Zasíláme Vám ukázku na‰eho nového ãasopisu SIGNUM HISTORIÆ zab˘vajícího se pomocn˘mi vûdami historick˘mi, heraldikou a genealogií. âasopis je pokraãováním ãinnosti Hukvaldské heraldické galerie, kterou zaloÏil Ladislav Szijjárto a Eva Waligorová 2001. Projekt byl ale finanãnû nároãn˘ a kdyÏ náklady na udrÏení galerie pfiekroãily únosnou mez, byla ukonãena její ãinnost. To ale nebránilo tûm, ktefií galerijní ãinnost vytváfieli, hledat moÏnosti pokraãování v seznamování odborné i laické vefiejnosti s v˘sledky prací profesionálních i amatérsk˘ch heraldikÛ a badatelÛ. A v˘sledkem je nበãasopis. Na‰e cíle nejsou malé. Chceme tvofiit ãasopis, kter˘ by zaujal heraldické a genealogické nad‰ence v celé âeské republice. SnaÏíme se navázat kontakty po celé na‰í zemi. I kdyÏ sestavení sítû dopisovatelÛ urãitou dobu potrvá. Redakãní rada je tfiíãlenná a je sloÏená pfiedev‰ím z heraldikÛ. Proto uvítáme spolupráci pfiedev‰ím s genealogy, sfragistiky a vexilology. Pfiesto i v tomto sloÏení redakãní rady uÏ dnes máme co nabídnout. Máme chuÈ a moÏnosti tvofiit ãasopis. Máme databázi témûfi v‰ech mûstsk˘ch a obecních znakÛ âeské republiky. Máme sestavenou heraldiku majitelÛ obcí tvofiící souãasnou Ostravu. Pfiipravujeme rovnûÏ vytvofiení soukromého registru obãansk˘ch znakÛ. âasopis by mûl vycházet tfiikrát aÏ ãtyfiikrát roãnû a z poãátku by mûl obsahovat: – Seznamování s osobnostmi zab˘vajícími se genealogií, heraldikou, vexilologií, sfragistikou i historii obecnû. – V kaÏdém ãísle by jsme chtûli pfiedstavit hrad ãi zámek s heraldikou jeho majitelÛ. – Diskutovat otázky heraldiky ve vztahu k dne‰ku a ukazovat její souãasné moÏnosti. – Drobnosti z oboru, zapomenuté znaky ãi jejich barvy, genealogické zajímavosti. – Odkazy na odbornou literaturu nebo zajímavé internetové stránky. V neposlední fiadû také potfiebujeme zajistit reklamu pro nበãasopis, aby jeho cena byla pro ãtenáfie únosná. Pfiitom jsme schopni nabídnout klasickou papírovou formu ãasopisu nebo CD s textem a obrázky ve formátu PDF. Redakãní rada SIGNUM HISTORIÆ
Hukvaldská heraldická galerie stále Ïije Uplynul více neÏ rok od uzavfiení Hukvaldské heraldické galerie. Okolnosti, nazvûme je vysok˘mi finanãními poÏadavky majitele objektu, donutily nad‰ence, ktefií heraldickou galerii podporovali a vytvofiili, aby brány tohoto stánku uzavfieli a stáhli se takfika do ilegality. Opût se kaÏd˘ usadil doma u svého psacího stolu, a bádal pro své vlastní potû‰ení a radost. Skupinka skalních se zaãala st˘kat v hospodách ãi ob˘vacích pokojích, manÏelky vafiily kávu a posléze uklízely to, co po spoleãnosti zbylo. Skleniãky a ‰álky od kávy by se uÏ ani nedaly spoãítat. Hukvaldská heraldická galerie v‰ak uzavfiením prostorÛ nepfiestala pracovat. Bûhem doby zdánlivé neãinnosti probíhaly v˘stavy v propÛjãen˘ch galeriích a spoleãensk˘ch prostorách. S odstupem ãasu lze zhodnotit tyto aktivity jako prospû‰né ãi dokonce strategicky promy‰lené. Takto se totiÏ s v˘stavami Hukvaldské heraldické galerie seznámilo daleko více lidí i v jin˘ch regionech. Po broÏurách o drÏitelích hukvaldského hradu a drÏitelích panství Moravské Ostravy, se skupina lidí
