RÁDCOVÁK
CROSS COUNTRY BAŤŮV KANÁL KORSIKA
99 ročník XII listopad 2003 OBČASNÍK VSETÍNSKÉHO SKAUTSKÉHO STŘEDISKA 723.01
Představujeme vám nové členy redakční rady!!!
/Fantík/
Zeptali jsme našich nových redaktorů na několik otázek, které vám je trochu blíže přiblíží (včetně takových těch zásadních jako např. “Od kterého konce loupeš banán?, Vaříš čaj do konvice nebo do hrnků?, S čím jíš párek?, Nosíš slipy nebo trenky? Jaký je tvůj vztah k dětem?...”).Takže tady jsou: Veverčák /Veve/ Lukáš Heryán, 16 let, výška 167 cm, váha 50,4 kg, nezadaný, student SPŠS Vsetín, člen Trojky Oči: zelenošedé Vlasy: blond Zájmy: kolo, lyže, němčina V dětství chtěl být závodníkem, na vánoce si nejvíc přál sekačku a koně, nosí slipy, banán loupe od stopky, čaj vaří do konvice, párek jí s hořčicí. a vztah k dětem má kladný..., rád si dá hranolky a smažák Budulínek /Budul/ Jan Gerža, 14 let, výška 175 cm, váha 70 kg, zadaný? (prý se to neříká), žák ZŠ Rybníky, člen Trojky Oči: modré Vlasy: blond Zájmy: PC, vše okolo Pána Prstenů, militarismus, plavání a ping - pong Krevní skupina: A V dětství chtěl být pilotem vrtulníku, velmi kladný vztah k dětem a k ženám (čtyři ségry), nemá rád češtinu a koprovku, rád jí saláty, párek jí s kečupem, nosí trenky. Bugs 17 let, výška 170 cm, váha se u žen neprozrazuje, studentka Masarykova gymnázia, Ještěrka Oči: hnědé Vlasy: hnědé Zájmy: skaut, skaut, škola V dětství chtěla být kosmonautkou, teď už ne, jako malá spadla z pračky. Kladný vztah k dětem má, ovšem na mladší není..., jí všechno, teď zrovna má vločkovou mánii. Párek jí, jen když si chce udělat radost. Slipy ani trenky nenosí. Rudolf /Bobišek/ Pes, asi 5 měsíců starý, váha 5,2 kg, výška asi 25 cm v kohoutku Oči: hnědé Srst: černá s několika barevnými chloupky Zájmy: Okusování, trhání a drásání, boty a cizí oblečení, zuření, ničení paniččiných a pánečkových věcí, zlobení, ležení v posteli a na gauči, prdění. Banán by asi loupal odprostřed, párek jí se vším, čaj uvařit neumí. Spodní prádlo nenosí.
2
Obsah: Úvodník ...................................... 2 Noví redaktoři /Fantík/ .................. 2 Střípky ......................................... 3 Akce ............................................ 5 Rádcovák ..................................... 5 Cross Country /Trpka/................... 7 Baťův kanál /Eve/.......................... 9 Korsika ..............,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,. 11 Tvorba /Pipi/............................... 13 Procitnutí /WW/ .......................... 14 Má autorská kariéra .................... 14 3 x 3 /Upírek/ ............................... 14 Dění ........................................... 15 Kino a Rockování /D/ ...................15 Akce na středisku i ve městě........ 16 100. číslo Stoupy .........................16 Fonticulus Maděra ...................... 16
Redakce: Trpka - Akce, Střípky Hani - Tvorba, 3 x 3 Fantík - dohled Pipi - ilustrace Upírek - distribuce Budul, Veve, Bugs - redaktoři Džíra - Dění, předtisková příprava
Uzávěrka STOUPY HLÁSÍ č. 100 je v čtvrtek 27.11. 03 v 17:00 hodin na redakční radě u Džíry a Fantíka. Své příspěvky a připomínky posílejte na adresu:
[email protected], nebo je předejte Trpce, Džírovi, nebo Upírkovi.
3
Wiky na Zebru při oddílové radě: „Šak se zeptej Romana, kde to je. On bude rád. On tam s tebou aj pojede.“ Sojka na Wiky: „Nechceš mi podržet kozu?“ Miris: „Tak já přespím u vás.“ Wiky: „Je nevím, co by na to řekla mamka.“ Miris: „Já si s ní klidně lehnu.“ Džírova maminka si dokonce i předplatila Stoupu, zatímco Budulova mu ani nechtěla dát peníze na tři čísla. Džíra o tričkách ke stému výročí Stoupy: „Já si taky myslím, že musí být úplé. A bílé. A mokré…“ Budul k Džírovi „Pořád se ptá co nebo kde, jak moje malá ségra…“ Věřte-nevěřte, ale na stránkách vsetínského skautského střediska se k 23.10. 03 promenovalo již 9892 návštěvníků. Spuštěno online objednávání Bařinky Nyní si při rezervaci Bařinky můžete vybírat z volných termínů, které jsou přehledně zobrazeny v kalendáři na devět měsíců dopředu. Díky Michálkovi jste si mohli prohlédnout při návštěvě kina fotky z naší činnosti. Je sice fakt, že v předsálí kina na ty fotky není moc dobře vidět, ale která jiná výstavní prostora na Vsetíně se může pochlubit, že jí projde tolik lidí! Stoupa chválí dobrý nápad :-) Poslední dobou je každá redakční rada Stoupy spojena s malým rautem. Kromě špajzu a ledničky “u Fialů” se o to stará především Hani. Haniččiny sušenky - 3 1/3 hrnku hladké mouky, špetka soli, 1 vanilkový cukr, 2/5 kostky rostlinného tuku, 1 vejce, 1 hrnek moučkového cukru, 8 lžic mléka, půl balíčku prášku do pečiva Smícháme všechny přísady, na pomoučeném vále vyválíma, vykrojíme různé tvary, uložíme na vymazaný plech, potřeme mlékem a upečeme do růžova.
