Radonová, Maryša Bosacka Salony

Radonová, Maryša Bosacka Salony

DUUírSVT 52.

S dobovými podobiznami.

NAPSALA NLB.

ŠÁRECKÁ.

Cena (Na Tcn.

K

K

.

.

vietaé pir.)

FTOPIvPRFlZE

Abychom

usnadnili

výbr

umleckých drobností k

výzdob píbytk i ke krášlení toilety, zaídili jsme ve svém zá-

vod

Oddlení umleckého prmyslu, kde si

lze

prohlédnouti

a koupiti umleckou lidovou keramiku, sklo, bronz, hraky, krajky, výšivky, batcu, korále, práce tepai

né umlecké vazby atd. i j. tmilecké výzdobné pedmty pro salony i domácnost.

Rate

nás navštíviti a oddlení si prohlédnouti i

ÚSTEDNÍ

UMLECKY ZÁVOD F. TOPI, V PRAZE,

Národní t. 11.

M.

SARECKA:

SALONY. S dobovými podobiznami.

F.

TOPI, PRAHA.

2 KNIH

m'

m

SVT" „DUCH APORADA POUNÉ EMLER. SBÍRKA

POPIJI

>RNÉ

ETBY.

J.

Hoch, Noviny. J. Hauner, Válka-

Dr.'Ar.

Dr/V.

'Prof. dr. J. Matiegka, Duše ,a tlo. Illlustr.) Dr, O. Ševík, Kartely. Dr. F. X. Harlas, Jaroslav

ermák.

(31

Prof. Dr.

A. Brožek,

chtni

23. Prof. Dr.

Ing,

Karel

. Cáaka,

tepla. Ph, Dr, A.

Matjek,

venko-

zem Prof.

Dr. J.

Využiti

Umni Pimo.

Šimák, Hus nim.

V.

ped

Ing. Stan. Špaek, Pée o invalidy a jich pracovni výchova.

Renáta Tyršova, Lidovýkroj v echách, na Morav a ve Slezsku. Dr.

pée

lite-

28, Prof,

Z. Fr.

Kobza, Potraviny. Štpánek, Zázraky

moderní luby. 30-31. Prof. Ing.

iše Rak-uh.

a doba

Otázky

Ochranné oblasti pírodní. (IllJ. 25-27. Dr. E. Siblik, Tanec. 29. Ing.

19. století.

Doc. Dr. V. Dvorský,

Kouzelný

rární psychologie.

Doc. Dr. B. Ježek, Drahoka(Se 6 obr. píl.)

C. Zíbrt.

proutek.

25. Dr, J,Sy.Proc/!d2/ta,

Opoenský, Protireformace v echách.

my.

Lidové

umnL

Zušle-

lidstva.

Dr, R. Rolíek, Život va.

Edv.Babák, Výživa

rostlinami. 22. Insp. L. Weigner, a národní

24. Dr. O. Fischer,

obr.)

H.

Dr.

21. Prof. Dr,

Nedoma, Ochranná o mládež v cizin i u

Vlád. List, Elektrisace po válce. 32. Prof, Dr, Ed. Babák. Život a teplo. 33. Dr, Jií Guth, O jídle a piti jindy a jinde. 34. Dr. Karel apek, Pragmatismus. 35-36. Ph. Dr. Jar. Šafránek, Ele-

ktina ve službách lékaských. 37. Dr, K.

Ochrana budov proti blesku. Prof, Dr, J. A. Theurer,

Doc. Dr, A. Novák, Kritika literární. Metody a smry. Doc. Dr. Arne Novák, Kritika literární. Zásady a prakse. Prof. Dr. K. Enuliš, Sociální politika.

Jan Ev. Pur-

badatel, a reformátor. 38. Prof. Cyril ryt. Prky n,

Moe,

kolébka zemL Frýdecký,

39. Fr.

Mladé

Slo-

vensko.

V.

nás.

Amerling,

kyn,

ecká

Dr.A.íTo/d, komoe
41. Dr.

v souasné íilosofiL B. Mansfeld, Bohatství z ovoce.

44. Ing. 45.

V.

K. Blahnik,

delní.

Umni

diva-

O

46.

r,

47.

hodokvasech. V tisku. JUDr. B. Linhart, Smlouva o mir s Nmeckem a náš

50. Dr. J.

stát.

51.

J.

Guih,

hoiiinácli A

ejka. Jedovati B. obratlovci* jejich jedy a ochrana proti nim.

48. Dr.

Ve vydávání ód

K

2 do

6'80i

MUDr.

J.

Zdravé

Brdlik.

dit. Šimák,

po Lipany. V

Od

Kostnice

tiská.

MUDr. J. Kettner, Pouení o pudu pohlavním.

— Cena jednotlivých svazk — Koupiti lze u vSech knihkupc.

se pokrauje.

K

49.

l^^^^^^S

VŠECKA PRÁVA VYHRAZENA.

S-

Tiskl .Veleslavín* spol. s

r.

o.

Praha V.t,24.

—

1920.

Vysoce vážené

slen

JOSEF PONCOVÉ, profesorce

Vyi

díví školy v Praze,

s

hlubokou úctou

Dokonujíc svou

práci o vývoji salonu, cítím se

povinna vysloviti své dGcy vŠcm, kdo práci tuto mi usnadnili, zejména dámám, které mi se vzác-

nou ochotou propjily své vzpomínky pro kapitolu o eských salonech, a to: paní Božen Aug^tinové, paní Libuši Bráfové, paní Helen Konrádové-Roslerové,

spisovatelce paní

Ann

Lauer-

mannové, paní Andle Randové, spisovatelce paní Ržen Svobodové, paní Ev Vrchlické a Em. Lcšetick^ému z Lešehraau. Panu universitnímu do-

centu Ph. Dru Prokopu M. Hašícovcovi a panu Ph.

Dru Ant. Dolcnskému dkuji za laskavé ozínaení zapjení nkterých pramen.

neb

V

Praze dne

18.

února 1918.

MARYí^A

B.

ŠÁRECKÁ.

PEDMLUVA. Pod slovem „salon" nutno vidti výkvt zjemnlého

estétsíví,

}eho' vrchol, sladké požitky

ducha

smysl, jaké mže dáti pouze vybraná spolenost, kde každý jednotlivec uvdomil si svou mi

svou velkost zdájilivou i skutenou, vždy skvlou. Salon jest estétstvi, jemuž duch krása ' žen dodává glorie, je asto kusem ne-

dividuaUtu, ale i

uskutenné

utopie,

jakousi

Thelemou Rabelaiso-

zahradou Boccacciovou, kam uchylují se estéti v dob zkázy zuící v okolním «vt. Renaissance je tvrkyní tohoto útvaru spoleenského, jejž stvoil obdiv k lovku. Salony jsou opakem života eremit; stedovk je ve znamení onoho osamlého, kontemplativního života, jehož znakem jsou Abelard a Heloisa ve své mystické vášni, znakem salon však je muž svta, který neslouží Bohu, ale kráse svta, své osobnosti. Salony jsou aristokratické, af již ovládají je aristokraté skutení i mšanstvo, jež snaží se, aby šlo v jejich stopách. Zde kvete kult úspchu, vznikají typy velkých diplomat, básník hýkaných spoleností, Udí velkého svta; vše, co má talent, bohatství, krásu, vzdlání vystupuj* na oz.áeném jevišti zvaném salony. Salony jsou kus kulturní historie, souástí djin re-

vou

i aspo onou

až po naše dny. Vše zjemnlé, zkrášlené sousteuje se v nich; jsou umleckým dílem spoleenského styku, velcí herci svta vystupují na jejich parketách' a sklízejí bohatší, skvlejší vavíny nežli herci na divadle. Jiná žena nežli stedovká kráí ozáenými sa-

naissance, J€Ž trvají

A kráí jimi jiná láska nežli oina spirituelní, má lilie v ruce, ne žena nžná a domácká, jež spokojuje se dtským úsmvem a radostmi ješt Dante, krbu. Stedovká žena, jak pál si lony.

jež

ji

zmizela s renaissancí. Není již mezí pohlaví, žena nabývá tím vlivu, jakého ped tím nikdy nemla, jt stediskem spolenosti, její královnou, representaním zjevem, triumfujícím krásou. Castiglione pisuzuje jí již schopnost chápati vše, co chiápou muži. Žena-mužatka není za reinaissance vzácným zjevem. A z této nikoli emancipace v moderním slova smyslu, ale z renaissancního kultu ženy, který nejvíce projevoval se v salonech, vyje stediskem spoleenplývá jejich ráz: žena ského života, jejž ovládá krásou a Chytrostí. Mní se rytíský kult ženy, muž pibližuje se jí chytrostí a noblessou lstivostí, mizí ony kontrasty stedovkého kultu ženy, který opval ji u vyi

i

mystickými obrazy náboženskými; aby ji druhé stran krut trestal, jestliže prohešila

tržení

na

proti rytíi, pánu a vladai. Neapol, dvr krále Roberta, tento vzor Boccacciových novel, jeho život v tomto ovzduší slavností, maškarád, rozkoší, zpvu a tance je pvodní prostedí, z nhož vytryskl tento útvar spoleenský, zvaný alon. Boccacciov^a Fiametta kra-

se

luje

v tomto

století iO

bují

prvním salonu. V druhé polovici Ib. onen život spoleenský, jejž nazý-

již

salony, všude, kde jsou duchaplní mužové Ferrae, Mantové, Floženy, v Benátkách, Urbinu, v nádherných villách velmož i rencii, v palácích bohatých kurtisán. A ve Francii, na je podvorech umnímilovných král, a kraování jeho; tu jefada královen salon, vnichž je duše vku, v^nitní historie, která asto je v souvislosti s historií, jež odehrává se na bojištích'; v salonech je kus svtových tehdejších djin. Není možno na omezeném míst vylíiti všechny ty zjevy, odstíny, pestrý, záivý, a asto

vámc

ím,

i

dvoan

i

i

smutný život, nebo moderní lovk po tom, co prožil, nemže býti jen divákem oslnným slávou renaissance. Kolika hrdinm salon znlo v duši i

hoké memento pi

triumfech, když byh to vše popravištm i bídou a exihem? Triumf átoi salon, kavalíi, po nicíhž hynuly ženy láskou, milostníci král a princezen jako Lauzuu slyšeli jist asto v duši memento. Chápeme, pro Voltaire stvoil toto trpce výsmšnou postavu nobila Popokurantéa, ten-

na

výsluní

slávy:

jejich

Neskoní

výsmch renaissanní slávy, jejíž konec ve velké revoluci. salon vladaek. velmož, kurtisán, velkých

to skrytý tušil

A

pítelky i

žen, jež bylv nejmocnjšími politiky v sukních, byl salon kusem evropských kulturních' djin. Nekonená ada obraz stídá se v tomto svt, záe sláva, tajemné a kruté osudy, lesk ducha i ponurý despotism, rozkoše lásky i stíny marnosti jdou jím v osobách jeho herc a hereek, které ped zraky moderního lovka defilují jako stíny, vyvolané z podsvtí. Žili kdysi, mli vše, co mohlo jim dáti umní a spolenost, i

al^

na

dn

tchto bytostí shledáváme se

také 11

obrazy hodnými Shakespeara, s tragediemi zklamání, vášn a bolesti, jakými fsou tragika života s

Tassova

a

konec Cinq-Marsv, tragika

vládydhtivosíi

plnýdh

a

lásky

se

rozvíjející

ctižádosti,

v obrazech

žáru a smutku.

mšanském, kdy je heslo prospívati ve svt, kdy píší se brevíe úspchu, jež jsou odvarem Baltazara Gracianá, a kdy štácký politik je slabou imitací nkdejšího 1'homtne de la cour, má salon již píliš obchodní ráz. A na konec jsou i salony obchodem. Místo dam tri-

V

19. století, v století

m-

umfujících

bytkem

láskou

i

duchem jsou obchodnice

sance, a politickým kalkulem. uzavírá opra\'du jednu lidské,

však j€}í

12

ná-

bibeloty. Zmizelo velké gesto renaiszmnil se život, i váše koní obchodním a

Zdá

se,

že

velká

válka

dobu vývoje spolenosti dobu renaissanní, jejíž odlesk nepozbude

nikdy

úinku na spolenost,

zmnno

bylo

úpln.

by

prostedí

RENAÍSSANCE. Skoro bychom ekli, že první myšlenku vytvo-

spoleenská stediska, salony, v nichž skvlé myšlenky muž pojí se s grácií žen, dali staí trouvei, nebo opvovati krásné ženy znamená uiniti je stedem myšlenek a cit. Kult žen stvoil iti

salon,

podnt ování

a

giosního

Za

renaissance byla jeho kolébkou, pece byl dán již ve stedovku. V zbožBeatrice a Laury je nezemská záe reli-

k

již

nmu

stedovku dopána ženám pozemským.

krása stedorozkoš nahrazuje tiché zbožování. 2ena z královny nebeské, jakou byla v kultu mariánském, stává se vládkyní pozemrenaissance

vku,

a

bujné

shasíná veselí

spirituelní

a

skou.

Salony renaissanlní nemohou vlastn býti zvány salony v pravém slova smyslu; jsou velmi rznorodé, ráz jejich uruje ten i onen dvr drobných italských vlada. Podivné jsou rozpory v renai-

ssanním lovku; zloiny

a

vraždy, výbuchy ne-

nm

zkrocených vášní pojí se v s láskou k umní, barbar umlec je v slouen. Týž muž, který, je poskvrnn nejhnusnjšími zloiny nazý-vá milenku blostnou holubikou. A takový lo\"k vytváí svou touhou po sláv, zálibou v umní a kráse, ba ve kulturní stedisko.

nm

i

i

vd

13

Taícový] je Sigismoindo Malatesta v Rímini, zío-' umlecky Založený, pekla, ale spolu

lovk

inec

povolává v>lnikajlící uencíe a bá;siní(kly k sv^mu dvoru. Duší tohoto salonu povstného ooindbttiera je „božská Isotta", básníka, ale vke žena opvaná. Kd!o dovedl opvati ruce krásnjé I&otiny, jaiko Giusto de Conti, mohl býti jist, že bude míti krásný život který,

v

Rimiini a slavný

poheb

v kostele sv. Františka.

Krásné ruce Isottiny jsou skoro symbolické pro tyto pedchdce salon; tyto krásné ruce krotily renaissanní dravce a ukazovaly mimo krvavou dráhu moci na jinou cestu, kudy kráejí grácie, moudrost a krása. Nevíme, byly-li ženy renaissanní vždy krásné, ale u tch, u nichž je v rozporu básnický popis jejích zjevu se zachovanými i

em

byla jejich krása: v jieSnad nebyly krásné dle našich náz^ori a \i<usu, ale mly grácii, „|ež iní všechno krásným a sladkýjm". Grade byla zinakem renaissance, mítkem vzdlání gentiidonny; tato ideální dáma, ktálovna salon renaissanních, mla býti moudrá, duchaplná, prostá pýchy a závisti, dobrá, ušlechtilá, spojující v sob ct]nosti hospodyn a dámy spolenosti, dudha živého a rozmarného, který rozhodfe o ctnostech kavalín. Jestliže na dvoe Isottin v Rimini vládine duch starých trouver, je ve ville Medidejfekýich' v Capodobizínami, tušíme, v

jich

renaissanním pvabu.

reggi duch humanismu. V kišálovém vzdchlu okolí Florencie, v zahradách, t nichž je rozhled do údolí Arna, jakoby ožívala stará utopie, filosofie epikreismu, virtuosní umní žíti. Gosimo byli filosode Medici stvoil tento svt, v fové i dívky z venkova tanící a laškující kava-

nmž

14

Hí, dámy, umlci, kruh krásných a chytrých žen, k jichž chvále se ply zpvy v prvodu kytary. Zde Marsilio Ficino, pekladatel Platona, improvisoval své hovory o lásce, starý Poggio Braccioloni bavil

spolenost pikantními „facetiemi'',

Filelfo a bibliofil Niccolo Nicoli zúastnili se

uený tchto

platónských sympos. Pl Akademie platónská a salon s celým ovzduším dobrodružst\'í lásky, byl dvr Cosimv. Za vnuka Cosimova Lorenza il Magnifica stal se salon ve ville Careggi salonem velkého svta; Lor^nzo byl typem mecenáše, který nedovede býti blahosklonným, pstí eleganci a umní s pravou

pl

rozkoší

rcnaissanního lovka. Smyslný epikure-

zpívá v jeho kanzonách staré horácovské carpe diem. Lorenzo je obklopen rznými osobnostmi ville zcela odlišnými tak, že obraz života ve Careggi je bohatý a pestrý: veselý duchovní Matism.

teo Franco je Musou komickou, Angelo Poliziano, latinský básník, je skutený poeta, všímající si duše lidu. Marsilio Ficino, smiující platonství i

kesanstvím pedstavuje typ filosofa tohoto kruhu, a záhy zesnulý Pico de la Mirandola, encyklopedista renaissance, je postava, jež byla zázrakem renaissance, jak byla v slouena svžest mládí s aristokratickými zpsoby a obrovskou ueností. Symposia, poádaná na poest antických mus

nm

drc, kdy pedítal se Platonv spis „Hostina**, kdy filosofické úvahy skrýyaly milostné úsmvy a vášn, ukazují jak více tlež uenost vládla v Careggi

láska.

Salony Medicejských mají v Cosimovi a Lorenzovi své krále, dvr mantovský má svou královnu, _

-

.15

Je to jedna z nejkrásnjších ženskýclt postav rcnaissanních, „la prima donna del mondo*', Isabella Este. Byla nejen v Itálii Vziorem nejjemnjší kultury spoleenské, u ní bylo stedisko svta Palác Colionnfi v RUm, kde sídlila, kultiurtního.

dostaveníkem všech, kdo

vynikali duchem^ mravy, a toto ovzduší penesla na dvr mantovský:, když stala, se žemou ^ Qianfranceska Gonzagy. Este je stejn U Isabelly z vyvinutýi smysl pro spolenost, má potebu sdílnosti, krásy kulturu

by!

umním

a

vybroušený;mi

i

snášenlivosti. Její takt jde tak daleko, že promíjí i mlíži jeho extravagance, ba dává inu jako prvodkyni na cesty njak-ou majitovskou krásku. V jejích oích' je zlem jen špatnýl vkus. Tato renaissanní žena se svou švakrovou Eliškou z Mantovy tvoí nové ovzdiuší spoleenské, kde tou se rytíské romány, pstují písn a spoleenské hry, podnikají vydWázky a cesty. Tizianv portrét Isabelly z Este podává dobr;^ názor na tuto renaíssanní knžnu. Nemluví z smyslná krása, ale velké oi IsabelHny dívají se smírn do svta! Je to královna salonu, jež v bohatém renaissanním kroji jde svtem nejen slávy a lesku, ale i ducha a krásy. Jeptiška Osanna stejn jako hrab Castiglione a kardinál Bibbiena tší se jejímu pátelství, dva rzné svéty, jež smiuje Isabella svým taktem šibala Bibbienu, a sladk-é

i

nho

:

velkého ctitele dívek svéKo dvora náboženské blouzinní jcptišinoi Málokteré žen podailo se uskuteniti ideál harmonického života jako mantovské paní. Nezná žára livosti, miluje sama spolenost krásných žen, z bytosti její ine se líbezná laskavost tak, že i

právem je považována za nejrozkošnjší ženu Itálie. Tizianv portrét nepedstavuje oslující krásku. Ale není v ní nic démonického, nebouí dravci pudy, a jemná kultura mluví, že družina jejích mimo Mantovu, na krásek poínala si rozpustile i

karnevalech v Milán a v Bolcgni. Žena, která horší se nad kluzkostmi komedie „Kalandrie", provoje shovívavá k reji zované na její poest v lásky a milostných dobrodružství svého okolí.

ím,

A

této

vyrovnané královn spoleenského taktu

vcech praktických: hmotných', a pece udržela si pednost, že byla nejen vládkyní mody, ale i v íši umní a ducha. Byla diletantkou v této íši, ale diletantkou rozkošnou, nebo i v lom byla umlkyní života, tvrkyní onoho nejvyššího pvabu, bez nhož nelze si pedstaviti salony: jiskení ducha, ohostroje krásy, záících a sladkých slov. Její duše žízní po vdní, je vášnivou sbratelkou vzácných tisku a umleckých dl; Dante, Petraka a Eoccaccio jsou v její knihovn vedle rytíských rom.án. Mantegna, Bellini. Costa, Dossi a Peruggino pracovali pro ni. Její soukromé pokoje, „rajské pokoje" a ,,studovnika" v Reggiu neiní nyní toho dojmu Jako kdysi, duše vcí. Okolí její, jakoby s Isabellou odešla pokud mžeme si je zkonstruovati ze zachovaných památek, je zpola museum, zpola budoir, kde malby, mince, starožitnosti, umní, literatura, vše soustedilo se v obraz rozkošné renaissanní pospolitosti, v jediné umlecké dílo umlkyn žinebyla

cizí

ani prozíravost ve

nemla mnoho prostedk

úsmv

i

vota.

