Regionální disparity procesu stárnutí obyvatel Česka po roce

Regionální disparity a hospodářské subjekty v územním rozvoji

Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

Regionální disparity procesu stárnutí obyvatel Česka po roce 1990 RNDr. Ivan Šotkovský, PhD. Abstrakt Proces stárnutí obyvatel je významnou součástí sociálních analýz vyspělých států. Platí to rovněţ pro Českou Republiku. Jeho výzkum se soustředil na období po roce 1990. Dvacetiletá řada podrobných dat z běţné evidence obyvatel Českého statistického úřadu nám umoţňuje dlouhodobou analýzu stárnutí obyvatel při srovnávání regionálních rozdílů. Prostorová hierarchie vyuţívá členění Česka na regiony soudrţnosti (NUTS 2), kterých je celkem osm: Střední Čechy (SČ), Střední Morava (SM), Moravskoslezsko (MS), Severovýchod (SV), Severozápad (SZ), Praha (PH), Jihovýchod (JV) a Jihozápad (JZ). Typologie procesu stárnutí je provedena na základě srovnávání zastoupení dětí a seniorů v populaci. Metodika pracuje s extenzitními ukazateli relativních vah sledovaných věkových skupin a především take s intenzitními ukazateli jako jsou index stáří a dynamický index stáří. Zpracované kartogramy pro znázornění územní diferenciace byly vytvořené v prostředí ArcGIS 9.2 a jeho verzi ArcMap 9.2. Hlavním cílem výzkumné práce bylo roztřídění regionů soudrţnost Česka na základě procesu stárnutí do skupin: mírně stárnoucí populace, stárnoucí populace, stará populace a velmi stará populace.

Klíčová slova index stáří, dynamický index stáří, regiony soudrţnosti Česka, podíl dětské sloţky, podíl seniorů, věkové sloţení

Summary The article is deal with the differences between Czech cohesion regions after year 1990. There are drew up the basic Czech population and spatial regions differencess in the preface. The spatial hierarchy of the cohesion regions is completed about its eight spatial units. There are those cohesion regions (NUTS 2) in the Czech Republic: Central Bohemia (CBM), Central Moravia (CMR), Moravia-Silesia (MS), North-East (NE), North-West (NW), Prague (PRG), South-East (SE) and South-West (SW). We are research their ageing proces during last 18 years. The typology is given weigh of the children´s and oldest component. The analyses on this spatial level is working with the creation of cartogram method for processing of the demographical data. We can use ArcGIS 9.2 and his version ArcMap 9.2 as a complete system for authoring, serving, and using geographic informations for better processing the spatial data by the help of cartogram method. Our principal main is to group the all eight Czech cohesions regions on the Czech territory on the basis groups according the ageing process. Our principal main is to group the all 8 cohesion regions on the Czech territory to the different population ageing groups: gently ageing population, ageing population, old population and very old population.

Key words Age distribution, ageing index, dynamic ageing index, Czech cohesion regions, dependence ratio, elderly ratio, children ratio, NUTS 2

119


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

Úvod Evropská regionální politika členských států EU je zaloţena z velké části na měření rozdílů v ekonomické úrovni regionů. Proto bylo nezbytné pro dnes jiţ 27 členských států zavést systém objektivnějšího posuzování prostorových rozdílů. Výsledkem pak bylo zavedení číselníku jednotek NUTS19/ s nařízením povinného zřízení pouze dvou statistických úrovní NUTS 2 a NUTS 3. Členské státy EU pro své statistiky mohou pouţívat aţ šest hierarchických úrovní statistických jednotek (tabulka ). V roce 2003 byly zásady jednotné metodiky tvorby evropské klasifikace NUTS vydány formou závazného Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES). Evropská klasifikace NUTS tak má prvně právní základ a je závazná pro všechny členské státy EU. Došlo rovněţ k přejmenování posledních řádovostních stupňů terminologie NUTS a z bývalých úrovní NUTS 4 a NUTS 5 dnes máme úrovně LAU 1 (Local Administrative Units) a LAU 2. Mezi hlavní faktory patří stanovení lidnatostního minima a maxima.

