at the regional level of ORP’s and performs its analysis of the labor market. The results of individual municipalities are presented through cartograms.
Klíčová slova Ekonomická krize, regionální disparity, míra nezaměstnanosti, trh práce, zaměstnanost, Česká republika.
Keywords The economic recession, regional disparity, unemployment, labor market, employment, Czech republic.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Regionální rozdíly a vývoj nezaměstnanosti v ČR v období ekonomické krize po roce 2008 vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petra Toneva, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.
V Brně dne 15. května 2015
vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petru Tonevovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.
OBSAH Úvod............................................................................................................................................9 1.
Trh práce ............................................................................................................................12 1.1
2.
1.1.1
Statistiky Zaměstnanosti MPSV .........................................................................13
1.1.2
Výběrové šetření pracovních sil .........................................................................14
Nezaměstnanost .................................................................................................................15 2.1
Dělení nezaměstnanosti ..............................................................................................15
2.1.1
Podle příčiny vzniku ...........................................................................................15
2.1.2
Dělení dle dobrovolnosti .....................................................................................16
2.1.3
Dělení dle časového období ................................................................................17
2.1.4
Další dělení .........................................................................................................17
2.2
3.
Statistická šetření na trhu práce..................................................................................13
Měření nezaměstnanosti .............................................................................................18
2.2.1
Míra nezaměstnanosti .........................................................................................19
2.2.2
Nezaměstnanost podle Ministerstva práce a sociálních věcí ..............................19
2.2.3
Nezaměstnanost podle Českého statistického úřadu ..........................................20
2.2.4
Nová metodika ukazatele registrované nezaměstnanosti....................................21
2.2.5
Přirozená míra nezaměstnanosti .........................................................................22
2.3
Dopady nezaměstnanosti ............................................................................................23
2.4
Vývoj nezaměstnanosti v České republice .................................................................24
2.4.1
Vývoj nezaměstnanosti v ČR po roce 1989 ........................................................24
2.4.2
Vývoj nezaměstnanosti v ČR od roku 2000 .......................................................25
2.4.3
Vývoj nezaměstnanosti v ČR po roce 2008 ........................................................26
Teoreticko-metodologická východiska regionálního rozvoje ...........................................31 3.1
Regionální rozvoj .......................................................................................................31
3.2
Regiony a regionalizace .............................................................................................32
3.2.1
Klasifikace regionů .............................................................................................33
3.2.1.1 Odvětvové hledisko .........................................................................................33 3.2.1.2 Metodologické hledisko ..................................................................................34 3.2.1.3 Taxonomické hledisko ....................................................................................34 3.2.1.4 Hledisko formy................................................................................................35 3.2.2
Homogenní regiony ............................................................................................35
3.2.3
Heterogenní regiony ...........................................................................................36
3.3
Řád a hierarchie regionů ............................................................................................37
3.4
Regionální disparity ...................................................................................................37
3.4.1 3.5
Vznik regionálních disparit .................................................................................38
Klasifikace teorií regionálního rozvoje ......................................................................39
3.5.1
Významné ekonomické teorie a jejich vztah k regionálnímu rozvoji ................40
3.5.1.1 Neoklasická teorie ...........................................................................................41 3.5.1.2 Keynesiánské teorie ........................................................................................42 3.5.1.3 Neomarxistické teorie .....................................................................................44 3.5.1.4 Neoliberální teorie ...........................................................................................46 3.5.1.5 Institucionální teorie........................................................................................47 3.6
Regionalismus a regionální rozvoj v českých zemích ...............................................49
3.6.1 4.
5.
6.
Regionální politika v České republice ................................................................50
Metodika práce ..................................................................................................................51 4.1
Datová základna .........................................................................................................52
4.2
Volba vhodného výpočtu nezaměstnanosti ................................................................53
4.3
Variační koeficient .....................................................................................................53
Analýza ..............................................................................................................................54 5.1
Obce s rozšířenou působností.....................................................................................55
5.2
Celkový charakter vývoje nezaměstnanosti v České republice po roce 2008 ...........55
5.3
Vývoj nezaměstnanosti v ČR po roce 2008 z regionálního hlediska .........................57
5.4
Rozdělení regionů z hlediska vývoje míry nezaměstnanosti v letech 2008 – 2014 ...58
5.5
Zhodnocení analýzy a výsledek navržené typologie regionů ....................................69
Analýza nezaměstnanosti v Evropské unii a vybraných členských zemích ......................72 6.1
Dopad krize na regionální nezaměstnanost ve Španělsku..........................................73
6.2
Regionální rozdíly v nezaměstnanosti v Estonsku .....................................................74
6.3
Polsko .........................................................................................................................76
6.4
Aktuální stav na trhu práce v EU ...............................................................................76
Závěr .........................................................................................................................................77 Seznam použitých zdrojů ..........................................................................................................80 Seznam grafů ............................................................................................................................89 Seznam tabulek .........................................................................................................................90 Seznam obrázků ........................................................................................................................91 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................92 Seznam příloh ...........................................................................................................................93
ÚVOD Fenomén nezaměstnanosti se zařadil do společenského a ekonomického života po roce 1989, kdy došlo k přechodu od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství, které s sebou nezaměstnanost přináší. Úroveň zaměstnanosti se sleduje v každé zemi, jelikož se jedná o důležité makroekonomické ukazatele ovlivňující výkonnost ekonomiky země. Nezaměstnanost negativně postihuje především jednotlivce ucházející se o práci a jejich rodiny. Stejně tak působí i na celou společnost, která musí „trpět“ přímé i nepřímé náklady nezaměstnanosti. Nezaměstnanost také podstatně ovlivňuje politiku a následné politické rozhodování. Práce není jen součástí ostatních výrobních faktorů a výsledkem výroby statků, jak uvádí každá ekonomická učebnice, ale je také významným prvkem kulturním, antropologickým a sociálním. Práce je totiž spojena se samotnou konstrukcí lidského jedince a souvisí s jeho zdravím a štěstím. V životě člověka zaujímá práce nezastupitelné postavení. „Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty“ (Buchtová, 2013, s. 49). V případě ztráty zaměstnání se tak člověk potýká s velkým zásahem do života, který má značné negativní psychologické, sociální a zdravotní důsledky. Česká republika byla na konci roku 2008 zasažena globální hospodářskou krizí, jejíž dopady na jejím území stále přetrvávají. Není to však případ běžné recese, která je vzhledem k cykličnosti ekonomiky po určitém období přirozená, ale mnozí ekonomové se domnívají, že se jedná o nejhorší ekonomickou krizi od konce druhé světové války či hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Její počátky lze spojovat s hypoteční krizí v USA, jež vyvrcholila v letech 2005-2006 a vedla k růstu hypotečních sazeb. Krize se prostupně rozšířila do všech regionů světa a stala se předmětem sociálně-geografického výzkumu u nás i v zahraničí. Tato diplomová práce se zaměřuje na vývoj nezaměstnanosti na českém trhu práce právě v tomto krizovém období. Cílem je analyzovat rozdíly mezi jednotlivými regiony, a to především na úrovni obcí s rozšířenou působností. Práce vychází z předpokladu, že dopady krize v úrovni nezaměstnanosti jsou regionálně velmi rozdílné v závislosti na charakteru a struktuře ekonomiky. Předpokladem této analýzy je, že se krize projevila především v regionech, které byly závislé pouze na jednom odvětví či několika málo zaměstnavatelích v regionu. To se týká území, kde má svou tradici například sklářský či textilní průmysl. 9
Dosavadní krize měla významný dopad i na pokles výkonnosti české ekonomiky a v souvislosti s tím na pokles objemu produkce zejména průmyslových firem, jehož důsledkem byl výrazný nárůst počtu nezaměstnaných. Problematikou ekonomické krize a jejími vlivy na Českou republiku a Evropskou unii se zabývají Toušek a Novák (2012) či Pileček a kol. (2011). Dopady recese na regiony v České republice analyzuje Pileček a Müller (2010). Diplomová práce je rozdělena na 7 kapitol, přičemž první tři kapitoly se zabývají teoretickou rovinou. Ve čtvrté kapitole je zařazena metodika práce, která detailně popisuje postupy práce využité při analýze regionálních disparit prostřednictvím míry nezaměstnanosti v jednotlivých letech. Další kapitoly se věnují samotné analýze na úrovni České republiky a kvůli srovnání i některých států Evropské unie. První kapitola se zabývá trhem práce a samotné problematiky nezaměstnanosti. Například Holman (2011) a Kuchař (2007) poskytují vysvětlení základních makroekonomických pojmů spojených s trhem práce. Statistickým šetřením na trhu práce se zabývá Krejčí (2013), který dále uvádí výpočty daných měr nezaměstnanosti. Další údaje jsou vyjádřeny prostřednictvím Českého statistického úřadu a internetového portálu Ministerstva práce a sociálních věcí. Druhá kapitola popisuje nezaměstnanost a její vývoj v České republice od počátku přechodu na tržní ekonomiku. Základní teoretické pojmy související s nezaměstnaností uvádí ve své publikaci Kaczor (2013) nebo Nordhaus a Samuelson (2007), kteří popisují dělení nezaměstnanosti. Významnými autory jsou také Brožová (2003) nebo Žítek (2004). Samotnými dopady nezaměstnanosti se zabývá Wawrosz, Heissler a Mach (2012). Vývoj po roce 1989 řeší například (Sirovátka, Kofroňová, Kotíková a Winkler, 2003). Toušek a Novák (2012) analyzují vývoj nezaměstnanosti i v rámci EU. Dopady krize na jednotlivá odvětví průmyslu v ČR se zabývají ve svých publikacích a odborných článcích například Rojíček (2009), Kislingerová (2009, 2011) nebo Šerý (2010). Třetí kapitola přestavuje důležitou část této diplomové práce, protože poskytuje základní porozumění teoriím regionálního rozvoje, které jsou dle mého názoru velmi složité, ale důležité i z hlediska regionální politiky. Základními autory jsou Kutscherauer (2006;2010), který se zabývá i regionálními disparitami v regionech. Blažek (1999), Blažek a Uhlíř (2011) poskytují náhled do všech teorií regionálního rozvoje včetně použití konkrétní regionální politiky. Samotným pojmem regionu a regionalizace se zabývá například Klapka, Tonev (2008). V rámci hospodářského rozvoje regionů je často zmiňovaným autorem Žižka a kol. (2013) a Jáč (2010) zabývající se jedinečností regionu.
10
Čtvrtá kapitola je zaměřena na metodiku práce, která je velmi důležitá, protože přehledně popisuje postup analýzy a zdrojová data potřebná k výpočtu nezaměstnanosti. Pátá kapitola představuje jakýsi úvod do analýzy regionálních disparit. Jsou zde informace o základním administrativním členění České republiky a především definovaná obec s rozšířenou působností, která je pro tuto analýzu stěžejní. Následuje analýza na trhu práce z regionálního hlediska po roce 2008. Pileček a kol. (2011) jmenuje „problémové regiony“ podle Strategie regionálního rozvoje. Kvůli aktuálnosti údajů o regionech jsem vycházela například z Profilu Jihomoravského kraje (2014) či Sociálně-demografické analýzy Středočeského kraje (2013). Šestá kapitola zmiňuje dopady ekonomické krize v rámci EU a poskytuje základní informace o Španělsku (Chalupa, 2010), Estonsku a Polsku v rámci srovnání s českým trhem práce. Nabízí se zde otázka, zda došlo v těchto členských státech ke konvergenci či divergenci v rámci regionálních rozdílů v nezaměstnanosti. Významnými autory jsou Kozelský (2013), Příhoda (2014). V závěru jsou shrnuty dosažené výsledky.
11
1. TRH PRÁCE Rozvinuté ekonomiky jsou založeny na efektivním fungování instituce trhu. Ekonomická teorie rozlišuje trh výrobků a služeb a vedle něj trh výrobních faktorů, k němuž je řazen i pracovní trh. Trh práce je místo, kde se střetává nabídka práce, zastoupená jednotlivými uchazeči o zaměstnání, s poptávkou po pracovním kapitálu na straně potenciálních zaměstnavatelů. Předmětem koupě a prodeje je jejich pracovní síla. Integrují se zde prvky ekonomického, právního, sociálního a kulturního systému společnosti. V ekonomice je trh práce ovlivněn procesy výroby a spotřeby (Miles, Scott a Breedon, 2012). Trh práce je tvořen čtyřmi základními složkami, nabídkou práce, poptávkou po práci, rovnováhou na trhu práce a reálnou a nominální mzdovou sazbou (Kuchař, 2007). Nabídku práce tvoří konkrétní jedinci, domácnosti, kteří se rozhodují, zda dobrovolně vstoupí do pracovního vztahu a upřednostní tak pracovní činnost před volným časem. Významnou roli zde hraje cena práce a cena volného času. Holman (2011) v této souvislosti mzdu vnímá jako cenu volného času. Mzda je zároveň i důchodem. Když se reálná mzda zvýší, ovlivní tak nabídku práce dvěma odlišnými způsoby. V prvním případě se zvýší cena volného času, proto si ho jednotlivec bude chtít koupit v menším množství a substituuje ho za jiný statek. Tomuto stavu říkáme substituční efekt. Druhý efekt, důchodový, je stav, kdy se důchod při zvýšení mzdy také zvýší. Lidé se tak stávají bohatšími a chtějí si kupovat více všech statků včetně volného času. V tomto případě tedy nabízí méně práce. Vzájemné působení těchto dvou efektů pak ovlivňuje průběh nabídky práce (Miles, Scott a Breedon, 2012). Poptávkovou stranu reprezentují podniky, jejichž hlavním cílem je maximalizace zisku. Kuchař (2007) jmenuje dva faktory, které ovlivňují rozsah poptávky po práci, a to přijetí nových pracovníků, kterými se zvýší celková produkce podniku, a mzdové náklady, které také vzrostou. Optimální situace nastává v bodě, kdy se zvýšení produkce rovná reálné mzdě. Pokud reálná mzda začne klesat, zaměstnavatelé v dokonale konkurenčním prostředí začnou zvyšovat zaměstnanost. Rovnováha na trhu práce představuje stav, kdy se poptávané množství práce rovná nabízenému množství. Mzda, při které nastává tato rovnováha trhu, se nazývá rovnovážná mzda. Výše reálné mzdy je tak určena trhem práce (Holman, 2011). Důležitým faktorem fungujícího trhu práce je i sociální politika, která souvisí se spravedlivým přerozdělováním finančních prostředků. Specifickým nástrojem je minimální mzda, která chrání zaměstnance před „stlačováním mzdy pod úroveň potřebnou k zajištění 12
prostředků k uspokojení základních životních potřeb“ (Kuchař, 2007, s. 17). Nicméně autor vysvětluje, že minimální mzda zároveň narušuje základní principy tržních vztahů, kdy by mzda měla odrážet reálnou situaci na trhu práce. V dokonale konkurenčním prostředí by na daném trhu práce měli všichni pracovníci pobírat stejné mzdy. V praxi se ale mzdové sazby zásadně liší, a to z důvodu segmentace trhu práce.1 Množství trhů práce je vázáno na množství profesí, odvětví, popřípadě i geografických oblastí. Tím je daná souvislost se segmentací na trhu práce. Loveridge a Mok (1979) uvádí tři základní segmenty trhu práce, které se odlišovaly ekonomickými a sociálními faktory a jejich různou kvalitou. Jsou to profesní trhy, lokálně regionální a odvětvové trhy. V případě České republiky lze o podobné segmentaci hovořit až po roce 1989. Dle novějších zdrojů, například dle Kuchaře (2007) se pracovní trh dělí do dvou sektorů. Interní (primární, centrální) sektor poskytuje kvalitní pracovní nabídky s různými výhodami pro zaměstnance, ale požaduje zároveň vyšší kvalifikační úroveň. Externí (sekundární, periferní) sektor nabízí méně placená pracovní místa bez vyšší kvalifikace. Často se jedná o příležitostné či sezónní zaměstnání. Touto problematikou se dále zabývá Večerník (1998) či Sirovátka (1997).
1.1 STATISTICKÁ ŠETŘENÍ NA TRHU PRÁCE Abychom mohli správně vyhodnotit situaci na trhu práce, srovnat ji mezi regiony a zajistit efektivní nástroje vedoucí ke zlepšení daného stavu, potřebujeme získat relevantní datovou základnu. V minulosti bylo velmi náročné až nemožné srovnávat různé územní celky a jednotlivé státy kvůli různé metodice sběru a hodnocení dat. V současnosti se však do popředí zájmů dostávají tendence standardizovat tyto datové sady a ukazatele právě pro snadnější srovnávání. V České republice získáváme potřebná data ze Statistik zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí (dále MPSV) a prostřednictvím Výběrového šetření pracovních sil (dále VŠPS).
1.1.1
Statistiky Zaměstnanosti MPSV
MPSV sbírá, analyzuje a publikuje databázi a statistiky zaměstnanosti, které jsou rozhodující
pro
výpočet
míry
registrované
1
nezaměstnanosti,
výpočet
podpor
Segmentace trhu práce vzniká existencí nekonkurenčních skupin na trhu práce, což souvisí s rozdíly v kvalifikaci práce (Tuleja, Nezval a Majerová, 2011).
13
v nezaměstnanosti či rekvalifikace. Data jsou evidována Úřadem práce ČR a zveřejňována prostřednictvím portálu Správy služeb zaměstnanosti.2 Evidence úřadů práce a MPSV zahrnuje informace o počtu registrovaných uchazečů o zaměstnání, počtu vyřazených uchazečů, údaje o volných pracovních místech, o vytvořených společensky účelných pracovních místech, o pracovních místech v rámci veřejně prospěšných prací, o rekvalifikaci, uplatnění rekvalifikovaných pracovníků. Tyto ukazatele se zjišťují a publikují v měsíční periodicitě. Kromě toho se čtvrtletně publikují podrobnější data o věkové a vzdělanostní struktuře uchazečů o zaměstnání, o délce nezaměstnanosti, výši měsíčně poskytované dávky v nezaměstnanosti, struktuře volných pracovních míst podle požadované kvalifikace a dále i informace o cizincích pracujících v ČR a českých občanech pracujících v zahraničí. Co se týče míry nezaměstnanosti, MPSV publikuje takzvanou registrovanou míru nezaměstnanosti, a to v měsíční, čtvrtletní, pololetní a roční periodicitě (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2011). Předmětem sledování jsou především okresy a kraje. Menší územní celky, obce s rozšířenou působností, mají omezené veřejné údaje, a to počet nezaměstnaných osob, počet volných pracovních míst a míru nezaměstnanosti. Krejčí (2013) však uvádí, že je možné požádat MPSV o zveřejnění struktury uchazečů či volných pracovních míst v obcích prostřednictvím geografického informačního systému a jeho prostorové analýzy.
1.1.2
Výběrové šetření pracovních sil
Výběrové šetření pracovních sil v České republice bylo zavedeno v roce 1992 v rámci transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní. Hlavním cílem šetření je získat informace o trhu práce jako významný podklad pro jeho analýzu. Výsledky jsou dostupné pro úrovně NUTS 1-NUTS 3 podle mezinárodních definic a doporučení Mezinárodní organizace práce sídlící v Ženevě (dále pak ILO). Šetření se týká obyvatel obvykle žijících v domácnostech šetřených bytů. Zjišťuje se aktuální struktura zaměstnanosti podle pohlaví, věku a vzdělání, odvětví a charakter zaměstnání respondentů. Výsledky VŠPS jsou publikovány čtvrtletně podle bydliště respondentů. Na osoby dlouhodobě bydlící v ubytovacím zařízení se tento průzkum nevztahuje, proto dostaneme údaje za určité skupiny obyvatelstva, především za cizí státní příslušníky žijící a pracující na území republiky, v omezené míře (MPSV, 2014).
2
http://portal.mpsv.cz/sz/stat
14
Ve 4. čtvrtletí roku 2011 bylo v souboru výběrového šetření v České republice zahrnuto kolem 25 tisíc bytů (necelých 0,6 % všech trvale obydlených bytů) a přibližně 58 tisíc obyvatel. Blíže se touto problematikou zabývá například Toušek (2008).
2. NEZAMĚSTNANOST Nezaměstnanost představuje situaci, kdy určitá část práceschopného obyvatelstva nemůže najít pracovní uplatnění, a situaci, kdy nabízející pracovní místo nemůže nalézt odpovídající poptávku po práci. „Za nezaměstnané jsou podle definice ILO považovány osoby, které v referenčním období neměly žádné zaměstnání, neodpracovaly ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledaly práci, do které by byly schopny nastoupit nejpozději do dvou týdnů.“ Tato metodika je jednotná pro všechny členské země Evropské unie a poskytuje mezinárodně srovnatelné údaje (ČSÚ, 2015). Nezaměstnanost však není všemi ekonomickými odborníky vnímána jen negativně. Například Kaczor (2013) je přesvědčen, že nezaměstnanost může být pro trh a ekonomiku celkově prospěšná. V tomto případě je výrazem určité konkurence na trhu práce, která uchovává cenu a kvalitu obchodovaného výrobku.
2.1 DĚLENÍ NEZAMĚSTNANOSTI 2.1.1
Podle příčiny vzniku
Holman (2011) pro přehlednost rozlišuje tři druhy nezaměstnanosti podle příčin, které ji vyvolávají. Je to nezaměstnanost frikční, strukturální a cyklická. Frikční nezaměstnanost je odrazem přirozené fluktuace pracovních sil. Vzniká tedy pohybem osob mezi regiony, pracovními místy a přechody mezi fázemi životního cyklu. Samuelson a Nordhaus (2007) označují frikční nezaměstnanost jako dobrovolnou nezaměstnanost, protože se zaměstnanci přesouvají kvůli lepším podmínkám a lepším pracovním nabídkám. V publikaci Kaczora (2013) se můžeme setkat s termínem vystihujícím tento typ krátkodobé nezaměstnanosti, a sice „people between two jobs“. Strukturální nezaměstnanost je způsobena změnou struktury ekonomiky, ve které dochází k určitému útlumu odvětví nebo naopak k expanzi jiného. S přesunem pracovních míst mezi jednotlivými sektory souvisí snižující se poptávka po konkrétních pracovních 15
silách. V tomto okamžiku vzniká nesoulad mezi poptávkou a nabídkou práce, jelikož profesně volná pracovní místa nelze obsadit (Žítek, 2004). Tento typ dlouhodobé nezaměstnanosti se dá řešit například rekvalifikací. Klímová a Žítek (2004) uvádějí východisko zmírnění negativních dopadů strukturálních změn v podpoře malých a středních podniků, které mohou propuštěným zaměstnancům nabídnout nové pracovní místo. Cyklická nezaměstnanost, jak už napovídá sám název, souvisí s ekonomickými cykly. Pro tržní ekonomiku je typické střídání období recese, kdy nezaměstnanost prudce roste, s obdobím konjunktury, kdy nezaměstnanost klesá (Samuelson a Nordhaus, 2007). Jelikož v období hospodářské krize klesá celková poptávka, klesá také poptávka po práci ve všech odvětvích (Václavíková, Kolibová a Kubicová, 2009). V souvislosti s cyklickou nezaměstnaností se americký ekonom Arthur Okun zabýval vztahem mezi růstem domácího produktu a mírou nezaměstnanosti. Ve výsledku přišel na to, že když domácí produkt vykazuje vyšší míru růstu, míra nezaměstnanosti klesá a opačně. Tomuto vztahu se říká Okunův zákon3 (Homan, 2011). 2.1.2
Dělení dle dobrovolnosti
Rozdělení nezaměstnanosti na dobrovolnou a nedobrovolnou vychází z rozlišování příčin, které přispívají ke ztrátě zaměstnání. Ekonomové v tomto případě vychází z různé mzdové úrovně, která ovlivňuje velikost poptávky i nabídky práce. Toto dělení uvádí například Brožová (2003). Dobrovolná nezaměstnanost vzniká v okamžiku, kdy jedinec dává přednost volnému času před zaměstnáním za tržní mzdu. Trh práce nabízí volná pracovní místa, avšak není o ně zájem. Dobrovolně nezaměstnaní jsou většinou tací, kteří si hledají práci za vyšší mzdy, nebo ti, kteří pobírají sociální dávky převyšující zaměstnavatelem nabízenou mzdu. Pro ně je tedy výhodné nepracovat (Klímová a Žítek, 2004). Kaczor (2013) vidí řešení dobrovolné nezaměstnanosti konkrétním nastavením sociálního systému tak, aby se stav nezaměstnaných podstatně snížil a nebyli dlouhodobě závislí na sociálních dávkách. Je třeba celkově změnit svůj postoj k práci. Naproti tomu si nedobrovolně nezaměstnaní aktivně hledají práci za daných mzdových podmínek, ale na trhu práce není žádné volné pracovní místo, odpovídající jejich potřebám.
3
Okunův zákon uvádí, že pokles HDP o dvě procenta potenciálního produktu znamená nárůst nezaměstnanosti průměrně o jeden procentní bod (Samuelson a Nordhaus, 2007).
16
Tento typ nezaměstnanosti představuje situaci, kdy je reálná mzdová sazba příliš vysoká, proto se o práci uchází více jedinců, než jsou zaměstnavatelé schopni přijmout. Podle Samuelsona a Nordhause (2007) si v tomto případě firmy vybírají kvalifikovanější uchazeče o práci. Příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti může být i státem uzákoněná minimální mzda.
2.1.3
Dělení dle časového období
Do této kategorie můžeme zařadit dlouhodobou či krátkodobou nezaměstnanost, ale i sezónní. Krátkodobá nezaměstnanost nepůsobí žádné vážnější problémy na trhu práce. Dlouhodobě nezaměstnaní představují významný problém z celospolečenského hlediska, ale i z hlediska samotného, protože si tak mohou přivodit existenční problémy (Tomeš, 1996). Jedná se o nezaměstnanost osob, které jsou bez placené práce déle než jeden rok. Poměr mezi běžnou a dlouhodobou nezaměstnaností může totiž jasně vymezit regiony či skupiny obyvatel, které mají značné potíže na trhu práce (Brožová, 2003). Václavíková, Kolibová a Kubicová (2009) uvádějí různé příčiny dlouhodobé nezaměstnanosti, která může vznikat z důvodu dlouhodobé hospodářské recese a mzdové rigidity. Sezónní nezaměstnanost vzniká v důsledku měnící se poptávky v závislosti na ročním období. Nejvíce jsou tímto jevem postiženy profese v cestovním ruchu, stavebnictví či zemědělství. Kaczor (2013) spatřuje výhodu této nezaměstnanosti v její předvídatelnosti. 2.1.4
Další dělení
Na trhu práce se nacházejí i tací jedinci, kteří mají zájem o práci, avšak nejsou registrovaní na úřadu práce. Jedná se takzvanou skrytou nezaměstnanost, do které spadají ženy na mateřské dovolené, osoby v předčasném důchodu a mladiství. Kaczor (2013) tuto skupinu jedinců považuje za nevyužitý potenciál trhu práce. Dalším typem nezaměstnanosti je nepravá nezaměstnanost, která představuje jedince práci si nehledající, ba dokonce práci odmítající. Takoví se snaží v plném rozsahu vyčerpat nárok na podporu v nezaměstnanosti. Jiným typem jsou lidé, kteří jsou evidováni jako nezaměstnaní, avšak pracují nelegálně (Krejčí, 2013).
17
2.2 MĚŘENÍ NEZAMĚSTNANOSTI Pro to, abychom mohli správně formulovat nástroje vedoucí ke zlepšení situace na trhu, je důležité vlastnit pevná data k výpočtu nezaměstnanosti. Na základě těchto výpočtů můžeme srovnávat situaci na trhu práce mezi různými územními celky. Nejčastější ukazatel, který vyjadřuje probíhající situaci na trhu práce je míra nezaměstnanosti. Spolu s mírou inflace, produktem ekonomiky a saldem platební bilance tvoří základní makroekonomické ukazatele (Kaczor, 2013). Pro potřeby měření nezaměstnanosti je nezbytné vědět, koho lze považovat za nezaměstnaného a koho za práceschopného. Populaci dělíme z hlediska trhu práce na ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tedy na zaměstnané a nezaměstnané, a obyvatelstvo ekonomicky neaktivní (Krejčí, 2013). Mezi zaměstnané se řadí osoby ve věku 15 let a starší, které mají placené zaměstnání nebo sebezaměstnání. Patří sem také osoby dočasně nepřítomné na trhu práce z důvodu nemoci či mateřské dovolené. Krejčí (2013) poznamenává, že v metodice ILO jsou ženy na mateřské dovolené mezi zaměstnané řazeny jen v případě, že před nástupem na mateřskou dovolenou pracovaly. Dále jsou za zaměstnance považováni i příslušníci ozbrojených sil. Osoby nezaměstnané lze definovat jako osoby, které sice nepracují, ale práci usilovně hledají. Tomeš (1996) uvádí tři důležité podmínky, které je nutné splnit pro zařazení do této skupiny. Na základě metodiky ILO sem patří osoby starší 15 let, které nebyly v době zjišťování zaměstnané, práci si však aktivně hledaly4 a byly připraveny nastoupit do zaměstnání okamžitě nebo v průběhu 14 dní. Krejčí (2013) v této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že dělení nezaměstnaných dle ILO metodiky není shodné s registrovanými uchazeči o zaměstnání podle evidence úřadu práce. „Na úřad práce se totiž mohou registrovat i nezaměstnaní, kteří nesplňují podmínky stanovení ILO metodikou, ale splňují požadavky stanovené zákonem o zaměstnanosti“ (Krejčí, 2013, s. 41). Tomeš (1996) uvedl, že počty takto zjištěných nezaměstnaných jsou téměř vždy vyšší než v případě oficiálně registrovaných uchazečů o zaměstnání. Ve skutečnosti se počty nezaměstnaných ještě navýší o ty, kteří jsou sice v produktivním věku, ale o práci nemají zájem, nebo pracují nelegálně. Ekonomicky aktivním obyvatelstvem (dále EAO) nebo též pracovní silou se rozumí součet zaměstnaných a nezaměstnaných osob. Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo zahrnuje veškeré osoby, které nepatří do žádné z výše uvedených kategorií. Jsou to osoby mladší 15 let, starobní a invalidní důchodci, nepracující studenti a všichni ti, kteří si práci nehledají. 4
Aktivním hledáním práce se rozumí spolupráce s úřady práce nebo soukromými poskytovateli těchto služeb, hledání si pracovní místo přímo ve firmách, využívání inzertních služeb či účastnění se pohovorů (Krejčí, 2013).
