Rada genetických zdrojů Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně
RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity
Editoři: Ing. Ladislav Dotlačil, CSc. Ing. Zdeněk Stehno, CSc. Mgr. Iva Faberová Ing. Vojtěch Holubec, CSc.
Praha 2004
RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity Díl I. – Část všeobecná Kapitola 1. - 5.
Autoři: Dotlačil L., Faberová I., Holubec V., Stehno Z.
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 2004 Genetické zdroje č. 90
OBSAH DÍL I.
ČÁST VŠEOBECNÁ (KAPITOLA 1-5)
str.
1. ÚVOD …………………………………………………………………………………
2
2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ …………………………………………………………………
2
2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2004 – 2008) ………………………
2
2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů …………………………………………
5
2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů ……………………………. 2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů …………………………………
5 6
2.1.4 Uchování genetických zdrojů …………………………………………………….. 2.1.4.1 Regenerace …………………………………………………………………
6 6
2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance …………………………. 2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům) …………………………… 2.3 Mezinárodní spolupráce ………………………………………………………..
7 7 8
3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN ….
9
3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích ……………………………….. 3.1.1 Sběrové expedice …………………………………………………………….. 3.1.1.1 Sběratel – subjekt …………………………………………………. 3.1.1.2 Předmět sběru – materiál …………………………………………. 3.1.1.3 Odborná příprava expedice ……………………………………… 3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování ………………………………… 3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků ……………………………………….. 3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům ………………………….
9 9 9 10 10 11 11 12
3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů …….. 3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou …………………….
12 12
3.2 Dokumentace GZR .................................................................................................. 3.2.1 Úvod ............................................................................................................... 3.2.2 Dokumentace GZR ve světě.......................................................................... 3.2.2.1 GRIN................................................................................................. 3.2.2.2 SINGER ………………………………………………………….. 3.2.2.3 WIEWS …………………………………………………………… 3.2.2.4 IPGRI, ECP/GR …………………………………………………. 3.2.3 Mezinárodní standardy pro výměnu dat …………………………………. 3.2.3.1 Pasportní data ……………………………………………………. 3.2.3.2 Popisná data ………………………………………………………
13 13 13 13 13 14 14 14 14 15
3.2.4 Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází …………….. 3.2.4.1 Struktura EVIGEZ …………………………………………….. 3.2.4.1.1 Pasport ………………………………………………… 3.2.4.1.2 Popis …………………………………………………… 3.2.4.1.2.1 Pravidla popisu …………………………………… 3.2.4.1.2.2 Klasifikátory ……………………………………… 3.2.4.1.2.3 Struktura popisné informace …………………… 3.2.4.1.3. Sklad …………………………………………………. 3.2.5 Služby EVIGEZ ………………………………………………………….. 3.2.5.1 Centrální evidence kolekcí GZR ………………………………. 3.2.5.2 Výměna a dostupnost dat ……………………………………… 3.2.5.3 Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech ……… 3.2.5.3.1 Pasport ……………………………………………. 3.2.5.3.1.1
3.2.5.3.1.2 3.2.5.3.2 3.2.5.3.3
str. 15 15 16 17 17 18 18 19 21 21 21 22 22
Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů ……………………………………………
22
Pasport – změny : Nově zaváděné pasportní deskriptory ………………………………………. Popis – změny ……………………………………. Sklad – změny …………………………………….
23 25 25
3. 3. Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin ………….. 3.3.1 Hlavní cíle hodnocení GZR ……………………………………………… 3.3.1.1 Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné kolekce …………….. 3.3.1.2 Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích uchovávány ………………………………………. 3.3.1.3 Organizační zajištění ………………………………………….. 3.3.1.4 Systém hodnocení GZR rostlin – obecné zásady ……………. 3.3.1.4.1 Předběžné hodnocení ……………………………….. 3.3.1.4.2 Základní hodnocení …………………………………. 3.3.1.4.2.1 Založení pasportní dokumentace ………………. 3.3.1.4.2.2 Obecné zásady základnoho hodnocení plodinových kolekcí GZR ………………………. 3.3.1.4.3 Speciální hodnocení ………………………………… 3.3.1.4.4 Příprava dat pro informační systém EVIGEZ …… 3.3.1.4.5 Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního hodnocení …………………………………. 3.3.1.5 Uchování kolekce GZR ………………………………………… 3.3.1.6 Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin…. 3.3.1.7 Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu – regenerace …………………………………….. 3.3.1.7.1 Regenerace generativně množených GZR …………... 3.3.1.7.2 Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených GZR rostlin……………………………………………..
25 25 25 25 26 26 26 27 27 27 28 29 29 30 31 31 31 31
str. 3. 4 Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ …… 3.4.1. Úvod …………………………………………………………………….. 3.4.2 Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ …………
32 32 32
3.4.2.1 Vlastnosti vzorků ……………………………………………… 3.4.2.2 Typy kolekcí ………………………………………………….. 3.4.2.3 Technologie příjmu a uchování vzorku ……………………… 3.4.2.3.1 Příjem vzorku ……………………………………….. 3.4.2.3.2 Uchování vzorku …………………………………….
32 33 34 34 35
3.4.3 Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů …………………. 3.4.3.1. Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace ……………………………………………… 3.4.3.1.1 Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance … 3.4.3.1.2 Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance ………. 3.4.3.1.3 Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring uchovávaných GZR ………………………………………….
35 36 36 36
3.4.4 Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance ……….
37
3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin „in situ" ………………………………. 3.5.1. Subjekt zajišťující in situ konzervaci …………………………………… 3.5.2 Předmět konzervace in situ – materiál …………………………………. 3.5.3 Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou lokalitu ……………………………………………….. 3.5.4 Dokumentace in situ konzervace ……………………………………….. 3.5.5 Lokalizace in situ, legislativa …………………………………………….
37 38 38 38 38 39
3.6 Konzervace gentických zdrojů rostlin metodou „on farm“ ……………………
39
4. VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCI ‚NÁRODNÍHO PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN A AGRO-BIODIVERSITY‘ ……………………………………………………..
40
4.1. Formy využívání GZR …………………………………………………………… 4.1.1 Šlechtitelské využívání GZR ……………………………………………… 4.1.2 Výběr GZR pro jejich přímé pěstování …………………………………. 4.1.3 Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity …………………………
40 40 40 40
5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ
AGRO-BIODIVERSITY
36
………………………………………
41
5.1 Rozšiřování plodinového spektra …………………………………………………
41
5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd ……………………..
41
5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství …………………………………………
41
Díl II.
PŘÍLOHY K VŠEOBECNÉ ČÁSTI (KAPITOLA 6) str.
Příloha 6.1 ……………………………………………………………………………… 42 Přehledy kolekcí GZR v ústavech Národního programu k 31.12. 2003 Příloha 6.2 ……………………………………………………………………………… 42 Přehled klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ Příloha 6.3 ……………………………………………………………………………… Přehled GZR podle skupin plodin uložených v genobance VÚRV Praha k 31.12. 2003
43
Příloha 6.4 ……………………………………………………………………………… Přehled GZR podle plodin uskladněných ve skladu genobanky k 31.12. 2003
44
Příloha 6.5a ……………………………………………………………………………. FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS December 2001
48
Příloha 6.5b ……………………………………………………………………………. FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS FAO/IPGRI Pasportní deskriptory prosinec 2001 (Český překlad 2003)
52
Příloha 6.5c ……………………………………………………………………………. Dodatek 6 deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR
57
Příloha 6.6 ……………………………………………………………………………… Struktura databáze EVIGEZ
58
Příloha 6.7 ……………………………………………………………………………… Seznam pasportních deskriptorů EVIGEZ
59
Příloha 6.7.1 ……………………………………………………………………………. Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů „Národního programu“ používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01)
71
Příloha 6.7.2 ……………………………………………………………………………. Přehled skupin plodin a jejich kódů používaných v EVIGEZ
72
Příloha 6.7.3a …………………………………………………………………………… Přehled kódů plodin a jejich skupin dokumentovaných v EVIGEZu –řazeno dle kódů plodin
72
Příloha 6.7.3b …………………………………………………………………………… 84 Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ (obsah číselníku EVGC02)
Příloha 6.7.4 …………………………………………………………………………….. Zodpovědnosti řešitelských ústavů za vedení plodinových kolekcí v rámci „Národního programu …“
str. 102
Příloha 6.7.5 …………………………………………………………………………….. Transliterace textů z některých jazyků
105
Příloha 6.7.6 ……………………………………………………………………………. Přehled států a jejich zkratek (rozšířená norma ISO 3166) (abecední řazení podle anglického názvu)
106
Příloha 6.7.7 …………………………………………………………………………….. Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů
113
Příloha 6.8 ………………………………………………………………………………. Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ
114
Příloha 6.8.1 …………………………………………………………………………….. Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů
116
Příloha 6.8.2 …………………………………………………………………………….. Platnost klafifikátorů pro plodiny – číselník kódů plodin pro popisnou část
117
Příloha 6.8.3 …………………………………………………………………………….. Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu:
119
Příloha 6.8.4 …………………………………………………………………………….. Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR
120
Příloha 6.8.5 ……………………………………………………………………………. Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory klasifikátoru Humulus L.)
121
Příloha 6.8.6 …………………………………………………………………………….. Protokol o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin EVIGEZ
122
Příloha 6.9.1 ……………………………………………………………………………. Schéma činnosti genové banky
123
Příloha 6.9.2 …………………………………………………………………………… Protokol o předání vzorků do genové banky VÚRV
124
Příloha 6.9.3 ……………………………………………………………………………. Rozmístění vzorků ve skladu genové banky
126
str. Příloha 6.9.4 ……………………………………………………………………………… Doporučená vlhkost osiv vhodných k uložení do genové banky
127
Příloha 6.9.5 ……………………………………………………………………………… Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro dlouhodobé uchování v genobance (počty klíčivých semen v tisících) (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.)
128
Příloha 6.9.6 ……………………………………………………………………………… 128 Druhy a plodiny, u kterých může mít semeno před uložením v genobance nižší klíčivost než 85 % - doporučené hodnoty Příloha 6.9.7 ……………………………………………………………………………… 129 Minimální požadavky na klíčivost a čistotu semenných vzorků předávaných pro konzervaci v genobance (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.) Příloha 6.10 ……………………………………………………………………………… Literární zdroje - seznam dokumentů
130
Díl III.
PLODINOVĚ SPECIALIZOVANÉ METODIKY (KAPITOLA 7) (číslování od 1) str.
7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin (Z. Stehno, J. Milotová, V. Holubec, P. Martinek, L. Nedomová)………………..3 7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin (M. Pavelek, M. Hýbl )…………………………………………………………...11 7.3 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin (R. Koprna)…………………………………………………………………….….24 7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů pícnin a trav (J. Pelikán, M. Ševčíková) …………………………………………………….…31 7.5 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru (J. Domkářová, V. Horáčková, L. Kreuz) ……………………………………….43 7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných druhů..……………...51 7.6.1 Část ovocné dřeviny (F. Paprštejn, J. Ludvíková)…………………………………………….…52 7.6.2 Část teplomilné ovocné dřeviny ( B. Krška, I. Oukropec) ………………………………………….…….…56 7.7 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele (V. Nesvadba) ……………………………………………………………………60 7.8 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné (O. Jandurová, V. Pacík, E. Postbiegl) …………………………………………..67 7.9 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů zelenin, aromatických, kořeninových a léčivých rostlin ...……………………………………………...70 7.9.1 Část zeleniny (V. Chytilová, E. Křístková, J. Losík, K. Petříková, H. Stavělíková) …….70 7.9.2. Část aromatické, kořeninové a léčivé rostliny (K. Dušek, E. Dušková, K. Petříková) ……………………………………86 7.9. Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin (V. Benetka, B. Krška) ………………………………………………………...105
1. ÚVOD Existence živé zárodečné hmoty, která je schopna autoreprodukce a přenosu dědičné informace, činí Zemi výjimečnou v celém dosud poznaném vesmíru. Veškeré různorodé formy existence zárodečné plasmy na Zemi jsou označovány souhrnným názvem biodiversita. Mezi živými organismy zaujímají klíčové postavení rostliny díky jejich schopnosti poutat sluneční energii a ukládat ji v chemických vazbách organické hmoty. Ta je pak využívána živočichy a mikroorganizmy. Sílící úbytek druhů rostlin, živočichů i mikroorganismů tzv. genetická eroze vyvolává nevyhnutelnou potřebu ochran biodiversity v celé její šíři. Na mezinárodní úrovni se potřeba ochrany, ale i cíleného využívání biodiversity, projevuje a nabývá konkrétních forem realizace v sedmdesátých letech minulého století. Formují se genobanky a prudce narůstají sbírky (kolekce) genetických zdrojů rostlin. Genetické zdroje rostlin zahrnují genetickou diversitu přítomnou v tradičních (krajových) odrůdách, šlechtěných odrůdách (moderních i starších, již restringovaných), experimentálních a šlechtitelských liniích a planých druzích příbuzných kulturním druhům. Jde o materiály, které mohou být v současnosti či budoucnosti využity ku prospěchu lidstva, pro produkci potravin, léčiv, krmiv, vláken, stavebních a jiných materiálů, energie a řady dalších produktů. Tyto zdroje mají pro lidstvo mimořádnou a nenahraditelnou hodnotu jako zdroje genů a genových komplexů pro další genetické zlepšování biologického a hospodářského potenciálu zemědělských plodin. Genetické zdroje jsou proto klíčem k dalšímu rozvoji zemědělství a biotechnologií, pro zajištění vyšší bezpečnosti a kvality potravin, zlepšení životních podmínek lidstva a kvality života. V České republice se díky podpoře Ministerstva zemědělství, které založilo v roce 1994 prvý „Národní program (NP) konzervace a využití genetických zdrojů rostlin“ podařilo navázat na dlouholeté tradice shromažďování a využívání genetických zdrojů rostlin. Etablováním NP došlo k jasnému definování role jednotlivých subjektů zapojených do této činnosti a zvýšila se možnost koordinování dílčích aktivit. Jedním z nástrojů k zabezpečení dlouhodobě jednotného provádění dílčích činností NP byly rámcové metodiky doplněné metodickými postupy pro jednotlivé skupiny plodin. Metodiky byly v průběhu trvání NP aktualizovány, tak aby podchytily změny a nové přístupy k uchování, dokumentaci, hodnocení i využívání shromážděných kolekcí. Metodické postupy uváděné v této metodice navazují na zásady užívané v předchozích etapách výzkumu genetických zdrojů v České republice, který má již desetiletou tradici. Současně však tato metodika odráží aktuální stav výzkumu genetických zdrojů u nás i ve světě. Vychází z nově přijaté legislativy, kterou je Zákon o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství č. 148/2003 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 458/2003 Sb. Metodické zásady jsou závazné pro všechny stávající i nově přistupující účastníky „Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity“. Na zásady shrnuté v této Rámcové metodice (Díl I. a díl II. Přílohy) navazují podrobné metodiky (Díl III.)specializované na skupiny genetických zdrojů blízkých taxonomicky nebo na skupiny plodin shodného způsobu využití (obilniny, luskoviny, zeleniny, ovocné dřeviny…) 2. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU A VYUŽITÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN V REPUBLICE A VE SVĚTĚ
ČESKÉ
2.1 Popis situace na počátku řešení Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity (2004 – 2008) 2
Rokem 2004 začíná nová etapa výzkumu a využívání genetických zdrojů rostlin, která vychází z ustanovní zákona 148/2003 Sb. a prováděcí vyhlášky 258/2003 Sb. Tato fáze bude navazovat na předchozí etapu řešenou v letech 2001 – 2003. Rok 2003 byl jedenáctým rokem, kdy základní aktivity v péči o genetické zdroje zemědělských plodin v ČR byly soustředěny do “Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin”, tedy standardní formy péče o genofondy, užívané ve vyspělých státech a metodicky řízené na mezinárodní úrovni (FAO, Global Plan of Action). V rámci tohoto projektu zajišťují spolupracující instituce nezbytné činnosti při sběrech, shromažďování, dokumentaci, charakterizaci, základním hodnocení, dlouhodobém uchování a využívání rostlinných genetických zdrojů pro potřeby výživy a zemědělství (dále jen GZR). Vedle bezpečné konzervace je dlouhodobě věnována zvýšená pozornost rovněž shromažďování dat a získávání experimentálních údajů o GZR, jejich zpracování a poskytování informací a vzorků GZR uživatelům, tj. zejména šlechtitelským, výzkumným a pedagogickým pracovištím tak, aby shromážděné kolekce GZR byly efektivně využívány. V rámci projektu je rovněž zabezpečováno plnění mezinárodních závazků vyplývající pro resort zemědělství z podpisu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (FAO, 2001), která nahradila „International Undertaking on Plant Genetic Resources“ (FAO, 1983) a vytváří nový právní základ pro mezinárodní spolupráci, včetně vymezení práv a povinností signatářských států. Zabezpečování mezinárodní spolupráce a úkolů vyplývajících z mezinárodních dohod, jakož i úkolů a služeb vyplývajících pro resort zemědělství ze Zákona 134/1999 Sb. (Úmluva o biologické rozmanitosti) je rovněž součástí Národního programu. Národní program konzervace a využití genofondů rostlin, zvířat a mikroorganismů, významných pro zemědělství a lesnictví“, vyhlášený na období 2004 – 2008 naváže na dosud vykonané aktivity v oblasti zemědělsky využívaných genofondů a vytvoří větší prostor a vyšší míru bezpečnosti pro práci s genofondy v příštím období. Účelem NP a navazující legislativy je zabezpečit organizační a věcně podmínky pro uchování a setrvalé využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro zemědělství, výživu a lesnictví, které se nalézají na území České republiky, ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti (č. 134/1999 Sb.), Zákona o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů (č. 148/2003 Sb.) a Zákona o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (č. 154/2000 Sb.). Podprogram uvedeného projektu pro genetické zdroje rostlin nazvaný „Národní program konzervace a využití genofondu rostlin a agrobiodiversity“ je vyhlašován na období let 2004 až 2008 a naváže na dosud probíhající Národní program pro konzervaci a využití genofondu rostlin. Dosavadní program aktualizuje a uvádí zásady práce s genofondy do plného souladu s výše uvedenými zákonnými normami a mezinárodními dohodami. Dotváří rovněž nezbytný legislativní a organizační rámec pro další rozvoj práce s genofondy a jejich lepší zabezpečení pro budoucnost. V souladu s vývojem ve světě a mezinárodními prioritami (FAO, Global Plan of Action) se významnou součástí Národních programů konzervace a využívání genetických zdrojů stává úsilí o rozšíření agro-biodiversity, podporu principů setrvalého rozvoje v zemědělství a jeho nevýrobních funkcí. V České republice se podařilo dosáhnout úspěchů i v této oblasti, např. rozšíření druhové pestrosti lučních a pastevních porostů, rozšiřování opomíjených plodin (zejména pro zajištění vysoké nutriční hodnoty produktů), výběr vhodných druhů a odrůd pro alternativní využívání produkce, zlepšování půdní úrodnosti, výběr a využití některých cenných krajových odrůd atd. Potřebný výzkum byl a je zajišťován zejména v rámci projektů aplikovaného zemědělského výzkumu, popř. jiných výzkumných projektů; hodnocení 3
genetických zdrojů pro potřeby rozšiřování agro-biodiversity je výrazněji akcentováno i v poslání nového Národního programu. Na počátku nové etapy zahrnuje NP síť čtrnácti pracovišť patřících jedenácti právním subjektům ze sféry státních výzkumných pracovišť (VÚRV Praha - pracoviště Genové banky v Praze, Genové banky v Olomouci a Výzkumná stanice vinařská Karlštejn; dalším státním ústavem je VÚKOZ Průhonice), zemědělských univerzit (Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, MZLU Brno) a soukromých společností, které se zabývají zemědělským výzkumem (ZVÚ Kroměříž, AGRITEC Šumperk, VÚB Havlíčkův Brod, CHI Žatec, VŠUO Holovousy, VÚP Troubsko, OSEVA PRO – [se svými pracovišti VST Zubří a VÚO Opava] a AMPELOS Znojmo-Vrbovec). Koordinaci a servisní činnosti (národní informační systém GZR EVIGEZ, dlouhodobé uchování semenných vzorků v genobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR genobanka ve VÚRV Praha – Ruzyně. Genetické zdroje vegetativně rozmnožovaných druhů jsou uchovávány na pracovištích odpovědných za kolekce těchto druhů, ve většině případů jako polní kolekce (polní genobanky), popř. v “in vitro” kultuře (brambory). Odpovědná pracoviště zajišťují u svěřených vegetativně množených kolekcí běžné služby genobanky (poskytování a výměny materiálů z kolekcí, výměna informací). Počet shromážděných genetických zdrojů v ČR dosáhl k 31. 12. 2003 celkem 48 691 položek, zahrnutých do kolekcí v rámci ČR (Příloha 6.1). Vedle těchto GZR jsou na některých pracovištích uchovávány v pracovních kolekcích vzorky ze sběrových expedic (celkem evidováno 3 719 sběrových položek), z nichž část bude po přesevu a zhodnocení zařazena do kolekce. V pracovních kolekcích je uchováváno dalších cca 2,5 tisíce položek pro potřeby jednotlivých pracovišť (zpravidla materiály, o jejichž zařazení do kolekce bude teprve rozhodnuto, podobně jako u materiálů ze sběrů). Z celkového rozsahu kolekcí (48 691 položek) představují generativně množené druhy 40 042 položek (tj. 82,2 %) a k vegetativně množeným druhům patří 8 648 položek (tj. 17,8 %). Nejrozsáhlejší kolekce jsou shromážděny ve VÚRV Praha (25 651 položek, tj. 52,7 % z celkového rozsahu národních kolekcí). Rozsáhlé jsou rovněž kolekce ZVU Kroměříž, s.r.o. (5 208 položek), AGRITEC Šumperk, s.r.o. ( 4 737 položek), OSEVA PRO- VST Zubří (1 720 položek) a VÚP Troubsko (2 502 položek). Největší kolekce vegetativně množených druhů uchovává VŠÚO Holovousy (2222 položek) a VÚB Havlíčkův Brod (2 018 položek). V plodinovém a druhovém složení jsou nejvíce zastoupeny kolekce obilovin, z nich zvláště pšenice (11 338 vzorků, včetně příbuzných planých druhů) a ječmen (4 338 položek). Rozsáhlé jsou kolekce zelenin (9 818 položek), z nichž rozsáhlé jsou kolekce rodů Lactuca (1 435 položek), Cucumis (984 položek), Cucurbita (751 položek), dále kolekce česneků (614 položek), paprik (508 položek), zahradních hrachů (1 208 položek), fazolí (1 089 položek) a rajčat (1 611 položek). Poměrně rozsáhlé kolekce aromatických a léčivých rostlin (763 položek) jsou orientovány zejména na shromažďování domácích druhů a ekotypů. Významné jsou rovněž kolekce pícnin (zejména jetelovin- 1 845 položek) a polních luskovin (zejména hrachů). U vegetativně množených druhů jsou mezinárodně významné kolekce ovocných dřevin (jabloně 1 034 položek, slivoně 244 položek, třešně a višně 442 položek, meruňky 306 položek, réva vinná 878 položek). V ČR jsou rovněž uchovávány dvě mezinárodní kolekce - Mezinárodní kolekce vegetativně množených druhů rodu Allium (česnek, šalotka) na pracovišti Olomouc, VÚRV Praha, a mezinárodní kolekce populací slunečnice ve stejném ústavu na pracovišti GB v Praze (91 původních populací z celého světa). Za originální a relativně velké kolekce považujeme také kolekci lnu (2 017 položek v AGRITEC Šumperk) a kolekci brambor, která patří k velkým a dobře vedeným kolekcím ve světě (2 018 položek ve VÚB Havlíčkův Brod), ale i menší, avšak významnou kolekci chmele v CHI Žatec (316 položek). 4
Řešení Národního programu se řídí mezinárodně užívanými postupy a standardy, které dosud konkretizovala Rámcová metodika “Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin“ (naposledy inovovaná v roce 2000). Na rámcovou metodiku tradičně navazují pracovní metodiky pro jednotlivé skupiny plodin, zpracované odpovědnými řešitelskými pracovišti příslušných kolekcí. Poradním a oponentním orgánem Národního programu je Rada genetických zdrojů (RGZ), kde jsou vedle řešitelů kolekcí a pracovníků genobanky zastoupeni pracovníci MZe a přední specialisté v oblasti studia a využívání GZR. Práce RGZ se řídí jejím statutem a organizačním řádem. 2.1.1 Rozšiřování kolekcí genetických zdrojů
Kolekce jsou doplňovány s předem připravenou strategií a záměry, kladoucími důraz na kvalitu a potřebu nově získávaných zdrojů. Hlavními zdroji přírůstků nových položek do kolekcí jsou výměny se zahraničními pracovišti a materiály poskytnuté domácími (případně zahraničními) šlechtiteli, výzkumníky a jinými donory. Rovněž sběrové expedice doma i v zahraničí jsou významným zdrojem nové genetické diversity. Domácí sběrové expedice jednotlivých pracovišť se v poslední době podílely zejména na rozšíření kolekcí aromatických a léčivých rostlin a travin. Zahraniční sběry rozšířily zejména kolekce chmele, planých druhů Allium, pícnin a léčivek. Kromě vlastní sběrové aktivity byly vytipovány 2 ohrožené lokality, které jsou navrženy na ochranu „in situ“. 2.1.2 Evidence a dokumentace genetických zdrojů Národní informační systém genetických zdrojů (EVIGEZ) je v současnosti využíván všemi pracovišti, která se podílejí na řešení Národního programu. EVIGEZ je provozován genobankou ve VÚRV Praha - Ruzyně. Informační systém je tvořen relační databází, která propojuje pasportní údaje s popisnými daty (výsledky charakterizace a hodnocení) a s evidencí skladu genobanky. Výměna informací s řešitelskými pracovišti probíhá elektronickou formou (e-mailem nebo předáváním nosičů). Pro fungování tohoto způsobu výměny informací je nutný určitý základní stupeň unifikace přípravy a zpracování dat. Tato unifikace je předpokladem výměnu dat na národní úrovni i pro komunikaci s mezinárodními databázemi a pro dostupnost dat na informačních sítích. Česká republika se na přípravě, unifikaci a provozování mezinárodních databází významně podílí (VÚRV Praha, Genová banka, má odpovědnost za Evropskou databázi pšenice, AGRITEC, s.r.o. Šumperk odpovídá za mezinárodní databázi lnu a OSEVA PRO, s.r.o., VST Zubří za evropské databáze ovsíku a trojštětu; tyto databáze trav jsou umístěny na serveru VÚRV Praha). Plná unifikace EVIGEZu pro potřeby všech pracovišť je funkční od roku 1995. Všechna pracoviště využívají stejné programy a kódovací tabulky, data jsou poskytována všem kurátorům kolekcí. Kurátoři kolekcí generativně množených druhů mají k dispozici rovněž údaje o vzorcích umístěných v genobance. Všechny informace jsou dostupné v centrální dokumentaci v genobance VÚRV Praha. Aktualizace se provádí jednou až dvakrát ročně (podle druhu kolekce), v centrální evidenci i na pracovištích kolekcí. Službou pro nejširší okruh domácích i zahraničních uživatelů je umístění informačního systému EVIGEZ (databáze pasportních dat) na internetu. Od roku 1998 je zde EVIGEZ dostupný na URL http://www.genbank.vurv.cz/genetic/resources/. Internetová aplikace EVIGEZ je průběžně aktualizována. Při dalším rozvoji informačního systému EVIGEZ se počítá s jeho rozšířením o evidenci kryokonzervace a ”in vitro” konzervace. Charakterizace vybraných genetických zdrojů bude doplněna o zápis některých genetických charakteristik (charakteristiky DNA markerů, zásobních bílkovin, popř. enzymů) a o obrazovou dokumentaci. 5
Pro větší přehled o pohybu GZR jsou nové materiály evidovány v pracovní kolekci až do rozhodnutí o jejich zařazení do aktivní kolekce či vyloučení z další práce. Část těchto vzorků bude zařazena do kolekcí v následujících letech. Počet položek, u nichž jsou k dispozici určité popisné údaje (v různém rozsahu), se zvýšil koncem roku 2003 na 22 865, což znamená, že popisná data jsou k dispozici u 47,9 % GZR. Pod tímto číslem se skrývá značný pokrok oproti začátkům Národního programu a velmi dobrá úroveň IS EVIGEZ i v mezinárodním srovnání. Hodnocení genetických zdrojů a zpracování popisných dat je podmíněno přípravou klasifikátorů (u malých kolekcí podle minimálních seznamů deskriptorů). Celkový počet publikovaných klasifikátorů (v tištěné či pouze v elektronické formě) zahrnuje 38 rodů (druhů); za poslední 4 roky tak přibylo 20 nových klasifikátorů, z nich však klasifikátory pro Vitis a Brassica napus pouze nahradily starší verze. Z tohoto počtu 30 klasifikátorů existuje v tištěné formě a osm klasifikátorů (seznamů deskriptorů) pouze v elektronické podobě (Příloha 6.2). Pokrok při přípravě klasifikátorů nesporně přispěl k dalšímu hodnocení GZR a budování databáze popisných dat. U malých kolekcí a minoritních plodin není požadována příprava složitých klasifikátorů a potřeba dokumentace se úspěšně řeší přípravou minimálního seznamu vybraných deskriptorů, které jsou zapracovány přímo jako součást IS EVIGEZ. S přípravou těchto seznamů deskriptorů pro další druhy/rody se počítá i v metodice nového Národního programu. 2.1.3 Studium a hodnocení genetických zdrojů Hodnocení genetických zdrojů je nezbytným předpokladem pro jejich efektivní praktické využití a jednou z dlouhodobých priorit Národního programu. Pro potřeby databáze popisných dat IS EVIGEZ jsou GZR hodnoceny ve 2 – 3 letých polních pokusech, hodnocení je prováděno podle národních klasifikátorů, vytvořených pro jednotlivé druhy plodin, popř. rody. Příprava nových klasifikátorů (minimálních seznamů deskriptorů) je proto podmínkou rozšiřování hodnocení kolekcí. Hodnocení v polních pokusech je zpravidla doplněno laboratorními testy, podle potřeby a dle druhů plodin. Pro management kolekcí i pro uživatele mají význam tzv. charakterizační data, která umožňují jednoznačnou identifikaci genetického zdroje, ale i např. hodnocení genetické rozdílnosti v rámci souborů, popř. i využití jako markerů významných znaků. Vedle morfologických znaků jsou pro tento účel stále více využívány DNA markéry a charakteristiky bílkovin. V rámci Národního programu jsou tyto aktivity sledovány prvý rok; je však zřejmé, že současné rozsahy (charakterizace 231 položek provedené pouze na třech pracovištích) bude nutné rozšířit, tak jak se to děje i v technologicky pokročilých zahraničních programech. Velké rozsahy hodnocení (zahrnující většinu položek v kolekcích) provádějí každoročně pracoviště pečující o polní kolekce vegetativně množených druhů (zejména trvalých kultur jako jsou ovocné dřeviny, vinná réva a chmel), kde jsou důležité informace o genetických zdrojích v průběhu více let existence těchto kultur. Větší rozsahy hodnocení byly v poslední době provedeny u kolekcí pšenice, ječmene, ovsa, lnu, česneku, vybraných druhů květin, travin, chmele, jabloní, hrušní, třešní a višní, broskvoní a meruněk. 2.1.4 Uchování genetických zdrojů 2.1.4.1 Regenerace
6
Základním předpokladem bezpečného uchování genetických zdrojů je jejich regenerace a následná konzervace. Bez zajištění potřebných regenerací nelze považovat zabezpečení genofondů za dostatečné. Dle údajů z pracovišť národního programu vyžaduje v současné době regeneraci 5 207 položek v kolekcích, Z uvedeneného počtu vyplývá, že přes dosažený pokrok regenerace kolekcí zůstává prioritou Národního programu i v příštím období. Potřeba rozsáhlých regenerací materiálů je přes několikaleté úsilí stále na pracovišti VÚRV Praha v Olomouci, kde je nutné regenerovat ještě více jak 2,5 tisíce položek generativně množených druhů a část z položek získaných sběry. K tomu přistupuje každoroční potřeba regenerace cca 1000 položek vegetativně množených druhů (zejména kolekce Allium). Pracoviště věnuje této činnosti značnou část svých kapacit. Značná potřeba regenerace materiálů je stále ve VÚP Troubsko. Část regenerací zbývá dokončit i ve VÚRV Praha a VUKOZ Průhonice. Každoroční rozsáhlou regeneraci vyžaduje kolekce brambor, uchovávaná „in vitro“ ve VÚB Havlíčkův. Poměrně značná potřeba regenerací vegetativně množených ovocných dřevin je rovněž ve stále ve VUKOZ Průhonice a CHI Žatec. Velmi významnou pomocí při konzervaci GZR vegetativně množených druhů bude uplatnění metod kryokonzervace, jejichž výzkum v ČR intenzivně probíhá a dospěl do stádia praktického využití u několika plodin. Na základě dosažených výsledků doporučila RGZ zahájit ve VÚRV Praha od 1. 1. 2004 rutinní provoz kryobanky pro ty kolekce vegetativně množených druhů (část materiálů) pro které jsou k dispozici vyhovující kryoprotokoly. 2.1.4.2 Uložení semenných vzorků v genobance Z celkového rozsahu kolekcí v ČR (48 691 položek) bylo k 31. 12. 2003 v genobance ve VÚRV Praha uloženo 33 543 vzorků, to je 83,8 % všech generativně množených položek (40 042). (Příloha 6.3, 6.4) V polních kolekcích se uchovává 6 480 položek generativně množených položek a v „in vitro“ kultuře dalších 1 961 položek brambor a 64 okrasných rostlin. Jako bezpečnostní duplikace bylo ve VÚRV Piešťany ve Slovenské genové bance uloženo 1 349 vybraných semenných vzorků. Nejvíce položek uložila do skladu genobanky následující pracoviště. VÚRV Praha (GB Praha14 704 vzorků, GB Olomouc 5 244 vzorků genetických zdrojů), dále VÚB Kroměříž (5 116 vzorků) a AGRITEC Šumperk (4 025 vzorků). Tomu odpovídá i plodinová struktura skladu genobanky, s největším zastoupením obilovin (53%), luskovin (12%), zelenin (9%), technických plodin (6%), pícnin včetně trav (8%) a olejnin (4%). Semenné vzorky všech generativně množených plodin jsou uchovávány v genobance ve VÚRV Praha, která tuto službu zajišťuje pro všechna pracoviště v ČR. Vzorky jsou vysoušeny na 5-8 % vlhkosti a uchovávány ve sklenicích s hermetickým uzávěrem při teplotě - 5 0 C (aktivní kolekce) a -180 C (základní kolekce, ale také aktivní kolekce vybraných citlivých druhů). Všechny semenné vzorky jsou uloženy v aktivní kolekci, genetické zdroje domácího původu a vybrané cenné materiály duplikovaně rovněž v základní kolekci. Ve skladu genobanky jsou umístěny další semenné vzorky- cca 5,5 tisíc položek v pracovních kolekcích a rovněž bezpečnostní duplikace 1880 vybraných materiálů ze Slovenské genové banky v Piešťanech (na základě dvoustranné dohody mezi oběma pracovišti- stejnou službu poskytuje Slovenská genová banka České genové bance, v souladu s mezinárodními doporučeními FAO a IPGRI).
2.2 Využívání genetických zdrojů (služby uživatelům)
7
Genetické zdroje jsou poskytovány uživatelům z oblasti šlechtění, vědy, výzkumu a vzdělávání, a to pouze pro nekomerční využití. Vzorky GZR jsou poskytovány na principu volné dostupnosti a bezplatnosti, avšak za určitých stanovených podmínek – v souladu s Mezinárodní dohodou o rostlinných genetických zdrojích (IT/PGRFA- International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture, FAO 2001). V souladu s touto novou multilaterální mezinárodní dohodou dojde oproti dřívější praxi k určitým omezením v poskytování GZR do zahraničí a naopak.V rámci Národního programu se proto počítá s přijetím jednoduchých zásad, které by poskytování GZR (zejména v mezinárodní výměně) podmiňovaly určitými podmínkami (reciprocita, zpětné informace, omezení při poskytování GZR třetím osobám). Modelovou verzi takových zásad (tzv. Material Transfer Agreement) zpracovávaly evropské státy spolupracující v rámci ECP/GR a stane se zřejmě předlohou pro přijetí národních pravidel do doby, než bude vypravována takováto dohoda komisí FAO (jednání probíhají) a přijata signatáři IT/PGRFA. V ČR bylo se zněním této dohody počítáno již při přípravě Zákona č. 148/2003 a příslušné prováděcí vyhlášky č. 458/2003 Sb. Využívání GZR je přímo úměrné dostupnosti informací o GZR pro uživatele. S tímto cílem byly publikovány katalogy pasportních dat, ale zejména údaje o vlastnostech a znacích, původu, přítomnosti genů velkého účinku apod. Za zásadní krok v přiblížení kolekcí pro domácí a zejména zahraniční uživatele je považováno umístění a průběžné doplňování pasportní databáze IS EVIGEZ na webové stránce internetu. 2.3 Mezinárodní spolupráce Ochrana, uchování a využívání biologické rozmanitosti mají globální charakter a mezinárodní spolupráce a koordinace aktivit na tomto úseku má proto podstatný význam. Impulsem pro práci s genofondy rostlin bylo v posledním desetiletí zejména přijetí Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD, UNCED, 1992) a GPA -„Global Plan of Action“ (FAO, 1996); oba tyto dokumenty určují současnou strategii monitorování, studia, konzervace a využívání genetických zdrojů ve světě. V práci s genofondy zemědělských plodin se uplatňuje mezinárodní spolupráce na globální, regionální i bilaterální úrovni. Koordinaci mezinárodního úsilí na globální úrovni zajišťují zejména FAO a IPGRI, s úzkými vazbami na mezinárodní výzkumná centra CGIAR. FAO koordinuje ”Globální plán akcí” zaměřený na vytváření celosvětových sítí a opatření pro záchranu, konzervaci a využívání genofondů zemědělských plodin. Jedním z úkolů FAO je připravit a zavést mezinárodní systém dohod, mechanismů a nástrojů, které podpoří celosvětové aktivity a přispějí k dosažení uvedených cílů. Důležitým úkolem FAO a jeho Komise pro genetické zdroje je rovněž zavedení a kontrola účinnosti mezinárodní multilaterální dohody o genetických zdrojích, která má zajistit široký přístup ke genetickým zdrojům při respektování národní suverenity, ve smyslu Dohody o biologické rozmanitosti. Dále je to „Světový informační systém včasného varování“ (WIEWS), jehož hlavním úkolem je zvýšit bezpečnost konzervovaných genetických zdrojů. Česká republika se na aktivitách FAO významně podílí, zejména prostřednictvím ”Národního programu”. Jsme zapojeni např. do přípravy mezinárodní sítě základních kolekcí pod patronací FAO a přípravy Systému včasného varování pro genetické zdroje rostlin. V létech 2003- 2004 obdržel VÚRV Praha grant FAO pro ověření a zavedení monitorovacího systému „Global Plan of Action“ (GPA) a jeho aktivit na národní úrovni (v podmínkách ČR). Výsledky projektu budou využity pro optimalizaci systému monitorování GPA v celosvětovém měřítku. VÚRV Praha odpovídá rovněž za „International sunflower collection“. Tato činnost navazuje na starší aktivity FAO/ESCORENA, věnované výzkumu genetiky a šlechtění slunečnice, kdy byl VÚRV Praha pověřen shromažďováním, hodnocením a uchováním
8
světové kolekce populací slunečnice. V kolekci je nyní shromážděno 91 populací z celého světa, které jsou ve své většině originálními materiály. IPGRI je další klíčovou organizací s celosvětovou působností, která koordinuje mezinárodní spolupráci. Tento ústav úzce spolupracuje s FAO a jeho aktivity jsou mimo jiné orientovány na projekty v jednotlivých regionech. V Evropě je to ”Evropský program spolupráce pro genetické zdroje rostlin” (ECP/GR), který byl zahájen již v roce 1980 a bývalé Československo se k němu připojilo v roce 1983. Až na několik výjimek jsou nyní do tohoto projektu zapojeny všechny evropské státy. ECP/GR vstupuje do své VII. organizační fáze (2004 - 2008), základem spolupráce jsou pracovní skupiny pro skupiny (druhy) plodin a několik tématických pracovních skupin (dokumentace kolekcí a mezinárodní databáze, technická spolupráce, „in situ a „on farm“ konzervace GZR). Čeští specialisté se podílejí na práci všech těchto skupin a účast v ECP/GR považujeme pro ČR za velmi přínosnou. VÚRV Praha, genobanka v Olomouci odpovídá v rámci ECP/GR za mezinárodní kolekci vegetativně množených druhů rodu Allium, která má v současnosti přes 900 položek (zejména 614 vzorků vegetativně množených dlouhodenních typů česneků a pouze menší část, cca 121 položek, tvoří šalotky, zbytek tvoří plané příbuzné druhy a jiné materiály). Další významnou činností v rámci ECP/GR je vývoj Evropské databáze pšenice (EWDB), za niž je zodpovědné oddělení genové banky VÚRV Praha, které spolupracuje s GEVES (Francie). Internetová aplikace EWDB, která je vyvíjena v genobance VÚRV Praha, v současné době zahrnuje 131 896 pasportních popisů a 9 800 charakterizací genetických zdrojů. Domovská internetová stránka EWDB je umístěna na serveru ve VÚRV Praha a je dostupná na adrese: URL http://www.genbank.vurv.cz/ewdb/. Předpokládá se další rozšiřování databáze o základní charakterizační data a postupné zařazení dalších evropských kolekcí pšenice. Na serveru VÚRV Praha jsou rovněž umístěny databáze dvou druhů trav (Arrhenatherum elatius – 254 popisů vzorků/ a Trisetum flavescens (86 vzorků/), http://www.genbank.vurv.cz/arrh_tri/ které dokumentují vzorky uvedených druhů z evropských kolekcí. Autorem této databáze je OSEVA PRO, s.r.o., Výzkumná stanice travinářská v Zubří, která má v rámci ECP/GR za oba výše uvedené druhy odpovědnost. AGRITEC Šumperk koordinuje jednu z etap projektu ESCORENA „Flax and Other Bast Plants Network“a je pověřen vedením mezinárodní databáze lnu (IFDB), ve které je nyní 6 725 záznamů od 15 přispěvatelů; IFDB popisuje vzorky s využitím 22 pasportních a 24 popisných deskriptorů. Zásadní význam pro mezinárodní spolupráci a podporu Národního programu v ČR má naše účast v pracovních skupinách Evropského programu spolupráce (ECP/GR). Lze říci, že ČR možností tohoto programu maximálně využívá a aktivně se podílí na činnostech prakticky všech skupin. V posledních létech spolupracují čeští odborníci také na projektech EU zaměřených na genetické zdroje rostlin (program GENRES). Do této spolupráce se zapojily např. kolekce řepy, ječmene, brambor, vinné révy, Lactuca a několika dalších druhů. V roce 2003 skončil úspěšný projekt Evropské databáze genetických zdrojů a propojení evropských informačních systémů (EURISCO), u kterého byl VÚRV Praha pověřen úkolem koordinátora pro střední a jihovýchodní Evropu. Mezi českými a zahraničními ústavy existují rovněž četné dohody a programy dvoustranné spolupráce jejichž náplň je orientována na genofondy rostlin. Za významnou je považována zejména dohoda o spolupráci mezi Národními programy konzervace a využití genofondů v ČR a na Slovensku, která se mj. zaměřuje na vzájemné zajištění bezpečnostních duplikací vybraných kolekcí a dělbu práce při regeneraci a hodnocení GZR.
9
3. METODICKÉ ZÁSADY UCHOVÁNÍ A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN 3.1 Shromažďování genetických zdrojů v kolekcích 3.1.1 Sběrové expedice Jednou z metod shromažďování genofondu do ex situ kolekcí je sběr vzorků GZR v terénu. 3.1.1.1 Sběratel - subjekt Sběr, mapování a případně další výzkum a hodnocení jsou prováděny na expedicích s účastí jednoho nebo více účastníků Národního programu. Podle účastníků jsou expedice zaměřené na jednu nebo více plodin. Sběratel musí mít dostatečné biologické, zejména botanické znalosti o příslušné plodině, rodu a druhu/druzích a musí být seznámen se zásadami ochrany přírody a jednotlivých taxonů. I při užším zaměření je žádoucí, aby sběratel sbíral i další plodiny/druhy, pokud se takové na území nacházejí a jeho znalosti to kvalifikovaně dovolují. Tyto materiály pak předá příslušnému specializovanému účastníku Národního programu spolu s pasportní dokumentací. Sběrové expedice zahraničních subjektů na území ČR mohou být prováděny pouze na žádost těchto subjektů, doporučenou pověřeným pracovištěm Národního programu. Zásady pro provádění sběrových expedic jsou shrnuty v dokumentu FAO "International Code of Conduct for Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994). V souladu s těmito zásadami je vyžadována -
účast domácího specialisty (specialistů) na expedici prokázání znalosti materiálu a sběrových metod sběratelských subjektů poskytnutí seznamu rostlinného materiálu, který je předmětem předpokládaných sběrů předběžný návrh regionu/lokalit sběrů, načasování expedice plán využití sebraného materiálu včetně způsobu hodnocení a následného šlechtitelského využití - příslib poskytnutí dat a informací z následného hodnocení a využití materiálu - sebrané vzorky se dělí rovným dílem nebo dle dohody mezi zúčastněné strany. Česká strana poskytne kladné nebo zamítavé stanovisko k expedici na základě posouzení žádosti pověřenou osobou (popř. po projednání s MZe) a splnění podmínek. Po skončení expedice sběratel musí: - vypracovat zprávu o expedici a seznam sebraných vzorků s co nejúplnějšími pasportními údaji - poskytnout duplikáty vzorků hostitelské zemi - varovat orgány hostitelské země a FAO v případě, že zjistil ohrožení nějaké populace nebo náhle zvýšenou genetickou erozi 3.1.1.2 Předmět sběru – materiál Předmětem sběru jsou genetické zdroje kulturních rostlin v širokém smyslu: a) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně pícních a pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné a krajinářské účely, popř. plevelné nebo jiné indiferentní druhy agrofytocenóz). b) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin. c) Pěstované a restringované šlechtěné odrůdy.
10
U genetických zdrojů domácího původu je nutné potřebu jejich co nejúplnějšího shromáždění a uchování zdůraznit, neboť z globálního pohledu jde o nejcennější část genofondu každého státu. Sbíranými částmi rostlin jsou přirozené diaspory (semena, spory, klásky, plody, plodenství, vegetativní rozmnožovací částice jako viviparní rostlinky, cibulky, pacibulky apod.) a vegetativní části rostlin (rouby, očka, oddenky, odnože, části polykormonů apod.) a celé rostliny, pokud nejsou plodné nebo zralé (např. trsy trav). 3.1.1.3 Odborná příprava expedice Pro každou expedici je potřebné předem připravit trasu na základě floristických a herbářových údajů, účelná je i předem připravená mapka výskytu druhů. Je prospěšné konzultovat výskyt cílových druhů s regionálními specialisty – botaniky, pomology, ekology a na regionálním referátu životního prostředí. Jednou z důležitých podmínek úspěšnosti expedice je její správné načasování. Zdrojem informací zde mohou být fenologické údaje o kulturních plodinách, flory, floristické publikace a herbáře. Optimální pro expedici je doba, kdy lze sbírat semena, avšak na rostlinách jsou zachovány ještě některé části s diakritickými znaky pro jejich správné určení (nezralé plody, popř. květy). Správné načasování expedice umožňuje provést výběr v populaci rostlin. Lze se soustředit na sběr především zdravého materiálu, případně s dalšími odlišnými ekonomicky významnými znaky. Výběr na stanovišti dovoluje snížit rozsah sbíraného materiálu a zvýšit jeho kvalitu. 3.1.1.4 Dokumentace sběru a mapování Průběžně při expedici je povinnost provádět dokumentaci sbíraného materiálu. Každý sběratel nebo expedice musí mít mít svůj sběrový deník, kde se zaznamenávají všechny sběry v chronologickém sledu. Každá sebraná položka musí mít své sběrové číslo. Je třeba uvádět datum sběru, jméno rostliny, podrobně místo sběru, nadmořskou výšku a stanovištní podmínky (geologický podklad, půda, vegetace, orientace vůči světovým stranám, svažitost, vlhkostní poměry). Dále je doporučeno uvádět ještě hojnost výskytu, fenofázi rostlin, zdravotní stav, údaje o případném prováděném výběru apod. Přesná lokalizace místa sběru se provádí přístrojem GPS (Global Positioning System) v zeměpisných souřadnicích a nadmořské výšce. Po připojení přístroje GPS k počítači lze souřadnice hromadně za expedici nahrát do digitální mapy (např. Geobáze, GIS apod.). V nouzi lze dodatečně doplnit zeměpisné souřadnice lokality z topografické mapy. Údaje ze sběrového deníku je třeba zpracovat pro dokumentační systém a pro další využití nejlépe do tabulky (xls, dbf, apod.). Všechny sběry semen nebo částí rostlin, kde determinace není jasná, by měly být dokumentovány sběrem položky pro herbář se stejným expedičním (sběrovým) číslem a měly by být podle toho později určeny. Jakýkoliv prováděný výběr v populaci musí být řádně dokumentován v expedičním deníku a sběrové databázi. 3.1.1.5 Velikost sbíraných vzorků Množství sbíraného vzorku by mělo být takové, aby reprezentovalo variabilitu populace. Zpravidla se sbírají hromadné vzorky z co největšího počtu rostlin v různých ekologických nikách v rámci lokality. Pro speciální účely (např. šlechtění, resistence) lze sbírat jedno/několika semenné vzorky odděleně v počtu minimálně 30 v rámci lokality, čímž se zajistí rovnoměrnější podíl různých mikro-ekotypů ve výběrovém souboru z lokality.
11
Pro přímé uložení do kolekce v genobance je zapotřebí okolo 4 tisíce semen samosprašných druhů a 12 tisíc semen cizosprašných druhů v hromadném vzorku. V praxi se však sběratel musí přizpůsobit místním podmínkám. Pokud se jedná o populace planých druhů rostlin, sběratel nesmí zvýšit riziko genetické eroze a poškodit málopočetné populace nadměrným sběrem. Originální vzorek představuje cenný materiál neovlivněný kultivací, a proto jeho přímé uložení do genobanky je preferováno. Zároveň je však třeba vzorek opatřit charakterizací a hodnocením, má-li být trvale zařazen do plodinové kolekce. Proto části vzorků nebo celé malé vzorky jsou podrobeny regeneraci v kolekci účastníka národního programu doprovázené příslušným hodnocením. U odběru roubů a sběru vegetativních částí rostlin se jedná o klonový homogenní vzorek. Pro získání větší variability lze sbírat části z různých polykormonů, ale ani to není jednoznačné. 3.1.1.6 Zdroje materiálu a povolení ke sběrům Potenciálně vhodným zdrojem pro získávání krajových populací a primitivních kultivarů jsou odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Opuštěné a zaniklé osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu jsou jedinečným zdrojem mnohdy již zapomenutého materiálu ovocných dřevin a dalších zplanělých druhů. Dalšími zdroji materiálu, zejména polních plodin, jsou záhumenky a políčka, kde farmáři sejí z vlastních semen. Lze je získat přímým kontaktem s farmáři nebo i na venkovských trzích. Některé staré místní formy lze nalézt i jako příměsi v pěstovaných odrůdách v regionu. Plané druhy je třeba hledat na stanovištích s co nejpůvodnější vegetací. Např. luční druhy je třeba sbírat přednostně na loukách vzniklých samovolnou sukcesí, které nebyly uměle osévány kulturním osivem, nebo které nebyly alespoň po dlouhou dobu orány. Tyto informace je třeba získávat od místních farmářů. Ruderální stanoviště v okolí sídlišť mohou být cenným zdrojem starých zapomenutých zahradních rostlin, ale nejsou vhodným nalezištěm pro plané druhy. Při sběru ze soukromých pozemků sběratel musí respektovat vlastnická práva pozemků a pokud je to možné, odebírat vzorky po dohodě s majitelem (zemědělský podnik, soukromník, Správa ochrany přírody atd). Původ/dárce krajové odrůdy se zaznamenává do sběrového deníku a do databáze. Pokud rostlinný materiál má statut chráněných druhů nebo se zamýšlené lokality sběru nacházejí na chráněných územích, povolení ke vstupu a sběru materiálu vydávají příslušné orgány ochrany přírody z referátu Ministerstva životního prostředí. 3.1.2 Získávání genetických zdrojů od domácích a zahraničních donorů V minulosti probíhalo doplňování kolekcí GZR většiny plodin z velké části i dovozem registrovaných odrůd. Hlavním posláním kolekcí genetických zdrojů a genových bank však je podchycení geneticky podmíněné diversity pěstovaných odrůd v okamžiku, kdy končí péče o jejich uchování z jiného titulu (nejčastěji v okamžiku jejich ukončení registrace a ukončení udržovacího šlechtění). Často jsou proto do kolekcí zařazovány odrůdy registrované ještě před ukončením udržovacího šlechtění. Jsou získávány především od domácích šlechtitelů, ale i od vlastníků odrůd ze zahraničí. Podmínkou je souhlas a ochota majitele vlastnických práv k odrůdě poskytnout vzorek do kolekce genetických zdrojů k využití pro šlechtitelské, výzkumné a vzdělávací účely. Do kolekcí GZR jsou zařazovány vedle odrůd také šlechtitelské polotovary s cennými znaky a vlastnostmi (donory), pokud je autor k tomuto účelu nabídne.
