Rande s bílovickou Zrzkou Kraj:
Jihomoravský
Roční období:
Terén:
Příroda, les Náročnější kopec (k Obřanskému hradu)
Délka trasy:
9 km
Časová náročnost:
4 – 5 hodin
Rady:
Doporučujeme pevnější obuv, dostatečné množství tekutin a dobrou náladu. :-)
Úvod Stezka, po které se nyní vydáváte, se dotýká dvou významných českých literátů. Rudolfa Těsnohlídka a Stanislava Kostky Neumanna. Tito dva autoři obdivovali zdejší přírodu a zobrazovali ji ve svých dílech. V tomto materiálu se tak vzájemně prolínají dvě literární díla. Liška Bystrouška od Těsnohlídka a básnické dílo Kniha lesů, vod a strání od Neumanna. Snahou bylo vybrat z každého díla nejzajímavější úryvky. U Bystroušky bychom Vás navíc chtěli seznámit s jejím osudem až k místu, kdy potkává svou lásku a své štěstí.
1. Obřany, Babická Umístění:
tramvajová zastávka Obřany, Babická 49°13'41.076"N, 16°39'11.762"E
Stezka Rande s bílovickou Zrzkou nás provede pohádkovou přírodou, která je jako stvořená pro lásku. Nejen lidé, ale i zvířata se mohou zamilovat. A potkalo to i naši bílovickou Zrzku, i když její cesta k lásce byla poněkud obtížná. Bystrouška nejdříve musela dospět, poznat život a útrapy v lidském obydlí, aby se pak mohla stát svobodnou a samostatnou „ženou“. Během cesty se tedy seznámíte s jejím životem a půjdete místy, kudy chodila i Bystrouška.
2. Obřanská stráň, Maloměřický lom Umístění:
49°13'32.880"N, 16°39'48.780"E (Obřanská stráň)
Stepní lokalita pod Obřanským hradiskem - Obřanská stráň – je přírodní památkou a je důležitá především kvůli své botanické pestrosti. Neméně důležitý je také dnes již opuštěný Maloměřický lom, který je navržený k ochraně, protože je zajímavý jak geologicky, tak i faunou a flórou. V souvislosti s botanickou pestrostí Obřanské stráně zmiňujeme dvě sloky z básně Jarní kvítí od S. K. Neumanna.
Jarní kvítí Sedmikrásy, jaterníky, bílé, žluté sasanky, petrklíče, koniklece, plicník, blatouch, fialky, od poupat je pozoruji, doufám, čekám, miluji, až je toho náhle všude plná stráň a plný les. (Kniha lesů, vod a strání, s. 56)
Liška Bystrouška žila od malička v lidském obydlí u revírníka Bartoše. Nyní se dozvíte, jak k ní revírník přišel. Revírník Bartoš, můžeme říci jakýsi správce lesa, často chodil popít do hospody U Pásků, kde hrával mariáš s dvěma přáteli - s rechtorem (učitel) a farářem. Jednou se revírník vracel z hospody podnapilý a znavený, a tak si chtěl po cestě na chvíli zdřímnout. Bohužel spal příliš dlouho a aby pak neměl trable se svou ženou, která se o něho jistě už strachovala a bývala by mu vyhubovala, přišlo mu vhod, že našel liščí doupě.
Bystrouška nebyla jedináček, měla další sourozence, kteří se jmenovali Černonoska, Oháněček a Peřiderka. Všechna liščátka byla zabrána hrou se žabákem a jejich matka, které Bystrouška kvůli rostoucím zubům nedala v noci spát, znaveně podřimovala. Nikdo si tak nevšiml, že se k nim blíží člověk. Revírník uchopil zrovna Bystroušku a dovedl si ji domů do Jezerské myslivny.
?