3
/Trpka/
RÁDCOVSKÝ KURZ
3.-5.10. Velké Karlovice Letos byl rádcovský kurz opravdu jedinečný. Alespoň z mého pohledu. Sešla se totiž ELITA mezi rádci. Nebudu se sáhodlouze vypisovat, co že se dělo, posuďte sami z „hlášek“, které na tomto rádcovském kurzu zazněly. Upozornění: Ač to zní zcela nemožně, toto všechno ti naši současní rádci opravdu řekli!!! Upozornění č.2: Kopeček je dokonalý rádce... ale na to se radši přeptejte přímo u něho (je taky úžasně skromný). Rampa: „Mazánku, kolik ti je?“ Mazánek: „13.“ Rampa: „Hmmm, tak v 15 budeš mít dva a půl metru. Teda metráku.“ Mazánek ležící na Staňovi: „Počkej až zavřou poklop.“ Delfín se tváří jako ply- Po chvilce krutého boje znovu Mazánek: „Heeej, šová hračka... nestahuj mi gatě.“ Mára z povzdálí: „Hej Mazi, na ten poklop... Rampa dodává: „Ty obzvláště ne. Mazánek ke Staňovi: „Mám Holky, prostě ho tam hoďte! tě, nepustím.“ Staňa po chvíli: „Aaaaa ty jsi prase.“ Mazánek: „Počkej, jsou štafety.“ Staňa: „Fuj, co to děláš s tou rukou?“ Mára: „Mazánku... ještě jednou, tak tě vykostím.“
Ano, to je ON!
4
Rampa: „Máte někdo lžičku?“ Mazánek vytáhne svou extra malou lžičku.
Mára: „Ha ha ha ha.“ Rampa: „Já chci lžičku, ne párátko.“ Zbrkla: „Ještě jednou a vletím na tebe.“ Zbrkla: „Hochu, ty jsi teplej!!! Dips, hrdě: „Já vím.“ Do toho Tlampa: „Tak hoši, konec prasáren.“ Pů: „Já nechci jít na Dazula, já chci jít na Džíru.“ Gurt: „Já chci jít na všechny tři!!!“ Viži: „No, skautská stezka to jsou ty znalosti, které by se měli členové naučit a prohlubovat si je, ale já bych to nijak nehrotil.“ Kopeček: „To abysme si mohli dvě hodiny povídat s Fidem a pak nám to z milosti podepsal. Viži: „Když je nás tam moc, a když je nás tam moc, tak je nás tam pět.“ Šmudla: „Kolik máte v družině zkušených a nezkušených členů?“ Staňa: „No, těžko posoudit.“ Trpka: „Kam bys vzal svoji družinu mimo středisko?“
Miky: „Do hospody.“ Kopeček: „Já jsem chodil dva roky se Zbrklíkem.“ Budulínek: „Nejlepší jsou Zbrklíkovy družinovky do Mironetu.“ Po chvilce povídání... Trpka: A kam bys vzal tvoji družinku ty? Budulínek: „Do Mironetu.“ Po další chvilce... Trpka: „Občas se stane, že rádce na družinovce improvizuje... Budulínek: „No, Zbrklík ... ale, radši nic. Zbrklík: „Mně neříká mamka: .Ukliď si pokojík. Mně říká: Vyčisti si zuby.“
Mara: „To by mě fakt zajímalo, jak dát Dazulovi najevo, že ho obdivujeme.“ Šmudla: „Podlézej, jako vždycky.“
Jakub se bál, abychom neumřeli hladem...
Fantík: „Za 21 korun si opravdu nekoupíte nic jiného než 3 Stoupy.“ Dips na Dazula: „Dej nám tam whisky.“ Dazul: „Jakou?“ Dips: „No celou bednu.“
A rozhodně nikdo nebyl na Rádcováku mučen...
Rampa: „Tady je Mucha? A kde je teda Bugs?“ Hani: „Šmudlo, já jdu na tebe, jo?“ Šmudla: „Tak pojď a zavři poklop. Tradice, rituály... a prasárny.
