OPET Czech Republic – OPET CR
P u b l i k a c e
Organizace na Podporu Energetických Technologií
Snížení spotřeby tepla na vytápění obytných budov při zateplení neprůsvitných obvodových stěn
ENERGIE
Brno 2001
OPET Czech Republic – OPET CR Organizace na Podporu Energetických Technologií ENERGIE V roce 1990 Evropská komise vyhlásila program THERMIE zamìøený na demonstraci nových nejaderných energetických technologií. Souèasnì byla zaloena sí OPET (Organisation for the Promotion of Energy Technologies) center, jejím cílem je pomáhat Komisi s íøením informací o výsledcích projektù a s podporou nových technologií v oblasti nejaderné energetiky. Tato sí byla od konce roku 1996 øízena direktoriáty DG XVII a DG XIII. V roce 2000 byla sí OPET center rozíøena o obdobnì orientované organizace pùsobící v zemích støední a východní Evropy, v kandidátských zemích a v øadì dalích zemí, které uzavøely s EU dohody o spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje technologií. V souèasné dobì OPET centra sdruují 108 organizací v rámci 45 konsorcií v Evropì a v Asii. Èlenem OPET sítì je také Èeská republika prostøednictvím centra OPET Czech Republic. Sí OPET center je jedineènou organizací spojující demonstraèní a inovaèní èást døívìjích evropských programù JOULE-THERMIE, INNOVATION a souèasného programu ENERGIE, který je souèástí 5. Rámcového programu pro rozvoj technologií a demonstrací (19982002). Tato vazba umoòuje pokrýt jak výzkumné, tak realizaèní aktivity, navíc spojené s podporou technologického transferu a podporou uplatnìní výsledkù výzkumu v praxi v oblasti energetických technologií a inovací. Zásadním cílem OPET sítì je spolupracovat s organizacemi, institucemi, spoleènostmi a podniky a pomáhat jim v hledání a ve vyuívání èistých a energeticky efektivních technologií, a to zejména tìch, které jsou výsledkem projektù podporovaných Evropskou komisí. Cílem vech vyvíjených aktivit je posilovat dialog mezi zemìmi, klienty, snaha porozumìt problémùm a potøebám a pomáhat nalézat inovaèní technologická øeení. Základní mylenka sítì OPET zahrnuje také diskuzi o budoucnosti evropského technologického vývoje a výzkumu realizovanou v tìsné spolupráci s praktickými potøebami klientù zejména v rámci 5. rámcového programu EU, ale i dalích energeticky orientovaných programù. Pomáhat pøejímání nových technologických postupù je èasovì velmi nároèný proces, který má dlouhodobou pùsobnost a nemùe být zavren v prùbìhu mìsíce. Sí OPET center vchází do pátého roku své aktivity. Jsme rádi, e mùeme prostøednictvím projektu OPET Czech Republic podpoøit vydání této publikace, jejím cílem je poskytnout zájemcùm informace o monostech sniování tepelných ztrát v bytových jednotkách postavených v Èeské republice v minulých letech.
OPET Czech Republic je èlenem sítì zaloené Evropskou komisí na podporu efektivních a inovativních energetických technologií
tel. fax. e-mail
Koordinátor projektu
Partner projektu
Partner projektu
Technologické centrum AV ÈR Rozvojová 135 165 02 Praha 6 (02) 203 90 712 (02) 209 22 698
[email protected]
DEA Energetická agentura Lozíbky 17 614 00 Brno (05) 712 31 83 (05) 45 22 26 84
[email protected]
EGÚ PRAHA Engineering, a.s. 190 11 Praha 9-Bìchovice (02) 62 76 673 (02) 64 41 349
[email protected]
Milan Machatka, Jiří Šála
Snížení spotřeby tepla na vytápění obytných budov při zateplení neprůsvitných obvodových stěn Brno 2001
Zpracovali: Kapitoly 1, 3.1, 4.1 Ing. Milan Machatka, CSc. Kapitoly 2, 3.2, 3.3, 4.3, 4.4 Ing. Jiøí ála, CSc. Úvod, kapitola 4.2, závìr Ing. Milan Machatka, CSc., Ing. Jiøí ála, CSc. Grafika obálky: grafické studio Klassic, s.r.o., V. P. Èkalova 503/12, Praha 6-Dejvice Publikace je vydana v ramci projektu Evropske Unie - OPET Czech Republic - OPET CR (Organization for the Promotion of Energy Technologies, Czech Republic) Text Grafika Publikace