Salon Isabellin byl umleckým dílem; které pedilo salony bohatší, nádherné dvory již tím, že Salony

2,

17

uskuteovalo

nejvíce ideál salonu. Tato žena, jež cenu každé krásné vteiny života, odstraovala všechnu disharmonii, její duch' nebyl lizkýt, ajiiž hnán nezkrotnou touhou po moci a sláv. Velké sUmce renaissance záí v tomto život, šelmovský úsmv, láska ke kráse a rozkoš z umleckých požitk nedružily se nikdy tak, jako v ovzduší této ženy, jež ocenila prožila ist ženskými citem všecky pvaby života, a dovedla ie slouiti v krásný obraz zjemnlé kultury, když trpce pociovala, že nemá prosted!l-:á k mecenáství. Jestliže zjev Isabellin je sVtlý a vyrovnaný, je zjev Lukrecie Borgie jejím opakem, vyvolávaje pedstavu krutých a dravých' renaissanních lidí, kteí mezi vraždám'] a orgiemi naplují sví život. Burkhardt ve svých' dennících' vylíil takové slavnosti na dvoe Borgi; v sálech, kde nedávno byly smyty stopy krve zavraždných, tanily nahé kurtisány. rozncujíce staeckou fantasii a bavíce vzínešené diváky obsceními výjevy. A mezi diváky Lukrecie Borgia, jež se nezardívá, považuje jíc totoi divadlo za samozejtoé, a usmívajíc se vtipm papeže, svého otce, a lichlotkam bratroV3^m. Jako vévodkyn ferrarská je Lukrecie Borgia nádherný renaissanní zjev podmaující si lidská srdce. V této žen jakoby byly dv duše. Básníci slaví ji jako nejkrásnjší a nejctnostnjší dámu, je jim „božskoru Lukrecií" a nejkrásnjší pannou'^ O povahu Lukreciihu mže býti spor; byla jist žena svobodná, ale kolik je hvaloeí na ni, jichž pvod nutlno hledati jen v knížecí Štdrosti této ;,Gámy svdné a opravdu gr?ciesní*'. Byla mástrojem v rukou svého vládychtivého. pí-

zmala

i

i

i

,

18

buzenstva, zasnubována a rozluována, |ak kázaly mocenské zájmy, politické ohledy. Její vzdlání bylo daleko za vzdláním Isabellinvm, ale zjenádherou poutala vynikající básníky a huvem manisty renai5san!ní, takže dvr íerrarských byl považován za první spoleenské stedisko v ítalii. Ferrara je v té dob mstem blahobytu, djepisci libují si, jakými lahodami oplývá. Ale více i

než dobré bydlo íákalo sem básníky mecenášství rodu Este, nebo literární spolenost Lukreciina [e

nejen

z

uenci

a

básník,

ale

i

z

obratných'

vtipká. Lukrécie hostí nejvtšího italského taškáe Aida Manutia a zárove vtiskuje ráz literatue, nebo její pochvala znamená literární úspch. Ariosto opvá ji v „Zuivém Ro-

causér

a

a

tento král básník, povahou melanchoobjevoval se zídka na slavnostech Lukreciinýjch. íerrarský, kde skonila kdysi na popravišti Parislna, má záící slávu i krvavé stíny: padl tu v obt zákeným vrahm i mladý Ercole Strozzi, jenž opval Lukrecii vášnivými verši a vzbudil žárlivost Aloinsovu. Krvavá dramata žárlivosti neiandu'',

lický

snílek,

Dvr

byla zde ídk3'!in zjevem, královna renaissanních

salon neznala

slzí,

soucitu,

a

tragidíé

pípady

brzy zapomenuty. I salon Lukreciin ztichl, když odešel její velký zbožovatel Eenátan Pietro Eembo, a když papež Julius II. dal do klatby ferrarského vládce z politických píin. Víc nežli slávou a nádherO'U proslul dvr ferrareký tím, že byly

Ariosta a Tassa. Dvj.r ferrarský znamená estetických' požitk; byly vyvrcholení smyslných života v pohádkové nádhee, která tu typy podobn jako nádhera orientálská shiovala slávu hostil

i

umlc

19

krutost,

a

lásku

a smrt,

bujnjší maškarády

a

krvavá dramata a nej-

slavnosti.

I

umní

vtiskují

výtvarníci kreslí a malují slavnostní prvody, básníci píší triumfální zpvy. Ale stíinv smrti a vraždy týí se za touto slávou renaissance, jíž prodhvívá horená snaha vyžít každý tohoto lesku tajíí se melancholie okamžik, na

tvío slavnosti

ráz,

dn

hrobu. Kult vlastního já nebyl nikdy tak vyvinut jako renaissance. I zloiny byly posuzovány velmi shovívav, brzy zapomínány, a za takových poje vysvtlitelno, pro skvlým renaissanním dravcm holdovali i nejvtší mužové ducha a králové v íši umní: Tizian a Leonardo. Krutí a skvlí vládcové té doby neznali svdomí ani za

mr

nad zloiny; pokrytedví, lichotnictví nikdy lepší než v oné dob a djepisci slaví dokonce jako zvláštní ctnost, dovedl-li se velmož mistrn petvaovati. Dílo Macchiavelliho lítosti

nemlo pdy

obraz duše toho vku h3'ivá obraznost, smyslnost a nejhlubší demoralisace vládne v tomto svt, který zná všechny umlecké požitkv a dojmy, mimo 'nhu a poesii srdce.

vrný

je

;

lstivost,

Typický obraz spolenosti

italské

zanechal

známý

dvoan

Baltazar Castiglione ve své knize „Cortigiano'', jež líí plasticky spoleenské veery, Jaké Castiglione sám prožil na dvoe Alžbty Gonzagy v Urbinu. Tento lombardský šlechtic kreslí tu v duchaplných rozmluvách obraz renaissanního

lovka,

dokonaiiého svtáka, který snaží se zjasživot platónskou láskou. Ideál dvoana Castigiionova je lovk, který živostí ducha, niti

si

dmy-

slein, 30

roztomilostí

a

výmluvlností

dodává životu

pvabu,

tue

a ve volných rozmluvách

umní

o

lásce,

litera-

všechnu skvlost ducha. A konené skvlostí a nádherou pedstihuje dvory vév^odské jím papežský za Lva X. Zde tee zlato proudem, a slavnosti mají ráz pohádkový. v denní život stedních vrstev ímských prolniká ona milovnost nádhery, Rímanky cnodí doma v pepyciiových odvech a mladíci v baretech a malebných krojích oživují ulice. I hostiny papežské, kde není sice dam, ale za to mniši vtipkái baví spolenost, jsou téhož bujného rázu: pednášejí se básn, jichž autorm prší zlato z papežského mšce a vysoká dstojenství. Vše, co umní mohlo poskytnouti, sousteuje se zde, by dodalo slavozáe dvoru papežovu. Od stanzí Raffaelových až po ciVvaioei obdarovaných chuas, vše zjDÍvá píse k chvále prvního velmože svta, nádhory milovného papežství renaissanního. divadlo. Na divadle Le\ X. miloval hry, šachy hry oplývající drspapežov byly provozovány nými vtipy. Vedle komedie „Calandrie**, plné mythologických scén, v nichž za zvuku hudby houpala se Venuše, uprosted tanících amoret, na voze taženém hrdlikami, mávajíc hoící pochodní, byla provozována hrubá fraška, v níž vedlo se zle mnichu, který napsal špatné verše. A papež se a

vyvíjí

1

i

i

i

výborn pi

této exekuci. život papežského sousteoval se za Julia il. a Lva X. ve ville Farnesin, vystavené v letech 1509 1510 Agostinem Chigim na pravém behu Tibery. Chigi byl bankéem potebovali penz na válku, i nádpapež, bavil

íma

Spoleenský

—

a

herné stavby, hostiny,

umlecká

díla

nkteré podivného

neb slavnosti. 1 slavné souástí to-

rázu, byly

31

O

nádhee jejich vyhoto spoleenského života. pravují obrazy Paola Veron ese a soiuasné popisy. V poádání hostin proslul kardinál Pietro Riario; nejkuriósnjší hostinu však uspoádal bainké Lorenzo Strozzi v sále potaženém erný]m suknem a dekorovaném lebkami. St,l byl rovnž pokryt lebkami a kostmi, ale pod tím strašnýim inventáem smrti byly vybrané lahdky, jež hostitel nabízel zdšenýim host|m. Není vše rozkoš a grácie, co se djie na tchto hostinách Riaria, Chigiho a jiných. 1 zde stýkají se krajnosti, a z hostiny kultivovaných lidí stává se asto hostina Trimalchionova. Chigi byl však vzdlanec, toužící po sláv mecéna; ve Farnesin je dvr básiníkú jako na dvoe papežském dvr výtvamíki. Chigi cení spoleensky výše výtvarníky než Vatikán, kam až na Raffaela jieméli pístupu, ponvadž neumli latinsky. Salon Chigiho ve Farnesin iní i výtvarníky lidmi salonživota lehkomyslného, ními. Umlci i dámy, oživují tyto sály; byly mezi nimi i takové, které, jak vypravuje Bandello, holdovaly ve dne a literatue a v noci Venuši. Ale renaissanní lidé nemli v tomto smru písných, morálních názor; krásky, jako krásná Impéria, Tullia a jiné json modlami nejrozmanitjších osobností ímských, a vybraný Castiglione sám koí se královn kur-

by

vd

tisán,

Imperii.

Rájem smyslných žen renaissanních

jsou

Be-

ecká henež ve starém ecku, což

nátky. Cortigiana renaissanní není však téra;

pomry

byly jiné

se již ze snahy renaissanních lidí idealisovati cortigiany. Dámy spolenosti renaissanní byly

jeví

vzdlané, rovnocenné v tom

smru mužm,

Cor-

až na malé výjimky nemohly s nimi souCortigiany napodobují tudíž, chtjí se zdáti vzdlanými, jsou odleskem vzdlanosti, jež na padá, a bylo by omylem, kdybychom jim pipisovali velké vzdlání a hlubokého ducha. TuUia Aragona a Veronica Franco píší sice básn, ale o jejich pvodnost muže býti spor. JVlnohé slavné kurtisány byly analíabetky, vábily však zpvem, vkusem v odvu a vtipem, Nejrafinovanjší kosmetické prostedky a nejvtší luxus panuje v dotigiany

tžiti,

n

mech tchto

krásek, jež bydlí v palácích a vilvystupují jako královny obklopené etným služebnictvem. í v tomto renaissanních knžek Venušiných jsou spoleenské stupnice; Burkhardt rozeznává „cortesanae honestae'*, milenky prelát, vyslanc a velmož od davu pouliních. lách,

a

svt

dv

Salony

benátských

kurtisán,

jichž

ovzduší za-

skvle Marten ve své

novelle „Cortigiana", mají ráz horké smysinosti. jména nejproslulejších cor.gian zachovala se v djinách hlavn tím, že byly pítelkynmi vlada a umlc, jako Veronica Franco, jejímiž páteU byli Tintoretto a Bernardo Tasso, a hostem Jindich III. salonech tchto žen scházela se spolenost cizích a spisovatel, ale listy a výroky jejich prozrazují mélké, estetisující nazírání. Rozkošná blondýna, chytil

y

umlc

Aragona, již známe z obrazu Morettova „Herodias", netšila se dokonce ani v Benátkách velkému nadšení, nebo povstný vtip Pietra Aretina, je/iiuž se nelíbila, vyhnal ji z Benátek, kde Tuliíi

byl jinak Aretino,

všemohoucím ochráncem

kurtisán.

typ revolverového spisovatele renaissanního, je spolu pedstavitelem života a ovzduší 33

benátských kurtisin. A skoro všediny krásky toho druhi stávajlí se ve stáí zbožinyími. Veronica Frainco zakládá asyl pro padlé ženy, Beatrice da Ferrara se postí, biuje a chodí do kostel. Karneval jejich života koní popelcem, jako konil u mnohýxh skvélýcii zjevi renaissanní slávy. Smutek a krása tohoto zániku zní nejíklivjii ve zpvech Tassových. Tasso' je pvec zapadající

renaissance, jež

opojení

pl

jií

i

mla

svou slávu,

neest, nejdojemmjší zjev

lesk,

jCjí,

Krásu,

který za-

píse pohební.

BAROK. „Hedvábné

potísniné pozlacené roucho nazval Voltaire 16. století vlády Alžbtiny, kdy hrubé požitky, malá úcta k lidskému životu a brutální zvyky mísily se s nejvyšší kulturou ducha a 4iejvytíben|ší elegancí krví,*'

—

a

tak

spoleenskou. Anglitícá revoluce a vítzství puritanismu na po17. století zasadily tžkou ránu spoleenživotu. Krásné ladies, jež slavily triumfy

átku skému na

dvoe

I., poznaly s hrzou, že je konec a líbivýi typ kavalíra s dlouhými kakrajkovýím límcem a širokj|m kloboukem;

Karla

jejich vlády,

deemi, jejž známe piti

z portrét Van Dydkovych, musil ustoupuritánskému fanatiku s oholenou hlavou a

písn jednoduchým zevnjškem. Vítezlná sekta diktovala krut svoai vli. Podailo-li se jí však potlaiti na as slavnosti, d"vadlo, tanec a maškarády oblíbené na dvoe roz'marné královny Jindišky a omeziti spoleenský život na schzky, a4

spolená modlitba a zpívání žalpak nepodailo se jí zastaviti spontánní proud spoleenské kultury, který šíil se tehdy ze Španl po celém civilisovaném svt. Madrid na poátku baroka pejal ddictví renaissanního íma. Marn horlí puritánŠtí filosofové proti tomuto „novému Babylonu", kter}^ udává tón v eleganci, mode a umní. Všich'ni národové pijí tu plnými doušky rozkoš života. Má-li jichž cílem byla

m,

IV.

msto ráz kosmopolitický, jest dvr Filipa uzaveným svtem, kam proniknouti mohou

jen

umlci, grandové a diplomati, kteí sbratel-

však

vášní a láskou k umní získali si píze královu. Jest to zlatý španlského umní, který zrodil Velasqueza, Lopt de Vegu, Calderona a hrabte Olivareza, bývalého ministra, Roj. byl dostaveníkem spolenosti a vzdlanc. Zde etl Quevedo své satirické verse a zde dávaH l.ope de Vega a Calderon pedvádti své kusy. Spoleenský život španlský, jenž ídil se v té dob orakulem salonního filosofa Graciana, dbi sáhl tu nejvyšší uhlazenosti a zjemnní, kterého nebylo, dokud žena byla ze spolenosti vylouena, a dokud španlský hidalgo, jehož personifikací je Don Juan, vidl v ní jen koist' svých smysl-

skou

vk

Dm

umlc

ných tužeb.

Španlský vliv proniká též v prvních literárních salonech francouzských, kde udrží se až do dob Mazarinovvch. Nejslavnjší z tchto salon, hotel de Rambouillet, byl jakýmsi protestem proti drsné mluv a hrubým mravim pevládajícím na dvoe Jindicha IV. Zvláštní, nový duch vládl v tomto prostedí, odkud mladá markýza de Rambouillet vypudila všechnu licenci a kam pinesla italský, 25

jemný vkus, jejž podailo se jí zharmonisovati romantismem španélskýim a vervou gallského

s

sliná, duchaplná bytost, vychokterá kouzlem svého temperamentu a své ryze francouzské zdvoilosti dovedla ovládnouti preciósní spolenost scházející se vždy ve stedu v jejím „modrém salon". Aristokracie rodu stýlkala se tu s aristokracií ducha; velcí spisovatelé, jako staiký Malherbe, Jean Luis Guez de Ealzac, Chapelaitt a Corneille mli tu svá místa vedle kinížat a knžen z rodu Coindé, Conti a Bourbon. Ti pinášeli sem novinky ode dvora a petásali politické otázky, oni pedítali svá díla. Corneille vzbudil tu nadšení svým Polyeuctem, Voiture okouzloval vtipnými híkami, v nicWž vyplýtval všechno bohatství svéhb duCha. A markýza sama pedkládala svým hostfam jako thema hovoru galantní problémy, pi jicWž luštní bylo teba dbáti istoty jazykové. Žel, že tato snaha, která vedla k založení francouzské Akademie, zašla až k absurdním pepjatiostem, a že hezké návštvnice hotelu de Rambouillet libovaly si na konec v affektaci, již zesmšnil Molire ve svých ,,Préciuses ridicules**'. Pes všechny tyto st/nné stránky náleží však hotelu de Rambouillet zásluha že zahájil elegantní život ve Franc j a uinil francouzský jazyk konversaním jlazykem- Celé Evropy. Žádný ze souasných salon, ani RiChelieuv Palais Royal, ani salon paní de Sablé, kde La Rocheioucald etl své „Maximes", ani sobotní vtipu.

Byla

vaná v

to

Itálii,

veírky sleny de Scudéry, kde

uených

Neklidná doba Frondy zasáhla a rozptýlila jehto leny.

bouillet 26

vláidl

pedantism

žen, nedosáhl takové výše a dokonalosti. i

hlotel

de Ram-

S ním vymírá

spolenost, která milovala sentimentalitu nekonených román sleny de Scudéry a Urféovy Astrée, aby ustoupila nové ée literární a spoleenské kultury, v níž Francie bude vzorem všemu ostatn;ímu svtu.

Poátek vlády

Ludvíka XIV. je feerií stídanejrozmanitjších zábav, nebo ctižádost Mazarinova snažila se odvrátiti mladého krále od vcí státních a obklopiti ho atmosférou chvilkových požitk. Velká nenucenost a volný tón, nad nímž žasnou dámy starého režimu, jako vévodkyn de Longueville a slena de Montpensier zvyklé písné etikett zašlých salon, vládne nyní jících

se,

u dvora.

Mladý král zúastní se reje masopustního chod pšky po ulicích a navštvuje v pestrojení neznámé domy otevené všem maskám bez rozdílu, taní a zpívá na scén, a k velkému pohoršení své sestenice, tak zvané „velké Sleny'' nechce jlísti sám podle starého zpsobu, nýbrž galantn

podává dámám svého dvora z jídel urených pro dokonce zabývá se romantickou myšlensnatku se svdnou neteí Mazarinovou, Marií Mansebe, ba

cini.

nerie

Dvr pro

vých do

Obasné

nevychází

zmnu

je

z

opojení ples, jichž sceze síní paláco-

penesena

pírody. cesty, jež podnikal

dvr

Ludvíka XIV.

po venkov,

vyvolaly zálibu v selském kroji a tanci. Tak ujal se v elegantním svt menuet, pavana a jiné tance vesms selského pvodu. Umní tance patí nutn k výchov proto Molirv Bourgeois gentilhomme tolik se namáhá, abv se mu nauil, a proto paní de Sévigné, nejlepší re;

2

presentantka své doby, nazíývá Ludvíka XIV. velkrálem od chvíle, kdy dobe s ní tanil. Tak žije spolenost této doby, jiejíž zraky upírají se toužebn k Versailles, která každéh'o rána nasloiuchá kázáním Bossuetovým a veer tleská operám Lullyho neb kusm Racinovým proto, že král-slunce pi nich zaslžel a která mistrn je zachycena v dopisech' paní de Sévigné a komekjýlm

diích

Molirových. Dávno

je

již

mrtev hotel

e

Rambouillet, jejž marn pokoušela se vzkísiti la grande Mademoisselle, jie mrtva spolenost podléhající kdysi pathetickému heroismu dramat Corneillových. A španlsky vliv, tak moicný za mládí Anny Rakouské, zmírá zVolna pi veerních se-

renádách na Cours la Reine Aristokracie rodu a duCha setkává se nyní ne již v modrém salon hotelu de Rambouillet, ale v rue des Tcurnelles, kde nejslavnjší kurtisána 17. století, Ninon de Lendos- která duchem a krásou zastínila svou starší pedchidkyni, Marion Delorme, pijímá každodenn své pátele. Libertinství zkVétalo tu pod ochranou epikurejtekéhb filosofa Saint-Evremonda, a mladí muži naleželi tu školu jemných mrav a spoleenského taktu tak, že nenadarmo bylo eeno, že jediné, co chybí Ludvíku XIV. je styk s Ninonou. Nebylo v Paíži duchaplnéhb muže, který by nebyl pítelem této neobvejné ženy, v níž podle slov Saint-Eviemondových pojilo se rozkošnictví Epikurovo se ctností Katonovou. Ne však všichni, kteí byli jejími páteli, pronikli až do povstné dhambie des élus, která sousedila se žlutým salonem, kde uchvacovala své hosty zpvem a h!udbou. Za to však všichni, kdo tam vnikli, zstali .

as

.