V lidském obydlí se Bystrouška spřátelila s jejich psem Lapákem. Poznáte podle Těsnohlídkova popisu, o jakou rasu psa se jedná? „Hnědé oči a ebenově černý šňupáček, dlouhé slechy sahající až na zem, velice nízké a křivé nohy.“ (řešení naleznete na konci materiálu)
3. Studánka Marcelka Umístění:
49°13'29.637"N, 16°39'53.639"E
Přátelství mezi Lapákem a Bystrouškou občas získávalo nádech flirtování.
Lapák opravdu nebyl silák, ale zato uměl se lichotivě dotírati. Sevřel ji v náručí a slastně pištěl, když ho zalechtala čumáčkem pod krkem, dal se dokonce povaliti a chňapal jí po oháňce a zahrnul ji sty vroucích sladkých kousanců. (Liška Bystrouška, s.36)
Bystrouška strpěla, když se Lapák pokoušel o zcela mravné laškování, avšak vzala ho ihned ostrými zuby za hrdlo, kdykoliv se k ní neomaleněji přivinul. A jestliže ani to nepomohlo, okamžitě se válel v prachu. Nestyda psí, bral si to však občas za záminku a opovažoval se k přílišným důvěrnostem. Jednou se opovážil polapiti ji celou tlamou za proutek (ocas), a tu ztropila mu takovou melu, že se z té duše zastyděl. Zalezl zahanben na smetisko a Bystrouška, vidouc jeho kajícnost a přesvědčena o opravdovosti jeho lítosti, přiběhla za ním. Aby ho přesvědčila o dobrotě svého srdce, přivinula se do jeho objetí a v nevinném přitulení si s ním zdřímla, zachovávajíc jinak panenskou nedůtklivost. (Liška Bystrouška, s.38)
4. Těsnohlídkovo údolí Umístění:
?
49°14'3.719"N, 16°40'12.526"E (bod na mapě) Protože nás celou stezkou provází zvíře liška, pokuste se nyní vymyslet co nejvíce slov, která obsahují slovo „liška“ nebo „lišák“. Platná jsou i slova, která tak jen znějí. Tzn. že například obsahují místo „š“ písmeno „ž“ nebo místo měkkého „i“ obsahují ypsilon apod. (řešení naleznete na konci materiálu)
Nyní si přečtěte sloku z básně Vysoko uprostřed lesů. V této sloce je zmínka o lišce a zároveň je zde zobrazena velkolepost lesa.
Vysoko uprostřed lesů Napravo, nalevo, dokola kolem mřežovím kmenů a větví na ztemnělé moře vrchů vidím, kde u lesů stojí les; o jeho rozloze klidné a hrdé jen dravého ptáka let ví, o jeho hloubce liška snad zaštěká z mlh ranních do nebes. (Kniha lesů, vod a strání, s. 32)
Ještě si řekněme něco blíže k životu Bystroušky u lidí. Bystrouška jednala vždycky odhodlaně a rázně jako emancipované děvče. Jestliže zapomněli dáti jí včas snídaní nebo jí dali jakési bryndy, kterou bylo maličko cítit mlékem a mnoho spáleništěm, neváhala ani okamžik a postarala se hbitě o něco onačejšího na zub. Než se ostřílela, přihodila se jí arci nejedna nehoda. Tu vylila talíř polévky a znamenitě si pochutnala, jindy zas vyskočila na lavici u kamen v kuchyni a pustila se odvážně do neznámého lidského jídla. Bylo řídké a chutnalo nakysle. Bystrouška neměla ovšem potuchy, že je to těsto na lívance. Když se však do toho jednou dala, nehodlala povolit, a hubujíc na lidskou neumělost kuchařskou, žrala vytrvale, až jí bylo z toho zle. (Liška Bystrouška, s. 39)
