RADY PRO RODIČE V ČASOPISE MOJE PSYCHOLOGIE

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

ÚSTAV PEDAGOGICKÝCH VĚD Sociální pedagogika a poradenství

Petra Kuţelová

RADY PRO RODIČE V ČASOPISE MOJE PSYCHOLOGIE

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr. Brno 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenŧ a literatury.

........................................ Petra Kuţelová

2

Touto cestou bych ráda poděkovala paní profesorce Miladě Rabušicové za odborné vedení, ochotu a přínosné rady. Mé poděkování náleţí také mé rodině a přátelŧm za psychickou podporu při studiu i psaní této práce.

3

Úvod .............................................................................................................................5

I. Teoretická část ................................................................................................... 7 1.1. Vymezení rodiny .......................................................................................................... 7 1.2. Funkce rodiny .............................................................................................................. 9 1.3. Současná rodina ......................................................................................................... 10 1.4. Rodičovství ................................................................................................................. 13

2. Informační zdroje pro rodiče...............................................................................14 2.1. Primární rodina ......................................................................................................... 15 2.2. Přátelé ......................................................................................................................... 16 2.3. Škola jako informační zdroj pro rodiče .................................................................. 18 2.4. Odborná poradenská pomoc .................................................................................... 19 2.5. Rodičovské vzdělávání .............................................................................................. 24 2.6. Média jako informační zdroj pro rodiče ................................................................. 26

II. Empirická část ................................................................................................ 29 1. Metodologie ...........................................................................................................29 1.1. Výzkumný problém ................................................................................................... 29 1.2. Formulace výzkumných otázek ................................................................................ 30 1.3. Výzkumná metoda ..................................................................................................... 31 1.4. Popis výzkumného postupu ...................................................................................... 31

2. Analýza ..................................................................................................................35 2.1. Kolik prostoru v časopise Moje psychologie je věnováno rodině a rodičovství? . 36 2.2. Kým a jak jsou prezentovány rady čtenářům časopisu Moje psychologie? ......... 38 2.3. Jak jsou jednotlivá témata v časopise Moje psychologie zastoupena? ................. 40

3. Shrnutí výsledků výzkumu ..................................................................................45 Závěr ..........................................................................................................................47 Použitá literatura ......................................................................................................50 Přílohy ........................................................................................................................55

4

Úvod Tato práce je věnována rodičovskému vzdělávání. V úvodu popíši dŧvody volby tohoto tématu, cíle práce a obsah jednotlivých kapitol. Inspirací pro volbu tohoto tématu mi byla praxe v hlídání dětí v dětském koutku a také úloha vedení dětského tábora. Při své činnosti se tak setkávám s dětmi z rŧzných rodin a také s jejich rodiči, nejčastěji matkami, s nimiţ pravidelně komunikuji. Nelze si nevšimnout, ţe je také trápí otázka, jak děti správně vychovávat, co je pro ně skutečně dobré, jak být dobrým rodičem. Rodina je prostorem, kde se na poli výchovném formuje osobnost člověka. Sama pak uvaţuji nad tím, jak mŧţe rodičovské vzdělávání přispět k řešení běţných sporŧ a situací, kde se střetávají odlišné individuality, zda mají odborné rady pro rodiče přínos. I proto mě toto téma zaujalo. Rozhodla jsem se zkoumat rady pro rodiče v časopise. Časopisem vhodným k analýze by měl být takový, který reflektuje proměny ve vztahu rodičŧ a dětem v souvislosti ţivotním cyklem rodiny a je určen oběma rodičŧm, tedy otci i matce. Většina časopisŧ pro rodiče na českém trhu se však zaměřuje na témata spjatá s raným dětstvím, maximálně do deseti let věku. Rodiči však nepřestáváme být ani v době, kdy naše děti dospějí. Pro analýzu by se zdál nejvhodnější časopis Děti a my. Jeho obsah však uţ byl analyzován v práci Jitky Martínkové (2010). Na základě výběrových kritérií (čtenost, obsah – v časopise se musí objevovat články vztaţené k rodině a rodičovství, čtenářská obec – články určené muţŧm i ţenám, frekvence vydání) jsem se soustředila na rady pro rodiče v časopise Moje psychologie. Cílem této bakalářské práce je analyzovat časopis Moje psychologie a zjistit, jaké rady zde autoři jednotlivých článkŧ rodičŧm předkládají. Pokládám si přitom tři výzkumné otázky: 1. Kolik prostoru v časopise Moje psychologie je věnováno rodině a rodičovství? 2. Kým a jak jsou prezentovány rady čtenářŧm časopisu Moje psychologie? 3. Jak jsou jednotlivá témata v časopise Moje psychologie zastoupena? V teoretické části se zaměřuji na základní pojmy, které souvisejí s tématem mé práce. První kapitola je věnována rodině a rodičovství, představuje širší úvod do problematiky rodičovství. Na rodinu lze nahlíţet mnoha pohledy. Povaţuji za dŧleţité rodinu nejprve vymezit a představit její funkce, následně obracím svou pozornost

5

k současné podobě rodiny a rodičovství. Druhá kapitola se zabývá informačními zdroji, z nichţ mohou rodiče čerpat náměty, zkušenosti a rady pro výchovu svých dětí. V empirické části objasňuji metodologický postup sběru dat, opírám se přitom o Scherera (2004) a Gavoru (2010). Nejprve charakterizuji výzkumný problém, představuji výzkumné otázky a zvolenou metodu. Pomocí kvantitativní obsahové analýzy pak provádím kvantifikaci a analýzu získaných dat a odpovídám na stanovené výzkumné otázky.

6

I. Teoretická část 1. Rodina a rodičovství V úvodní kapitole zasadím problematiku rodičovství do širšího kontextu tím, ţe nejprve vymezím pojem rodina, zaměřím se na její funkce a volně přejdu k současné podobě rodiny, v závěru kapitoly se budu věnovat samotnému rodičovství. 1.1. Vymezení rodiny Díky změnám v rodinné struktuře a v rodinných vztazích, je problematické rodinu celistvě definovat. S náhledem do právních dokumentŧ nutno konstatovat, ţe definici rodiny právně zakotvenou nemáme. Zákon o rodině (94/1963 Sb. v aktuálním znění k datu 2.12.2010) se vyjadřuje k tradičnímu chápání rodiny zaloţené na manţelství jako základu monogamního souţití. Podle §1 odstavce 2 je hlavním účelem manţelství (právního vztahu mezi muţem a ţenou) zaloţení rodiny a řádná výchova dětí. Právním předpokladem manţelství je dobrovolné a svobodné rozhodnutí pro společný ţivot v manţelství, které snoubenci mohou stvrdit a) při občanském sňatku svým souhlasem před pověřeným zástupcem státu nebo b) slavnostním slibem, jímţ si snoubenci udělují svátost manţelství při církevním sňatku před zástupcem církevní obce. Tento slib pak nachází naplnění ve spojení v jedno tělo a manţele v církevním pojetí zavazuje k oddanosti, věrnosti aţ do konce ţivota (Katechismus, 1995). Dnešní manţelství bývají zaloţena na lásce (spojení porozumění, vzájemné dŧvěry, citové blízkosti, přitaţlivosti a představ o společné budoucnosti apod.). Jen málokdy se dozvídáme o sňatcích z rozumu, jak tomu bývalo často v minulosti. Samotné uzavření manţelství rodinu nevytváří. Mluvíme-li o rodině, pak nám na mysli primárně vyvstávají dva vztahy – manţelský a rodičovský. Veselá (2003, s.11) toto tvrzení potvrzuje, kdyţ vymezuje rodinu právnickým pohledem a říká: „O rodině mŧţeme mluvit aţ tehdy, kdyţ se muţi a ţeně, kteří spolu ţijí, narodí dítě. Rodinu automaticky netvoří lidé, toho či onoho pohlaví, kteří spolu pouze ţijí v jednom bytě

7

anebo kteří vedou společnou domácnost. Rodinu tak netvoří ani manţelské bezdětné páry, netvoří ji ani bezdětné páry ţijící spolu ve volném svazku anebo páry ţijící spolu mimo své anebo svá manţelství, ani páry homosexuální.1 Tato skutečnost však neznamená, ţe rodinným ţivotem nemohou spolu ţít nesezdané páry, kde si jeden nebo oba partneři do tohoto souţití přivedou své biologické děti.“ Moţný (1999) dodává, ţe pokrevní spříznění je definující vlastností rodiny (podobně Durkheim). Moţný (in Lábusová 2007) chápe rodinu jako vícegenerační souţití rodičŧ a dětí, ať uţ v rodině úplné nebo neúplné (osamělý rodič s dítětem). Rodina bývá povaţována za základní jednotku společnosti. (srv. Všeobecná deklarace lidských práv). Její dŧleţitost pro stát a společnost vyjadřuje Národní koncepce rodinné politiky (s.3): „Rodina je prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, prostorem tvorby lidského kapitálu, výchovy a rŧstu budoucích generací. Jako taková je bezesporu základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti. Na její prosperitě závisí udrţitelný rozvoj naší společnosti, rozvoj kulturní, sociální i ekonomický.“ Na rodinu lze nahlíţet mnoha pohledy. Kdybychom však zŧstali pouze u vnějších charakteristik, nebylo by vymezení úplné. Rodina je komplexem vztahŧ mezi muţem a ţenou, rodiči a dětmi a mezi dětmi navzájem. Matějček (1994) obrací pozornost na dítě (jeho (citové) zázemí a celkový rozvoj), pro nějţ by měla rodina znamenat základní ţivotní jistotu. „Právě rodina stojí na začátku má tedy moţnost ovlivňovat vývoj dítěte v jeho nejcitlivějších fázích. Za druhé, nejpřirozenějším zpŧsobem a nejvydatněji mŧţe osvojovat základní psychické potřeby dítěte. A za třetí je modelem mezilidských vztahŧ, které si dítě ponese dál do ţivota a jímţ bude poměřovat všechny vztahy další, do nichţ samo vstoupí.“ (Matějček, 1994, s.16) „V historii lidstva nevíme prakticky o ţádné společnosti, v níţ by nebyla nukleární či jednoduchá rodina dŧleţitá, v převáţné většině případŧ jako skupina společně ţijících osob.“ (Goody, 2006, s.12) Z hlediska velikosti mŧţeme rodinu rozdělit na uţší (rodiče + děti) a širší (rodiče + děti + rodiče rodičŧ a další příbuzenstvo), hlediskem funkčnosti zase na funkční,

1

Pro srovnání – tento typ souţití nazývá Moţný (2006, s. 17) domácností: „Domácnost mohou tvořit a často také tvoří i lidé ţijící v páru opačného i stejného pohlaví, zakládá se také souţitím jiné, větší skupiny osob, ať uţ pokrevně spjatých, anebo nikoli…“

8

problémovou (má sice problémy, ale ty zásadně neohroţují vývoj dětí) a dysfunkční rodinu, tedy takovou, která neplní základní úkoly (Kohoutek, 1998). Na závěr bych ráda představila širokou definici rodiny, která v sobě zahrnuje příbuzenskou mezigenerační vazbu i rŧzné formy souţití dvou a více osob, ústy Kohoutka (1998, s.4), který na rodinu nahlíţí z hlediska sociálně psychologického a sociologického: „…rodina je malou a neformální skupinou2, která je nejdŧleţitějším mediátorem kulturního vlivu…“ 1.2. Funkce rodiny Rodina je institucí zcela nenahraditelnou napříč historií i kulturami, neboť plní celou řadu funkcí, jednak pro sebe samu, k zajištění vnitřního fungování, jednak pro společnost. Jednotliví autoři vymezují funkce rodiny, které jsou vykonávány pro společnost rŧzně, zde předkládám rozdělení podle Národní zprávy o rodině (2004). Jednou z významných funkcí rodiny je biologicko-reprodukční funkce, neboli generativní. Rodina zajišťuje biologickou obnovu populace, nezbytnou pro zachování společnosti. Svŧj význam má ve formování rodiny. Partneři uspokojují své potřeby a ţádosti (pudy) a početím nového ţivota se připravují na přijetí rodičovské role. Jistě lze podotknout, ţe některé funkce rodiny přebírají i jiné instituce. Děti se nerodí jen do manţelství, přibývá počet alternativních souţití, také medicína posiluje svou roli v oblasti reprodukce obyvatelstva (Národní 2004). Pro společnost je rodina jako základní buňka nepostradatelná. Další společensky dŧleţitou funkcí ovšem velmi časově i kulturně velmi proměnlivou je funkce socializační a výchovná, která jedinci napomáhá v začlenění do společnosti, přejímání uznávaných norem a hodnot, usiluje o zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte. Zahrnuje aktivity spojené s péčí o dítě, výchovou, profesní přípravou a výchovné postupy. Rodina předává dítěti kulturní dědictví (Kohoutek 1998), je tedy zásadní a nezastupitelná. Sociálně ekonomická funkce rodiny představuje hmotné zabezpečení (strava, bydlení, ošacení, ...) všech členŧ, neboť rodina ve společnosti funguje jako sociální skupina i ekonomický subjekt (Národní 2004). Jak ovšem podotýká Dunovský (1999) 2

Do definice rodiny bývá často zahrnuto označení primární skupina, tedy taková, do níţ je jedinec zcela zapojen a mezi jednotlivými členy se vytváří úzká (intimní) vazba.

