MĚSÍČNÍK STAROBOHUMÍNSKÉ FARNOSTI
POKOJ A DOBRO R O Č N Í K 1 0 , Č Í S L O 11
LISTOPAD 2014
V této době Slovo Boží zní jako jedna velká útěcha: ujišťuje nás, že všechny naše úzkosti jednou pominou a že radost, kterou nakonec budeme mít, potrvá navěky.
Obsah Slovo útěchy Josef Martin Nathan—osobnost víry Fotoreportáž z oslavy výročí korunování obrazu P. Marie 200 let od narození bl. Edmunda Bojanowského Klučina Toník: luštěnka Vzpomínáme na zemřelé
NA ÚVOD
POKOJ A DOBRO
STRANA 2
Slovo útěchy V listopadu vzpomínáme na naše blízké zemřelé, navštěvujeme hřbitovy. A samotné podzimní počasí s padajícím listím a dlouhými večery nás vedou k zamyšlení nad naší vlastní smrtelností, vnukají nám pomyšlení na to, že ani my sami tady zítra nemusíme být. Před takovými myšlenkami těžko pomůže pouhé utěšování. V této době proto Slovo Boží zní jako jedna velká útěcha: ujišťuje nás, že všechny naše úzkosti jednou pominou a že radost, kterou nakonec budeme mít, potrvá navěky.
už chce řídit auto. Když se nám jak Bůh, tak to, co slibuje, zatím skrývá ve věčnosti, jsme nespokojení. Je třeba ještě vyrůst, dospět a vycvičit si zrak, aby snesl světlo věčné. Do té doby je tu víra: ta v nás hlídá a opatruje všechno nedočkavé a netrpělivé, abychom se nevzdali předem. A někdy zase býváme jako zamračený mladý muž v období dospívání. Navenek se chováme vzpurně. Provokujeme, ale hluboko v nitru si schováváme přesvědčení, že náš otec, kterého tolik trápíme, je stejně ten nejlepší a nehodnější a že mu to Já jsem světlo světa. jednou zase dáme najevo. Kdo mě následuje, Náš život je krátký a pokanebude chodit v temnotě, zili jsme toho víc, než můžeme ale bude mít světlo života. napravit. Nezbývá než prosit (Jan 8,12) o milost. Milost byla dána skrze Ježíše Krista: on sám splatil náš Napřed je třeba rozsvítit ne- dluh, když odevzdával Bohu bo aspoň vpustit denní svit. Tím svou duši. A my smíme k jeho začíná každé naše dílo. Ještě než obětnímu daru přidat svoje skutnás slovo Boží utěší a nasytí, ky pokání a slzy lítosti. může do nás vniknout jako první Smrt je naše nevyhnutelná sluneční paprsek do ztemnělého perspektiva a život naše nejpřizavřeného chrámu. Hned se bu- rozenější touha. Vzkříšení však deme lépe orientovat: hned se nemůže pocházet od nás, nýbrž osvětlí celý náš život, i když jen od toho, kdo má v moci život k jeho konci bude ještě daleko. a smrt. Vzkříšení je to největší, Jsme jako malé dítě, které čím nás Bůh chce utěšit: mrtví
LISTOPAD 2014
POKOJ A DOBRO
vstanou, živí neumřou navěky. Ježíšova slova o vzkříšení a životě by mohla být i krásným symbolem a obrazným vyjádřením. Jenže Kristus vstal a potvrdil jejich reálnou platnost.