18
2.2.1
Míra nezaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti vyjadřuje, jak velká populace vyjádřená procenty nemůže nalézt v dané chvíli pracovní místo. Kaczor (2013) uvádí vzorec na výpočet míry nezaměstnanosti následovně: =
+
∗
(%)
Kde: u – míra nezaměstnanosti vyjádřená v procentech U – počet nezaměstnaných L – počet zaměstnaných
V důsledku neexistence jedné definice „nezaměstnaných“ dochází k odchylkám ve výsledcích při výpočtu míry nezaměstnanosti. Výpočet se tak odvíjí od předem stanovené použité metodiky a přesnosti zdrojů dat. V České republice existovaly do října 2012 dva ukazatele
nezaměstnanosti
–
míra
registrované
nezaměstnanosti
a
míra
obecné
nezaměstnanosti. V listopadu uvedeného roku však MPSV změnilo metodiku výpočtu s názvem Podíl nezaměstnaných osob. V následující části práce vymezím základní výpočty míry nezaměstnanosti používané do roku 2012 a poukáži především na změnu v metodice platnou 1. ledna 2013. 2.2.2
Nezaměstnanost podle Ministerstva práce a sociálních věcí
MPSV dlouhodobě používalo jako ukazatel nezaměstnanosti míru registrované nezaměstnanosti, která vychází ze statistik uvedených na úřadech práce, na nichž se nezaměstnané osoby zaregistrovaly. Podle oficiální metodiky, která vstoupila v platnost k 1. 7. 2004, se tento ukazatel počítal následujícím způsobem: (Krejčí, 2013)
í
é
ě
=
č
ž &
ý"# "# '& á
čů ě " í í
á í
∗
(%)
Dosažitelní uchazeči o zaměstnání představují přesnou evidenci registrovaných, neumístěných uchazečů o zaměstnání občanů ČR a občanů Evropské unie, vedenou úřady práce podle bydliště uchazeče ke konci sledovaného měsíce. Nejedná se však o jedince ve 19
vazbě, ve výkonu trestu, či o osoby pobírající finanční podporu v mateřství a provádějící rekvalifikační kurz. Kvantifikovaná pracovní síla dle MPSV vyjadřuje počet zaměstnaných v národním hospodářství s jediným nebo hlavním zaměstnáním podle výsledků VŠPS, dále počet pracujících cizinců ze třetích zemí s platným povolením k zaměstnávání, zaměstnaných občanů EU registrovaných úřady práce a cizinců s platným živnostenským oprávněním a přesnou evidenci registrovaných, neumístěných uchazečů o zaměstnání, občanů ČR a občanů EU, vedenou úřady práce podle bydliště uchazeče. Tomeš (1996) však upozorňuje, že je výpočet míry nezaměstnanosti metodicky nesprávný, protože ekonomicky aktivní obyvatelstvo (ve jmenovateli), zjištěné podle Sčítání lidu, domu a bytů, není aktuální, jelikož se provádí jednou za deset let.
2.2.3
Nezaměstnanost podle Českého statistického úřadu
Český statistický úřad vychází ze směrnicí ILO. Zdrojem dat pro nezaměstnanost zjišťovanou ČSÚ je VŠPS. Krejčí (2013) poznamenává, že se odhady z tohoto šetření na rozdíl od míry registrované nezaměstnanosti nevztahují na reálný počet evidovaných na úřadech práce. Ukazatelem nezaměstnanosti je takzvaná míra obecné nezaměstnanosti. Tato nezaměstnanost se používá hlavně pro mezinárodní srovnávání a je zjišťována jak v zemích Evropské unie, tak v zemích kandidátských. Všechny definice se týkají osob starších 15 let, žijících ve vlastní domácnosti.
í
( " é
ě
ě
=
+,*
-Š/0
) *
∗
(%)
Aby již nedocházelo k záměně výsledků a interpretace těchto měr nezaměstnanosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí se rozhodlo přejít na nový ukazatel, který bude detailněji územně zaměřen a bude téměř shodný s výsledky Českého statistického úřadu. Nový ukazatel nezaměstnanosti by tedy měl být počítán dle územního rozlišení od obcí, přes okresy, kraje až po úroveň státu.
20
2.2.4
Nová metodika ukazatele registrované nezaměstnanosti
Od 1. ledna 2013 MPSV na základě dohody s ČSÚ přešlo na nový ukazatel registrované nezaměstnanosti v ČR – Podíl nezaměstnaných osob. Tento ukazatel nahrazuje doposud zveřejňovanou míru registrované nezaměstnanosti (Svobodová, Věžník a Hofmann, 2013).
/
í
ě
ý"#
(
č " &
ý
ý"# í ( č (5
á" ě& 1 2 34 ∗ ě& 1 2 34
%
Čitatel v tomto vzorci zůstává ve srovnání s mírou registrované nezaměstnanosti beze změny, avšak jmenovatel se dost podstatným způsobem změnil. Pracovní síla byla nahrazena celkovým počtem obyvatel. Pro srozumitelnější porovnání přikládám obrázek č. 1 a obrázek č. 2.
Obrázek č. 1: Původní a nový ukazatel nezaměstnanosti v ČR
Zdroj: MPSV
Výsledkem nové metodiky výpočtu ukazatele nezaměstnanosti je nižší hodnota, než byla ta původní podle klasické míry registrované nezaměstnanosti. Pracovní síla totiž představuje menší skupinu osob než je celkový počet obyvatel ve věku 15-64 let. Tuto situaci lze vidět na přiloženém obrázku č. 2.
21
Obrázek č. 2: Porovnání původní a nové metodiky na reálném příkladu z roku 2012
Zdroj: MPSV
Krejčí (2013) se blíže zabýval touto problematikou změny metodiky a poukazuje na určité výhrady související s oficiálními ukazateli nezaměstnanosti. Metodika MPSV pracuje pouze s nezaměstnanými uvedenými na úřadu práce a z nich navíc jen s těmi dosažitelnými. Data z VŠPS mohou být velmi zkreslená a nemusí přesně odpovídat realitě. Nutno hlavně podotknout, že míra registrované nezaměstnanosti od roku 2013 pro srovnání používá všechny obyvatele ve věku 15 až 64 let a nezohledňuje tak skutečnost, že si mnozí jedinci práci vůbec nehledají. To se týká především studentů či invalidních důchodců.
2.2.5
Přirozená míra nezaměstnanosti
Cílem tržní ekonomiky není zajistit nulovou nezaměstnanost, ale udržet ji v její přirozené míře (Krejčí, 2013). Podle Holmana (2011) jde o situaci na trhu práce, který se nachází ve stavu rovnováhy. V tomto okamžiku všechny osoby, které chtějí pracovat za určitou mzdovou sazbu, jsou zaměstnány. Tento stav je označován termínem plná zaměstnanost. Pokud však skutečná míra nezaměstnanosti dosahuje nižších hodnot než je přirozená míra, dochází k nadměrnému využívání výrobních kapacit a vzniká takzvaná přezaměstnanost. Opačná situace je pak nazývána podzaměstnanost a ekonomika se tak dostává do recesní produkční mezery.5 Řešíme-li rovnici pro míru nezaměstnanosti U/L, dostaneme (Mach, 1998): 5
Pokud je reálně dosahovaný produkt nižší než potenciální, pak mluvíme o recesní mezeře v ekonomice. Pracovní síla není dostatečně využita a je žádoucí stimulovat agregátní poptávku na trhu výrobků a služeb, a tím i zaměstnanost (Krejčí, 2013).
22
+
∗
(%)
Rovnice vysvětluje, že míra nezaměstnanosti (U/L) závisí na míře, v jaké ztrácejí zaměstnané osoby pracovní místo (z) a míře, v jaké nezaměstnané osoby práci nalézají (n). Z rovnice tak vyplývá, že vyšší míra nezaměstnanosti nastává v okamžiku vyšší míry ztráty práce (z), a naopak čím vyšší je míra nalezení práce (n), tím nižší je i míra nezaměstnanosti.
2.3 DOPADY NEZAMĚSTNANOSTI Vysoká nezaměstnanost představuje stejně tak problém pro hospodářství i společnost. Pro hospodářství se jedná o ztrátu cenných zdrojů a pro společnost znamená problém díky poklesu příjmů a s ním spjatými problémy. Wawrosz, Heissler a Mach (2012) rozdělili důsledky a náklady nezaměstnanosti na tři skupiny. Ekonomické: pokud je míra nezaměstnanosti vyšší než míra přirozené nezaměstnanosti, nevyprodukuje ekonomika tolik statků a služeb, kolik je doopravdy schopna. Dojde tedy k poklesu hrubého domácího produktu v daném území pod úroveň potenciálního produktu, a to především v případě existence cyklické nezaměstnanosti. Tuto situaci lze vyjádřit právě pomocí Okunova zákona, o kterém jsem se již v práci zmínila. Psychologické: především dlouhodobá nezaměstnanost u nepracujícího vyvolává stavy deprese a stresu a může vést až ke ztrátě sebeúcty. V tomto okamžiku mohou vznikat takzvané náklady obětované příležitosti, tedy peníze vynaložené na léčení, které by se ale mohly využít jiným způsobem. Sociální: nezaměstnaní se mohou cítit frustrování, zoufale, proto vyvolávají různé sociální nepokoje, které však způsobují další společenské náklady. Největší problémy na trhu práce v České republice můžeme spatřovat v dlouhodobé nepříznivé situaci na trhu práce v problémových regionech, stále se zvyšující počet nezaměstnaných kvůli nedostatečné kvalifikaci a regionálnímu a odvětvovému nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po práci. Z tohoto důvodu se strukturální nezaměstnanost začala více projevovat v dlouhodobé nezaměstnanosti, která se stala nejzávažnějším problémem českého trhu práce.
23
2.4 VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE 2.4.1
Vývoj nezaměstnanosti v ČR po roce 1989
Centrálně řízené Československo se před obdobím transformace ekonomiky vyznačovalo přezaměstnaností,6 nízkými mzdami a neexistencí či malým podílem soukromého sektoru. Zaměstnanost byla regulována administrativními nástroji na základě plánování pracovních sil a nikoliv samotným trhem práce. Politické, ekonomické a sociální reformy po roce 1989 přinesly zásadní sociálněekonomickou transformaci společnosti. Ekonomická reforma byla zaměřena na vytvoření efektivně fungující tržní ekonomiky včetně efektivně fungujícího trhu práce. Kotýnková (2006) uvádí, že významnou změnou byla liberalizace obchodu, která ale ve výsledku způsobila pokles výkonnosti ekonomiky7 a následný pokles poptávky po pracovní síle. V důsledku ekonomického vývoje tak došlo k růstu míry nezaměstnanosti. Ministerstvo práce na svém internetovém portálu uvádí, že nezaměstnanost rychle vzrostla v roce 1991, a to z 39,3 tisíc nezaměstnaných koncem roku 1990 na 221,7 tisíc osob v roce 1991. Změny nastaly především v sektorové a odvětvové struktuře pracovních sil. Podle Pitnera (2003) se reforma nejvíce dotkla zemědělství a lesnictví, kde v průběhu let 1989 až 2002 zanikly přibližně dvě třetiny z původního počtu pracovních míst. Podobná situace nastala i v oborech průmyslové výroby, kde úbytek pracujících dosáhl téměř 30 %. Naproti tomu ve stavebnictví se počet pracovníků zvýšil zhruba o 7 % a v odvětvích terciární sféry až o 15 %. Celkově lze tedy pozorovat přesun pracovních sil z primárního a sekundárního sektoru do sektoru služeb, především do veřejné správy, obchodu a školství. Vývojem celkové a především sektorové nezaměstnanosti se blíže zabývá Sirovátka, Kofroňová, Kotíková a Winkler (2003) v jejich v Souhrnné zprávě z výzkumné studie provedené v rámci programu „Moderní společnost“. Nárůst nezaměstnanosti byl velmi pozvolný. Míra nezaměstnanosti až do roku 1996 nepřesáhla 5 %, zatímco na Západě se pohybovala okolo 10 % (příklad Slovenska). Významnou roli sehrála dobrá kvalifikační struktura pracovníků a vysoká vzdělanost (Spěváček, 2003).
6
Umělá přezaměstnanost představuje situaci, kdy do výrobního procesu byly zapojeny všechny zdroje, které byly ale alokovány a využívány s minimální efektivitou. Produktivita práce tak byla snížena na minimum a tím docházelo ke ztrátě konkurenceschopnosti (Kotýnková, 2006). 7 Příčinou poklesu výkonnosti české ekonomiky byla nedostatečná konkurenceschopnost.
24
V druhé vlně nezaměstnanosti, v letech 1997 – 1999, v ČR nezaměstnanost prudce stoupá v souvislosti s ekonomickou recesí a v důsledku rozsáhlých přesunů pracovních sil a úplné restrukturalizace
zastaralého
průmyslu.
Dochází
tak
k velkým
rozdílům
v míře
nezaměstnanosti v jednotlivých okresech a městech v ČR. Mezi problémové regiony se řadí především Severní Čechy, Severní Morava a také zemědělské regiony. Nezaměstnanost nejvíce zasáhla privatizující se podniky a banky, které se zbavovaly nadbytečných pracovníků. Od roku 1997 se začíná výrazně zvyšovat počet dlouhodobě nezaměstnaných (Sirovátka, Kofroňová, Kotíková a Winkler, 2003). V roce 1999 se počet nezaměstnaných poprvé přiblížil hodnotě 500 tisíc. Vývoj počtu uchazečů o práci a vývoj míry nezaměstnanost zobrazuje následující graf č. 1.
600 počet uchazečů
500 7,48
400
6
5,23
300 4,13
200
3,52 2,57
100 0
10 9,37 8
3,19
2,93
4
3,52
2
0,66 1990
1991
0 1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
míra nezaměstnanosti v %
Graf č. 1: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti v ČR do roku 1999 v %
1999
rok počet uchazečů
Míra nezaměstnanosti
Zdroj: vlastní zpracování podle dat MPSV (hodnoty jsou uvedené ke konci daného roku)
2.4.2
Vývoj nezaměstnanosti v ČR od roku 2000
V roce 2000 se nárůst nezaměstnanosti mírně zpomalil v důsledku růstu průmyslové výroby, zejména automobilové. Zvýšila se také poptávka po práci ve stavebnictví a službách. Naopak došlo k poklesu pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu, dopravě a spojích. Na trhu práce se také nacházely různé neobsazené dělnické profese, které obsadili cizí státní příslušníci z Ukrajiny, Ruska, Polska a Slovenska. Nejvyšší počet nezaměstnaných registrovaných na úřadech práce byl vykázán na konci roku 2003, a to 542 tisíc. Tento počet reprezentoval míru nezaměstnanosti ve výši 10,31 %. V roce 2004 se v ČR změnila metodika výpočtu míry registrované nezaměstnanosti, která již nezapočítávala všechny uchazeče o zaměstnání registrované na úřadech práce, ale pouze 25
takzvané „dosažitelné“ uchazeče, tedy ty, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání. Brožová (2003) spatřuje příčiny nezaměstnanosti v tomto období v růstu konkurence, vzdělanostní struktuře obyvatelstva, v růstu produktivity práce a v poměrně vysokých vyplácených sociálních dávkách státem. Docházelo tedy k postupnému nárůstu výdajů na aktivní politiku nezaměstnanosti. Na konci roku 2003 byla zjištěna nejvyšší míra nezaměstnanosti v okresech Most (23,5 %) a Karviná (20,4 %). Pouze pět okresů mělo míru nezaměstnanosti nižší než 5 %, byly to okresy Praha-západ, Praha-východ, hlavni město Praha, Benešov a České Budějovice. Situace na trhu práce se začala rapidně zlepšovat – podobně jako v cele EU - až v roce 2006 v souvislosti s ekonomickým oživením (Toušek a Novák, 2012). Počet nezaměstnaných se snižoval každý rok o sto tisíc osob a v roce 2007 byl počet volných pracovních míst na své historicky nejvyšší úrovni. Počet volných pracovních míst se zvýšil až o 50 % v roce 2007 ve srovnání s rokem předcházejícím. Vývoj nezaměstnanosti zobrazuje následující graf č. 2.
12
600 počet uchazečů
500 400
8,78
8,9
10,31
9,81
9,47
10 8,88
8
7,67
300
5,98 6
200
4
100
2
0
0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
míra nezaměstnanosti v %
Graf č. 2: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti v letech 2000-2007 v %
2007
rok počet uchazečů
míra nezaměstnanosti
Zdroj: vlastní zpracování podle dat MPSV (hodnoty jsou uvedené ke konci daného roku) Pozn.: v roce 2004 je uvedená hodnota míry registrované nezaměstnanosti podle nové metodiky platné od 1. července 2004 - podíl počtu dosažitelných uchazečů na pracovní síle včetně cizinců
2.4.3
Vývoj nezaměstnanosti v ČR po roce 2008
V první polovině roku 2008 počet nezaměstnaných klesal a na jeho konci byl nižší než 300 tisíc. Na druhé straně se zvyšoval počet volný pracovních míst. Česká ekonomika tak byla na svém vrcholu. Situace na trhu práce se však změnila během čtvrtého čtvrtletí, kdy se počet uchazečů o práci zvýšil až o 54 tisíc na konci roku 2008. Toušek a Novák (2012) popsali tento stav jako projev začínající globální krize, jelikož se se zvyšujícím počtem 26
uchazečů o práci snížil počet volných pracovních míst, a to na 91 189 na konci roku 2008 oproti počtu 151 900 v polovině daného roku. Rok 2009 je ve znamení nárůstu míry nezaměstnanosti a počtu lidí bez práce, úřady práce evidovaly téměř 539 tisíc nezaměstnaných a pouhých 31 tisíc volných pracovních míst. V roce 2010 se počet uchazečů o zaměstnání zvýšil na hodnotu 561 551. Míra registrované nezaměstnanosti tak dosáhla hodnoty 9,57 % a na jedno pracovní místo připadalo 18,2 uchazečů o zaměstnání. Vývoj míry nezaměstnanosti lze vidět v následujícím grafu č. 3. Krize se v České republice, ale i v celé Evropě nejprve projevila v bankovním sektoru, dále pak ve zpracovatelském a automobilovém průmyslu. Toušek a Novák (2012) jmenují další postižená odvětví v naší zemi, a to zejména stavebnictví, sklářství a textilní průmysl, které se nicméně řadí k problémovým oborům již delší dobu. Klesající poptávka po těchto oborech zapříčila snížení počtu pracovníků až o čtvrtinu během dvou let a někteří zaměstnavatelé byli nuceni ukončit provoz v krizovém období. Další příčinu v nárůstu nezaměstnanosti vidí v sezónnosti některých odvětví či v novele zákona o zaměstnanosti,8 kterou došlo ke snížení podpor v nezaměstnanosti. Mira nezaměstnanosti 5 % v ČR z poloviny roku 2008 se za necelé dva roky téměř zdvojnásobila. Dopady krize na jednotlivá odvětví průmyslu v ČR se zabývají ve svých publikacích a odborných článcích například M. Rojíček (2009), E. Kislingerová (2009, 2011) nebo O. Šerý (2010).
Graf č. 3: Vývoj míry registrované nezaměstnanosti od roku 2008 v % 700
12
počet uchazečů
600 9,24
500 400 300
9,57
10
9,36
8,62
8,2
7,5
7,2
8 6
5,96
4
200 100
2
0
0 2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
rok počet uchazečů
míra nezaměstnanosti
Zdroj: vlastní zpracování podle dat MPSV (hodnoty jsou uvedené ke konci daného roku)
8
K novele zákona o zaměstnanosti došlo 1. ledna 2011. Předmětem úpravy bylo zejména snížení či zrušení podpor v nezaměstnanosti.
27
Ekonomická krize se nejprve začala projevovat snížením hrubého domácího produktu ve většině zemí Evropské unie. Pileček a Müller (2010) uvádějí, že krize se v naší zemi začala projevovat ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008, kdy výše HDP byla na stejné úrovni jako v roce 2007. V porovnání s rokem 2009 však došlo k poklesu o 4,2 %. Začátkem roku 2009 byl pokles HDP 3,9 % proti stejnému období roku 2008, ve druhém čtvrtletí dokonce 5,0 %. Teprve až začátkem roku 2010 byla hodnota HDP vyšší o 1,1 %, než v prvním čtvrtletí roku 2009. Vývoj HDP popisuje graf č. 4. Graf č. 4: Vývoj růstu HDP v České republice v letech 1993-2014
meziroční růst v %
8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 -2,0 -4,0 -6,0
roky růst HDP
Zdroj: vlastní zpracování podle dat z ČSÚ
Globální ekonomická krize je často označována za nejhlubší krizi od konce druhé světové války či světové hospodářské krize ve třicátých letech 20. století. Pileček a Müller (2010) její počátky zachycují v souvislosti s hypoteční krizí v USA, která vyvrcholila v letech 20052006. Krize tak způsobila růst hypotečních sazeb a následně platební neschopnost při splácení hypotečních úvěrů. Tím zanikly velké investiční společnosti. A jelikož je finanční trh globálně propojen, krize se poté přenesla i do bankovního sektoru a v roce 2008 se z ní stala finanční krize, která se postupně rozšířila do většiny států světa. Následně se z nich vyvinula právě ekonomická krize, která zasáhla všechny sektory ekonomiky, zejména pak zpracovatelský průmysl. V celosvětovém měřítku vyvolala pokles poptávky po zboží a službách. Pro naši zemi, která je výrazně exportně orientovaná, z toho vyplývají velké odbytové potíže a opatrnější přístup komerčních bank k poskytování úvěrů. Hospodářská krize má kromě poklesu hrubého domácího produktu i několik dalších významných projevů jako je pokles poptávky domácností po zboží a službách, jejich neschopnost splácet hypotéky a úvěry, úbytek zakázek firem, nárůst vyhlášených insolvencí 28
a bankrotů, v neposlední řadě také klesá zájem o koupi nemovitostí. Vliv ekonomické krize se ale především projevuje na trhu práce. Ekonomická krize se stala velmi diskutovaným tématem a především v médiích docházelo k názorové rozepři, zda je Česká republika skutečně v recesi nebo se jí naopak vyhnula. Podrobně se této problematice věnovali ve svém článku Filipová, Korbel, Dolejš a Kreuzigerová(2008). Po roce 2010 došlo k malému poklesu počtu uchazečů o zaměstnání v důsledku mírného ekonomického oživení. O jedno pracovní místo se nyní ucházelo 14,2 uchazečů. Nicméně je tato hodnota stále mnohonásobně vyšší než hodnota před krizí. Úřady práce na konci roku 2011 evidovaly 508 451 nezaměstnaných lidí, což je o 53 tisíc méně ve srovnání s rokem 2010. Snížila se také míra registrované nezaměstnanosti o 0,95 p. b. Trh práce se i nadále vyznačoval přetrvávajícími strukturálními problémy a silně konkurenčním prostředím. Jedinci ucházející se o zaměstnání si proto většinou nemohli vybírat pracovní místa podle jejich kvalifikace či praxe a zkušeností (Stodolovská, 2012). Stejně tak v rámci Evropské unii došlo ke zlepšení situace na trhu práce, kdy byl v prvním čtvrtletí roku 2011 zaznamenán meziroční pokles nezaměstnaných v období globální ekonomické krize. V Řecku však nezaměstnanost vzrostla na 16,6 % a ve Španělsku dokonce na 21 % z důvodu hospodářských problémů (Toušek a Novák, 2012). V roce 2012 se míra registrované nezaměstnanosti zvýšila o 0,74 p. b. Vzhledem k poklesu volných pracovních míst a nárůstu uchazečů o zaměstnání se zvýšil nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Počet uchazečů o zaměstnání připadajících na 1 volné pracovní místo se v prosinci meziročně zvýšil z 14,2 na 15,6. Česká republika se v prvním pololetí roku 2013 vyznačovala významným poklesem míry nezaměstnanosti, snížila se z 8 % na 7,3 %. V Evropské unii se tak umístila na 4. místě, co se týče nejnižší míry nezaměstnanosti (po Nizozemsku, Německu a Rakousku). Podle průzkumu ČSÚ ve srovnání s Nizozemím v naší zemi pracuje minimální počet osob na částečný úvazek (5,8 %), zatímco v Nizozemsku je to až 50 % zaměstnanců. Česká republika se řadí mezi státy s nejdelší odpracovanou dobou v hlavním pracovním poměru (40,9 hodiny) oproti průměru 37,1 hodiny v celé Evropské unii a také je státem s nejvyšší zaměstnaností mužů ve věku od 55 do 64 let (České noviny.cz, 2014).
29
V druhé polovině roku 2013 míra registrované nezaměstnanosti výrazně stoupla a na konci roku dosáhla hodnoty 8,2 %.9 Tento rok přinesl nejhorší údaje z pracovního trhu od vzniku samostatné České republiky. Počet uchazečů o práci představoval hodnotu 596 833 tisíc a o jedno pracovní místo se ucházelo až 17 lidí. Mezi skupiny nejvíce ohrožené nezaměstnaností patřili lidé s nízkým vzděláním, lidé v předdůchodovém věku a ztíženou pozici mají i absolventi. Z regionálního pohledu panovala nejhorší situace v Ústeckém a Moravskoslezském kraji (Kurzy.cz, 2014). Začátek roku 2014 představoval ještě vyšší hodnotu uchazečů o práci než předchozí měsíc. K 31. lednu hledalo práci celkem 629 274 lidí a míra registrované nezaměstnanosti měla hodnotu 8,6 %. Leden patřil k měsícům s nejvyšším nárůstem nezaměstnanosti. Významnou skupinou nových uchazečů byli ti, kterým skončily pracovní smlouvy na dobu určitou, a také osoby samostatně výdělečně činné, které ukončily podnikání. V dubnu 2014 byl zaznamenán velmi výrazný pokles nezaměstnanosti, a to díky proaktivnímu přístupu úřadů práce - fungujícímu monitoringu volných pracovních míst, aktivní politice zaměstnanosti, kdy byly v kurzu hlavně veřejně prospěšné práce a společensky účelná pracovní místa. Pokles míry registrované nezaměstnanosti také významně ovlivnily sezónní práce a projevený zájem průmyslových podniků o nové pracovníky. Celkově docházelo k oživení ekonomiky a míra registrované nezaměstnanosti dosahovala na konci roku 2014 hodnoty 7,5 %. K 31. březnu 2015 evidovaly úřady práce 525 315 uchazečů o zaměstnání. Z celkového počtu lidí bez práce bylo 506 954 dosažitelných uchazečů. Podíl nezaměstnaných klesl na 7,2 % (únor 2015 – 7,5 %, březen 2014 – 8,3 %). Ve srovnání s minulým rokem došlo ke zvýšení počtu pracovních míst, a to na 76 050, takže o jedno pracovní místo se nyní uchází 7 osob. Úřad práce se velmi aktivně podílí na vyhledávání volných pracovních míst prostřednictvím komunikace se zaměstnavateli, obcemi, seznamuje je s možnostmi finanční podpory v rámci nástrojů a opatření Aktivní politiky zaměstnanosti a nabízí jim poradenství a kvalifikace na základě potřeb konkrétních firem a konkrétního regionu.
9
Míra registrované nezaměstnanosti je v roce 2013 nižší oproti roku předchozímu, a to z důvodu nové metodiky výpočtu. Pokud by se počítala podle stávající metodiky, míra nezaměstnanosti by překročila 10 %. Z toho tedy vyplývá, že nová výsledná čísla jsou nižší než původní a nezaměstnanost se tak opticky zmenšuje
30
3. TEORETICKO-METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE 3.1 REGIONÁLNÍ ROZVOJ Ekonomický život každé společnosti je umístěn do konkrétních míst, obcí a regionů, má tedy lokální charakter. Cílem každého státu by mělo být vytváření podmínek pro dosahování růstu životní úrovně jeho obyvatel a toho nelze dosáhnout bez místního rozvoje10, kde se ekonomické aktivity soustřeďují. Dochází však k tomu, že jednotlivá města či regiony se snaží získat větší konkurenceschopnost ve srovnání s jinými. Smyslem regionálního rozvoje je tedy nejen snižování regionálních disparit,11 ale také podpora rozvoje a ekonomického růstu s cílem zvýšení konkurenceschopnosti všech regionů (Skokan, 2008). Problémy spojené s otázkami regionálního rozvoje se dostávají do popředí zájmu jak mnoha vědních a výzkumných oborů, tak i praktických politik. Podle Kutscherauera (2013) je pozornost této problematice věnována především z důvodu existujícího napětí anebo přímo vážných
poruch
celých
sociálně-ekonomických
systémů
v
důsledku
prostorové
nerovnoměrnosti v rozdělování bohatství a moci. Pojem regionální rozvoj zahrnuje širokou oblast aktivit, jejichž obecným cílem je zlepšit socioekonomickou úroveň regionů a zajistit jejich úspěšný rozvoj s ohledem na kvalitní život místních obyvatel. Podle Blažka (2008) tak teorie regionálního rozvoje představují ucelený systém, vysvětlující působení základních faktorů, subjektů a dalších souvislostí v rámci regionu. Tyto teorie nejsou propojeny jen s ekonomickými teoriemi, ale zejména s přírodními a sociálními vědami, jako jsou například sociální geografie, sociologie, demografie či politologie. Následná znalost teorií regionálního rozvoje je pak základem pro navržení odpovídající regionální politiky a dalších rozvojových strategií. Tyto teorie tedy nemají pouze významný poznávací význam, ale především ten praktický. I přesto, že regionální rozvoj jako takový představuje poměrně mladou vědní disciplínu zařazenou do 30. let 20. století, byl již v minulosti součástí obecných ekonomických teorií zabývajících se problematikou rozvoje území (Blažek a Uhlíř 2002). Zajištění prosperity regionu není žádná novodobá tendence, ale přirozeně existuje velmi dlouho. Už v dávné historii byl úspěšný rozvoj území spojen s politickou mocí a její stabilitou. Krejčí (2010)
10
Termín rozvoj bývá často zaměňován za pojem růst. V rámci regionálního rozvoje mají tyto pojmy zcela odlišný význam. Růstem rozumíme zvýšení celkového produktu regionu za dané časové období. Rozvoj je ale představován celým komplexem procesů, které probíhají uvnitř daného regionu (Kutscherauer, 2010). 11 Disparita je velmi frekventovaným pojmem posledního desetiletí. Znamená nerovnost či rozdílnost v ekonomických a sociálních záležitostech lidského života (Kutscherauer, 2010). Regionální disparita je Ministerstvem pro místní rozvoj ČR vymezena jako neodůvodněný regionální rozdíl v úrovni ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje regionů.