5. Památník Rudolfa Těsnohlídka Umístění:
49°14'11.400"N, 16°40'40.116"E
Rudolf Těsnohlídek se narodil v Čáslavi 7. června 1882. Od dětství byl jeho přítelem Jiří Mahen. Stejně jako on měl i Těsnohlídek svůj pseudonym – Arnošt Bellis. Spolu s Mahenem měli společné místo narození a oba rádi kouřili viržinko. (Viržinko jsou tabákové listy smotané okolo žitného nebo pšeničného stébla. Před zapálením se toto stéblo vytáhne. Bylo hodně oblíbené za první republiky.) Do Bílovic se Rudolf Těsnohlídek přestěhoval v roce 1914 a zůstal zde 8 let. Snažil se zde utišit bolest, kterou mu způsobila smrt jeho manželky. Zde v Bílovicích vznikla jeho nejlepší literární díla. Později se přestěhoval zpět do Brna a bydlel například na ulici Kobližná. Pracoval v redakci Lidových novin, a to až do své smrti. Ta nastala 12. ledna roku 1928, jednalo se o sebevraždu. Bedřich Golombek, který s Těsnohlídkem pracoval v novinách, o jeho sebevraždě, kterou Těsnohlídek uskutečnil přímo v redakci Lidových novin, píše:
Přehodnocování skutečnosti, stírání hranice mezi pomyslnem a realitou se léty stupňovalo a mstilo, mučilo a udolávalo, až k závěrečným řádkům, zanechaným na redakčním stole: Nehněvejte se, že to bylo tady! Napsal je Rudolf Těsnohlídek krátce předtím, než zastavil své srdce výstřelem. Nezemřel ihned. Dokonce prošel dlouhou chodbou a řekl si o pomoc. (Golombek, s.5 )
Ještě si řekněme něco k tomu, jak vzniklo dílo Liška Bystrouška. Šéfredaktor Lidových novin, Arnošt Heinrich, vybídl Rudolfa Těsnohlídka, aby napsal slovní doprovod k humorným kresbám Stanislava Lolka. Traduje se, že Těsnohlídek nebyl zpočátku nadšen, ale nakonec napsal opravdu krásný příběh o přírodě, lidech a zvířatech.
Ještě se podělíme o malou zajímavost a to, že v tomto díle se docela často kleje. Například: „Grázl nejgrázlovitější.“ „Bestijó.“ „Sloto žebrácká.“ „Do hroma!“ „Lepnu ti ani sopel po tobě nezvostane.“ „Šošnivcu zelené.“ „Bachrus hlópé.“ ...a spoustu dalších. Avšak nejčastěji revírník Bartoš pronášel slovo „setsakrapes“, které se zde vyskytuje asi 26x. Jednou toto slovo revírník obohatil a řekl „setsakra sviňa pes“. :-)
?
Farář z knihy často pronášel různé latinské výroky. Vaším úkolem tedy bude: Přiřaďte k latinským výrokům české znění a tipněte si, který z výroků je řecký. A) Deo gratias. B) Memnésthó anér agathos einai. C) Ignoravi et nescivi corpus tuum mulier. D) Non des mulieri corpus tuum.