Šmudla při její miniškole (Tradice, rituály) „Máte v družině někoho „A Kačice, to dělají jak.?“ hyperaktivního?“ Méďa: „Tož normálně, Zbrkla se přihlásí: „Jo, zaseknem to. já.“ Šmudla: „Co děláte vy, Povídáme si o pokdyž vztyčujete vlajku?“ Pú: „Tož jdeme.“ malejších členech (ze Šmudla: „Ještě někdo to zvláštní školy). Rampa: „No, my jsme dělá jinak?“ je všechny dali do jedné Veve: „Já si to družiny a já jsem je nepamatuju.“ vedl.“ Na Kopečka, Šmudla: „Kolik ti bylo?“ který má v družině Veve: „Já nevím.“ jednoho: „Oni jsou v po- Šmudla: „Tak to tě hodě, když jich máš víc. chápu.“ Ještě si nějakého dober.“ Gori na Zbrklu: „Já ti taky vždycky dám.“ Otázka: „Proč nám vedení zakazuje šňůrky Šmudla na Kopečka: na krojích (3.CH)?“ „A ve dvojce to bylo jak?“ Mája: „To je jasné, Fido Kopeček: „Já nevím, já si ji neumí uvázat.“ jsem byl přes tábor nemocný.“
Dips vedl dívčí rozcvičku. Tady ale vypadá, že neví jakk dál... A Trpka neví, kde ji hlava stojí...
Někteří účastníci kurzu ale nechápali, proč tu přijeli...
5
Přednášky byly hrozně zábavné...
marihuany je silně malá.“ Mára: „Klady pro alkohol je sbírání ovoce.“
má ideální družinu, je prostě nej... Asi tento dotaz někdo napsal ze závisti, jinak si to nedovedeme vysvětlit.
Mára: „Má tady někdo názor, že by lidi neměli pít Náš vůdce je žena. Co s tím můžeme dělat? alkohol.“ Lvíčata Organizátoři se diví... Mára (o LSD a tripu): „O Chci strašně spát. Jak to tom nic nevím.“ udělat, abych vydržel déle Trpka: „Ukažte, já vám nespat? s tím pomůžu.“ Budulínek: „Nejsou z toho Oook mě šikanuje a sráží ty velké oči?“ mou, už tak nízkou, autoritu. Co mám dělat? „Prší venku?“ Lvíčata (Mara) Mazánek: „Ne, je tam Dips vypadá, že přemýšlí, ale ve skutečmokrá mlha.“ nosti jen kreslí Proč nám vedení zakazuje obrázek... šňůrky na krojích? 3.CH DOTAZY K DEBATĚ: Láďa je troska. Vidíme to Obdivujeme Dazula, jako jako problém. Lvíčata našeho bývalého vůdce. Náš rádce nemá KPZ. Co Jak mu to dát najevo? Lvíčata s tím máme udělat? Lvíčata Šmudla: „Jakým Náš rádce oddílu a rádce způsobem vztyčujete Gingařů (+podrádce Jeden náš člen je vlajku?“ Gingařů) jsou dokonalí (ne nenažraný a blbě pindá Viži: „Tak aby neprasklo (pozor přichází). Co s tím. tak jak Kopeček). Mohli lanko.“ byste je pochválit? Mára: „Při nástupu stojíme Dost nás to s...(štve). ve čtverci o jedné straně, Lvíčata která chybí.“ Dips mě zmlátí. Jak ho Šmudla: „Slyšela jsem, že mám ukecat? Popřípadě odstranit. máte v oddíle nějakou speciální ruletu.“ Mazánek: „No to je tak, že Dlouho jsme neměli konflikt s trojkařema. jeden střílí a ostatní stojí Mara získal 20 chlebů za ním nebo před ním. To Chceme nějaký vyvolat. pro zvířátka... Jak na to? Lvíčata určuje Hurvajz.“ Šmudla o Slibu: „Nejdřív zdravíš vůdce, pak šaháš a šaháš... ... já si můžu šahat kam chci, je to můj oddíl.“ Mára: „Legálnost
6
Náš vůdce je možná trpaslík. Lvíčata Co s Kopečkem? Poraďte prosím! Anonym ... pozn.red.: Dotaz nechápeme. Kopeček je naprosto dokonalý rádce, Tady se to všechno stalo... který přece všechno ví,
CROSS COUNTRY aneb NIKDY NIKAM NEJEZDĚTE S DAZULEM
/Trpka/
Vše začalo zcela nevinným telefonátem od Dazula, jestli s ním nechci jet na Cross country (ano, to ON se ptal mě, ne já jeho, jak se snažil některé lidi přesvědčit!!!). Něco málo jsem o této akci slyšela (později jsem zjistila, že to bylo opravdu málo) a tak jsem nic netušíce souhlasila. Že jsem se upsala ďáblu jsem poznala až mnohem později. Pár týdnů před samotným závodem jsem začínala být nervózní a malinko jsem Dazula varovala, že to přece nebudeme přehánět... na to mi odvětil to, že pokud budeme v čele, tak to nebude problém (to už mi v hlavě bily poplašné zvony). Pořád jsem si tak nějak myslela, že bude ohleduplný... přece jenom jsem holka, ne? Na startu můj žaludek svíraly neznámé křeče a já se pomalu