31
v tomto kontextu uvádí příklady úspěšného rozvoje pro území České republiky, a to středověkou kolonizaci našeho pohraničí nebo zakládání soustavy středověkých měst, iniciované právě z popudu českých králů.
3.2 REGIONY A REGIONALIZACE Dříve než se budu blíže zabývat jednotlivými teoriemi regionálního rozvoje, představím samotný předmět regionálního rozvoje, a to region jako pojem. Neexistuje však jediná všeobecná definice regionu, jelikož se tento termín používá v nejrůznějších kontextech a různých vědních disciplínách. Wokoun (2011) označuje region jako komplex, který vznikl regionální diferenciací krajinné sféry. Všeobecná encyklopedie Diderot z hlediska struktury regionu definuje pojem region jako: „část zemského povrchu s určitými typickými znaky. Existují dva základní typy regionů: a) fyzicko-geografický, vymezený na základě fyzickogeografických znaků (reliéfu, klimatu, půd, vodstva apod.); vyznačuje se vysokou mírou homogenity; b) sociálně-geografický (nodální), vymezený na základě relativně uzavřených prostorových vztahů, zejména dojížďky; vyznačuje se určujícím vztahem středisko – zázemí.“ (Encyklopedie Diderot, 1997, s. 657). Klapka a Tonev (2008) vnímají region, jako omezené složité prostorové uspořádání, který vzniklo na základě vzájemného působení přírodních a sociálně-ekonomických jevů. Každý region má určitý typ organizační jednoty, která jej odlišuje od těch ostatních. Pojem region nevznikl v současnosti při zkoumání problémů a teorií regionálního rozvoje, ale pochází již z antiky. Tehdy byl region vnímán jako objekt mocenského působení jednotlivých vládců, kterým šlo o ovládnutí určitého území. Je tedy velká pravděpodobnost, že právě odsud byl termín region odvozen (Krejčí, 2010). Regionalizací nazýváme proces vymezování individuálních regionů. Dochází tak k rozčleňování území státu do menších územních celků nebo naopak k seskupování základních prostorových jednotek. Keating (1998) označuje za regionalizaci procesy, v jejichž průběhu jednotlivé vlády přenášejí pravomoci a kompetence na regiony a rozhodují o jejich obsahu. Můžeme rozlišit dva typy regionalizace, a to fyzicko-geografickou, která vede k co nejefektivnějšímu využití přírodních zdrojů, a socioekonomickou regionalizaci, která pomáhá analyzovat ekonomické regiony (Skokan, 2008).
32
3.2.1
Klasifikace regionů
Jelikož existují různé typy regionů v závislosti na zvolených kritériích zkoumání, můžeme je klasifikovat ze čtyř základních hledisek. Konkrétně se jedná o (Klapka a Tonev, 2008): odvětvové hledisko, metodologické hledisko, taxonomické hledisko, hledisko formy.
3.2.1.1 Odvětvové hledisko Odvětvové hledisko klasifikuje regiony podle jejich dílčích odvětví. Dle geografického pojetí vymezujeme regiony fyzicko-geografické (příklad klimatického regionu) a humánněgeografické (příklad průmyslového regionu). Z praktického hlediska se pak mohou regiony dělit na administrativní a účelové (Krejčí, 2010). Administrativní regiony jsou vymezovány pro potřeby organizace a výkonu veřejné správy. Vyznačují se vztahem podřízenosti a nadřízenosti, časovou stabilitou a skladebností Příkladem administrativních regionů, které vymezuje stát, představují územní celky vytvořené pro statistické účely EUROSTATU pro porovnání a analýzu ekonomických ukazatelů v rámci regionální politiky členských států Evropské unie. Jedná se o klasifikaci regionů z roku 1988 známou pod zkratkou NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques). Aby bylo pro celou Evropskou unii dosaženo srovnatelnosti jednotlivých statistických celků, jsou pro jednotlivé úrovně soustavy NUTS stanoveny meze počtu obyvatel. Nejdůležitější jednotkou pro snadné porovnání evropských regionů mezi sebou je NUTS 2, protože se jedná o dostatečně velká území. Hlavní komparační proměnné jsou HDP regionu na obyvatele či nezaměstnanost. (Žižka a kol., 2013).
Tabulka č. 1: Jednotlivé úrovně soustavy NUTS v České republice
Správní jednotky
Česká republika
Velikostní interval
NUTS 0
stát
není
NUTS 1
3-7 mil. obyvatel
Česká republika
NUTS 2
0,8-3 mil. obyvatel
regiony soudržnosti (8)
NUTS 3
150-800 tisíc obyvatel
kraje (14)
LAU 1
není definován
bývalé okresy (77)
LAU2
není definován
obce (6253)
Zdroj: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1319/2013
33
Vedle soustavy NUTS od roku 1990 existuje i soustava LAU (Local Administrative Units) zahrnující obce a okresy. Každý členský stát Evropské unie prostřednictvím těchto místních samosprávných jednotek realizuje vlastní regionální politiku Právě na této úrovni sledování se v největší míře projevuje existence významných socioekonomických disparit v regionální struktuře České republiky (GaREP, 2012). Pro řešení konkrétních problémů jsou pak vytvářeny účelové regiony, které jsou většinou časově omezené. Příkladem jsou přírodní rezervace a chráněné krajinné oblasti (Jáč, 2010). Regiony však nemusí splňovat hranice jednoho státu (Žižka a kol., 2013). V tomto případě hovoříme o nesouvislém území, které bylo vytvořeno za účelem společného řešení problémů obyvatel příhraničních států. Jedná se takzvané Euroregiony. Vyznačují se vlastní administrativou, finančními zdroji a vlastním systémem rozhodování.
3.2.1.2 Metodologické hledisko Metodologické hledisko vysvětluje důvod, pro který byl region vytvořen. Žítek (2004) rozlišuje regiony jako nástroj výzkumu a prostorové analýzy, regiony jako objekt výzkumu, kdy region představuje podsystém státu a vyznačuje se určitou skladbou, prostředím a strukturou. Do třetice uvádí region jako nástroj managementu území neboli nástroj regionální politiky (příkladem mohou být výše zmíněné regiony NUTS II či euroregiony).
3.2.1.3 Taxonomické hledisko Důležitou roli v této klasifikaci hraje geografická poloha. Regiony se v tomto případě dělí na individuální, které jsou svým způsobem velmi specifické a mající vlastní název, a typologické regiony charakteristické nějakými obecnými a typickými vlastnostmi. Jako příklad typologického regionu bych uvedla regiony s hustou železniční sítí.
34
Obrázek č. 3.: Vymezení individuálních a typologických regionů
Zdroj: Klapka a Tonev, (2008)
3.2.1.4 Hledisko formy Hledisko formy patří k nejdůležitějšímu typu klasifikace regionů. Výchozím bodem je, jaké regionalizační kritérium si při regionalizaci zvolíme. Patří sem homogenní regiony, heterogenní regiony, o nichž jsem se již zmínila výše.
3.2.2
Homogenní regiony
Homogenní regiony se vyznačují maximální vnitřní homogenitou a maximální vnější heterogenitou12. Ale vzhledem k tomu, že charakter geografické sféry je výrazně rozmanitý, nikdy se nemůže jednat o absolutní homogenitu. Definování regionů vychází z nalezení shody a vytvoření určitého klasifikačního znaku. Pokud bude použito více těchto znaků, musí se požadavek homogennosti vztahovat na všechna regionalizační kritéria. Princip dělení regionu na základě homogenity jevů je blízký principu, který se bere za základ libovolné klasifikace. Takto lze například na mapě vymezit oblasti, které mají shodný pahorkatinný reliéf nebo oblasti, kde se vyskytuje převaha pěstování obilí (Wokoun, 2011). Nejčastější výskyt homogenních regionů se projevuje ve fyzické geografii (příklad klimatického regionu) ve srovnání se socioekonomickou geografií (příklad zemědělského regionu), (Krejčí, 2010). 12
Haggett (1977) vysvětluje, že rozdíly mezi regiony jsou výrazně větší než obdobné diference uvnitř regionu.
35
Obrázek č. 4.: Homogenní regiony
Zdroj: Klapka a Tonev, (2008)
3.2.3
Heterogenní regiony
Heterogenní regiony charakterizuje vzájemné propojení různě velkých územních jednotek, které se liší především úrovní občanské a technické vybavenosti. Jsou však charakteristické svojí vzájemnou závislostí. Skládají se z nodálního centra (jádra) a zázemí (periferie), proto se někdy nazývají nodální regiony (Žižka a kol., 2013). Právě intenzita vazeb mezi jádrem a periferií vymezuje region. Příkladem nodálních regionů jsou spádové regiony, vymezené oblastmi, ze kterých lidé jezdí pracovat nebo nakupovat do centra. Hranice heterogenních regionů jsou pak v místech, kde jsou nejslabší funkční vazby mezi centrem a zázemí.
Obrázek č. 5: Nodální regiony
Zdroj: Klapka a Tonev, (2008).
36
3.3 ŘÁD A HIERARCHIE REGIONŮ Rozdílnost ve velikosti a komplexitě regionů je možné určit na základě jejich hierarchie. Tímto způsobem dochází ke vzniku systému, který se nazývá hierarchická soustava regionů (Krejčí, 2010). Jelikož existují rozdílné typy regionů, vymezujeme i odlišné hierarchické úrovně. Podle Touška se fyzickogeografická regionalizace zabývá především přírodními systémy, kde nejvyšší hierarchickou úrovní je planeta Země. Nižší úroveň je pak regionální, chorická a topická, která představuje plošně i významově nejmenší region. Příkladem hierarchie u socioekonomických regionů jsou následující úrovně – subregionální, mikroregionální, meziregionální, makroregionální, národní, nadnárodní a globální. Již W. Christaller ve své práci prokázal hierarchii středisek, kdy definoval vztah středisek vyššího řádu a nižšího řádu a klasifikoval je do čtyř stupňů.13 Koncentrací služeb ve střediscích vzniká hierarchie center. Čím větší rozsah služeb středisko poskytuje, tím vyšší je jeho postavení. Na Christallerovu teorii navázal A. Lösch, který se nezabýval pouze službami, ale průmyslem či zemědělstvím. Výsledkem jeho práce bylo tvrzení, že všechna místa vyššího řádu nemusí zahrnovat všechny funkce místa nižšího řádu. Díky tomu se mohla střediska specializovat a odlišit se od dalších center.
3.4 REGIONÁLNÍ DISPARITY Následující část práce se zaměřuje na oblast, která je v současnosti v regionálních vědách poměrně frekventovaná, a to oblast regionálních disparit. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky definuje regionální disparity jako rozdíly v úrovni ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje regionů, které jsou z celospolečenského hlediska nežádoucí. Mezinárodní organizace práce (ILO, 2009) charakterizuje regionální disparity jako „rozdíly mezi ekonomickým výkonem a blahobytem mezi zeměmi nebo regiony“. Významným příspěvkem k účelovému pojetí regionálních disparit je také definice Kutscherauera (2010), který vnímá regionální disparitu jako rozdílnost nebo nerovnost znaků, jevů či procesů majících jednoznačné územní umístění a vyskytujících se alespoň ve dvou entitách této území struktury.
13
W. Christaller poukázal na zákonitost prostoru o poklesu počtu středisek v závislosti na jejich významu. Středisek nejnižšího významu je nejvíce, přičemž je tam nejmenší výběr zboží a služeb. Všechna místa vyššího řádu zahrnují všechny funkce střediska nižšího řádu. (Blažek a Uhlíř, 2011).
37
Předmětu této diplomové práce se nejvíce blíží definice regionálních disparit Jáče a kol. (2010, s. 19), kteří ve své publikaci uvádějí, že „nárůst ekonomických disparit mezi regiony náležejícími do jednoho státu je považován za důsledek polarizačního procesu, tedy spíše za důsledek dobrých hospodářských výsledků určitých regionů (hlavních měst a metropolí) oproti nevýraznému fungování okrajových regionů“. K identifikaci disparit můžeme vycházet z různých prostorových úrovní. Pro srovnání našeho státu v rámci Evropské unie použijeme jako měřítko identifikace region NUTS 1, tedy Českou republiku, a regiony NUTS 2, regiony soudržnosti. Pro srovnání regionů v rámci našeho státu pak vycházíme z regionů NUTS 3, tedy z krajů, z NUTS 4, z okresů, nebo si stanovíme regiony podle účelu našeho zkoumání (například správní území obcí s rozšířenou působností).
3.4.1
Vznik regionálních disparit
Regionální disparity vznikají z mnoha důvodů. Dochází k nim vlivem přírodních jevů, ale i v důsledku lidské činnosti či politických vlivů. Nejúplněji rozpracovali faktory vzniku regionálních disparit Klaassen a Vanhove (1987) a Vanhove (1999). Mezi faktory vzniku regionálních disparit patří: a) primární faktory (relativně nízká mobilita pracovních sil a kapitálu, geografické faktory charakterizující vysoké dopravní náklady a omezené přírodní zdroje, dále pak ekonomická struktura regionů, politická rozhodnutí), b) sekundární faktory (vnější ekonomika, demografický stav, rigidita nákladů a cen14, přitažlivost prostředí), c) ostatní faktory (nízká inovační výkonnost, rozvoj sektoru služeb spíše v centrech).
Regionální disparity a možnosti jejich řešení se liší v závislosti na konkrétních podmínkách v daném území. Pro ekonomiku regionů má důležitý význam především kvalita a kultivovanost podnikatelského prostředí podporující růst produktivity podniků. Ty jsou pak zdrojem produkce výrobků, služeb a inovací, hlavního zdroje dalších budoucích konkurenčních výhod. Velkou roli zde hrají malé a střední podniky, které jsou většinou orientovány na lokální trhy (Jáč a kol., 2010). Významným východiskem je orientace budoucího využití výsledků v regionálním managementu. 14
Cenová rigidita je situace, kdy ceny nereagují či reagují zpožděně na vnější impulsy. Nepřizpůsobí-li se novým impulsům cena, poté se přizpůsobí množství. Rigidity jsou proto uvažovány jako jedna z příčin fluktuace ekonomické aktivity (Zimmerman, 2003).
38
Tradiční přístup regionální politiky chápe regionální disparity převážně jako negativní jev a je zaměřen na snižování regionálních disparit. Viturka (2007) však poznamenává, že je důležité zkoumat rozdílnost subjektů i z jiného důvodu, který naopak vede k poznání jejich jedinečnosti, nalezení silných stránek a schopnosti efektivně se odlišit od ostatních. V tomto případě se jedná o pozitivní disparity, které jsou vnímány jako hlavní nástroj zmírňování rozdílů mezi regiony
3.5 KLASIFIKACE TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE Dosud vzniklo velké množství různých teorií regionálního rozvoje, které jsou různorodé a často protichůdné. Mohou se lišit samotným pojetím rozvoje, hlavními aktéry regionálního rozvoje a v neposlední řadě doporučeními pro tvorbu regionálních politik. Přestože regionální rozvoj nemá jednotnou podobu, která by ho jednoznačně definovala, lze v jeho rámci vymezit a identifikovat několik možných přístupů v závislosti na zvolených kritériích. Pro větší přehlednost jsou teorie regionálního rozvoje shrnuty v Příloze č. 1. Tradičně bývají teorie regionálního rozvoje děleny do dvou velkých skupin: konvergenční a divergenční. Zastánci první skupiny, teorií regionální rovnováhy, tvrdí, že přirozenou tendencí vývoje je vyrovnávání rozdílu mezi regiony, a to za předpokladu působení delšího časového horizontu (Blažek a Uhlíř, 2002). Druhou skupinu pak tvoří teorie regionální nerovnováhy charakteristické zvětšováním meziregionálních rozdílů. Ačkoliv existují velmi výrazné územní rozdíly v dosaženém stupni rozvoje, neexistuje shoda v odpovědi na otázku, zda je regionální rozvoj konvergentní nebo divergentní. Blažek (2008) však poznamenává, že v různých obdobích, v různých sférách a na různých měřítkových úrovních dochází k odlišnému vývoji. Například v rámci EU dochází ke konvergenci na úrovni národních států, ale k divergenci na úrovni nižších územních jednotek (Adámek, Csank a Žížalová, 2006). Dále pak Blažek (1999) navrhuje dělit teorie regionálního rozvoje na induktivní, vyvozující obecné závěry na základě pozorování, a deduktivní, které jsou založeny na logickém vyvozování závěrů, postupující od obecných rysů prvků ke specifickým. Většinou se jedná o kombinaci obou těchto přístupů. Blažek a Uhlíř (2011) zmiňují i teorie zdůrazňující stranu poptávky či nabídky. Takto klasifikované teorie mají velký význam pro tvorbu regulačních nástrojů a konstrukci regionální politiky. Podle Kutscherauera (2013) se v posledních desetiletích všechny tyto teorie vyznačují přechodem od exogenně založeného přístupu k regionálnímu rozvoji k endogennímu. 39
Exogenní přístup (top-down) předpokládá, že zaostávání ekonomiky regionu je způsobeno nedostatkem výrobních faktorů, a primárně využívá externí pomoci v podobě státních dotací či subvencí. Naopak principem endogenních teorií (bottom-up) je efektivní využití vlastních hospodářských, sociálních a přírodních zdrojů regionu. Endogenní typ rozvoje se primárně spoléhá na vnitřní rozvojový potenciál15 regionu a snaží se o plné využití a produktivitu těchto intraregionálních zdrojů. Inovace a znalosti v daném regionu jsou tedy určující. Problém většiny teorií regionálního rozvoje je, jak uvádějí Skořepa, Ježek a Ježková (2008) přílišné zdůrazňování role místních zdrojů a opomíjení místních kapacit.
3.5.1
Významné ekonomické teorie a jejich vztah k regionálnímu rozvoji
V této práci budou teorie regionálního rozvoje rozděleny podle ekonomického směru, který představoval hlavní inspirační zdroj pro příslušné teorie regionálního rozvoje. V posledních desetiletích globálně dochází ke změnám podmínek ekonomického růstu a především se mění struktura zaměstnanosti. Výrazně se snížil podíl zaměstnaných v primárním i sekundárním sektoru ve prospěch toho terciárního. Ekonomiky jednotlivých států se stávají stále otevřenějšími a prosperita regionů nezávisí jen na vnitřních podmínkách, ale i na stále silnějších vztazích s ostatními regiony. Tedy i samotný ekonomický vývoj v regionech se podstatně změnil. Klasická ekonomie považovala za hlavní faktory růstu přírodní faktory, později to ale byly ekonomické faktory jako akumulace kapitálu a v současnosti je za hlavní zdroj růstu považována kombinace těchto faktorů plus sociální faktory. Viturka (2007) uvádí, že pro rozvoj regionů mají velký význam schopnosti místních podnikatelů a kvalifikace pracovníků. V následujícím popisu jednotlivých teorií jsou vybrány takové teoretické přístupy, které se přímo týkají České republiky. Můžeme je dělit na neoklasické, keynesiánské, neomarxistické, neoliberální a institucionální. Zatímco neoklasické a neoliberální teorie vycházejí z endogenního přístupu a vyznačují se konvergenční tendencí ve vývoji regionů, keynesiánské a neomarxistické ekonomické teorie patří k divergenčním teoriím s exogenním přístupem (Jač a kol., 2010).
15
Potenciál regionu je hodnocen pomocí HDP, míry nezaměstnanosti, výše průměrné mzdy, kvality infrastruktury a životního prostředí (Wokoun 2008).
40
3.5.1.1 Neoklasická teorie Tato mikroekonomická teorie je zaměřena na analýzu chování jednotlivců a firem na trhu, zejména jejich reakcí na změnu poptávky. (Blažek a Uhlíř, 2011). Podle neoklasických modelů mají ekonomiky i bez zásahů hospodářské politiky tendenci k vyrovnanému rozvoji, při němž se plně využívají všechny zdroje, avšak za předpokladu dokonalé konkurence, dokonalé mobility výrobních faktorů, dokonalé informovanosti o cenách všech tržních aktérů a konstantních výnosů z rozsahu16 (Faltová Leitmanová a kol., 2012). Zásadním přínosem neoklasické teorie bylo zavedení konceptu mezního užitku.17 Mezi nejstarší neoklasické teorie regionálního rozvoje patří lokalizační teorie, které se někdy dokonce považují za předchůdce regionálních teorií. Jejich cílem je vysvětlit faktory ovlivňující lokalizaci ekonomických aktivit. Lokalizační teorie rozlišují čtyři základní směry (Blažek a Uhlíř 2011): − vysvětlení lokalizačních rozhodnutí jednotlivých firem dle takzvaných lokalizačních faktorů18 (například naleziště surovin, cena pracovní síly, dopravní náklady), − zkoumání vzájemné závislosti lokalizačních rozhodnutí různých firem19, − vliv subjektivního vnímání aktérů na lokalizační rozhodnutí a − lokalizace ekonomických aktivit v prostoru jako celku (teorie regionální rovnováhy). V rámci tohoto čtvrtého typu teorií je za nejvýznamnější považována Christallerova teorie centrálních míst, kterou dále rozpracoval August Lösch. Základním parametrem této teorie je maximální vzdálenost, kterou je zákazník ochoten urazit, aby nakoupil zboží. Dále pak minimální velikost trhu, která umožňuje existenci obchodu. Krejčí (2010) uvádí, že výsledkem Christallerovy práce je optimální prostorové řešení, a to síť pravidelných nepřekrývajících se šestiúhelníků, v jejichž středech je umístěno centrum20.
16
Konstantní výnosy z rozsahu představují situaci, kdy objem výstupu roste stejně rychle jako množství výrobních faktorů (Musil, 2009). 17 Mezní užitek vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku (Musil, 2009). 18 Lokalizační faktory definoval Alfred Weber, který dále zavedl pojem „aglomerační úspory“ jako zvláštní příklad vnějších úspor. Můžeme odvodit tři druhy aglomeračních úspor, a to úspory ze sdílení pracovního trhu, úspory při šíření technologií blízkými firmami a úspory ze společného využívání infrastruktury nebo dodavatelů (Krejčí, 2010). 19 Jedná se o tzv. Hottelingův model z roku 1929, který je založen na předpokladu, že i malé firmy se budou přirozeně snažit o dosažení pozice monopolu alespoň na malém území. Hotteling se tak mezi prvními oprostil od dokonalé konkurence (Blažek a Uhlíř 2011). 20 Teorie centrálních míst byla použita i v České republice při vytváření tzv. střediskové soustavy osídlení v bývalém Československu v letech 1960-1968. Tehdy probíhal, za účelem racionalizace dalšího rozvoje osídlení, komplexní výzkum sídelní struktury. Cílem bylo zajistit na celém území, za pomoci omezených investičních prostředků, přijatelnou dostupnost občanské vybavenosti a obecně vyrovnané podmínky pro život, a to odstranění rozdílů mezi městem a vesnicí (Musil, 2001).
41
Mezi další teorie zařazené do skupiny neoklasických teorií patří jednosektorové a dvousektorové modely růstu a teorie růstového účetnictví, přičemž regionální růst je závislý na kapitálu, práci a technologii. Tyto koncepce se řadí mezi první ty, které se vyjádřily k problematice hospodářského růstu tradičních průmyslových regionů, ne však k rozvoji regionů. Základní myšlenka vychází z toho, že rozdíly v cenách v rámci hospodářství signalizují investiční příležitosti, neboli přesun výrobních faktorů (Kutscherauer, 2013). Výrobní faktory tak přechází do míst s nejvyšší mezní produktivitou. Neoklasické teorie nepředpokládaly žádné regionální problémy. Ve skutečnosti se však potýkaly s velkými problémy na trhu práce. Nezaměstnanost byla vysvětlována nízkou mobilitou kapitálu či pracovních sil. V tomto případě bych chtěla uvést příklad regionální politiky z Velké Británie pod názvem „dělníci za prací“, která reaguje na zvýšení mobility pracovních sil prostřednictvím podpory dojíždějících za prací nebo poskytování jednorázové finanční pomoci při stěhování (Blažek a Uhlíř, 2011). Kritickým bodem takovéto regionální politiky je vůbec existence regionů s nedostatkem pracovních sil, kam se mohou nezaměstnaní z jiných oblastí přestěhovat. Navíc se tento pasivní typ politiky snaží pouze zmírnit následky problémů, nikoliv jejich příčiny.
3.5.1.2 Keynesiánské teorie Kutscherauer (2010) uvádí, že až do velké hospodářské krize ve 30. letech dvacátého století převažoval v teoretických koncepcích neoklasický přístup, který byl kritizován kvůli svým nerealistickým předpokladům a zejména kvůli přetrvávajícím disparitám v nezaměstnanosti. Proto
nastal posun od neintervencionistického přístupu k intervencionistickému keynesiánství, které převládalo v desetiletích po druhé světové válce. Právě ta vyvolala zájem o řešení meziregionálních disparit. Neoklasické modely růstu zdůrazňovaly především význam výrobních faktorů na straně nabídky21 a zanedbávaly význam faktorů na straně poptávky. Naopak pro keynesiánské teorie regionálního růstu a rozvoje je typická právě mimoregionální poptávka po zboží vyráběném v daném regionu. Zastánci této teorie tvrdí, že ekonomické problémy nevznikají nedostatkem jednoho z výrobních faktorů, ale nedostatkem investic. Řešení problémů pak spočívá ve snaze o dosažení rovnosti objemu úspor a investic při zajištění stabilní vysoké spotřeby. Vláda by
21
Faktory na straně nabídky - růst kapitálu, přírůstek pracovních sil ,technologické změny. Předpoklad, že tržní rovnováhy je dosaženo v případě plného využití zdrojů znamenal, že celková prudukce bude záviset na velikosti zdrojů (počtu obyvatel a technologickém pokroku, přičemž oba jsou považovány za dané) (Blažek,1999).
42
proto měla státními zásahy zvyšovat celkovou poptávku po zboží. Rovnováha na trhu se předpokládá pouze při zmiňované rovnosti úspor a investic v ekonomice, ke které však ve skutečnosti nedochází (Ševčíková, 2010). Význam poptávky představuje také důležitou roli exportu zboží a služeb z regionu (Blažek a Uhlíř, 2011). Dalším významným prvkem keynesiánských teorií je zavedení pojmu multiplikátor22, který se stal klíčovým pro další generace regionálních modelů (Blažek, 2008). Z klasického keynesiánského pojetí ekonomiky vycházejí polarizační teorie, někdy také nazvané teorie jádro-periferie, na které mají úzkou vazbu právě negativní regionální disparity. Tyto teorii spojují prostorového uspořádání ekonomické činnosti s teorií hospodářského růstu. Podle zastánců teorie polarizace tržní mechanismus nevede k vyrovnání, ale k zesílení regionálních disparit, a proto je podle jejich názoru potřebná státní regionální politika, která by rozdíly mezi regiony nedovolila příliš zvětšovat. Mezi významné teorie patří teorie exportní základny, teorie růstových pólů, kumulovaných příčin, nerovnoměrného rozvoje, polarizovaného rozvoje. Teorie exportní základny D. Northa rozlišuje zaměstnanost v základním a doplňkovém sektoru daného regionu. Do základního sektoru patří odvětví produkující zboží a služby určené na export, jejichž chod pak zajišťují právě ta doplňková odvětví. Export je tedy důležitým ukazatelem ekonomického růstu za předpokladu, že se region specializuje na výrobky, v jejichž produkci má konkurenční výhodu (Blažek a Uhlíř, 2011). Podle teorie růstových pólů F. Perrouxe hospodářský růst nevzniká rovnoměrně. Pólem rozvoje je hnací23 ekonomická jednotka, například silná firma, která vyvolává podněty k rozvoji dalších podniků, takzvaných hnaných (Adamčík, 1997). Intenzita působení hnacích odvětví na ta hnaná je významná pro hospodářský rozvoj daného regionu. Lokalizací nových průmyslových podniků do zaostávajících regionů dochází ke snižování rozdílů mezi regiony. Regionální polarizace je spojována hlavně s G. Myrdalem a jeho teorií kumulovaných příčin, ve které říká, že jakékoliv odchylky od rovnováhy na trhu vyvolávají procesy, které na původní odchylku od rovnováhy působí tím způsobem, že ji ještě zesílí. Impulsy pozitivního i negativního směru se v průběhu doby kumulují a vykrystalizují do rozvojových rozdílů. Tato teorie vychází z představy, že jakmile se jeden region vyvíjí rychleji než ostatní regiony, budou se rozdíly mezi těmito regiony stále zvětšovat. Tyto změny jsou zapříčiněny především aglomeračními efekty (Blažek a Uhlíř, 2011). Myrdal byl přesvědčen, že tržní síly vedou 22
Multiplikátor vyjadřuje kvantitativní vztah mezi přírůstkem výdajů a růstem národního důchodu. Jde o koeficient, který vyjadřuje, jak velké zvýšení důchodu bude dosáhnuto zvýšením výdajů o 1 peněžní jednotku (Musil, 2001). 23 Hnací oblast představuje region, v němž dochází k soustředění více pólů rozvoje (automobilový průmysl, ocelářství, chemický průmysl).
