R O Z V R H FORMACE A STUDIA ČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE

R O Z V R H FORMACE A STUDIA ČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE

ČESKÁ DOMINIKÁNSKÁ PROVINCIE PRAHA 2006

Text ve znění po schválení akt provinční kapituly z r. 2006

OBSAH OBSAH PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. Přednoviciát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . II. Noviciát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III. Formace bratří spolupracovníků po první profesi . . . . . . . . . . . . . . . IV. Klerikát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V. Permanentní formace bratří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3 3 4 7 8 9

PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. Plán institučního studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . II. Doplňkové studium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III. Stálé studium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IV. Uspořádání studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V. Studenti Generálního studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VI. Zkoušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII. Hospodaření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 11 14 15 16 16 17 18

PŘÍLOHY PROVINČNÍHO ROZVRHU STUDIA Příloha 1: Tematické okruhy studia k lektorátu teologie . . . . . . . . . . . . 19 Příloha 2: Praktické pokyny pro zájemce o řádový lektorát . . . . . . . . . . 25 Příloha 3: Statut Generálního studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE Úvod 1. Smyslem formace je, aby každý z bratří byl veden k plnosti života a k apoštolátu v duchu dominikánského charismatu. 2. Základem formace je Kniha stanov a nařízení, Všeobecný rozvrh formace a Směrnice kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života pro formaci v řeholních institutech Potissimum institutioni z 2. 2. 1990. Tento provinční rozvrh formace konkretizuje požadavky řádových dokumentů podle potřeb a možností české dominikánské provincie. Je rozvržen podle fází řeholní formace, která však tvoří jeden celek. Ke kontinuitě formace má přispět formační rada, vzájemné návštěvy magistrů aj. 3. Formační radu provincie tvoří: magistr noviců, magistr kleriků, magistr bratří spolupracovníků, promotor pro povolání a promotor pro trvalou formaci. Další členy může jmenovat provinční rada. Členové formační rady si volí ze svého středu předsedu. 4. Během celé formace doporučujeme využívat vhodné příležitosti k účasti na formačních a vzdělávacích programech pořádaných bratřími a sestrami jak v naší provincii, tak i v jiných provinciích. I. Přednoviciát 5. Přijímání do noviciátu je zásadně stanoveno tak, aby po ročním noviciátu mohli bratři, kteří budou po slibech studovat, začít obvyklý akademický rok. Práce se zájemci o řád začíná přibližně rok před takto stanoveným začátkem noviciátu. Je nejen na promotorovi pro povolání, ale i na jednotlivých klášterech a bratřích, aby rozvinul svou aktivitu a hledal způsoby, jak přiblížit mladým lidem dominikánský řeholní život. Doporučuje se umístit ve sdělovacích prostředcích informace pro ty, kdo by hledali cestu do řádu a nejsou zatím v osobním kontaktu s nikým z bratří. 6. Uchazeče přijímá do přednoviciátu promotor pro povolání; v případě uchazečů starších 40 let rozhodne o jejich přijetí formační rada na návrh promotora pro povolání. O přijetí do přednoviciátu promotor pro povolání uchazeče písemně vyrozumí. První měsíce přednoviciátu vyplní především osobní rozhovory promotora pro povolání s kandidáty. Kandidáti tráví každý měsíc jeden víkend v klášteře. Před nastoupením do noviciátu ať jsou kandidáti minimálně jeden měsíc a maximálně tři měsíce v klášteře, nejlépe ve větším konventu, kde by měl sídlit promotor pro povolání; mezi koncem PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE

[3]

tohoto pobytu a začátkem noviciátu ať je doba alespoň jednoho měsíce. Kandidáti mají účast na bohoslužebném životě konventu a zabývají se pod vedením promotora pro povolání stanovenými tématy. Během dlouhodobého pobytu v klášteře také manuálně pracují a kandidáti ke kněžství se učí francouzsky. 7. Smyslem přednoviciátu je zjistit přiměřenou lidskou a křesťanskou zralost kandidátů nebo alespoň reálnou možnost jejího dosažení, seznámit se s životem v klášteře a napomáhat jejich odpovědnému rozhodnutí ohledně vstupu do noviciátu“ (viz Kongregace pro řeholníky a sekulární instituty: instrukce Renovationis causam z 6. 1. 1969, č. 4). 8. Následují tematické okruhy, jejichž zpřesnění pro každou sezónu a konkrétní skupinu leží na bratřích, kterým jsou svěřeny ve spolupráci s promotorem pro povolání: – duchovní život – cíl života a cesta k němu, mravní ctnosti, zakotvení křesťanského duchovního života ve vykoupení, modlitba, kontakt s Božím slovem, prožívání svátostí, dary Ducha svatého; – řeholní život – biblické kořeny, čistota a poslušnost, komunitní život, observance, dominikánské charisma; – apoštolát – služba slova v životě církve, situace u nás, novozákonní základy, dominikánský apoštolát, aktuální úkoly; – liturgie – církev jako svátost, podstata liturgie, mše svatá, liturgie hodin; – dějiny spásy – krátký nástin dějin spásy, Kristův život jako zdroj spásy; – základy víry – vzhledem k nedostatečně rozvinuté katechezi probrat články víry, nejvhodněji podle apoštolského Symbolu . II. Noviciát A. Přijetí do noviciátu 9. O přijetí kandidátů do noviciátu rozhoduje komise jmenovaná provinciálem ve složení: formátoři, představení domů, kde probíhá formace, a promotor pro povolání. Kandidát musí v zásadě do konce května zaslat na provincialát žádost o přijetí, doporučení faráře nebo jiného kněze, se kterým je v kontaktu, zdravotní potvrzení o způsobilosti k noviciátu, potvrzení o křtu, biřmování a svobodném stavu a doklad o dosaženém vzdělání. Kandidáti se v přednoviciátu podrobují psychologickému vyšetření. 10. Komise posuzuje tyto právem požadované dokumenty a výsledek psychologického vyšetření. Ať též vyslechne další členy řádu, kteří uchazeče osobně znají. Má s každým kandidátem osobní pohovor. O přijetí rozhoduje

[4]

PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE

komise tajným hlasováním, jehož výsledky předkládá provinciálovi ke konečnému rozhodnutí podle LCO č. 173. Doporučuje se, aby se přijímacích pohovorů zúčastnili i bratři, kteří nejsou členy komise (někdo z Otců, bratří kleriků nebo noviců), aby se tak využil čas k dalším rozhovorům. 11. Nechť přijímací komise důsledně přihlíží k tomu, aby byly dodrženy podmínky pro přijetí dle LCO č. 155: věková zralost a samostatnost a dostatečný zdravotní stav, alespoň několik let od konverze (cca 4 roky), složená maturitní zkouška pro kandidáty kněžství, dokončení studia na vysoké škole, pokud je již v druhé půli. 12. Kandidáti mají dostat zprávu o přijetí nejpozději do konce června. Promotor pro povolání udržuje styk s těmi, jejichž přijetí bylo odloženo. B. Formace v noviciátu 13. Provinciál s radou může podle potřeby na jednu sezónu jmenovat submagistra noviců. Novicmistr má plnou odpovědnost před vedením provincie a nedělitelnou pravomoc vůči novicům. Asistenti včetně submagistra spolupracují při formaci noviců a podléhají v této činnosti jeho autoritě. 14. Formace noviců probíhá především ve dvou liniích. Jednu z nich tvoří život noviciátní komunity a druhou soustavné plánované přednášky a rozhovory ze stanovených tematických okruhů podle požadavků Kodexu kanonického práva a Knihy stanov a nařízení. Je třeba dbát na to, aby byl položen důraz na řeholní a duchovní formaci, vnitřní modlitbu a řeholní zasvěcení. a) Život noviciátní komunity 15. Život noviciátní komunity má být uspořádán tak, aby se kombinovala oddělenost noviciátu a jeho podíl na životě konventu. Oddělenost má zajišťovat klid a čas pro studium, modlitbu a rozjímání. Nelze stanovit jednoduché pravidlo pro spojování obou prvků. O převzetí určitých oficií nebo jednotlivých prací v klášteře se má převor s novicmistrem dohodnout, aniž by tím byla dotčena pravomoc převora podle LCO č. 181. 16. Liturgii hodin má noviciát v zásadě společně s konventem. Předpokládá se obvyklá struktura včetně kompletáře s jednou hodinkou během dne. Je potřebné, aby bratří čerpali z Božího slova především prostřednictvím officii lectionis. Noviciát se má zúčastňovat konventní mše svaté. Liturgická oficia noviců při jiných mších, včetně nedělních, nechť se využívají jen v krajní nutnosti a nechť se omezí na minimum. Úcta k eucharistii ať je prohlubována adorací v kapli nebo v kostele. Vhodnou mírou je společná chórová modlitba pěti desátků růžence, nebo účast na společné modlitbě růžence s věřícími v kostele. PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE

[5]

17. V noviciátu i v dalších stupních formace je třeba dbát na dodržování řeholních observancí, zejména klauzury, nošení hábitu, silencia, kázně v jídle a ve využívání času. Je třeba pečlivě dbát o to, aby novicové pochopili a svobodně přijali život podle evangelních rad poslušnosti, čistoty a chudoby. Nesmí jít ale o askezi samoúčelnou a nepochopitelnou pro člověka s dnešní zkušeností. Veškerá omezení mají sloužit cíli, jímž je dokonalá láska. V noviciátu se doporučují občasné kapituly vin zaměřené na přestupky proti řeholním observancím a proti bratrskému soužití. Tyto kapituly nesmí být formalitou. 18. Vhodná účast na kulturním životě může podpořit program noviciátní komunity. Úkolem novicmistra je vytvořit a udržovat noviciátní knihovnu s literaturou duchovní, populárně věroučnou, odbornou a beletristickou. Doporučují se pravidelné společné rozhovory o přečtených knihách. Novicmistr a konvent také spoluodpovídají za péči o zdraví noviců: doporučují se společné vycházky a výlety a možnost individuálního nebo společného sportování. b) Přednášky a rozhovory 19. Velmi důležitou součást formace noviců tvoří pravidelné osobní i společné rozhovory novicmistra s novici. K formaci je třeba počítat též pravidelné přednášky a besedy. Dosavadní praxe reagovala na možnosti a potřeby provincie a ustálila tyto tematické okruhy: – rozhovory nad Písmem svatým – minimálně jednou týdně, nejlépe nad nedělními texty, nebo kratší setkání denně; bratři mají volně formulovat, čím je texty oslovují, jak jim rozumí i jaké problémy s nimi mají; má jít spíš o rozhovor než o poučování, ale bratr, který rozhovor vede, může kultivovat osobní přístup bratří příležitostnými exegetickými a hermeneutickými poznámkami; podle osvědčené praxe modlitebních a biblických skupin se doporučuje doplnit rozhovor volně formulovanými modlitbami odpovídajícími na probrané texty; – rozhovory o duchovním životě – novicmistr nebo jiný bratr má probrat základy duchovního života podle některé osvědčené metody, zejména témata obrácení, víra, následování, naslouchání Božímu slovu, modlitba, rozjímání, řád milosti, dary Ducha svatého a charismata, překážky duchovního života, prožívání evangelních rad; podle potřeby je možno jako hosty přizvat odborníky (spirituální teologie, psychologie, lékařství); – dějiny spásy – systematické probrání dějin spásy s důrazem ne jejich vrchol v Ježíši Kristu; doporučuje se, aby přednášející byl orientován v biblistice;

[6]


– katechismus – podle potřeby je nutné doplnit znalost katechismu podle některého vhodného katechismu pro dospělé; bylo by předčasné zacházet do ryze spekulativního objasňování a rozvíjení věroučných pravd, ale je vhodné už zde nabídnout výhled tímto směrem a poukázat na možné zužitkování posvátné nauky pro rozjímání; – úvod do liturgie včetně rozboru žalmů – objasnit podstatu liturgie jako veřejné bohopocty a vykonávání Kristova kněžského poslání jeho církví, poukázat na smysl posvátných znamení, probrat hlavní části liturgie, exegeze žalmů a kantik liturgie hodin včetně christologického výkladu; – dějiny řádu – základní etapy vývoje řádu, možná je též diskuse o poučení vyplývajícím z historických informací; – Kniha stanov a nařízení – smyslem tohoto tematického okruhu je dát novicům celkový pohled na Knihu stanov a nařízení a podrobnější znalost řehole, základní ústavy a hlav I. – X. LCO; – rozhovory s odborníky – o otázkách lidských vztahů, sebevýchovy, společenského chování apod. 20. Okruhy je možno podle potřeby rozdělit a sloučit. Novice, pro které by byl některý tematický okruh zbytečný (např. katechismus, dějiny spásy a úvod do liturgie pro novice s teologickým vzděláním) může novicmistr od účasti dispenzovat. U bratří, kteří mají po noviciátu studovat na teologické fakultě, je třeba pamatovat na přípravu na studium podle aktuálních požadavků fakult (např. latina, řečtina). Doporučuje se alespoň udržovat dosaženou úroveň v cizích jazycích. III. Formace bratří spolupracovníků po první profesi 21. Místem formace bratří spolupracovníků po první profesi po dobu tří let je zpravidla konvent v Plzni (srov. LCO 217); formaci bratra v dalších dvou letech určuje provinční rada na základě doporučení formační rady provincie (srov. LCO č. 218). Vzhledem k počtu bratří kleriků a spolupracovníků může stejný bratr zastávat oficium magistra bratří kleriků i spolupracovníků. Magistr bude sledovat jejich duchovní růst a pořádat pro ně pravidelná setkání. V místní komunitě bude určený bratr, který bude magistrovi pomáhat ve formaci. Praktická práce bratří spolupracovníků v tříletém období musí být sladěná s jejich formací, především jim musí dávat dost prostoru pro modlitbu, rozjímání, četbu a pro společný program určený magistrem bratří spolupracovníků. 22. U každého z bratří spolupracovníků rozhodne provinciál po poradě s regentem studia a novicmistrem o studijní formaci. Bratři, kteří mají zájem PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE

[7]

a u kterých je naděje na úspěšné absolvování, jsou vysláni na dálkové nebo denní studium teologie. Především ať se umožní každému bratrovi rozvinout jeho specifické povolání. O jiném studiu bratří spolupracovníků rozhoduje provinciál s radou. 23. Bratři, kterým nebrání žádná závažná osobní či zdravotní překážka, absolvují kurs řízení motorových vozidel. IV. Klerikát 24. Život z víry, stálé následování Krista by mělo být prioritou i v období klerikátu. Přestože bratři věnují většinu svého času studiu, měli by konat z motivu víry, způsobem, který navazuje na dominikánskou tradici, pro apoštolský život, vlastní našemu řádu. 25. Základní formační dům bratří kleriků naší provincie je konvent v Olomouci. Jejich studium a formace probíhá v současnosti zejména v toulouské provincii. 26. Zvláštními prostředky duchovní formace kleriků jsou měsíční rekolekce a duchovní cvičení jednou ročně, pravidelné rozhovory s magistry ve skupinkách i jednotlivě. O rekolekcích a duchovních cvičeních platí obdobně to, co je o nich uvedeno v kapitole o permanentní formaci (kap. V.). Je třeba pečovat o to, aby studium a formace tvořily jeden celek. Ať se i ve studiu podporuje aktivní přístup bratří. 27. O kombinaci relativní oddělenosti se zapojením do života komunity platí stejné zásady jako pro noviciát. Přitom je třeba dbát na zachování jednoty konventu. Bratři jsou spoluzodpovědni za svou formaci, nejsou jen objekty výchovného působení. Vychovává také každý sám sebe a působí na ostatní. Bratři se snaží o společnou modlitbu růžence, soukromou adoraci a prohlubují svou přípravu na ranní rozjímání. Magistr dbá na vytvoření potřebného časového prostoru, zejména ve večerních hodinách. Pokud jde o výchovu k pochopení a přijetí řeholní observance a života podle evangelních rad a dále o kontakt kleriků s kulturou a o péči o jejich zdraví, platí obdobně pravidla uvedená v kapitole věnované noviciátu. Je potřeba ukázat bratřím význam studia, pozdvihnout jejich motivaci ke studiu a zvážit cesty, které by tomu bylo možno napomoci – návštěvy a přednášky osobností ze zahraničí, prázdninové pobyty. Vzhledem k nevelkému počtu bratří je nutno více rozvinout spolupráci s jinými provinciemi, se sestrami apod. 28. Spoluodpovědnost kleriků za život komunity se projevuje také jejich samosprávou. Bratři si volí prefekty na dobu jednoho roku. Vzhledem k měnícím se podmínkám je možné přizpůsobit jejich počet potřebám. Prefekty [8]


schvaluje magistr kleriků, který jim podle vlastního uvážení svěřuje úkoly a radí se s nimi při rozhodování o životě komunity kleriků. 29. Klerikát vede magistr kleriků, který má plnou zodpovědnost před vedením provincie a nedělitelnou pravomoc vůči klerikům. Při formaci mu mohou pomáhat submagistři, kteří v této činnosti podléhají jeho autoritě (srov. statut provincie). Je vhodné a v souladu s tradicí využívat při vedení klerikátu též samosprávy kleriků. Je užitečné, aby se magistr, submagistři a prefekti pravidelně setkávali k rozhovorům o životě komunity. 30. Služba lektora nechť se uděluje nejdříve na konci 1. ročníku studia a služba akolyty nejdříve na konci 2. ročníku. Vhodným datem pro slavnou profesi je slavnost sv. Dominika, která se tak stane svátkem komunity. V žádosti o slavné sliby bratr jasně uvede úmysl stát se knězem, nebo požádá o převedení do stavu bratří spolupracovníků. Jáhenské svěcení nechť je obvykle v říjnu na začátku 5. ročníku v Olomouci, v době akademického roku mají být bratří pověřováni jáhenskými pastoračními úkoly (křty, svatby, pohřby, vyučování apod.) jen natolik, aby se mohli dostatečně věnovat dokončení studia a složení státních zkoušek. Kněžské svěcení ať je po skončení 5. ročníku, obecně na jednom místě v Olomouci. Bratři by měli postupně získat pastorační zkušenosti. Dobrým obdobím je čas prázdnin po čtvrtém ročníku. V souladu s předpisy církve ať se v liturgii konventu vytvoří prostor pro latinskou liturgii. Formace ke kněžství by neměla spočívat pouze v učení liturgických a církevních funkcí, důraz by měl být na osobním následování Krista. 31. Bratři, kterým nebrání žádná závažná osobní či zdravotní překážka, absolvují kurs řízení motorových vozidel. 32. Na místo první asignace po počáteční formaci by se měl bratr připravovat aspoň šest měsíců předem, aby mohl několikrát navštívit komunitu a připravit se na to, co bude dělat. Místem první asignace by měl být konvent, nikoli dům. Důvodem je větší možnost postupného uvedení do praktického života. V. Permanentní formace bratří 33. Formace nekončí věčnými sliby a svěcením. Stává se ale více úkolem bratří samotných. Jsme vyzýváni k stálému obrácení, k tomu potřebujeme prohloubené studium, které mám pomůže očistit víru. Každodenními prostředky formace otců a bratří jsou čtení Písma svatého, studium posvátné nauky, modlitba a rozjímání. K formaci přispívá praktikování evangelních rad a tradiční řeholní observance. Intelektuálním aspektem stálé formace se zabývá Provinční rozvrh studia. Je vhodné, aby se každý zaměřil na některou oblast studia, v ní PROVINČNÍ ROZVRH FORMACE