Tabulka 1: Územně správní systém ČR. Úrove NUTS ň 0 NUTS 1 NUTS 2

Název Stát území (země) oblast, region

NUTS 3

kraje

LAU 1

niţší jednotky (obv. okres)

LAU 2

obce

územně správní uspořádání České republiky celá ČR celá ČR 8 oblastí ČR (Střední Čechy, Jihozápad, Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Střední Morava, Moravskoslezsko, Praha) 13 krajů ČR (Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský, Moravskoslezský) + Praha (vymezení ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků) 76 bývalých okresů ČR + 15 praţských obvodů (vymezení zákonem č. 36/1960 Sb.o územním členění státu) 6 250 obcí (rok 2010)

V podstatě za nejdůleţitější statistickou jednotku je povaţována úroveň NUTS 2, pro kterou je moţné obdrţet dotace z oblasti regionální politiky. Zejména pro výzkumy zaměřené na demosociální a ekonomickou problematiku je vhodnější pracovat s prostorovými celky, kde rozdíly v počtu obyvatel nejsou zásadní. A to přesně platí pro osm regionů soudrţnosti, kde rozdíl mezi nejlidnatějším Jihovýchodem a nejméně lidnatým Severozápadem nedosahuje ani třetiny. Regiony soudrţnosti byly zaloţené jako jednotky určené pro politiku sociální a regionální koheze (soudrţnosti), jak je zakotveno v programech regionální politiky EU. Potřeba srovnávání jednotek NUTS 2 v prostoru Evropské unie doporučuje pro regiony soudrţnosti dodrţet pravidlo jejich lidnosti okolo jednoho milionů obyvatel.

19/

NUTS je zkratka z francouzského La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques, nebo anglického Nomenclature of Units for Territorial Statistics. Statistické územní jednotky EU (někdy také „statistické regiony EU―), jsou územní celky vytvořené pro statistické účely Eurostatu (statistický úřad EU) s moţností porovnání sociálních a ekonomických ukazatelů členských zemí EU od roku 1988.

120


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

Obrázek 1: Regiony soudrţnosti Česka v systému NUTS a LAU1

Zdroj: autor Na území našeho státu máme osm regionů soudrţnosti: Střední Čechy (STČ), Střední Morava (STM), Moravskolezsko (MS), Severovýchod (SV), Severozápad (SZ), Praha (PHA), Jihovýchod (JV) a Jihozápad (JZ). Za velmi vhodné pro poznávání demosociálních prostorových rozdílů v Česku lze povaţovat srovnání odlišností na prostorové úrovni NUTS 2. Za přednost těchto regionů můţeme povaţovat právě jejich nevelké rozdíly především při srovnávání populační velikosti (graf ).

Graf 1: Podíly regionů soudrţnosti na plošné a populační velikosti Česka v roce 2009 JV 17,7 %

JZ 22,3 % PHA 0,6 % MS 6,9 %

SV 15,8 %

JV 15,9 %

ro z lo h a

SZ 11,0 %

STM 11,7 %

SZ 10,9 %

STČ 14,0 %

SV 14,4 %

PHA 11,9 %

obyvatelstvo 2009 JZ 11,5 %

STM 11,7 %

STČ 11,9 % MS 11,9 %

Zdroj: vlastní zpracování podle dat z běţné evidence ČSÚ (koncové stavy) Nejmenším regionem soudrţnosti je Severozápad s 11% podílem na populaci Česka a naopak největším je Jihovýchod s necelými 16 %. Nejlidnatější region soudrţnosti je tak populačně větší o 45 % při srovnávání s nejmenším regionem (u krajů by činil tento rozdíl 300 %). Moravskoslezsko je pátým největším (11,9 %), kdyţ za Jihovýchodem jsou ještě regiony Severovýchod (14,4 %), Praha a Střední Čechy. Rozdíly v rozloze těchto územních celků jsou jiţ vyšší (od nejmenší Prahy s podílem 0,6 % aţ po největší Jihozápad s podílem 22,3 %). Z hlediska analýzy populačního vývoje jsou však podstatnější menší rozdíly při srovnávání velikosti obyvatelstva. 121


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

Sídelní strukturu Česka tvořilo ke konci roku 2009 6 249 obcí. Nejvíce jich má na svém území Jihovýchod, téměř 1 400. Více neţ tisíc obcí mají ještě Střední Čechy, Jihozápad a Severovýchod. Měst podle legislativního přístupu20/ bylo celkem 593, včetně hlavního města a 23 statutárních měst. Do celkové sídelní struktury patřilo ještě 206 městysů a 5 vojenských újezdů. Ostatních obcí, které snad můţeme označit běţně uţívaným pojmem vesnice, bylo ke konci roku 2009 na území Česka 5 445.