43
k prohlubování meziregionálních rozdílů, kdy bohaté regiony stále více bohatnou a chudé se naopak stávají chudšími z důvodu upřednostňování investic v centru (Peet a Hartwick, 2009). V další polarizační teorii, teorii nerovnoměrného rozvoje, A. Hirschman považuje za příčinu regionálních rozdílů přirozenou nerovnoměrnost ekonomického vývoje regionů, zesílenou vlivem specializace a koncentrace. Ve své práci se zabýval hlavně možnostmi rozvoje v rozvojových zemích, jejichž problémem není nedostatek kapitálu, ale neochota jej investovat. Cílem strategie rozvoje bylo nalezení skrytých nebo špatně využívaných zdrojů a zakládání regionálních center, které se staly prostředkem dalšího rozvoje daného regionu. Zaostávající regiony jsou však také negativně ohroženy, a to odlivem kvalifikované pracovní síly do vyspělých oblastí (Blažek a Uhlíř, 2011). Pojem jádro-periferie zavedl J. Friedmann a stal se autorem teorie polarizovaného rozvoje, který rozšířil teorii nerovnoměrného rozvoje o sociologické, politické či kulturní faktory (Faltová Leitmanová, kol., 2012). Cílem dlouhodobého udržitelného růstu je posílení vazeb jádra na periferii vybudováním systému městských regionů v periferních oblastech, které by měly lokalizační výhody, přičemž centrum a periferie jsou propojeny vztahy autoritativnosti a závislosti (Blažek, 2008). Polarizační teorie podporují stimulaci poptávky jako základní podmínky pro zvýšení produkce a tím snížení nezaměstnanosti, která je jednou z hlavních příčin vzniku regionálních disparit. Nezaměstnanost představuje rozdíl mezi počtem pracovních příležitostí a počtem osob hledajících práci. Aby se mohla regulovat výše nezaměstnanosti, je nutné ovlivňovat velikost produkce (Blažek, 2008). Tyto regionální problémy lze řešit prostřednictvím regionální politiky zvané „práce za dělníky“, která vyjadřuje potřebu státu zodpovídat za problémy zaměstnanosti. Stát je tedy povinen usilovat o vytváření nových pracovních míst v problémových regionech (Krejčí, 2010). Peet a Hartwick (2009) v tomto ohledu hovoří o takzvaném „pečovatelském státu“, který se až přehnaným způsobem stará o své občany. Typicky keynesiánský způsob řešení meziregionálních rozdílů v nezaměstnanosti představuje také poskytování příplatků ke mzdám, aby se podnikatelům v problémových regionech snížily náklady na pracovní síly (Kutscherauer, 2013). 3.5.1.3 Neomarxistické teorie Stejně jako neoklasické, tak i keynesiánské teorie prostřednictvím svých politik nedokázaly vyřešit hospodářské problémy v období ekonomické krize, která s sebou neustále přinášela vysokou míru nezaměstnanosti, inflaci a zadluženost v rozvojových zemích. V souvislosti s krizí keynesiánských přístupů v 70. letech 20. století vstoupili do popředí 44
neomarxisté,24 kteří se snažili o zásadní reformu existujících ekonomických struktur. Cílem této reformy bylo odstranění kapitalismu, který neustále směřoval ke krizi, nebo alespoň větší kontrola nad kapitálem, a to například zestátňováním (Blažek a Uhlíř, 2011). Neomarxisté vycházeli z hlavní myšlenky, že ekonomické problémy jsou způsobeny různorodým vlastnictvím výrobních faktorů, kdy byli odlišováni vlastníci výrobních prostředků od námezdně pracujících.25 Nespravedlnost nastává při rozdělování zisku mezi jednotlivé třídy, které jsou definované na základě vlastnictví výrobních prostředků (Blažek, 2008). Mezi nejvýznamnější teorie s prvky regionálního rozvoje patří teorie územních děleb práce, teorie nerovné směny a „houpačková“ teorie nerovnoměrného rozvoje. Vůbec nejvýznamnější neomarxistickou teorii regionálního rozvoje představuje teorie územních děleb práce od D. Massey. Jejím cílem bylo propojit geografii průmyslu a studium trhů práce se společenskými strukturami a skloubení teorie regionálního rozvoje se specifickými rysy daného regionu. Prostor a regionální diferenciace jsou podle Massey výsledkem sociálních vztahů, a zároveň s jejich změnami dochází k vytvoření nové prostorové dělby práce. Podle této teorie jsou rozdíly mezi regiony ovlivněny rozmístěním center firem a jejich podřízených závodů. Klade se tedy důraz na postavení konkrétního závodu v hierarchii firmy než na jeho sektorovou příslušnost. Tato teorie také zmiňuje rozdíly ve struktuře zaměstnanosti a úrovni kvalifikace, kdy se zaměstnanost soustřeďuje v terciárních či kvartérních sektorech do vyspělejších regionů. Massey dále považuje za klíčové prostorové oddělení výrobních, manažerských a výzkumných jednotek v rámci jednoho podniku (Blažek a Uhlíř, 2011). Teorie nerovné směny, jejímž autorem je A. Emmanuel, vychází z předpokladu, že meziregionální obchod způsobuje bohatnutí vyspělejších regionů na úkor těch zaostalejších. Nevede tedy k oboustranně výhodným podmínkám (Peet a Hartwick, 2009). Hlavní faktor nerovné směny Emmanuel spatřoval v rozdílné výši mezd. Zatímco ve vyspělých zemích se dělníkům vyplácely vysoké mzdy, v rozvojových zemích byly mzdové náklady jen na úrovni nezbytného existenčního minima, a to z toho důvodu, že rozvojové státy exportují obvykle
24
Neomarxisté jsou představitelé neomarxistických teorií, kteří navazují na učení Karla Marxe. Neomarxisté rozšířili tradiční marxisticko-leninské schéma o hlubší analýzu člověka jako svobodné osoby, kritiku gigantických technologií, kritiku konzumní společnosti a požadavek rozšíření politické demokracie na celou společnost – sociální a ekonomická demokracie. Mnozí neomarxisté popírají revolučnost dělnické třídy a za revoluční považují spíše inteligenci. 25 Karl Marx definuje kapitalismus jako způsob produkce, který se zakládá na námezdní práci. Jedná se o stav, ve kterém je živobytí jedince závislé na mzdě. Karl Marx (1847) odkazuje k nerovné vyjednávací pozici mezi zaměstnanci (prací) a zaměstnavateli (kapitálem), zejména pokud jsou zaměstnancům vypláceny neúměrně nízké mzdy.
45
zemědělské produkty, které jsou levnější než jimi importované průmyslové výrobky. Emmanuel proto navrhoval vyřešit tyto problémy nerovné směny navýšením mezd v rozvojových zemích (Blažek a Uhlíř, 2011). Dalším typem pomoci je například odpuštění dluhu rozvojovým státům (Peet a Hartwick, 2009). Jak je vidět, tato teorie má spíše národní či mezinárodní charakter. Pokud uvažujeme aplikaci teorie nerovné směny na regionální úrovni, doporučuje se například omezení obchodu mezi regiony, což je ale velmi složitá záležitost. Houpačková teorie nerovnoměrného rozvoje N. Smitha vychází z předpokladu, že nerovnoměrný vývoj je způsoben nerovnými sociálním vztahy, především dělbou kapitálu. Kapitál zde hraje důležitou roli, protože má neustálé tendence přesouvat se do oblastí s nejvyšší mírou zisku. Tím se však míra zisku v daném regionu snižuje a dochází k další mobilitě kapitálu. Prosperující oblasti se tak mění v úpadkové a opačně. Odtud právě vznikl název celé teorie. Smith ve své teorii upozorňuje na existenci tří hierarchických úrovní, a to na městskou, národní a globální, přičemž nejvýraznější pohyby kapitálu lze sledovat na úrovni měst (Blažek a Uhlíř, 2011). Nerovnoměrný regionální rozvoj neomarxisté přisuzovali strukturálním a sociálním nerovnostem v kapitalistickém systému, ve kterém státní zásahy vedly pouze ke zmírnění disparit a neřešily příčiny vzniku. Tyto společenské struktury byly navíc přeceňovány na úkor jednotlivce. Vznikající problémy navíc vnímali na národní a nadnárodní úrovni, protože problémy byly způsobovány obecnými principy fungování kapitalismu.
3.5.1.4 Neoliberální teorie Osmdesátá a devadesátá léta byla v ekonomické teorii ve znamení rozvoje modelů endogenního růstu, které se snažily modernizovat a doplnit neoklasické teorie. Jejich pozornost je především věnována pojetí a měření kapitálu. Mezi významné neoliberální teorie řadíme teorie jako nová ekonomická geografie, která dále zahrnuje dílčí teorie, a to teorii závislosti na zvolené cestě či teorii endogenního růstu. Další významnou neoliberální teorii představuje nová teorie růstu. Oproti neoklasickým teoriím neoliberálové nepřipouští klesající výnosy z rozsahu a dokonalou konkurenci a zaměřují se na koncepci vnitřních a vnějších úspor,26 rostoucí výnosy z rozsahu27 a nedokonalou konkurenci (Blažek, 2008). Neoliberálové se také liší 26
Tyto dva základní typy úspor definoval A. Marshall. Vnitřní úspory jsou dosahovány díky lepší organizaci a efektivitě práce v podnicích, vnější úspory závisejí na stavu a rozvoji průmyslu. Vnitřní úspory se dělí na úspory z rozsahu a úspory ze specializace. Vnější úspory jsou ovlivněny externím prostředím firmy. Jedná se o finanční či vzdělávací úspory (Krejčí, 2010). 27 Zvýšení všech vstupů vede k vice než proporcionálnímu zvýšení úrovně výstupů.
46
vnímáním technologického pokroku. Nová ekonomická geografie říká, že technologie mají endogenní povahu a nejsou všude volně dostupné. Technologie tímto ovlivňují rozvoj regionu, který se tak může specializovat (Krejčí, 2010). Značnou roli v utváření specializace průmyslových regionů mají dopravní náklady a náklady na mobilitu pracovní síly. Míra koncentrace a specializace závisí také na historických okolnostech. V tomto případě se používá myšlenkový koncept path dependence (teorie závislosti na zvolené cestě), který klade důraz na studování historických procesů pro správné pochopení dalšího vývoje událostí. Model path dependence vychází z toho, že náhodná událost v historii může ovlivnit lokalizaci ekonomických aktivit v prostoru a tím i úspěšnost či neúspěšnost regionu. P. David, představitel tohoto konceptu, vidí příčinu meziregionálních disparit právě v historických událostech, ale i v přírodních podmínkách, v existenci silného subjektu či náhodných jevech (Jáč a kol., 2010). Další teorií v rámci neoliberálního přístupu je nová teorie růstu, jejímž ústředním tématem je otázka konvergence. Její představitelé navazují na neoklasický princip, že každá ekonomika, tedy i region, dosahuje jiného stavu rovnováhy, což je způsobeno především odlišnou úrovní technologií či vlivem tradic. Regiony s podobnými podmínkami pak pod podle Blažka a Uhlíře (2011) vytvářejí tzv. konvergenční kluby, které směřují ke stejnému stavu rovnováhy. Regionální politika, inspirovaná neoliberálním přístupem, by se měla zaměřit především na snižování daňové zátěže, deregulaci, podporu malého a střední podnikání, podporu vzniku a šíření inovací, podporu lokální iniciativy o odstraňování bariér mobility výrobních faktorů (Adamčík, 1997).
3.5.1.5 Institucionální teorie Poslední velkou diskutovanou skupinou teorií regionálního rozvoje rozvíjející se od osmdesátých let 20. století představují institucionální teorie, které se snažily objasnit příčiny regionálních disparit důrazem na roli institucí, vzájemných kontaktů a spolupráce. Rozdíly mezi regiony byly způsobeny rozdíly v sociokulturním a institucionálním prostředí jednotlivých regionů. Viturka (2007) jmenuje tři oblasti problémů, kterým se tyto teorie vycházející právě z institucionální ekonomie věnují, a které doposud nebyly příliš řešeny. Jedná se o rozvoj technologií, inovací a procesu učení se, dále o zájem o fungování firem a v neposlední řadě zájem o instituce. Mezi významné institucionální teorie patří teorie výrobních okrsků, teorie flexibilní specializace a teorie učících se regionů. 47
Teorie výrobních okrsků italských ekonomů A. Bagnasca, G. Becattiniho a S. Brusca ze sedmdesátých let 20. století představuje příklad italských regionů, které dosáhly významného poválečného ekonomického růstu, aniž by se jednalo o moderní průmyslové oblasti. Autoři tento úspěch přikládali právě existenci velkého podílu malých podniků a možnosti specializovat se, jejich spolupráci, aglomeračním efektům, ale i místní kultuře a vyznávání tradičních hodnot. Důsledkem byla nízká nezaměstnanost a vysoká míra ekonomické aktivity obyvatel Blažek, 2008). Viturka (2007) však upozorňuje na specifické způsoby využívání pracovní síly, která se dělí na lépe placené a špatně placené pomocné síly. Typickým příkladem v České republice je „Švarc systém“.28 Na teorii výrobních okrsků navazuje teorie flexibilní specializace M. Pioreho a Ch. Sabela, která představuje přechod od fordistického režimu výroby29 na flexibilnější typ, využívající úspory z rozsahu. Důležitý impuls pro rozvoj regionu představuje především princip aglomerace většího počtu podobně zaměřených firem, které profitují ze své blízkosti, dále pak mezipodnikové spolupráce a výměna informací. Tyto charakteristiky jsou typické pro klastry. Třetí teorií institucionálního směru představuje teorie učících se regionů, která považuje vědomosti
a
znalosti
jako
hlavní
strategii
rozvoje
regionů
a
základní
zdroj
konkurenceschopnosti. Faktory znalostí a učení se představují nejméně mobilní výrobní faktory, a mohou se tak stát konkurenční výhodou daného regionu. Viturka (2007) zdůrazňuji i podstatný význam psychologických faktorů, které byly dříve opomíjeny. Rozlišuje znalosti kodifikovatelné (přenositelné, obchodovatelné) a nekodifikovatelné (tiché znalosti ze zkušenosti). Tento druhý typ znalostí lze získat na základě učení praxí, učení užíváním, učení hledáním či učení spoluprací. I když mají všechny tři teorie velmi společné znaky, liší se pojetím aglomeračních úspor. Zatímco teorie výrobních okrsků čerpá z úspor z rozsahu, transakčních nákladů, teorie učících se regionů klade důraz na úspory akumulované znalostmi v regionu a vytváření nových znalostí. Proto Blažek (1999, s. 13) hovoří o „posunu od aglomeračních výhod chápaných v úzkém ekonomickém smyslu k aglomeračním výhodám v oblasti socio-kulturní“.
28
Fenomén Švarcsystém je pojmenován po kontroverzním podnikateli Miroslavu Švarcovi, který vymyslel pro zaměstnavatele cestu, jak ušetřit na povinných odvodech za zaměstnance na zdravotní a sociální pojištění. Tento systém v Česku zakořenil a má dnes mnoho forem a podob. 29 Fordismus je systém hromadné, masové půrmyslové produkce s nepříliš vysokou kvalitou poměrně laciných výrobků. Jednalo se o pásovou výrobu, tedy pracovní rutinu, bez možnosti růstu kvalifikace pracovníka.
48
3.6 REGIONALISMUS A REGIONÁLNÍ ROZVOJ V ČESKÝCH ZEMÍCH Uceleným směrem, který předcházel vlastnímu regionálnímu rozvoji, je regionalismus. Tímto termínem se označují myšlenky a hnutí, jejichž cílem bylo využití vnitřního potenciálu území ve prospěch jeho budoucího rozvoje. Předmětem řešení se staly především otázky sociální, správní, kulturní a hospodářské. Počátky regionalismu lze v českých zemích spatřovat už v 18. století společně s kulturní a společenskou emancipací. Císař Josef II. v době národního obrození usiloval o centralizaci moci a o zefektivnění řízení území, zastával myšlenku svobodného podnikání a snažil se o vyrovnání regionálních rozdílů v období industrializace, kdy se průmysl přesouval ze Slezska do Čech (Žižka a kol., 2013). Další etapa regionalismu je spojována s procesem formování českého státu i se vznikem samostatného demokratického státu v roce 1918. Československo při svém vzniku trpělo extrémními regionálními rozdíly, jelikož západní část státu tvořily rozvinuté Čechy a vyspělá Morava, zatímco východní část sociálně a ekonomicky slabé Slovensko s Podkarpatskou Rusí (Blažek, Uhlíř, 2011). Podkarpatská Rus měla vysokou míru negramotnosti, tím pádem i vysokou míru nezaměstnanosti. Po druhé světové válce se postupně začala tvořit nová forma regionálního rozvoje v Evropě, protože byla potřeba vyřešit hospodářský vzestup regionů. V období centralistického řízení státu tak byly regionální rozdíly sníženy, avšak na úkor zaostání do té doby vyspělých českých regionů. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století se Československo vyznačovalo nejmenšími regionálními rozdíly v celé Evropě (Blažek, 1996). Na začátku transformačního období bylo Československo charakteristické především pro svoji nízkou míru nezaměstnanosti, která je považována za jeden z nejvýznamnějších ukazatelů regionálních problémů. Problematika regionální rozvoje se do popředí zájmu české veřejnosti začala dostávat od druhé poloviny devadesátých let. V období 1991 a 1992 byla vymezena regionální politika, která se stala předmětem řešení až v roce 1996, a to z důvodu odlišných měr nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a potřeby zejména měst a obcí zpracovat strategický dokument o lokálním rozvoji území kvůli přijetí finančních prostředků z fondů na investiční projekty (Jáč a kol., 2010). Navíc v té době už Česká republika projednávala své budoucí postavení důležité pro vstup do Evropské unie, tudíž musela zkoordinovat českou regionální politiku se strukturální politikou Evropské unie. V roce 1996 na základě zákona č. 272/1996 vzniklo Ministerstvo pro místní rozvoj, kterému byl svěřen výkon státní správy ve věcech regionální politiky. Jedním
z posledních
významných
mezníků
historie
české
regionální
politiky
a regionálního rozvoje obecně byl rok vstupu České republiky do Evropské unie, tedy rok 49
2004. Od tohoto okamžiku mohla naše země čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. V posledních letech se v souvislosti s regionálním rozvojem hovoří o takzvaném neoregionalismu, který bývá označován jako moderní regionalismus. Jeho základní myšlenkou je aktivizace obyvatel na základě jejich vlastní iniciativy (bottom-up koncept)30 a úsilí o větší nezávislost regionu (Heřmanová a Chromý, 2009). 3.6.1
Regionální politika v České republice
Regionální politika přispívá ke snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony a zabezpečuje tak jejich vyrovnaný rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (2002, s. 20) uvádí jako obecný cíl dosažení toho, aby „regiony měly stejné šance a možnosti a aby jejich demografický, hospodářský a přírodní potenciál byl plnohodnotně využit. Přístup k této problematice vychází z poznání, že samotné tržní prostředí mnohdy nestačí k tomu, aby byl zabezpečen vyvážený rozvoj na celém území státu. Chce-li stát vytvořit rovné šance pro obyvatele všech regionů, musí tedy v určité míře přijímat opatření na státní, regionální a nadnárodní úrovni, která povedou ke zmírnění regionálních rozdílů“. Příčiny regionálních disparit jsou různé a projevují se v řadě forem. K rozdílům však nejvíce přispívá nedostatečné vybavení regionu přírodním zdroji, nedostatečné využití vlastních zdrojů či stagnující a upadající základní odvětví. Tyto regiony se pak vyznačují rostoucí mírou nezaměstnanosti a vysokou mírou emigrace. V České republice se to týká především tradičních průmyslových regionů, tedy Ostravska, Kladenska a Podkrušnohoří. Regionální politika se prostřednictvím svých nástrojů snažila o přesun pracovních sil z regionů, vyznačujících se vysokou míru nezaměstnanosti do regionů, kde je dostatečná nabídka práce. V současnosti je však jiná strategie, a to motivace pohybu práce za pracovníky. Jako příklad bych uvedla společnost Hyundai Motor Manufacturing Czech, s.r.o., průmyslovou zónu Nošovice.
30
Jako příklad bottom-up konceptu lze uvést dobrovolné sdružování obcí do mikroregionů, a to bez jakéhokoliv nařízení shora. Opakem tohoto konceptu je top-down koncept, ve kterém roli iniciátora hraje stát či centrální instituce EU. Tímto způsobem vznikají regiony na základě zákonů, a to například kraje či regiony soudržnosti.
50
4. METODIKA PRÁCE Metodika této diplomové práce vychází ze stanovených cílů opírajících se o analýzu regionálních disparit ve vývoji nezaměstnanosti v období ekonomické krize. Zvoleným indikátorem je míra nezaměstnanosti, která odráží nejen charakter ekonomické situace v regionu, ale i sociální kvalitu obyvatelstva. Práce je založena na využití teoretických poznatků ze studia odborné literatury a podkladů z Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, dále také na vztahové a příčinné analýze vzájemných souvislostí, které přispívají k zhodnocení zpracovaného tématu a odvození a formulaci adekvátních závěrů. Většina prací je zaměřena na regionální dopady hospodářské recese spíše na vyšší úrovni územních celků (kraje, okresy) a nižší měřítkovou úrovní se příliš nezabývá. Z tohoto důvodu vidím významný přínos této diplomové práce zabývající se obcemi s rozšířenou působností. Vzhledem k tomu, že tématem je Vývoj nezaměstnanosti mezi regiony, je nezbytné shromáždit dostatečné množství dat pro výpočet míry nezaměstnanosti a následné srovnání dosažených výsledků mezi jednotlivými územními jednotkami od roku 2007 až po současnost. Můžeme rozlišit různé míry nezaměstnanosti, a to na základě použité metodiky stanovení čitatele a jmenovatele, ale i v přesnosti zdrojů dat a časové srovnatelnosti obou údajů. Pro zpracování získaných dat byl využit softwarový program Microsoft Office Excel 2010, jehož výsledky jsou následně zobrazeny prostřednictvím metod kartografie a geografických informačních systémů (dále GIS).31 Tyto metody popisují postupy vizualizace prostorových dat do zmenšeného modelu reality, mapy. Mapové výstupy jsou výsledkem poznatků předchozích fází výzkumu a vhodnou formou kombinují použité kartografické metody tak, aby byl výsledek čitelný, srozumitelný, a především správný. V této diplomové práci byly výsledky zobrazeny aplikací ArcMap, což je centrální aplikace v ArcGISu Desktop, použitelná pro všechny mapově orientované úlohy, včetně prostorových analýz, editace dat a tvorby kartografických výstupů.
31
GIS primárně slouží jako efektivní nástroj získávání dat, jejich statistického zhodnocení a vizualizace do intervalů klasifikovaných dat v mapě. To umožňuje snazší identifikaci vztahů mezi jednotlivými jevy, než je toto vyjádření při prezentaci klasických tabulkových záznamů. Prostřednictvím vhodně zvolené kartografické metody lze identifikovat takzvané shluky jevů v určitých částech území (Maantay, Ziegler, 2006).
51
4.1 DATOVÁ ZÁKLADNA Z důvodu sezónního charakteru zaměstnanosti i nezaměstnanosti jsou v této práci použita data pro srovnání ORP vždy ke konci kalendářního roku. Integrovaný portál MPSV zveřejňuje Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2011 buďto za kraje a okresy, obce a mikroregiony, nebo za POU a ORP. Jednotlivé územní celky se však liší metodikou výpočtu. Míra registrované nezaměstnanosti se na úrovni státu, krajů a okresů počítá na základě výsledků výběrového šetření pracovních sil (dále VŠPS). Nicméně v obcích, mikroregionech, ORP a POU se z důvodu nedostupnosti dat o zaměstnaných počítá prostřednictvím ekonomicky aktivního obyvatelstva. MPSV neposkytlo data za roky 2012 a 2013, tudíž s nimi nebylo pracováno v této práci. V roce 2013 MPSV po dohodě s ČSÚ přešlo na nový ukazatel registrované nezaměstnanosti s názvem Podíl nezaměstnaných osob. Dodávky dat o nezaměstnanosti v členění za obce byly ze strany MPSV obnoveny až začátkem roku 2014, místo údajů k 31. 12. 2013 jsou k dispozici až údaje k 31. 3.2014. K dispozici máme i data z ČSÚ, který zpracovává územně analytické podklady podle §26 stavebního zákona 183/2006 Sb. Ty jsou pak nástrojem územního plánování, jehož cílem je průběžně monitorovat stav a vývoj území v České republice. ČSÚ poskytuje pro územně analytická data aktualizovaná statistická data, vymezená vyhláškou 500/2006 Sb. (www.czso.cz). V tomto případě jsem využila datové vrstvy GIS, které jsou přehledně zpracovány pro všechny obce v letech 2008-2013 v jednom souboru. Míra nezaměstnanosti je zde počítána jako podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání a ekonomicky aktivních k 3. 3. 2001. Z mého pohledu se ale jedná o nepřesná data, protože ekonomicky aktivní jsou vymezeni podle Sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001, což je neaktuální údaj. Jelikož takto přehledně zpracovaná data ČSÚ nejsou k dispozici pro rok 2007, bylo třeba otevřít statistiku vývoje stavových ukazatelů pro každou ORP zvlášť. Takto jsem získala potřebná data pro výpočet míry nezaměstnanosti, a to počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání a počet obyvatel ve věku 15-64 let. Ve své diplomové práci jsem využila výpočet míry nezaměstnanosti dle nové metodiky MPSV s názvem podíl nezaměstnaných osob a zpracovala jsem ho pro všechny roky a ORP. Ukazatel jsem ve své práci nazývala mírou nezaměstnanosti, přestože je oficiálně nazýván podílem nezaměstnaných osob. Na základě svých výpočtů jsem si dále vymezila čtyři kategorie obcí, jejichž vývoj nezaměstnanosti jsem dále zkoumala a hledala příčiny růstu či poklesu nezaměstnanosti. Cílem je zhodnocení, zda ekonomická krize postihla všechny obce, nebo se dotkla převážně těch méně rozvinutých či jinak postižených. 52
4.2 VOLBA VHODNÉHO VÝPOČTU NEZAMĚSTNANOSTI Vzhledem k tomu, že údaje o míře nezaměstnanosti v ORP dle MPSV uvedené v teoretické části práce vychází z poměru dosažitelných nezaměstnaných osob a počtu ekonomicky aktivních osob ze sčítání obyvatelstva v roce 2001 a dále v průběhu sledovaného období došlo ke změně metodiky pro výpočet míry nezaměstnanosti, rozhodla jsem se použít aktuálně používaný výpočet míry nezaměstnanosti používaný MPSV od roku 2013:
í
ě
=
č
í ě ý"# č (5
ž
ý"# "# čů ě& 1 − 34
ě
á í
∗
(%)
Pro jednotlivé roky byl proveden výpočet míry nezaměstnanosti dle výše uvedeného vzorce. Prostřednictvím tohoto postupu bylo možné srovnat vývoj nezaměstnanosti na úrovni celé ČR s vývojem nezaměstnanosti na úrovni jednotlivých ORP. Z údajů ČSÚ bylo nutné pro každé ORP a Hlavní město Prahu v jednotlivých letech získat údaj o počtu dosažitelných nezaměstnaných osob a počtu osob ve věku 15-64 let, kteří pro účely této práce reprezentují ekonomicky aktivní obyvatelstvo v daných letech. K tomuto kroku jsem přistoupila z důvodu získání reálnějšího údaje o nezaměstnanosti v jednotlivých letech. Výchozím obdobím pro porovnání vývoje míry nezaměstnanosti byl zvolen rok 2008 jakožto období s relativně příznivým hospodářským vývojem, na jehož konci se objevily náznaky možné hospodářské recese. Významným rokem je pak rok 2010, ve kterém se velmi projevila ekonomická krize a celkově se zvýšila nezaměstnanost v naší zemi, a dále rok 2014, který jsem si zvolila na základě prezentace současné situace na trhu práce.
4.3 VARIAČNÍ KOEFICIENT K podložení dosažených výsledků bude v závěru práce uveden vývoj variačního koeficientu vypočtené míry nezaměstnanosti v jednotlivých ORP a Praze ve sledovaném období. Tato veličina je bezrozměrnou charakteristikou variability a s rostoucí hodnotou ukazuje na vyšší nesourodost statistického souboru. Variační koeficient je definován jako
6
=
6
67
∗
pro 67 ≠ , kde s: je směrodatná odchylka
souboru a 67 je aritmetický průměr souboru (Minařík, 2014). 53
5. ANALÝZA Všechny státy se dělí na menší územní administrativní jednotky, z nichž některé mohou být správní či samosprávné, ale mohou být správní i samosprávné současně. Legislativa administrativních celků v České republice vychází z ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, na jehož základě bylo k 1. 1. 2000 zřízeno 14 krajů. Naše země je dále tvořena 6 253 obcemi, 5 vojenskými újezdy a 212 městysy. Specifické postavení má hlavní město Praha, které je samo obcí, okresem i krajem (Žižka a kol., 2013). Česká republika se v porovnání se zeměmi EU 27 vyznačuje velmi roztříštěnou územní strukturou na úrovni municipalit, a to z pohledu rozlohy a průměrného počtu obyvatel. V tabulce č. 2 lze pozorovat, že srovnatelných hodnot dosahuje pouze Slovensko z důvodu dlouholeté společné historie. Podobné hodnoty vůči sobě navzájem vykazují Rakousko a Maďarsko.
Tabulka č. 2: Komparace vybraných zemí EU z hlediska počtu obyvatel a rozlohy
Stát Belgie ČR Francie Německo Maďarsko Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Slovinsko Slovensko Švédsko VB
Rozloha celkem (km2) 30 528 78 868 544 965 357 027 93 029 41 528 83 871 312 685 92 152 20 273 49 034 449 964 243 820
Počet Průměrný Průměrná obyvatel Počet počet rozloha celkem municipalit obyvatel/ (km2)/ (v tis.) municipalitu municipalitu 10 883 589 18 480 52 10 517 6 253 1 680 13 65 437 36 571 1 789 15 81 757 11 295 7 080 31 10 000 3 152 3 150 29 16 612 431 39 740 99 8 388 2 357 3 560 36 38 187 2 479 15 400 126 10 537 308 34 540 299 2 049 210 9 760 97 5 430 2 930 1 850 17 9 378 290 32 340 1 552 61 990 406 152 680 601
Zdroj: vlastní zpracování dle Dexia, 2011/2012, EU subnational governments, 2010 key figures
Česká republika je charakteristická velkým počtem malých obcí. Zatímco po válce bylo v českých zemích 11 459, v roce 1989 jich zůstalo pouze 4 104. V následujícím roce vzniklo 1 673 nových obcí (Příloha č. 2), a to z důvodu velkých demokratických očekávání na lokální úrovni. V posledních letech se však růst počtu obcí stabilizoval. Přijatý zákon o obcích z roku 2000 omezil vznik malých obcí, které musí mít vlastní katastrální území a nejméně 1 000 54
obyvatel. V současnosti žije v 57 % všech obcí méně než 500 obyvatel a v 90 % méně než 2 000 obyvatel. Jihočeský kraj a kraj Vysočina mají dokonce více než 70 % obcí s méně než 500 obyvateli. Investiční aktivita těchto obcí je velmi omezena, proto mnohdy nedokáží uspokojit veškeré zájmy svých občanů (Vajdová a kol., 2006). Obce můžeme rozdělit na obce se základním rozsahem přenesené působnosti, neboli obce 1. stupně, kterou je každá obec. Obec s pověřeným obecním úřadem, obec 2. stupně, v rámci přenesené působnosti vykonává na svém území státní správu v rozsahu určeném prováděcím předpisem. V ČR je 389 obcí tohoto typu. V mé diplomové práci představují největší význam právě obce 3. stupně, a to obce s rozšířenou působností (dále ORP).