1) Pamatuj, abys byl mužem dobrým. 2) Nedáš ženě těla svého. 3) Bohu díky; Sláva tobě, Pane. 4) Nevím a neznám tvého těla, ženo. (řešení naleznete na konci materiálu)
6. Obřanský hrad (zřícenina) Umístění:
49°14'5.297"N, 16°40'27.663"E
Les byl veliký, pustý a tajemný. Tak jevívá se všem lidem (a nejvíc básníkům a malířům), jdou-li jím sami. Bývá jim tam smutno, ba pociťují občas divný strach, jaký zakoušíváme v dětských letech - strach z ničeho. Ovšem když tam jdou lidé dva a dva, bojí se zase něčeho - aby je totiž nikdo neviděl. Staří vzpomínají, i když se tomu brání, jak se mívali rádi a jak pěkně bývávalo v leckteré lesní samotě, mladí nemají na vzpomínky kdy a neztrácejí času. (Liška Bystrouška, s.56)
Tímto textem Rudolf Těsnohlídek uvádí kapitolu, kde se Bystrouška dostala na svobodu. Tehdy neměla žádnou skrýš, žádné ubytování, ale později se jí podařilo vyhnat z domu jezevce. Právě o tomto jezevci a jeho nešťastné lásce hovoří následující trochu smutný příběh. Kdysi před lety zamiloval se do krásné vydry za Černým žlebem. Byla to slečinka z rodiny, kde se všecko třpytilo čistotou, kde se denně umývali, oškrabovali si pečlivě drápy, nenosili hlíny mezi prsty a kde nade vše dbalo se na lesk a úklid v domácnosti. Šatili se přepychově, což vysvítá nejlépe z toho, že ani ženy lidské nepohrdají vydřím kožichem a že čepice vydrovka udržela se za našich dob pouze na hlavách prozíravých statkářů. Domácí pán jezevec chodil za vydrou vytrvale. Líbil se mu její pružný, honosivý krok, ocas měla vždy nádherně upravený v okouzlující úsměv a nežrala všelijak, nýbrž jen ryby. Jezevci šla z lásky až hlava kolem. Ba nescházelo mnoho, že by byl začal psát i verše. Protože však v rodině jeho dědila se krom domu a aristokratické tvářnosti úctyhodná omezenost, nenamáhal se vůbec, aby vyjádřil své city milostné formou oduševnělou. Činil to zcela jednoduše podle svého vlastního vkusu. Nosil jí nejpěknější slimáky, výborné myši, odchované v ořeší, znamenitého, křehkého masa, někdy vyhrabal jí výtečnou prima ponravu, která se rozplyne na jazyku jak karlovarská oplatka. Vydra dala si jeho dvoření čásek líbit, ale když se jí naskytl slušný bratranec, aktivní důstojník od pionýrů, dala jezevci nepokrytě najevo, že je starý osel. Od té doby samotařil docela... (Liška Bystrouška, s.57 - 58)
7. Šumbera a památník S. K. Neumanna Umístění:
N 49°13.82100', E 16°41.01182'
Stesk na jaře Všichni ptáci dnes mne pozdravili, sojka křičela a datel zaklepal, modré oči jaterníků pily lačně úsměv dne, jímž lehký větřík vál. Žluťásek a babočka se chvěli, mouchy sedaly na místa slunečná. Šel jsem vesel, pohled můj byl smělý, snad i bída má se zdála konečná... (Kniha lesů, vod a strání, s. 63)
Co se doposud stalo s Bystrouškou? Podařilo se jí utéci od lidí, vyhnat z domu jezevce (a to dosti nevybíravým způsobem - udělala si totiž z jeho nory doslova záchod) a usídlila se na jeho místo. Přežila svou první zimu a nyní se blížilo jaro. Rudolf Těsnohlídek popisuje jaro v knize takto:
Bylo ostatkové počasí. Jihlo. Les náhle potemněl, kdejaká halouzka ostře rýsovala se na bílém podkladu sněhu, měkká, teplá vůně zavanula ze žlebů a dolic, na svazích objevovala se stále větší vyhřátá místa. Z větví padaly čisté krůpěje hustěji a hustěji. Byla to duha v droboučkých krapečkách, byla to sladká jarní píseň. Tak radostně to zvonilo a zpívalo po snětích, že i nejstarší bory nemohly se ubrániti pohnutí. Slunce nespíchalo již tak na lůžko jako v zimě, postávalo a zdálo se, že nemůže se dosti vynadívat na zemi hodnou polibků, lásky a něžnosti!
Vždyť i na ořeší jehnědy zahořely dozlata a droboučké nachové květy podobaly se dívčím rtům, žíznícím nedočkavě po tom, aby se konečně staly rty milované ženy. (Liška Bystrouška, s. 142)
S tímto blížícím se jarem se v Bystroušce objevil jakýsi podivný pocit, který do té doby ještě nezažila. Bylo jí do žertu i do pláče. Tento pocit, který v tuto chvíli Bystrouška neuměla rozeznat, se dotýkal potřeby lásky.