9

zasahuje i do oblasti duševní (duchovní) a sociální, také tím, ţe zajišťuje členŧm rodiny ţivotní jistoty. Pochopitelně i zde lze namítnout, ţe se na zachování této funkce podílí také sociální instituce. V souvislosti s duševní hygienou, mŧţeme hovořit také o funkci regenerační a podpůrné (emocionálně-stabilizační). Domov je místem, kam se vracíme ve svém volném čase, kde čerpáme síly pro kaţdodenní povinnosti, kde mŧţeme být sami sebou. Nacházíme zde podporu jak emocionální, tak případnou finanční či hmotnou pomoc (Národní, 2004). Nesmíme ovšem zapomenout na funkce ochrannou a vzdělávací, o kterých se Národní zpráva o rodině jiţ nezmiňuje. Obě byly dominantou spíše dob minulých, jejich dŧleţitost však přetrvává. Svŧj podíl na zajištění poslední jmenované funkce nese škola. Rodina by ovšem neměla zŧstat v pozadí obzvláště v postmoderní společnosti, vţdyť člověk se učí po celý ţivot, z kaţdodenních interakcí i příkladem. 1.3. Současná rodina Následující kapitola mapuje situaci současné rodiny v České republice, pojednává o vybraných faktorech, které souvisejí s proměnou rodiny. Měnící se ţivotní podmínky, sílící urbanizace, vliv institucí, zrovnoprávnění ţen… I tyto změny ovlivňují rodinu v jejím základu. Mým cílem není podat ucelený výklad o vývoji rodiny, nýbrţ zasadit problematiku rodičovství do širšího kontextu. O rodině se často hovoří jako o základní buňce lidské společnosti. Podobně jako společnost a kultura, tak i rodina se v čase proměňuje, přesto v ní mnozí autoři hledají stabilizující prvek. Podle Goodyho (2006) je minulost evropské rodiny se současností provázaná, neboť některé významné rysy (např. silné vazby mezi generacemi) přetrvávají. Ţijeme ve společnosti často zvané „postindustriální“, „informační“, „vzdělanostní“, „učící se“ či „postmoderní“, která je charakteristická rychlými proměnami. Naším úkolem je adaptovat se na tyto změny tak, abychom byli schopni fungovat ve stavu „well-beingu“ (fyzické, sociální a duševní pohody) . Rodina je institucí, která má svŧj význam v ohledu ke společnosti, tedy kulturní a sociální přenos k formování dalších generací za účelem zachování společnosti, a také

10

svou hodnotu pro rodinu samotnou, pro kaţdého člena, vyplývající z funkcí rodiny. Stále častěji se hovoří o krizi rodiny. Mohlo by se zdát, ţe instituce rodiny ztrácí na hodnotě. Toto tvrzení však vyvrací četné výzkumy, v nichţ mladí lidé přikládají rodině velkou dŧleţitost (Národní, 2004, Kuchařová, Haberlová, 2008, Höhne a kol., 2010 aj.). V České republice dochází stále více k posunu sňatečnosti do vyššího věku. V současné době uzavírají mladí lidé (muţi i ţeny) první sňatek o 7,4 roku později neţ v roce 1989. „V roce 2009 činil prŧměrný věk při prvním sňatku pro muţe 32 let, pro ţeny 29,2 let“ (Vývoj, 2010, s.8). Šťastná (2005) dává do souvislosti odkládání manţelství do vyššího věku a zvyšováním prŧměrného věku matek při narození prvního dítěte. Do devadesátých let bylo běţné časné rodičovství. Prŧměrný věk matky prvorodičky byl v roce 1990 22,5 let, ve srovnání s 27,4 lety v roce 2009 (Vývoj, 2010). Vyšší věk rodičŧ s sebou přináší pro pedagogy a psychology také dobrou zprávu, rodiče jsou pro přijetí mateřské a otcovské role zralí, rodičovství je stále častěji plánováno. Pozornost se přenáší od individuálních zájmŧ k dítěti (Matějček, 1996). V České republice se stále rodí 70 % dětí v manţelství. Přitom aţ polovina nevěst v současnosti se vdává těhotných. Z toho lze usuzovat, ţe pro manţelství se mladí lidé často rozhodují v okamţiku, kdy se rozhodnou zaloţit rodinu. Také počet uzavřených manţelství neustále klesá. V sedmdesátých letech se uzavíralo aţ 90 tisíc manţelství ročně3. Pokles tohoto trendu lze sledovat od 80. let. V letech 80. se počet sňatkŧ pohyboval mezi 70 a 80 tisíci. Od roku 1990 však počet uzavřených manţelství rapidně klesá aţ na necelých 48 tisíc v roce 2009 (Pohyb, 2009), coţ představuje historické minimum od roku 1918 a zhruba poloviční počet v porovnání s rokem 1990 (Vývoj, 2010). Manţelství uţ nepředstavuje celoţivotní jistotu. Alarmující je počet rozvodŧ, přičemţ dnes je při uzavření sňatku aţ 50% pravděpodobnost na rozpad manţelství.

3

Velkým motivem pro uzavření manţelství byla také bytová politika. Bytová výstavba byla upozaděna, mnohé mladé rodiny začínaly společný ţivot ve společné domácnosti s rodiči. Moţný (1999, s. 180) upozorňuje na překročení přirozené míry sňatečnosti: „V sedmdesátých letech vstupovalo do manţelství 95 % svobodných muţŧ a 97 % svobodných ţen. Jen tři ţeny a pět muţŧ ze sta zŧstávalo tedy celoţivotně svobodných. Uváţíme-li, ţe v nejniţším odhadu 3 % populace tvoří homosexuálové, další 3 % lidé mentálně retardovaní a dalších nejméně 6-8 % jsou lidé těţce chronicky nemocní anebo fyzicky handicapovaní, manţelský ţivot jim štěstí zřejmě nepřinese.“ (Moţný, 1999, s.180) S vysokou sňatečností pak souvisí i míra stoupající míra rozvodovosti.

11

Stoupá počet nesezdaných souţití4, jednak jako forma přípravy na manţelství, jejichţ vyústění v manţelství bývá mnohdy spojeno s rozhodnutím pro přijetí rodičovské role, ale také jako alternativa rodinného ţivota. Nesezdaná souţití se vyznačují nízkou stabilitou, i přesto se aţ 30 % dětí se rodí svobodným matkám (Šťastná, 2005). „V roce 1989 byl podíl ţivě narozených dětí mimo manţelství 7,9 %, v roce 2000 jiţ 21,8 % a v roce 2009 činil 38,8%“ (Vývoj, 2010, s.9). Zajímavým trendem poslední doby je tzv. mama hotel, kdy mladí lidé zŧstávají dlouhodobě ve společné domácnosti s rodiči. Mŧţe se k nim přistěhovat jejich partner/ka a ţijí v jedné domácnosti, nebo jako jednotlivci (Národní, 2004). „Postindustriální epocha spolu se vznikem sociálního státu vytvořila prostředí velmi znevýhodňující rodinu a ţivot v rodině oproti jiným formám ţivota“ (Národní, 2004, s.11). S kaţdým dítětem klesá ţivotní úroveň rodiny, a tak ekonomicky nejvýhodnější formou jeví se souţití dobrovolně bezdětné. Dnešní rodina jiţ nezískává na hodnotě s rostoucím počtem dětí, které by se podílely na společném ţivobytí jako v tradiční společnosti. Dŧleţitost rodiny se přesunula z oblasti ekonomické, do oblasti emocionální. Rozhodnutí, zda mít či nemít dítě, je povaţované za svobodné rozhodnutí rodičŧ, společnost jej, i přes nesporný přínos pro společnost samotnou, nikterak neupřednostňuje, finanční a materiální ocenění výchovy budoucí generace zde chybí (Národní, 2004). Objevuje se tendence sniţovat počet dětí v rodině, případně nemít děti vŧbec. I přes zvyšující se podíl bezdětných manţelství, stále tvoří pouze malé procento z uzavřených manţelství (Šťastná, 2005). Ani pracovní nasazení obou rodičŧ, nedává rodině zelenou. Ţeny nejsou na svých muţích tolik finančně závislými. Harmonizace práce, domácích povinností a výchovy dětí je úkolem velice obtíţným, s nímţ se potýká většina současných rodin. Více zasahuje ţeny, mají sice stejné moţnosti vzdělávání, ovšem při rozhodnutí pro dítě, dochází k diskontinuitnímu profesnímu vývoji, narozdíl od muţŧ. Odchází-li ţena na mateřskou dovolenou, upozaďuje tak svoji profesní roli a získává tak oproti muţŧm ztrátu, kterou pak obtíţně dohání. Rodičovství má tedy silnou konkurenci spočívající v trţních hodnotách. Role státu má pak významný vliv na velikost rodin, zejména v rozhodování o dalším dítěti. Závaţným problémem, jak upozorňuje Národní koncepce rodinné politiky (2005,s.7), je nízká míra vyuţívání práce na částečný úvazek, pruţné 4

Českým statistickým úřadem a také četnou literaturou označované jako faktické manţelství (souţití), lidově zvané souţití „na psí kníţku“, „na zkoušku“, „na hromádce“.

12

pracovní doby či práce z domova, která by mohla napomoci lepšímu skloubení rodičovské a profesní role. 1.4. Rodičovství Rodičovství obsahuje všechny úkoly spojené s výchovou dítěte, které vedou k utváření nezávislé dospělé osobnosti (Rodičovství [on-line], cit. 2011-02-01). Přijetí rodičovské role5 (role otce a role matky) je dŧleţitou součástí identity dospělého člověka. (Vágnerová, 2000, s.34). Tato role je časově neomezená (Matějček, 1994) a v čase se proměňuje (Vágnerová, 2000). Matějček (1994, s.16) nezapomíná ani na rodiče náhradní (adoptivní): „Dítě za své rodiče přijímá ty, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chovají – a je pro ně zcela nepodstatné, zdali tihle „jeho“ lidé na to mají či nemají právo.“

Přechod k rodičovství je jednou z nejvýznamnějších a zároveň zlomových změn v lidském ţivotě. Jak se shodují autoři i samotní rodiče, přináší s sebou změnu dosavadního ţivotního stylu i mnoho úkolŧ. Časování významných ţivotních změn, čímţ narození dítěte rozhodně je,

bývá dáváno do souvislosti s ţivotní dráhou či

ţivotním během. Společnost si vytváří řadu formálních i neformálních pravidel, které uznává jako normu. Vytváří tak spleť jednání a rolí, které přísluší určitému věku, který se společnost od společnosti liší (Chaloupková, 2008). Je třeba určité připravenosti pro rodičovství, onoho stát se matkou, stát se otcem. Předpokladem pro zodpovědné zhoštění se rodičovské role je dobře fungující rodina, odkud dítě vychází. Matějček (i Komenský6) zdŧrazňovali pro dítě poţadavek dobře se narodit jako základ pro budoucí ţivot. Dobře načasované rodičovství přispívá k ţivotnímu uspokojení jedince a přispívá k rŧstu jeho osobnosti (Matějček, 1996). A nejen to. „Rodičovské postoje ve své poslední fázi vývoje (před narozením dítěte, protoţe pak s dítětem se vyvíjejí dál) mohou dostat veskrze pozitivní ráz a projeví se v pozitivním přijímání dítěte uţ od jeho

5

Je to role biologicky podmíněná, ale zároveň psychicky a sociálně významná. (Vágnerová, 2000, s. 344) Komenský zakládá předpoklad na manţelství zralých, zodpovědných a pracovitých partnerŧ, kteří pak společně usilují o dobrou výchovu svých dětí. Při této úvaze se opíral o zboţnost, dobré mravy (uţitečné pro ţivot mezi lidmi) a vzdělání k potěše lidské mysli. Pro dosaţení rodinného štěstí a dobra pro děti hlásal lásku a výchovu k dobru. (Ţbirková 2010) 6

13

prvních pohybŧ ještě v těle mateřském, přes porod, první pláč a první smích, dál k paci, paci a dál do ţivota“ (Matějček, 1996, s.12-13). Demografické změny ovlivnily také výchovu a učení v rodině. Mnohé dnešní matky mají první zkušenost s péčí o dítě aţ u svého vlastního potomka. Zatímco výchova dětí byla historicky po řadu let kolektivní záleţitostí a byl zde velký prostor pro mezigenerační učení, dnešní matky jiţ nemají tak výraznou zkušenost s péčí mladší sourozence. V pohledu na současné rodičovství sehrávají svou roli individuální souvislosti – např. délka a ukončení studia, začátek samostatného bydlení, nástup do prvního zaměstnání či odchod od rodičŧ (Šťastná, 2005) a samozřejmě také sociální politika státu, která nepřímo zasahuje do oblasti plánování dalšího dítěte. Rodiče se dennodenně dostávají do nových situací, na které mŧţe být leckdy obtíţné reagovat. Výchova dítěte je činnosti náročnou, neboť neexistuje ţádný stoprocentně správný návod, jak s dítětem jednat. Rodičovství je úkolem plným výzev, nejistot a zkoušek, pro jehoţ úspěšné zvládnutí je třeba obrnit se trpělivostí. Vztah mezi rodiči a dětmi se proměňuje v závislosti na ţivotním cyklu rodiny, i s příchodem dalších sourozencŧ. Má tedy svou dynamiku. Rodina dítě zásadním zpŧsobem ovlivňuje. Dá se říci, ţe pro dítě je určující, jak s ním jeho rodiče jednají, historie vztahŧ pŧsobí na jejich současný stav (Leman, 2000).

2. Informační zdroje pro rodiče Kde samotní rodiče hledají rady? Na koho se mají moţnost obrátit svými těţkostmi a trampotami, potřebují-li se o správnosti svého jednání ujistit, snaţí-li se naleznout odpovědi na své otázky, kde/u koho hledat pomoc v rŧzných situacích spojených s rodičovstvím? Následující kapitola, která pojednává o informačních zdrojích, se bude snaţit na poloţené otázky nalézt odpověď. Šeďová (2007) v souvislosti se vzděláváním rodičŧ rozlišuje mezi expertními zdroji7 (kurzy, odborné články na internetu, knihy, časopisy, konzultace s odborníkem),

7

Autoři sdělení/osoby, které kurzy vedou mají k této činnosti odpovídající vzdělání (Šeďová, 2007).

14

které ukazují spíše normu, ke které se rodiče snaţí přiblíţit, a peer zdroji8 (přátelé, známí s dětmi, či v podobné ţivotní situaci) slouţí spíše k potvrzení vlastních postupŧ, ujištění a posílení sebedŧvěry. Expertní i peer zdroje jsou poměrně dobře dostupné. Hlavním problémem je však jejich nejednotnost, aţ protichŧdnost, coţ mŧţe vést k relativizování smyslu vzdělávání (Šeďová, 2007). Jednotlivé informační zdroje popíši v následujících podkapitolách. Nejprve se zaměřím na laické zdroje (rodina a přátelé), od nichţ přejdu k odborným zdrojŧm, v závěru kapitoly se zaměřím na média, jimţ se budu dále věnovat v empirické části.

2.1. Primární rodina Mezi nejvýznamnější peer zdroje patří nepochybně primární rodina, odkud rodiče vychází. Rodičovské postoje jsou vytvářeny mnohem dříve, neţ mladí lidé začínají uvaţovat o rodičovství. Jejich kořeny sahají aţ do raného dětství ve vlastním dětství. Díky procesu socializace ve vlastní rodině (zkušenostem s vlastními rodiči) dochází k přenosu hodnot, norem, návykŧ a postojŧ z pŧvodní rodiny do rodiny nové. Formování rodičovských postojŧ tak prochází celoţivotním putováním, neţ je aplikujeme při výchově vlastního dítěte. „Jde tu o jakýsi podivuhodný koloběh dobrého i zlého mezi lidskými generacemi – a nám jde přirozeně o to, aby to dobré nabývalo vrchu“ (Matějček, 1996, s.12). Z pŧvodní rodiny si odnášíme ţebříček hodnot, postoj k práci, styl rodinné komunikace, duchovní ţivot, zpŧsob trávení volného času, výchovný styl našich rodičŧ a mnoho dalších vzorcŧ chování. Při budování vlastní rodiny se pak mísí představy, hodnoty a osvojené vzorce chování obou partnerŧ, teprve pak se vytváří vlastní rodinné klima i výchovný styl. Pŧvodní rodina náš výchovný styl nevědomě značně ovlivňuje, coţ prokazují mnohé výzkumy. Jak je tomu však ve vědomé oblasti, hledají rodiče rady týkající se rodičovství u prarodičŧ (tedy u vlastních rodičŧ, tchýní a tchánŧ)? 8

Novák (2006) je rozděluje na laické a odborné zdroje.