kolem Hukvaldské heraldické galerie rozhodla navázat tímto zpravodajem na ‰ÀÛru informací pro pfiátele a pfiíznivce heraldiky, genalogie, vexilologie, sfragistiky a dal‰ích pomocn˘ch vûd historick˘ch. V na‰em zpravodaji, kter˘ bude vycházet podle potfieby vÏdy, jakmile se sejde dostatek materiálu o kter˘ se chtûjí autofii podûlit se sv˘mi kolegy, budeme pfiedev‰ím informovat jak o dûní souãasném, tak o dûní z historie. Je pro nás potû‰ující (a to nás motivuje k této práci), Ïe i mladá generace si zaãíná uvûdomovat v˘znam znalosti historie. Proto se obracíme na v‰echny ty, ktefií se pomocn˘mi vûdami historick˘mi zab˘vají, abychom je pobídli v bádání, a samozfiejmû jim dáváme prostor ke spolupráci na tvorbû tohoto zpravodaje. Chceme vytvofiit znovu podmínky pfiedev‰ím pro mladé heraldické nad‰ence, kter˘ch bylo v na‰í galerii nemálo, navést je na cestu k samostatnému bádání a podpofiit je v této ãinnosti. VÏdyÈ národ, kter˘ nemá (ãi nezná) svou historii, neexistuje. Honza Václavek
Hukvaldská heraldická galerie v dobû, kdy je‰tû existovala ve fyzické podobû 1
Heraldik Jifií Louda autor ãesk˘ch státních znakÛ a prezidentské standarty Jifií Louda se narodil 3. fiíjna 1920 v Kutné Hofie, kde dodnes na kaÏdého náv‰tûvníka doléhá atmosféra stfiedovûkého hornického mûsta. Jeho rodiãi byli Anna Loudová (rozená Havlíková) a Zdenûk Louda. Kreslífiské nadání se u Jifiího Loudy zaãalo projevovat jiÏ v dûtství, kdy vnímal památky svého rodného mûsta a v‰e si pak pomocí tuÏky a ‰tûtce peãlivû zaznamenával. Jeho hlavním poradcem a zároveÀ kritikem byl jeho otec, jenÏ pÛsobil jako stfiedo‰kolsk˘ profesor kreslení na kutnohorské reálce. J. Louda nav‰tûvoval místní pûtiletou tzv. cviãnou obecnou ‰kolu, a pak nastoupil do kutnohorské reálky, kde díky autoritû profesora dûjepisu Josefa Hakena je‰tû prohloubil svÛj zájem o historii, která se mu pak stala Ïivotním koníãkem. PÛvodnû se chtûl stát profesorem kreslení, ale v souvislosti s vzrÛstající aktivitou nacistického Nûmecka se rozhodl pro vstup do armády. Jeho poãáteãní zájem o armádu spadá do doby, kdy mu bylo okolo patnácti let. Vyhledával tehdy v‰echny dostupné publikace a ãlánky o armádû, v nichÏ se seznamoval s historií vojenství, s vojenskou symbolikou a se v‰ím, co souviselo s armádou. Právû pfii studiu vojensk˘ch ‰títÛ a praporÛ do‰lo k prvnímu dÛkladnûj‰ímu seznámení Jifiího Loudy s heraldikou. V ãervnu 1938 odmaturoval a v tomtéÏ mûsíci byl odveden. V dobû, kdy ãekal na povolávací rozkaz, do‰lo v âeskoslovensku k pfielomov˘m událostem. Po mnichovské dohodû obsadilo Nûmecko Sudety, na základû vídeÀské arbitráÏe obsadilo Maìarsko, polovinu Podkarpatské Rusi s ãástí jiÏního a v˘chodního Slovenska a sousední Polsko zabralo území ãeskoslovenského Tû‰ínska. Na podzim roku 1938 nastoupil na Vysoké uãení technické v Praze, kde se vûnoval pfiedev‰ím studiu jazykÛ, kter˘ch pozdûji vyuÏil za svého pÛsobení v zahraniãí. Studium ukonãil v únoru 1939, kdy obdrÏel povolávací rozkaz a nastoupil k dûlostfieleckému pluku ã. 1 Jana ÎiÏky z Trocnova v Praze – Ruzyni. Brzy po svém nástupu pak byl poslán do záloÏní dÛstojnické ‰koly v tehdy „pohraniãním“ mûstû Terezínû. 2