Tabulka 2: Sídelní znaky regionů soudrţnosti ČR v roce 2009

Zdroj: vlastní zpracování podle dat z běţné evidence ČSÚ (koncové stavy) K základním prostorovým charakteristikám je vhodné doplnit ještě několik údajů. Moravskoslezsko je druhým nejvíce zalidněným regionem soudrţnosti Česka. Dlouhodobě se zde hodnota hustoty zalidnění (oml) pohybuje okolo 230 obyvatel na km2. Desetkrát vyšší hodnotu má Hlavní město Praha (2 518 ob/km2 ke konci roku 2009), ale v pořadí třetí Střední Morava dosahuje hodnoty zalidněnosti jiţ jen 134 ob/km2. Průměrná hodnota za český stát vychází 133 ob/km2. Počtem obcí 299 je MS po Praze druhou nejmenší oblastí. Proto se svojí hodnotou 6 obcí na ploše 100 km2 (mho) je pod průměrem státu a naopak ukazatel průměrné velikosti obce (ō) 4,2 tisíc obyvatel je výrazně druhý nejvyšší po Praze, kdyţ i celorepubliková hodnota je 1,7 tis obyvatel. Průměrnou populační velikost obce přes 2 tisíce má přitom jenom region Severozápad. Všechny tři ukazatele (oml, mho, ō) včetně samotného počtu obcí zřetelně dokládají vyšší míru koncentrace obyvatel do velkých sídel Moravskoslezska. Proto počet základních sídelních jednotek (299) je při porovnání s ostatními regiony soudrţnosti s výjimkou Prahy nejniţší se současně vyšší váhou obcí populačně větších.

1 Teorie a metodologie věkového sloţení obyvatelstva Věková skladba obyvatelstva není jen vyjádřením rozdílů v početním zastoupení různých věkových skupin, ale poskytuje nám řadu odpovědí na otázky spojené s populační velikostí, populačním vývojem, charakterem populačního chování, potřebami sociálních sítí či moţnostmi ekonomického rozvoje. Věková struktura jako výsledek základních demografických událostí nám dává moţnost ke zkvalitnění jakékoliv sociální a ekonomické 20/

Statut města ve státě udělují odpovědné osoby (dnes v ČR předseda Poslanecké sněmovny na návrh vlády).

122


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

analýzy. Rozhodování a chování ekonomických subjektů při naplňování jejich potřeb je vţdy ovlivňováno etapou ţivotního vývoje. K základnímu sledování procesu stárnutí obyvatel stačí zkoumání změn podílů dětí a seniorů v populaci regionu. Dětská sloţka je dnes všeobecně vymezována věkovým intervalem 0 aţ 14 let a jen výjimečně se v mezinárodním měřítku setkáme s odlišným intervalovým rozpětím. Dle doporučení Světového shromáţdění o stárnutí z roku 1982 bylo staré obyvatelstvo vymezováno věkovou hranicí 60 let. Dodnes je tato hranice stáří jednou z nejuţívanějších. Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala na přelomu 20. a 21. století staré obyvatelstvo věkovou hranicí 65 let a započetí údobí stárnutí ve chvíli, kdy podíl této skupiny obyvatelstva převýší hranici 7 %. Právě věkové vymezení sloţky poproduktivní (postaktivní) můţe být u jednotlivých zemí světa. Pro ekonomicky rozvinutější státy je vhodnější označovat za seniory část populace ve věku 65 a vice let. K základním ukazatelům pro analýzu procesu stárnutí patří určování podílu dětí a seniorů. Všeobecný vzorec pro výpočet procentuální váhy dětí a seniorů je dán vztahem:

podíl děět 

P0 14 100 P

podíl seniorů 

P65 100 P

Porovnáním základních věkových skupin získáme ukazatel index stáří (is), který vyjadřuje poměr mezi sloţkou stárnoucí a dětskou.