15

Podle Šeďové (2007) rodiče nehledají rady u prarodičŧ, jak tomu bylo dříve zvykem, dokonce se k čerpání informací od rodičŧ a tchánŧ staví odmítavě. „Rodiče to vnímají tak, ţe jsou poučováni...V podstatě jde o boj o autonomii a nezávislost v rámci širší rodiny: rodiče si potvrzují svoji dospělost (a tím i kompetentnost starat se o vlastní dítě) tím, ţe odmítají nadále setrvávat v roli dítěte vŧči někomu dalšímu (svým vlastním rodičŧm a tchánŧm)“ (Šeďová, 2007, s.88). Kamanová (2009, s.56) vysvětluje potřebu matek (babiček) radit dcerám, aniţ by přitom zohledňovaly vzdělávací potřeby dcer: „Matky připouštějí, ţe učí i dcery to, co samy dcery nevnímají jako potřebné, co samy dcery nechtějí a necítí tu potřebu. Je tedy patrné, ţe matky uţívají svoji pozice a role, k tomu, aby učily dcery to, co matky samy povaţují za potřebné.“ Obě výzkumnice potvrzují, ţe rodiče ocení rady prarodičŧ zejména v případě, ţe jsou podávány jako peer zdroje, tedy spíše jako podpora, naslouchání a povzbuzení (Šeďová, 2007).9 Převládá-li mezi matkou a dcerou kamarádský nebo partnerský vztah, pak spíše dochází k efektivnímu učení. Vztah na úrovni nadřízená/podřízené naopak vede k častějším neshodám a hádkám, postoj k učení je pak bránící aţ odmítavý (Kamanová, 2009).

2.2. Přátelé K laickým informačním zdrojŧm lze zařadit také přátele. Přestoţe se kaţdý občas uchyluje do ticha a samoty, lidsky uznávanou potřebou je potřeba sociálního kontaktu. Během ţivota si kolem sebe vytváříme sociální síť tvořenou rodinou, partnery, přáteli, vrstevníky, kamarády a známými. Slaměník (2008, s.249) doslova říká: „Potřeba být s jinými lidmi patří k podstatě člověka jako společenské bytosti. Sociální izolace, hlavně nucená, vyvolává značné psychické potíţe a většina lidí se jí snaţí vyhnout.“ Přátelé se tak stávají nedílnými součástmi našich ţivotŧ. Potřeba afiliace (tedy silná touha navazování a udrţování těsného osobního vztahu/kontaktu) je u kaţdého člověka jiná a v závislosti na aktuálně proţívané ţivotní situaci se proměňuje. 9

V tomto případě se tedy nejedná o poučování, mentorování, kdy rodič vystupuje jako autorita a předkládá své zkušenosti jako expertní vědění.

16

Podle výzkumu Šeďové (2006) se aţ 36 % lidí učí prostřednictvím interpersonální komunikace se svými přáteli, příbuznými a známými. Jedná se o kontakt se zdrojem, jehoţ vědění je chápáno jako symetrické k vědění rodiče (Šeďová, 2007) – tedy přátelé a známí se zkušenostmi s malými dětmi, v podobné ţivotní situaci, také ti, co podobnou zkušeností jiţ prošli (peer zdroje). Úloha spřátelených maminek a tatínkŧ vychází mimo jiné z Festingerovy (1954 in Slaměník 2008) teorie sociálního srovnávání, neboť nabízí moţnost ocenění, srovnávání slabostí, předností, nedostatkŧ i postupŧ, jak se s danou situací vyrovnávají jiní, zda jsou lepší či horší. Rodič se tak mŧţe uklidnit, nabýt novou sebedŧvěru a upevnit si tak vlastní aplikované postupy. K sociálnímu srovnávání dochází, „kdyţ není k dispozici objektivní měřítko správnosti chování pouţitelné pro jedince; pak se jiní lidé stávají subjektivním měřítkem, vŧči kterému jedinec oceňuje sám sebe. Porovnává, zda myslí a cítí stejně jako ostatní, zda je schopen řešit stejné úkoly a situace“ (Slaměník, 2008, s.249). S tímto rozkolem se ve výchově setkáváme často, jak u laické veřejnosti, tak mezi odborníky. Rodiče hledají u svých přátel oporu, pomoc, povzbuzení, podporu a naslouchání. Peer zdroje poskytují i informace, které mohou vést ke změně (v chování, ve výchovném postupu), např. skrze srovnávání nebo sdílení vlastních osvědčených postupŧ (Šeďová, 2007). Diskuse a rozhovory se mohou odehrávat v rŧzných prostředích – při přátelských setkáních, v rŧzných kurzech nebo po jejich skončení (cvičení s dětmi, plavání, rodičovské kurzy aj.), v současné technicky vyspělé době je časté vyuţití moţností internetu, diskusních fór apod. Šeďová (2007, s.87) nabízí vysvětlení oblíbenosti peer zdrojŧ, „tyto zdroje často nabízí řešení, které „nebolí“... rodiče volí ty vzdělávací příleţitosti, které povaţují za příjemné, neţ ţe by za volbou stála racionální rozvaha o moţném přínosu toho kterého zdroje.“ Samozřejmě lze podotknout, ţe existují lidé, kteří se s ostatními neradi baví o dŧvěrných otázkách rodinného ţivota a tento zpŧsob vzdělávání je jim nepříjemný a zastávají k němu odmítavý postoj (Šeďová, 2007). Také mezi rodinnými příslušníky i přáteli mŧţeme také nalézt osoby, které zpravidla díky své profesi (lékař, zdravotní sestra, psycholog apod.) mohou podávat nejen laické rady, ale také odborné.

17

2.3. Škola jako informační zdroj pro rodiče Na pomezí mezi laickými a odbornými zdroji se nachází škola, která není primárně zaměřena na udílení rad, přesto se tak mnohdy děje. Velmi záleţí na zpŧsobech, jakými škola (učitelé, školní psychologové, výchovní poradci, ředitelé) s rodiči komunikuje. K rodičŧm se tak mohou dostat rady laické i odborné, poučení, doporučení, návody i informace. Vstup dítěte do školního vzdělávání je velkou událostí v ţivotě rodiny, která s sebou přináší změny v denním reţimu rodiny, nároky a očekávání kladené na školu, dítě i rodiče. Pro harmonický vývoj dítěte je dŧleţité, aby byla výchova jednotná. Vzhledem k tomu, ţe se škola podílí na výchovně-vzdělávací funkci, nabývá vztah rodičŧ a školy na významu. Rodiče představují značně nesourodou skupinou, liší se jejich potřeby a zájmy, které vyvěrají z kulturního, etnického prostředí i socioekonomického statusu. Nezbytným základem pro vztah rodiny a školy je vzájemná komunikace, která se v prŧběhu školní docházky vyvíjí a proměňuje. Nejsilnější je v době předškolního vzdělávání. Rodiče vodící dítě do školky mají příleţitost setkávat se a pohovořit s učitelem/učitelkou kaţdý den. Mateřská škola s nimi neustále komunikuje prostřednictvím nástěnek a informačních tabulí. S nástupem na první stupeň se komunikace mezi rodiči a učiteli stále ukazuje jako relativně velmi dobrá, s rostoucím stupněm vzdělání však dochází k uvolnění vztahu škola – rodiče (Rabušicová, Pol 1996). Čím je to zpŧsobeno? Faktorŧ ovlivňující vzájemnou komunikaci je jistě mnoho. Na prvním stupni má celou třídu na starost jeden učitel, tzn. ţe z kaţdodenního setkávání dobře zná všechny ţáky a zná také jejich rodiče. Látka probíraná na prvním stupni je pro rodiče snadno srozumitelná a oni dokáţí dítěti v učení pomoci. Dítě je ještě v relativně dobře zvládnutelném věku a stále ještě není jednoznačné, jakých studijních výsledkŧ bude dosahovat. Objeví-li se obtíţe v učení, chování, mŧţe učitel rodičŧm snáze poradit, jak postupovat a jeho rady bývají rodiči kladně přijímány (Rabušicová, Pol 1996). Na druhém stupni se situace proměňuje. Třídní učitel učí ţáky ve dvou aţ třech předmětech, ostatní učitelé pak v jednom aţ třech předmětech. Současně tak učí stovky ţákŧ, takţe jiţ není moţné, aby dobře poznali ţáky, natoţpak rodiče. Prospěch a

18

chování, to jsou hlavní dŧvody kontaktŧ mezi rodiči a učiteli. Třída uţ je zpravidla rozdělena na úspěšné, neúspěšné a problémové ţáky. Navíc značná část úspěšných odchází studovat na gymnázia, tzn. ţe na základní školách ubývá tahounŧ. Dítě je značně ovlivňováno vrstevníky. Přestoţe rodiče i učitelé v sobě vzájemně hledají pomocníky v usměrňování děti, na druhém stupni se na společném výchovném pŧsobení spíše neshodnou (Rabušicová, Pol, 1996). Spolupráce rodiny a školy zdá se být tématem stále aktuálním a obecně uznávaným, realizace je ovšem stále problematická (Rabušicová a kol., 2004). Vzájemný vztah se odvíjí od míry otevřenosti školy vŧči rodičŧm (třídní schŧzky, moţnost individuálních schŧzek, dny otevřených dveří, školní časopisy, školní rada apod.) a veřejnosti a také od postojŧ rodičŧ ke škole. 2.4. Odborná poradenská pomoc Rodina tvoří sloţitý systém vztahŧ, které jsou vzájemně propleteny. Sobotková (2007, s.27) vymezuje 3 základní podsystémy, které jsou vázány recipročními vztahy: manţelský, rodič – dítě, sourozenecký. Základní význam je přikládán subsystému manţelskému, který představuje počátek rodiny a zároveň prochází všemi vývojovými cykly rodinného ţivota. Podle Sobotkové (2007, s.27) „není pochyb o tom, ţe celkový úspěch jakékoli rodiny závisí do značné míry na schopnosti ţeny a muţe vypracovat si dobře fungující vztah, tedy zpŧsob, jakým manţelé činí společná rozhodnutí, jak zvládají konflikt, jak plánují budoucnost rodiny, jak si vzájemně uspokojují potřebu jistoty a sexuální potřeby aj., je určitým modelem interakce a intimity mezi muţem a ţenou, který ovlivňuje vývoj dětí.“ Subsystém rodič – dítě začíná hrát svou význačnou roli uţ v těhotenství, kdy do partnerského ţivota zasahuje člověk zcela nový, k němuţ je upřena pozornost. Zahrnuje v sobě výchovné postupy, vztahy, péči, vývoj, radosti i problémy. Je opředen pestrými ţivotními zkušenostmi, které narození a výchova dítěte přináší. Sourozenecký subsystém je poměrně sloţitý vzhledem k věkové struktuře dětí a jejich vzájemným vztahŧ. Co je však obecně společné, jsou dovednosti – spolupráce, soupeření, vzájemná podpora, učení se kompromisŧm, které pak dítě aplikuje i v jiných sociálních skupinách (při styku s dětmi i v dalším ţivotě) (Sobotková, 2007).

19

Nesoulad v jednom systému, mŧţe vést ke stmelení i k instabilitě celku. Pokud se nám nedaří nalézt řešení uvnitř vlastní rodiny, hledáme jej jinde. Většina rad v manţelském, partnerském a rodinném ţivotě, přichází od laikŧ10 (Novák, 2006), tedy od našich přátel, kamarádŧ, příbuzných a známých, nabízí se nám však také poměrně široká paleta pomoci odborné v oblasti mezilidských vztahŧ s našimi blízkými, právě těmto expertním zdrojŧm je věnována následující podkapitola. „Manţelské a rodinné poradenství je specializovaným oborem psychologie, který představuje aplikaci psychologických postupŧ na práci s problémy v mezilidských vztazích, zejména pak s problémy rodinnými a manţelskými... Poradenství je zaměřeno na zvládání potíţí v mezilidských vztazích, osobních a rodinných problémŧ, generačních sporŧ, rozvodu a porozvodových těţkostí, styku s dětmi, ţárlivosti, nevěry, závislostí v rodině a obtíţí v intimním souţití. Dŧleţitou součástí práce je i mediace dohod, a to především o výchově dětí a uspořádání vzájemných vztahŧ“ (Asociace, 2009). Toto poradenství je určeno jednotlivcŧm a párŧm, snoubencŧm, manţelŧm, obvykle je prospěšné, kdyţ přijdou oba, ale podmínkou to není (Novák, 2006). V rodinném poradenství lze také pracovat s rodinami, které jsou v náročném ţivotním období (Asociace, 2009). Pomoc v oblasti rodinného ţivota se nabízí ve čtyřech formách (Mach, Šmolka, 1999): Některé problémy mohou pramenit z nedostatku informací o tom, co je uţitečné, správné, v rŧzných situacích (odklad nástupu do školy, jak řešit rodinné neshody, jaké jsou naše práva a povinnosti apod.) Na tyto a mnohé další otázky nabízí odpověď výchovné poradenství, které zahrnuje především oblast poskytování informací spíše v oblasti obecně platných zásad. Psychologické poradenství reaguje na konkrétní potřeby jedince tím, ţe pomáhá člověku vyuţít jeho vlastních moţností. Většinou se jedná o krátkodobou spolupráci (do deseti setkání). Dlouhodobější proces spolupráce zahrnuje psychoterapie, která je v současné době vyuţívaná nejen v oblasti léčby duševních poruch, ale i při řešení ţivotních trápení zdravých lidí – tedy i v oblasti rodinného ţivota. Jedním z jejích cílŧ je také změna osobnosti. Čtvrtou formou pomoci je doprovázení, tedy činnost, kterou vykonává poradce v takové situaci, kterou není moţno objektivně změnit a přáním klienta je, aby mu odborník pomohl takové trápení unést (Mach, Šmolka, 1999). 10

odborným termínem označované vrstevnické či laické poradenství (Novák, 2006), vč. peer zdrojŧ

20

Přistupme nyní ke stručné charakteristice zařízení11, na něţ se mŧţeme obrátit v případě, kdy potřebujeme poradit nebo pomoci. Budu se zaobírat moţnostmi pomoci hlavně tam, kde je rodina schopná svou situaci ještě řešit. 2.4.1. Státní poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Státní poradny pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy jsou instituce řízené Asociací manţelských a rodinných poradcŧ, která realizuje kurzy a výcviky a také ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále MPSV) stanovuje standardy kvality a kvalifikační poţadavky pro výkon práce.12 Zřizovatelem bývá zpravidla kraj (popřípadě obec). Zprostředkovávají bezplatné, a přeje-li si to klient tak i anonymní, sluţby pro klienty, kteří sem mohou přicházet bez předchozího doporučení (Mach, Šmolka, 1999). Nejčastěji se klienti hlásí telefonicky. Délka zakázky se pohybuje od jedné aţ po několik desítek. Samotná konzultace trvá zpravidla jednu hodinu tedy 50-90 minut, přičemţ délka sezení není striktně stanovena, nýbrţ se proměňuje v závislosti na poradcem zvoleném přístupu a fázi poradenské pomoci (Novák, 2006). Vedle psychologŧ se zde mŧţeme setkat s dalšími odborníky – sociálními pracovníky, právníky i lékaři (psychiatry, sexuology,...) (Mach, Šmolka, 1999). Poradny přijmou ročně cca 25-30 tisíc klientŧ, realizují aţ 180 tisíc konzultací (Novák, 2006). Mnohé poradny navíc nabízí své sluţby také na telefonické lince, nebo také online poradenství (na internetu). Adresář státních manţelských a rodinných poraden je dostupný na stránkách MPSV.13 2.4.2. Soukromá psychologická praxe Pro vykonávání soukromé psychologické praxe je třeba ţivnostenského oprávnění, jehoţ podkladem je absolvované vysokoškolské vzdělání. Kvalita poskytovaných sluţeb v soukromém sektoru mŧţe být rŧzná, neboť absolvent vysokoškolského vzdělání si pro 11

Vycházím z dělení Macha a Šmolky (2009, s.15-17). „Poradny se staly součástí nově budované sítě sociálních sluţeb a od roku 2007 jsou vymezeny dle zákona 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Odborné sluţby v poradnách poskytované spadají pod sociální poradenství, které je blíţe vymezeno vyhláškou č. 505/2006 Sb.“ (Asociace, 2009). 12

13

Dostupný z WWW: .