Osobní znak Jifiího Loudy
V bfieznu 1939 v‰ak byl stejnû jako jeho novû nastoupiv‰í kolegové nucen opustit vojenskou sluÏbu. Poté se Jifií Louda rozhodl, Ïe z protektorátu musí odejít, a to do Polska, kde mûlo dojít k organizování ãeskoslovenské armády. Na na‰em území uÏ tehdy rozvíjelo svou ãinnost Národní osvobození, jehoÏ ãlenem byl i LoudÛv otec, kter˘ zajistil pfiechod Jifiího Loudy pfies hranice s Polskem. Do polského Petfivaldu se dostal v ãervnu 1939, a pak pokraãoval do Krakova. Odtamtud odjel do Mal˘ch Bronowic, kde do‰lo k rozdûlení âecho-
Jeho návrhy byly heraldickou komisí uznány za nejlep‰í a Parlamentem schváleny 17. prosince 1992. Jifií Louda se tak stal autorem ãeského velkého státního znaku, malého státního znaku a prezidentské standarty. Za svou dlouholetou úspû‰nou heraldickou ãinnost se Jifiímu Loudovi dostalo uznání ãlenstvím v tûch nejprestiÏnûj‰ích mezinárodních heraldick˘ch institucích. Jde o Académie Internationale d’Heraldique (od roku 1998 je Akademikem této spoleãnosti), Society of Heraldic Art, Societé Francaise d’Heraldique et sigilographie, Heraldry Society a Collegium Heraldicum Russiae. U nás je Jifií Louda ãestn˘m pfiedsedou Moravské genealogické a heraldické spoleãnosti v Brnû a ãlenem podv˘boru pro heraldiku pfii poslanecké snûmovnû âR.
Od konce 80. let, ale pfiedev‰ím v 90. letech také Jifií Louda prezentuje svá heraldická díla na mnoh˘ch v˘stavách: v Lond˘nû (duben – záfií 1989), Brnû (leden – bfiezen 1991), Olomouci (bfiezen – kvûten 1991), Ivanãicích (kvûten – ãerven 1991), Novém Jiãínû (prosinec 1991 – únor 1992), Kutné Hofie (duben 1992), Prostûjovû (listopad 1996 – leden 1997) a Pardubicích (fiíjen – prosinec 1999). Z dal‰ích organizací je Jifií Louda ãlenem Svazu bojovníkÛ za svobodu a âeskoslovenské obce legionáfiské. V rámci Svazu bojovníkÛ za svobodu se kaÏdoroãnû 18. ãervna zúãastÀuje pamûtní vzpomínky na na‰e para‰utisty, ktefií provedli atentát na Heydricha. 26. fiíjna 1991 se Jifií Louda doãkal úplné morální a politické rehabilitace a byl pov˘‰en na plukovníka ve v˘sluÏbû. V lednu 1995 pak obdrÏel nejvy‰‰í vyznamenání Svazu bojovníkÛ za svobodu, medaili za vûrnost, a v tomtéÏ roce mu byla u pfiíleÏitosti jeho pûtasedmdesát˘ch narozenin udûlena pamûtní medaile k 50. v˘roãí ukonãení druhé svûtové války. V roce 1998 obdrÏel Jifií Louda Cenu mûsta Olomouce. Loudova heraldická ãinnost ov‰em ani dnes neustává. Pracuje na mûstsk˘ch a obecních znacích a praporech ze v‰ech oblastí âech, Moravy a Slezska, jejichÏ poãet uÏ dnes pfiesáhl stovku. Jedním z posledních vût‰ích projektu, kter˘ch se Jifií Louda zúãastnil, byla encyklopedie Diderot, do níÏ pfiispûl ãtyfimi sty znaky z celé Evropy a rodov˘mi erby ãeské ‰lechty. Petr Kaleta
6
DrÏitelé hradu Hukvaldy Ne nezajímavé jsou informace o drÏitelích panství v jednotliv˘ch regionech. Této tématice se chceme vûnovat na na‰ich stránkách ve velké mífie.