[9]

se zdokonaloval, příp. složil lektorát, a seznamoval ostatní s plody svého úsilí (srov. Provinční rozvrh studia, kap. II. a III.). 34. Naše pastorační úsilí by mělo brát v úvahu změny v církvi a ve společnosti. Rozpoznat a mít odvahu přijmout znamení času znamená učinit naše působení srozumitelnějším a účinnějším. Podobně je třeba i společně promýšlet otázky pastorace. Zdá se vhodné, aby ti, kteří budou zastávat jednotlivá oficia, měli možnost si rozšířit poznatky a obohatit se zkušenostmi odjinud. Je třeba, aby v komunitě byla vymezena pro každého bratra hlavní činnost. O přijetí dalších závazků rozhodne představený po poradě s komunitou. 35. Doporučenými prostředky komunitní formace jsou jednodenní rekolekce jednou měsíčně a týdenní duchovní cvičení jednou ročně. 36. Doporučený model pro měsíční rekolekci je společná mše svatá s kázáním vedoucího rekolekce a mimoto jedna promluva na duchovní téma. Lze doplnit jednu přednášku z teologických, filozofických nebo praktických oborů podle rozvrhu studia. 37. Týdenní duchovní cvičení konaná jednou ročně je třeba odlišit od času určeného na odpočinek otců a bratří. Doporučuje se, aby se konala na vhodném místě mimo klášter. Vhodné je, aby duchovní cvičení absolvoval konvent nebo aspoň jeho část společně. Praktické okolnosti si ale vynucují celoprovinční koordinaci. Promotor pro trvalou formaci každý rok pověří vedením společných exercicií některého z bratří. Jako vedoucí duchovních cvičení mohou posloužit přednostně členové řádu, po pečlivém výběru i hosté. Klasickým modelem duchovních cvičení v dominikánské komunitě je týden relativně dokonalé a meditativně prožívané liturgie a denně několik přednášek zaměřených v nejširším smyslu na duchovní život. Je vhodné zajistit dostatečný čas a vhodné prostory pro silentium. Od účasti na duchovních cvičeních v některém roce může dispenzovat provinciál.

[ 10 ]


PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA Úvod 1. Generální studium Řádu bratří kazatelů (dominikánů) – a jeho Institut svatého Tomáše Akvinského (IST) – v Olomouci (dále jen „GS“) bezprostředně spolupracuje s Cyrilometodějskou teologickou fakultou UP v Olomouci. Posluchači institučního studia na Generálním studiu, pokud regent studia v jednotlivém případě nerozhodne jinak, jsou na této fakultě zapsáni na řádné denní studium. Jednotlivé případy se rozhodují individuálně, mimo jiné denním a též externím a mimořádným studiem na jiné vysoké škole katolického teologického směru a výjimečně též individuálním studiem a zkouškami na Generálním studiu. 2. Generální studium plní tyto úkoly: a) studentům institučního studia zapsaným k řádnému dennímu studiu na Cyrilometodějské teologické fakultě na UP v Olomouci doplňuje vzdělání dle Ratio studiorum generalis (RSG) v oblastech specifikovaných v tomto Provinčním rozvrhu studia. Děje se to přednáškami, semináři a konzultacemi. Výsledky studia těchto doplňkových Tematických okruhů se podle rozhodnutí regenta studia ověřují zkouškami; b) poskytuje řádovým kněžím přípravu ke zkoušce opravňující zpovídat a zkouší je; c) poskytuje absolventům institučního studia přípravu ke zkoušce pro stupeň lector theologiae a zkouší je; d) poskytuje další vzdělávací služby mimo rámec uvedený v bodech a) – c) různým osobám a skupinám na úrovni katechetických kurzů na základě dohody s jinými instituty zasvěceného života, sdruženími věřících nebo diecézemi. 3. Regent studia po konzultaci s lektory a po přípravě v komisi pro intelektuální život předloží provinciálovi s radou ke schválení statut Generálního studia. O ekonomickém statutu GS pojednává kapitola VII. tohoto Rozvrhu. I. Plán institučního studia 4. Plán institučního studia se shoduje se schváleným studijním plánem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Účast studentů na přednáškách hlavních předmětů, které určí moderátor GS, je povinná. V době institučního studia má být pro studenty hlavní záležitostí studium filosofie a teologie; moderátor GS však po konzultaci s magistrem kleriků může dovolit PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA

[ 11 ]

zapsání některých jednotlivých předmětů na jiné fakultě jako mimořádné studium. Podle eventuálního vývoje studijního plánu a podle skutečného stavu v jednotlivých oborech, zejména analogicky s přihlédnutím k č. 114 § 3 III RSG, doplňuje GS studentům dále uvedené tematické okruhy. Výběr z okruhů, rozsah a způsob prověření vědomostí navrhne pro každý akademický rok a ročník moderátor GS a předloží nejpozději na první podzimní zasedání provinční rady k projednání. 5. Každý klerik ať stráví během svého institučního studia alespoň jeden semestr v zahraničí. 6. Moderátor GS ve spolupráci s regentem a magistrem kleriků vypracuje rozvrh doplňkového studia pro bratry studující ve Francii (s ohledem na česká specifika, např. české dějiny) a určí zapojení do apoštolátu a praxi v konventech a domech provincie o letních prázdninách. 7. Moderátor GS ve spolupráci s regentem a magistrem kleriků vypracuje rozvrh doplňkového studia pro bratry studující v Olomouci. Ať každý rok na začátku akademického roku zhodnotí nabídku studijního programu v oblasti filosofie a jiných důležitých předmětů na CMTF UP v Olomouci a zajistí potřebné doplňkové přednášky. 8. Ať bratři během základní formace absolvují vhodné lekce kurzu o komunikaci (vzhledem k budoucímu apoštolátu, rozhovorům a jednání s lidmi). Doplňující tematické okruhy pro instituční studium 9. Proseminář ke studiu teologie – metody individuálního vysokoškolského studia a intelektuální práce 10. Filozofie a) Úvod – Filozofie a teologie v díle sv. Tomáše Akvinského b) Ontologie – Přínos sv. Tomáše k aristotelské tradici – Analogia entis – Přehled nauky o transcendentálních vlastnostech jsoucna – Ontologické diference c) Antropologie – Vztahy těla a duše – Filozofická psychologie poznání – Antropologický základ etiky ctností d) Dějiny filozofie – Vývoj tomismu od 14. do 19. století [ 12 ]

PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA

– Význační žáci sv. Tomáše ve 20. století 11. Fundamentální teologie a) O Zjevení – Preambula fidei u sv. Tomáše Akvinského b) O církvi – Církev jako Boží lid nové smlouvy v díle Yves Congara 12. Biblistika a) Úvod do Písma svatého – Otázky kánonu, význam Septuaginty – Nová pojetí inspirace – Poměr biblické a systematické teologie b) Starý zákon – Rozbor jevu proroctví ve SZ – Deuterokanonické knihy v rozvoji SZ biblické teologie c) Nový zákon – Nová pojetí vzniku evangelií d) Exegeze – Exegeze a výklad v kontextu tradice – Pravdivost Písma sv. a literární druhy 13. Dogmatika – Stvoření a vědecký výklad vzniku světa a života – Boží všemohoucnost a svoboda tvorů – Klasický traktát De Verbo incarnato a unio hypostatica 14. Morální teologie – Tomášovské pojetí morální teologie – Informace o diskutovaných otázkách morální teologie (ochrana života, sociální učení, pohlavní a manželský život) 15. Teologie duchovního života – Dominikánská tradice (sv. Tomáš Akvinský, sv. Kateřina Sienská, porýnská mystika, Garrigou-Lagrange) 16. Liturgika – Stručný přehled dějin a současnosti dominikánské liturgie 17. Dějiny církve – Vybrané kapitoly z dějin dominikánského řádu 18. Pastorální teologie – Přehled hodegetiky – Pohled na mimofarní pastoraci – Laický apoštolát, evangelizace, misie PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA

[ 13 ]

– Hnutí v církvi – Teologie kázání a homiletická praxe – Psychologické a sociologické aspekty lidských vztahů – Církevní administrativa – Základy řízení (managementu) – Základy ekonomiky farnosti, konventu a provincie II. Doplňkové studium 19. Doplňkové studium po studiu institučním probíhá dvojím způsobem: a) na GS podle č. 2. b, c); b) mimo českou dominikánskou provincii: – doplňkové studium pro potřeby specializovaného apoštolátu; – pro získání licenciátu a doktorátu teologie na institucích, které k tomu mají oprávnění podle církevního práva. 20. Pokud jde o studium mimo provincii, přednost mají instituce řádu kazatelů, ale podle možností a potřeb to mohou být i jiné vysoké školy. Ke studiu mimo provincii doporučuje regent studia a po projednání s lektory GS rozhoduje provinciál. Podmínkou pro vyslání na studium k licenciátu je zpravidla získání lektorátu teologie v řádu a dostatečná aktivní znalost jazyka (nejlépe státní jazyková zkouška), ve kterém má probíhat další studium. Přednost mají posluchači s lepším průměrem známek v institučním studiu. A. Plán studia ke zkoušce opravňující zpovídat 21. Lhůta ke složení této zkoušky je dána v LCO č. 251, odložení zkoušky ze závažných důvodů může povolit provinciál. Absolventi institučního studia po kněžském svěcení se připravují individuálním opakováním látky ze stanovených tematických okruhů z literatury určené lektory GS pro dotčené obory. Lektoři poskytují individuální nebo skupinové konzultace, jejichž hlavní náplní je rozbor případů. 22. Předepsané obory a tematické okruhy ke zkoušce pro zpovídání: a) morální teologie – nauka o hříchu na pozadí nauky o ctnostech; – těžký a všední hřích; – vybraná speciální témata k diskutovaným morálně teologickým otázkám; b) hodegetika – praktické otázky svědomí (laxnost, skrupulozita); – mravní norma a výchova k jejímu dodržování; – souvislosti pastorace s odborným poradenstvím; [ 14 ]


c) církevní právo – kánony 959 – 997, 1055 – 1165, 1311 – 1399 a 1717 – 1731. B. Plán studia pro stupeň lector theologiæ 23. U řádových kněží, kteří se budou dále věnovat samostatné intelektuální práci (bádání, publikační činnost, vyučování – jako lektoři konventu) a speciálnímu apoštolátu, se nadále požaduje v české provincii získání lektorátu. 24. Studium je individuální pod vedením lektorů GS. Lektor může též uspořádat skupinové konzultace a doporučit externí přednášky nebo semináře na jiných vysokých školách. Cílem studia je podrobnější znalost hlavních teologických oborů a příprava na samostatnou badatelskou a pedagogickou činnost. Důraz je položen na znalost solidních pramenů světové odborné literatury, na biblický a patristický základ a na metodu sv. Tomáše Akvinského. 25. Schopnost samostatné práce se ověřuje písemnou prací na téma dohodnuté s lektorem, kterého moderátor GS pověřil jejím vedením. Práce musí čerpat z hodnotné teologické literatury. Přednost mají prvotní prameny. Nemá jít o pouhou kompilaci. 26. Předepsané obory pro zkoušku k lektorátu: – úvod do díla sv. Tomáše Akvinského; – biblistika; – dogmatika; – morální teologie. 27. Podrobnější informace uvádí příloha tohoto Rozvrhu studia pod názvem Tematické okruhy studia k lektorátu teologie. III. Stálé studium 28. Každý bratr má právo a povinnost věnovat pravidelně určitý čas systematickému studiu v určené oblasti. Představení konventů jsou povinni vytvořit pro toto studium potřebný čas, volnost a klid. Plnění této povinnosti ať věnuje pozornost kanonická vizitace provinciála. Bratři v rámci stálého studia se zaměří na stanovené obory. 29. Na akademický rok nebo podle potřeby i delší období stanoví regent studia s dostatečným předstihem obor, na který se studium řádových kněží a eventuálně bratří kooperátorů s teologickým vzděláním soustředí. Určený lektor GS sestaví seznam doporučené literatury s podrobnými bibliografickými údaji ve dvou okruzích: 1° kvalitní současné příručky v rozsahu institučního studia v různých dostupných jazycích pro zopakování látky; 2° literaturu rozšiřující látku nad tento rozsah s důrazem na otázky v současnosti diskutoPROVINČNÍ ROZVRH STUDIA

[ 15 ]

vané, potřebné pro praxi. K literatuře lektor vyhotoví komentář se stručnými anotacemi a odborným hodnocením doporučených knih a článků i oznámením, kde jsou dostupné, a sylabus důležitých témat ke studiu. 30. Stálé studium koordinuje regent studia, tematicky odpovídá za danou sezónu pověřený lektor GS a v každém konventu s ním spolupracují lektoři konventů. Pověřený lektor doplňuje individuální studium literatury vlastními přednáškami a přednáškami hostů, které zajistí. Přednášky, včetně termínů a vhodných míst, na kterých se mohou shromáždit bratří z určité oblasti, jsou součástí plánu oboru na sezónu. Stanovuje ho provinční rada na návrh regenta studií. Regent vede o průběhu studia protokolární záznam, který je k dispozici v provinčním archivu. 31. Jednotlivé úseky studia se uzavírají kolokviem. Na nich mají bratří prokázat nabyté vědomosti. 32. Z tohoto systému stálého studia jsou zcela vyjmuti lektoři GS a učitelé filozofie a teologie na vysokých školách teologického zaměření, dále ti, kdo v daném oboru mají lektorát, licenciát nebo doktorát, a ti, kdo jsou v dané době studenty doplňkového studia na GS nebo mimo provincii podle kapitoly II. tohoto rozvrhu, dále bratří, kteří absolvovali trienální zkoušky v rámci diecéze, a také bratří starší 60 let. IV. Uspořádání studia 33. Regent studia koordinuje celou studijní aktivitu v provincii, moderátor GS řídí hospodářskou a technickou stránku GS, organizuje studium a zkoušky, dokumentuje činnost GS, řídí porady lektorů GS, pokud není přítomen regent studia. 34. Všichni regentem navržení vyučující na Generálním studiu jsou označeni jako lektoři. Lektory jmenuje na doporučení komise pro intelektuální život provinciál po projednání s provinční radou. 35. Na návrh regenta studia může u neteologických oborů provinciál se svou radou ustanovit jako externího lektora i osobu, o které je známo, že je schopna přednášet svůj obor, přestože nemá předepsanou kvalifikaci. 36. Regent studia předloží provinční radě každý rok zprávu o přípravě budoucích vyučujících. V. Studenti Generálního studia 37. Studenti institučního studia na GS, kteří se zapisují na řádné denní studium na katolické teologické fakulty, jsou přijímáni dvojím způsobem: [ 16 ]