12
Efektivním způsobem získávání cenných GZR jsou přímé spolupráce se zahraničními partenry a účast v mezinárodních projektech, ve kterých jsou materiály dostupné podle předem stanovených pravidel (etických kodexů atp.) 3.1.3 Získávání genetických zdrojů mezinárodní výměnou Existence široké sítě praracovišť genetických zdrojů a genových bank skýtá možnost výměny vzorků GZR mezi těmito pracovišti. Dříve značně volná výměna vzorků je v posledním období specifikována v tzv. Dohodách o výměně materiálů (Material Transfer Agreement – MTA). MTA předem definuje podmínky, za kterých genobanka vzorek genetického zdroje poskytne. Tyto dohody jsou vytvářeny každou GB samostatně, ale většina vychází z mezinárodně doporučovaného vzoru. Řešitel kolekce se ve svých požadavcích zaměřuje především na cílené doplňování a rozšiřování svěřené kolekce GZR. Při doplňování se soustřeďuje na GZR, které v kolekci dříve byly jsou zachována jejich data, ale nepodařilo se uchovat rozmnožovací materiál. V rámci této skupin jsou nejdůležitější domácí materiály, které v kolekci chybí, ale které jsou dostupné v jiných GB (repatriace GZR). Dalším cílem řešitele kolekce je rozšiřování sbírky GZR tak, aby byla co nejvíce pokryta genetická diversita existující v rámci plodiny (rostlinného druhu) co nejmenším počtem vzorků. Tento cíl v sobě obsahuje prvky racionalizace práce s kolekcemi GZR a je v určitém ohledu nástrojem vytváření ‚core’ kolekcí. Nedochází pak k neúměrnému nárůstu počtu vzorků v kolekcích, a přesto je v nich obsažena a uchována co nejširší genetická diversita. 3.2 Dokumentace GZR 3.2.1 Úvod Dokumentace je jednou ze základních činností spojených obecně s prací s kolekcemi genetických zdrojů. Informace doprovázející genetický zdroj se podílí významně na hodnotě genetického zdroje, je jeho nedílnou součástí. Dokumentační systémy zemědělsky využívaných genetických zdrojů rostlin (GZR) bývají součástí širších informačních systémů zahrnujících též kolekce živočichů a mikroorganismů. Ve většině případů byla dokumentace rostlinných kolekcí nejdůkladněji propracována a systém dokumentace GZR využívající vysokého stupně standardizace posloužil jako předloha pro dokumentaci dalších skupin zemědělsky využívaných organismů. Informaci o GZR lze rozdělit do čtyř základních kategorií (upraveno podle IPGRI/FAO): I. Pasport - obecná základní informace, společná pro všechny GZR II. Popis - specifická informace pro genetický zdroj a) Charakterizace - specifická informace, projev znaku má nízkou interakci s prostředím, jedná se o znaky viditelné pouhým okem (převážně morfologické znaky) b) Hodnocení ("evaluation") - specifická informace, projev znaku je vysoce ovlivněn prostředím (biologické znaky, hospodářské znaky) c) Identifikace - informace vysoce specifická, minimálně ovlivněna prostředím, (znaky na cytologické a molekulární úrovni) III. Prostředí a lokalita - doplňková obecná informace o podmínkách sběru, regenerace a přemnožování IV. Skladování - obecná informace, řízení procesů při uchovávání genetického zdroje, pravidla přemnožování a regenarace
13
3.2.2 Dokumentace GZR ve světě Nejznámější informační systémy propojují údaje o zemědělsky využívaných rostlinných, živočišných a mikrobiálních genetických zdrojích. Paralelně jsou uspořádány informační systémy botanických zahrad, které se zaměřují především na planou a ohroženou flóru a informační systémy lesnicky využívaných dřevin. 3.2.2.1 GRIN Ve světovém měřítku je nejznámější systém GZ nazvaný GRIN (Germplasm Resources Information Network), který je provozován ve Spojených státech a je dostupný na adrese http://www.ars-grin.gov. Systém je centralizovaný a obsahuje informace zahrnující zemědělsky využívané rostliny, živočichy a mikroorganismy. Jeho součástí je National Plant Germplasm System (NPGS) (http://www.ars-grin.gov/npgs/index.html) věnovaný GZR obsahující pasportní, popisné informace a místo uchování vzorku. Systém je zdrojem informací o 439,5 tis. položkách GZR uložených v síti specializovaných repositorií a genových bank, kde je možno rostlinný materiál elektronickou formou i objednat. Jeho součástí je rovněž rozsáhlá taxonomická databáze, která je v současné době využívána jako jeden z taxonomických standardů. 3.2.2.2 SINGER Centrální dokumentační systém SINGER (System-wide Information Network for Genetic Resources) (http://singer.cgiar.org/) shrnuje informace o kolekcích GZR, které jsou uchovávány v kolekcích sítě 16 institucí CGIAR (Consultative Group on International Agricultural Research) a týká se více než 522,7 tis. vzorků. Systém obsahuje pasportní, charakterizační a popisná data, podrobné geografické údaje a informace o uchování vzorků. Týká se jen kolekcí rostlinných genetických zdrojů. 3.2.2.3 WIEWS Systém FAO-WIEWS (World Information and Early Warning System) (http://apps3.fao.org/wiews/) poskytuje informaci o 190 národních programech konzervace a využití GZR pro potravu a zemědělství (Plant Genetic Resources for Food and Agriculture, PGRFA) a monitoruje umístění ex situ kolekcí v celosvětovém přehledu. Poskytuje přehled institucí zabývajících se prací s genofondy rostlin. V současné době je tvořen více než 8 500 záznamy institucí včetně typu aktivit a jmen zainteresovaných pracovníků. Systém je aktualizován on-line sítí pověřených kontaktních osob, nejčastěji 1 osoba zodpovídá za údaje z jednoho státu. 3.2.2.4 IPGRI, ECP/GR Na evropské úrovni je nejvýznamnější institucí na poli genetických zdrojů rostlin International Plant Genetic Resources Institute (IPGRI) http://www.ipgri.cgiar.org/, který je součástí světové sítě institucí CGIAR http://www.cgiar.org/. IPGRI vznikl v r. 1991 z původního International Board for Plant Genetic Resources (IBPGR), poradního tělesa pod administrací FAO. Otázkami dokumentace a jejich koordinací na evropské úrovni je v rámci IPGRI pověřen ECP/GR (European Cooperative Programme on Plant Genetic Resources). Webová stránka ECP/GR http://www.ecpgr.cgiar.org/ poskytuje data týkající se GZR (důležité mezinárodní dokumenty, standardy, adresáře institucí, evropské centrální plodinové databáze, Evropský katalog EURISCO s více než 882 tis. záznamy o GZR a odkazy na další instituce). Spolu s FAO je garantem za tvorbu standardů pro výměnu dat. 14
3.2.3 Mezinárodní standardy pro výměnu dat 3.2.3.1 Pasportní data Pasportní deskriptory poskytují základní informaci o vzorku včetně sběrových údajů. Jsou obecného charakteru a mezinárodní standard, který je vyvíjen průběžně od 70. let minulého století IBPGR/IPGRI a FAO je všeobecně přijímán pro uchování a výměnu pasportních dat kolekcí GZR. V současné době je platným standardem dokument Multi-Crop Passport Descriptors (MCPD) vydaný v prosinci 2001 IPGRI a FAO a je uveden v příloze v původním znění i v českém překladu (Příloha č. 6.5a, 6.5b ). Standard vznikl úpravou a doplněním verse MCPD z února 1997. Pasportní deskriptory MCPD sestávají z 28 deskriptorů. Standard definuje obsah deskriptorů, promítá se do formátu polí, jejich názvů, zkratek i kódovacích tabulek. Evropské centrální plodinové databáze používají stejného standardu a všechna pasportní data do nich předávaná mají dbát pravidel MCPD. Široce diskutovanou otázkou, na niž není zcela jednotný názor, je seznam institucí a jejich kódů. Pro deskriptory používající kódového označení institucí (genobanky, ústavy donora, šlechtitele, sběratele a instituce uchovávající bezpečnostní duplikace) je v mezinárodním měřítku v poslední době používán jako standard soubor INSTCODE vypracovaný ve FAO obsahující více než 8500 záznamů a je součástí výše zmíněného systému WIEWS. Je vlastně novou rozšířenou versí dříve používaného standardu ACRONYM (identifikátorem ústavu byl Acronym, tj. zkratka názvu ústavu složená z tří písmen kódu státu dle ISO 3166 a až sedmi písmen vyjadřující slovní zkratku názvu instituce). Nový soubor INSTCODE zahrnuje kromě původního kódu Acronym (označovaný zde jako ECP-acronym) nové pole Instcode sestávající z tří písmen zkratky státu dle ISO 3166 a tří až čtyř číslic pro kód ústavu. Pole Instcode je jednoznačným kódovým označením instituce. Pro celou řadu nových institucí již není uveden starší ECP-acronym. Soubor INSTCODE však již neobsahuje zrušené ústavy, proto je nutné jeho „nestandardní“ rozšíření o tyto již neexistující instituce, které jsou uvedeny ve starší dokumentaci (jako je tomu v případě IS EVIGEZ). Problém standardních a nestandardních institucí byl vyřešen v seznamu deskriptorů používaném pro Evropský katalog EURISCO. Standard MCPD z roku 2001 (Příloha 6.5c) rozšířený o 6 deskriptorů, které vedle kódu NI („National inventory“ označující stát) a URL odkazu na další informace o příslušném GZR vyhrazují tzv. nestandardním institucím čtyři zvláštní pole (instituce dárce, šlechtitele, sběratele a uchovatele bezpečnostní duplikace). Pasportní data jsou volně dostupná pro většinu kolekcí GZR. 3.2.3.2 Popisná data Vytvoření standardu pro specifické znaky charakterizace a vlastního hodnocení není tak jednoznačné jako u pasportních deskriptorů. Základem pro hodnocení kolekcí genetických zdrojů rostlin je hodnocení kolekcí z pohledu variability, které je odlišné od hlediska UPOV. Klasifikátory UPOV mají za cíl definovat odlišlnost, homogenitu a stabilitu (DUS, Distinctness, Uniformity, Stability) genetického zdroje, a to především z morfologického hlediska. Hodnocení kolekcí genetických zdrojů má za úkol definovat variabilitu vzorků v širším pohledu, přičemž morfologie tvoří pouze část sledovaných znaků. Mezinárodním standardem pro záznam popisných dat v kolekcích GZR na evropské úrovni jsou klasifikátory (Descriptor Lists) publikované IBPGR/IPGRI. Klasifikátory hodnotí znaky morfologické, fenologické, reakce na biotické a abiotické stresy, znaky biochemické, 15
hospodářské a cytologické. Klasifikátory IPGRI obsahují rovněž deskriptory charakterizující podrobně podmínky prostředí při hodnocení, regeneraci a sběrech. Úroveň projevu znaku je hodnocena stupněm, celočíselnou jednomístnou hodnotou, vyjadřující průměrnou hodnotu znaku ve víceletém hodnocení v různých podmínkách. Datové údaje jsou v některých případech fenologických znaků zaznamenána v datovém tvaru. Obsahem klasifikátorů IPGRI je dále standardní seznam pasportních deskriptorů a podrobně rozpracované deskriptory pro část skladování. Celkem bylo vydáno 85 klasifikátorů nejčastěji pěstovaných zemědělských plodin, přičemž velkou část tvoří plodiny tropického a subtropického pásu. Klasifikátory IPGRI jsou sestavovány týmy odborníků zabývajících se jednotlivými kolekcemi GZR a jsou používány jako základ pro hodnocení národních plodinových kolekcí. Mezinárodní standard pro vlastní formát popisných dat je v současné době ve stadiu příprav. Dostupnost popisných dat, především vlastního hodnocení, dosud nebyla v mezinárodním měřítku rozřešena. 3.2.4 Charakteristika a struktura IS EVIGEZ a jeho databází Český dokumentační systém genetických zdrojů rostlin EVIGEZ byl vyvíjen od poloviny 70. let a v současné době má dvě podoby: - Uživatelský program EVIGEZ, který je provozován a vyvíjen centrálně ve VÚRV Praha, je současně používán v síti 11 institucí lokalizovaných na 14 místech zapojených v Národním programu konzervace a využití genetických zdrojů rostlin. Zahrnuje všechny kategorie informace v oblasti pasportní, popisné i skladové. Internetovská aplikace EVIGEZ, která je dostupná na adrese
, zahrnuje pouze pasportní informace o plodinových kolekcích uchovávaných v ČR. 3.2.4.1 Struktura EVIGEZ Název českého informačního systému EVIGEZ vznikl jako zkratka z EVIdence GEnetických Zdrojů. EVIGEZ je též název speciálního uživatelského programu vyvíjeného ve VÚRV Praha-Ruzyně s počátky v roce 1976. Dosud pracuje jako relační databázový program v prostředí FoxPro2,5 pod operačním systémem DOS (dřívější verse v dBase, FoxPro 1.0 a později 2.0). Od roku 1995 je používán v síti spolupracujících ústavů "Národního programu" a slouží k záznamu pasportních, popisných a skladových informací a jejich výměně mezi jednotlivými plodinovými kolekcemi a centrálním pracovištěm v genobance VÚRV Praha. Databáze EVIGEZ se skládá ze tří pracovních oblastí: pasport -19 tabulek popis - 6 tabulek sklad - 5 tabulek Sada tabulek všech tří zmíněných částí je propojených relacemi podle schématu v Příloze 6.6. Téměř všechna pole používají typ „charakter“, výjimečně „numerický“ nebo datový. 3.2.4.1.1 Pasport Pasportní část obsahuje základní informace o genetickém zdroji. 16
Tabulky pasportní části: Pasport základní tabulka Pascol tabulka s expedičními (sběrovými) údaji Synonym synonyma názvů GZ Notes poznámka – další upřesňující údaje (Struktura těchto čtyř tabulek a příslušné tabulky číselníků jsou podrobně popsány v Příloze č. 6.7) Číselníky pasportní části: Acronym kódy ústavů dárce, šlechtitele Pole: acronym, instcode, název ústavu, adresa Taxon kódy použitých taxonů Pole: plodina, bchar, rod, druh, autor druhu, spojené pole: rod, druh, autor, subspecies, convarieta, varieta, forma, autor poddruhové kategorie, spojené pole:poddruhové úrovně taxonu, autor poddruhového názvu, taxonomické synonymum EVGC01 EVGC02 EVGC03 EVGC04 EVGC07 EVGC08 EVGC10A EVGC15 EVGC16 EVGC17 EVGC18 EVGC19 EVGC20
kódy řešitelských ústavů (viz Příloha 6.7.1) kódy plodin (viz Příloha 6.7.2, 6.7.3a, 6.7.3b) dostupnost způsob udržování GZR (alternativně EVGC04A, Příloha 6.7) herbářová položka core kolekce způsob získání/sběru kódy států (viz Příloha 6.7.6) ploidie status typ vegetace vytrvalost metoda šlechtění
Číselníky EVGC obecně sestávají z kódu a vysvětlivky v češtině a angličtině a mají následující pole: kod kód Text text v češtině Text_a text v angličtině Stav technický deskriptor Základní pasportní tabulka (PASPORT) obsahuje z větší části kódované údaje, podrobný přehled pasportních dekriptorů včetně většiny kódovacích tabulek je uveden v Příloze 6.7. Pasportní část obsahuje ještě další informace o genetickém zdroji, které nejsou uvedeny v MCPDL. Tato pole a k nim náležející číselníky jsou specifické pro použití v systému EVIGEZ (kód spolupracujících českých ústavů, skupina plodin, plodina, taxonomie, dostupnost, herbářová položka, typ růstu, vytrvalost, ploidie, metoda šlechtění, atd.) Formulář pro záznam pasportních údajů (pasportní karta) je uveden na obrázku v Příloze 6.7.7. 17
Příloha 6.7.4 uvádí zodpovědnosti řešitelských ústavů za vedení plodinových kolekcí v rámci „Národního programu …“ Příloha 6.7.5 uvádí příklady transliterace textů z některých jazyků. 3.2.4.1.2 Popis 3.2.4.1.2.1 Pravidla popisu Do popisné části mohou být zaznamenány údaje o genetických zdrojích, které byly evidovány v pasportní části (mají přidělené ECN) a byly hodnoceny podle dohodnutých pravidel. Pro podrobný popis genetických zdrojů jsou vytvářeny tzv. klasifikátory, číselníky pro část popisnou, které určují pravidla pro hodnocení projevů popisných znaků. Klasifikátory jsou rodově nebo druhově specifické. Národní klasifikátory pro hodnocení českých kolekcí používají mezinárodní klasifikátory IPGRI jako základ, který bývá rozšířen o specifické znaky významné pro naše geografické a klimatické podmínky. Plodiny, pro něž klasifikátor IPGRI neexistuje, mají svůj originální národní klasifikátor. Národní klasifikátory slouží k hodnocení kolekcí genetických zdrojů rostlin a jejich záznamu do informačního systému EVIGEZ. Jejich cílem je podchytit variabilitu kolekcí. Klasifikátory mají obdobnou strukturu, zahrnují znaky morfologické, fenologické, odolnosti k abiotickým a biotickým stresům, hospodářské a výnosové znaky a návod k jejich hodnocení. Základní pravidla k vytvoření nových klasifikátorů jsou v Příloze 6.8. 3.2.4.1.2.2 Klasifikátory V současné době existují podrobné národní klasifikátory pro většinu významných u nás pěstovaných zemědělských plodin (Příloha č. 6.2). V prvním období 1984-1992 bylo vytvořeno 21 klasifikátorů, které zahrnovaly až 110 popisných znaků. Konstrukce klasifikátorů v tzv. nové řady zahrnuje hodnocení v 60-100 deskriptorech pro další běžné plodiny Tato druhá řada klasifikátorů začala vycházet tiskem v r. 1999 a byla ukončena v roce 2004. Aby bylo možné hodnotit v popisné části i další menší plodinové kolekce, doporučuje se vypracování vybraných sad deskriptorů (10-40), které budou zahrnuty pouze v IS EVIGEZ, ale nebudou už samostatně publikovány. V tištěné formě budou pouze součástí výročních zpráv jednotlivých ústavů. Popisné údaje (charakterizace, hodnocení a identifikace) jsou v systému zaznamenávány ve stupních 1-9, pro čemž 1 znamená nejnižší a 9 nejvyšší projev znaku. Rozmezí některých hodnot u znaků je uváděno absolutními hodnotami, avšak u mnohých deskriptorů je nezbytné zohlednit výslednou hodnotu ve vztahu ke kontrolnímu kultivaru, který mívá střední úroveň projevu ve stupnici hodnocení. Absolutní hodnoty, které jsou uváděny v klasifikátorech mají tedy jen orientační hodnotu, která pomáhá přiřadit stupeň hodnocené úrovni znaku. Bodové hodnocení vychází jako průměr nejméně ze tříletých pokusů, které mohou být zakládány současně na více než jedné lokalitě. Počet pokusných lokalit násobený počtem pokusných let udává celkový počet pokusů, který figuruje jako jeden z doplňkových znaků spolu s identifikátorem genetického zdroje, kterým je přidělené ECN. Dalším doplňkovým deskriptorem je poslední rok hodnocení a ECN kontrolního kultivaru, pokud je používán. Jako další informaci lze použít záznam klimatických podmínek místa hodnocení, půdní podmínky atd. Formulář pro záznam hodnocených znaků v popisné části obsahuje až 110 znaků. (Příloha 6.8.1, obrázek 2)
18
3.2.4.1.2.3 Struktura popisné informace Tabulky popisné části: Popis2 vlastní hodnocení – základní tabulka popisu (Poznámka: název Popis2 vznikl při transformaci struktury původního souboru Popis, který byl uspořádán tak, že k jednomu ECN náležela sada hodnocení v jednom řádku, tj. nebylo možno vztahovat různé podmínky hodnocení k jednotlivým deskriptorům.) Popi_env pokusné podmínky vztahující se k vlastním hodnotám v tabulce Popis2 Číselníky popisné části: Deskript plodinově specifický seznam deskriptorů dle platných klasifikátorů (viz publikované klasifikátory nebo číselník EVIGEZu) Hod_desk seznam stupňů hodnocení a odpovídajících hodnot k jednotlivým deskriptorům dle platných klasifikátorů (viz publikované klasifikátory nebo číselník EVIGEZu) Klasifik
platnost klasifikátorů pro případ, že jeden klasifikátor lze použít pro více než
jednu plodinu (Příloha č. 6.8.2) Cis_env číselník zemědělských oblastí (Příloha č 6.8.3) Číselníky obecně sestávají z kódovacího pole, českého a anglického textu a poznámky Tabulka Popis2: Struktura tabulky popisu se shoduje s právě vyvíjeným mezinárodním standardem pro popis. Jedna hodnota odpovídá jednomu znaku zhodnoceném za určitých pokusných podmínek. Seznam polí tabulky Popis2: ECN evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10] Cis_desk pořadové číslo deskriptoru vázané na plodinu [num 3] Hodnota úroveň hodnocení znaku [char 1] Rok poslední pokusný rok [char 4] Datum datum zápisu [datum] doplňován automaticky Poznámka komentář vztahující se k hodnocenému znaku [char 8] Stav technický deskriptor [char 1] Tabulka Popi_env: Doplňkové údaje k podmínkám hodnocení (Příloha 6.8.4). Doplňkové údaje mohou být ještě rozšířeny o další tabulku s informací o průběhu klimatických faktorů jednotlivých let hodnocení. ECN evidenční číslo vzorku (identifikátor GZR) [char 10] Obl_hod oblast hodnocení (dle číselníku, Příloha č. 6.8.3) Rok poslední rok hodnocení [char 4] Poc_pok součin počtu let a lokalit v nichž probíhalo hodnocení [char 2] Kon_ecn ECN kontrolního kultivaru [char 10] Stav technický deskriptor [char 1]
19
Součástí klasifikátorů jsou i schematická vyobrazení vysvětlující podrobněji význam jednotlivých hodnot v morfologické části . Obrázky budou vloženy do programu EVIGEZ po jeho převedení do prostředí Visual FoxPro. V současné době odpovídá jednomu genetickému zdroji jedna sada hodnocených znaků, která vyjadřuje průměrnou hodnotu projevu znaku. Jednotlivé hodnoty však mohou pocházet z různých let hodnocení. Příloha 6.8.5 ukazuje příklad formuláře – tabulky k záznamu popisných deskriptorů (první dva deskriptory klasifikátoru rodu Humulus) . Příloha 6.8.6 uvádí předávací protokol pro pasportní a popisná data do centrální evidence EVIGEZ. 3.2.4.1.3 Sklad Do skladové části mohou být zařazeny pouze genetické zdroje, které byly dříve evidovány v pasportní části, tj. mají přiděleno ECN. Údaje ve skladové části jsou většinou nekódovaná data. Skladová část má jen jeden vlastní číselník EVGC_kol. V současnosti je centrálně evidován jen sklad genobanky VÚRV pro generativně množené druhy, ale počítá se i s podrobnou dokumentací vegetativně množených druhů (dokumentace polních kolekcí, in vitro a kryo uchovávaných GZR). Tabulky skladové části Sklad seznam přijatých vzorků se základními údaji Umist lokalizace vzorku a jeho objem v klimatizovaném skladu GB Odber odebrané vzorky Adresát objednávky, adresáti expedovaných vzorků EVGC_kol typ kolekce Přehled polí v tabulce Sklad: ECN evidenční číslo vzorku [char 10] Cprij číslo příjmu [num 5] Datprij datum příjmu [datum] Rskliz rok sklizně [num 4] Vlhk vlhkost [num 4] (99,9) Klic klíčivost [num 5] (999,9) Dat_uloz datum uložení [datum] Uroven_reg úroveň regenerace [char 10] Označuje, zda se jedná o originální osivo nebo určuje pořadové číslo přesevu, Ze kterého uložený vzorek pochází: „orig.osivo“ „n-tý přesev“ Poznamka Další doplňková informace vztahující se ke konkrétnímu vzorku. [char 20] Hts hmotnost tisíce semen [num 7] (999,999) Stav technický deskriptor [char 1] Přehled polí v tabulce Umist: ECN evidenční číslo vzorku [char 10] C_prij číslo příjmu [num 5] 20
Kol Kom Reg Pol Pre Skl Mnzg Stav Dupl_kod Puv_kod Novy_kod
typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; P=pracovní; S=bezpečnostní dupl.) komora [char 1] (pořadové č. komory) regál [char 1] police [char 1] přepravka [char 1] sklenice [char 2] (01 – 20) množství v g [num 6] (9999.9) technický deskriptor [char 1] technický deskriptor [char 1] technický deskriptor [char 6] technický deskriptor [char 6]
Přehled polí v tabulce Odber ECN evidenční číslo vzorku [char 10] C_prij číslo příjmu [num 5] Kol typ kolekce [char 1] (A=aktivní; Z= základní; P=pracovní; S=bezpečnostní dupl.) Dat_odber daum odběru [datum] Puv_mnzg původní množství v gramech [num 6] (9999.9) Odber_g odebrané množství v gramech [num 6] (9999.9) Prijemce zkratka příjemce Acronym + zkratka jména příjemce[char 15] Puv_klic původní klíčivost [num 5] (999,9) Klic nově zjištěná klíčivost [num 5] (999,9) Kom komora [char 1] (pořadové č. komory) Reg regál [char 1] Pol police [char 1] Pre přepravka [char 1] Skl sklenice [char 2] (01 – 20) Cis_objed číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9] Stav technický deskriptor [char 1] Přehled polí v tabulce Adresat Cis_objed číslo objednávky (rok/pořadové číslo v rámci roku) [char 9] Adresat jméno adresáta [char 34] Organiz1 název oraganizace [char 34] Organiz2 pokračování - název oraganizace [char 34] Postcode PSČ [char 15] Street_pob ulice, číslo [char 34] City_state město, čtvrť [char 34] Country stát [char 34] Instcode kód ústavu FAO INSTCODE [char 6] viz Pasportní deskriptory v Příloze 6.7 Acronym akronym ústavu [char 10] viz Pasportní deskriptory v Příloze 6.7 Stav technický deskriptor [char 1] EVGC_kol typ kolekce Pole v tabulce jako u ostatních číselníků typu EVGC: kod kód [char 1] 21
Text text v češtině [char 30] Text_a text v angličtině [char 30] Stav technický deskriptor [char 1] 3.2.5 Služby EVIGEZ 3.2.5.1 Centrální evidence kolekcí GZR EVIGEZ podává informace o kolekcích GZR v části pasportní, popisné a přehled skladovaných semenných vzorků v genobance. Centrální evidence používá relační databázové struktury se sadou kódovacích tabulek, které zaručují kompatibilitu dat při mezinárodní výměně. Data jsou zpracovávána speciálním uživatelským programem ve VÚRV Praha (autor Ivan Hon) , který je provozován centrálně ve VÚRV a na všech řešitelských pracovištích Národního programu. Pracoviště dokumentace v genové bance VÚRV Praha poskytuje konzulatce týkající se instalace a provozu uživatelského programu. Na pracovišti VÚRV bude vyvíjena internetovská aplikace pro on-line aktualizaci dat na serveru VÚRV. Současně s tím bude provozována též výměna dat jako dosud, aby všichni uživatelé měli okamžitý přístup k datům. 3.2.5.2 Výměna a dostupnost dat Centrální sběr dat byl prováděn kombinovaně v závislosti na možnostech řešitelů - dodavatelů a autorů dat: emailem, na disketách (off-line) nebo výjimečně na papírových formulářích. Výměna dat a aktualizovaných versí probíhala minimálně jednou ročně, většinou však podle potřeby jednotlivých kolekcí několikrát do roka. Předávaná pasportní a popisná data by měla být doplněna předávacím protokolem (Příloha 6.8.6). Pro další období je počítáno s novou formou výměny dat. Řešitelé kolekcí budou pasportní a popisná data zadávat on-line pomocí internetovské aplikace přímo na centrální server. Data bude možno editovat buď přímo v on-line aplikaci, která bude vyžadovat stálé internetové spojení po dobu editace nebo bude možno dávkovým programem poslat data editovaná na lokálním počítači jednorázově na centrální server. Druhá možnost výrazně zlevní spojovací poplatky pro řešitele využívající pro spojení na Internet vytáčenou linku. Prováděna bude automatická kontrola integrity dat, tj. údaje nevyhovující kódovacím tabulkám budou eliminovány. Pro přístup k aplikaci s možností aktualizace údajů budou udělena práva jednotlivým řešitelům kolekcí. Přístupová práva umožní řešitelům též náhled do skladové databáze genobanky, aby byli informováni o položkách své kolekce skladovaných v genobance. Data skladové databáze budou na rozdíl od pasportu a popisu pouze v prohlížecím režimu, tj. řešitelé nebudou mít možnost jejich editace. Pro případ okamžité nedostupnosti dat přes Internet bude zachována paralelně též forma uživatelského programu v prostředí Visual FoxPro, která může být provozována samostatně na lokálním počítači jako dosud. S rozšířením verse kódu ústavů (soubor INSTCODE), klasifikátorů a obrazové dokumentace bude však celkový rozsah dat vyžadovat instalaci z CD. Tato forma v aktuální versi bude řešitelům poskytována na vyžádání. A naopak, bude zajištěna i aktualizace v centrální versi. Prohlížecí režim pasportních dat pro všechny uživatele je zajištěn u webového katalogu EVIGEZ http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/. Dostupnost popisných dat pro uživatele zůstává zatím otevřenou otázkou a bude se řídit evropskými pravidly. Skladové údaje budou pro běžného uživatele nedostupné. 22
Použití mezinárodních standardů v dokumentaci umožňuje výměnu dat na národní i mezinárodní úrovni. Pasportní data (tj. včetně sběrových údajů) jsou volně dostupná a mohou být volně distribuována. V současné době jsou pasportní data českých plodinových kolekcí součástí Evropského webového katalogu EURISCO, který je provozován v IPGRI Řím http://eurisco.ecpgr.org/. Pasportní data některých plodin jsou součástí Centrálních evropských plodinových databází ECP/GR (CCDBs). V současné době existuje 55 takových centrálních databází http://www.ecpgr.cgiar.org/Databases/Databases.htm. Rozhodnutí o dostupnosti popisných dat, alespoň v části vlastního hodnocení („evaluation“), zatím nepadlo. Evropské státy zatím volnou distribuci popisných dat nepodporují, avšak popisná data jsou volně k dispozici v rámci amerického informačního systému GRIN. Výjimku tvoří jen základní charakterizační data, tj. morfologie a některé znaky kategorizované jako základní hodnocení („preliminary evaluation“ ). 3.2.5.3 Změny prováděné v EVIGEZu v jednotlivých částech 3.2.5.3.1 Pasport Kódovací tabulky (číselníky) používané systémem EVIGEZ od svého počátku v polovině 70. let sledovaly mezinárodní standardy. Proto současný stav standardizace českých pasportních dat je velmi dobrý. Téměř všechny deskriptory IS EVIGEZ zahrnuté v MCPD používají standardní kódy (Příloha č. 6.5a, 6.5b) 3.2.5.3.1.1 Pasport - změny v kódování stávajících pasportních deskriptorů
Pro deskriptor "Status vzorku" dříve v našem systému označovaný jako "Původ" je používána odlišná kódovací tabulka než mezinárodní standard. Doporučuje se proto rozšíření pole na 3 charaktery a přechod na nové standardní kódovaní podle IPGRI jak je uvedeno v následující tabulce: Nový kód IPGRI 100 110 120 200 300 400 410 411 412 413 414 415 420 500 999
Původní kód EVIGEZ 1 2 4 3 -
Status vzorku planý přírodní (původní) polo-přírodní/planý plevelný tradiční/místní kultivar šlechtitelský/výzkumný materiál šlechtitelská linie syntetická populace hybrid šlechtitelský zdroj/základní populace inbrední linie (rodič hybridního kultivaru) segregující populace mutantní/genetická zásoba pokročilý kultivar Jiný specifikujte v poznámce
23
Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni. Dosud běžně používaná verse standardu ACRONYM pro zkratky institucí, který je mj. využíván i EVIGEZem by měl být postupně nahrazen novou versí FAO WIEWS INSTCODE (srov. kap. 3.2.3.1). Přechod na novou versi kódování je doporučen při uvedení nové internetovské aplikace pro aktualizaci EVIGEZ (srov. kap. 3.2.5.2 ). V současné době jsou deskriptory týkající se institucí (donor, firma, instituce sběratele a instituce uchovávající bezpečnostní duplikace ) uvedeny paralelně ve dvou polích, přičemž jedno pole obsahuje Acronym a druhé pole nový kód podle schématu FAO WIEWS. Systém je tedy připraven na překódování institucí. Je účelné zachovat i původní acronymy pro případ zpětné kontroly. Překódování celého pasportního souboru na novou versi je v současné době připraveno, bude provedeno centrálně ve VÚRV a řešitelé na ně budou řádně upozorněni. Změna technického charakteru se projevila i v deskriptoru označeném jako BCHAR (kódu taxonu a též v odpovídající tabulce Taxon). Nevyplněný (prázdný) první charakter byl nahrazen nulou, takže kód „bchar“ je nyní vyplněn ve všech šesti pozicích. První tři místa deskriptoru bchar označují druhovou úroveň a další tři místa jsou vyhrazena poddruhové kategorii. Tabulka Taxon zůstala obsahově zachována, ale doznala technických úprav pro dodržení kompatibility s MCPD. Byla rozšířena o další deskriptory, které vznikly jen rozdělením stávajících na oddělené pole pro rod (Genus), druh (Species), jméno nebo zkratka jména autora druhového jména (Spauthor), společné pole pro poddruhové kategorie (Subtaxa), jméno nebo zkratka jména autora poddruhové kategorie na nejnižší úrovni (Subtauthor). V dalších polích jsou poddruhové kategorie ještě jednou odděleně: subspecies, convarieta, varieta, forma a pole s taxonomickým synonymem uvedeného taxonu. Změnou je i označení kategorie subspecies zkratkou „subsp.“ místo dosud používané zkratky „ssp.“. Pasportní deskriptory byly v části sběrových údajů rozšířeny v polích zeměpisných souřadnic (Latitude, Longitude) o dvě místa pro určení vteřin, aby bylo možno vkládat údaje z automatického systému GPS v souhlase s MCPD. První charakter udává směr příslušné souřadnice. Nuly na předních místech jsou povinné a chybějící minuty a sekundy musí být nahrazeny pomlčkou. Záznam zeměpisné šířky bude mít vždy vyplněných 7 charakterů a záznam zeměpisné délky bude mít vždy vyplněných 8 charakterů. Desetinná čísla je nutno předem převést na hexadecimální jednotky. Datum sběru bude uváděno ve formě textu podle schématu YYYYMMDD, přičemž chybějící údaje budou nahrazeny pomlčkou. Dosud byl používán datový formát, který nepřipouští chybějící měsíc nebo den. 3.2.5.3.1.2 Pasport – změny :Nově zaváděné pasportní deskriptory
24
Sada pasportních deskriptorů byla již v roce 1999 rozšířena o deskriptor „Core kolekce“, který dosud nebyl využíván. Jeho vyplnění bude navazovat na projekty, jejichž výsledkem budou core kolekce pro jednotlivé plodiny. Zahrnutí GZR do core kolekce je označeno písmenem „Y“, v opačném případě zůstává deskriptor nevyplněný. Deskriptor instituce uchovávající bezpečnostní duplikace bude dalším dodatečným pasportním deskriptorem (DUPLSITE). Její kódování se bude řídit tabulkou WIEWS Instcode. Do pasportní části byl připojen nově deskriptor instituce sběratele (COLLINST). Její kódování se bude řídit tabulkou WIEWS Instcode. Deskriptor „běžný název plodiny“ (CROPNAME) lze z velké části odvodit od existujícího deskriptoru „plod“ (kód plodiny), který je součástí ECN. Nejsou v něm však podchyceny plodiny jako např. okurka nakládačka, olejnopřadný len, jejichž speciální použití je vhodné zaznamenat. Způsob získání/sběru genetického zdroje „Collecting source“ je dalším nově zaváděným deskriptorem. Jeho kódování se bude řídit následující tabulkou. Při vyplňování deskriptoru lze využít dvou úrovní: buď tučně vytištěné (10, 20, 30, atd.) nebo podrobnější úroveň (11, 12, 13, atd.) Tabulka způsobu získání genetického zdroje (COLLSRC) 10 11 12 13 14 15 20 21 22 23 24 25 26 27 28 30 40 50 60 61 62 99
Plané prostředí Les/stromový porost Křovinatý porost Travní porost Poušť/tundra Vodní prostředí Farma nebo kultivované prostředí Pole Sad Zahrádka (městská, příměstská, venkovská) Lado, neobdělaná plocha Pastvina Farma Mlat Park Trh nebo obchod Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka Semenářská společnost Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí okraj (podél) cesty okraj pole Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
25
Velká část údajů z deskriptoru „Ekologická charakteristika“, která zčásti odpovídá zdroji získání genetického zdroje v případě expedičních sběrů, byla již převedena do nového kódu. Další zásadní změny v pasportních deskriptorech se nepředpokládají. 3.2.5.3.2 Popis – změny Počítá se do budoucna s rozšířením charakteristik prostředí vztahujících se k vlastnímu hodnocení, které jsou součástí klasifikátorů IPGRI. Informace o klimatických poměrech (průběh teplot, srážek), složení půdy (kvalita a typ, pH, hnojení, ..) lze připojit formou dalších relacemi propojených tabulek. Popisná data se budou rozšiřovat o další znaky získané jako výsledek biochemických a molekulárních analýz (elektroforeogramy zásobních bílkovin, výsledky analýz DNA atd.) Podmínky hodnocení jako je průběh klimatických faktorů lze doplnit dodatečně podle lokality, kde bylo hodnocení prováděno, existují-li záznamy. Doporučeno je uchování tabulek hodnocení též v absolutních hodnotách pro další zpracování formou plochých tabulek (*.xls, *.dbf ,atd.), případně i převod archivních materiálů do elektronické formy. 3.2.5.3.3 Sklad - změny Doplnění deskriptoru „úroveň regenerace“ pro zpřesnění informace o počtu přemnožování původního materiálu. Počítá se do budoucna s rozšířením charakteristik prostředí vztahujících se k regeneracím, které jsou součástí klasifikátorů IPGRI podobně jako u popisu. Počet přemnožování originálního materiálu,je vyznačen v novém deskriptoru v souboru Sklad a je označen jako „úroveň přemnožování“. Dále bude možné doplnit tabulky s průběhem klimatických faktorů (teploty, srážky, převládající větry), složení půdy (pH, způsob a množství hnojiva, předchozí plodina pěstovaná na pozemku, atd.). Tabulka byla rozšířena o deskriptor hmotnost tisíce semen (HTS), který je zvláště využíván pro trávy a aromatické a léčivé druhy. Rozšířena bude i dokumentace skladování jiného typu, než je sklad genobanky. Obdobným způsobem budou dokumentovány GZR uchovávané v polních kolekcích, in vitro a kryo bankách. Součástí skladové dokumentace je i centrální přehled o bezpečnostních duplikacích, které jsou uloženy ve slovenské genové bance ve VÚRV Piešťany. Počítá se s rozšířením informace o veškerých manipulacích se vzorkem v souvislosti se zavedením normy ISO 9000. 3. 3. Studium a hodnocení kolekcí genetických zdrojů (GZR) rostlin 3.3.1 Hlavní cíle hodnocení GZR 3.3.1.1. Získání informací o vlastnostech a znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné kolekce K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZR, jejich charakterizace a hodnocení. Postup se liší podle plodin (vegetativně x generativně množené, samosprašné x cizosprašné, jarního x ozimého charakteru atp.) Data o hodnocených znacích a vlastnostech jsou využívána na jedné straně pro charakterizaci GZR a jejich přesné identifikaci, na straně druhé jako informace potřebná pro uživatele GZR, nejčastěji šlechtitelů. Na základě těchto informací může uživatel vybírat genetické zdroje vhodné pro dosažení cílů jeho šlechtitelského programu, nebo vhodné pro výzkumný projekt či vzdělávací účel.
26
3.3.1.2. Zabezpečení dostupnosti informací o GZR, které jsou v kolekcích uchovávány Příprava pasportních dat, jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ (její části, věnované popisným datům) a následné zveřejnění slouží k tomu, aby mohl uživatel získat informaci o vzorcích v kolekcích GZR. Popisná data, která je účastník NP povinen předávat pověřené osobě podle § 12 (2) zákona 148/2003, pak usnadňují orientaci uživatele při výběru materiálů k realizaci jeho cílů. 3.3.1.3 Organizační zajištění Hodnocení kolekcí GZR je na základě § 12 (1) zákona 148/2003 zabezpečováno účastníky „Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity“, podle odsouhlasených garancí za jednolivé plodinové kolekce (viz Příloha 6.7.4). Podle výše uvedeného zákona je účastník NP povinen kolekce, za které má garance, hodnotit dle zásad vyhlášky 458/2003 Sb., dle této Rámcové mediky a především dle metodik specializovaných na skupiny genetických zdrojů. Specializované metodiky jsou součástí této Rámcové metodiky. 3.3.1.4 Systém hodnocení GZR rostlin – obecné zásady Systém hodnocení je zpravidla specifický pro každou druhovou kolekci nebo kolekci na úrovni rodu. Méně často je hodnoceno více rodů společně. Postup hodnocení kolekcí i jeho cíle jsou výrazně specifické podle druhů či podle hospodářského určení skupin GZR v rámci jednotlivých druhů. Přes výše uvedenou specifiku v hodnocení kolekcí lze charakterizovat hlavní zásady pro hodnocení GZR rostlin. Schematicky jsou obecné rysy systému hodnocení GZR znázorněny v následující tabulce. Schéma systému hodnocení GZR rostlin Úroveň hodnocení
Materiál
Účel hodnocení
Využití získaných dat
Předběžné
Všechny nově získané genetické zdroje
Eliminace nevyhovujících zdrojů
Výběr vzorků k zařazení do kolekce - Cílevědomá tvorba kolekce
Karanténa Namnožení zdrojů Základní
Všechny zdroje přijaté – zařazené do kolekce
Speciální, Vybrané nadstavbové nejperspektivnější GZR
Hodnocení široké škály znaků s důrazem na znaky s nízkou interakcí s prostředím
Široká informace o genetické variabilitě v rámci kolekce
Použití klasifikátorů nebo sady deskriptorů
Základní informace o jednotlivých GZR
Popisná data pro informační systém
Uložení popisných dat v databázi EVIGEZ
Cílené, podrobné hodnocení pro Uplatnění vybraných výběr donorů vlastností a znaků GZR ve šlechtitelských programech, resp. zemědělské praxi
27
3.3.1.4.1 Předběžné hodnocení Genetické zdroje rostlin (GZR), nově získané do kolekce jsou zpravidla předběžně hodnoceny ve školkách nových GZR, karanténních školkách či jinak organizovaných výsevech (výsadbách). Převažuje jednoduché subjektivní hodnocení zpravidla malého množství vybraných znaků. Rozsah pozorování spojených s funkcí karantény je druhově specifický, daný platnými předpisy. GZR, získané ze zahraničí jsou zpravidla doprovázeny fytosanitárním osvědčením, které vylučuje přítomnost karanténních chorob na dodaných vzorcích. Výjimky stanovuje prováděcí Vyhláška č. 83/1997 Sb. zákona 147/1996 Sb. Obecně je nutné věnovat zdravotnímu stavu získaných materiálů velkou pozornost, podle potřeby zabezpečit izolaci neprověřeného materiálu a před jeho prověřením jej nerozšiřovat na další pracoviště. Pokusy s GZR, pěstovanými prvým rokem mají plnit i úlohu karantény. U plodin, kde to vyžadují předpisy, provádějí orgány ÚKZÚZ předepsané kontroly. Řešitelé kolekcí GZR jsou povinni předložit seznamy nově získaných GZR, popř. další dokumentaci kontrolním orgánům. Podle potřeby se provádí taxonomické zařazování nově získaných GZR, hodnocení zdravotního stavu, evidování základních fenologických údajů popř. dalších znaků jako jsou ukazatele kvality. Předběžné hodnocení se zpravidla neprovádí u víceletých druhů, resp. jeho náplň splývá s další etapou hodnocení. Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných GZR (duplicitní materiály, GZR naprosto nevhodné pro pěstování v podmínkách ČR, příliš nízké parametry významných znaků, nevyrovnanost a vyštěpování odlišných genotypů atp.). Plánovitý a cílený výběr v předběžném hodnocení je základní metodou účelné tvorby kolekce. Jsou-li k dispozici pouze velmi malé vzorky GZR (což je častý případ), slouží tento krok k namnožení materiálu. Údaje získané v předběžném hodnocení slouží především pro potřebu řešitele kolekce, některé z nich však mohou být použity jako upřesnění pasportních dat (např. taxonomické údaje), jiné mohou být užitečné pro uživatele (např. údaje o jednoduše založených kvalitativních znacích, manifestace genů velkého účinku atp.) Předběžné hodnocení je zpravidla jednoleté. 3.3.1.4.2 Základní hodnocení Genetické zdroje vybrané v předběžném hodnocení dostávají národní evidenční číslo (ECN, které přiděluje pouze řešitel příslušné kolekce na pověřeném pracovišti dle jednotných pravidel) a jsou tak zařazeny do kolekce. 3.3.1.4.2.1 Založení pasportní dokumentace Současně s přidělením ECN zakládá řešitel kolekce kartu pasportních dat ať již v podobě tištěné nebo elektronické. Na ní soustřeďuje všeny dostupné pasportní údaje a postupně je doplňuje. Při vnášení dat do centrální databáze EVIGEZ používá řešitel způsoby popsané v části 3.2.4 a 3.2.5 této metodiky. 3.3.1.4.2.2 Obecné zásady základnoho hodnocení plodinových kolekcí GZR Základním hodnocením musí projít všechny GZR příslušné kolekce vzhledem k tomu, že je tento krok zdrojem popisných dat o uchovávaných vzorcích. Většina GZR zpravidla přichází do tohoto kroku z předběžného hodnocení, u víceletých druhů přímo z introdukce (po případném karanténním prověření). Některé GZR (např. nové domácí odrůdy, významné produktivní odrůdy ze zahraničí z klimaticky blízkých oblastí) u nichž je
28
význam zřejmý a je k dispozici dostatek osiva (sádě) jsou zařazeny přímo do této etapy hodnocení. Metodickým základem hodnocení je zpravidla srovnání s kontrolní odrůdou (odrůdami). Jako kontrola je zařazována registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou v reakci na odlišné podmínky jednotlivých let hodnocení a s co nejvyšší stabilitou v projevu významných znaků a vlastností. Pokud možno měla by být kontrola shodná s kontrolní odrůdou, používanou v odrůdovém zkušebnictví. Zvláště v pokusech bez opakování by měla být volena co nejhustší síť kontrol, což umožní dosáhnout vyšší objektivity hodnocení při srovnávání výsledků (např. využití matematického modelu při překrývání pokusných sérií). Základní hodnocení je hlavním zdrojem informací pro budování databáze popisných dat IS EVIGEZ. Zjištěné údaje po 2 – 3letém hodnocení jsou převedeny podle národních klasifikátorů pro jednotlivé rody či druhy na bodové hodnoty (9ti bodová stupnice). Zpracování popisných dat probíhá na řešitelském pracovišti tak, aby mohly být využity odborné zkušenosti specializovaných pracovníků. Výsledky jsou pak zaslány do informačního systému EVIGEZ v genobance, kde jsou údaje zkontrolovány a začleněny do databáze popisných dat. Jako nástroj pro ohodnocení znaků nebo pro převod naměřených hodnot do bodových stupnic slouží národní klasifikátory. K 31. 12. 2003 jich v rámci ‚Národním programu …‘ bylo vytištěno 30 a 8 jich je v elektronické versi zařazeno do IS EVIGEZ. (viz. Příloha 6.2) Základní hodnocení je většinou 2 – 3leté, popř. i dlouhodobější. U samosprašných rostlin se zpravidla v dalších letech zkoušení používá osivo z předchozího roku, u cizosprašných nové osivo z rezervy či z izolovaného přesevu. V případě výskytu klimaticky mimořádně odlišného roku či kalamitního poškození pokusu se zkoušky prodlužují o rok a údaje z kalamitního roku se vylučují. Účelné je, aby se podmínky zkoušení pokud možno blížily praktickým podmínkám pěstování dané plodiny. Při základním hodnocení v polních pokusech jsou hodnoceny morfologické znaky, fenologické charakteristiky, je odhadována produktivita a její struktura, testována kvalita produktů a další hospodářsky významné znaky. Hodnocení se zaměřuje především na znaky s nízkou interakcí s prostředím a na znaky založené mono- a oligogenně. Dle potřeby a možnosti je v polních, skleníkových či laboratorních testech zjišťována rezistence k chorobám, škůdcům, abiotickým stresům, případně jsou prováděna i jiná hodnocení. Údaje o morfologických znacích jsou využívány kromě jejích významu hospodářského též pro identifikaci a charakterizaci jednotlivých GZR. V této souvislosti jsou pro případné pozdější určování pravosti GZR důležité odběry plodů, plodenství a herbářových položek. Tyto materiály trvale skladuje řešitel kolekce, zejména pro případné revize kolekce. Dalšími metodami, umožňujícími identifikaci GZR jsou elektroforézy zásobních bílkovin a metody DNA fingerprintingu. Těmito metodami je třeba charakterizovat přednostně GZR domácího původu, případně donory velmi cenných vlastností a znaků. Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZR (databáze popisných dat EVIGEZ) je účelem základního hodnocení získání poznatků o rozsahu genetické variability kolekce. Na tomto základě by měla být kolekce dále plánovitě doplňována. V řadě případů je účelné vedle hodnot transformovaných do bodové stupnice podle klasifikátorů evidovat též přímo měřené hodnoty. Zvláště jde-li o opakované pokusy, umožňuje evidence metrických dat jejich další a podrobnější zpracování a získání cenných dodatečných informací. V takovýchto případech se doporučuje vytvářet vlastní databázi měřených hodnot znaků. Tento postup je rovněž nezbytný u těch kolekcí, kde dosud není k dispozici klasifikátor ani minimální soubor deskriptorů s příslušnými bodovými stupnicemi.
29
Bodové stupnice klasifikátorů a souborů deskriptorů jsou po celou dobu hodnocení závazné. Při případné transformaci z jiných stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr, kdy nejnižší nebo nejhorší projev znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je povoleno používat pouze číselné vyjádření projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků. Podrobné metodické postupy základního hodnocení GZR pro jednotlivé kolekce jsou rozpracovány ve speciální části této metodiky a vycházejí zejména z potřeb šlechtění, výzkumu, odrůdového zkušebnictví, popřípadě zemědělské praxe. 3.3.1.4.3 Speciální hodnocení Speciální hodnocení svými cíli i rozsahem prací přesahuje rámec ‚Národního programu …‘ a není jeho součástí. Základní hodnocení GZR prováděné jako součást ‚Národního programu…‘ však pro tuto činnosti vytváří předpoklady a umožňuje předvýběr materiálů pro detailní studium užšího souboru perspektivních materiálů. Speciální hodnocení by mělo být předmětem navazujících projektů výzkumného charakteru, případně objednávky ze strany šlechtění. Do speciálního hodnocení jsou zařazovány GZR vybrané na základě výsledků základního hodnocení případně podle jinde získaných informací. Rozsah hodnocených materiálů závisí na cílech a potřebách (formulovaných zpravidla uživateli tj. šlechtiteli, výzkumníky či zemědělskou praxí) a na pracovních možnostech. Postup hodnocení sleduje vytčené cíle jako je výběr donorů určitých znaků a vlastností, ověření produktivity, výnosové stability, vhodnosti pro introdukci atp. Metodický postup by měl umožnit posouzení vlivu prostředí a spolehlivosti interpretace výsledků (statistické vyhodnocení), což vyžaduje opakované pokusy; u polních testů víceleté výsledky nejlépe z více stanovišť. 3.3.1.4.4 Příprava dat pro informační systém EVIGEZ Průměrné hodnoty znaků a vlastností, získané během hodnocení genetického zdroje (2 – 3 leté hodnocení) jsou převáděny pomocí klasifikátoru na bodové vyjádření. V případě značných ročníkových rozdílů se přihlíží k reakci kontrolních odrůd na podmínky ročníku, ve kterém se rozdíly projevily. Popisná data v bodové podobě jsou vnášena do databáze IS EVIGEZ dle zásad uvedených v části 3.2.5.2. 3.3.1.4.5 Zdroje informaci, které nejsou výsledkem vlastního hodnocení Cenné informace o vlastnostech a znacích GZR jsou získávány též z literárních zdrojů. Významné jsou takovéto údaje především pro cílené rozšiřování druhové kolekce a u znaků s vysokou dědivostí. Zdrojem těchto informací mohou být např. odborné a vědecké publikace, popisy odrůd v listinách doporučených odrůd, publikované výsledky odrůdových zkoušek, různé typy katalogů, sdělení šlechtitelů, atp. Průběžné rešerše dostupných informací o genofondu daného druhu a jejich využití při budování informační databáze patří k práci každého řešitele kolekce. Takto získané údaje mohou být začleněny do poznámkové části informačního systému. 3.3.1.5 Uchování kolekce GZR V průběhu hodnocení udržuje řešitelské pracoviště vzorky GZR v pracovní kolekci. Jakmile je během základního hodnocení generativně množených druhů získáno dostatečné množství kvalitních semen je připraven semenný vzorek od každého GZR pro uložení ve skladu genobanky. Vzorky jsou pak předány genobance ve VÚRV Praha – Ruzyně přesně označené, doprovázené předávacím protokolem (Příloha 6.9.2). Předávané vzorky musí vyhovovat svým zdravotním stavem, úrovní klíčivosti a počtem předávaných semen ustanovením vyhlášky 458/2003 Sb. V případě, že je vzorek určen k uložení i v základní kolekci a bezpečnostní duplikaci předává účastník NP 2 resp. 3-násobek množství semen uvedeného ve vyhlášce.
30
Uchování vegetativně množených druhů zajišťují během i po ukončení hodnocení řešitelská pracoviště v polních kolekcích, “in vitro“ kolekcích, popřípadě mohou organizovat i konzervaci ‚in situ‘ v původním areálu výskytu. V některých případech jsou metody kombinovány, např. polní kolekce a metoda in vitro u chmelu. Významným přínosm k uchování některých vegetativně množených druhů je etablování kryobanky v listopadu 2003. Ta bude postupně přebírat garanci za uchování vybraných kolekcí vegetativně množených GZR. 3.3.1.6 Odlišnosti v hodnocení vegetativně množených GZR rostlin Hodnocení probíhá často na trvalém stanovišti (např. ovocné stromy, chmel, vinná réva). Ve výsadbě jsou rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují srovnání a statistické hodnocení získaných údajů. Hodnocení je dlouhodobé většinou po velkou část výsadby, u chmelu po 5 let. Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcích dle deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením. Po sklizni následují rozbory, zaměřené na kvalitu získaného produktu. U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, (převod na bodové vyjádření je až následný) je vytvořena též metrická databáze. Systém hodnocení GZR brambor se více méně blíží hodnocení generativně hodnocených druhů. Sestává z předběžného hodnocení na přípravné parcele a vlastního dvouletého hodnocení na parcele pracovní. 3.3.1.7 Obnova genetických zdrojů a jejich udržování v živém stavu - regenerace 3.3.1.7.1 Regenerace generativně množených GZR Za regeneraci genetického zdroje zodpovídá účastník NP, který má garanci za příslušnou plodinovou kolekci. Regeneraci dříve uložených vzorků semen provádí na vyzvání genobanky. Genobanka žádá o regeneraci osiva v případě že: - následkem odběru semen pro uživatele klesá zásoba k limitní hranici - je zjištěn pokles klíčivosti uskladněného vzorku blízko k minimální přípustné hranici Během regenerace musí dodržovat účastník NP veškerá opatření, která zabezpečí originalitu, čistotu vzorku a parametry klíčivosti a počtu předávaných semene jako při prvém uložení vzorku do genobanky (viz. bod 3.3.1.5 této metodiky). K zabezpečení originality vzorku musí učastník NP zachovávat původní označní vzorku během celého procesu regenerace. U vzorků cizosprašných rostlin musí zajistit vhodný způsob technické nebo prostorové izolace. Preciznost práce při setí a sklizni je základním předpokladem pro zajištění čistoty regenerovaného vzorku. 3.3.1.7.2 Odlišnosti v regeneraci vegetativně množených GZR rostlin - ovocné stromy Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu více než 50% jedinců z položky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště. - chmel Po ukončení hodnocení jsou GZ chmelu uchovávány v tzv. depozitní části kolekce, zde také probíhá regenerace (po 15 – 20 letech) postupem, specifikovaným v speciální části metodiky. - vinná réva
31
GZ révy vinné je třeba regenerovat po 20 letech pokud nedošlo k jejich poškození abiotickými či biotickými vlivy. V případě silného poškození je přirozeně nutno provést regeneraci bezprostředně po poškození. - brambory Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící živné médium (převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se používají k pasáži na média pro dlouhodobé udržování. 3. 4 Dlouhodobé uchování genetických zdrojů kulturních rostlin ex situ 3. 4.1. Úvod
Dlouhodobé uchovávání genetických zdrojů pro budoucí potřebu je zcela základním úkolem práce s genofondem; tento úkol musí být zajišťován prioritně. U druhů rozmnožovaných semeny s ortodoxním charakterem zajišťuje dlouhodobé uchování semenných vzorků pro všechny kolekce v ČR genobanka ve VÚRV Praha, která má charakter národní genobanky. Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí, případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře „in vitro“ nebo metodou kryokonzervace. Obecné zásady bezpečného uchování genofondu rostlin jsou platné pro generativně i vegetativně rozmnožované druhy (Zákon 148/2003 Sb.).
3.4.2 Dlouhodobé uchování generativně množených GZR ex situ GB získává semenné vzorky od řešitelů kolekcí, kteří po zařazení GZR do kolekce (přidělení národního evidenčního čísla, ECN) a namnožení osiva zasílají vzorky v dohodnutém objemu a kvalitě a s potřebnými informacemi pro dlouhodobé skladování v GB. GB může zajišťovat dlouhodobé skladování osiva i pro další subjekty, které se zabývají genofondem rostlin (např. šlechtitele, instituce ochrany přírody), projeví-li o to tyto subjekty zájem a jsou-li na pracovišti GB potřebné technické a personální předpoklady. Vlastní činnost genobanky charakterizuje schéma v příloze 6.9.1. 3.4.2.1 Vlastnosti vzorků Genobanka získává vzorky od řešitelů kolekcí, kteří jim přidělují národní evidenční číslo (ECN) jako jednoznačný identifikátor pro GZR. Systém přidělování ECN je dán pravidly centrálního dokumentačního systému EVIGEZ. Uskladňované vzorky musejí splňovat základní požadavky na vlastnosti a kvalitu: - Identifikátor (ECN) včetně pasportní dokumentace, tj. základní informace o názvu a původu vzorku, bez něhož vzorek nelze uskladnit - Homogenita – vzorek semen musí pocházet z homogenního porostu, v případě cizosprašných druhů musí být zajištěna ochrana (např. izolace) před nežádoucím opylením - Čistota – vzorek musí být čistý (98%) bez příměsí cizích látek a úlomků rostlinného materiálu, nemořený - Zdravotní stav – vzorek musí být prost viditelného poškození nebo přítomnosti infekce, plísní a škůdců - Klíčivost – klíčivost vzorku musí splňovat minimální stanovenou hodnotu 95%, pro některé druhy je 85% a jen výjimečně je povolena nižší klíčivost (dle příslušné normy) 32
- Vlhkost – vstupní vlhkost vzorku by neměla přesahovat běžnou hodnotu 12-15% - Hmotnost – minimální hmotnost vzorku v kolekci musí být 4000 klíčivých semen u samosprašných druhů, u cizosprašných druhů 12 000 klíčivých semen (n- násobky tohoto základního množství podle typu kolekce) -Vzorek musí být doprovázen předávacím protokolem s informací o roku a způsobu sklizně, typu kolekce, hmotnosti vzorku a jeho klíčivosti případně vlhkosti a HTS. (předávací protokol v příloze 6.9.2) Podrobné parametry vzorků stanoví vyhláška 458/2003 Sb. 3.4.2. 2 Typy kolekcí Podle cíle a s ním souvisejících požadavků na dlouhodobé uchování jsou semenné vzorky skladovány v následujících typech kolekcí:
Základní kolekce slouží pro bezpečné dlouhodobé uchování GZR (50 a více let). Zahrnuje původní domácí GZR, za něž nese genobanka a řešitel garanci a další vzácné materiály dle rozhodnutí řešitele, v doporučeném objemu 1- až 3–násobek minimální hmotnosti vzorku. Základní kolekce je uchovávána při teplotě – 18 oC a duplikuje aktivní kolekci na témže místě. Semena jsou odebírána pouze výjimečně (kontrola klíčivosti, regenerace). Vzorky základní kolekce neslouží k distribuci. Aktivní kolekce slouží pro střednědobé uchování životnosti semen (15 a více let) a zahrnuje veškeré GZR shromážděné v kolekcích jednotlivých semenných druhů. Je uložena při teplotě – 5°C (snadno skladovatelné druhy) nebo – 18°C (druhy citlivější ke skladování). Je využívána pro popis a hodnocení GZR, pro regeneraci a distribuci semen uživatelům. Dostupnost vzorků uchovávaných v aktivní kolekci může být volná (Y), omezená (L), vázaná na svolení řešitele, případně některé vzorky nemusejí být určeny k distribuci vůbec (N) z důvodu zachování autorských práv, přechodného nedostatku osiva nebo jiného závažného důvodu. Dostupnost vzorku v aktivní kolekci se řídí údajem (deskriptor označený „DOS“) v dokumentaci pasportní části EVIGEZ. Aktivní kolekce, která sestává ze všech tří kategorií dostupnosti (Y, L, N) je uvedena v katalogu GZR (http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/). Pracovní kolekce – speciální kolekce donorů, rozpracovaných výzkumných a šlechtitelských materiálů, jimiž plně disponuje pouze jejich majitel (řešitel kolekce), nejsou zahrnuty v katalogu GB a nejsou součástí základní nebo aktivní kolekce. Minimální množství není stanoveno. Bezpečnostní duplikace (safety duplication) – dlouhodobě uchované vzorky ještě v jiné genové bance pro případ katastrofy nebo ztráty vzorku (nejčastěji duplikovaný obsah základní kolekce), doporučený objem je minimální množství. Bezpečnostní duplikace jsou uchovávány při teplotě – 18°C většinou na základě smluv mezi genovými bankami. Materiál zůstává majetkem genobanky dárce. V genobance při VÚRV Praha – Ruzyně je uložena bezpečnostní duplikace vybraných vzorků GZR Slovenské národní GB a recipročně bezpečnostní duplikace vybraných českých GZR jsou uchovány ve VÚRV Piešťany na základě dvoustranné dohody. Do bezpečnostní duplikace jsou zahrnovány nejcennější vzorky z kolekcí jednotlivých druhů zemědělských plodin. Cílem bezpečnostní duplikace je zajistit co největší bezpečnost cenných materiálů – např. v případě živelní katastrofy a jiných nepředvídatelných okolností, které by mohly poškodit uchovávané GZR. Bezpečnostní duplikace svým charakterem odpovídá základní kolekci, je však plně spravována majitelem GZR. Bezpečnostní duplikace zajišťují zejména původní materiály ČR a Slovenska (vyšlechtěné odrůdy, staré krajové odrůdy ohrožené vymizením, cenné materiály získané expedičními sběry , originální genetické linie apod).
33
Pro vytváření bezpečnostních duplikací jsou povinni přispívat vybranými materiály všichni řešitelé kolekcí v ČR. Za výběr vzorků do bezpečnostních duplikací odpovídá genobanka spolu s řešiteli příslušných kolekcí. Rozvržení kolekcí ve skladu genobanky je uvedeno v Příloze 6.9.3. 3.4. 2.3 Technologie příjmu a uchování vzorku
3.4.2.3.1 Příjem vzorku K dlouhodobému uložení jsou přebírány pouze vysoce kvalitní partie semen genetických zdrojů označené evidenčním číslem a opatřené záznamem v pasportní části EVIGEZ, které splňují požadavky pro uskladnění v genobance. Uchování hybridů (pokud je vyžadováno) je řešeno uložením zásoby semen v GB podle přání řešitele; tyto materiály však nejsou uváděny v katalogu GZR. Za genetické zdroje lze považovat pouze rodičovské komponenty hybridů. Pro vlastní dlouhodobé skladování jsou rozhodující údaje určující režim skladování - typ kolekce (základní, aktivní, pracovní, omezení distribuce semen - určuje řešitel kolekce), skladovací teplota, počáteční vlhkost, klíčivost a kritická klíčivost. Řešitel kolekce by měl podle možnosti, popř. dle dohody s genobankou otestovat klíčivost jím zasílaných vzorků a příslušné údaje poskytnout GB. Po převzetí vzorku s potvrzením předávacího protokolu následuje kontrola čistoty a zdravotního stavu, klíčivosti a vlhkosti semen a evidence všech údajů. Kontrola čistoty a zdravotního stavu – vizuální hodnocení (lupa, mikroskop). Předpokládá se 98% čistota vzorku, vzorek nesmí obsahovat cizorodé částice nebo úlomky rostlinného materiálu. Vzorek nesmí být mořený nebo obsahovat viditelné závady ze zdravotního hlediska. Kontrola klíčivosti - dle standardních metod ISTA (Petriho misky, vlhčený filtrační papír, teplota 20-25 °C, osvětlení dle druhových požadavků). K odstranění případné dormance lze osivo vystavit nízkým teplotám po dobu několika dní. U tvrdosemenných vzorků nutno použít skarifikace. Požadovaná klíčivost pro uložení v genobance je 95%, resp 85%, u některých vzorků je povolena i nižší vstupní klíčivost (tabulka doporučených klíčivostí v Příloze 6.9.6 a 6.9.7) Vysoušení semen - Evidovaný a zkontrolovaný vzorek je označen štítkem a předsoušen v misce sušárenského vozíku v běžných laboratorních podmínkách. Po předsušení je dosušován na konečný obsah vody 4-8% v sušárně při teplotě 20-25 °C a relativní vzdušné vlhkosti 30-33%. Doba vysoušení je různá pro různé druhy. Vlhkost je kontrolována gravimetrickou metodou po žíhání do konstantní hmotnosti při 130°C resp.105°C u olejnatých semen. Po dosažení vlhkosti, která odpovídá optimálnímu obsahu vody pro dlouhodobé uchování, se znovu u části vzorků provádí kontrola klíčivosti (tabulka doporučených vlhkostí Příloha 6.9.4). Ukládání vysušených semen do skleněných kontejnerů s objemem 370 cm3 nebo 210 cm3 se vzduchotěsným "twist" - uzávěrem. Do každého kontejneru je vkládán sáček s 3,5 g resp. 1,5 g silikagelu a jmenovka se základními údaji: ECN, názvem , taxonem, rokem sklizně, číslem příjmu a kódem skladu. Kontejnery jsou ukládány do přepravek po dvaceti kusech a umísťovány ve skladu podle šestimístného označení místa – kódu skladu a typu kolekce. Kód skladu je dán označením komory (1-5), regálu (A-Q), police (A-M ), přepravky (1- 8) a pořadovým číslem kontejneru (1-20). Kód skladu je vyznačen rovněž na víčku skladovacího obalu. Vzorky téhož ECN se nikdy nesesypávají dohromady. Jedno ECN může mít několik různých čísel příjmu 34
(např. podle různých let sklizně). Jedno zařazené číslo příjmu může mít více skladovacích obalů (tj. více kódů skladu - u velkosemenných druhů 5 až 8 kontejnerů). Vzorky jsou ukládány v pořadí, v jakém byly přijaty do GB. Vzhledem k doporučovaným minimálním rozsahům vzorků (většinou 4 tis. klíčivých semen) by měly vzorky ukládané do GB zahrnovat 6 tisíc a více semen. Minimální požadované rozsahy vzorků pro uchování v aktivní a základní kolekci GB jsou podle druhů (skupin druhů) uvedeny v tabulce Příloha 6.9.5. Evidence vzorků – uskladňované vzorky jsou ihned po převzetí označeny štítkem s ECN a údaje zaznamenány do příjmové knihy. Je jim přiděleno číslo příjmu a při ukládání vzorku do klimatizovaného prostoru též kód skladu (lokalizace vzorku ve skladu genobanky). Do příjmové knihy jsou zaznamenány všechny skladovací údaje: ECN, číslo příjmu, typ kolekce, kód skladu, klíčivost, rok sklizně, hmotnost vzorku, datum příjmu, datum uskladnění, hmotnost tisíce semen, úroveň regenerace, případně poznámka na základě údajů z předávacího protokolu a vstupní kontroly. Všechny tyto údaje jsou zároveň uloženy do informačního systému EVIGEZ. V roce 2003 začalo nové označování skladovacích kontejnerů pomocí štítků s čárovým kódem. Štítek s čárovým kódem označujícím kód skladu je umístěn na víčko skladovacího obalu. Štítek se všemi údaji (ECN, číslo příjmu, kód skladu, taxon, název vzorku, rok sklizně) je umístěn na vlastní skladovací obal i dovnitř obalu. V průběhu nového označování všech uložených vzorků je kontrolována hmotnost vzorků a namátkově i klíčivost. Stejným způsobem jako je vedena evidence generativně množených druhů ve skladu genobanky ve VÚRV je nutno evidovat i polní kolekce, in vitro kolekce a kryo kolekce v dalších ústavech fungujících jako genobanky vegetativně množených druhů. 3.4.2.3.2 Uchování vzorku Vzorky jsou uchovávány v skladovacích obalech ve dvou teplotních režimech: střednědobé uchování při –5°C a dlouhodobé uchování při s teplotou –18°C. Stálost teploty v klimatizovaných komorách je sledována monitorovacím systémem, který oznamuje přesažení kritické teploty –11°C v komoře klimatizované na –18°C a –1°C v komoře klimatizované na – 5°C. Data průběhu teplot jsou dlouhodobě uchovávána. K základním činnostem GB patří monitorování dlouhodobého skladu semen, zejména kontrola životnosti (po pěti až deseti letech), namátkově i vlhkosti semen. Na základě výsledku monitorování skladu je řízena regenerace vzorků (při poklesu životnosti či zásoby semen pod kritické množství – sledované uživatelským programem EVIGEZ). Materiál k regeneraci zasílá GB z aktivní (výjimečně ze základní) kolekce v potřebném stanoveném množství, spolu s informací o klíčivosti, popř. dalších charakteristikách osiva. Regeneraci vzorků je nutné věnovat maximální pozornost; zabezpečit dostatečný rozsah, u cizosprašných spolehlivou izolaci, zachování čistoty vzorků a získat osivo co nejvyšší kvality bez jakýchkoliv příměsí. Obecným cílem práce GB a řešitelů kolekcí musí být co největší omezení potřeby přesevů - což je základním předpokladem uchování genetické hodnoty GZ. 3.4.3 Dlouhodobé uchování vegetativně množených druhů Vegetativně množené druhy jsou uchovávány na řešitelských pracovištích příslušných kolekcí, případně ve spolupráci s jinou institucí na smluvním základě. Tyto kolekce mají status genobanky, ať již jsou uchovávány formou polní kolekce, v kultuře „in vitro“ nebo metodou kryokonzervace. Zvolená metoda uchování GZ bude závislá na druhové specifitě. U některých 35
plodin, zejména jednoletých a dvouletých (např. brambory) se pro konzervaci používají explantátové „in vitro“ kultury, u vybraných druhů se užívá metody kryokonzervace, při prodloužení potřeby regenerace v polní kolekci se efektivně uplatní "in vitro" kultury. Využití metod uchování vegetativně množených druhů je uvedeno podrobně v speciální části metodiky jednotlivých plodin/skupin plodin. 3.4.3.1 Konzervace GZR v ultranízkých teplotách - kryokonzervace Kryoprezervace vegetativně množených rostlin, nebo částí je metoda pro jejich uchování v nízkých nebo ultranízkých teplotách za účelem uchování biodiversity. Podstatou této metody je ve většině případů vitrifikační stav, při kterém se netvoří krystaly ledu, které mají jinak za následek nevratné poškození rostlinných buněk. 3.4.3.1.1 Pracovní postup pro uchování vzorků GZR v kryobance Výchozím materiál pro uchování GZR v kryobance jsou rostliny napěstované v podmínkách in vitro. Vypreparované vzrostné vrcholy s meristematickými buňkami jsou použity jako zdroj rostlinné části pro kryoprezervaci. Pro dlouhodobé skladování kryoprezervovaných rostlinných vzorků je použit systém skladování v tekutém dusíku (při teplotě -196 °C). Rostlinné vzorky jsou umístěny v krympulích. Jedna položka minimálně ve dvou Dewarových nádobách. Metody kryoprezervace jsou postupně optimalizovány pro jednotlivé druhy plodin. Kryoprotokol pro příslušný rostlinný druh je založen na metodách vyvolávající vitrifikační stav, který je výhodný pro dlouhodobé uchování genetické informace. Za genotyp úspěšně uchovaný v kryobance lze považovat je-li minimálně 140 vzrostných vrcholů zamrazeno a z nich je minimálně 20 odtáto s takovou regenerační schopností, že ve vzorku v kryobance zůstane s pravděpodobností P>= 0,95 aspoň 20 regenerace schopných vzrostných vrcholů rostlin, Tyto jsou uloženy v minimálně 6 krympulích, v minimálně 2 Dewarových nádobách. 3.4.3.1.2 Dokumentace vzorků GZR uložených v kryobance Informační systém EVIGEZ vypracovaný pro genobanku je základem pro dokumentaci GZR v kryobance. K databázi EVIGEZ bude přidána databáze kryoprotokolů. Kryoprotokol obsahuje údaje o původu vzorku, o datu jeho převzetí do kryobanky, o předkultivaci (době, času, teplotě), o složení kultivačního média (hlavně o hormonálním složení média), o datu a podmínkách kryoprezervace. Kryoprotokol dále obsahuje podmínky pro odtátí, které byly použity pro stanovení regenerace kontrolního vzorku. Dále jsou uchovány údaje o procentu regenerace a teplotě pro bezpečné skladování. Kryoprotokol obsahuje i důležitou poznámku experimentátora, který navrhne metodu odtátí (teplotu, rychlost, rehydrataci). Manipulace při skladování položek a komunikace se skladovou databází v PC se realizuje pomocí terminálu čárového kódu. Každá krympule je označena jedinečným alfanumerickým kódem. Kód obsahuje pořadové číslo uchovaného vzorku, jeho pozici v Dewarově nádobě a datum zamrazení. 3.4.3.1.3 Technická opatření k zajištění bezpečnosti a monitoring uchovávaných GZR Nebezpečí případné technické havárie je monitorováno dvouúrovňovým měřením teploty v každé Dewarově nádobě. Bezpečnost práce v kryobance je hlídána kyslíkovým čidlem spojeným s výstražnou sirénou. Zabezpečení kryobanky proti vniknutí nepovolané osoby je zajištěno propojením 3 okruhů zabezpečovacího systému na pult centrální ochrany.
36
Virtuální inventura kryobanky bude prováděna jedenkrát ročně spolu se zálohováním dat. Jedenkrát ročně budou odtávány kontrolní vzorky rostlin ke stanovení úrovně regenerace. Jedenkrát za 10 let bude provedena fyzická inventura vzorků uložených v kapalném dusíku. 3. 4.4 Vymezení vztahů účastnika NP (řešitele kolekce) ke genobance Pro efektivní spolupráci mezi pracovišti zodpovědnými za uchování genofondu, řešiteli kolekcí a uživateli GZR platí zejména následující zásady a povinnosti. a) Národní genová banka ve VÚRV Praha garantuje uchování kolekcí semenných druhů, poskytuje metodickou a konzultační pomoc řešitelským pracovištím kolekcí a koordinuje dokumentaci, ukládání a regeneraci semenných vzorků za spolupráce jednotlivých pracovišť. b) Pracoviště zodpovědná za uchování vegetativně množených druhů, plní pro tyto druhy funkci genobanky, zajišťují dlouhodobé uchování GZR, sledují jejich stav a zásobu a v případě potřeby organizují regeneraci GZR. c) Genobanka a genofondové kolekce vegetativně množených druhů zajišťují distribuci GZR a příslušných informací uživatelům v ČR i v zahraničí; přitom dodržují platné zákony a předpisy, respektují právní ochranu odrůd v rámci dohody UPOV a případná omezení vyžádaná řešitelem kolekce, či majitelem GZR. Řešitel kolekce (majitel GZR) má za povinnost zajišťovat zejména: a) předání dokumentovaných vzorků GZR do GB (na pracoviště udržující vegetativně množené kolekce) v dohodnutém termínu, množství a kvalitě; b) v případě potřeby zajišťuje ve spolupráci s GB regeneraci GZR; Kriteriem pro regeneraci vzorků GZR je: 1. Nevhodný materiál zaslaný k uložení - nízká klíčivost, špatný zdravotní stav (vzorek není ke skladování přijat). 2. Snížení zásoby semen v aktivní kolekci pod kritickou hranici. 3. Snížení klíčivosti uloženého vzorku pod kritickou hranici. Po zaslání osiva k regeneraci (z aktivní kolekce) zůstává uloženo ještě minimálně dvojnásobné množství osiva, nutné k regeneraci. Velikost vzorku nutného k regeneraci, určuje řešitel kolekce po dohodě s GB. c) zabezpečuje skladování pracovní kolekce; Množství osiva poskytovaného uživatelům je závislé na celkové zásobě semen, genetické homogenitě (samosprašné a cizosprašné druhy), případně na účelu využití a je uvedeno v prováděcí vyhlášce č. 458/2003 Sb. Pro uživatele je závazné:
a) využívat GZR pouze pro potřeby šlechtění, výzkumu či vzdělávání; b) u povolených odrůd v plné míře respektovat autorská práva šlechtitele v rozsahu platných právních úprav k ochraně odrůd; c) poskytnout informace o využití GZR. 3.5 Konzervace genetických zdrojů rostlin „in situ" In situ konzervace je uchování rostlinných genetických zdrojů v jejich přirozených biotopech nebo na místě jejich dlouhodobého historického pěstování. Je dosud málo využívaná a měla by
37
nalézt větší uplatnění např. u dřevin, trav či některých planých druhů, významných pro kulturní genofondy. Jedná se o dynamický způsob uchování, který umožňuje spontánní hybridizaci a další koevoluci druhu s doprovodnými druhy, včetně patogenních mikroorganismů. Pokud je tento druh konzervace technicky možný, je to nejlepší metoda. Měla by však být doprovázena konzervací ex situ, tj. uložením semen v genobance nebo pěstováním materiálu v polní nebo jiné školce. 3.5.1. Subjekt zajišťující in situ konzervaci 1. Konzervaci planých rostlin in situ, památných stromů a cenných přírodních celků v ČR zajišťuje Správa ochrany přírody podléhající MŽP. V rámci existující sítě chráněných objektů lze realizovat program ochrany zemědělsky cenných druhů, jednotlivých rostlin nebo objektů na základě vzájemné a oboustranně výhodné dohody. Tuto síť lze rozšířit podáním návrhu na zřízení nového objektu ochrany. 2. Mimo tuto síť Správy ochrany přírody konzervaci genetických zdrojů rostlin in situ zajišťuje účastník Národního programu. Přitom je účastník Národního programu povinen chovat se podle §13 zákona č. 148/2003 Sb.: 3.5.2 Předmět konzervace in situ – materiál Předmětem ochrany jsou genetické zdroje kulturních rostlin následujících kategorií: d) Plané druhy (zpravidla příbuzné kulturním rostlinám, jejich přímí předchůdci, druhy potenciálně využitelné přímo nebo šlechtitelsky jako nové užitkové plodiny, včetně pícních a pastevních druhů a komponentů bohatých luk a dále druhy pro okrasné účely, popř. plevelné druhy původních agrofytocenóz). e) Krajové a primitivní formy kulturních rostlin. f) Staré restringované šlechtěné odrůdy. Tyto genetické zdroje jsou domácího (autochtonního) původu. Kulturní materiály mohou být i původu neznámého nebo středoevropského, ale byly v teritoriu České republiky historicky a dlouhodobě pěstovány (např. historické kultivary révy vinné, ovocných dřevin). 3.5.3 Odborná příprava před vyhlášením statutu in situ pro navrhovanou lokalitu Pokud se jedná o plané druhy, vyhlášení reservace předchází dlouhodobější botanický výzkum podle kritérií MŽP. V případě kulturních druhů výzkum na lokalitě závisí na typu původní kultury (zplanělé polní kultury, jednoleté, vytrvalé, sady, vinohrady apod.). Pro zplanělé kultury zapojené do přirozené vegetace jsou požadavky na výzkum v terénu obdobné jako u planých druhů. U ovocných dřevin (historický sad, alej, památné stromy a pod) a vinohradů výzkum musí zahrnovat jen ekologické charakteristiky stanoviště a těžiště spočívá ve víceletém pomologickém výzkumu vycházejícím z historických pramenů potvrzujích oprávněnost konzervace příslušných krajových odrůd. Výzkumná zpráva musí dále obsahovat - přehled odrůd a jejich stáří - fytopatologické hodnocení stromů, keřů, révy a ovoce - mrazové poškození, odolnost a odhad budoucího rizika 3.5.4 Dokumentace in situ konzervace Materiál uchovávaný in situ musí být vybaven pasportními údaji z IS EVIGEZ, dále údaji analogickými sběrovým deskriptorům, tj. geografická lokalita, podrobné souřadnice z GPS, ekologické údaje o lokalitě, a dále speciální údaje týkající se in situ:
38
Plané a zplanělé druhy: - datum založení in situ - cílový druh/druhy - zodpovědná osoba/instituce - charakteristika populace - fytocenologické charakteristiky, snímek, případně mikromapování, alespoň početnost a pokryvnost, sociabilita - fytopatologické hodnocení - možné faktory ohrožení - charakter a stupeň ohrožení - údaje o pravidelném monitorování lokality - existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu Historické výsadby dřevin: - datum založení in situ - druhy a kultivary, krajové formy - zodpovědná osoba/instituce - charakteristika materiálu - minulá a současná vegetace - fytopatologické hodnocení a odolnost / poškození mrazem - možné faktory ohrožení - charakter a stupeň ohrožení - údaje o pravidelném monitorování lokality - existující opatření na ochranu, případně návrh na změnu 3.5.5 Lokalizace in situ, legislativa Potenciálně vhodným místem zbytkového výskytu krajových populací a primitivních kultivarů jsou odlehlé oblasti nejčastěji v pohraničí, v podhorských a horských regionech. Zejména se jedná o opuštěné a zaniklé osady a sídliště, staré sady, aleje a roztroušené stromy v extravilánu. Zplanělé materiály lze nalézt v místech minulého a historického pěstování, zejména v místech zaniklých sídlišť. U planých druhů navrhnutých pro in situ konzervaci, je-li možnost výběru, je třeba preferovat stanoviště s co nejpůvodnější vegetací. Zahrnutí do stávající sítě chráněných územím je optimální variantou. Je třeba respektovat vlastnická práva pozemků. Pokud je to možné, preferovat lokality s vyjasněnými vlastnickými právy a kde se lze s majitelem (např. obec, stát, zemědělský podnik, soukromník, Správa ochrany přírody atd.) snadněji dohodnout. In situ konzervace musí být s majitelem pozemku legislativně ošetřena smlouvou s dlouhodobou zárukou trvání. 3.6 Konzervace gentických zdrojů rostlin metodou „on farm“ On farm konservace je uchování/pěstování kulturních rostlinných genetických zdrojů hospodářem v regionu jejich minulého tradičního pěstování. Metodu on farm lze aplikovat na všechny druhy plodin – polní, zahradní a ovocné dřeviny. Doporučeny jsou technologie extenzívní blízké původním a popř. podmínkám organického zemědělství. Zejména se jedná o nízké vstupy – nízká úroveň hnojení, minimální ochrana a dobrá agrotechnika. Ovocné dřeviny se
39
doporučuje roubovat na semenáče a pěstovat jako vysokokmeny ve velkých rozestupech v zatravněných sadech. On farm je výhodné provozovat ve skanzenech, v národních parcích a CHKO, a při muzeích. On farm mohou ale rovněž provozovat zemědělské podniky, a soukromníci zejména hospodařící organicky. Doporučuje se ekonomická návaznost na zpracovatele produkce s koncovkou např. jako obchody zdravé výživy. Ekonomika on farm produke je u těchto firem podmínkou. GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSLIN UCHOVÁVANÝCH V RÁMCI ‚NÁRODNÍHO PROGRAMU KONZERVACE A VYUŽÍVÁNÍ GENETICKÝCH ZDROJŮ ROSTLIN A AGROBIODIVERSITY‘
4. VYUŽÍVÁNÍ
V genových bankách ve světě je poslední období charakteristické vysokou pozorností, která je věnována využívání genetických zdrojů. Po období sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy převládalo mezi činnostmi na úseku genetických zdrojů rostlin především jejich shromažďování a uchování v podmínkách ex situ, je v posledních deseti až patnácti letech akcentováno hodnocení vlastností a znaků a jejich genetické podmíněnosti. Takto získané informace o významných charakteristikách GZR výrazně přispívají k cílenému užití genetického zdroje ve šlechtění či výzkumu. Uplatnění genetického zdroje je vedle jeho uchování nejvýznamnější a vlastně finálním cílem a smyslem všech činností na tomto úseku. 4.1. Fomy využívání GZR Vzhledem k skutečnosti, že jsou v kolekcí NP shromažďovány genetické zdroje významné pro výživu (potravu) a zemědělství je jejich uplatnění směřováno především do šlechtitelského zlepšování pěstovaných rostlin nebo je orientována na přímé pěstitelské využití rostlin netradičních, opomíjených či minoritních. 4.1.1 Šlechtitelské využívání GZR Dobře zhodnocené GZR mohou velmi efektivně přispět k tvorbě odrůd se zdokonalenými vlastnostmi. V tomto ohledu mohou být GZR zdrojem odolnosti k chorobám a zvláště k měnícímu se spektru patogenních organismů. Další oblastí pro kterou jsou GZR cenným zdrojem genů a genových komplexů je kvalita získávaných rostlinných produktů. K dosažení takovýchto cílů je nezbytná co nejtěsnější spolupráce osoby pověřené hodnocením plodinové kolekce se šlechtitelem. Pro usměrňování introdukce i pro upřednostňování hodnocených znaků a vlastností je velmi důležitý názor uživatele GZR – v tomto případě šlechtitele. Údaje získané během hodnocení GZR slouží šlechtiteli při výběru vhodných materálů – donorů znaků a vlastností. Předávání takových informací může mít formu předání výsledků hodnocení v původní podobě nebo předání údajů z víceletých hodnocení v bodovém ohodnocení. Velmi významné jsou osobní kontakty mezi řešiteli kolekcí GZR a šlechtiteli. 4.1.2 Výběr GZR pro jejich přímé pěstování U některých druhů, zejména okrajových či nově zaváděných do kultury, může studium GZR významně přispět k rozšíření spektra pěstovaných rostlin se specifickými formami vyuřití např. ve zdravé výživě, využívání rostlin jako zdrojů obnovitelné energie atp. 4.1.3 Uplatněnní aktivit NP při ochraně biodiversity
40
Na tomto úseku je nutná co nejtěsnější spolupráce s orgány státní správy, organizacemi ochrany přírody i zájmovými sdruženími působícími v této oblasti. Významná je z tohoto pohledu především konzervace GZR in situ. 5. PODPORA ROZŠIŘOVÁNÍ AGRO-BIODIVERSITY 5.1 Rozšiřování plodinového spektra V historii zemědělství se skladba plodin významně měnila, zejména s příchodem některých nových plodin (v našich podmínkách např. brambory , kukuřice), změnou pěstebních technologií a intenzifikací zemědělské výroby, pro kterou byly některé původní plodiny nevhodné a nebyly proto dále pěstovány a šlechtěny. Rovněž plošné zavádění velkovýroby v době kolektivizace zemědělství vedlo k omezení pěstování těch plodin, pro které nebyly k dispozici vhodné velkovýrobní technologie. Pro ekologické zemědělství, minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí a vytvoření předpokladů pro setrvalý rozvoj je ovšem potřebné využít širší vnitrodruhové i mezidruhové diversity zemědělských plodin, včetně dosud opomíjených druhů a krajových odrůd. Z polních plodin, které byly historickými předchůdci dnešních obilnin na území ČR, lze jmenovat např. pluchaté pšenice (jednozrnka, dvouzrnka a pšenice špalda, která jako jediná si udržela komerčně významné plochy i v současnosti), proso a pohanku; podobné příklady lze nalézt též u zelenin, ovocných dřevin a léčivých a aromatických rostlin. Tyto plodiny se zpravidla produktivitou nevyrovnají současným prošlechtěným a rozšířeným druhům, přesto však zájem o jejich pěstování roste, zejména v souvislosti s některými jejich kvalitativními vlastnostmi (např. vhodnost pro racionální výživu, specifickou chuť, technologickou kvalitu apod.), ale i vhodností pro hospodaření se sníženými vstupy či pro organické zemědělství. Významným přínosem jejich pěstování je rovněž rozšíření nabídky kvalitní produkce pro spotřebitele. Je ovšem potřebné, aby vedle samotného pěstování těchto plodin bylo zajištěno i zpracování a marketing výrobků, které mají často charakter regionálních specialit. Tento koncept je podporován např. ve státech EU jako doplněk či jedna z alternativ k intenzivní zemědělské výrobě; důraz je kladen zejména na původní či tradiční druhy pro jednotlivé regiony. 5.2 Rozšiřování genetického základu nově šlechtěných odrůd Genetické zdroje se široce uplatňují při rozšiřování genetického základu odrůd, který je u řady plodin značně úzký v důsledku šlechtění na základě velmi omezeného spektra moderních intenzivních odrůd. Řada odrůd má pak velmi blízký genetický základ, což může byt nebezpečné např. v odolnosti k chorobám. Jestliže je odolnost k patogenu založena u většiny pěstovaných odrůd na podobném nebo totožném genetickém základě je v případě výskytu nové rasy patogena nebezpečí jeho kalamitního rozšíření. Uplatnění různých zdrojů odolnosti, které pochází z různých GZR a vytváření širšího genetického základu je tak významnou prevencí proti takovýmto případům. 5.3 Podpora systémů setrvalého zemědělství Odrůdy se široce založenou odolností k chorobám a s maximální využitelností přijatých živin jsou velmi významné pro rozvoj systému setrvalého zemědělství. Takovéto odrůdy jsou předpokladem pro snižování vstupů během jejich pěstování. Nevyžadují častou nebo žádnou ochranu proti chorobám a škůdcům, dobře využívají i menší zásobu živin v půdě a tudíž snižují náklady na hnojiva i jejich aplikaci. Setrvalost systému pěstování je podporována též širším spektrem pěstovaných plodin i využíváním meziplodin jako zdroje organické hmoty a živin pro následné plodiny. 41
RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity
Díl II. – Přílohy k všeobecné části Kapitola 6.