loučila se svým životem. Jak jsem se tak dívala na Dazula, který nadšeně vysvětloval pravidla, pochopila jsem, že to bude opravdu boj. Boj o život. O můj život, abych celou tu cestu s ním přežila. Hned na startu mě ale uklidnil, že nepojedeme jako první, jenom se budeme někoho držet. Minutu nato už byl Dazul nahoře na kopci, první... a na mě absolutně nečekal... to byl prosím závod dvojic!!! A tak jsme vyjeli v první pozici. Přidal se k nám i Dick, což mě asi zachránilo, ale k tomu později. A tak jsme jeli - Dazul do kopce 2x rychleji a z kopce 3x, takže mezi náma byla neustále mezera nejmíň 200 metrů a já jsem se cítila jako naprostá brzda (a taky jsem byla - ale vybral si mě on - tím jsem se uklidňovala). Zase ale musím uznat, že párkrát za celou dobu na mě počkal... (asi si občas vzpomněl, že tam daleko vzadu za ním ještě někdo je). Vysokou jsme objížděli (jeden z těch šťastnějších nápadů), jela jsem první a za mnou ti dva. Oni se vesele bavili a já jsem před nima jela jak tichý blázen. Občas jsme si připadala jako na výletě s „veselýma strýčkama“. Pak se Dick odpojil, protože musel ještě na Polanu, a my jsme pokračovali. Nevím, proč jsem si myslela, že by si mě Dazul konečně mohl začít všímat... A opravdu. Pod jedním docela drsným sjezdem (kdy normální - zdůrazňuji - normální člověk hodně brzdí) na mě počkal a řekl mi, že bych aspoň z kopce mohla jezdit rychleji. A tak jsme pokračovali dál v pořadí - Dazul, 100 m prázdno a pak Já. Každý kopec nahoru ale i dolů jsem si říkala, proč musím jet s tím největším bláznem. V duchu jsem se uklidňovala, že ostatní holky na tom budou stejně (ale těžce o tom pochybuju). Abych na Dazula jen nenadávala, musím napsat, že ze začátku se mě aj ptal, jestli ještě můžu. Když jsem mu řekla, že ne, tak mi řekl, ať nekecám a později už se radši ani neptal. Na Soláni jsme měli první přestávku - snědli jsme tyčinku a hurá dál. Ještě dvě třetiny. Po chvíli se k nám zase přidal Dick - opravdu mě spasil. Dokonce jsem se začala cítit jako člen skupiny. Bez něho bych to totiž nedojela, jelikož on (narozdíl od Dazula) pochopil, že jsem fyzicky mnohem méně zdatná, a tak na mě čekal a jel mnohem víc se mnou než Dazul. Do kopce na mě čekal, až vytlačím kolo a z drsných kopců jel za mnou, kdybych se náhodou natáhla (to Dazul mě viděl opravdu tak 5x za cestu). Na Cábu byla další přestávka. Chvilku jsme seděli a najednou se zjevil (opravdu ZJEVIL) Spídy, za ním Miris a po chvilce i Kecka.
7
Tož už jsem se naštvala - taková muka a oni nás předběhnou? Rychle jsme vyrazili dál. Z Cábu to šlo rychle, ale protože mám jakýsi pud sebezáchovy, Dazul mi opět ujel. Dick jel opět se mnou (asi si opravdu narozdíl od Dazula všiml, že jsem dívka). Sjezd do Jablůnky proběhl docela dobře, sice už mě šíleně bolely ruky od brždění, ale pořád míň než nohy. V Jablůnce jsem poprvé (a naštěstí naposled) dostala křeč do lýtka a silou vůle, nebo možná uvolněním nohy se mi podařilo ji zahnat. Už jsem se viděla, jak Dazulovi vysvětluju, že to nedojedu, protože mám křeč... Taky jsme v duchu začala nadávat s mnohem větší frekvencí, a když byli oba daleko, tak aj nahlas. Poslední kopec byl opravdu nekonečný. Dazul mě neustále přesvědčoval, že tam u toho ... už to přestane stoupat, ale když to řekl po páté, přestala jsem mu věřit. Poslední louka byla jako projížďka rájem. Oba daleko přede mnou a já jsem si vychutnávala poslední metry. Naposledy jsme si zanadávala, jaký jsem blázen a dohnala je na cestě před Dazulovým domem. Do cíle jsme dojeli všichni zároveň, jsme přece tým, ne??? (Dazul si toho všiml opravdu pozdě, ale přece...) Tímto článkem bych chtěla Dazulovi poděkovat za pěkně strávený sobotní den a taky mu popřát hodně štěstí při hledání partnerek na další ročníky (po přečtení tohoto článku se určitě najde hodně dobrodružných povah).