Kde jinde zaãít, neÏ v obci, kde Hukvaldská heraldická galerie pÛsobí. Tabulka jmen je uvedena na konci této ãásti
2
1
4
3 5
8
6
7
7
51
52
53
55
54
57
56
58 13
66
67
68
DrÏitelé hradu Hukvaldy – Tabulka jmen 1. Mezi 1228 – 1240, Arnold z Hückeswagen, první z moÏn˘ch stavitelÛ hradu 2. 1251 – 1267, Franko z Hückeswagen, hrabû z Pfiíbora, syn Arnolda z Hückeswagen, druh˘ z moÏn˘ch stavitelÛ hradu 3. pfied 1267 Bruno ze Schauenburgu, olomouck˘ biskup, získává území HückeswagenÛ a ponechává jim jeho ãást jako léno 4. konec 70. let 13. stol. – 1307? Jindfiich (do 1293) a Blud z Pfiíbora, synové Franka z Hückeswagen, nejpravdûpodobnûj‰í stavitelé hradu pfied rokem 1285, kdy se Jindfiich pí‰e de Huckenswald
5. 1281 – 1302, Dûtfiich z Hradce, olomouck˘ biskup 6. po 1302 – 1311, Jan VI., olomouck˘ biskup 7. 1311 – 1316 Petr Bradavice, olomouck˘ biskup 8. 1316 Dûtfiich a Jindfiich z Ful‰tejna, zástavní drÏitele hradu 9. 1316 – 1326 Konrád II., olomouck˘ biskup 10. 1327 Jindfiich z Kitlice, zástavní drÏitel hradu 11. 1327 – 1334 Hynek z Dubé, olomouck˘ biskup 12. 1334 – 1351 Jan Volek, olomouck˘ biskup 13. 1351 – 1364, Jan Oãko z Vla‰imi, olomouck˘ biskup 15
62. 1853 – 1892 Bedfiich landkrabû Fürstenberg, kardinál, olomouck˘ arcibiskup 63. 1893 – 1904 Theodor Kohn, olomouck˘ arcibiskup 64. 1904 – 1915 Franti‰ek Salesk˘ Bauer, kardinál, olomouck˘ arcibiskup 65. 1916 – 1920 Lev Skrbensk˘ svobodn˘ pán z Hfii‰tû, kardinál, olomouck˘ arcibiskup
66. 1920 – 1923 Antonín Cyril Stojan, olomouck˘ arcibiskup 67. 1923 -1947 Leopold Preãan, olomouck˘ arcibiskup 68. 1947 – 1949 Josef Karel Matocha, olomouck˘ arcibiskup 69. od 1949 stát
Jefiábkové z Mofikova Josef Pilnáãek ve sv˘ch knihách Rody starého Slezska a Neznámé rody a znaky staré Moravy uvádí znak JefiábkÛ z Mofikova podle pamûtní desky kostela v Mofikovû. Popisuje znak takto: Na trávníku stojí vûÏ se ‰piãatou stfiechou pokrytou ta‰kami a bránou. Pfied vûÏí stojí rozkroãen˘ muÏ, kter˘ v pravé ruce má ‰ikmo zdviÏenou kosu a levou ruku má opfienou v bok. V klenotu jsou 3 kvûtiny se 6 (nûkdy aÏ 8) okvûtními lístky. Kvûtiny jsou na stoncích s drobn˘mi listy. V kostele sv. Václava v Ostravû jsou hned tfii heraldické památky na Jefiábky z Mofikova. Jedná se o náhrobní kámen a dvû malby na zdi. V‰echny
uvádûjí znak shodnû: Na trávníku je vûÏ, nahofie zakonãená ochozem s cimbufiím se 4 stínkami. Na vûÏi je jedno velké obloukovité okno, ve kterém je muÏ. MuÏ je vidût od kolen a v obou rukou drÏí kosmo kosu, kosi‰tûm vystrãenou z okna. V klenotu jsou 3 naturalisticky namalované kvûty lilií, kaÏdá na stonku se 3 lístky. Po‰kozené nástûnné malby ukazují i barvy znaku. Pole je modré se zelen˘m trávníkem. VûÏ je zlatá. Okno je pravdûpodobnû modré nebo ãerné. MuÏ je stfiíbrnû odûn˘ a kosa je také stfiíbrná. Kvûty lilií v klenotu jsou stfiíbrné na zelen˘ch stoncích. Pfiikr˘vadla jsou modro-stfiíbrná. (Bivoj)
