Kladno 18.9.2016
strana 1
Lukáš 18,8 …. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" L 18,1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: 2 "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. 3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.' 4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, 5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'" 6 A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! 7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? 8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" Najde Pán Ježíš při mně víru až přijde? To je důležitá otázka. Zní z úst Ježíše nejen pro učedníky kterým vypráví příběh o neodbytné vdově… je to zneklidňující otázka, která míří do nitra každého z nás. PJ jako by si povzdechl, možná že v ten okamžik viděl církev skrz celé její dějiny, máme tolik zkušeností, tolik toho víme, poznání roste, (když si připravuji kázání tak se na začátku modlím a říkám: Duchu svatý, o čem má hovořit, vždyť všechno známe…) není téma o kterém bychom neslyšeli… Ale křesťanství není o znalostech, o informacích, je o vztahu. O důvěře, hlubokém vědomí že Bůh nás slyší, a že zjedná právo, že se zastane svých vyvolených, i když se zdá, že otálí, prodlévá. Žije se nám dobře, a z našeho srdce vymizelo upřímné a vroucné volání: Zjevení Janovo 22:17 A Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. 20 Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Občas toto volání slyším u bratří a sester, kteří prochází těžkou nemocí, nebo problémy, a nebo u opravdu starých lidí, kterým už tělo neslouží a říkají: už mne tu nic nedrží, kéž by PJ přišel a vzal mne k sobě. Ale to opravdové volání: Pane přijď – to znamená přijď nastolit spravedlnost, přijď ukončit utrpení, příď pro nás a vezmi nás k sobě do nebe – ve svém srdci ho nenacházím. Rodina, děti, snad vnoučata, důchod, ale ještě před tím nová modlitebna, spasení lidí kolem nás, a kdyby zbyl čas bylo dost síly – trochu pocestovat, poznat svět… máme tolik přání, snů, plánů… A upřímné volání: Pane přijď – bojíme se to vyslovit, protože až On přijde, bude to znamenat konec života na této zemi. Ano, připravil pro nás nebe, věčnost bude jistě skvělá, sláva, co oko nevidělo… A možná právě proto si PJ vzdychl a řekl: Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde? Chci aby ji u mě našel! V poslední době zaznívají z různých stran proroctví o tom, že na křesťany přijde pronásledování. Nejen v Africe, nebo v muslimských zemích, ale i v Evropě. Proroctví je třeba rozsuzovat, ale ne nad ním lehkovážně mávnou rukou. Gdaňsk v roce 1937 proroctví – zavřít biblickou školu a studenti ať se vrátí domů. Zkoumali, modlili se a nakonec to udělali. Díky tomu si mnozí zachránili život (druhá světová válka začala 1.9.1939). Naše kultura je postavena na humanismu, máme rádi filmy s haapy endem. Ale Bible předpovídá jiný scénář. Příchod Antikrista a jeho říše, růst hříchu, napětí, zla… Pronásledování, diskriminace,
Kladno 18.9.2016
strana 2
Bible dokonce říká, že lidé budou volat k Bohu, aby tyto dny zkrátil. A bude to vypadat, jako by Bůh neslyšel. Ale On slyší, říká Pán Ježíš, slyší, a i když to vypadá že se nic neděje, v pravý čas Bůh zasáhne. Pošle Pána Ježíše, aby zničil satan a jeho armádu, aby porazil antikrista, aby nastolil spravedlivý soud. Ale až tento den přijde: nalezne Syn člověka víru na zemi? Možná se toho nedožijeme… Všimli jste si, jak jinak uvažujeme dnes, než křesťané v době první církve? Jejich myšlení bylo: Ježíš přijde brzy, může přijít dnes (buď připraven…) My uvažujeme: Ježíš přijde, možná se toho nedožijeme, možná naše děti – ale buďme připraveni! A možná i z toho pramení Ježíšova obava – až přijdu najdu víru? Víra není nic statického. Bůh ji vložil do našeho srdce, a chce, aby rostla. Víra nemůže stát na místě – buď roste, nebo vadne. Buď jsme silnější a silnější, nebo slábneme a víra se ztrácí. Je třeba o ní stát, bojovat o ní. Pavel říká: 2Tm 4,7 Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. 