is 

P65 100 P014

Při podrobnějším sledování změn procesu stárnutí mezi regiony v delším časovém horizontu je uţitečné pracovat s upraveným indexem stáří v pojetí ukazatele dynamický index stáří (isD).

is D  (

1

P0-14

2

P

2

P0-14 1

P

) 100  (

2

P65 

2

P

1

P65  1

P

) 100

2 Rozdíly mezi regiony soudrţnosti Česka v zastopení dětí a seniorů Regionální rozdíly podle zastoupení dětí v celkové populaci jsou největší v globálním měřítku. Největší podíl dětí v roce 2005 měly např. africké státy Uganda (49,4 %), Niger, Mali, Guinea-Bissau, Demokratické Kongo, Malawi, Libérie, Angola, Burkina Faso, Čad, Zambie a Burundi a z neafrických států Východní Timor a Afghánistán. V těchto státech váha dětí neklesla v roce 2005 pod 45 %. Naproti tomu relativně nejméně dětí měly státy Bulharsko (13,8 %), Japonsko, Itálie, Německo, Lotyšsko, Španělsko, Ukrajina a Česko (podíl dětí klesl pod hranici 15 %). Ke starým populacím řadíme dále ještě Rusko, Estonsko, Chorvatsko, Bělorusko, Portugalsko, Rumunsko, Rakousko a Maďarsko, kde se podíl dětí dostal jiţ pod hranici 16 %. Velmi stará populace se v globálním měřítku na úrovni států světa dosud nevyskytuje, neboť i Bulharsko s Japonskem vykazují hodnotu mírně pod 14 %. Rozdíl v zastoupení dětí mezi Ugandou a Bulharskem tak představuje více neţ 35 %. Můţeme porovnat s regiony soudrţnosti Česka. Pak zjistíme, ţe rozdíl mezi Severozápadem a Prahou je něco málo přes 3 % (graf ). Jako pracovní model pouţívám následující označování společenství ve vztahu k procesu stárnutí od základny věkové pyramidy u ekonomicky nadprůměrně rozvinutých území.

123


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

1. Kdyţ se podíl dětí na celkové populaci se pohybuje v intervalu 20,0 aţ 24,9, mluvíme o mírně stárnoucím obyvatelstvu. Je zřejmé, ţe je zde proces stárnutí na počátku. Pokud se váha dětí pohybuje těsně pod 25 % a index stáří (50 +) nepřekračuje hodnotu 115, můţe být tento typ věkové struktury ještě stacionární. Ale většina reálných případů uţ je typem regresivním. 2. V rozmezí 16,0 aţ 19,9 relativní četnosti dětí můţeme hovořit o stárnoucím obyvatelstvu. Je zřejmé, ţe takové populace jsou jiţ jednoznačně typem regresivním. 3. Pokud se procentuální váha počtu dětí pohybuje v rozmezí od 12,5 do 15,9, můţeme hovořit o staré populaci. 4. Za extrémní případ můţeme povaţovat taková společenství, kde se zastoupení dětí dostává pod hodnotu 12,5 %. Pouţívání označení velmi stará populace je nejen přijatelné, ale fakt, ţe v kaţdé dvousetčlenné skupince je pouze 25 dětí, je dosti výmluvný.

mírně stárnoucí

velmi stará

14,26

17.16 14,06

14,07

14,59

15,04

14,16

15,20

re g i o ny

stará

stárnoucí

22,56

22,41

22,04

21,79

21,23

2009 (ČR)

2009

22,20

2001 (census)

22,21

1991 (census)

19,35

25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10

13.42 12,43

dět sk á sl ož ka ( %)