.

páteli.

jejími

A když

ským pronásledováním

z

ped

obavy

-uchýlila

do

se

tam dav pátel, aby

náboženkláštera,

zpt

vydobyl. Píinou této zvláštní úcty, jíž Ninon požívala její podivuu souasník, byl vedle její krásy hodný duch a charakter. Láska k svobod a vášnivý, smyslný temperament uvrhly ji do víru rozkošnického života. Byla-li však ženou srdcem, které tak dobe chápalo lásku, rozum její logiku a charakter pevnost a poctivost ryze mužskou, která bouila se proti všemu pokrytectví, pedantismu a pruderii. Jakou rozkošnou filosofií lásky jsou A práv takovou byla její konveri^ji dopisy! následoval

ji

ji

i

ml

sace.

velkého svta, vyjímaje paní de Sénevyhýbaly se žlutému salonu, a Kristina švédská byla pi své návštv v Paíži tak okouzlena Ninonou, že chtla ji pilákati k sob do íma, kde založila v paláci Riario humanistickou Akadii, stídajíc tu pole svého rozmaru hovory, jaké byla zvyklá vésti na severu s Grotiem a s Descartesem s pastorálními hrami, jichž ani papežský zákaz neperušil. Nelze si pedstaviti vtšího kontrastu než tvoily tyto dv ženy, Ninon, která kouzlem konAni ženy

vigné,

versace a grácií své bytosti vábila k sob všechen elegantní svt, a Kristina, korunovaná mužatka, která uvádla jej v úžas výstedností svého chování, jež bylo v zejmém odporu s vládnoucím,

jemným mravem paížským.

iim, kde

usadila

se

bý\'alá "švédská

královna

po dlouhém bloudní Evropou, aby tu uplatnila zkušenosti, jichž nabyla na svých cestách, a kde bvla triumfáln pijata, protože pestoupala na k'a29

nepodobal se již nikterak ímu renaissannímu. Byl to Rím Salvátora Rosy, tohoto nového Rafaela své doby, fcím proniklý! vlivem francouzským, jejž pinesla sem Marie Mandni, tolickou víru,

podobn

Hortensie, vévodkyn Mazanesla modu framcouzske dvornosti a galantnosti úo Londýna, který odložil již puritánskou masku od chvíle, kdy Karel II., jejž v den popravy jeho otce nikdo pod trestem smrti nesml nazvati králem, slavnostn vjel do hlavního jakO' její sestra

zariinova,

msta. První starostí nového pamovtníka, jehbž sobecký) prostý vší duševní velkosti a královské dstojnosti hledal v lesku dvorních' orgií náhradu Za útrapy dloiuhiéhb vyhnanství, bylo, aby získal co možno nejvíce penz', a to ne protoi, abv odškodnil šlechtice pišlé na m.izinu ve služb jeho otce, ale aby mohl vésti nákladný, život a zahrnovati bohatými dary své oblíbence a milenky, z nichž nejhrabivjší byla jeho maitresa en titre Lady Castlema"ne, pozdji vévodkyn z Clevelandu. Karel II. byl velkým ctitelem krásných žen. Nikdy snad nebylo tolik' krásek u anglického dvora jako za jeho vlády, nebo nelitoval obtí, aby je tu udržel. Pyšná Lady Castlemaine dlila se dlouho c jeho lásku nejen s vévodkyní z PortsmoiutWu a slinou Miss Stewrartovou, ale i s bývalou pro'davakou poimerano, Nell Ow^ynovou. Sotva pibyla Hortensie Mazarinova do' Londýina, nabídl rentu a letní zámek v palcu Saint-Jam.eské'm, jí kam picházel asto na partii bassetu nedávaje se rušiti filosofickým tónem rozprav, jiež vedl tu Saint-EVíemond, vrný ctitel krásné hostitelky, ani a ješitný charakter,

štkotem 30

ps

a

moukáním koek, nebo

salon

vévodkyn

byl

šastného Karla bení

zem,

vždy malým zvincem. Syn neI. místo, aby pomýšlel na zvele-

zpustošené revolucí, snažil se jan o

to,

aby setásl nudu. V ase, jejž netrávil se svými milenkami a u hracího stolku, bavil se krmením ps a kachen neb pohledem na zápasy boxer,

i

jen

kohout.

Alravy anglického dvora po tžké ée puritanismu, pipomínají saturnalie Directoiru po francouzské revoluci. Bujný je život ve Whitehallu,

kde rozvášnní

hrái házejí zlatem,

kde zpívají

popvky a kde spolenost tžkopádných lord a pvabných ladies, jichž nedotkla se frivolní

se dosud jemná spoleenská kultura baví se divoce rozpustilými hrami.

francouzská,

Nic není smšnjšího než manželská vrnost, nic opovržení hodnjšího než žárUvost muže, který steží svou ženu ped záletnými útoky, jako Lord Chesterfield. Podle Macaulaye je nevra nutná k výchov kavalíra, práv tak jako znalost franiny a po boku. Kdo by se vyhýbal milostným intrikám, neušel by posmchu a potupnému názvu longa

me

faced puritan.

Není divu, že tato spolenost pijala s otevenou náruí Gramonta, když byl sem vypovzen, protože opovážil se soupeiti s králem o budoucí paní de Montespan. Všude, kde se objevil, v divadle, na plesích, neb pi aji. jejž uvedl Karel 11. do mody, byl Chevalier stedem spolenosti, již okouzloval svými zlomyslnými kousky a oiiginelními nápady, které v Paíži již sevšednly. Jeho dvojí virtuosita, ve he v karty a ve

a

31

flirtiu,

skvle

muž, druhou

se

tu

uplatnila:

srdce

prvou získal obdiv

Nechybla mu píze pro milostné úspchy tak, žen.

královská, ani pda že mohl tu nerušené pokraovati ve své dobýivanosti, spádati nitky intrik a peletovati jako mood kvtu ke kvtu, až podailo se Miss Hatiý|l miltoinové, jedinému istému kvtu v tomto neestném ovzduší, opojiti bo tak, že z dobrodružného kavalíra stal se milu|ícím manželem.

Chevalier de Gramont je typem salonníhb h'rdiny barokbvého, oním honinéte hbmme, o kterém se snilo v hotelu de Rambouillet, jiako kdysi v Urbiinu o oortigiianu. Netome již v galaintním otroctví, k inmuž odsuzovala ho móda Cicisbeismu na poátli století, ineníi Cavalierem serventem, který musí sloužiti své dáme poi zpsobu stediovkýich pážat, býiti pítomen jejíí tollett, baviti ji hrou na mandolinu neb dekiamadí a ohíánti nudlu ód této krásné loutky piohybující se dle pedpis etiketty. Nejvtší kouzlo jeho spoívá v roztomilosti

a vtipu;

a

tomluto

klouzlu

podIéh'a|í

ženy.

temperament, dvornost a kbrrektní elegance jSou nutn;ýimi vlastnostmi barokbvéhb gentlemana. A všedhny tyto vlastnosti ml Gramont pes nepíznivé svdectví, jež vydal o pomlouvaniý Saint Simon, který jakoi dvoan upadší v nemilost ml mnoho píin k' žlárlivosti na miláka dvora. Zcela jinak' líí ho jehoi švakr Hamilton, a jíz*livý bratranec paní de Sévigné, Bussy-Rabutin piznává mu jeho dobré stránky. Grambnt j'e pravým díttem své doby, která nemilovala nic tak Jako rozkoš duchaplné konversace. Coi úsilí bylo tu vnoviáno kráse myšlenky a slova! Vše vedlo fen k \'ytíbení hbvoru, k nejVyšŠí elegainci vnjŽivý]

nm

i

32

ších

i

vnitních

umním

forem.

Umní

mluviti

stává

se

žíti.

Salonní kultura francoiuzská objala brzy svým vlivem celý civilisovaný, svt. Vidli jsme, jaki \nikla do Anglie a íma; v Polsku zvítzila pes z patriotismu staverše básníka Kochanovského, a velká vlna slovanská penesla ji do Vídn, kde ztrnulý dvorní život založený na

vášnivý,

vl

odpor Sobieskélio, který

se proti ní

pes

i

satiricíké

orázdných formách obadné eketty, bránil dlouho vzniku salonu po francouzském vzoru. Zatím však co elegance francouzských mrav vítzí po celém svt, zhasíná záe její v samém ve Versailles. Minuly již dny dvorního ohnisku lesku, minula éra Montespanové, kdy královské sídlo tonulo v pepychu ples, divadel a improvisovaných zábav, jichž stedem byla osoba panovníkova. Galanilní život jakoby zmlkl tu zakiknutý edikty od chvíle, kdv nkdejší manželka hrbatého básníka Scarrona stala se tajným satkem chotí královskou, onou všemocnou paní de Maintenon, která ovládla netoliko srdce stárnoucelé ovzduší dvorní, a snažila cího krále, ale se íditi osudy finann vyerpané a nešastnými válkami vysílené Francie. Šlechta, již touha žíti v blízkosti krále-slunce vedla do Versailles, má Appartement, kde hra a ponyní své jours mluva má nahraditi nkdejší skvlý rozhovor. Velké ticho panuje u tabule, kde druhdy neru-

—

i

šené vyprávly se pikantní historky, a

tžká nuda

padá na dvoany zmnivší se v manekýny v tomto ovzduší, odkud bigotní, pokrytecká ctnost vypudila rozkoš nenucené konversace. A tak velký palác královský, jenž nedávno ješt vábil k sob Salony

3.

33

Evropy, upadá v ztrnulost dtoiuholetého Tihož probudí jej zázraný dotyk magidké hlkv kouzníkovy.

zrak celé

z

zakletí,

ROKOKO. v jehož

Kouzelník,

zmnilo

fantasii

se

zaaro-

ve vný; sen o Cythee, v pohádku rokoka, byl chudý pokrývasyn z Valenciennes, a jmenoval se Antoine Waííeau. Vidl jej zdáli ten kouzelný svt rokokový, když živil se kopiemi obraz Rubensových v palácích, odkud zel jej ve chvílích odpoinku a zasnní, v rámci zahradní scenérie, kde amoretti neb sochy satyr a nymf usmívají se škodolib i shovívav galantní zábave koketu-

vané

Ludvíka XIV.

Versailles

v

páki

jících

Zel

a

.

.

zachytil

svadne masce, lanosti

telné

inou,

již

jej

v jeho

na

sv3'ich

života, který

teba

vyžít

plátnech

vné
u zdroje

a

v jeho neukoji-

jen krásnou vteefemerních roz-

Zel jeho smavé kouzlo, jeho umlou jeho erotickou atmosféru, v níž touha velké vášn petvoila se v pvabnou hru flirtu maskující ladnými pohybv tla nejtajnjší záchvvy srdce Žena je královnoii. této arovné íše, ne však již majestátní žena pežilého baroka, inspirátorka velké vášn, ale rozkošná, kehká figurka rokjoková, -eiíž pikantn koketní úsmv a nevyrovnatelnou grácii znchytily portréty Boucherovy, Nattierovy a Fragoinardovy Celv zjev její od bílé paruky a nalíené tváe s muškou až po- lehký, jakoby nadýchán}' úbor z kvtovaného hedvábí,

koší... grácii,

.

.

.

34

.

.

hlásá touhu líbiti se. Hích Narkissv je nejvtším híchem ženy 18. vku. Nemá jiné lásky než svou krásu a zrcadlo, v níž tato krása se obspolenost. ráží I dtství její je hrou na velkou dámu, již spatuje ve své matce, která jednou denn ji obejme

—

a políbí s úzkostlivou opatrností, aby si nezmakala šat. a inesetela líidla. A v kláštee, kde má nabýti povrchního vzdlání ženy 18, vku, která vše ví,

kdy emu uila, spádá dále svj sen o velkém svt a oekává netrpliv chvíle, kdy oznámí se jí, že bude provdána. Málo záleží na muži, jejž vyvolila pro ni její rodina, a s nímž bude vlastn žíti jen nkoHk týdn, ale záleží na tom, co jí poskytne, i lépe, co poskytne jí satek. Žena 18. vku potebuje nezbytného dekora, aby mohla zaujmouti své místo ve velkém svt, potebuje býti vdána, aby mohla stvoiti své prostedí, založiti si salom, zjeviti se v loži opery a býti pedstavena u dvora. Manžel jest jen nutným prostedkem k tomu, conditio sine qua non. Ale manžel nezastává pozadu v tomto nazírání na život, nepijímá trpn roli, již mu pedpisuje pro nho je všemohoucí spolenost 18. vku. satek jen nkolikatýdenním intermezzem, které vytrhne ho na as z víru nevázaného, mládeneckého života, v náhradu poskytne mu vzácný požitek, jejž pipravuje mu rozkošná nevinnost mladé choti, která zvdav a nedokav zasvcuje se do tajemství vášn. Nkdy stane se též, že dopustí se tato ubohá, nezkušená bytost tžkého híchu, jejž krut kára spolenost 18, vku: miluje svého muže, miluje ho déle než po dobu aniž se

I

líbánek.

A

tu

všichni,

rodie,

pátele, pítelkyn 35

usmívají se její inaivnosti, a frivolní cho sám laskav a zdvoile domlouvá jí pro tuto pošetilost. Co zbývá mladé, vášnivé bytosti, která sotva okuživota, a v níž ve mládí roznícesila radostí ným ohnm první lásky? Jen jedna cesta zbývá jí, a tou cestou jíti musí, nechce-li státi se smšnou v oích své doby a

svého

svta: zapomenouti

nevdného chbt,

který již dohrál svou úlohli v jejím život, vrh'nouti se do proudu zábav, kde oekávajlí jí pražádné radosti flirtu,, míti milence, kteí, místo tepla citu dávají jen drobnou minci lichotných slov, záiti, baviti se, a hlavn líbiti .

.

vkiu dhape brzy úel svého života, jest líbiti se, vtipn mluviti a hýkati svou krásu. Chápe, že život její až do nejmenších de-

Žena kterým

18.

spolenost, tento písný a nenasytný divák Chápe, že každé gesto její, každý pohled a úsmv má svou dležitost a svj: pvab. Chápe to vse, dává se strhnouti proudem, a nalézá brzy zálibu v tomto odhalování svéhb života ped zraky druhých. Nežije pro sebe, ale pro spolenost, je Wetail je hrou,

již

diktuje

režisér,

posmvaný

rekou,

jejíž

životní

kritik

umní

.

.

patí divákm.

pi procitnutí zjevuje se svý|m pátelm a milencm v mkké nádhee lžka, když bílá ruka její hladí nerozluného druha — psíka, Již

ráno,

anebo svží rty ponoují se do šálk okolády. Zjevuje se jim v koketním nepoádku ranní toileíty sedíc v nedbalkách ped toiletním stolkem;

dokonuje stavbu svží, bílou ple vrstvou líidla Souasní malíi zachytili ji v tomto intimním ovzduší, pi slavnostním okamžiku lever, kdiy zatím co obratná ruka komorné

úesu

36

a

rimní

její

neobmezené,

jako královna svého svta, pátel, pijímá jejich poklony, naslouchá hovoru o nejnovjších událostech, zachycuje šeptané vyznání neb jediným gestem odsuzuje bývalého milence, smje se anekdotám vtipného abbé, na jehož mínní ptá se roztomile, když dav prodava nabízí jí ke koupi hedvábí, kvtiny, brožury o sensaních novinkách, voavkv, ba papouška neb opiku, domácí zvíata rokovládlne

dvrných

v kruhu

i

kových salon.

Když

konen

lever jest

skoneno,

a

rokoková

kráska ukáže odcházejícím ctitelm svou záící tvá, na níž nechybí již nezbytná mouche assasine, nastává jí volba denního programu: kavalkáda v Bois de Boulogne, projížka v koáe, pi níž koná návštvy, nákup moderních drobností a neopomene shlédnouti poslední zajímavosti, již jest to klenoínický krám Chagrin de Turquie nebo Petit Dunkerque, Greuzv obraz Danae nebo výbava m.arkýz" de Massiac v cen dvou million, podle toho, ik' pedpisuje vládnoucí móda. Po jede elegantní že.ia poslechnouti kázání patera Anselma, jež pozdji, kdy pevládla touha po vdní, bylo nahrazeno vdeckou pednáškou, a na cest naskytne se jí tolik rozmanitostí, náhodných setkaní, píležitostí ke koupi, tolik zajímavých vcí, jež musí vidti, že uplyne den v tomto rozptylujícím zamstnání, až po chvíli soumraku, kdy je teba objeviti se na promenád v Tuileriích, nad níž v pozdjší dob zvítzily boulevardy. Tu jest dostaveníko velkého svta, defilé koárij, z nichž usmívají se krásné, nalíené t\ áre v záplav drahých' látek a dia-

a

obd

jtí

37

mant, tu jest nová píležitost k flirtu, výmn pohled, významných slov a pokradmýim stiskm paže.

Konen nastává noc ztrávená v operním neb maškarním plese v oblíbeném kost3'mu žlutého domina s ržovými stuhami, který nejlépe maskoval a dopával nejvétší volnosti anebo v divadle, které bylo velkou vášní 18. století. Nestaí již veejná divadla, na nichž hrával Monyní jsou opatena minožstvím za-

koovná neb lire,

stálá

a která

krytých loží, v nichž se flirtuje a pijímá intimní spolenost. Každá elegantní žena chce míti svou vlastní scénu. Uplatuje tu svou touhu po krásné lži

scénické

a theatrálních effektech.

jež

penáší

umní t\^áre a okouzlující he v každém velkém dom, uí

milostné intriky, mimice tla. Komedie se hraje u bankée de La Popelinire, jehož hezká dio podlehla don juanismu Richelieuovu, u vévodkyn du Maine, nejvíce však hraje se v Cirey, za desítiletého vyWnanství Volpekladatelka tairova, nebo paní du Chátelet, Newtonova a pítelkyn filosofova, je zárove

do

":ivota,

se

vášnivou herekou. Jaké vynalézavosti, jaké variace vážného studia a lehké zábavy bylo teba, aby upoutala po deset let neklidnou fantasii Voltairovu tak, že odmítl i skvlou nabídku korunního prince nmeckého a dal pednost idyllickému životu v samot! Byl to vlastn život lásky, která nalezla své ovzduší a potebovala nejen vnjšího dekora, ale i vnitní výpln, aby žila a zkvétala. V nevelkém, osamlém dom, kter}' stal se asylem nebezpeného uprchlíka, jsou malé pokojíky, kde možno se oddávati netolikOi milostným vzntm, ale písné, 8

práci, jest tu laborato s pístroji ku studiu fysiky, jest tu pracovna Voltairova, kde napsal nejvtší poet svýcli dl, jest tu domácí scéna, salon, kde schází se veer ma'.á spolea nost hostu k vážným i lehkj^m zábavám ducha, jichž kroniku sepsala povídavá paní de Graff:gny. V Cirey se myslí, pracuje, žije, miluje, hraje

vdecké

konen

a hov^oí. Není to však hovor podle vkusu století, ,..íci nic duchahovor, který pedpokládá plným zpsobem'', a!e hovor, který slibuje pravé

umní

požitky ducha a vábí nejvážnjší uence doby, jimž dává zapomenouti na špatné víino paní du Chátelet a napluje velkým uspokojením, kterého by marn hledali v hluném a skvlém ovzduší paížských. A proto utíkají se do velkých tohoto asylu vdy a lásky, kde jiskí satira a

dom

Voltairv,

vtip

a

kde

nalézají

osvžující klid, jejž si pedstaviti

jaký možno pod obrazem Lancretovy ,,Zimy".

skytá

intimita

života,

Díve

než zakotvili ve své idyllické samot, se „manželé Voltairovi", jak nazývá paní du Defíar.d filosofický párek nejednou v Sceaux, kde malá, ctižádostivá vévodkvn du Maine závodila v pepychu slavností s dvorem Versailleskj^m.

posmšn

objevili

byl tu adO'U scén z rokokové pohádky, vysnil Watteau, adou koncerta v pírod, mi-

Život již

lostn3'ch

dostaveníek, snídaní pod širým nebem,

zpv

pi loutn, benátských slavností... A bylo teba tvrí fantasie, která by udiveným zrakem naivního lovka, jakým byl Watteau, patila ná tuto feerii a vložila telná plátna, by

svou

vné

touhu po ní v nesmr-

žila delikátní

grácie

párk 39

ílirtiujídch

bem

.

neb tanících

menuet pod širým ne-

.

Po dnech vyplnných intensivní zábavou, kdy proud požitk tekl nepetržit, nebylo odpoinku, nebylo únavy, nebylo konce opojení. Následoval v „velké noci v Sceaux". Spolenost vysnného svta Watteauova vchází nyní do osvtlených, z'rc'adly a kišálovými lustry vyšperkovaných síní SaintAubinových. Po peste vykládaných parketách pohybují se graciésní zjevy žen v plesovém líboru po boku kavalír v hedvábných kabátcích, vysokých punochách a malých parukách. Znovu šeptají se milostné verše, bonmoty kolují od úst k ústm, vymýšlejí se šarády a

pokrauje se ve

flirtu.