8 Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. A Juda, když píše svou epištolu, je veden Duchem svatým aby církev povzbudil k tomu, aby zápasili o víru. Juda 1,3 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. Můj dědeček Karel Kolman – zemřel v noci. Ráno jsme na jeho stolku našli čtyřverší: Bůh mne volá do své slávy: Pojď, ó dítě znavené! Napoj duši unavenou Ze života pramene. Maminka Gražyny – uvěřila v pozdějším věku, ale doběhla běh víry vítězně. Gražyna byla při ní až do posledního okamžiku a říkala: byla jako voják, který čeká na svého Pána. O VÍRU JE TŘEBA ZÁPASIT Tak jako otec, který měl spoutaného syna. Přišel za učedníky, aby ho osvobodili, ale oni to nedokázali. Pak přichází Ježíš. Běží za ním a prosí ho: jestli můžeš, slituj se o pomoz nám. Pán Ježíš jako by se zarazil, mu odpoví: jestli můžu… všechno je možné pro toho, kdo věří. A Otec zavolá: Mk 9,22 A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." 23 Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." 24 Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!" Před chvílí měl negativní zkušenost s učedníky. Snažili se měli, s ním soucit, chtěli mu pomoct, ale nedokázali to. Dopadne u Ježíše stejně? Jeho srdce naplnila skepse. Ale rozhodl se zápasit o víru! Prožívá pochybnosti, ale rozhodl se postavit na stranu víry! Věřím – to je jeho odpověď! Věřím – pomoz mé nedověře! To vyznání věřím není zvoláním hrdiny. Chvěje se mu hlas, třesou se mu kolena, má strach, ale jde o záchranu jeho syna, a tak ze dvou možností: věřit Ježíši, nebo nevěřit, že se může něco změnit, se rozhodl pro tu první.
Kladno 18.9.2016
strana 3
Věřím, pomoz mé nedověře. To je zápas o víru o kterém mluví Juda. Ne sebevědomé: „věřím“, které se povýšeně dívá na ty, kteří pochybují, ale upřímné „věřím“, i když se mé srdce chvěje strachem. V tomto těžkém zápase o víru mohu zvítězit – když mi bude po boku stát Pán Ježíš. Věřím – pomoz mé nedověře! Myslíte, že by Pán Ježíš mohl takovéto volání odmítnout? Copak On uhasí knot, kde ještě slabounce doutná víra: Copak On zlomí stéblo, které je nalomené? Pán Ježíš nám přichází na pomoc v naší slabosti, v našem strachu, v naší beznaději. Přichází a vlévá nám do srdce víru. Když prosí Jairus za svou dceru, a jeho známí mu říkají: už nepros, už je pozdě, dcera zemřela, Pán Ježíš ho povzbuzuje: L 8,49 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj." 50 Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna." Když spícího Ježíše budí učedníci uprostřed bouře na moři na lodičce, vstane a říká jim: proč jste tak ustrašení, malověrní? A utiší bouři. Mt 8,23 Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. 24 V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. 25 I přistoupili a probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!" 26 Řekl jim: "Proč jste tak ustrašeni, malověrní?" Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Každou novou zkušeností roste naše víra. My bychom tak rádi šli životem bez problémů, bez bouří, bez překážek. Ale pak by víra neměla možnost růst. Právě ve zkouškách naše víra roste. Co je důležité, aby moje víra neselhala? Aby u mne Pán Ježíš víru našel, až jednou přijde ? 1. Má víra nesmí být soustředěná na člověka 2. Má víra nesmí být postavena na tom, jestli Bůh splnil má přání 3. Má víra se dívá z perspektivy nebe 1. Má víra nesmí být soustředěná na člověka, ale na Ježíše V příběhu v kterém otec prosil za svého spoutaného syna to vidíme jasně: učedníci nepomohli, ale Pán Ježíš zachránil. Bůh nám staví do cesty lidi, kteří nám pomáhají. Ale jakýkoliv člověk – i ten nejdokonalejší na světě, nás zklame. Je-li naše víra postavena na člověku, je to jako když se pohybujeme bažinou: možná se daří jít kupředu, ale kdykoliv se můžeme propadnout. Ono je to jednodušší