STRANA 3
Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít: a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. (Jan 11,25-26)
Osobnosti víry - biskup Josef Martin Nathan „Kristova láska nás pobízí“, ať jsou nám jeho slova motivací k pravdivému svědectví své vlastní víry. Heslo biskupa Nathana Biskup Josef Martin Nathan, se narodil 11. listopadu 1867 v Tlustomostech (dnes součást obce Bavorov v Polsku) jako třetí a nejmladší syn Josefa Nathana a jeho ženy Antoníny, roz. Oderské. Oba rodiče pocházeli z Hlučína. Otec byl povoláním učitel a působil v Hlučíně, pak v Tlustomostech a nakonec v Ludgeřovicích. Zde také začal Josef navštěvovat základní školu. Po ukončení školní docházky nastoupil v roce 1879 na gymnázium v Hlubčicích, v roce 1884 přestoupil na gymnázium v Ratiboři, zde v roce 1887 složil maturitní zkoušku. Po maturitě studoval teologii ve Freiburgu a později ve Vratislavi, kde byl 23. června 1891 vysvěcen na
kněze. Primiční mši sv. slavil v Hlučíně. Jeho prvním působištěm byla farnost Závišice u Hlubčic. S elánem se vrhl do pastorační práce. Návštěvy rodin mu umožňovaly poznávat život farníků a sdílení jejich radostí i bolestí. V červenci roku 1892 byl přeložen do Branic. Zdejší vážně nemocný farář P. Ludvík Werner přijal mladého kaplana s plnou důvěrou a v jeho činnosti mu ponechal naprostou svobodu. Nad běžný rámec aktivit začínajícího kněze je nutno vyzdvihnout stavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v přifařené obci Vysoká a divadelní zpracování utrpení a smrti Ježíše Krista, tzv. pašijové hry. Mladý kněz se zajímal o sociální situaci svých farníků a zapojoval se do aktivit směřujících k pozvednutí ekonomického a hospodářského života obce.
OSOBNOST
POKOJ A DOBRO
Bezprostředním impulsem k uskutečňování jeho životního díla – Městečka Milosrdenství – byla častá setkání s psychicky nemocnými lidmi. Ti mnohdy žili v nuzných podmínkách bez patřičné péče. Nathan požádal o pomoc představenou kongregace Mariiných sester v Ratiboři. Ta poslala na podzim roku 1898 do Branic čtyři řeholní sestry. Tímto okamžikem začal vznikat Pečovatelský a léčebný ústav pro psychicky nemocné. V průběhu čtyřiceti let bylo vybudováno na ploše 12,5 ha 23 pavilónů pro umístění nemocných osob. Ústav měl kapacitu 2 000 lůžek. V době jeho největšího rozkvětu v něm pracovalo 9 lékařů, 130 řeholních sester a 250 osob personálu. Areál nemocnice měl parkovou úpravu. Bylo v něm hřiště s kolotočem, střelnicí a houpačkami, altánky pro posezení a další pro odpočinek vhodná zařízení, k dispozici byla kuželna i tenisové kurty. Konala se zde divadelní představení, na kterých se podíleli svým uměním i pacienti. V rámci areálu bylo kino, konaly se zde koncerty a také taneční zábavy. O nedělích a svátcích hrával dechový orchestr složený z nemocných.
STRANA 4
Ústav dělal dojem lázeňského sanatoria. Jeho centrem – srdcem – byla bazilika Svaté Rodiny. V roce 1910 byl v budovaném komplexu ústavu zřízen domov a škola pro mentálně postižené děti, které byly vzdělávány ve všem potřebném pro jejich samostatný život. Nakolik to dovoloval jejich zdravotní stav, byli chovanci po ukončení školní docházky za-
městnáváni v okolních statcích. Během 25 let existence tohoto zařízení jím prošlo 1173 chlapců a děvčat. Když olomoucký arcibiskup Leopold Prečan viděl organizační schopnosti Josefa Martina Nathana, jmenoval ho v roce 1916 administrátorem a v roce 1924
LISTOPAD 2014
POKOJ A DOBRO