Rytmus povstné

„alle-

nad ostatními tanci, dovoluje ženám uplatniti všechen pvab liinií tla. A hudba zní, jako preludium milostných dobrodružství, která klíí již v této horké, smyslné atmomainde'',

která zvítzila

sfée.

Malá vévodkyin jie písnou vládkyní svélho svta: nesnese tžkopáídnosti, únavy nedostatku, vtipu, íejí maitre de plaisir, pan Maliézieu, vymýšlí ustavin nové zábavy, uruje thema hovoru, restauru|e program her, z nichž nejobávanjší jsou poetidké loterie, pi- nichž každý host musí napsati báse formou, jejíž zaátení písmeno si vytáhl. Bez perušení a bez' konce je veselý a galantní rej. Nuda a únava nesmí vstoupiti do tohoto svta, kde neomezen vládn.e rozkoš.

tém

nespí žádostivé

vbec; smlý plán

hlav,

a

Vévodkyn sama zraje

v

její

cti-

spádají se nitky inkoruna královská! Avšak ani

zvolna

jichž cílem je ztroskotání tohoto plánu a ptileté vyhinainství ne-

trik,

40

utliUmilo v její neklidné víru zábav a rozkoší.

duši

touhu

po

velkém

Slavnostní život v Sceaux pokraoval tehdy dále se stejným pepychem, až do její smrti. Vždv stále byl tu sok, jejž si umínila pemoci Versailles ve své tradiní sláv. A pece i tato tradiní sláva musila podlehnouti v druhé polovici století, ne sice ctižádostivé' i

levobokov,

choti jinak

než

soupeem proti

a!e

pepychem byl salon

nmuž

a 18.

soupei, skterý zdolal ji leskem slavností. Tímto

vku, království ducha, XV. jest jen mrtvou

Versailles Ludvíka

pežilých forem. století nebylo salonu. Poátek jeho nelze vidti ve skvlých veeích Regentových, ani v lukulských hodech presidenta Hénaulta, ani ve velkých nocích vévodkyn du Maine. Nezaoblastí

Na poátku

ložily

ho intrikánské dámy za doby Regentství

milenky královské, jichž role politická byla vždy vtší než spoleenská. Život v Cirey taktéž nebyl životem salonním, ale idyllou lásky filosofovy, jíž vše, co ji obklopovalo, bylo jen dekorem. Teprve v druhé polovici stoktí povstávají ony bureaux esprit, které jsou pokraováním hotelu de Rambouillet. První aristokratické salony 18. vku, jaké byly v Palais Royal a v Templu, mají dosud ráz zcela intimní. Nepíliš známý malí, Olivier, zstavil \' Louvr obraz familiérního kroužku v salon umní milovného prince de Cont', který] pipomíná velice naše moderní five-o' clocky. Byly to rozkošné domácí koncerty, pi nichž malý Mozart hrál na klavír, Jélyotte zpíval doprovázeje se na loutnu, a dámy, v jichž ele byla paní de Boufani

41

prince de Conti, povstná svým mladistvým smícliem, podávaly tu samy aj, nebo pohled na livreje rušil by jasnou^ intimní náladu vládnoucí v tomto ovzduší prosíjém vší upjatosti spoleenských forem. Duch ženy vytváí salon. Ona jest svtlem, v jehož záí sluní se tento kvt, jejž 18. století vypstilo k nejvtší dokonalosti tak, že vydal všechnu svou vimi a nikdy nerozkvetl již v té plnosti a kráse. Podobn jako paní de Bouíflers vtiskiuje svému okolí ráz své pirozené roztomilosti a mladistvé grácie, vtiskuje mu maršálkova de Luxembourg pvab svého ponkud zlomyslného duch'a a jemného, spoleenského taktu. Proto v fejím salon, který je školou dobrého- vkusu, vítzí epigram a duchaplná, volná causerie prostá vší affektace. í pomluva a posmch smí se vplížiti sem, ale je teba, aby osten jejich byl ztlumen pivabnou formou. Živý temperament, vytíbený vkus a delikátní fantasie ženská ídí velké, theatrální slavnosti v pohosíinmém dom bohatého finanníka de La Popelinire, jehož cho, duše všech tchto podnik, nahrazuje subtilností ducha a láskou k umní svj plebejský pvod. Naproti tomu vytváí paní de Brionne, Venuše své doby, kol sebe sféru plnou aristokratické dstojnosti a písných, spoleenských forem, kde schází živost a teplo citlivého, ženského srdce. Salcn paní de Lam_bert je pes všechny své nedostatky a vdecký diletantismus prvním literárním salonem 18. vku. Hru v karty a šach, jež pevládala v té dob v jiných salonech, nahradila markýza filosofickou a metafysickou dissertací, jejíž akademický ráz dsil Voltaira tak, lers,

milenka

okouzlujícím,

nikdy nepekroil prahu jejího salonu. Za to však byl tu stálým hostem Fontenelle, mladý Montesquieu, a Houdard de la Motte vedl tu s paní Dacierovou uený spor o otázku homerskou, který skonil smírem pi nkolika lahvích šampaského. Ddictví paní de Lambert pejala p^ní de Tencin, obratná intrlkánka, která svou spoleenskou zruností docílila toho, že salon její stal se stediskem kosmopolitioké intelligence. Všichni vyslainci cizích stát, všichni spisovatelé a filosofové meškající tou dobou v Paíži, jako lord Chesterfield, Bolingbroke, Horace Walpole, vyhledávali jej, a papež Benedikt psal ií lichotivé dopisy dožaduje se cti, aby byly teny ve shromáždní že

j€jích duchaplných host. Pes tyto vnjší úspchy však byl salon Tencin, podobn jako všechny ostatní jen pedehrou k velkým, literárním salopaní du Deffand, paní Geoffrinové a sleny

nm de

Lespinasse.

otevela vdova po továrníku na zrcadla, paní Geoffrinová v rue Saint Honoré salon, který fe nejlepším zrcadlem spolenosti 18. vku. Nemajíc privilegií aristokratického pvodu ani skvlého zjevu, dovedla tato dstojná pokraovatelka paní de Rambouiliet soustediti kolem sebe nejzajímavjší a nejrznjší typy Hdí své doby a udržeti svým podivuhodný,m taktem, spojen3'mse vznešeností ducha a jemností srdce, mezi nimi vždy rovnováhu a harmonii. Celá vdecká, filosofická, literární a umlecká Paíž setkávala se a seskupovala se kolem busty Voltairovy, ve svtlé, prostorné síni, jejímž jediným pepychem byly genrové obrazy ve stylu souasné doby. Velcí vdátoi, jako Buf f on, Réarnur, ]us:ieu, filosofové jako R. 1755

43

Alembert, Diderot, Rousseau, státa finanníci, jako Argental a Choiseul, duchaplní spisovatelé a vtipní abbéové scházeli se tu k hodm ducha. Mateská nha a vlídnost hostitelky, již Poniatowski právem nazval „maman", ovládla všechny tyto rzné typy détí vku a obklopila je atmosférou plnou vznešené intimity. Bylo možno mluviti tu svobodn o všech otázkách souasného života, disputovati Helviétius,

diplomatjé

níci,

vdecky, naslouchati dramatickému pednesu herce Le Kaina neb slavné hereky Claironové a baviti se anekdotami abbého Galianiho, který cítil se tu ve svém živlu. Galiani není salonní abbé ve smyslu 18. století, Epdnescházel pi lever své pítelkyn paní nay, a dovedl baviti spolenost veselými kousky, gestikulovati, vyhazovati parukou, a skákati po taburetech. Za tímto liarlekýnem, jehož ramena nesla hlavu A^iacchiaveliiho, jak vtipn charakterisoval ho Marmontel, skrýval se vždy zrál}' myslitel a umlec hovoru. Každé taškáství jeho mlo svj poííklad v njaké hluboké myšlence, podobjako každý sebe vážnjší obor hovoru, nej'písnjší sféra vdecká poskytovala mu látku k rozkošným anekdotám, jež uml vyprávti s naivním pvabem a neodolatelnou komikou. Není divu,

a

n

i

smšná

postavika, za níž se skrýval velký jemné srdce, dovedla udržeti proteovskou hrou myšlenek a pekypujícím zdrojem vtipu náladu spolenosti v šachu po celé hodiny. Có hokosti však bylo nkdy v tomto zdroji vtipu, jímž opájel své intelligentní posluchastvo Nebo Galiani, když odložil roucho epikurejského clowna

že tato

duch

a

!

18. 44

vku,

objevil se nejednou,

jako

melancholik,

který vybíjí svou intelligenci, aby utlumil smutek srdce podléhajícího hrze prázdnoty, Jako skeptický ironik, který zakrývá paradoxní formou své hokié závry, a jako filosof, který utíká se mlky do kouta, když dohrál svou roli, neekaje potlesku. Myslíme bezdky ua konec Casanovv, který po život tak bohatém dobrodružstvím pohbil se Mémov samot bibliothéky zaznamenávaje v irech vzpomínky na úspchy, jichž dobyl ve spoleenské arén, na doby, kdy býval hostem dvor a budcir, a který ped smrtí ekl o sob: „Žil jsem Jako filosof a umírám jako kesan." A ješt jiný galant homme odpovídající ideálu kavalíra 18. století býval vítaným v Hterárních salonech: princ de Ligne, poslední grand seigneur, který v galantnosti mohl ziávoditi s Casanovou a ve vtipu s Galianim. U osleplé paní du Deffand, která uchýlivši se do kláštera sv. Josefa, kde v místnostech obývaných kdysi odkvetlou Montespanovou, vedla duchaplné dialogy se svými páteli, bý^al princ de Ligne mistrem hovoru. Jeho bon moty, bitká satira, pípadné od-

povdi, pi nichž nikdy neztratil duchapítomnost vyškoleného svtáka, udrželv nejednou spolenost pohromad až do svítání. A jaká to byla spolenost, která vyhledávala starou, slepou ženu v

samot, aby petásala

její

všechny pozoruhodné události v oboru spoleenském, literárním a vdeckém tak, že duchem nikdy neodešla ze svta, s ní

Jejž opustila! Byli to jednak

ítjí staí, dvrní pátelé, Jako president fiénault, Jednak spisovatelé a filosofové Marmontel, La Harpe, Turgot a encyklopedisté, nebo paní dti Deffand, která prošla školo,u velkého 45

a která vždy zstala dokonalou salonní dámou, byla zárove upímnou dcerou filosofidkého

svta,

jehož vážným zálibám nadšen holdovala. Proto bylo v jejím kruhu mluveno vždy lehkým tónem, jejž tolik milovalo 18. století, o tžkých problémech, proto nebylo tu nikdy pedantismu, a i nejvážnjší hovor stával se tu rozkošnou hrou myšlenek, která pouovala, bavila i osvžovala. Avšak již nový proud vkrádá se do spolenosti 18, vku vyerpané intellektuelním žitím a unavené umlstkástvím, v spatovala nejvyšší krásu kultury. I do salon staré generace, které žijí a udržují se láskou k tradici, pronikl mocný hlas citového probuzení, hlas, který volá po návratu k pírod a pirozené prostot života nutné po vyerpání ducha, hlas, který ukazuje spolenosti novou atmosféru atmosféru citovou. A spolenost 18. vku odpovídá tomutO' hlasu, opouští, jakoby hypnotizována jím, salon, oblast svých úspch, a vchází za ním do pírody, opojuje se vším, eho dosud nevidla, poddává se citm, jichž dosud neznala neb které násiln umlovala, a nasloiuchá s pohnutím evangeliu, jež hlásá apoštol nového života jí Rousseau. Paní du Deifand posmívá se s roztomilou zlomyslností rokokové dámy této zmn, a v salon jejím, vrném starému režimu, ozvvají se nemilosrdné hlasy století,

nmž

—

—

proti vzrstající

a jest

proti své její

mode

vli

cítí

sentimentality. Avšak se jí zasažena.

ím

láska k Horaci

nému synu anglického

Walpolovi,

umní

i

ona,

jin)';m

milov-

náhlým vzkíšením srdce dlcuho potlaovaného rozumem, které miinistra, ne-li

promluvilo adou list, duchaplnou loženou hlubokým citem? 46

causerií pod-

Ješt více však než ona podléhá jí ne její, slena de Lespinasse. Od chvíle, kdy debutovala v salon své tety, která povolala ji k sob Jako spolenici, získala rázem zájem všech jejích nejvážnjších pátel. Stará dáma, hrdá na svj spoleenský takt, netušila, jak dalece její chorobná, nepatrná ne, pedí ji v umní vytváeti a udržovati spoleenskou s:.éru. Jak bolestn se dotklo že podlehla v konjejí ješitnosti, když poznala, kurenci se svou netí, jíž posmšn nazvala ,,Musou encyklopedie*', a když tato založila pozdji v rue Saint Dominique salon; kam pešla za ní vtšina jejích pátel, zejména encyklopedisté, Alembert, Diderot, Coindorcet, Orimm, Chamfort. Julie de Lespinasse, která podle slov Marmontelových dotýkala se duší lidských tak, že rozezvuely se jako struny nástroj v podivuhodné harmonii, je poslední tvrkyní literárního salonu

*

v

18.

století.

Má

doby, jejímž cílem

všechny pednosti ženy své žíti pro spolenost a sky-

je

duchovní požitky,

zárove má

též senkterá je zralá pro pijetí romantidí3'ch vliv. í v ní jsoiu již neukojené touhy, smutek a bolesti, jimiž budou trpti lidé píštího vku. Jaký pvab, jakou živost a tati

jí

sibilitu

subtilní, vášnivé

ale

duše,

ohe

vkládala do všeho tato ke'iká, citlivá bykterá nemohla žíti bez velkého vzplanutí! Nerozmnila poklad svého srdce na drobnou minci, jako jiné její souasnice, dávajíc pednost velkému utrpení ped malými požitky, jimiž se rozptylovali tost,

lidé

jejího

vku.

V dob, kdy

JuHe de Lespinasse podlehla utrpoíná již klíiti ve spolenosti sém romantismu, jež na poátku 19.

pení své lásky, literatue i

47

století

vydá bohaté plody.

Vždy

vyšla

již

kiniha,

magickým vlivem psobila na vyžilou spolenost 18. vku, že zapomnla všech rozkoší, jimž tak dlouho žila, odhazovala zbytené píkrasy a cetky, jimiž se díve vychloubala, a vydala se na pout za novými ideály novými, ineznákterá tak

em

cestami? V bylo kouzlo této prosté zvané „julie neb Nová Heloisa", která líí osud aristokratické dívky, jež provdavši se za nemilovaného muže mluví o morálce k milenci svého mládí? Bylo v neznámém dosud lyrismu jejím,

mými

kinihy,

v

odumelé strun

citu,

která znovu zaznla pod

rukou dobrodružného syna hodináova ze Ženevy a probudila svým lkavým, jímavým hlasem srdce spolenosti IS. vku. Pi prvním zvuku tohoto hlasu mizí jako sen rozkošný svt Watteauv, rozpadá se pohádková íše rokoková. Kolik poesie však jest v tomto tklivém západu rokokové záe! Jaká zajímavá zmna, jaký dramatický proces Oidehrává se v duších tch lidí prchajících do pírody, ne však již proto, aby tu tanili a fHrtovali, ale aby snili a slzeli pohnutím! Vymírá spolenost, která zakazovala žen pilnouti k choti, matce milovati dít, a která posmívala se cynicky každému velejšímu citu. Heroická neb lyrická dramata srdcí nahrazují koketní hru, a mateská láska, která omezovala se na konvenní styk, znovu zikvétá. Aristokratické

matky netoliko vychovávají, ale kojí samy své dti jsouce poslušný, ne již odhozeného kodexu módních pedpis, ale nové morálky, již dal jim Rousseau. Tronchin a Rousseau jsou dva lékai spolenosti své doby: Tronchin, léka tlesný, který 48

životosprávu, a Rousseau, léka duší. jí ukazují jí pírodu jako jediný zdroj spásy, jediný prostedek záchrany v krisi, v níž se ocitla. A spolenost spchá k tomuto zdroji a nalézá

udává

Oba

a vni nového života. paížská sjíždí se nyní v Chanteloup, kde vévodkyn de Choiseul v dob nemilosti svého chot pijímá hosty se stejnou roztomilostí jako kdysi za skvlých dn slávy ve vyslanekém pav

nem obrození Elita

ím,

a v Chantilly, u prince de Conti, v kde záí fontány, promenují stáda a plují pozlacené gondoly. I mladá královna Marie Antoinetta prchá z písného ovzduší dvorní etiketty a utíká se do své improvisované vesnikv, kde v kostýmu pastýky podává dvrným hostm mléko v šálláci

cích,

jež

Tyto která

dla

jejích

ader.

slavnosti

dvora

mají tvar

idylliclíé

mementa blížící Damoklova mee visícího neslyšela

a

se

aristokracie,

boue

a nevi-

nad napudrova-

zpvem umírajícího rokoka. Umírající rokoko! PemýŠlíme-li, pro tento svt Boucherv a Fragonardv musil zemíti vysílením, vidím.e tragickou vinu tohoto pozlaceného vku v tom, že pod jeho grácií, krásou, galantností, duchaplností nebilo prosté, milující srdce nými hlavami, jsou labutím

lidské. Celý život této doby dlá dojem frivolní hry, sehrané na jevišti historie nezapomenutelnými herci, mezi nimiž nejvíce vynikly typy, jako Riche-

bezohledný dobyvatel ženských srdcí, který s úsmvem vlekl za sebou v triumfu adu pvabných, ženských' obtí, a Lauzun, v |nm mísí se wertherismus s romantickým rytístvím, miláek žen, který poal svou kariéru pi levei; lieu,

mefistofelským

Salony.

4

49

neestných dám

a skonil ji na popravišti, když byl se nadšen vrhl do víru revoluce, jejíž hesla pijal za svá. V tomto vku píše ubohý, vyhladovliý fará Meslier rouhavou, rozvlá&nou obžalobu kesanství, nejvtší výkik zoufalství a beznadje, jaký kdy byl napsán. Toto- rozvláné, kruté dílo má svou tragickou velkost jako žádné |:né. Je druhým pólem oné literatury, již pstoval Crébillon a celá ada autora pornog"rafií, vyvrcholující v markýzi de Sade. Lidé, kteí mohli žíti ve raffinovamých požitk, slavností galantních, v gu.irlandovém nikoli smavého, ale krutého Erota, nevidli bídy franccuzského sedláka, ztvrdlého, zotroeného jak zvíe a mroucího hladem, Voltaire pi svém velkém sociálním cítní je grandseigneur a dvoan. Rousseau, meklidnýi, nenasycený duch, hledá novou krásu, jest osamlý poutník, bytost dualistická, jíž rozkoš prchá ve chvíli, kdy vztahuje po ní ruce. A tak rokoko

svt

svt i

nemohlo koniti

jinak,

nežli

symboly smutku

a

truchlícími vrbami, pohebními urnami a krvavou velkou revolucí, jež znamenala nejein politickou; ale mravní boui, která musila pijíti

smrti,

i

po dusné atmosfée erotomanie, kdy nervy byly

vybiovány k požitkm prostedky nelidskýimi, a kdy Eros ml masku miulk a absurdního', milostného šílenství.

Sláva francouzského rokoka prošla, díky knihám, raodním artiklm a cestovatelm, celým svtem, a vnikla do kraje nejmén osvíceného kulturou, do Ruska, jehož polobarbarské mravy zmnily se na konec francouzským vhvem v elegantní, skvlý život spoleenský. i

50

Již Petr I., oslnný leskem velkého svta paížského, jejž poznal na svých cestách Evropou, provedl první spoleenské reformy ve své necivilisované zemi, a po velkých bojích vnutil násiln

bojarm paruku žilv

a dvorním dámám, které dosud po orientálním zpsobu v uzaveném terému,

dekoltovanéi šaty.