17
Nebuìme hloupí aneb o heraldickém právu u nás I. ãást – pojmy, heroldie, fiády Chápeme-li právo jako dÛsledek spoleãenského v˘voje, jako reakci na jistou spoleãenskou nutnost, pak je nepochybné, Ïe nyní v âeské republice dozrává ãas na obnovení tzv. erbovního ãili heraldického práva. Opûtovn˘m uvádûním v Ïivot „erbovního“ ãi „heraldického“ práva, které je pro vût‰inu zemí západní Evropy naprostou samozfiejmostí, se stále ãastûji setkáváme s mnoha nedostateãnû zodpovûzen˘mi a málo znám˘mi problémy. Chápeme-li právo jako dÛsledek spoleãenského v˘voje, jako reakci na jistou spoleãenskou nutnost, pak je nepochybné, Ïe nyní v âeské republice dozrává ãas na obnovení tzv. erbovního ãili heraldického práva. Opûtovn˘m uvádûním v Ïivot „erbovního“ ãi „heraldického“ práva, které je pro vût‰inu zemí západní Evropy naprostou samozfiejmostí, se stále ãastûji setkáváme s mnoha nedostateãnû zodpovûzen˘mi a málo znám˘mi problémy. âasto nastolovanou otázkou se nyní stává dotaz: „A co evropské právo, co Evropská unie?“. Tento dotaz smûfiuje k tomu, zda Evropská unie jak˘mkoliv zpÛsobem bude zasahovat ãi garantovat heraldické právo. Dle mého názoru nikoliv – základním dÛvodem je fakt, Ïe heraldika je vûcí znaãnû národní a ztûÏka bude spadat pod celoevropsk˘ právní reÏim. Aãkoliv nelze vylouãit „v˘voj“ – kdyÏ je moÏné normovat poãet tabletek viagry pro pracovníky v Bruselu nebo napfiíklad balení peãiva, proã by nebylo moÏné normovat obecné heraldické zákonitosti a vytvofiit Evropsk˘ heraldick˘ institut?! Je nutno fiíci, Ïe vût‰ina zemí EU má své vlastní heroldie – „registry“, kde jsou oficiálnû zapsány znaky a to tak, aby byly v souladu s heraldick˘mi pravidly („heraldick˘m právem“ – nûmecky Wappenrecht). Povût‰inou jsou provozovány a garantovány státem – a to vãetnû Slovenského heraldického registru pfii Ministerstvu vnitra Slovenské republiky. Nicménû – obecná heraldická pravidla existují (jako zvykové av‰ak Ïivé právo) a je moÏné je stanovit i pro tak odlehlé a pomûrnû v˘vojovû odli‰né oblasti jako je napfií18
klad heraldika stfiedoevropská v komparaci s heraldikou Velké Británie. V této podobû by i EU mohla upravit tvorbu a uÏívání znakÛ, resp. erbÛ. Byla by to jistû znaãná garance a autorita (obzvlá‰tû by se odstranil pocit, Ïe heraldika „je hra“ – pfiiãemÏ by tento názor zcela nepochybnû napfiíklad Brity nebo ·panûly pfiinejmen‰ím „roztrpãil“, jako i pfiibliÏnû polovinu státÛ EU, které jsou monarchiemi, plus napfiíklad Francii, kde má heraldika hluboké kofieny a ne jinak je tomu i v Nûmecku, kde nebyly zakázány ani ‰lechtické tituly). Doposud mezi národními