Autoři: Dotlačil L., Faberová I., Holubec V., Stehno Z.
6. Přílohy k všeobecné části Příloha 6.1 Přehledy kolekcí GZR v ústavech Národního programu k 31.12. 2003
Ustav VURV Praha ZVU Kroměříž AGRITEC Šumperk VUB Havlíčkův Brod CHI Žatec VURV GB Olomouc VŠUO Holovousy VUKOZ Průhonice VUP Troubsko OSEVA PRO Zubří OSEVA PRO VUO Opava VURV VS Karlštejn MZLU Lednice AMPELOS Znojmo-Vrbovec Celkem
Počet položek zařazených v kolekci Z toho množených celkem vegetativně generativně 14798 0 14798 5 208 0 5 208 4737 0 4737 2018 2018 0 316 316 0 10581 1110 9471 2222 2222 0 1642 1396 246 2502 0 2501 1720 112 1608 1320 0 1320 272 272 0 1069 916 153 286 286 0 48 691 8 648 40 042
Příloha 6.2 Přehled klasifikátorů používaných v IS EVIGEZ Druh/rod Publikované: Armeniaca P. MILL. Armoracia P. Gaertn., B. Mey et Scherb. Avena L. Beta L. Brassica napus L., B. rapa L. Carthamus tinctorius L. Cerasus MILL. Cicer arietinum L. Glycine WILLD. Helianthus L. Hordeum L. Humulus L. Lens MILL. Lupinus L. Lycopersicon MILL. Medicago L. Persica P. MILL.
Rok vydání 1992 1998 1986 1991 1984, 2001 2001 1992 1999 1987 1992 1986 2000 1991 2000 1988 1985 1992
Počet položek v pracovní kolekci sběrové ostatní položky položky 207 241
153 1053 0 532
668 0 0 1570 1459 0 0 22
62 26 0 257
3 719
2 531
Phaseolus L. Pisum L. Rheum L. Rhododendron L. Secale L. Solanum L. Trávy Trifolium L. xTriticale MUNTZ. Triticum L. Tulipa L Vitis L. Zea mays L. Jen v elektronické versi (nepublikované) : Calendula L. Capsicum L. Dahlia CAV. Faba ADANS. Fragaria x ananassa DUCHESNE Lavandula L. Malus MILL. Vicia L. (V.sativa, V. pannonoca,V.villosa)
1991 1986 2001 2002 1986 1987 2002 1985 1991 1985 2000 1988, 1999 1986 2003 2002 2003 2000 2001 2003 2003 2001
Příloha 6.3 Přehled GZR podle skupin plodin uložených v genobance VÚRV Praha k 31.12. 2003 Skupina plodin Obilniny Luskoviny Zeleniny Technické plodiny Olejniny Trávy Pícniny Kukuřice a alternativní obilniny Aromatické a léčivé rostliny Květiny Řepa, semenné okopaniny Druhy květnatých luk Ostatní okrasné dřeviny Ostatní technické plodiny Sklad GB celkem
Počet GZR 17857 3644 3145 2068 1417 1517 1339 1067 650 519 184 119 13 4 33543
Příloha 6.4 Přehled GZR podle plodin uskladněných ve skladu genobanky k 31.12. 2003 Plodina Počet GZR Aromatické a léčivé rostliny řebříček 18 proskurník s.l. 15 kopr 21 kmín 87 fenykl 15 třezalka 34 bazalka 42 dobromysl 31 jitrocel 27 šalvěj 38 saturejka 21 pupalka 16 Ostatní aromatické a léčivé rostliny 285 Aromatické a léčivé rostliny celkem 650 Řepa, semenné okopaniny řepa cukrovka 32 řepa krmná 28 řepa salátová 100 mangold 21 Ostatní řepa, semenné okopanin 3 Řepa, semenné okopaniny celkem 184 Obilniny pšenice ozimá 5655 pšenice jarní 4012 žito ozimé 640 ječmen ozimý 1684 ječmen jarní 2485 oves jarní 1877 oves ozimý 17 tritikale ozimé 205 tritikale jarni 218 pšenice ozimá (prac. kol.) 98 pšenice jarní (prac. kol.) 95 mnohoštět 856 Ostatní obilniny 15 Obilniny celkem 17857 Květiny astra čínská 103 hvozdík 20 fiala 27 šalvěj
30 aksamitnik 30
ostálka sasanka slunečnice (hybr.) Ostatní květiny Květiny celkem Trávy psineček tenký ovsík sveřep s.l. srha kostřava rákosovitá kostřava ovčí s.l. kostřava luční kostřava červená s.l. jílek hybridní jílek mnohokvětý jílek vytrvalý bojínek luční lipnice luční s.l. lipnice (ostatní druhy) Ostatní trávy Trávy celkem Zeleniny cibule kuchyňská miřík celer zelí hlávkové kedluben květák brukev pekingská, b. čínská brukev (ostatní druhy) paprika okurka setá okurka (ostatní druhy) tykev mrkev obecna locika salát locika (ostatní druhy) rajče tyčkové rajče keříčkové ředkev ředkvička tetragonia, novozéland. špenát Ostatní zeleniny Zeleniny celkem Luskoviny hrách setý
16 23 15 255 519 25 62 36 110 75 27 64 149 21 148 346 101 175 28 150 1517 116 35 103 26 35 15 44 139 222 25 86 242 540 304 504 397 15 111 15 171 3145 1415
hrách peluška vikev setá bob fazol soja luštinatá vlčí bob čočka jedlá cizrník hrachor (ostatní druhy) vikev huňatá vikev (ostatní druhy) Ostatní luskoviny Luskoviny celkem Druhy květnatých luk knotovka Ostatní různé, druhy květnatých luk Druhy květnatých luk celkem Olejniny řepka olejka ozimá řepka olejka jarní řepice ozimá řepice jarní hořčice bílá brukev (hořčice) černá brukev hořčičná sareptská mák setý lnička slunečnice roční světlice Ostatní olejniny Olejniny celkem Pícniny vojteška setá jetel luční jetel plazivý jetel zvrhlý jetel (ostatní druhy) kozinec čičorka kručinka štírovník tolice dětelová tolice hybr. komonice vičenec Ostatní pícniny
222 163 345 969 210 55 81 20 28 59 58 19 3644 20 99 119 551 175 40 41 95 28 86 172 86 91 15 37 1417 398 248 182 34 130 38 27 19 37 24 25 51 19 107
Pícniny celkem Technické plodiny len (linie) len (krajové populace) len (kultivary) tabák Technické plodiny celkem Kukuřice a alternativní obilniny kukuřice (linie) kukuřice (kultivary) kukuřice (populace) proso seté bér italský (čumíza, mohár) pohanka obecná laskavec Ostatní kukuřice, alternativní Kukuřice a alternativní obilniny celkem Ostatní okrasné dřeviny listnaté Ostatní technické plodiny Sklad GB celkem
1339 452 504 923 189 2068 606 40 95 151 19 43 83 30 1067 13 4 33543
Příloha 6.5a FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS December 2001 The list of multi-crop passport descriptors (MCPD), is developed jointly by IPGRI and FAO to provide international standards to facilitate germplasm passport information exchange. These descriptors aim to be compatible with IPGRI crop descriptor lists and with the descriptors used for the FAO World Information and Early Warning System (WIEWS) on plant genetic resources (PGR). For each multi-crop passport descriptor, a brief explanation of content, coding scheme and suggested fieldname (in parentheses) is provided to assist in the computerized exchange of this type of data. It is recognized that networks or groups of users may want to further expand this MCPD List to meet their specific needs. As long as these additions allow for an easy conversion to the format proposed in the multi-crop passport descriptors, basic passport data can be exchanged worldwide in a consistent manner. General comments: • If a field allows multiple values, these values should be separated by a semicolon (;) without space(s), (i.e. Accession name:Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon). • A field for which no value is available should be left empty (i.e. Elevation). If data is exchanged in ASCII format for a field with a missing numeric value, it should be left empty. If data is exchanged in a database format, missing numeric values should be represented by generic NULL values. • Dates are recorded as YYYYMMDD. If the month and/or day are missing this should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. (i.e. 197506--, or 1975----) • Latitude and longitude are recorded in an alphanumeric format. If the minutes or seconds are missing, this should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. • Country names: Three letter ISO codes are used for countries. The ISO 3166-1: Code List can be found at: http://www.un.org/Depts/unsd/methods/m49alpha.htm. Country or area numerical codes added or changed are not available on line, but can be obtained from IPGRI [[email protected]]. • For institutes the codes from FAO should be used. These codes are available from http://apps3.fao.org/wiews/ for registered WIEWS users. From the Main Menu select: “PGR” and “Download”. If new Institute Codes are required, they can be generated online by national WIEWS administrators, or by the FAO WIEWS administrator [[email protected]]. • Preferred language for free text fields is English (i.e. Location of collecting site and Remarks). MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS 1. Institute code (INSTCODE) Code of the institute where the accession is maintained. The codes consist of the 3-letter ISO 3166 country code of the country where the institute is located plus a number. The current set of Institute Codes is available from FAO website (http://apps3.fao.org/wiews/). 2. Accession number (ACCENUMB) This number serves as a unique identifier for accessions within a genebank collection, and is assigned when a sample is entered into the genebank collection. 3. Collecting number (COLLNUMB) Original number assigned by the collector(s) of the sample, normally composed of the name or initials of the collector(s) followed by a number. This number is essential for identifying duplicates held in different collections.
4. Collecting institute code (COLLCODE) Code of the Institute collecting the sample. If the holding institute has collected the material, the collecting institute code (COLLCODE) should be the same as the holding institute code (INSTCODE). Follows INSTCODE standard. 5. Genus (GENUS) Genus name for taxon. Initial uppercase letter required. 6. Species (SPECIES) Specific epithet portion of the scientific name in lowercase letters. Following abbreviation is allowed: “sp.” 7. Species authority (SPAUTHOR) Provide the authority for the species name. 8. Subtaxa (SUBTAXA) Subtaxa can be used to store any additional taxonomic identifier. Following abbreviations are allowed: “subsp.” (for subspecies); “convar.” (for convariety); “var.” (for variety); “f.” (for form). 9. Subtaxa authority (SUBTAUTHOR) Provide the subtaxa authority at the most detailed taxonomic level. 10. Common cropname (CROPNAME) Name of the crop in colloquial language, preferably English (i.e. 'malting barley’, 'cauliflower', or 'white cabbage') 11. Accession name (ACCENAME) Either a registered or other formal designation given to the accession. First letter uppercase. Multiple names separated with semicolon without space. For example: Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon 12. Acquisition date [YYYYMMDD] (ACQDATE) Date on which the accession entered the collection where YYYY is the year, MM is the month and DD is the day. Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. 13. Country of origin (ORIGCTY) Code of the country in which the sample was originally collected. Use the 3 letter ISO 3166-1 extended country codes. 14. Location of collecting site (COLLSITE) Location information below the country level that describes where the accession was collected. This might include the distance in kilometres and direction from the nearest town, village or map grid reference point, (e.g. 7 km south of Curitiba in the state of Parana). 15. Latitude of collecting site1 (LATITUDE) Degree (2 digits) minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by N (North) or S (South) (e.g. 103020S). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen. Leading zeros are required (e.g. 10----S; 011530N; 4531--S). 16. Longitude of collecting site1 (LONGITUDE) Degree (3 digits), minutes (2 digits), and seconds (2 digits) followed by E (East) or W (West) (e.g. 0762510W). Every missing digit (minutes or seconds) should be indicated with a hyphen. 1
To convert from longitude and latitude in degrees (º), minutes ('), seconds (''), and a hemisphere (North or South and East or West) to decimal degrees, the following formula should be used:dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600) where h = 1 for the Northern and Easter hemisphere and -1 for the Southern and Western hemisphere. I.e., 30º30'0'' S = -30.5 and 30º15'55'' N = 30.265.
Leading zeros are required. (e.g. 076----W). 17. Elevation of collecting site [m asl] (ELEVATION) Elevation of collecting site expressed in meters above sea level. Negative values are allowed. 18. Collecting date of sample [YYYYMMDD] (COLLDATE) Collecting date of the sample where YYYY is the year, MM is the month and DD is the day. Missing data (MM or DD) should be indicated with hyphens. Leading zeros are required. 19. Breeding institute code (BREDCODE) Institute code of the institute that has bred the material. If the holding institute has bred the material, the breeding institute code (BREDCODE) should be the same as the holding institute code (INSTCODE). Follows INSTCODE standard. 20. Biological status of accession (SAMPSTAT) The coding scheme proposed can be used at 3 different levels of detail: Either by using the general codes (in boldface) such as 100, 200, 300, 400 or by using the more specific codes such as 110, 120 etc. 100) Wild 110) Natural 120) Semi-natural/wild 200) Weedy 300) Traditional cultivar/landrace 400) Breeding/research material 410) Breeder's line 411) Synthetic population 412) Hybrid 413) Founder stock/base population 414) Inbred line (parent of hybrid cultivar) 415) Segregating population 420) Mutant/genetic stock 500) Advanced/improved cultivar 999) Other (Elaborate in REMARKS field) 21. Ancestral data (ANCEST) Information about either pedigree or other description of ancestral information (i.e. parent variety in case of mutant or selection). For example a pedigree 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas' or a description 'mutation found in Hanna', 'selection from Irene' or 'cross involving amongst others Hanna and Irene'). 22. Collecting/acquisition source (COLLSRC) The coding scheme proposed can be used at 2 different levels of detail: Either by using the general codes (in boldface) such as 10, 20, 30, 40 or by using the more specific codes such as 11, 12 etc. 10) Wild habitat 11) Forest/woodland 12) Shrubland 13) Grassland 14) Desert/tundra
15) Aquatic habitat 20) Farm or cultivated habitat 21) Field 22) Orchard 23) Backyard, kitchen or home garden (urban, peri-urban or rural) 24) Fallow land 25) Pasture 26) Farm store 27) Threshing floor 28) Park 30) Market or shop 40) Institute, Experimental station, Research organization, Genebank 50) Seed company 60) Weedy, disturbed or ruderal habitat 61) Roadside 62) Field margin 99) Other (Elaborate in REMARKS field) 23. Donor institute code (DONORCODE) Code for the donor institute. Follows INSTCODE standard. 24. Donor accession number (DONORNUMB) Number assigned to an accession by the donor. Follows ACCENUMB standard. 25. Other identification (numbers) associated with the accession (OTHERNUMB) Any other identification (numbers) known to exist in other collections for this accession. Use the following system: INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB;… INSTCODE and ACCENUMB follow the standard described above and are separated by a colon. Pairs of INSTCODE and ACCENUMB are separated by a semicolon without space. When the institute is not known, the number should be preceded by a colon. 26. Location of safety duplicates (DUPLSITE) Code of the institute where a safety duplicate of the accession is maintained. Follows INSTCODE standard. 27. Type of germplasm storage (STORAGE) If germplasm is maintained under different types of storage, multiple choices are allowed, separated by a semicolon (e.g. 20;30). (Refer to FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 for details on storage type) 10) Seed collection 11) Short term 12) Medium term 13) Long term 20) Field collection 30) In vitro collection (Slow growth) 40) Cryopreserved collection 99) Other (elaborate in REMARKS field) 28. Remarks (REMARKS) The remarks field is used to add notes or to elaborate on descriptors with value 99 or 999
(=Other). Prefix remarks with the field name they refer to and a colon (e.g. COLLSRC:roadside). Separate remarks referring to different fields are separated by semicolons without space. Příloha 6.5b FAO/IPGRI MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS FAO/IPGRI Pasportní deskriptory Prosinec 2001 (Český překlad 2003) Seznam plodinových pasportních deskriptorů (MCPD) byl vyvinut ve spolupráci IPGRI a FAO za účelem vytvoření mezinárodních standardů pro výměnu pasportní informace o genofondu rostlin. Tyto deskriptory jsou kompatibilní s plodinovými klasifikátory IPGRI (IPGRI crop descriptor lists) a s deskriptory používanými v systému FAO WIEWS ( FAO World Information and Early Warning System on plant genetic resources). Pro každý plodinový pasportní deskriptor je udvedeno krátké vysvětlení obsahu, kódovací schéma a navržený název (pole v závorkách) usnadňující výměnu tohoto typu dat v elektronické formě. Očekává se, že sítě nebo skupiny uživatelů budou iniciovat další rozšíření tohoto seznamu deskriptorů podle dalších specifických požadavků. Protože tyto dodatky umožňují snadnou konversi do navrženého MCPD formátu dat, základní pasportní data budou moci být vyměňována bez problémů v celosvětovém měřítku . Základní poznámky: • Pokud pole dovoluje vkládat vícečetné hodnoty, pak tyto hodnoty musí být odděleny středníkem (;) bez následné mezery, (např. Accession name:Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon). • Pole, u něhož není k dispozici příslušná hodnota, zůstává nevyplněné (např. Elevation). Pokud jsou data vyměňována ve formátu ASCII, pole s chybějící numerickou hodnotou musí být ponecháno volné (nevyplněné). Při výměně dat v databázovém formátu jsou prázdné numerické hodnoty nahrazovány genericky nulovými hodnotami (NULL). • Datum Je zaznamenáváno ve formátu YYYYMMDD. V případě, že není znám měsíc a/nebo den, jsou chybějící hodnoty nahrazovány pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné (např. 197506--, nebo 1975----) • Zeměpisné souřadnice (šířka a délka) jsou zazamenány v alfanumerickém formátu. V případě, že nejsou známy minuty nebo sekundy, jsou chybějící hodnoty nahrazeny pomlčkou. Počáteční nuly jsou povinné . • Názvy států: použity jsou tří-písmenové ISO kódy. Seznam států ISO 3166-1: lze najít na adrese: http://www.un.org/Depts/unsd/methods/m49alpha.htm. Numerické kódy států a oblastí doplněných nebo změněných nejsou sice dostupné on-line, ale mohou být získány od IPGRI [[email protected]]. • Pro ústavy musí být používány kódy FAO. Tyto kódy jsou dostupné na adrese http://apps3.fao.org/wiews/ pro registrované uživatele WIEWS . Z hlavního menu zvolit : “PGR” a “Download”. V případě, že ústav není evidován , je vyžadován nový kód , který může být vygenerován on-line národním administrátorem, nebo administrátorem FAO WIEWS [[email protected]]. • Preferovaný jazyk pro volný text je angličtina (např. Location of collecting site a Remarks).
MULTI-CROP PASSPORT DESCRIPTORS 1. Institute code (INSTCODE) (Kód instituce) Kód instituce, v níž je vzorek uchováván. Kódy sestávají z tří-písmenového ISO 3166 kódu země, kde je instituce umístěna a čísla. Současně platná sada kódů institucí je dostupná na webové stránce FAO (http://apps3.fao.org/wiews/). 2. Accession number (ACCENUMB) ( Evidenční číslo genetického zdroje) Toto číslo slouží jako jednoznačný identifikátor vzorku v rámci kolekce v genové bance a je přidělen vzorku při zavedení do kolekce. 3. Collecting number (COLLNUMB) (Číslo sběru) Originální číslo přiřazené sběratelem/sběrateli vzorku, obyčejně se skládající ze jména nebo iniciál sběratele a čísla. Toto označení je nezbytné pro identifikaci duplikací, které jsou uchovávány v jiných sbírkách. 4. Collecting institute code (COLLCODE) (Kód instituce sběratele) Kód instituce sbírající vzorek. V případě, že instituce držitele kolekce je zároveň i sběratelem, kód instituce sběratele (COLLCODE) je shodný jako instituce držitele kolekce (INSTCODE). Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 5. Genus (GENUS) (Rod) Rodové jméno pro taxon. První písmeno je vždy velké. 6. Species (SPECIES) (Druh) Druhová část latinského názvu malými písmeny. Povolena je zkratka “sp.” 7. Species authority (SPAUTHOR) (Autor druhového označení) Autor druhového jména 8. Subtaxa (SUBTAXA) (Poddruhová kategorie taxonu) Obsahuje všechny další doplňkové taxonomické identifikátory. Povoleny jsou následující zkratky: “subsp.” (pro subspecies); “convar.” (pro konvarietu); “var.” (pro varietu); “f.” (pro formu). 9. Subtaxa authority (SUBTAUTHOR) (Autor poddruhového označení taxonu) Autor poddruhového jména na nejnižší taxonomické úrovni. 10. Common cropname (CROPNAME) (Obecný název plodiny) Název plodiny v obecném jazyce, preferována je angličtina (např. 'malting barley’, 'cauliflower', nebo 'white cabbage') 11. Accession name (ACCENAME) (Název genetického zdroje) Buď registrovaný název nebo jiné formální označení genetického zdroje. První písmeno velké. Vícečetná označení jsou oddělena středníkem bez mezery. např : Rheinische Vorgebirgstrauben;Emma;Avlon 12. Acquisition date [YYYYMMDD] (ACQDATE) (Datum zařazení do kolekce) Datum, kdy byl genetický zdroj zařazen do kolekce, přičemž YYYY je rok, MM měsíc a DD
je den. Chybějící údaje (MM a DD) je nutno vyznačit pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné. 13. Country of origin (ORIGCTY) (Stát původu) Kód státu, v němž byl vzorek originálně sbírán. Použití rozšířeného tří-písmenového ISO 31661 kódu. 14. Location of collecting site (COLLSITE) (Místo sběru) Informace o umístění v rámci státu, která popisuje, kde byl vzorek sbírán. Může to představovat vzdálenost v kilometrech a směr od nejbližšího města, vesnice nebo mapového srovnávacího bodu (např. 7 km south of Curitiba in the state of Parana). 15. Latitude of collecting site1 (LATITUDE) (Zeměpisná šířka místa sběru) Stupně (2 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány N (North, sever) nebo S (South, jih) (např. 103020S). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda) musí být nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např. 10----S; 011530N; 4531--S). 16. Longitude of collecting site1 (LONGITUDE) (Zeměpisná délka místa sběru) Stupně (3 číslice), minuty (2 číslice), a sekundy (2 číslice) jsou následovány E (East, východ) nebo W (West, západ) (např. 0762510W). Každá chybějící číslice (minuta nebo sekunda) musí být nahrazena pomlčkou (-). Počáteční nuly jsou povinné. (např. 076----W). 17. Elevation of collecting site [m asl] (ELEVATION) (Nadmořská výška sběru ) Nadmořská výška místa sběru vyjádřená v metrech nad mořem. Záporné hodnoty jsou povoleny. 18. Collecting date of sample [YYYYMMDD] (COLLDATE) (Datum sběru vzorku) Datum sběru vzorku kde YYYY je rok, MM je měsíc a DD je den. Chybějící údaje (MM nebo DD) musí být nahrazeny pomlčkami. Počáteční nuly jsou povinné 19. Breeding institute code (BREDCODE) (Kód instituce šlechtitele) Kód instituce, která materiál vyšlechtila. V případě, že instituce držitele kolekce materiál i vyšlechtila, pak kód instituce šlechtitele (BREDCODE) bude shodný s kódem instituce držitele kolekce (INSTCODE). Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 20. Biological status of accession (SAMPSTAT) (Biologický status genetického zdroje) Navrhované kódovací schema lze používat ve třech úrovních podrobnosti: lze použít jen všeobecné kódy (vyznačeny tučně), tedy 100, 200, 300, 400 nebo lze použít podrobnějších kódů např. 110, 120 atd.
Pro konversi zeměpisné délky a šířky ve stupních (dº), minutách (m'), sekundách(s'') a označení polokoule (N , sever nebo S, jih a E, východ nebo W, západ) na desetinná čísla je nutno použít následující vzorec: dº m' s'' = h * (d + m / 60 + s / 3600) kde h = 1 pro severní a východní polokouli a -1 pro jižní a západní polokouli. tj. 30º30'0''S = -30.5 a 30º15'55'' N = 30.265. 1
100) Planý 110) přírodní (původní) 121) polo-přírodní/planý 200) Plevelný 300) Tradiční / místní kultivar (landrace) 400) Šlechtitelský / výzkumný materiál 410) Šlechtitelská linie 411) Syntetická populace 412) Hybrid 413) Šlechtitelský zdroj/základní populace 414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru) 415) Segregující populace 420) Mutantní/genetická zásoba 500) Pokročilý / zlepšený kultivar 999) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS) 21. Ancestral data (ANCEST) (Rodokmen, informace o předcích) Rodokmen nebo jiná popisná informace o předcích (např. rodičovský kultivar v případě mutace nebo selekce). Příklad rodokmenu 'Hanna/7*Atlas//Turk/8*Atlas' nebo příklad popisu 'mutation found in Hanna' (mutace nalezená v cv. Hanna), 'selection from Irene' (výběr z cv. Irene) nebo 'cross involving amongst others Hanna and Irene' (křížení zahrnující mezi jinými též cv. Hanna a Irena). 22. Collecting/acquisition source (COLLSRC) (Způsob sběru/ získání) Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd. 10) Plané prostředí 11) Les/stromový porost 12) Křovinatý porost 13) Travní porost 14) Poušť/tundra 15) Vodní prostředí 20) Farma nebo kultivované prostředí 21) Pole 22) Sad 23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská) 24) Lado, neobdělaná plocha 25) Pastvina 26) Farma 27) Mlat 28) Park
30) Trh nebo obchod 40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka 50) Semenářská společnost 60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí 61) okraj (podél) cesty 62) okraj pole 99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS) 23. Donor institute code (DONORCODE) (Instituce dárce) Kód instituce dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 24. Donor accession number (DONORNUMB) (Číslo dárce) Číslo, které genetickému zdroji přiřadil dárce. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako ACCENUMB. 25. Other identification (numbers) associated with the accession (OTHERNUMB) (Ostatní identifikátory (čísla) spojené(á) s genetickým zdrojem) Jakákoli jiná identifikace (čísla), která existuje pro tento gentický zdroj v jiných kolekcích. Používá se následující systém: INSTCODE:ACCENUMB;INSTCODE:ACCENUMB;… INSTCODE a ACCENUMB se řídí standardem popsaným výše a jsou odděleny dvojtečkou. Páry INSTCODE a ACCENUMB jsou odděleny navzájem středníkem bez mezery. Není-li znám ústav, pak je uvedena před číslem samotná dvojtečka. 26. Location of safety duplicates (DUPLSITE) (Umístění bezpečnostní duplikace) Kód instituce, v níž je uchovávána bezpečnostní duplikace. Kódování deskriptoru používá stejný standard jako INSTCODE. 27. Type of germplasm storage (STORAGE) (Typ konzervace genofondu) Pokud je genetický zdroj uchováván za různých podmínek, je dovolena vícenásobná volba a oddělovačem je středník (např. 20;30). (viz FAO/IPGRI Genebank Standards 1994 pro detaily o typu skladování) 10) Semenná kolekce 11) krátkodobá 12) střednědobá 13) dlouhodobá 20) Polní kolekce 30) In vitro kolekce (pomalý růst) 40) Kryo kolekce 99) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS) 28.Remarks (REMARKS) (Poznámky) Pole Remarks se používá k doplnění poznámek nebo k vypracování deskriptorů s hodnotou 99 nebo 999 (=Ostatní). Poznámce předchází vždy název pole, k němuž se poznámka vztahuje, a dvojtečka (např. COLLSRC:roadside). Oddělené poznámky vztahující se k různým polím se oddělují středníkem bez mezer.
Příloha 6.5c Dodatek 6 Deskriptorů EURISCO pro Evropský katalog GZR
EURISCO DESCRIPTORS 0. National Inventory code (NICODE) Code identifying the National Inventory; the code of the country preparing the National Inventory. Exceptions are possible, if agreed with EURISCO such as NGB. Example: NLD 29. Decoded collecting institute (COLLDESCR) Brief name and location of the collecting institute. Only to be used if COLLCODE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: Tuinartikelen Jan van Zomeren, Arnhem, The Netherlands 30. Decoded breeding institute (BREDDESCR) Brief name and location of the breeding institute. Only to be used if BREDCODE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: CFFR from Chile 31. Decoded donor institute (DONORDESCR) Brief name and location of the donor institute. Only to be used if DONORCODE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: Nelly Goudwaard, Groningen, The Netherlands 32. Decoded safety duplication location (DUPLDESCR) Brief name and location of the institute maintaining the safety duplicate. Only to be used if DUPLSITE can not be used since the FAO Institution Code for this institute is not (yet) available. Example: Pakhoed Freezers inc., Paramaribo, Surinam 33. Accession URL (ACCEURL) URL linking to additional data about the accession either in the holding genebank or from another source. Example: www.cgn.wageningen-ur.nl/pgr/collections/passdeta.asp?accenumb=CGN04848
Příloha 6.6 Struktura databáze EVIGEZ
Příloha 6.7 SEZNAM PASPORTNÍCH DESKRIPTORŮ EVIGEZ Deskriptory používané v uživatelském programu EVIGEZ s odkazem na odpovídající deskriptory uvedené v dokumentu Multi-Crop Passport Descroptors (MCPD, příloha 6.5a, 6.5b), mezinárodně používaném standardu pro výměnu pasportních informací o kolekcích genetických zdrojů rostlin (GZR), který byl vypracován IPGRI/FAO v r. 2001. I. Deskriptory vztahující se k vzorku: 1.
Evidenční číslo národní - ECN [char 10] (povinný deskriptor) (skládá se ze tří polí UST, PLOD, CIS) kódovací tabulka pro ústav EVGC01, pro plodinu EVGC02
Jednoznačný identifikátor genetického zdroje (GZR) v kolekcích genetických zdrojů užitkových rostlin v České republice. Jakmile je národní evidenční číslo jednou přiřazeno, nesmí být žádnému jinému genetickému zdroji přiřazeno totéž číslo. I když je biologický materiál ztracen, číslo nesmí být znovu použito (informace se uchovává i nadále, i když příslušné ECN již nefiguruje v přehledech kolekcí). Národní evidenční číslo se skládá z 10 charakterových znaků, z nichž první dva znaky (číslice) označují kód ústavu - držitele kolekce (viz Příloha 6.7.1), následují 3 znaky (text, číslice) určující kód plodiny (viz Příloha 6.7. 2 a Příloha 6.7.3a a 6.7.3b), posledních 5 znaků (číslice) je pořadovým číslem genetického zdroje v rámci dané plodiny. Schéma:
kód ústavu 99 kód plodiny X99 / XX9 pořadové číslo 99999
Pravidla pro přidělování ECN v IS EVIGEZ: ECN je přiřazováno při zařazení genetického zdroje do kolekce řešitelem kolekce dané plodiny (pokud je v ČR udržována jediná hlavní kolekce dané plodiny, je to její řešitel, v jiném případě určuje Rada GZR řešitele, který přiřazuje čísla pro všechny kolekce dané plodiny v ČR) - viz tabulka v Příloze 6.7.4. Poznámka: některé taxony se výjimečně mohou objevit ve dvou i více plodinách podle jejich typu použití. V takovém případě je nutno řešit přidělování ECN po dohodě řešitelů obou takových kolekcí s pracovníkem centrální dokumentace genové banky VÚRV Praha. Odpovídající deskriptor MCPD č. 2: Accession number, ACCENUMB 2.
Kód botanického názvu („botanická charakteristika“) - [char 6] (povinný deskriptor) (BCHAR), kódovací tabulka Taxon
Údaj "Bchar" (botanický kód) figuruje pouze ve vztahu k plodině (srov. tabulka v Příloze 6.7.3b), tj. nemůže se vyskytovat sám, ale pouze v kombinaci s kódem plodiny. Jedná se šestimístný kód (vyjádřený číslicemi, avšak typ položky je charakterový), jehož první pozice
znázorňuje ploidii. Není-li ploidie známa, potom je první pozice Bchar vyplněna nulou. (Tento znak nabývá na významu především u skupiny obilnin, kde ploidie je znakem úzce spojeným s taxonomií.) Dvě další pozice vyjadřují kód druhu v rámci plodiny a poslední 3 místa vyjadřují poddruhovou úroveň taxonu. Pokud existuje v číselníku botanických jmen kód (Bchar) pro danou plodinu (srovnej soubor Taxon nebo též kód taxonu, který je součástí národního klasifikátoru), používá se tento kód. V opačném případě je nutno doplnit chybějící taxon a jeho kód (Bchar) přes centrální dokumentaci do kódovací tabulky Taxon. Při vkládání nového záznamu taxonu je třeba uvést botanické jméno v plném textu ("celý botanický název"). Jména se uvádějí včetně jmen autorů zkrácených podle mezinárodních pravidel. Před jmény taxonů nižších než druh se uvádějí následující zkratky: subsp. convar. var. subvar. f.
pro subspecies pro convarietu pro varietu pro subvarietu pro formu
Celý seznam taxonů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako číselník Taxon. Pro jeho značnou rozsáhlost (5826 záznamů) však není zde uveden v příloze. V číselníku Taxon je uveden rod, druh, poddruhová jednotka v oddělených polích dle taxonomické kategorie, jméno autora u druhu a poddruhové jednotky a synonymum. Případná synonyma botanických jmen jsou uvedena v hranatých závorkách a uvozena zkratkou [syn: ]. Několikanásobná synonyma jsou oddělena navzájem středníkem.
Poznámka: jedná se o pouze synonyma taxonomická, tj. nikoliv o synonyma názvů kultivarů. Jeden taxon se ve výjimečných případech může vyskytnout ve dvou, popř. více plodinách, např. Carthamus tinctorius je číslován v kolekci olejnin (O14) a v kolekci květin (D79), avšak kód Bchar přiřazený takovému taxonu je v obou případech shodný. Odpovídající deskriptory MCPD č. 5,6,7,8,9: GENUS, SPECIES, SPAUTHOR, SUBTAXA SUBTAUTHOR 3.
Název genetického zdroje [char 30] (NAZEV)
Je uveden v řeči státu původu a přepisu latinkou bez diakritických znamének. Používají se malá i velká písmena, číslice a všechny typy znaků včetně mezer. Jména psaná původně azbukou a německé přehlásky ("Umlauts") se přepisují transliterací pomocí tabulky (viz. tabulka Příloha 6.7.5). Poznámka: původně transliterované názvy z azbuky, které nerespektovaly zcela standard uvedený v tabulce 6, jsou uchovány tak, jak byly do databáze původně vloženy a transliterace podle platné normy je uvedena v zvláštním poli „synonyma názvu genetického zdroje“(viz následující deskriptor). Poznámka: Nová verse systému, která bude podporovat Multicode page, bude obsahovat dvě pole pro název genetického zdroje: nové včetně diakritiky a původní bez diakritiky. Současně platná verse je bez diakritiky. Odpovídající deskriptor MCPDč. 11: Accession name, ACCENAME 4.
Synonymum názvu genetického zdroje [char 50]
Jiný název nebo označení téhož genetického zdroje. Vícenásobný výskyt oddělit středníkem. Poznámka: zde uvést název, pod kterým je kultivar registrován v jiném státu, nebo byl-li kultivar dříve registrován pod jiným názvem, název kultivaru v jiné transliteraci apod. Nejdená se zde o synonyma v taxonomickém smyslu. Pravidla záznamu jsou stejná jako pro deskriptor „Název genetického zdroje“. Odpovídající deskriptor MCPD č. 11: Accession name, ACCENAME 5.
Stát původu [char 3] (SP), kódovací tabulka EVGC15
Zkratka státu, ve kterém byl vzorek vyšlechtěn nebo sebrán expediční činností. Třípísmenové zkratky se používají podle mezinárodní normy ISO 3166 rozšířené o staré kódy náležející již neexistujícím státům, ty jsou označeny hvězdičkou (*). Přehled zkratek států je uveden v tabulce 4. Odpovídající deskriptor MCPD č. 13: Country of origin , ORIGCTY 6.
Status (původ) [char 3] (PV), kódovací tabulka EVGC17 (EVGC17A)
Podle nové verse MCPD je navrženo alternativně následující členění s možností větší podrobnosti záznamu - buď jen tučně vyznačené nebo podrobnější členění: 100) Planý 110) přírodní (původní) 120) polo-přírodní/planý 200) Plevelný 300) Tradiční / místní kultivar (landrace) 400) Šlechtitelský / výzkumný materiál 410) Šlechtitelská linie 411) Syntetická populace 412) Hybrid 413) Šlechtitelský zdroj/základní populace 414) Inbrední linie (rodič hybridního kultivaru) 415) Segregující populace 420) Mutantní/genetická zásoba 500) Pokročilý / zlepšený kultivar (moderní kultivar) 999) Jiný (specifikovat v poli REMARKS- poznámka) Poznámka: Zde nastává významná změna oproti původní versi číselníku, který měl nejen jednomístný kód, ale i jiné pořadí položek. Původní znění kódu pro status vzorku: 1 - planá forma 2 - krajový nebo primitivní kultivar 3 - šlechtitelský kultivar
4 - šlechtitelský zdroj Změna kódování statutu vzorku proběhne podle dohody řešitelů naráz pro celý systém. Odpovídající deskriptor MCPD č. 20: Biological status of sample, SAMPSTAT 7.
Dostupnost materiálu [char 1] (DOS), kódovací tabulka EVGC03 YLNX-
8.
volně k dispozici omezeně se souhlasem držitele kolekce (šlechtitelský materiál, linie, jiný důvod omezení distribuce, atd.) ne, vzorek byl poškozen (velmi nízká klíčivost, minimální rozsah, licenčně vázaný vzorek apod.). ne, vzorek byl ztracen (např. neklíčivý)
Způsob/y udržování vzorku 3 x [char 1] (UDR1, UDR2, UDR3), kódovací tabulka EVGC04 Uvedou se nejvýše tři z následujících způsobů: SFTBVKNO-
semena trvalá výsadba hlízy, cibule pupeny (rouby) in vitro kryokonzervace in situ on farm
Zčásti odpovídá deskriptoru MCPD č. 27: Type of germplasm storage, STORAGE (viz kap. V. Další deskriptory používané v MCPD) 9.
Herbářová položka / konzervovaná část rostliny [char 1] (HE), kódovací tabulka EVGC07 Existence vzorku v herbáři nebo části rostliny v konzervovaném stavu 1ano W - ano, originální expediční sběr z přírody nebo z místa pěstování při expedici Cano, z pěstování 0ne
Poznámka: Původně dva deskriptory byly sloučené do jednoho. 10.
Datum zařazení do kolekce [char 8] (DATUM_PUV) Rok, měsíc, den ve tvaru YYYYMMDD, ve kterém byl vzorek zařazen do kolekce. Původně uveden jen rok zařazení do kolekce. Údaj nemá datový, ale textový formát, chybějící údaje o měsíci nebo dni nutno nahradit polmčkou.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 12: Acquisition date, ACQDATE
11.a,b Institut dárce (akronym, instcode) [char 10, char 6(7)] (DONOR, DONORINSTC), kódovací tabulka ACRONYM Institut dárce vzorku. Zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři označují stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci, firmu nebo jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů firem, který byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže dárce není v rámci státu získání znám, použije se pouze třípísmenový kód státu (viz tabulka č. 4). Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho přesný název (v orig. jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah není zde uvedena v příloze. Paralelně je institut dárce uveden i v poli 11.b označeném jako Donorinstc. V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv. INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než 8800 záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu). V použití jsou doposud alternativně oba systémy, existuje možnost plného převedení starého do nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru. Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze vytvářet vlastní zkratky! Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben). Odpovídající deskriptor MCPD č. 23: Donor institute code, DONORCODE 12.
Evidenční číslo katalogu dárce [char 12] (DONORNO) Číslo z katalogu nebo Indexu seminum/plantarum dárce, identifikátor v kolekci dárce.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 24: Donor accession number, DONORNUMB 13.
Jiné evidenční číslo [char 12] (OTHERNO)
Jiné známé číslo přiřazené genetickému zdroji v jiných katalozích, které může pomoci při identifikaci materiálu. Zde se neuvádí národní evidenční číslo, číslo introdukce, ani číslo v kolekci dárce (viz deskriptory č. 1, 12, 18). Ve výjimečném případě se zde však může vyskytnout číslo sběru - viz deskriptor č. 26. Jedná se pak o duplikaci údaje z důvodu správné identifikace sběrových materiálů v systému EVIGEZ Odpovídající deskriptor MCPD č. 25: Other identification number(s) associated with the accession, OTHERNUMB
14.
Stupeň ploidie [char 1] (PL), kódovací tabulka EVGC16 1 - haploid (n) 2 - diploid (2n) 3 - triploid (3n) 4 - tetraploid (4n) 5 - pentaploid (5n) 6 - hexaploid (6n) 7 - heptaploid (7n) 8 - oktaploid (8n) 9 - polyploid
15.
Typ vegetace [char 1] (TV), kódovací tabulka EVGC18 A - jarní I - přechodný H - ozimý pro květiny se používá stupnice: 1 - letničky 2 - dvouletky 3 - trvalky, generativně množené 4 - skleníkové, generativně množené 5 - cibulnaté nebo hlíznaté 6 - trvalky, vegetativně množené 7 - skleníkové, vegetativně množené
16.
Vytrvalost [char 1] (VYT), kódovací tabulka EVGC19 1 - jednoletý 2 - dvouletý 9 - vytrvalý
17.
Součást „core - collection“ [char 1] (CORE), kódovací tabulka EVGC08 10-
18.
ano ne
Číslo introdukce [char 6] (CIN)
Šestimístný textový řetězec - číslo přiřazované od roku 1976 do roku 1991 genetickým zdrojům při introdukci do ČR. První dvě cifry označovaly rok introdukce, další čtyři číslice vlastní pořadové číslo. U odrůd introdukovaných vícekrát se uvádělo číslo té dodávky, z níž byl odvozen biologický materiál v kolekci. Poznámka: Deskriptor historického významu, číslo introdukce ztratilo svůj význam po roce 1990, kdy byl zrušen centrální dovoz vzorků z ciziny. V současné době může být používán
jako vlastní číslo platné v rámci ústavu řešitele kolekce. Neshoduje nikdy s ECN (deskriptor č.1). II. Deskriptory vztahující se k šlechtění: 19.
Metoda šlechtění [char 1] (MS), kódovací tabulka EVGC20
Uvede se jen jedna podstatná nebo nejdůležitější metoda, o které rozhodne řešitel kolekce. 1 - nešlechtěná 2 - hromadný výběr 3 - individuální výběr 4 - křížení 5 - mutace 6 - polykros 7 - heterozní křížení 8 - polyploidizace 9 - genová manipulace x - jiná metoda (upřesnit v poznámce - deskriptor č. 33) Poznámka: Tento deskriptor se částečně kryje s novým deskriptorem MCPD č. 20 vyjadřujícím biologický status vzorku (SAMPSTAT) viz deskriptor EVIGEZ č. 6. 20.
Rok ukončení šlechtění [char 4] (RUS) Uvádí se rok, kdy bylo ukončeno šlechtění.
21.
Rok - začátek registrace [char 4] (RP) Uvádí se rok původní registrace ve státu původu.
22.
Rok - ukončení registrace [char 4] (RR) Uvádí se rok ukončení registrace ve vztahu k předchozímu deskriptoru č. 21
23.a,b Šlechtitelská firma, původce (akronym, instcode)[char 10, případně char 6(7)] (FIRMA, BREEDINSTC), kódovací tabulka ACRONYM Uvádí se mezinárodní akronym a instcode ze stejného seznamu a podle stejných pravidel, jako v případě institutu dárce (deskriptor č. 11). Šlechtitelská firma - zkrácený název dárce (akronym) má 10 písmen, z nichž první tři označují stát (podle rozšířeného seznamu ISO 3166) a následujících 7 písmen organizaci, firmu nebo jednotlivce v tomto státě. Zkratky byly užívány ve shodě se seznamem akronymů firem, který byl sestaven pro FAO/IPGRI (autor: Jerzy Serwinski v 80. letech). Jestliže šlechtitelská firma není v rámci státu získání známa, použije se pouze třípísmenový kód státu (viz tabulka č. 4). Pokud dárce není uveden v seznamu akronymů, uvede řešitel jeho přesný název (v orig. jazyce) a úplnou poštovní adresu v poznámce. Seznam akronymů je součástí uživatelského programu EVIGEZ jako tabulka Acronym, avšak pro značný rozsah není zde uvedena v příloze. Paralelně je institut šlechtitele uveden i v poli 23.b označeném jako Bredinstc.
V současné době jsou používány nové zkratky podle Databáze ústavů FAO WIEWS (tzv. INSTCODE). Kód sestává z 6(7) charakterových znaků, přičemž první 3 znaky znamenají zkratku státu podle ISO 3166, další 3(4) znaky pořadové číslo ústavu. Nový seznam INSTCODE má více než 8800 záznamů a je k dispozici pouze v elektronické formě (není zde uveden jako samostatná příloha kvůli značnému rozsahu). V použití jsou doposud alternativně oba systémy, existuje možnost plného převedení starého do nového kódu, avšak jen zčásti platí tato možnost v opačném směru. Poznámka: Nutno používat pouze schválených obecně platných zkratek nebo kódů, nelze vytvářet vlastní zkratky! Poznámka: K přechodu na nový seznam firem INSTCODE dojde naráz po dohodě s řešiteli kolekcí. Původní akronymy vztahující se k již neexistujícím státům budou pomocí nového souboru INSTCODE převedeny automaticky na nově vzniklé státy s příslušným kódem ústavu, např. DDRGAT -> DEU146 (IPK Gatersleben). Odpovídající deskriptor MCPD č. 19: Breeding institute code, BREDCODE 24.
Rodokmen [char 120] (RODOKMEN)
Rodokmen nebo jiná informace o původu genetického zdroje. Používá se některý z obecně doporučených systémů pro zpracování rodokmenů na počítači, nejčastěji podle publikací: Purdy, H. W. et al.: A proposed standard method for illustrating pedigrees of small grain varieties, Crop Sci. 8 (1968), 405 - 406 Zeven, A. C. , and N.C. Zeven - Hissink: Genealogies of 14.000 Wheat Varieties, Netherlands Cereal Centre, Wageningen, 1976 Tj. systémy používající lomítka pro vyznačení křížení. V rodokmenu lze použít následující zvláštní značky: / // /3/, /4/,… * ? SLV, M+ (..)
jednoduché křížení dvojnásobné křížení trojnásobné a vícenásobné křížení s vyznačením čísla mezi lomítky zpětné křížení před názvem odrůdy značí nejistotu, zda byla tato odrůda skutečně použita výběr (selection) krajový kultivar (local variety) mutace opylení směsí pylu vysvětlivky (vysvětlující texty je vhodné uvádět anglicky, vysvětlivky, které nemají těsný vztah k rodokmenu, uvádějte v poznámce deskriptor č. 34)
Názvy vzorku typu „krajový“ a pod. by měly být uvedeny v tomto deskriptoru místo deskriptoru č. 3. Pro přepis azbuky platí stejné zásady jako v deskriptoru č. 3 Poznámka: V případě křížení označeném „/“ nepoužívat v názvech materiálů lomítko v jiném smyslu, např. k určení dvojčíslí roku (SG-S 146/96). Pro tento účel je doporučeno použít pomlčku nebo tečku. Odpovídající deskriptor MCPD č. 21: Ancestral data, ANCEST
III. Deskriptory vztahující se k sběrům: 25.
Název expedice, sběratel [char 50] (COLNAME)
Pro materiál sebraný v přírodě se předpokládá vytvoření vlastního seznamu akronymů expedic a sběratelů. Původně plánovaný mezinárodní seznam expedic a jejich zkratek nebyl uveden v platnost, lze uvádět vlastní zkratky vystihující např. zemi (deskriptor č. 5), jméno sběratele a rok sběru. 26.
Číslo sběru přiřazené sběratelem [char 20] (COLNO) Číslo přiřazené vzorku sběratelem v průběhu expedice podle expedičního deníku.
Odpovídající deskriptor MCPD č. 3: Collecting number, COLLNUMB 27.a,b Datum sběru originálního vzorku [date, char 10] DD/MM/RRRR; YYYYMMDD (COLDATE, COLLDATE) Původní datový typ nepovoluje jiný formát vstupu dat než Den, měsíc, rok s oddělovačem „/“, např. 13/04/1999. Nelze zaznamenat údaj s chybějícím měsícem nebo dnem, který je běžný u starších dat. Alternativně dvě pole: ve formátu původním - datovém (COLDATE) novém – charakterovém (COLLDATE). Počítá se s budoucím použitím jen charakterového typu, chybějící údaje je nutno vyplnit pomlčkou. Příklad: pokud je znám jen měsíc a rok sběru 199809-Odpovídající deskriptor MCPD č. 18: Collecting date of original sample, COLLDATE (formát YYYYMMDD) 28.
Lokalizace místa sběru, lokalita [char 80] (COLSITE)
Zeměpisné označení území (provincie, oblast) a místa sběru (město, vesnice, vzdálenost a směr od bodu uvedeného v atlasu). Volný text - doporučený jazyk angličtina, místní názvy nepřekládat. Odpovídající deskriptor MCPD č. 14: Location of collecting site, COLLSITE 29.
Ekologická charakteristika místa sběru [char 100] (ECOLOGY)
Stanoviště, geologický podklad, půda, orientace vůči světovým stranám, svažitost, vlhkostní poměry, vegetace, hojnost výskytu, fenofáze v době sběru a popřípadě další údaje. Volný text - doporučený jazyk angličtina Zčásti odpovídá deskriptoru MCPD Collecting/acquisition source č. 22 COLLSRC – viz kap. V. Další deskriptory používané v MCPD
30.
Zeměpisná šířka [char 7] (LATIT) YDDMMSS Y určuje polokouli (N - severní, S - jižní) DD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy Nulou vyplňovat nepřítomné desítky. Chybějící údaje (např. minuty, sekundy) vyplnit pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 7 charakterů v poli "zeměpisná šířka" s ohledem na přesné umístění jednotlivých znaků! Příklad: N0715--
Odpovídající deskriptor MCPD č. 15: Latitude of collecting site, LATITUDE 31.
Zeměpisná délka [char 8] (LONGIT) XDDDMMSS X určuje směr (E - východ, W - západ) DDD označuje stupně, MM minuty a SS sekundy Nulou vyplňovat nepřítomné desítky a stovky. Chybějící údaje (např. minuty, sekundy) vyplnit pomlčkami. Tj. vždy vyplnit všech 8 charakterů v poli "zeměpisná délka" s ohledem na přesné umístění jednotlivých znaků! Příklad: E02507--
Odpovídající deskriptor MCPD č. 16: Longitude of collecting site, LONGITUDE 32.
Nadmořská výška [char 4] (ALTIT)
Nadmořská výška je zaznamenávána v metrech, výšky pod úrovní hladiny moře jsou označeny znaménkem minus (-). Poznámka: Hodnoty zaznamenávat tak, aby jednotky [m] byly umístěny ve sloupci zcela vpravo. Odpovídající deskriptor MCPD č. 17: Elevation of collecting site, ELEVATION IV. Doplňkové deskriptory: 33.
Poznámka [ char 150] (POZNAMKA)
Další důležité informace o vzorku, které nejsou obsaženy v deskriptorech uvedených výše, případně pokračování informace z jiného deskriptoru, jejíž text byl zkrácen z důvodu pevného formátu příslušného pole. Text (doporučuje se v angličtině) vztahující se k jednotlivým deskriptorům uvádět názvem deskriptoru a dvojtečkou. Jsou-li poznámky k několika deskriptorům v jednom záznamu, pak je navzájem oddělovat středníkem. Příklad: donor: SS Domoradice; registration DEU:1999 Odpovídající deskriptor MCPD č. 28: REMARKS 34.
Původní datum záznamu [datový] (DATUM_PUV)
Technický deskriptor využívaný správcem databáze. 35.
Datum poslední změny zápisu [datový] (DATUM)
Technický deskriptor doplňovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při jakékoli změně v zápisu (ať již opravy nebo doplňky zaslané řešitelem nebo technické změny provedené administrátorem databáze). 36.
Stav [ char 1]
Technický deskriptor generovaný automaticky uživatelským programem EVIGEZ při jakékoli změně nebo přidání záznamu . Pasportní údaje se vkládají přímo v rámci uživatelského programu EVIGEZ do elektronické pasportní karty nebo v archivní formě na pasportní kartu viz obrázek, Příloha 6.7.7. V. Další deskriptory používané v MCPD, které budou zařazeny do EVIGEZu: 37. Kód instituce - Institute code INSTCODE - deskriptor MCPD č. 1 38. Kód instituce sběratele - Collecting institute code COLLCODE - deskriptor MCPD č. 4 39. Obecný název plodiny - Common cropname CROPNAME - deskriptor MCPD č. 10 40. Umístění bezpečnostní duplikace - Localisation of safety duplicates DUPLCODE deskriptor MCPD číslo 26
VI. Deskriptory používané v MCPD s transformací pro deskriptory EVIGEZ: A) Způsob sběru/získání Collecting/acquisition source COLLSRC - deskriptor MCPD č. 22, který zčásti odpovídá existujícímu deskriptoru EVIGEZ č. 29 „Ekologická charakteristika místa sběru“ - Ecology - pro část způsob sběru v kombinaci s informací o dárci vzorku. Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd. Navržená kódovací tabulka EVGC10A 10) Plané prostředí 11) Les/stromový porost 12) Křovinatý porost 13) Travní porost 14) Poušť/tundra 15) Vodní prostředí
20) Farma nebo kultivované prostředí 21) Pole 22) Sad 23) Zahrádka (městská, příměstská, venkovská) 24) Lado, neobdělaná plocha 25) Pastvina 26) Farma 27) Mlat 28) Park 30) Trh nebo obchod 40) Instituce, pokusná stanice, výzkumná organizace, genová banka
50) Semenářská společnost 60) Plevelné, antropogenní (narušené) nebo ruderální prostředdí 61) okraj (podél) cesty 62) okraj pole 99) Jiný (specifikovat v poli REMARKS)
B) Typ konzervace genofondu - Type of germplasm storage STORAGE - deskriptor MCPD č. 27 s velmi podobným rozsahem jako deskriptor EVIGEZ č. 8 . Navržené kódovací schéma lze použít ve dvou úrovních podrobnosti: buď použít všeobecné kódy (vytištěny tučně) např. 10, 20, 30 nebo použít podrobnější kódy např. 11, 12, atd. Navržená kódovací tabulka EVGC04A zohledňuje kódovací tabulku EVGC04 10) Semenná kolekce 11) krátkodobá 12) střednědobá 13) dlouhodobá 20) Polní kolekce 21) trvalý porost 22) hlízy, cibule 23) pupeny, rouby 30) In vitro kolekce (pomalý růst) 40) Kryo kolekce 41) meristémy 42) pyl 50) In situ 60) On farm 99) Ostatní (specifikovat v poli REMARKS)
Příloha 6.7.1 Přehled kódů a akronymů řešitelských plodinových ústavů „Národního programu“ používaných v IS EVIGEZ (obsah číselníku EVGC01) Kód1 Akronym2
INSTCODE3 Ústav
01
CSKRUZYNE
CZE122
VÚRV Praha-Ruzyně, odbor genet. a šlecht.
03
CSKKROME
CZE047
ZVÚ s.r.o., Kroměříž
05
CSKSUMPERK
CZE090
AGRITEC s.r.o., Šumperk
07
CSKHBROD
CZE027
VÚB s.r.o., Havlíčkův Brod
08
CSKZATEC
CZE112
CHI s.r.o., Žatec
09
CSKOLOMOUC CZE061
VÚRV Olomouc
10
CSKHOLOVOU CZE031
VŠÚO s.r.o., Holovousy
12
CSKPRUHON
CZE079
VÚKOZ Průhonice
13
CSKTROUBSK
CZE096
VÚP s.r.o., Troubsko u Brna
14
CSKZUBRI
CZE082
OSEVA PRO s.r.o., VST Zubří
15
CSKOPAVA
CZE065
OSEVA PRO s.r.o., VÚO Opava
24
CSKKARLST
CZE041
VÚRV Karlštejn
42
CSKLEDNICE
CZE050
MZLU ZF Lednice na Moravě
48
CZEZNOJMO
CZE005
AMPELOS a.s., Znojmo - Vrbovec
1
Kód ústavu používaný v EVIGEZu (chybějící čísla v řadě náležela slovenským ústavům v rámci Československa) 2
Akronym, kódy ze staršího seznamu ústavů FAO/IBPGR sestávající z 3 písmen zkratky státu podle rozšířeného ISO kódu 3166 a zkratky názvu ústavu 3
INSTCODE – nový mezinárodní kód ústavů FAO WIEWS sestávající z z 3 písmen zkratky státu podle rozšířeného ISO kódu 3166 a 3 číslic kódu ústavu (tj. pořadového čísla v rámci státu)
Příloha 6.7.2 Přehled skupin plodin a jejich kódů používaných v EVIGEZ Kód A B C D E F G H L M O S T V W X Y Z
Skupina plodin Aromatické a léčivé rostliny Řepa, semenné okopaniny Obilniny Květiny Pěnišníky a růže sadové Ovocné dřeviny Trávy Zeleniny Luskoviny Různé druhy květnatých luk Olejniny Brambor Pícniny (kromě trav) Réva vinná Okrasné dřeviny listnaté Technické plodiny Jehličnany Kukuřice, alternativní obilniny
Crop group Aromatic and medicinal plants Beet, seed root crops Cereals Flowers Rhododendron, Rosa Fruit woody plants Grasses Vegetables Food legumes Miscelaneous, species of flowering meadows Oil crops Potato Fodder legumes, fodder crops (Grasses excl.) Vine grape Ornamental woody plants- broadleaves Industrial crops Conifers Mais, alternative cereals
Příloha 6.7.3a Přehled kódů plodin a jejich skupin dokumentovaných v EVIGEZu –řazeno dle kódů plodin Kód A A01 A05 A06 A08 A09 A10 A11 A12 A13 A14 A15 A16 A17 A19 A20 A21 A22
Latinsky Česky Aromatické a léčivé rostliny (Aromatic, medicinal plants) Achillea L. řebříček Agrimonia L. řepík Armoracia GAERTN. křen Althaea L. proskurník Ammi L. morač Anthemis L. rmen Anethum L. kopr Archangelica L. andělika Arctium L. lopuch Arctostaphylos ADANS. medvědice Aristolochia L. podražec Arnica L. prha Artemisia L. pelyňek Atropa L. rulík Borago L. brutnák Calendula L. měsíček Carum L. kmín
A23 A26 A27 A31 A33 A34 A38 A39 A41 A42 A43 A44 A47 A49 A50 A51 A52 A53 A55 A56 A57 A58 A59 A60 A61 A62 A63 A64 A65 A68 A69 A71 A72 A73 A75 A76 A79 A80 A81 A82 A83 A84 A85 A86 A89 A90 A92 A93
Centaurium HILL Centaurea s.L. Cnicus benedictus L. Coriandrum L. Datura stramonium L. Digitalis L. Filipendula P.MILLER Foeniculum vulgare ssp. vulgare Galega officinalis L. Galium L. Gentiana L. Glycyrrhiza L. Heracleum L. Hyoscyamus L. Hypericum L. Hyssopus L. Inula L. Iris L. Lavandula L. Leonurus L. Levisticum HILL Linaria MILLER Majorana MILLER Malva L. Marrubium L. Chamomilla recutita (L.) RAUSCH. Melissa L. Mentha L. Menyanthes L. Ocimum L. Origanum L. Trigonella foenum-graecum L. Pimpinella L. Plantago L. Ononis L. Potentilla L. Ruta L. Salvia L. Saponaria L. Satureja L. Sedum L. Silybum ADANS. Solanum dulcamara L. Solidago L. Thymus L. Tanacetum vulgare L. Valeriana L. Verbascum L.
zeměžluč chrpa čubet koriandr durman obecný náprstník tužebník fenykl jestřabina lékařská svízel hořec lékořice bolševník blín třezalka yzop oman kosatec levandule srdečník libeček lnice majoránka sléz jablečník heřmánek pravý meduňka máta vachta bazalka dobromysl pískavice řecké seno berdník (anýz) jitrocel jehlice mochna routa šalvěj mydlice saturejka rozchodník ostropestřec lilek potměchuť zlatobýl mateřídouška vratič kozlík divizna
A94 A95 A96 A97 AA2 AA7 AB1 AB6 AC3 AC4 AC5 AC8 AD4 AD5 AD6 AD8 AE1 AE3 AE4 AE5 AE9 AF2 AF6 B B01 B02 B03 B04 B05 C C01 C02 C03 C04 C05 C06 C07 C08 C09 C10 C11 C12 C13 C19 C21 C22 C23 C24
Anchusa L. pilát Anthriscus PERS. kerblík Agastache CLAYTON agastache Bellamcanda L. Bellamcanda Betonica L. bukvice Chamaenerion RAFIN. vrbka Eryngium L. máčka Geranium L. kakost Leucanthemum MILLER kopretina Lithospermum L. kamejka Lobelia L. lobelka Nasturtium R. BROWN potočnice Polemonium L. jirnice Primula L. prvosenka Rhodiola L. rozchodnice Sanguisorba L. krvavec Scutellaria L. šišák Taraxacum WEBER smetanka Veratrum L. kýchavice Verbena L. sporýš Ostericum HOFFM. matizna Echinacea MOENCH. echinacea Oenothera L. pupalka Řepa a semenné okopaniny (Beta, seed root crops) Beta vulgaris L. var. altissima DOELL řepa cukrovka Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH. řepa krmná Beta vulgaris L. var. vulgaris řepa salatová Beta vulgaris L. var. cicla L. mangold Beta L. (wild sp.) řepa (plané druhy) Obilniny (Cereals) Triticum L. (winter) pšenice ozimá Triticum L. (spring) pšenice jarní Secale L. (winter) žito ozimé Secale L. (spring) žito jarní Hordeum L. (winter) ječmen ozimý Hordeum L. (spring) ječmen jarní Avena L. (spring) oves jarní Avena L. (winter) oves ozimý xTriticosecale WITTM. (winter) tritikale ozimé xTriticosecale WITTM (spring) tritikale jarni Triticum L. (winter, work. col.) pšenice ozimá (prac. kol.) Triticum L. (spring, work. col.) pšenice jarní (prac. kol.) Secale L. (winter, work. col.) žito ozimé (prac. kol.) xTriticosecale WITTM (winter, work. col.) tritikale ozimé (pracov. kol.) Aegilops L. mnohoštět Hordelymus (JESSEN) JESSEN ječmenka Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D kosmáč Haynaldotricum HYL. Haynaldotricum
C25 C26 C27 C28 C29 C30 C31 C32 C33 C34 C37 C42 C51 D D01 D02 D03 D04 D05 D06 D07 D09 D10 D11 D12 D13 D14 D15 D16 D17 D19 D20 D21 D22 D25 D26 D27 D28 D29 D30 D31 D32 D33 D34 D35 D36 D37 D38
Leymus HOCHST. Psathyrostachys NEVSKI Pascopyrum LOEVE Agropyron J.GAERTN. Elymus L. Elytrigia DESV. Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE Thinopyrum LOEVE Taeniatherum NEVSKI Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP. Heteranthelium HOCHST Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV. xAegilotricum Květiny (Flowers) Allium L. (hybr. cvs.) Antirrhinum L. Begonia L. Calendula L. Callistephus chinensis (L.) NEES Canna L. Chrysanthemum L. Cyclamen L. Dahlia pinnata CAV. Consolida S.F. GRAY Dianthus L. Freesia KLATT Gaillardia FOUG. Gerbera BOLUS Gladiolus L. Helichrysum MILLER Lathyrus odoratus L. Lilium L. Limonium MILLER Matthiola L. Pelargonium HORT. Petunia A.L. JUSS. Phlox L. Primula L. Rhododendron L. Rudbeckia hirta L. Saintpaulia H.WENDL. Salvia L. Senecio L. Sinningia D.C. NEES Tagetes L. Tropaeolum L. Tulipa L. Verbena L.
ječmenice Psathyrostachys Pascopyrum žitnák pýrovník pýr Pseudoroegneria Thinopyrum Taeniatherum puštinec Heteranthelium Crithopsis xAegilotricum česnek hledík kysala měsíček astra čínská dosna zlateň, chryzantéma brambořík jiřinka zahradní ostrožka hvozdík fresie kokarda gerbera mečík smil (slaměnka) hrachor vonný lilie statice fiala pelargonie petunie plamenka primule pěnišník <skleník.> třapatka jonatka šalvěj starček gloxinie aksamitnik lichořeřišnice tulipán sporýš
D39 D40 D45 D46 D48 D50 D51 D53 D55 D56 D59 D63 D64 D69 D70 D72 D74 D75 D76 D79 D81 D82 D86 D88 D89 D90 D95 D97 D98 DA1 DA2 DA5 DA7 DA9 DB1 DB2 DB4 DB5 DB6 DB7 DB8 DC1 DC5 DC8 DC9 DD2 DD5 DE1
Viola L. Zinnia L. Ageratum MILLER Alcea rosea L. Alyssum L. Amberboa L. Ammobium R.BR. Anemone L. Anthurium BIRDSEY
Aquilegia L. Argyranthemum L. Aster L. Asteriscus L. Bellis perennis L. Bidens JACQ.. Brachycome BENTH. Bupleurum L. Calceolaria VOSS Campanula L. Carthamus tinctorius L. Celosia L. Centaurea L. Cheiranthus L. [syn.: Erysimum] Cirsium japonicum DC. Clarkia PURSH Cleome CHODAT Coleus BENTH. Convallaria L. Convolvulus L. Coreopsis L. Cosmos CAV. Cuphea A. DC Cynoglossum L. Delphinium x cultorum VOSS Dendranthema grandiflora TZVELEV Diascia HOOK. Didiscus DC. Dieffenbachia LOOD. Digitalis L. Dimorphoteca DC. Dolichos L. Dorotheanthus (BURM.) N. Erigeron L. Erysimum x allonii HORT. Eschscholtzia CHAM. Euphorbia PURSH [syn.:Agaloma] Felicia L. Gazania L.
maceška ostálka nestařec topolovka tařice budělník slaměnka sasanka Anthurium orlíček Argyranthemum hvězdnice Asteriscus chudobka sedmikráska dvouzubec všelicha prorostlík pantoflíček zvonek světlice barvířská nevadlec chrpa chejr pcháč japonský lokanka Cleome pochvatec konvalinka svlačec krásnoočko krásenka Cuphea užanka stračka listopadka Diascia Didiscus dieffenbachie náprstník dvoutvárka Dolichos Dorotheanthus turan trýzel sluncovka pryšcovec Felicia úborovka
DE6 DE7 DE8 DE9 DF2 DF3 DF4 DF5 DF6 DF7 DG1 DG2 DG8 DG9 DH5 DH7 DH8 DI1 DI2 DI5 DI6 DI7 DI8 DI9 DJ1 DJ2 DJ3 DJ4 DJ5 DJ7 DJ8 DK1 DK4 DK6 DK8 DL1 DL3 DL6 DL9 DM1 DM5 DM6 DN2 DN3 DN4 DN5 DN7 DN8
Godetia LINDL. Gomphrena KLOTZSCH Goniolimon ( L.) BOISS. Gypsophila M.BIEB. Helenium L. Helianthemum L. Helianthus L. (hybr.) Heliopsis PERS. Heliotropium L. Helipterum DC. Heterocentron HOOK. et ARN. Heuchera L. Iberis L. Impatiens L. Kalanchoe ADANS. Kochia L. Lantana L. Lavatera L. Lewisia PURSCH Linum grandiflorum DESF. Lobelia L. Lobularia L. Lonas L. Lotus Lupinus polyphyllus LIND. Lysimachia L. Malope trifida CAV. Marrubium L. Matricaria maritima L. Mimulus L. Mirabilis L. Monarda L. Myosotis L. Nemesia BENTH. Nicotiana Nigella damascena L. Ocimum L. Osteospermum ecklonis DC. NORL. Papaver L. Penstemon BENTH. Phacelia JUSS. Pharbitis ROTH Plectranthus BENTH. Polygonum capitatum BUCH. Portulaca grandiflora HOOK. Psylliostachys suworowii ROSHK. Reseda L. Ricinus communis L.