8
Propádlovaný víkend na Baťově kanále
/Eve/
Předposlední víkend v září vyrazily Túlavé papuče na další ze svých letošních vodáckých akcí. Osud tomu chtěl, že nakonec vyplula jediná posádka ve složení Pajtáš, já + jedna pomalu ucházející Pálava. Cesta vlakem do Otrokovic uběhla v příjemném očekávání, jenom nás trochu zneklidnilo, když najednou z jednoho ze suchých pádel začala vytrvale kapat voda. Pochopili jsme, že se zcela jistě jedná o znamení. Chvíli před polednem jsme vypluli, prozatím na Moravu. Slunce už pěkně připalovalo a teplota se pomalu blížila slibované třicítce (teď, když za oknem vidím krčit se zmrzlé dva nebo tři Celsiovy stupně, na které střídavě sněží a prší, na to vzpomínám s čím dál větší nostalgií). Pajtáš se sice těšil na koupání, ale kalná stojatá voda malebně pokrytá spoustou listí a sem tam nějakou nehybně splývající větví k namočení čehokoli kromě pádla moc nevybízela. Osvěžoval nás pouze mírný vítr, který bohužel vanul v protisměru, takže hravě překonal i nepatrnou sílu více méně imaginárního proudu (až po několikerém ujištění domorodci jsme uvěřili, že opravdu plujeme správným směrem). Kousek od Napajedel jsme zastavili u malého mola na oběd. Myslela jsem si, že taková spousta žab, která naskákala do vody při našem vyloďování, se nachází pouze tady, ale žáby měly zřejmě velice úrodný rok po celém toku. A pak jsme dopluli k začátku první části Baťova kanálu a naší první plavební komoře Spytihněv. Příjemně nás překvapilo, že plavební komorou nechají zdarma - projet i naši miniloď. Ušetřili jsme si přenášení a navíc to byl super zážitek - obsluha nejdřív nechá napustit komoru tak, aby se její hladina vyrovnala s hladinou nad komorou (vrata mají v dolní části otvírací klapky), pak otevře horní vrata a nechá plavidlo vplout do skoro 40 metrů dlouhého, asi 5 metrů širokého a skoro stejně vysokého „tunelu“, pak na druhé straně stejným systémem vypustí vodu tak, aby hladina klesla na úroveň vody za komorou (tady byl rozdíl 80 cm, u Huštěnovic jsou to skoro tři metry) a nakonec otevře dolní vrata. Tato plavební komora se vyznačuje i tím, že je tady půjčovna lodí (plechových „pramic“ s plátěnou střechou a přídavným motorem, popř. je možno zúčastnit se plavby na výletní lodi), dá se tady dobře pojíst a popít a navíc na poloostrově u komory se páslo stádo krásných koní. Za komorou vystřídaly vody Moravy stejně neprůhledné a nehybné vody Baťova kanálu, ve kterých jsme dalších několik kilometrů čas od času míjeli plovoucí tykve. Zřejmě se jedná o nějaký nám neznámý domorodý zvyk. Baťův kanál je jen několik metrů široký, tudíž o mnoho komornější než Morava. (Díky poměrně blízkým břehům člověk aspoň může líp kontrolovat, jestli se vůbec pohybuje.) Propluli jsme další komorou v Babicích a k Huštěnovické jsme se blížili už kolem čtvrt na šest. Okouněli jsme tam tak dlouho, že se nad námi paní, která se o tuhle komoru starala, slitovala a nechala nás proplout - komory jsou v provozu v květnu, červnu a září
9
o víkendech od 10 do 17 hodin (přes léto fungují ve stejném čase celý týden kromě pondělí a čtvrtků). Ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kam jsme vpluli při západu slunce, jsme už tolik štěstí neměli, takže jsme absolvovali malé přenášecí cvičení. Ke Kunovskému lesu za Uherským Hradištěm jsme dopluli už skoro za tmy. Ukázalo se ale, že to bylo skvěle načasované, protože jako jediný pořádný les široko daleko byl v podstatě jediným vhodným místem k přespání. Druhý den jsme sice protahovali snídani až do desíti hodin, abychom nemuseli přenášet další komoru vedle jezu, ale díky neochotné paní nás to stejně neminulo. To už jsme zase pluli po Moravě. Kromě spousty rybářských vlasců, mezi nimiž jsme kličkovali (celou dobu jsme se divili, že někdo může ryby z téhle vody jíst), se tu vyskytovala taky spousta perleťových říčních škeblí. Často byly krásně rozevřené a ještě držely pohromadě. Tím se ovšem dnešní pozitiva skoro vyčerpala, protože někde na úrovni Kostelan začal vanout protivítr, který dosáhl takové síly, že se naše loď musela probíjet proti asi dvaceticentimetrovým vlnám (oproti placaté hladině příjemná změna, jenom ten směr moc nevyhovoval). Rychlost naší plavby se ze solidních 5 - 6 km/h snížila na rychlost velmi pomalé vycházkové chůze. U brodu plného škeblí poblíž Nedakonic jsme to vzdali a druhou půlku s Veselím na Moravě, Strážnicí a Hodonínem nechali napříště. Pak už následoval jenom přesun na nádraží pod poledním žhnoucím sluncem a jízda pekelně rozpáleným vlakem. Možná teď někomu připadá, že není o co stát, ale byl to velice příjemně strávený víkend. Pokud se člověk smíří s tím, že si každý metr musí odpádlovat (celodenní posilovna) a že se ve vodě, po které pluje, nevykoupe (na druhou stranu ani nedobrovolně, neboť se v podstatě není kde cvaknout), tak by si Baťův kanál určitě neměl nechat ujít. Ideální je naplánovat si plavbu na víc dní a zakomponovat tam návštěvu zmíněných historicky hodnotných měst a hlavně dosud nezmíněných vinných sklípků, kterých se zejména v dolní části vyskytuje spousta. V případě severního větru by nebylo marné vzít si něco na oplachtění a majetní si můžou třeba pronajmout hausbót - informace na www.batacanal.cz.