© Milan Machatka, Jiøí ála © grafické studio Klassic, s.r.o., V. P. Èkalova 503/12, Praha 6-Dejvice © DEA Energetická agentura, spol. s r.o., Brno, Technologické centrum AV ÈR, Praha
OBSAH Úvod
3
1. Vývoj bytové výstavby v ÈR
6
1.1. Výstavba do roku 1920
7
1.2. Výstavba od roku 1921 do roku 1945
7
1.3. Výstavba od roku 1946 do roku 1960
8
1.4. Výstavba od roku 1961 do roku 1980
9
1.5. Výstavba od roku 1981 do roku 1994
10
1.6. Výstavba po roce 1995
11
2. Vývoj tepelnì technických a energetických poadavkù
12
2.1. Poadavky pøed rokem 1963
12
2.2. Poadavky v letech 1963 a 1978
12
2.3. Poadavky v letech 1979 a 1992
13
2.4. Poadavky v letech 1992 a 1994
16
2.5. Poadavky po roce 1994
16
3. Vývoj obvodových stìn obytných budov v ÈR
18
3.1. Konstrukèní a materiálové øeení obvodových stìn
18
3.2. Tepelnì technické vlastnosti obvodových stìn
20
3.3. Zhodnocení tepelnì izolaèních vlastností obvodových stìn
22
4. Zateplování obvodových stìn obytných budov
23
4.1. Vývoj zateplování obvodových stìn v Èeské republice
23
4.2. Druhy zateplovacích systémù
25
4.3. Dimenzování tepelné izolace v zateplovacích systémech
28
4.4. Vliv tepelných mostù a tepelných vazeb pøi zateplování
29
Závìr
32
Literatura
33
5
OPET Czech Republic
ÚVOD Sniování energetické nároènosti ekonomiky patøí k základním cílùm národního hospodáøství. Koneèná spotøeba vyrobené tepelné energie v Èeské republice v roce 1999 èinila 213 PJ, co pøedstavuje pøiblinì jednu pìtinu celkové koneèné spotøeby paliv a energie. Na spotøebì vyrobené tepelné energie se podílí spotøeba tepla pro bydlení. Zatímco koneèná spotøeba pro výrobu a provoz se omezuje index koneèné spotøeby vyrobené tepelné energie pro výrobu a provoz 99/96 je 71,2 koneèná spotøeba tepelné energie pro domácnosti vykazuje nárùst index 99/96 je 124. Zvýení spotøeby neodpovídá nárùstu dokonèených bytù, který byl za uvedené období pouze cca 6 %. Trend spotøeby tepelné energie v bytových domech má tedy mírnì rostoucí tendenci. Potøebu úspor energie vyadují mezinárodní dohody Èeské republiky jako pøidrueného èlena Evropského spoleèenství a plnoprávného èlena øady evropských orgánù a organizací. Tím jsou vymezeny podmínky pro národní programy v této oblasti. Opatøení v oblasti úspor energie, které pøináí výsledky, je základní poadavek na úsporu energie a tepelnou ochranu podle smìrnice Rady Evropy è. 89/106/EHS, pøenesený do èeské legislativy. Základní poadavek na úsporu energie a tepelnou ochranu je formulován ve smìrnici: Stavba a její zaøízení pro vytápìní, chlazení a vìtrání musí být navrena a postavena tak, aby objem energie spotøebovaný pøi provozu byl nízký s ohledem na místní klimatické podmínky a poadavky uivatelù. Èeským zákonem zavádìjícím uvedený poadavek v oblasti staveb je stavební zákon a jeho provádìcí vyhláka Ministerstva pro místní rozvoj è. 137/1998 Sb. o obecných technických poadavcích na výstavbu. V souladu s ustanovením vyhláky pøitom trvá jednoznaèná a závazná povinnost zajitìní normových hodnot tepelnì technických vlastností ve výstavbì podle ÈSN 73 0540:1994. Normové hodnoty pro obvodové plátì ji postavených staveb je pøitom moné docílit pouze dodateèným zateplením. Dalí dùleitou legislativní oporou pro realizaci poadavku na úsporu energie a tepelnou ochranu v oblasti stavebních výrobkù je zákon è. 22/1997 Sb., který byl novelizován zákonem è. 71/2000 Sb. Provádìcí pøedpisy k tomuto zákonu, které se týkají stavebních výrobkù, jsou naøízení vlády è.178/1997 Sb. ve znìní naøízení vlády è. 81/1999 Sb. Ve vztahu ke stavbám zdùraznil význam úèinnìjího vyuívání energie nový zákon è. 406/2000 Sb., o hospodaøení energií. V pøipravované provádìcí vyhláce Minis-