Kateina I. založila Akademii vd a pokraovala svého chot. Pes to však ml dvr ruský dlouho ješt pod povrchem vnjší nádhery ráz krut barbarský, jak ukazuje se za Anny a Alžbty, kdy život jeho byl jakousi smsí zvyk v díle

tatarských a slovanských spojených s nuceným napodobováním mody francouzské. Pepych bez grácie, nádhera bez ladu a vkusu vládla v okolí panovnice, která chtla bohatstvím pediti všechnv evropské dvory. A z tohoto dvorního lesku, z této záivé slávy byl jen krok k doživotnímu vyhnam-

na Sibi. Teprve Kateina H. uskutenila ve své íši ideál spoleenského života francouzského. Tato výjimevlád šla vždy sebe-; ná žena, která v život za cílem své vle, oslovala netoliko nádherou sv^é Eremitáže, ale pvabem spoj^^ným s dstojností a elegancí, jíž pronikla své okolí. VŠude, skvlých, imu tabule, v divadle, na plesích ství

i

vdom

i

provisovaných slavnostech, jimiž uctívá královské \iosty,

pedchází vládkyn dobrým píkladem.

pomry

I

mi-

jsou delikátn zakryty, jak vy,,Semiramidy sevežaduje spoleenský takt. ru'' není již divadlem pustýjch orgií, vražd a násilností, nebo utlumila neb odstranila vše, co bylo tu brutálního. Od vážných problém poHtidkých, jež bylo teba ešiti chladným rozulostné

íl

její

Dvr

51

mem pecházela beziprostedin k smyslnýim požitkm, protože silný, všestranný duch její pioterovnováhy.

boval

v Petrohrad a Mojejí povstávají stve Drvní ruské salony po paížském zpisobu, Alexandra Stroganova, velz nichž zejména kého pítele umní a meceriiáše vyniká pohádkovoiu nádherou orientální, v nich'ž zkvétají raffinované, umlecké požitky kulturních lidí. Spisoivatel Derjavin, bajk'á Krylov a skladatel Bortniamski jsou íiejznámjišími jeho hosty. Není divu, že v dob, kdy ruští velmožové mají ve svých domech' vždy otevené tabule a neznají aini jimen svých hbst, žasne malíka Vigée Le Brunová, která nalezla v Petrohrad asyl za revoluce, 'nad bohatou, neomezenou pohostinností ruského dvora a šlechty.. A nad tím vším vévodí majestátní zjev panov nice, která jest nejen vládkyní své íše, ale zá roven vládkyní v oblasti spoleenské, kde hol-

Za vlády

dm

diuje

se

nadšen

francouzsklé

mode

a

frainCoiUZ!-]

skému pvabu. Spoleenskíý život ve stylu rokokovém žkvétá Varšav, kde udržovaly jej vysoké kruh' staré polské aristokracie spjící vždy za vzore francouzským. Ba, možno íci, že tu nejlépe s ujal a rozvinul, nebo polská šlechta, netoliko od pozorovala, ale osvojila si a pejala eleganci sé jemnost íranco(uzskýc'h mrav, jak bujný a pestrjii

též ve

I

byl tento spoleenský ruch, lze posouditi z Rey-j montova romíánu „Rok 1794", kde líen je ple^ u vyslance Siewerse v celé svdnosti raffinova ných požitk, jež skytal vznešen3'im hostm. Veer bavila se spolenost pod širým nebem^ na ostrov, v ínských pavilonech, pak královny! 52

v krojích antických nymf. Nena vennádhery a luxu, ale kov v tichých statcích aristokratických proniklých láskou k tradici, vítzil vliv francouzský. Takovým stediskem rozkošného, intimního života SDoleenského byly Pulavy, sídlo staroslavné ro-

salon vystupovaly toliko však v sídle

i

diny Czartoryských. Paní domu, knžna Isabella, byla dáma duchaplná, jemná a nadšená vlastenka, která byla pravou matkou svých hostí. Její fantasie vytvoila z pulavského sadu pozemský ráj, kde kouzlo minulosti mluvilo k duši, nebo národní památky a starožitnosti byly tu uloženy v gotickém domku, a v tak zvané „Sybille", vystavené podle vzoru staroímské rotundy v Tivoli. Proto dostalo se pohostinnému domu Czartoryských, kde byli vítáni všichni mužové ducha, a všechny aristokratické krásky, úinkující pi divadelních zábavách, názvu „polských Athén", nebo „polského Tivoli''. Nejmén ujalo se, snad vlivem antagomismu obou národ, sém rokoka v Anglii. Puritanismus zamezil tu na as rozkvt umní a spoleenského života, a byl nahrazen ve spolenosti anglických kavalír nejpustším cynismem, který triumfoval hlavn na scén, kde básníci, jako Wycherley,

boui

potlesku za

to, že vkládali obscénní naivních hereek. Není divu, že této generaci zdála se pežilými dramata Shakespearova, jež teprve slavný Garick v polovin století v^zkfísil z tohoto nespravedlivého za-

sklízeh

verše

do

úst

mladých,

pomnní. Za Viléma Oranžského nabyla Anglie, po nivlá^l nádhevv milovného Karla II. a bigot-

cr>tné

ního skrblivého Jakuba

II.,

politiclkého vlivu, jímž 53

moí psobila na ostatní národy, a tím kulturn tak, že vdy a umní mly tu otevenou cestu k úplnému rozkvtu, jehož dosáhly za královny Anny. V této dob povstává celá ada básník, škola Popeova nahrazuje Miljako paní

uzrála

i

triumfuje úspchy povzrstem periodického tisku. Zá-

anglická prosa

tonovu,

a

litických

spis

a

rove

však též triumfuje vtip duchaplné konveranglic^ký wit, který se rozvíjí v klubech a kavárnách, nebo Anglie nemá salonu. Není tu duchaplných žen, které by reformovaly spolenost a šíily zálibu v literatue, jako paní de Rambouillet a její pokraovatelky ve Francii, Ženy jsou hospodyn, jimž písný mrav a zvyk

sace,

povstný

pohostinství pedpisuje hlavn, aby

umly dobe

peeni, a jichž vzdlání je ubohé tak, že ženy, jako lady Wortley Montague jsou vzácnou výjimkou. Spoleenský život je v rukou duchaplných muž, kteí scházejí se v kavárnách, a to u Willa, kde vládne Dryden, anebo u Buttona, kde konversace jejich poskytují obratnému Addisonovi látku pro jeho periodický, asopis „Spectator". Takové asorozkrájeti

jako „Spectator" a ,,Tatler", které udávají vkus a tón doby, vykonávají v Anghi úkol, který ve Francii pipadl salonm. Velmi štde obdaena jest AngUe této doby

pisy,

básníky, jichž poet stále vzrstá tak, že, jak tak praví lady Montague, psaní verš jest obyejným jako šupání. Nejvíce zkvétá satira, jejíž jedovaté hroty zasáhly nejednou vysoko se vypínající hlavu. Celá ada satir z oblastí poli-

ním

tické, spoleenské a literární, od Swiftových „Cest Guliverových" až po Popeovu „Dunciadu*' po54

'

muž péra nabývá svobodvymauje se ze závislosti na

chází z této doby, kdy

ného postavení

a

aristokratických mecenáších, jichž píze bylo teba získávati dedikacemi, ímž liší se od bás-

ník vku

Alžbtina.

Ve dvorních

kruzích,

za

dynastie

hannoverské,

tení v malé oblib. Královna Karolina musí potají pstovati tuto svou zálibu, a despotická pítelkyn královny Anny, lady Malborough, neuznává jiných knih než „lidi a karty". V nkolika desítiletích však mní se tento odpor spolenosti ku knize v tenástvu ve váše, nebo pichází Richardson se svými obsáhlými romány, Fielding s „Tom jonesem", Goldsrnith s „Faráem z Wakeieldu", a s nimi -entimentální proud, který z literatury vniká do spolenosti. je

Povstávají též ojedinlé salony a to nikoli v kruaristokratických, ale v kruzích bohatého šáctva. Tžkopádný Johnson, otec anglické encyklopedie, libuje si y pohostinném živé h\vs. Thrale, choti bohatého sládka. Jiný salon vytváí se u dra Burneye, jehož dcera nalézá tu psychologické postehy pro svj román ,,Evelina". literární salon pokoušela se Mrs. Macaulay, Charlotta Lennoxová, opvaná Johnsonem, a nejlépe v život uvedla jej Mrs. Montague. V této dob vyškytá se již u mnohých žen touha po vzdlání, a dochází i k založení klubu, jehož úastnice shromažují se kolem jakéhosi Mra. Stillingsfleeta, který nosí vždy šaty tmavých barev a modré punochy. Odtud dostalo se ueným ženám názvu

m-

zích

dom

O

„modré punochy". Nejdležitjší

literární

stedisko

však

jest

v Turk's Head, kde scházejí se a pedstihují v ho55

voru nejduchaplnjší causei doby: Johnson, malí Reynolds, Oliver Goldsmith, herec Garrick a Burke. I v lázních bují spoleenský život, jehož výjevy nakreslil s písným šttcem puritánského soudce malí Hogarth, a jehož vady, zejména velkou zálibu v pomluvách vystavil na odiv Sheridan ve své komedii „The School for Scan-

státník

dal''.

V hannoverské dynastii opakoval se asto rozpor mezi králem a korunním princem, ímž spolenost rozdlila se na dv proti sob stojící strany. Tyto rozpory, politické boje, ctižádost a jakási intellektuelní hra, již strany žárliv spolu vedly, pisply znan k rozkvtu vdy, filosofie a vytíbení spoleenských mravi. K tomu pidružil se mocný píklad francouzský tak, že anglická spolenost poznala cenu dobrého vychování, a pojem gentlemana, jejž Richardson chtl podati sv3'm Grandisoonem a Garick marn se pokoušel vytvoiti na scén, pestal býti prázdným,

ob

slovným pojmem.

V Nmecku couzské

je odleskem rokokové kultury franMonbijou Bedicha Velkého, dokud byl

korunním princem

a usídlil se se svou chotí na Rheinsbergu, který zmnil své starcmodní vzezení v rokokovou idylu. Malý dvr princv s koncerty, plesy a zlábavami je útoištm a osvžením korunního prince pruského, kter}' byl pravý opak svého otce, povstného vojáckéhb krále pruského s jeho tabákovým kolegiem a dloubány pruské gardy. Mladý, tyiadvacetiletý Bedich penáší francouzskou grácii na pdu nmeckou,

zámeku

poádá i

56

galantní

taneníkem,

a

slavnosti jsa sám hudebníkem, pedevším holduje kultu espritu.

'

Neschází ani abbé v osob soukromého knihovníka princova pastora Jordána, picházejí cizí hosté, znalci salon ciziny a jemného vkusu, jsou zde princezny a dvorní dámy mluvící bezvadn francouzsky a „dodávající nepopsatelného lesku dennímu životu", jak praví o nich galantn hostitel. Menzelv obraz v berlínské galerii je historicky ookunientární pro tyto oblíbené ko.icerty friedericianské, v jichž ele je princ flétnista, a v kruhu kolem spinetu jeho kapela. Zádumivé kouzlo me-

mkké tóny houslí inou se tímto rokokosálem, a zasnné postavy sedících dam dávají cítiti toto kouzlo hudby. Menzel v illustracích ke Kuglerov}'!!! djinám Bedicha Velkého to 11jinou stránku Bedichova salonu podal lustiace ohostroje ducha v Sanssouci, kam uchýlil se Voltaire po smrti markýzy du Chátelet r. 1750. Po Rheinsbergu je Sanssouci druhým salonem Bedichovým, jeho Versaillem. A v tomto filosofickém kruhu, jemuž vévodí Voltaire, je zvláštní ráz, tabule filosof, jež nahrazuje Bedichovi teplo krbu, rozkoš z jiskení ducha. Ale pomr mezi Voltairem a Bedichem kalí se brzy, nebo Voltaire nezape v sob spekulanta ani dravého satirika, a rozchází se s králem pro pamflet o doktoru Akakicvi, namíený proti editeli královské Akademie, Maupertuisovi. Netrvaly dlouho Voltairovské veírky, jež nádhern zobrazuje náladový: devoryt Menzelv. Pamflet „Doktor Akakia*"' je spálen, Voitaire zuí a odjíždí. Bedich byl mu více samovládcem než filosofem. A koní také sláva tohoto podivného salonu krále filosofa, saloinu, kde jiskila satira Voltairova, vtipy markýze Argens i dobrodružné, prášilovské historky sta-

nuetu,

vým

i

:

57

rého barona

básn

Póllnitze,

a kde pednášel král své

a frašky.

jsou ve znamení hudby a saský je ve znamení galantnosti. Drážany jsou poátkem 18. vku mstem maškarád, slavností, kuriosit, nebo hravost rokoka vrcholí zde rzným-i výstelky. Kurfirst Jan Jií II., ctitel Paíže, penáší sem francouziské zpsoby, a jeden z inejvtších erotik na trn, vnuk Jana Jiího.

Salony

zpvu,

Bedichovy

dvr

A.ugu>.t Silnv, který

ml

potomstvo jako orientální

Sasku okídlenýi název: „galantní Sasko**. Co dovedl, ukazují i dv potlaené rytinky Menzlovy z Kuglerova friedericianského díla: galantní král saský neví, ím by uctil královského hosta, mladého Bedicha iépe nežli nabídkou svdného eroíického dobrodružství, a proto ukazuje mu rozkošnou odalisku v nedbalkách, zatím co sultán,

vtiskl

i

písný tatík princv snaží se zakrýti mladému Bedichovi pohled na vdky spící dámy. Je to jediný indecentní ton v historii plné válek, diplomacie, vtipu a filosofických tabulí, jakou je

Bedicha Velkého. Kdo by neznal knih jako „Leipzig im Taumel*',

vláda

tchto bibliofilských kuriosit, které jsou dokumenty mrav 18. vku v mst plném smyslné rozkoše, jakési malé Paíže, kde kvetla tak zvaná urbanit", zjemnlá kultura spoleenská. Dvr Augusta Silného je prosycen erotikou, Lipsko vsak mže se za to chlubiti prvním nmeckým salonem. Studenti, kavalíi, poeti žijí tu rušným, spoleensk3'ím životem. Lipsko udává tón v mód, a má i svou dámu salonu, lipskou Sapfu, Kristiánu Mariannu z Ziegler, básníku, již Gottsched opval jako desátou Musu. Lehký žert, galantní ,,

58

šprýmy,

literární

sem tam

s

i

filosofiké

malým skan-dálkem

rozprávky

spojené

stídají se v tomto

svt

imitátor Paíže, kteí obtují nmeckou dkladnost francouzské rozpustilosti, až vynesl Zieglerové její salon opovržení písných Némky pro její snahy emancipaní. Dnes teme s dosti chladnými pocity rzné alexandriny nšmeckých profesor lipských, opvují-

cho Gottschedovu, tohoto tehdejšího literárního papeže. Ti amoreti a Musy, celý ten inventá nmedké poesie rokokové není nám již ,, obveselením rozumu a vtipu''. Ale není divu, ani Gottschedové nezdail se peklad francouzského ducha do nminy. V jejím salonu, kde má býti stvoen nmecký, galantní muž, je hlavním pedmtem divadlo a literatura, a zakázány karty. kladnost nmeckého uence s jeho slovníky, katalogy a rozsáhlou korrespondencí je píliš nmeckou než aby dala vzejíti salonu. Gottsched sám je vedle salonních pokus své choti jako stín, a smrtí paní Gottschedové hyne i její salon. Nepomohlo ani, když ptašcdesátiletý Gottsched oženil se, k velkému posmchu souasník, s devacích

D-

tenáctiletou

pannou Neuenessovou. Nevzkísil ji

salonu paní Gottschedové. Zbývá ješt promluviti o salonu výmarské vévodkyn Anny Amalie, jejž mohli bychom si pedstaviti nejlépe ve znamení umleckého diletantismu, domáckosti, která tvoí zvláštní ovzduší, jaké lipského

známe dobe z rytinek Chodowieckého. Umírající rokoko pechází z dobrodružných, krutých lá-

vného shonu po nových, erodojmech v ovzduší klidných, domácích veírk, spoleenského kreslení, zpvu a malby. Svt sek,

z lascivnosti

tických

59

erotik stává se v a

patronkoiu

jejtich

Nmeku

svtem

krasodiUidh,

Anna Amalie. Na obraze

je

zobrazena tato spolenost pi kresv tomto svt umiledkou váŠní, ale pivabnýim amatérstvím. Goethe se svým Win-

Krausov lení,

jež

je

není

ckelmannem

a italskými

dojmy

|e

tu

umleckým

rádcem, Herder kritikem, kíerýi s dležitou tváí pronáší své názory a ironidké posudky za souhlasu dvorní sleny „Thusneldy'*, zmetvoené, ale a vtipn dámy, sleny z Gochhausenu, která než kreslení holduje vyšívání a koinversaci. Vévodkym Amalie s mušelínovým epekem ve skromném iníerieuru, kde neiní mnoího umlecikých pedmtii, ale všecky vybrané s vkusem, je dáma

živé

více

trochu sestárlá, její zjev však je harmcinický tímto interieurem, v rokoko, hýivé a lascivní, skvlé i raffinované pechází v ztlumený] tón mšanského ovzduší, v zmírá umlá galantnost rokoková. I Goethe se svým nezdaeným pokusem o „dvr lásky", jímž chce zaplašiti nudu a vlíti vzruch v tyto veírky, ztroskotává pro

nmž

s

nmž

Zde nemohou jiskiti ohostroje šprýmy a milostná dobrodružství.

vlastní ztrnulost.

ducha,

bujeti

,, Pátelské chlebíky*', umlecké amatérství, obainský ráz, pi nmž spoleenský rozhovor neobejde se bez trochy škorpení, charakterisuje salon Anny Amalie, Goethe, Wieland, Schiller a Herder vymují tu své sporné názory, a k tomiu druží se trochu romantického blouznní paní z Berlepschu,, ctitelky Jean PauJlovy. „Wittumspalais" a Tiefurt, prosté, graciésn uišlechtilé intérieury Ainny Amalie jsou jakoi ladné, vybledlé obrázky, pvabné sice, ale beze vzruchu; a vášní, umlé kvty kulturní. Duše zde nerozkvétají ve vzájem-

60

ném spoleenském niterném vztahu, jenž tvoí duši salonu a dodává mu ohn a jednotného stylu. Je to cosi pechodného, tžkopádného, a sám Goethe není tím, byl v olympském ovzduší

ím

svého domu.

Rokoko v Nmecku dohasíná Wielandem, jeho gráciemi píliš umlými a bezkrevnými, jimž nedovedl pimísiti trochu smyslného, italského žáru, který místy zaplanul v Heineov ,,Ardinghellu*'.

ROMANTISMUS. ,, Smutný dar nebes míti píliš citlivé srdce!" Tato slova Merekova o Julii de Lespinasse stala se nepravdou již poátkem 19. století. To, co bylo neštstím, je nkdy nepiznanou krásou ži-

vota,

poteboval léku a Duch spolenosti byl

který

nalezl jej v

oist

v umírajícím rokoku chorý, literatura Crébillon musila vyvolávati pocit zhnusení a nevýslovné plochosti podobn jako pošetilé kousky staroímských bohatc vyvolaly reakci kesanství. Tento psychologický paradox je zcela vysvtlitelný, teme-li kterýkoli výplod literární upadajícího rokoka: život byl nicotnou, bolestnou hrou, které scházela všechna božská záe; touha po nadpirozeném nebyla nikdy vtší než v té dob milostných výstedností, velkých dobrodruh a erotoman, hazardních bolestí.

hrá

spoleenského života. A nebvlo-li religiosnosti, cítila se její poteba, hluboká, vnitní poteba, jež vysvtluje úspch Eernardina de St. Pierre, Rousjeho napodobitel, kteí pipravili pdu seaua Chateaubriandovu kesanství a romantismu. Lidé i

61

do|ímati se utrpením Wertherovým Renéovoiu, ponvadž pastýské Wry nemohly již dávati vzruchu. Stín tragedie vystupuje již v ,, Nebezpených dobrodružstvích" a citoví melancholikové, listy portugalslíé jeptišky Mariany Alcoforado a etné jejich napodobeniny tvoí myšlenkový k materialistidké, protiproud literární rozumové, vtipné a sarkastické literatue 18. vku. Vedle dl encyklopedist jsou v knihovnách té

potebovali

a melancholií

i

doby drobné svazeky tchto sentimentáln melancholických spis. Krása melancholie

átku

19.

je též znakem salon ma povku, salon romantických. Ke kouzlu

mlo

se družiti kouzlo srdce. Žena pebýti gráciésní herekou spoleenského života podncující jen vznty erotické i ženou pouze duchaplnou, nebo v ní má spoívati krása tajemného, neuritého fluida religiosního, které dává zbožovati a v živel lásky mísí modlitbu^ Empirová žena ve svém volném šat, který nechává odhaleny její paže, krk a ást ader, a v prostém, antickém úesu liší se netoliko zjevem, grácie stává

itiu

ale

duchem od ženy rokokové,

se

i

sféra

jejího

života,

prodlává

Salon

tu

prostedí,

a

nemén

jež

novou promnu:

liší

vytváí. neoslují

povrchní jeux esprit, ale hovoí se tu, jiným tónem než v 18. století o^ umní a politice, deklamuje se, taní a hraje na harfu. Nejslavnjším salonem Empiru je salom rozkošné pí. Récamierové, ped jejíž výjimenou, zbožování hodnou krásou zvnnou Gérardem a Davidem bledne klassická dokonalost císaovny Josefíny a pvab ohnivé Španlky Tallienové, která dovedla uchvacovati na enické tribun revoluní tu

již

a

i

62

mén

než v salon. A ku kráse té, jež sama budila spontánní ovace, pojila se grácie ducha prostého vší afektace, a pirozená ženská jemnost a nha, která získávala jí srdce tak, že nebylo snad osoby, která by nepodlehla jejímu kouzlu. Jaká ada muž, kteí mu podlehli, od mladistvého Eugena Beauharnais, jehož váše nepekroila mezí nžné sentimentality, neestného Luciena Bonaparte, až po pruského prince Augusta, Benjamina Constanta, který v vzal se svým „Adolfem'* a Chateaubrianda, jehož lásku zmnila v pátelskou oddanost, která nevyhasla ani

ne o

sob

ve stáí'

Od

chvíle,

kdy jako mladistvá cho bankéova

otevela v Paíži svj salon, byly její pondlní veírky vyhledávány pestrou spoleností vysokých hodnostá, bohatvch obchodník, cizinc, umlc, a když pí. de Stal s kruhem svých pátel vtiskla jim

V

ráz

literární,

bvla

sláva jejich

upevnna.