dívat se na člověka – ale Bible nás učí, že se máme dívat na Krista! Když s Vámi hovořím, vzpomínáte na různé lidi, kterých si Bůh použil k budování vaší víry. Když jsem přišel na Kladno, mnozí s vděčností vzpomínáli na bratra kazatele Ondráčka, nebo jsem se dozvěděl o bratru kazateli Bidrmanovi, který i když zde působil krátce udělal kus práce. Jedna sestra vzpomínala na bratra kazatele Zajíčka, na Valašsku, který jí pomohl na cestě víry… Ale zároveň jsem viděl, a to mne velice mne potěšilo, že víra na těchto lidech nestála a nestojí. Jsou to vzácní lidé, Bůh si je použil, ale my jsme pochopili, že jediným pevným základem je Pán Ježíš. To je první předpoklad k tomu, aby vaše víra obstála. Pán Ježí říká židům v souvislosti s Janem Křtitelem:
Kladno 18.9.2016
strana 4
J 5,35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle. Ale to nejde. To je slepá ulička. Jestliže chcete žít ve světle, musíte jít ke zdroji a tím je Pán Ježíš! J 8,12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." 2. Má víra nesmí být postavena na tom, jestli Bůh splnil, či nesplnil má přání Je dobře, když máme přání, když máme sny, které chceme dokázat. Kdyby tomu tak nebylo, tak by věda, poznání, technika, nebo třeba medicína nemohla jít kupředu. Pak by i naše manželství bylo bez cíle. I v oblasti víry máme svá přání. Modlíme se za ně. Modlíme se za své děti, aby dali svůj život Kristu. Modlíme se za své milé, za naše město, za národ, za probuzení. Toužíme, aby si nás Bůh použil, chceme mu bát k dispozici – a dokonce mnohdy víme jak to má udělat. A zde nastává problém. Modlíme se za určité věci a nic se neděje. Máme víru, že Bůh to udělá, ale pořád nic. A tak si klademe otázku: slyší mne Bůh, je vůbec Bůh, je pravda to, čemu věřím? Proč neodpovídá? Ale mnohdy zní otázka jinak: je to oč usiluji Boží plán pro mne? Jestliže se soustředíme jen na své plány, a neprosíme Boha aby nám zjevil Ty jeho, je zde nebezpečí. Podle naplnění, nebo nenaplnění svých plánů hodnotím Boha. A tak mohu snadno dojít k přesvědčen, že Bůh není, že se o nás nestará, že mne nemiluje. Jestliže má víra je postavena na tom, či Bůh splnil, nebo nesplnil má přání, zákonitě padne. Pavla Pán Ježíš povolal jako misionáře pohanů, A Pavel tou cestou šel. Díky němu se dostalo evangelium do malé Asie, do Evropy. Založil mnoho sborů, procházel všelijakými těžkostmi, ale ve všem důvěřoval Bohu. Pak si naplánoval cestu do Španělska ale místo toho se ocitnul ve vězení – nejprve v Jeruzalémě, pak v Cesareji, a nakonec v Římě. Strávil tak několik let. A tak si mohl říct – kde je můj Bůh? Proč mne tady nechává trpět, když mne dal úkol nést evangelium pohanům. Jak ho mohu nést, když sedím ve vězení? Kdyby takto přemýšlel, mělo by to dopad na jeho víru. Ale On se na to dívá jinak – věří, že to čím prochází je Boží režie. Neříká: budu věřit, když Bůh udělá to co chci já, ale věří, i když se zdá, že se vše Bohu vymklo z rukou. Myslíte, že některý z apoštolů si naplánoval, že zemře mučednickou smrtí? Myslím, že ani jeden. A přesto když se na ně podíváme tak vidíme, že ani mučednická smrt je nepřipravila o víru Kristu. Štěpán – kamenují ho, ale on věří. A Bůh se k jeho víře přiznal: Sk 7,55 Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56 a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." Dnešní člověk se žen za úspěchem, slávou, chce něco dokázat. Chce být zdravý za každou cenu, pokud se mu nedaří naplnit své plány je zle. A i já s tím zápasím. Chci aby mi vše vycházelo, ale uvědomuji si, Bůh má někdy jiný plán. Pokud se mi daří, přetékám vírou, ale pokud přichází těžkosti, najednou víra mizí. Abraham a Lot – mají obrovská stáda, musí se rozdělit, protože dochází k neshodám mezi jejich pastýři. Vyjdou spolu na vysokou horu a Abraham říká Lotovi ať si vybere kam půjde. (Gn 13,8-17). Lot se díval, zvažoval a vybral si úrodnou Sodomskou krajinu. Abraham hledal co chce Bůh. Dal Lotovi vybrat a sám šel tou komplikovanější cestou.Ale právě na toto rozhodnutí Hospodin reagoval: a dává Abrahamovi zaslíbení.Byl ochoten se zříct svých