5.1 OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ ORP tvoří mezičlánek přenesené působnosti státní správy mezi krajskými a obecními úřady. Jsou stanoveny zákonem č. 314/2002 Sb., Zákonem o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností ze dne 13. 6. 2002. Příslušnost obcí k obcím s rozšířenou působností je dána vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2004 Sb. ze dne 24. 6. 2004, kterou se mění vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Po zrušení okresních úřadů převzalo v rámci reformy územní veřejné správy 1. 1. 2003 téměř 80 % jejich působnosti 205 ORP. Žižka a kol. (2013) jmenují veškeré jejich kompetence ve výkonu státní správy. Patří sem například evidence obyvatel, výplata sociálních dávek, péče o životní prostředí či správa lesů. Některé působnosti zrušených okresních úřadů, jako je činnost dopravních úřadů, přešly na krajské úřady.
5.2 CELKOVÝ CHARAKTER VÝVOJE NEZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 2008 Od vzniku České republiky do roku 1996 se registrovaná míra nezaměstnanosti pohybovala kolem 3 %, avšak od roku 1997 začala prudce stoupat. Nejvyšší hodnoty dosáhla v roce 2004. Od tohoto okamžiku míra nezaměstnanosti až do roku 2008 postupně klesala. Trh práce byl ale v následujícím období zasažen hospodářskou krizí a došlo k celoplošnému poklesu zaměstnanosti. Nejvíce postižena byla průmyslová výroba a na ní navazující obory.32
32
Podle Analýzy vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti během roku 2009 poklesla volná pracovní místa ve zpracovatelském průmyslu o 17,5 tisíc, ve stavebnictví o 9,6 tisíc a v odvětví velkoobchodu, maloobchodu a opravě motorových vozidel o 6,8 tisíc. Ve stavebnictví poklesly zejména počty volných míst pro stavební
55
Pracovní síly byly přesunuty do terciéru, a tak se podíl sekundárního sektoru na zaměstnanosti snížil ze 40,5 % v roce 2008 na 37,5 % v roce 2013 (MPSV, 2014). Jedním z největších důsledků ekonomické krize bylo snížení zahraniční poptávky a následné omezení výroby. Domácnosti se vyznačovaly obavami z nepříznivého budoucího vývoje, a proto snížily spotřebu a investice. Firmy na tuto situaci dále reagovaly propouštěním svých zaměstnanců. Propouštění se týkalo zejména zahraničních pracovníků, kteří se na naše území dostali prostřednictvím pracovních agentur. Po roce 2008 nenastaly pouze změny v odvětvové struktuře národního hospodářství, ale došlo také k růstu podílu skupiny podnikatelů bez zaměstnanců. V roce 2013 se ale tento trend zastavil a celkově se snížil počet podnikatelů v České republice. MPSV (2014) uvádí, že riziko nezaměstnanosti je výrazně sociálně rozlišeno podle věku a vzdělání. Nejpostiženějšími věkovými skupinami byly skupiny 15-19letých a 20-24letých ekonomicky aktivních osob. Dále pak skupiny v předdůchodovém věku 50-54, 55-59 let. Nejvíce jsou s nezaměstnaností spojeny osoby se základním vzděláním nebo osoby vyučené. Naopak nejméně postiženou skupinou osob v době hospodářské krize byli vysokoškolsky vzdělaní jedinci. I když v posledních letech poklesl počet zaměstnanců se středním vzděláním s maturitou, tvoří tyto osoby stále nejpočetnější skupinu mezi zaměstnanými. Neustálý problém na trhu práce představují také dlouhodobě nezaměstnaní,33 jejichž počet se od roku 2008 zdvojnásobil. Jejich podíl na celkovém počtu uchazečů o práci se zvýšil z 28,8 % na konci roku 2008 na 45,3 % k 30. červnu 2014. Nízký počet pracovních míst vedl nejen ke zvýšení počtu dlouhodobě nezaměstnaných, ale také k prodloužení délky jejich evidence na úřadu práce. Obecně mají větší šanci nalézt uplatnění na trhu práce osoby evidované na úřadu práce kratší dobu. Největší nárůst podílu dlouhodobě nezaměstnaných se projevil v Plzeňském kraji (z 30,9 % na 54,6 %) a Olomouckém kraji (z 39,1 % na 54,1 %). Významným důsledkem ekonomické recese byla především odlišná míra regionální zaměstnanosti v ČR. Nejvyšší zaměstnaností se vyznačovaly hlavní město Praha, Středočeský a Plzeňský kraj. Naopak nejnižší zaměstnanost byla v Ústeckém, Moravskoslezském a Olomouckém kraji.
dělníky a dělníky zajišťující dokončení stavebních prací, pro kováře, nástrojaře a zámečníky, pro formíře, svářeče, pro řidiče motorových vozidel, pro montážní dělníky, pro mechaniky a opraváře strojů. 33 Jedná se o uchazeče o zaměstnání, kteří jsou evidovaní na úřadu práce déle jak 12 měsíců.
56
5.3 VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI V ČR PO ROCE 2008 Z REGIONÁLNÍHO HLEDISKA Jak již bylo uvedeno v metodice, předmětem této práce je určit si vlastní typologii regionů postižených hospodářskou krizí na základě provedené analýzy nezaměstnanosti, nicméně považuji za důležité, abych uvedla i ty skupiny regionů, které jsou podporovány státem, protože jsou označené za problémové podle Strategie regionálního rozvoje (dále SRR) v letech 2006-2013 a nově v letech 2014-2020. Zde se nabízí zajímavá otázka, zda krize největší měrou postihla právě tyto jmenované regiony dle SRR, nebo se významně dotkla i těch „zdravých“ regionů. V dlouhodobém vývoji se značně změnil charakter podporovaných regionů. Pomoc byla poskytována těm územním jednotkám, které byly souhrnně nazývány „problémovými“. V současné době se k těmto regionům řadí hospodářsky a sociálně slabé regiony, strukturálně postižené či regiony s vysokou nezaměstnaností. Pileček a kol. (2011) uvádí, že podpora se dlouhodobě týkala i pohraničních oblastí. Dokonce existoval i samostatný program pro okresy zasažené restrukturalizací, k nimž se řadí některé okresy v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Regionální podpora je však poskytována nejen těmto „problémovým“ regionům, ale i těm, které postihne například živelná pohroma nebo průmyslová havárie a které jsou bývalými vojenskými areály či pohraničními regiony. Centrální orgány státní správy soustřeďovaly regionální finanční pomoc do území okresů, nicméně v posledních letech se pomoc přesunula i do správních obvodů ORP. Vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na roky 2007-2013 bylo stanoveno usnesením vlády č. 560/2006 o Strategii regionálního rozvoje ČR. Jelikož se hospodářská situace z důvodu ekonomické krize ještě zhoršila, a to především zvýšením nezaměstnanosti, byla schválena revize regionů se soustředěnou podporou státu, a to vládním usnesením č. 141/2010. Do strukturálně postižených regionů se řadí okres Most, Chomutov, Teplice, Ústí nad Labem, Karviná, Nový Jičín, Sokolov. Hospodářsky slabé regiony tvoří území okresů Tachov, Hodonín, Třebíč, Bruntál, Děčín, Jeseník, Přerov, Šumperk, Znojmo, Blansko a území bývalých vojenských újezdů Ralsko a Mladá. V případě regionů s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností se jedná o území okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Louny, Svitavy, Ostrava-město, Kroměříž, Vsetín a území správních obvodů ORP Ostrov, Frýdlant, Světlá nad Sázavou, Šternberk, Králíky, Uničov, Valašské Klobouky a Vítkov (Pileček a kol., 2011). Jediný kraj, ve kterém nebyl v rámci sledovaného období podporován ani 1 okres, je Královéhradecký kraj. 57
Z hlediska aktuálnosti údajů bych chtěla zmínit i novou SRR pro období 2014-2020, která vymezuje pouze dvě skupiny regionů se soustředěnou podporou státu, a to hospodářsky problémové regiony34 a ostatní regiony, jakožto bývalé vojenské prostory a ORP s výskytem sociálně znevýhodněných oblastí dle usnesení vlády z 15. května 2013 č. 344 (SRR, 2012).
5.4 ROZDĚLENÍ REGIONŮ Z HLEDISKA VÝVOJE MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI V LETECH 2008 – 2014 Pro zhodnocení vývoje míry nezaměstnanosti v daných územních jednotkách bylo podstatné stanovit si relevantní období. Jako výchozí rok byl zvolen rok 2008 – období příznivého hospodářského vývoje, které bylo až v posledním čtvrtletí zasaženo ekonomickou krizí. Dalším významným obdobím byl rok 2010, v němž hodnoty nezaměstnanosti dosahovaly nejvyšších hodnot. Jako koncové období jsem vybrala rok 2014, který představuje současnou situaci na trhu práce s dopady ekonomické krize. V této analýze nezaměstnanosti jsou srovnávány hodnoty ORP s celorepublikovými hodnotami, které jsem si taktéž vypočítala dle aktuálně používané metodiky MPSV, jak jsem uvedla v metodice diplomové práce.35 Při srovnání jsem tedy nevycházela z měr registrované nezaměstnanosti dle MPSV. Rozdíl mezi hodnotami je patrný z tabulky č. 3.
Tabulka č. 3: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR dle MPSV a dle mého výpočtu v letech 2007-2014 v %
Míra dle MPSV Přepočtená míra dle aktuální metodiky
2007 5,98
2008 5,96
2009 9,24
2010 9,57
2011 8,62
2012 9,36
2013 8,20
2014 7,50
4,63
4,51
7,12
7,41
6,77
0,00
8,34
7,40
Zdroj: vlastní zpracování pozn. – ačkoliv rok pro rok 2014 je použita stejná metodika výpočtu, výsledek se liší o 0,1 p.b. vlivem zaokrouhlených dat dostupných na portálu MPSV, vlastní výpočty vycházely z nezaokrouhlených hodnot
Z hlediska aktuálního stavu míry nezaměstnanosti na úrovni jednotlivých ORP nejlepší situaci vykazují ty ve Středočeském kraji a také v některých krajských městech (České Budějovice, Plzeň nebo Hradec Králové). Obecně nejnižší míry nezaměstnanosti převládají ve významných ekonomických střediscích a v okolí významných dopravních tahů. Nejlepšího stavu na trhu práce po celou dobu dosahovala Praha, která má trvale nejvyšší zaměstnanost 34
Státem podporované regiony, které v rámci republikového srovnání vykazují nižší životní úroveň, nadprůměrný podíl nezaměstnanosti, nízký stupeň ekonomické výkonnosti a příjmů obyvatel a nepříznivý demografický vývoj. 35 Míra nezaměstnanosti v ČR je vypočítána jako podíl všech dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve všech ORP i s Prahou k počtu obyvatel ve věku 15-64 let ve všech ORP včetně Prahy.
58
v ČR (nepřesáhla hodnotu 5 %). Po roce 2009 byla jediným krajem, který zaznamenal vyšší nabídku pracovních míst ve srovnání s poptávkou. Na tento kraj také připadal největší podíl dojížďky za prací. Celkově je postavení Prahy, jakožto pólu rozvoje nadnárodního významu a evropské metropole, velmi důležité, protože má rozhodující význam pro ekonomický rozvoj celé republiky. Do této kategorie se dle Viturky a kol. (2010) řadí i Brno, kteří jej definují jako „menší evropská metropole a vedlejší pól rozvoje nadnárodního významu“ (p. 110). Naopak vysoké míry nezaměstnanosti dominují v příhraničních oblastech a v periferiích (Bruntál, Jeseník, Hodonín a Českomoravské pomezí) izolovaných od spádových měst a dopravních sítí. Jednotlivé regiony v ČR mají různou výši nezaměstnanosti, což způsobuje zejména útlum těžkého průmyslu a těžby na severu Čech a severní Moravě, dále útlum zemědělství, budování průmyslových zón a přilákání nových investic do některých regionů. Míry nezaměstnanosti jednotlivých ORP lze nalézt v Příloze č. 2. Krize se obecně méně projevuje na vyšších územních celcích, krajích, mezi nimiž se rozdíly zmenšují. Naopak výrazně postihuje menší územní jednotky, protože náhlé výrazné omezení produkce nebo její ukončení v případě významného zaměstnavatele může vést ke zvýšení míry nezaměstnanosti až na dvojnásobek původní hodnoty. V tomto případě Pileček a Müller (2010) tvrdí, že krize tyto regiony zasáhne daleko více než ty dlouhodobě postižené. Tato situace nastala zejména v ORP významných pro svůj spotřební průmysl, jako je například sklářství, výroba porcelánu či dřevozpracující průmysl, ale také průmysl automobilový. Konkrétně lze uvést správní obvody Nový Bor, Světlá nad Sázavou, Uničov, Poděbrady. Stav se na trhu práce podstatně zhoršil i v Jihlavě a Prostějově. V Uničově poklesly zakázky především ve strojírenském průmyslu. Největší regionální zaměstnavatel UNEX byl nucen krátkodobě snížit počet pracovních míst po roce 2009. Pro představu, v roce 2008 bylo v Uničově 527 volných pracovních míst, avšak v následujícím roce pouze 12. V roce 2014 pak 104 pracovních míst. Novák a Toušek (2012) prostřednictvím jejich analýzy míry nezaměstnanosti mezi regiony dospěli k závěru, že v předkrizovém období existovaly větší rozdíly mezi regiony než v období krize. Rok 2008 se vyznačoval příznivou hospodářskou situací a míra nezaměstnanosti dosahovala výše 4,51 %. Pileček a kol. (2011) uvádí, že vyspělé evropské státy považují míru registrované nezaměstnanosti mezi 3 % - 5% za plnou zaměstnanost. V tomto roce v ČR existovalo celkem 153 ORP převážně ve Středočeském, Jihočeském a Jihomoravském kraji, které nepřesahovaly hodnotu 6 % (v roce 2010 to bylo již jen 39 a v roce 2014 58), jak zobrazuje graf č. 5. Nejhorší situace byla na konci roku 2008 pouze v 15 ORP, a to ve Varnsdorfu, ve Vítkově, v Litvínově, v Bruntálu, ve Stříbru, v Karviné, v Mostu, v Moravské 59
Třebové, v Rumburku, ve Frýdlantu, v Orlové, v Hodoníně, v Havířově, v Jeseníku a ve Znojmě. Jejich míra nezaměstnanosti však nepřesáhla hodnotu 10 %. Situace se velmi výrazně změnila po zasažení trhu práce ekonomickou krizí, kdy se většina ORP „přesunula“ do intervalu s vyššími hodnotami nezaměstnanosti.
Graf č. 5: Počet ORP včetně Prahy spadajících do vymezených intervalů míry nezaměstnanosti v České republice v letech 2008, 2010, 2014 120 96
počet ORP
100 80 60
66 69 57
59 56
54 35
40
Rok 2008
38 15
20 4 4
<3,9-5,9)
<5,9-7,9)
<7,9-9,9)
Rok 2014
14 0
0 <0-3,9)
Rok 2010
32
<9,9-11,9)
10 9 0
<11,9-∞)
míra nezaměstnanosti v % Zdroj: vlastní zpracování
Rok 2010 vykazoval nejvyšší hodnoty míry nezaměstnanosti za celé zkoumané období. Do prvního intervalu míry nezaměstnanosti se řadily pouze 3 ORP, a to ve Středočeském kraji (ORP Říčany, Černošice a Brandýs nad Labem - Stará Boleslav) a Praha. Tyto územní jednotky tvoří nejužší zázemí hlavního města a jsou charakteristické nejvyšší zaměstnaností ve službách v ČR. Černošice se navíc vyznačují vysokou úrovní vzdělanosti, vysokou bytovou výstavbou a nadprůměrně vysokou mírou podnikatelské aktivity. Specifickou ekonomickou základnu zázemí velkoměsta spoluvytváří existence sídel řady velkoobchodních i maloobchodních firem, například AAA AUTO, a.s. nebo Schenker, s.r.o., největší železniční dopravce v Evropě. Říčany těží ze své polohy u celostátně významné dálnice D1, s čímž je spojen výskyt logistických areálů. Největší rozvoj aktivit je zaznamenán především v průmyslově-komerční zóně v Jažlovicích, ve které také sídlí centrály českých poboček velkých nadnárodních firem (například DAF, Rossmann). Správní obvod ORP Brandýs nad Labem – Stará Boleslav má vysokou dynamiku rozvoje především ve stavebnictví, dopravě a obchodu. Obecně se však míry nezaměstnanosti ve všech ORP po roce 2008 zvýšily a některé vykazovaly hodnoty dokonce vyšší než 11,9 %. Nejhorší hodnoty byly zaznamenány 60
v Bruntálu (13,75 % - navýšení o 4,41 p. b.), Vítkově (13,59 % - navýšení o 3,99 p. b.), Hodoníně (13,31 % - navýšení o 4,97 p. b.) a Jeseníku (13,2 % - navýšení o 5,04 p. b.) ve srovnání s celorepublikovým průměrným nárůstem o 2,9 p. b. v období 2008/2010. Za zmínku stojí i situace v Jihomoravském kraji, v němž se počet ORP snížil na polovinu v intervalu nezaměstnanosti <0;7,9) v období 2008/2010. Největší nárůst nezaměstnanosti byl především v Mikulově (o 5,56 p. b.), Hodoníně (o 4,97 p. b.) a Břeclavi (o 4,78 p. b.). ORP na jihozápadě kraje, při hranicích s Rakouskem a s Krajem Vysočina, jsou charakteristické nejméně kvalitní vzdělanostní strukturou obyvatel. V Mikulově dosahují podíly osob se základním vzděláním až 24 % oproti průměru kraje, který je 17 %. Pro představu, v roce 2008 bylo v Mikulově 65 volných pracovních míst, ale v roce 2010 pouze 16. Na konci roku 2014 se situace zlepšila, počet volných míst byl 97. Právě v Jihomoravském kraji byl největší počet ORP, které se vyznačovaly větším nárůstem nezaměstnanosti v letech 2008/2010 oproti průměru ČR. Následoval Kraj Vysočina a Olomoucký kraj. Nejhorší ekonomická situace byla zaznamenána v krajích, které soustřeďovaly aktivity spojené s těžebním průmyslem. Jednalo se o Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. V Ústeckém kraji se všechny ORP výrazně přesunuly do intervalu s vyšší mírou nezaměstnanosti v roce 2010. Pro srovnání, v roce 2008 celkem 12 (z celkových 16) nepřesáhlo hodnotu 7,9 %, zatímco v roce 2010 se všechny zařadily do intervalu vyšší jak 7,9 %. Nejvyšší míru vykazovali Varnsdorf a Rumburk (12 %), nacházející se v nejsevernějším výběžku ČR při hranici s Německem. Varnsdorf v roce 2008 patřil k ORP s nejvyšší nezaměstnaností v celé ČR. Nutno však podotknout, že se jeho míra nezaměstnanosti v roce 2014 snížila na hodnotu nižší, než byla v roce 2008. V Rumburku a celém Šluknovském výběžku má nyní největší vliv firma Benteler Automotive Rumburk, s.r.o., která se zabývá výrobou ostatních dílů a příslušenství pro motorová vozidla. Výrobní hala se nachází v rumburské průmyslové zóně a řadí se mezi nejvýznamnějšího zaměstnavatele v celém regionu. Dalším krajem vyznačujícím se vysokou mírou nezaměstnanosti je Karlovarský kraj. Nejhorší hodnotu měly Kraslice (12,2 % - nárůst o 4,79 p. b.). Periferní geografická poloha je jedním z faktorů, které podstatně ovlivňují socioekonomickou situaci města Kraslice a značně ho znevýhodňují v jeho dalším rozvoji. Dalším důležitým faktorem je nízká vzdělanostní úroveň obyvatelstva, vysoká kriminalita a vysoký podíl osob ohrožených sociálním vyloučením. Posledním centrem těžby je Moravskoslezský kraj, který patří k dlouhodobě postiženým regionům z důvodu útlumu těžkého průmyslu a omezení těžby uhlí. Je tedy strukturálně 61
nejpostiženější oblastí v ČR. Co se týče jednotlivých ORP, nárůst nezaměstnanosti byl v roce 2010 evidován v Opavě, Bruntálu, ale i v Ostravě-městě. Bruntál a Karviná dlouhodobě vykazují nejvyšší míru nezaměstnanosti v kraji. Bruntál měl vůbec nejvyšší míru nezaměstnanosti v ČR v roce 2010 i v roce 2014. Naopak nejnižší míru po vypuknutí krize měli Jablunkov a Třinec v okrese Frýdek-Místek, který je charakteristický dlouhodobou tradicí a dostatečně rozvinutou průmyslovou základnou v řadě průmyslových odvětví a pracovní silou zvyklou na dojížďku za prací (MPSV, 2014). Situace se po roce 2010 zlepšila v Karviné a Novém Jičínu. Další vývoj se na trhu práce za celé řešené období nijak výrazně nezměnil, z čehož vyplývá, že jsou stále patrné dopady recese z roku 2009, i když se hodnoty míry nezaměstnanosti v roce 2014 mírně snížily (-0,01 p. b. oproti roku 2010). Následující část práce pojednává o přírůstku nezaměstnanosti v procentních bodech na konci roku 2010 oproti roku 2008 a dále přírůstku nezaměstnanosti v roce 2014 oproti roku 2010. Výsledky jsou prezentovány prostřednictvím čtyř kategorií obcí, které jsem si vytvořila na základě již vypočtených měr nezaměstnanosti za jednotlivé roky. Celkovou situaci přehledně popisují následující mapy, obrázky č. 6 a č. 7.
Obrázek č. 6: Změna nezaměstnanosti za období 2008-2010 v procentních bodech
Zdroj: vlastní zpracování
62
Nejlepší situaci na trhu práce po roce 2008 představovaly regiony v blízkosti hlavního města Prahy, které nebyly zasaženy strukturálními změnami v hospodářství. Jejich charakteristikou je vysoká pracovní mobilita, vzdělanější obyvatelstvo a významný příliv zahraničních investic. Jedná se hlavně o Středočeský kraj, typický vysokou mírou dojížďky za zaměstnáním do jeho jádra – Prahy. S tím je spojena vyšší nabídka volných pracovních míst oproti celému zbytku ČR. Dalšími významnými regionálními centry jsou Plzeňský kraj, Královehradecký a Jihočeský kraj. Například Mladá Boleslav byla recesí zasažena velmi mírně (nárůst o 2,15 p. b.), a to z důvodu jeho významného nadregionálního zaměstnavatele ŠKODA AUTO, a.s. Nejnižší nárůst nezaměstnanosti byl za celé sledované období dosažen v okolí rozvojových pólů (Praha, Mladá Boleslav, Brno) a v okolí základních rozvojových os (PrahaPlzeň-Domažlice, Praha-České Budějovice, Praha-Brno. V roce 2010 se míra nezaměstnanosti v celé ČR zvýšila o 2,9 p. b. Došlo tedy k navýšení počtu dosažitelných uchazečů o zaměstnání o 211 459 a o jedno pracovní místo se tak ucházelo 17,7 nezaměstnaných (v roce 2008 to byli pouze 3,7 uchazeči). Obecně se vysoká míra nezaměstnanosti nejvíce projevila v periferních obcích v blízkosti hranic, ať už jsou to hraniční výběžky či území vnitřních periferií podél hranic krajů. Tyto oblasti se vyznačují nízkou kvalifikací obyvatelstva, špatnou úrovní vzdělanosti a téměř nulovými výdaji na vědu a výzkum. Nutno poznamenat, že relativně nejnižšího nárůstu míry nezaměstnanosti dosáhly již jmenované dlouhodobě problémové regiony, jejichž strukturální potíže byly v období krize prohloubeny. Pohraniční regiony ovlivněné hospodářskou recesí můžeme lokalizovat do oblastí bývalých Sudet. Jedná se o rozptýlené osídlení a vysídlené oblasti (Šumava, Doupovské Hory, Krušnohoří a Český les). Z obrázku č. 6 je zřejmé, že se zvýšená nezaměstnanost v roce 2010 projevila především v moravských regionech a v regionech Českomoravského pomezí. V této souvislosti bývá Morava často vnímána jako periferie Čech, která představuje polycentrickou strukturu celého území, zatímco Čechy jsou monocentrické. Praha svou dominancí téměř nedovoluje konkurovat jí ostatními regiony. Nicméně i české území bylo s určitým zpožděním zasaženo hospodářskou krizí, zejména na severozápadě. Významnou skupinu regionů, která byla recesí postižena, představovaly regiony, které stále nejsou napojeny na významnou dopravní síť a dopravní uzly, především na dálnici D1. Tato území bývají často chápána jako polohově neatraktivní. Jako příklad uvádím napojení Prahy na Karlovy Vary, Olomouc na Hradec Králové a dosti významný směr Praha-České 63
Budějovice. Dokonce Liberecký a Královehradecký kraj nemají adekvátní dopravní napojení mezi sousedními kraji. Tento problém se však týká i vnitřních periferií v ČR, ležících na hranicích krajů. Zde se jedná o špatnou dopravní situaci ve směru Brno-Znojmo a špatnou infrastrukturní síť v regionech Kraje Vysočina jako je Pacovsko, Bystřicko a Náměšť nad Oslavou (nepočítaje Jihlavu, která je napojena na dálnici D1). Slabou stránkou je i nedostatečná veřejná doprava do míst pracovních příležitostí, zejména do Brna. Česká republika je charakteristická průmyslovým severem a zemědělským jihem. Mapa, obrázek č. 6 přehledně zobrazuje, že recesí byla výrazně zasažena právě severní část České republiky. Zemědělská činnost je koncentrována pouze ve dvou krajích – v Jihočeském a Kraji Vysočina. Význam zemědělství pro zaměstnanost a tvorbu HDP v posledních desetiletích výrazně poklesl a jeho budoucnost je i nadále velice nejistá vzhledem k rostoucí integraci tohoto sektoru do evropské i globální ekonomiky. V Kraji Vysočina se nachází až 91 % obcí venkovského charakteru, které se řadí do periferních oblastí. Tyto malé obce jsou specifické horší občanskou vybaveností a menší dostupností pracovních příležitostí. Občané Vysočiny tak představují pro celé území kraje hrozbu, protože mohou emigrovat do sousední aglomerace Prahy či Brna. Stejně tak krajské město Jihlava je umístěno do rurální krajiny, přičemž nevytváří aglomerované území, jako je tomu v případě všech ostatních krajských měst v ČR. Jeho poloha je však výhodná, protože se nachází v centru kraje a je významně napojena na dálnici D1. Periferními oblastmi, postiženými hospodářskou recesí, je vyznačován i Olomoucký kraj, charakteristický dlouhodobou nezaměstnaností, nízkými podnikatelskými aktivitami a nízkou ekonomickou výkonností. Na celkovém HDP v ČR se tento kraj podílel pouze 4,7 % v roce 2010 (ČSÚ, 2013). Podíly krajů na celkovém HDP v ČR jsou uvedeny v tabulce č. 4. Zdaleka nejhorší počet uchazečů byl ale evidován v ORP Jeseník, kde se o jedno pracovní místo ucházelo 60,5 osob (v roce 2008 to bylo 25,9 uchazečů). Olomoucký kraj díky svým periferním územím může představovat neatraktivní oblast pro investory. Nyní se podrobněji zaměřím na dvě ORP v severních Čechách, jejichž míra nezaměstnanosti výrazně vzrostla mezi roky 2008-2010. Jak lze vidět na mapě, nejhorší situaci vykazovaly Kraslice v Karlovarském kraji ležící v odlehlé části regionu. Mezi dvěma obdobími se míra nezaměstnanosti zvýšila o 4,79 p. b. Problém nalezení pracovního místa spočívá ve velké vzdálenosti od většího města a nízké kvalifikaci obyvatelstva. Kraslicko je významné pro svůj hudební a textilní průmysl, který byl krizí zasažen výraznou měrou. Tato skutečnost je potvrzena daty z ČSÚ (Příloha č. 3), kde v roce 2008 bylo volných 122 pracovních míst a o jedno pracovní místo se ucházelo 6,1 lidí. Obrovskou změnu vykazoval 64
rok 2010, kdy bylo pouze 6 volných pracovních míst a na jedno místo tak připadalo 202,3 uchazečů. V současnosti se situace výrazně zlepšila a o jedno pracovní místo se uchází 64,6 nezaměstnaných osob. Nejvýznamnějším zaměstnavatelem je firma AMATI-Denak, s.r.o., která se zabývá výrobou dechových hudebních nástrojů. Druhým největším zaměstnavatelem je Sokolovská uhelná, a.s. sídlící v okresu Sokolov. Přibližně 40 % pracovních pozic vykonávají lidé se základním vzděláním (Agentura pro sociální začleňování, 2014). Další firma sídlící přímo v Kraslicích je Sametex, s.r.o. zabývající se textilním průmyslem, zejména sametem a plyšem. V roce 2013 zde bylo zaměstnáno 135 osob. V dalším období (2010-2014) se situace v Kraslicích změnila a míra nezaměstnanosti klesla o 2,47 p. b. (2014/2010) a zařadila se tak mezi regiony s průměrnou dynamikou růstu. Druhou konkrétní ORP, kterou se budu podrobněji zabývat, je Nový Bor v Libereckém kraji. Míra nezaměstnanosti se zvýšila o 4,27 p. b. Krizí byl nejvíce zasažen sklářský průmysl, díky kterému je světově proslulý. Největším zaměstnavatelem do roku 2008 byla sklárna Crystalex, a.s., ve které bylo v září zahájeno insolvenční řízení a v lednu 2009 byl vyhlášen úpadek. Mimo Crystalex omezila výrobu i sklárna Egermann Nový Bor nebo sklárna Doctor Optics, s.r.o. ve Skalici u České Lípy. Sklárna Bratří Jílků v Kamenickém Šenově musela na začátku roku 2014 ukončit činnost a byla tak vymazána z obchodního rejstříku.
