Rakovník + Kladno , díkůvzdání strana 1

Rakovník + Kladno 9.10.2016, díkůvzdání

strana 1

Žalmy 100:1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! 2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. 4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! Koloským 3:12-14 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15 A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. 16-17 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Vděčnost jako odpověď na Boží zásah, vysvobození, pomoc – to je v pořádku. Ale NZ nás vede dál, vděčnost jako životní postoj. Ne za něco, ale stále bez ohledu na to v jaké životní situaci stojím. Jestliže se pro to rozhodneme, určitě vzápětí přijde zkouška. Myslíte to vážně? Job, je vděčný, daří se mu dobře, nezapomněl na Hospodina… a satan když stojí před Hospodinem okamžitě argumentuje: má důvod, vždyť mu žehnáš, ale připrav ho o něco a uvidíš jestli je jeho vděčnost opravdová. Skutečně, Job měl: 7000 ovcí, 3000 velbloudů, 500 spřežení skotu (tedy 1000), 500 oslic… 7 synů a 3 dcery, mnoho služebnictva – požehnání v rodině, v byznysu, ve společnosti Jób 1:1-3 Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku. A když o vše přišel, Hospodin dovolil satanovi aby zasáhl nemocí jeho tělo. Dokonce manželka se stala nástrojem pokušitele: Jób 2:8 Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. 9 Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři." 10 Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Job svými rty neprohřešil. Job v této zkoušce obstál. I když nechápal proč ho to vše postihlo, důvěřuje, že Hospodin je dobrý a jeho milosrdenství je věčné (slovy žalmisty, Žalm 136 a další) A když se s Bohem dohaduje, je to proto, že nerozumí proč se to stalo, nechápe Boží záměr. Jak je možné aby Hospodin, který je dobrý na něj tyto věci dopustil. Rozum bojuje, rozum se brání, ale srdce není ve vzpouře. Zůstává v postoji pokory a důvěry v Hospodinovu lásku. Vděčnost vychází z víry – z důvěry v Hospodina. PJ u hrobu Lazara: Jan 11:41-43 Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" On neprosí o Otcovu pomoc, o vzkříšení Lazara. On děkuje že ho Otec vyslyšel – i když je Lazar ještě mrtvý! Děkuje, protože zná Otce! Je otázka zda nedostatek vděčnosti v našich životech nepramení z toho, že málo známe Boha?


strana 2

Našeho Otce! Já se často modlím: Otče, ale uvědomuji si, že je to jen fráze, oslovení Boha, poznání mi schází. Jinak by mé modlitby byly plné vděčnosti a ne proseb, škemrání o Boží pomoc.

Rád bych Vás (i sebe) dnes povzbudil k postoji důvěry, víry v Boží lásku, v Boží milosrdenství (kterého je plná země), protože vím, že pokud naše srdce bude plné důvěry k Bohu, pak bude i plné vděčnosti. Nejde o to rozhodnout se: ode dneška budu vděčný. To nefunguje. Ale pokud věřím, pak vděčnost přijde jako vedlejší produkt víry.

Přejití Rudého moře Jedna z nejkrásnějších písní, chorál vděčnosti je zapsán v Exodus 15 Mojžíš a synové Izraele zpívají… Pak přichází prorokyně Mirjam, Mojžíšova a Áronova sestra, s bubínkem v ruce a s ní izraelské ženy, tancují a zpívají: Exodus 15:20 Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. 21 A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: "Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem." Ano, měli důvod k vděčnosti. Včera je dostihl faraon se svým vojskem, rozzlobený, vzteklý, plný nenávisti za smrt svého prvorozeného syna a prvorozené syny všech Egypťanů. Situace se zdála beznadějná, ale Hospodin se k ni přiznal, zachránil, je. Nejdříve mezi ně a Faraona postavil hradbu. Sloup, který osvětloval Izraeli cestu a Egypťanům na druhé straně byl tmou. Nedovolil, aby se k sobě navzájem přiblížili. A pak rozdělil vody Rudého moře. Izrael prošel, a Egyptské vojsko bylo smeteno a zničeno. Zůstali na dně. To je veliký důvod k vděčnosti! Vděčnost za vysvobození! Tomu rozumíme! Ale to není postoj vděčnosti, který vychází z víry. Naopak, když se Faraon blížil, jsou plní strachu, naříkají, obviňují Mojžíše, reptají, obviňují Hospodina. I Mojžíš je zmatený (a to má tolik zkušeností se zázraky). Kdosi řekl: správná píseň na nesprávné straně. Ale ruku na srdce. Kolikrát jsem zpíval píseň vděčnosti až po, a ne před. .. Reptání, výčitky, obavy, strach – to vše vypovídá o tom, že neznáme Boha. Izrael celé období od vyjití z Egypta až do příchodu do zaslíbené země prožíval zázrak za zázrakem. Hospodin jim na každém kroku ukazoval jak je miluje. Ale oni to nepochopili. Vše vyvrcholilo, když přišli k zaslíbené zemi a místo vděčnosti a důvěry začali obviňovat Hospodina (4.M 14,3) že je vyvedl z Egypta jen proto, aby je a jejich děti zde nechal zabít! Raději se chtějí vrátit zpět do Egypta… Nepoznali Hospodina, neotevřeli se Jeho lásce, nerozuměli jeho srdci! Důsledek: nevděčnost, výčitky, reptání, vzpoura… V běžných dnech se to nepozná, ale když přijde zkouška, ukáže se, co je v našem srdci. Důvěra, nebo výčitky? 1 Janův 4:18 Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, Jan zde myslí na lásku, která je odpovědí na Boží lásku. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás – to je bod z kterého vycházíme. On nás miluje, a láska nepřipustí nic zlého. Boží láska šla tak daleko, že se Ježíš za nás obětoval, aby nás zachránil pro věčnost.