Graf 1: Vývoj dětské sloţky jednotlivých regionů soudrţnosti Česka od roku 1991

soudržnosti

Zdroj: vlastní zpracování podle dat ČSÚ (cenzy 1991 a 2001, balance z roku 2009) Na počátku devadesátých let minulého století mělo sedm regionů obyvatelstvo mírně stárnoucí s dětskou sloţkou nad 20 %. Pouze Praha byla populací stárnoucí, kdyţ podíl dětí u ní poklesl pod hodnotu dvaceti procent. Od roku 2003 má sedm regionů soudrţnosti populaci starou a u Prahy jiţ můţeme hovořit o populaci velmi staré, kdyţ podíl dětí jiţ poklesl pod limitní hodnotu 12,5 % na velmi nízkých 12,1 % v roce 2007 a 12,4 % v roce 2009. Druhým regionem soudrţnosti s nejmenším zastoupením dětí je Střední Morava následována Jihovýchodem a Jihozápadem, které i tak mají o 1,7 % vyšší podíl dětí neţ praţská oblast. Proto patří stejně jako regiony STČ, SZ, SV a MS k jednomu typu populace staré s podíly dětí v intervalu 14,1 aţ 15,2 %. Přes patnáct procent dětí tak měl ke konci roku 2009 pouze Severozápad a Střední Čechy, ale i tyto hodnoty je přiřadily ke skupině dalších pěti regionů NUTS 2 v rámci populaci staré. 124


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

Největší procentuální pokles dětské sloţky během posledních 19-ti let zaznamenaly regiony Střední Morava (8,4 %), Moravskoslezsko (8,3 %), a Jihovýchod (8,1 %). Dosud byly rozdíly procesu stárnutí posuzovány tzv. cestou stárnutí ze spodu věkové pyramidy. Ale nyní rozebereme tento proces z opačného pólu, tedy z pozice stárnutí z vrcholu věkové pyramidy. Pro tento případ jsme volili komparaci území NUTS 2 z pohledu zastoupení občanů ve věku 65 a více let (graf ). Model pro označování společenství ve vztahu k procesu stárnutí od vrcholu věkové pyramidy u ekonomicky nadprůměrně rozvinutých území má následující členění. 1. Pokud podíl nejstarší sloţky na celkové populaci nepřesáhne 10 % a současně neklesne pod 7 %, pak můţeme takovou populaci označit za mírně stárnoucí. Je zřejmé, ţe u této skupiny započal proces stárnutí. 2. Stárnoucím obyvatelstvu můţeme hovořit v případě, kdyţ se podíl nestarší sloţky bude pohybovat v rozmezí 10,0 aţ 12,4 %. 3. Pokud procentuální váha počtu nejstarších občanů překročí hodnotu 12,5 %, avšak nepřesáhne úroveň 15,9 %, máme populaci starou. 4. Za krajní případ s extrémně vysokým zastoupením občanů ve věku 65 a více let můţeme povaţovat populaci, kde zastoupení nejstarší skupiny obyvatel jiţ překročilo hodnotu 16 %. Pak jistě můţeme hovořit o velmi staré populaci, kdy téměř kaţdý sedmý občan má více neţ 64 let.

Graf 2: Vývoj nejstarší sloţky (65 +) jednotlivých regionů soudrţnosti Česka od roku 1991 1991 (census)

2001 (census)

2009

2009 (ČR) velmi stará stará stárnoucí

14,88

15,66

15,77

8

mírně stárnoucí

13,10

13,56

15,35

15,38

9

15,22

11,16 12.34

10

12,11

12,74

11

13,78

12

13,08

13

14,50

14

13,94

15

11,16

stárnoucí

složka

(%)

16

16,06 16.12 16,10

17

7 re g io n

soudržnosti

I v tomto pohledu na proces stárnutí je zřejmé, ţe velmi starou populaci má pouze Praha (16,1 %). I kdyţ se k této hranici rychle přibliţují regiony Jihovýchod (15,8 %) a Střední Morava (15,7 %), řadíme je stejně jako regiony Jihozápad (15,4 %), Severovýchod (15,4 %), Moravskoslezsko (14,9 %), Střední Čechy (14,5 %) a Severozápad (13,8 %) územím s populací starou. Jako zajímavost se zatím jeví stabilizace váhy seniorů v Praze za posledních dvacet let. Váha nejstarších občanů se rekordně zvýšila v moravskoslezském 125


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

prostoru od r. 1991 o téměř 3,7 %. O hloubce procesu stárnutí Prahy vypovídá i skutečnost, ţe má 7,5 % občanů ve věku 75 a více let. Přitom druhý nejstarší Jihovýchod má těchto velmi starých občanů o půl procenta méně. Výrazně nejmenší je zastoupení nejstarších občanů pouze v regionu Severozápad (5,5 %).