8. Kopaniny Umístění:
N 49°13.62378', E 16°41.54058'
Máme pro Vás kousek milostné (nebo až erotické?) básně. :-)
Střevlíci Jaké to divadlo ve zmoli na lesní stráni! Samička prchá a zápolí, šesterem stehen se brání. Sameček slepý ze všech sil za krk ji drží, za kolena. Tvůj, lásko, dech mu rozpálil krunýř až do zelena. Hned dole je, hned navrchu, a kovově chřestí jim tělo. Ze svraštělého povrchu teď jak by to zasršelo. A teď zas v pevném objetí se s kamene na kámen řítí. Oh, jaké dnes tvé zakletí jim zchystalo živobytí! Ale již vítězný sameček pod sebou drží ji směle, a jeho bílý údeček zdvíhá se, chvěje se vřele, dobývá skuliny pro sladké vteřiny oh, lásko! (Kniha lesů, vod a strání, s.85 - 86)
9. Studánka Stanislava Lolka Umístění:
49°14'13.800"N, 16°41'47.640"E
Stanislav Lolek (1873-1936) byl malířem a je autorem ilustrací knihy Liška Bystrouška. Právě k těmto ilustracím, jak už jsme se zmínili, měl napsat Rudolf Těsnohlídek text. K přírodě a k létu patří i bouřkové počasí. Proto zmiňujeme báseň Bouře od S. K. Neumanna.
Bouře Oh, první májová bouře, mě venku zastihla včera; v údolí Svitavy vpadla hodina přísná a šerá. Od stráně ke stráni haslo vášnivě zlomené světlo. A nebe rozdoutnalo se, by náhle ohnivě zkvetlo. Zelení chvějivý příval ustrnul v plastičnost chmurnou. Docela zčernalo boří jak s odhodlaností vzpurnou. A pak to zaválo dolem. Blesky a hromy se líhly v nebesích převalujících dýmy, jež za zemí tíhly. Za kapkou kapka. A náhle země se s oblohou střetla; obloha ledový příval jí ve tvář divoce vmetla.
To byly kroupy. Jen okamžik. Skryt špatně zřel jsem, jak bijí... Člověk se slunečnem jednou a bouří podruhé zpíjí. (Kniha lesů, vod a strání, s. 73)
Dostáváme se k tomu, že Bystrouška už pochopila, co je to milovat, a dokázala tento pocit už konečně rozeznat.
V očích měla vlhko a v ňadrech žal. Jaro se blíží a ona nemá nikoho ráda. Podzime, podzime teskný, samotářský, kterak ty jsi přec krásný, oč krásnější jara! To se ani lišce nevkrádají do duše podivné, zmatené myšlenky. Není ostatně na ně v podzimu kdy, poněvadž kožich líne. Teď však rozkvete zanedlouho lýkovec, objeví se sněženky, čemeřice, zazpívá drozd, zahvízdá kos. Tolik bude veselí, jen Bystrouška bude sama, samotinká, s nevylínalým srdcem. “Nikdo mne nemá rád,” rozbrečela se a utekla do doupěte. (Liška Bystrouška, s. 153 - 154)
10. Památník Josefa Ressla 11. Hájenka Resslovka Umístění:
49°14'16.296"N, 16°41'56.077"E (památník) 49°14'19.214"N, 16°41'53.648"E (hájenka)
Josef Ressel byl český lesník, spisovatel a vynálezce. K jeho nejvýznamnějším vynálezům patří lodní šroub. Na jeho počest tu pak byl vystavěn památník v roce 1929. V knize Liška Bystrouška se objevuje i narážka na Gaudeamus Igitur, neboť tuto studentskou písničku si zpívali v hospodě U Pásků.
?