Kladno 18.9.2016
strana 5
představ a nechat se vést Bohem. To je víra, kterou Bůh dovede ocenit. To je víra, kterou Bůh hledá. A tehdy se Abrahamovi zjevil Hospodin Pavlovi ve vězení se zjevil sám Pán Ježíš Sk 23,11 Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: "Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě." Není snadné zříct se svých plánů a přijmout ty Boží. Ale tam kde to uděláme tam přichází sám Pán Ježíš a naši víru posílí. 3. Má víra se dívá z perspektivy nebe Buď se díváme na náš život lidsky a nebo se rozhodneme věci vidět z perspektivy Boží. Pavel povzbuzuje křesťany, kteří prochází těžkým obdobím těmito slovy: 2K 4,16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. 17 Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy 18 nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. Díváme-li se na to čím procházíme pouze z pohledu: narození – život – smrt, pak upadáme do beznaděje. Ale v okamžiku, kdy se díváme z perspektivy věčnosti, najednou vše dostává jinou hloubku. Štěpán umírá pod kameny, ale vidí otevřené nebe… Pavel, který neví jestli ho čeká za pár dnů smrt říká: F 1,21 Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. 22 Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, 23 táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; 24 ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Křesťané si váží života, ale zároveň se nebojí smrti. Protože ví, že smrt není konec, smrt není prohra, ale smrt je brána do věčnosti. A z tohoto pohledu se dívají na současnost i na věčnost. Satanova moc sahá až ke smrti. Ale tam končí. Pán Ježíš je ten, kdo zvítězil nad smrtí Závěr: Nespoléhat na sebe, svět, člověka, ale na Ježíše Nevysnít si vlastní cestu, ale přijmout tu Boží Vidět vše z pohledu věčnosti Stojíme-li na těchto základech, pak naše víra rostě ať procházíme čímkoliv. Pak nehrozí nebezpečí, že by Pán Ježíš při mně nenašel víru, až jednou přijde. Naopak jsem připraven na setkání s ním!
Kladno 18.9.2016
strana 6
Mk 9,14 Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. 15 A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho. 16 Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?" 17 Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit. 18 Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to." 19 Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!" 20 I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. 21 Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství." 22 A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." 23 Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." 24 Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!" 25 Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" 26 Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. 28 Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" 29 Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou [a postem]." 2Tm 4,7 Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. 8 Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. Žd 11,6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. Ju 1,3 Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. Maran atha Pane příjď 2 Petrův 3:14 Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. 15 A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. 2 Petrův 3:3 Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, 4 a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." 5 Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. 6 Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. 7 Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.
Kladno 18.9.2016
strana 7
8 Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´. 9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