Récamierové na venkovský zámeek Clichy-la-Oarenne, kde vytvoila se spoleenská idylla zcela jiného rázu než Arkadie Watteauova. Na roztomilé požádání krásné hostitelky, jemuž nikdo nemohl odolati, pednášel tu starý Talma verše Shakespearovy, neb pí. Récamierová zpívala romanci doprovázejíc se sama na harf i tanila nkterý ze svých okouzlujících sólových tanc; nescházely ani živé obrazy za režisérství pí. de Stal. Pátelství dcery Neckerovv stalo se však osudným empirové krásce, nebo r. 1S05. zakázala vláda její veírky, a ona sama, síižena nad to< krut bankrotem svého chot, musila následovati pítelkyni do Coppetu, kde nepronásledovala je záš lét pesídlil salon

pí.

63

Napoleomova a kde „Corinna" sdružovala kolem sebe kruh nejzajímavjších romantik své doby:! Schlegela, Sismondiho, Benjamina Comstanta. Literární rozpravy a divadelní pedstavení dovedly zpíjemniti hokost vyhnanství a pí. Récamierová prožila tu krátké, milostné dobrodružství s pruským princem, které málem bylo by skonilo satkem.

V Paíži však mohl salon její vzkvétati až po pádu Napoleona, který nepestával jej stihati novými edikty a nazývati posmšn „státní radou". Pak teprve shledali se tu staí pátelé, a k inim pibyli nejslavnjší osobnosti doby: Wellington, Canova, Metternich, Humboldt. Salon pí. Récamierové v

dob

je monarchistický. Chateausvé verše a Constant dojímá romanticky naladné obecenstvo svým „Adolfem". Jen pí. de Staél chybí: Paíž této doby, Paíž za restaurace není již její Paíži, nic neláká ji, dceru revoluce v mst, kde pevládá smýšlení royalistiké. Jen pátelství její k Juliett Récamierové zstává síe|né a neochvjné tak, že duchem stále je u ní, v jejím salon, a tší se je-

briand

jiím

Pí.

této

pedítá

tu

úspchm. Récamierová oplácela jí stejinou mrou píjiž po smrti „Corinny" mahradila nžná

chylnost,

Abbaye-aux-Bois, kam pozdji pesídlila, portrét její v pokoji, kde pijímala své dvrné hosty, mezi nž patil hlavn mladý, zamilovaný kritik Ampre, Mériméea mladý Lamartine. I v tomto skromném, omezeném byt klášterním poádala obas veírky, k nimž bylo teba zvláštního pozvání. Jako druhdy byla tu pstopieta,

64

s

jakou

zavsila v

1

Josef

Wenzig

Baronka

Villani

SI.

Helena Rósslerová

Baron Karel Marie

Villcni

1

1

vána hudba, jako dtuhdy deklamoval tu starý Talma a básníci pedítali své verše, a pece veírky tyto nemly již rázu onch nkdejších, vina toho nebyla ani v malé variaci zábav ani v osob hostitelky, která nepozbyla svél.o okouzlujícího zjevu. Ale veírky tyto trply nedostatkem dívjšího volného tónu, a pak prozrazovaly píliš snahu obklopiti glorií stárnoucího, ješitného Chateaubrianda. A nkdy tato snaha, jíž pí. Récamierová vnovala všechnu svou krásu a líbez-

a

i

ztroskotala, jako pi pednesu biblické tragedie Chateaubriandovy ,, Mojžíš", jež místo nadšení a boulivého úspcliu vzbudila jen chladný potlesk, který sotva uspokojil ctižádost geniovu a horlivost jeho krásné pítelkyn. Lamartine, který býval tu asto hostem, popsal ve svých Memoirech tento nešastný veer. Posléze skonila sláva salonu pí. Récamierové v sladké intimit dvou srdcí spojených hlubokým pátelstvím, jež jen smrt mohla petrhnouti. Vedle významu spoleenského, nelze mu upíti však též velký význam literární, romantismus nebo nový smr literární byl tu zastoupen velkými básníky, jakými byli Chateaubriand, Constant, pí. de Stal, jež nad to seznámila své souasníky s bohatou romantickou literaturou nmedkou a s dosud málo známým spoleenským životem V Berlín poátkem 19. století byl znám jako shromaždišt vznešeného svta salon Rahelin, Eledcery židovského kupce Levina Markuse. gantní svt svt ducha, Sclileiermacher. Vilém Humboldtu, Fichte, Schlegelové i princ Louis Ferdinand bývali hosty v nepatrném na Jágerstrasse, kde Rahel Levinova bydlela se svou nost,

—

—

Nmc.

i

7.

dom

Salony 5.

.65

cvdovéloLi matkou. Její nevelký salon, vkusný:, nepíliš nádhemv, mšfanskiéhb rázu byl pitažlivý jen osobností Rahelinou, jež byla drobná dáma

jemné tváe vroubené ernýlmi kadeemi a s hlubokýma oduševnlýma oima. Byla dvrnicí svých hostí,

dovedla

ležitostech

je

tšiti

a vtipme

v

jejich'

soiikromých' zá-

hbvoiti o literatue.

Salon Rahelin je literární; hovoí se tu o SchilGoethovi, Schleiermacher mluví zde jak

lerovi,

zkušený dvoan, a Rahel sama je zosobnný pvab a svoboda ducha, rozdílejíc vtip, chválu hanu a duševní podnty. Poátkem devatenáctého století je její salon stediskem romantického hnutí, vyvolaného bratry Schle^ly; dlely tu ženy, jež byly tvpy ?en rf-mantidkýich fako' vzor ,,Lucindy'* Bedicha Schlegla Dorothea Veitova a pítelkyn Schleiermacherova Henrietta Herzová. Fichte, zvnuiící osobnost udávala smr nmeckým romaníikim; vroucí a pece kritický poRahelin k poesii Goetheov, jehož byla niternou, ideální cíiterkou. to byly složky salonu Rahelina, a. v tomto vnitním, posvcení bylo kouzlo jejího romantidkéhb salonu. V dob, kdy Napoleom šel vítzn svtem, kdy Fichte podn^oval ve svých ececli nmeckié vlastenectví, byl Fichte v salon Rahelin výše Goií^thea, vlastenectví vítzilo nad esthetismem. Politického výzinamu však její salon neml, nebo hmotné její prostedky bylV tehdy skrovné, avšak nového vzruchu nabyl, když seznámila se s Karlem Augustem Varnhagenem, pes to, že bylo jí tehdy 37 let a Varnhagenovi pouze 23, i pes rozdíl povah vzniklo mezi nimi hluboké pátelství, nebo mladý Vannhagen dovedl nejliépe ísti v její i

mr

i

66

Po šesti lettch stala se Rahel chotí Varnhagenovou, který cestoval v diplomatických službách, a teprve r. 1S19 pesídlil do Berlína, a tou dcbou zaíná její druhý salon, ona ,, kancelá duduši.

vylíil Varnhagcn ve své korrespotndencS. salonu Ral:e!in shledáváme se s elnými osobnostmi tehdejšího vzdlaného svta, s pro^e:ory berlínské university s Hegelem vele, ton. iehož filosofie udává v

cha",

}t}/.

V druhém

nm

Alexander a Vilém z Humboldt nezapomnU svých dívfších stykí; s Rahelkou a k nim pidružil se mladý Leopold Ranke. Rahel je pítelkyní tragédkv Unzelmanové a Eettiny z Arnimu, stejn romanticky založené, ale daleko citovjší, bez Ralielina klassického klidu. A dobrodružný živel za,stup'uje v tomto salon známv umlec života, podivínský a zábavný kníže PíiCkler-Muskau. Picházejí sem odprci Goetheovi, jako Bórne, k nimž je Rahel tolerantní když svrhují jejíhb básnikélio bžka. Mladý Heine nalez! ve s^íaré dám výbornou pítelkyni a Uterární rádkyni, již pohnval zrai

i

niv ieíí p'^'chu ale že dal se usmíiti ;

hnv

tento byl tak nepatrný,

darem rží, když Rahel one-

mocnla. Ze salonu vzdlané židovky pejdeme nyní do salonu, jejž bylo by možno nazvati nejznamenitjším salonem nmeckx^m, akoli slovo salon je zde dosti nepiléhavé. Salon je v bžném slova smyslu více místem, kde jiskí duch lidský, zní smích a hudba, poletují motýlkové úsmv, ale kudy n -kráí písré božstvo. Politikové, uenci i

\

skvlé zjevy spoleenské osnovali asto salonech své plány. Ale salonem vál dech'

snaživci,

i

v67

zde zazáí ly myšlenky zjasnénéjho lidství. v salonu Goetheov, z nhbž vznikla nejkrásnjší Goeíheova kniha, které Ooetlie nenanosti,

i

To bylo

totiž Ec^kermannovy „Hovory s Qoethem". Spoleenskýi duch v dom Qoetlieov i jeho ráz, od rzných antik až po „Salv" na podlaze, vše Qoethea. Obrovská dýiše tu duchem 01ym;paina hlava Junonina z villy LudOvisi, která je ,,jtako zpv Homemv", charakterisuje dobe ducha, který zde bydlí. A vidíme také spolenost, jíž obklopuje se výlmarskíá excellence: Eckermann, prof. Riemer, hovorný syn Ooethlv August, sem tam mladí umlci, dámy domu Otilie a Ulrika, vychovatel princi Soret, iéka Vogel, dVorní rada Meyer jíní, cizinci, hlavn Angliané, kteí náhodou psal,

i

i

om

Výmarem a zastavili se v Qoetbeov. (Snacha Goetheova Otilie se svou rozkošnou sestrou Ulrikou, dámy Egloffsteinovy, Karolina a Julie, kehké a jemné, Alvína Fromannová, Adéla Schopenhauerová, pítelkyn Otiliina, cestovali

sestra velkého filosofa,

nehezká, ale krásné duše,

Jenny z Pappenheimu ohinivých oí, býyaly hosty na tchto ajových veírcích' Otiliiných, A pi

hudb, Zelterových písních', jež ply dámy pi kytae plynuly tyto veery, jimž pednes netiŠtných básní Ooetheovýcih' z úst samého autora dodával vznešeného rázu. Salon Goethev, intimní a pece s jasem velkého svta znovu vzkíšené antiky je malý, tichý svt, ale plný noblessy, sakehkéhio pvabu ženského 1 královský salon ducha. A tento salon žije v kulturních' djinách', žije v literatue, ponvadž oddaný Eckermann stal se jeho historikem, zaznamenav s minuciésní vrností nejen Qoethbvy výroky, ale vylíiv i prost lon

68

Goetheova domu,

a sug"gestivti Celé ovzduší

pfi-

jako lovka. Odtud teplo té obdivuhodné knihy jist jednoho z nejkrásnjších plodu literárních, jaký, kdy salony daly svtu, jíž neubere krásy a cenv ani pehnaný hymnoho nmeckých perkulí Goethv, v libovalo si až po naše dny. blíživ

tenái svého Olympana

nmž

uenc

život výmarský t\oí sám o sob etn3'ch lánka a monografií, starý Výmar obrazem ožil v každé vtší nmecké liteslovem

Spoleenský

látku

i

rární

historii.

Ve Výmaru mimo domu Goetheova

byl

také

Johannv Schopenhai-erové, matky Arhura Goethe, nebo Schopenhauera. Tam chodíval Adela, dcera paní Schopenhauerové, byla pítelkyní Otiliinou. Johanna Schopenhauerova byla pedstavitelkou tehdejší módní literatury dámské, jinak však povaha mlká, nechápající významu vlastního syna, takže mezi matkou a synem nebvlo duševního svazku, jakv bvl mezi Arthurem salon

i

a Adelou. A pece ^lon stojí za zmínku, tento nebo v nm setkali se dva nejvtší Udé svého vku Gcethe a Scr.openhauer. Když Schopenhauer i

i

:

poslal Goethovi výtisk své doktorské dissertace, byl tento návštvou v salon jeho matky. A když

vešel

mlky

mladý Schopenhauer vstal starý Goethe, klestil si cestu kruhem svých etných cti-

pistoupil k mladému filosofu a tiskl mu ruku mluv slovy nejvtší chvály o jeho díle. Setkaní tchto dvou velkých duch v salon Johanky Schopenhauerové je také vý^znamná chvíle telfi,

v

djinách salon.

Po pádu Napoleonov v dob tanícího kongresu" vídeského je Vídefi stediskem spoleen,,

69

skiého

V den výroí velké bitvy, Napoleonv, poala ada slav-

života a ruchti.

jež rozhodla osud ností v povstném

parku Prateru. Skoro všidhni panovníci Evropy sešli se tu, aby oslavovali pád nenávidniého, spoleného nepítele, a to nejprve slavnostní mší, již sloužil víde."ský| arcibiskup, kdy milliony hlas ply hymnu míru, a pak bankety, honbami a výilety redutami, divadly, plesy, ba na saních. Víde plesala a dvr udával tón jejímu jásotu. Vedle slavností dvorních, jic'->ž zúastnil se celý vznešený svt vzniklo minoho slon, jichž pedstavitelkami byly aristokratidké dámy cizího vysokého svta, jako hrabnka Perigordova, knžna z Thurn-Taxisu, hrabnka Fuchsová a knžna Bagratianová. V salonech tchto urozených krásek závodili ,ve vtipu representanti minulého století: setkáváme irinc de Ligne a Talleyrand. Mimo se tu s adou nmeckých literát, diplomat a vojenských kodnostái, kteí všichni pišli sem užíti ovoce svého vítzství. A tak po pt msíou tone Víde v horece skvlých, kongresových zábav, které b;" jist byly pokraovaly dále, kdyby rázem neuinila jim konec ohromující zvst, že Napoleoin uprchl z Elby a v triumfu blíží se Paíži. Z kongresových salon literárních, kde požitky i

i-

n

ducha nahra*žovaly vnjší pepych, byl vedle salonu Rahely Varnhagenové, jež dlela tehdy ve Vídni a vyhýbala se hluným slavnostem, nejoblíbenjší salon Karoliny Pichlerové, spisovatelky známé svými romány a dramat'cklými básnmi, již v salon své matky nabyla dobré, spoleenské výlohový. Grillparzer byl jejím pítelem

která 70

a hovoil jí o svých poetických plánech, hlavn o své „Sapho^', jež tehdy byla s ohromným úspchem hrána; a pak nabyl salon její lesku tím, Dána Thorvvaldsena, který hostil slavnéiio íe vzbudil ve Vídni veiké nadšení, jako díve edký

bojovník za svobodu, Ypsilanti. Konen picházel sem Karel Maria Weber a dával se pohnouti k pednesu vlastních skladeb, pipomí laje iím paní domu doby, kdy slyšela hráti Mozarta a Beethovena.

Víde

dob

v

kongresu nadšené holduje liudb.

mistru, Palestriny, Bacha, Scarscházejí se u dvorního rady Kiese-

iWilovníci

star3'ch

iattiho

j.

a

wettera z Weisenbrunnu, kdežto pátelé moderního umní nalézají své požitky na veírcích rytíe ze Spaun, velkého ctitele Schubertova, který, byl zvyklý vystupovati bohémsky, pizpsobil se tu salonní aímos "ée dopávaje intimnímu kruhu svých pátel, mezi nim.iž nechybí pvabné dívky

a

a ženy, í

v

požitk svého umní.

dom

nádherou ních, lesk

bankée Arnsteina, který pohádkovou pipomíná paláce velmož renaissan-

ponvadž

jest tu vše.,

svtel, zrcadel

kvtiny,

ba

co

a zlata,

zima

mže

oslniti

vybrané

promnná

vn

smysly, a exo-

v léto,

ne-

v sálech J30u strom.y obsypané tešnmi, rukami a broskvemi, jež hosté vlasinonin

memo-

tické

i

bo

hou trhati, patí hudba, provozovaná pedními palác umlci, mezi nejhledanjší požitky. Ale bankév podlehl velké zmn, a to od chvíle, kdy stala se jeho paní duchaplná baronka Pareira, jež se svou dcerou odstranila všechen jeho pohádkový pepych, v nmž libovala si matka její, Fanny Arnsteinová, proslulá kráska kongresu, a poi

71

nechala jen komfort nutný; domu zaízenému s uméledkým vkusem. Ped vchodem nezastavují se již elegantní ekypáže, ale za to jsou tu hosty umlci, nichž nkteí, jako Grillparzer, mládnoiu tu ve spolenosti, která nezná žádného programu, a kde pece je tolik harmonie a pvabu, ponvadž nájest to etba, hudba lada host udává program, neb tanec, a jediným pedpisem, jiejž všichmi uznávají je naprostá spoleenská svoboda. A tak z pyšné residence Arnstein stal se jeden z onch starovídenských salon, v nichž pi zvuku Strausových valík slavil pvab biedermayeru své poslední

z

a

triumfy.

ESKÉ SALONY. Vznik eského salonu jest hledati již v dob osvícenské, kdy pipadá mu úkol národnostn prkopnický. V dob, kdy germanisace proniká školy, úady a vniká již do kostela, ozývá se smlý hlas Františka Josefa hrabte Kinskéhot, který nabádá odrodilou šlechtu eskou, jež plín zaslui

huje výtek,

inných

jí

Karlem Ignatem

Thamem

„Obran

jazyka eského", aby dávala vychovávati své syny v jejich mateštin. Nkteré z rodin šlechtických, zejména Stembekové a Nosticové, uposlechly hlasu toho, a povolaly k výv

chov

svých dtí a

úadu knihovnickému eské

vynikl František Martin vychovatel u Nostic. A tak povstávají v šlechtických domech, zejména u Nostic a rytíe Neuberka první eské salony, kde nevládne sice ženský pvab a galantní rozhovor, ale kde uplatují se snahy vážné,

uence, Pelcl,

72

z nichž

nejvíce

vdecké

Nehlaholí tu doby, Pelcl a Dobrovský psali ješt své vlastenecké spisy a

národnostní, vlastenecké.

vždy jazyk eský,

nebo

nmecky,

dokonce vyznává

a

Pelcl

velcí vlastenci této

mu pipadalo divným, když baron mluvil esky. Ale pece si troufám shromáždišt vlasteneckých

uenc

a

upímn, že Kressl s ním nazvati tato aristokratic-

kých osvícenc prvními eskými salony, ponvadž byly vedeny duchem eským a snahou po obrození národním. Vlastenecká spolenost u Nostic, jejíž duší byli Pelcl a Dobrovský, který nalezl v bohaté Nosticov knihovn mnoho pramen pro svá studia djin literatury eské, a jejímiž leny byli vedle jimenovaných hlavn eský topograf Jaroslav SchaV praemonstrát Bohumír Jan Dlaler, strahovský ba, František Faustin Procházka, Karel Ignát Thám a ex-jesuita Strnad, trpHa jeŠt velice národním pessimismem. Sám Pelcl, akoli se cítil upímným Cechem a pro národ svj horliv pracoval, vidl budoucnost jazyka a národa eského ve velmi erném svtle. Naproti tomu v ušlechtilého sbratele esk3Vh knih a památek a mecenáše vlasteneckého

dom

hnutí, rytíe z Neuberka nepestávalo se sníti o úplném vítzství eské ei a usilovati o to, aby ve veejném život prakticky se uplatnila. Hosté tohoto domu, mezi nž patili zejména oba Thámové, Fr. Tomsa, Petr rytí Vokoun, J. L. Zeberer a mladý Kramerius, naplnni byli velým nadšením vlastenecký^m a nejskvlejšími nadjemi v budoucnost. Ani smrt rytíe z Neuberka, která i

n

byla pro nejvtší ranou, snah. A Pelcl rád slevil ze

neroztíštila

svého

jejich

pessimismu, 73

když Kramerius pcal vydávati první eské no zvítzila a když eská na scén, a to nejprve v divadle Nosticov, a pozdji ve vlastenecké Boud, kde hránoi bylo výhradn eskv. šlechta, když ocitla se v rozporu s vlá Koneiínš dou, poala zúmysln obraceti pozornoGÍ k eskému jazyku a eskj^ra djinám, navštvovati eská divadla a libovati si v eském hovoru a etb, jak svdí Kašpar ze Sternbeka. A tak Josefínská doba minula se s cílem svých germanisaních snah a inaopak dala život eskémiu vlasteneCkéniu hnutí, jehož prvním zdrojem byh

e

viny,

i

i

osvícenské salony. Podle vzoru šlechtického salonu

vznikl salon v Praze, v Týnské lUlici ve syém u „Cerveinéhjoi kola", majitel velkého, módního závodu, Vojtch Pech. Byl to muž velmi zámožný a vlšnivý hudebník, který rád obklopoval se svými páteli hudebníky, z nichž pravideln sc'h'ázeli se u nho Jan Ev. Ant Koželuh, editel klru u Kižovník a sv. Víta, autor inkolika zpvoher a oratoí, Václav Vincenc Mašek, nebo Machek, zprvu sekretá hrabete z Vrtby, pozdíji kapelník u sv. Milkuláše v Praze, skladatel mší, symfonií a písní, Jan Kucha, varhaník u sv. Jindicha, pozdjli na Strahov. Když r. 1787. pijel Wolfgang Amadeus Mozart v privodu své ženy db Prahy, aby zde ídil provozování Dona Juana, jejž dopsal ve ville Bertramce a uril pro „milié Pražany*', zavítal takié do spolenosti u Pecha, kam uvedl ho Kucha. Pokud nebyl hostem manžel Duškových na Bertramce, bydlil Mozart na Uhelném trhu, odkud nebylo k ervenému kolu daleko. Souasn sním

obanský.