generálním vikářem pruské části olomoucké arcidiecéze. Ta v té době čítala 42 farností s 86 000 katolíky. Po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 svěřil arcibiskup Nathanovi pastorační péči o zabrané území. Tak přešlo pod jeho pravomoc 22 děkanátů, 270 farností – celkem 760 000 katolíků. Po smrti světícího biskupa Josefa Schinzela byl na jaře roku 1943 jmenován pomocným olomouckým biskupem. Působení biskupa Nathana v jemu svěřené části olomoucké arcidiecéze pokračovalo v rámci možností povolovaných nacistickým režimem. Významnými pomocníky v této práci mu byli řeholní kněží, mezi nimiž vynikal P. Richard Henkes, farář ve Strahovicích. Za druhé světové války byla část nemocnice zabrána německým vojskem pro zřízení vojenského lazaretu. V závěru války byl lazaret evakuován do vnitrozemí a v ústavu zůstalo 1100 psychicky nemocných pacientů. Situace byla kritická – ústav byl bombardován a ostřelován. Biskup Nathan vyjednal několikahodinové příměří a 500 zbývajících pacientů odvedl do bezpečí mimo frontovou linii. Po ukon-
STRANA 5
čení vojenských operací se biskup vrátil a začal organizovat odstraňování válečných škod. Celou svou bytostí se zaměřil na obnovu svého charitního díla. V důsledku dalšího poválečného vývoje se však životní osudy biskupa Nathana velmi zkomplikovaly. Byl zbaven všech svých církevních funkcí a jím spravovaný generální vikariát byl podřízen jurisdikci apoštolského administrátora v Opoli. V listopadu 1946 slavil biskup Nathan své 79. narozeniny. Tato oslava se mu stala osudnou. Jeho blízcí spolupracovníci ho přemluvili, aby si k slavnostní bohoslužbě vzal i biskupské insignie. Tehdy se mnozí z nových obyvatel Branic dozvěděli, že Nathan je biskupem. Tato skutečnost mnohé potěšila, na druhé straně ale vyvolala ostrou reakci polských státních úřadů. V polovině prosince 1946 přijel do Branic úředník politického oddělení vojvodství z Katovic a nařídil biskupovi vystěhování do Německa. Příkaz se nepodařilo zvrátit, biskup musel Branice opustit. Vzhledem k jeho hlučínským rodovým kořenům se jeho spolupracovníkům podařilo získat povolení k pobytu v blízké Opavě, kam byl bezprostředně
OZNÁMENÍ
POKOJ A DOBRO
dopraven. Nemocného, téměř osmdesátiletého biskupa přijaly 21. prosince 1946 řeholní sestry kongregace Dcer Božské Lásky ve svém klášteře Marianum. Tady 30. ledna 1947 zemřel. Pohřeb se konal 4. února 1947, jeho ostatky byly uloženy na Městském hřbitově v Opavě. Není jednoduché několika slovy obsáhnout život a dílo tohoto velikého člověka. Byl mužem, který bolesti a utrpení
STRANA 6
zvláště těch nejbezbrannějších nejen viděl a empaticky spoluprožíval, ale také jim aktivitou lásky odvážně čelil. Věren svému životnímu heslu „Kristova láska nás pobízí“ dokazoval, že je možno i přes složitost dobových politických, národnostních i ekonomických poměrů vytvářet prostředí, ve kterém jsou hmatatelným způsobem přítomny hodnoty evangelia.
Zprávy a oznámení Biskup František Václav Lobkowicz bude v pátek 7. 11. celebrovat mši svatou za biskupa Josefa Martina Nathana u příležitosti přenesení jeho ostatků z Opavy do Branic. Rozloučení s ostatky začíná v 15.00 hodin vystavením rakve v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. Requiem začíná v 16.00 hodin. Po bohoslužbě budou ostatky převezeny do Branic v Polsku do farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. V 19.00 hodin zde bude mše svatá, následuje bdění u rakve do 22.30 hodin. V sobotu 8. 11. budou ostatky přeneseny do kostela Svaté Rodiny a uloženy do sarkofágu.