terstva prùmyslu a obchodu k tomuto zákonu, kterou se stanoví podrobnosti úèinnosti uití energie pøi spotøebì tepla v budovách, se poèítá se zpøísnìním poadavkù, a to jak na hodnoty souèinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí (návrh má poadavky pøísnìjí o cca 25 %), tak poadovanou smluvní mìrnou spotøebou tepla na vytápìní. Poèítá se také s tím, e parametry, které budou schváleny v této vyhláce, bude respektovat probíhající revize èásti 2. tepelnìtechnické normy ÈSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov Funkèní poadavky. Ve vyhláce je novì definován energetický prùkaz budovy, kterým se zavruje energetické hodnocení. Uvedené zákony, vyhláky a normy byly dosud pøevánì orientovány na úspory energie pøi vytápìní novostaveb. Poadovaných parametrù spotøeby tepla v novostavbách pøitom nebylo v praxi díky technologickým tolerancím a nekázni docilováno. Nárùst spotøeby proti normovým pøedpokladùm byl èasto 35 a 70 %. Sniování energetické nároènosti témìø úplnì minulo rozhodující objem bytového fondu, který tvoøily stávající budovy. Tam se postupovalo cestou ojedinìlých rekonstrukcí a modernizací. Ploné a razantní zahájení energetické rekonstrukce starích bytových domù, které zaèalo v zahranièí po roce 1973, v Èeské republice nenastalo. Potøebný rozvoj ploného sniování energetické nároènosti bytového fondu také brzdí nedostatek motivace. Zatímco v pøípadì výrobních budov a vlastních výrobních technologií je hnací silou úspory tepelné energie obecná snaha o sniování jakýchkoliv moných nákladù, je dosud motivace majitelù a uivatelù bytových staveb k zajitìní úspor tepelné energie velmi nízká. Prùmìrné vydání jednoho èlena domácnosti na ústøední topení vèetnì teplé vody èinilo podle statistických údajù v roce 1999 jen 3,8 % z jeho celkového spotøebního vydání. Cena energie na vytápìní, která se dosud pohybuje obvykle od 170 do 350 Kè/GJ (podle zpùsobu výroby tepla, s výjimkou elektrické energie, která je cenovì vyí), je významnì nií, ne se pohybují ceny v zemích EU, kde lze hovoøit o obvyklé cenì v rozmezí 400 a 550 Kè/GJ (opìt s výjimkou elektrické energie, která se pohybuje v cenách od 1200 do 1800 Kè/GJ). Dùvodem nízkých cen energie u nás jsou rùzné formy nepøímé regulace ze strany státu. Pøedpokládá se, e tyto intervence z rozpoètových prostøedkù státu pøi zajiování palivovì energetické potøeby budou døíve èi pozdìji omezeny nebo zrueny. Souèástí makroekonomických zmìn v Èeské republice bude tedy postupné pøibliování cen energetických pro-
6
OPET Czech Republic
duktù a surovin cenám bìným v zemích Evropské unie. To znamená zvýení cen energie o 60 % a více. Logicky lze potom oèekávat vìtí snahy ze strany koneèných uivatelù o sniování nákladù na tepelnou energii, a to pøedevím úsporným chováním a hledáním rezerv v hospodaøení. Zvyování cen energie ji nyní zvyuje aktivitu nìkterých spotøebitelù v jejich snahách o úspory tepelné energie. Zahranièní zkuenosti pøitom ukazují, e pøevedení uvedené aktuální tendence v trvalé chování celé veøejnosti vyaduje kromì cenových impulsù i stálý informaèní tlak a vytvoøení pøíznivého legislativního a spoleèenského prostøedí pro úsporné aktivity. Nereálná cena tepelné energie nemusí být jedinou brzdou pro zvyování úspor tepelné energie na vytápìní. Stávající legislativa napøíklad zatím nedovoluje obcím èi jiným majitelùm bytových domù po zateplení pronajímaného objektu zvýit nájemné o èástku, která pøedstavuje uspoøenou energii. Motivace k úsporám energie formou státních dotací, daòových úlev èi bankovních produktù (úèelové spoøení, úrokové sazby, garance státu apod.) se u nás zatím uplatòuje pouze výbìrovì a v malém rozsahu, nikoliv plonì jako v zahranièí. V daòové oblasti brzdí energeticky úsporná opatøení daòové pøedpisy, které dovolují zateplování uplatòovat jen jako zhodnocení nemovitosti a odepisovat je tedy v nejdéle trvající odpisové skupinì.