10
/Fidla/
Korsika
Ještě jednou se vrátíme k uplynulým prázdninám. Na jeden den se podíváme s Šestkou na Korsiku. Celou jejich letní expedici vydali Kačičáci jako expediční knihu a naleznete ji též na jejich webu /-D-/ Celý den byl skvělý. Začal probuzením pod mohutnými borovicemi s výhledem na úchvatný horský masiv Bavella a rudé vycházející slunce. Nejnádhernější scenerie, co jsem tu viděla. K snídani byly konečně vločky se spoustou rozinek a s čokoládou, mňam, mňam. Serpentinami, které nám každou chvíli poskytovaly výhled na hory a skály skrze větve borovic, jsme po půlhodině dojeli k mostu Argiavara a zaparkovali pod rozložitým dubem. Měli jsme v plánu jít potokem nebo podél něj a zdolávat kaskády. Napoprvé jsme netrefili cestu a hodinu jsme hustým křovím stoupali do kopce. Plavky a sandály nebyly pro tento trek zrovna ideální. Po čase jsme usoudili, že to není stezka obcházející neschůdné kaskády a že jsme tak zpocení a rozehřátí, že musíme co nejdřív skočit do vody. Prodírali jsme se křovím z kopce dolů a za chvíli už slyšeli šumění vody a výkřiky typu: „Plav pomalu!“ V nejbližší lagunce jsme se pozdravili se 4 Čechy, kteří už plavali po proudu potoka. Odpoledne, když jsme na zpáteční cestě byli my, potkali jsme další 3 Čechy. Podle fotografií v průvodci jsme se pokusili zjistit, u které jsme kaskády – odhadli jsme to na pátou. Vrhli jsme se do tentokrát opravdu studené vody a vyrazili proti proudu. Z asi 7 kaskád jsme museli většinu obejít po skalnatých stezkách, jen jednu jsme prolezli. U 12. kaskády jsme poobědvali. Než jsme se stihli vydat na zpáteční cestu, objevila se těsně pod námi skupina lidí s helmami a neopreny. Dva průvodci pro ně měli připravenou docela náročnou a dobrodružnou trasu – samé seskoky do tůní potoka z pořádných výšek a klouzání po zadku – všichni proto měli přes neopren sedák s chráničem na zadek. Největší vychytávka byla u jedné z nejspodnějších kaskád: tři lidi zalehli proud vody na skále, po pár minutách spustili vodu a jako na tobogánu sjelo několik lidí za sebou po skále, na jejímž konci je proud vymrštil do vzduchu a oni s vodopádem dopadli z výšky do vody. Skupinu jsme pozorovali a nechali se inspirovat. Skákali jsme a klouzali se i bez neoprenu a helem. Ale strach jsme měli občas pořádný! Dazul skákal a sjížděl úplně všude, kde to vypadalo, že to alespoň trochu jde. Radek vynechal jen jeden nejšílenější
11
sjezd, u skoku z 12 metrů se pokřižoval a bude na něj asi dlouho vzpomínat. José se sebou snad čtvrt hodiny bojoval hned u prvního seskoku, kde se člověk musel trefit mezi skalní stěnu a šutr ve vodě, nakonec neskočil a pak se nám na dlouhou dobu ztratil. My holky jsme kaskády zprvu obcházely nebo se sklouzly na kratších úsecích, ale pak už jsme skákaly a sklouzávaly skoro do všech tůní, i když z menších výšek než ti dva blázni. Čím víc jsme se blížili k mostu, tím víc přibývalo lidí, kteří se přišli buď vykoupat nebo naopak projít suší podél potoka. Přímo pod mostem jsme si umyli vlasy a José se oholil. Rozloučili jsme se s nejkrásnější části Korsiky – Bavellou a okolními potůčky a borovicemi, a vydali se na sever. U vsi Cervinia jsme se pokusili najít místo, které mělo být podle Dazulových informací vhodné pro paragliding, ale neuspěli jsme. O pár kilometrů dál jsme opět odbočili z přímořské „dálnice“ do vnitrozemí, abychom našli vhodné místo na spaní. U odbočky bylo otevřené pekařství. Téměř zázrak, v neděli odpoledne jsou všechny obchody včetně supermarketů zavřené. Koupili jsme 5 baget po 0,70 Ä a minicroisanty a minirolky s čokoládou, 12 ks za 1,80 Ä. Rozkoš pro naše žaludky. V místě, kde bylo nejvíc vos, sršňů a mravenců, jsme si uvařili večeři a konečně vyhodili úplně zelený chleba. Puding z mléka, které se kupodivu ještě nezkazilo, jsme snědli až na nocležišti, které jsme našli o pár kilometrů dál. Byla to lesní cesta, obrostlá z jedné strany ostružiním. Celý den mě děsně bolelo břicho. Při každém skoku do vody jsem se bála, že teď už ten průjem doopravdy přijde. Do noci to naštěstí, asi díky slivovici a Carbosorbu, přešlo. Takže nerušenou dobrou noc! Poslední noc na Korsice! Jako vždy je šílené horko.