V dušičkovém týdnu od 1.8.11. je možné získat odpustky pro naše zemřelé, vykonáme-li svatou zpověď (i týden před nebo po), přijmeme svaté přijímání, navštívíme hřbitov, pomodlíme se tam za zemřelé a přidáme modlitbu na úmysly Svatého otce. 12. 10. 2014 při sčítání návštěvníků bohoslužeb v naší farnosti bylo sečteno: farní kostel St. Bohumín: 185 Pudlov: 17 osob Vrbice: 20 osob
LISTOPAD 2014
POKOJ A DOBRO
Poděkování sv. Anežce V sobotu 15. listopadu 2014 se od 10.30 hodin koná v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha mše svatá, během níž budou lidé děkovat za 25 let svobody. Bohoslužbu bude sloužit kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretář. Předprogram slova a písní o sv. Anežce začíná ve svatovítské katedrále v 10.00 hodin. Od 12.00 hodin následuje přátelské setkání na Hradčanském náměstí. Slavnostní bohoslužbu bude přenášet televize. Mladí lidé z celé Evropy se setkají od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015 v Praze na 37. evropském setkání mladých. Bude to další zastavení na „pouti důvěry na zemi“, kterou už víc než 35 let organizuje komunita Taizé. Mladí lidé, kteří se těchto setkání účastní, netvoří nějaké hnutí, ale hledají cesty důvěry: mezi lidmi různých generací, mezi křesťany různých tradic a mezi národy. Chtějí tak prohloubit svou víru a sociální cítění. Komunita Taizé toto setkání připravuje ve spolupráci s křesťanskými společenstvími Prahy a jejího okolí. Program se skládá
STRANA 7
z několika jednoduchých prvků: sdílení myšlenek a zážitků v mezinárodních skupinkách, společné modlitby, tematických setkání a sdílení společného času s hostitelskými rodinami. Komunitu Taizé tvoří sto bratří pocházejících z třiceti různých národů, kteří pocházejí z katolické i z různých protestantských tradic. Svou existencí je komunita „podobenstvím společenství“, které chce, aby byl jeho život znamením smíření mezi rozdělenými křesťany. Neděle 5.10. 2014 byla pro naší farnost zvlášť slavnostní, protože jsme si spolu s otcem Leošem Ryškou připomínali chvíle před 10-ti lety, kdy byl korunován obraz naší starobohumínské Panny Marie růžencové. Slavnosti se zúčastnilo nejen mnoho zdejších lidí, ale také z okolí po obou stranách Odry. Po mši svaté byly do kostela vneseny relikvie sv. Jana Pavla II. a lidé měli příležitost k uctění tohoto svatého papeže naší doby. Po obřadech byli všichni účastníci pozváni na agape na faru a pod stan, kde se setkali v rodinné atmosféře. Krátkou reportáž najdete také na stránkách TIKu.
LISTOPAD 2014
POKOJ A DOBRO
STRANA 8
Fotoreportáž z oslavy 10. výročí korunován
FOTOREPORTÁŽ
POKOJ A DOBRO
ní obrazu starobohumínské Panny Marie
STRANA 9
KALENDÁŘ
POKOJ A DOBRO
STRANA 10
POŘAD BOHOSLUŽEB Tento pořad intencí je k datu uzávěrky časopisu. Pro upřesnění se informujte na faře.
So. 1.11. Č 15:30 Č 16:00
Slavnost Všech Svatých Pobožnost ve hřbitovní kapli Za farníky mše sv. ve hřbitovní kapli
Ne. 2.11. P 7:30
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Za + Martu Potyšową, 2 meże, rodzice z obu stron
Č
31. neděle v mezidobí Za zemřelé
10:30
Po. 3.11. Č 17:00 Út. 4.11. P 17:00
Za +manžela Tadeusza, ++ rodiče Ryszarda a Łucję, ++z rodiny Kupka a duše v očistci Památka sv. Karla Boromejského, biskupa Za + rodziców Gertrude Szuła oraz dziadków, pokrewieństwo i dusze cierpiące w oczyściu
Stř. 5.11. 17:00 Čt. 6.11. 17:00 Pá. 7.11. Č 17:00 So. 8.11. Č 8:00 Ne. 9.11. P 7:30 Č
10:30
Po. 10.11.