21

svou praxi odnáší sumu obecných znalostí (Mach, Šmolka, 1999). Narozdíl od poradce ve státním sektoru, nemusí absolvovat kurzy a výcviky v oblasti, kterou se zabývá, pokud má tuto oblast vŧbec specifikovánu. Psycholog provozující soukromou praxi mŧţe být členem Asociace manţelských a rodinných poradcŧ, jenţ zaručuje, ţe prošel odborným výcvikem, ale také nemusí. Novák (2006) podotýká, ţe je těţké určit počet soukromých psychologŧ, ovšem plně kvalifikovaných je jich kolem dvaceti. Míra finanční náročnosti pro klienta se také rŧzní. 2.4.3. Občanské poradny Občanské poradny poskytují poradenství manţelské, rodinné aj. jako součást sluţeb neziskové organizace, občanského sdruţení, charity, apod., převáţně tedy v nestátním neziskovém sektoru. Bezplatnou poradenskou činnost zde vykonávají především laičtí poradci, coţ je ve státních poradnách zcela vyloučeno. Jejich hlavním úkolem je poskytování základních informací o tom, kam se obrátit pro specializovanou pomoc, kde podat ţádosti o sociální dávky, na koho se v řešení problémŧ obrátit (Mach, Šmolka, 1999). 2.4.4. Pedagogicko-psychologické poradny Pestrou paletu činností pedagogicko-psychologických poraden (dále PPP) blíţe vymezuje vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Do PPP přichází ţáci i rodiče nejčastěji na doporučení školy, někdy kontakt iniciují samotní rodiče, v ojedinělých případech dítě samotné. V centru pozornosti stojí dítě (Mach, Šmolka, 1999). Standardní činnost PPP je bezplatná. Pomáhá nejen ţákŧm se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti, ale i ţákŧm s poruchami chování. Zjišťuje připravenost ţákŧ pro povinnou školní docházku. Provádí psychologická a speciálně pedagogická vyšetření, na jejichţ základě dává doporučení školám pro zařazení ţáka do tříd a navrhuje vhodnou formu vzdělávání. Podává rady a návody, jak překonat nesnáze v rŧzných vývojových obdobích.

22

Některé PPP pracují s celými rodinami, jejich činnost se tak podobá poradnám pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy (Mach, Šmolka, 1999). 2.4.5. Speciálně pedagogická centra Speciálně pedagogická centra14 (dále SPC) jsou poradenskými zařízeními pro ţáky se zdravotním postiţením a ţákŧm se zdravotním znevýhodněním, ať uţ jsou integrováni v běţných školách, nebo studují na školách speciálních. SPC bývají zpravidla součástí mateřské školy speciální, základní školy praktické nebo speciální, mŧţe ale existovat také jako samostatné účelové školské zařízení. Jejich pomoc spočívá v diagnostice a poradenství v oblasti vzdělávání dítěte s postiţením, jeho výchovy, sociálního a psychického vývoje, jak rodičŧm, tak školám. 2.4.6. Psychologická pomoc ve zdravotnictví Kaţdý člověk si přeje být zdravý, oč silněji tuto touhu pociťují rodiny, jejichţ člen trpí závaţnou nemocí. Bezplatnou psychologickou pomoc ve zdravotnictví poskytují lékaři i psychologové nejen na psychiatrických odděleních, často také jako součást sluţeb na onkologii, pediatrii a v dalších medicínských oborech (Mach, Šmolka, 1999). 2.4.7. Centra mediace Specifickou oblast odborného poradenství nabízí centra mediace, pod záštitou Zákona č. 257/2000Sb. o probační a mediační sluţbě. Mediace neboli zprostředkování je snahou nalézt efektivní dohodu mezi dvěma nebo více stranami. Zahrnuje v sobě právní, sociální, psychologická a sociologická specifika. Vyuţívá se u pracovních, obchodních, rodinných či komunitních sporŧ. U nás zatím nejvíce v oblasti mimosoudního vyrovnání (O mediaci, c2006).

14

Jejich činnost taktéţ vymezuje vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

23

2.5. Rodičovské vzdělávání Rodičovství, obzvláště při narození prvního dítěte (nebo dítěte s postiţením) s sebou nese radosti i strasti spojené s nároky kladené otce a matku, kteří jsou významnými sloţkami světa jejich dítěte. Jak se s nimi vyrovnat? Lze se na ně vŧbec připravit? Snad ano, například prostřednictvím vzdělávání, jenţ má saturovat potřeby rodičŧ. Stále více lidí pociťuje potřebu účastnit se na vzdělávání, jelikoţ představuje hodnotu, prestiţ a moţnost rozvíjení svého potenciálu a prostředek pro seberealizaci a to nejen ve sféře ekonomické. V osobě lektora kurzu je účastníkŧm zprostředkováno expertní vědění, jeţ je dále doplňováno zkušenostmi samotných účastníkŧ (mnohdy laikŧ). Rodičovské vzdělávání (parenting education) patří k nejvíce rozvíjeným a zároveň nejpodstatnějším sektorŧm rodinného vzdělávání (Šeďová, 2006). Nejprve zde vymezím rodinné vzdělávání, které plynule zúţím na vzdělávání rodičovské. Rodinné vzdělávání lze charakterizovat jako preventivní a vzdělávací aktivity zahrnující vytváření programŧ, jejich implementaci, evaluaci, vedení výuky a výcviku a výzkum vztaţený ke zvyšování kvality ţivota jednotlivce i rodiny (Gentry 2004, in Šeďová, 2006). Tento typ vzdělávání někdy také nazývaný jako rodinná výchova bývá realizován jako součást kurikula počátečního školního vzdělávání (formální vzdělávání) i ve vzdělávání dospělých (neformální vzdělávání). Rodinné vzdělávání má preventivní charakter, pŧsobí ovšem pouze v oblasti primární prevence (rozvíjení znalostí bez přítomnosti problému) a sekundární prevence (práce s rizikovými klienty a prevence zhoršení situace) (Šeďová 2008). Rodinné vzdělávání zasahuje do celé řady oblastí, které jsou u rŧzných autorŧ rŧzně členěny. Bredehoft a Casidy (1995 in Šeďová 2007, s.57) vymezují 10 tematických oblastí: (1) vztah rodiny a společnosti (vztah rodiny ke společenským institucím oblasti vzdělávání, politiky, sociální podpory, trhu práce...) (2) vnitřní rodinná dynamika (komunikace v rodině, kooperace, zvládání konfliktŧ) (3) lidský rŧst a vývoj v prŧběhu ţivotního cyklu (4) lidská sexualita (5) mezilidské vztahy (emoce v rodině, naslouchání,...)

24

(6) management rodinných zdrojŧ (získávání peněz, času, podpory pro potřeby rodiny) (7) rodičovské vzdělávání (výchovné techniky, vychovatelské role) (8) rodinné právo a rodinná politika (9) etika (10) metodologie a výzkum rodinného vzdělávání. Rodinné vzdělávání/výchova zasahuje jedince v době primární socializace v rodině, v cyklu počátečního vzdělávání i ve vzdělávání dospělých, vychází z aktuálních potřeb rodiny a proměn rozličných vývojových fází jedince. Hátar a Kurincová (2005, s.39) vymezují dvě stádia výchovy k rodičovství z hlediska ontogeneze: -

nerodičovské stadium, tj. období výchovy zejména v období dětství a adolescence, resp. období, dokud ještě jednotlivec není rodičem

-

rodičovské stadium, ve kterém jednotlivec takticky naplňuje svoji rodičovskou roli (roli otce, roli matky)

Rodičovské vzdělávání pomáhá rodičŧm posilnit vztahy s jejich dětmi, hledá lepší cesty pomoci s problémovým chováním – být rodičem je činnost náročná, a jako taková si zaslouţí podporu a uznání (Lloyd [online], 1999). „Obecně lze rodičovské vzdělávání charakterizovat jako vzdělávání k podpoře a rozvoji rodičovské role za pomoci rŧzných prostředkŧ a v rŧzných prostředí“ (Efektivní rodičovství [online], c2008). „...je vnímáno jako organizovaná a záměrná snaha změnit nebo pozvednout rodičovské (vychovatelské a pečovatelské) znalosti v rámci rodinného systému“ (Brock, Oertwein, Coufal 1993 in Šeďová, 2006, s.57). V České republice se vzdělávání rodičŧ uskutečňuje obzvláště v nestátní neziskovém sektoru. Existuje sice poměrně velká nabídka kurzŧ rodinného vzdělávání (viz Láníková 2007), čeští dospělí se jich ale příliš neúčastní. Dle dat Šeďové (2006) lze konstatovat, ţe se rodinného vzdělávání dospělých účastní jen menšinová část populace, pouhé 2 %. Drtivou většinu z tohoto vzorku tvoří ţeny a jeví se, ţe tento trend bude pokračovat. Tím se potvrzuje tradiční společenské nastavení, kde muţ je ţivitelem rodiny a stará se tedy o zejména o ekonomické zajištění a ţena má na starosti péči o rodinu. Šeďová (2006) rovněţ upozorňuje na roli dosaţeného formálního vzdělávání ve

25

vstupu do rodinného vzdělávání. S rostoucím vzděláním roste účast na rodinném vzdělávání. (Vysokoškoláci tvoří 30% ve vzorku, zatímco v celém vzorku pouze 10%.) Při tomto typu vzdělávání se klade dŧraz na přítomnost lektora/lektorky, zpravidla v instituci. Rodičovské vzdělávání je zastoupeno organizovanými aktivitami pro rodiče s dětmi, partnerskými, rodičovskými kurzy, odbornými přednáškami vztaţenými k rodičovství apod. Uţitek rodičovského vzdělávání lze spatřovat ve dvou rovinách. Mikro rovina představuje uţitek pro konkrétního účastníka rodinného vzdělávání či obohacení jeho rodinného ţivota, makro rovina vidí přesah vzdělávání rodičŧ na celou společnost v podobě prevence sociální deviace (Šeďová, 2008). 2.6. Média jako informační zdroj pro rodiče Masová média stále více zasahují do kaţdodenního ţivota člověka. O vlivu médií na myšlení, jednání, vědění člověka bylo napsáno mnohé, tento vliv zdá se být v mnoha výzkumech potvrzen. Navzdory tomu však média z hlediska legislativy nenesou zodpovědnost za socializaci dítěte, narozdíl od rodiny a školy (Šeďová, 2004). Podle McQusila (1999, s.21) „jsou zdrojem moci (potenciálním prostředkem vlivu, ovládání a prosazování inovací ve společnosti; pramenem informací ţivotně dŧleţitých pro fungování většiny společenských institucí a základním nástrojem jejich přenosu), prostředím... kde se na národní a mezinárodní úrovni odehrává celá řada událostí z oblasti veřejného ţivota... primárním klíčem ke slávě a k postavení známé osobnosti... zdrojem

uspořádaných

a

veřejně

sdílených

rozumových

soustav

(normality)...prostředkem zábavy.“ Mŧţeme je rozdělit na tištěná média (knihy, časopisy, noviny, broţury) a elektronická média (televize, rádio, video, počítač). Ve spojitosti s rostoucí oblibou internetu se objevují i média nová, která nemusí být nutně masová, ale spíše interaktivní, ve smyslu sdílení (informací). Základní funkce médií: (1) informovat; (2) bavit; (3) přesvědčovat; (4) zprostředkovávat kulturu (Prŧcha 2001, s.119); mŧţeme nalézt u všech zmiňovaných skupin.

26

Elektronická média se stala nedílnou součástí našeho kaţdodenního ţivota, jejich pŧsobení ovlivňuje naše vnímání sociální reality, světa kolem nás. Rozhlasové i televizní vysílání se opírá o pravidelně se opakující, předem stanovené vysílací schéma. Svým konzumentŧm (divákŧm, posluchačŧm) nabízí pečlivě strukturovaný program, vycházející z představ a prŧzkumŧ pracovníkŧ o časových moţnostech konzumentŧ, zároveň tedy do jisté míry ovlivňují trávení volného času (McQuail 1999). Je sestaven tak, aby uspokojoval jednotlivé skupiny divácké (posluchačské) obce – děti, dŧchodce, pracující. Pořady pro tyto skupiny jsou vysílány v době, kdy je největší pravděpodobnost tuto skupinu oslovit (Šebeš, 2009). Šeďová (2004) upozorňuje, ţe v minulosti byla televizi přičítána velká budoucnost v oblasti vzdělávání, tedy především dospělých. Dnes uţ mŧţeme říci, ţe televize plní spíše zábavní funkci, neţ-li vzdělávací. V prŧzkumu (Šeďová, 2008) totiţ dospělí uvedli televizi jako vzdělávací zdroj pouze ve 2 %. Tato marginální role je ještě umocněna tím, ţe prŧměrný Čech (resp. Češka) stráví sledování televize dlouhodobě okolo čtyř hodin denně. V současnosti představuje budoucnost na poli vzdělávání internet. Oproti vysílání nabízí uţivateli nepřeberné mnoţství moţností. Postupně nahrazuje tištěná média, zprostředkovává také vysílání rozhlasové i televizní, umoţňuje nákupy, snadnou komunikaci i vzdělávání. Uţivatel má sám moţnost řídit to, co a kdy bude sledovat, čím se bude zabývat. Velkou výhodou internetu je jeho rychlost i informační dostupnost. Svŧj prostor zde nachází také rodina. Existuje několik webŧ věnovaných rodičovství, které dávají prostor tématŧm z rodinného ţivota. Nabízí snadný kontakt s odborníky, přáteli i dalšími rodiči. Zpětná vazba v podobě četných diskuzí, sociální sítě, icq apod. je také velmi rychlá. Pro rodiče tak mŧţe být poměrně účinným zdrojem informací, byť jejich správnost není mnohdy ověřitelná. Knihy, časopisy, televizi a internet vyuţívá v rodičovském vzdělávání dohromady 10% respondentŧ, přičemţ nejvyuţívanější jsou knihy (Šeďová, 2008, s.216). O popularitě knih ve vzdělávání rodičŧ svědčí četné regály zaplněné nepřeberným mnoţstvím titulŧ týkajících se péče o dítě, rodičovství a rodinných vztahŧ, populárně naučných, ale také odborných. Kniha jako médium má zboţní charakter a vydává se v poměrně velkém mnoţství výtiskŧ. Jejich nespornou výhodou je snadná dostupnost

27

pro všechny (byť v knihovnách) a přenositelnost. Obsahují rady, doporučení a postupy. Je-li kniha pro rodiče zajímavá i nápomocná, doporučují ji i svým přátelŧm. Časopisy oslovují čtenářskou obec pravidelně a poskytují jim zdroj informací, zábavy i vzdělávání. Jejich periodicita se liší. Podle zaměření rozděluje Roth (2005, s.93) časopisy na: (1) klientské nebo odborné určené pro úzkou skupinu čtenářŧ, jejichţ cílem je informovat čtenáře o novinkách v oboru, o produktech, vyhláškách, zákonech, atd. Nejsou tedy primárně vydávány za účelem zisku, ovšem dělají reklamu sobě a svému produktu. (2) časopisy odborné mohou být určené odborné skupině i poučené veřejnosti (třeba Chip, T3 atd.), přinášejí nové informace z oblasti, na kterou jsou zaměřené, také se v nich objevuje inzerce (3) časopisy zájmové jsou určeny laikŧm kutilŧm, chataře, včelařŧm, automobilovým nadšencŧm aj. (4) společenské časopisy zabývající se ţivotem ve společnosti, obsah je tvořen rozhovory, příběhy, reportáţemi, volně doplněnými drobnou publicistikou, sloupky, komentáři, názory, recenzemi a zprávami (Reflex, Květy, National Geographic) (5) zpravodajské časopisy a týdeníky (6) bulvární týdeníky (7) zábavné časopisy, které čtenáři servírují příběhy ze ţivota, kříţovky, soutěţe a recepty, soustřeďují se zejména na ţenskou čtenářskou obec (Chvilka pro Tebe, Tina), (8) časopisy pro děti a teenagery (9) lifestylová periodika, ta bývají většinou úzce zacílená na určité skupiny čtenářské obce např. na teenagery, svobodné dívky, ţeny po třicítce a podobně muţskou populaci. Časopisy pro rodiče mŧţeme nalézt mezi společenskými, lifestylovými časopisy i časopisy určenými zejména ţenám. Mezi nejznámější časopisy pro rodiče vycházející u nás patří časopisy Betynka, Děti a my, Ethos, Family Star, Máma a já, Maminka, Mamita, Moje rodina a já, Moje psychologie, Rodina a škola, Rodinný ţivot, Rodiče. Tato kapitola byla věnována informačním zdrojŧm pro rodiče. Moţností, kde mohou rodiče hledat rady, se nabízí celá řada. Jednotlivé informační zdroje také mohou kombinovat, a jistě to často dělají. Jak je patrné nejvíce oblíbené jsou peer zdroje, s nimi je rodičovské vzdělávání tak přirozené, ţe si ho samotní rodiče mnohdy ani neuvědomují. V případě potřeby se nabízí četné varianty pomoci i mezi zdroji expertními. Na jejich pomezí se nachází média, která zprostředkovávají informace odborné i laické.