a) Pokud má fakulta vlastní přijímací řízení, jsou k němu vysíláni všichni bratří, kteří při nástupu do noviciátu ohlásili svůj záměr studovat a provinciál s radou nerozhodli jinak, a ti, o kterých tak rozhodl dodatečně provinciál s radou. b) Neorganizuje-li fakulta pro naše studenty přijímací řízení, provede je interně komise jmenovaná regentem studia. 38. Samospráva kleriků je zastoupena jimi voleným delegátem, který se účastní porad lektorů GS. VI. Zkoušky 39. Studenti GS jsou obvykle zapsáni k řádnému dennímu studiu na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci, úspěšně složené zkoušky předepsané fakultou jsou uznávány provincií jako splnění podmínek ke kněžskému svěcení. Moderátor GS může po konzultaci s příslušným lektorem GS vypsat pro studenty zvláštní zkoušky z doplňujících tematických okruhů. Pak zkouší lektor GS. 40. O zkoušce opravňující zpovídat mluví č. 21, 22. Uchazeč skládá zkoušku před tříčlennou komisí, která se skládá z moderátora GS nebo jím delegovaného lektora a dvou dalších jím jmenovaných lektorů. Zkouška není zaměřena na teoretické zvládnutí předepsaných tematických okruhů. Komise předloží zkoušenému k řešení konkrétní případy, ve kterých se sbíhá problematika morální, právní a pastorální, a posuzuje komplexní řešení. Zkoušený má být schopen odůvodnit zvolená řešení z pramenů. Výsledek zkoušky se hodnotí stupni (1) summa cum laude, (2) cum laude, (3) bene, (4) insufficienter. Druhou zkoušku skládají ti, kdo nezískali řádový lektorát, tři roky po složení zkoušky první. 41. Zkouška k lektorátu teologie má dvě části: ústní a písemnou. Ústní zkouška probíhá před tříčlennou komisí lektorů GS za předsednictví moderátora GS. Trvá dvě hodiny, z každého oboru se zadává jedno téma, ke kterému má zkoušený podat soustavný výklad. Výsledek zkoušky hodnotí po jejím ukončení komise čtyřmi stupni, jak je uvedeno v č. 40. Písemnou práci hodnotí její vedoucí a aspoň jeden recenzent určený regentem studia. Své návrhy předloží komisi, která o hodnocení práce definitivně rozhodne. Na písemném osvědčení podepsaném regentem studia a provinciálem je uvedeno, že bratru se uděluje titul lektor teologie a uvádějí se obě hodnocení, jakož i témata ústní zkoušky a téma písemné práce. Pokud se bratr připravuje k licenciátu teologie na škole k tomu církevně právně příslušné a nemá ještě lektorát, lze mu na GS uznat licenciátní písemnou práci za písemnou práci k lektorátu, pokud dojde PROVINČNÍ ROZVRH STUDIA

[ 17 ]

k dohodě o jejím rozsahu, tématu a pojetí a bude pro licenciát úspěšně obhájena. VII. Hospodaření 42. Příjmy a výdaje GS jsou součástí hospodaření provincie. Moderátor GS po projednání s moderatoriem GS a regentem studia předloží návrh rozpočtu a způsob jeho čerpání ekonomické radě provincie. Po jeho projednání v provinční radě se stane součástí rozpočtu provincie jako fond GS.

[ 18 ]


PŘÍLOHY PROVINČNÍHO ROZVRHU STUDIA

Příloha 1: Tematické okruhy studia k lektorátu teologie A) Úvod do studia sv. Tomáše Akvinského Témata 1. Bibliografie, život a dílo sv. Tomáše Akvinského 2. Sv. Tomáš a Aristoteles 3. Jazyk a metoda v díle sv. Tomáše, vztah teologie a filosofie 4. Tomismus 16. stol (D. BaZez, M. Cano ...) 5. Neotomismus a 24 tomistických tezí, filosofické problémy evoluce Literatura GILSON, Étienne. Le thomisme (též italský, anglický a polský překlad) CHENU, M.-D. O.P. Introduction à l’étude de saint Thomas d’Aquin (též polsky a anglicky) kol. Křesťanská víra ve světle současné teologie MEYER, Hans. Thomas von Aquin. Sein System und seine geistgeschichtliche Stellung PIEPER, Joseph. Scholastika PIEPER, Joseph. Tomáš z Akvina TUGWELL, Simon O.P. Albert und Thomas WALZ, Angelus. Der Aquiner in seiner Zeit. Persönlichkeit und Leistung des hl. Thomas von Aquin SOUSEDÍK, Stanislav. Jsoucno a bytí. Úvod do četby sv. Tomáše Akvinského B) Biblistika Témata 1. O inspiraci (pojetí inspirace u sv. Augustina, sv. Tomáše Akvinského, J. Lagrange, P. Benoita, K.Rahnera a L. A. Schöckela) a o inspiraci Septuaginty 2. O kánonu biblických knih, Apokryfy a kumránská literatura 3. Noematika (metoda sv. Tomáše Akvinského, autentická interpretace) 4. Dějiny patriarchů (práce o. Rolanda de Vaux O.P.) 5. Dějiny Božího zjevení (5 etap Božího zjevení ve Starém zákoně) 6. Syntetický přehled o vzniku Starého zákona 7. Pentateuch (vznik a teologický rozbor) 8. Historické knihy (vznik a teologický rozbor) 9. Prorocké spisy (vznik a teologický rozbor) TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE

[ 19 ]