A tak se vás ptáme. Vzpomínáte na studentskou hymnu Gaudeamus Igitur, kterou jste pravděpodobně všichni museli zpívat? Dokážete ještě odrecitovat nebo dokonce zazpívat první sloku? (řešení naleznete na konci materiálu)
12. Památník prvního vánočního stromu Umístění:
49°14'28.590"N, 16°41'27.917"E
Tento památník byl zřízen roku 1999 k 75. výročí vzniku tradice, kterou dnes už všichni berou jako samozřejmost. Na tomto místě došlo 6. prosince roku 1924 ke skácení prvního vánočního stromu republiky. A to nejen v ČR, ale na celém evropském kontinentě. Vánoční strom týká zimy, a tak si řekněme malý kousek popisu zimy od Těsnohlídka.
Minulo léto, minula jeseň a na Bystroušku dolehly těžké starosti. Nastaly mrazy, nevlídné, krátké, zachmuřené dny a napadlo sněhu, který prozrazuje stopy. Les utichl, jak by vymřel. Zajíc zhubeněl, koroptev stala se plachou, zamilovaný, fintivý bažant přestal chodit na dostaveníčka do vysokých jetelin. (Liška Bystrouška, s.91)
Od S. K. Neumanna se pak hodí následující báseň.
Prosté sloky Miluji hvězdná nebesa pro jejich hloubku a krásu, pro jejich modrou záhadu plničkou třpytného jasu. Napohled úsměv, ticho, mír, ve skutečnosti strž světů
nejhezčí, nejpodivnější bez bohů a jejich tretů. Stanul jsem v noci lednové uprostřed nesmírných sněhů: velebnost hmoty chápal jsem a v srdci pocítil něhu. Nevíme kam a nevíme proč, záhady všude je tolik; nebesa hvězdná podivná jsou, podivný květnatý dolík, tak jako každý života děj, černých těch borů tam zrání i to, že dřepič z kaváren, já, šťasten jsem na sněžné pláni. (Kniha lesů, vod a strání, s. 38 - 39)
13. Liduščin památník Umístění:
49°14'34.980"N, 16°40'59.411"E
Bylo to v předvečer Vánoc roku 1919, kdy se Rudolf Těsnohlídek vydal společně se svými dvěma přáteli (František Koudelka a Josef Tesař) do bílovických lesů pro vánoční stromek. K jejich zděšení našli na jednom místě pod smrkem opuštěné, téměř zmrzlé děvčátko. Asi sedmnáctiměsíční holčičku odnesli na četnickou stanici do Bílovic, kde se jí dostalo rychlé pomoci. Děvčátku dali jméno Liduška, a bylo adoptováno rodinou Polákových z Brna. Později se Liduška provdala za středoškolského profesora, se kterým odešla do Prahy, kde žila spokojeně až do své smrti v roce 1997. Pomník byl slavnostně odhalen k 50. výročí této události (tedy v roce 1969). Tuto lokalitu si zamiloval i Neumann a zobrazil ji v básni Poledne v Seči (Kniha lesů, vod a strání, s. 80).
14. Studánka Leoše Janáčka Umístění:
49°14'40.197"N, 16°40'53.398"E
Studánka byla vybudována roku 1978. Leoš Janáček napsal operu podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka s názvem Příhody lišky Bystroušky. Bystrouška byla smutná, že nemá nikoho ráda a nikdo nemá rád ji. Bála se toho, zda by se mohla vůbec někomu líbit. Její postava byla štíhlá, ale měla ukousnutou oháňku. Jednou se totiž dostala revírníkovi do pasti a aby utekla, nezbylo jí nic jiného, než si svůj vlastní ocas překousat. Naštěstí to netrvalo dlouho a svého vysněného lišáka se dočkala. Pozn.: O lidech se říká, že klesají pod tíhou lásky, a o liškách, že se kaňkují.
První setkání Bystroušky a jejího vyvoleného Zlatohřbítka proběhlo na palouku.