strana 3

Král Jóšafat, nepřátelé: Amón, Moáb, obyvatelé hory Seir Juda by v té době slabý, nepřátelé je převyšovali počtem, bojovností, zkušeností, agresivitou. Ale Jóšafat, podporovaný prorokem se rozhodne důvěřovat Hospodinu. Zpívají píseň na správné straně… Rozhoduje se věřit! A nejen on, po poradě s lidem postaví do první linie zpěváky. Co zpívají? To není bojovný chorál (jako husiti), je to píseň vděčnosti vycházející z víry. O co se opírají? O Boží milosrdenství! O Boží věrnost! Znali Hospodina, rozhodli se mu důvěřovat a dali to veřejně najevo chválou jeho VELEBNÉ SVATOSTI. 2 Paralipomenon 20:20 Za časného jitra vytáhli na tekójskou poušť. Když vycházeli, Jóšafat se postavil a řekl: "Slyšte mě, Judejci i obyvatelé Jeruzaléma! Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar." 21 Po poradě s lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby chválili jeho velebnou svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali: "Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné." Hospodin bojoval za ně. Vyvsobodil je. Zastal se jich. A oni pak v dolině Beraka (Dobrořečení) pokračují ve chválách a díkůvzdání. A pak se vrací do Jeruzaléme, jdou do Hospodinova domu… a stále s projevem vděčnosti za Boží věrnost. 2 Paralipomenon 20:26 Čtvrtého dne se shromáždili v dolině Beraka (to je Dobrořečení), protože tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo nazývá Dolina dobrořečení až dodnes. 27 Potom se všichni judští i jeruzalémští s Jóšafatem v čele vraceli s radostí do Jeruzaléma, protože je Hospodin naplnil radostí z vítězství nad nepřáteli. 28 Přišli s harfami, citarami a trubkami do Jeruzaléma, do Hospodinova domu.

Pavel a Silas ve vězení ve Filipis. Skutky apoštolské 16:23-25 Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Pavel a Silas znali Hospodina. Vděčnost, úcta, respekt, odevzdání se do Božích milujících rukou byly jejich životním postojem. Proto i v tak těžké chvíli – zbičovaní, ve vězení s nohama v kládách oslavují Boha. Neví co je ráno čeká, neví co si na ně vymyslí lidé, neví co plánují jejich nepřátelé, jak se jich chtějí zbavit. Ví, že bez vůle Boží jim ani vlas z hlavy nespadne. Ví, že v rukou Božích jsou v bezpečí. Ví, že je nikdo a nic nemůže odloučit od lásky Boží v Kristu Ježíši. Ani je nenapadne Hospodinu něco vyčítat, jejich srdce není ochromeno strachem. Je pro ně naprosto přirozené nahlas, spontánně oslavovat Boha. Toto je postoj důvěry a vděčnosti. Za co oslavovali Boha? Určitě ne za zbičování, za nohy v kládách, za utrpení ve vězení. Oslavovali Boha za jeho lásku, věrnost, za spasení, za odpuštění hříchů, za jeho milosrdenství…