10. Didaktické spisy Starého zákona (zvláště Ježíš Sirach, II. kniha Makabejská a kniha Moudrosti) 11. Historicko-politický přehled období vzniku Nového zákona 12. Synoptická evangelia (současný stav bádání) 13. Janovo evangelium a listy 14. Přehledný životopis sv. Pavla a rozbor jeho díla 15. Biblická teologie (přehled nauky, výklad hesel: víra, křest, eucharistie) Literatura – Všeobecné biblické lexikony HAAG, H. Bibel-Lexicon DUFOUR, Xavier-Léon. Slovník biblické teologie NOVOTNÝ, A. Biblický slovník HERIBAN, Jozef. Príručný lexikón biblických vied – Lexikony Starého zákona HARRIS, R.L., ARCHER, G.L., WALTKE, B.K. Theological Wordbook of the Old Testament JENNI, E., WESTERMANN, C. Theologisches Handwörterbuch zum alten Testament – Lexikony Nového zákona COENEN, L., BEYREUTHER, E., BIETENHARD, H. Theologisches Begriffslexikon zum Neuen Testament KITTEL, G. Theologisches Wörterbuch zum Neuen Testament – Úvody k bibli ROBERT, A., FEUILLET, A. Introduction à la Bible KROVINA, M. Všeobecný úvod do Písma svätého – Úvody ke Starému zákonu EISFELDT, O. Einleitung in das Alte Testament – Úvody k Novému zákonu HARRINGTON, D. J. Interpreting the New Testament: A Practical Guide KROVINA, M. Zvláštny úvod do Nového zákona WIKENHAUSER, A., SCHMID, J. Einleitung in das Neue Testament – Komentáře k bibli BROWN, R. E., FITZMEYER, J. A., MURPHY, R. E. The Jerome Biblical Commentary kol. Études bibliques kol. Die Heilige Schrift in deutscher Übersetzung kol. La sainte Bible traduite en français sous la direction de l’École Biblique de Jérusalem [ 20 ]

TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE

– Komentáře ke Starému zákonu kol. Das Alte Testament Deutsch kol. Die Heilige Schrift des Alten Testaments – Komentáře k Novému zákonu kol. Herders theologischer Kommentar zum Neuen Testament kol. Das Neue Testament Deutsch kol. Das Neue Testament übersetzt und kurz erklärt – Teologie Starého zákona IMSCHOOT, P. van. Théologie de l’Anciens Testament RAD, G. von. Theologie des Alten Testaments – Teologie Nového zákona CULMANN, O. Christologie Nového Zákona MEINERTZ, M. Theologie des Neuen Testaments – Biblická archeologie ALBRECHT, W. F. The Archeology of Palestine – Atlasy Svaté země GROLENBERG, L. H. Atlas van de Bijbel (též francouzsky a anglicky) – Dějiny starozákonního období ALBRIGHT, W.F. From the Stone Age to Christianity BIČ, M. Palestina od pravěku ke křesťanství NOTH, M. Geschichte Israels – Dějiny novozákonního období KROVINA, M. Nový zákon v „plnosti času“. Poznámky k exegéze C) Dogmatika Témata 1. Teologie a věda (ST I q. 1) 2. Pět cest k Bohu (ST I q. 2) 3. O Boží dokonalosti (ST I q. 4) 4. O Boží dobrotě (ST I q. 6) 5. Poznání Boha přirozeným světlem (ST I q. 12 a. 12) 6. Boží sebepoznání (ST I q. 14 aa. 2 – 4) 7. Je-li Bůh Pravdou (ST I q. 16 a. 5) 8. Je-li život Boží činností (ST I. q. 18 a. 2 – 3) 9. O Boží vůli (ST I. q. 19 a. 3) 10. O Boží lásce (ST I. q. 20 a. 1) 11. O Božím milosrdenství a spravedlnosti (ST I. q. 21 a. 4) 12. O předurčení (ST I. q. 23 a. 4)


[ 21 ]

13. O vycházení v Bohu (ST I. q. 27 aa. 12,2,4) 14. O jménu Ducha svatého (ST I. q. 37) 15. O andělích (ST I. q.62 aa. 1 – 3) 16. O hypostatické unii (ST III. q. 2 aa. 1 – 2) 17. De gratia Christi (ST III. q. 7 a. 1; q. 8 a. 3) 18. De scientia Christi (ST III. q. 9 a. 1,2) 19. De transsubstantione (ST III. qq. 75 – 77) 20. De sacramento ordinis (Suppl. ST III q. 35) Literatura Je uveden pouze výběr doporučené literatury podle kritéria dostupnosti. Úplnější bibliografii poskytne lektor oboru. NICOLAS, Jean-Hervé O.P. SynthPse dogmatique RAHNER, K., VORGRIMMLER, H. Kleines Theologisches Wörterbuch ZVĚŘINA, Josef. Teologie Agapé I., II. TANQUEREY, Ad. Synopsis Theologiae dogmaticae I. - III. Parisiis: Daclée & Socii DIEKAMPF, Franciscus. Theologiae Dogmaticae Manuale I. – IV. Tamtéž Sacrae Theologiae Summa I. - IV. Madrid: BAC GARRIGOU-LAGRANGE, Reginald. De Deo Uno; De Deo Trino et Creatore; De Christo Salvatore; De Eucharistia; De gratia. Roma: Angelicum DACÍK, Reginald. Věrouka pro laiky I. – IV. Olomouc: Krystal GRANAT, Wincenty. K člověku a Bohu v Kristu. Řím: Křesťanská akademie, 1981 – 1986 Initiation théologique I. – IV. Paris. Cerf Historia salutis. Serie de monografías de Teología dogmática I. – XXI. Madrid: BAC IBAÑEZ, Javier, MENDOZA, Fernando. Introducción a la Teología; Dios Uno en Esencia; Dios Trino en Personas; Dios Creador y Enaltecedor; Dios Santificador: I. La gracia + II. Los sacramentos; La Madre del Redentor; Dios Consumador. Madrid: Palabra, Colección Pelicano AUER, Johannes, RATZINGER, Joseph. Kleine katholische Dogmatik I. – VIII. Regensburg: Pustet BAKER, K. Fundamental of Catholicism I. – III. San Francisco: Ignatius Press, 1985 PIOLANTI, Antonio. Dio nel mondo e nell’uomo; Dio Uomo; I Sacramenti; Il Mistero Eucaristico. CittB del Vaticano: LEV SPIAZZI, Raimondo. Teologia Cattolica I. – III. Roma: Edizioni Vivere In, 1984 [ 22 ]