Godetia pestrovka Goniolimon šater záplevák devaterník slunečnice (hybr.) janeba otočník smilek Heterocentron dlužicha štěničník netýkavka kolopojka bytel Lantana slézovec hořkavička len velkokvětý lobelka Lobularia Lonas štírovník vlčí bob mnoholistý vrbina slézovka trojklaná jablečník heřmánkovec kejklířka nocenka zavinutka pomněnka hledíkovka tabák černucha damašská bazalka Osteospermum mák dračík svazenka Pharbitis Plectranthus rdesno šrucha velkokvětá Psylliostachys reseda skočec obecný
DN9 DP1 DP3 DP4 DP5 DP9 DQ1 DQ6 DQ8 DR4 DR5 DR6 DR8 DR9 DS1 DS2 DS3 DS4 DS6 DS7 DS8 DT1 DT4 DU1 DU2 DU4 DU5 DU6 DU7 DU8 DU9 E E01 E02 F F01 F02 F07 F09 F15 F16 F18 F19 F20 F21 F24 F25 F26
Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON Sanvitalia LAM. Scabiosa L. Scaevola saligna G. FORST. Schizanthus x wisetonensis LOW Silene L. Solanum Tanacetum parthenium SCHULTZ-BIP. Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR. Vaccaria hispanica RAUSCHERT Venidium JACQ. Veronica L. Wedelia trilobata (L.) HITCHC. Xanthisma DC. Xeranthemum annuum L. Zantedeschia aethiopica SPRENG. Acalypha Anagallis L. Anisodontea Aptenia Euryops Glechoma L. Monopsis Plumbago L. Leucanthemum MILLER Lychnis Echinacea MOENCH. Lamium L. Gnaphalium L. s.L. Russelia L. Rhododendron, Rosa Rhododendron L. Rosa L. Ovocné dřeviny (Fruits) Malus domestica BORKH. Malus P.MILLER (other sp.) Pyrus communis L. (European cvs.) Pyrus L. (wild sp.) Sorbus aucuparia L. Aronia melanocarpa ELLIOT Prunus domestica L. Prunus L. Prunus cerasifera EHRH. Prunus L. (other sp.) Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.) Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.) Armeniaca SCOPOLI (other sp.)
jazylka Sanvitalia hlaváč Scaevola Schizanthus silenka lilek (okras.) řimbaba obecná Tithonia Ursinia kravinec polní Venidium rozrazil Wedelia Xanthisma suchokvět roční Zantedeschia Acalypha drchnička Anisodontea Aptenia Euryops popenec Monopsis olověnec kopretina kohoutek Echinacea hluchavka protěž s.l. russelia pěnišník růže jabloň obecná jabloň (ostatní druhy) hrušeň obecná (evrop. cv.) hrušeň (plané druhy) jeřáb ptačí jeřáb černý slivoň švestka slivoň myrobalán slivoň (ostatní druhy) meruňka (evropské cv.) meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.) meruňka (ostatní druhy)
F28 F30 F32 F35 F37 F38 F40 F41 F43 F46 F51 F54 F59 F60 F63 F64 G G01 G02 G03 G04 G05 G06 G07 G08 G09 G10 G11 G12 G13 G14 G15 G16 G17 G18 G19 G20 G21 G22 G23 G24 G28 G29 G30 G34 G35 G36 G37
Persica vulgaris P.MILLER Persica P.MILLER Amygdalus communis L. Cerasus avium (L.) MOENCH Cerasus vulgaris P.MILLER Cerasus P.MILL. (other sp. and hybr.) Rubus idaeus L. (cvs.) Rubus L. (other rapsberr. and hybrids) Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild) Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE Juglans regia L. Corylus avellana L. Ribes rubrum L. (red and white) Ribes nigrum L. Grossularia uva-crispa (L.)MILL. Grossularia P.MILLER (other. sp.) Trávy (Grasses) Agrostis L. (other sp.) Agrostis canina L. Agrostis gigantea ROTH Agrostis stolonifera L. Agrostis capillaris L. Alopecurus L. Arrhenatherum L. Bromus s.L. Cynosurus L. Dactylis L. Deschampsia caespitosa (L.)BEA Festuca arundinacea SCHREB. Festuca L. (other sp.) Festuca ovina L. s.L. Festuca pratensis L. Festuca rubra L. s.L. xFestulolium ASCHERS. et GRAEB Lolium x hybridum HAUSSKN. Lolium multiflorum LAM. Lolium perenne L. Lolium L. (other sp.) Phalaroides arundinacea RAUSCH. Phleum L. (other sp.) Phleum pratense L. Poa pratensis L. s.L. Poa L. (other sp.) Trisetum PERS. Anthoxanthum L. Apera ADANS. Avenella flexuosa (L.) DREJER Beckmannia eruciformis (L.) HOST
broskvoň obecná broskvoně - podnože mandloň obecná třešeň ptačí višeň obecná třešeň (ostatní druhy a hybr.) ostružiník maliník (cv.) ostružiník (ostatní a hybridy) ostružiník křov. (cv. a plané) jahodník zahradní ořešák královský líska obecná rybíz červený (a bílý) rybíz černý srstka obecná (angrešt) srstka (ostatní druhy) psineček (ostatní druhy) psineček psí psineček velký psineček výběžkatý psineček tenký psárka ovsík sveřep s.l. poháňka srha metlice trsnatá kostřava rákosovitá kostřava (ostatní druhy) kostřava ovčí s.l. kostřava luční kostřava červená s.l. kostřavojílek jílek hybridní jílek mnohokvětý jílek vytrvalý jílek (ostatní druhy) chrastice rákosovitá bojínek (ostatní druhy) bojínek luční lipnice luční s.l. lipnice (ostatní druhy) trojštět tomka chundelka metlička křivolaká housenkovec zduřelý
G39 G41 G50 G61 G62 G64 G66 G68 G70 G72 G74 G77 G81 G85 G98 GA1 GA2 GA3 GA4 GA5 GA6 GA7 GA8 GA9 H H01 H02 H04 H05 H06 H07 H10 H13 H14 H15 H17 H18 H19 H20 H21 H22 H23 H24 H25 H26 H27 H28 H29
Brachypodium BEAUV. Briza L. Danthonia DC. in LAM. et DC. Glyceria R.BROWN Helictotrichon [syn.: Avenastrum] Holcus L. Koeleria PERS. Melica L. Molinia SCHRANK Phalaris L. Puccinellia PARL. Sesleria SCOP. Juncus L. Carex s.L. [Vignea] Lamarckia. [syn.: Cynosurus L.] Cortaderia SHULT. et SCHULT. Lagurus L. Miscanthus THUNB. Polypogon L. Achnatherum BEAUV. Hakonechloa Spartina SCHREB. Spodiopogon Chasmanthium Zeleniny (Vegetables) Allium sativum L. Allium cepa L. Allium schoenoprasum L. Allium ampeloprasum L. Allium porrum L. Allium (other sp.) Apium graveolens L. Asparagus L. Atriplex hortensis L. Benincasa SAVI Brassica oleracea var. acephala DC. Brassica oleracea var. capitata L. Brassica oleracea var. sabellica L. Brassica oleracea var. sabauda L. Brassica oleracea var. gemmifera DC. Brassica oleracea var. gongylodes L Brassica oleracea var. botrytis L. Brassica oleracea var. italica PL. Brassica rapa L. Brassica rapa L. ssp. rapa Brassica rapa var. pekinensis HAN. Brassica napus var. napobrassica Brassica sp. (other sp.)
válečka třeslice plevnatec zblochan ovsíř medyněk smělek strdivka bezkolenec lesknice zblochanec pěchava sítina ostřice s.l. [tuřice] zlatochvost pampas sametovka ozdobnice vousec osinatec Hakonechloa Spartina Spodiopogon Chasmanthium česnek kuchyňský cibule kuchyňská pažitka pobřežní pór francouzský, letní pór česnek miřík celer chřest lebeda zahradní Benincasa krmná kapusta zelí hlávkové kapusta kadeřavá kapusta hlávková kapusta růžičková kedluben květák brokolice řepka ladní vodnice brukev pekingská, b. čínská tuřín brukev (ostatní druhy)
H31 H34 H35 H36 H37 H39 H40 H41 H42 H44 H48 H53 H54 H57 H58 H59 H61 H63 H64 H65 H67 H68 H69 H70 H71 H73 H74 H75 H77 H81 H82 H83 H85 L L01 L02 L03 L04 L05 L06 L07 L08 L09 L11 L14 L15 L16 L17
Capsicum L. Chrysanthemum coronarium L. Cichorium intybus L. Cichorium endivia L. Citrullus SCHRAD. Cucumis sativus L. Cucumis melo L. Cucumis L. (other sp.) Cucurbita L. Cynara L. Daucus carota L. Foeniculum vulgare ssp. dulce DC. Helianthus tuberosus L. Lactuca sativa L. Lactuca L. (other sp.) Lagenaria SER. Lepidium L. Luffa P.MILLER Lycopersicon MILLER Lycopersicon MILLER <determin.> Nicandra L. Momordica L. Pastinaca L. Petroselinum A.W.HILL Physalis L. Raphanus sativus L. var. major Raphanus sativus L. var. radicula Rheum L. Scorzonera L. Solanum melongena L. Spinacia L. Trichosanthes L. Tetragonia L. Luskoviny (Food legumes) Pisum sativum L. convar. sativum Pisum sativum L. convar. speciosum Vicia sativa L. Faba ADANS. Phaseolus L. Glycine max (L.) MERR. Lupinus L. Lens culinaris MEDIC. Pisum (other sp.) Cicer L. Lathyrus sativus L. Lathyrus (other sp.) Vicia pannonica CRANTZ Vicia villosa ROTH.
paprika kopretina-chrysantema čekanka štěrbák, endivie meloun vodní, lubenice okurka setá meloun cukrový okurka (ostatní druhy) tykev artyčok, karda mrkev obecna fenykl (zeleninový) topinambur locika salát locika (ostatní druhy) lagenarie řeřicha lufa rajče tyčkové rajče keříčkové lilík Momordica pastinák petržel mochyně ředkev ředkvička reveň černý kořen lilek baklažán špenát Trichosanthes tetragonia, novozéland. špenát hrách setý hrách peluška vikev setá bob fazol soja luštinatá vlčí bob čočka jedlá hrách (ostatní druhy) cizrník hrachor setý hrachor (ostatní druhy) vikev panonská vikev huňatá
L18 L21 M M01 M02 M03 M04 M05 M06 M07 M08 M09 M10 M12 M13 M14 M15 M16 M17 M18 M19 M20 M21 M22 M23 M24 M25 M26 M27 M28 M29 O O01 O02 O03 O04 O05 O06 O07 O08 O09 O10 O11 O12 O13 O14 O16
Vicia (other sp.) vikev (ostatní druhy) Psophocarpus tetragonolobus L. praskavec Různé, druhy květnatých luk (Miscelaneous, species of flowering meadows) Agrostemma L. koukol Colymbada HILL [syn.:Centaurea čekánek (chrpa) scabiosa] Hieracium L. [syn.:Pilosella] chlupáček (jestřábník) Knautia L. chrastavec Lembotropis GRISEB. čilimníkovec Leontodon L. pampeliška Melandrium ROEHLING knotovka Prunella L. černohlávek Steris ADANS. [syn.: Viscaria] smolnička Tragopogon L. kozí brada Clinopodium L. klinopád Dictamnus L. třemdava Peucedanum L. smldník Melittis L. medovník Myrrhis MILLER čechřice Corothamnus (KOCH.) C.B.PRESL kručinkovec kručinečka Genistella ORTEGA Cimicifuga L. ploštičník Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE prostřelenec Bifora HOFFM. štěničník Caucalis L. dejvorec Ranunculus L. pryskyřník Lychnis L. kohoutek Angelica L. andělika Pyrethrum ZINN. řimbaba Serratula L. srpice Hypochaeris L. prasetník Cathartolinum REICHENB. lneček Olejniny (Oil crops) Brassica napus L. var. napus (winter) řepka olejka ozimá Brassica napus L. var. napus (spring) řepka olejka jarní Brassica rapa L. f. biennis THELL. řepice ozimá Brassica rapa L. f. praecox THELL. řepice jarní Sinapis alba L. hořčice bílá Brassica nigra (L.) KOCH. brukev (hořčice) černá Brassica juncea (L.) CZERN.et C brukev hořčičná sareptská Papaver somniferum L. mák setý lnička Camelina CR. Raphanus sativus L. var. oleiforme ředkev olejná Crambe L. katrán Eruca MILL. roketa Helianthus annuus L. slunečnice roční Carthamus L. světlice Brassica napus var. napobrassica tuřín olejný
S S01 S02 S03 S04 S05 T T01 T02 T03 T04 T05 T06 T08 T09 T10 T11 T12 T13 T14 T15 T16 T17 T18 T21 T22 T23 T25 T27 T31 T34 T36 T37 T38 T39 T40 V V01 V02 V03 V04 W W24 W77 W93 X X11 X12
Brambor (Potato) Solanum tuberosum L. (cvs.) brambor obecný (kultivary) Solanum tuberosum L. (hybrids) brambor obecný (hybridy) Solanum L. (other sp.) brambor (ostatní druhy) Solanum L. (interspecific hybrids) brambor (mezidruhové hybridy) Solanum tuberosum L. (dihaploids) brambor obecný (dihaploidy) Jeteloviny, pícniny (Fodder legumes, fodder crops) Medicago sativa L. vojteška setá Trifolium pratense L. jetel luční Trifolium repens L. jetel plazivý Trifolium hybridum L. jetel zvrhlý Trifolium sp. (other sp.) jetel (ostatní druhy) Anthyllis L. úročník Astragalus L. kozinec Coronilla L. čičorka Chamaecytissus LINK. čilimník Dorycnium MILLER bílojetel Galega L. (other sp.) jestřabina (ostatní druhy) Genista L. kručinka Lotus L. štírovník Medicago lupulina L. tolice dětelová Medicago x varia MARTYN tolice hybr. Medicago L. (other sp.) tolice (ostatní druhy) Melilotus MILLER komonice Onobrychis MILLER vičenec Ornithopus L. ptačí noha Tetragonolobus SCOP. ledenec Trigonella L. (other sp.) pískavice (ostaní druhy) Malva L. sléz Leuzea DC. parcha Silphium L. mužák Scorpiurus L. štírovka Securigera Securigera Stylosanthes Stylosanthes Phacelia JUSS. svazenka Spergula L. kolenec Réva vinná (Vine grape) Vitis vinifera L. réva vinná Vitis, wild hybrids and root stocks réva, hybr. planých a podnože Vitis, V.vinifera x wild species réva, V.vinifera x plané druhy Vitis L., wild species réva, plané druhy Okrasné dřeviny listnaté (Ornamental woody plants - broadleaves) Crataegus L. hloh Sarothamnus WIMMER janovec Malus MILL. jabloň Technické plodiny (Industrial crops) Linum usitatissimum L.(lines) len (linie) Linum usitatissimum L.(landraces) len (krajové populace)
X13 X15 X90 X95 Z Z01 Z02 Z03 Z05 Z11 Z12 Z15 Z16 Z17 Z23 Z24 Z25 Z26 Z27 Z29 Z30 Z50 Z51 Z52 Z55
Linum usitatissimum L.(advanced cvs.) len (kultivary) Cannabis sativa L. konopě setá Humulus lupulus L. chmel otáčivý tabák Nicotiana sp. Kukuřice a alternativní obiloviny (Mais and alternative cereals) Zea mays L. (lines) kukuřice (linie) Zea mays L. (cultivars) kukuřice (kultivary) Zea mays L. (populations) kukuřice (populace) Zea mays L. (hybrids) kukuřice (hybridy) Panicum miliaceum L. proso seté Panicum (other sp.) proso (ostatní druhy) Sorghum bicolor (L.) MOENCH. čirok zrnový Sorghum saccharatum (L.) MOENCH. čirok cukrový Sorghum sudanense PIPER. čirok sudánský Setaria italica (L.) P.BEAUV. bér italský (čumíza, mohár) Setaria BEAUV. (other sp.) bér (ostatní druhy) Eleusine J.GAERTN. kalužnice Eragrostis BEAUV. milička Pennisetum L. Pennisetum Digitaria HALLER rosička Echinochloa BEAUV. ježatka Fagopyrum esculentum MOENCH. pohanka obecná Fagopyrum (other sp.) pohanka (ostatní druhy) Amaranthus L. laskavec Chenopodium quinoa WILLD. quinoa
Příloha 6.7.3b Abecední seznam latinských jmen plodin a jejich kódy používané v EVIGEZ (obsah číselníku EVGC02) Kód DS4 A01 D41 D42 GA5 A02 D43 A03 F74 D44 A04 C21 A96
Latinsky Acalypha Achillea L. Achillea L. Achimenes LINDL. Achnatherum BEAUV. Aconitum L. Aconitum L. Acorus L. Actinidia LINDL. Adonis L. Adonis vernalis L. Aegilops L. Agastache CLAYTON
Česky Acalypha řebříček řebříček Achimenes osinatec oměj oměj puškvorec aktinidie hlaváček hlaváček jarní mnohoštět agastache
D45 A05 C28 M01 G01 G02 G05 G03 G04 D46 A07 H07 D01 H05 H02 H06 H01 H04 G06 D47 DS5 A08 D48 Z52 D50 A09 D51 F33 F32 DS6 D52 A94 D53 A11 M25 DS7 A10 G34 A95 D55 T06 D02 G35 H10 DS8 D56 D57 D58
Ageratum MILLER Agrimonia L. Agropyron J.GAERTN. Agrostemma L. Agrostis L. (other sp.) Agrostis canina L. Agrostis capillaris L. Agrostis gigantea ROTH Agrostis stolonifera L. Alcea rosea L. Alchemilla L. Allium L.(other sp.) Allium L. (hybr. cvs.) Allium ampeloprasum L. Allium cepa L. Allium porrum L. Allium sativum L. Allium schoenoprasum L. Alopecurus L. Alstroemeria RUIZ et PAVON Alternanthera Althaea L. Alyssum L. Amaranthus L. Amberboa L. Ammi L. Ammobium R.BR. Amygdalus L. (other sp.) Amygdalus communis L. Anagallis L. Anaphalis L. Anchusa L. Anemone L. Anethum L. Angelica L. Anisodontea Anthemis L. Anthoxanthum L. Anthriscus PERS. Anthurium BIRDSEY Anthyllis L. Antirrhinum L. Apera ADANS. Apium graveolens L. Aptenia Aquilegia L. Arabis caucasica WILLD. Aralia THUNB. [syn.: Fatsia DEC.]
nestařec řepík žitnák koukol psineček (ostatní druhy) psineček psí psineček tenký psineček velký psineček výběžkatý topolovka kontryhel česnek česnek pór francouzský, letní cibule kuchyňská pór česnek kuchyňský pažitka pobřežní psárka alstroemerie Alternanthera proskurník tařice laskavec budělník morač slaměnka mandloň (ostatní druhy) mandloň obecná drchnička plesnivka pilát sasanka kopr andělika Anisodontea rmen tomka kerblík anthurium úročník hledík chundelka miřík celer Aptenia orlíček huseník aralka
A12 A13 A14 D59 A15 F26 F25 F24 D60 A06 A16 F16 H12 G07 A17 H13 D61 A18 D62 D63 D64 D65 T08 D66 H14 A19 D68 C36 C07 C17 C08 C18 G36 G37 D03 A97 G38 AA1 D69 H15 B05 B01 B04 B02 B03 AA2 D70 M21
Archangelica L. Arctium L. Arctostaphylos ADANS. Argyranthemum L. Aristolochia L. Armeniaca SCOPOLI (other sp.) Armeniaca vulgaris (intrasp. hybr. cvs.) Armeniaca vulgaris LAM. (Europ. cvs.) Armeria (DC.) WILLD. Armoracia GAERTN., MEY. et SCH Arnica L. Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT Arracacha DC. Arrhenatherum L. Artemisia L. Asparagus L. Asparagus densiflorus (KUNTH.) JES. Asperula L. Asphodeline [syn. Asphodelus] Aster L. Asteriscus L. Astilbe ARENDS Astragalus L. Astrantia L. Atriplex hortensis L. Atropa L. Aubrietia GUSS. Australopyrum LOEVE Avena L. (spring) Avena L. (spring, work. col.) Avena L. (winter) Avena L. (winter, work. col.) Avenella flexuosa (L.) DREJER Beckmannia eruciformis (L.) HOST Begonia L. Bellamcanda L. Bellardiochloa violacea (BELL.) CHIOV. Bellis perennis L. Bellis perennis L. Benincasa SAVI Beta L. (wild sp.) Beta vulgaris L. var. altissima DOELL Beta vulgaris L. var. cicla L. Beta vulgaris L. var. rapacea KOCH. Beta vulgaris L. var. vulgaris Betonica L. Bidens JACQ. Bifora HOFFM.
andělika lopuch medvědice Argyranthemum podražec meruňka (ostatní druhy) meruňka (vnitrodruh. hybr.cv.) meruňka (evropské cv.) trávnička křen prha jeřáb černý Arracacha ovsík pelyňek chřest chřest (hustokvětý) mařinka Asphodeline hvězdnice Asteriscus čechrava kozinec jarmanka lebeda zahradní rulík tařička Australopyrum oves jarní oves jarní (prac. kol.) oves ozimý oves ozimý (prac. kol.) metlička křivolaká housenkovec zduřelý kysala Bellamcanda kostřavinec fialový chudobka sedmikráska chudobka sedmikráska Benincasa řepa (plané druhy) řepa cukrovka mangold řepa krmná řepa salatová bukvice dvouzubec štěničník
A74 AF4 A20 G40 D71 D72 G39 O07 O02 O01 O16 H28 O06 H16 H17 H23 H18 H21 H22 H24 H20 H19 H25 O03 O04 H26 H27 H29 G41 G08 D73 AA3 D74 G44 D75 A21 D04 D05 AA4 O09 D76 D06 X15 AA5 H31 D78 G85 AA6
Bistorta (L.) ADANS. Blechnum L. Borago L. Bothriochloa L. Bouvardia CAV. Brachycome BENTH. Brachypodium BEAUV. Brassica juncea (L.) CZERN.et C Brassica napus L. var. napus (spring) Brassica napus L. var. napus (winter) Brassica napus var. napobrassica Brassica napus var. napobrassica Brassica nigra (L.) KOCH. Brassica oleracea L Brassica oleracea L. var. acephala (DC.) Brassica oleracea var. botrytis L. Brassica oleracea var. capitata L. Brassica oleracea var. gemmifera DC. Brassica oleracea var. gongylodes L. Brassica oleracea var. italica PLENCK. Brassica oleracea var. sabauda L. Brassica oleracea var. sabellica L. Brassica rapa L. Brassica rapa L. f. biennis THELL. Brassica rapa L. f. praecox THELL. Brassica rapa L. ssp. rapa Brassica rapa var. pekinensis HANELT Brassica sp. (other sp.) Briza L. Bromus s.l. Browallia HOOK. Bryonia L. Bupleurum L. Calamagrostis ADANS. Calceolaria VOSS Calendula L. Calendula L. Callistephus chinensis (L.) NEES Calluna SALISB. Camelina CR. Campanula L. Canna L. Cannabis sativa L. Capsella MEDIC. Capsicum L. Carduus defloratus L. Carex s.l. [Vignea] Carlina L.
hadí kořen žebrovice brutnák vousatka Bouvardia všelicha válečka brukev hořčičná sareptská řepka olejka jarní řepka olejka ozimá tuřín olejný tuřín brukev (hořčice) černá brukev zelná krmná kapusta květák zelí hlávkové kapusta růžičková kedluben brokolice kapusta hlávková kapusta kadeřavá řepka ladní řepice ozimá řepice jarní vodnice brukev pekingská, b. čínská brukev (ostatní druhy) třeslice sveřep s.l. Browallia posed prorostlík třtina pantoflíček měsíček měsíček astra čínská vřes lnička zvonek dosna konopě setá kokoška paprika bodlák ostřice s.l. pupava
O14 D79 A22 F79 D80 M29 M22 D81 D82 A26 A23 D83 T28 D84 F38 F35 F37 D85 H32 T10 AA7 A62 GA9 D86 A24 H33 Z55 D87 D07 H34 L11 H36 H35 A25 M19 D88 H37 F76 D89 D90 D91 M12 D92 A27 D93 D94 A28 D95
Carthamus L. Carthamus tinctorius L. Carum L. Castanea P.MILLER Catharanthus L. Cathartolinum REICHENB. Caucalis L. Celosia L. Centaurea L. Centaurea s. l. Centaurium HILL Centranthus L. Cephalaria SCHR. ex. ROEM. et SCH. Cerastium L. Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.) Cerasus avium (L.) MOENCH Cerasus vulgaris P.MILLER Ceropegia R. BR. Chaerophyllum L. Chamaecytissus LINK. Chamaenerion RAFIN. Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT. Chasmanthium Cheiranthus L. [syn.: Erysimum] Chelidonium L. Chenopodium L. Chenopodium L. Chionodoxa BOISS. Chrysanthemum L. Chrysanthemum coronarium L. Cicer L. Cichorium endivia L. Cichorium intybus L. Cicuta L. Cimicifuga L. Cirsium japonicum DC. Citrullus SCHRAD. Citrus s.l. Clarkia PURSH Cleome CHODAT Clerodendrum G. DON Clinopodium L. Clivia LINDL. Cnicus benedictus L. Cobaea CAV. Colchicum L. Colchicum autumnale L. Coleus BENTH.
světlice světlice barvířská kmín kaštanovník Catharanthus lneček dejvorec nevadlec chrpa chrpa zeměžluč mavuň hlavatka rožec třešeň (ostatní druhy a hybr.) třešeň ptačí višeň obecná Ceropegia krabilice čilimník vrbka heřmánek pravý Chasmanthium chejr vlaštovičník merlík merlík ladonička zlateň, chryzantéma kopretina-chrysantema cizrník štěrbák, endivie čekanka rozpuk ploštičník pcháč japonský meloun vodní, lubenice citroník lokanka Cleome blahokeř klinopád řemenatka čubet vilec ocún ocún jesenní pochvatec
D96 M02 A29 AA8 D11 A30 D97 AA9 D98 D99 DA1 A31 F57 T09 M17 GA1 A32 F55 F54 G46 DA2 O11 DA3 W24 C35 C42 DA4 D08 H41 H40 H39 H42 DA5 D09 H43 F13 H44 DA6 Z28 DA7 AB1 G09 G86 H47 G10 D10 G50 C23
Columnea C. V. MORTON Colymbada HILL Conium L. Consolida (DC.)S.F. GRAY Consolida S.F. GRAY Convallaria L. Convallaria L. Convolvulus L. Convolvulus L. Cordyline L. Coreopsis L. Coriandrum L. Cornus mas L. Coronilla L. Corothamnus (KOCH.)C.B.PRESL Cortaderia SHULT. et SCHULT. Corydalis s.l. Corylus L. (other sp.) Corylus avellana L. Corynephorus L. Cosmos CAV. Crambe L. Craspedia BENTH. Crataegus L. Critesion RAFIN. Crithopsis (SCHULT.) ROSHEV. Crocosmia PAPPE ex HOOK. Crocus L. Cucumis L. (other sp.) Cucumis melo L. Cucumis sativus L. Cucurbita L. Cuphea A. DC Cyclamen L. Cyclanthera SCHRAD. Cydonia P.MILLER Cynara L. Cynara cardunculus L. Cynodon dactylon (L.) PERS. Cynoglossum L. Cynoglossum officinale L. Cynosurus L. Cyperus L. Cyphomandra MART. ex SENDTNER Dactylis L. Dahlia pinnata CAV. Danthonia DC. in LAM. et DC. Dasypyrum (COSS. et DURIEN)T.D
Columnea čekánek (chrpa) bolehlav ostrožka ostrožka konvalinka konvalinka svlačec svlačec dračinka krásnoočko koriandr dřín obecný čičorka kručinkovec pampas dymnivka líska (ostatní druhy) líska obecná paličovec krásenka katrán Craspedia hloh ječmen Crithopsis Crocosomia šafrán okurka (ostatní druhy) meloun cukrový okurka setá tykev Cuphea brambořík Cyclanthera kdouloň artyčok, karda artyčok kardový troskut prstnatý užanka užanka lékařská poháňka šáchor Cyphomandra srha jiřinka zahradní plevnatec kosmáč
DA8 A33 H48 DA9 DB1 G11 D12 DB2 DB3 M13 DB4 DB5 A34 DB6 Z29 DB7 H49 DB8 DB9 DC1 T11 DC2 DS9 AB2 DC3 H51 AF2 DU6 Z30 DC4 G87 Z25 C29 C30 AB3 A35 Z26 C34 A36 DC5 G88 DC6 AF5 O12 DC7 AB4 DC8 DC9
Datura L. (other sp.) Datura stramonium L. Daucus carota L. Delphinium x cultorum VOSS Dendranthema grandiflora TZVELEV Deschampsia caespitosa (L.)BEA Dianthus L. Diascia HOOK. Dicentra L. Dictamnus L. Didiscus DC. Dieffenbachia LOOD. Digitalis L. Digitalis L. Digitaria HALLER Dimorphoteca DC. Dioscorea L. Dolichos L. Doronicum L. Dorotheanthus (BURM.) N. Dorycnium MILLER Dracaena L. Drosanthemum Drosera L. Dyssodia DC. Ecballium A.RICHARD Echinacea MOENCH. Echinacea MOENCH. Echinochloa BEAUV. Echinops L. Eleocharis R.BROWN Eleusine J.GAERTN. Elymus L. Elytrigia DESV. Epilobium L. Equisetum L. Eragrostis BEAUV. Eremopyrum (LEDEB.) J.et SP. Erigeron L. Erigeron L. Eriophorum L. Eriophyllum PURSH Erodium L'HER Eruca MILL. Eryngium Eryngium L. Erysimum x allonii HORT. Eschscholtzia CHAM.
durman durman obecný mrkev obecna stračka listopadka metlice trsnatá hvozdík Diascia srdcovka třemdava Didiscus dieffenbachie náprstník náprstník osička dvoutvárka Dioscorea Dolichos kamzičník Dorotheanthus bílojetel dracena Drosanthemum rosnatka Dyssodia tykvice echinacea Echinacea ježatka bělotrn bahnička kalužnice pýrovník pýr vrbovka přeslička milička puštinec turan turan suchopýr Eriophyllum pumpava roketa máčka máčka trýzel sluncovka
DD1 DD2 A37 DT1 DD3 DT3 DD4 L04 Z51 Z50 DD5 G13 G12 G14 G15 G16 DD6 A38 A39 H53 F47 F46 D13 DD7 DD8 A40 D14 T12 A41 AB5 A42 DD9 DE1 T13 M18 A43 DE2 AB6 DE3 D15 DE4 AB7 DE5 D16 AB8 DT4 G61
Eucalyptus L'HER. Euphorbia PURSH Euphrasia L. Euryops Eustoma RAF. Evolvulus Exacum BALF. Faba ADANS. Fagopyrum (other sp.) Fagopyrum esculentum MOENCH. Felicia L. Festuca L. (other sp.) Festuca arundinacea SCHREB. Festuca ovina L. s.l. Festuca pratensis L. Festuca rubra L. s.l. Ficus L. Filipendula P.MILLER Foeniculum vulgare MILLER ssp. vulgare Foeniculum vulgare ssp. dulce (DC.)BERT. Fragaria L. Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE Freesia KLATT Fritillaria L. Fuchsia L. Fumaria L. Gaillardia FOUG. Galega L. (other sp.) Galega officinalis L. Galeopsis L. Galium L. Gamolepis LESS. Gazania L. Genista L. Genistella ORTEGA Gentiana L. Gentiana L. s.l. Geranium L. Geranium L. Gerbera BOLUS Gesneria LINDL. ex C. MORR. Geum L. Geum L. Gladiolus L. Glechoma L. Glechoma L. Glyceria R.BROWN
blahovičník pryšcovec světlík Euryops Eustoma Evolvulus Exacum bob pohanka (ostatní druhy) pohanka obecná Felicia kostřava (ostatní druhy) kostřava rákosovitá kostřava ovčí s.l. kostřava luční kostřava červená s.l. smokvoň tužebník fenykl fenykl (zeleninový) jahodník jahodník zahradní fresie řebčík fuchsie zemědým kokarda jestřabina (ostatní druhy) jestřabina lékařská konopice svízel Gamolepis úborovka kručinka kručinečka hořec hořec s.l. kakost kakost gerbera Gesneria kuklík kuklík mečík popenec popenec zblochan
L06 A44 DU8 DE6 DE7 DE8 X01 F64 F63 DE9 GA6 C24 T41 DF2 DF3 DF4 O13 H54 AB9 D17 G62 DF5 DF6 DF7 DF8 A45 DF9 C38 A46 A47 A48 C37 DG1 DG2 M03 G63 DG4 F58 G64 C22 C06 C16 C05 C15 X90 D18 A49 A50
Glycine max (L.) MERR. Glycyrrhiza L. Gnaphalium L. s.l. Godetia LINDL. Gomphrena KLOTZSCH Goniolimon ( L.) BOISS. Gossypium L. Grossularia P.MILLER (other. sp.) Grossularia uva-crispa (L.)MILL. Gypsophila M.BIEB. Hakonechloa Haynaldotricum HYL. Hedysarum L. Helenium L. Helianthemum L. Helianthus L. (hybr.) Helianthus annuus L. Helianthus tuberosus L. Helichrysum MILLER Helichrysum MILLER Helictotrichon BESSER Heliopsis PERS. Heliotropium L. Helipterum DC. Helleborus L. Helleborus niger L. Hemerocallis L. Henrardia C.E.HUBB. Hepatica MILLER Heracleum L. Herniaria L. Heteranthelium HOCHST Heterocentron HOOK. et ARN. Heuchera L. Hieracium L. [syn.:Pilosella] Hierochloe R.BROWN Hippeastrum HERBERT Hippophae rhamnoides L. Holcus L. Hordelymus (JESSEN) JESSEN Hordeum L. (spring) Hordeum L. (spring, work. coL.) Hordeum L. (winter) Hordeum L. (winter, work. coL.) Humulus lupulus L. Hyacinthus L. Hyoscyamus L. Hypericum L.
soja luštinatá lékořice protěž s.l. Godetia pestrovka Goniolimon bavlník srstka (ostatní druhy) srstka obecná (angrešt) šater Hakonechloa Haynaldotricum kopyšník záplevák devaterník slunečnice (hybr.) slunečnice roční topinambur smil smil (slaměnka) ovsíř janeba otočník smilek čemeřice čemeřice černá denivka Henrardia jaterník bolševník průtržník Heteranthelium Heterocentron dlužicha chlupáček (jestřábník) tomkovice hvězdník rakytník řešetlákový medyněk ječmenka ječmen jarní ječmen jarní (prac. kol.) ječmen ozimý ječmen ozimý (prac. kol.) chmel otáčivý hyacint blín třezalka
DG6 DG7 A51 DG8 DG9 AC1 A52 DH1 DH2 H56 DT5 A53 DH3 DT6 M11 DH4 F52 F51 G81 DH5 M04 DH6 DH7 G66 H58 H57 H59 GA2 G98 A54 DU7 DT7 DH8 L15 D19 L14 A55 T30 DI1 M05 L08 M06 A56 H61 AC3 DU4 T31 A57
Hypochaeris L. Hypoestes BAK. Hyssopus L. Iberis L. Impatiens L. Imperatoria L. Inula L. Inula L. Ipomoea L. Ipomoea batatas (L.) LAM. Iresine Iris L. Iris L. (hybr.) Isotoma Jasione L. Jasione L. Juglans L. (other sp.) Juglans regia L. Juncus L. Kalanchoe ADANS. Knautia L. Kniphofia L. Kochia L. Koeleria PERS. Lactuca L. (other sp.) Lactuca sativa L. Lagenaria SER. Lagurus L. Lamarckia MOENCH Lamium L. Lamium L. Lampranthus Lantana L. Lathyrus (other sp.) Lathyrus odoratus L. Lathyrus sativus L. Lavandula L. Lavatera L. Lavatera L. Lembotropis GRISEB. Lens culinaris MEDIC. Leontodon L. Leonurus L. Lepidium L. Leucanthemum MILLER Leucanthemum MILLER Leuzea DC. Levisticum HILL
prasetník Hypoestes yzop štěničník netýkavka všedobr oman oman povijník batáty Iresine kosatec kosatec (hybrid. cv.) Isotoma pavinec pavinec ořešák (ostatní druhy) ořešák královský sítina kolopojka chrastavec mnohokvět bytel smělek locika (ostatní druhy) locika salát Lagenarie sametovka zlatochvost hluchavka Hluchavka Lampranthus Lantana Hrachor (ostatní druhy) Hrachor vonný Hrachor setý levandule slézovec Slézovec čilimníkovec čočka jedlá pampeliška srdečník řeřicha kopretina kopretina parcha libeček
DI2 C25 DI3 D20 D21 A58 DI4 X14 DI5 X13 X12 X11 AC4 AC5 DI6 DI7 G21 G19 G20 G18 DI8 F80 DI9 T14 H63 L07 DJ1 G82 DU5 M24 H65 H64 AC6 DJ2 AC7 A59 DJ3 W93 F02 F01 T27 A60 H66 A61 DJ4 DJ5 D22 T17
Lewisia PURSCH Leymus HOCHST. Liatris L. Lilium L. Limonium MILLER Linaria MILLER Linaria MILLER Linum L.(other sp.) Linum grandiflorum DESF. Linum usitatissimum L. (advanced cvs.) Linum usitatissimum L. (landraces) Linum usitatissimum L. (lines) Lithospermum L. Lobelia L. Lobelia L. Lobularia L. Lolium L. (other sp.) Lolium multiflorum LAM. Lolium perenne L. Lolium x hybridum HAUSSKN. Lonas L. Lonicera edulis TURCZ. ex FREYN Lotus Lotus L. Luffa P.MILLER Lupinus L. Lupinus polyphyllus LINDLEY Luzula L. Lychnis Lychnis L. Lycopersicon MILLER <determinate> Lycopersicon MILLER Lycopus L. Lysimachia L. Lythrum L. Majorana MILLER Malope trifida CAV. Malus MILL. Malus P.MILLER (other sp.) Malus domestica BORKH. Malva L. Malva L. Manihot MILL. Marrubium L. Marrubium L. Matricaria maritima L. Matthiola L. Medicago L. (other sp.)
hořkavička ječmenice šuškarda lilie statice lnice lnice len (ostatní druhy) len velkokvětý len (kultivary) len (krajové populace) len (linie) kamejka lobelka lobelka Lobularia jílek (ostatní druhy) jílek mnohokvětý jílek vytrvalý jílek hybridní Lonas zimolez (jedlý) štírovník štírovník lufa vlčí bob vlčí bob mnoholistý bika kohoutek kohoutek rajče keříčkové rajče tyčkové karbinec vrbina kyprej majoránka slézovka trojklaná jabloň jabloň (ostatní druhy) jabloň obecná sléz sléz Manihot jablečník jablečník heřmánkovec fiala tolice (ostatní druhy)
T15 T01 T16 DJ6 M07 G68 T18 A63 M15 A64 A65 F50 G69 DJ7 DJ8 GA3 G70 DJ9 H68 DK1 C40 DU1 DK2 F78 DK3 DK4 M16 DK5 D24 G71 AC8 DK6 AC9 DK7 AD1 H67 DK8 X95 DK9 A66 DL1 DL2 A67 A68 DL3 DL4 AF6 T21
Medicago lupulina L. Medicago sativa L. Medicago x varia MARTYN Melampodium H.B.K. Melandrium ROEHLING Melica L. Melilotus MILLER Melissa L. Melittis L. Mentha L. Menyanthes L. Mespilus L. Milium L. Mimulus L. Mirabilis L. Miscanthus THUNB. Molinia SCHRANK Moluccella L. Momordica L. Monarda L. Monerma BEAUV. Monopsis Monstera LIEBM. [syn.:Philodendron] Morus L. Muscari L. Myosotis L. Myrrhis MILLER Naegelia REGEL Narcissus L. Nardus stricta L. Nasturtium R. BROWN Nemesia BENTH. Nepeta L. Nerine L. Nerium L. Nicandra L. Nicotiana Nicotiana sp. Nierembergia MIERS Nigella L. Nigella damascena L. Nolana MIERS Nuphar SMITH Ocimum L. Ocimum L. Oenothera L. Oenothera L. Onobrychis MILLER
tolice dětelová vojteška setá tolice hybr. Melampodium knotovka strdivka komonice meduňka medovník máta vachta mišpule pšeníčko kejklířka nocenka ozdobnice bezkolenec Molucella Momordica zavinutka plevovka Monopsis monstera moruše modřenec pomněnka čechřice Naegelia narcis smilka tuha potočnice hledíkovka šanta Nerine oleandr lilík tabák tabák Nierembergia černucha černucha damašská Nolana stulík bazalka bazalka pupalka pupalka vičenec
T20 A75 A69 DL5 T22 Z20 DL6 AE9 L99 AZ9 DZ9 T99 F99 GZ9 DL7 F72 DL8 Z12 Z11 DL9 O08 C41 C27 H69 D25 Z27 DM1 DM2 DM3 DM4 F30 F29 F28 A70 H70 D26 M14 T39 DM5 G72 G22 DM6 L05 DM8 G23 G24 D27 G73
Ononis L. Ononis L. Origanum L. Ornithogalum L. Ornithopus L. Oryza L. Osteospermum ecklonis DC. NORL. Ostericum HOFFM. Other Fabaceae Other aromatic and medicinal plants Other flowers Other forages Other fruit woody plants Other grasses Oxalis DC. Oxycoccus HILL Paeonia L. Panicum (other sp.) Panicum miliaceum L. Papaver L. Papaver somniferum L. Parapholis C.E.HUBBARD Pascopyrum LOEVE Pastinaca L. Pelargonium HORT. Pennisetum L. Penstemon BENTH. Pentas FORSSK. Peperomia RUIZ et PAV. Perilla L. Persica P.MILLER Persica davidiana CARRIERE Persica vulgaris P.MILLER Petasites MILL. Petroselinum A.W.HILL Petunia A.L. JUSS. Peucedanum L. Phacelia JUSS. Phacelia JUSS. Phalaris L. Phalaroides arundinacea (L.) RAUS. Pharbitis ROTH Phaseolus L. Philodendron K. KOCH et SELLO Phleum L. (other sp.) Phleum pratense L. Phlox L. Phragmites ADANS.
jehlice jehlice dobromysl snědek ptačí noha rýže Osteospermum matizna Ostatní vikvovité Ostatní aromatické a léčivé r. Ostatní květiny Ostatní pícniny Ostatní ovocné dřeviny Ostatní trávy šťavel klikva pivoňka proso (ostatní druhy) proso seté mák mák setý chudojílek Pascopyrum pastinák pelargonie Pennisetum dračík Pentas pepřinec Perilla broskvoně - podnože broskvoň davidova broskvoň obecná devětsil petržel petunie smldník svazenka svazenka lesknice chrastice rákosovitá Pharbitis fazol Philodendron bojínek (ostatní druhy) bojínek luční plamenka rákos
H71 DM9 AF1 A72 AD2 L09 L01 L02 A73 DN1 DN2 DU2 G29 G28 AD4 T32 DN3 GA4 DN4 H72 A76 AD5 D28 M08 F19 F21 F20 F18 C26 C31 L22 L21 DN5 G74 A77 M26 AD3 F08 F09 F07 M23 DN6 H73 H74 O10 DN7 H75 AD6
Physalis L. Physostegia L. Phytolacca L. Pimpinella L. Pinguicula L. Pisum (other sp.) Pisum sativum L. convar. sativum Pisum sativum L. convar. speciosum Plantago L. Platycodon JACQ. Plectranthus BENTH. Plumbago L. Poa L. (other sp.) Poa pratensis L. s.l. Polemonium L. Polygonum L. Polygonum capitatum BUCH. Polypogon L. Portulaca grandiflora HOOK. Portulaca oleracea L. Potentilla L. Primula L. Primula L. Prunella L. Prunus L. Prunus L. (other sp.) Prunus cerasifera EHRH. Prunus domestica L. Psathyrostachys NEVSKI Pseudoroegneria (NEVSKI) LOEVE Psophocarpus NECK. (other sp.) Psophocarpus tetragonolobus (L.) DC. Psylliostachys suworowii ROSHK. Puccinellia PARL. Pulmonaria L. Pyrethrum ZINN. Pyrola L. Pyrus L. (Asiatic cvs.) Pyrus L. (wild sp.) Pyrus communis L. (European cvs.) Ranunculus L. Ranunculus L. Raphanus sativus L. var. major A. VOSS Raphanus sativus L. var. radicula PERS. Raphanus sativus L. var oleiforme Reseda L. Rheum L. Rhodiola L.
mochyně Physostegia líčidlo berdník (anýz) tučnice hrách (ostatní druhy) hrách setý hrách peluška jitrocel Platycodon Plectranthus olověnec lipnice (ostatní druhy) lipnice luční s.l. jirnice rdesno rdesno vousec šrucha velkokvětá šrucha zelná mochna prvosenka primule černohlávek slivoň slivoň (ostatní druhy) myrobalán slivoň švestka Psathyrostachys Pseudoroegneria praskavec (ostatní druhy) praskavec Psylliostachys zblochanec plicník řimbaba hruštička hrušeň (asijské cv.) hrušeň (plané druhy) hrušeň obecná (evrop. cv.) pryskyřník pryskyřník ředkev ředkvička ředkev olejná reseda reveň rozchodnice
E01 D29 F61 F60 F59 DN8 E02 F49 A78 AD7 F41 F43 F44 F40 D30 H76 DU9 A79 D31 X20 DN9 A80 D32 F56 AD8 AD9 DU3 DP1 A81 DP6 G92 T36 H77 AE1 C04 C14 C03 C13 H78 T37 A83 DP7 DP8 AE2 D33 M27 G77 Z24
Rhododendron L. Rhododendron L. Ribes L. (other sp.) Ribes nigrum L. Ribes rubrum L. (red and white) Ricinus communis L. Rosa L. Rosa villosa L. [syn.:R.pomifera HER.] Rosmarinus L. Rubia L. Rubus L. (other rapsberr. and hybrids) Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild) Rubus fruticosus agg. (hybrids) Rubus idaeus L. (cvs.) Rudbeckia hirta L. Rumex L. Russelia L. Ruta L. Saintpaulia H.WENDL. Salix viminalis L. Salpiglossis RUIZ LOPEZ et PAVON Salvia L. Salvia L. Sambucus L. Sanguisorba L. Sanicula L. Santolina Sanvitalia LAM. Saponaria L. Scilla L. Scirpus L. Scorpiurus L. Scorzonera L. Scutellaria L. Secale L. (spring) Secale L. (spring, work. col.) Secale L. (winter) Secale L. (winter, work. Col.) Sechium P.BROWNE Securigera Sedum L. Sedum spurium M. BIEB. Sempervivum altum TURILL Senecio L. Senecio L. Serratula L. Sesleria SCOP. Setaria BEAUV. (other sp.)
pěnišník pěnišník <skleník.> rybíz (ostatní druhy) rybíz černý rybíz červený (a bílý) skočec obecný růže růže rozmarýn mořena ostružiník (ostatní a hybridy) ostružiník křov. (cv. a plané) ostružiník křov. (hybridy) ostružiník maliník (cv.) třapatka šťovík russelia routa jonatka vrba košíkářská jazylka šalvěj šalvěj bez krvavec žindava svatolina Sanvitalia mydlice ladoňka skřípina štírovka černý kořen šišák žito jarní žito jarní (prac. kol.) žito ozimé žito ozimé (prac. kol.) Sechium Securigera rozchodník rozchodník pochybný netřesk starček starček srpice pěchava bér (ostatní druhy)
Z23 H79 T33 DP9 T34 A84 O05 D34 H80 DQ1 S04 S03 A85 H81 S01 S05 S02 A86 DQ2 F17 F15 Z18 Z15 Z16 Z17 GA7 T40 H82 GA8 A87 M09 G76 DQ3 T38 DQ4 DQ5 A88 C33 D35 DQ6 A90 AE3 H85 T23 AF3 DQ7 C32 A89
Setaria italica (L.) P.BEAUV. Sicana NAUD. Sida L. Silene L. Silphium L. Silybum ADANS. Sinapis alba L. Sinningia D.C. NEES Sium L. Solanum Solanum L. (interspecific hybrids) Solanum L. (other sp.) Solanum dulcamara L. Solanum melongena L. Solanum tuberosum L. (cvs.) Solanum tuberosum L. (dihaploids) Solanum tuberosum L. (hybrids) Solidago L. Solidago arguta AIT. Sorbus L. (other sp.) Sorbus aucuparia L. Sorghum (other sp.) Sorghum bicolor (L.) MOENCH. Sorghum saccharatum (L.) MOENCH. Sorghum sudanense STAPF in PRAIN Spartina SCHREB. Spergula L. Spinacia L. Spodiopogon Stachys L. Steris ADANS. [syn.: Viscaria] Stipa L. Streptocarpus VOSS Stylosanthes Surfinia Sutera Symphytum L. Taeniatherum NEVSKI Tagetes L. Tanacetum parthenium (L.) SCH.-BIP. Tanacetum vulgare L. Taraxacum WEBER Tetragonia L. Tetragonolobus SCOP. Teucrium L. Thalictrum L. Thinopyrum LOEVE Thymus L.
bér italský (čumíza, mohár) Sicana vlákeň silenka mužák ostropestřec hořčice bílá gloxinie sevlák lilek (okras.) brambor (mezidruhové hybridy) brambor (ostatní druhy) lilek potměchuť lilek baklažán Brambor obecný (kultivary) brambor obecný (dihaploidy) Brambor obecný (hybridy) zlatobýl Zlatobýl (okras.) jeřáb (ostatní druhy) jeřáb ptačí čirok (ostatní druhy) čirok zrnový čirok cukrový čirok sudánský spartina kolenec špenát Spodiopogon čistec smolnička kavyl Streptocarpus Stylosanthes Surfinia Sutera kostival Taeniatherum aksamitnik řimbaba obecná vratič smetanka tetragonia, novozéland. špenát ledenec ožanka žluťucha Thinopyrum mateřídouška
DQ8 DQ9 DR1 DR2 M10 H86 M20 H83 T04 T02 T03 T05 T25 A71 G30 C02 C12 C01 C11 DR3 D36 D37 A91 H87 DR4 T35 DR5 F68 F69 F67 F71 A92 H88 DR6 AE4 A93 DR7 AE5 D38 DR8 AE6 L16 L03 L17 H89 AE7 D39 V04
Tithonia rotundifolia S.F.BLAKE Torenia LINDEN. Trachelium caeruleum L. Tradescantia L. Tragopogon L. Tragopogon L. Tretorhiza cruciata (L.) DELARBRE Trichosanthes L. Trifolium hybridum L. Trifolium pratense L. Trifolium repens L. Trifolium sp. (other sp.) Trigonella L. (other sp.) Trigonella foenum-graecum L. Trisetum PERS. Triticum L. (spring) Triticum L. (spring, work. col.) Triticum L. (winter) Triticum L. (winter, work. col.) Trollius x cultorum BERGM. Tropaeolum L. Tulipa L. Tussilago L. Ullucus LOZANO Ursinia anethoides (DC.) N.E.BR. Urtica L. Vaccaria hispanica RAUSCHERT Vaccinium L. (American cvs.) Vaccinium L. (other sp.) Vaccinium myrtillus L. Vaccinium vitis-idaea L. Valeriana L. Valerianella MILLER Venidium JACQ. Veratrum L. Verbascum L. Verbascum L. Verbena L. Verbena L. Veronica L. Veronica officinalis L. Vicia pannonica CRANTZ Vicia sativa L. Vicia villosa ROTH. Vigna SAVI Vinca L. Viola L. Vitis L., wild species
Tithonia Torenia Trachelium podeňka kozí brada kozí brada prostřelenec Trichosanthes jetel zvrhlý jetel luční jetel plazivý jetel (ostatní druhy) pískavice (ostaní druhy) pískavice řecké seno trojštět pšenice jarní pšenice jarní (prac. kol.) pšenice ozimá pšenice ozimá (prac. kol.) upolín lichořeřišnice tulipán podběl Ullucus Ursinia kopřiva kravinec polní borůvka (kanadská) borůvka (ostaní druhy) borůvka černá brusinka kozlík kozlíček Venidium kýchavice divizna divizna sporýš sporýš rozrazil rozrazil lékařský vikev panonská vikev setá vikev huňatá Vigna brčál maceška réva, plané druhy
V01 V03 V02 G78 DR9 DS1 DS2 DS3 Z02 Z05 Z01 Z03 D40 C51 C50 G17 F65 C20 C10 C09 C19
Vitis vinifera L. Vitis, V.vinifera x wild species Vitis, wild hybrids and root stocks Vulpia C.C.GMEL. Wedelia trilobata (L.) HITCHC. Xanthisma DC. Xeranthemum annuum L. Zantedeschia aethiopica PRENG. Zea mays L.(cultivars) Zea mays L.(hybrids) Zea mays L.(lines) Zea mays L.(populations) Zinnia L. xAegilotricum xElytricum xFestulolium ASCHERS. et GRAEB xNigrolaria xTriticosecale WITTM. (spring, work. coL.) xTriticosecale WITTM. (spring) xTriticosecale WITTM. (winter) xTriticosecale WITTM. (winter, work. coL.)
réva vinná réva, V.vinifera x plané druhy réva, hybr. planých a podnože mrvka Wedelia Xanthisma suchokvět roční Zantedeschia kukuřice (kultivary) kukuřice (hybridy) kukuřice (linie) kukuřice (populace) ostálka xAegilotricum xElytricum kostřavojílek nigrolarie tritikale jarní (pracov. kol.) tritikale jarni tritikale ozimé tritikale ozimé (pracov. kol.)
Příloha 6.7.4 Zodpovědností řešitelských ústavů za vedení plodinových kolekcí v rámci „Národního programu …“ Kód (ACRONYM) (INSTCODE) Plodina plodina česky
(ústav) rod/druh latinsky
01 CSKRUZYNE CZE122 VÚRV Praha - Ruzyně Obilniny C01-C02 pšenice jarní, ozimá Triticum L. C05 ječmen ozimý Hordeum L. (hiem.) C09-C10 tritikale xTriticosecale WITTM. C21-C51 plané druhy tribu Triticeae Olejniny O13 *slunečnice Helianthus annuus L. Kukuřice, alternativní obiloviny Z01-Z05 *kukuřice Zea mays L Z11-Z12 proso Panicum L. Z23-Z24 bér Setaria L. Z25-Z30 alternativní obiloviny čel. Poaceae Z50-Z51 pohanka Fagopyrum MOENCH. Z52 laskavec Amaranthus L. Z55 merlík Chenopodium quinoa WILLD. Řepa B01-B02 *řepa cukrovka,krmná Beta vulgaris L. 03 CSKKROME CZE047 Obilniny C03-C04 žito C06 ječmen jarní C07-C08 oves
ZVÚ s.r.o. Kroměříž Secale L. Hordeum L. (aestiv.) Avena L.
05 CSKSUMPERK CZE090 Luskoviny L01-L02 hrách polní, peluška L03, L16-L18 vikev L04 bob L05 fazol polní L06 soja luštinatá L07 vlčí bob L08 čočka jedlá L11 cizrník Technické plodiny X11-X13 len X15 konopí seté
AGRITEC s.r.o. Šumperk
07 CSKHBROD CZE027 Brambor S01-S05 brambor
VÚB s.r.o. Havlíčkův Brod
08 CSKZATEC Technické plodiny X90 chmel
CHI s.r.o. Žatec
CZE112
Pisum sativum L. Vicia L. Faba ADANS. Phaseolus L. Glycine max (L.) MERR. Lupinus L. Lens culinaris MEDIC. Cicer L. Linum L. Cannabis sativa L.
Solanum L.
Humulus L.
09 CSKOLOMOUC CZE061 VURV, odd. genová banka Olomouc Aromatické a léčivé rostliny A02-AF8… Aromatické a léčivé rostliny (kromě řebříčku, křenu a lékořice A01, A06 a A44) Řepa B03-B05 Řepa zahradní Beta vulgaris L.
Zeleniny H01-H85 Zeleniny (kromě chřestu a reveně H13 a H75) Luskoviny L01 hrách zahradní Pisum sativum L. L05 fazol zahradní Phaseolus L. Technické plodiny X95 *tabák Nicotiana sp. 10 CSKHOLOVOU CZE031 VŠUOD s.r.o. Holovousy Ovocné dřeviny kromě teplomilných druhů (meruňky, broskvoně a mandloně, F24-F32) a málo využívaných ovocných dřevin ( F13, F57-F58, F80) F01-F02 jabloň Malus P.MILLER. F07- F09 hrušeň Pyrus L. F15-F16 jeřáb Sorbus L., Aronia F18-F21 slivoň Prunus L. F35-F38 třešeň , višeň Cerasus P.MILLER F40 -F43 ostružiník Rubus L. F46 jahodník Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE F51 ořešák Juglans L. F54 líska Corylus L. F59-F60 rybíz Ribes L. F63-F64 srstka Grossularia L F67-F71 borůvka, brusinka Vaccinium L. F72 klikva Oxycoccus HILL. 12 CSKPRUHON CZE079 VÚKOZ Průhonice Květiny D01-DU9… květiny kromě astry, dosny, salvie, aksamitníku, ostálky, světlice a slunečnice (D05, D06, D32, D35, D40, D79, DF4 ) E01 pěnišník Rhododendron L. E02 růže záhonové, sadové Rosa L. Okrasné dřeviny listnaté W93 jabloň Malus MILL. 13 CSKTROUBSK CZE096 VÚP s.r.o. Troubsko Pícniny T01, T15-T17 vojtěška Medicago L. T02-T05 jetel Trifolium L. T06-T14, T18-T40 ostatní druhy pícnin kromě trav H17 krmná kapusta Brassica oleracea var. acephala L14-L18 vybrané druhy luskovin ke krmivářskému využití (hrachor, vikev) M01-M60… vybrané druhy květnatých luk O14 světlice (olejná a pícní ) Carthamus L. 14 CSKZUBRI CZE082 OSEVA PRO s.r.o. Zubří Trávy G01-GB2… trávy (pícní, trávníkové, okrasné) Gramineae M01-M29… vybrané druhy květnatých luk 15 CSKOPAVA CZE065 Olejniny (kromě slunečnice a lnu) O01-O02 řepka olejka O03-O04 řepice O05-O07 hořčice O08 O09-O16 H29
OSEVA PRO s.r.o. Opava
Brassica napus L. var. napus Brassica rapa L. Sinapis alba L., Brassica nigra, Brassica juncea (L.) CZERN. mák setý Papaver somniferum L. ostatní olejniny menšího rozsahu (Crambe, Camellina, Eruca, Carthamus, Raphanus) hořčice habešská Brassica carinata A. BRAUN
24 CSKKARLST
CZE041
VÚRV Praha, VSV Karlštejn
Réva vinná ( kromě teplomilných cvs.) V01-V05 réva vinná
Vitis vinifera L.
42 CSKLEDNICE CZE050 Aromatické a léčivé‚ rostliny A01 řebříček A06 křen A44 lékořice Květiny D05 astra čínská D06 dosna D32 šalvěj D35 aksamitnik D40 ostálka D79 světlice DF4 slunečnice (hybr.) Teplomilné ovocné dřeviny a réva F24-F26 meruňka F28-F30 broskvoň F32 mandloň V02-V03 réva- hybridy (teplomilné) Zeleniny H13 chřest H75 reveň Málo využívané ovocné dřeviny F13 kdouloň F57 dřín F58 rakytník F80 zimolez Alternativní obiloviny Z15-Z17 čirok
ZF MZLU Lednice
48 CZEZNOJMO CZE 005 Réva vinná ( teplomilné cvs.) V01 réva vinná-teplomilné kultivary
AMPELOS s.r.o., Znojmo - Vrbovec
Achillea L. Armoracia GAERTN. Glycyrrhiza L. Callistephus chinensis (L.) NEES Canna indica L. Salvia L. Tagetes L. Zinnia L. Carthamus tinctorius L. Helianthus L. (hybr.) Armeniaca LAM. Persica P.MILLER Amygdalus L. Vitis vinifera L. (pod koordinací VSV Karlštejn) Asparagus L. Rheum L. Cydonia oblonga MILLER Cornus mas L. Hippophae rhamnoides L. Lonicera caerulea var. edulis TURCZ. ex FREYN. Sorghum L
(pod koordinací VSV Karlštejn)
Pozn. * převzatá, zakonzervovaná kolekce, která není dále rozšiřována ani hodnocena … plodiny, které nemají ukončený seznam (trávy, květiny, aromatické a léčivé, druhy květnatých luk)
Příloha 6.7.5 Transliterace textů z některých jazyků České texty v názvech genetických zdrojů píšeme do pole název anglickou abecedou, tj. bez národních znaků. Národní znaky ve správné versi s použitím národních znaků budou uváděny do tabulky Synonyma, kde jsou uvedeny české názvy. Při použití kódování textů ve versi uni-code bude možno zobrazit texty ve správné versi v různých jazykových mutacích. Transliterace některých přehlásek Znak Ä,ä Æ, æ Å, å Ö, ö Ø, ø Ü, ü ß
Transliterace Ae, ae Ae, ae Aa, aa Oe, oe Oe, oe Ue, ue ss
Transliterace azbuky Znak А/а Б/б В/в Г/г Д/д Е/е, Ё/ё Ж/ж З/з И/и Й/й К/к Л/л М/м Н/н О/о П/п
Transliterace A,a B,b V,v G,g D,d E,e ZH, zh Z,z I,i I,i K,k L,l M,m N,n O,o P,p
Znak Р/р С/с Т/т У/у Ф/ф Х/х Ц/ц Ч/ч Ш/ш Щ/щ Ъ/ъ Ы/ы Ь/ь Э/э Ю/ю Я/я
Transliterace R,r S,s T,t
Příloha 6.7.6 Přehled států a jejich zkratek (rozšířená norma ISO 3166) (abecední řazení podle anglického názvu) ** světadíly a dříve používané zkratky v seznamu FAO (mimo ISO 3166) * neexistující státy a neplatné kódy tzv. rozšířený („extended“) kod ISO 3166
Stát **Afrika **Amerika **Asie **Západní Berlín **Evropa **Mezinárodní instituce… **Německo do r. 1949 **Neutrální zóna **Regionální instituce… **UK-Anglie **UK-Wales *Běloruská SSR *Burma *Československo *Dahome *Východní Timor *Francouzské vých. teritorium *Německá demokr. republika *Neutrální zóna *Nové Hebridy *Pacifické ostrovy *Panama kanálová zóna *Rumunsko (nová zkr. ROU) *Sikkim *Jižní Rhodesie *Sovětský Svaz *Vietnamská dem. republika *Jemenská demokr. republika *Zaire Afghanistán Albánie Alžírsko Americká Samoa Andorra Angola Anguilla Antarktida
Zkratka Country AFR **Africa AME **America ASI **Asia WEB **Berlin West EUR **Europe INT **International institutions ... GER **Germany (till 1949) NTZ **Neutral Zone REG **Regional organisations... GBE **UK-England GBW **UK-Wales BYS *Byelorussian SSR BUR *Burma CSK *Czechoslovakia DHY *Dahomey TMP *East Timor ATF *French Southern Territory DDR *German Democratic Republika NTZ *Neutral Zone NHB *New Hebrides PCI *Pacific Islands (Trust Territory) PCZ *Panama Canal Zone ROM *Romania (new abbr. ROU) SKM *Sikkim RHO *Southern Rhodesia SUN *Union of Soviet Socialist Republics (USSR) VDR *Viet-Nam, Democratic Republic of YMD *Yemen, Democratic ZAR *Zaire AFG Afghanistan ALB Albania DZA Algeria ASM American Samoa AND Andorra AGO Angola AIA Anguilla ATA Antarctica
Antigua a Barbuda Argentina Arménie Aruba Austrálie Rakousko Azerbajdžán Bahamy Bahrain Bangladéš Barbados Bělorusko Belgie Belize Benin Bermuda Bhutan Bolívie Bosna a Hercegovina Botswana Bouvetův ostrov Brazílie Britské terit. v Indic.Oceánu Britské Panenské ostrovy Brunei Bulharsko Burkina Faso Burundi Kampučia Kamerun Kanada Cape Verde Kajmanské ostrovy Středoafrická republika Kokosové (Keelingovy) ostrovy Kolombie Komory Kongo Cookovy ostrovy Costa Rica Pobřeží slonoviny Chorvatsko Kuba Kypr Česká republika
ATG ARG ARM ABW AUS AUT AZE BHS BHR BGD BRB BLR BEL BLZ BEN BMU BTN BOL BIH BWA BVT BRA IOT VGB BRN BGR BFA BDI KHM CMR CAN CPV CYM CAF CCK COL COM COG COK CRI CIV HRV CUB CYP CZE
Antigua and Barbuda Argentina Armenia Aruba Australia Austria Azerbaijan Bahamas Bahrain Bangladesh Barbados Belarus Belgium Belize Benin Bermuda Bhutan Bolivia Bosnia and Herzegowina Botswana Bouvet Island Brazil British Indian Ocean Territory British Virgin Islands Brunei Darussalam Bulgaria Burkina Faso Burundi Cambodia Cameroon Canada Cape Verde Cayman Islands Central African Republic Cocos (Keeling) Islands Colombia Comoros Congo Cook Islands Costa Rica Cote d'Ivoire Croatia Cuba Cyprus Czech Republic
Demokratická lidová rep. Korea Demokratická rep. Kongo Dánsko Džibuti Dominica Dominikánská republika Ekvádor Egypt El Salvador Rovníková Guinea Eritrea Estonsko Etiopie Faroeské ostrovy Falklandy (Malvíny) Fidži Finsko Francie Franc. Guiana Franc. Polynésie Gabun Gambie Gruzie Německo Ghana Gibraltar Řecko Grónsko Grenada Guadeloupe Guam Guatemala Guinea Guinea-Bissau Guyana Haiti Ostrovy Heard a McDonald Vatikán Honduras Hong Kong Maďarsko Čad Chile Čína Vánoční ostrov
PRK COD DNK DJI DMA DOM ECU EGY SLV GNQ ERI EST ETH FRO FLK FJI FIN FRA GUF PYF GAB GMB GEO DEU GHA GIB GRC GRL GRD GLP GUM GTM GIN GNB GUY HTI HMD VAT HND HKG HUN TCD CHL CHN CXR
Democratic People's Republic of Korea Democratic Republic of the Congo Denmark Djibouti Dominica Dominican Republic Ecuador Egypt El Salvador Equatorial Guinea Eritrea Estonia Ethiopia Faroe Islands Falkland Islands (Malvinas) Fiji Finland France French Guiana French Polynesia Gabon Gambia Georgia Germany Ghana Gibraltar Greece Greenland Grenada Guadeloupe Guam Guatemala Guinea Guinea-Bissau Guyana Haiti Heard Islands and Mcdonalds Islands Holy See (Vatican) Honduras Hong Kong Special Admin. Region of China Hungary Chad Chile China Christmas Island
Island Indie Indonesie Írán Irák Irsko Israel Itálie Jamaika Japonsko Jordánsko Kazachstan Kenya Kiribati Kuwait Kyrgyzstán Laos lid. dem. republika Lotyšsko Libanon Lesotho Liberia Libyjská Arabská Džamahírie Lichtenštejnsko Litva Lucembursko Macao Makedonie (dříve Jugosl.rep.) Madagaskar Malawi Malajsie Maledivy Mali Malta Marshallovy ostrovy Martinik Mauretánie Mauritius Mayotte Mexiko Mikronesie, Federace Monako Mongolsko Montserrat Maroko Mozambik
ISL IND IDN IRN IRQ IRL ISR ITA JAM JPN JOR KAZ KEN KIR KWT KGZ LAO LVA LBN LSO LBR LBY LIE LTU LUX MAC MKD MDG MWI MYS MDV MLI MLT MHL MTQ MRT MUS MYT MEX FSM MCO MNG MSR MAR MOZ
Iceland India Indonesia Iran (Islamic Republic of) Iraq Ireland Israel Italy Jamaica Japan Jordan Kazakhstan Kenya Kiribati Kuwait Kyrgyzstan Lao People's Democratic Republic Latvia Lebanon Lesotho Liberia Libyan Arab Jamahiriya Liechtenstein Lithuania Luxembourg Macao Spec. Admin. Region of China Macedonia, Former Yugoslav Republic of Madagascar Malawi Malaysia Maldives Mali Malta Marshall Islands Martinique Mauritania Mauritius Mayotte Mexico Micronesia, Federal States of Monaco Mongolia Montserrat Morocco Mozambique
Myanmar Namibie Nauru Nepál Nizozemí Nizozemské Antily Nová Kaledonie Nový Zéland Nikaragua Niger Nigérie Niue Norfolk Severní Marianské ostrovy Norsko Okupované palestinské území Omán Pákistán Palau Panama Papua Nová Guinea Paraguay Peru Filipiny Pitcairn Polsko Portugalsko Portoriko Qatar Republika Korea Moldavská republika Reunion Rumunsko Ruská Federace Rwanda Svatá Helena Saint Kitts a Nevis Svatá Lucia Saint Pierre a Miquelon Svatý Vincent a Grenadiny Samoa San Marino Sao Tome a Principe Saudská Arabie Senegal
MMR NAM NRU NPL NLD ANT NCL NZL NIC NER NGA NIU NFK MNP NOR PSE OMN PAK PLW PAN PNG PRY PER PHL PCN POL PRT PRI QAT KOR MDA REU ROU RUS RWA SHN KNA LCA SPM VCT WSM SMR STP SAU SEN
Myanmar Namibia Nauru Nepal Netherlands Netherlands Antilles New Caledonia New Zealand Nicaragua Niger Nigeria Niue Norfolk Island Northern Mariana Islands Norway Occupied Palestinian Territory Oman Pakistan Palau Panama Papua New Guinea Paraguay Peru Philippines Pitcairn Poland Portugal Puerto Rico Qatar Republic of Korea Republic of Moldova Reunion Romania Russian Federation Rwanda Saint Helena Saint Kitts and Nevis Saint Lucia Saint Pierre and Miquelon Saint Vincent and the Grenadines Samoa San Marino Sao Tome and Principe Saudi Arabia Senegal
Srbsko a Černá Hora Seychelly Sierra Leone Singapur Slovensko Slovinsko Šalomounovy ostrovy Somálsko Jižní Afrika Ostrovy Jižní Georgia a Jižní Sandwich Španělsko Sri Lanka Súdán Surinam Ostrovy Svalbard a Jan Mayen Swazilsko Švédsko Švýcarsko Syrská Arabská republika Taiwan, Prov. Číny Tádžikistán Thajsko Timor-Leste Togo Tokelau Tonga Trinidad a Tobago Tunisko Turecko Turkmenistán Ostrovy Turks a Caicos Tuvalu Uganda Ukrajina Spojené Arabské Emiráty Velká Británie Sjednocená republika Tanzánie Spojené Státy Americké Spoj. Státy Panenské ostrovy Uruguay Uzbekistán Vanuatu Venezuela Vietnam
YUG SYC SLE SGP SVK SVN SLB SOM ZAF
Serbia and Montenegro Seychelles Sierra Leone Singapore Slovakia Slovenia Solomon Islands Somalia South Africa
SGS ESP LKA SDN SUR SJM SWZ SWE CHE SYR TWN TJK THA TLS TGO TKL TON TTO TUN TUR TKM TCA TUV UGA UKR ARE GBR TZA USA VIR URY UZB VUT VEN VNM
South Georgia and The South Sandwich Islands Spain Sri Lanka Sudan Suriname Svalbard and Jan Mayen Islands Swaziland Sweden Switzerland Syrian Arab Republic Taiwan, Province of China Tajikistan Thailand Timor-Leste Togo Tokelau Tonga Trinidad and Tobago Tunisia Turkey Turkmenistan Turks and Caicos Islands Tuvalu Uganda Ukraine United Arab Emirates United Kingdom United Republic of Tanzania United States of America United States Virgin Islands Uruguay Uzbekistan Vanuatu Venezuela Viet Nam
Ostrovy Wallis a Futuna Západní Sahara Jemen Zambie Zimbabwe
WLF ESH YEM ZMB ZWE
Wallis and Futuna Islands Western Sahara Yemen Zambia Zimbabwe
Příloha 6.7.7 Pasportní karta EVIGEZ - Formulář pro vyplňování pasportních údajů
Příloha 6.8 Pravidla k vytvoření nové řady klasifikátorů/ seznamů deskriptorů EVIGEZ Nová řada klasifikátorů pro hodnocení popisných znaků genetických zdrojů v plodinových kolekcích je vydávána pod hlavičkou České Rady genetických zdrojů, řešitelského pracoviště příslušné kolekce a spoluúčasti VÚRV Praha (spolupráce při taxonomii, standardizaci, jazykových i věcných úpravách). V zásadních rysech dodržuje pravidla starší řady klasifikátorů vydaných v letech 1984 - 1992. Klasifikátory slouží k zaznamenání údajů do popisné části informačního systému EVIGEZ. Jejich vydávání je finančně podpořeno při rozpisu prostředků na řešení Národního programu a z důvodu zachování jednotné metodiky je po formální stránce koordinováno. Tisk klasifikátorů zajišťuje VÚRV Praha. Hlavními autory jsou řešitelé kolekcí z pracovišť podílejících se na Národním programu uchování a konzervace GZR a spoluautorem garantujícím formální jednotnost pracovník GB VÚRV Praha. Na vypracování klasifikátorů se budou podílet řešitelé v rámci odborných Klasifikátory budou číslovány průběžně v řadě publikací „Genetické zdroje“. Klasifikátory, které budou používány pro hodnocení popisných údajů v plodinových kolekcích v České republice by měly vycházet z již zpracovaných klasifikátorů IPGRI (/IBPGR) s přihlédnutím na případné specifické požadavky spojené s plodinami pěstovanými ve střední Evropě Klasifikátory jsou vydávány v česko-anglické versi paralelně (jako u starší řady) a pokud možno mají obsáhnout celý taxonomický rod, výjimečně jen druh. Deskriptory jsou číslovány pořadovými čísly, která udávají jejich postavení v popisné části EVIGEZ a zároveň mají přiřazeno hierarchické číslování v rámci jednotlivých kapitol podle následujícího schématu: I. II. III.