Zastavila se a unyle se rozhlížela. V tu chvíli zapraštělo v houští. Ale Bystrouška neutíkala. Kdyby se byl vynořil z podrostu třeba sám revírník Bartoš, kdyby byl namířil na ni pušku, nebyla by prchala. Počala se jen třásti po celém těle. Z mlází černého tmou zasvítily žluté žhavé oči. “Bóžínku, ten je hezké!” vzdechla Bystrouška a otočila se k němu. Byl to statný, urostlý lišák, o jakém se jí ani nesnívalo. Vedle tlamy ušlechtilých tvarů trčel mu roztomilý knírek, mezi slechy měl bělavou stezku a kráčel uhlazeným, mladistvým krokem a oháňkou pohazoval nedbale vpravo vlevo, jako by si nesl elegantní hůlečku. Srst měl tuhou, prozrazující, že prošel už hezký kus světa. “Polekala jste se mne, slečno?” “Ó néé,” řekla protáhle Bystrouška. “Tadyk asi hnízdijou ftáčci,” pravil zas on, aby ji vysvobodil z nesnází a dal tak najevo, že ji nepodezřívá z nepřístojných jarních toulek. (Liška Bystrouška, s.172)
Od té doby se začali pravidelně scházet a měli se opravdu moc rádi.
15. Myslivna Lišky Bystroušky Umístění:
49°14'45.060"N, 16°40'47.856"E
Myslivna byla postavena v roce 1909 a má jakýsi symbolický charakter, protože byla právě tou hájenkou, ve které bydlel revírník Bartoš. Pamětní deska na myslivně však pochází z roku 1965. I když se dali Bystrouška a Zlatohřbítek dohromady, neměli to jednoduché. Později se o jejich společných toulkách začaly vést klepy. Roznášela je sova, která je přibarvené řekla sojce. Ta to řekla strace. Jejich debatu slyšel špaček a roznesl to mezi vrabce... A tak se nedalo nic jiného dělat, než že se ti dva museli vzít. Měli svatbu, o které se revírníkovi dokonce zdálo, a aby před ním byla Bystrouška chráněna, odstěhovala se ke Zlatohřbítkovi do Zapadlého údolí. Měli spolu malá liščátka, která byla pojmenována Oháněček, Peřiderka, Zlatohřbíteček a Bystrouška. V závěru knihy píše Rudolf Těsnohlídek:
Tož, milé čtenářky, až budete vyklepávati své kožešiny, abyste je uchránily od zhoubných molů, podívejte se laskavě na konec oháňky. Bude-li cípek scházeti nebo bude-li nastaven, pomyslete si, že máte v rukou snad pozůstatek čiperné Bystroušky. (Liška Bystrouška, s.203)
16. Busta S. K. Neumanna Umístění:
49°14'44.520"N, 16°40'31.404"E
Pomník byl vystavěn v roce 1964 podle návrhu sochaře Vincence Makovského a architekta Vladimíra Beneše. Na rozloučenou s S. K. Neumannem pro Vás máme básničku s názvem Improvizace.
Improvizace Mateřídouškou ruce mi voní; ležel jsem na mezi, naslouchal skřivanu, zda je to pták, či zda srdce to zvoní mně po ránu. Procitlá země, nadechlý sen, slibovala mi rozkošný den. A jahodami ruce mi voní, mám krev jejich na rukou, na retech. Přišel jsem do seče, plazil se po ní, na slunci poledním vřel její dech; padl jsem hluboko do trávy v den jásavý. A borem ruce mi voní. Po stráni dolů běžel jsem bořinou, kmenů se chytal, těchže jak loni, sklouzal jsem, klopýtal za srnčí rodinou. Opilý lesy, divoký, nevinný stanul jsem nad domky dědiny. A ještě něčím ruce mi voní: Svou milenku našel jsem pod jabloní. (Kniha lesů, vod a strání, s. 97)
17. Hospůdka Sokolovna Umístění:
?
49°14'46.106"N, 16°40'32.259"E V hospůdce můžete posedět a vyřešit následující kvíz. V knize zazněla některá dnes už málo používaná slova. Dokážete odhadnout jejich význam?