28

II. Empirická část 1. Metodologie Následující kapitola se věnuje popisu metodologického plánu výzkumu. Zahrnuje cíle výzkumu, formulaci výzkumných otázek, definování pouţitého nástroje pouţitého pro sběr dat a popis výzkumného postupu. 1.1. Výzkumný problém Rodiče jsou nejdŧleţitější součástí ţivota dítěte, neboť výchova v rodině člověka zásadně ovlivňuje v jeho dalším vývoji. Rodičovství s sebou přináší nelehký úkol a řadu očekávání, přání a také nárokŧ kladených na jedince. Jsem dobrým rodičem? Jak se mám zachovat? Jak zamezit neţádoucímu chování? Tyto a mnoho dalších otázek si pokládají rodiče snad kaţdodenně. Teoretická část této bakalářské práce představila informační zdroje, na které se rodiče mohou obrátit v případě, ţe si sami nevědí rady, chtějí se ujistit, vzdělat či rozvíjet své schopnosti a dovednosti. Do ţivota rodičŧ zasahuje mnoho dalších vlivŧ a vztahŧ, jeţ na ně pŧsobí. Samotné rodičovství by nepostihlo všechny dŧleţité vztahy, které s rodinou bezprostředně souvisí, např. vztahy mezi sourozenci, mezi prarodiči a dítětem, i proto se zaměřím na rodičovství šířeji skrze rodinu. Ve výzkumné části se budu věnovat jednomu z informačních zdrojŧ pro rodiče, a to časopisu, jenţ spadá mezi mediální informační zdroje, kde se střetávají hlasy odborné i laické. Zajímá mne především, jaké rady svým čtenářŧm předkládá. Pod pojem rada zahrnuji návod, pokyny, informace, doporučení a instrukce, které autoři sdělení vkládají do svých článkŧ. V časopisech se setkávají příspěvky odborníkŧ, redakce i čtenářŧ, seznamují čtenáře s nejrŧznějšími tématy, jsou snadno dostupné a poskytují informace pro širokou veřejnost. Pro mou práci budou stěţejní články, které mají vztah k rodině a rodičovství. Cílem výzkumu je zmapovat současný obsah časopisu Moje psychologie. Zvláště pak se zaměřím na rady, které rodičŧm nabízí. Nejedná se tedy o analýzu všech dostupných vydání tohoto časopisu, nýbrţ pouze ročníku 2009, který byl při psaní mé práce kompletně dostupný. O tom, jakou podobu mají rady předávané rodičŧm,

29

rozhoduje redakce a autor článku. Mým dalším úkolem bude zjistit, jakým zpŧsobem jsou rady rodičŧm prezentovány a kdo jim je předkládá. 1.2. Formulace výzkumných otázek Pro svŧj výzkum si pokládám trojici výzkumných otázek, které jsou blíţe rozpracovány v jednotlivých podotázkách15. V prvních dvou otázkách je věnován prostor formálním výzkumným kategoriím. Ve třetí se pak věnuji kategoriím tematickým. 1. Kolik prostoru v časopise Moje psychologie je věnováno rodině a rodičovství? Zajímá mě především: P1: Jaký je poměr mezi celkovou plochou časopisu a relevantními články? P2: Ve které rubrice jsou tyto články nejčastěji publikovány? P3: Jaká je průměrná délka relevantních článků? 2. Kým, komu a jak jsou prezentovány rady čtenářům časopisu Moje psychologie? Zde se výzkumná otázka rozděluje na dvě podotázky: P1: Kdo je autorem sdělení? Tedy, zda se jedná o odborníka, redakci či příspěvek samotného čtenáře. Pro tento výzkum bude zajímavý také poměr muţŧ a ţen jako autorŧ relevantních článkŧ. P2: Komu je sdělení určeno? Zde si pokládám otázku, kolik článkŧ je určeno otcŧm (určující je zejména zařazení do rubriky Muţská záleţitost) a kolik matkám (obrací-li autor/ka pozornost pouze na ţenu). Nelze-li určit jednoznačně příjemce, pak povaţuji sdělení za určené oběma rodičŧm. P3: Jaké rady nabízí časopis Moje psychologie svým čtenářům? Jedná se o zpŧsob, jak jsou rady čtenáři podávány. Rozděluji ho na návod, informaci a příběh. Návod obsahuje instrukce, jak v dané situaci postupovat. Informace představuje objektivní popis problému, např. jak daný jev funguje. Příběh pak vypovídá o osobním pohledu autora či zprostředkované zkušenosti někoho dalšího (známého, čtenáře) na danou problematiku. 15

Podotázky budou označeny písmenem P.

30

3. Jak jsou jednotlivá témata v časopise Moje psychologie zastoupena? Ve třetí výzkumné otázce mě bude zajímat, jakým tématŧm je v časopise Moje psychologie v roce 2009 věnována pozornost. Jednotlivá témata v článcích budou zařazována do tematických kategorií (vymezení viz 1.4.3. Analytické kategorie), které budou následně kvantifikovány. 1.3. Výzkumná metoda Pro naplnění cílŧ této práce jsem jako výzkumnou metodu zvolila kvantitativní obsahovou analýzu, jakoţto vhodnou a oblíbenou metodu při analýze mediálních sdělení. „Obsahová analýza je kvantitativní výzkumnou metodou pro systematický16 a intersubjektivně17 ověřitelný popis komunikačních obsahŧ, vycházející z vědecky podloţeného kladení otázek“ (Scherer 2004, s.30). Tato metoda měření a kvantifikace vychází ze sociálních věd. Nabízí moţnost současně zpracovat velké mnoţství textŧ. Její výsledky lze znázornit v číselných hodnotách, tabulkách a grafech. 1.4. Popis výzkumného postupu 1.4.1. Volba výzkumného souboru Výzkumný postup je rozdělen do několika na sebe navazujících částí. Podle Scherera (2004) se provádí ve čtyřech rovinách: „Nejprve musíme rozhodnout, jaká média budeme rozebírat. Za druhé si musíme rozmyslet, jaké obsahy budeme v těchto médiích analyzovat. Za třetí si musíme stanovit, za jaké časové období budeme mediální obsahy sledovat a konečně si musíme také specifikovat mediované obsahové jednotky.“

16

všechny mediální obsahy zpracovány stejným zpŧsobem

17

všichni ostatní budou schopni při aplikaci našich výzkumných metod reprodukovat naše výsledky

31

Pro analýzu byl na základě mnou stanovených kritérií18 zvolen časopis Moje psychologie. Přestoţe nese ve svém titulu název vědní disciplíny, nejedná se o časopis odborný. Lifestylový časopis

Moje psychologie vydává Mladá fronta s měsíční

periodicitou. Je určen všem, „kteří chtějí porozumět svým pocitŧm i pocitŧm ostatních lidí, chtějí rozpoznat moţná úskalí vztahŧ se svými partnery, přáteli, dětmi či kolegy a najít návod na jejich řešení, chtějí lépe poznat sami sebe, vyuţít svých moţností a zbavit se slabostí... vzdělaným, zvídavým a náročným čtenářŧm, kterým nabízí novinářsky i odborně špičkově zpracované a zároveň čtivé články, kvalitní testy a analýzy“ (Moje psychologie [online], c2007-2011). Čtenářskou obec tvoří především ţeny, ale také muţi ve věku 25 aţ 45 let (Webové [online], c2005-2011). Moje psychologie vychází s měsíční periodicitou. Přestoţe je na českém trhu poměrně krátce (první číslo vyšlo v listopadu 2006), svou čtenářskou obec zaujal, dle aktuálního výsledku Media Projektu je čtenost časopisu Moje psychologie 127 000 (třetí a čtvrté čtvrtletí, tedy období 1.7. – 17.12.2010). Při výzkumu se zaměřím na články věnované rodině a rodičovství (více viz 1.4.2. Jednotka analýzy). Mým třetím úkolem je stanovit si časové období. Chci se věnovat současnému obsahu časopisu Moje psychologie. Nejedná se tedy o analýzu všech dostupných čísel časopisu. Obsah tohoto časopisu bude zkoumán za rok 2009, neboť byl v počátku psaní této práce jediný kompletně dostupný. V tomto roce vyšlo 12 čísel časopisu Moje psychologie, z toho 11 čísel klasických s běţnými rubrikami (Titulní strana, Publicistika, Navigátor, Smysly, Scéna) a jedno monotematické (speciální vydání věnované Rodičŧm a dětem). Výběrový soubor bude vyčerpávající, tzn. ţe do výzkumu budou zahrnuta všechna čísla časopisu vydaná v roce 2009. 1.4.2. Jednotka analýzy Kaţdý článek obsahuje soubor témat, které se vztahují k zastřešujícímu tématu v titulu článku, jimţ autor přikládá dŧleţitost. Pro jednotkou analýzy jsou proto zvolena témata obsaţená v jednotlivých článcích týkajících se rodičovství, vztaţených k výchově dětí, rodinným vztahŧm a komunikaci v rodině, vztahŧm ke škole a trávení 18

Kritéria výběru: čtenost, frekvence vydání, obsah určený nejen ţenám, tedy matkám i otcŧm, články musí zahrnovat rŧzné ţivotní cykly rodiny

32

volného času. Vzhledem k rostoucí oblibě psaní kratičkých článkŧ, výzkumŧ a názorŧ a skryté reklamy, jsem přikročila ke stanovení minimální délky článku jako kritéria pro výběr článkŧ. Článek je počítán jako celek, včetně obrázku, v minimální délce jedna normostrana (A4).19 Do výběru nebylo zařazeno úvodní slovo šéfredaktorky, ani články reflektující pouze vztahy mezi muţem a ţenou, v nichţ je rodina odsunuta na vedlejší kolej, ani ty, jeţ se týkají plánování rodičovství (antikoncepce apod.). Články spojené s počátky rodičovství, tedy od prvních počátkŧ těhotenství, jsou ve výběru zahrnuty. 1.4.3. Analytické kategorie Po té, co jsem si stanovila jednotku analýzy, přistoupila jsem k dalšímu kroku, který má pro obsahovou analýzu zásadní význam, a to určení analytických kategorií, s pomocí nichţ budu relevantní témata kvantifikovat. Podle Janouška a kol. (1986 in Gavora 2010, s.144) jsou na kategorie kladeny tři poţadavky: 1. musí být přiměřené zkoumanému problému 2. musí být vyčerpávající, tj. musí zahrnovat kaţdý moţný prvek obsahu, který souvisí se zkoumaným problémem 3. musí se vzájemně vylučovat, tj. nesmí se překrývat (významová jednotka, která vstupuje do jedné kategorie nesmí vstupovat zároveň do druhé kategorie) Kaţdá kategorie se pak rozčleňuje do subkategorií. Jednotlivé výzkumné kategorie rozčleňuji na formální a tematické. Formální kategoriemi jsou: Rubrika – do které rubriky je zařazen relevantní článek. V časopise Moje psychologie je vyčleněno pět základních rubrik (Titulní strana, Publicistika, Navigátor, Smysly, Scéna), které se objevují napříč jednotlivými čísly. Výjimku tvoří speciální číslo, jehoţ články budou zařazeny do subkategorie Monočíslo; Délka článku – rozsah uvádím ve stranách; Autorství – zda je pisatelem odborník/odbornice v daném oboru, redaktor/ka, čtenář/ka či osobnost z jiného oboru;

19

Pracuji s ořezanými rozměry časopisu 20x27 cm.