Úvod (společný) Přehled doplňkových deskriptorů (společný) Vlastní hodnocení sestávající z kapitol: 1. morfologie (podkapitoly: celá rostlina, jednotlivé části) 2. biologické znaky (včetně odolnosti k abiotickým stresům, chorobám a škůdcům)
IV. V. VI.
3. hospodářské a výnosové znaky 4. biochemické (obsah sledovaných látek ) 5. cytologické a molekulární znaky (markery, alely, …) Taxonomický přehled rodu resp. druhu (co nejpodrobnější s použitím kódovacího systému EVIGEZ) Seznam použité literatury Přílohy – pomocná vyobrazení k jednotlivým deskriptorům
(Přičemž některé body lze po dohodě sloučit nebo vypustit.) Významné znaky, které by neměly být při hodnocení opomenuty, tzv. „minimální sada popisných deskriptorů“ , jsou vyznačeny hvězdičkou u pořadového čísla deskriptoru.
Všechny deskriptory by měly mít odpovídající stupnici hodnocení, která je doplněna srovnávacím rozmezím absolutních hodnot v poli „hodnoty“ a specifikaci růstové fáze hodnocení v poli „poznámka“. Hodnocení projevu znaků ve stupnici 1 - 9 má dodržovat následující pravidla: a) Kvantitativní znaky plynule se měnící zaznamenávat v devítibodové stupnici 1 - 9, kde manifestace znaku je označena stupněm: 1 2 3 4 5 6 7 8 9
velmi nízký velmi nízký až nízký nízký nízký až střední střední střední až vysoký vysoký vysoký až velmi vysoký velmi vysoký
b) Není-li pro deskriptor použitelná stupnice 1 - 9, "0" značí, že znak není vyjádřen nebo není aplikovatelný s dalším odstupňováním, přičemž přednost je dávána lichým číslům: 1, 3, 5, 7, 9 resp. 3,5,7 + odpovídající slovní vyjádření c) Absence nebo presence znaku: 0 chybí, nevyskytuje se 1 přítomen d) Mezera se požívá v případě, že údaj není dosud dostupný ( v tomto případě nikdy nepoužívat nulu !) e) Formát data: Naše národní klasifikátory nepoužívají datový formát - všechny údaje jsou převedeny na stupně 1 – 9. f) Používané jednotky v systému SI v hranatých závorkách, které následují za názvem deskriptoru g) Použití standardní srovnávací stupnice např. Royal Horticultural Society Colour Chart (příp. jiný standard ) lze uvádět jen v poznámce. Systém popisu v IS EVIGEZ umožňuje pouze hodnocení ve stupních 1 – 9. Rozšíření lze docílit rozvržením barvy do několika deskriptorů (např. základní barva, doplňková barva, intenzita barvy, barva kresby apod.) Společné části úvod a číselník oblastí dodává koordinační pracoviště.
Příloha 6.8.1 Popisná karta EVIGEZ- formulář pro vyplňování popisných údajů
Příloha 6.8.2 Platnost klafifikátorů pro plodiny – číselník kódů plodin pro popisnou část Kód Platn. A06 A06 A21 A21 D04 A55 A55 B01 B01 B02 B03 B04 B05 C01 C01 C02 C21 C03 C03 C04 C05 C05 C06 C07 C07 C08 C09 C09 C10 D10 D10 D37 D37 E01 E01 F01 F01 F24 F24 F25 F26 F28 F28 F29 F30 F35 F35 F37 F38 F46 F46 G01 G01H31 H31 H64 H64 H65 L01 L01 L02 L09 L03 L03 L16 L17
Plodina česky křen měsíček měsíček levandule řepa cukrovka řepa krmná řepa salatová mangold řepa (plané druhy) pšenice ozimá pšenice jarní mnohoštět žito ozimé žito jarní ječmen ozimý ječmen jarní oves jarní oves ozimý tritikale ozimé tritikale jarní jiřinka zahradní tulipán pěnišník jabloň meruňka (evropské cv.) meruňka (mezidr.hybr.) meruňka (ostatní dr.) broskvoň obecná broskvoň davidova broskvoně - podnože třešeň ptačí Višeň obecná třešeň (ostatní druhy) Jahodník zahradní Trávy –čel. lipnicovité i další paprika rajče tyčkové rajče keříčkové hrách setý hrách peluška hrách ostatní vikev setá vikev panonská vikev huňatá
Plodina latinsky Armoracia P.GAERTN.,B. MEY. et SCHERB. Calendula L. Calendula L. Lavandula L. Beta vulgaris L. var. altissima Beta vulgaris L. var. rapacea Beta vulgaris L. var. vulgaris Beta vulgaris L. var. cicla Beta L. (wild spp.) Triticum L. (winter) Triticum L. (spring) Aegilops sp. Secale L. (winter) Secale L. (spring) Hordeum L. (winter) Hordeum L. (spring) Avena L. (spring) Avena L. (winter) xTriticosecale WITTM. (winter) xTriticosecale WITTM. (spring) Dahlia pinnata CAV. Tulipa L. Rhododendron L. Malus MILL. Armeniaca vulgaris LAM. (Europ . cvs.) Armeniaca SCOPOLI (interspec. Hybr.) Armeniaca SCOPOLI (other spp.) Persica vulgaris P.MILLER Persica davidiana CARRIERE Persica P.MILLER Cerasus avium (L.) MOENCH Cerasus vulgaris P. MILLER Cerasus P. MILLER (other spp.) Fragaria x ananassa (DUCH.) GUE. Grasses - Poaceae and other families Capsicum annuum L. Lycopersicon MILLER (indetermin.) Lycopersicon MILLER (determin.) Pisum sativum L. convar. sativum Pisum sativum L. convar. speciosum Pisum L. other spp. Vicia sativa L. Vicia pannonica CRANTZ Vicia villosa ROTH.
L04 L05 L06 L08 L07 L11 O01
O13 O14 S01
T01
T02
V01
X90 Z01
L18 L04 L05 L06 L08 L07 L11 O01 O02 O03 O04 O13 O14 D79 S01 S02 S03 S04 T01 T08 T12 T15 T16 T17 T18 T21 T39 T02 T03 T04 T05 T14 V01 V02 V03 V04 X90 Z01 Z02 Z03 Z05
vikev - ostatní druhy bob fazol soja luštinatá čočka jedlá vlčí bob cizrna řepka ozimá řepka jarní řepice ozimá řepice jarní slunečnice roční světlice barvířská (olej.) světlice barvířská (okras.) brambor obecný brambor brambor (plané druhy) brambor (hybridy) vojteška setá kozinec (prozatímní) jestřabina (prozatímní) tolice dětelová tolice hybr. tolice (ostatní druhy) komonice (prozatímní) vičenec (prozatímní) svazenka (prozatímní) jetel luční jetel plazivý jetel zvrhlý jetel (ostatní druhy) štírovník (prozatímní) réva vinná réva, podnože a hybr. pl. réva vinná (mezidr. hyb.) réva (plané druhy) chmel kukuřice (linie) kukuřice (kultivary) kukuřice (populace) kukuřice (hybridy)
Vicia L.(other spp.) Faba vulgaris L. Phaseolus L. Glycine max (L.) MERR. Lens culinaris MEDIC. Lupinus L. Cicer arietinum L. Brassica napus ssp. oleifera f. biennis Brassica napus ssp. oleifera f. annua Brassica rapa ssp. oleifera f. biennis Brassica rapa ssp. oleifera f. praecox Helianthus annuus L. Carthamus tinctorius L. (oil pl.) Carthamus tinctorius L. (flowers) Solanum tuberosum L. Solanum L. (breeding material) Solanum L. (wild species) Solanum L. (hybrids) Medicago sativa L. Astragalus L. (temp.) Galega L. (other sp.) (temp.) Medicago lupulina L. Medicago x varia MARTYN Medicago L. (other species) Melilotus MILLER (temp.) Onobrychis MILLER (temp.) Phacelia JUSS. (temp.) Trifolium pratense L. Trifolium repens L. Trifolium hybridum L. Trifolium sp. (other species) Lotus L. (temp.) Vitis vinifera L. Vitis, root stocks and wild hybr. Vitis vinifera L. (infrasp.hybr.) Vitis L. (wild species) Humulus L. Zea mays L.(lines) Zea mays L.(cultivars) Zea mays L.(populations) Zea mays L.(hybrids)
Příloha 6.8.3 Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu: Kód/Co de 500 501 502 503 504 505 506 507 508 509 510 511 512 513 514 515 516 517 518 519 520 521 522 523 524 525 526 527 528 529 530 531 532 533 534 535 536 537 538 539 540 541
Oblast hodnocení
Growing region/zone
Československo Česká republika Slovenská republika Čechy Morava VTK - Česká republika VTK - Slovenská republika VTK - Morava VTR - Československo VTR - Česká republika VTR - Slovenská republika VTR - Čechy VTR - Morava VTB - Československo VTB - Česká republika VTB - Slovenská republika VTB - Čechy VTB - Morava VTBO - Československo VTBO - Česká republika VTBO - Slovenská republika VTBO - Čechy VTBO - Morava VTH - Československo VTH - Česká republika VTH - Slovenská republika VTH - Čechy VTH - Morava VTK+VTR - Československo VTK+VTR - Slovenská republika VTK+VTR - Morava VTR+VTB - Československo VTR+VTB - Česká republika VTR+VTB - Slovenská republika VTR+VTB - Čechy VTR+VTB - Morava VTB+VTBO - Československo VTB+VTBO - Česká republika VTB+VTBO - Slovenská republika VTB+VTBO - Čechy VTB+VTBO - Morava VTBO+VTH - Československo
Czechoslovakia Czech Republic Slovak Republic Bohemia Moravia VTK - Czech Republic VTK - Slovak Republic VTK - Moravia VTR - Czechoslovakia VTR - Czech Republic VTR - Slovak Republic VTR - Bohemia VTR - Moravia VTB - Czechoslovakia VTB - Czech Republic VTB - Slovak Republic VTB - Bohemia VTB - Moravia VTBO - Czechoslovakia VTBO - Czech Republic VTBO - Slovak Republic VTBO - Bohemia VTBO - Moravia VTH - Czechoslovakia VTH - Czech Republic VTH - Slovak Republic VTH - Bohemia VTH - Moravia VTK+VTR - Czechoslovakia VTK+VTR - Slovak Republic VTK+VTR - Moravia VTR+VTB - Czechoslovakia VTR+VTB - Czech Republic VTR+VTB - Slovak Republic VTR+VTB - Bohemia VTR+VTB - Moravia VTB+VTBO - Czechoslovakia VTB+VTBO - Czech Republic VTB+VTBO - Slovak Republic VTB+VTBO - Bohemia VTB+VTBO - Moravia VTBO+VTH - Czechoslovakia
542 543 544 545
VTBO+VTH - Česká republika VTBO+VTH - Slovenská republika VTBO+VTH - Čechy VTBO+VTH - Morava
VTB - výrobní typ bramborářský VTH - výrobní typ horský VTK - výrobní typ kukuřičný VTO - výrobní typ obilnářský VTR - výrobní typ řepařský
VTBO+VTH - Czech Republic VTBO+VTH - Slovak Republic VTBO+VTH - Bohemia VTBO+VTH - Moravia
- potato growing zone - mountain growing zone - maize growing zone - cereal growing zone - beet growing zone
Příloha 6.8.4 Údaje doplňující popis GZR /Additional information on PGR Identifikátor genetického zdroje - (ECN) Identification number of the genetic resource - (ECN) Národní evidenční číslo (ECN) National accession number (ECN) Společné deskriptory vztahující se k prostředí pokusů Common descriptors related to the environment of experiments Počet pokusů Number of trials (počet let x počet lokalit ) (number of years x number of localities) Poslední rok hodnocení Last year of evaluation Oblast hodnocení (kód***) Region code (code***) ECN kontrolního kultivaru ECN of the check cultivar (***) Číselník oblastí hodnocení používaný dříve v Československu Region code (used in former Czechoslovakia)
10 char.
2 char. 4 char. 3 char. 10 char.
Příloha 6.8.5 Příklad formálního uspořádání klasifikátorů EVIGEZ (první dva deskriptory klasifikátoru Humulus L.): EVIGE Z č. deskr. /Desc.n o.
Pořad. Znak číslo/ Numb er
Stupnice
Hodnoty/Values Descriptor
1.
1 Morfologické znaky / Morphological characters 1. 1 Rostlina / Plant 1.1.1 Rostlina 1 dvoudomá samičí pohlavnost 2 dvoudomá samčí 3 jednodomá
2.*
1.1.2
Rostlina - habitus 1 kuželovitý 2 vřetenovitý 3 válcovitý, pravidelný 4 válcovitý, nepravidelný 5 kyjovitý
obrázek 1 / figure 1
Scale
Poznámka/Note
Plant - sexuality
1 dioecious female 2 dioecious male 3 monoecious
Plant - habit
před sklizní 1 conical / before harvest 2 spindle 3 cylindrical, regular 4 cylindrical, irregular 5 clavate
Příloha 6.8.6
PROTOKOL o předání dat do centrální evidence genetických zdrojů rostlin EVIGEZ Instituce:………………………………………………………………… …………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………
Pasportní data
Datum předání: ………………………….. Nových
Počet záznamů (= počet ECN) Aktualizovaných
Popisná data
Datum předání: ………………………. Typ dat
Počet popisovaných ECN Nových Aktualizovaných
Poznámka: Specifikujte typ předávaných popisných dat (např. morfologie, hospodářské znaky, celá popisná sada)
………………………. předal
……………………….. převzal za GB VÚRV Praha
Příloha 6.9.1 Schéma činnosti genové banky
Sběr, sklizeň, introdukce GZR
Dokumentace Pasportní část
Příjem semenného vzorku (kontrola čistoty, zdravotního stavu)
Dokumentace a monitorování skladu GB
Testy klíčivosti
Vysoušení semen
Dlouhodobé a střednědobé skladování Základní kolekce -18°C
Bezpečn. duplik. -18°C
Pracovní kolekce -5(-18)°C
Aktivní kolekce -5(-18)°C
Pohyb semenenných vzorků Přenos informace
Regenerace
Distribuce vzorků semen
Příloha 6.9.2
PROTOKOL o předání vzorků do genové banky VÚRV Instituce předávající vzorky:
…………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… Řešitel kolekce: ……………………………….. a) Souhrnná informace o předávaných vzorcích Celkový počet vzorků (tj. počet ECN): …………
Rok předání: ……………. Rok sklizně: …………….
z toho počet vzorků do kolekce aktivní: …………….. do kolekce základní: ……………. do bezpečnostní duplikace: …….. Požadavek na skladování aktivní kolekce v -20°C pro druhy…… ………………………………………………………………………… Způsob sklizně:
ruční mechanizovaná kombajnová jiná, specifikujte ……………………………………………………
Distribuce :
volná vázaná na svolení řešitele nepočítá se s distribucí podrobně vyznačeno v tabulce (Pozn.: Případné omezení distribuce vzorku se týká jen kolekce aktivní, a to musí být předem vyznačeno v pasportu v poli „Dostupnost“ : Y= volná dostupnost, L=vázaná na svolení řešitele, N= nepočítá se s distribucí. Pro všechny vzorky v základní kolekci a v bezpečnostní duplikaci se automaticky nepočítá s distribucí. ) Manipulace se vzorky před odesláním (vysoušení, chlazení,ap.)………………………. …………………………………………………………………………………………… Zdravotní stav: …………………….. Další sdělení řešitele:……………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Předal: …………………….
Převzal za GB:………………………
Datum: ……………………
Datum: …………………………….
(Součástí předávacího protokolu je následující tabulka s podrobnými údaji:)
Podrobná informace - seznam vzorků: Pořad. ECN číslo vzorku
Druh
Název GZR
Hmotnost (g) pro kolekci Rok sklizně Aktiv. Zákl. Bezpeč.
Sběrové číslo
Klíč.(%)
HTS (g)
Dostup.
Příloha 6.9.3 Rozmístění vzorků ve skladu genové banky Sklad genové banky má kapacitu 93.000 skladovacích obalů v pěti klimatizovaných komorách. Komory č. 1, 3, 5 pracují v teplotním režimu -5°C a mají kapacitu 64 tisíc skladovacích obalů. Komory č. 2 a 4 pracují v teplotním režimu -18°C a mají kapacitu 29 tisíc skladovacích obalů. Chlazená chodba mezi klimatizovanými komorami při teplotě +5°C slouží jako manipulační prostor. Lokalizace skladovacích obalů je dána šestimístným kódem skladu, který sestává z čísla komory (1-5), regálu (A-O), police (A-M), přepravky (1-8) a pořadového čísla sklenice v rámci přepravky (01-20) Aktivní kolekce (A): Skladovací teplota: -5°C Umístění: Komora 1, 5 všechny regály a police Komora 3 regál B-G, všechny police A-M Všechny běžné generativně množené druhy (obilniny, trávy, luskoviny, pícniny, olejniny), s výjimkou plodin/druhů s klesající životaschopností, jejichž aktivní kolekce musí být uchovávána při teplotě -18°C. Umístění aktivní kolekce v komorách 2 a 4 s teplotou -18°C má pevné vymezení podle následujícího schématu: Skladovací teplota: -18°C Umístění: Komora 2, regál D,E, police A-M Komora 2, regál G, police K,L,M Komora 4, regál D,E, police A-H Plodiny/druhy, jejichž aktivní kolekce je uložena při teplotě -18°C: Aromatické a léčivky Květiny Druhy květnatých luk a chráněné druhy Zeleniny kromě salátu, luskovin, …. Slunečnice, řepa, laskavec a další vzorky na vyžádání řešitele. Základní kolekce (Z): Skladovací teplota: -18°C Umístění: Komora 2, regál A, B, C, F všechny police A-L Komora 2, regál F všechny police A-M Komora 4, regál A,B,C všechny police A-L Komora 4, regál F, police A-E Všechny druhy, zvláště kultivary místního původu a vzácné cizí materiály. Bezpečnostní duplikace (S): Skladovací teplota: -18°C Umístění: Komora 2, regál G, police A-J
Komora 4, regál G, police A-L Všechny druhy uskladněné většinou recipročně na základě dvoustranných smluv. Pracovní kolekce (P): Běžně v teplotě -5°C se stejnými pravidly jako aktivní kolekce, tj. vybrané citlivé druhy při teplotě -18°C. Umístění: -5°C: Komora 3 regál A, police A-L -18°C: Komora 4, regál F, police F-L Příloha 6.9.4 Doporučená vlhkost osiv vhodných k uložení do genové banky PLODINA
VLHKOST 9-10 %
komonice, bojínek peluška tabák
8-9 %
pšenice, oves, kukuřice, pohanka fazol, hrách, vikev jílek, lipnice
7-8 %
ječmen, žito, proso lupina, vičenec, srha, psineček bob měsíček
6-7 %
bér, jetel, vojtěška, kostřava čirok sója špenát, brukev, pažitka, pór, kmín, kopr, čekanka, levandule, šalvěj
5-6 %
psárka hořčice, mák, len řepa rajče, okurka, zelí, cibule, mrkev, petržel, majoránka
3-5 %
řepka, slunečnice tykev, ředkvička, salát
3-4 %
paprika, lilek
Příloha 6.9.5 Velikost semenného vzorku genetických zdrojů rostlin předávaných pro dlouhodobé uchování v genobance (počty klíčivých semen v tisících) (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.) Druh, skupina druhů
Charakter množení
Standard 1 Standard 2 Čirok (Sorghum Adans.) Chřest (Asparagus L.) Konopí seté (Cannabis sativa L.) Pískavice (Trigonella L.) Šalvěj (Salvia L.) Trávy - okrasné druhy jednoleté Trávy - plané druhy Vičenec (Onobrychis L.), lupina (Lupinus L.), bob (Vicia faba L.), fazol (Phaseolus L.), vikev (Vicia L.), hrách (Pisum L.), hrachor (Lathyrus L.) Ohrožené druhy rostlin - obecně
samosprašné cizosprašné cizosprašné cizosprašné, dvoudomé cizosprašné cizosprašné cizosprašné převážně cizosprašné převážně cizosprašné samosprašné i cizosprašné převážně cizosprašné
Typ kolekce Aktivní Základní 6 4 16 12 12 8 0,5 0,5 8 6 4 3 12 8 9 7 3 1 3 2
1
1
Příloha 6.9.6 Druhy a plodiny, u kterých může mít semeno před uložením v genobance nižší klíčivost než 85 % - doporučené hodnoty PROCENTA min. 80 %
PLODINA sója, fazol řepa, čekanka bér, vičenec, jetel bílý, psárka cibule, paprika, špenát, salát, tykev, ředkvička kmín, heřmánek
75 %
celer, štěrbák koriandr, měsíček, tymián
70 %
čirok anýz, saturejka
65 %
řepík, sléz, fenykl, majoránka petržel, mrkev
60 %
šalvěj, kopr, proskurník
55 %
levandule, některé květiny
Příloha 6.9.7 Minimální požadavky na klíčivost a čistotu semenných vzorků předávaných pro konzervaci v genobance (dle vyhlášky č. 458/2003 Sb.) Druh, skupina druhů Plané druhy rostlin sběry Ohrožené druhy rostlin
Přípustná minimální klíčivost (%) 40
Přípustná minimální čistota osiva (%) 90
10 (včetně tvrdých semen)
90
Trávy - okrasné jednoleté
70
70
Čeleď Fabaceae
85 (včetně tvrdých semen) 85 (včetně tvrdých semen)
98
65
90
Svazenka (Phacelia Juss.) Aromatické, kořeninové a léčivé rostliny
Poznámka ( druhy s nízkou klíčivostí. Týká se obecně všech ohrožených druhů druhy s dlouze osinatými a ochmýřenými obilkami.
98 druhy s nízkou klíčivostí semen.
Komentář: Doplnění- tak aby text u všech tabulek byla na stejné informativní úrovni
Příloha 6.10 Literární zdroje - seznam dokumentů Convention on Biological Diversity (Úmluva o biologické rozmanitosti),(CBD, UNCED, 1992) a její uzákonění v ČR zákon č. 134/1999 Sb. Global Plan of Action on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (GPA), Leipzig, Germany, 1996 International Code of Conduct for Germplasm Collecting and Transfer (FAO, Rome, 1994) International Treaty on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture (FAO, 2001) (Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pto výživu a zemědělství) International Undertaking on Plant Genetic Resources (FAO, Rio de Janeiro, 1983) Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství . MZe ČR 2003. Rámcová metodika „Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin“ . VÚRV Praha 1995, aktualizovaná verse 2000. Zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů č. 148/2003 Sb. Prováděcí vyhláška 548/2003 Sb. k zákonu č. 148/2003 Sb. Zákon o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů č. 147/1996 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 83/1997 Sb. Zákon o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat č. 154/2000 Sb. http://www.ars-grin.gov http://singer.cgiar.org/ http://apps2.fao.org/wiews/ http://www.cgiar.org/ecpgr/platform/index.htm
RÁMCOVÁ METODIKA Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity
Díl III. –Speciální plodinové metodiky Kapitola 7.
Autoři: Benetka V., Domkářová J., Dotlačil L., Dušek K., Dušková E., Faberová I., Holubec V., Horáčková V., Hýbl M., Chytilová V., Jandurová O., Koprna R., Kreuz L.,Krška B., Křístková E., Losík J.,Ludvíková J.,Martinek P., Milotová J., Nedomová L., Nesvadba V., Oukropec I., Pacík V., Paprštejn F., Pavelek M., Pelikán J., Petříková K., Postbiegl E., Stavělíková H., Stehno Z., Ševčíková M., Šrámek P., Urbánek H., Vymyslický T.
1
Kapitola 7. SEZNAM PLODINOVĚ SPECIALIZOVANÝCH METODIK
STR.
7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin (Z. Stehno, J. Milotová, V. Holubec, P. Martinek, L. Nedomová)……………..…3 7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin (M. Pavelek, M. Hýbl )…………………………………………………………...11 7.3 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů olejnin (R. Koprna)…………………………………………………………………….….24 7.4 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů pícnin a trav (J. Pelikán, M. Ševčíková) …………………………………………………….…31 7.5 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů bramboru (J. Domkářová, V. Horáčková, L. Kreuz) ……………………………………….43 7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných druhů..……………...51 7.6.1 Část ovocné dřeviny (F. Paprštejn, J. Ludvíková)…………………………………………….…52 7.6.2 Část teplomilné ovocné dřeviny ( B. Krška, I. Oukropec) ………………………………………….…….…56 7.7 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele (V. Nesvadba) ……………………………………………………………………60 7.8 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné (O. Jandurová, V. Pacík, E. Postbiegl) …………………………………………..67 7.9 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů zelenin, aromatických, kořeninových a léčivých rostlin ………………………………………………...70 7.9.1 Část zeleniny (V. Chytilová, E. Křístková, J. Losík, K. Petříková, H. Stavělíková) …….70 7.9.2. Část aromatické, kořeninové a léčivé rostliny (K. Dušek, E. Dušková, K. Petříková) …………………………………….86 7.9. Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin (V. Benetka, B. Krška) ……………………………………………………….…104
2
7.1 Metodika práce s kolekcemi genetických zdrojů drobnozrnných obilnin
Pracoviště: Oddělení genové banky (GB) VÚRV Praha - Ruzyně (kolekce GZ ozimé a jarní pšenice, ozimého a jarního tritikale, ozimého ječmene a planých Triticeae) Oddělení genetiky a šlechtění ZVÚ Kroměříž (kolekce GZ jarního ječmene, ovsa a žita)
Odpovědní řešitelé: Ing. Zdeněk Stehno, CSc. -
Oddělení GB VÚRV Praha – Ruzyně
Dr. Ing. Jarmila Milotová -
Oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž
Ing. Vojtěch Holubec, CSc. -
Oddělení GB VÚRV Praha – Ruzyně
Ing. Petr Martinek, CSc. -
Oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž
Ing. Lenka Nedomová -
Oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž
Praha, Kroměříž 2003
3
Přehled kolekcí genetických zdrojů drobnosemenných obilnin Pšenice setá
Triticum aestivum L.
Pšenice tvrdá
Triticum durum Desf.
Pšenice špalda
Triticum spelta L.
Pšenice dvouzrnka
Triticum dicoccum Shűbl. + Triticum dicoccoides Schweinf.
Pšenice jednozrnka
Triticum monococcum L. + Triticum boeoticum L.
Další druhy rodu Triticum Ječmen setý
Hordeum vulgare L. subsp. distichon (L.) Koern. subsp. vulgare (convar. hexastichon Alef.) Hordeum spontaneum Koch subsp. spontaneum subsp.agriocriton (Aoberg)Trof.
Oves setý
Avena sativa L.
Další druhy rodu Avena Žito seté
Secale cereale L.
Další druhy rodu Secale Tritikale
xTriticosecale (Wittmack) Műtzing
Příbuzné plané druhy tribu Triticeae
Hlavní cíle řešení: 1. Systematické a cílevědomé rozšiřování kolekcí genetických zdrojů (GZ) obilovin k zajištění potřeb výzkumu a šlechtění. Hlavními zdroji rozšiřování kolekcí jsou nové genetické zdroje získané z několika skupin zdrojů: - sběrovými expedicemi jsou získávány plané formy, příbuzné hospodářsky využívaným drobnosemenným obilninám. Expedice jsou plánovitě směrovány do oblastí výskytu těchto GZ a orientovány na druhy, které mohou být potenciálními donory cenných vlastností nebo znaků. Kromě sběrů v přírodě se členové expedičních skupin zaměřují i na získávání krajových odrůd obilnin, pěstovaných v odlehlých lokalitách nebo uchovávaných jako tradičně pěstované formy pro speciální využití. - výměnou semenných vzorků s obdobnými pracovišti v zahraničí mohou být získávány různé kategorie GZ. U tohoto zdroje je nutno postupovat uvážlivě a cíleně. Je využíván především pro doplnění těch semenných vzorků, které v kolekci byly, jsou od nich získaná data, ale nepodařilo se udržet klíčivý vzorek semen a to především pokud se tak stalo u vzorku domácího původu. Ve druhém případě je tento zdroj využíván pro rozšíření kolekce o nositele významných genů, které se ve stávající kolekci nevyskytují nebo jen u malého počtu GZ.
4
- šlechtěné odrůdy obilnin domácího původu jsou zařazovány do kolekcí nejpozději v okamžiku jejich restrinkce. Donorem vzorku může být v takovém případě majitel odrůdy, subjekt odpovědný za udržovací šlechtění, případně ÚKZÚZ. - v případě získávání zahraničních odrůd od šlechtitelů či udržovatelů je nutno brát v úvahu vhodnost těchto materiálů k využití pro podmínky v ČR a upřednostnit GZ z klimaticky blízkých regionů. - se souhlasem majitele odrůdy může být do kolekce zařazena registrovaná odrůda nebo se souhlasem autora šlechtitelský materiál. 2. Získání informací o vlastnostech znacích, důležitých pro intenzivní využívání shromážděné kolekce K tomuto cíli slouží studium kolekcí GZ obilovin, jejich charakterizace a hodnocení. Postup se liší podle plodiny, v případě drobnosemenných obilnin především podle biologických odlišností (samosprašnost x cizosprašnost, ozimý x jarní charakter, atp.) a podle směru hospodářského využívání. Získané údaje o znacích a vlastnostech jsou využívány na jedné straně pro identifikaci GZ a na straně druhé při uplatnění GZ, např. ve šlechtění. 3. Zabezpečení dostupnosti informací o GZ, které jsou v kolekcích obilnin uchovávány Příprava pasportních dat, jejich předání do databáze genetických zdrojů EVIGEZ a následné zveřejnění slouží k tomu, aby mohl uživatel získat informaci o vzorcích obilnin v kolekcích GZ. Popisná data, která je účastník NP povinen předávat pověřené osobě podle § 12 (2) zákona 148/2003, pak usnadňují orientaci uživatele při výběru materiálů k realizaci jeho cílů. 4. Poskytovat semenné vzorky drobnosemenných obilnin pro jejich uchování v genové bance Příprava semenných vzorků GZ obilovin k předání do genové banky musí proběhnout tak tak, aby byly využitelné pro další výzkumné a šlechtitelské účely. Vzorky semen v náležitém množství a kvalitě (viz. vyhláška) jsou předpokladem pro možnost jejich praktického využití. 5. Zabezpečovat kontinuitu v uchování klíčivého vzorku semen v genové bance případně v bezpečnostní duplikaci Obnova semenného vzorku obilovin v případě poklesu jeho klíčivosti či vyčerpání zásoby osiva v genové bance je na pokyn genové banky zabezpečována řešitelem kolekce tak, aby byla plně zachována jeho originalita. V případě drobnosemenných obilovin se technologie této činnosti, především nároky na izolaci, liší podle způsobu opylení. 6. Racionalizovat práci s velkými kolekcemi drobnosemenných obilnin Rozsáhlé kolekce drobnosemenných obilnin je třeba převádět do systému ‚core‘ kolekcí, aby bylo možno snižovat náklady na jejich udržování při zachování co nejširší genetické variability. Metodika tvorby a vlastní vytváření ‚core‘ kolekce je součástí samostatně financovaného projektu. Hodnocené vlastnosti a znaky V metodice hodnocení navazuje současná praxe na dlouhodobou tradici práce s GZ obilovin v ČR. Ve srovnání se zahraničními pracovišti je věnována velká pozornost hodnocení širokého spektra znaků, včetně znaků významných pro hospodářské využití příslušné plodiny. Je tak vytvářen reálný předpoklad využití výsledků hodnocení k výběru vhodných donorů znaků či vlastností. Popisy a hodnocení se člení na skupiny 1. Údaje, které charakterizují podmínky, za kterých byly znaky a vlastnosti hodnoceny Jedná se o významná data upřesňující podmínky, za kterých bylo hodnocení prováděno. Důležitou úlohu hrají v těchto údajích kontrolní odrůdy, podle kterých lze uvádět do relace výsledky hodnocení z různých let, tedy z odlišných povětrnostních podmínek ročníku. Kontrolní odrůda (odrůdy) se vysévají opakovaně mezi hodnocenými GZ. 2. Skupina znaků morfologických
5
Morfologické znaky jsou hodnoceny a využívány pro dva účely a to pro charakterizaci GZ, ale současně jsou mnohé z nich významnými znaky hospodářskými. Příkladem morfologických znaků využívaných u obilnin k charakterizaci je výskyt a tvar listového jazýčku a oušek, ojínění a zabarvení stébla pod klasem a klasu samotného, tvar a barva plevy atp. Převážná většina morfologických znaků má však významnou informační hodnotu pro obě oblasti jako např. velikost a postavení listů, délka a hustota klasu či laty, osinatost klasu a lámavost klasového vřetene, typ klasu (počet řad zrn) atp. 3. Znaky biologické Skupina biologických znaků v sobě zahrnuje popis růstových a vývojových fází, odolnosti k biotickým a abiotickým stresům a odolnosti k poklesu kvality zrna v předsklizňovém období. Jedná o se skupinu znaků velmi důležitých z pěstitelského hlediska. Údaje o ranosti jsou využitelné při volbě odrůdy, vhodné pro určitou oblast pěstování. Odolnosti k biotickým a abiotickým stresům ukazují na stupeń, jakým je ohrožena realizace výnosového potenciálu u GZ. 4. Hospodářské znaky Do této skupiny patří soubor výnosových prvků, odhad výnosu hlavního produktu a jeho kvalita. Výnosové prvky mohou být definovány s relativně vysokou přesností. Výnos hlavního produktu je odhadován na různé hladině významnosti podle typu pokusu. Ve většině pokusů s velkým počtem položek GZ drobnozrnných obilnin se však jedná o pokusy bez opakování a údaje o výnosu jsou pak pouze velmi orientační. Významnými znaky v této skupině jsou údaje o kvalitě produktu příslušného GZ podle směru jeho využití. Nástroje hodnocení Nástroji pro tato hodnocení jsou klasifikátory pro jednotlivé plodiny (Bareš et al. 1985, Lekeš et al. 1986, Macháň et al. 1986a, Macháň et al. 1986b, Rychtárik et al. 1991), které jsou ve srovnání s mnoha zahraničními a mezinárodními klasifikátory podrobnější a obsáhlejší. 1. Bodovací stupnice Stupnice, uvedené v klasifikátorech jsou pro oblast hodnocení GZ závazné. Při transformaci z jiných stupnic je třeba postupovat obezřetně a zachovat základní směr, kdy nejnižší nebo nejhorší projev znaku je klasifikován nejnižším bodovým ohodnocením. Je povoleno používat pouze číselné vyjádření projevu znaku bez doplňujících symbolů nebo znaků, 2. Povinné deskriptory Pro skupinu drobnosemenných obilnin je nutno vždy uvádět -
kontrolní odrůdu nebo jiný srovnávací GZ.
-
alespoň 3 morfologické znaky sloužící k charakterizaci GZ v rámci příslušného rodu
-
údaje o nástupu rozhodující vývojové fáze (např. metání, kvetení či zralost)
-
odolnost k nejvýznamnější chorobě (chorobám),
-
v případě ozimých forem zimuvzdornost
-
údaje o nejvýznamnějších znacích kvality výsledného produktu
Zabezpečení kontinuity v hodnocení GZ drobnosemenných obilnin Tato metodika bezprostředně navazuje na metodiku předchozí (Stehno, Kryštof, 1995) a zachovává základní momenty hodnocení GZ drobnosemenných obilnin. Dlouhodobě jsou používány schválené klasifikátory a významné znaky jsou hodnoceny stejnými metodami. Při přechodu na jinou metodu hodnocení (např. změna hodnocení sedimentace dle Axforda na metodu dle Zelenyho) je nutno vypracovat systém převodu mezi výsledky získanými těmito odlišnými způsoby hodnocení. Nejčastěji jsou vzorky v přechodném období hodnoceny oběma metodami současně a z toho je vyvozena relace mezi metodami.
6
Kontrolní odrůdy jsou používány pokud možno dlouhou dobu. Je vhodné požívat alespoň 2 kontroly. Při změně jedné pak druhá z kontrol zajišťuje kontinuitu v porovnávání GZ. Metody využívané při hodnocení GZ 1. Polní experimenty Předběžné hodnocení Nově získané vzorky genetických zdrojů obilovin jsou předběžně hodnoceny ve školkách nových genetických zdrojů. Patří mezi ně nově povolené odrůdy v ČR i v zahraničí, šlechtitelské materiály získané z výzkumných pracovišť i krajové odrůdy a příbuzné plané druhy, získané sběrovými expedicemi. Způsob výsevu ve školkách nových GZ závisí na velikosti získaného vzorku. Materiály ze sběrových expedic a malé vzorky z genových bank či jiných pracovišť jsou vysévány v řádcích podle množství osiva. Větší vzorky se vysévají bezezbytkovým secím strojem na parcelkách o velikosti 1 - 2,5 m2 V této etapě převažuje jednoduché, subjektivní hodnocení s důrazem na kontrolu zdravotního stavu. U plodin cizosprašných (žito) je nutno zabezpečit izolaci převážně technickými prostředky. Vzhledem k tomu, že se jedná o počátek práce s příslušnou skupinou GZ, je důležité co nejpodrobněji podchytit veškeré pasportní údaje tak, aby byly v době zařazení vzorků do kolekce co nejkompletnější. V této fázi se provádí též taxonomické zařazení vzorku, včetně odběru kontrolního klasového vzorku (herbářové položky). Z hlediska tvorby kolekce je úkolem předběžného hodnocení zejména vyloučení nevhodných GZ (duplicitní materiály, ekologicky nevhodné GZ, vzorky nevyrovnané nebo mající příliš nízké parametry významných znaků). Údaje získané z předběžného hodnocení slouží především pro řešitele kolekce nebo k doplnění pasportních charakteristik (taxonomické zařazení). Podle výsledků předběžného hodnocení rozhoduje řešitel kolekce o zařazení vzorků do sbírky GZ, což realizuje přidělením národního evidenčního čísla (ECN) a převedením vzorků do vyššího stupně hodnocení. Základní hodnocení genetických zdrojů je rozhodující etapou v systému hodnocení GZ obilovin. Zdrojem materiálů pro tento krok je předchozí stupeň předběžného hodnocení a v některých případech (vzorky nových odrůd získané v dostatečném množství z ekologicky blízkých podmínek) též nově získané GZ. Pokusy jsou zakládány na parcelkách v jednom až ve třech opakováních, vysévaných bezezbytkovým secím strojem v pásech vedle sebe. Rozměry parcelek přesahují velikost jejich sklizňové části a odděleně sklízené čelní okraje slouží k omezení tzv. okrajového efektu. K zajištění relativního porovnání GZ slouží co nejhustší síť parcelek (např. po každých 5 - 10 GZ) s kontrolní odrůdou (odrůdami). Jako kontrola je řazena registrovaná odrůda s dostatečnou plasticitou a výnosovou stabilitou, případně známý, dobře popsaný GZ. Hodnocení každého genetického zdroje probíhá po dva až tři roky. V kolekci planých druhů Triticeae je hodnocení a přemnožování GZ zajišťováno na záhonech v částečné izolaci prostým střídáním vzdáleněji příbuzných druhů. Základní hodnocení je hlavním zdrojem dat pro popisnou část databáze EVIGEZ. Získané údaje mají buď formu bodového ohodnocení znaku dle klasifikátoru, nebo metrického údaje. Metrická data se do podoby bodového vyjádření převádí následně pomocí klasifikátorů pro příslušné plodiny. Původní naměřené hodnoty jsou však uchovávány též v metrické podobě jako cenná informace pro šlechtitelské případně pěstitelské využití. Během základního hodnocení jsou hodnoceny znaky morfologické, fenologické charakteristiky, odolnosti biotickým a abiotickým stresům, je odhadována produktivita GZ, její základní struktura a jsou odebírány vzorky k analýze struktury klasu a testování pekařské, sladařské či krmivářské hodnoty. Odolnost k biotickým stresům je testována v podmínkách přirozeného výskytu chorob na pokusném stanovišti, nebo pokud možno v infekčních školkách za standardizovaného infekčního tlaku. I v této fázi je důležitý odběr vzorků klasů, lat či herbářových položek pro případnou revizi kolekcí.
7
Vedle shromažďování základních popisných dat pro uživatele GZ (databáze popisných dat EVIGEZ) je důležitá analýza poznatků o genetické variabilitě kolekce, podle jejichž výsledků by tato měla být plánovitě doplňována. Výstupem základního stupně hodnocení však nejsou pouze popisná data předaná do IS EVIGEZ a zachované původní výsledky, ale též semenné vzorky předané v příslušné kvalitě (nejlépe z prvého roku hodnocení) do dlouhodobého skladu GB. 2. Laboratorní postupy V laboratorních podmínkách jsou prováděny posklizňové analýzy ke stanovení výnosových prvků. Klasickými postupy je stanovována struktura klasu či laty včetně významné hodnoty, kterou je hmotnost 1000 semen (HTS). Důležitá jsou laboratorní stanovení ukazatelů kvality zrna, které je kromě několika výjimek hlavním produktem plodin této skupiny GZ. Obsah N-látek se stanovuje modifikovanou automatizovanou Kjeldahlovou metodou a obsah lepkových bílkovin včetně gluten indexu na přístroji Glutomatic. K nepřímému posouzení vhodnosti GZ pšenice pro pekařské využití je využíván sedimentační test dle Zelenyho. Dalším kvalitativním ukazatelem je stanovení čísla poklesu na přístroji Falling Number. Jakost zrna jako jedna z hlavních hospodářských vlastností jarního ječmene je určována mimo dalších ukazatelů především množstvím bílkovin a množstvím extraktivních látek ve sladu, což umožňuje klasifikaci sledovaných odrůd jak z hlediska sladovnických, tak i nesladovnických - krmivářských. Obsah N-látek v zrně je stanoven Kjeldáhlovou metodou, obsah hrubých bílkovin je stanoven přepočtem (N x 6,25). Obsah extraktivních látek v sušině sladu je zjišťován konvenční (standardní) metodou. U ovsa se provádí stanovení N-látek, škrobu, pluchatosti, u žita je hodnoceno číslo pádu. Náročná chemická stanovení jsou pokud možno nahrazována expeditivním stanovováním obsahových látek na přístroji NIRS v závislosti na vytvoření dostatečně přesných kalibračních rovnicích, které jsou v současné době k dispozici pro obsah N-látek a obsah lepku. U ječmene pro stanovení obsahu škrobu, tuku a vlákniny. Další prováděná hodnocení Speciální hodnocení genetických zdrojů obilnin v polních pokusech zpravidla přesahuje možnosti hodnotit takto celé kolekce a může se proto týkat pouze jejich částí. Cílem speciálního hodnocení bývá výběr donorů určitých znaků a vlastností (donory rezistencí vůči chorobám, škůdcům, abiotickým stresům - donory pekařské, sladařské či krmivářské kvality ...) Dalším cílem je rozšíření a prohloubení informace o GZ, poskytované uživatelům, na jejímž základě by bylo možné doporučit konkrétní využití těchto donorů ve výzkumu a šlechtění. Do specializovaného hodnocení jsou zařazovány GZ na základě výsledků základního hodnocení nebo informací publikovaných v odborné literatuře (vědecké a odborné články, katalogy atp.). Organizace a způsob zakládání pokusů závisí na cílech hodnocení (infekční školky, testy mrazuvzdornosti, pokusy s více opakováními, které umožní statistické vyhodnocování výsledků, zakládání speciálních laboratorních testů atp.). Kontrolní odrůdy řazené do těchto pokusů by měly být totožné s kontrolními odrůdami v základním hodnocení, aby bylo možno využít získaných dat i k doplnění databází popisných dat IS EVIGEZ. Ke statistickému vyhodnocení výsledků je nutno použít adekvátních biometrických postupů z nichž bude nejčastěji přicházet v úvahu analýza variance či klastrová analýza. Speciální laboratorní hodnocení je orientováno především na využití metod mikrosatelitů a elektroforézy bílkovin jednak pro účely identifikace skupiny významných GZ a dále pro získání významných informací ve formě bílkovinných markérů. Používané metody a standardy regenerace GZ Udržování kolekce GZ příslušné plodiny v živém stavu je součástí spolupráce řešitelského pracoviště příslušné kolekce a GB (§ 14 (c) zákona 148/2003 Sb.). V případě poklesu zásoby osiva určitého
8
vzorku v dlouhodobém skladu GB nebo při poklesu jeho klíčivosti pod stanovenou mez zasílá GB takovýto vzorek k přemnožení řešitelskému pracovišti. Tyto vzorky jsou vysévány v samostatné školce na parcelkách postačujících k získání dostatku čerstvého osiva. U drobnosemenných obilovin obvykle postačuje plocha 2 m2. Pro rostliny cizosprašné je nutno zabezpečit izolaci parcelek technickými prostředky nebo při malém počtu vzorků izolací prostorovou. Během vegetace je nutno provádět kontrolu homogenity vzorku a před sklizní kontrolu identity genetického zdroje. V případě nesrovnalostí je třeba provést porovnání s uloženými klasovými sbírkami a zjednat nápravu např. objednáním nového originálního vzorku. Přehled spoluprací Domácí kontakty a spolupráce na úseku genetických zdrojů rostlin existují ve dvou rovinách. Jedná se jednak o vztah řešitelů kolekcí ke genové bance, kde je veden dokumentační systém EVIGEZ a dlouhodobý sklad semenem množených GZ, a dále o rozdělení zodpovědnosti za vedení plodinových kolekcí drobnosemenných obilnin. Ta se u obilovin týká oddělení GB VÚRV PrahaRuzyně a oddělení GŠ ZVÚ Kroměříž, s.r.o. a je uvedena v titulním listu této metodiky. Zahraniční kontakty a spolupráce na úseku GZ mají v ČR mnohaletou tradici (Dotlačil et al. 1995). Oddělení GB zachovává platnost dříve uzavřených dvoustranných dohod a rozvíjí spolupráci s dalšími pracovišti GZ rostlin ve světě. Na úrovni mezinárodních organizací udržují pracovníci GZ obilovin kontakty především s Evropským programem spolupráce na úseku genetických zdrojů (EC/PGR), kde má Česká republika zástupce v pracovních skupinách ‚Wheat‘, Avena a ‚Barley‘. Pracoviště GZ obilovin z ČR přispěla též předáním dat o kolekcích GZ pšenice a ječmene k tvorbě mezinárodních plodinových databází GZ. Specifickou formou zahraničních kontaktů je pořádání sběrových expedic s mezinárodní účastí v oblastech přirozeného výskytu planých rostlin, příbuzných zemědělským plodinám nebo krajových odrůd obilovin. K nejširšímu navazování kontaktů se zahraničními pracovišti dochází při výměně informací a vzorků GZ s obdobnými pracovišti v zahraničí a při získávání nových odrůd od zahraničních šlechtitelských firem. Genetické zdroje pšenice jsou též hodnoceny v rámci mezinárodního pokusu WWEERYT, který je organizačně zabezpečován CIMMYTem a do kterého je ČR zapojena. Krajovými odrůdami ozimé pšenice z evropského regionu se zabývá mezinárodní projekt, do kterého je zapojena řada středoevropských zemí a v rámci kterého je rozvíjena těsná spolupráce se Slovenskem. Obdobně byl GZ pšenice věnován 3letý projekt Barrande v jehož rámci se realizovala spolupráce mezi VÚRV Praha – Ruzyně a INRA Clermont – Ferrand. Tato spolupráce dále pokračuje projektem, zaměřeným na využití mikrosatelitů při formování ‚core‘ kolekce pšenice. Ve všech formách zahraniční spolupráce dochází k prohlubování kontaktů a zintenzivňování výměny informací i semenných materiálů. Přímá spolupráce s uživateli Dobrou úroveň kontaktů s uživateli GZ představuje předávání výsledků hodnocení a semenných vzorků výzkumným a šlechtitelským pracovištím, která je mohou využívat pro experimentální a šlechtitelské záměry. Těsné jsou, případně byly, vztahy mezi pracovišti GZ obilovin a významnými šlechtitelskými firmami jako např. Selgenem a..s. šlechtitelské stanice Stupice, Uhřetice a Lužany, Monsanto, a.s. šlechtitelská stanice Branišovice, Plant Select, a.s. šlechtitelská stanice Hrubčice, CEZEA a.s. šlechtitelská stanice Čejč. GZ ječmene jsou využívány přímo řešitelským pracovištěm kolekce jarního ječmene, které je zároveň šlechtitelem nových odrůd této plodiny. Použitá literatura
BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M. - VLACH, M. - KRYŠTOF , Z. - AMLER, P. - MALÝ, J. - BERÁNEK, V.: Klasifikátor - genus Triticum L. Praha 1985 9
DOTLAČIL L. - STEHNO, Z. – FABEROVÁ, I. – ŠKALOUD, V.: Rámcová metodika Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin. Praha,1995 LEKEŠ, J. - ZEZULOVÁ, P. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J. - VLASÁK, M.: Klasifikátor genus Hordeum L. Praha 1986 MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor - genus Avena L. Praha 1986 MACHÁŇ, F. - VELIKOVSKÝ, V. - MEDEK, J. - BAREŠ, I. - SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor - genus Secale L. Praha 1986 RYCHTÁRIK, J. – MOGILEVA, V. I. – BENEŠ, F. – SEHNALOVÁ, J. – BAREŠ, I.: Klasifikátor – genus xTriticale Műntzing, Praha 1991 STEHNO, Z. – KRYŠTOF, Z.: Hodnocení genetických zdrojů obilovin. Metodika dílčího úkolu. Praha, Kroměříž 1995
10
7.2 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin
Odpovědní řešitelé: Ing. Martin Pavelek, CSc. (přadné rostliny) Ing. Miroslav Hýbl Ph.D. (luskoviny) AGRITEC výzkum, šlechtění a služby s. r.o. Zemědělská 16, 787 01 Šumperk
Šumperk 2003
11
1. Úvod Předmětem řešení jsou genetické zdroje přadných rostlin (len setý a konopí seté) a luskovin (hrách setý, vikev jarní, vikev panonská, vikev huňatá, bob setý, fazol obecný, sója luštinatá, lupina bílá, lupina žlutá, lupina úzkolistá, čočka jedlá a cizrna beraní) shromážděných na pracovišti AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Šumperk. Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů přadných rostlin a luskovin. 2. Hlavní cíle U kolekce lnu bude hlavní důraz kladen na dokončení regenerací a uložení k dlouhodobému uchování v genové bance VÚRV Praha – Ruzyně. Počínaje rokem 2004 bude systematická pozornost věnována popisné části kolekce, vyplnění popisných deskriptorů a jejich dodání do popisné databáze systému EVIGEZ. Současně bude nejcennější část kolekce vedena jako „safe duplication“ ve VÚRV Piešťany, kam budou pro její založení zasílány vybrané vzorky. Po dokončení projektu NAZV č.: 1123 – Zvyšování konkurenceschopnosti odrůd lnu (Linum usitassimum L.) a diverzifikace jejich užití šlechtěním klasickými a biotechnologickými postupy, který končí v roce 2004, budou jeho výsledky týkající se zejména obrazové analýzy morfologických znaků doplněny do systému EVIGEZ a v tomto smyslu bude doplněn i klasifikátor lnu. Pro hodnocení kolekce se počítá s větším využitím moderních popisných biotechnologických metod než tomu bylo doposud založených na analýze DNA V rámci koordinace mezinárodní databáze lnu ve firmě AGRITEC s.r.o. Šumperk bude maximální úsilí věnováno rozšíření databáze o evidenci dalších vzorků a průběžnému doplňování pasportní i popisné části s cílem zpřístupnění této databáze na INTERNETU. Databáze je v současné době plně zapojena do networků při IPGRI, využívá jejich systému MultiCropPassportDescriptors – MCPD s cílem zmapovat alespoň 50 % všech evropských i zámořských genetických zdrojů lnu, kterých je cca 25 000. Organizačně je začleněna v nově navržené pracovní skupině pro len a konopí v rámci Industrial Crop Network Group a čeká se na schválení Steering Committée. U kolekce konopí bude hlavní pozornost věnována získání dalších vzorků do kolekce, jejímu fyzickému rozšíření a vytvoření minimálního seznamu deskriptorů pro hodnocení. V tomto směru je možno využít navázané spolupráce s ISCI Boloňa, kde je v rámci pracovní skupiny pro len a konopí při Industrial Crop Network Group koordinována mezinárodní databáze konopí Další sledovanou problematikou bude regenerace, protože klíčivost u konopí klesá během 3 – 4 let až o 50 %. Kolekce luskovin jsou převážně tvořeny odrůdami domácího a zahraničního původu, krajových odrůd a planých forem je méně. Jsou konzervovány metodou ex situ výhradně v semenném stavu. U všech citovaných kolekcí jsou shromažďována pasportní a popisná data, která jsou uchovávána v databázovém informačním systému nazvaném EVIGEZ. Česká republika je členem pracovní skupiny pro luskoviny pracující v rámci ECP/GR v rámci které se podílí na koordinaci práce s genovými zdroji luskovin v Evropě. Hlavní cíle práce vycházejí ze všeobecných pravidel pro práce s kolekcemi genových zdrojů rostlin: - shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů luskovin, - dlouhodobé a spolehlivé uchovávání shromážděného genofondu a jeho regeneraci,
12
- systematické studium a hodnocení kolekcí luskovin, - dokumentaci genetických zdrojů luskovin, - poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genové bance. Položky z kolekcí genových zdrojů jsou využívány především odbornou šlechtitelskou veřejností, která má zájem o donory nových kvalitativně lepších vlastností, nové zdroje genetické variability, které využívají ve šlechtitelských programech. 3. Přehled kolekcí Kolekce přadných rostlin je v ČR reprezentována 2017 vzorky, z toho je 515 krajových odrůd, 1010 odrůd a 492 vzorků šlechtitelského materiálu. Z hlediska hospodářského využití kolekce lnu zahrnuje 53,27 % přadných typů, 38,31 % olejných typů a 8,42 % olejnopřadných typů. Z hlediska geografického zastoupení kolekce pokrývá Evropu, Asii, Afriku, Ameriku Kolekce konopí je zakládána od roku 1998 a v současné době zahrnuje 8 odrůd technického konopí ze Slovenska, Polska, Ukrajiny a Rumunska. Kromě výše zmíněných dvou kolekcí, které jsou považovány za nosné v rámci přadných rostlin budou současně udržovány v klíčivém stavu další druhy rodu Linum jako např. L. grandiflorum, flavum, perene, angustifolium a další, které nemají přímé hospodářské využití, ale rozšiřují genetickou diversitu rodu Linum a zároveň i jiné rody jako např. abutilon, ibišek, ramie, kenaf apod. Kolekce genových zdrojů luskovin jsou v ČR vedeny na třech pracovištích. Na pracovišti spol. AGRITEC Šumperk, kde je již od roku 1952 vedena kolekce polních luskovin jmenovitě: hrachu, jarní a ozimé pelušky, jarních a ozimých vikví, bobu, fazolu, sóji, čočky, lupiny a cizrny. Druhým pracovištěm, které se podílí na práci s kolekcí zahradních druhů luskovin je VÚRV Praha – pracoviště Olomouc. Uvedené pracoviště zajišťuje kolekce dřeňového hrachu, zahradního fazolu a bobu. VÚP Troubsko je garantem za kolekci cizrny beraní. Kolekce luskovin vedená na pracovišti AGRITEC k 31. 10. 2003 zahrnovala 2720 položek z toho 1230 položek rodu Pisum, 252 položek druhu Vicia sativa, 19 položek druhu V. pannonica, 57 položek druhu V. villosa, 13 položek ostatních druhů rodu Vicia, 337 položek druhu Vicia faba, 298 položek druhu Phaseolus vulgaris, 226 položek druhu Glycine max, 154 položek druhu Lens culinaris 74 položek rodu Lupinus a 57 položek druhu Cicer arietinum a 3 položky ostatních druhů r. Pisum. 3.1. Přadné rostliny Linum usitatissimum L. Cannabis sativa L. 3.2. Luskoviny Pisum sativum ssp. hortense Pisum sativum ssp. arvense Pisum sativum ssp. medullare Vicia sativa Faba vulgaris Phaseolus vulgaris Glycine max Lupinus albus Lens culinaris 13
Další druhy rodu Pisum Cicer arietinum Vicia pannonica Vicia villosa Další druhy rodu Vicia 4. Metody uchování Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle § 13 a 14 zákona 148/2003 Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje. 4.1. Konzervace ex situ v genobance
Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích přadných rostlin a luskovin většinu, jsou podle § 14 zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením semenných vzorků ex situ v genové bance ve VÚRV Praha. Velikost semenného vzorku pro dlouhodobé uchování v genové bance je stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky 458/2003 Sb. 4.2. Konzervace on farm Tyto metody nejsou u přadných rostlin a luskovin doposud využívány, i když v budoucnu může být tato metoda perspektivní pro alternativní uchování uvedených kolekcí.
4.3. Konzervace in situ
I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae jsou již monitorovány na původních lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ. 5. Metody hodnocení 5.1. Přadné rostliny Kolekce lnu bude hodnocena pasportními a popisnými deskriptory uvedenými v klasifikátoru lnu dokončeném v roce 2000, který však dosud nebyl publikován. Pro jeho sestavení byl použit původní klasifikátor pro len (ROSENBERG, TRNKA, PROCHÁZKA, 1978), systém UPOV (1980, 1994, 2001), mezinárodní klasifikátory pro len (RYKOVA a kol., 1987, 1989) a deskriptory navržené pro mezinárodní databázi lnu (PAVELEK, 1994, 1995). Zahrnuje 25 pasportních a 55 popisných deskriptorů a 4 doplňující údaje týkající se hodnocení kolekcí, které se vztahují k půdně klimatickým podmínkám pokusů. Pasportní údaje budou obsahovat veškeré dostupné informace o jednotlivých vzorcích i s uvedením čísla v mezinárodní databázi, pokud bude ten který vzorek v mezinárodní databázi evidován. Popisné deskriptory budou zahrnovat morfologické znaky, biologické a hospodářské vlastnosti. V průběhu řešení bude rozšířen počet popisných deskriptorů o nové deskriptory umožňující identifikaci genotypů na základě izoenzymových spekter bílkovin anebo analýz DNA. (KRULÍČKOVÁ, POŠVEC, 1999, POŠVEC, KRULÍČKOVÁ, 1999), obrazové analýzy morfologických znaků (PAVELEK a kol.,2003 a analýz DNA (PAVELEK a kol.,2003).
14
5.1.1. Metody využívané při hodnocení GZ Práce budou probíhat s ohledem na specifitu jednotlivých kolekcí. U lnu bude směrována do dvou hlavních problémových okruhů: a) Národní kolekce – shromažďování, evidence, studium, hodnocení, popisování, uchování a praktické využití genofondu v ČR b) Mezinárodní databáze lnu (International Flax Data Base – IFDB) - další rozšíření IFDB, doplňování pasportních a popisných údajů, analýzy duplikací, podklady pro vytvoření „core“ kolekce, zpřístupnění na INTERNETU ad a) v rámci první části řešení budou zakládány následující pokusy: 5.1.1.1. školky hodnocení nově získaných odrůd do kolekce Ve školkách pro hodnocení nově získaných odrůd ze zahraničí budou vysévány odrůdy v jednom opakování na parcelách velikosti 0,6 – 1 m2 Pro výsev se bude používat samochodný bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odvislé od typu lnu, přadné lny – 2 500 semen na m2, olejné lny – 900 semen na m2, za každou 10 parcelou budou řazeny standardní odrůdy totožné se standardními odrůdami pro přadný a olejný len ve Státních registračních zkouškách. Školka tohoto typu bude sloužit pro získání prvotních vstupních informací o zahraničních odrůdách a bude zahrnovat zejména morfologické znaky a biologické vlastnosti. Budou prováděny popisy podle schváleného klasifikátoru lnu, zhodnocen zdravotní stav v polních podmínkách a po sklizni provedeny základní rozbory zahrnující celkovou a technickou délku stonku, počet tobolek na rostlinu, počet semen na tobolku a celkový počet semen na rostlinu. Technologické rozbory zahrnující obsah a výnos dlouhého i celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a kvantitativní i kvalitativní složení oleje budou prováděny až v blokových odrůdových zkouškách po dosažení většího množství osiva. Tyto zkoušky budou zakládány při minimálním počtu 8 – 10 nově získaných odrůd. 5.1.1.2. přesevy sortimentu pro obnovu klíčivosti Paralelně budou prováděny přesevy sortimentu s cílem obnovení jejich klíčivosti a získání dostatečného množství osiva pro dlouhodobé uskladnění v Genové bance VÚRV Praha – Ruzyně. V současné době je celá kolekce lnu prakticky ze 100% přeseta, takže regenerace se budou provádět především u nově došlých vzorků k namnožení osiva a pro hodnocení výnosových schopností v blokových pokusech v opakováních. Pro výsev se bude používat rovněž bezezbytkový secí stroj HEGE 90, výsevní množství bude odpovídat množitelským porostům, tj. 1000 semen na m2 u přadných typů a 800 semen na m2 u olejných typů. Současně budou doplňovány popisy podle popisných deskriptorů klasifikátoru lnu. 5.1.1.3. blokové pokusy pro hodnocení vybraných zahraničních odrůd Po prvotním hodnocení ve školce nově došlých odrůd budou vybrané perspektivní odrůdy přadných i olejných lnů zařazovány do odrůdových zkoušek. Odrůdové zkoušky budou zakládány jako blokové pokusy ve 4 opakováních s náhodným rozmístěním pokusných členů, velikost parcely 11,5 m2, čistá sklizňová plocha 10 m2. Pro setí se používá bezezbytkový secí 15
stroj OYORD, výsevní množství bude odvislé od typu lnu, přadné lny – 2 500 semen na m2, olejné lny – 900 semen na m2. Hodnocení, které se bude provádět bude totožné s hodnocením ve firemních zkouškách, předzkouškách i ve Státních registračních pokusech včetně stejných standardních odrůd jak pro přadné, tak pro olejné lny. Bude zahrnovat hodnocení morfologických znaků podle klasifikátoru lnu. Povinně se budou vyplňovat všechny deskriptory nutné pro vyplnění přihlášky pro registraci a dle množství získaných odrůd i kapacity pracoviště všechny ostatní znaky uvedené v klasifikátoru. Biologické vlastnosti budou zahrnovat délku vegetační doby od setí do počátku kvetení, do počátku zralosti, která se bude hodnotit v závislosti na technologické zralosti podle typu lnu (u přadných lnů – raně žlutá zralost, u olejných lnů žlutá – plná zralost). Dále bude hodnocena odolnost proti poléhání ve třech termínech (A-první polehnutí, B-polehnutí v době květu, C-polehnutí před sklizní) a rezistence proti chorobám v polních i provokačních podmínkách. Z výnosových parametrů bude hodnocen výnos neroseného stonku a semene, obsah a výnos dlouhého i celkového vlákna u přadných lnů, obsah a výnos oleje a jeho kvalitativní složení dané skladbou mastných kyselin. Výsledky budou zpracovány statisticky analýzou rozptylu. Do těchto zkoušek budou zařazovány odrůdy ze zahraničí, které prošly školkou hodnocení nových odrůd a jsou perspektivní z hlediska případné registrace a pěstování v ČR. ad b) v rámci druhé části bude prováděno: 5.1.1.4. analýza současného stavu IFDB Bude zhodnocen současný stav databáze z hlediska počtu evidovaných vzorků, geografického zastoupení, původu, hospodářského typu, detekce a analýzy duplikací, dodržení struktury databáze. Podle časového plánu prací schváleného IPGRI budou podávány průběžné a konečné zprávy na IPGRI. 5.1.1.5. doplňování databáze dalšími vzorky přispívajících genových bank Podle pravidel přijatých na mezinárodních kongresech FAO Flax and other Bast Plants Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Valery en Coux 1995) a závěrů jednání zástupců evropských genových bank v Praze-Ruzyni v roce 2001 budou přijímány další vzorky do databáze. V případě zařazení i jiných vzorků, kde země genové banky není totožná s místem jejich původu, bude uveden kód genové banky, ze které byl genový zdroj získán a zároveň bude uveden kód země původu. Do databáze budou zahrnuty postupně všechny dostupné genetické zdroje lnu, ať už na základě přímé spolupráce s genovými bankami nebo na základě databází zveřejněných na INTERNETU s cílem zmapovat alespoň 50% všech genetických zdrojů lnu. 5.1.1.6. doplnění pasportní i popisné části databáze Průběžně budou doplňována všechna pasportní a popisná data podle deskriptorů mezinárodní databáze schválených na jednání pracovní skupiny pro Šlechtění a Genové zdroje při FAO Flax and other Bast Plants Network (Poznaň 1993, Brno 1994, St. Petersburg 1998) a na jednání zástupců evropských genových bank a IPGRI (Praha 2001). Pasportní část je plně v souladu s pasportními deskriptory IPGRI – MultiCropPassportDescriptors (MCPD). Struktura jednotlivých databází, která je ve většině případů odlišná, bude přizpůsobena struktuře mezinárodní databáze.