heroldiemi vyniká Velká Británie (ov‰em pouze pro obãany Velké Británie) a heroldie Jihoafrické republiky – s celosvûtovou pÛsobností, ov‰em pfiiznejme si, Ïe JAR je „tak trochu z ruky“… (a navíc pod fiízením anglosaského práva, tedy „deta‰ované pracovi‰tû“ Velké Británie). Evropsk˘ heraldick˘ institut by nesmûl b˘t „obãansk˘m sdruÏením“ ani „mezinárodní nevládní organizací“ v pojetí, v jakém chápe tyto právní instituty nበprávní fiád. Jin˘mi slovy: Ïádné soukromé ruce! Je jasné, Ïe je to „zatím jen vize“ – vÏdyÈ nám (pov˘tce!) chybí vlastní národní – republikov˘ heraldick˘ registr a opíráme právo na obãanské znaky pfiedev‰ím o autorské právo a ochranné známky. Av‰ak – jak obtíÏné je registrovat ochrannou známku coby erb, kdyÏ dotyãn˘ není podnikatel! A zaregistrovat si ochrannou známku „na svoji osobu“? NemoÏné … Tedy – nemoÏné u nás. Je to ponûkud „obtíÏ“, v tomto pojetí má na‰e zákonodárství mezery. JistûÏe lze aplikovat ustanovení o „zamûnitelnosti“ v pfiípadû, kdy nûkdo zaãne uÏívat vበerb (znak) – tedy jako kdyby se podepisoval va‰ím jménem s t˘miÏ tvary signatury. Ov‰em o kolik by bylo snaz‰í udûlat centrální státní registr, kter˘ by neregistroval a neschvaloval jen obecní znaky (jako je tomu doposud u podv˘boru pro heraldiku), ale i znaky obãanské. Ke ‰lechtick˘m znakÛm se vyslovím níÏe.
Obãanská heraldika nejen na Slovensku Heraldikou se zab˘vám uÏ od dûtství a také uÏ tehdy jsem si zvolil svÛj znak. Bral jsem to jako dûtskou hru, ale jak ‰el Ïivot setkával jsem se s lidmi, ktefií své erbovní znamení brali jako jeden z detailÛ kaÏdodenního Ïivota, kter˘ jim pfiiná‰í drobné potû‰ení. Tehdy to byla taková soukromá radost, kaÏdého z tûchto lidiãek. Nicménû nûktefií si na‰li cestu, jak se jimi pochlubit. Napfiíklad skupiny historického ‰ermu potfiebovali pomalovat ‰títy a vyzdobit varkoãe. Kdo nemûl vlastní znak hlásil se ke korouhvi s erbovní figurou celé skupiny. Dnes se vefiejnû mezi heraldiky mluví o obãanské heraldice a kladou se otázky. Na vût‰inu otázek se uÏ pokusili odpovûdût heraldici na Slovensku. Dne 9. záfií 2000 uspofiádala Slovenská genealogicko-heraldická spoleãnost ve spolupráci s Heraldick˘m kolégiem, obãansk˘m sdruÏením pro v˘zkum a tvorbu erbÛ, a Trenãínsk˘m muzeem vûdecké kolokvium. Produktem tohoto kolokvia byl sborník pfiíspûvkÛ: Obãanská heraldika Civil Heraldry vydala Slovenská Genealogicko – heraldická spoloãnosÈ v roce 2002 Odcitujeme si nûkteré ãástí pfiíspûvkÛ z tohoto sborníku. A jaké to byly otázky t˘kající se souãasn˘ch obãansk˘ch znakÛ? „Má pfii státní a obecní heraldice existovat i rodinná heraldika, nebo má patfiit jen minulosti? MÛÏe b˘t jednûm povolená a druh˘m zakázána? Co na to historie a právní fiád? Je moÏné doporuãit formální rozdíly mezi star˘mi a nov˘mi rodinn˘mi znaky? Pokud ano, do jaké míry? Je demokratiãtûj‰í v‰echny rodinné znaky zakázat, nebo vytvofiení a pouÏívání rodinného znaku povolit kaÏdému? Mají b˘t rodinné znaky registrované?“ Vynechám právní otázky existence obãansk˘ch znakÛ, kde bych vás odkázal na ãlánky Tomá‰e Tyla v na‰em ãasopise nebo na serveru www.epravo.cz. Leon Sokolovsk˘ se ve svém pfiíspûvku vûnuje