3 Prostorová difereciace regionů soudrţnosti podle ukazatele indexu stáří Index stáří (is) porovnává počty seniorů s počty dětí tak, ţe udává počty seniorů na kaţdých sto dětí. Jestliţe vychází is méně neţ sto, potom v daném území ţije více dětí neţ seniorů. Naopak při hodnotách is nad sto je zřejmé, ţe v populaci převládají senioři nad dětmi. Obrázek 2: Zobrazení územní diferenciace podle ukazatele is v roce 1991 metodou kartogramu.

Zdroj: vlastní zpracování Naše územní analýza vyhodnocuje proces stárnutí v letech 1991 a 2009. Prostorovou diferenciaci tohoto procesu pro rok 1991 můţeme shrnout do několika tvrzení: 1. Významná převaha dětí byla pouze u regionu Moravskoslezsko, kdyţ index stáří dosáhl velice nízké hodnoty 49. Dětí tak ţilo v tomto regionu dvakrát více neţ občanů ve věku 65 a více let. 2. Tři regiony soudrţnosti (Severozápad, Střední Morava a Severovýchod) jiţ dosahovali méně výrazné převahy dětí, kdyţ jejich index stáří byl niţší neţ 60. 3. Podstatně menší jiţ byla převaha dětí u regionů soudrţnosti Jihozápad, Jihovýchod a Střední Čechy. Index stáří těchto území se pohyboval v intervalu od 60 do 70. 4. Nejméně výraznou převahou dětí nad seniory se vyznačoval region Prahy, který tak zaznamenal největší relativní zastoupení seniorů ve své populaci z pohledu územní diferenciace na úrovni NUTS 2. Index stáří přesáhl hodnotu 83.

126


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

5. Nejmladší populaci měl region soudrţnosti Moravskoslezsko a naopak nejstarší populaci měl region Prahy. Index stáří srovnávaných dvou územních jednotek dosáhl rozdílu 34, tzn. váhy jedné třetiny.

Obrázek 3: Zobrazení územní diferenciace podle ukazatele is v roce 2009 metodou kartogramu

Zdroj: vlastní zpracování Hodnocení prostorové diferenciace po téměř dvaceti letech v roce 2009 (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) můţeme shrnout do těchto bodů: 1. Převahu zastoupením dětí nad seniory mají dnes jenom dva regiony soudrţnosti: Severozápad (92) a Střední Čechy (95). 2. Všech zbývajících pět regionů dosáhlo stavu vyšší četnosti seniorů v populaci neţ dětí, tzn. ţe jejich index stáří přesáhl rovnováţnou hranici 100. 3. Mírná převaha nejstarších občanů nad dětmi je ještě v regionech Moravskoslezsko, Severovýchod a Jihozápad. Index stáří zde sice překročil hodnotu jednoho sta, ale jště nedosáhl hodnoty 110. 4. Další dva regiony soudrţnosti Střední Morava a Jihovýchod mají dnes statisticky významnější zastoupení seniorů v populaci, kdyţ jejich index stáří se pohybuje okolo hodnoty 112. 5. Výrazná převaha občanů starších 64 let je zatím jenom u regionu Prahy. Míra této převahy je vyjádřena hodnotou indexu stáří okolo 130. Na kaţdých sto dětí v Praze tak připadá 130 seniorů. Je to potvrzením skutečnosti, ţe v tomto prostoru je proces stárnutí nejdále. 6. Nejmladší populací se vyznačuje Severozápad a naopak nejstarší populace ţije v Praze. Rozdíl v indexu stáří těchto dvou územních jednotek je výrazných 38 (více neţ čtyřiceti procentní rozdíl).

127


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

Velice zajímavé je dvacetileté srovnávání síly procesu stárnutí jendotlivých regionů NUTS 2 v Česku. To nám umoţní výpočty dynamického indexu stáří (isD).

Obrázek 4: Zobrazení územní diferenciace podle ukazatele is v roce 2009 metodou kartogramu.