Za + z rodiny Grabovské a Litnerové Za + Jindřicha a Janu Walaschkovy, rodiče z obou stran a syna Roberta Svátek Posvěcení lateránské baziliky Za + Marię Boral oraz męża i rodziców Nogowych a dusze w oczyściu Za + Jaromíra a Marii Ambrožovy a rodiče Památka sv. Lva Velikého, papeže a učitele
POKOJ A DOBRO
LISTOPAD 2014
STRANA 11
církve 17:00 Út. 11.11. Č 17:00
Památka sv. Martina, biskupa Za + rodinu Miklasovou, Slaninovou, Drápelovou, Vaňkovou a rodiče
Stř. 12.11. Č 17:00
Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka Za + Emilii a Edmunda Seemanna, + dceru Alžbětu a rodiče z obou stran
Čt. 13.11. Č 17:00
Památka sv. Anežky České, panny Za + Žofii Eckertovou, manžela a rodiče z obou stran
Pá. 14.11. Č 17:00 So. 15.11. Č 8:00 Č
17:00
Ne. 16.11. P 7:30 Č
10:30
Za + Aleše Lehnera V intenci díků a proseb k Panně Marii Starobohumínské a za živé a + dobrodince starobohumínské svatyně Za vlast a obrácení lidských srdcí 33. neděle v mezidobí Za + Emilii i Andrzeja Dziubowych, rodziców, rodzeństwo i zięcia Rudolfa Za + rodiče Prygové a jejich rodiny
Po. 17.11. Č 17:00
Památka sv. Alžběty Uherské, řeholnice Za +Dorotu Iksal
Út. 18.11. Č 17:00
Za + Dorotu Iksal
Stř. 19.11. Č 17:00
Za + Dorotu Iksal
Čt. 20.11. Č 17:00
Za + Annu Ogrockou, manžela a rodinu z obou stran
KALENDÁŘ
POKOJ A DOBRO
STRANA 12
Pá. 21.11. Č 17:00
Památka Zasvěcení P. Marie v Jeruzalémě Za + Emila a Hertu Arabaszovy a snachu Pavlu
So. 22.11. Č 8:00
Památka sv. Cecílie, panny a mučednice Zádušní mše za + Ladislava Glatze
Ne. 23.11. P 7:30 Č 10:30
Slavnost Ježíše Krista Krále Za + Dorotę Iksal Za + Ernu Kochovou, manžela a rodiče
Po. 24.11.
Památka sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze a druhů mučedníků
17:00 Út. 25.11. 17:00 Stř. 26.11. 17:00 Čt. 27.11. 17:00 Pá. 28.11. 17:00 So. 29.11. Č 8:00 Za + manžela Aloise Svačinu, rodiče z obou stran, děti a duše opuštěné Ne. 30.11. P 7:30 Č 10:30
1.neděle adventní Za + Andělu Kotovou, manžela a dceru Na poděkování Matce Boží za přijatá dobrodiní s prosbou o ochranu a Boží požehnání syna
LISTOPAD 2014
POKOJ A DOBRO
STRANA 11
200 let od narození bl. Edmunda Bojanowského 14. listopadu letošního roku uplyne 200 let od narození zakladatele Kongregace sester Služebnic Nejsvětější Panny Marie bez poskvrny počaté. Předpokládám, že životopis našeho otce Zakladatele většina zdejších farníků zná, a kdyby přeci jen neznali a měli zájem, mohou si o něm přečíst v česky vydané publikaci „Musíš se sám dotknout nouze“, kterou mají možnost u nás ještě získat. Proto si chci v tomto krátkém článku všimnout jen některých specifických rysů jeho svatého života, které by mohly být i Vám, dnešním laikům v církvi, blízké. Blahoslavený Edmund byl člověkem opravdové víry, důvěřoval Boží prozřetelnosti a ve znamení času nacházel Boží vůli, kterou se nechal vést. A Bůh jej vedl jakoby podle slov sv. Pavla: „Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“. Pro chabé zdraví nemohl
dokončit studia, poznávat svět a stát se literátem, jak po tom toužil. Místo toho zůstal ve skromných poměrech venkova, přiblížil se k obyčejným, prostým lidem, pomohl jim najít krásu slova, rodného jazyka, lidových zvyků. Mnohé povznesl a vzdělal a sám objevil velikost a krásu prostoty, základy a počátky národní kultury. Neměl majetek, aby mohl zakládat a budovat veliká díla. Stal se však tím, kdo probouzí štědrost v srdcích těch, kdo mají z čeho rozdávat. A společně s těmi, kdo neměli právě nic, s obyčejnými venkovskými děvčaty, založil dílo, které přetrvalo dodnes. Byl vlastencem, ale nemohl bojovat za svou vlast, tehdy rozdělenou mezi silnější národy, ani zbraní ani politicky. Svou lásku k ní však projevoval nadšením pro krásu přírody, národní kulturní tradice a lidové zbožnosti a svým nadšením zapaloval druhé. Nestal se knězem, jak po
VÝROČÍ
POKOJ A DOBRO
tom toužil, neodsloužil sestrám, jejichž řeholní rodinu založil, ani jednu mši svatou. Přesto mnohým vesnickým děvčatům otevřel cestu k zasvěcenému životu. Mezi kněžími měl mnoho přátel, kteří pomáhali jemu i dílu, které započal. Ke konci svého života pochopil, že za tím, že zůstal laikem, nestojí náhoda, smůla nebo špatné okolnosti, ale Boží vůle, že k tomu byl povolán. Nazývají ho „Prekursorem II.vatikánského koncilu“ jako vzor laika, který plní v církvi důležité poslání. Kongregace, které založil, se postupem času přizpůsobily ostatním řeholním rodinám a ztratily část své originality. Když se po II. vatikánském koncilu vracely ke svým kořenům, objevily znovu svého zakladatele a poznaly, jak plodná může být dobrá spolupráce zasvěcených osob s laiky. V současnosti pěkně působí a rozrůstá se sdružení laiků pod názvem „Rodina bl. Edmunda Bojanowského“. Počátky tohoto sdružení sahají do r 1995, kdy sestry na své generální kapitule zvažovaly možnosti rozvoje svého apoštolátu a rozhodly se odpovědět na výzvu Koncilu k navázání spolupráce s laiky.