diskuzi pro nebo proti obãansk˘m znakÛm. „Ti, ktefií jsou zásadnû proti obãansk˘m znakÛm, se snaÏí poukazovat na to, Ïe pouÏívaní star˘ch ‰lechtick˘ch erbÛ a pro stejn˘ úãel vytváfiené nové obãanské znaky jsou jako takové v prvé fiadû projevem urãitého snobismu, spoleãenské a ekonomické separace jejich nositelÛ od ostatních obãanÛ. Zaznívá také názor, Ïe jde o projev anachronického historického pfieÏitku, demonstrujícího de facto monarchismus, co by v podmínkách platné ústavy Slovenské republiky mûlo, nebo alespoÀ mohlo b˘t nezákonné. Zastánci opaãného názoru zase poukazují na právní podstatu na‰eho demokratického zfiízení, ve kterém jsou si v‰ichni obãané bez v˘jimky rovni a mohou dûlat v‰e, co jim zákon nezakazuje. ZároveÀ zdÛrazÀují, Ïe v tomto smyslu si vlastní erb (alespoÀ teoreticky) mÛÏe dát vyhotovit a pouÏívat kaÏd˘, kdo o nûj projeví zájem. Pokud jde o pouÏívání znakÛ b˘val˘ch ‰lechtick˘ch rodÛ, tyto, pfies svÛj pÛvod, neznamenají návrat do feudalizmu, ale z moderního právního hlediska mají stejné postavení jako znaky obãanské. Fakt, Ïe problematiku obãansk˘ch znakÛ neupravuje na Slovensku Ïádná právní norma, vypl˘vá z republikánského charakteru státního zfiízení. Historicky jsou erby produktem stfiedovûku a tedy feudální ekonomicko-spoleãenské formace, pro státní organizaci, které byla typická monarchie. Stfiedovûk˘ pÛvod v‰ak mají ve své podstatû i mûstské a obecní znaky a dokonce i státní. Jejích existenci a pouÏívaní v souãasnosti nikdo nezpochybÀuje. V tomto ohledu by tedy tyto erby mohli b˘t chápány i jako urãit˘ precedens pro znaky obãanské. ZdÛrazÀuji slovo obãanské – tedy znaky individuálních obãanÛ, bez jakéhokoliv pfiímého dopadu na jejich ekonomické postavení a zafiazení, také i bez ohledu na to, Ïe jedna jejich ãást má historick˘ pÛvod (rodové erby udûlené v minulosti královskou autoritou) a druhá ãást je nová, zaloÏená jedinû na bázi heraldické odbornosti a osobní akceptaci pfiíslu‰ného uÏivatele. Obãanské znaky by se mûly od samého zaãátku a vÏdy chápat a akceptovat jen a jen 21
Listiny pana Miloslava Milce Je nemnoho tûch, kter˘m uãarovaly staré listiny natolik, Ïe studium tûchto listin jim pfierostlo ve vá‰eÀ. Jedním z nich je pan Miloslav Milec, kter˘ svÛj zájem dotáhnul k dokonalosti tak, Ïe listiny, které se zrodily na jeho psacím stole, b˘vají
26