Tabulka č. 4.: Podíl jednotlivých krajů na tvorbě HDP v ČR v letech 2007-2013
Název kraje ČR Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Podíl regionu na tvorbě HDP v ČR 2007 2008 2009 2010
2011
2012
2013
100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 24,00 25,30 26,10 25,50 24,90 24,70 24,90 10,80 10,70 10,80 10,60 10,80 11,00 11,00 5,40 5,30 5,20 5,20 5,10 5,20 5,20 5,10 4,90 4,70 4,80 4,90 4,90 5,00 2,10 2,10 2,00 2,10 2,00 2,00 2,00 6,50 6,40 6,40 6,40 6,30 6,30 6,00 3,40 3,10 2,90 3,20 3,20 3,30 3,30 4,50 4,40 4,50 4,60 4,60 4,50 4,60 4,20 4,10 4,10 4,00 4,00 3,90 3,90 4,20 4,10 3,80 4,00 4,10 4,10 4,10 10,30 10,10 10,50 10,30 10,40 10,50 10,90 4,70 4,70 4,60 4,60 4,70 4,70 4,70 4,70 4,60 4,70 4,70 4,80 4,70 4,70 10,10 10,10 9,70 10,00 10,20 10,20 9,80
Zdroj: vlastní zpracování dle ČSÚ
65
Významné postavení na trhu práce v ČR má Moravskoslezský kraj, který se jako čtvrtý nejvíce podílí na tvorbě HDP. Průmysl, který přechází z těžkého na lehký, zde hraje nejdůležitější roli. Na jeho území působí nejvíce odvětvových klastrů v rámci republiky (například Strojírenský klastr, IT klastr, ENVICRACK). Polycentrická Ostravská aglomerace je napojena na významnou železniční síť a dálnici D1. Dominantní pól jádra se nachází na západní straně, hlavní rozvojová osa směřuje do polských Katovic a vedlejší rozvojová osa je tvořena Opavou-Ostravou-Třincem. Moravskoslezský kraj byl hospodářskou recesí postižen zejména z důvodu otevřenosti české ekonomiky a dominantním zastoupením průmyslu, který je závislý na zahraniční poptávce. Ekonomicky nejslabší obce jsou vždy zasaženy recesí nejdříve. Podle výše míry nezaměstnanosti můžeme území Moravskoslezského kraje rozdělit na dvě oblasti. Severozápad, v němž převažuje vysoká nezaměstnanost (převážně dlouhodobá), reprezentují hlavně periferní Bruntál, Krnov a Odry. Poslední zmíněná ORP dopadla z hlediska nárůstu nezaměstnanosti v roce 2010/2008 nejhůře z celé ČR (nárůst o 5,9 p. b.). V této obci se do ekonomických problémů dostala především firma GXD Automotive, s.r.o., která se soustředila na výrobu těsnících systémů pro automobilový průmysl. Nyní je firma v úpadku. Důsledkem vysoké nezaměstnanosti může být také vysoká dojížďka pracujících do Ostravy či Olomouce díky napojení na dálnici D1 a železniční dopravě. Jihovýchodní část Moravskoslezského kraje má obecně nižší míru nezaměstnanosti. Nejlepších výsledků dosáhl Jablunkov, významný svým tradičním folklórem a cestovním ruchem. Samotná Ostrava měla v období 2008-2010 relativně příznivý stav trh práce. Její nárůst míry nezaměstnanosti o 2,82 p. b. nepřekročil republikový průměr. Ostrava, jakožto centrum aglomerace, je charakteristická vysokým pohybem pracovní síly z vedlejších správních obvodů ORP a obsazováním pracovních míst ve všech odvětvích včetně průmyslu. Na tvorbu nových pracovních míst měla velmi pozitivní vliv výstavba výrobního závodu v průmyslové zóně v Nošovicích, automobilky Hyundai. V období krize zde došlo k omezení výroby a propuštění pracovníků, kteří byli ve zkušební době. Následující část práce vychází z analýzy přírůstku nezaměstnanosti v druhém řešeném období. Zde jsem se zaměřila pouze na výrazné změny oproti minulému období. Základní otázkou výzkumu bylo, jak se nezaměstnanost po roce 2010 vyvíjela a zda došlo ke zmírnění růstu nezaměstnanosti či úplného odeznění ekonomické krize v roce 2014. Odpověď zní, že hospodářská recese jednotlivé regiony v ČR dále ovlivnila i po roce 2010 a její dopady stále přetrvávají. Ke zlepšení stavu české ekonomiky došlo až v druhé polovině roku 2014. Situaci popisuje obrázek č. 7. 66
Obrázek č. 7: Změna nezaměstnanosti za období 2010-2014 v procentních bodech
Zdroj: vlastní zpracování
Situace se na trhu práce po roce 2010 nezlepšila a o jedno pracovní místo se stále ucházelo velké množství osob. Obzvláště pak rok 2013 představoval nejhorší stav. Hlavní roli hrála zahraniční poptávka především v oblasti zpracovatelském průmyslu. Od poloviny roku 2014 došlo v České republice k poklesu nezaměstnanosti. Celkový pokles míry nezaměstnanosti prezentoval hodnotu 0,01 (ve srovnání s rokem 2010). Pozitivní vývoj se projevil nabízením nových pracovních míst, a to zejména ve stavebnictví, lesnictví, zahradnictví, zemědělství, ale také v lázeňství, hotelnictví a gastronomii. Velký vliv měly dobře fungující nástroje aktivní politiky zaměstnanosti (APZ). V průběhu roku 2014 tak došlo k oživení české ekonomiky, což se významně projevilo v odvětví průmyslu. Průmyslovým podnikům se zvýšil objem zakázek a tím pádem se nabízela nová pracovní místa. Takto se zmenšily rozdíly mezi Prahou a ostatními regiony. Jelikož v Praze převažuje zaměstnávání v poměrně stabilním sektoru služeb, ve zbytku republiky dominuje průmysl, který je k cyklickým krizím náchylnější. Jak můžeme vidět na mapě, obrázku č. 7, v Praze se oproti minulému období zvýšila míra nezaměstnanosti o 1,33 p. b., což je nadprůměrná hodnota oproti celorepublikovému průměru. Podobně dopadly regiony v Jihočeském kraji a středních Čechách, kde se nezaměstnanost počátkem roku výrazně zvýšila. Úřad práce České republiky zveřejnil údaje, které prezentovaly vůbec nejvyšší podíl nezaměstnaných ve Středočeském kraji v celé historii. Jedna z příčin nárůstu 67
nezaměstnanosti může být spatřována v přerušení sezónních prací hlavně ve stavebnictví a zemědělství. Z hlediska tempa růstu míry nezaměstnanosti nejhorší stav vykazovala již zmíněná ORP Černošice (nárůst o 132 %), charakteristická nejvyšší zaměstnaností ve službách. Tempo růstu nezaměstnanosti v Praze bylo téměř 100%. V obrázku č. 8, je jasně zaznamenaná skutečnost o zasažení Prahy a Středočeského kraje.
Obrázek č. 8: Tempo růstu nezaměstnanosti v České republice v letech 2010-2014
Zdroj: vlastní zpracování
Míra nezaměstnanosti se také výrazně zvýšila v Jihomoravském kraji, konkrétně v Brně. Vzhledem k tomu, že je Brno charakteristické vysokým počtem vysokých škol a neustále se zvyšující vzdělaností obyvatel, prodlužuje se délka nástupu do zaměstnání. Nároky na vysoce kvalifikovanou pracovní sílu se stále zvyšují, ale na druhou stranu absolventi bez praktických zkušeností mají v budoucnu problém s uplatněním. Nejvyšší podíl na zaměstnanosti obyvatel v Jihomoravském kraji mají služby a zaměstnanost v odvětví vzdělávání, dále také stavebnictví. Co se týká průmyslu, jedná se o zpracovatelský průmysl, jehož výroba se od roku 2010 snížila o 0,4 p. b. Nejvyšší podíl nezaměstnaných osob byl v pohraničních oblastech, tedy ve Znojmě a Hodoníně, ale i v Boskovicích. Obecně je dlouhodobě nejhorší situace na trhu práce v regionech ležících na státní či krajské hranici kvůli odlivu kvalifikované pracovní síly, 68
vzdělaných osob a špatné dopravní dostupnosti.
Problémy těchto regionů však nejsou
primárně způsobeny ekonomickou krizí. V letech 2010-2014 se oproti minulému období zlepšil stav v Břeclavi, kde se snížil počet uchazečů na jedno volné pracovní místo z 59,5 na 9,2. Břeclav má dobré dopravní napojení na Brno (dálnice D2). Nejnižší podíl nezaměstnaných osob vykazoval okres Brno-venkov, Blansko a Vyškov. V případě aglomerace Brna je zajímavým výsledkem, že jeho zázemí dosáhlo lepších výsledků, nižší nezaměstnanosti. Důvodem je zřejmě vysoká úroveň vzdělanosti, vysoká pracovní kvalifikace, především dobré dopravní spojení do Brna a nižší ceny pozemků. Havlátová (2010) však upozorňuje na problém sezónní nezaměstnanosti. Přehled o počtu uchazečů na jedno pracovní místo je uveden v Příloze č. 3. V ORP Brno se počet uchazečů se o zaměstnání v roce 2014 zvýšil o 1930 (ve srovnání s rokem 2010) (HOPE-E.S, 2013). V případě typické struktury jádra a zázemí ve velkých městech ČR dochází ke zmenšujícím se rozdílům mezi jádrem a zázemím. Zejména dlouhodobá nezaměstnanosti se projevuje v jádrech velkoměst. Je zřejmé, že je to způsobeno stěhováním vzdělanějšího a finančně zajištěného obyvatelstva do zázemí v rámci suburbanizace. Jedná se o vysoce mobilní kvalifikované osoby na trhu práce, které dojíždí za prací právě do jádra. Podíl nezaměstnaných se podstatně snížil ve Zlínském kraji a Plzeňském kraji, který zaujímá strategicky významnou polohu mezi hlavním městem Prahou a zeměmi západní Evropy. Přestavuje tak důležitý dopravní uzel. Na jihozápadě tvoří nejdelší hranici s Bavorskem, které patří k nejvyspělejším regionům Evropské unie. V tomto případě jsou pohraniční regiony pozitivně ovlivněny sousedstvím Německa. Jejich poloha je významná pro rozvoj cestovního ruchu, protože přes hraniční přechody Rozvadov, Folmava a Železná Ruda projíždí velké množství zahraničních turistů.
5.5 ZHODNOCENÍ ANALÝZY A VÝSLEDEK NAVRŽENÉ TYPOLOGIE REGIONŮ Díky podrobné analýze míry nezaměstnanosti v ČR na úrovni SO ORP během dvou období (2008-2010 a 2010-2014) jsem získala výsledky, na základě kterých byla navržena vhodná typologie regionů. V tomto případě se jedná o čtyři kategorie obcí v ČR. Výsledky jsou
přehledně
prezentovány
prostřednictvím obrázku
69
č.
9.
Obrázek č. 9: Typologie obcí v České republice podle nárůstu míry nezaměstnanosti v letech 2008-2014
Zdroj: vlastní zpracování
První kategorii obcí jsem nazvala regiony s nízkou mírou postižení ekonomickou krizí. Vyznačují se sice růstem nezaměstnanosti v době krize, ale jejich nárůst je pod republikovým průměrem, který je 2,9 p. b. v prvním období (2010/2008). V dalším období (2014/2010) se míry nezaměstnanosti v těchto ORP snížily a tento pokles byl vyšší než za celou republiku (-0,01 p. b.). Druhá kategorie obcí se nazývá regiony se střední mírou postižení ekonomickou krizí. Řadí se sem největší počet ORP, které jsou charakteristické větším nárůstem nezaměstnanosti v prvním období oproti republikovému a nadprůměrným poklesem v druhém období. Třetí typ obcí přestavuje regiony, jejichž růst nezaměstnanosti je sice pod průměrem celé republiky, ale v druhém období se vyznačují dalším růstem nezaměstnanosti. Definovala jsem je jako regiony s vysokou mírou postižení ekonomickou krizí. Čtvrtým typem obcí jsou regiony s velmi vysokou mírou postižení ekonomickou krizí, protože v obou obdobích výrazně rostla nezaměstnanost.
70
V následující tabulce je patrná konvergence míry nezaměstnanosti na úrovni jednotlivých typologií ORP použitých v této práci. Tabulka č. 5: Vývoj míry nezaměstnanosti a variačního koeficientu pro navržené typologie Míra postižení ekonomickou krizí střední velmi vysoká nízká vysoká
Míra nezaměstnanosti
Variační koeficient
Počet ORP
2008
2010
2014
2008
2010
2014
97
5,2 %
8,9 %
7,9 %
29 %
20 %
21 %
22
5,3 %
8,9 %
9,6 %
28 %
20 %
20 %
55
3,9 %
6,4 %
5,6 %
42 %
27 %
28 %
32
5,9 %
9,4 %
10,9 %
47 %
34 %
34 %
Zdroj: vlastní výpočet
71
6. ANALÝZA NEZAMĚSTNANOSTI V EVROPSKÉ UNII A VYBRANÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH
Evropská unie se až do roku 2007 vyznačovala ekonomickým růstem, a to se významně projevilo i na trhu práce. Během roku 2004 a 2007 se míra nezaměstnanosti snížila z 9,4 % na 6,9 %. Ve druhém čtvrtletí následujícího roku se však situace na trhu práce změnila kvůli finanční a hospodářské recesi. Poprvé byl zaznamenán nárůst počtu nezaměstnaných ve většině zemí EU (Toušek a Novák, 2012). V období od roku 2008 do roku 2013 se míra nezaměstnanosti zvýšila ze 7,1 % na 10,9 %, přičemž nárůst byl zastaven až v polovině roku 2013, jak zobrazuje obrázek č. 10. Podle dat Eurostatu se v tomto období počet nezaměstnaných zvýšil o 10 milionů osob a dlouhodobá nezaměstnanost se dokonce zdvojnásobila (Příhoda, 2014; Kozelský, 2014).
Obrázek č. 10: Vývoj míry nezaměstnanosti v EU-28 od roku 2003 do roku 2013
Zdroj: ec.europa.eu
Mezi evropské země s nejvyšší nezaměstnaností se řadí Španělsko, ve kterém se míra nezaměstnanosti během roku 2008 zvýšila z 10,5 % na 14 %. Tento nadměrně vysoký nárůst nezaměstnanosti nebyl způsoben jenom začínající ekonomickou recesí, ale byl umocněn španělskou finanční krizí spojenou s vysokým zadlužením domácností a problémy na trhu realit. Další výrazný nárůst nezaměstnaných nastal v pobaltských státech, které se také potýkaly se zadlužeností, tentokrát veřejného sektoru (Toušek a Novák, 2012). 72
6.1 DOPAD KRIZE NA REGIONÁLNÍ NEZAMĚSTNANOST VE ŠPANĚLSKU Španělsko se dělí na 17 autonomních oblastí, NUTS II, a dvě autonomní města v Maroku, Ceutu a Melillu, přičemž každé území má svůj parlament a vládu. Rozložení obyvatelstva je velmi nerovnoměrné, jelikož se většina obyvatel koncentruje ve velkých městech (Madrid, Barcelona), v pobřežních oblastech a ostrovech. Osídlení centrálního Španělska, vyjma Madridu, je naopak velmi řídké (Chalupa, 2010). Španělské království je charakteristické velkými rozdíly mezi jednotlivými regiony. Mezi nejvyspělejší regiony patří severní oblasti kvůli kontaktům a spolupráci s Evropou, dále také pobřežní regiony, které již dříve byly významnou součástí obchodních vztahů. V neposlední řadě jsou to ostrovní oblasti díky vysokému potenciálu cestovního ruchu. Nejzaostalejší regiony se nachází ve vnitrozemí, které se vyznačuje nepříznivými přírodními podmínkami (Kučerová, 2003). Vůbec nejvyspělejším regionem je hlavní město s Navarrou, která měla v roce 2014 nejnižší míru nezaměstnanosti. Dále je to Baskicko, La Rioja a Katalánsko, jehož centrem a hlavním pólem rozvoje je Barcelona. Ta je spolu s Madridem hlavním centrem průmyslu a obchodu (ILO News, 2012).
Obrázek č. 11: Míra nezaměstnanosti ve španělských regionech ve 3. čtvrtletí r. 2014
Zdroj: http://www.laregion.es
73
Konvergence s Evropskou unií je značná pouze v severní části Španělska, jelikož se velmi podobá evropské kultuře. Nicméně na jihu dochází k divergenci, protože mentalita obyvatel v jižní části se blíží spíše jižním národům. V rámci jednotlivých regionů dochází k velkým rozdílům na trhu práce a míry nezaměstnanosti se v celém Španělsku velmi liší. Mezi nejnižší a nevyšší hodnotou míry nezaměstnanosti v roce 2014 byl neuvěřitelný rozdíl 19 %. Údaje za zkoumané roky jsou uvedeny v příloze č. 4. Rozdíly v nezaměstnanosti jsou velmi ovlivněny nízkou geografickou mobilitou španělských pracovníků (Dostálová, 2010). Španělsko trpí vysokou úrovní strukturální nezaměstnanosti. V jeho ekonomice má silné postavení cestovní ruch a stavebnictví, které byly výrazně postiženy ekonomickou krizí. V krizovém období se míry nezaměstnanosti v jednotlivých regionech Španělska téměř zdvojnásobily. Na základě těchto výsledků můžeme rozdělit Španělsko na dvě území, na sever s „nízkou“ nezaměstnaností a na jižní oblasti s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti. Jednou z příčin krize španělského realitního trhu byl spekulační faktor kvůli vytvoření pověstné cenové bubliny. Nejvíce postižené byly ty regiony, ve kterých rostl trh s nemovitostmi. Naopak regiony, které nebyly příliš ovlivněny realitním boomem, byly ekonomickou recesí postiženy méně (ILO News, 2012). V rámci zhodnocení regionálních rozdílů na trhu práce jsem na základě výpočtu variačního koeficientu, který měl ve sledovaných letech klesající tendenci, došla k závěru, že u veličiny míry nezaměstnanosti došlo ke konvergenci. Rozdíly mezi španělskými regiony byly tedy výrazně vyšší před krizí než v „po-krizovém“ období. Výsledky jsou prezentovány v tabulce č. 6.
Tabulka č. 6: Variační koeficient míry nezaměstnanosti španělských regionů. 2008 Variační koeficient Zdroj: vlastní zpracování
38 %
2010 27 %
2014 24 %
6.2 REGIONÁLNÍ ROZDÍLY V NEZAMĚSTNANOSTI V ESTONSKU V Estonsku existují velké regionální rozdíly od roku 1993, kdy ho opustily sovětské vojenské jednotky v rámci procesu obnovy estonské suverenity. V tomto období došlo k intenzivní restrukturalizaci na trhu práce a s tím spojenému nárůstu nezaměstnanosti (Vodopivec, 2000). Ta se projevila zejména v severovýchodní části země a počet nezaměstnaných se snížil o 44 %. Regionální rozdíly se začaly snižovat až v roce 2005 a přetrvávaly i v období, kdy míra nezaměstnanosti klesala. Regionální disparity se 74
projevovaly mezi západní a východní částí země. Západ je dodnes charakteristický nižší mírou nezaměstnanosti, zatímco ve všech ostatních oblastech je míra vysoká. Severovýchodní regiony byly úzce vázány ekonomickými vztahy s Ruskem a jižní regiony mají významný zemědělský ráz. Velká část produkce směřovala právě na ruský trh, naopak severní a západní oblasti si budovaly spolupráci se Skandinávskými zeměmi, hlavně Finskem a Švédskem, což mělo pozitivní vliv na růst estonské zaměstnanosti. Estonsko patří mezi první země, ve které se projevila hospodářská recese v roce 2008. A jako ve většině evropských zemí, došlo k celkovému snížení regionálních rozdílů. Střední část Estonska těží z blízkosti svých úspěšně rozvíjejících se západních oblastí. Centrální Estonsko společně se severními regiony tvoří společný funkční prostor, takzvaný Greater Tallinn Area. Blízkost hlavního města umožňuje mnohým lidem pracovat v Tallinnu nebo v jeho okolí, což způsobuje vyšší zaměstnanost v porovnání s jižním či severovýchodním Estonskem. Polarizace východu a západu je vidět na obrázku č. 12 podle míry regionální nezaměstnanosti. Severovýchodní část země má téměř dvojnásobnou nezaměstnanost díky hranicím Ruska ve srovnání se západem a severem (Marksoo, Białasiewicz, Best, 2013).
Obrázek č. 12: Regionální nezaměstnanosti na úrovni NUTS-3 v Estonsku v roce 2008
Zdroj: Marksoo, Białasiewicz, Best, 2013
75
6.3 POLSKO Za zajímavý mohu označit také vývoj na polském trhu práce. Polsko mělo nejlepší pozici v krizovém období, protože polský růst byl podpořen silnou domácí poptávkou a celkovými výdaji. Regionální rozdíly byly viditelné především mezi metropolitními regiony (Varšava, Poznaň, Wroclaw, Kraków) a zbývajícím územím v Polsku. Disparity však nejsou způsobeny pouze strukturou odvětví, ale spočívají také v demografické struktuře (věk, vzdělání). Předpoklad logického vztahu jádro-periferie, které obecně znamená větší šanci na ekonomický úspěch západních polských oblastí, neplatí (spolkové země na území bývalé NDR nemají rozvojový potenciál/efekt jako např. Bavorsko nebo Horní Rakousko v případě ČR) (Blažek a Netrdová, 2011).
6.4 AKTUÁLNÍ STAV NA TRHU PRÁCE V EU Dle aktuálních dat evropského statistického úřadu Eurostatu má nejnižší míru nezaměstnanosti v celé EU Praha spolu s německým Horním Bavorskem (2,5 %). Praha se však ve srovnání s Německem liší velkým podílem nezaměstnaných mladých osob (10,1 % oproti 3,7 %). Nejhorší výsledky v zaměstnanosti má španělská Andalusie (34,8 %) a Kanárské ostrovy (32,4 %). Následující obrázek č. 13 zobrazuje nejlepší a nejhorší výsledky nezaměstnanosti v rámci celé EU (Ekonomika, 2012).
Obrázek č. 13: Regiony s nejvyšší a nejnižší nezaměstnaností v roce 2014
Zdroj: vlastní zpracování dle Eurostatu, 2015
76
ZÁVĚR Evropská unie byla na konci roku 2008 zasažena ekonomickou krizí, která se projevila zejména na trhu práce. Důsledkem recese došlo k prudkému zhoršení očekávání firem a domácností, propadu produkce i zahraničního obchodu a začalo se propouštět, což se podstatně projevilo na zvýšení míry nezaměstnanosti a následném snížení soukromé spotřeby a investic. Stala se tak klíčovým faktorem ovlivňujícím současný stav a budoucí vývoj jak celosvětového, tak i českého hospodářství. Českou republiku lze charakterizovat jako malou otevřenou ekonomiku, která je silně závislá na zahraniční poptávce, především té německé. Vyznačuje se vysokou produktivitou, průmyslovou konkurenceschopností a investiční atraktivitou. Nicméně právě závislost na zahraničních trzích patří mezi příčiny vznikajících problémů v období ekonomické recese. Pokles exportu negativně ovlivnil trh práce. Pokles zakázek a růst zásob vedl k propouštění pracovníků a nižší tvorbě nových pracovních míst. Předložená diplomová práce měla za cíl analyzovat dopady ekonomické krize na základě údajů o nezaměstnanosti v letech 2008-2014. Vzhledem k tomu, že se používaly dva různé způsoby výpočtu míry nezaměstnanosti v ČR, stanovila jsem si pro analýzu v celém období vzorec, který je od roku 2013 používán MPSV. Statistická data, získaná prostřednictvím ČSÚ byla následně přepočtena dle stanoveného vzorce, poté vyhodnocena a na jejich základě vznikla typologie obcí, která vypovídá o míře postižení ekonomickou krizí v jednotlivých ORP v ČR. Typologie vznikla na základě změn míry nezaměstnanosti ve dvou sledovaných obdobích, kterými jsou 2008/2010 a 2010/2014. K podložení dosažených výsledků byl v závěru práce vypočten variační koeficient zjištěné míry nezaměstnanosti v daných ORP a Praze ve sledovaném období. Jeho výpočet ukázal, zda v období po krizi, která stále doznívá, došlo ke konvergenci či divergenci regionálních rozdílů v nezaměstnanosti v ČR. V roce 2010 se ve všech typech obcí variační koeficient snížil, zmírnily se tak i rozdíly mezi regiony. Z výsledku tak vyplývá, že v období před ekonomickou krizí byly regionální rozdíly větší než po krizi. Dochází tedy ke konvergenci regionů v České republice, což je patrné z Tabulky č. 7. Tabulka č. 7: Variační koeficient míry nezaměstnanosti ORP Variační koeficient Zdroj: vlastní výpočet
2007
2008
2009
2010
2011
42 %
36 %
28 %
27 %
29 %
77
2012 -
2013
2014
26 %
29 %
Obce jsou velmi významnou jednotou regionálního rozvoje, protože vytvářejí důležité podmínky pro život i podnikání. Jsou nejčastějšími realizátory projektů právě na podporu regionálního rozvoje. V České republice byl nárůst míry nezaměstnanosti v letech 2008 - 2014 zaznamenán ve všech obcích s rozšířenou působností, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o území strukturálně postižené či rozvíjející se. Nejvíce byl recesí zasažen automobilový průmysl, zpracovatelský průmysl, a to strojírenský, textilní a také sklářský, což způsobilo značné omezení či ukončení výroby významného zaměstnavatele, který mohl být klíčový pro celý region. V tomto případě se jedná především o sklářský průmysl (Nový Bor). Z analýzy diplomové práce vyplývá, že následky krize dopadají na lokální trhy práce v různé míře. Krize se nejvíce projevila v regionech dříve stagnujících. Regiony, které mají nevýhodnou ekonomickou strukturu (Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj) nebyly nárůstem nezaměstnanosti zasaženy nejvíce, protože z dlouhodobého hlediska se jedná o oblasti s vyšší mírou nezaměstnanosti. V těch územních jednotkách, ve kterých byly na počátku období relativně nižší míry nezaměstnanosti, vzrostly míry v krizovém období relativně více. ORP vyznačující se dlouhodobě nejvyšší mírou nezaměstnanosti, patřily ve sledovaném období do souboru s nižším nárůstem nezaměstnanosti. V prvním řešeném období byl nárůst nezaměstnanosti zaznamenán především v moravských regionech (Kraj Vysočina, jižní část Jihomoravského kraje a Olomoucký kraj). Jádrová města (Praha, Brno, Plzeň, Hradec Králové) včetně jejich periferií si udržely nižší míru nezaměstnanosti ve srovnání s republikovým průměrem. Blízkost velkých měst, dobrá infrastrukturní síť a vysoká dojížďka za prací umožňuje zázemím udržet si dobrou ekonomickou úroveň oproti ostatním vnitřním periferiím, například na hranicích státu a krajů nebo ve velké vzdálenosti od centra. Ve druhém sledovaném období (2010-2014) se nárůst míry nezaměstnanosti projevil spíše v českých regionech, a to hlavně ve středních a severních Čechách. Dokonce Praha měla vyšší nárůst nezaměstnanosti ve srovnání s republikovým průměrem. Opět i Olomoucký kraj měl velký nárůst nezaměstnanosti, proto se řadí do kategorie obcí s nejvyšší mírou postižení krizí. V České republice dochází k prohlubování rozdílů mezi Prahou a ostatními regiony. Praha přestavuje dominantní metropoli vyznačující se téměř dvojnásobně nadprůměrným objemem ekonomické produkce a nejnižší mírou nezaměstnanosti v krajích. Z významu Prahy těží nejen Středočeský kraj, ale celé Čechy. Dalšími úspěšnými regiony jsou Královehradecký, Jihočeský a Plzeňský kraj. Vnitřní heterogenní regiony pak zastupuje Jihomoravský (Brno x Znojmo, Břeclav), Liberecký kraj a Kraj Vysočina (Třebíč x Pelhřimov). K celkově
78
zaostávajícím regionům patří Olomoucký a Zlínský kraj. Moravskoslezský kraj má sice vysokou dlouhodobou nezaměstnanost, ale z důvodu restrukturalizace ekonomiky. Krize se obecně projevila v regionech s nízkou úrovní infrastruktury, v pohraničních regionech a vnitřních periferií, které tvoří určité shluky na celém území České republiky. Výjimkou je jihozápadní území ČR, které je spojeno významnou hranicí s Německem. Problémem na trhu práce je, že stále není překonán nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po práci a nesoulad mezi strukturou a kvalifikací absolventů vysokých škol a potřebami trhu. Stále se zvyšuje počet nezaměstnaných mladých lidí bez praxe a zkušeností a stejně tak se roste dlouhodobá nezaměstnanost. Regionální rozdíly mohou být často způsobeny nedostatečnou mobilitou a flexibilitou pracovních sil, které nedokáží pružně reagovat na změny a vývoj ekonomiky. Proto by byl vhodným nástrojem podporujícím snížení míry nezaměstnanosti přesun pracovních sil z výrobního sektoru do sektoru služeb pomocí rekvalifikačních programů aktivní politiky zaměstnanosti, a to hlavně v regionech s velkým propadem zaměstnanosti. Hlavním důvodem regionálních disparit je různorodý ekonomický a sociální profil regionů. Charakteristickým rysem územní diferenciace je narůstající polarizace mezi důležitými regionálními centry a venkovskými prostory. Snížilo se prostorové rozmístění pracovních příležitostí v periferních oblastech a nově vznikají v regionálních centrech. V geograficky znevýhodněných lokalitách ukončují provoz maloobchodní provozovny a základní služby. V rámci analýzy (i analýzy některých členských států EU) jsem dospěla k závěru, že globální ekonomická krize směřuje ke snížení regionálních rozdílů v nezaměstnanosti v daných zemích. V důsledku krize mají územní jednotky tendenci ke konvergenci, což je způsobeno obecně nepříznivými podmínkami na trhu práce. Míra nezaměstnanosti se zvýší ve všech sektorech ekonomiky a dojde k poklesu výkonu ekonomiky, která se obecně zpomalí.