12
/Pipi/
Slova se rozpouští v poezii pokoje, dívám se pres kalné oči na hvězdy a nevím kolik sekund ještě budu v duchu cítit něčí dech… jeden moudrý muž řekl, že hvězdy jsou jistě obydlené, protože se na nich každou noc svítí… a já mu věřím věřím tomu, že tam bydlí jeden mimočlovíček, který mě vnímá a blikavým světýlkem své lucerničky na mě mrká, aby mi vždycky připomenul, že život je krásný. A i kdyby zhasla všechna světla, bude na světe spoustu lidí, kteří mi vždycky posvítí
Pod polštářem mám zvadlé květy heřmánku, které už dávno vyvoněly a chtěla bych někoho, kdo by mi natrhal nové a řekl: ,, Jsem tady a vím, co říct.“ Náplň mi dopsala a špička pera pomalu vysychá. V žilách mi proudí cizí krev, dýchám něčí vzduch, nic kolem mne není moje a možná ani nemá… protože člověk je jen částečka prachu, kterou vítr fouká po zemském povrchu a ti, co si zasloužili uvíznout v trávě a odolávat náporu vichřice, jsou šťastní.
teplem své duše na cestu… Pod tisíci kapkami vypařené vody cítím v očích atmosférický tlak. A možná bych se schovala v myší díře a vzpomínala na dětství, kdy jsem usínala s večerníčky. Anebo bych ťukala prstem do křišťálové skleničky a připadala si jako nepochopený skladatel.
Mléčná dráha krájí noční nebe, ticho tlačí na hvězdy a měsíc ztěžka dýchá.
A i když tohle je jen JEN, sedím na rozbité židli a pozoruju staré fotky na zdi se spoustou lidí …které prý znám…?
Kdybych utekla přítomnosti, zavřely by se všechny nehmotné roviny a pohltila by mne tíha časoprostoru. Stojím v dešti, trochu moknu a mám rozdrásané dlaně od červánku, protože si na ně jedna hloupá holka chtěla sáhnout…
13
3 knihy 3 alba 3 filmy Paulo Coelho - Jedenáct minut Nejnovější knížka známého brazilského spisovatele. Pokud znáte jeho knihy, budete překvapeni výběrem tématu i celou knihou… Příběh vypráví o prostitutce Marii, otevřeně píše o sexu, o prostituci aj. Nečekejte líbeznou knížku, ale určitě si ji přečtěte, bude se líbit (mě tedy ano). James Clavell - Král Krysa Klasika, která stojí za to, aby jste si na ni udělali čas. Samotnou mě překvapilo, že kniha z „válečného“ prostředí může být tak skvělá. Nemá smysl psát obsah. Už první stránky knihy vás jistě zaujmou a pak budete sledovat zajímavé a strhující příběhy z drsného prostředí zajateckého tábora. Douglas |Adams - Stopařův průvodce po galaxii (Nepropadejte panice) Zábava, oddech, smích, fantazie, šílenosti a nelogičnosti…zkrátka pokud máte rádi šílené knížky a sci-fi budete spokojeni. Knížka pro pobavení a přečtení jedním dechem. Stopařův průvodce má několik částí, ale první je nejlepší :o) Gothart - Ralija'n'roll Nejnovější objev! Doporučuji zajít na koncert - živé hudbě se nic nevyrovná a rozhodně vás nenechá v klidu a budete muset tancovat. Je složité popsat, co hrají, ale nejdůležitější je spojení BALKÁNSKÉ PÍSNĚ. Jsou nesmírně živé, temperamentní, s nábojem. Někdy svou hudbu uvádějí jako world music. Kdo je v Brně 6.11., nechť zajde do Alterny a posoudí sám. The Frames - For the birds Irská kapela a její hlavně Glen Handsard. Cd není natolik zajímavé, jako živé vystoupení, ale i tak je výborné. Nechci a ani neumím popsat jakou hudbu hrají,
14
/Upírek
jen vím, že mají výborného zpěváka a jeho koncerty stojí za to. Soundtrack - Samotáři Staré a známé, ale mě se moc líbí a k té správné náladě je to výborná hudba. Hodiny Rozhodně dobrý film, líbil se, přemýšlela jsem o něm, ale nevím co napsat…chce to videt a udělat si vlastní názor. Futurama U nás z televize neznámý kreslený seriál. Škoda, že ho nevysílají, protože pokud máte rádi Simpsony, budete mít rádi i Futuramu. Je od stejných tvůrců jako seriál The Simpson, tedy postavy stejně kreslené a humor velice podobný. Celý se odehrává v budoucnosti. Vystupují zde zajímavé postavičky a podivné příběhy. Rozhodně pohoda :o) Pianista Výborný film z války s výborným hereckým výkonem. Je to smutné a kruté. Skvělá kamera a vůbec vizualní dojem.
na středisku ve městě i jinde
/D/
Střediskové pátky
Bývalo hezkou tradicí, že se starší z jednotlivých oddílů scházeli téměř každý pátek večer na středisku. Někdy jen tak - na pokec nebo si zazpívat, někdy na akci, kterou někdo z nich připravil. Občas k tomu dochází i nyní, a v dohledné době by takovýchto setkání mohlo být víc! Pro všechny starší chystáme s Dazulem pravidelné KINO. Většinou 1. pátek v měsíci v 20:30 hodin. Budeme se snažit vybrat filmy, o kterých si myslíme, že je přínosné je vidět.