D) Morální teologie Témata 1. O konečném cíli člověka 2. O svědomí 3. O různých morálních systémech 4. O účincích jednání – o principu dvojího účinku 5. O pramenech morálnosti – o předmětu, cíli a okolnostech 6. O spolupráci 7. O teologickém rozlišení hříchu 8. O ctnostech obecně 9. O zákoně 10. O vnitřních hříších 11. O vášních 12. O ctnosti víry 13. O ctnosti naděje 14. O ctnosti lásky 15. O spravedlnosti a právu 16. O restituci 17. O etice života 18. O ctnosti čistoty 19. O problémech sexuality v manželství 20. O ctnosti umírněnosti Literatura – Dokumenty magisteria Humanae vitae Centesimus annus Splendor veritatis Donum vitae – Kompendia MERKLBACH. Theologia moralis PRÜMMER. Theologia moralis KOLL, Albert van. Theologia moralis SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ. Summa theologica IIa/IIae (Summa teologická II. část, II. díl) LAUN, Andreas. Das Gewissen: Fragen der Moraltheologie heute, Aktuelle Probleme der Moraltheologie HÖRMANN. Lexikon der christlichen Moral TEMATICKÉ OKRUHY STUDIA K LEKTORÁTU TEOLOGIE

[ 23 ]

GÜNTHÖR, A. Anruf und Antwort I. - III. GÜNTHÖR, A. Morálna teológia TONDRA, F. Morálna teológia

[ 24 ]


Příloha 2: Praktické pokyny pro zájemce o řádový lektorát 1. Zájemce podá nejdříve po skončení zimního semestru posledního ročníku institučního studia regentovi studia žádost o doplňkové studium k lektorátu teologie obsahující přehled výsledků dosud vykonaných zkoušek v rámci institučního studia a návrh tématu lektorské písemné práce, nejlépe po předběžné dohodě s příslušným lektorem. 2. Příprava začíná tím, že regent studia oznámí zařazení do doplňkového studia a sdělí případné potřebné informace, pokyny a doporučení. 3. Obory, témata a literatura jsou obsaženy v příloze k Provinčnímu rozvrhu studia obsaženému v této brožuře. Individuální nebo skupinové konzultace poskytují příslušní lektoři. K oborům lektorské zkoušky jsou příslušní tito lektoři: – úvod do studia sv. Tomáše Akvinského – fr. ThLic. Jordán VINKLÁREK – biblistika – fr. ThLic. Dominik DUKA – dogmatika – fr. ThLic. Štěpán FILIP – morálka – d.p. Doc. ThDr. Josef BENEŠ Vedoucí lektorské práce nemusí být totožný se zde uvedenými lektory. Může je z lektorů Generálního studia a externích spolupracovníků vybrat regent studia. Průběžné změny lektorů nejsou vyloučeny. 4. Studium a psaní lektorské práce trvá nejdéle do konce dalšího akademického roku. Uchazeč o lektorát oznámí po obdržení souhlasu provinciála se složením lektorské zkoušky regentovi studia ukončení přípravy. Předá mu jeden exemplář písemné práce, který bude zadán k hodnocení recenzentovi. Podle potřeby může být přibrán další recenzent. Po získání posudku recenzenta a návrhu hodnocení od vedoucího práce jmenuje moderátor komisi a určí termín ústní zkoušky, která proběhne pod jeho předsednictvím podle Rozvrhu studia č. 41.

PRAKTICKÉ POKYNY PRO ZÁJEMCE O ŘÁDOVÝ LEKTORÁT

[ 25 ]

Příloha 3: Statut Generálního studia 1. Generální studium (dále jen „GS“) je badatelskou a vzdělávací institucí české dominikánské provincie. 2. GS v sobě slučuje středisko institučních studií, středisko vyšších studií (s programem studia k lektorátu) a středisko trvalé formace (srov. LCO č. 91 – 92). 3. Sídlem GS je konvent v Olomouci. 4. Zřízení dalších středisek institučních studií je v kompetenci provinciála s radou. 5. Provinciálovi náleží ve vztahu ke GS a jeho střediskům vše, co určuje LCO. 6. Regentovi studia náleží ve vztahu ke GS a jeho střediskům vše, co určuje LCO, jakož i generální a provinční rozvrhy studia. Jeho úkoly a pravomoci jsou: a) vyjadřuje se po projednání v komisi pro intelektuální život ke zřízení, zrušení a přemístění středisek GS; b) navrhuje provinciálovi po projednání s komisí pro intelektuální život jmenování lektorů; c) doporučuje provinciálovi doplňkové studium bratří mimo provincii; d) pokud teologická fakulta nemá přijímací řízení, jmenuje přijímací komisi a přijímá uchazeče doporučené řádem; e) povoluje jinou formu studia než na CMTF UP v Olomouci; f) pověřuje některého z lektorů nebo externích spolupracovníků vedením lektorské práce, jmenuje recenzenty lektorské práce, potvrzuje uznání obhájené licenciátní práce jako práce lektorské; g) určuje obor stálého studia ne sezónu a koordinuje stálé studium ve spolupráci s promotorem pro trvalou formaci bratří; 7. Moderátor GS řídí technicky a administrativně chod GS, zodpovídá za jeho hospodaření, organizuje studium a zkoušky. Má tyto pravomoci: a) předsedá schůzkám moderatoria a lektorů; b) rozhoduje o doplňujícím programu studentů institučního studia na jednotlivé akademické roky a o případném ukončení některého oboru zkouškou; c) jmenuje zkušební komise ke zkoušce opravňující zpovídat a k lektorátu a předsedá jim; d) podepisuje osvědčení o vykonaných závěrečných zkouškách. Jeho zástupcem je vicemoderátor jmenovaný provinciálem s radou a plnící všechny úkoly moderátora za jeho nepřítomnosti nebo neschopnosti konat [ 26 ]

STATUT GENERÁLNÍHO STUDIA

svůj úkol a pomáhá mu v rozsahu, který určí moderátor. 8. Agendu GS a pokladnu vede sekretář GS jmenovaný moderátorem GS. Sekretářem může být i student GS. 9. Jednoho z lektorů může moderátor GS jmenovat koordinátorem. Jeho úkolem je individuální pedagogické vedení studentů, zejména pomoc při výběru volitelných a nepovinných předmětů, příp. také studijních větví a specializací, pokud by byly zavedeny, a doporučuje konzultanty k různým písemným pracem. Stará se též o sladění doplňujících tematických okruhů s přednáškami a semináři na fakultě. Tuto činnost může vykonávat sám moderátor GS. 10. Lektoři Generálního studia se scházejí nejméně jednou ročně na konci akademického roku k vyhodnocení výsledků práce a k poradě o činnostech na příští akademický rok. 11. Moderatorium (moderátor GS a dva jím určení lektoři GS) plní úlohu poradního sboru během roku v neodkladných záležitostech, aniž by zasahovalo do rozhodnutí plenárního zasedání lektorů GS. 12. Instituční studium i doplňkové studium a zkoušky k němu probíhají podle Generálního a Provinčního rozvrhu studia. 13. GS pomáhá regentovi studia, promotorovi pro trvalou formaci a lektorům konventů ve stálém studiu bratří prostřednictvím svých lektorů. Studium probíhá podle Generálního a Provinčního rozvrhu studia.

R O Z V R H FORMACE A STUDIA ČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE

Recommend Documents