STRANA 14
Blahořečení Edmunda Bojanowského (13. června 1999 ve Varšavě) jej ukázalo jako vzor svatosti pro laiky, vzor velkodušné realizace evangelia v každodenním životě, skrze užší sjednocení s Bohem při modlitbě a dobrých činech. V roce 2002 pak, po schválení stanov biskupy polských diecézí, byli přijati do sdružení jeho první členové. Stanovy ukládají členům sdružení dva hlavní úkoly: Neustálé prohlubování křesťanského života zachováváním Božích přikázání a morálních zásad. Dobrovolný a činný podíl na apoštolsko-charitativních dílech Kongregace, jako vědomá účast na spásném poslání církve. Tyto úkoly realizují ve spolupráci se sestrami Služebnicemi NPM, které se jim snaží přiblížit charisma svého zakladatele, aby se společně stali svědky víry a služebné lásky v současném světě. U nás zatím takovéto sdružení nepůsobí. Pokud by vás takový způsob spolupráce s naší Kongregací zajímal, ráda poskytnu bližší informace. s.M. Ludmila Farlíková
LISTOPAD 2014
POKOJ A DOBRO
STRANA 11
21. listopadu oslaví 50. narozeniny provinční představená Kongregace sester Služebnic Nejsvětější Panny Marie bez poskvrny počaté s.M. Ludmila Farlíková. Na přímluvu P. Marie jí vyprošujeme do dalších let Boží požehnání, plnost darů Ducha svatého, pevné zdraví a také hodně sil a radosti do další služby.
K zamyšlení Jeden chlapeček šel mamince nakoupit. Dával si pozor, aby na nic nezapomněl a udělal všechno tak, jak mu maminka přikázala. Prodavač za odměnu sundal z regálu velkou krabici bonbonů, otevřel ji a řekl: „Vezmi si, mladý muži.“ Chlapeček popadl jeden bonbon, ale prodavač ho vybídl: „Jen si vez-
mi všechny, co pobereš do ruky.“ Chlapeček upřel na něj své velké oči. „No, tak mi je podejte vy.“ „Proč?“ „Protože máte větší ruku.“ Když se modlíme, neměřme prosby malostí své víry. Prostě si jenom pamatujme, že Boží ruka je větší. Bruno Ferrero
Klučina Toník má vždy něco zajímavého pro kluky a holky
Vzpomínáme na zemřelé V prvních listopadových dnech si připomínáme všechny zemřelé. Chodíme na hřbitovy, kde zdobíme hroby a zapalujeme
svíčky, a myslíme na mrtvé ve svých modlitbách. Vzpomínky na zemřelé nás mohou naplnit nejen smutkem, ale i radostí a nadějí.
Jako křesťané přece věříme, že… Dokončení najdeš v písmenkovém labyrintu, když budeš mezi různými druhy listů postupovat po listech lípy. Začni u šipky vlevo nahoře.
Tajenka: _____________________________________________ Řešení: Bůh nás chce vzít všechny k sobě, kde nás už nic nerozdělí. pro vnitřní potřebu vydává Římskokatolická farnost Narození P. Marie ve St. Bohumíně ul. Farská 301; 735 85 Bohumín 2 - Starý schválil: P. Mgr. Kalikst Jan B. Mryka OFM – farář Příspěvky posílejte na adresu
[email protected]