79
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] Adamčík, S. (1997). Zdroje teorie regionální politiky a regionálního rovoje: se zaměřením na obnovitelné zdroje. (1. vyd., 131 s.) Ostrava: Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava. [2] Adámek, P., Csank, P., & Žížalová, P. Berman Group. (2006). Regionální hospodářská konkurenceschopnost: Příručka pro představitele veřejné správy. Retrieved from: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact =8&ved=0CCAQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.czechinvest.org%2Fdata%2Ffile s%2Fprirucka-verejna-sprava208.pdf&ei=JQlWVbLyM4GdsAGcl4H4DQ&usg=AFQjCNGCEimiGvmYzcQE59Pq2tb1QWGWg&sig2=vl_Fujl9AL6qtI06NOQeyw [3] Agentura pro sociální začleňování. (2014). Strategický plán sociálního začleňování Kraslice 2014-2016. [4] Analýza územní diferenciace nezaměstnanosti a jejích toků v ČR. (2006). (12 s.) Praha: Český statistický úřad. [5] Atlas sociálně prostorové diferenciace České republiky: Atlas of socio-spatial differentiation of the Czech Republic. (2011). (Vyd. 1., 137 s., [37] l. map, Editor Martin Ouředníček, Jana Temelová, Lucie Pospíšilová). V Praze: Karolinum. [6] Blažek, J. (1996). Meziregionální rozdíly v České republice v transformačním období. In: Geografie – Sborník ČGS. (265–277). Praha: Česká geografická společnost. [7] Blažek, J. (1999). Teorie regionálního vývoje: je na obzoru nové paradigma či jde o pohyb v kruhu?. In: Geografie– Sborník ČGS. (pp. 141-159). Praha: Česká geografická společnost. [8] Blažek, J., & Netrdová, P. (2011). Regional unemployment impacts. European Urban and Regional Studies. [9] Blažek, J., & Uhlíř, D. (2002). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. (Vyd. 1., 211 p.) V Praze: Karolinum. [10] Blažek, J., & Uhlíř, D. (2011). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. (Vyd. 2., přeprac. a rozš., 342 s.) Praha: Karolinum. [11] Blažek, L. (2008). Konkurenční schopnost podniků: (analýza faktorů hospodářské úspěšnosti). (1. vyd., 211 s.) Brno: Masarykova univerzita.
80
[12] Brožová, D. (2003). Společenské souvislosti trhu práce. (Vyd. 1., 140 s.) Praha: Sociologické nakladatelství. [13] Buchtová, B., Hejl, E., & Kánský, J. (1999). Nezaměstnanost a zdraví. Brno: Masarykova univerzita. [14] Buchtová, B., Šmajs, J., & Boleloucký, Z. (2002). Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. (Vyd. 1., 236 s.) Praha: Grada. [15] Buchtová, B., Šmajs, J., & Boleloucký, Z. (2013). Nezaměstnanost. (2., přeprac. a aktualiz. vyd., 187 s.) Praha: Grada. [16] Český statistický úřad: ČSÚ a územně analytické podklady. (2013). Retrieved from: https://www.czso.cz/csu/czso/csu_a_uzemne_analyticke_podklady [17] Dostálová, K. (2010). Regionální analýza Španělska v kontextu kohezní politiky EU (Diplomová práce). Masarykova univerzita, Brno. [18] El paro se reduce en 26.100 personas en Galicia. (2014). La Región. Retrieved from: http://www.laregion.es/articulo/galicia/paro-reduce-galicia-26-100-personas-tercertrimestre/20141023104557499521.html [19] Evropská komise. (2013). Návrh společné zprávy o zaměstnanosti ke sdělení Komise o roční analýze růstu 2014. Retrieved from: http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/2014/jer2014_cs.pdf [20] Faltová Leitmanová, I. (2012). Regionální rozvoj - přístupy a nástroje. (1. vyd., 198 s.) Praha: Alfa nakladatelství. [21] Flek, V., & Večerník, J. (1998). Employment and wage structures in the Czech Republic: a critique. (56 s.) Prague: Czech National Bank, Monetary Department. [22] GaREP, spol. s r. o. (2012). Strategie regionální rozvoje ČR na období 2014–2020. Retrieved from: http://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/1a45435f-fc8d-45ad-80ef0584600c86ac/SRR-2014-2020-_komplet-navrh_15-10.pdf [23] Hampl, M. (2001). Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. (328 s.) Praha: DemoArt. [24] Hampl, M., Kühnl, K., & Gardavský, V. (1989). Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. (1. vyd., 255 s., 4 mp. příl.) Praha: Univerzita Karlova. [25] HaskoningDHV CR, s.r.o. (2014). Program rozvoje Jihomoravského kraje 2014 – 2017: Část 2.1 Analýza – Profil Jihomoravského kraje. [26] Havlátová, L. (2010). Dlouhodobá nezaměstnanost ve vybraných regionech ČR (Bakalářská práce). Masarykova univerzita, Brno. [27] Helísek, M. (2002). Makroekonomie: základní kurs. Slaný: Melandrium. 81
[28] Heřmanová, E., & Chromý, P. (n.d.) Kulturní regiony a geografie kultury: kulturní reálie a kultura v regionech Česka. (Vyd. 1.) Praha: ASPI. [29] Holman, R. (2000). Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. (Vyd. 1., 106 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku. [30] Holman, R. (c2011). Ekonomie: sociologická analýza. (5. vyd., xxii, 696 s.) V Praze: C.H. Beck. [31] HOPE-E.S., v.o.s., divize EUservis.cz. (2013). Krátkodobý realizační plán Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje 2014-2017. [32] Hruška Tvrdý, L. (2012). Socioekonomický atlas Moravskoslezského kraje. (Vyd. 1., 83 s.) Ostrava: Accendo - Centrum pro vědu a výzkum. [33] Chalupa, J. (2010). Španělsko. (2. aktualiz. vyd., 219 s.) Praha: Libri. [34] International Labour Organization (ILO). (2012). Crisis in Spain highlights an increasing ‘employment divide’. Retrieved from: http://www.ilo.org/global/about-theilo/newsroom/comment-analysis/WCMS_189673/lang--en/index.htm [35] Investiční web. (2014). Retrieved from: http://www.investicniweb.cz/zpravy-ztrhu/2014/9/11/zprava-o-konkurenceschopnosti-eu-zminuje-ceskou-byrokracii/ [36] Jáč, I. (2010). Jedinečnost obce v regionu. (1. vyd., 203 s.) Praha: Professional publishing. [37] Kaczor, P. (2013). Trh práce, pracovní migrace a politika zaměstnanosti ČR po roce 2011. (Vyd. 1., 242 s.) V Praze: Oeconomica. [38] Keating, M. (2000). The new regionalism in western Europe: regional restructuring and political change. (Pbk. ed. repr.) Cheltenham: Edward Elgar. [39] Kislingerová, E. (2009): Průmysl 2008/2009 – bitva o záchranu v zrcadle statistických dat. Journal of competitiveness. (1). pp. 84–105 [40] Kislingerová, E. (2011): Krize jako podnět zahájení ozdravných procesů v průmyslových podnicích. Journal of competitiveness. (1). pp. 49–54 [41] Klapka, P., Tonev, P. (2008): Regiony a regionalizace. In: Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. a kol.: Ekonomická a sociální geografie. pp. 371 – 397. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. [42] Klímová, V., & Žítek, V. (2004). Nezaměstnanost jako důsledek nízké úrovně malého a středního podnikání. In: VII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. pp. 7378. Brno: Masarykova univerzita.
82
[43] Kofroňová, O., Kotíková, J., Sirovátka, T., & Winkler, J. (2003). Souhrnná zpráva z výzkumné studie. Retrieved from: https://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/vyzkumnestudie/zprava.pdf [44] Kohout, O. (2014). Nezaměstnanost v České republice a v členských státech EU (Závěrečná práce). Zastoupení Jihočeského a Královéhradeckého kraje, Brusel. [45] Kotýnková, M. (2006). Trh práce na přelomu tisíciletí. (Vyd. 1., 256 s.) V Praze: Oeconomica. [46] Kozelský, T. EU Office České spořitelny. (2013). Nezaměstnanost ve státech EU. Retrieved from: http://www.csas.cz/static_internet/cs/Evropska_unie/Specialni_analyzy/Specialni_anal yzy/Prilohy/euspa_nezamestnanost.pdf [47] Krejčí, T. (2013). Globální a regionální aspekty trhu práce: příčiny diskvalifikace a selhávání pracovní síly. (1. vyd., 122 s.) Brno: Mendelova univerzita v Brně. [48] Krejčí, T. (c2010). Regionální rozvoj: teorie, aplikace, regionalizace. (1. vyd., 155 s.) Brno: Mendelova univerzita v Brně. [49] Krize prospěje trhu práce. (2008). Ekonom. Retrieved from: http://ekonom.ihned.cz/c1-31179550-krize-prospeje-trhu-prace [50] Kučerová, I. (2003). Ekonomiky členských států Evropské unie. (Vyd. 1., 123 s.) Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. [51] Kuchař, P. (2007). Trh práce: sociologická analýza. (Vyd. 1., 183 s.) Praha: Karolinum. [52] Kurzy.cz, spol. s r.o. (2014). Kurzy.cz: ČR - nezaměstnanost v prosinci raketově stoupla na 8,2%, komentáře k CPI a průmyslu. Retrieved from: http://www.kurzy.cz/zpravy/360878-cr-nezamestnanost-v-prosinci-raketove-stouplana-8-2-komentare-k-cpi-a-prumyslu/ [53] Kutscherauer, A. (2010). Regionální disparity: disparity v regionálním rozvoji země, jejich pojetí, identifikace a hodnocení. (1. vyd., xiv, 250 s.) Ostrava: VŠB-TU. Kutscherauer, A., Bursa, M., & Kutscherauer, A. (2013). Komplementární přístupy k podpoře regionálního a municipálního rozvoje: disparity v regionálním rozvoji země, jejich pojetí, identifikace a hodnocení. (1. vyd., 108 s.) Ostrava: VŠB-TU Ostrava. [54] Maantay, J., & Ziegler, J. (c2006). GIS for the urban environment. (xxii, 596 p.) Redlands, Calif.: ESRI Press.
83
[55] MAFRA, a. s. (2013). IDnes.cz: Česko má nejvíc nezaměstnaných v historii, blíží se hranici 600 tisíc. Retrieved from: http://ekonomika.idnes.cz/nezamestnanost-v-cr-zaleden-2013-dmj-/ekonomika.aspx?c=A130208_091836_ekonomika_spi [56] Mach, M. (1998). Makroekonomie 2: pro inženýrské studium. (2. vyd., 172 s.) Praha: Melandrium. [57] Marx, K. (1999). Wage, labour and capital. Retrieved from: https://www.marxists.org/archive/marx/works/download/Marx_Wage_Labour_and_C apital.pdf [58] Marksoo, Ü., Białasiewicz, L., & Best, U. (2013). The Global Economic Crisis and Regional Divides in the European Union: Spatial Patterns of. Eurasian Geography and Economics, 51(1). [59] Miles, D., Scott, A., & Breedon, F. (2002). Macroeconomics: understanding the global economy. (Third Edition., xix, 597 pages). Praha: Grada. [60] Minařík, B. (2014). Statistické minimum pro studenty bakalářského studia na technických oborech. (1. vyd., 95 s.) Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava. [61] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. (2011). Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2010. Retrieved from: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10811/analyza.pdf [62] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. (2014). Strategie politiky zaměstnanosti do roku 2020. Retrieved from: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/strateg_zam_2020/strategiepz2020.pdf [63] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. (2008). MMR: STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE ČESKÉ REPUBLIKY NA ROKY 2007-2013. Retrieved from: http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalnipolitika/Koncepce-Strategie/Strategie-regionalniho-rozvoje-Ceske-republiky-na [64] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. (2013). MMR: STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE ČESKÉ REPUBLIKY 2014-2020. Retrieved from: http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalnipolitika/Koncepce-Strategie/Strategie-regionalniho-rozvoje-CR-2014-2020 [65] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. (2014). Euroskop.cz: ČR má 4. nejnižší nezaměstnanost z EU za rok 2013. Retrieved from: https://www.euroskop.cz/8952/24458/clanek/cr-ma-4-nejnizsi-nezamestnanost-z-euza-rok-2013/
84
[66] Ministerstvo vnitra České republiky. (2007). Ministerstvo vnitra České republiky: Změny hranic okresů k 1.1.2007. Retrieved from: http://www.mvcr.cz/clanek/zmenyhranic-okresu-k-1-1-2007.aspx [67] Miskolczi, M., Langhamrová, J., Fiala, T. (2011). Dependency between gross domestic product and unemployment in the Czech Republic. Research Journal of Economics, Business and ICT. 4(1), pp. 1–13. [68] Mok, R. (1979). Theories of labour market segmentation: a critique. The Hague: Martinus Nijhoff Social Sciences Division. [69] Musil, J. (2001). Vývoj a plánování měst ve střední Evropě v období komunistických režimů. Sociologický časopis, 37(3), pp. 275-296. [70] Musil, P. (2009). Globální energetický problém a hospodářská politika: se zaměřením na obnovitelné zdroje. (1. vyd., xiii, 204 s.) Praha: C.H. Beck. [71] Nezaměstnanost v ČR byla v roce 2013 v rámci EU čtvrtá nejnižší. (2014). České noviny.cz: Zpravodajský server ČTK. Retrieved from: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/nezamestnanost-v-cr-byla-v-roce-2013-v-ramcieu-ctvrta-nejnizsi/1108746 [72] Nová regionální politika. (2002). (91 s.) Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. [73] Peet, R., & Hartwick, E. (c2009). Theories of development: contentions, arguments, alternatives. (2nd ed., xii, 324 p.) New York: Guilford Press. [74] Pileček, J., Červený, M., Klíma, J., Müller, J., Dupal, J., & Kunc, Z. ÚRS PRAHA, a.s. (2011). REGIONÁLNÍ POLITIKA, ÚZEMNÍ DISPARITY. (1. vydání). Praha: ÚRS PRAHA, a.s. Retrieved from: http://www.urspraha.cz/data/upload/file/regionalnipolitikauzemnidisparityadopadyhospodarskekrizevcr.pdf [75] Pileček, J., Müller, J. (2010). Regionální disparity ve vývoji nezaměstnanosti v období hospodářské krize. In: Sobočíková, K. (ed.) Regionální disparity a hospodářské subjekty v regionálním rozvoji. Elektronický sborník přednášek z mezinárodní vědecké konference. Ostrava: VŠB-TU. [76] Pitner, J. (2003). Změny ve struktuře zaměstnanosti v České republice a v zemích Evropské Unie po roce 1989. Sociální politika – měsíčník Ministerstva práce a sociálních věcí, 29(3), pp. 10-13. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. [77] Procházková, E., & Šebestová, L. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. (2012). Statistická ročenka trhu práce v České republice 2011. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. 85
[78] Rojíček, M. (2009): Strukturální dopady recese v České republice. Bulletin CES VŠEM. 11. pp. 1 – 4. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu. [79] Samuelson, P., & Nordhaus, W. (2007). Ekonomie: 18. vydání. (Vyd. 1., 775 s.) Praha: NS Svoboda. [80] Sirovátka, T. (1997). Marginalizace na pracovním trhu: příčiny diskvalifikace a selhávání pracovní síly. (1. vyd., 138, [14] p.) V Brně: Masarykova univerzita. [81] Skokan, L., Bursa, M., & Peštová, J. (2007 [i.e. 2008]). Geografické tabulky: pro inženýrské studium. (Vyd. 2., ve Fortuně 1., upr., 207 s.) Praha: Fortuna. [82] Skořepa, L., Ježek, J., & Ježková, R. (2008). Marketing měst a obcí. (1. vyd., 165 s.) České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. [83] Spěváček, V. (2002). Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. (525 s.) Praha: Linde. [84] Stodolovská, Z. (2012). Dopady světové finanční krize a ekonomické krize na míru nezaměstnanosti v České republice, České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. [85] Subnational public finance. (2012). Brussels: Dexia Crédit Local. Retrieved from: http://www.ccre.org/docs/Note_CCRE_Dexia_EN.pdf [86] Svobodová, H. (2013). Vybrané kapitoly ze Socioekonomické geografie České republiky: Trh práce ČR. Brno: Masarykova univerzita. Retrieved from: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/03-trh-prace.html [87] Šerý, O. (2010). Dopady globální ekonomické krize na průmysl v Jihomoravském kraji. In Ph.D. Workshop 2010. Proceedings. pp. 66 – 73. Ostrava: Ústav Geoniky AV ČR. [88] Ševčíková, A. (2010). Vliv regionální politiky EU v Česku a Německu na rozvoj venkovských obcí (Disertační práce). Česká zemědělská univerzita, Praha. [89] Tomeš, J. (1996). Specifická nezaměstnanost v České republice v regionálním srovnání. In: Sborník Geografie. (pp. 278-295). Praha: Česká geografická společnost. [90] Toušek, V., & Novák, V. (2012). Ekonomická krize a trh práce v České republice. In: Regionální studia., 6(1), pp. 38 – 52. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [91] Toušek, V., Kunc, J., & Vystoupil, J. (2008). Ekonomická a sociální geografie: teorie, aplikace, regionalizace. (1. vyd., 411 s.) Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. [92] Tuleja, P., Nezval, P., & Majerová, I. (2005). Základy mikroekonomie. (Vyd. 1., vii, 262 s.) Brno: CP Books. 86
[93] Václavíková, A., Kolibová, H., & Kubicová, A. (2009). Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. (Vyd. 1., 149 s.) Opava: Optys. [94] Vajdová, Z., Čermák, D., & Illner, M. (2006). Autonomie a spolupráce: důsledky ustavení obecního zřízení v roce 1990. (1. vyd., 108 s.) Praha: Sociologický ústav AV ČR. [95] Vanhove, N. (1999) Regional Policy: A European Approach. (636 s.) Aldershot: Ashgate. [96] Vanhove, N., & Klaassen, L. (c1987). Regional policy: a European approach. (2nd ed., xx, 529 p.) Brookfield, Vt., USA: Gower Pub. Co. [97] Ve středních Čechách vzrostla nezaměstnanost. (2012). Deník.cz. Retrieved from: http://www.denik.cz/stredocesky-kraj/ve-strednich-cechach-vzrostla-nezamestnanost20140212-zqfs.html [98] Viturka, M. (2007). Regionální ekonomie a politika II: vymezení funkčních regionů, významné socioekonomické faktory, regionální odolnost a inovační intenzita. (1. vyd., 131 s.) Brno: Masarykova univerzita. [99] Vodopivec, M. (2000). Worker Reallocation During Estonia’s Transition to Market:. Washington, D.C.: The World Bank. Retrieved from: http://siteresources.worldbank.org/SOCIALPROTECTION/Resources/SP-Discussionpapers/Labor-Market-DP/0018.pdf [100] Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích Díl 2: G/L. (1997). (1. vyd., 700 s.) Praha: Nakladatelský dům OP. [101] Wawrosz, P., Heissler, H., & Mach, P. (2012). Reálie k makroekonomii: odborné texty, mediální reflexe, praktické analýzy. (Vyd. 1., 469 s.) Praha: Wolters Kluwer Česká republika. [102] Wokoun, R. (2008). Regionální rozvoj: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). (475 s.) Praha: Linde. [103] Wokoun, R. (2011). Základy regionálních věd a veřejné správy. (474 p.) Plzeň: A. Čeněk. [104] Zimmerman, J. (2003). Guido: “Optimal Monetary Policy.”. The Quarterly Journal of Austrian Economics, 6(4). [105] Žítek, V. (2004). Regionální ekonomie a politika: Atlas of socio-spatial differentiation of the Czech Republic. (Vyd. 1., 156 s., Editor Martin Ouředníček, Jana Temelová, Lucie Pospíšilová). Brno: Masarykova univerzita.
87
[106] Žižka, M. (2013). Hospodářský rozvoj regionů: vymezení funkčních regionů, významné socioekonomické faktory, regionální odolnost a inovační intenzita. (1. vyd., 224 s., [8] s. obr. příl.) Praha: Professional Publishing.
88
SEZNAM GRAFŮ [1]
Graf č. 1: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti v ČR do roku 1999 v %.
[2]
Graf č. 2: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti v letech 2000-2007 v %.
[3]
Graf č. 3: Vývoj míry registrované nezaměstnanosti od roku 2008 v %.
[4]
Graf č. 4: Vývoj růstu HDP v České republice v letech 1993-2014.
89
SEZNAM TABULEK [1]
Tabulka č. 1: Jednotlivé úrovně soustavy NUTS v České republice.
[2]
Tabulka č. 2: Komparace vybraných zemí EU z hlediska počtu obyvatel a rozlohy.
[3]
Tabulka č. 3: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR dle MPSV a dle mého výpočtu v letech 2007-2014 v %.
[4]
Tabulka č. 4.: Podíl jednotlivých krajů na tvorbě HDP v ČR v letech 2007-2013.
[5]
Tabulka č. 5: Vývoj míry nezaměstnanosti a variačního koeficientu pro navržené typologie.
[6]
Tabulka č. 6: Variační koeficient míry nezaměstnanosti španělských regionů.
[7]
Tabulka č. 7: Variační koeficient míry nezaměstnanosti ORP
90
SEZNAM OBRÁZKŮ [1]
Obrázek č. 1: Původní a nový ukazatel nezaměstnanosti v ČR.
[2]
Obrázek č. 2: Porovnání původní a nové metodiky na reálném příkladu z roku 2012.
[3]
Obrázek č. 3.: Vymezení individuálních a typologických regionů.
[4]
Obrázek č. 4.: Homogenní regiony.
[5]
Obrázek č. 5: Nodální regiony.
[6]
Obrázek č. 6: Změna nezaměstnanosti za období 2008-2010 v procentních bodech.
[7]
Obrázek č. 7: Změna nezaměstnanosti za období 2010-2014 v procentních bodech.
[8]
Obrázek č. 8: Tempo růstu nezaměstnanosti v České republice v letech 2010-2014.
[9]
Obrázek č. 9: Typologie obcí v České republice podle nárůstu míry nezaměstnanosti v letech 2008-2014.
[10]
Obrázek č. 10: Vývoj míry nezaměstnanosti v EU-28 od roku 2003 do roku 2013.
[11]
Obrázek č. 11: Míra nezaměstnanosti ve španělských regionech ve 3. čtvrtletí r. 2014.
[12]
Obrázek č. 12: Regionální nezaměstnanosti na úrovni NUTS-3 v Estonsku v roce 2008.
[13]
Obrázek č. 13: Regiony s nejvyšší a nejnižší nezaměstnaností v roce 2014.
91
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK [1]
ČR
Česká rebpulika
[2]
ČSÚ
Český statistický úřad
[3]
EAO
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo
[4]
EU
Evropská unie
[5]
GIS
Geografický a informační systém
[6]
HDP
Hrubý domácí produkt
[7]
ILO
International Labor Organisation
[8]
LAU
Local Administrative unit
[9]
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
[10]
ORP
Obec s rozšířenou působností
[11]
POU
Pověřený obecní úřad
[12]
SO
Správní obvod
[13]
SRR
Strategie regionálního rozvoje
[14]
VŠPS
Výběrové šetření pracovních sil
92
SEZNAM PŘÍLOH [1]
Příloha č. 1: Přehled teorií regionálního rozvoje.
[2]
Příloha č. 2: Míry nezaměstnanosti ORP a Prahy ve sledovaných letech.
[3]
Příloha č. 3: Počty uchazečů na 1 pracovní místo v ORP a Praze ve sledovaných letech a kategorizace ORP a Prahy.
[4]
Příloha č. 4: Míra nezaměstnanosti ve španělských regionech ve sledovaném období.
93
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Přehled teorií regionálního rozvoje. Převažující teorie regionálního vývoje
Obecný přístup
Regionální politika
Neoklasický (1920-1940)
Teorie reg. rovnováhy (zejm. tzv. neoklasické modely).
Základní idea -„dělníci za prací“, hlavní nástroje - nástroje zvyšující mobilitu pracovních sil.
Keynesiánský (1950-1975)
Teorie reg. nerovnováhy (např. teorie kumulativních příčin, teorie pólů růstu).
„Práce za dělníky“, nástroje podporující příliv investic ze soukromého i veřejného sektoru do problémových regionů (investiční dotace, relokace institucí).
Neomarxistický (1970 - 1985)
Teorie reg. nerovnováhy (např. teorie prostorových děleb práce).
Návrhy na opatření neomarxisté neformulovali (v soc. zemích byla reg. politika velmi účinná, ale za cenu ztráty vnější konkurenceschopnosti).
Neoliberální (1975 - )
Teorie reg. nerovnováhy (např. path dependence, nová teorie růstu).
„Podpora lokální iniciativy“, podpora malých a stř. firem, decentralizace kompetencí, deregulační opatření.
Institucionální (1980 - )
Teorie reg. nerovnováhy (např. „Spolupráce a inovace“, podpora malých a stř. firem, šíření teorie průmyslového okresu, teorie inovací, networking, gradualistická proměna místních učících se regionů). institucí, založená na učení .