KI
7.11. 20:30
NO
SMRADI Film o lidech, kteří o lásce nemluví, kteří jí žijí. Ivan Trojan a Petra Špalková si ve filmu zahráli rodiče, kteří adoptovali romské chlapce a narážejí neustále na rasistické předsudky svého okolí.
A co nás čeká dále? Tak například Pianista, Memento, Lost Highway, Rok ďábla, Blade Runner, Starci na chmelu, Divoké včely, Jackie Brown, Microcosmos a další, případně něco úplně jiného...... Pro všechny příznivce muziky (především té “populární”) je zde ROCKOVÁNÍ BEZ JIŘÍHO ČERNÉHO. Pro ty z vás, kteří jste ho ještě nezažili - vypadá to tak, že asi hodinu a půl pouštím písničky a ke každé se snažím přidat nějakou drobnou informaci. Uslyšet je možné opravdu cokoli. Někdy se snažím o maximální záběr a pestrost, jindy program zaměřím tématicky, jako tomu bylo při dvou posledních akcích, kdy jsme projeli osmdesátá léta a zajímavé předělávky (či jak se hezky česky říká cover verze). Příště nás čekají především novinky - desky vydané v poslední době, případně mé soukromé objevy, jejichž datace je klidně o něco starší....
R O C K O V Á N Í
ZATÍM ZAZNĚLO: Vladimír Maraš a Band, James Iha, The Strokes, Richard Müller, Tool, Gusgus - New Order, Alvarez Perez, Paul Mc Cartney, James,Theatre of Tragedy, Catatonia, Republica, Martin L. Gore, XIII. století, Pet Shop Boys, Men Go Fish, Portishead, Načeva, David Bowie, Cinematic Orchestra, Midnight Oil, Ecstasy Of St. Theresa, Paradise Lost, Nohavica a Čechomor, Lamb, Phoenix, A grumh, Anita Lane, PJ Harvey, Ivo Jahelka, Young Gods, Mission, Oceán, Recoil, Clawfinger, Madonna, Roe Deer, Suede, Tata Bojs, Radiohead, Art Of Noise, Magazine, U2, Echo And The Bunnymen, Siouxsie And The Banshees, The Cure, Depeche Mode, Duran Duran, Roger Waters, Sisters Of Mercy, Frenkie Goes To Hollywood, The Cult, Iggy Pop, New Order, Laibach, Vangelis, Camouflage, Faith No More, Leonard Cohen, Nirvana, Ultravox, Clawfinger, Nick Cave, Metallica, Blind Guardian, Mike Oldfield, Iggy Pop, Orgy, Blondie, Sleeper, Bryan Ferry, Merylin Manson, Tři sestry, Kraftwerk.......
28.11. v 20:00 hodin: 5. ROCKOVÁNÍ BEZ JIŘÍHO ČERNÉHO Každý 2. pátek od 17:00 hodin, když nejsou oddílovky Dvojkařky zpívají. Kdo má zájem, může se připojit!!!
15
CO? Fonticulus Maděra KDO? Ráďa, Anna K., Mikeš, Uzlík, Sysel, Páradlo, Affe, Klíště, Dlovla, Beruška, Chio, Terka, Žrout, Žirafa, Červánek, Vlaštovka, Ivop, Tříska, Soan, Anička V., Šídlo, Ifa, Permoník, Ivča, Op, Alča, Hraboš, Martha, Maník, Barča, Tom, Pú, Mýša, Jája PRO KOHO? Pro 40 milionů lidí na světě PROČ PRÁVĚ PRO VÁS? Protože VY za to stojíte! POSTUP? Napiš a jeď CO Z TOHO PRO VÁS? Závislost na vločkách, závislost na Maděře, závislost na rybníčku, závislost na Žďárských vrchách, závislost na Zetoru, spousta úžasných lidiček, moře zážitků, inspirace a nejkrásnější vzpomínky… KDE SEHNAT INFO? U nás, na středisku, u Ještěrek, u Mýši, u Jáji, u Pú …
Ke 100. číslu jsme pro vás připravili originální stoupovská trička!!! Zájemci, hlaste se co nejdříve! Nebudou!! Cena cca 100,- Kč
Akce ve m 11.11. Má vlast 14.11. ASPM 22.11. Jablkoň
ěstě
9.11. Princezna a bojovník 23.11. Rychlý běžec
12.12. 2003 OD 19:00
PROBĚHNE NA STŘEDISKU VELKOLEPÁ OSLAVA
100. ČÍSLA STOUPY HLÁSÍ
Na vydání STOUPY HLÁSÍ č. 99 se podíleli: Trpka, Hani, Pipi, Upír, Fantík, Fdla, Eve, Rampa, Budul, Bugs, Veve, Dazul, účastníci Rádcovského kursu, Džíra.......
Tento výtisk je určen pro:...................., na předplatném zbývá:.........Kč