16
5.1.1.7. zpřístupnění mezinárodní databáze na INTERNETu Předpokládá se zpřístupnění pasportní i popisné části mezinárodní databáze na INTERNETU po doplnění všech chybějících údajů a vytvoření potřebného software umožňujícího rychlou orientaci v databázovém systému, vyhledávání podle zadaných hesel apod. V rámci spolupráce s IPGRI byla již vytvořena webová stránka pro len, databáze bude převedena z DbaseIII+ do Accessu a ve spolupráci s VÚRV Praha – Ruzyně bude vytvořeno softwarové prostředí, tak, aby mezinárodní databáze lnu byla provozuschopná na INTERNETU. U konopí budou pokračovat práce na vytvoření Národní kolekce konopí v několika etapách 5.1.1.8. vlastní tvorba fyzické kolekce V první etapě bude cílem získání maximálního počtu jednotlivých vzorků okolních států do kolekce. Pro tento účel bude využito osobních kontaktů a styků řešitele s kurátory zahraničních genových bank okolních Evropských států a budou vyžádány semenné vzorky pro tvorbu vlastní kolekce. Jedná se zejména o genové banky VIR Petrohrad, IKWN Poznaň, VÚPR Glukhiv. Dále bude požádáno o spolupráci pracoviště ISCI Bologna – Itálie, kde je v rámci pracovní skupiny pro len a konopí při Industrial Crop Network při IPGRI v Římě vedena mezinárodní databáze konopí. 5.1.1.9. tvorba minimálního počtu deskriptorů Vzhledem k tomu, že pro konopí není zpracován klasifikátor, předpokládá se vytvoření minimální sady pasportních i popisných deskriptorů umožňujících základní evidenci a popisy získaných vzorků. Pro tento účel budou získány informace přes INTERNET a z genových bank, které vedou kolekce konopí a využije se především spolupráce s ISCI Boloňa, tak, aby se využívalo stejné sady deskriptorů, jaké budou používány pro mezinárodní databázi konopí. 5.1.1.10. popisy a hodnocení kolekce V první fázi po získání minimálního počtu vzorků (alespoň 10) budou zakládány pouze školky hodnocení nově získaných odrůd, výsev secím strojem OYORD na parcely min 6 m2 v jednom opakování, kde budou provedeny základní popisy podle minimální sady deskriptorů. Orientačně bude možno vyhodnotit z těchto parcel podíl vlákna ve stonku a obsah THC v semeni. Odrůdové zkoušky v blokovém uspořádání v opakováních budou zakládány pouze s perspektivními odrůdami s nízkým obsahem THC, které by našly uplatnění pro pěstování v ČR a budou srovnávány na standardní odrůdy používané ve Státních registračních zkouškách. V současné době jsou to pouze dvě registrované odrůdy zastupované firmou AGRITEC s.r.o., BENIKO z Polska a JUSO-11 z Ukrajiny. 5.2. Luskoviny 5.2.1. Charakteristika stanoviště
17
Polní pokusy bývají každoročně zakládány na pozemcích účelového hospodářství VÚCHS Rapotín, bramborářský výrobní typ, subtyp bramborářsko pšeničný nadmořská výška - 315 m 7,450C - průměrná teplota (dlouhodobý průměr) 693 mm srážek ročně (dlouhodobý průměr) půdní typ - hnědozem (podle FAO) půdní druh - písčitohlinitá (podle Nováka) pH - 6,05 5.2.2. Hodnocené znaky a vlastnosti Metodika polního vedení školky hodnocení bude pro všechny kolekce stejná a je uvedena níže. Hodnocení kolekce r. Pisum L. budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Pisum, (Pavelková a kol. 1986). Hodnocení kolekce r. Vicia budou vycházet především z hodnocení morfologických znaků a dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků z minimálního seznamu vybraných deskriptorů, (viz. příloha). Hodnocení kolekce r. Faba budou vycházet rovněž z hodnocení morfologických znaků a dále potom některých vybraných biologických a hospodářských znaků podle minimálního seznamu vybraných deskriptorů, (viz. příloha). Hodnocení kolekce r. Phaseolus budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Phaseolus L. (Horňáková a kol., 1991). Hodnocení kolekce r. Glycine budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Glycine Willd. (Pastucha a kol., 1987). Hodnocení kolekce r. Lupinus budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Lupinus L. (Hýbl, Faberová, v tisku). Hodnocení kolekce r. Lens budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru r. Lens Mill. (Horňáková a kol., 1991). Hodnocení kolekce druhu Cicer arietinum L. budou prováděna na základě zjišťování morfologických, biologických a hospodářských znaků podle klasifikátoru druhu. Cicer arietinum L. (Hýbl a kol., 1998). 5.2.3. Školka hodnocení nových odrůd Velikost vzorků nově získaných zahraničních odrůd se pohybuje v rozmezí od 40 do 60 semen. Z tohoto důvodu jsou vzorky pro namnožení nejprve vysévány do nádob ve skleníku a to po pěti semenech do jedné nádoby. Při tomto postupu bude ponechána rezerva minimálně 10 semen původního osiva. Po dostatečném namnožení osiva, tj. minimální zásobě 300 semen, budou nově získané materiály vysévány na pole do školky nových odrůd. Jednotlivé odrůdy budou vysévány
18
kazetovým secím strojem HEGE 90 na dílce dlouhé 1 m a široké 1,5 m, což je při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m 6 řádků. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě je 0,75 m. Za každou desátou parcelu bude zařazena kontrolní odrůda shodná s kontrolními odrůdami používanými ve Státních registračních pokusech. Školka bude zakládána v případě, že bylo získáno více jak 10 nových odrůd. V polním deníku budou odrůdy výrazně označeny a v průběhu vegetace budou prováděna běžná fenologická pozorování, základní hodnocení znaků a kontrola zdravotního stavu. V době vegetace bude návěskami ve středu parcely označeno dvacet rostlin, které budou sklizeny k mechanickým rozborům. Okrajové části parcely budou sklizeny odděleně za dodržení odrůdové čistoty a získané osivo bude použito k semenářským a technologickým rozborům. Zbytek bude po pečlivém vytřídění uschován jako rezerva. Mechanické rozbory budou prováděny kombinací hromadného a individuálního rozboru. Individuálně budou zjišťovány: celková délka, délka po první lusk a počet větví. Hromadným rozborem budou stanoveny: počet lusků, párové nasazení, počet semen a hmotnost semen. Počet semen bude zjišťován z průměrného vzorku 50 lusků. HTS bude dopočítána. Po výmlatu zbytku rostlin bude výnos přepočten na jednotku plochy a srovnán s kontrolní odrůdou. Výsledky ze školky nových odrůd rozhodují o jejich zařazení do kolekce a dalším způsobu využívání. Málo životaschopné genotypy, které nelze udržovat v našich podmínkách nebudou do sbírky zařazovány. 5.2.4. Školka hodnocení Do školky hodnocení budou zařazovány významné domácí a zahraniční odrůdy s cennými hospodářskými vlastnostmi. Doba zkoušení bude 3 roky. V případě výskytu povětrnostně mimořádně odlišného roku budou zkoušky prodlužovány o jeden rok. K výsevu bude použito osivo z přesevu, nebo množení předchozího roku, případně z originálu, bude-li odrůda zařazena přímo do školky hodnocení (pokud je dostatek osiva a je z literatury známa její šlechtitelská úroveň). Školka hodnocení bude vysévána ve čtyřech opakováních, jednotlivé genotypy potom na dílce dlouhé 3,3 m a široké 1,5 m při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Počet rostlin na parcele, určené k dozrání do semenné zralosti, bude po vzejití upraven na 80 semen na m2. Bloky budou zakládány po dobu 3 let, během kterých se počet ani odrůdy nemění. Kontrolní odrůdy budou zařazeny jako člen souboru a budou shodné s odrůdami používanými v rámci státních registračních pokusů. Nový blok bude zakládán, když bude získáno nejméně 10 nových odrůd, maximálně však třicet pokusných členů. Základem hodnocení odrůd zařazených ve školce hodnocení budou víceleté výsledky. K vyhodnocení metrických dat jednotlivých genotypů bude použito dostupných metod statistických analýz. Během vegetace bude školka udržována v bezplevelném stavu a podle potřeby bude ošetřována proti škůdcům. Bude prováděno fenologické pozorování, podrobně budou sledovány morfologické znaky a důležité hospodářské vlastnosti podle dostupných klasifikátorů. V době semenné zralosti bude ze středu každé parcely odebráno 20 – 25 rostlin k individuálním mechanickým rozborům, při kterých bude zjišťována struktura výnosu a další morfologické znaky podle klasifikátorů. Zbytek rostlin z parcely bude sklizen a mlácen odděleně podle odrůd a opakování. Bude zjišťován výnos z plochy k relativnímu srovnání s kontrolními odrůdami. Osivo ze sklizně všech opakování poslouží k technologickým a semenářským rozborům. Zbytek osiva bude po pečlivém vytřídění uložen jako rezerva. 5.2.5. Udržování kolekce 19
Osivo odrůd zařazených do kolekce bude předáváno k dlouhodobému uložení do genové banky, kde bude skladováno v kontrolovaných podmínkách při nízké vlhkosti a teplotách, takže by nemělo docházet k rychlému poklesu jeho klíčivosti. Osiva jsou ukládána ve dvou typech kolekcí – základní a pracovní. Posláním základní kolekce je uchování nejcennější části kolekce, která by měla zůstat zachována za normálních okolností jako nedotknutelná zásoba. Pro její naplňování jsou vybírány výhradně genotypy s jedinečnými vlastnostmi - původní, staré, krajové, nebo jinak vzácné jejichž ztrátou by vznikla nenávratná újma. Naplnění základní kolekce luskovin je jedna z hlavních priorit pro kterou platí stejné metodické postupy jako pro udržování a regeneraci kolekce. Ze zásob osiva dlouhodobě skladovaného v pracovní kolekci jsou uspokojovány žádosti vyplívající z výzkumných potřeb domácích i zahraničních pracovišť. Pokud dojde ke snížení uložené zásoby osiva, nebo ke snížení klíčivosti uloženého vzorku, bude řešitel kolekce genovou bankou vyzván k přemnožení a regeneraci osiva. Pro tyto účely bude řešitelskému pracovišti zasláno takové množství osiva, aby mohla být zajištěna minimální rezerva 300 g kvalitního osiva což odpovídá minimální výsevní ploše 5 m2 . Přesevy na obnovu klíčivosti a pro naplnění základní a pracovní kolekce budou prováděny na parcelách 3,3 m dlouhých a 1,5 m širokých při meziřádkové vzdálenosti 0,25 m. Vzdálenost mezi parcelami za sebou v řadě je 0,75 m. Během vegetace budou parcelky udržovány v bezplevelném stavu a podle potřeby budou ošetřovány proti škůdcům. Budou prováděna běžná fenologická pozorování, základní hodnocení znaků a kontrola zdravotního stavu. V době semenné zralosti budou parcely ručně sklizeny, případně dosušeny na dřevěných sušácích. Osivo bude vymláceno na stacionární mlátičce, vyčištěno, přebráno a odesláno k dlouhodobému uložení do G.B. Při veškeré manipulaci bude pečlivě sledována odrůdová pravost znaků rostliny a semene. 6. Používané metody a standardy regenerace Pro zajištění spolehlivé klíčivosti i vzcházivosti v polních podmínkách budou jednotlivé vzorky kolekce přesévány nejpozději po 5 letech uchování. U obou kolekcí se bude jednat o obnovu regenerace v ex situ podmínkách. 6.1. Regenerace kolekce lnu Vzhledem k tomu, že regenerace kolekce lnu byla v roce 2003 prakticky dokončena a kolekce je regenerována ze 100% a dlouhodobě uskladněna v genové bance VÜRV Praha – Ruzyně, bude regenerace v letech 2004 – 2008 prováděna především u vzorků nově získaných do kolekce. V jednotlivých letech předpokládáme následující počty regenerovaných vzorků: 2004
2005
2006
2007
2008
5
8
5
8
7
Současně budou znovu přesévány genetické zdroje, u kterých již v minulosti byla prokázána nízká klíčivost, tak, aby nedošlo k jejich ztrátě. Pokud se nepodaří některé vzorky regerovat, budou vyžádány z jiných genových bank. Vlastní regenerace bude probíhat na parcelách 0,60 m2, setých bezezbytkovým secím strojem Hege, které by měly být dostačující pro zajištění minimálního množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění. 6.2. Regenerace kolekce konopí 20
Kolekce konopí v současné době obsahuje 8 odrůd. Vzhledem k tomu, že klíčivost konopí klesá velmi výrazně již po dvou až třech letech, budou jednotlivé položky přesévány pravidelně po dvou letech. Vlastní regenerace bude probíhat na parcelách 1 – 2 m2 setých bezezbytkovým secím strojem Oyord, které by měly být dostačující pro zajištění minimálního množství osiva potřebného pro dlouhodobé uskladnění. V jednotlivých letech předpokládáme následující počty regenerovaných vzorků: 2004
2005
2006
2007
2008
0
0
2
2
2
7. Přehled spoluprací 7.1. Mezinárodní spolupráce na úseku přadných rostlin
V rámci kolekce lnu funguje rozsáhlá zahraniční spolupráce, která vyplývá z členství firmy Agritec s.r.o. Šumperk a ČR ve FAO Flax and other Bast Plants Network, což je jeden z 15 networků pracujících v rámci ESCORENA. Kurátor kolekce lnu je zároveň presidentem pracovní skupiny WG1 – Breeding and Genetic Resources. Firma AGRITEC je současně od roku 1994 koordinátorem a gestorem mezinárodní databáze lnu, do které přispívají tyto Evropské i zámořské genové banky: VIR Petrohrad – Rusko, IL Toržok – Rusko, VÚPR Glukhiv – Ukrajina, ÚIRG Sadovo – Bulharsko, ÚGVR Gatersleben, SRN, ÚPR FAL Braunschweig – SRN, BS Armagh Loughall – Severní Irsko, IKWN Poznaň – Polsko, VÚOPP Fundulea – Rumunsko, INRA Versailles, Francie, Lelystad – Holandsko, Sluiskil – Holandsko, Fargo Severní Dakota – USA. Byla rovněž navázána spolupráce s IPGRI s cílem propojení FAO ESCORENA networků s networky IPGRI. Byla navržena skupina pro len a konopí při Industrial Crop Network, která zabezpečuje mezinárodní databáze lnu a konopí. Nadále bude pokračovat s tuzemskými i zahraničními uživateli. Nejčastěji se bude jednat o poskytování vzorků pro výukové účely středním školám, dále pro výzkumné účely výzkumným organizacím, šlechtitelům doma i v zahraničí (MZLU Brno, ČZU Praha, Van de Bilt Zaden, Holandsko, Cooperative Liniere, Francie, Cebeco Seeds, Holandsko apod.) 7.2. Mezinárodní spolupráce na úseku luskovin Od prvního setkání ECP / GR v roce 1995, kdy byla založena Grain Legumes Working Group, jsou všechny dílčí kolekce, které jsou součástí kolekce luskovin, součástí mezinárodních databází. Databáze r. Pisum, je součástí databáze, která existovala již před tímto setkáním a je spravována z JIC Norwich, UK a Plant Experimental Station, Wiatrowo, Poland. Databáze r. Glycine je spravována z Vavilov Institute of Plant Industry, St. Petersburg, Russia. Databáze r. Lupinus je součástí databáze vedené v Plant Experimental Station, Wiatrowo, Poland. Databáze r. Phaseolus je vedena ve Federal Office of Agrobiology, Linz, Austria. Databáze Vicia faba je vedena jako součást evropské databáze v INRA, Le Rheu, France. Řešitelské pracoviště je v neustálém kontaktu s kurátory výše uvedených databází, na základě jejichž výzev bývají databáze pravidelně aktualizovány a upravovány. Jako velice významná je hodnocena spolupráce s Ruským centrem pro výzkum luskovin v Orle. Za dobu spolupráce, která se datuje od r. 1995 byla z této ekogeografické oblasti získána řada genotypů, z nichž některé nalezly uplatnění i kolekci GZ a následně ve šlechtění.
21
Jako nadstavbová část práce s kolekcemi je považována přímá spolupráce se šlechtitelskými subjekty v ČR i zahraničí. Na základě dvoustranných dohod, společných výzkumných projektů atd. jsou získávány i poskytovány informace, které zkvalitňují a zhodnocují práci kolekcemi. Za nejvýznamnější lze v tomto ohledu považovat spolupráci se Selgenem, a.s., společností SEMO Smržice, ze zahraniční potom Dr. R. J. Mansholt's veredelingsbedrijf BV, HR Szelejewo, PHR Poznan, VÚRV Piešťany a Š.S. Horná Streda. 8. Literatura: HORŇÁKOVÁ, O., HOFÍREK, P., HÁJEK, D., BOLEBRUCH, J., GABLECHOVÁ, L., TECLOVÁ, M., PIPPALOVÁ, E., PASTUCHA, L., MRSKOŠ, M., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Phaseolus L. VÚRV Praha – Ruzyně, „Genové zdroje“ č. 54. 1991. HORŇÁKOVÁ, O., PASTUCHA, L., BENKOVÁ, M., HÁJEK, D., SEHNALOVÁ, J. a BAREŠ, I.: Klasifikátor genus Lens MILL. VÚRV Praha – Ruzyně, “Genové zdroje” č. 53. 1991. HÝBL, M. a FABEROVÁ, I.: Klasifikátor genus Lupinus L. VÚRV Praha, AGRITEC s.r.o. Šumperk, “Genetické zdroje” č. 78. 2000. HÝBL, M., SMOLÍKOVÁ, M. a FABEROVÁ, I.: Klasifikátor Cicer arietinum L. VÚRV Praha, AGRITEC s.r.o. Šumperk, “Genetické zdroje” č. 67. 1998. KRULÍČKOVÁ, K., POŠVEC, Z: Biochemické markery použitelné pro identifikaci odrůd lnu (Linum usitatissimum L.). Sbor. ref. Konf. „Výživa rostlin, kvalita produkce a zprac. využití“, MZLU Brno, 1999, Brno, ČR. PASTUCHA, L., ŠINSKÝ, T., HOFÍREK, P., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Glycine Willd. VÚRV Praha – Ruzyně. “Genové zdroje” č. 36. 1987. PAVELEK, M.: Recent State of International Flax Data Base and future development. In: European Cooperative Network on Flax - Report of Flax Genetic Resources Workshop, 2nd,meeting FAO Reur Rome and State Institute for Testing in Agriculture Brno and AGRITEC Ltd. Šumperk, Brno 8-10 November, 1994, p. 57-63. PAVELEK, M.: Further development of International Flax Data Base and special descriptors for more detail evaluation of agronomic and processing characters. In: Proceedings of the Third meeting of the International Flax Breeding Research Group / Breeding for fibre and oil quality in flax. St. Valery en Caux, France, November 7-8, 1995, p. 1-13. PAVELEK, M., TEJKLOVÁ, E., HORÁČEK, J., ODSTRČILOVÁ, L., RAKOUSKÝ, S.: Proj. NAZV č.: 1123 – Zvyšování konkurenceschopnosti odrůd lnu (Linum usitassimum L.) a diverzifikace jejich užití šlechtěním klasickými a biotechnologickými postupy, výroční zpráva 2003 – v tisku PAVELKOVÁ, A., MORAVEC, J., HÁJEK, D., BAREŠ, I. a SEHNALOVÁ, J.: Klasifikátor genus Pisum L. VÚRV Praha – Ruzyně, “Genové zdroje” č. 32. 1986. POŠVEC, Z., KRULÍČKOVÁ, K.: Identification of Flax (Linum usitatissimum L.) cultivars by isozyme markers. ESNA, XXIX Annual Meeting, University of London, United Kingdom, 7 – 12 September, 1999, London PROCEEDINGS: Breeding for fibre and oil quality in Flax. Third meeting of the International Flax Breeding Research Group, St. Valéry en Caux, France, 7-8 November, 1995, 190 p.
22
REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, First meeting, Poznan, 9-10 November, 1993, 19 p. REPORT of Flax Genetic Resources Workshop, Second meeting, Brno , 8-10 November, 1994, 69 p. ROSENBERG, L., TRNKA, M., PROCHÁZKA, F.: Klasifikátor lnu. [Závěrečná zpráva DÚ "Genetické základy šlechtění a semenářství rostlin - Kolekce přadných rostlin"], VŠÚTPL Šumperk, 1978, 52 s. RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA, Z., BONDIRA, N.: Širokij unificirovannyj klassifikator CEV vida Linum usitatissimum L., SSSR, Leningrad 1987, 20 s. RYKOVA, R., KUTUZOVA, C., KORNEICHUK, V., ROSENBERG, L., KOVALINSKA, Z., BONDIRA, N.: Meždunarodnyj klassifikator SEV vida Linum usitatissimum L., SSSR, Leningrad 1989, 39 s. UPOV - FLAX (Linum usitatissimum L.): International Union for the Protection of new Varieties of Plants. Guidelines for the Conduct of Tests for Distinctness, Homogenity and Stability, Genéve, 1980, 1994, 2001, 20 p.
23
7.3 METODIKA ŘEŠENÍ Kolekce genetických zdrojů olejnin
OSEVA PRO s.r.o. odštěpný závod Výzkumný ústav olejnin OSEVA PRO Ltd., Research institute of oilseed crops Purkyňova 6, 746 01Opava, Czech Republic
Odpovědný řešitel: Ing. Radoslav Koprna Opava, Česká republika 2004
24
1. Úvod V kolekci genetických zdrojů České republiky jsou zařazeny i olejniny, kde v rámci pracoviště OSEVA PRO s.r.o., o.z. Výzkumný ústav olejnin tvoří hlavní část kolekce řepka ozimá a jarní, různé druhy hořčic a máku. Systematika olejnin v kolekci genových zdrojů (podle Volfa et al., 1988): Z čeledi Brassicaceae (brukvovité) jsou konzervovány tyto rostlinné druhy: - hořčice habešská Brassica carinata L. - řepka olejka ozimá Brassica napus L. f. biennis - řepka olejka jarní Brassica napus L. f. annua Thell. - řepice ozimá Brassica rapa L.var. silvestris f. autumnalis /DC/ - řepice jarní Brassica rapa L. f. praecox /DC/ - hořčice bílá Sinapis alba L. - hořčice černá Brassica nigra L. Koch - hořčice sareptská Brassica juncea L. - ředkev olejná Raphanus sativus var. oleiformis - katrán habešský Crambe abyssinica Hochst. - roketa setá Eruca sativa - tuřín Brassica napus var. napobrassica - lnička setá Camelina sativa L. Další čeledí v kolekci genových zdrojů olejnin jsou Papaveraceae (mákovité) - mák setý Papaver somniferum Jako okrajové olejniny uložené v kolekci v omezeném počtu jsou také: - tykev olejná Cucurbita pepo var. oleifera (čeleď Cucurbitaceae- tykvovité) - saflor (světlice barvířská) Carthamus tinctorius L. (čeleď Astraceae- hvězdnicovité) Ozimé druhy zastupují zhruba polovinu kolekce olejnin, přičemž jevíce zastoupenou plodinou je ozimá řepka olejka (41 % ze všech vzorků v kolekci). Další brukvovité druhy, které způsobem použití nejsou olejninami (hlávkové zelí, květák, kedluben, kapusta a další) jsou zařazeny v jiných kolekcích genových zdrojů. Největší zastoupení v kolekci genetických zdrojů olejnin ve VÚOl Opava má řepka ozimá a jarní, mák a jednotlivé druhy hořčic. Kolekce safloru je uchovávána ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku, kolekce slunečnice ve VÚRV Praha. K olejninám patří také len olejný, který je uchováván v rámci kolekce přadného lnu. V předešlé kolekci byli zahrnuty i koriandr, pupálka a ricinus, které byli převedeny do kolekce GZ VÚRV Olomouc. V kolekcích jsou shromážděny odrůdy a novošlechtění různého stáří a původu. Důraz je kladen hlavně na genetické zdroje domácího původu. Zařazování planých druhů do kolekce přichází v úvahu jen výjimečně, protože u většiny shromažďovaných olejnin se plané druhy v přírodě nevyskytují. Hybridní, ani geneticky modifikované odrůdy nejsou do kolekce zařazovány. Cíle činnosti vycházejí ze všeobecného zaměření kolekcí genových zdrojů kulturních rostlin. Prvořadým cílem činnosti v NP je zajištění dostatečného množství genetických zdrojů se známými vlastnostmi pro výzkum a šlechtění a zachování dostatečné biodiversity. Významné je také zachování domácích genetických zdrojů pro možné budoucí využití. Podle
25
vypracovaných klasifikátorů řepky, řepice a máku je nutné dokončit popisy genetických zdrojů. Současnou regenerací GZ bude probíhat i popisování jednotlivých GZ. Zvláštně důležité postavení má kolekce řepky vzhledem k nástupu nových kvalitativních typů a z toho vyplývající rychlé obměny odrůd v posledních desetiletích. Obecně lze říci, že "životnost" odrůd řepky na současném trhu je zhruba 5 let. 2. Přehled kolekce Genetické zdroje olejnin jsou dlouhodobě uchovány v ex situ (v mrazících boxech při teplotě -18 ˚C). Všechny vzorky jsou hodnoceny v ex situ polních podmínkách. Většinu vzorků zastupují odrůdy, v menším počtu jsou zastoupeny domácí a zahraniční novošlechtění a krajové formy. Plané druhy brukvovitých jsou zde zastoupeny jen výjimečně. Ke dni 1.11.2003 bylo v kolekci evidováno 1320 položek olejnin. Genetické zdroje olejnin zařazené do kolekce GZ jsou děleny dle způsobu získání do těchto skupin: - šlechtitelský kultivar (odrůda) - šlechtitelský zdroj (novošlechtění) - krajový nebo primitivní kultivar - planá forma Podle místa získání jsou v kolekci zastoupeny genetické zdroje: - domácího původu - zahraničního původu 3. Metody uchování genových zdrojů: Všechny olejniny patří do skupiny ortodoxních semen, u kterých je možnost konzervace po vysušení na 6 %, při teplotě -18 ˚C ověřena a dlouhodobě praktikována. Takto uchovávaná semena neztrácí klíčivost i po několika desetiletích. Při pokojové teplotě se klíčivost u řepky zachovává po dobu 1 – 7 let. Ta se výrazně snižuje po 8-11 letech, po 12 letech je klíčivost téměř nulová (Du-Yan et al., 2001). Praktické zkušenosti se semeny olejnin korelují s indexem skladovatelnosti, který uvádí Copeland et al. (1995). Ten uvádí snížení klíčivosti na polovinu po 3-5 letech. Ze zkušenosti je doba použitelnosti semena uchovávaného při pokojové teplotě 5 – 7 let. Takto se skladují jen některé vzorky v pracovní kolekci. Všechny další vzorky jsou uchovávány v centrální genové bance ve VÚRV, ale i na pracovišti OSEVA PRO s.r.o., VÚOl Opava při nízké teplotě po předchozím vysušení. Genové zdroje domácího původu jsou z bezpečnostních důvodů duplicitně uchovány v genové bance VÚRV Piešťany. Všehny vzorky genetických zdrojů olejnin jsou uchovány v ex situ kolekci při nízké teplotě v mrazících boxech. Z důvodu krátké vegetační doby (většina olejin jsou 1- leté plodiny) není potřebné uchovávat tyto zdroje v polních kolekcích. Jedná se o generativně množené druhy, proto se jeví tato metoda konzervace jako nejvhodnější. 4. Metody hodnocení: Metodika hodnocení genetických zdrojů olejnin se řídí podle systému pasportních dat IS Evigez a podle vytvořených klasifikátorů a v nich uvedených deskriptorů (Klasifikátor řepky a řepice, 2001, Klasifikátor máku, nepublikován). Klasifikátor řepky a řepice byl vnesen do IS Evigez a podle něho se provádějí popisy cílových druhů plodin. Pro ostatní olejniny (s výjimkou máku a tykve) jsou využívány
26
vybrané deskriptory z tohoto klasifikátoru. Z důvodu nízkého počtu jednotlivých genetických zdrojů v rámci těchto druhů není efektivní vytvářet další klasifikátor. Pro skupinu genetických zdrojů máku je vytvořena pracovní verze klasifikátoru, podle které už probíhají hodnocení genetických zdrojů. Údaje z hodnocení jsou zatím uchovávány ve formě polních zápisů na pracovišti řešitele. Hodnocení genetických zdrojů podle dostupných deskriptorů je zatím provedeno asi u 35 % položek. Je potřebné dokončit hodnocení zůstávajících nepopsaných genetických zdrojů podle vybraných deskriptorů. Postup zařazování nových položek: a) kompletace primárních dat o nové položce včetně evidence pasportních dat (u registrovaných odrůd zároveň proběhne zařazení do aktivní kolekce, novošlechtění zůstávají v pracovní kolekci) b) regenerace genového zdroje v polních podmínkách na ploše 2 – 3 m2 (minimální počet izolovaných rostlin je 60) c) evidence popisných dat o genetickém zdroji d) analýza kvality e) v případě odlišnosti a zároveň uniformity novošlechtění jsou tyto přesunuty z pracovní do aktivní kolekce 4.1. Pasportní data o genovém zdroji: Tyto data slouží jako základní data o nově získaném genovém zdroji. Každé položce zařazené do kolekce je přiděleno evidenční číslo ECN. Důležitými údaji o genetickém zdroji jsou: - botanický druh (viz. systematika v části 1- úvod) - typ vegetace (všechny olejniny s výjimkou nekolika položek jsou jednoleté ozimé a jarní formy) - stupeň ploidie (jedná se o diploidní rostliny, i když Brassica carinata /genomová struktura BBCC/, B.juncea /AABB/ a B.napus jsou amfidiploidní /syn. aleotetraploidní/ druhy, které mají tetraploidní genom ze dvou různých druhů) - vytrvalost (olejniny v kolekci jsou 1-leté druhy) - údaje o původu vzorku (stát původu, dárce – podle kódů). - údaje o dostupnosti vzorků (nedostupné jsou vrozky kdy je poskytnutí GZ vázáno na souhlas majitele genetického zdroje, nebo v případě malého množství GZ) - způsob udržování GZ (všechny olejniny jsou uchovávány v semenném stavu) - další znaky 4.2. Popisná data o genovém zdroji: Popisná data jsou shromažďována na základě vytvořených klasifikátorů a v nich obsáhnutých deskriptorů. Klasifikátory pro skupinu olejnin jsou rozděleny do těchto částí: A) morfologické znaky: - 18 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice - 27 deskriptorů v klasifikátoru máku* B) biologické znaky: - 23 deskriptorů v klasifikátoru řepky a řepice - 6 deskriptorů v klasifikátoru máku* C) hospodářské a výnosové znaky: - 2 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice - 3 deskriptory v klasifikátoru máku* D) biochemické znaky: - 4 deskriptory v klasifikátoru řepky a řepice - 4 deskriptory v klasifikátoru máku* Celkový počet deskriptorů: klasifikátor řepky a řepice – 47 klasifikátor máku* - 40
27
* Poz. Klasifikátor máku (autoři Havel J., Judlová-Hájková M., Koprna R.) je k dispozici v pracovní podobě. Metody využívané při hodnocení GZ lze obecně rozdělit na: A) polní hodnocení (většinou v rámci regenerace GZ) - sledování nejdůležitějších morfologických rozdílů a hospodářských vlastností jednotlivých položek. Velikost parcelky je zpravidla 3-5 m2 a během vegetace jsou prováděna standardní agrotechnická opatření. Toto hodnocení probíhá ve 2 letých pokusech. B) laboratorní rozbory - stanovení obsahu oleje, složení mastných kyselin v oleji, u vybraných brukvovitých olejnin stanovení obsahu celkových glukosinolátů a zastoupení jednotlivých glukosinolátů, příp. stanovení obsahu alkaloidů. Standardně využívané laboratorní metody stanovení kvality semen: - kapalinová chromatografie (HPLC - High Pressure Liquid Chromatography) - plynová chromatografie (GC – Gas Chromatography) - nukeární magnetická resonance (NMR) - infračervená spektrofotometrie (NIRS – Near Infrared Spectroscopy) - screeningové metody (Paladiový test, glukotest) - chromatografie na tenké vrstvě (TLC – Thin Layer Chromatography) 5. Regenerace GZ: 5.1. Regenerace GZ olejnin je prováděna v těchto případech: a) při snížení klíčivosti vzorku pod hranici 80 – 85 % (podle druhu plodiny) b) u položek, kde je potřebné získat popisná data podle vytvořených deskriptorů c) v případě GZ u kterých došlo k poklesu zásoby ohrožující daný genový zdroj d) pro potřeby dalších hodnocení (doplnění chybějících popisných dat, ověření vybraných vlastností genových zdrojů pro účely národního programu a výzkumných projektů) Genetické zdroje olejnin v kolekci jsou uchovávány výhradně generativně ve formě semen. Až na výjimky (saflor, tykev olejná) se jedná o drobnosemenné plodiny, objem skladovaných vzorků je proto malý. Olejniny obecně patří k plodinám se střední délkou života semen, z těchto důvodů je hlavním způsobem konzervace olejnin skladování při nízkých teplotách, nejlépe pod bodem mrazu, kdy je klíčivost dlouhodobě beze změn. Semeno olejnin se vyznačuje vysokou klíčivostí - většinou okolo 95%. Všechny olejniny patří mezi fakultativně cizosprašné rostliny, je proto nutné je regenerovat jako cizosprašné rostliny. 5.2. Termíny výsevu a výsadby jednotlivých plodin: Druh Výsev Brassica napus L. f. biennis srpen Brassica napus L. f. annua březen – duben Brassica rapa L. f. autumnalis srpen Brassica rapa L. f. praecox /DC/ březen – duben Brassica juncea, B. carinata, B. nigra, březen – duben Sinapis alba Raphanus sativus var. oleiformis březen – duben Camelina sativa březen – duben Papaver somniferum duben 5.3. Metody regenerace: 28
Jednotlivé druhy jsou přímo vysévány na pole, předpěstování rostlin je používáno jen u tykve oeljné. Pro regeneraci je nutno dodržet minimální stanovený počet rostlin (50 - 100) pro izolaci. Pěstitelská technologie se řídí zásadami platnými pro příslušný botanický druh. Pro zamezení cizosprášení je použit některý z následujících způsobů množení v izolaci: a) technická izolace. - izolace za použití technických izolátorů (kostka z technické síťoviny o rozměru cca 1,2 x 1,2 m). Jedná se o nejpoužívanější základní metodu regenerace. - izolace perforovanými polypropylenovými, nebo papírovými sáčky - vhodná pro regeneraci jednotlivých rostlin za účelem získání malého množství sklizeného semene - izolace pomocí pytlů ze síťoviny - omezené použití u vybraných genotypů, např. je - li k dispozici jen několik rostlin. Nevýhodou je velká pracnost při izolování většího množství rostlin, v izolátoru je omezené množství semen a rostliny jsou zvýšenou měrou napadány chorobami. b) setí do kulisové plodiny - minimalizuje riziko cizosprášení (jako kulisová plodina se používá např. hořčice bílá) c) izolace prostorová - omezeně využívána pro množení většího množství osiva (jedná se také o provozní plochy, v případě, že se v okolí nenachází jiná odrůda daného druhu plodiny) 6. Přehled spolupráce: 6.1. Spolupráce na domácí úrovni: a) GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení „Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin“ (metodická spolupráce, IS EVIGEZ atd.). b) práce s genovými zdroji na základě výzkumných projektů: - Projekt NAZV „Inovace šlechtitelských postupů u řepky ozimé s využitím zlepšených výchozích materiálů a biotechnologických metod.“ (koordinátor VÚRV- Praha) - Projekt NAZV „Vývoj komplexních systémů ochrany proti významným chorobám a škůdcům obilnin, řepky a hrachu s cílem širokého uplatnění integrovaných způsobů ochrany.“ (koordinátor VÚRV- Praha) - Projekt NAZV „Využití inovovaných metod a specifických šlechtitelských materiálů pro zvýšení efektivnosti tvorby nových odrůd ozimé řepky“ (koordinátor VÚRV- Praha) c) poskytování genegických zdrojů domácím uživatelům, mezi které patří vysoké zemědělské školy, střední zemědělské školy a výzkumné organizace, kterým jsou pravidelně poskytovány vzorky zástupců jednotlivých druhů olejnin. 6.2. Spolupráce na mezinárodní úrovni: Zahraniční spolupráce je zatím hlavně orientována na výměnu genových zdrojů, pasportních a popisných dat. Mezi zahraniční uživatele (oboustranná výměna vzorků) patří např.: - Deutsche Saatveredelung Lippstadt (Německo), Norddeutsche Pflanzenzucht Holtsee (Německo), P.H. Petersen –Lundsgaard (Něměcko), Instytut Genetyki Roślin, Polska Akademia Nauk (Polsko), Institut Hodowli i Aklimatyzacji Roślin Poznaň - (Polsko), Malino Consult (Dánsko), Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany (Slovenská republika) a další.
29
7. Předávání genetických zdrojů olejnin: Předávání vzorků genetických zdrojů olejnin se řídí dle ustanovení §19 zákona č. 148/2003 Sb. Genetické zdroje jsou poskytovány v případě položek u kterých nehrozí jejich ztráta poskytnutím genetického zdroje uživateli. GZ se poskytují pro účely šlechtění, výzkumu a vzdělávání bezplatně. 8. Použitá literatura: Copeland, McDonald (1995) Principles of seed science and technology. Seed enhances. Chapman and Hall, New York. Česká rada genetických zdrojů rostlin (1998),Metody konzervace genofondu rostlin a možnosti jejich využití v ČR ,19.11.1998, VÚRV Praha- Ruzyně. Sborník referátů 96 str. Du Yan, Jiang Hai Yu, Yan YuanXin, Du Y., Jiang H.Y., Yan Y.X. (2001) Studies on the storage characteristics of rape seeds. Plant Phys. Communic. 2001, 37: 4, 290-293. Havel J., Hájková M., Faberová I. (2001) Klasifikátor Brassica napus L. ssp. napus, Brassica rapa L. ssp. oleifera (DC.) Metzg. Česká rada genetických zdrojů rostlin, OSEVA PRO, VÚO Opava, 15 str. Volf F., Šebánek J., Procházka S., Sladký Z, Kubjatko F., Kropáč Z. (1988) Zeměělská botanika. Státní zemědělské nakladatelství- Praha, 383 str.
30
7.3 Metodika kolekce genetických zdrojů pícnin a trav
Odpovědní řešitelé: Ing. Jan Pelikán, CSc. (pícniny) Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Zahradní 1, 664 41 Troubsko
Ing. Magdalena Ševčíková (trávy) OSEVA PRO s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří, Hamerská 698, 756 54 Zubří
Troubsko, Zubří 2003
31
1. Úvod Předmětem řešení jsou genetické zdroje pícnin (jeteloviny a pícniny jiných čeledí) a trav (pícní a trávníkové druhy trav, včetně okrasných travin), shromážděné na dvou pracovištích – Výzkumný ústav pícninářský spol. s r.o., Troubsko (dále jen VÚP Troubsko) a OSEVA PRO s.r.o., odštěpný závod Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří (dále jen VST Zubří). Metodika vychází ze všeobecného zaměření studia kolekcí genetických zdrojů kulturních rostlin. Prvořadým cílem je shromáždění, zhodnocení a uchování genetických zdrojů pícnin a trav především domácího genofondu, jejich využití pro výzkum a šlechtění, zachování starých domácích odrůd i nových šlechtitelských materiálů pro jejich možné využití v budoucnosti. Sběrové expedice především na území ČR zůstanou i v dalším období hlavním zdrojem pro rozšiřování kolekce, aby se zvýšil podíl planých materiálů v kolekci. 2. Přehled kolekcí Shromážděná kolekce, evidovaná v národním informačním systému EVIGEZ, zahrnuje k 31. 10. 2003 celkem ve VÚP Troubsko 2003 a ve VST Zubří 1720 dostupných položek genetických zdrojů jetelovin, pícnin dalších čeledí, pícních a trávníkových druhů trav, okrasných travin a některých lučních bylin. Kolekce zahrnují druhy jednoleté, víceleté i vytrvalé, ozimé i jarní, cizosprašné i samosprašné, hmyzosnubné a větrosnubné, množené generativně i vegetativně. Nejvýznamnější druhy pícnin a trav v kolekcích uvádí následující přehled. 2.1. Jeteloviny (Kurátor: VÚP Troubsko)
Hlavní druhy jetelovin Jetel luční Jetel plazivý Jetel zvrhlý Vojtěška Ostatní jeteloviny Čičorka pestrá Jetel alexandrijský Jetel nachový Jetel perský Komonice bílá Tolice dětelová Úročník bolhoj Vičenec ligrus Plané druhy jetelovin
Trifolium pratense Trifolium repens Trifolium hybridum Medicago spp. Coronilla varia Trifolium alexandrinum Trifolium incarnatum Trifolium resupinatum Melilotus albus Medicago lupulina Anthylis vulneraria Onobrychis viciifolia plané druhy čeledi Fabaceae
2.2. Pícniny dalších čeledí (Kurátor: VÚP Troubsko)
Krmný sléz Svazenka vratičolistá Světlice barvířská
Malva verticillata Phacelia tanacetifolia Carthamus tinctorius
2.3. Trávy - pícní a trávníkové druhy (Kurátor: VST Zubří)
Bojínek hlíznatý Bojínek luční
Phleum hubbardii D. Kováts Phleum pratense L. 32
Chrastice rákosovitá Jílek hybridní Jílek mnohokvětý Jílek vytrvalý Kostřava červená Kostřava luční Kostřava ovčí Kostřava rákosovitá Lesknice kanárská Lipnice bahenní Lipnice hajní Lipnice luční Lipnice smáčknutá Metlice trsnatá Ovsík vyvýšený Poháňka hřebenitá Psárka luční Psineček obecný Psineček veliký Psineček výběžkatý Rodové hybridy Lolium x Festuca Srha hajní Srha laločnatá Sveřepy Trojštět žlutavý Plané druhy trav
Phalaroides arundinacea (L.) Rauschert Lolium x hybridum Hausskn. Lolium multiflorum Lam. Lolium perenne L. Festuca rubra L. s.l. Festuca pratensis Huds. Festuca ovina L. s.l. Festuca arundinacea Schreb. Phalaris canariensis L. Poa palustris L. Poa nemoralis L. Poa pratensis L. Poa compressa L. Deschampsia caespitosa (L.) Beauv. Arrhenatherum elatius (L.) Beauv. ex J. et C. Presl Cynosurus cristatus L. Alopecurus pratensis L. Agrostis capillaris L. Agrostis gigantea Roth Agrostis stolonifera L. xFestulolium Dactylis polygama Horvátovszky Dactylis glomerata L. Bromus spp. Trisetum flavescens (L.) Beauv. plané druhy čeledi Poaceae
2.4. Okrasné traviny (Kurátor: VST Zubří)
Zahrnuje generativně i vegetativně množené druhy trav (Poaceae) a travám morfologicky podobné druhy (Cyperaceae, Juncaceae aj.), využívaných v zahradnictví. 3. Metody uchování Konzervace genetických zdrojů uvedených kolekcí je podle § 13 a 14 zákona 148/2003 Sb. zajištěna podle typu množení genetického zdroje. 3.1. Konzervace ex situ v genobance
Druhy generativně množené, které tvoří v kolekcích pícnin a trav většinu, jsou podle § 14 zákona 148/2003 Sb. konzervovány uložením semenných vzorků ex situ v genové bance ve VÚRV Praha. Velikost semenného vzorku pro dlouhodobé uchování v genové bance je stanovena v Příloze č. 1. vyhlášky 458/2003 Sb. 3.2. Konzervace ex situ v polních kolekcích
Konzervaci genetických zdrojů ex situ v polní kolekci zajišťuje podle § 13 zákona 148/2003 Sb. účastník Národního programu. Genetické zdroje vytrvalých, vegetativně množených druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní kolekci ve VST Zubří. Minimální počet udržovaných okrasných travin je podle vzrůstnosti druhu 2 – 5 (Příloha č. 2 vyhlášky 458/2003 Sb.). Současná kolekce vegetativně množených okrasných travin vyžaduje převedení na standardní stav ve smyslu zákona 148/2003 Sb. Jde o rozšíření na vyhláškou požadovaný 33
počet rostlin a celkové zabezpečení kolekce (oplocení pozemku). Záměrem je vybudování areálu pro polní genovou banku, pro který byl zpracován a předložen projekt. 3.3. Konzervace ex situ v kulturách in vitro, kryokonzervace
Tyto metody nejsou u pícnin a trav dosud využívány, i když v budoucnu může být kryokonzervace perspektivní metodou pro alternativní uchování kolekce vegetativně množených okrasných travin. 3.4. Konzervace on farm
U vybraných starých odrůd trav rožnovského šlechtění se zjišťují možnosti on farm konzervace ve Valašské muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. 3.5. Konzervace in situ
I když některé genetické zdroje z čeledi Fabaceae a Poaceae jsou již monitorovány na původních lokalitách výskytu, dosud nejsou evidovány v EVIGEZ. 4. Metody hodnocení 4.1 Charakterizace genetických zdrojů
Předmětem fenotypové charakterizace (základního hodnocení) genetických zdrojů pícnin jsou morfologické znaky podle příslušných klasifikátorů. Morfologické rozbory se provádějí u reprezentativního vzorku např. u 30 orgánů genetického zdroje v laboratoři nebo přímo na parcele (např. v případě regenerace). Zaznamenané metrické údaje jsou uchovávány formou protokolu nebo v metrické databázi. U trav a Trifolium pratense se v rámci zavedení dokonalejších metod identifikace a charakterizace genetických zdrojů plánuje hodnocení úrovně ploidie pomocí průtoková cytometrie (flow-cytometrie) u taxonomicky problematičtějších skupin např. Festuca rubra. a F. ovina nebo ověření ploidie u Lolium perenne, které je smluvně zajištěno v biochemické laboratoři ŠS Hladké Životice s.r.o. Metody molekulární genetiky, náročné na přístrojové vybavení a know-how, byly ve VST Zubří v minulosti rozpracovány jen okrajově. Metody se mohou uplatnit pro detailní rozlišení shromážděných materiálů na úrovni odrůd i populací, identifikaci jejich genetické kontaminace (např. po regeneraci) nebo pro určení a ověření jejich původu. U trav jsou reference o využití allozymů v zahraničí u jílku vytrvalého, lipnice luční, psinečku tenkého a srhy laločnaté. Z metod využívajících DNA byly u trav využity techniky 1) RAPD např. u jílku vytrvalého, kostřavy luční, lipnice luční, psinečku výběžkatého, srhy laločnaté; 2) AFLP např. u bojínku lučního, jílku vytrvalého, lipnice luční; 3) RFLP u jílku vytrvalého, kostřavy luční a kostřavy rákosovité, psinečku výběžkatého a 4) mikrosatelitů u jílku vytrvalého. Cílem v novém národním programu je zhodnotit stav využívání těchto metod v ČR, navázat spolupráci s některým pracovištěm v ČR, které by mohlo analýzy smluvně zajistit. 4.2 Metody hodnocení genetických zdrojů 4.2.1. Hodnocení v polních podmínkách
4.2.1.1. VÚP Troubsko Polní pokusy jsou zakládány metodou znáhodněných bloků na parcelách 5m2 ve třech opakováních na píci a třech opakováních na semeno. Pokusy jsou zakládány ze vzorků originálního osiva. Výsevky jednotlivých pokusných členů jsou stanovovány na základě čistoty, klíčivosti a hmotnosti tisíce semen. Do pokusů jsou vkládány kontrolní odrůdy shodné s odrůdami používanými ÚKZÚZ. V průběhu vegetace jsou sledovány morfologické 34
charakteristiky a základní hospodářské vlastnosti jednotlivých variant. Porosty víceletých pícnin jsou ponechávány kromě roku založení na dva, případně tři užitkové roky. Hodnocené znaky a vlastnosti závisí na rozšíření a významu jednotlivých druhů. Hodnocení vojtěšky seté je prováděno dle klasifikátoru, pro jetel plazivý je zpracován inovovaný klasifikátor, jetel luční a okrajové druhy jetelovin jsou hodnoceny dle klasifikátoru jetelovin. Ostatní druhy jsou hodnoceny nejdůležitějšími deskriptory. 4.2.1.2. VST Zubří Polní pokusy pro hodnocení kolekce se zakládají ve znáhodněných blocích podle praktického způsobu využití genetických zdrojů trav. Výsevná množství, termíny sklizní pícních druhů a frekvence sečí u trávníkových druhů se řídí podle Metodiky státních odrůdových zkoušek (ÚKZÚZ, 1983). Znaky a vlastnosti jsou hodnoceny podle klasifikátoru Trávy (Poaceae). a) Genetické zdroje pro pícninářské využití jsou hodnoceny při třísečném (lučním) nebo vícesečném (simulovaném pastevním) způsobu využití 1 – 3 užitkové roky. b) Genetické zdroje pro trávníkové využití jsou hodnoceny ve variantě intenzivního a extenzivního ošetřování trávníku 4 užitkové roky. c) Semenářské vlastnosti se hodnotí v řádcích (trsech) pro charakterizaci nebo v rámci regenerace. d) Okrasné traviny vegetativně množené, využívané v sadovnictví, jsou hodnoceny v trvalých výsadbách, které současně představují polní kolekci ex situ. Hodnocení probíhá 4 – 6 užitkových let po výsadbě; pro zpracování popisných dat do EVIGEZ se berou v úvahu údaje získané z plně vyvinutých rostlin po 3 vegetační sezóny. V dalších letech se hodnotí jen pěstitelská vytrvalost a odolnost vůči biotickým a abiotickým stresům v letech s extrémním průběhem počasí a při výskytu patogenního činitele. Generativně množené druhy, využívané jako letničky a v květinářství, jsou v hodnoceny v 1 - 2letých kulturách. Kolekce Plocha parcely (m2) Pícní trávy 2 Trávníkové trávy 1,5 Ekotypy 0,5 x 0,25 m Okrasné traviny - vytrvalé - jednoleté
Způsob výsevu (výsadby) 5 řádků à 0,2 m na široko 1 řádek à 7 trsů
Pokusné uspořádání 2 - 3 opakování 2 - 3 opakování 3 opakování
2 – 10 trsů podle vzrůstnosti 2 řádky
bez opakování
4.2.2. Laboratorní rozbory
a) Chemické analýzy biomasy jednotlivých variant (sušina, veškeré dusíkaté látky, stravitelné dusíkaté látky, vláknina, bílkoviny a popel) dle běžných metod. b) Kvalitativní hodnocení píce u trav využitím metody NIRS je plánováno ve spolupráci s VÚRV Praha – VSTE Jevíčko. Stanovení základních krmivářských charakteristik obsah sušiny, dusíkatých látek a vlákniny, stravitelnost organické hmoty, koncentrace netto energie – bude zajištěno smluvně. c) Morfologické rozbory podle klasifikátorů d) Semenářské rozbory – hmotnost tisíce semen, klíčivost, čistota (podle ČSN 46 0610)
35
4.3. Další prováděná hodnocení 4.3.1. Metrická databáze
Kromě záznamů v polních záznamnících je vedena metrická databáze kvantitativních znaků počítačovou formou. 4.3.2. Hodnocení zdravotního stavu v porostu
Je prováděno u jetele lučního a vojtěšky z důvodu vyhledávání zdrojů rezistence k virovým, bakteriálním a houbovým patogenům. U trav se jedná o stanovení výskytu endofytních hub rodu Neotyphodium v semeni, případně listové pochvě. 4.3.3. Umělá infekce v laboratorních podmínkách
U vybraných materiálů jetelovin se provádí hodnocení rezistence vůči nejdůležitějším patogenům v kontrolovaných podmínkách (laboratorní a skleníkové testy) dle příslušných metodik zpracovaných ve VÚP Troubsko, spol. s r.o. 4.3.4. Hodnocení odolnosti vůči mechanickému narušení drnu u trávníkových trav
VST Zubří je vybavena samochodným mechanismem na simulované narušování drnu sportovních trávníků. Zatěžování a hodnocení schopnosti odolávat mechanickému narušení drnu probíhá v intenzivní variantě polní kolekce trávníkových trav ve 2. užitkovém roce nebo je u omezeného počtu genetických zdrojů trávníkového typu založen speciální pokus: Plocha parcel
1,5 x 1,5 m
Počet opakování 3 Varianty
Kontrolní
(intenzivně sesekávaná, nezatěžovaná))
Zatěžovaná (intenzivně sesekávaná, ve vegetačním období 1 – 2x týdně zatížená) 5. Regenerace 5.1. Regenerace generativně množených druhů
Regenerace genetických zdrojů pícnin a trav je vzhledem k jejich převážné cizosprašnosti, větrosnubnosti nebo hmyzosnubnosti a hojnému výskytu planých i kulturních forem v přirozených i umělých travních porostech velmi náročná. Je nutno ji provádět v prostorové či technické izolaci. Doporučený standardní postup regenerace v evropských kolekcích pícnin publikoval Sackville Hamiltonem et al. (1998) s počtem rodičovských rostlin 30 –100. Víceleté položky jsou obecně regenerovány podle schématu: Rok Pracovní postup 1. a) předpěstování rostlin – výsev semen do bedniček nebo sadbovačů (nebo přesazení klíčivých rostlin z testu klíčivosti) – pikýrování a přesazení do sadbovačů – přesazení do kontejnerů (7x7 nebo 9x9 cm) – výsadba na parcely nebo do izolátorů b) přímý výsev na parcely 2. sklizeň semen v optimální zralosti – postupná (u nerovnoměrně dozrávajících) nebo jednorázová (u rovnoměrně dozrávajících) 36
Měsíc
Místo
II
skleník
IV VI – VII IX
pařeniště pařeniště pole
IV – V VI – VIII
pole pole
– –
3.
většinou hromadná individuální (z každé mateřské rostliny zvlášť) jen ve výjimečných případech posklizňová úprava – sušení – mlácení - čištění – vážení stanovení kvalitativních parametrů semenných vzorků – HTS, klíčivost,čistota distribuce do kolekcí GB
od sklizně do IX X – XI XI – XII
skleník, sušárna laboratoř laboratoř
I – II
laboratoř
V našich kolekcích jsou používány různé regenerační postupy. 5.1.1. Prostorová izolace
Při této formě regenerace je nutno dodržet izolační vzdálenost minimálně 300 m u jetelovin a 100 – 200 m u trav podle travního druhu (Vyhláška MZe č. 191/96 Sb.). Touto formou lze v jednom roce regenerovat jen velmi málo položek jednoho druhu. 5.1.2. Izolace v kulisové plodině
Množení v kulisové plodině vyššího vzrůstu (např. x Triticosecale, Secale cereale) v kombinaci s prostorovou izolací je systém používaný u trav ve VST Zubří. Počet rodičovských rostlin na položku je 49 (7 x 7), minimálně 30 rostlin. Schéma regenerace je uvedeno v Příloze. 5.1.3. Technická izolace
U jetelovin jsou využívány izolátory různých velikostí (1 – 10 m2), do kterých se vysévají řádky dle množství originálního osiva. Do izolátorů jsou v době kvetení dodáváni opylovači (čmelák zemní - Bombus terestris, příp. včela medonosná – Apis melifera). Množství regenerovaných genetických zdrojů je závislé na množství izolátorů a množství připravených úlků s opylovači. Při této formě regenerace je nutno ošetřovat regenerující porosty chemicky proti škůdcům, především mšicím. 5.1.4. Regenerace bez izolace
Přichází v úvahu u planých forem pícnin ze sběrů ve volné přírodě, které se nevyskytují v okolí množitelských ploch a také u okrasných jednoletých druhů trav. Provádí se v řádcích, vysévaných ručně nebo v trsech vysazených z předpěstovaných rostlin. Do pokusů je zařazována co nejširší škála druhů po jednom zástupci každého druhu. Při výsevu dvouděložných druhů je nutno z důvodu poměrně pomalé vzcházivosti přimíchávat značkovací plodinu (např. ředkvička), aby nenastávaly problémy při ručním odplevelování. 5.2. Regenerace vegetativně množených travin
Genetické zdroje vytrvalých druhů okrasných travin jsou udržovány ex situ v polní kolekci ve VST Zubří. Jsou množeny vegetativně, protože řada botanických druhů je introdukována z teplejších zeměpisných oblastí a v našich klimatických podmínkách vůbec nevytváří životaschopná semena (např. rody Cortaderia, Miscanthus, Pennisetum). Rovněž charakteristické vlastnosti kultivarů, odlišné od základního botanického druhu (např. tvar a barva květenství, textura, barva a vzorování listu) lze udržet pouze vegetativním množením. Regenerace genetických zdrojů v kolekci je nezbytná za 3 - 5 let po výsadbě, kdy rostliny vykazují zhoršený zdravotní stav a méně vitální růst. Provádí se klonováním, kterým se získá
37
homogenní, geneticky identické potomstvo s vlastnostmi mateřské rostliny, a to následujícími způsoby: a) dělením matečné rostliny na několik životaschopných dílů u malých (např. Festuca spp.) a středně vzrůstných druhů (např. Deschampsia caespitosa) nebo odběrem části matečné rostliny u vzrůstných trsnatých druhů (např. Cortaderia selloana, Miscanthus sinensis), b) odběrem dceřiných rostlin vyrůstajících z podzemních oddenků (rhizomů), např. Glyceria maxima, Phalaroides arundinacea nebo zakořeňujících z nadzemních výběžků (stolonů) mateřské rostliny u výběžkatých druhů (např. Buchloe dactyloides), c) z vegetativních částí mateřské rostliny, jako např. oddenkovými řízky (např. Leymus, bambusy), hlízkami u Arrhenatherum elatius subsp. bulbosum. U druhů pocházejících z mírného pásma je ideální dobou množení časné jaro, případně i počátek podzimu. U velmi pozdě rašících druhů se klonuje koncem jara nebo koncem podzimu ve skleníku. Klony se vysadí do kontejnerů, umístí do pařeniště nebo chladného skleníku, přistíní a zalévají. Po řádném prokořenění se rostliny vysazují na stanoviště (začátkem podzimu nebo příští jaro). 6. Přehled spoluprací 6.1. Mezinárodní spolupráce 6.1.1. Evropský program spolupráce při výměně a uchování rostlinných genetických zdrojů (ECP/GR)
Obě pracoviště se prostřednictvím svého zástupce podílejí na činnosti v pracovní skupině pro pícniny. Aktivity jsou směrovány do oblastí: a) Evropské centrální databáze VST Zubří je pověřena vedením evropské databáze rodů Arrhenatherum a Trisetum, které jsou dostupné on-line na Internetu (Ševčíková, Hon 2002). Databáze Arrhenatherum (Trisetum) obsahuje pasportní data 254 (86) položek uložených v 15 (11) evropských genových bankách, pocházejících z 25 (9) zemí a zahrnuje 60 (17) odrůd, 7 (2) krajových odrůd, 2 (3) šlechtitelské materiály, 107 (53) planých a 78 (11) položek neznámého původu. Data byla zahrnuta do evropského katalogu EURISCO (http://eurisco.ecpgr.org) v rámci projektu 5. rámcového programu EU „European Plant Genetic Resources Information InfraStructure“ (EPGRIS). b) Sdílení odpovědnosti (Sharing of responsibilities) Na základě úkolů ze schůzky pracovní skupiny pro pícniny v Linci (2003) probíhají práce směřující k zefektivnění konzervace a managementu evropských kolekcí pícnin. U nejvýznamnějších rodů pícnin Lolium, Trifolium, Poa, Dactylis, Medicago, Festuca a Phleum probíhá identifikace nejoriginálnějších položek (Most Original Samples - MOS), podle postupu navrženého Sackville Hamiltonem (2000) a definice primárního držitele položek MOS. Pasportní data genetických zdrojů pícnin jsou podle požadavků zasílána správcům příslušných databází, jejichž přehled uvádí tabulka: Plodina Agropyron Agrostis, Phalaris, Phleum, minoritní pícní trávy Arrhenatherum, Trisetum
Ústav IIPGR Sadovo, Bulharsko NGB Alnarp, Švédsko OSEVA PRO, VST Zubří, ČR
38
Bromus, Trifolium pratense, minoritní pícní leguminózy Dactylis, Festuca Lathyrus Lolium, Trifolium repens Lupinus Poa Trifolium alexandrinum, T. resupinatum Trifolium subterraneum, jednoleté druhy Medicago Vytrvalé druhy Medicago Vicia spp. Ostatní Vicieae
RCA Tápiószele, Maďarsko IHAR, Botanická zahrada Bydgoszcz, Polsko LEM/IBEAS, Univerzita Pau, Francie IGER Aberystwyth, Velká Británie Institute of Plant Genetics, Polish Academy of Sciences, Poznan, Polsko IPK – Genbank, Malchow, Německo Institute of Field Crops, ARO Volcani Center, Bet Dagan, Izrael
Junta de Extremadura, Servicio de Investigación y Desarrollo Tecnológico, Guadajira (Badajoz) Španělsko GEVES Montpellier, Francie Istituto di Genetica Vegetale, Bari ,Itálie University of Reading, Velká Británie
c) Mezinárodní projekt 5. rámcového programu EU Improving germ-plasm conservation methods for perennial European forage species (ICONFORS) - projekt zaměřený na zlepšení metod regenerace genetických zdrojů pícnin, s cílem zabránit genetické erozi genofondů, se řeší na 7 evropských pracovištích včetně ČR (VST Zubří) v letech 2001 – 2004. 6.1.2. Výměna vzorků osiva
Spolupráce se semenářskými a šlechtitelskými firmami, genovými bankami při výměně vzorků osiva a poskytování souhrnných výsledků výnosových a trávníkových charakteristik v podmínkách ČR majitelům odrůd. 6.1.3. Sběrové expedice
Jsou plánovány společně s VÚRV Piešťany (Slovensko), IHAR Radzikow a IHAR, Botanická zahrada Bydgoszcz (Polsko), Institut für Agrarbiologie, GB Linz (Rakousko), KIS Ljubljana (Slovinsko). 6.1.4. Výzkumné ústavy
U jetelovin probíhá třístranná spolupráce s KIS Ljubljana (Slovinsko) a s VÚRV Piešťany při hodnocení sortimentů bobovitých pícnin odrůd českého, slovenského a slovinského původu z hlediska výnosových charakteristik a zdravotního stavu. 6.2. Národní spolupráce 6.2.1. Výzkumné ústavy
VÚRV Praha – Ruzyně, Olomouc a VSTE Jevíčko - poskytování vzorků originálního osiva přezkoušených genetických zdrojů pro jejich výzkumné projekty. 6.2.2. Vysoké a střední školy
Přednášková činnost (JZU České Budějovice, MZLU Brno), exkurze, předávání semenných vzorků a rostlinného materiálu genetických zdrojů pícnin a okrasných travin pro účely výuky. 39
6.2.3. Ochrana přírody
Správy CHKO (spolupráce při výběru sběrových lokalit) NP Podyjí, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Moravský kras (tvorba regionálních kolekcí, monitoring výskytu druhů). Banka semen ohrožených druhů při muzeu Olomouc – předávání vzorků semen mizejících a ohrožených druhů. 7. Využití genetických zdrojů uživateli 7.1. Šlechtitelské stanice
Agrogen s.r.o. Troubsko (ŠS Želešice a ŠS Slavice), ŠS Hladké Životice s.r.o., Oseva UNI a.s. Choceň (ŠS Větrov a ŠS Domoradice), Tagro Červený Dvůr s.r.o. - předávání semenných vzorků, vedení paralelních odrůdových pokusů, přehlídky zkoušených sortimentů, výměna výsledků. 7.2. Ochrana přírody
Monitoring výskytu rostlinných druhů, množení komponent pro druhově bohaté louky, metodická spolupráce při obnově květnatých luk (NP Podyjí, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Moravský kras). 7.3. Lesy České republiky a ČMS
Tvorba druhově bohatých jetelotravních směsí a výběr druhů pro zvýšení úživnosti mysliveckých honiteb. 8. Poskytování vzorků genetických zdrojů Vzorky genetických zdrojů jsou poskytovány podle zákona č. 148/2003 Sb. Velikost vzorků genetických zdrojů poskytovaných uživatelům je stanovena vyhláškou č. 458/2003 Sb. Předání vzorků je doloženo protokolárním zápisem. 9. Literatura Forage Passport Descriptors. In: Maggioni, L., P. Marum, R. Sackville Hamilton, I. Thomas, T. Gass and E Lipman, compilers. 1998. Report of a Working Group on Forages. Sixth meeting, 6-8 March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy. Appendix I: 158-161. Metodiky státních odrůdových zkoušek. Polní plodiny. ÚKZÚZ v Praze a Bratislavě, 1983. NEDĚLNÍK, J.: Studium interakcí hub rodu Fusarium s Trifolium pratense L. a Medicago sativa L. Dokt. Disert. Práce, MZLU Brno, 1999. PELIKÁN, J.: Metodické a metodologické přístupy hodnocení znaků a vlastností v kolekcích bobovitých pícnin. Proc. Sci. Conf. Conservation of Plant Biodiversity, Nitra, 1995, 111-112. POKORNÝ, R.: Studium rezistence pícnin z čeledi Viciaceae k virovým patogenům. Dokt. Disert. Práce, MZLU Brno, 1999. SACKVILLE HAMILTON, N. R., CHORLTON, K. H.: Regeneration of accessions in seed collections: a decision guide. Handbook for Genebanks No. 5. IPGRI Rome, Italy. 1997. SACKVILLE HAMILTON, N.R., CHORLTON, K.H., THOMAS, I.D.: Guidelines for regeneration of accessions in seed collection of the main perennial forage grasses and legumes of temperate grassland. In: Maggioni, L., P. Marum, R. Sackville Hamilton, I. Thomas, T. Gass and E Lipman, compilers. Report of a Working Group on Forages. Sixth meeting, 6-8 March 1997, Beitostolen, Norway. IPGRI Rome, Italy. Appendix III: 167-183. 1998. SACKVILLE HAMILTON, N.R. The identification of most original samples (MOS). In: Maggioni, L., P. Marum, R. Sackville Hamilton, Hulden, M. and E Lipman, compilers. Report of a Working Group on Forages. Seventh meeting, 18-20 November 1999, Elvas, Portugal. IPGRI Rome, Italy. Appendix I: 214-217. 1998. 40
ŠEVČÍKOVÁ, M., HON, I. (2002): European Arrhenatherum and Trisetum Databases. Dostupné z URL http://genbank.vurv.cz/arrh_tri/. Vyhláška MZe č. 191/96 Sb. o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin. Od 1. 9. 2003 platí zákon 219/2003 Sb.o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby). Vyhláška MZe č. 458/2003 Sb., kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů. Zákon č. 148/2003 Sb. o konzervaci a využívání genetických zdrojů rostlin a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství Zkoušení osiva. ČSN 46 0610. Praha. 1983. Přílohy Plány aktivit v Národním programu 2004 – 2008 VÚP Troubsko a VST Zubří (Tabulky xls) Seznam používaných národních klasifikátorů
Kolektiv: Klasifikátor rodu Medicago Kolektiv: Klasifikátor rodu Trifolium ŠEVČÍKOVÁ, M., ŠRÁMEK, P., FABEROVÁ, I. (2002): Klasifikátor. Trávy (Poaceae). Schéma polní regenerace genetických zdrojů trav Uspořádání množitelského bloku
20 m 20
5
20
5
20 5
kulisová plodina
20 m
Izolace: kulisová plodina (tritikale) + prostorová vzdálenost (20 m)
20 m
množitelská parcela 5x5m
20 m
41
Detail množitelské parcely:
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ● ● 7 x 7 rostlin ● ● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
42
1 parcela: 4 - 6 položek různých druhů 1 genetický zdroj: 7 x 7 rostlin (0,25 x 0,25 m)
7.5 Metodika řešení GENOFONDU BRAMBORU
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.
Odpovědný řešitel: Ing. Jaroslava Domkářová, Ph.D. Řešitelé: Ing. Vendulka Horáčková, CSc. Ing. Lukáš Kreuz
Havlíčkův Brod, 2003
43
1.
Úvod Shromažďováním, studiem a udržováním genetických zdrojů bramboru se již od roku 1952 zabývá Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, který je po celou dobu jediným pracovištěm na území České republiky nesoucím zodpovědnost za práci s genofondem bramboru. Známy jsou dva systémy taxonomického zařazení bramboru a to zařazení podle pojetí prof. J. G. Hawkese a klasifikace podle prof. S. M. Bukasova. V rodu lilek (Solanum Tourn.), kam patří brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.) navrhl BUKASOV (1971) sekci Tuberarium Dun. Buk., do které zahrnul podsekci Basarthum s druhy, které netvoří hlízy a podsekci Hyperbasarthum s druhy tvořícími hlízy. V této podsekci pak vydělil BUKASOV (1971) 32 sérií, z nichž série Tuberosa zahrnuje kulturní druh S. tuberosum a série Andigena druh S. andigenum. Naproti tomu HAWKES (1990) uvádí v sekci Petota subrodu Potatoe dvě subsekce. V první subsekci Estolonifera jsou zahrnuty druhy, které netvoří stolony nebo hlízy. Druhy ve všech 19 sériich subsekce Potatoe tvoří hlízy a jsou potenciálně využitelné šlechtiteli. Hlízotvorné druhy Solanum (235 druhů) mají stejný základní počet chromozomů (x=12) a vyskytují se v rozsahu diploid (2n=2x=24) až hexaploid (2n=6x=72). Oba druhy zařazení jsou známy kurátorům kolekcí ve světě, ale v rámci sjednocení evidence kolekcí se přešlo na pojetí klasifikace podle profesora J. G. Hawkese. 2. Hlavní cíle v práci s genofondem bramboru Z metodického hlediska bude pracoviště i nadále zajišťovat těchto šest na sebe navazujících náplní: - shromažďování a systematické rozšiřování kolekce genetických zdrojů bramboru, - dlouhodobé a spolehlivé uchovávání shromážděného genofondu bramboru a jeho regeneraci, - systematické studium, hodnocení a charakterizace vzorků zařazených do genofondu bramboru, - dokumentaci genetických zdrojů bramboru, - mezinárodní spolupráci v oblasti genetických zdrojů bramboru, - poskytování genetických zdrojů a informací o genofondu udržovaném v genobance. Brambory jakožto vegetativně množená plodina vyžadují při udržování genových zdrojů specifický přístup. Původní udržování prostou polní přesadbou hlízových vzorků, kdy kolekce podléhala přirozenému infekčnímu tlaku, bylo postupně nahrazeno a nyní již probíhá výhradně kultivací in vitro. V genové bance in vitro je v současné době udržováno 2018 genotypů – 1100 odrůd, 280 tetraploidních kříženců Solanum tuberosum, 249 indukovaných dihaploidů Solanum tuberosum, 187 genotypů od 5 kulturních druhů rodu Solanum, 106 genotypů od 23 planých druhů rodu Solanum a 94 mezidruhových hybridů rodu Solanum . Od každého vzorku je minimálně uchováváno 6 tuberizujících rostlin. Pro zajištění bezpečného uchování zvláště cenných vzorků, především domácího původu, budou zahájeny ve spolupráci s koordinačním pracovištěm přípravné práce na vytvoření kryobanky bramboru.
3. Metoda uchování Základní kolekce genofondu bramboru v České republice uchovávána výhradně v kultuře in vitro. Technika udržování a klonování in vitro umožňuje časově prakticky neomezené udržování širokého spektra materiálu v definovaných podmínkách, bez nebezpečí reinfekce viry. Kultury vyžadují minimální nároky na skladovací prostory, umožňují snadnou
44
detekci a ozdravení od virů a v případě potřeby rychlé namnožení žádaných genotypů. Usnadňují rovněž mezinárodní výměnu materiálu bez provádění řady fytokaranténních opatření. Postup dlouhodobé kultivace bramboru in vitro sestává z následujících kroků: a) Karanténní výsadba nově získaných materiálů Karanténní výsadba je prováděna za účelem detailního prověření zdravotního stavu před převodem do prostředí in vitro. Použit je test ELISA pro stanovení šesti nejvýznamnějších virů, elektroforéza v PAA gelu a molekulární hybridizace c DNA pro detekci viroidu vřetenovitosti bramboru (DĚDIČ, 1990, DĚDIČ, PTÁČEK, 1995). b) Aseptický převod do prostředí in vitro K převodu do kultury in vitro se používají především stonkové segmenty skleníkových nebo polních rostlin, případně klíčky hlíz. Použít lze i přímo výsev semen na agar, což je využíváno především u špatně klíčících semen planých druhů. K odstranění vnitřních kontaminací, které mají původ v cévních svazcích převáděného segmentu a přetrvávají i po povrchové sterilizaci se používá krátkodobá, případně opakovaná kultivace na půdách s antibiotiky (např. gentamycin, rifampicin). c) Kultivační média pro dlouhodobé udržování Každý k udržování připravený genotyp je pasážován na tři živná média. Základem je médium MS (MURASHIGE, SKOOG, 1962) bez růstových regulátorů.V prvém případě je médium doplněno zvýšenou dávkou sacharózy (6 %), která pozitivně ovlivňuje tuberizaci in vitro. Ve druhém případě je zvýšený obsah sacharózy kombinován s růstovým retardantem Alar 85 v dávce 5 mg/l, působícím na prodloužení periody růstu před nasazením mikrohlízek a na stimulaci jejich tvorby. Ve třetím médiu je normální obsah sacharózy (3 %) doplněn zvýšenou dávkou Alaru 85 (30 mg/l). d) Dlouhodobé udržování a subkultivace in vitro Do chladového režimu genové banky jsou přenášeny již vyvíjející se rostliny. Kultivace probíhá při teplotě 10° C, desetihodinové fotoperiodě a intenzitě osvětlení 3000 luxů. Subkultivace na nová média pomocí mikrohlízek se provádí u většiny materiálů po 10 – 14 měsících. Některé udržované materiály (např. dihaploidy, plané druhy apod.) vyžadují individuální přístup a pasážování na nová média po kratší době (6 – 8 měsíců). V závislosti na genotypu se projevuje jistá variabilita růstové reakce, proto je nutná průběžná kontrola stavu udržovaného materiálu. V případě požadavku se u vybraného genotypu mohou kdykoliv v průběhu roku použít živé části uchovávané kultury k pasážování na množící médium MS a materiál je připraven k množení nebo expedici. Schéma kultivačního postupu během uchovávání kultur bramboru in vitro Kultivační fáze 1. 2.