1) Co znamená, když chce někdo někoho řádně dodžigat ? a) zesměšnit před ostatními b) pobodat někoho (např. komár) 2) Co má člověk, když má drbku nebo harafičku (harafici)? a) zlou ženu (manželku) b) opici po alkoholu. 3) Co je veksl ? a) cesta zvěře
b) staré jízdní kolo
4) Víte, jaký předmět se skrývá pod pojmem ščagél ? a) hůl, klacek b) koště 5) Co dělá člověk, když sebou hrncuje? Co znamená hrncovat sebou ? a) nadávat sám na sebe b) tlouci sebou 6) Když někdo hraje glc a píď , tak co hraje? a) Člověče, nezlob se! b) dětskou hru s kuličkami a důlkem 7) Někdo někomu dá po gembě . Po čem mu dá? a) po koruně (např. Žebrákovi) b) po hubě 8) Když o někom řeknete, že je muňa , co tím myslíte? a) budižkničemu b) žena krev a mlíko (řešení naleznete na konci materiálu)
18. Dům Rudolfa Těsnohlídka s pamětní deskou Umístění:
49°14'49.020"N, 16°40'21.612"E
Rozloučíme se s Vámi s úryvkem, který ve svém úvodu o životě Těsnohlídka napsal Bedřich Golombek:
Shodli jsme se, že každý člověk, i ten nejvšednější, je vlastně nositelem velkých a zajímavých událostí a že není nikoho, kdo by nestál za to, aby byl románovou postavou. (Golombek, s. 3)
?
A závěrečná otázka na konec. Znáte správnou anglickou formu rčení „Mazaný jako liška“? a) Lubricated like a fox. b) Sly as a fox.
Mapa 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.
Obřany, Babická Obřanská stráň, Maloměřický lom Studánka Marcelka Těsnohlídkovo údolí Památník Rudolfa Těsnohlídka Obřanský hrad (zřícenina) Šumbera a památník S. K. Neumanna Kopaniny Studánka Stanislava Lolka Památník Josefa Ressla Hájenka Resslovka Památník prvního vánočního stromu Liduščin památník Studánka Leoše Janáčka Myslivna Lišky Bystroušky Busta S. K. Neumanna Hospůdka Sokolovna Dům Rudolfa Těsnohlídka s pamětní deskou
Závěr Řešení hádanek 1)
Hnědé oči a ebenově černý šňupáček, dlouhé slechy sahající až na zem, velice nízké a křivé nohy. Odpověď: JEZEVČÍK
2)
Pokuste se nyní vymyslet co nejvíce slov, která obsahují slovo „liška“ nebo „lišák“. Příklady: Eliška, překližka, kližka, Keliška, plyšák, ...
3)
Latinské výroky 1B, 2D, 3A, 4C Řecký výrok: B) Memnésthó anér agathos einai.
4)
Studentská hymna Gaudeamus Igitur Text: Gaudeamus igitur, Iuvenes dum sumus; Post iucundam iuventutem, Post molestam senectutem Nos habebit humus, Nos habebit humus. Český překlad: Radujme se tedy, dokud jsme mladí: po radostné mladosti, po žalostném stáří budeme patřit zemi, budeme patřit zemi.
5)
6)
Kvíz Řešení:
1B, 2B, 3A, 4A, 5B, 6B, 7B, 8A
Znáte správnou anglickou formu rčení „Mazaný jako liška“? Odpověď: B) Sly as a fox.
Doporučujeme literaturu • • • •
TĚSNOHLÍDEK, Rudolf. Liška Bystrouška. Praha: Vyšehrad, 1988. NEUMANN, Stanislav Kostka. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Odeon, 1972. GOLOMBEK, Bedřich. R. Těsnohlídek. Praha: Orbis, 1946. KOŽÍK, František. Jsem vánočnímu stromu podoben. Praha: Československý spisovatel, 1993.