33

Názory – názory obsaţené v jednotlivých článcích, jsou-li odborné, laické, či vyjádřením osobnosti z jiného oboru; Adresáta sdělení – obsahuje informaci o tom, komu jsou určeny – otcŧm – nejčastěji zařazeny v sekci Muţská záleţitost, matkám – oslovuje-li autor zejména ţeny, či oběma rodičŧm. Do poslední jmenované subkategorie zařazuji také články, jejichţ adresát není blíţe specifikován a lze tedy předpokládat, ţe cílovou skupinu tvoří oba rodiče; Forma sdělení – ta je rozdělena tři subkategorie: návod (jak postupovat), informace (popis problému) a příběh (zprostředkování vlastní zkušenosti nebo zkušenosti známého, čtenáře, klienta). Mezi tematické kategorie řadím tyto: Počátky rodičovství – do této kategorie spadají články o těhotenství, potratu, předporodní přípravě a porodu samotném; Stáří dítěte – dětský věk rozčleňuji z pedagogického hlediska na věk do tří let, předškolní, mladší školní, starší školní, středoškolský a dospělý. Starší školní věk zahrnuje pubertu, středoškolský pak adolescenci. K dospělému lze přiřadit i studium na vysoké škole. Vzhledem k nízkému zastoupení vztahu rodičŧ k dospělým dětem, jsem se rozhodla tyto subkategorie ponechat sloučené pod dospělostí. Osamělý rodič + rodiče – vyjadřuje tematické zaměření článkŧ, zda jsou určeny osamělému rodiči, který pečuje o dítě, osamělému rodiči, který nemá děti v péči, rodičŧm ţijícím ve společné domácnosti, problematickému rodiči (např. závislý na alkoholu, ...), pracujícímu rodiči, který se snaţí skloubit pracovní nasazení s péčí o rodinu, či rodičŧm, kteří o dítě střídavě pečují; Vztahy v rodině – v této tematické kategorii sleduji, kterým vztahŧm je v relevantních článcích věnována pozornost (vztahy mezi sourozenci, vztahy dvojčat, prarodiče-rodiče, prarodiče-dítě, rodič-dítě, rodič-rodič, sebepojetí, náhradní rodina, domácí násilí, rozchod/rozvod a nový partner/ka rodiče-dítě); Výchova v rodině – mezi subkategorie byly zařazeny odměny a tresty, sexuální výchova, výchova k odpovědnosti, výchova k samostatnosti, výchova k toleranci, výchova k partnerství a rodičovství, mravní výchova (včetně slušného chování), poruchy socializace v rodině a komunikace v rodině; Volný čas dětí/s dětmi – volný čas dětí a volný čas rodičŧ s dětmi je sloučen do jedné kategorie, v tématech jsou obsaţeny koníčky (četba, sběratelství...) a zájmové

34

krouţky, které dítě navštěvuje, kromě sportovních, neboť subkategorii sport vyčleňuji zvlášť. Podobně také rozděluji subkategorii počítačové hry a média, neboť počítačové hry bývají v pojetí autorŧ relevantních článkŧ spíše oddělovány. K volnému času zahrnuji také členství v partě, závislosti jako nevhodný zpŧsob trávení volného času, pomoc v domácnosti (domácí práce), tipy na výlety a péči o domácí mazlíčky; Škola – tato kategorie souvisí se zapojením dítěte do školní docházky, od mateřské školy aţ po školu vysokou, zahrnuje i přípravu do školy, komunikaci se školou, osobnost učitele a vztahy s vrstevníky; Péče o dítě – dŧleţitou součástí rodiny je starost o dítě, která zasahuje rŧzné oblasti našeho ţivota. Týká se materiálního zabezpečení (obutí, šacení, ...), dárkŧ a hraček, výţivy a stravování (včetně obezity apod.), zdraví, v němţ je zahrnuta i osobní hygiena, a nepochybně také otázky bezpečnosti, ať uţ se jedná o přepravu mezi školou a domovem, bezpečností na internetu, či sledování (ne)vhodných pořadŧ v televizi; Problémové dítě – poslední kategorie je věnována problémŧm spjatých s dítětem, stanovila jsem si 13 subkategorií, jejichţ výčet přikládám: nadané dítě, hyperaktivita, dítě se speciálními potřebami, šikana, dětská prostituce, dětská agresivita, rasismus, extremismus, krádeţe, výtrţnictví + vandalismus, suicidální jednání, pomsta a lhaní.

2. Analýza Články v časopise Moje psychologie jsou zpravidla rozřazovány do 5 hlavních rubrik a 32 sekcí, které bývají k jednotlivým rubrikám přiřazovány (výjimku tvoří monočíslo). Jejich zařazení se však mŧţe proměňovat. Pro větší přehlednost budu tedy pracovat s hlavními rubrikami: Titulní strana – zahrnuje to nejzajímavější z celého čísla, ze všech sekcí, tedy všechno to, čím se snaţí redakce zaujmout čtenáře, aby si časopis zakoupili. Publicistika – obsahuje redakční i odborné články na rŧzná témata, nejčastěji zahrnuje sekce: Muţ & ţena, Muţská záleţitost, Rodiče a děti, Chování, Emoce, Kariéra. Navigátor – jak je z názvu patrno se snaţí čtenáře zorientovat, k tomuto účelu vyuţívá sekce: Analýza, Výzkumy, Novinky, Názory, Diagnóza, Lidé a Styl.

35

Smysly – obsahuje články, které mají zapŧsobit na naše smysly, nalezneme zde články o Kráse, Zdraví, Fittness, Wellbeingu, Chutích i Cestování. Scéna – se zaměřuje na kulturní dění, mapuje oblast Filmu, Hudby, DVD, Knih. Součástí bývá také Rozhovor se známou osobností. 2.1. Kolik prostoru v časopise Moje psychologie je věnováno rodině a rodičovství? Na základě zjištěných výsledkŧ lze říci, ţe relevantní články tvořily v roce 2009 v časopise Moje psychologie přibliţně 10,7 % celkové plochy časopisu20, z toho 2,9 % tvoří doplňující obrázky a fotografie. Jak je patrné, téma rodičovství je pro samotnou redakci významné. Toto tvrzení dokládá zejména speciální vydání časopisu O Rodičích a dětech II., jeţ vyšlo v dubnu 2009 a jehoţ celý obsah (včetně kratičkých zpráv, výzkumŧ a (skryté) reklamy) je vztaţen k rodině a rodičovství. Tab. 1: Prostor věnovaný článkům o rodičovství v jednotlivých číslech časopisu Číslo

Rok

1 2 3 4 4S 5 6 7-8 9 10 11 12 Celkem:

2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009

Počet stran celkem 128 112 112 112 96 128 128 128 128 128 128 128 1456

Počet stran o rodičovství 8 5 8 11,63 50,15 15,13 8,93 11,5 7,6 8,1 14,94 6,77 155,75

Poměr v procentech 6,25 % 4,46 % 7,14 % 10,38 % 52,24 % 11,82 % 6,98 % 8,98 % 5,94 % 6,33 % 11,67 % 5,29 % 10,7 %

Do výzkumu bylo zahrnuto 47 relevantních článkŧ. V kaţdém z nich byla zaznamenána celková délka článku ve stranách, včetně obrázku, jelikoţ obrázky jsou nedílnou součástí textu a skrze vizuální vnímání, jeţ pŧsobí na čtenáře. Minimální délka 20

Počet stran časopisu Moje psychologie je počítán ve všech případech bez obálky, na níţ se ţádné články neotiskují. Zahrnuje sumu všech článkŧ, úvodníku, obsahu, závěru i reklamy otištěné v daném čísle časopisu.

36

článku je jedna normostrana. V ořezaném vydání, s nímţ jsem pracovala nabývá rozměrŧ 20x27 cm. Prŧměrná délka jednoho relevantního článku je 3,31 strany, včetně obrázku. Tab. 2: Délka článků Časopis Počet stran celkem Délka všech relevantních článků (str.) Percentuálně (%)z celkové plochy Délka obrázků v nich obsažených (str.) Percentuálně (%) z celkové plochy Počet relevantních článků Průměrná délka relevantního článku (str.)

Moje psychologie 09 1456 155,75 10,7 % 42,8 2,9 % 47 3,31

Není nikterak překvapivé zjištění, ţe nejvíce článkŧ o rodině bylo publikováno v Monočísle (18 článkŧ, 37 %). V klasických vydáních se nejčastěji objevují články vztaţené k rodičovství v rubrice Titulní strana (13 článkŧ, 28 %), jeţ má čtenáře zaujmout, přestoţe ţánrově spadají více do rubriky Publicistika21 (12 článkŧ, 26 %). Méně často jsou zastoupeny v Navigátoru (4 články, 9 %). Ve zbývajících rubrikách – Smysly, věnované kráse, jídlu i zdraví, a Scéna, obracející svou pozornost ke kulturnímu dění, v roce 2009 nebyly ţádné relevantní články publikovány. Graf 1: Zastoupení článků o rodičovství v jednotlivých rubrikách

21

Tato rubrika nebývá ve většině obsazích jednotlivých vydání označena názvem. Vzhledem k tomu, ţe má časopis pouze pět rubrik, není těţké určit, jak se tato rubrika nazývá.

37

2.2. Kým a jak jsou prezentovány rady čtenářům časopisu Moje psychologie? V první části otázky se zaměřuji na autora sdělení. V roce 2009 publikovalo články vztaţené k rodičovství 12 autorŧ, u jednoho článku autora určit nelze, jedná se redakční příspěvek, na němţ se pravděpodobně podílel kolektiv autorŧ. 52 % všech autorŧ tvoří ţeny, 48 % muţi. Přitom mezi nejčastěji publikujícími autory se podíl muţŧ značně sniţuje. Toto zjištění je pochopitelné, nahlédneme-li do redakčního týmu, který je tvořen převáţně ţenami, přestoţe se často obrací pozornost na dítě a jeho potřebu mít oba rodičovské vzory v jeho vývoji a výchově. Tab. 3: Autoři sdělení

Autoři sdělení

Počet autorů

Muž Žena Neuveden Celkem

5 7 1 13

Z toho odborník/ odbornice 3 2 0 5

Z toho redakce

Odbornost neuvedena

1 4 1 6

1 1 0 2

Články o rodičovství píší častěji ţeny (40 článkŧ, 87 %) neţ muţi (6 článkŧ, 13 %). Tento výsledek lze interpretovat také tak, ţe výchova dětí je tradičně povaţována za doménu ţen, a proto jsou témata rodiny zpracovávány častěji ţenami a to i v případě, ţe píší články určené otcŧm. Pouze jeden muţ publikoval v roce 2009 více neţ jeden článek, narozdíl od ţen, kde jen jedna autorka přispěla pouze jedním článkem. Zajímavé je, ţe pokud muţ publikuje články vztaţené k rodičovství, pak ve dvou třetinách volí témata, v nichţ je sám odborníkem, u ţen je to v jedné pětině. Z celkového souboru 47 článkŧ zaujímají články odborníkŧ 26 %, redakční příspěvky 70 % a články, u nichţ není určena odbornost pisatele zbylé 4 %. Čtenáři ani osobnosti z jiných oborŧ se mezi autory v roce 2009 neobjevují. To ovšem neznamená, ţe jejich hlas v relevantních článcích vŧbec nezaznívá. Dle slov redakce (Moje psychologie [on-line], c2007-2011) časopis chce publikovat kvalitní a čtivé texty.

38

V 96 % autoři podkládají svá tvrzení odborným hlasem, inspirovaným buď knihou, na kterou v závěru odkazují, nebo odbornou konzultací. Menšinově (11 %) se objevují komentáře osobností z jiného oboru. Hlasy odborníkŧ jsou doplňovány názory laikŧ (čtenářŧ nebo známých autorŧ) v 51 %. Tab. 4: Články dle autorství

Články odborníků Články z redakce Odbornost neuvedena Celkem

Muž 4 1 1 6

Žena 8 31 1 40

Neuveden 0 1 0 1

Nyní se zaměřím na příjemce sdělení. Očekávala jsem, ţe většina článkŧ bude primárně určena ţenám. Tento mŧj předpoklad se však v roce 2009 nepotvrdil. Počet článkŧ určených jen otcŧm (resp. matkám) byl shodný (5 článkŧ, 11%), u zbylých 78% (37 článkŧ) jsem příjemce sdělení nerozlišila, nebo byl článek adresovaný přímo oběma rodičŧm. V závěrečné části otázky, je má pozornost soustředěna na formu, jakou je sdělení předáváno čtenáři. Tuto formu rozděluji na: a) návod; b) informaci; c) příběh (zprostředkování vlastní zkušenosti, nebo příběhu čtenáře). Předpokládám, ţe u většiny článkŧ bude ústředním úkolem čtenáře informovat o problému, tedy blíţe jej popsat, spíše neţ poskytnout konkrétní návod, jak v takovém případě postupovat. Tento předpoklad se mi také při analýze potvrdil. Články alespoň do jisté míry informační představují ve výzkumném vzorku 91 %, oproti 53 % článkŧ, které mimo jiné obsahují i návod k řešení problému. Forma sdělení tak není jednoznačná. Podobně jako se mísí témata v jednom článku, kromě výše jmenovaných forem se v článcích objevují jejich rŧzné kombinace forem sdělení, které se snaţí naplnit rŧzná očekávání čtenářŧ od masových médií (tohoto časopisu). Ve výzkumném souboru jsou nejčastěji zastoupeny články spojující popis problému a pohled na věc ilustrovaný na příběhu (30 %), zřejmě z dŧvodu, aby byl čtenáři článek dobře přístupný. Zde se otvírá most mezi čtenářstvem a autory článku snad nejvíce, neboť autor/ka projevuje zájem o příběhy čtenářŧ a zaznamenává jejich pohled na věc, a zároveň vše zasazuje do odborného rámce. Těsně za nimi následují

39

články informační, které zahrnují také postup řešení (28 %). Ve čtenáři tak mohou zanechat dojem, ţe se dozvěděl něco, co mŧţe uplatnit ve své kaţdodenní praxi. Shodně (17 %) jsou zastoupeny články obsahující všechny základní formy sdělení a články pouze informační. Nejmenší pozornost je věnována článkŧm čistě návodným a návodným spojeným s příběhem. Tento výsledek lze také interpretovat tak, ţe úkolem časopisu je zejména informovat. Mach a Šmolka (1998) tvrdí, ţe některé problémy mohou pramenit z nedostatku informací, pokud čtenáři tyto informace nepředáme a pouze mu nabídneme návody, mŧţe celkově článek pŧsobit jako méně věrohodný. Samotné příběhy se v časopise Moje psychologie v roce 2009 vŧbec nevyskytují. Tab. 5: Formy sdělení a jejich kombinace dle zastoupení v jednotlivých článcích Forma sdělení Návod (N) Informace (I) Příběh (P) N/ I N/ P I/ P N/ I/ P

Počet článků 3 8 0 13 1 14 8

Vyjádření v % 6 17 0 28 2 30 17

2.3. Jak jsou jednotlivá témata v časopise Moje psychologie zastoupena? Na základě zjištěných výsledkŧ lze konstatovat, ţe nejpočetněji jsou zastoupena témata, která se dotýkají otázky Vztahŧ a Výchovy v rodině a témata váţící se k určitému Stáří dítěte (viz tabulka). Lehce se ještě vymyká kategorie Škola. Dále se rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi postupně stírají. První tři jmenované kategorie se sebou úzce souvisejí. Od vztahŧ v rodině zejména vztahu mezi rodiči a dětmi se odvíjí výchova v rodině. Obojí se proměňuje v závislosti na fázi rodinného cyklu a stáří dítěte. Naproti tomu se jen málo objevují články o počátcích rodičovství a problémovém dítěti. Jednotlivým kategoriím bude nyní věnována větší pozornost, neboť budou podrobeny analýze.