mnohdy k nerozeznání od listin prav˘ch. Ve vût‰inû pfiípadÛ je to jediná moÏnost, jak se s nimi seznámit, neboÈ originály b˘vají uschovány v archivech tak, aby nebyly vystavovány nepfiízniv˘m vlivÛm agresivního ovzdu‰í a svûtla. (ãio)
(vlevo) – Karel z BoÏí milosti kníÏe, vladafi domu Lichten‰tejnského, kníÏe Opavské a Krnovské, J. M. ¤ímského císafie, Uherského a âeského krále tajn˘ rada a nafiízen˘ místodrÏící v království âeském … …upomíná o zaplacení dluhu koleje PraÏské, Jindfiichova Hradce a Chomutovské … Datum v Men‰ím Mûstû PraÏském 15. záfií 1626
(nahofie) – L. P. 1570 … … prosí o odklad splátky ke které se zavázal o jeden rok … Vratislav z Pern‰tejna a na Tovaãovû Nejvy‰‰í kancléfi království âeského Jeho milosti fiímského Císafie rada a komorník 27
Informace Jifií Louda, doctor honoris causa V pondûlí 28. ãervna 2004 udûlila Palackého univerzita v Olomouci panu Jifiímu Loudovi ãestn˘ doktorát za jeho dlouholetou práci v oblasti heraldiky a genealogie. Autor na‰ich státních symbolÛ je pro heraldiky v celé Evropû autoritou, ke které se upíná odborná vefiejnost. Jeho práce je pfiedev‰ím pro mladé Blahopfiejeme heraldiky skvûlou ‰kolou.
V kvûtnu byl slavnostnû otevfien pro vefiejnost Slezskoostravsk˘ hrad. Pro snaz‰í pfiístup k hradu byla pfies fieku Ostravici zbudována nová lávka, slouÏící náv‰tûvníkÛm Moravské Ostravy k rychlej‰ímu pfiechodu z V˘stavi‰tû aÏ k hradu. Oslavy otevfiení hradu mohutnû podpofiily skupiny historického ‰ermu i ukázky star˘ch fiemesel, vãetnû prodeje sv˘ch produktÛ.
Zajímavosti na internetu http://www.heraldique-europeenne.org/ Francouské heraldické stránky, zab˘vají se francouskou rodovou heraldikou, evropskou státní a zemskou heraldikou a erbovníky (nejznámûj‰í Gerle). V poslední dobû pfiibyly i odkazy na vexikologické stránky. http://www.heraldica.org Stránky v angliãtinû na nichÏ pod heslem Links objevíte seznam internetov˘ch stránek zamûfien˘ch na historii a heraldiku z rÛzn˘ch státÛ Evropy, Ameriky a Afriky. http://www.epravo.cz/v01/ âesk˘ server o právu a zákonech. Pod heslem âlánky, asi na 3 li‰tû od shora, se rozbalí nabídka a zvolíte Právní dûjiny. Pak uÏ se vám objeví seznam ãlánkÛ o právu v na‰í historii i souãasnosti. âlánky Tomá‰e Tyla se t˘kají problematiky osobních znakÛ v souãasnosti ve svûtle historick˘ch i souãasn˘ch právních norem nebo jde o zasvûcen˘ pohled na právo v kaÏdodenním Ïivotû na‰ich pfiedkÛ.
SIGNUM HISTORIAE Zpravodaj Hukvaldské heraldické galerie vydala HHG v obci Hukvaldy, pro zájemce o heraldiku, genealogii, sfragistiku a vexilologii Pfiíspûvek na vydání této publikace je 45 Kã Nepro‰lo jazykovou úpravou Adresa pro doruãování po‰ty: HHG, poste restante, 719 00 Ostrava-Kunãice telefon: +420 605 26 18 24 e-mail:
[email protected] 28