Zdroj: Blažek 1999: 143
Příloha č. 2: Míry nezaměstnanosti ORP a Prahy ve sledovaných letech. Kód ORP 2101
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
Benešov
2,24
2,15
4,40
4,69
4,35
0,00
6,10
4,07
3,07
3,17
5,60
6,28
5,83
0,00
7,75
6,54
1,40
1,56
3,03
3,31
2,79
0,00
4,11
3,62
2104
Beroun Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Čáslav
4,46
5,14
7,27
7,56
7,48
0,00
8,97
7,66
2105
Černošice
1,20
1,35
2,99
3,13
2,97
0,00
4,68
4,37
2106
Český Brod
4,13
4,19
6,39
7,34
6,67
0,00
8,64
7,13
2107
Dobříš
3,90
4,10
6,86
8,07
7,14
0,00
9,08
8,33
2108
Hořovice
1,38
1,91
4,78
4,84
4,28
0,00
5,16
4,46
2109
Kladno
4,57
4,34
6,56
7,16
7,14
0,00
8,84
8,15
2110
Kolín
4,29
4,86
7,19
8,48
7,89
0,00
9,69
7,91
2111
Kralupy nad Vltavou
3,20
3,27
4,54
5,33
4,59
0,00
6,18
6,09
2112
Kutná Hora
4,60
4,82
7,03
7,60
7,07
0,00
9,03
7,39
2113
Lysá nad Labem
3,67
4,15
6,36
7,18
6,18
0,00
8,02
7,58
2114
Mělník
4,80
4,64
7,20
7,82
7,40
0,00
9,59
8,38
2115
Mladá Boleslav
1,88
2,40
4,19
4,55
4,00
0,00
4,68
4,47
2116
Mnichovo Hradiště
1,93
2,57
5,05
5,11
4,03
0,00
5,13
3,72
2102 2103
Název ORP
2117
Neratovice
4,18
4,29
6,85
7,79
7,04
0,00
9,40
8,65
2118
Nymburk
4,86
5,15
7,57
8,47
8,16
0,00
8,70
7,78
2119
Poděbrady
4,78
6,15
7,35
8,45
8,03
0,00
8,84
7,94
2120
Příbram
5,06
5,28
8,23
9,01
8,26
0,00
10,25
9,36
2121
Rakovník
3,79
4,07
6,52
6,86
6,61
0,00
8,16
7,07
2122
Říčany
1,24
1,36
2,47
3,12
2,63
0,00
3,05
2,90
2123
Sedlčany
2,83
3,66
6,12
7,31
6,42
0,00
8,24
7,72
2124
Slaný
4,34
4,32
6,59
7,54
7,07
0,00
8,70
8,04
2125
Vlašim
2,19
2,62
4,39
5,07
4,45
0,00
5,95
4,67
2126
Votice
2,09
2,19
3,57
4,40
4,12
0,00
4,91
3,33
3101
Blatná
4,32
4,53
6,46
7,27
6,96
0,00
6,84
6,22
3102
České Budějovice
2,39
2,65
4,27
4,71
4,40
0,00
6,11
4,90
3103
Český Krumlov
5,53
5,79
7,99
9,27
8,27
0,00
10,55
8,67
3104
Dačice
4,97
4,75
9,17
9,04
7,37
0,00
7,56
7,10
3105
Jindřichův Hradec
3,03
2,83
5,17
5,47
5,14
0,00
6,98
5,27
3106
Kaplice
4,15
4,96
8,48
8,28
6,89
0,00
9,04
7,89
3107
Milevsko
4,63
4,86
6,50
6,13
5,51
0,00
6,02
4,88
3108
Písek
3,48
3,65
5,72
6,27
5,39
0,00
7,34
5,48
3109
Prachatice
2,98
3,77
5,27
5,64
5,34
0,00
6,36
5,04
3110
Soběslav
3,69
4,34
7,33
8,00
7,49
0,00
8,54
7,67
3111
Strakonice
3,72
4,41
6,60
7,93
6,39
0,00
8,20
6,54
3112
Tábor
3,29
3,73
6,80
7,30
6,99
0,00
8,15
7,26
3113
Trhové Sviny
2,57
2,74
5,35
5,34
4,77
0,00
6,65
5,46
3114
Třeboň
2,78
2,78
5,29
5,00
4,76
0,00
7,54
5,94
3115
Týn nad Vltavou
2,90
3,26
5,41
5,32
5,13
0,00
6,79
5,70
3116
Vimperk
2,75
3,00
5,02
5,28
5,00
0,00
6,41
4,95
3117
Vodňany
4,91
5,24
7,60
8,72
8,67
0,00
9,13
8,65
3201
Blovice
2,25
3,09
5,56
4,96
4,75
0,00
5,52
4,92
3202
Domažlice
3,24
3,96
7,07
7,13
5,86
0,00
6,20
5,43
3203
Horažďovice
3,58
4,18
7,31
7,70
5,78
0,00
6,59
6,58
3204
Horšovský Týn
3,85
4,78
8,01
8,14
6,63
0,00
7,03
5,96
3205
Klatovy
3,98
3,95
5,94
6,60
5,96
0,00
6,03
5,04
3206
Kralovice
4,27
4,24
5,98
7,20
6,72
0,00
7,31
7,04
3207
Nepomuk
3,30
3,58
5,81
6,03
5,30
0,00
6,51
6,28
3208
Nýřany
2,68
3,45
5,95
5,68
4,77
0,00
5,61
4,83
3209
Plzeň
2,90
3,07
5,34
5,70
5,18
0,00
6,16
5,12
3210
Přeštice
2,09
2,01
4,81
5,13
4,21
0,00
5,29
4,77
3211
Rokycany
2,94
3,74
6,33
5,94
4,79
0,00
5,41
4,47
3212
Stod
2,32
2,86
5,76
5,35
4,60
0,00
4,74
4,41
3213
Stříbro
4,97
9,49
13,01
11,03
9,43
0,00
8,45
6,99
3214
Sušice
6,26
6,61
8,82
9,90
8,58
0,00
9,35
8,87
3215
Tachov
5,29
6,92
10,31
10,03
8,27
0,00
8,41
7,33
4101
Aš
3,49
4,94
7,63
6,72
5,63
0,00
6,46
4,76
4102
Cheb
5,55
6,02
8,72
9,03
7,51
0,00
8,62
7,29
4103
Karlovy Vary
5,55
5,29
8,14
8,52
7,61
0,00
9,01
7,94
4104
Kraslice
7,33
7,41
11,25
12,20
10,96
0,00
10,79
9,73
4105
Mariánské Lázně
3,62
4,30
6,43
6,85
6,16
0,00
6,27
5,36
4106
Ostrov
6,18
6,80
9,54
9,85
8,46
0,00
9,33
8,48
4107
Sokolov
6,20
6,34
9,36
9,62
9,10
0,00
10,73
9,71
4201
Bílina
8,86
7,80
10,64
10,31
9,77
0,00
9,90
8,67
4202
Děčín
7,95
7,56
9,82
10,31
9,45
0,00
11,82
10,24
4203
Chomutov
7,82
7,50
10,29
10,51
10,31
0,00
12,45
11,40
4204
Kadaň
5,14
5,39
8,99
8,82
9,27
0,00
10,70
9,97
4205
Litoměřice
6,04
6,13
8,43
8,88
7,70
0,00
10,38
9,33
4206
Litvínov
11,93
9,66
11,67
11,81
12,31
0,00
14,88
13,18
4207
Louny
7,08
6,55
9,00
9,26
8,89
0,00
10,96
9,53
4208
Lovosice
6,17
6,07
8,66
9,28
8,31
0,00
10,22
8,94
4209
Most
10,55
9,23
11,55
11,60
11,11
0,00
13,14
12,30
4210
Podbořany
6,49
7,46
10,20
10,77
9,33
0,00
10,53
9,53
4211
Roudnice nad Labem
6,36
5,63
7,67
8,10
7,36
0,00
9,72
8,53
4212
Rumburk
8,91
8,91
11,85
12,01
10,87
0,00
11,30
10,33
4213
Teplice
7,30
6,54
9,07
9,55
9,02
0,00
10,37
8,88
4214
Ústí nad Labem
7,63
6,98
9,53
10,50
10,72
0,00
13,03
12,31
4215
Varnsdorf
9,67
9,81
12,96
12,40
10,86
0,00
10,88
9,64
4216
Žatec
8,48
7,83
10,18
10,61
10,28
0,00
11,75
10,25
5101
Česká Lípa
4,92
5,48
8,63
8,82
8,30
0,00
9,44
7,51
5102
Frýdlant
8,43
8,75
12,61
12,00
10,65
0,00
11,48
10,60
5103
Jablonec nad Nisou
2,94
3,91
7,16
6,63
5,77
0,00
7,29
6,28
5104
Jilemnice
4,47
5,37
8,10
8,22
7,13
0,00
8,52
8,20
5105
Liberec
3,87
4,36
7,15
7,32
6,61
0,00
8,66
7,70
5106
Nový Bor
4,54
5,36
12,12
9,63
9,20
0,00
9,84
8,11
5107
Semily
4,77
5,22
7,91
7,75
7,85
0,00
9,73
7,40
5108
Tanvald
5,14
5,95
9,73
8,71
8,41
0,00
8,80
8,07
5109
Turnov
3,15
4,18
6,43
6,82
5,70
0,00
6,71
5,89
5110
Železný Brod
4,35
6,02
10,30
8,87
7,60
0,00
7,47
6,07
5201
Broumov
5,07
4,71
7,64
8,08
7,74
0,00
9,73
9,26
5202
Dobruška
2,05
2,89
4,98
5,60
4,49
0,00
5,85
4,88
5203
Dvůr Králové nad Labem
5,04
4,89
7,44
8,25
7,58
0,00
9,45
8,79
5204
Hořice
4,53
4,73
7,46
7,70
6,80
0,00
7,11
6,03
5205
Hradec Králové
2,85
2,93
4,90
5,62
5,51
0,00
7,70
6,64
5206
Jaroměř
3,84
4,00
6,88
8,13
7,76
0,00
8,93
7,38
5207
Jičín
4,25
4,33
6,40
6,22
5,36
0,00
6,34
5,10
5208
Kostelec nad Orlicí
1,96
2,95
6,16
5,64
4,40
0,00
5,88
4,38
5209
Náchod
2,66
2,83
5,21
5,31
4,45
0,00
5,81
4,87
5210
Nová Paka
4,59
4,48
6,62
6,50
5,21
0,00
6,47
5,39
5211
Nové Město nad Metují
2,26
2,20
5,32
4,80
4,10
0,00
5,35
4,06
5212
Nový Bydžov
5,33
4,50
6,51
7,89
6,83
0,00
8,58
7,82
5213
Rychnov nad Kněžnou
2,08
2,71
5,20
4,92
3,93
0,00
5,72
4,40
5214
Trutnov
5,26
5,00
7,45
7,60
7,20
0,00
9,39
7,64
5215
Vrchlabí
3,37
3,57
5,75
5,95
5,47
0,00
7,99
6,17
5301
Česká Třebová
5,13
6,31
9,67
10,45
8,74
0,00
9,34
7,40
5302
Hlinsko
3,94
4,84
7,91
9,30
7,62
0,00
8,33
6,34
5303
Holice
2,14
2,55
5,02
5,29
4,36
0,00
5,86
4,42
5304
Chrudim
4,27
4,74
7,77
8,21
7,07
0,00
8,17
7,01
5305
Králíky
5,36
5,58
8,92
8,53
7,00
0,00
8,30
7,20
5306
Lanškroun
3,26
5,09
7,59
6,61
5,44
0,00
6,32
5,06
5307
Litomyšl
4,40
4,27
7,12
6,59
6,02
0,00
6,74
5,57
5308
Moravská Třebová
8,45
9,05
12,49
12,85
11,19
0,00
12,57
10,77
5309
Pardubice
2,72
3,13
5,38
5,31
4,79
0,00
6,39
4,85
5310
Polička
3,70
3,79
6,05
6,76
5,86
0,00
7,22
5,61
5311
Přelouč
4,28
4,29
6,47
6,89
6,16
0,00
7,40
5,74
5312
Svitavy
6,74
6,99
9,97
10,74
9,44
0,00
10,87
9,18
5313
Ústí nad Orlicí
3,46
4,58
8,09
7,76
6,95
0,00
8,06
5,70
5314
Vysoké Mýto
3,30
3,59
7,73
7,79
6,58
0,00
6,44
4,79
5315
Žamberk
3,06
3,55
6,00
5,40
5,12
0,00
6,29
5,62
6101
Bystřice nad Pernštejnem
6,18
6,14
9,08
9,49
8,59
0,00
9,33
8,39
6102
Havlíčkův Brod
3,13
3,52
6,55
7,11
6,18
0,00
6,76
6,25
6103
Humpolec
2,91
4,31
6,35
6,30
5,24
0,00
6,18
5,01
6104
Chotěboř
3,26
3,66
7,30
7,33
6,67
0,00
7,52
6,74
6105
Jihlava
3,73
4,52
7,52
7,12
6,41
0,00
7,33
6,55
6106
Moravské Budějovice
6,83
6,83
9,20
10,94
9,79
0,00
10,43
9,78
6107
Náměšť nad Oslavou
5,92
5,76
9,57
10,76
9,84
0,00
10,37
9,16
6108
Nové Město na Moravě
5,52
4,96
7,55
8,57
7,46
0,00
9,22
8,71
6109
Pacov
2,54
2,78
5,46
5,84
4,68
0,00
5,34
4,79
6110
Pelhřimov
2,47
3,33
5,80
5,75
4,64
0,00
5,73
4,85
6111
Světlá nad Sázavou
3,35
6,55
9,77
9,57
7,31
0,00
7,66
7,22
6112
Telč
5,62
5,76
9,93
10,16
8,22
0,00
9,02
9,43
6113
Třebíč
6,04
6,00
9,25
10,25
9,49
0,00
10,25
9,49
6114
Velké Meziříčí
3,84
4,49
8,29
8,62
7,70
0,00
8,30
7,57
6115
Žďár nad Sázavou
3,40
3,68
6,13
6,85
6,14
0,00
7,36
6,21
6201
Blansko
3,68
4,05
7,29
6,72
5,76
0,00
6,85
5,64
6202
Boskovice
4,40
5,07
8,49
8,11
7,47
0,00
8,38
7,62
6203
Brno
4,77
4,61
6,88
7,48
6,94
0,00
8,96
8,41
6204
Břeclav
5,32
5,15
8,85
9,93
8,84
0,00
8,98
7,39
6205
Bučovice
4,50
4,52
8,39
7,62
7,60
0,00
8,10
7,16
6206
Hodonín
8,14
8,34
12,43
13,31
11,92
0,00
13,42
11,85
6207
Hustopeče
4,86
4,89
8,10
8,95
7,12
0,00
8,30
7,35
6208
Ivančice
4,32
4,26
7,90
8,33
7,01
0,00
8,97
7,89
6209
Kuřim
2,58
2,82
5,50
5,44
5,11
0,00
7,94
5,33
6210
Kyjov
7,35
7,16
10,15
10,94
9,63
0,00
10,31
9,06
6211
Mikulov
6,95
5,83
10,13
11,39
9,08
0,00
10,00
8,88
6212
Moravský Krumlov
6,55
6,44
9,71
9,58
8,89
0,00
10,81
9,39
6213
Pohořelice
4,25
4,00
7,67
8,47
7,50
0,00
9,53
7,54
6214
Rosice
4,40
4,00
7,30
7,56
6,46
0,00
7,80
6,87
6215
Slavkov u Brna
2,78
2,77
5,92
5,99
5,47
0,00
6,03
5,19
6216
Šlapanice
2,52
2,46
4,81
5,24
4,65
0,00
5,91
5,05
6217
Tišnov
3,42
3,82
6,91
7,88
6,84
0,00
7,85
7,28
6218
Veselí nad Moravou
6,79
7,03
10,89
11,15
9,72
0,00
11,03
9,51
6219
Vyškov
3,74
3,98
7,10
6,87
6,76
0,00
7,02
5,82
6220
Znojmo
8,67
8,01
11,34
11,53
10,61
0,00
12,22
11,05
6221
Židlochovice
2,68
2,60
4,94
4,79
4,35
0,00
6,48
5,89
7101
Hranice
4,87
4,52
7,42
8,81
7,28
0,00
9,64
8,31
7102
Jeseník
8,11
8,16
10,99
13,20
11,38
0,00
13,58
10,48
7103
Konice
3,97
4,65
9,27
10,00
8,27
0,00
9,30
6,84
7104
Lipník nad Bečvou
8,28
7,28
10,81
11,12
9,61
0,00
11,00
10,72
7105
Litovel
4,02
4,33
8,26
8,00
6,77
0,00
8,03
6,20
7106
Mohelnice
4,70
5,77
11,48
9,21
7,92
0,00
8,92
7,45
7107
Olomouc
3,54
3,74
7,18
7,68
7,22
0,00
9,41
8,40
7108
Prostějov
2,90
3,16
7,01
7,76
7,14
0,00
8,14
6,77
7109
Přerov
6,03
5,64
9,40
9,68
9,40
0,00
11,52
10,50
7110
Šternberk
5,45
5,82
10,39
9,74
9,13
0,00
10,80
9,71
7111
Šumperk
5,76
5,72
10,08
10,02
9,68
0,00
11,09
9,55
7112
Uničov
5,71
6,32
15,08
10,14
9,30
0,00
10,21
8,88
7113
Zábřeh
5,40
5,31
9,79
9,56
8,64
0,00
9,97
8,18
7201
Bystřice pod Hostýnem
5,25
4,17
8,80
8,91
8,31
0,00
10,80
9,53
7202
Holešov
4,31
4,17
7,53
7,07
6,62
0,00
8,00
6,90
7203
Kroměříž
5,49
5,52
9,27
8,97
8,14
0,00
9,50
8,70
7204
Luhačovice
3,92
3,83
7,20
7,25
6,04
0,00
6,68
5,51
7205
Otrokovice
4,05
4,02
7,52
7,37
5,81
0,00
6,84
6,06
7206
Rožnov pod Radhoštěm
5,61
5,32
9,12
8,41
8,03
0,00
9,29
8,09
7207
Uherské Hradiště
3,69
4,19
6,97
7,35
6,56
0,00
7,80
6,45
7208
Uherský Brod
4,19
4,37
7,53
7,59
6,62
0,00
7,32
6,12
7209
Valašské Klobouky
6,35
6,45
10,83
10,07
9,33
0,00
9,92
8,17
7210
Valašské Meziříčí
5,09
4,72
6,78
7,91
7,19
0,00
8,60
7,61
7211
Vizovice
3,12
3,14
6,11
6,55
5,61
0,00
6,98
5,74
7212
Vsetín
5,17
5,80
10,68
9,73
8,33
0,00
10,34
9,13
7213
Zlín
3,16
3,24
6,41
6,48
5,60
0,00
7,02
6,38
8101
Bílovec
5,05
5,01
9,32
8,80
7,05
0,00
8,33
6,72
8102
Bohumín
7,33
6,14
9,43
8,59
8,40
0,00
10,15
9,07
8103
Bruntál
8,56
9,34
12,66
13,75
13,28
0,00
15,55
14,52
8104
Český Těšín
8,16
6,81
9,29
9,00
8,09
0,00
10,27
9,05
8105
Frenštát pod Radhoštěm
3,21
3,63
8,52
6,88
5,98
0,00
7,59
6,01
8106
Frýdek-Místek
5,67
4,38
7,72
7,66
6,55
0,00
8,79
7,57
8107
Frýdlant nad Ostravicí
5,58
4,29
7,58
6,95
6,29
0,00
7,65
6,95
8108
Havířov
9,60
8,19
10,45
10,81
9,81
0,00
12,71
11,89
8109
Hlučín
5,30
4,78
6,67
7,04
6,30
0,00
7,08
5,87
8110
Jablunkov
5,90
4,21
5,75
5,13
4,72
0,00
6,84
5,36
8111
Karviná
10,81
9,25
11,27
11,64
11,38
0,00
14,98
13,86
8112
Kopřivnice
3,57
4,07
9,80
7,77
6,00
0,00
7,52
6,40
8113
Kravaře
6,54
6,18
8,75
9,71
8,24
0,00
10,10
8,91
8114
Krnov
7,04
6,79
10,27
11,52
11,91
0,00
13,85
12,66
8115
Nový Jičín
4,44
4,98
8,38
7,61
6,39
0,00
7,67
6,94
8116
Odry
6,32
6,76
11,90
12,65
10,13
0,00
10,16
8,63
8117
Opava
5,43
4,72
7,26
8,17
7,28
0,00
9,27
8,11
8118
Orlová
9,77
8,41
10,67
10,66
10,03
0,00
13,17
12,24
8119
Ostrava
6,85
6,02
8,43
8,84
8,50
0,00
11,77
10,37
8120
Rýmařov
7,46
7,17
11,05
11,73
10,99
0,00
13,38
11,95
8121
Třinec
5,60
3,95
5,78
5,57
4,89
0,00
6,63
5,99
8122
Vítkov
8,93
9,61
12,96
13,59
12,32
0,00
13,72
13,20
Praha
2,44
1,82
3,24
3,61
3,59
0,00
5,41
4,94
4,63
4,51
7,12
7,41
6,77
0,00
8,34
7,40
Celkem ČR Zdroj: vlastní zpracování
Příloha č. 3: Počty uchazečů na 1 pracovní místo v ORP a Praze ve sledovaných letech a kategorizace ORP a Prahy.
2101
Benešov
1,20
13,11
2,82
Míra postižení ekonomickou krizí nízká
2102
2,41
24,52
8,34
velmi vysoká
0,92
8,88
6,21
vysoká
2104
Beroun Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Čáslav
4,75
17,16
31,73
vysoká
2105
Černošice
0,86
8,03
6,00
vysoká
2106
Český Brod
7,88
49,63
7,29
střední
2107
Dobříš
4,58
37,65
11,02
velmi vysoká
2108
Hořovice
0,62
6,96
2,78
střední
2109
Kladno
4,90
34,87
21,63
vysoká
2110
Kolín
5,10
29,12
7,43
střední
2111
Kralupy nad Vltavou
2,31
22,90
5,86
vysoká
2112
Kutná Hora
4,28
9,68
9,03
nízká
2113
Lysá nad Labem
1,47
16,86
1,17
velmi vysoká
2114
Mělník
2,78
15,62
20,47
velmi vysoká
2115
Mladá Boleslav
1,92
11,10
3,45
nízká
2116
Mnichovo Hradiště
2,65
6,96
5,81
nízká
2117
Neratovice
3,21
9,52
45,85
velmi vysoká
2118
Nymburk
5,69
30,24
10,91
střední
2119
Poděbrady
13,44
51,68
10,93
nízká
2120
Příbram
4,48
30,89
10,24
velmi vysoká
2121
Rakovník
2,67
31,41
8,26
vysoká
2122
Říčany
0,74
2,21
2,21
nízká
2123
Sedlčany
7,90
35,28
12,75
velmi vysoká
2124
Slaný
4,10
18,51
11,62
velmi vysoká
2125
Vlašim
4,20
9,10
4,45
nízká
2126
Votice
2,35
73,40
4,03
nízká
3101
Blatná
3,38
15,04
23,88
nízká
3102
České Budějovice
2,45
9,07
4,63
vysoká
Kód ORP
2103
Název ORP
2008
2010
2014
3103
Český Krumlov
8,00
53,06
10,77
střední
3104
Dačice
12,46
179,57
19,96
střední
3105
Jindřichův Hradec
4,96
17,63
12,64
nízká
3106
Kaplice
4,07
15,34
4,01
střední
3107
Milevsko
6,89
56,29
13,22
nízká
3108
Písek
4,01
13,81
4,67
nízká
3109
Prachatice
4,60
11,20
2,58
nízká
3110
Soběslav
11,96
76,50
8,92
střední
3111
Strakonice
2,20
10,71
15,07
střední
3112
Tábor
6,83
26,88
15,60
střední
3113
Trhové Sviny
8,68
15,13
9,75
vysoká
3114
Třeboň
4,16
18,74
26,70
vysoká
3115
Týn nad Vltavou
4,94
13,59
9,11
vysoká
3116
Vimperk
3,19
8,97
3,99
nízká
3117
Vodňany
1,65
7,73
7,51
střední
3201
Blovice
2,13
17,22
4,96
nízká
3202
Domažlice
3,27
21,46
2,42
střední
3203
Horažďovice
2,77
22,93
12,38
střední
3204
Horšovský Týn
6,77
23,51
3,64
střední
3205
Klatovy
2,86
9,03
4,20
nízká
3206
Kralovice
5,21
40,32
13,51
střední
3207
Nepomuk
3,57
20,17
8,34
vysoká
3208
Nýřany
1,92
10,77
6,34
nízká
3209
Plzeň
0,96
8,28
4,19
nízká
3210
Přeštice
2,57
17,38
6,32
střední
3211
Rokycany
6,42
14,77
3,92
nízká
3212
Stod
2,91
12,78
7,48
nízká
3213
Stříbro
17,01
35,33
6,85
nízká
3214
Sušice
6,53
23,97
6,66
střední
3215
Tachov
6,98
11,13
2,95
střední
4101
Aš
4,98
14,03
2,91
nízká
4102
Cheb
8,47
28,85
5,74
střední
4103
Karlovy Vary
4,24
24,05
9,42
střední
4104
Kraslice
6,13
202,33
64,64
střední
4105
Mariánské Lázně
5,94
30,56
3,72
nízká
4106
Ostrov
8,41
27,73
18,28
střední
4107
Sokolov
7,76
23,93
31,38
velmi vysoká
4201
Bílina
20,73
108,21
23,07
nízká
4202
Děčín
20,78
42,64
26,53
nízká
4203
Chomutov
7,78
23,09
22,94
velmi vysoká
4204
Kadaň
6,13
53,30
27,26
velmi vysoká
4205
Litoměřice
10,56
23,96
15,58
vysoká
4206
Litvínov
13,44
59,95
18,14
vysoká
4207
Louny
7,49
23,88
12,50
vysoká
4208
Lovosice
13,75
18,41
13,30
střední
4209
Most
8,31
33,22
12,14
vysoká
4210
Podbořany
8,76
71,47
21,33
střední
4211
Roudnice nad Labem
3,20
3,59
9,71
vysoká
4212
Rumburk
31,00
91,69
30,39
střední
4213
Teplice
15,51
46,73
9,94
střední
4214
Ústí nad Labem
7,77
22,73
26,22
velmi vysoká
4215
Varnsdorf
30,43
150,00
24,25
nízká
4216
Žatec
6,94
58,71
14,29
nízká
5101
Česká Lípa
9,07
13,30
6,27
střední
5102
Frýdlant
21,80
70,10
22,20
střední
5103
Jablonec nad Nisou
4,69
23,21
6,73
nízká
5104
Jilemnice
11,43
36,54
7,23
nízká
5105
Liberec
4,01
10,80
4,39
velmi vysoká
5106
Nový Bor
9,37
82,59
12,74
střední
5107
Semily
11,46
22,97
7,90
nízká
5108
Tanvald
13,54
39,41
7,28
nízká
5109
Turnov
8,16
21,00
4,95
nízká
5110
Železný Brod
43,83
54,29
61,63
nízká
5201
Broumov
15,13
33,07
23,91
velmi vysoká
5202
Dobruška
5,49
42,72
9,06
nízká
5203
Dvůr Králové nad Labem
4,77
31,30
7,41
velmi vysoká
5204
Hořice
7,42
50,00
18,45
střední
5205
Hradec Králové
1,70
14,55
15,18
vysoká
5206
Jaroměř
3,45
36,10
11,39
střední
5207
Jičín
8,56
21,46
4,24
nízká
5208
Kostelec nad Orlicí
6,64
53,50
8,02
nízká
5209
Náchod
3,42
10,22
10,97
nízká
5210
Nová Paka
9,36
25,17
7,97
nízká
5211
Nové Město nad Metují
2,01
27,65
12,00
nízká
5212
Nový Bydžov
5,11
24,54
24,53
střední
5213
Rychnov nad Kněžnou
2,66
11,14
7,08
nízká
5214
Trutnov
5,32
16,45
4,69
vysoká
5215
Vrchlabí
3,33
10,89
4,44
vysoká
5301
Česká Třebová
10,02
38,60
4,29
střední
5302
Hlinsko
5,45
42,91
10,32
střední
5303
Holice
1,65
16,63
11,70
nízká
5304
Chrudim
3,62
25,19
9,81
střední
5305
Králíky
45,38
31,76
5,97
střední
5306
Lanškroun
14,05
17,23
6,21
nízká
5307
Litomyšl
3,95
9,80
5,79
nízká
5308
Moravská Třebová
9,43
48,90
20,98
střední
5309
Pardubice
2,36
4,82
3,90
nízká
5310
Polička
6,10
17,23
7,35
střední
5311
Přelouč
4,56
5,81
6,40
nízká
5312
Svitavy
6,05
21,51
11,66
střední
5313
Ústí nad Orlicí
8,06
16,62
4,45
střední
5314
Vysoké Mýto
5,42
20,07
2,70
střední
5315
Žamberk
6,68
10,36
6,52
vysoká
6101
Bystřice nad Pernštejnem
18,40
74,22
36,77
střední
6102
Havlíčkův Brod
4,77
18,32
6,68
střední
6103
Humpolec
14,17
22,27
8,46
nízká
6104
Chotěboř
6,33
36,68
11,21
střední
6105
Jihlava
5,05
28,76
11,54
nízká
6106
Moravské Budějovice
21,44
73,60
15,19
střední
6107
Náměšť nad Oslavou
14,16
35,54
10,09
střední
6108
Nové Město na Moravě
7,73
48,21
10,54
velmi vysoká
6109
Pacov
10,56
13,45
5,55
střední
6110
Pelhřimov
5,07
13,60
10,05
nízká
6111
Světlá nad Sázavou
15,03
64,52
16,00
střední
6112
Telč
38,21
943,00 139,00
střední
6113
Třebíč
12,19
56,11
14,69
střední
6114
Velké Meziříčí
4,84
28,28
21,78
střední
6115
Žďár nad Sázavou
2,97
24,92
8,48
střední
6201
Blansko
6,08
18,33
7,74
nízká
6202
Boskovice
10,25
51,09
16,70
střední
6203
Brno
4,06
14,02
14,50
vysoká
6204
Břeclav
7,74
59,51
9,25
střední
6205
Bučovice
7,23
76,64
23,58
střední
6206
Hodonín
11,29
33,91
20,68
střední
6207
Hustopeče
10,84
49,53
17,73
střední
6208
Ivančice
3,62
46,03
27,57
střední
6209
Kuřim
1,50
11,43
8,28
nízká
6210
Kyjov
19,83
113,26
39,23
střední
6211
Mikulov
12,98
101,63
12,52
střední
6212
Moravský Krumlov
13,92
55,81
57,32
střední
6213
Pohořelice
2,19
10,26
11,09
střední
6214
Rosice
0,94
14,25
18,74
střední
6215
Slavkov u Brna
4,40
31,03
21,11
střední
6216
Šlapanice
2,16
12,92
10,31
nízká
6217
Tišnov
3,79
17,33
19,97
střední
6218
Veselí nad Moravou
16,81
56,07
14,04
střední
6219
Vyškov
5,39
16,31
9,12
nízká
6220
Znojmo
5,33
40,27
16,01
střední
6221
Židlochovice
2,02
15,23
5,43
vysoká
7101
Hranice
6,33
25,83
7,12
střední
7102
Jeseník
25,91
60,48
32,28
střední
7103
Konice
28,08
772,00
33,93
střední
7104
Lipník nad Bečvou
10,05
85,71
28,74
střední
7105
Litovel
11,28
45,48
49,80
střední
7106
Mohelnice
12,64
29,05
14,22
střední
7107
Olomouc
10,04
26,59
14,50
velmi vysoká
7108
Prostějov
8,84
60,33
8,49
střední
7109
Přerov
8,60
39,06
11,71
velmi vysoká
7110
Šternberk
34,41
102,88
38,05
střední
7111
Šumperk
6,07
17,33
11,41
střední
7112
Uničov
1,96
30,94
13,23
střední
7113
Zábřeh
7,56
38,37
16,09
střední
7201
Bystřice pod Hostýnem
3,24
43,65
30,82
velmi vysoká
7202
Holešov
1,84
71,13
8,23
nízká
7203
Kroměříž
2,63
30,54
14,92
střední
7204
Luhačovice
10,58
32,57
9,90
střední
7205
Otrokovice
4,41
24,88
5,79
střední
7206
Rožnov pod Radhoštěm
6,57
27,72
15,60
střední
7207
Uherské Hradiště
3,39
24,65
7,79
střední
7208
Uherský Brod
3,80
64,18
7,06
střední
7209
Valašské Klobouky
26,17
46,28
16,18
střední
7210
Valašské Meziříčí
5,15
17,43
12,18
střední
7211
Vizovice
15,58
25,10
14,08
střední
7212
Vsetín
9,20
29,86
16,88
střední
7213
Zlín
5,69
14,70
8,28
střední
8101
Bílovec
3,60
40,03
8,21
střední
8102
Bohumín
4,84
32,07
17,65
vysoká
8103
Bruntál
17,88
29,33
30,17
velmi vysoká
8104
Český Těšín
12,52
26,78
12,46
vysoká
8105
Frenštát pod Radhoštěm
10,40
36,68
5,91
střední
8106
Frýdek-Místek
4,06
21,22
12,62
střední
8107
Frýdlant nad Ostravicí
2,76
45,36
9,57
vysoká
8108
Havířov
11,80
48,22
36,28
vysoká
8109
Hlučín
6,45
28,23
17,42
nízká
8110
Jablunkov
15,42
32,56
20,12
vysoká
8111
Karviná
13,86
43,94
34,32
vysoká
8112
Kopřivnice
9,79
23,82
4,90
střední
8113
Kravaře
17,31
70,43
24,57
střední
8114
Krnov
16,98
37,37
48,85
velmi vysoká
8115
Nový Jičín
6,81
16,79
15,29
nízká
8116
Odry
13,13
35,36
12,43
střední
8117
Opava
6,88
29,38
15,87
střední
8118
Orlová
44,52
88,43
46,14
vysoká
8119
Ostrava
3,37
14,33
10,68
vysoká
8120
Rýmařov
32,00
139,30
20,55
velmi vysoká
8121
Třinec
5,52
28,28
10,13
vysoká
8122
Vítkov
39,46
94,50
27,86
střední
Praha
0,68
5,59
4,47
vysoká
3,73
17,71
9,00
Celkem ČR Zdroj: vlastní zpracování
Příloha č. 4: Míra nezaměstnanosti ve španělských regionech ve sledovaném období. Míra nezaměstnanosti v % Region 2008 Andalusie
2010
2014
17,8
27,8
34,8
Aragon
7,1
15,0
20,2
Asturie
8,4
15,9
21,1
10,2
20,1
20,0
Baskicko
6,4
10,7
16,3
Castilla y Leon
9,5
15,8
20,8
Castilla-La Mancha
11,6
21,2
29,0
Extremadura
15,2
23,0
29,8
8,7
15,3
21,7
17,4
28,6
32,4
Kantabrie
7,2
13,7
19,4
Katalánsko
9,0
17,7
20,3
La Rioja
7,8
14,1
18,2
Madrid
8,7
15,8
18,7
Murcie
12,6
22,9
26,6
Navarra
6,7
11,9
15,7
Valencie
12,1
22,9
25,8
Ceuta
17,3
23,9
31,9
Melilla 20,7 22,8 Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat, 2015
28,4
Baleárské o.
Galicie Kanárské o.