V

letech

1780—90

i

žil

dom

:

74

jeho host-tel Frant. Dušek, k Pe:!::m eskýi skladatel hudby komorní, jmenovité koncert pro klavicymbál a jeho cho Josefa, rodem Hambachová, eská zpvaka a oslující kráska. Veírky u Pech byly pravidelné a pstovala se tu vždy hudba, hlavn smycové kvarteto a koncerty na klavicymbál. Zatím co páni bavili se hudbou anebo hrou na biliár, první snad biliár, chodil

i

který existoval v echách, zamstnávaly se dámy vystihováním a lepením silhbiueit, které byly tehdy ve velké oblib. K rodin Pechov máme dosud nejeden vztah, nebo rod tento dal nám dva souasné básníky: Elišku Krásnohorskou a Em. z Lešehradu, iehož matka roden Zunova, byla dcerou dcery Pechovy, Kateiny Judity.

Spoleenský život hrái vždy hlavní roli ve vlasteneckém hnutí, které od dob osvícenských rostlo, a zkvétalo. Pomocí eského divadla, Boudy pesthovalo se do Ržodolu (ny-

vyvíjelo se jež

z

a do klásíera u ríibern, pomocí a spisu, jež vydávali a odbírali nadpošení vlastenci s velikou obtavostí a mocí eských ples a zábav šíilo se a postu-

njší

Karlín)

eských novin

konen

ím

dále tím více k cíli. Jaký poikrok, jaké úspchy znamená v našem probuzení ono tvrtstoletí od prvního plesu eského r. 1840 a? k prvním Šibinkám. Sokola pražského roku 1865!

povalo

Pokrok ten je nám jasný, sledujeme-li vývoj spoleenských zábav, kterými ho bylo dosaženo, a z nichž každá je novým krokem k cíli: vítzství probuzensk 'ch snah a národního sebevdomí. Soukromé, ochotnické zábavy, jež poádal Tyl s nkolika páteli v Kajetánském dom na .Vlalc 75

daly podnt k prvnímu eskému plesu konviktskiém sále, vyzdobeném národiními barvami, kde poprvé triumfoval náš jazyk. Od té

Stran,

v

doby každým rokem

se stupovalo nadšení pro plesy, jež byly poádány stále s vtší nádheroui, a v Inichž venkov n ásledoval píkladu Prah'y.

eské

lítosti Tylov utueské besedy, kde se zipiívá,

Po roce 1845 nadšení k velké chá, ale za to vzlnikají

pednáší, deklamuje

taní., a které dlouhio vykoi úkol v probuzenském^ díle. Ba ve Vídni, vedle skvlýlch ples slovanských', poádána byla r. 1848 první tanejní beseda eska, jíž zúastnili se též Palacký, Presl a Šafaík, Z velkých síní plesových pešel eský, hovor a vlastenecký proud do salon soukromých a rodinných. I první šibinky, rozdílné od dosavadních veejných merend studentských neb umleckých, byly vlastn soukromou zábavou familiérního rázu. Fiigner siám rozesílal k nim origineliní pozvánky, kde neznámé dosud jméno plesu bylo psáno pozpátklu. Nikdy nebylo spolenosti peste|Ší nad tu, která se sešla tehdy v tlocvin Sokola pražského, aby pi veselé, srdené, ale nikoli nevázané zábav zapomnla všeCh rozdíl kast a pedpis spoleenských. Ta tam jest nkdejší škrobenost, etiketta a obadbost, jež pod trestem V)'smchu byla nutná v nmeckých, šlechtických', panských a tnšanskvch domeClr. Jsme v dobé, kdy máme jíž vítzství národnostní za sebou, kdy pyŠlníme

návaly

svijl

i

národním tancem

národními písnmi, kdy krojem salonním a kdy eské ženy a umlci, mezi nimi též Mánes, vymýšleli ervenobílé kroje, aby i zevn projese

amara

se

stala

a

oblíbeným'

i

vili 76

své vlastenecké nadšení.

Vše, Vše,

smovalo

k

A

tmto projevm probuzeného ducha národního. k nmu smovala té innost eských salonu.

Zajímavý, staroeský salonek vytvoil se kolem 1865 a trval až do let osmdesátých, v rodin sládka Kuery, kde hovoilo se bez výhrady úpln

r.

a kam žádný Nmec neml pístupu. Za však bývali vítáni cizinci, kteí mohU tu poznati starosvtský, ryze eský interieur.

esky

to

Byly

to

hudebn

átky eského

literární

spoleenské

a

za-

soustední nejvtších a nejsvé doby ve znamení hudby a

života,

poctivjších lidí citu vlasteneckého. Chodili sem: Smetana, Lukeš, dr. Ludevít Procházka, dr .Kuera, Neruda, Sklenáová, Lev Taxis, Servác Heller. a tvrce nového tance „besedy** Ferdinand Heller.

Hudebníci, kteí se

tu scházeli,

položili

základ

velkému pveckému sdružení Hlaholu'*, a vlastenectví, které tu tak radostn kvetlo, udrželo se v rodin Hellerov, který vzal si za cho dceru k

,

Kuerovu,

a

vlasteneckými

V

promluvilo

i

v

naší

dob

iny JUDra Ferdinanda

—

ráznými,

Hellera.

60tých byl salon i u Wenzig. letech 50 Lípové ulici. Josef Wenzig, dokonalý Cech, psal svá libretta nmecky a teprve Ervín Špindler je pekládal do eštiny. Proto také na rozdíl od domu Kuerova nebyla tu nmina vypovzena. Kdysi poádala paní Wenzigová soirée ve prospch pohoelých, pi kterém úinkovali: slavný tenorista Tich áek, který náhodou byl v Praze, si. z Ehrenberg, telidy mladá dívka, a výborná pianistka, si. Jiikovská, která hrála též na tyi \

a

ruce se svou tyletou žakou. Tato zázraná ika, která po produkci chodila vybírati na

liolfK>77

hoelé, vyrostla pozdji ve virtuosku našich prveských koncert, si. Helenu Róslerovou. K Wenzigovara chodil rád Gabler, filosof Krejí, ba pí. Riegrová, která byla ídkou návštvnicí salcíi. Když pak Wenzig založil Umleckou besedu, mly její první veírky, kam chodila též 17Ietá adeptka dramatického umní, si. Otilie Malá,

ních

i

také

ráz salonní.

Dlouho- ješt, i v letech šedesátých a sedmdesátých podržovala spolenost naše rouclío nmecké. Mluvilo se nmecky i tam, kde se esky cítilo, a to hlavn v salonech aristokratických vlastenciu. Z dam málckterá umla esky, takže eský

hovoT znl tu jen z mužských úst. Dívky z' nejpražských rodin, které uily se frantin a runím pracím v institute sleen Pátkových,

lepších

zpvu

u pí. Miildnerové, kam chodila též Žofie Podlipská a tanci u proGlujého mistra taneního dvornílo rady jePohla, bavily se nejlépe v línka, který byl oteveín všem mladým lidem, zejména právníkim, a kde každodenn scházela se spolenost a v nedH vždy celé odpoledne se tanilo. Salon tento, který neml vbec rázu ani intencí vlasteneckých, udržel se od r. 1855 až do let sedmdesátj^ch. Na' poátku let sedme3át3^ch byl nejile|ší život spoleenský v u Helm, kde bydlila rodina Braunerova a rodina známého vlastence barona Karla Drahotína ViHaniliOi. V Villani byl trojí útvar spolenosti: intimní veírky, jichž zúastovali se nejbližší pátelé rodiny, soirées, k nimž zváno bývalo 12—14 osob. a konen alespo lednou neb dvakráte velké, representaní plesy, k nimž sjelo se až 80

dom

dom

ron

78

a jež poctívali svou pítomností též Palacký a Ritger. K int mním veírkiim picházelo se nahodile, bez pozvání. Scházel se tu obyejn

host,

kroužek stálých pátel rodiny baronovy, mezi než patili

hlavn: Dr. Brauner, Dr. Engl,

Durdík,

hrab

Kclovrc-t.

hrab

prof.

Josef

Ivcunic, prof. jcnák,

Zdenka Havlíkova a její ctitel, uhlazeny polský dstoj'ník Battaglia a imladistvá viitucska na klavír, Helena Róslerová, která mla tb svjj druhý domov.

Z

hosj, když

zavítali do Prahy, vyhledáVill.aniv: knžna Oalicynová, baron Rukavina, pí. Kyrievová, bývalá palácová dáma a krasavice ruíkého dvora a dujliaplny, rusky' vysoký hodnostá Samarin, který zasazoval se horliv o zrušení nevolnictví, a nejednou dostal se dosporu s baronkou Villaniovou, když tvrdil, že rozvdedkých lze naluštní všech problém, ba lézti v bibli.

cizích

vali

salon

i

Programu nebylo vbec, jen nálada ;ej diktoNkdy omezovala se spolenost na volný hovor, který vtšinou býval francouzský neb nmecký, jelikož dámy, až na knžnu Taxisovou a hrabnku Kcunicovou, umly velmi málo esky jindy pijala s radostí, když prof. Durdík nabídl, že pete svj peklad Pari^iny, anebo vybídla slenu Roslerovou, aby pednesla nco ze svého bohatého fepertoiru klavírního, obyejn ze Schumana nebo Chopina. vala.

I

pohostinství bylo

jednoduché.

Uprosted

zá-

bavy prostela panská stl, u nhož se sedlo a postavila na velký samovar, naež nejstarší dcera Vilianiova, Zdenka, jala se nalévati áj. Pak pedložena studená veee. 79

Léto,

niova

kbv

>

od kvtna do íjna trávila rodina Villasvými páteli na zámkiu Stíž-

s nejbližšími

u Benešova.

A

milý) život, zej'mléna

k

nmuž obyejn

tu teprve byl veselýj a roztopro mládež. Hrálo se divadlo,

byl

pozván celý Benešov

a

na veiké verand pi selské kapele, která umístna byla dole v zahrad. Ped zámkem bylo velké rondeau se záhony a stromy, a tu každého rána., za každého poasí, procházel se prof. Durdk, odíkávaje verše z Iliady, jež perušoval nkdy spontánním V}%ikem „A tu je blláto!" A nikdy snad ani nepovšiml si, že z verandy pozorují p]' se smíchem díví hlaviky... Po obd, asi o tetí hodin, scházela se spolenost ve velkém pokojí baronky Vil-laniové k rozpravám a debatám. Durdík s uspokojením oznamoval, jak pokroil jeho spis o esthetice a pedítal, co napsal. Helena Róslerová hrála, anebo debatovala s ním, velkým odprarcem programové hudby. Veer byl obyejn vnován recitaci. Kdysi uložil Durdík' slen Rósierové, aby zkomponovala jednu Heineovu píse, která druhého dne již se hrála a zpívala. A tehdy byl starý profesor tak nadšen slibným nadáním mladé komponistky, že vnoval jí svou podobiznu s veršíkem plným nžného obdivu. Ponvadž baronka Villaniova nemla ráda odpoledních svain, vyjela si mládež kdysi potají na na malém vozíku do lesa, kam odvezla s sebou samovary dilébs raiáslem. Durdík bvl pozván též,-ale zavázán písným mlením. Nicmén, když veer vyptávala se paní domu svých dtí a host, jak íainilo se

:

strávili den, vyzradil tajemství dvma záhadnými slovy: thé wáldchen. Baronka Villaniova, dáma

—

80

Dr Brauner

Pí.

ervinková-Riegrová

Paní Braunerová

Servác Heller

ta a.

s

velmi ducliaplná, lámala si dlouho hlavu s tmito dvma slovy anglického znéní, ale na konce pece pronikla tajemství svých détí. A jaká radost, když vynoila se z poštovního dostavníku hmotná postava profesora Zapa Tu teprve chodilo se na výletv, nebo pan profesor byl živou kronikou a dovedl baviti o sebe nepatrnjších místech a zjevech tak, že Zdenka Villaniová ve své roztomilé prostoekosti, nejednou si ho dobírala: ,,Pane profesore, povezte nám, kolik šálk kávy vypila šlechtina X.?'' Naež pan profesor dobromysln odpovídal: ,,To vám !

nepovím, ale povím vám, kolik pára punoch mla do výbavy ..." Dosud stojí zámek Stížkov a dosud je majet-

kem nejmladšího lena

barona Karla Viltu stopy jeho nkdejší slávy. Místo záhon nádherných rží nalezli bychom zpustlou, zanedbanou zahradu a místo veselého hovoru a smíchu, který kdysi se tu rozléhal, jen mrtvé ticho opuštného zámku. A nejbolestnji dotkne se to mrtvé ticho duší tch ídkých návštvník, kteí pišli sem oživiti své vzpomínl^y a sníti o dnech kdysi tak šastn a kráslaniho.

n

Ale

marn

rodiny,

hledali

bychom

prožitých Villaniv, akoli baron Villani byl vždy upímným vlastencem, který trpl s ostatními v r. 1848, a syn jeho, baron Oskar Villani, sekní chef ministerstva kultu, dosud žijící, zstal vren snahám otcovým, nelze nazvati salonem ryze eským. Ryze eské byly v letech 70— 80tých tvrtky u Karla Jaromíra Erbena, kde scházela se spolenost, k níž náležel vedle mladého svta Durdík a dcery Jungmannovy, aby po odpolední káv tu

.

.

Salon

i

ob

ti

iiaslouchaLa recitaci a rukopis Rudolfa

ver&

Hál*kových, Nerudových

Maycra. A ivonen nejstarší z ryze €sk|ých veHcých salon byl salon Engliiv. Každá spoleenská dáma vytváí svou vlastní sféru ona j€ stedem spolenosti, již koleni S2be sdružuje a |íž lUdává svj individuelní ráz. A pí. Englová byla pravá salonní dáma, která žila jen pro spolenost a cele se jí \'šnovala. Vynikala-li baronka Villaniová aristokratickou noblessau, krásou a duchaplností, mla paní Englová v pkié míe vlastnost, již Rieger nazval hlav^ní a nezbytnou ctností spoleenské dámy: velikou dobrosrdenost, tak zvanou „zdvoilost dobrého srdce", spojenou s pvabejTi roztomilé povahy a zvláštním spoleenským talítem a bystrozrakem. Ráda sdružovala kolem sebe hezké ženy a dívky, ba povjstná kráska, slena z Bleylebenu, milenka císae Františka Josefa, byla j^jím hostem, a dovedla uplatniti spolepovahy plaché a ostýchavé. K jejímu krudensky ;

i

i

hu patil též prof. Jonák, kustos Vrátko.

prof.

Josef

Diirdík

a

U Riegrj a u Brauner vznikly nejprve salonv na poklad politické|m s tendencí národnostní, ale pozdji stal se tu pokus o salon literární. Paní Braunerová, pvodem Nmkyn, které pes všechno úsilí nepodailo se nikdy pekonati obtíže eštiny byla tak prodchnuta vlasteneckým nadšením, že oblíbila si svého b^jdoucího chot ve chvíli, kdy obdržela zprávu o jeho zatení. Po celý svj život podržela si toto krásné své dti a ušlechtilé nadšení- vychovala v a naplnila jím své spoleenské OA^zduší. Byla dáma živá, temperamentní, velkého vzdlání, a velmi dobrosrdená. Dovedla roztomile zalichotiti svým

a

nm

82

hostóni a byl

dm

pipoutali

je

k sobí-.

Její

pahostinský'

oteven všem cizincm, kteí projevili zájem o Prahu a eský nirod a všem eským

umélcm, spisovatelm, hudebnacm tak,

že

ij

asto

ní sešel se

Nkdy ml

nejširší

\-ýtvarníkm umlecký, kriih. i

ráz koimopolitický^ nebo hosty cizinci, hlavn Riisové. V oboru duševních požitk dovedla vždy co nejlépe voliti: zpíval tu slavný mistr Low, na housle hrál Novotný a koncertovala pavabna si. Róslerová, když vrátila se z Vídn po studiu u Rubinsteina a poala první propagovati eskou hudbu. Jediný salon, kde pstovala se hudba bez ohledu nna národnost a kde scházela se celá eská mecká elita pražská od místodržitele poínaje, byl salon dra. Ludevíta Procházky, jehož manželka byla vynikající pvkyní. V jeho veQcém byt scházel se hudební svt každého tvrtka o páté hodin. roJeden tvrtek byl vnován programu, o kovali umlci sami, a druhý provedení programu. Veíiky ídily se vždy njakým heslem. byl veer vnován zapomenutým mistrm nebo novotinám, i staroeským skladatelm, asto pe-

asto

bý-^-ali

její

salon

tu

i

nmž

Bu

vládl též jediný autor:

Beethoven neix) Schumann.

Salon velkého stylu byl u pí. Jelínkové-Doubkové, kde býa-aly porádájny skvlé hostiny, al pro 50 osob. Vládl tu salonní tón, etikctta a schá;zel se cel]f hudební svt. Bendi a Dvoák byli tu astými hosty vedle cizinc, z: Rus hlavn Safonova a Cajkovského. Velmi pkná a vybraná spolenost scházela se též u Schramk, v jedné z nejctihodinjsích rodin pražské buržoasie. Mnoho vlastenc našich, kteí byli zárove hosty druhých salon, vyhledávalo i

•3

tento

milý

pívtivý dm, kde vládl sice tón fapi tom vzácný takt spoleenský díky

miliérní, ale

a vysokému vzdlání si. VikSchramkové, pozdji hrabnky Suardi, a jejích sester^ kterým dostalo se vskutku šlechtického vychování;- Byl to význaný, kosmopohtický salon své doby, kde hovoilo se mnoho francouzsky, italsky, ba i španlsky, a kam picházelo mnoho cizinou, zejména Ital, z nichž nkteí hráli zajímavou politidkoú roh ve své vlasti. Picházíme k nejvyššímu útvaru spoleenského života: k salonu literárnímu. V letech osmdesátých bylo nkolik takových salon v Praze. Byl to pedevším isté literární salon pí. Žofie Podlipské, která pijímala dvakrát týdn, a to v pon-

distingované bytosti torie

'

dlí

a v pátek. Chodili sem skoro výhradn literáti, možno íci všichni literáti své doby: Vrchlieký, Sládek, Lumírovci, Dr. Josef a Pavel Durdík, Goll, spisovatel Nosek, Svtlá, Berta Mhlsteinová, Jar. Martince, syn Klicperv Ivan, v pozdjších letech i Zeyer, Katinka Emingerová, sestry Kalasovy, pí. Brdlíková, Bedich Frída, rodina Veselých' a z mladších malí Jiránek. Jednou objevil se též jako pevzácný host Svatopluk Cech. Spolenost setrvávala v literárních hovorech od -1 8 hod. pi káv a rohlíkách. I zde byla hudba vedle literatury nejmilejším požitkem, a pí. Podlipská, velmi dobrá hudebnice. První myšlenku k založení literárního salonu dal

—

sám Rteger

v letech osmdesátých. Tvrdil, že je literátm nezbytn teba spoleenského styku a pozval do svého domu všechny spisovatele zvuného jména, z nichž pouze Svatopluk ech

eským

84

i

odmítl picházeti. A tak oteven býl krásný a velký salon Palackých a Riegr, kde spoleensky vystupovala trojí generace sla\ného našeho rodu, eským literátm. Vedle Vrchlického, Sládka, Zeyera, picházeli sem hlavn: Frant. V. Jeábek, který lu etl svá dramata, Goll, Hostinský, Kaizl. Heyrovský, Josef Durdík, Eduard Jelínek, redaktor „Osvty** Vlek a velký ctitel Dvoákv a Smeta-

nv

V, V. Zelený

Pí.