40

Graf 2: Analýza témat (v %)

0

15

20

25

30

28 22 17 9 6 6 3 3

Počátky rodičovství Problémové dítě

10

6

Vztahy v rodině Výchova v rodině Stáří dítěte Škola Osamělý rodič + Rodiče Péče o dítě Volný čas

5

Nejvíce je zastoupena kategorie Vztahy v rodině (28 % ze všech témat), která se objevuje ve všech relevantních článcích. Největší pozornost je věnována vztahŧm rodiče s dítětem (96 % všech článkŧ). Toto zjištění není vzhledem k výběrovému souboru nikterak překvapující, obzvláště pokud se přikloním k názoru Lloydové (1999), která tvrdí, ţe cílem rodičovského vzdělávání je posilnit vztahy mezi rodiči a dětmi. Dalším nejčastěji reflektovaným vztahem je vztah mezi rodiči navzájem (45 % všech článkŧ), na nějţ upozorňuje i Sobotková (2007), kdyţ přikládá v rodině základní význam subsystému manţelskému. Jen v jednom článku se autorka věnuje rodině náhradní. Následuje téma sebepojetí (32 % všech článkŧ), vztah mezi sourozenci (15 % všech článku), v němţ se vydělují dva články: první se zaměřuje na dvojčata, druhý pak reaguje na současnou situaci mnohých rodin, kde ţijí děti pohromadě s nevlastními rodiči a jejich dětmi, věnuje se tedy vztahy mezi nevlastními sourozenci, přičemţ vztah nového partnera rodiče a dítěte je řešen ve dvou článcích. Vzniku nové rodiny předchází často rozvod (rozchod) předchozích partnerŧ, jemuţ se věnuje 13 % všech článkŧ. Problematickými jevy v rodině se zabývala také subkategorie Domácí násilí, do níţ lze zařadit pouze 3 články. Přestoţe je zdŧrazňována dŧleţitost úcty ke stáří a dobrých vztahŧ mezi prarodiči – rodiči – dětmi. Tomuto vztahu se časopis věnuje spíše menšinově. V 11 % článkŧ

41

nalezneme témata poukazující na vztah mezi prarodiči (ať uţ se jedná o vlastní rodiče nebo tchány) a rodiči, v roce 2009 však v časopise není vŧbec zahrnutý vztah prarodiče k dítěti. Druhou nejpočetnější skupinu představuje Výchova v rodině (22 % ze všech témat). Šeďová (2007) říká, ţe rodiče často hledají rady ohledně výchovných postupŧ. Informace a rady, které jsou zde rodičŧm prezentovány se směřují nejčastěji ke komunikaci v rodině (53 % všech článkŧ), jeţ představuje základ výchovného pŧsobení i tvorbě vztahŧ uvnitř rodiny. Následuje mravní výchova (v 30 % článkŧ), výchova k samostatnosti (v 24 % článkŧ) a otázka odměn a trestŧ (19 % článkŧ), přičemţ oběma je věnován srovnatelný prostor. Výrazněji ještě vyniká výchova k odpovědnosti a toleranci (shodně po 15 %) a výchova k partnerství a rodičovství (13 % článkŧ). Sexuální výchova v poruchy socializace v rodině jsou spíše upozaděny. Jak jiţ bylo zmíněno, v časopise Moje psychologie jsou nejvíce reflektovány vztahy mezi rodiči a dětmi. V analýze mě zajímalo také Stáří dítěte (17 % ze všech témat). Většina časopisŧ zaměřených na rodičovství a péči o dítě (např. Maminka, Betynka, Rodiče) se soustřeďuje na péči o děti do školního věku, max. do věku deseti let. Radit rodičŧm, jak vychovávat malé dítě v době, kdy je ještě výchovně poměrně dobře zvladatelné, se jeví snazší neţ poradit rodičŧm dětí starších (pubescentŧ a adolescentŧ). Časopis Moje psychologie byl k analýze vybrán, neboť se nezaměřuje pouze na určité věkové období, zajímá mě tedy, zda a jak se časopis Moje psychologie odlišuje. V Mojí psychologii také převládá tematické zaměření na dětství do 10 let věku dítěte (42 % článkŧ), nejčastěji zastoupené je téma předškolního věku, následuje kojenecké a batolecí období a mladší školní věk, zahrnující nástup dítěte do školy, oproti 34 % článkŧ, jeţ berou v potaz také děti starší, mezi nimiţ výrazně převládají děti staršího školního věku, potom následují adolescenti a dospělí. Časopis se tedy věnuje všem věkovým obdobím v ţivotě dítěte. Čtvrtou kategorii tvoří téma Škola (9 % ze všech témat), reprezentuje vztah rodiny ke společenským institucím (srov. Bredehoft a Casidy 1995 in Šeďová 2007). V současnosti je vzdělání přisuzována velká dŧleţitost. Nahlédneme-li do zaměření

42

článkŧ, pak zjistíme, ţe se autoři nejčastěji zaměřují na základní školu, mateřskou školu a vztahy mezi vrstevníky. Zájem o další stupně vzdělávání v článcích není patrný, neboť témata spjatá se středoškolským a vysokoškolským vzděláním se v článcích v roce 2009 vŧbec nevyskytují. Jen malá pozornost je věnována osobnosti učitele, komunikaci se školou, poruchám socializace ve škole a přípravě do školy. Přestoţe spolupráci mezi rodinou a školou je na odborném poli věnována značná pozornost, do praxe pak zasahuje jen pozvolna, zdá se, ţe v časopise Moje psychologie toto téma nebylo doposud objeveno. Jako další v pořadí jsou zastoupeny, shodně po 6 % ze všech témat, kategorie Osamělý rodič + Rodiče, Péče o dítě a Volný čas. Dle výsledkŧ analýzy byly jednotlivé subkategorie v kategorii Osamělý rodič + Rodiče zastoupeny stejnou měrou (9 % všech článkŧ) s jedinou výjimkou, kterou je Problematický rodič se 4% zastoupením. Autoři se snaţí přímo oslovit všechny rodiče, ať uţ mají děti v péči či nikoli, ţijí spolu nebo odděleně. Navzdory mým očekáváním se shodným výsledkem podílí také problematika skloubení světa práce a rodičovství. V Péči o dítě jasně převládá otázka materiálního zabezpečení dítěte, v němţ je zahrnuto odívání, na které bývá nahlíţeno skrze přání dítěte, či hmotné zabezpečení (v souvislosti s hlavou rodiny nebo finanční situací sólo mámy). Ostatní témata jsou zastoupena méně významně. Ţijeme ve století, kdy je pozornost zaměřena na dítě a často se hovoří o tom, jak je ve výchově dŧleţitý společně strávený čas s dětmi a společné záţitky s nimi. Ačkoli se v médiích je téma Volný čas dětí/s dětmi zastoupen hojně, v časopise Moje psychologie je zastoupeno jen málo. Jak jiţ bylo řečeno, média stále více zasahují do kaţdodenního ţivota člověka. Hovoří-li se o volném čase na stránkách tohoto časopisu, pak je povětšinou spjat s médii a koníčky dětí, tento výsledek je mírně zkreslen tím, ţe jsem četbu zahrnula mezi koníčky. Společné trávení času dětí s jejich rodiči je zastoupeno v roce 2009 pouze menšinově a to ve třech článcích (6 %), zaměřuje se zejména na komunikaci a společnou četbu, rozloţení volného času mezi sourozenci a naslouchání. Jen v článku Veselé vánoční hody (Hildebrandt-Sochor, 2009) je společně strávený čas

43

prezentován jako cennější neţ mnohé materiální dary, čímţ se obrací k Vánocŧm, jako času, jenţ nabízí prostor pro sblíţení a zlepšení mezilidských vztahŧ. Nejmenší podíl na celkovém obsahu má kategorie Počátky rodičovství se 3 %. Do této kategorie spadá poměrně krátké období v ţivotě rodiny, kdy se budoucí rodiče připravují na narození děťátka. Vztah rodičŧ a dítěte začíná sehrávat svou roli jiţ v těhotenství. Právě tomuto tématu je věnována největší pozornost, které se objevuje aţ 15 % všech článkŧ. Tato kategorie se nesoustřeďuje pouze na budoucí matku, nýbrţ zdŧrazňuje také roli otce jiţ v počátcích rodičovství. Poslední sledovanou kategorií je kategorie Problémové dítě (rovněţ 3% ze všech témat). Podílí se na ní témata spjatá zejména s negativními jevy, které jsou zastoupeny v 15 % všech článkŧ. Z těchto negativních jevŧ převládá ve zkoumaném ročníku agrese a lhaní. Oproti tomu speciální potřeby dítěte zaujímají pouze 4 % ze všech článkŧ.

44

3. Shrnutí výsledků výzkumu V následující kapitole shrnuji výsledky výzkumu. Podrobné závěry jsou zaznamenány v analýze. Zde předkládám hlavní zjištění, které odpovídají na poloţené výzkumné otázky. 1.

Kolik prostoru v časopise Moje psychologie je věnováno rodině a rodičovství?

Z celkové plochy časopisu (vč. reklam) bylo 10,7% věnováno rodině a rodičovství, přičemţ na jeden článek připadá prŧměrná délka 3,31 strany včetně obrázku. Je zřejmé, ţe téma rodičovství je pro samotnou redakci velmi významné. Časopis Moje psychologie vyšel v roce 2009 ve 12 číslech, z nějţ 11 čísel bylo klasických a jedno speciální bylo věnováno právě rodičŧm a dětem. Dokládá to také fakt, ţe z hlediska rubrik se články o rodičovství nejčastěji objevují na titulní straně, přestoţe ţánrově spíše spadají do rubriky Publicistika. 2.

Kým a jak jsou prezentovány rady čtenářům časopisu Moje psychologie?

Autory sdělení bylo moţné rozdělit do dvou skupin: na redaktory/redaktorky a odborníky/odbornice. Nejčastěji jsou autorkami článkŧ o rodině a rodičovství ţeny – redaktorky. Přispívají-li svými články muţi, pak jsou ve dvou třetinách článkŧ odborníky v oblasti, kterou se v článcích zabývají. Autoři se snaţí o zvýšení kvality svých příspěvkŧ tím, ţe se v 96 % opírají o názory odborníkŧ, které doplňují i laickými názory a pohledem osobností z jiného oboru. Co se týče formy sdělení převládá snaha informovat, která se objevuje v kombinaci s ostatními formami. Popis problému je pak prokládán pro lepší uchopení tématu příběhy (30 % článkŧ), popř. návodem (28 % článkŧ), jak postupovat. S ohledem na příjemce sdělení jsou články genderově vyrovnané, určené ve stejné míře muţŧm, jak ţenám. 3.

Jak jsou jednotlivá témata v časopise Moje psychologie zastoupena?

Na základě zjištěných výsledkŧ je patrné, ţe témata směřují nejvíce k mezilidským vztahŧm, resp. vztahŧm v rodině a výchově v rodině. Zásadní je vztah mezi rodičem a dítětem v rŧzných věkových obdobích, přičemţ v článcích je nejvíce zastoupeno

45

předškolní období (30 % článkŧ), následuje starší školní věk (28 % článkŧ) a období do tří let věku dítěte (26 % článkŧ). Souhrnně lze říci, ţe mladšímu věku, do 10 let dítěte, je věnována větší pozornost, neţ dětem starším. Rodina je postavena na subsystému manţelském (partnerském), vztah mezi rodiči ovlivňuje rodinnou pohodu a pŧsobí i na děti. Tomuto vztahu je v článcích přikládána také značná dŧleţitost. Základem vztahŧ mezi jednotlivými členy rodiny je vzájemná komunikace, která zaujímá významnou roli na poli výchovném, a jako téma se objevuje ve více neţ polovině článkŧ. Co se týče výchovných rad, pak jsou čtenářŧm předkládány zejména v oblasti mravní výchovy a výchovy k samostatnosti. Mezi tématy dále lehce vyniká škola, jakoţto pomyslný most mezi rodinou a společenskými institucemi. Nejvíce pozornosti je věnováno škole mateřské (17 % článkŧ) a základní (19 %), také s ohledem na to, ţe je zde zaznamenaná významná změna v ţivotě rodiny, kterou představuje nástup do první třídy. Spolupráce rodiny a školy však není na stránkách časopisu Moje psychologie reflektována. V dalších tématech se pak jiţ rozdíly mezi kategoriemi stírají. Přeci jen bych však vyzvedla ještě jeden výsledek, který mě samotnou překvapil. Navzdory mým očekáváním téma volného času není zastoupeno příliš hojně. Pokud se vyskytuje, pak se dotýká zejména koníčkŧ a médií ve volném čase dětí, o volném čase rodičŧ s dětmi autoři píší málo. Přestoţe se často hovoří v souvislosti s výchovou o tom, ţe nejdŧleţitější je společně strávený čas s dětmi a společné vzpomínky, toto téma hraje v Mojí psychologii pouze marginální roli.

46

Závěr Rodiče v kaţdé době stojí před nelehkým a zodpovědným úkolem, jak vychovat své dítě co nejlépe, aby bylo dobrým člověkem a zároveň připraveno do samostatného ţivota. Ústředním tématem této bakalářské práce byly rady pro rodiče, ať uţ jsou zamýšleny jako prevence nebo reagují přímo na vzniklý problém v rodině. V současnosti je trend odkládat rodičovství do vyššího věku, coţ je dobrou zprávou pro pedagogy a psychology, vţdyť pak jsou muţi a ţeny na přijetí rodičovské role dobře připraveni a snáze dokáţí přenést pozornost od individuálních zájmŧ k dítěti, horší však pro lékaře, neboť těhotenství ve vyšším věku je spojeno s více riziky. V teoretické části jsem se nejprve věnovala rodině a jejím současným podobám, abych zasadila problematiku rodičovství do širšího kontextu. Přestoţe je výchova zejména v rukou rodičŧ, nejsou jedinými, kteří ovlivňují vývoj jejich dětí. Snad nejdříve do výchovy vstupují prarodiče a ostatní příbuzní, nepochybně také přátelé. Ve druhé kapitole jsem se zabývala jednotlivými informačními zdroji pro rodiče, na které se rodiče mohou obrátit, pokud potřebují podporu, ujištění, informaci či radu, mezi laickou i odbornou veřejností. V poslední podkapitole se má pozornost obrátila k médiím, v nichţ se střetává hlas laikŧ i odborníkŧ. Empirická část se zaměřila na rady pro rodiče, které časopis Moje psychologie předkládá svým čtenářŧm v publikovaných článcích. Ze všeho nejdříve jsem vymezila výzkumný problém a formulovala výzkumné otázky. Obsah tohoto časopisu byl analyzován za pomoci kvantitativní obsahové analýzy. Jednotlivá témata byla přiřazována ke čtrnácti vytvořeným výzkumným kategoriím, které se dále členily do 88 subkategorií. V analýze jsem se pokusila svá zjištění kvantifikovat a komentovat. Empirická část pak byla doplněná také krátkým shrnutím hlavních zjištění. Ve výchově neexistuje jediný správný, fungující postup, také kaţdé dítě je jiné. Co funguje na jedno, nemusí fungovat na druhé. Rodiče si svŧj výchovný styl vytváří při výchově svých dětí, ale jsou značně ovlivněni z pŧvodní rodiny. Model mezilidských vztahŧ, které dítě v rodině získává, si pak dále odnáší do ţivota (Matějček, 1994). Jsou situace kdy je kaţdá rada drahá. Ať uţ rodiče hledají laické (přátelské) rady či odborné, otvírají se jim široké moţnosti výběru. Obrátí-li se k časopisu, který spojuje rady