Zdroj: vlastní zpracování Dynamický index stáří nám změřil za posledních dvacet let rychlost procesu stárnutí u českých regionů NUTS 2 (obrázek ). Nejrychleji se proces stárnutí odehrává v regionech Moravskoslezsko a Střední Morava. Druhou skupinu v rychlosti procesu stárnutí tvoří regiony Jihovýchod, Severozápad, Severovýchod a Jihozápad. Viditelně nejpomalejší prohlubování procesu stárnutí se odehrává na území regionů Prahy a především Středních Čech.

Závěr Na území Česka máme dva regiony soudrţnosti (Severozápad a Střední Čechy) se zastoupením dětí okolo 15 %. Dalších pět území NUTS 2 má dnes procentuální podíl dětí 14 % (Severovýchod, Moravskoslezsko, Jihozápad, Střední Morava, Střední Čechy a Jihovýchod). Nejmenší podíl dětí má území hlavního města Prahy (12 %). Nejrychleji za posledních dvacet let probíhá proces stárntí populace v regionech soudrţnosti Moravskoslezsko a Střední Morava. Podíl dětí na obyvatelstvu Moravskoslezska poklesl z 22,6 % v roce 1991 na současných 14,3 %. To představuje relativní úbytek váhy dětí o 8,3 %. Stejné území se vyznačovalo nejmenším podílem seniorů (11,2 %) v roce 1991, ale proces stárnutí nebyl tak dynamický jako u dětské sloţky. Dnes jej relativní váha seniorů (14,9 %) řadí aţ za regiony soudrţnosti Střední Čechy a především pak Severozápad. V ostatních regionech je relativní váha seniorů vyšší. Ale i tak se odehrál na území Moravskoslezska nejrychlejší proces stárnutí obyvatel za posledních dvacet let (isD 12,9).

128


Ostrava, 4. a 5. 11. 2010

Tabulka 2: Demografické ukazatele změn procesu stárnutí regionů soudrţnosti

Česka mezi roky 1991 a 2009

Zdroj: vlastní zpracování, data ČSÚ Nejména za posledních dvě dekády zestárla populace v regionu soudţnosti Střední Čechy. Došlo tam k nejmenšímu poklesu relativního zastopení dětí (o 6 %) a současně k druhému nejmenšímu relativního zastopení seniorů. Dynamický index stáří dosáhl hodnoty 2,3 %. Druhé v pořadí nejpomalejšího procesu stárnutí je území hlavního města Prahy. Je to dáno jist i tím, ţe je zde uţ od počátku 90-tých let minulého století největší relativní zastoupení seniorů (16,1 %) a také dlouhodobě nejmenší podíl dětí za současné vysoké hodnoty indexu stáří (130). Vzhledem k výše popsanému regionálnímu procesu stárnutí je zřejmé, ţe dnes jsou rozdíly v zastopení dětí a seniorů mezi regiony soudrţnosti Česka menší neţ tomu bylo na počátku devadesátých let minulého století.

Seznam literatury a zdrojů [1]

[2] [3] [4] [5]

[6]

DLUGOSZ, Z., KUREK S. (2009): Population Ageing and its Predictions for 2030 in the Malopolskie voivodship Compared to Poland and Europe. Moravian Geographical Reports, 17, č. 1, s. 2-18. RABUŠIC, L. (2001): Kde ty všechny děti jsou? Praha, SLON, 261 s. ŠOTKOVSKÝ, I. (1998): Úvod do studia demografie. Ostrava: VŠB - TU Ostrava. 1 doplněné vydání, 159 s. ŠOTKOVSKÝ, I. (2009): Populační vývoj Moravskoslezského kraje. In: Sucháček, J. (ed.) Regionální rozvoj včera, dnes a zítra. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, s. 19 - 40. ŠOTKOVSKÝ, I. (2009): Population Ageing in the Moravian-Silesian Region. In: ECON ´08 (Journal of Economics, Management and Business). Ostrava, Faculty of Economics, VŠB – TU Ostrava, volume 15, No. 1, pp. 125-132. ŠOTKOVSKÝ, I. (2010): Age and Gender Distributions of Czech Cohesion Regions after 1990. In: ECON ´10 (Journal of Economics, Management and Business). Ostrava, Faculty of Economics, VŠB – TU Ostrava, volume 18, No. 2, pp. 70-79.

129

Regionální disparity procesu stárnutí obyvatel Česka po roce

Recommend Documents