Marie Ricgrová byla velmi málo pedstavi-

telkou tohoto salonu. Vnovala se spoleenskému životu jen potud, pokud pipadalo jí to nutným

pokud nezaujímala

pee

o rodinu a velké cíle, prostedkem k uskutenní humanitních snah, a nikdy ne cílem. Její vznešená duše spjící za vysokými mra\ními ideály vzdalovala se \šeho ,efemernílío a vnjšího. A nic nebvlo jí vzdálenjším než zevní lesk a representace. Obsáhlá, neúnavná innost, jíž vnovala svj život, práce pro blaho bhžních a posvátná nadšená láska, jež vedla kroky její k trpícím, vyplnilv lépe její duši a dny než úspchy spoleenské. Nicmén salon Riegrav svou representantku, duševn jemnou, vysoce vzdlanou a roztomilou, ml svou umleckou duši, a tou byla paní Marie Cervinková-Ricgrová. Salon Riegrv ml své slavné dny jen tehdy, když pijela Malce a ujala se jeho vedení. Sama poádala 7. literární a hudební xeery, pi nichž básníci pedítali svá rukopisná díla, pi nichž hrála se quarietta a

ji

jež si vytkla. Salon byl

jí

jen

ml

a

zpívaly

uplatnila

se tu

partie

též

Prodané ne\stv". Sama hlas vedle baronky Lauermannové a sleny Heb-

z

,,

svj krásný

Schwarzenfeldové, pí. dové. Ona nejvytrvaleji snila a pracovala o my-

šlence

literárního,

eského

salonu.

Bohužel

pes

krásné úsilí, jež mu vnovala, neudržel se literární salon lejí, a hlavní píinou toho byla jist nesjednocenost a rozpory mezi literáty. V tradici Riegrova salonu pokraovala, povzbuzena Riegrem, pí. Lauermannová. Neomylný duševní bystrozrak Riegrv postehl u ní vzácné vlastnosti spoleenské dámy: dobrotu srdce, spoleenský, tón, vtip a nenucejiost, s jakou dovede ovládnouti a piblížiti k sobe velkou spolenost. A pidáme-li k tomu hloubku postehu, jímž sonduje lidská nitra, jemnost a pronikavost, jíž honosí se jako i

spisovatelka, a již uzináme, že Rieger

vem

penesla též do svého

povil

okolí,

úkolem, který práspolenost domu Rieji

pináleží. Pijala Braunerova, ale vtiskla jí svj vlastní, odlišný ráz. A podnes dovoluje jí nepomíjející svžest duševního mládí, aby pokraovala v tomto

grova

jí

i

smru. Z dalších moderních salon dlužno vzpomenouti hlavn literárního salonu spisovatelky Ržemy Svobodové, která vždy se snažila uvésti Uterární zájmy do spoleenského života. Hned po provdání sdružovala v byt u ZáUieckých schod kolem sebe pátele svého muže, malý, ale významný kroužek se hlavn z Ant. Klášterského, Sovv, K. ervinky a j. asem rozšíil se tento úzký kruh na celou generaci let 90tých. Nejvíce zastoupen byl literární kruh ,,Ro2hlcd'ti", pak Pelcl, F. V. Krejí, Mrštík, Kvapilovi, Klose. Pozdji v Žitné ulici byl to kruh souasného Lumíra za redakce Hladíkovy. Tehdy picházeli ponejvíce: Ot. Theer, K. Sezima, ]. z Wojkowicz, Dr. ?k:'icin<, pí. Welsová-Slavfkoví, Benoliterární, skládající

F. X. Saldy, A.

ísa Grégrová atd. Le ani v byt u Lávky nebvl to vlastn ješt salon, nýbrž jen domácí spolenost, která se stále vyvíjela a rozmnožovala o nov>é umlecké veliiny. Tehdv picházeli hlaMi: Dr. Jan Thon, Dr. Stefanyk, který velice si vážil hostitelky, Anežka Schulzová, Zdenka Braunerová,

niovi,

V^^rchlických,

Jiránek,

Hofbauer, Machar.

Vlastní salon vyvinul se teprve v byt pod Bruskou a v dob, kdy vycházela ,, Novina'*, jejíž literární kruh sousteoval salon pí. Svobodové. Nikde

nevystídal se pestejší svt umlecký jako práv v tomto ovzduší, jímž prošla vždy nadjná, umlecká mládež naše, zejména ženská, již pí. Svobodová ideáln podporovala. Nebyl to nikdy pouze literární kruh,

nebo bohat

byli zastoup-eni

i

vý-

dramatití umlci. Hana Kvapilová byla velkou pítelkyní paní donui, Ržena Nasková fe svou sestrou pí. Helenou Malíovou zstala vždv vrnou návštvnicí, astými hostv tvarníci, hudebníci a

byly též: pí. Jiránková, si. Teinitzrová, pí. profesorová Nejedlá, paní doktorová Stránská Zdenka Hašková, Máša Ve?clíková. Amalie DvoákováKrejová s chotm, Dr. Langer, Dr. Chudoba, Dr, V.

V.

Stech,

Dr.

Matjíek.

V poslední dob sousteuje salon nejmladší generaci literární, zejména z kruhu ,, Kmene'' a ,Xípy" Ferd. Pujmana, Marii Hennerovou, Rženu Schwarzovcii, Ant. Tvrpexiovcu. R. Líba!ovoii-Zát:

kovou atd. Dalším zajímav)';n íalonem literárním bvl v poslední dob salon, jemuž \' ele stála ne mcn pozoruhodná žena a spi,-;ovaielka eská, pí. (Jabricla Preisíová, která vyznaovala se vždv skloP7

není k jistému

velmi

dobe

spoleenskému demokratismu, který

slušel její osobnosti

i

jejímu ovzduší.

Vedle literární spolenosti obklopovala se ráda slovanskými, hlavn jihoslovanskými hostv, od nichž dávala si zpívati národní písn, takže spolenost její nepostrádala nikdy živosti a veselí. hereky m^ly svj spoleenský kruh a z nich zejména pí. Marie Laudová snažila se po celou dobu své umlecké karriery o udržení spoleenského života. Její salon byl siln kosmopolitický, I

hovoilo se

tu

francouzskv,

anglicky,

vlašskv

a

všemi jazyky slovanskými. Picházeli sem cizinci, hlavn Francorzi, Chéradame, René Dcuzy, Ernest Gay, Dausset, politikové, umlci, ruští generálové Komarov, Rittich. slavný Stanislavský, zpvaka Gorlcnko Dolina a malí Borisov. astým hostem býval tu Jaroslav Vrchlický, staiký Rieger, Turnovský, a Zeyer pišel osobn podkovati se za Runu, Svatavu a Zvratku. Ze Slovák nejastji picházeli Dala, Va janský. Bubela, Hodža a z Jihoslovanú Fijan, Šramová, Nigrinová, Nuši, Rúžiková-Strozzi a Jaki. Nezašel tudíž spoleenský ži\'ot u nás po slavné ée svého nejvyššího rozkvtu, jehož dosáhl v dob salon Riegrova a Braunerova, ne\vmizel nikdv úpln, bv ochabl. Literární salon zstal nám, když salonv bohaté buržoasie pozbyly svého lesku. To probouzí \' nás nadji v obnovení velkého eského salonu, v zno\uzi ožení jeho na základ staro, národní tradice. Svj budoucí život radostný a prozáený lásko. k volné \lasti musíme si stvoiti láskou ne menší i

i

nežli

Idemc

mli z

mrtví

naši

ervánk

a

vlastenci

k \lasti

ranního šera v

nevolné.

mladé ráno

eské vlasti. I zde máme z minulosti odkaz nejdražší: istou lásku, onu amour sacré de la patric. pišlí formy spoleenjsou jí prozái^cny t\' je místo salonu, jak si je stvoila kdysi ské, aristokracie, nový útvar vzešlý z demokracie! Ten

A

i

a

mže

bude v mnohém krásnjjší nežli bylo donašim pedkm; žádné nadšení a žádná velká tvrí síla nemusí býti zmaena jako asto nuisila zhasnouti v minulosti, kdy krásné verše Nerudovy, vítající mladou svobodu, bvlv pece jenom chvilkovým zajásáním. naše píští salonv budou míti okna otevená a

páno

I

paprskm

rána. Spoleenský styk jako písei AAanesových kreseb, nad níž usmíváme se a íkáme si v duchu; ,. Vítej nám, boží slunéko!" A my ekneme si: ,. Vítej nám, mladá, krásná, svobodná, šastná, velká a slavná vlasti naše eskoslovenská!"

krásným bude srdený

t^'mto

a

jasný,

SALONY BUDOUCNOSTI. Nejen salonv historické zasluhují pozornosti. Neona stediska krásných dam spolenosti, které dovedly okouzlovati pvabem ženství duchem, jenž užívá nejmocnjší suggescc krásy jako své pomocnice, upoutávají pozornost každého, kdo sleduje \ývoj ducha veku, ducha spolenosti, jejíž symbolem bvlv salony v dójinách. salony imaginerní, existující v mvsli a obraznosti básník, maj" svou krásu. Boccacciova zahrad.!, kde vznikají po\ ídkv Dckameronu, je takový imaginerní salon, útoišt umMi života, kteí zachraují se, když ,, erná jen

i

I

89

smr*

kosí kolem

lidstvo.

a sobcvtí estéti, které

Jsou to šastní, naivní

ani velká

nesprovodila se svta;

volili

morová katastrofa

jinou

cestu

než

ti,

kdož v zoufalství nad nesmírnou pohromou vidli obraz zkáz}' svta, jichž cesta vedla k bolestnému /niení veškeré krásy, jimž vidiny posledního soudu vtiskly do ruky bi mrska, kterým chtli smiovati nebeský hnv. A nynjší doba je podobná oné dob v tom', že taká zuí kolem smrt, nikoli však erná smrt stedovká, spíše smrt železná, krutjší snad než stedovká velká epidemie. Je možno, aby pi ní vznikla ona zahrada Boccacciova, útulek estét, kící zachránili své nitro ped bouí, jež zachvátila svt, a v zátiší holdují krásným a dojemným, smyslným obrazm, tkajíce gobelin ze i

svých novel

?

stala se vtším zážiterná smrt stedovku. Pro lovka stalo se nemožným vytvoiti

Nemožno. Železná smrt

kem

lidstva,

nežli

myslícího ostrov míru

a

nebo vdomí

velké

si

p:ivabných požitku umleckých,

katastrofy, zpjsobenc lidmi samými, proniká myslí j'nak než vdomí katastrofy pírodní nikým nezavinné. Ti, kdož nyní dovedli se isobvati v Lázeských místech dobe žijíce za miiiiony lehce nabyté v hospodáských" a pevratech, nejsou nikterak cktcu ducha. Jsou ío muži pesycení, otrlí posedlí vlí k moci, lidé nejhorší fixní ideje dvacátého vku, lidé zisku, bezohlední dcbyvate.é, jež ani nenapadne, že práv

krisích

dcb

tisíce dtí stojí ped poloprázdnými nesmírná proletarisace postupuje jako stra.šná, pomalu vysi^-jjící a zabíjející nemoc. A \-á.íri, !-^sk\' a ža!:!. Jsou to ženv nemilující^ n-

v

teto

krámy,

co

a že

ženy, jež vidíme v tchto

místech, neznají hlubin je slabá moderní kriminalistika, ženy, které neí-

podaené píživnice onch všecka

nadlidí, na

nž

nás potopa!'*, ale cítí, že za pona vrcholcích, kam vlnv nedoza válkv trefn sahují. Tof svt, jak vylíil jej vídeský Fackcl-Kraus, svt velkých lovcii promaskující v nejhorším pípad zdánliv pafitu, kají

topv

již:

,.Po

žije se

i

dobe

i

iny nejhorší rejdy, jež vedou k prolestedních vrstev, lidé, jimž válka je konjunkturou, kteí ze své archy naprosto nevvhlížejí, holubice s mírovou ratoicítí, ponvadž je Ictí-Ii ani nenapadlo, by vvpustili tohoto posla míru. ti proskribovaní Lidé skuten velkého ducha, ve válce nebo jako ..kavárenští estéti" jsou proletái živí se nuzn z ádkových honorá. Není salon, j>ou jen zem všehojnosti, kde mluví se snad o obecném blahu ironické slovo, jež ve skutenosti zní: konjunktura. Je možno, aby z této spolenosti vzešlo njaké svtlo v železný vk? Aby vzniklv píští salonv \' onom dobrém, krásném slova smyslu, kde ženy byly asto iniciátorkami, spolutvúrkvnmi nového prostedí umleckého a sociálního, bvlo by teba, bv zmnily se ženv. Nikoli ženv chudých a stedních vrstev, jež vlekou svOj los asto než otrokyn, ale ženy ušetené velkou válenou potopou. Jejich dob:-oinné akce to nespraví, duch musí jíti hloubji, za onen žalostný prmr zvaný dobroinnost, jež nikoli neprávem je oznaová;ia jako kapka na rozpálený kámen. Vznikají takové ženv, jsou píznnkv, že vzniknou? Zdá se, že ano. Svtlý bod v temnu vku je skutenost, že ne.:! bojovnvcn žen. Kdvbv dnes triotickými

tarisaci

i

bu

he

se tvoily legendy o bytostech nadpirozených, nebylo by bojovných valkýr. Za celou dobu válenou nebylo skoro slyšeti bojovného hlasu ženskiého; naopak, byly to ženy, které usilovaly o kongresy mírové. Maarka Rosika Schwimmerová, které se podailo získati amerického millionáe Forda pro jeho marnou mírovou cestu, je skoro typem onch mírových agitátorek. Ani ženy francouzské nemluví jinak a podpisují mírové žádosti,

a

jsou beznadjné.

Bylo by možno z toho vyvozovati, že vliv žen na muže nesmírn ochabl na velkou škodu lidstva. Onen jednostranný vývoj technický, který soustedil všecky síly myšlení a pozornost jenom na práci mužskou, odstranil ženský vliv, ale ženské mlí, i hnutí sdílí se socialismem stejný lois je umleno, ale není mrtvo. Žemy ve válCe pevzaly práci muž - jaký div, že ve než právem mohou se domáhati veejného vlivu? :

A

tak

yliv

žen

jsme u otázky velké a tžké Jaký bude po válce? Ty, jež poznaly všecky strasti válené, vyjdou z nich duševn uzrálé, povahov zcelené; jejich dílem nebude konen ani :

muž sám neomezený špatn dovede

vládce,

který

ukázal,

jak

svt, když došlo k takové katastrof. Válka byla vlastn velkým fiaskem mužského nadlovství. Žádné slovo nevyžádalo si tolik hrznýcih obtí jako strašné slovo: nadvláda. Ale cílem žen nebvla nikdy nadvláda, vždy byla žena živel

íditi

udržující, konservativní,

byla jím

i

ve

po ní. Ale žena musí pestati býti krá:snjším pohlavím a státi se tím, ím vlastn živlem udržujícím. je v nejvnitrnjší podstat válce a bude

92

i

Vzniknou-Ii tradici

>ek

po válce

salon\',

bude-li

na

starou

navázána nová forma stedisk ducha, ohni-

umní

a

krásy,

nebudou

to

již

staré salony,

kde spádaly se nitky politioké, a také nikdo by si jich nežádal. Ale salony, jež bylv by krokem k nové civilisaci, kde žena zabrauje katastrofám, jež stihly svt za vlády muž, takové dosud jimiž proniká hluboké, ženským cítním provanuté smýšlení sociální, mohly by býti velkým initelem v díle obnovy Evropy. Salony, kde by cit ženin pojil se s city obtí válených invalid, kteí prošli nejtrpí školou životní a jejichž cítní je jiné než onch lidí, kdož íinanní mocí udá\'ají tón. Snad v citovém život dvou tch živl: žen a invalid, jsou zárodky 'píští lepší spolenosti; jejich srdce budou mluvit jinak, nežli rty diplomat. Možná, že doba nakonec povolá je k slovu, k spolutvoení zákon spoleenských, jež budou zníti jmak nežli zákony železného vku.

utopické salony,

"'

POÁDÁ

ir(i->rrWB"iirfirminlif>'i«TMfMTT

i

rtu iiiwí»«r«'«MJ*Éi

JAN EMLER.

Sb.rka struných ž voLopisných mouogr fií nejznamenitjších muž a žen n; šeh áioda, k efí mocno zasáhl v rozvoj naš kultury a tak iiinn pip i..

pdu eskému

vovali

Doíud

L

sa

i

i

05ta'nénni štítu.

vyšlo:

MASARYK.

T. G.

Napsal Dr. Jan Ilerben.

IL

MIROSLAV TYRŠ.

DR.

Napsal Karel Domorázek, III.

AMOS KOMENSKÝ.

JAN

Napsal prof.

J.

Novák.

IV- P. o. HVIEZDOSLAV. Napsal Fr. Táborský. '

V.

KAREL HAVLÍEK-BOROVSKÝ. Napsal

dr.

H. Traub.

EDUARD BENEŠ.

VI. Napsal

dr.

J.

Reichmann.

—

Ve vydávání

se po'.rauje. Každý svaicek je na obá'ce zdoben obraze hlavy é os by, jejíž životní dráhn popisuje, a he je koupiti za 80 halé u všech knibkup:..

Nakladatel

F.

TOPICj knihkupec

v P.aze, Ná-odní tída

íís,

11.

*''

it»mé

Pražský román Anny Marie Tilschové:

SYNOVÉ. Spisovatelka líí osudy pražské obchodnické rodiny, otce Kuery a jeho tri synii, ve starém dome na Florenci. Život téciito synu, povahou, zálibami a snahami navzájem tak rozdílných, splétá se a rozvíjí v živ a dramaticky kreslených scénách i charaktery žen a jejich postavy v románu vystupujících - nakresleny jsou výstižn a názorné jako ze skuteného života pevzaté. Ovzduší pražské spolenosti, v níž se lyio postavy pohybují, je podáno a vyprávcí umní autoraž po konenou, ino udrží zájem mocn psobící scénu, kdy starý otec unurá.

—

vrn

tenáv

Kuer

Cena Ke.

9-53.

(Mimo Prahu o 5*0

více).

V každém knihkupectví. Nakladatel

F.

v Praze.

TOPI, Národní tída

knihkupec 11.

ESKÉ

LISTEM

INTELLIGENCE JEST

TOPIVA SBORNÍK UMLECKÝ.

LITERÁRNÍ

Redigují: Dr. Jaromír Borecký, Adolf Wenig a Rudolf Vejrych.

Pináší hlavn pvodní, v ísle ukonené práce belletristícké od všech pedních našich autor, pozoruhodné zjevy z literatur cizích obrazové pílohy barevné a i stati pouné,

'adu reprodukcí

v

textu.

—

Ke každému

íslu jsou pipojeny dv románové pílohy. Pro svoii vysokou literárn umleckou úrove stal se nejoblíbenjším a nejrozšíenjším literárním msíníkem, k eiý isvojí úpravou representuje znamenit eskou knihu ped cizinou. Jednotlivý svazek za

pedpl.

i

s pošt,

K,

K. 54'

5'

—

—

,

Na

celý rok se

u všech knihkupc.

* Nakladatel

F.

TOPI,

v Praze, Národní tída

knihkupec s,

11.

Tiskem knihtiskárny „VELESLAVÍN"

sp. s

r.

o. v Prazo.

K výzdob domácnosti, za vhodné dary svatební a píležitostné i ke koupi pro vlastní

potšení doporuujeme bohatý

výbr

DL ESKÝCH UMLC všech

smr umleckých, obrazy, lepty, a kamenotisky sochy, plakety, jež jsou nejvhodnjší a nejcenjší

pvodní devoryty

výzdobou eských domácností a nejkrásnjším, vítaným dárkem svatebním i píležitostným, které zstane stálou a milou upomínkou na oso-

bu dárcovu i na významný den.

Sbratelé a milovníky umleckých tisk, lept, devo-

ryt

atd.

zveme k návšt-

v našeho závodu, kde jist naleznou mnohé, co s potšením zaadí do svých sbírek.

TUkím knihtUkárny .VELESLAVÍN' 192a

sp. s

r.

o v Praie.

r

«

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 R28S3

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Radonová, Maryša Bosacka Salony