47

odborníkŧ, laikŧ (čtenářŧ, přátel, vrstevníkŧ, ...), mohou naplnit svŧj volný čas relaxačně i ve spojení se vzděláváním. Časopis Moje psychologie se zaměřuje především na vztahy, ať uţ v rodinném, pracovním ţivotě, či k sobě samém. Mohou rady v časopise někomu pomoci? Snad ano. Mohla by to dosvědčovat i čtenářská obec. Přestoţe je časopis Moje psychologie na českém trhu teprve krátce, svou oblibu u čtenářstva si jiţ našel. Podle aktuální výsledkŧ Média Projektu je čtenost za třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 poměrně vysoká (127 000). Podle serveru Mladáţena.cz „je časopis určen ţenám, ale i muţŧm ve věku 25 – 45 let“ (Moje psychologie [on-line], c2007-2011), coţ podle vývojové psychologie zahrnuje fází mladé dospělosti, v níţ následují vývojové úkoly spojené s přijetím profesní role, vytvoření stabilního partnerství a přijetí rodičovství, a střední dospělosti, v níţ dochází k proměnám v profesním, partnerském i rodičovském ţivotě a hovoří se v souvislosti s ní o krizi středního věku (Vágnerová, 2000). Dalo by se tedy říci, ţe cílovou skupinu tvoří lidé v aktivním rodičovském věku, kteří mohou být zároveň zařazeni v pracovním procesu. Právě jejich potřeby se snaţí časopis reflektovat. Podle mých zjištění představují články vztaţené k rodině a rodičovství 11% z celého obsahu časopisu. Tato problematika je pro tvŧrce časopisu patrně významná, neboť Rodičŧm a dětem věnovala v roce 2009 celé speciální číslo (v pořadí jiţ druhé). Podle Šeďové (2007) rodiče zpravidla volí takové (vzdělávací) prostředky, které sami povaţují za příjemné, sama je spojuje s peer zdroji. Existují však lidé, kteří neradi hovoří o osobním ţivotě a těţkostech, které je potkávají. Zdá se, ţe pro ně by kniha či časopis mohli být vhodnou alternativou. Rady, které mohou rodiče v časopise Moje psychologie nacházet, nabývají tří základních forem (návod – instrukce, jak postupovat, informace – popis problému, příběh – přenesená vlastní zkušenost autora, čtenáře, či přátel autora), ty se pak rŧzně kombinují. Podle mého zjištění autoři předávají čtenářŧm nejčastěji informace (v 91 % všech článkŧ), coţ není příliš překvapující, vţdyť jednou z hlavních úloh médií je informovat. Některé články by mohly také poslouţit rodičovskému vzdělávání v podobě výchovného poradenství, neboť některé problémy v rodině mohou pramenit z nedostatku informací (Mach, Šmolka, 1998). Šeďová (2007) také hovoří potřebách samotných rodičŧ a na základě výzkumného šetření upozorňuje, ţe rodiče hledají rady

48

nejčastěji ohledně výchovných postupŧ. Na tuto potřebu reagují články (53 % všech článkŧ), v nichţ jsou mimo jiné zaznamenány i instrukce, jak v dané situaci postupovat. Nespornou výhodou tohoto časopisu je to, ţe se nezaměřuje pouze na jedno období věku dítěte, nýbrţ zahrnuje všechna věková období a v článcích tak prochází rŧznými fázemi v ţivotě rodiny, od plánování rodičovství aţ po opuštění rodného hnízda, čímţ se otvírá pro větší mnoţství čtenářŧ. Jistou nevýhodou je, ţe čtenáři nemohou příliš ovlivnit obsah vydání (např. vlastními příběhy nebo dotazy do poradny, jimţ samotným podle mého zjištění nebyl v roce 2009 poskytnut prostor). Časopis Moje psychologie vyuţívá jazyk přístupný čtenářŧm a slouţí spíše k relaxaci. Závěrem zbývá říci, ţe časopis Moje psychologie nabízí širokou paletu témat, určených matkám i otcŧm. Domnívám se, ţe jej lze zařadit mezi informační zdroje, jeţ mohou mít pro rodiče v rŧzných situacích přínos. Pak záleţí na samotné preferenci rodičŧ, zda povaţují vzdělávání v oblasti rodičovství za dŧleţité a jaká forma se jim v dané situaci zdá příhodná.

49

Použitá literatura Asociace manželských a rodinných poradců ČR, o.s. [online]. 2009, 1.10.2009 [cit. 2011-02-22]. O nás. Dostupné z WWW: . Asociace mediátorů České republiky [online]. c2006 [cit. 2011-02-22]. O mediaci. Dostupné z WWW: . Česká republika. Zákon o rodině. In Zákon č. 94/1963 Sb.. 2010. Dostupný také z WWW: . DUNOVSKÝ, Jiří. a kol. Sociální pediatrie, vybrané kapitoly. Praha: Garda, 1999. ISBN 80-7169-254-9. Efektivní

rodičovství [online].

c2008

[cit.

2011-02-27].

Dostupné

z

WWW:

. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brn : Paido, 2010. 262 s. ISBN 978-80-7315-185-0. GOODY, Jack. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: NLN. 2006, 229 s. ISBN 807106-396-7. HATÁR, C., KURINCOVÁ, V. Moţnosti edukácie rodičov v kontexte sociálnej andragogiky. Pedagogická revue, 2005, roč. 57, č.1, s. 37 - 129. HÖHNE, Sylva, et al. Rodina a zaměstnání s ohledem na rodinný cyklus. Praha : VÚPSV, 2010. 108 s. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7416-059-2.

50

CHALOUPKOVÁ, Jana. Ideální věk rodičovství v České republice a v evropském srovnání. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2008 [cit. 2011-02-01].

Dostupné

z WWW: . Katechismus katolické církve. Praha : Zvon, 1995. ISBN 80-7113-132-6. KOHOUTEK, Rudolf. Vývoj a výchova dítěte v rodině.Olomučany: Final tisk.,1998. ISBN 80-7204-105-3. KUCHAŘOVÁ, Věra; HABERLOVÁ, Věra. Rodina a zaměstnání v prŧběhu ţivotního cyklu. In SIROVÁTKA,Tomáš a kol. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. 1. Brno/Boskovice : Albert, 2008. s. 19-62. ISBN 978-80-7326-140-5. LÁBUSOVÁ, Eva. Co znamená rodina? [on-line] Neuvedeno: 2007 [cit.2011-01-18]. Dostupné z WWW: . LÁNÍKOVÁ, Renata. Nabídka rodičovského vzdělávání v rámci neformálního vzdělávání dospělých a její analýza. Bakalářská diplomová práce. Brno, ÚPV FF MU, 2007. LEMAN, Kevin. Sourozenecké konstelace. Praha : Portál, 2000. 224 s. ISBN 80-7367. LLOYD, Eva. What Works In Parenting Education? – Summary [online]. [s.l.] : [s.n.], 1999 [cit. 2011-01-15]. Dostupné z WWW: . MARTÍNKOVÁ, Jitka. Časopisy jako zdroj informálního vzdělávání rodičů. Bakalářská diplomová práce. Brbo, ÚPV FF MU, 2010. MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují : eseje z dětské psychologie. Praha : Portál, 1994. 108 s. ISBN 978-80-7367-272-0.

51

MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1. vydání. Praha : Portál, 1996. 98 s. ISBN 80-85282-83-6. Moje psychologie, roč. IV, č. 1-12. Praha: Mladá fronta, 2009. Mladážena.cz : Dámský portál Mladé fronty [online]. c2005-2011 [cit. 2011-03-27]. Webové

stránky

časopisu

Moje

psychologie.

Dostupné

z

WWW:

. Mladá fronta [online]. c2007-2011 [cit. 2011-03-27]. Moje psychologie. Dostupné z WWW: . Národní koncepce rodinné politiky [online]. MPSV: 2005 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW: . Národní zpráva o rodině [online]. MPSV: 2004 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW: NOVÁK, Tomáš. Manželské a rodinné poradenství. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1316-0. PAVLIČÍKOVÁ, Helena. ŠEBEŠ, Marek., ŠIMŦNEK, Michal. Mediální pedagogika: Média a komunikace v teorii a učitelské praxi.

Jihočeská univerzita v Českých

Budějovicích: 2009. ISBN 978-80-7394-190-1. Pohyb obyvatelstva v České republice v letech 1921-2009 [online]. 2009 [cit. 2011-0113]. Dostupné z WWW: . RABUŠICOVÁ, Milada a kol. Škola a (versus) rodina. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 176 s. ISBN 80-210-3598-6.

52

RABUŠICOVÁ, Milada, POL, Milan. Vztahy školy a rodiny dnes: hledání cest k partnerství. Pedagogika, Praha: PedF UK, 1996, č. 2, s. 105-116. ISSN 0031-3815, 1996. SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny.Praha: Portál, 2007. ISBN978-80-7367-2508. ŠEĎOVÁ, Klára. Chtějí se rodiče učit? Rodinné a rodičovské vzdělávání očima potencionálních účastníkŧ. In Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Studia pedagogica. Brno: Masarykova univerzita, 2007. roč. LV, U12. str. 79-92. ISSN 1803-7437. ŠEĎOVÁ, Klára. Média jako pedagogické téma. In Pedagogika. Praha: PedF UK, 2004, č.1, s.19 - 33. ISSN 0031-3815. ŠEĎOVÁ, Klára. Rodinné vzdělávání jako součást celoţivotního učení. In RABUŠICOVÁ, Milada; RABUŠIC, Ladislav. Učíme se po celý život? : O vzdělávání dospělých v České republice. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 205-232. ISBN 978-80-210-4779-2. ŠEĎOVÁ, Klára. Rodinné vzdělávání jako součást celoţivotního učení. In Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Studia pedagogica. Brno: Masarykova univerzita, 2006, roč. LIV, U11, s. 55-66 ISSN 1211-6971. ŠŤASTNÁ, Anna. Harmonizace rodiny a zaměstnání. Mikrosociální a individuální souvislosti rodičovství. Praha: VÚPSV, 2005 [cit. 2011-02-01]. Dostupné z WWW: . Unie vydavatelů [online]. c2004 [cit. 2011-03-30]. Media projekt 1.7.-17.12.2010. Dostupné z WWW: .

53

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost a stáří. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 522 stran. ISBN 80-7178-308-0. VESELÁ, Renata. Rodina a rodinné právo. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. ISBN 8086432-48-3. Všeobecná deklarace lidských práv [online]. Praha : Neuvedeno, c2005 [cit. 2011-0118]. Dostupné z WWW: . VÝROST,

Jozef,

SLAMĚNÍK,

Ivan.

Sociální

psychologie.

Praha:

Grada

Publishing.:2008. ISBN 987-80-247-1428-8. Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989 [online]. [s.l.] : [s.n.], 2010 [cit. 2011-1-13]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7280-900-4. Wikipedia [online]. Není uvedeno, 16.1.2011 [cit. 2011-01-13]. Dostupné z WWW: . ŢBIRKOVÁ,

Viera.

Podněty

pro

výchovu

k

rodičovství

a

pro

rodinný

ţivot. Komenský : odborný časopis pro učitele základních škol. Brno: Masarykova univerzity, 2010, roč. 135, č. 2, s. 10-13. ISSN 0323-0449.

54

Přílohy

1. Příloha č. 1: Seznam relevantních článkŧ časopisu Moje psychologie v roce 2009 2. Příloha č. 2 :Záznamový arch (přiřazení článkŧ k jednotlivým kategoriím)

55

Příloha č. 1: Seznam relevantních článků časopisu Moje psychologie v roce 2009

Č. Název 1 Z pohádky do pohádky "Maminko, já jsem to opravdu 2 neudělal." 3 Sex v těhotenství a po porodu 4 Mami, potřebuji nové džíny 5 Stydím se za své rodiče 6 Máme všechny své děti stejně rádi? 7 Postinterrupční syndrom 8 Máme doma mrzouta 9 Jak neztratit kontak s puberťákem 10 Nemusíte být dokonalá 11 Úcta k člověku 12 Jak si děti zvykají na základní návyky 13 Mám právo vidět své dítě 14 Dokonalé dítě - sen rodičů 15 O vině a trestu 16 V opuštěném hnízdě 17 (Ne)chtějí děti uklízet? 18 Vývoj dětské sexuality 19 Jak..zvládnout dětský záchvat vzteku? 20 Jak muži prožívají těhotenství 21 Otec u porodu 22 Vychovávám "cizí" dítě 23 V jakém věku mít dítě 24 Povídejte si s bříškem 25 Mluvte s nemluvnětem 26 Devatero tabu v představách o rodině

Délka Měsíc Rok Rubrika (str.) Autor 1 2009 A 4 Jan Kalina

Odbornost autora redakce

Délka Strany obrázku 56-59 1,24

1 2 2 3 3 4 4 4 5 5 5 5 6 6 6 4S 4S 4S 4S 4S 4S 4S 4S 4S 4S

redakce odborník redakce redakce redakce odborník redakce redakce redakce redakce redakce redakce odborník neuvedeno redakce odborník odborník redakce redakce redakce redakce redakce odborník redakce odborník

68-71 28 60-63 52-55 60-63 28-31 50-53 58-61 46-49 50-53 66-69 70-73 24 44-47 66-69 14 16 18 26-28 30-32 34-36 38-43 46-48 50-52 54-56

2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009

B C B A A C A A A B B A C B B C C C F F F F F F F

4 1 4 4 4 4 4 3,63 3,93 3,7 4 3,5 1 3,93 4 1 1 1 3 3 3 6 3 3 3

56

Indra Hildebrandt-Sochor Prof.PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Ellena Jesenská Jana Benešovská Indra Hildebrandt-Sochor PhDr. Veronika Kavenská Jana Benešovská Mirka Koníčková Mirka Koníčková Ellena Jesenská Mirka Koníčková Mirka Koníčková PhDr. Marta Boučková Lena Schonberger Mirka Koníčková PhDr.Marta Boučková Prof.PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Jana Benešovská Jana Benešovská Jana Benešovská Mirka Koníčková Jana Benešovská Mgr. František Štefek Mirka Koníčková PhDr. Veronika Kavenská

1,6 0,07 0,9 0,75 1,15 0,93 1,5 1,3 1,44 1 1,3 1,25 0,1 0,85 1,73 0,1 0,7 0,25 0,49 0,53 1 2,3 1 0,83 0,58

27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47

Jste pro své dítě dobrým vzorem? Mluvte s nimi Mami, já se bojím! Sourozenecká rivalita Malý průvodce dětskou agresivitou Malí zloději Hyperaktivní děti Nezavrhujte rodiče svých dětí Síla slova díky Dětské lásky Hlava rodiny pod tlakem To já ne, to oni! Poprvé do školy Co trápí sólo mámy? Budete dnes číst svým dětem? Syndrom dokonalé matky Dvojí život dvojčat Nechci nového tátu… Ona čeká dítě, on ho nechtěl Všechny role, které hrajeme Veselé vánoční hody

4S 4S 4S 4S 4S 4S 4S 4S 7.8 7.8 7.8 9 9 10 10 11 11 11 11 12 12

2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009 2009

F F F F F F F F B A A A B B A C B B A A B

3 1 3 3,61 3 3 3,54 3 4 4 3,5 4 3,6 3,8 4,3 4 3,52 3,68 3,74 3,67 3,1

Ellena Jesenská neuvedeno PhDr. Veronika Kavenská Ellena Jesenská PhDr. Veronika Kavenská Ellena Jesenská Ellena Jesenská PhDr. Veronika Kavenská Ellena Jesenská Ellena Jesenská PhDr. Adam Suchý Ellena Jesenská Mirka Koníčková Jana Benešovská Jana Benešovská PhDr. Veronika Kavenská Radek Drexler Mirka Koníčková Jana Benešovská Ellena Jesenská Indra Hildebrandt-Sochor

redakce redakce odborník redakce odborník redakce redakce odborník redakce redakce odborník redakce redakce redakce redakce odborník neuvedeno redakce redakce redakce redakce

58-60 62 66-69 70-73 74-76 78-80 82-85 86-88 60-63 68-71 72-75 62-65 70-73 56-59 68-73 40-43 60-63 70-73 76-79 52-55 72-75

Vysvětlivky: A – Titulní strana; B – Publicistika; C – Navigátor; D – Smysly; E – Scéna; F – Monočíslo

57

1 0,43 0,55 1,04 0,71 0,44 0,6 0,48 1 0,94 1,16 0,39 1,15 0,6 0,63 1 1,12 1,35 1 1,14 1,18

Příloha č. 2: Záznamový arch (přiřazení článků k jednotlivým kategoriím)

58

59