Kultivační režim 20 ˚C, 16 hod. Fotoperioda 10 ˚C, 10 hod. Fotoperioda
Stav kultury regenerující řízky na na bankovních půdách rostliny nasazující mikrohlízky 45
Délka kultivační fáze 2 týdny 4-6 měsíců
3.
4.
10 ˚C, 10 hod. Fotoperioda 10 ˚C, 10 hod. Fotoperioda
zasychající stonek dormantní mikrohlízky mikrohlízky rašící, případně se stonkem schopným řízkování
Celkem
4-5 měsíce
6-7 měsíce 14-18 měsíců
e) Ozdravování od virových chorob in vitro K ozdravování od virových chorob v kultuře in vitro je využívána především metoda spočívající v kombinaci termoterapie s následným odběrem vrcholových meristémů. Metoda využívá efektu klesající koncentrace virů směrem k vegetačnímu vrcholu a inhibice reprodukce a šíření virů v důsledku termoterapie. Vedle toho je rovněž využíváno ozdravování pomocí chemoterapie, s využitím virostatických preparátů vnášených do živných médií. Ve většině případů se jedná o odstranění virů S, X a M, což jsou viry nejobtížněji eliminovatelné, neboť pronikají vysoko do terminálních buněk vegetačního vrcholu a projevují se jako více termostabilní. Po uložení do genové banky in vitro jsou materiály zaevidovány a dále vedeny pod evidenčním číslem v systému EVIGEZ. Uživatelům udržované kolekce genetických zdrojů jsou vyžádané vzorky poskytovány převážně ve formě rostlin in vitro, případně hlíz z technických izolátorů. Služby genové banky využívají praktičtí šlechtitelé, výzkumná pracoviště a školy v České republice i v zahraničí. Poskytované materiály slouží k šlechtitelským účelům nebo jsou využívány při řešení řady výzkumných projektů. 4. Hodnocené znaky a vlastnosti Během vegetace bude proveden morfologický popis znaků natě. Dále bude hodnocena energie počátečního růstu, stejnoměrnost vzcházení, doba zrání, zdravotní stav (virové choroby, kořenomorka, plíseň v nati). Při mechanických rozborech bude stanoven výnos, morfologický popis hlíz, zdravotní stav hlíz z hlediska výskytu skládkových chorob. V laboratorních zkouškách bude stanovena odolnost hlíz proti mechanickému poškození, stolní hodnota hlíz a vhodnost k výrobě smažených lupínků, obsah škrobu, obsah sušiny, obsah bílkovin a redukujících cukrů. Dále bude stanovena odolnost k háďátku bramborovému a rakovině brambor. Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům bude prováděn podle „Klasifikátoru pro genus Solanum L.“ (VIDNER et al., 1987), který využívá devítibodové bonitační stupnice. 5. Metody využívané při hodnocení a charakterizaci GZ Polní studijní kolekce Za účelem hodnocení genových zdrojů bude vysazována polní studijní kolekce, která bude zahrnovat přípravnou a pracovní parcelu. Přípravná parcela 46
Do přípravné parcely budou zařazovány nově získané, případně starší dosud nehodnocené genotypy. Bude zde vyráběna egalizovaná sadba pro následnou výsadbu genotypů v pracovní parcele. Současně s egalizací nově získané sadby se bude provádět i egalizace srovnávacích odrůd, jejichž výběr bude konzultován s pracovníky Hlavní odrůdové zkušebny ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu. Rozsah výsadby: 20 – 40 vzorků (počet hlíz podle možnosti, maximálně však 40 hlíz) Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x 29 cm, velikost jedné parcely bude maximálně 4 x 10 hlíz. Příprava půdy a ošetřování během vegetace bude prováděno podle zásad správné agrotechniky za využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti plevelům. Bude zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a proti přenosu viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání dvouřádkovým vyorávačem typu TEK. Rozsah hodnocení: Popis morfologických znaků natě a hlíz, hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům. Pracovní parcela V pracovní parcele bude během 2 let dokončeno základní hodnocení hospodářsky a šlechtitelsky důležitých znaků a vlastností. Pro první rok hodnocení bude použita sadba z přípravné parcely, pro druhý rok pak přesadba z pracovní parcely. Rozsah výsadby: 60 - 100 vzorků po 20 hlízách Hlízy budou vysazovány do předem nashonkovaných řádků do sponu 75 x 29 cm, velikost jedné parcely bude 2 x 10 hlíz. Příprava půdy a ošetřování během vegetace bude prováděno podle zásad správné agrotechniky za využití zkrácené kultivace s použitím herbicidů proti plevelům. Bude zabezpečena maximální ochrana proti plísni bramborové a proti přenosu viróz. Sklizeň bude provedena po dozrání dvouřádkovým vyorávačem typu TEK. Rozsah hodnocení: Hodnocení energie počátečního růstu, vegetační doby, zdravotního stavu, výnosu, vybraných hospodářských vlastností a rezistencí proti chorobám a škůdcům. Doplňkové pokusy k pracovní parcele Hodnocení odolnosti proti plísni bramborové v nati Hodnocení polní odolnosti proti plísni bramborové v nati bude prováděno ve dvouletých zkouškách. Rozsah výsadby: 60 – 100 vzorků po 5 hlízách Nebude prováděna ochrana proti plísni bramborové. Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt plísně bramborové v nati. Vytrvalostní pokus Hodnocení polní odolnosti proti virózám bude prováděno ve tříletých zkouškách v degenerační ranobramborářské oblasti. Do pokusu budou zařazeny pouze vybrané vzorky z přípravné parcely. Rozsah výsadby: Nová sadba – 20 – 40 vzorků po 16 hlízách 1. přesadba – 20 – 40 vzorků po 30 hlízách
47
2. přesadba – 20 – 40 vzorků po 30 hlízách Nebude prováděna ochrana proti přenosu viróz. Rozsah hodnocení: Bude hodnocen výskyt virových chorob a stanoven výnos hlíz. Kolekce in vitro Živé části uchovávaných vzorků mohou být kdykoliv v průběhu roku použity k pasážování na množící médium MS a následně využity k charakterizaci vzorků bramboru pomocí DNA markerů. Charakterizace vzorků pomocí DNA markerů bude především využívána k - charakterizaci genetických zdrojů domácího původu - identifikaci případných duplicit - identifikaci vzorků po kryokonzervaci - analýze donorů kvalitativních a kvantitativných znaků u cíleně vybíraných materiálů. Metodické postupy Při hodnocení vzorků zařazených do základního hodnocení bude použito následujících metodických postupů: - morfologický popis bude prováděn podle „Klasifikátoru pro genus Solanum L.“ (VIDNER et al., 1987), - testování výskytu viróz: metoda DAS – ELISA (CLARK, ADAMS, 1977) s modifikacemi podle DĚDIČE a NOHEJLA (1985), - odolnost hlíz proti rakovině brambor a háďátku bramborovému: provokační zkoušky na karanténním pracovišti VÚB v Kunraticích u Šluknova podle POTOČKA (1987), - odolnost hlíz proti mechanickému poškození: metoda hodnocení pružnosti dužniny hlíz odrazovým kyvadlem dle ZADINY a DOBIÁŠE (1975, 1980) a GALLA (1994), - obsah škrobu polarimetricky podle Ewerse (DAVÍDEK et al., 1977), - obsah sušiny: vážkově sušením při 105 °C do konstantní váhy (ŠTAMPACH a BLECHA, 1955), - obsah bílkovin: metodou podle Kjeldahla (DAVÍDEK, et al., 1977), - obsah redukujících cukrů: metoda podle Zuff-Schoorla (DAVÍDEK, et al., 1977), - fertilita pylu: metoda barvení pomocí jodu (FRČEK, 1988), - stolní hodnota hlíz: podle ČSN 46 22 11, - vhodnost k výrobě lupínků standardní metoda EAPRu (ANONYM, 1977), barva podle barevné škály IBVL Wageningen. - k charakterizaci vzorků pomocí DNA markerů bude využito výsledků projektů: - NAZV EP 9107 Analýza donorů rezistence k háďátku bramborovému v genofondu bramboru pomocí DNA markerů - NAZV QC 1164 Charakterizace genotypů bramboru metodou DNA „fingerprintingu“ 6. Regenerace GZ Regenerace probíhá v kultuře in vitro. Udržované genotypy se převádí na množící živné médium (převážně z mikrohlízek in vitro). Získané aktivně rostoucí rostlinky se používají k pasáži na média pro dlouhodobé udržování.
48
7. Přehled spoluprací Na smluvním základě probíhá spolupráce mezi genovou bankou a šlechtitelskými firmami na území České republiky (Sativa Keřkov, a.s., Selekta Pacov, a.s., Vesa Velhartice, šlechtění a množení brambor, a.s., Vysočina Vyklantice, a.s.). Rovněž spolupráce s Hlavní odrůdovou zkušebnou pro brambory v Lípě u Havlíčkova Brodu je založena na smlouvě o odborné spolupráci mezi Výzkumným ústavem bramborářským Havlíčkův Brod, s.r.o a Státním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským v Brně. Zahraniční spolupráce je zaměřena především na aktivní činnost v rámci pracovní skupiny pro brambory v rámci programu ECP/GR. Pracovní priority skupiny je možno shrnout do následujících bodů -
poskytování pasportních a popisných dat do databází
-
ozdravování, regenerace genetických zdrojů bramboru
-
udržování genetických zdrojů bramboru
-
duplikační kolekce
-
charakterizace potenciálních genových zdrojů z hlediska kvalitativních znaků a rezistence vůči chorobám
-
racionalizace kolekcí brambor
-
ostatní výzkumné aktivity.
Pracoviště VÚB Havlíčkův Brod je aktivně zapojeno do poskytování pasportních a popisných dat do „The European Cultivated Potato Database“ (v předešlých letech předáno 944 pasportních a 70 popisných dat) a „The Database for Related Solanum species „(v předešlých letech předáno 216 pasportních dat). VÚB Havlíčkův Brod udržuje bezpečnostní duplikaci v in vitro podmínkách vzorků slovenského původu pro Výskumný a šľachtitelský ústav zemiakarsky Veľká Lomnica. (45 vzorků). 8. Přímá spolupráce s uživateli Uživatelům z ČR i ze zahraničí (genové banky, šlechtitelská a výzkumná pracoviště a školy) jsou na základě vyžádání poskytovány vzorky a to buď rostlinky z genové banky in vitro nebo hlízové vzorky z polní studijní kolekce. Uživatelům jsou rovněž poskytovány údaje o udržovaných a hodnocených vzorcích formou následujících informačních přehledů a publikací: Seznam kolekce genových zdrojů in vitro Genofond bramboru – Jednoleté informativní výsledky z polní studijní kolekce genofondu bramboru Polní studijní kolekce genofondu bramboru Kartotéka odrůd světového sortimentu brambor 9. Citace ANONYM: Methods of Assessment for Potatoes and Potato Products. European Association for Potato Research, 68, 1977
49
CLARK, M. F., ADAMS, A. M.: Characteristics of the microplate method of enzyme linked immunosorbent assay for the detection of plant viruses. Gen. Virol. 34, 1977, 475-483 DAVÍDEK, J.: Laboratorní příručka analýzy potravin, SNTL, Praha 1977, 718 DĚDIČ, P.: Studium nových metod diagnózy virů a viroidů u brambor. (Závěrečná zpráva.) Havlíčkův Brod, VÚB, 1990 DĚDIČ, P., NOHEJL, J.: Racionalizace metod diagnózy virů brambor. Úsek B: Imunoenzymatická diagnóza virů brambor. Závěrečná zpráva. VÚB Havlíčkův Brod, 1985 DĚDIČ, P. - PTÁČEK, J.: Exaktní diagnoza a charakterizace chorob virové etiologie u brambor. (Závěrečná zpráva.) Havlíčkův Brod, VÚB, 1995 FRČEK, J.: Nepřímá metoda pro stanovení fertility pylu odrůd bramboru Solanum tuberosum L. Genetika a šlechtění, 24, 1988, 85-86 GALL, H.: Hinweise zu Einsatz des elektronischen Pendelschlagwerkes MIDAS 88 P in der Sortenprufunf und Forschung bei Kartoffeln. Sensorik/Entwickllung und Applikation 1/94, 1994 HAWKES, J.G.: The importace of genetic resources in plant breeding. Biological Journal of the Linnean Society, 1991, vol. 43, s. 3-10 MURASHIGE, T. - SKOOG, F.: A revised medium for rapid growth and bioassays with tobacco tissue cultures. Physiol. Plant., 15, 1962: 473 – 497 POTOČEK, J.: Metodiky testování rezistence proti rakovině brambor a háďátku bramborovému. VŠÚB Havlíčkův Brod, 1987 ROCA, W.M. – BRYAN, J.E. – ROCA, M.R. – BRYAN, J.E.: Tissue culture for the international transfer of potato genetic resources. Amer. Potato J., 56, 1979: 1 – 10 ŠTAMPACH, S., BLECHA, A.: Jakost brambor, SZN Praha, 1955 VIDNER, J., DOBIÁŠ, K., KONRÁD, J. et al.: Klasifikátor - genus Solanum L. VŠÚB Havlíčkův Brod, VÚRV Praha - Ruzyně, 1987 ZADINA, J., DOBIÁŠ, K.: Laboratorní test k zjištění odolnosti brambor proti mechanickému poškození a jeho využití ve šlechtění. Rostlinná výroba, 21, č. 2, 1975, 135 – 143
ZADINA, J., DOBIÁŠ, K.: Odolnost brambor proti mechanickému poškození. Rostlinná výroba 26, 1980, 283-290
50
7.6 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů ovocných druhů 7.6.1 Speciální část ovocné dřeviny
Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. Research and Breeding Institute of Pomology Holovousy, Ltd., Holovousy 1, 508 01 Hořice v Podkrkonoší, Czech Republic
Odpovědný řešitel: Ing. František Paprštein, CSc.
Holovousy 2004
51
7.6.1 Speciální část - metodika práce s kolekcemi ovocných dřevin 1. Přehled kolekcí Pracoviště: V Š Ú O Holovousy s.r.o. Odpovědný řešitel: Ing. František Paprštein, CSc. Spoluřešitel: Ing. Jarmila Ludvíková jabloň obecná hrušeň obecná (evrop. cv.) hrušeň (asijské cv.) jeřáb ptačí jeřáb černý slivoň švestka slivoň myrobalán slivoň (ostatní druhy) třešeň ptačí višeň obecná třešeň (ostatní druhy a hybr.) ostružiník maliník (cv.) ostružiník křov. (cv. a plané) ostružiník křov. (hybridy) jahodník zahradní jahodník ořešák královský líska obecná rybíz červený (a bílý) rybíz černý srstka obecná (angrešt) borůvka (kanadská) klikva
Malus domestica BORKH. Pyrus communis L. (European cvs.) Pyrus L. (Asiatic cvs.) Sorbus aucuparia L. Aronia melanocarpa (MICHX.)ELLIOT Prunus domestica L. Prunus L. Prunus cerasifera EHRH. Prunus L. (other sp.) Cerasus avium (L.) MOENCH Cerasus vulgaris P.MILLER Cerasus P.MILLER (other sp. and hybr.) Rubus idaeus L. (cvs.) Rubus fruticosus agg. (cvs. and wild) Rubus fruticosus agg. (hybrids) Fragaria x ananassa (DUCH.)GUE Fragaria L. Juglans regia L. Corylus avellana L. Ribes rubrum L. (red and white) Ribes nigrum L. Grossularia uva-crispa (L.)MILL. Vaccinium L. (American cvs.) Oxycoccus HILL
Pro řešení úkolu bude využíváno 26,5 ha stávajících výsadeb. Pro namnožení stromků k založení nových výsadeb a doplňování stávajících výsadeb bude nutno zabezpečit každoročně 0,5 ha školky. Použité spony, podnože a rok výsadby u kolekcí ovocných dřevin Plodina Jabloně Hrušně Slivoně Třešně
Podnož M9 semenáč myrobalán P-TU-2
52
Spon (m)
Rok výsadby
4x2 5x3 6x5 6x6
1986 1982 1982 1990
Višně Líska Vlašský ořešák Jeřáb Jahodník Maliník Ostružiník Angrešt Rybíz červený Rybíz černý Rybíz bílý Kanadské borůvky Klikva
P-TU-2 líska turecká semenáč sorbus acuparia meruzalka -
5x4 6x5 10 x 10 8x5 kontejnery kontejnery kontejnery 3 x 0,8 3 x 1,5 3 x 1,5 3 x 1,5 3 x 1,5 kontejnery
1990 1992 1989 1992 1995 1996 1997 1997 1997 1997 1997 1996 1997
Počty položek v genofondu VŠÚO Holovousy s.r.o. Kolekce
Počet položek v kolekci (1.11. 2003) 46 137 1053 75 20 29 4 17 54 2 11 36 18 257 337 108 18 2222
Angrešt Hrušně Jabloně Jahodník Jeřáb Kanadské borůvky Klikva Líska Maliník Ostružiník Rybíz bílý Rybíz černý Rybíz červený Slivoně Třešně Višně Vlašský ořešák Celkem 2. Hlavní cíle -
dlouhodobé uchování všech shromážděných odrůd ovocných rostlin v polních kolekcích pro potřeby budoucích generací, introdukce perspektivních odrůd ze zahraničí k zabezpečení šlechtitelských programů vhodnými genotypy s cennými vlastnostmi (rezistence k chorobám, škůdcům a nepříznivým podmínkám prostředí, pylová sterilita, kvalita plodů aj.), u genofondu pokračovat v hodnocení významných hospodářských znaků, doplňování databáze na počítači. Tvorba popisných dat pro EVIGEZ, aktivní vyhledávání významných lokálních odrůd na území České republiky a na území sousedních států. Hodnocení lokálních odrůd a jejich zařazení do uchovávaného genofondu.
53
3. Hodnocené znaky a vlastnosti Hodnocení znaků bude probíhat v rozsahu nutném pro identifikaci odrůdy a obecnou charakteristiku dle deskriptorů pro jednotlivé druhy. Zjišťování dalších charakteristik se děje v případě potřeby jen u vybraného souboru odrůd. Charakterizace GZ bude v rozsahu cca 120 položek ročně. Hodnocení GZ bude probíhat každoročně u 800 odrůd. Mimo pasportních a popisných údajů bude hodnocena i sklizeň u všech GZ. 4. Metody využívané při hodnocení GZ Genofondy ve VŠÚO Holovousy jsou vysazeny na trvalé stanoviště podle doby zrání odrůd. Ve většině případů jsou vysazeny 3 ks stromků od odrůdy a s jedním opakováním. Navíc jsou ve výsadbě rozmístěny standardní odrůdy, které umožňují statistické hodnocení získaných údajů. Kromě odrůd budou ve výsadbách připraveny stromky, na které se roubuje introdukovaný rostlinný materiál ze zahraničí nebo položky získané v ČR. Účelné výběry odrůd pro rozšíření odrůdových sbírek budou prováděny na základě literární dokumentace. Výměnu genetických zdrojů předpokládáme přímou spoluprací s partnerskými organizacemi v zahraničí. Agrotechnické zásahy, hnojení, ochrana a řez budou v souladu se současnými metodikami jednotně na celé ploše daného druhu. Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcí dle deskriptorů, popisem, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením. 5. Další prováděná hodnocení U znaků, které nejsou hodnoceny klasifikační stupnicí, bude vytvořena metrická databáze. Budeme pokračovat v testování genofondů na virózy ELISA testem. V případě potřeby u vysoce perspektivních odrůd zahájíme ozdravovací proces. 6. Používané metody a standardy regenerace GZ Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu více než 50% jedinců z položky. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště. Regeneraci GZ předpokládáme kolem 60 položek ročně. Počet je závislý na riziku poškození odrůd nepříznivými povětrnostními podmínkami (př. silné mrazy) a napadení kolekcí chorobami a škůdci. 7. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi V rámci výměny odrůd spolupracuje VŠÚO Holovousy s partnerskými ústavy těchto zemí: Belgie, Bulharsko, Čína, Dánsko, Francie, Itálie, Indie, Jihoafrická republika, Jugoslávie, Kanada, Makedonie, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, USA, Velká Británie. VŠÚO Holovousy je zapojen do pracovní skupiny pro rod Prunus a Malus Evropského kooperačního programu pro uchování a výměnu genetických zdrojů rostlin. Spolupráce je zaměřena na vypracování mezinárodních unifikovaných klasifikátorů a na podchycení evidence uchovávaných genofondů v Evropě.
54
Pokračuje spolupráce v rámci projektu EUFRIN, kde se hledají možnosti jak získat nové patentované odrůdy od šlechtitelů a stanovení podmínek pro hodnocení a zařazení do kolekcí. 8. Přímá spolupráce s uživateli a další aktivity Uživateli genofondu jsou ovocnářské a školkařské podniky v ČR v rámci monitoringu nových odrůd pro zakládání ověřovacích výsadeb, instituce zabývající se studiem a šlechtěním ovocných druhů u nás a v zahraničí a vybrané zahrádkářské organizace. Jsou připravovány periodicky výstavy ovoce pro zájemce z řad pěstitelů, ale i uživatelů genofondu z výzkumných, šlechtitelských institucí a pedagogických ústavů. Je organizována celostátní degustace jablek pro širokou ovocnářskou veřejnost. Výsledky hodnocení jsou zveřejňována v ročních zprávách o hodnocení genofondu a publikována v odborném tisku a vědeckých časopisech. 9. Citace PAPRŠTEIN, F. - KAREŠOVÁ, R.: Testing of Plum Germplasm for Sensitivity to Plum Pox Acta virologica, 42, 1998, č.4, s. 257-259, tab. PAPRŠTEIN, F.: Susceptibility of sour cherry cultivars to blossom infection from Monilia laxa (Aderh. et Ruhl.) In: Proceedings of the Aniversary Conference of Hungarian Sweet Cherry Breeding, 16-19 June 1998, Budapest. s. 192-197, 2 tab. PAPRŠTEIN, F.: Prunus collection in the Czech Republic. Prunus Genetic Resources Newsletter, 1998, č.4, s.[4] PAPRŠTEIN, F. - KLOUTVOR, J.: Mapování genofondu ovocných dřevin v České republice. Vědecké práce ovocnářské, 16, 1999, s. 103-108. PAPRŠTEIN, F. - BLAŽEK, J. - LÁNSKÝ, M.: Rozdíly ve výskytu strupovitosti na jabloních vysázených v jednoodrůdových blocích a ve smíšené výsadbě genofondu jabloní. Zahradnictví, 26, 1999, č.2, s. 41-44, tab. PAPRŠTEIN, F., BOUMA, J. - New pears from the Czech Republic. Proceedings of the Eucarpia Symposium on Fruit Breeding and Genetics, Dresden, 6-10 September, 1999. - Acta Horticulturae. 538, 2000, s. 741-744, 2 tab. PAPRŠTEIN, F., KAREŠOVÁ, R. - Long term evaluation of plum cultivars artificially infected by PPV. Proceedings of the 18th International Symposium on Virus Virus-like Diseases of Temperate Fruit Crops. Top Fruit Diseases. Acta Horticulturae. 550, 2001, s. 121-123, 1 obr., 2 tab. PAPRŠTEIN, F., KLOUTVOR, J., PLÁŠILOVÁ, J. - Hodnocení perspektivních odrůd slivoní. Vědecké práce ovocnářské 17, 2001, s. 65-72, 6 tab. PAPRŠTEIN, F., KLOUTVOR, J. - Inventarizace krajových forem ovocných dřevin. Vědecké práce ovocnářské, 17, 2001, s. 159-162. PAPRŠTEIN, F. - KLOUTVOR, J. - HOLUBEC, V. - Mapping of the regional cultivars of fruit woody plants in the Czech Republic - In: Broad Variation and Precise Characterization - Limitation for the Future. EUCARPIA, Poznaň, 2002, s. 71-76, 1 obr.
55
7.6.2 Speciální část - metodika práce s kolekcemi teplomilných ovocných dřevin Speciální část : meruňky a broskvoně Pracoviště: ZF MZLU Brno, Lednice na Mor. Kolekce: Meruňky a mezidruhové hybridy. Odpovědný řešitel:Doc. Dr. Ing. Boris Krška Pro řešení úkolu budou využívány 4 ha výsadeb. Kolekce: Broskvoně, mandloně a mezidruhové hybridy. Odpovědný řešitel: Ing. Ivan Oukropec Pro řešení úkolu bude využíváno 5 ha stávajících výsadeb. Současný stav kolekcí:
MZLU Lednice
306 134 8 448
Meruňky
Broskvoně Mandloně
Celkem
2. Hlavní cíle - dlouhodobé uchování všech shromážděných odrůd ovocných rostlin v polních kolekcích pro potřeby budoucích generací. - introdukce perspektivních odrůd ze zahraničí k zabezpečení šlechtitelských programů vhodnými genotypy s cennými vlastnostmi (rezistence k chorobám, škůdcům a nepříznivým podmínkám prostředí, pylová sterilita, kvalita plodů aj.) - u genofondu pokračovat v hodnocení významných hospodářských znaků, doplňování databáze na počítači. Tvorba popisných dat pro EVIGEZ. - aktivní vyhledávání významných lokálních odrůd na území České republiky a jejich zařazení do uchovávaného genofondu - hodnocení a prověření vlastností nově získaných genových zdrojů z genových center nebo šlechtitelsky významných zemí (Čína, Turecko, Střední Asie) - soustředění materiálu s co nejvíce možnou biodiverzitou včetně původních domácích a zahraničních položek. - zajištění položek ze všech eko-geografických skupin, zejména těch s vysokým stupněm adaptability - výběr donorů nejrůznějších znaků pomologických i hospodářských - úchova zúžené kolekce (core kolekce) v bezvirozním stavu v insect-proof podmínkách - soustřeďování položek významných v minulosti - rozšíření genového základu kolekce - hodnocení odolnosti k mrazu, suchu, houbovým chorobám, bakteriozám - převod core-kolekce do technické izolace (viry „ESFY“) - předání výchozích zdrojů pro šlechtitelskou činnost - hodnocení podnožárské a školkařské vhodnosti vybraných kultivarů
56
3. Hodnocené znaky a vlastnosti Hodnocení znaků bude probíhat v rozsahu nutném pro identifikaci odrůdy a obecnou charakteristiku dle deskriptorů pro jednotlivé druhy. Zjišťování dalších charakteristik se děje v případě potřeby jen u vybraného souboru odrůd. Mimo pasportních a popisných údajů je hodnocena i sklizeň v jednotlivých letech pro zjištění výnosového potenciálu. Budou připravovány fotografie plodů případně květů a převáděny v digitální formě do programu EVIGEZ. Hodnocené znaky jsou popisovány na základě národního deskriptoru pro meruňky: Klasifikátor genus Armeniaca – Praha 1992 pro broskvoně: - hodnocené znaky uvedeny v deskriptoru Descriptor List genus Persica P.Mill. , Praha 1992 pro mandloně : hodnocen vybraný soubor pomologických znaků 4. Metody využívané při hodnocení GZ U teplomilných druhů je nutné vzhledem ke zvýšené mortalitě vysazovat minimálně 5 rostlin z každé položky. V kolekcích meruněk a broskvoní jsou zařazeny rovněž kontrolní odrůd umožňující srovnání a statistické vyhodnocení, připravuje se laboratorní hodnocení některých pomologických znaků. Účelné výběry odrůd pro rozšíření odrůdových sbírek budou prováděny na základě literární dokumentace. Výměnu genetických zdrojů předpokládáme přímou spoluprací s partnerskými organizacemi v zahraničí. Agrotechnické zásahy, hnojení, ochrana a řez jsou prováděny podle současných metodik jednotně na celé ploše daného druhu. Používanou metodou při hodnocení je opakované hodnocení znaků v polních kolekcí dle deskriptorů, popisem, fotografováním, vážením případně hmotnostním odhadem a měřením. 5. Další prováděná hodnocení Zjišťování mrazuodolnosti promražováním jednoletých výhonů (modifikovaná metoda Layne-Harrow), hodnocení délky dormance, samosprašnosti, fingerprinting vybraného souboru odrůd v rámci přípravy identifikační metody ve spolupráci s molekulární laboratoří Zahradnické fakulty. Budeme pokračovat v testování genofondů na virózy a ESFY ELISA testem a PCR metodou. V případě potřeby u vysoce perspektivních odrůd zahájíme ozdravovací proces. 6 Používané metody a standardy regenerace GZ Metodou regenerace genových zdrojů je přeočkování v případě obnovy parcel a v případě úhynu více než 50% jedinců z položky tj. více než 3 stromy. Stromy napadené šarkou jsou likvidovány. Nově získané položky jsou vysazovány v karanténní školce, kde je sledován jejich zdravotní stav. Později jsou vysazeny do kolekce na trvalé stanoviště. Připravuje se metodika pro úchovu GZ v kontejnerové kultuře pro omezení rizik virových a fytoplazmatických onemocnění. Používané metody a standardy regenerace GZ:
57
-
regenerace se provádí dopěstováním stromků ve školce na běžných podnožích pro meruňky M-VA-1-3, Lesiberin, Isthara. Kmenným tvarem je čtvrtkmen s volně rostoucí korunou (meruňky) anebo zákrsek – dutá koruna (broskvoně).
7. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi Trvalá aktivní spolupráce ZF MZLU v oblasti genofondu je s těmito pracovišti: Nikitská botanická zahrada v Jaltě - Ukrajina, Výzkumný ústav ovocnářský v Pekingu Čína, I.N.R.A. v Avignonu - Francie. Dalšími pracovišti a institucemi jsou: Mondial Fruit – Francie, Star Fruits – Francie, Vivai Batistina – Itálie, Poljoprivredni fakultet v Novém Sadu – Jugoslávie, Výzkumný ústav ovocnářský v Čačku - Jugoslávie, Research farm v Stehlenbosh – JAR, ŠVS Veselé při Piešťanoch – Slovenská republika, Research institut of crop production – gene bank. Bude vyvinuta aktivita pro zapojení se do mezinárodní sítě genetických zdrojů rodu Prunus. Domácí spolupráce – SEVA Flora s.r.o. Valtice, Lyvana s.r.o. Šakvice, Agrosad s.r.o. Velké Bílovice. 8. Přímá spolupráce s uživateli a další aktivity Uživateli genofondu jsou ovocnářské a školkařské podniky v ČR v rámci monitoringu nových odrůd pro zakládání ověřovacích výsadeb, instituce zabývající se studiem a šlechtěním ovocných druhů u nás a v zahraničí a vybrané zahrádkářské organizace (v okrajových pěstitelských zónách pro testování odolnosti genotypů teplomilných druhů k nepříznivým abiotickým faktorům (Plzeňsko, Valašsko) Jsou připravovány periodicky výstavy ovoce pro zájemce z řad pěstitelů, ale i uživatelů genofondu z výzkumných, šlechtitelských institucí a pedagogických ústavů. Výsledky hodnocení jsou zveřejňována v ročních zprávách o hodnocení genofondu a publikována v odborném tisku a vědeckých časopisech. 9. Citace Vachůn, Z.: Variability of 21 apricot (Prunus armeniaca L.) cultivars and hybrids in selected traits of fruit and stone, Hort. Sci. (Prague), 30, 2003 (3):90-97 Vachůn,Z.: Variability of fruit weight of apricot genotypes within a period of six years. Acta hort. et regiotect., 2003, 1,:25-28 Vachůn,Z.: Precocious beginning of blossoming and tree decline in apricot cultivar Bergeron. Hort. Sci. (Prague), 30, 2003(2):59-66 Vachůn, Z.: Phenophases of blossoming and picking maturity and their relationships in twenty apricot genotypes for a period of six years, Hort. Sci. (Prague), 30, 2003 (2):43-50 Vachůn, Z.: Evaluation of the taste and soluble matter of fruit of 24 apricot genotypes in a 6-year period, Acta Agriculturae Serbica, 1993 (v tisku)
58
Vachůn, Z.: Evaluation of the quantity of flower buds, flowers, fruits and weight of harvest, their quanititative relations and variability on 24 genotypes of apricot in a 6-year period, , Acta Agriculturae Serbica, 1993 (v tisku) Vachůn, Z.: Six-year evaluation of selected traits of fruit colour and their interdependences in a set of 24 apricot genotypes, Hort. Sci. (Prague) (po oponování v tisku). Krška, B., Vachůn, Zd., Nečas, T.: Genetic Resources of Prunus armeniaca L. in the Czech Republic, Acta Hort. Angers, Eucarpia ( v tisku). Krška B., Salava J., Polák J., Komínek P.: Genetic of Resistance to Plum Pox Virus in Apricot. Acta Hort. Valencia, (v tisku) Hričovský I., Řezníček V., Sus J.: Jabloně, hrušně, kdouloně a mišpule. Príroda, 2003, ISBN 80-07-11223-5, Bratislava. Bartošová M., Řezníček V.: Stanovení vybraných ukazatelů v kdouloních. Sborník ze semináře. MZLU Brno, 20.2.2003, s. 16. Řezníček V.: Méně pěstované druhy ovocných dřevin. Sborník odbor. semináře pro učitele ovocnictví a školkařství. Lednice 2003, s.90-95.
59
7.10 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů chmele
Chmelařský institut s.r.o. Hop Research Institute, Co., Ltd., Kadaňská 2525, 438 46 Žatec, Czech Republic
Odpovědný řešitel: Ing. Vladimír Nesvadba, PhD.
Žatec, Česká republika 2003
60
1. Úvod V kolekci genetických zdrojů České republiky je zařazena i technická plodina CHMEL. 1.1. Systematika rodu chmel Zařazení rodu chmele do botanické systematiky probíhalo neustálými změnami. LINNÉ zařadil rod chmel do čeledi morušníkovitých (Moraceae), další autoři rod chmel zařadili do čeledi kopřivovitých (Urticeae). V současné době je rod chmel zařazen do čeledi konopovitých (Cannabaceae) (RYBÁČEK, 1980). NEVE (1991) uvádí, že nelze jednoznačně zařadit rod chmel do určité čeledi, protože výsledky pokusů poukazují na příbuznosti k rodům dvou čeledí konopovitých (Cannabaceae) a kopřivovitých (Urticeae). 1.2. Fylogeneze chmele VENT (1963) dělí chmel na 3 druhy: 1. Chmel otáčivý (Humulus lupulus L.) 2. Chmel japonský (Humulus japonicus Sieb. et Zucc.) 3 Chmel oplétavý (Humulus scandens Lour. et Merrill.), tento druh ze Střední Asie NEVE (1991) označuje Humulus yunnanensis a je pravděpodobně původní populací, ze které se chmel rozšířil do celého světa a poté vznikly jednotlivé suspecies a variety. KIŠGECI (2002) uvádí rozdělení druhu Humulus lupulus L. na tři poddruhy: 1. Chmel srdčitolistý (ssp. cordifolius Maxim.) 2. Chmel evropský (ssp. europaeus Ryb.) 3. Chmel novomexický (ssp. neomexicanus Nels. et Cockerell) RYBÁČEK (1991) rozdělil poddruh Humulus lupulus L. ssp. europaeus na tři variety: 1. zakrslý (var. irenea minima Blatt.) 2. planý (var. spontanea Ryb.) 3. kulturní (var. culta Ryb.) 2. Přehled kolekce Genetické zdroje chmele jsou uchovány v polní kolekci ex situ tzn., že všechny položky zařazené do kolekce jsou hodnoceny na stanovišti polní kolekce. Stav kolekce k 11.11.2003 je 316 položek. Mimo polní kolekce je v pracovní kolekci hodnoceno 153 položek planých chmelů. V současné době není prováděno hodnocení in situ (mimo kolekce na původním stanovišti). Genetické zdroje chmele zařazené do unikátní kolekce jsou děleny dle způsobu získání do těchto skupin:: ⇒ Krajové a primitivní formy. ⇒ Pěstované a restringované odrůdy. ⇒ Ostatní biologický materiál (nová šlechtění, význačné komponenty hybridů). ⇒ Plané chmele. Dle místa získání jsou v kolekci zastoupeny genetické zdroje: ⇒ Tuzemského původu. ⇒ Zahraničního původu. 3. Metody uchování Chmel je vytrvalá rostlina, která je na stanovišti desítky let (výkonnost produkčních porostů klesá po 15 až 20 letech v závislosti na genotypu). Genetické zdroje chmele byly vždy zařazeny do polní kolekce. V současné době lze pro uchování kolekce využít in vitro rostlin a v budoucnu i kryokonzervaci. Současně lze uchovat genetické zdroje chmele na původním stanovišti a zde provádět jejich hodnocení.
61
3.1 Polní kolekce ex situ Založení polní kolekce je dle metodiky výsadby chmelnic (Fric a Beránek, 1997) a to ve sponu 300 cm meziřadí (dle mechanizační techniky) a mezi rostlinami je vzdálenost minimálně 80 cm a maximálně 120 cm. V polní kolekci jsou všechny položky množeny klonováním pro zachování genetické identity. Na stanovišti je každý genotyp po výsadbě udržován 15 až 20 let. Po této době je regenerován opět klonováním. Tento způsob uchování kolekce je nutný jak z důvodu hodnocení položek, tak z hlediska nižší frekvence genetických změn (mutací) než u následujících metod. 3.2 Původní stanoviště in situ V současné době není zahrnuto do kolekce hodnocení in situ. Dle uvedené metodiky se bude i toto hodnocení využívat a to při výběru planých chmelů na nalezených stanovištích. 3.3 In vitro Jedná se o metodu, která umožňuje uchování kolekce v umělém prostředí. Tato metoda je nákladově méně náročná, ale položky nelze hodnotit. Polní kolekce bude touto metodou duplicidní. Uchování in vitro bude prováděno dle zpracované metodiky Chmelařského institutu s.r.o. Žatec (Svoboda, 1991). 3.4 Kryokonzervace Metoda, která se začíná uplatňovat i u chmele. V současné době je na tuto problematiku řešen výzkumný projekt NAZV MZe QF 3039 „Založení kryobanky pro konzervaci vegetativních vrcholů brambor a chmele“. V budoucnu bude tato metoda využívána i pro uchování genetických zdrojů chmele. 4. Metody hodnocení Metodika hodnocení jednoznačně uvádí jak hodnotit genetické zdroje chmele. Má dlouhodobý charakter, aby i po několika letech bylo možné vyhodnotit kolekci genetických zdrojů chmele, včetně dlouhodobých záznamů. Z tohoto důvodu je nutné metodiku každoročně dodržovat a případné změny provádět tak, aby nebyl narušen celkový charakter uvedené metodiky. Všechny metodiky pro hodnocení musí být dodržované, případné změny v metodice je nutné registrovat a především ověřit zda získané hodnoty budou zařazeny do shodných tříd jako u předešlé metodiky. 4.1 Postup zařazení nových položek Při zařazování nových položek do kolekce GZ chmele je nutné dodržovat tyto základní body: a) Kompletace informací o nové položce. b) Zaevidování pasportních dat do IS EVIGEZ. c) Rozmnožení získaného materiálu na min. počet 10 rostlin. d) Hodnotit zdravotní stav. e) Výsadba do izolované chmelnice. f) Předběžně popsat základní znaky. g) Připravit sadbu pro zařazení do aktivní kolekce. 4.2 Založení a hodnocení aktivní kolekce Nejdůležitější část hodnocení GZ chmele. Nové položky se získávají postupně. Zpravidla se po několika letech vysadí do aktivní kolekce k hodnocení, tato výsadba je v sérii (série I, série II. atd.). V této části je nutné dodržet tyto body: a) Výsadbu provést dle metodiky výsadby chmele. b) Výsadba aktivní kolekce bude ve 3 opakováních po 8 rostlinách. Současně zajistit zapojení porostu a chybějící rostliny průběžně doplňovat. c) V prvním roce pěstování se jednotlivé položky nehodnotí (nedosahují plné výkonnosti).
62
d) Hodnocení se provádí od druhého roku pěstování a to min. 5 let. Pokud budou v průběhu některého roku nepříznivé povětrnostní podmínky, které ovlivnily růst či vývoj rostlin chmele, je nutné hodnocení opakovat v následujícím roku. e) Hodnocení provádět pouze na základě Klasifikátoru chmele (Humulus lupulus L.), který je platný od roku 2000 a ve kterém jsou uvedeny tyto základní znaky: ⇒ Morfologické znaky – 31 deskriptorů. ⇒ Biologické znaky – 15 deskriptorů. ⇒ Hospodářské znaky – 17 deskriptorů. ⇒ Dodatkové znaky – 5 deskriptorů. Celkem - 71 deskriptorů Každý znak je hodnocen bodovou stupnicí, která má lichý počet tříd. Střední třída charakterizuje průměr daného znaku. V případě doplnění či oprav v Klasifikátoru chmele je nutné toto třídění zachovat. V Klasifikátoru chmele jsou vždy uvedeny metody hodnocení jednotlivých znaků. Je nutné tyto metody vždy dodržovat! f) Závěrečné výsledky (5 let hodnocení, 3 opakování) předat do IS EVIGEZ. g) Doplňkové údaje: - u položek bude provedena DNA analýza, na základě současné metodiky (Patzak, 2001, 2002, 2003) - velmi důležitý poznatek je přenos významných znaků z rodičů na potomstva, jedná se především o přenos chmelových pryskyřic (Nesvadba et al., 2003). h) Po uzavření hodnotící série se doporučuje publikovat dosažené výsledky ve vědeckém a odborném periodiku. 4.3 Depozitní kolekce Po hodnocení aktivní kolekce budou položky přesazeny do depozitní části polní kolekce. Všechny položky budou vždy v polní kolekci GZ chmele a to z těchto důvodů: ⇒ Je možné každoročně z každé položky poskytnout uživatelům vzorky ve formě chmelových hlávek a listů, popřípadě chmelové sádě. ⇒ Je možné každoročně využívat všechny položky pro křížení chmele. ⇒ Při extrémních podmínkách lze hodnotit důležité znaky (odolnost k mrazu, suchu či zamokření, odolnost vylamování pazochů při vichřici atd.). ⇒ Je možné odstranit zjištěné mutace, na stanovišti se projevují všechny znaky genotypu. Stručné zásady pro depozitní část polní kolekce GZ chmele: a) Výsadba dle metodiky výsadby chmele. b) Minimální počet 4 rostliny od každé položky. c) Vybrat soubor „zajímavých“ (ve světě rozšířených) genotypů, které budou sledovány po celou dobu pěstování. Tím se určí stabilita výkonnosti, což je u chmele jeden z nejdůležitějších hospodářských znaků. d) Regenerace po 15 až 20 letech od výsadby. e) Duplikace všech materiálů v in vitro. 4.4 Plané chmele Velmi důležitá část genetických zdrojů chmele. V současné době je v kolekci GZ chmele zařazen nízký počet planých chmelů, proto se této části musí věnovat zvýšená pozornost. Z historie chmele je patrné, že se chmel pěstoval téměř na celém území České republiky (Beránek a Fric, 1994). Proto je nutné postupně v těchto lokalitách nalézt tyto původní rostliny, sledovat je a popřípadě zařadit do GZ chmele. Součástí je i sběr zahraniční, kde jsou odlišné genotypy než v ČR a dle informací byly nalezeny plané chmele s vysokou odolností jak ke škůdcům a chorobám, tak i k vnějším podmínkám (sucho, vysoká hladina spodní vody atd.). Současně byly nalezeny genotypy s odlišným složením chmelových pryskyřic i silic. Tyto poznatky jsou uvedeny v řadě odborných publikací, např. (Hampton et al., 2002). Sběr planých chmelů realizovat dle 3 základních etap. 4.4.1 Hodnocení planých chmelů na stanovišti
63
Při hodnocení planých chmelů na stanovišti je nutné dodržovat tyto základní body: a) Popis stanoviště. b) Základní popis rostlin na stanovišti (max. 10 hlavních deskriptorů charakterizující popis rostlin), chemické analýzy chmelových hlávek. c) Po 2 až 3 letech hodnocení vybrat genotypy jak typické pro danou oblast, tak geneticky zajímavé (odolnost, znaky které nejsou v GZ chmele). d) Namnožit min. 8 rostlin pro výsadbu do pracovní kolekce. 4.4.2 Hodnocení planých chmelů v pracovní kolekci Pro zjištění znaků je nutné plané chmele vysadit do chmelnice, kde je umístěna pracovní kolekce. Řada znaků je polygenně založena a je ovlivněna prostředím, proto je nutné stanovené znaky na stanovišti ověřit i v polních podmínkách. V této části je nutné dodržovat tyto základní body: a) Výsadba pracovní kolekce dle metodiky výsadby chmele. b) Minimální počet je 4 rostliny od každého genotypu. c) Hodnocení základních deskriptorů shodných jako na stanovišti. d) Hodnocení bude prováděno min. 3 roky. e) Analýza DNA. f) Zpracovat souhrnné výsledky z jednotlivých lokalit. 4.4.3 Zařazení do polní kolekce GZ chmele Na základě výsledků z předešlých etap budou nové genotypy zařazeny do polní kolekce GZ chmele, dle následujících bodů: a) Na základě dosažených výsledků vybrat nové genotypy do polní kolekce GZ chmele. b) Protokolární zápis o předání planých chmelů do GZ chmele. 5. Regenerace Jak bylo výše uvedeno (3.1) je nutné po 15 až 20 letech provádět regeneraci jednotlivých položek v GZ chmele. Optimální bude provádět výsadbu v depozitní části vždy po ukončení hodnocení (celá série bude převedena do depozita) a po 15 až 20 letech opět regenerovat celou sérii. Regenerace bude provedena dle stručného uvedeného postupu: a) Namnožení minimálně 15 ks sadby od každé položky – 1. rok. b) Následný rok vysadit min. 4 ks (ostatní balíčková sadba bude ponechána jako rezerva materiálu) sadby na náhradní pozemek – 2. rok. c) Pokud bude vysazený materiál v pořádku, vyorat staré rostliny v depozitní části (po sklizni – tím bude zajištěna duplicita rostlin) – 3. rok. d) Regenerace půdy (kultivace, dusíkaté vápno, meziplodiny, hluboké kypření atd.) po dobu až 3 let a současně se budou ničit všechny zbytky původních rostlin – 4. až 6. rok. e) Množení sadbového materiálu pro výsadbu regenerovaných položek v depozitní části kolekce – 6. rok. f) Výsadba regenerovaných položek do depozitní části – 7. rok. g) Pokud bude vysazený regenerovaný materiál v pořádku, vyorat rostliny na náhradním pozemku (po sklizni – bude zajištěna duplicita) – 8. rok. Pokud nebude k dispozici náhradní pozemek je možné namnožený materiál ponechat v balíčkové formě 2 roky a po jednoleté pauze vysadit na původní stanoviště. V tomto případě musí být regenerovaná položka vysazena na původní místo shodné položky. Dle uvedené metodiky je patrná vysoká náročnost regenerace GZ chmele, která bude trvat min. 8 let. Metodika zajišťuje originalitu původních rostlin a především připravenost pozemku pro výsadbu regenerovaného materiálu. Je nutné připomenout, že depozitní část bude duplicitní v in vitro pro případ nepříznivých povětrnostních vlivů. 6. Přehled spolupráce
64
Smluvně je podložena spolupráce na kolekci GZ chmele s následujícími domácími pracovišti: ⇒ GB VÚRV Ruzyně - Koordinátor řešení „Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin“ (metodicka spolupráce, IS EVIGEZ atd.). ⇒ UMBR AV ČR České Budějovice - Molekulární testace biologického materiálu a studium genomu chmele. Studium virů a viroidů chmele. ⇒ Další spolupráce – jedná se o spolupráci na základě společných výzkumných projektů. Např. ČZU Praha, ÚEBAV Olomouc, atd. Se zahraničními partnery spočívá spolupráce ve výměně vzorků genetických zdrojů chmele včetně základních identifikačních a popisných dat, ve vzájemné prohlídce a informovanosti o kolekcích. Dále se jedná o pracoviště, která spolupracují v oblasti sběru planých chmelů. Jedná se o tyto významné zahraniční pracoviště: ⇒ Institut za hmeljarstvo in pivovarstvo, Žalec, Slovinsko ⇒ Hopfenforschungsinstitut, Wolnzach, Německo ⇒ Institut Uprawy , Nawozénia i Gleboznawstwa, Pulawy, Polsko ⇒ Horticulture Research International, Ashford, Kent, Anglie ⇒ West-Vlaanderen Onderzoeks-en Voorlichtingscentrum voor Land-en, Tuinbouw, Belgie ⇒ Oregon Agricultural Experiment Station, Corvallis, USA ⇒ Washington State University, Irrigated Agriculture Research and Extension Centre, Prosser, USA ⇒ Agriculture Argi-Food, Research Centre, Saskatoon, Kanada ⇒ South Africa Breweries, Hop Farms (Pty) Limited, George, Jihoafrická republika
7. Přehled spolupráce s uživateli Rozsah a zaměření využití kolekce genetických zdrojů chmele je dán tím, že chmel je specifickou a maloplošnou plodinou. Nejrozsáhlejším je využití ve výzkumné činnosti na pracovišti Chmelařského institutu s.r.o. Žatec: ⇒ Výběr vhodných donorů výkonností a odolnosti ⇒ Vlastní provedení křížení v porostu kolekce ⇒ Odběr rostlinného materiálu pro potřeby virologie a biochemických testací ⇒ Výběr vzorků dle potřeb molekulární biologie Mimo vlastní pracoviště je účelná spolupráce s následujícími organizacemi: ⇒ ÚKZÚZ při odrůdovém zkušebnictví porovnání nových genotypů přihlášených do registračních pokusů s podobnými genotypy v zahraničí. ⇒ VÚPS při výzkumu chmelových genotypů v pivovarnictví. ⇒ Chmelařství, družstvo Žatec při ověřování možnosti zavedení vybraných genotypů do praxe a především zpracování nových genotypů chmele. ⇒ SRS Žatec využívá společně s řešitelem GZ chmele pro identifikaci a projevu chorob u různých genotypů. Z dalších aktivit lze zvýraznit: ⇒ Demonstrační a školící význam (praxe, zahraniční návštěvy, školní exkurze atd.). ⇒ Ostatní (vzorky hlávek v suchém i čerstvém stavu , sadba pro okrasné účely i drobné využití, výstavnictví).
65
8. Předávání genetických zdrojů chmele Při předání položek z kolekce GZ chmele musí být proveden protokolární zápis. Tím bude zaručena pro uživatele vzorků identita materiálu! 9. Literatura 1. BERÁNEK, F., FRIC, V.: Nezbytnost šlechtění vlastních odrůd chmele, Chmelařství, 1994 (7): 81 - 83. 2. FRIC, V., BERÁNEK, F.: Šlechtění chmele s obsahem nad 12 % alfa hořkých kyselin v roce 1996, Výroční zpráva Chmelařského institutu Žatec, 1997. 3. HAMPTON, R., NICKERSON, G., WHITNEY, P., HAUNOLD, A.: Comparative chemical attributes of native North American hop, Humulus lupulus var. Lupuloides E. Small. Phytochemistry 2002 (61): 855 – 862. 4. KIŠGECI, J.: Hmelj, Beograd, Partenon, 2002. 5. NESVADBA, V., ČERNÝ, J., KROFTA, K.: Transfer of the hop (Humulus lupulus L.) alphabitter acid content to progenies of F1 and I1 generations in selected parental. Plant soil environ, 49, 2003 (6): 269 - 276. 6. NEVE, R. A.: Hops, Chapman and Hall, 1991 7. PATZAK, J.: Comparison of RAPD, STS, ISSR and AFLP molecular methods used for assessment of genetic diversity in hop (Humulus lupulus L.). Euphytica 121: 9-18, 2001. 8. PATZAK, J.: Characterization of Czech hop (Humulus lupulus L.) genotypes by molecular methods. Rostlinná výroba 48: 343-350, 2002. 9. PATZAK, J.: Assessment of somaclonal variability in hop (Humulus lupulus L.) in vitro meristem cultures and clones by molecular methods. Euphytica 131: 343-350, 2003. 10. RÍGR, A., FABEROVÁ, I.: Klasifikátor chmele Humulus lupulus L., 2000. 11. RYBÁČEK, V. a kol.: Chmelařství, SZN Praha, 1980. 12. SVOBODA, P.: Clonal propagation of hop in vitro. Rostlinná výroba (37) 1991: 705 – 708. 13. RYBÁČEK, V.: Hop Production, Elsevier Science Publishers, Amsterdam 1991. 14. VENT, L. a kol.: Chmelařství organizace a technologie výroby, SZN Praha, 1963.
66
7.8 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů révy vinné
1. Přehled kolekcí Koordinátor a koordinační pracoviště kolekce révy vinné: RNDR. Olga Jandurová CSc, Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha-Ruzyně, Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn od.1.6.2002. Genetické zdroje révy vinné jsou soustředěny do tří následujících polních kolekcí, za které zodpovídají řešitelé: 1. Výzkumný ústav rostlinné výroby - Výzkumná stanice vinařská, Karlštejn , řešitel RNDr. Olga Jandurová CSc. Těšinská 2. Ampelos a.s., Znojmo , řešitel Ing. Vladimír Pacík 3. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zahradnická fakulta, Lednice na Moravě, řešitel Doc. Ing. Eduard Postbiegl, CSc 1. 2. 3. 4.
Genetické zdroje révy vinné (rod Vitis L.) tvoří odrůdy a další cenné formy druhu Vitis vinifera L. kříženci planých druhů a forem (převážně podnožové odrůdy a jiné formy) křížence Vitis vinifera L. x plané druhy plané druhy Složení rodu Vitis L. je uvedeno v národním klasifikátoru rodu Vitis L. (Hubáčková, Faberová, 1999).
2. Hlavní cíle V letech 2005 až 2010 bude činnost v kolekcích zaměřena především na následující úkoly: 1. dohledání zbývajících, ve staré české literatuře popsaných odrůd (Bláha 1939, 1941, 1947 a 1952), pěstovaných ve 20. století ve vinohradnických oblastech České republiky (např. Trolínské, Láhnské rané, Zierfahndler, Muškát svatovavřinecký, Muškát modrý) 2. popsání dalších položek na všech pracovištích, minimálně třicet položek s tříletým opakováním. Pro popis bude využit mezinárodní klasifikáteo révy vinné a případná upřesnění deskriptorů budou po dohodě se skupinou Vitis IPGRI respektována. 3. regenerace položek ze starších výsadeb kolekcí, zejména ve VSV Karlštejn a MZLU-ZF Lednice na Moravě Položky révy vinné naroubované na podnožovou révu budou nadále vysazovány ve středním nebo širokém sponu v počtu 14 – 16 keřů od každé z nich ( všechny keře ve dvou polích mezi třemi sloupky) . Uhynuté keře po poškození mrazem, mechanicky nebo z jiných příčin budou co nejrychleji dosazovány. Ve všech třech kolekcích budou vysazeny následující standardní odrůdy: pro bílé moštové odrůdy Ryzlink rýnský, pro červené moštové Svatovavřinecké a pro stolní odrůdy Chrupka bílá.
67
Ošetřování keřů a půdy v polní kolekci bude zajištěno stejným způsobem jako v běžných vinicích pro produkci hroznů, nebo podnožových řízků u podnožových odrůd. U odrůd se zvýšenou rezistencí k houbovým chorobám bude snížený počet ochranných postřiků proti houbovým chorobám (Lednice na Moravě). 3. Hodnocené znaky a vlastnosti U révy vinné bude hodnoceno celkem 72 morfologických, biologických, hospodářských a výnosových znaků podle výše zmíněného klasifikátoru. Morfologické znaky budou hodnoceny u mladého výhonu, letorostu, úponku, listu, květenství, hroznu a bobule. U listů a bobulí se rozlišují znaky hodnocené vizuálně a měřitelné znaky. Z biologických znaků budou hodnoceny 2 znaky fenologické (doba rašení a začátek dozrávání bobulí), rezistence k abiotickým stresům (stupeň zimovzdornosti oček; toleranci k jarním mrazům lze do značné míry odvodit z doby rašení) a rezistence ke 3 biotickým stresům (k plísni révové, padlí révovému a k plísni šedé). Z hospodářských znaků bude sledována plodnost bazálních oček, typ květenství, vzpřímenost růstu letorostů, z výnosových znaků je sledována úrodnost a kvalita úrody (výnos, cukernatost, celkový obsah kyselin a pH moštu). Rozhodující většina znaků bude u každé položky hodnocena v jednom roce 10 krát, tj. na 10 dospělých listech, mladých výhonech, letorostech nebo hroznech v klasifikátoru předepsané době. Každý znak bude u všech položek hodnocen ve třech po sobě jdoucích letech s výjimkou rezistence k mrazům nebo houbovým chorobám. V polních podmínkách je hodnocení možné jen v letech se škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším infekčním tlakem původců houbových chorob. Následnost hodnocení položky v letech nemusí být dodržena také v letech se silným poškozením orgánů keřů v důsledku krupobití nebo jiného silného poškození. 4. Metody využívané při hodnocení révy vinné Morfologické znaky mladého výhonu, letorostu, květenství a částečně také listů, hroznů a bobulí jsou hodnoceny vizuálně přímo na keřích ve vinici. Měřitelné znaky listů a bobulí budou hodnocené běžnými laboratorními metodami podle postupu uvedeného v klasifikátoru. Běžnými laboratorními metodami budou dále podle platného klasifikátoru hodnoceny následující znaky kvality produkce: obsah cukru v moštu, celkový obsah kyselin v moštu a pH v moštu. Obsah pH v moštu bude měřen pomocí běžného pH metru. Hodnocení zimovzdornosti pupenů a rezistence k houbovým chorobám bude provedeno v letech se škodlivými mrazy, resp. v letech se silnějším infekčním tlakem plísně révové, padlí révového a plísně šedé. 5. Další prováděná hodnocení V Letech 2006 – 2008, kdy bude vyhodnocena deskriptory více než polovina položek kolekce by bylo žádoucí zařadit její vyhodnocení clusterouvou analýzou, zaměřenou na šlechtitelsky významné deskriptory. Výsledky tohoto zhodnocení jsou cenné pro případné využití genofondových položek pro další šlechtění a vyhledávání nositelů pozitivních vlastností. 6. Používané metody a standardy regenerace genetických zdrojů Regenerace celých položek starších než 20 let, nebo i mladších slabo rostoucích po silném poškození abiotickými nebo biotickými faktory bude v polní kolekci řešena opětovní výsadbou v kolekci. Vegetativní rozmnožení představuje klasické rozmnožení naštěpením na podnožovou révu , stratifikaci a pěstování sazenice v révové školce, nebo naštěpením na zakořeněnou podnožovou révu přímo na trvalém stanovišti. Položky podnožové révy budou pro regeneraci rozmnožené zakořeněnými řízky. Kromě regenerace celé položky budou v kolekci průběžně regenerovány také jednotlivé uhynulé keře stejným způsobem jako celé položky. 7. Přehled spoluprací
68
Výzkumná stanice vinařská v Karlštejně a v menší míře také Ampelos Znojmo (přes VSV Karlštejn) se podílely na řešení projektu EU GENRES – CT 96, No. 081 „European network for grapevine genetic resources conservation and characterisation“. Projekt skončil v prosinci 2000. Podíl na řešení projektu představuje především kompletní charakterizaci 25 položek Vitis vinifera (z toho 5 položek společných se všemi kolekcemi zahrnutými do spolupráce) podle požadavků EU, včetně fotografické dokumentace mladých vrcholků letorostů, obou stran listů a hroznů. Skupina řešitelů tohoto projektu spolupracuje i nadále pod patronací IPGRI jako Vitis group. Jedná se především o harmonizaci deskriptorů u révy které jsou používány v různých databázích a snahu co nejvíce zjednodušit a unifikovat celé hodnocení.. VSV Karlštejn bude dále spolupracovat s Höhere Bundeslehranstalt für Wein- und Obstbau v Klosterneuburg v Rakousku na instalaci tabletu a využítí programu pro elektronické hodnocení měřitelných znaků listů. Spolupráce se zahraničními i domácími institucemi souvisící s výměnou genetického materiálu vyplyne z konkrétních údajů o nově evidovaných položkách, případně z množství materiálu poskytnutého konkrétním uživatelům. ZF MZLU v Lednici má navázanou spolupráci na mezinárodní úrovni s Výzkumným ústavem vinohradnickým a vinařským v Kecskémétu a Výzkumnou stanicí vinohradnickou v Pécsi. Díky této spolupráci je možné rozšířit genofondovou sbírku o další položky.Totéž se týká spolupráce se Statním vinohradnickým ústavem ve Freiburgu a Weinsbergu v SRN. 8 . Přímá spolupráce s uživateli Bude zajištěna prostřednictvím členství řešitelů úkolu v Sdružení šlechtitelů révy vinné České republiky a bude se řídit platnými pravidly o poskytování genetického materiálu z Národní banky genetických zdrojů. 9. Použité citace Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné pěstované v ČSR, část II. Knihovna ústředního svazu vinařů česko-slovenských. Brno l939, sv. l5, 34 s. Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy révy vinné, část III. Knihovna ústředního svazu vinařů . Brno l94l, sv. l6, 78 s. Bláha, J.: Nejdůležitější odrůdy pěstované v ČSR, část IV. Knihovna ústředního svazu vinařů česko slovenských. Brno l947, sv.l9, 8O s. Bláha, J.: Československá ampelografia. Oráč, Bratislava l952, 36l s. Hubáčková, M. – Faberová, I.: Klasifikátor – Descriptor List. Genus Vitis L. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyně, VSV Karlštejn, l999, 82 s.
69
7.9 Metodika řešení kolekce zelenin, aromatických, kořeninových a léčivých rostlin 7.9.1
Speciální část: Zelenina
Chytilová Věra1, Křístková Eva1, Losík Jan1, Petříková Kristína2, Stavělíková Helena1 1
Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně, Odbor Genetiky a šlechtění, Oddělení genové banky, Pracoviště Olomouc, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc - Holice 2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav zelinářství a květinářství, 691 44 Lednice na Moravě 1.
Přehled kolekcí Genové zdroje zelenin představují rozsáhlou a značně rozmanitou skupinu hospodářsky využívaných rostlin se specifickými nároky na regeneraci, které vyplývají z biologie jednotlivých druhů. V roce 2003 bylo na pracovištích v Olomouci a Lednici na Moravě udržováno téměř 10.000 položek reprezentujících přibližně 150 botanických druhů těchto rodů, napřklad: Allium, Apium, Armoracia, Asparagus, Benincassa, Beta, Brassica, Capsicum, Cichorium, Citrullus, Cucumis, Cucurbita, Daucus, Lactuca, Lagenaria, Luffa, Lycopersicon, Momordica, Pastinaca, Petroselinum, Physalis, Raphanus, Rheum, Scorzonera, Spinacia. Tuto základní skupinu doplňují minoritní druhy, jako např. Lepidium sativum, Eruca sativa. 2. Hlavní cíle Prvořadým cílem práce s kolekcemi genových zdrojů zelenin je soustředit a uchovat všechny staré domácí a krajové odrůdy a odrůdy tradičně pěstované v místních podmínkách, rozšířit kolekce o sběry planě rostoucích příbuzných druhů či forem na území České republiky a ve střední Evropě a o progenitory vytvořené v rámci vlastních výzkumných a studijních programů. Mezi současné priority náleží vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí a smluvní zajištění jejich uložení na obdobném pracovišti v Evropě, např. v Genové bance VÚRV v Piešťanech (Slovenská republika). Kompletace popisných dat udržovaných položek je kontinuální proces, jehož předpokladem je dokončení národních klasifikátorů. Základním východiskem k pořízení odpovídajících pasportních i popisných dat je přesná taxonomická determinace jednotlivých položek, a to zejména v těch kolekcích, které zahrnují planě rostoucí druhy (např. rody Cucumis, Lactuca). Porovnání morfologických a případně dalších dostupných parametrů (např. biochemických a molekulárních) je předpokladem vyloučení duplicit v kolekcích a jejich racionalizaci. Další pozornost by měla být zaměřena na možnosti využití metod kryoprezervace jako alternativy klasického postupu uchovávání genových zdrojů. Spolupráce s výzkumnými pracovišti, universitami a šlechtitelskými firmami v České republice i v zahraničí umožňuje detailní hodnocení morfologických, biologických i hospodářských vlastností položek a je předpokladem jejich využití v praktickém šlechtění. Značný význam má také popularizace práce s genovými zdroji na regionální i mezinárodní úrovni pořádáním výstav, polních dnů, seminářů i mezinárodních konferencí. Základní
70
informace o kolekcích jsou již přístupny uživatelům na internetu a jejich postupné doplňování posílí zájem o jejich praktické využití. 3. Hodnocené znaky a vlastnosti Pořizování popisných dat je prováděno během regenerace položek jednotlivých kolekcí. Soubor sledovaných znaků je uveden v národních klasifikátorech, které byly vypracovány pro některé skupiny plodin, resp. botanické rody. Pro hodnocení některých skupin jsou používány mezinárodní klasifikátory IPGRI. V rámci pracovních skupin ECP/GR byly vypracovány minimální sady deskriptorů. Pro hodnocení těch skupin genových zdrojů, u nichž dosud není k dispozici ani jeden z výše uvedených typů klasifikátoru, byly vypracovány národní minimální sady deskriptorů. Přehled všech dostupných typů klasifikátorů pro jednotlivé skupiny genových zdrojů zeleniny je uveden v Tabulce 1. Tabulka 1. Přehled klasifikátorů pro charakterizaci a hodnocení genových zdrojů zeleniny EVIGEZ číslo plodiny H01, H02, H06 H10
Skupina, rod, druh Allium spp.
A06 H13
Armoracia spp. Asparagus officinalis
Petříková et al., 1998 národní minimální sada deskriptorů
B03, B04
Beta spp.
IBPGR, 1991
H18 až H28
Brassica spp.
IBPGR, 1990
H31
Capsicum spp.
IPGRI, 1995
H35
Cichorium intybus Leafy Vegetables WG ECP/GR, 2003 (Report from the meeting in Skierniewice, Poland, 2003, in press) Cichorium endivie Leafy Vegetables WG ECP/GR, 2003 (Report from the meeting in Skierniewice, Poland, 2003, in press) rod Cucumis Křístková et al., 2003
H36
H39, H40, H41 H39
H42
Klasifikátor
Poznámka
IPGRI, 2001
mezinárodní klasifikátor IPGRI minimální sada deskriptorů (uvedeno v příloze) národní klasifikátor minimální sada deskriptorů (uvedeno v příloze) mezinárodní klasifikátor IPGRI mezinárodní klasifikátor IPGRI mezinárodní klasifikátor IPGRI minimální sada deskriptorů (uvedeno v příloze)
Apium graveolens národní minimální sada deskriptorů
Cucurbitaceae WG ECP/GR, 2003 (Report from the meeting in Skierniewice, Poland, 2003, in press) pěstované druhy Cucurbitaceae WG ECP/GR, rodu Cucurbita 2003 (Report from the Cucumis sativus
71
minimální sada deskriptorů (uvedeno v příloze) publikace ve vědeckém časopise minimální sada deskriptorů (uvedeno v příloze) minimální sada deskriptorů (uvedeno
H48
Daucus carota L.
H57
Lactuca sativa
H58
Lactuca spp.
meeting in Skierniewice, Poland, 2003, in press) IPGRI, 1998 Křístková et al., 2001a (připraveno pro tisk) Leafy Vegetables WG ECP/GR, 2003 (Report from the meeting in Skierniewice, Poland, 2003, in press) Křístková et al., 2001b (připraveno pro tisk) Doležalová et al., 2002 Doležalová et al., 2003
H64, H65 H70 H73, H74 H75 H81 H82
v příloze) mezinárodní klasifikátor IPGRI předán RGZ v roce 2001 minimální sada deskriptorů (uvedeno v příloze) předán RGZ v roce 2001 publikace ve vědeckém časopise publikace ve vědeckém časopise minimální sada deskriptorů (uvedeno v příloze)
Leafy Vegetables WG ECP/GR, 2003 (Report from the meeting in Skierniewice, Poland, 2003, in press) Lycopersicon spp. Pekárková-Troníčková et al., národní klasifikátor 1988 národní minimální sada minimální sada Petroselinum deskriptorů deskriptorů (uvedeno hortense v příloze) Raphanus spp. IBPGR, 1990 mezinárodní klasifikátor IPGRI Rheum spp. Turečková et al., 2001 národní klasifikátor IBPGR, 1990 mezinárodní klasifikátor Solanum IPGRI melongena minimální sada Spinacia oleracea Leafy Vegetables WG ECP/GR, 2003 (Report from deskriptorů (uvedeno the meeting in Skierniewice, v příloze) Poland, 2003, in press)
4. Metody využívané při hodnocení GZ Při hodnocení odolnosti genových zdrojů vůči rostlinným patogenům jak v polních tak v laboratorních podmínkách jsou využívány metodiky, které publikoval Lebeda et al. (1986), Schwartz a Mohan (1995), van Dijk (1995) a Verbeek et al. (1995). Determinace původců chorob a škůdců česneku, diagnostika virů a jejich eliminace in vitro vychází z metodiky Diekmann (1977) Stanovení nutriční hodnoty vybraných zeleninových druhů je prováděno podle metodiky Davídka et al. (1977) a Javorského et al. (1987). 5. Další prováděná hodnocení Součástí pořizování popisných dat k jednotlivým položkám genových zdrojů je fotodokumentace, příprava, udržování a doplňování její digitalizované verze, pořizování otiskových obrazů (např. cibule, zelí), skenování a také klasická herbarizace, která má nezastupitelnou úlohu při studiu detailních znaků položek.