Jak je možné tento životní postoj získat? (Eucharistie jako odpověď vděčnosti) Žalmy 100:1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! 2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. 4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! Co máme vědět: Hospodin je Bůh Hospodin nás stvořil Jsme jeho lid, a on se o nás stará Proč mu máme vzdávat chválu (díkůvzdání) –


strana 4

Protože je dobrý Jeho milosrdenství je věčné Je věrný, jeho věrnost platí v každé generaci – tedy i já s ní mohu počítat Je dobrý, plný milosrdenství (soucitný) věrný.. Lukáš 18:18-19 Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Agathos – dobrý, jen Bůh je Agathos, není v něm zlo (Bůh je světlo a není v něm tma říká Jan) To, že je dobrý se projevuje láskou , agape, obětující se láska. Vědět (Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.") Věřit Poznání a víra probouzí vděčnost. Jaká jiná odpověď může vyjít z našeho srdce, než vděčnost? Pavlova výzva je pro nás srozumitelná: a buďte vděčni! Koloským 3:15 A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. (vděčni - eucharistion) Z řeckého eucharistia (z eucharistein, »děkovat«). Svátost ustanovená Ježíšem při - poslední večeři, když o velikonoční hostině dal svým učedníkům chléb a víno jako svoje tělo a svou krev jako památku na novou a věčnou - smlouvu. Přijímám a tím projevuji svou vděčnost! (nová rovina slavení večeře Páně)

Biblický text Exodus 14:1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:


strana 5

2-4 "Rozkaž Izraelcům, aby se obrátili a utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři. Farao si o Izraelcích řekne: Bloudí v zemi, zavřela se za nimi poušť. Tu zatvrdím faraónovo srdce a on vás bude pronásledovat. Já se však na faraónovi a na všem jeho vojsku oslavím, takže Egypťané poznají, že já jsem Hospodin." I učinili tak. 5-9 Egyptskému králi bylo oznámeno, že lid uprchl. Srdce faraóna a jeho služebníků se obrátilo proti lidu. Řekli: "Co jsme to udělali, že jsme Izraele propustili z otroctví?" Farao dal zapřáhnout do svého válečného vozu a vzal s sebou svůj lid. Vzal též šest set vybraných vozů, totiž všechny vozy egyptské. Na všech byla tříčlenná osádka. Hospodin zatvrdil srdce faraóna, krále egyptského, a ten Izraelce pronásledoval. Ale Izraelci navzdory všemu vyšli. Egypťané je pronásledovali a dostihli je, když tábořili při moři, dostihli je všichni faraónovi koně, vozy, jeho jízda a vojsko, při Pí-chírotu před Baal-sefónem. 10 Když se farao přiblížil, Izraelci se rozhlédli a viděli, že Egypťané táhnou za nimi. Tu se Izraelci velmi polekali a úpěli k Hospodinu. 11 A osopili se na Mojžíše: "Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? 12 Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti." 13-14 Mojžíš řekl lidu: "Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet." 15 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. 16-18 Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu. Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě. Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou." 19-20 Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili. 21 Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. 22 Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. 23-25 Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek. Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli: "Utecme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin." 26-29 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu." Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře. Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva. 30 Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. 31 Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi. Exodus 15:1 Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: "Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. 2 Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. 3 Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno. 4 Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva. 5 Tůně propastné je zavalily, klesli do hlubin jak kámen. 6 Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle, tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele. 7 Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře. 8 Dechem tvého chřípí počaly se kupit vody, příboje zůstaly stát jako hráze, sesedly se tůně propastné v klín moře.


strana 6

9 Nepřítel si řekl: »Pustím se za nimi, doženu je, rozdělím kořist, ukojím jimi svou duši, meč vytasím, podrobí si je má ruka.« 10 Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách. 11 Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy? 12 Vztáhl jsi pravici a země je pohltila. 13 Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, provázel jsi jej svou mocí ke své svaté nivě. 14 Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje. 15 Tehdy se zhrozili edómští pohlaváři, moábské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kenaanu propadli zmatku. 16 Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal. 17 Přivedeš a zasadíš je na hoře svého dědictví, kde jsi, Hospodine, připravil své sídlo k přebývání, kde tvé ruce, Panovníku, svatyni si přichystaly. 18 Hospodin kraluje navěky a navždy." 19 Když totiž faraónovi koně s jeho vozy a jízdou vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody. Ale Izraelci šli po suchu prostředkem moře. 20 Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. 21 A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: "Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem." 22-26 Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu. Došli až do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Pojmenovali ji proto Mara (to je Hořká). Tu lid proti Mojžíšovi reptal: "Co budeme pít?" Mojžíš úpěl k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo. Když je hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu nařízení a právní ustanovení a podrobil jej tam zkoušce. Řekl: "Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji." 27 Pak přišli do Élimu. Tam bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam při vodách se utábořili.

Rakovník + Kladno , díkůvzdání strana 1

Recommend Documents