72
6. Používané metody a standardy regenerace GZ Podrobné metodiky regenerace jednotlivých skupin zelenin byly zpracovány v roce 1995 byly schváleny Radou pro genetické zdroje kulturních rostlin České republiky. Při regeneraci jsou respektovány mezinárodní standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů zelenin a respektují specifické požadavky na případnou technickou izolaci. Regenerační protokoly pro všechny nejvýznamnější skupiny zelenin byly vypracovány v rámci pracovních skupin ECP/GR a jsou připravovány k publikaci. Optimální počet rostlin při regeneraci jedné položky cizosprašných druhů (např. Cucumis, Cucurbita, Brassica, Daucus, Beta) je 60 - 120, minimální počet rostlin při regeneraci samosprašných druhů (Lactuca, Lycopersicon) je 6-20. Položky rodů Armoracia a Rheum a druhu Asparagus oficinalis jsou udržovány v trvalých porostech. Celá kolekce vegetativně udržovaných druhů rodu Allium (česnek, šalotka) je každoročně sklízena a opět vysazována. Cibule, hlávky či kořeny dvouletých druhů (např. Alliaceae, Brassicaceae, Umbelliferae) jsou pro přezimování uloženy v sazečkárně a v dalším roce probíhá regenerace v izolačních klecích, stejně jako u jednoletých cizosprašných druhů (např. čeleď Cucurbitaceae). Vlastní opylování je prováděno ve vyjímečných případech ručně, obvykle se využívá včel a čmeláků. Předmětem současného studia jsou možnosti využití uměle chovaných opylovačů (např. pestřenky rodu Eristalis a samotářské včely rodu Osmia) Pro izolaci větrosnubných druhů jsou využívány speciální izolační sítě. Z důvodu zabránění infekce virem mozaiky salátu jsou v izolačních klecích regenerovány rovněž položky Lactuca sativa a obdobný postup se uplatňuje také při regeneraci bezvirózního česneku. Sklizeň, sušení, čištění a úprava osiva před uložením vychází ze specifických požadavků jednotlivých skupin zelenin. 7. Přehled spoluprací při práci s kolekcemi Přehled pracovišť, s nimiž je navázána spolupráce na úrovni výměny informací, materiálů, a řešení společných výzkumných úkolů: Česká republika: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta Lednice na Moravě Státní rostlinolékařská správa, pracoviště Olomouc Univerzita Palackého Olomouc, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky zahraničí: Danish Institut of Agricult. Sciences Aarslev Plant Introduction Station, Iowa State University, Ames, USDA University of Wisconsin, USA Plant Introduction Station and Research Center, Salinas, USDA HRI, Wellesbourne, England Newe Ya´ar Research Center, Haifa, Israel PRI – Centre for Genetic Resources, Wageningen, The Netherlands INRA Montfavet, Francie NGB Nordic Gene Bank, Aalnarp, Sweeden 8. Přímá spolupráce s uživateli, další aktivity Spolupráce se šlechtiteli: Moravoseed s.r.o. Mikulov-Mušlov Agritec s.r.o. Šumperk
73
Pedagogické aktivity: Genofondové kolekce jsou využívány při studiu sortimentů posluchači Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně a její Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě a studenty University Palackého v Olomouci, k řešení diplomových a doktorandských prací (Turečková, 1999). Kurátoři kolekcí genových zdrojů jsou v některých případech také vysokoškolskými pedagogy. Členství v mezinárodních odborných sdruženích: Allium Working Group ECP/GR Brassica Working Group ECP/GR Umbelliferae Working Group ECP/GR Cucurbitaceae Working Group ECP/GR Leafy Vegetables Working Group ECP/GR Solanaceae Working Group ECP/GR The Cucurbit Genetics Cooperative (USA) Účast ve výzkumných projektech GENE-MINE:mezinárodní projekt Evropské Unie (Fifth Framework programme EU) Improved use of germplasm collections with the aid of novel methodologies for integration, analysis and presentation of genetic data sets (číslo projektu QLK5-CT-2000-00722) Předpokládané aktivity, týkající se práce s genovými zdroji zelenin v letech 2004 – 2008, jsou uvedeny v Tabulce „nové tabulky pro NP“. 9. Citace Davídek, J. et al.: Laboratorní příručka analýz potravin, SNTL, Praha, 1977. Diekmann, M.: FAO-IPGRI Technical Guidelines for the Safe Movement of Germplasm. No 18.: Allium spp., FAO Rome, International Plant Genetic Resources Institute, Rome, 1997. Doležalová I., Křístková E., Lebeda A., Vinter V.:Description of morphological characters of wild Lactuca L. spp. genetic resources (English-Czech version). Horticultural Science (Prague), 29 (2):56-83, 2002. Doležalová I., Křístková E., Lebeda A., Vinter V., Astley D., Boukema I.W.: Basic morphological descriptors for genetic resources of wild Lactuca spp. Plant Genetic Resources Newsletter, 134: 1-9, 2003. ISSN 1020-3362. IBPGR, CGN (Fresee L. et al.): Descriptors for Beta. International Board for Plant Genetic Resources, Rome, Centre for Genetic Resources, The Netherlands, 37 pp., 1991. IBPGRI: Descriptor for eggplant, International Board for Plant Genetic Resources, Rome, Italy, 23 pp., 1990, ISBN 92–9043-200-4. IPGRI Descrptor for Capsicum (Capsicum spp.) International Plant Genetic Resources Institute, Rome, Italy, 49 pp., 1995, ISBN 92–9043–216–0 IPGRI: Descriptor for Allium (Allium spp) International Plant Genetic Resources Institute, Rome, Italy, 42 pp,, 2001, ISBN92 – 9043 – 506 - 2 IPGRI (T. Badra et cont.): Descriptors for wild and cultivated carrots (Daucus carota L.). International Plant Genetic Resources Institute, Rome, Italy, 65 pp., 1998. IBPGR. Descriptors for Brassica and Raphanus. International Board for Plant Genetic Resources, Rome Italy, 91, 1990. Javorský, et al.: Chemické rozbory v zemědělských laboratořích. České Budějovice, Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, 1987.
74
Křístková, E., Doležalová, I., Lebeda, A., Vinter, V., Faberová, I.: Klasifikátor Lactuca sativa. Rada pro genové zdroje rostlin České republiky, 2001a. (připraveno pro tisk). Křístková, E., Doležalová, I., Lebeda, A., Vinter, V., Faberová, I.: Klasifikátor Lactuca spp. Rada pro genové zdroje rostlin České republiky, 2001b. (připraveno pro tisk). Křístková E., Lebeda A., Vinter V., Blahoušek, O.: Genetic resources of the genus Cucumis and their morphological description (English-Czech version). Horticultural Science (Prague), 30 (1): 14-42, 2003, ISSN 0862-867X. Lebeda, A. (ed.): Metody testování rezistence zelenin vůči rostlinným patogenům. VHJ Sempra, Výzkumný a šlechtitelský ústav zelinářský Olomouc, Československá vědeckotechnická společnost, Olomouc, 265 pp, 1986. Pekárková-Troníčková, E., Moravec, J., Sehnalová, J., Bareš, I.: Klasifikátor – genus Lycopersicon Mill. Genové zdroje, č. 41, 40 pp., Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha – Ruzyně, ČSSR, 1988. Petříková, K., Urbánková, J., Faberová, I., : Klasifikátor, Descriptor List Genus Armoracia P.Gaertn., B.Mey et Scherb. Genetické zdroje č. 70, 11 pp., VURV Praha, MZLU ZF Lednice na Moravě, 1998. Turečková, J., Petříková, K., Hlaváčová, S., Faberová, I. : Klasifikátor, Descriptor List Genus Rheum L Genetické zdroje č.80, 11 pp., VÚRV Praha, MZLU ZF Lednice na Moravě, 2001. Schwartz, H.F., S.K.Mohan (eds.): Compendium of Onion and Garlic Diseases. 205 pp., APS Press, Inc., St Paul, MN, USA, 1995. van Dijk,P.: Carlavirus isolates from cultivated Allium species represent three viruses. Neth.J.Plant Pathol., 1993, 99:233-257. Verbeek,M.P., P.van Dijk, P.M.A.. van Well: Efficiency of eradication of four viruses from garlic (Allium sativum) by meristem tip culture. Eur. J.Plant Pathol., 1995 101:231-239
75
Minimální sada deskriptorů pro celer (Apium graveolens L.) – číslo plodiny H10 Číslo znaku 1.
2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Název List - barva
Stupnice 1 3 5 7 9 Řapík – přítomnost 0 antokyanu 9 Řapík – šířka ( cm ) 3 5 7 Bulva 0 1 Bulva – tvar 1 v podélném řezu 3 Bulva – hmotnost 3 (g) 5 7 Bulva - hrbolatost 3 5 7 Bulva – výška 3 nasazení kořenů 5 7 Bulva – síla kořenů 3 5 7 Bulva – barva 1 pokožky 2 3 Bulva – zbarvení 1 dužniny 2 Bulva – dutina v 1 dužnině 3 5 7
76
Projev znaku Poznámka žlutozelená vzrostlé listy světle zelená středně zelená tmavě zelená šedozelená nepřítomen přítomen úzký ( < 1 ) střední (1 – 1,5 ) široký ( > 1,5 ) netvoří tvoří kulovitý protáhlý malá ( < 250 ) střední ( 250 – 500 ) velká ( > 500 ) slabá střední silná nízké (<1/4 výšky) střední (1/4- 1/3 výšky) vysoké (> 1/3 výšky) slabé střední silné bílá žlutá hnědá bílá slonové kosti chybí nebo velmi malá malá (<1/5dužniny) střední( 1/5-1/3dužniny) velká (> 1/3 dužniny)
Minimální sada deskriptorů pro chřest Asparagus officinalis L. – číslo plodiny H13 Číslo znaku 1
Název Zbarvení vrcholu rašícího výhonu
2
Počet výhonů na rostlině
3
Výška výhonu na konci vegetace Průměrná délka fylokládií
4
Stupnice Projev znaku 1 bílé
2
fialové
3
fialovozelené
4
zelené
3 5 7 3 5 7 3 5 7
malý střední vysoký nízká < 1,3 (m) střední1,31-1,7 (m) vysoká 1,71> (m) krátké <10 (mm) střední 11-20 (mm) dlouhé 21> (mm)
3 5 7
malý <5 (ks) střední 6-10 (ks) vysoký 11 > (ks)
5
Průměrný počet fylokládií
6
Procento plodů 0 vytvořených volným 3 opylením 5 7 Procento plodů 0 vytvořených 3 partenogenezí 5 7 Procento plodů 0 vytvořených 3 záměrným opylením 5 7
7
8
žádné 0 (%) nízké 1-15 (%) střední 16-40 (%) vysoké 41-70 (%) žádné 0 (%) nízké 1-10 (%) střední 11-20 (%) vysoké 21-50 (%) žádné 0 (%) nízké 1-15 (%) střední 16-40 (%) vysoké 41-70 (%)
77
Poznámka Dle ČSN 463170 – u rašícího výhonu. Výhon označený v normě jako pryt. Chřest bílý Chřest fialový hlavička musí být růžová až fialová nebo purpurová a část prýtu musí být bílá Chřest fialovozelený část prýtu fialově až zeleně zbarvená Chřest zelený hlavička a větší část prýtu musí být zelená Počítá se na konci vegetace
Fylokládia se měří ze střední části výhonu a to na konci vegetace Provádí se současně s měřením délky fylokládií Měřeno na 1 výhonu; (počet samičích květů na výhonu = 100%) Měřeno na 1 výhonu; (počet samičích květů na výhonu = 100%) Měřeno na 1 výhonu; (počet opylených květů = 100%)
9
Obsah vitaminu C ve výhonech
3
nízký <150 (mg.1000 g-1) střední151-450 (mg.1000 g-1) vysoký >450 (mg.1000 g-1) velmi nízký< 30 (mg.1000 g-1) nízký 31-50 (mg.1000 g-1) střední >50 (mg.1000 g-1) velmi raný < -10 (dní) raný –1 do –10 (dní) střední 0 kontrola (dní) pozdní +1 do +10 (dní) velmi pozdní > +10 (dní) raný > -7 (dní) střední O ± 7 (dní) pozdní > +7 (dní)
5 7 10
Obsah dusičnanů ve 3 výhonech 5 7
11
Začátek rašení
1 3 5 7 9
12
Začátek kvetení
3 5 7
13
Konec kvetení
3
Začátek zasychání nad zemní částí
15
Citlivost vůči Stemphylium botryosum
3 5 7
16
Citlivost vůči Botrytis cinerea
3 5 7
17
Citlivost vůči Puccinia asparagi
3 5 7
18.
Citlivost ke Crioceris duodecimpunstata
3
mg.1000 g-1 čerstvé hmoty
Hodnocena odchylka od kontrol. cv. Kontrola = cv. Iva
Hodnocena odchylka od kontrol. cv. Kontrola = cv. Iva raný > -7 (dní) Hodnocena odchylka od kontrol. cv. střední O ± 7 (dní) Kontrola = cv. Iva pozdní > +7 (dní) raný > -7(dní) Hodnocena odchylka od střední O ± 7(dní) kontrol. cv. pozdní > +7(dní) Kontrola= cv.Iva 10% uschlých rostlin nízká > 64 (%) % přezimovaných střední 65 – 84 (%) rostlin. Stanovuje vysoká 85 – 100 (%) se do 4. roku po výsadbě nízká > 64 (%) % přezimovaných rostlin. Stanovuje střední 65 – 84 (%) se do 4. roku po vysoká 85 – 100 (%) výsadbě nízká > 64 (%) % přezimovaných rostlin. Stanovuje střední 65 – 84 (%) se do 4. roku po vysoká 85 – 100 (%) výsadbě nízká0-10 (dospělců na Zjišťuje se počet 1 rostlině) brouků na jedné střední11-30 (dospělců rostlině. na 1 rostlině)
5 7 3 5 7
14
mg.1000 g-1 čerstvé hmoty
5
78
7
vysoká 30 > (dospělců na 1 rostlině)
Minimální sada deskriptorů pro čekanku salátovou (Cichorium intybus) – číslo plodiny H35: Číslo znaku Název Stupnice Projev znaku Poznámka 1. List – barva 1 zelená 2 žlutavě zelená 3 červenavě zelená 4 červená 2. List – intenzita 3 slabá barvy 5 střední 7 silná 3. List – přítomnost 0 nepřítomen ve sklizňové antokyanu zralosti 1 přítomen 4. Hlávka – tvorba 0 netvoří se ve sklizňové zralosti 1 tvoří se 5. Hlávka – 1 zelená ve sklizňové převládající barva zralosti 2 žlutavě zelená vnějších listů 3 červenavě zelená 4 červená Minimální sada deskriptorů pro endivii (Cichorium endivia L.) – číslo plodiny H36: Číslo znaku 1.
Název Srdíčko – barva
2.
Srdíčko – intenzita barvy
3.
List – barva
4.
List – intenzita barvy
5.
List – dělení
6.
Květ – barva
Stupnice 1 2 3 5 7 1 2 3 3 5 7 0 3 5 7 9 1 2 3 4
79
Projev znaku žlutavě zelená zelená slabá střední silná žlutavá zelená šedavě zelená slabá střední silná list celokrajný list peřenolaločný list peřenoklaný list peřenodílný list peřenosečný bílá růžová modrá fialovomodrá
Poznámka ve sklizňové zralosti ve sklizňové zralosti ve sklizňové zralosti ve sklizňové zralosti ve sklizňové zralosti
Minimální sada deskriptorů pro okurku setou (Cucumis sativus L.) – číslo plodiny H39: Číslo znaku 1. 2.
Název Rostlina – růstový typ Plod – poměr (w) délky k šířce
3.
Plod – krček
4.
Plod – tvar na stopkovém konci Plod – barva ostnů mladého plodu
5.
6.
Plod – typ ostnů mladého plodu
7.
Plod – převládající barva pokožky mladého plodu Plod – převládající barva pokožky zralého plodu
8.
9.
Partenokarpie
10.
Reprodukční strategie
Stupnice 1 2 1 3 5 7 0 1 1 2 0 1 2 3 0 1 2 3 1 2 3 1 2 3 4 5 6 0 1 1 2 3 4 5 6 7
80
Projev znaku determinantní, keříčkovitý indeterminantní w<1 3>w>1 5>w>3 w>5 nepřítomen přítomen ostrý tupý ostny nepřítomny černá hnědá bílá ostny nepřítomny jemné ostré jemné i ostré na jednom plodu bílá žlutá zelená bílá krémová žlutá zelená oranžová hnědá nezjištěna zjištěna monoecie (samčí a samičí květy na téže rostlině) gynomonoecie (hermafroditnéí a samičí květy na téže rostlině) andromonoecie (hermafroditní a samčí květy na téže rostlině) hermafroditismus (pouze hermafroditní květy) androecie (samčí linie) gynoecie (samičí linie) dioecie (samčí a samičí květy na různých rostlinách)
Poznámka v botanické zralosti v botanické zralosti
v botanické zralosti v botanické zralosti mladý plod do 10 dnů po rozkvětu mladý plod do 10 dnů po rozkvětu
ve sklizňové zralosti v botanické zralosti
v botanické zralosti v době plného kvetení
8
polygamie (hermafroditní, samčí i samičí květy na téže rostlině)
Minimální sada deskriptorů pro pěstované druhy rodu Cucurbita – číslo plodiny H42: Číslo znaku 1.
Název Rostlina – růstový typ
Stupnice 1 2 3
Projev znaku determinantní, keříčkovitý přechodný indeterminantní, plazivý
2.
List – hloubka zářezů
3.
List – kresba
0 3 5 7 9 0 3
nedělený dlanitolaločný dlanitoklaný dlanitodílný dlanitosečný bez kresby kresba pokrývá méně než 20% plochy listu kresba pokrývá 20% 50% plochy listu kresba pokrývá více než 50% plochy listu kulovitý zploštělý elipsoidní válcovitý diskovitý na podélném řezu srdčitý hruškovitý turbanovitý jiný bílá žlutá oranžová růžová červená zelená šedá hnědá černá bílá žlutá oranžová růžová
5 7 4.
Plod – tvar
5.
Plod – převládající barva pokožky
6.
Plod – sekundární barva pokožky
1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 2 3 4 81
Poznámka hodnoceno dvakrát za vegetaci – na počátku kvetení a v botanické zralosti
stříbřité nebo zelené skvrny na listech
v botanické zralosti
v botanické zralosti
v botanické zralosti
7.
Plod – tvar stopky na příčném průřezu
8.
Plod – typ stopky v místě přisedání k plodu
5 6 7 8 9 1 2 3 1
červená zelená šedá hnědá černá kruhovitý slabě hranatý silně hranatý tvrdá, nálevkovitě se rozšiřující tvrdá, nálevkovitě se nerozšiřující nálevkovitě se nerozšiřující, ztlustlá tvrdým korkem nálevkovitě se nerozšiřující, ztlustlá měkkým korkem osemení není lignifikováno bělavá žlutá hnědá černá osemení není lignifikováno bělavá žlutavá hnědá
2 3 4
9.
Semeno – barva osemení
10.
Semeno – barva okraje
0 1 2 3 4 0 1 2 3
82
v botanické zralosti v botanické zralosti
vyzrálé vysušené semeno
vyzrálé vysušené semeno
Minimální sada deskriptorů pro salát setý (Lactuca sativa L.) – číslo plodiny H57: Číslo znaku 1.
Název Semeno - barva osemení
2.
List – přítomnost antokyanu
3.
Vnější list – barva
4.
List – intenzita barvy
5.
Hlávka – tvorba
6.
Hlávka – tvar na podélném řezu
7.
Homogenita
Stupnice 1 2 3 4 0 3 5 7 1 2 3 4 5 3 5 7 0 3 5 7 1 2 3 4 3 5 7
83
Projev znaku krémově bílá žlutá hnědá černá nepřítomen slabě přítomen středně silně přítomen silně se vyskytující žlutozelená zelená šedozelená modrozelená červeno - zelená světlá střední tmavá netvoří se slabě vyvinutá středně vyvinutá dobře vyvinutá eliptický široce eliptický kruhovitý příčně eliptický heterogenní neúplně homogenní homogenní
Poznámka
ve sklizňové zralosti
ve sklizňové zralosti
ve sklizňové zralosti ve sklizňové zralosti
ve sklizňové zralosti
ve sklizňové zralosti
Minimální sada deskriptorů pro petržel zahradní (Petroselinum hortense HOFFM.) – číslo plodiny H70 Číslo znaku Název Stupnice Projev znaku Poznámka 1. List - dělení 1 slabé 3 střední 5 silné 2. List - barva 3 světle zelená 5 středně zelená 7 tmavě zelená 3. Kořen – délka (cm) 3 krátký ( < 7 ) 5 střední (7 – 12 ) 7 dlouhý ( > 12 ) 4. Kořen - větvení 0 žádné 3 slabé 5 střední 7 silné 5. Kořen - povrch 1 hladký 5 střední 7 hrubý 6. Kořen – tvar 1 kulovitý v podélném řezu 2 obvejčitý 3 obráceně trojúhelníkovitý 7. Kořen – barva 1 bílá dužniny 2 nažloutlá 8. Kořen - rzivost 3 malá 5 střední 7 velká
84
Minimální sada deskriptorů pro špenát setý (Spinacia oleracea L.) - číslo plodiny H82 Číslo znaku Název 1. Semeno - ostny
Stupnice Projev znaku Poznámka 0 chybí 1 přítomny 2. Stonek -výskyt 0 nepřítomen antokyanu 3 slabý 5 střední 7 silný 3. List – tvar 1 eliptický hodnocen 7.list 2 široce eliptický 3 okrouhlý 4 vejčitý 5 široce vejčitý 6 trojúhelníkovitý 4. List - barva 1 žlutozelená 2 šedozelená 3 tmavě zelená 5. List – intenzita barvy 3 světlá 5 střední 7 tmavá 6. List - bublinatost 0 chybí 3 slabá 5 střední 7 silná 7. monoecie (samčí a 0 žádné rostliny samičí květy na téže 3 25% rostlin rostlině) 5 50% rostlin 7 75% rostlin 9 všechny rostliny Pro pastinák, novozélandský špenát, černý kořen, topinambury budou vypracovány min.sady deskriptorů do konce roku 2004.
85
7.9.2 Speciální část – metodika práce s kolekcemi – aromatické, kořeninové a léčivé rostliny Dušek Karel, Dušková Elena - Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha – Ruzyně, Odbor genetiky a šlechtění, Oddělení genové banky, Pracoviště Olomouc, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc-Holice Petříková Kristína – Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav zelinářství a květinářství, 691 44 Lednice na Moravě 1. Přehled kolekcí AKLR: Genové zdroje AKLR zahrnují rozsáhlou skupinu rostlin se specifickými požadavky na regeneraci, které jsou dané biologickými charakteristikami jednotlivých druhů. Na pracovišti v Olomouci je soustředěno přes 70 rodů AKLR, zastoupených více než 500 položkami. K nejpočetněji zastoupeným kolekcím patří zejména rody Althea, Anethum, Artemisia, Borago, Calendula, Carum, Foeniculum, Hyssopus, Malva, Ocimum, Origanum, Salvia, Satureja . Z minoritních rodů jsou to Majorana, Cnisus, Coriandrum, Sylibum, Potentilla, Bellamcanda, Amsonia, Tagetes a další. Podrobný seznam je součástí této metodiky. Na pracovišti MZLU v Lednici na Moravě je soustředěna kolekce rodu Achillea a rodu Glycyrrhiza. 2. Hlavní cíle – Hlavním cílem práce s genovými zdroji na pracovišti je udržování a rozšiřování genofondu AKLR s důrazem na uchovávání starých domácích krajových odrůd a druhů tradičně pěstovaných v místních podmínkách. – Rozšíření kolekcí o sběrové položky dosud planě rostoucích druhů, získání popisných dat včetně nutričních a hospodářských charakteristik, získání dostatečného množství osiva, popřípadě rostlin pro jejich následné možné začlenění zpět do volné přírody (in situ, on farm). – K další prioritě náleží vytvoření bezpečnostních duplikací kolekcí nebo jejich nejcennějších částí a uložení na odborném pracovišti mimo republiku, pro AKLR v Genové bance VÚRV Piešťany (Slovenská republika). - Získáváním pasportních a popisných dat doplnit údaje u jednotlivých položek a nabídnout tak uživatelům kvalitní vstupní informace pro další práci s GZ - Popularizovat práci s genovými zdroji AKLR na regionální a mezinárodní úrovni pořádáním a účastí na výstavách, seminářích a mezinárodních konferencích. 3. Hodnocené znaky a vlastnosti V současné době nejsou pro hodnocení AKLR vypracovány mezinárodní klasifikátory. V rámci WG on MAPs se počítá s přípravou klasifikátorů pro vybranou skupinu druhů AKLR – Carum, Gentiana, Artemisia, Hypericum, Melisa, a pod. Proto se na pracovišti v Olomouci zpracovávají minimální sady deskriptorů pro skupiny druhů AKLR s větším zastoupením položek. Při jejich zpracování se vychází ze směrnice UPOV (heřmánek, kopr a pupalka). Součástí předkládané metodiky jsou „Minimální sady deskriptorů“ pro: levanduli, měsíček, bazalku, proskurník a kmín. Pro ostatní, početně více zastoupené druhy AKLR, budou postupně zpracovávány Minimální sady deskriptorů (Foeniculum, Oenothera, Hyssopus, Malva apod.).
86
Méně početně zastoupené druhy AKLR budou popsány slovně, doplněny přiloženou fotodokumentací a zpracovány v digitální podobě. Pořizování popisných dat je u AKLR na pracovišti prováděno během vegetace u regenerovaných a nově získaných položek. 3.1.Metody využívané při hodnocení GZ – polní experimenty - laboratorní postupy - kvantitativní a kvalitativní stanovení silice u siličnatých drog – ČL 2002, separáty-viz citace - kvantitativní a kvalitativní stanovení tříslovin – ČL 2002, separáty - stanovení flavonoidů – podniková norma UNIGEO, Ostrava, ČL 2002 - stanovení čísla bobtnavosti - Farmaceutický kodex, ČL 2002 3.2 Další prováděná hodnocení Popisná a pasportní data jsou doplněna fotodokumentací , skenováním. a digitalizovaným zpracováním. 4. Používané metody regenerace Podrobné metodiky regenerace jednotlivých skupin AKLR byly zpracovány a schváleny Radou pro genetické zdroje kulturních rostlin ČR. Při regeneraci jsou respektovány mezinárodní standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů a respektují požadavky na technickou izolaci. A. Generativně množené kolekce: Využití běžných metod generativního množení v polních podmínkách s nutností prostorové izolace (minimálně 50, 100, 300, 500 m s ohledem na biologické vlastnosti regenerovaných druhů) nebo v stabilních a přenosných izolačních klecích 1. jednoleté – Anethum, Borago, Calendula, Cnicus, Coriandrum, Datura, Ocimum, Pimpinella , aj. 2. dvou- a víceleté – Arctium, Carum, Digitalis, Foeniculum, Inula, Lavandula, Malva, Origanum, Plantago, Salvia, Satureja, Verbascum aj. 3. vytrvalé – Achillea, Agrimonia, Althea, Artemisia, Hypericum, Hyssopus, Leonurus, Melissa, Origanum, Ruta, Thymus aj. B. Vegetativně množené kolekce: S využitím běžných metod vegetativního množení - oddenky, řízky, puky apod. Althaea officinalis - Robusta, Acorus calamus, Arctostaphylos uva-ursi, Artemisia dracunculus, Mentha sp., Lavandula angustifolia, Origanum vulgare, Thymus vulgaris - Aroma, Lemona, Mixta, Thymus serpyllum, Rhodiola rosea Regenerace kolekcí: A- na parcelách o velikosti 3 x 2 m, vzdálenost mezi parcelkami a mezi řadami je 1,5 m
87
B- v řadách vzdálených od sebe 2 - 3 m C- v pevných izolačních klecích s rozměry 5 x 2,7 m Během vegetace jsou parcely a izolační klece ručně udržovány v bezplevelném stavu a podle potřeby ošetřovány proti chorobám a škůdcům. Při výsadbě rostlin v řadách je možno využívat drobnou mechanizaci pro ošetřování i při sklizni. U rostlin je prováděno základní hodnocení morfologických, biologických a hospodářských znaků, kontrola zdravotního stavu a běžná fenologická pozorování. V době semenné zralosti jsou semenné části rostlin ručně sklízeny, přirozenou cirkulací vzduchu dosoušeny v pytlích ze síťoviny, osivo je nahrubo vyčištěno na čistících strojích, ručně přečišťováno a odesláno k dlouhodobému uskladnění do GB. Po celou dobu manipulace s rostlinným materiálem je pečlivě sledována a zajišťována odrůdová a druhová pravost znaků rostliny a semene. K opylování rostlin v izolátorech se využívá jak klasické ruční opylování, tak i opylování pomocí oddělků včel, čmeláků a pestřenek. 5. Přehled spoluprací ÚKZÚZ Brno – poskytování vzorků semen pro srovnávací zkoušky při povolování nových odrůd 6. Přímá spolupráce s uživateli – a) MZLU Brno, Ústav zelinářství a květinářství, Zahradnická fakulta, Lednice na Moravě – spolupráce při řešení projektů NAZV, GAČR, diplomových a doktorandských prací b) MZLU Brno, Ústav genetiky, oddělení genetiky rostlin 7. Členství v mezinárodních odborných sdruženích: ECP/GR Working Group on Medicinal and Aromatic Plants 9. Citace – (používané metodiky byly vybrány z následující literatury, separátů) Květena České republiky, 1. – 6. díl, 1988-2000, Praha, Academia Klíč ke květeně ČR, 2002, Praha, Academia Český lékopis 2002 (ČL 2002), 1. – 5. díl, 2002, Praha, Grada Publishing a. s. Český farmaceutický kodex, 1993, I. vydání, Praha, X-EGEM. Český lékopis 1997 (ČL97), 1. – 3. díl, 1997, Praha, Grada Publishing, spol. s r.o. Český lékopis 1997, doplněk 1999 (ČL97-Dopl.99), 1.-2. díl, 1999, Praha, Grada Publishing, spol. s r.o. Československý lékopis, doplněk, 4. vydání, 1991, Praha, Avicenum Československý lékopis, 1. – 3. díl, 4. vydání, 1987, Praha, Avicenum Spices, herbs and edible fungi – editet by Charalambous G., (Developments in Food Science 34), 1994, Elsevier, Amsterdam, The Netherlands Hiller, K.: Zur Kenntnis der Inhalstsstoffe einiger Saniculoideae. Pharmazie, 1965, 20, 574. Gracza, L. , Rulf, P.: Rosmarinsäure in Arzneibuchdrogen und ihre HPLC-Bestimmung. Arch. Pharm. (Weinheim) 317, 339-345 (1984).
88
Methods for the Analysis of licorice Root Extract Powder. Journal of Chromatography, Vol. 15, October 1992, 645.
High Resolution
Podniková norma UNIGEO a.s. Divize UNILAB, Ostrava: Obsah apigeninu- spektrofotometricky. Lachowicz, K.J. et al.: Characteristics of Plants and Plant Extracts from Five Varieties of Basil (Ocimum basilicum L.) Grown in Australia. J. Agric. Food Chem. 1997, 45, 2660-2665. Jankovský, M. a kol.: Těkavé látky bazalky (Ocimum gratissimum L.). Zahradnictví, 17, (XX), 1990, č. 1, 59-67. Marotti, M., Piccaglia, R., Giovanelli, E.: Differences in Essential Oil Composition of Basil (Ocimum basilicum L.) Italian Cultivars Related to Morphological Characteristics. J. Agric. Food Chem., 1996, 44, 3926-3929. Baratta, M.T. et al.: Antimicrobial and Antioxidant properties of Essential Oils. Flavour Fragr. J., Vol. 13, 235-244 (1998). Sheen, L. Y. et al.: Flavor Characteristic Compounds Found in the Essential Oil of Ocimum basilicum L. with Sensory Evaluation and Statistical Analysis. J. Agric. Food Chem., 1991, 39, 939-943. Grayer, R.J. et al.: Infraspecific taxonomy and essential oil chemotypes in Ocimum basilicum, 1039. Přehled druhů zastoupených v kolekci aromatických, kořeninových a léčivých rostlin 2003 Kód plodiny
Název
Počet položek v kolekci
A 01 A 05 A 08 A 11 A 12 A 13 A 17 A 19 A 20 A 21 A 22 A 26 A 27 A 31 A 33 A 34 A 38 A 39 A 41 A 49 A 50 A 51 A 52 A 55
Achillea Agrimonia Althea Anethum Archangelica Arctium Artemisia Atropa Borago Calendula Carum Centaurea Cnisus benedictus Coriandrum Datura Digitalis Filipendula Foeniculum Galega Hyoscyamus Hypericum Hyssopus Inula Lavandula
7 2 18 22 1 3 8 1 10 12 102 1 6 5 7 5 1 14 5 1 8 10 5 7
Počet položek v pracovní kolekci 1 2 2
5 5
1 5 29
89
Poznámka
A 56 A 57 A 59 A 60 A 61 A 62 A 63 A 64 A 68 A 69 A 71 A 72 A 73 A 75 A 76 A 79 A 80 A 81 A 82 A 84 A 85 A 86 A 89 A 90 A 92 A 93 A 94 A 95 A 97 A A2 AB3 AB4 AC1 AD4 AD6 AD8 AE 1 AF2 AF6 AF7 AF8 D35 DK1 T 13 T 31
Leonurus Levisticum Majorana Malva Marubium Chamomilla Melissa Mentha Ocimum Origanum Trigonella Pimpinella Plantago Ononis Potentilla Ruta Salvia Saponaria Satureja Silybum Solanum Solidago Thymus Tanacetum Valeriana Verbascum Anchusa Anthriscus Bellamcanda Betonica Epilobium Eryngium Imperatoria Polemonium Rhodiola Sanquisorba Scutelaria Echinacea Oenothera Amsonia Dracocephalum Tagetes Monarda Genista Leuzea Celkem
2 1 5 13 1 1 6 10 41 29 6 3 7 1 2 7 24 2 18 7 1 1 8 2 3 5 1 2 2 1 2 1 1 1 2 2 2 2 15 1 1 3 1 1 2 510
4 6 15 1 1 11 5 1
3 2
99
90
Minimální sada popisných deskriptorů-Althea sp. - číslo plodiny A 08 Poř.číslo Znak 1.Morfologické znaky 1.1 Rostlina 1. 1.1.1 Rostlina - habitus 2.
1.1.2
Rostlina - výška [ cm]
3.
1.1.3
Rostlina - větvení
4.
1.1.4
Rostlina - odění stonku
1.2 List 6.
1.2.1
List – tvar
7.
1.2.2
List - okraj
8.
1.2.3
List - barva
9.
1.2.3
List - velikost
10.
1.2.4
List – olistění
Stupnice
1.vzpřímený 2.rozložitý 3.nízká 5.střední 7.vysoká 9.velmi vysoká 0.bez větvení 1.bazální 2.větvení od báze k vrcholu 3.větvení v horních dvou třetinách 4.větvení v horní třetině stonku 0.bez odění 3.slabé 5.střední 7.silné 1.vejčitý 2.srdčitý 3.třílaločnatý 4.pětilaločnatý 5.dlanitodělený 1.zubatý 2.pilovitý 3.hluboce pilovitý 1.šedý 2.šedozelený 3.zelený 4.tmavě zelený 3.malý 5.střední 7.velký 3. slabé 5.střední 7.husté
91
Hodnoty
<150 150-180 151-200 > 200
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Althea sp - číslo plodiny A08 Poř.číslo Znak 1.4 Květ 11. 1.4.1
12.
1.4.2
Květ - barva
Květ – velikost [cm] (průměr květu)
13.
1.4.3
Květ - korunní plátky
14.
1.4.4
15.
1.4.5
Květ - vzájemné postavení blizny a prašníků Květ - barva tyčinek a prašníků
1.5 Plod 16. 1.5.1 1.6 Kořen 17. 1.6.1
Stupnice
1.bílá 2.bílo růžová 3.růžová 4.tmavě růžová 5.fialová 3.malý 5.střední 7.velký 0. bez tmavšího žilkování 1.s tmavším žilkováním 1.ponořená 2.na stejné úrovni 3.vyčnívající 1.světle růžové 2.růžové 3.fialové 4.tmavofialové
Plod
0.netvoří semena 1.tvoří semena
Kořen - rozložení kořenového systému
1.vodorovné /převažující/ 2.šikmé
Hodnoty
<1,5 1,5-3,5 > 3,5
kořeny svírají s povrchem půdy 20o kořeny svírají s povrchem půdy 20-60o kořeny svírají s povrchem půdy 60-90o
3. svislé 18.
1.6.2
Kořen - váhový poměr čerstvých silných kořenů (nad 1 cm) ke slabým [ % ] (průměrný vzorek z 10 rostlin)
19.
1.6.3
Kořen - barva na příčném řezu
1.převažují slabé kořeny 2.vyrovnaný poměr 3.převažují silné kořeny 1.bílá 2.šedá 3.žlutá
92
Poznámka
>70 50 >70
Minimální sada popisných deskriptorů- Althea sp.- číslo plodiny A 08 Poř.číslo Znak 2. Biologické znaky 2.2 Výskyt chorob a škůdců 20. 2.2.1 Puccinia sp.
3.Hospodářské znaky 3.2 Biochemické znaky 21. 3.2.1 List - číslo bobtnavosti 22.
3.2.2
Kořen - číslo bobtnavosti
23.
3.2.3
24.
3.2.4
List - obsahkvercitrin List - obsahkyselina chlorogenová
Stupnice
Hodnoty
0.absence 3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízké 5.střední 7.vysoké 3.nízké 5.střední 7.vysoké 0.ne 1.ano 0.ne 1.ano
93
<12 12 >12 <10 10 >10
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Calendula sp. – číslo plodiny A 21 EVGEZ Poř.číslo Znak Č.znaku 1. Morfologické znaky 1.1 Rostlina 1. 1.1.1 Rostlina – habitus 2.
1.1.2
Rostlina – výška [cm]
3.
1.1.3
Rostlina - větvení
1.2 List 4.
1.2.1
List - olistění
5.
1.2.2
List - tvar
6.
1.2.3
List - okraj
7.
1.2.4
List – vrchol
8.
1.2.5
List - barva
9.
1.2.6
List –velikost [cm] (délka listu)
1.3 Úbor 10. 1.3.1
Úbor –velikost [cm] (průměr)
Stupnice
Hodnoty
1.vzpřímený 2.poléhavý 3.plazivý 1.velmi nízká 3.nízká 5.střední 7.vysoká 9.velmi vysoká 3.řídké 5.střední 7.husté
< 25 26-40 41-50 51-60 >60
3.řídké 5.střední 7.husté 1.eliptický 2.vejčitý 3.obvejčitý 4.kopisťovitý 5.podlouhlý 6.kopinatý 1.celookrajný 2.pilovitý 3.zubatý 4.vykrajovaný 1.tupý 2.zašpičatělý 1.světle zelená 2.tmavozelená 3.malý 5.střední 7.velký
<5 6-10 >10
3.malý 5.střední 7.velký
<2 3-5 >6
94
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů-Calendula sp.- číslo plodiny A 21 EVGEZ Poř.číslo Znak Č.znaku 1.4 Květ 11. 1.4.1 Květ - barva jazykovitých květů
12.
1.4.2
Květ - barva trubkovitých květů
13.
1.4.3
Květ - plnokvětost
2.Biologické znaky 2.2 Výskyt chorob a škůdců 14. 2.2.1 Erysiphe sp.
Stupnice 1.zelenožlutá 2.světle žlutá 3.sytě žlutá 4.žlutá s oranž.kresbou 5.světle oranžová 6.oranžová 7.sytě oranžová 8.oranžová s červenou kresbou 9.oranžově červená 1.žlutá 2.oranžová 3.hnědá 1.jednoduchý 2.poloplný 3.plný 3.nízký 5.střední 7.vysoký
95
Hodnoty
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Carum sp.- číslo plodiny A 22 Poř.číslo Znak 1. Morfologické znaky 1.1 Rostlina 1. 1.1.1 Rostlina - habitus 2.
1.1.2
Rostlina - větvení
3.
1.1.3
Rostlina - výška [cm]
1.2 List 4.
1.2.1
List – délka
5.
1.2.2
List - šířka
6.
1.2.3
List - barva
7.
1.2.4
List - šířka úkrojků
8.
1.2.5
List - olistění
1.3 Květenství 9. 1.3.1
Květenství – velikost [cm] (průměr)
10.
1.3.2
Květenství – paprsky v okolíku (viz. vyobrazení)
Stupnice
Hodnoty
3. rozložený 5. polovzpřímený 7.vzpřímený 3.slabé 5.střední 7.silné 1.velmi nízká 3.nízká 5.střední 7.vysoká 9.velmi vysoká
<25 25-50 51-70 71-80 > 80
3.malý 5.střední 7.velký 3.malý 5.střední 7.velký 3.světlezelený 5.zelený 7.tmavozelený 3.úzké 5.střední 7.široké 3.řídké 5.střední 7.husté 3.malé 5.střední 7.velké 3.řídké 5.středně husté 7.husté
96
<4 4-6 >6
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Carum sp.- číslo plodiny A 22 Poř.číslo Znak 1.5 Plod 11. 1.5.1 12.
1.5.3
Plod - velikost nažek [mm] Plod - opadavost nažek [%]
2.Biologické znaky 2.1 Porost a vegetační doba 13. 2.1.1 Vegetační doba začátek kvetení terminálního okolíku 14. 2.1.2 Vegetační doba fyziologická zralost nažek 3. Hospodářské znaky 3.1 Výnos 15. 3.1.1 Hmotnost tisíce semen (HTS) [g]
3.2 Biochemické znaky 16. 3.2.1 Obsah - silice [ml/kg bezvodé drogy] 17.
3.2.2
Obsah - karvon [ %]
18.
3.2.3
Obsah - limonen [%]
Stupnice
Hodnoty
3.malý 5.střední 7. velký 3.malá 5.střední 7.velká
<3 3-5 >5 <20 20-40 >40
3.krátká 5.střední 7.dlouhá 3.krátká 5.střední 7.dlouhá 1.velmi nízká 3.nízká 5.střední 7.vysoká 9.velmi vysoká 3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízký 5.střední 7.vysoký
97
<25 25-30 >30 <50 50-60 >60 <40 40-50 >50
Poznámka
Minimální sada deskriptorů pro lékořici Glycyrrhiza L., číslo plodiny A44 Číslo znaku
Název
1
povrch stonku
2
barva stonku
3
průřez stonku
4
lesk listu
5
lepkavost listu hustota květenství
6 7
barva křídel květu
8
tvar plodu
9
povrch plodu
10
barva na povrchu kořene % glycyrrhizunu
11
Stupnice
Projev znaku
1 2 3 1 2 3 1 2 0 1 2 0 1 3 5 7 1 2 3 1
lysý slabě pokryt chlupy silně pokryt chlupy světle zelená zelená načervenalá kruhový nepravidelný chybí střední vysoký chybí je přítomna řídký hrozen středně hustý hrozen hustý hrozen bílá růžová fialová jednoduchý lusk
2
lusky seskupeny v hustém plodenství lysý pokryt ostny silně pokryt ostny světle žlutá žlutá hnědožlutá malé < 0,5 střední 0,5-2,5 vysoké >2,5
1 2 3 1 2 3 3 5 7
98
Poznámky
Minimální sada popisných deskriptorů- Lavandula sp. – číslo plodiny A 55 EVGEZ Poř.číslo Znak Č.znaku 1. Morfologické znaky 1.1 Rostlina 1. 1.1.1 Rostlina –habitus 2.
1.1.2
Rostlina-výška [cm]
3.
1.1.3
Rostlina- šířka [cm]
1.2 List 4.
1.2.1
List- olistění
5.
1.2.2
List- tvar
6.
1.2.3
List-vrchol
7.
1.2.4
List- barva
8.
1.2.5
List-velikost-délka[cm]
9.
1.2.6
List-velikost-šířka[cm]
1.3 Květenství 10. 1.3.1
Květenství-délka [cm] (měřeno od nejspod.lichopřeslenu k vrcholu)
Stupnice
Hodnoty
1. vzpřímený 2.rozložený 3.poléhavý 1.velmi nízká 3.nízká 5.střední 7.vysoká 9.velmi vysoká 3.úzká 5.střední 7.široká
< 20 20-30 31-40 41-60 > 61 < 35 36-70 > 71
3.řídké 5.střední 7.husté 1.čárkovitý 2.kopinatý 3.eliptický 4.peřenodílný 5.peřenosečný 1.tupý 2.zašpičatělý 3.vykrojený 1.šedý 2.šedozelený 3.zelenošedý 4.zelený 5.tmavozelený 3.krátký 5.střední 7.dlouhý 3.úzký 5.střední 7.široký
< 2,0 2,1-4,5 > 4,5 < 0,2 0,3-0,5 > 0,6
3.krátké 5.střední 7.dlouhé
< 2,0 2,1-10,0 >10,1
99
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Lavandula sp.- číslo plodiny A 55 EVGEZ Poř.číslo Znak Č.znaku 1. Morfologické znaky 1.4 Květ 11. 1.4.1 Květ-barva kalichu
12.
1.4.2
Květ-barva koruny
2. Biologické znaky 2.1 Vegetační doba 13. 2.1.1 Doba kvetení [dny] (od plného kveteni do zaschnutí všech květů v květenství)
14.
2.1.2
Remontování
3. Hospodářské znaky 3.1 Biochemické znaky 15. 3.1.1 Obsah-Limonen [%] 16.
3.1.2
Obsah- 1,8Cineol [%]
17.
3.1.3
Obsah-Kafr [%]
18.
3.1.4
Obsah –Linalool [%]
19.
3.1.5
Obsah-Linalylacetat [%]
Stupnice
Hodnoty
1.šedá 2.šedozelená 3.zelená 4.zelenošedá 5.světle fialová 6.fialová 7.tmavofialová 0.bílá 1.bílá s okem 2.růžová 3.růžová s okem 4.světle modrá 5.modrá 6.tmavomodrá 7.světle fialová 8.fialová 9.tmavofialová 3.krátká 5.střední 7.dlouhá 0.ne 1.ano
< 20 20-25 >25
3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízký 5.střední 7.vysoký
<1,0 1,0-2,0 >2,0 <2,5 2,5-10,0 >10,0 <1,2 1,2-2,0 >2,0 <20,0 20,0-45,0 > 45,0 < 25,0 25,0-46,0 >46,0
100
Poznámka
20.
3.1.6
Obsah-Lavandulylacetat [% ]
21.
3.1.7
Obsah silice [ml/kg bezvodé drogy]
3.2 Vhodnost k sušení 22. 3.2.1 Opadavost květů po usušení [%] (sušení ve stínu, proudícím vzduchem, při teplotě do 35oC)
22.
3.2.2
Barevná stálost sušených květenství
3.nízký 5.střední 7.vysoký 3.nízký 5.střední 7.vysoký 1.nízká
<0,2 0,2-5,0 >5,0 <13,0 13,0-18,0 >18,0 <10
2.střední
10-30
3.vysoká
>30
3.nízká 5.střední 7.vysoká
101
Minimální sada popisných deskriptorů- Ocimum sp.- číslo plodiny A 68 Poř.číslo Znak 1. Morfologické znaky 1.1. Rostlina 1. 1.1.1 Rostlina -habitus 2.
1.1.2
Rostlina – výška [ cm]
3.
1.1.3
Rostlina - výška 1.větvení [cm] (měřeno od povrchu půdy k prvnímu větvení)
4.
1.1.4
Rostlina - odění stonku
1.2 List 5.
1.2.1
List - tvar
6.
1.2.2
List - okraj
7.
1.2.3
List-odění
8.
1.2.4
List
Stupnice
Hodnoty
1.vzpřímený 2.polovzpřímený 3.rozložený 1.velmi nízká 3.nízká 5.střední 7.vysoká 9.velmi vysoká 3.nízká 5.střední 7.vysoká 3.slabé 5.střední 7.silné
<20 20-30 31-40 41-50 >50 <10 10-15 >15
1.kopinatý 2.podlouhlý 3.vejčitý 4.eliptický 1.celookrajný 2.řídce pilovitý 3.pilovitý 4.hluboce pilovitý 5.zubatý 0. bez odění 3.řídké 5.střední 7.husté 1.hladký 2.zvlněný 3.jemně puchýřovitě zvlněný 4.puchýřovitě zvlněný 5.zvlněný podél nervatury
102
Poznámka
Minimální sada popisných deskriptorů- Ocimum sp.- číslo plodiny A 68 Poř.číslo Znak
Stupnice
Hodnoty
9.
1.2.5
List - velikost [ cm]
<3 3-6 >6
10.
1.2.6
List - barva
3. malý 5. střední 7. velký 1.světle zelená 2.zelená 3.tmavě zelená 4.fialově zelená 5.fialová 3.malý 5.střední 7.velký 1.světle zelená 2.zelená 3.tmavozelená 4.fialová 0 ne 1.ano 1.bílá 2.fialová
<1,0 1,0-1,5 >1,5
0.nevyrovnaný
< 70% rostlin v porostu má rozkvetlou ½ květenství > 70% rostlin v porostu má rozkvetlou ½ květenství
1.3 Květ 11. 1.3.1
Květ - velikost [ cm]
12.
1.3.2
Květ - barva kalichu
13.
1.3.3
Květ - odění kalichu
14.
1.3.4
Květ - barva koruny
2.Biologické znaky 2.1 Porost a vegetační doba 15. 2.1.1 Vyrovnanost porostu [%]
1.vyrovnaný 3. Hospodářské znaky 3.1 Biochemické znaky 16. 3.1.1 Obsah silice [ml/kg bezvodé drogy] 17.
3.1.2
Obsah-methylcavicol
18.
3.1.3
Obsah-linalool
19.
3.1.4
Obsah-kafr
20.
3.1.5
21.
3.2.6
Obsah-cinnamic acid methyl ester Obsah-eugenol
3.nízký 5.střední 7. vysoký 0.ne 1.ano 0. ne 1.ano 0 ne 1.ano 0 ne 1.ano 0.ne 1.ano
103
<2,0 2,0-4,0 >4,0
Poznámka
7.10 Metodika řešení kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin
Odpovědní řešitelé: Ing. Vojtěch Benetka, CSc Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví 252 43 Průhonice
Doc. Ing. Boris Krška, PhD Mendlova zemědělská a lesnická universita,Brno fakulta zahradnická, Lednice na Moravě
Průhonice, Lednice na Moravě 2003
104
Úvod Kolekce genetických zdrojů okrasných rostlin se řeší na dvou pracovištích: ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice a v Mendlově zemědělské a lesnické universitě,Brno, fakulta zahradnická, Lednice na Moravě. Zahrnuje sbírky vybraných druhů okrasných dřevin a květin. Zařazení jednotlivých druhů vychází z obvyklého zahradnického třídění s ohledem na způsob množení jednotlivých druhů. Kolekce okrasných rostlin zahrnují 3 rody okrasných dřevin a větší množství rodů a druhů květin. Kolekce se člení na následující tématické celky: I. Okrasné dřeviny II. Květiny a) generativně množené taxony ze skupiny letniček,dvouletek i trvalek b) vegetativně množené taxony ze skupiny cibulovin, trvalek a letniček Vzhledem k odlišnosti práce s jednotlivými skupinami (kolekcemi) rostlin, je metodika zpracována pro každou skupinu zvlášť, kromě některých obecných částí. Při shromažďování genofondů vychází se z obecné zásady, uchovat především sortimenty domácích odrůd, které jsou již vyloučeny z běžného pěstování. Vedle využití genofondů ve šlechtění nových odrůd okrasných rostlin, mohou tyto staré sortimenty najít specifické uplatnění při obnově historické kulturní krajiny.
Přehled kolekcí OKRASNÉ DŘEVINY
Kolekce je udržována ve VÚKOZ v Průhonicích. Zahrnuje následující rody: Rhododendron L., Malus Mill.a Rosa L. Hlavní cíle
-
uchovat rozsáhlou sbírku taxonů (odrůd i původních druhů) domácí i cizí provenience pro účely šlechtění i jako výchozí množitelský materiál, využívaný pro účely krajinářské a obnovu historické kulturní krajiny; vyhodnotit sbírky a popsat významné znaky důležité pro výběr vhodných taxonů pro krajinářské využití revize shromážděného sortimentu (odrůdová případně druhová pravost)
Rhododendron
Hodnocené znaky a vlastnosti Jednotlivé znaky jsou hodnoceny podle vypracovaného klasifikátoru . Hodnotí se znaky morfologické, fyziologické a hospodářské (které odpovídají funkci okrasných rostlin) . Důraz se klade na sledování zimovzdornosti a schopnosti vegetativního rozmnožování.
105
Metody využívané při hodnocení GZ Celý genofond je uchováván v polní kolekci. Taxony, u kterých jsou již ukončeny podrobné popisy podle klasifikátoru a jsou ukončeny srovnávací pokusy jsou umístěny ve sbírce na Dendrologické zahradě VÚKOZ. Výsledné hodnocení je výsledkem tříletého pozorování. Každý taxon je vysázen (uchováván) minimálně v pěti kusech; pokusy se zakořeňováním zakládají se ve 3 letech po 40 ks v jednom opakování. Zvlášť je hodnocena schopnost zakořeňování u položek uchovávaných v podmínkách in vitro. Další prováděná hodnocení U vybraných taxonů sleduje se resistence vůči houbovým chorobám (Phytophthora) a škůdcům (lalokonosec) Používané metody a standardy regenerace GZ Regenerace rostlin je u všech položek prováděna vegetativní cestou – řízkováním případně roubováním. U vybraných položek se používá i metoda in vitro.
Přehled spoluprací při práci s kolekcemi Spolupráce spočívá především ve vzájemném rozšiřování kolekcí s botanickými zahradami : Ogrod Botaniczny Uniwersytetu Wroclawskiego; Katedra Rośtlin Ozdobnych Akademia Rolniczna Kraków, Botanický ústav AV ČR Průhonice, Botanická zahrada SŠZ Praha. Přímá spolupráce s uživateli Jedná se hlavně o výběr sortimentu pro parky. Dále jako zdroj odrůdově pravého množitelského materiálu a o výukový materiál pro odborné školy všech stupňů. Malus Hodnocené znaky a vlastnosti Hodnocení se provádí podle vypracovaného seznamu deskriptorů. Hodnocení zahrnuje především: fenologické údaje (doba rašení, kvetení, opad listu), morfologické znaky , hospodářské znaky (bohatost kvetení, násada plodů, rychlost růstu, estetická působnost), rezistence (choroby a škůdci, zimovzdornost).
Metody využívané při hodnocení GZ Celý genofond je uchováván v polní kolekci původně v řadách vzdálených 6m a v řadě ve vzdálenosti 3m .Jednotlivé taxony jsou vysázeny v počtu 6 kusů (před rozvolněním). Podle potřeby (velikosti stromů) jsou výsadby rozvolňovány. Používané metody a standardy regenerace GZ Regenerace rostlin je prováděna vegetativní cestou – očkováním případně roubováním, převážně ve tvaru polokmenů Přehled spoluprací při práci s kolekcemi S arboretum v Kórniku v Polsku a arboretum MZLU v Brně Přímá spolupráce s uživateli Nejvýznamnější je spolupráce při rekonstrukcích parků Rosa
106
Hodnocené znaky a vlastnosti Hodnocení se provádí podle vypracovaného seznamu deskriptorů (viz příloha) a zahrnuje především: fenologické údaje, morfologické znaky, stupeň rezistence (choroby a škůdci, zimovzdornost).
Metody využívané při hodnocení GZ Celý genofond je uchováván v polní kolekci v počtu 3 ks od každé odrůdy. Používané metody a standardy regenerace GZ Rostliny jsou regenerovány vegetativní cestou – očkováním případně z polotvrdých řízků zakořeněných na množárně. KVĚTINY Přehled kolekcí
a) kolekce udržovaná ve VÚKOZ v Průhonicích zahrnuje následující skupiny: - generativně množené květiny (letničky, dvouletky, trvalky) - vegetativně množené květiny (letničky a skleníkové květiny) - cibuloviny b) kolekce udržováná v MZLU v Lednici zahrnuje taxony následujících rodů: - generativně množené květiny: Helianthus; Zinnia; Carthamus; Callistephus, Tagetes, Salvia - vegetativně množené: Canna Hlavní cíle
-
uchování rozsáhlejší sbírky taxonů (odrůd i původních druhů), především domácí provenience, pro účely šlechtění a obnovu historické kulturní krajiny; vyhodnocení kolekcí a záznamy o významných znacích důležitých pro výběr taxonů vhodných pro zahradnické využití revize shromážděného sortimentu (odrůdová případně druhová pravost)
Generativně množené květiny
Hodnocené znaky a vlastnosti Protože se jedná o skupinu více taxonů (okolo 100 druhů) s větším počtem odrůd (okolo 250ti) s nimiž se pracuje postupně (tak jak dochází k regeneraci taxonů se sníženou klíčivostí), také deskriptory jsou pro každý z hodnocených rodů vytvářeny postupně. Obecně lze shrnout, že v polní výsadbě jsou hodnoceny: znaky habituelní, morfologie stonků, listů a květenství, velikost, barva a počet květů, doba kvetení . Metody využívané při hodnocení GZ : Polní experimenty – předpěstované rostliny vysazují se v počtu minimálně 200 ks s přihlédnutím k metodikám udržovacího šlechtění; běžné hodnocení podle souboru deskriptorů Další prováděná hodnocení - estetické hodnocení - testování rezistence vůči Fusarium oxysporum u čínských aster (vč. testování závislosti rezistence metodou RAPD) 107
-
testování závislosti rezistence u polyploidů
Používané metody regenerace Při regeneraci (přesevy položek se sníženou klíčivostí semen) jsou respektovány standardy, které vycházejí z květní biologie jednotlivých druhů a respektují specifické požadavky na případnou technickou izolaci. Vzešlé rostliny po výsevu ve skleníku jsou přepichovány do sadbovačů a v agrotechnickém termínu vysazovány na pole. Pro regeneraci jedné položky vysazujeme z důvodů praktických 200 rostlin od odrůdy a to jak u taxonů převážně cizosprašných tak i u převážně samosprašných. U taxonů náročnějších na teplo případně na sucho v době dozrávání semen vysazují se sazenice v isolačním skleníku, případně jsou využívány i speciální izolační sítě. Izolační vzdálenosti, jakož i spon výsadby a sklizeň se řídí metodikami udržovacího šlechtění okrasných rostlin. Při výběru položek k regeneraci upřednostňují se odlišné druhy, aby se snížila potřeba prostorové isolace. Přímá spolupráce s uživateli SEVA-Flora Valtice – přehlídky šlechtitelských porostů, konzultace, zajištění a případně výměna osiva. Účast na výstavách, poskytování materiálu pro odborné školy, poradenská činnost. Studijní materiál pro posluchače ZF MZLU (kolekce v Lednici). Vegetativně množené květiny
Vedle převážně zahraničního sortimentu vegetativně množených letniček udržuje se soubor domácích odrůd od druhu Petunia × atkinsiana D.Don (vegetativně množené převislé petúnie) a rodu Chrysanthemum × grandiflorum (Ramat.) Kutam. Hodnocené znaky a vlastnosti Pro hodnocení je vypracován jednoduchý deskriptor, který umožňuje hodnocení taxonomicky nesourodé skupiny květin. Cílem je popsat charakteristické znaky morfologické, fyziologické, hospodářské a stupeň resistence vůči chorobám. Metody využívané při hodnocení Jednotlivé taxony je nutné každoročně regenerovat. Hodnocení letniček se provádí minimálně na 5 rostlinách, ve skleníkových podmínkách podle souboru deskriptorů. Petúnie hodnotí se ve třech prostředích (ve skleníkových podmínkách , v závěsných nádobách a ve volné půdě) po třech rostlinách. Chryzantémy se hodnotí jedenkrát ročně jako kvetoucí rostliny a během celého roku se hodnotí zdravotní stav. Pokud při vizuálním hodnocení je podezření na virovou infekci testuje se taxon laboratorními nebo biologickými testy. Další prováděná hodnocení Estetické hodnocení. Používané metody regenerace. Jednotlivé taxony jsou přes zimu uchovávány formou matečných rostlin z kterých se koncem zimy odebírají bylinné řízky na vypěstování rostlin, vždy minimálně v počtu dvanácti jedinců. Laboratorní postup : Petúnie a chryzantémy se udržují i v podmínkách in vitro. Primární kultury jsou založeny z vegetačních vrcholů. Pro přemnožování a uchovávání klonů je použito modifikované MS médiu (Murashige and Skoog, 1962) bez přítomnosti růstových látek. Kultivace probíhá ve fytotronu při zářivkovém osvětlení (2 800 Lx, 12 hod fotoperioda) a teplotě 10 °C. Při této teplotě dochází k pomalejšímu růstu a je dosažena lepší
108
kvalita výhonů. Mikrořízky jsou zakořeňovány ex vitro v propařeném množárenském substrátu (rašelina, perlit, vápenec) při teplotě 22 °C. Přímá spolupráce s uživateli Každoročně je připraven výchozí množitelský materiál v dobrém zdravotním stavu pro příslušné zájemce. Cibuloviny a hlíznaté květiny Přehled kolekcí :
Dahlia Cav. Gladiolus L. Tulipa L. Canna L.
Hlavní cíle
Dahlia : uchování vybraných zahraničních odrůd a původních českých odrůd vyšlechtěných po roce 1970. Pozornost je věnována virovým a bakteriálním chorobám, které jsou nejvážnějšími patogeny tohoto druhu. Gladiolus : uchování nejdůležitějších zahraničních odrůd a původních českých odrůd vyšlechtěných po roce 1980. Hlavním problémem je prevence a eliminace onemocnění vyvolávaném houbou Fusarium oxysporum f. gladiolii (Mass.)Snyd. et Hans. a přenosu některých virových chorob, zejména mozaiky okurky a žluté mozaiky fazolu Tulipa : Zachování rozsáhlého sortimentu druhů a odrůd některých původních druhů a historických odrůd, které jsou cenným genetickým materiálem. Jejich vlastnosti a vliv na potomstvo je ověřený. Dále se týká domácího genofondu a jeho zachování v plném rozsahu. Naše původní odrůdy se vyznačují vynikající kvalitou, zejména vysokou odolností k virovým chorobám, která je jedním z hlavních kriterií při hodnocení genofondu. Rovněž dosahují vysoké úrovně v množitelském koeficientu, jehož sledování je rovněž stálou součástí hodnocení. Canna : uchování původních českých odrůd, vybraných odrůd zahraničních a druhů nativních. Hodnocené znaky a vlastnosti Dahlia : podle deskriptoru jsou hodnoceny morfologické a fyziologické znaky a ranost nakvétání, výskyt chorob a škůdců – zdravotní stav (viz příloha). Gladiolus : podle deskriptoru jsou v polní výsadbě hodnoceny znaky : výška rostlin, barva a velikost květů, ranost nakvétání a zdravotní stav rostlin (viz příloha) Tulipa : pro tulipány byl vypracován klasifikátor, který je od roku 1999 používán. Obsahuje 68 deskriptorů, rozdělených na morfologické, biologické a hospodářské vlastnosti Canna: rostliny jsou vegetativně udržovány v každoročně obnovovaných porostech; předběžný klasifikátor byl publikován v r. 2001. Metody využívané při hodnocení Polní experimenty – opakované hodnocení morfologických znaků a hospodářských vlastností zvláště u nově zařazených odrůd. Každoroční sledování biologických znaků, které jsou proměnlivé. V některých letech nelze příznaky virových chorob spolehlivě určit a používají se laboratorní postupy (ELISA – test; v budoucnu molekulární marky). Pro hodnocení se zakládají výsadby v jednom opakování v následujícím počtu rostlin: u rodu Dahlia 10 ks; u rodu Gladiolus 30 ks a rodu Tulipa 50 ks Další prováděná hodnocení
109
U květin má důležitý význam estetické hodnocení, které v klasifikátoru nelze zcela postihnout. K nejdůležitějším estetickým znakům náleží barva a její rozložení na květech. Další hodnocení spočívá proto v podrobném popisu barev podle tabulek RHS Colour Chart. Používané metody a standardy regenerace Dahlia : občasné vegetativní přemnožení přestárlých hlíz pomocí řízků ze vzrostných vrcholů ve skleníku (každoročně cca 5% vzorků), které po zakořenění se vysazují na pole.. Gladiolus : Průběžné nahrazování přestárlých hlíz mladými hlízami vypěstovanými ve skleníku z rozmnožovacích korálků (každoročně cca 10% vzorků). Tulipa : Každoroční výsadba přiměřeného vzorku kvalitních cibulí. Canna: průběžné obnovování rostlin vegetativním množením - dělením oddenků Přehled spoluprací při práci s kolekcemi
VÚRV Praha – Ruzyně, Biofyzikální ústav ČAV Brno, ÚEB Olomouc Přímá spolupráce s uživateli
Genofond je využíván na vlastním pracovišti a HOZ ÚKZÚZ Dobřichovice ke srovnávacím pokusům při registraci nových odrůd. Genetické zdroje jsou využívány při novošlechtění ve VÚKOZ Průhonice. Propagace genofondu některých květin na výstavách. Pedagogické aktivity: Kolekce genových zdrojů využívají posluchači zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně také ke studiu květinových sortimentů a k řešení diplomových a doktorandských prací. Kurátoři kolekcí genových zdrojů jsou v některých případech také vysokoškolskými pedagogy. Literatura Apple, pommier apfel (Malus Mill.), 1986, UPOV. Asjes C.J., Elbertsen M. (1982): Tulpenmozaiekvirus in tulpen – de symptomem en het ziek zoeken. Laboratorium voor Bloembollenonderzoek Lisse/Wageningen, 40 s. Bočanceva Z.P. (1962): Tjulpany – morfologija, citologija i biologija. – Taškent , 407 s. Bugala W., Straus H. (1980): Jablonie ozdobne w Arboretum Kórnickim i dotychczasowe wyniki ich uprawy. – Arboretum Kórnickie, XXV., s. 85 – 116. Čuriová S.(1989): Československá genová banka kulturních rostlin. – VÚRV, Praha-Ruzyně, 30 s. Dostál, J. - Futák, J. – Novák, F.A. (1966): Flóra Slovenska I., Slovenská akademia vied, Bratislava, 602s. Dotlačil L., Stehno Z., Faberová I., Škaloud V. (1995): Rámcová metodika národního programu konzervace a využití genofondu rostlin. – VÚRV Praha – Ruzyně. Fiala Fr. J. L. (1994): Flowering crabapples: the genus Malus. – Timber Press, Portland. Hall A.D. (1940): The Genus Tulipa. – London, 171 s. Hofbauer J., Uher J., Faberová I.: Klasifikátor – Descriptor List – Carthamus tinctorius L. Genetické zdroje č.74, VÚRV Praha, VÚP Troubsko, MZLU v Brně 2001 - 14 s. Klasifikátor pro jabloň (Malus silvestris) pouze plodící odrůdy, 1990, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Praze, Odbor odrůdového zkušebnictví
110
Kočí A., Jakábová A., Jíchová I., Ondrušková L. (1974): Semenárstvo letničiek, Príroda (samex), Bratislava, 310 s. Krüssmann G. (1974): Rosen, Rosen, Rosen. Paul Parey, Berlin und Hamburg , 447 s. Krüssmann G. (1977): Handbuch der Laubgehölze, 2., Paul Parey, Berlin und Hamburg, s. 294 – 311. Matouš J., Průchová A. (1983): Metodiky udržovacího šlechtění okrasných rostlin. – VHJ Sempra, Praha, 43 s Mokrá V. (1983): Možnosti boje proti šíření virové infekce u tulipánů, mečíků a lilií. – Závěrečná zpráva VÚOZ Průhonice, 47 s., 11 tab. Nachlingerová V. (2002): Stromkové květiny (kbelíkové květiny s korunkou na kmínku). – 1. vyd., 99 s. Grada, Praha. Petrová E., Faberová I. (2000): Klasifikátor – Genus Tulipa L., 24 p. – ČRGZ, VÚKOZ Průhonice, VÚRV, Genová banka Praha –Ruzyně. Petrová E., Plavcová O. (1996): Hodnocení tulipánů ze sortimentu VÚOZ Průhonice z let 1984-1994. – Acta Průh., 63:41-76. Průcha J. a kol. (1966): Letničky a dvouletky. SZN Praha, 261s. R.H.S. Colour Chart (1966) – The Royal Horticultural Society London. . Straus H. (1959): Wartości dekoracyjne niektórych gatunków i odmian rodzaju Malus Mill. – Arboretum Kórnickie, IV., str 183 – 203. Uher J. (1995): Srovnání vybraných kultivarů světlice barvířské (Carthamus tinctorius L.) z hlediska květinářského využití. Zahradnictví (Horticultural Science) 22 (3): 89-94, CS ISSN 0862-867X Uher J. (1997): Safflower in European horticulture. in: Corleto A., Mündel H.-H. (eds.): Safflower: a multipurpose species with unexploited potential and world adaptability Proc.4th International Safflower Conference, Adriatica Editrice, Bari 1997, 41-42. Uher J., Nováková A. (1997): Study on the descriptors of Callistephus chinensis NEES. in Kobza F., Pidra M. (eds.): Biological and technical development in horticulture. Proc. International Horticultural Scientific Conference, MZLU Brno, Lednice na Moravě, 362. Uher J., Svitáčková B.(2001): A preliminary synopsis of Canna descriptors. Proc. 9th International Conference of Horticulture, vol.2, 401-406, MZLU Brno, ISBN 80-7157-524-0 Václavík J. (2002): Mečíky v zahradě. – Jubilejní ročenka 2001 pěstitelů jiřinek, mečíků a ostatních cibulnatých a hlíznatých květin, s. 29–31. Votruba R. (2001): Převislé petúnie z Průhonic. – Inform. Zahradn., 5/8: 27. Working paper on draft test guidelines for ornamental apple (Malus Mill.), 1998, UPOV.
111
PŘÍLOHY Používané klasifikátory pro rod: Tulipa Rhododendron Deskriptory: Rod Dahlia - tvar květního úboru : dle mezinárodního třídění 11 skupin - velikost květního úboru : velký, střední, malý - barva květního úboru : slovní popis - ranost nakvétání : velmi raný, raný, střední, pozdní srovnávaný se standardní odrůdou - výška rostliny : vysoká, střední, nízká, velmi nízká - pevnost rostliny : pevná, středně pevná, poléhavá - zdravotní stav : dobrý, vyhovující, špatný Rod Gladiolus - výška rostliny : vysoká, střední, nízká - barva květu : slovní popis - velikost květu : velký, střední, malý, miniaturní - ranost nakvétání : velmi raný, raný, střední, pozdní, velmi pozdní, srovnávaný se standardní odrůdou - zdravotní stav : dobrý, vyhovující, špatný Rod Rosa - výška rostliny : vysoká, střední, nízká - list: matný; lesklý - barva květu : slovní popis - charakter květu : jednoduchý; poloplný, plný - opakování kvetení : ano; ne - zdravotní stav : dobrý, vyhovující, špatný - zimovzdornost: odolný, středně, málo Rod Carthamus http://genbank.vurv.cz/genetic/resources/documents/Carthamus.pdf rod Canna http://www.zf.mendelu.cz/veda-vyzkum/9thconference/sbornik/v242.doc
112