Pøíklady motivaèních opatøení v Evropì ji existují. Je to napøíklad : · taxativní zaøazení nákladù na zateplení mezi pøímé daòové výdaje odeèitatelné od daòového základu · alternativnì èlenìní nákladù na zateplení na dvì èásti náklady na opravy, co je zanedbaná údrba spolu s náklady na zvýení tepelnì izolaèních vlastností poadovaných zákonem, a náklady na zhodnocení, co jsou náklady na zvýení tepelnì izolaèních vlastností nad rámec zákona; prvá èást nákladù se zapoèítává do pøímých výdajù a druhá èást se potom odepisuje v reimu rychlých odpisù · promítnutí energetické nároènosti budovy do vyhlákové ceny nemovitosti Technický stav obvodových stavebních konstrukcí témìø celého stávajícího bytového fondu vyaduje opravy v takovém rozsahu, který by mìl sanovat kody zpùsobené zanedbanou údrbou. Tuto regeneraci lze provést s vyuitím zateplování obvodových stìn, tedy se soubìným energeticky úsporným úèinkem, To potom pomùe ekonomické návratnosti provádìných oprav. Bytové stavby se vyznaèují pomìrnì malou rozmanitostí konstrukèního øeení a jejich provozování je z hlediska spotøeby energie pøedvídatelné. To umoòuje zobecnit podmínky pro zateplování neprùsvitných obvodových stìn a stanovit vliv tohoto zateplení na sníení spotøeby tepla na vytápìní.
7
OPET Czech Republic
1. VÝVOJ BYTOVÉ VÝSTAVBY V ČR Z pøedposledního sèítání lidu, domù a bytù z bøezna 1991 vyplývá: Poèet obyvatel bydlících
10 238 100
v trvale obydlených bytech Poèet trvale obydlených domù
1 575 200
Poèet trvale obydlených bytù
3 675 400
z toho v rodinných domech
1 525 400
41,5 %
z toho v bytových domech
2 150 000
58,5 %
do roku 1899
438 100
11,9 %
19001919
348 400
9,5 %
19201945
745 300
20,3 %
19461970
907 300
24,7 %
19711980
724 400
19,7 %
19811991 bøezen
511 900
13,9 %
19911998 (dokonèené byty)
196 871
Poèty bytù podle doby výstavby
Výbìrové etøení o struktuøe bytového fondu, provedené v období bøezen a kvìten 1994 ÈSÚ, naznaèuje nárùst bytù v rodinných domech: Poèet trvale obydlených bytù
3 705 681
z toho v rodinných domech
1 604 417
43,3 %
z toho v bytových domech
2 069 343
55,8 %
Pro vyèíslení celkového mnoství svislých neprùsvitných konstrukcí je rozhodující rok 1994. Dùvody jsou následující: · Zaèátkem devadesátých let konèila výroba a výstavba panelových obytných budov, která tvoøila podstatnou èást dokonèovaných bytù od konce edesátých let (viz
tabulka 1) a která v sobì nesla rizika vad panelové výstavby. Vady se projevovaly mimo jiné ve zvýené spotøebì energie na vytápìní, dále v tom, e · celková výstavba bytù po roce 1994 je v útlumu, · od kvìtna roku 1994 zaèala platit pøísnìjí èeská technická norma ÈSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov Funkèní poadavky, její dodrování dávalo lepí pøedpoklad k tomu, e pøi vytápìní nebude docházet k plýtvání s tepelnou energií. Z poètù bytù v trvalém uívání v èlenìní k roku 1994 vyplývá, e celková plocha neprùsvitných obvodových stìn, s jejím zateplením se dá potenciálnì uvaovat, je pøiblinì 150 mil. m2 (viz tabulka 2). Mnoství pøedstavuje souèet ploch obvodových stìn vhodných k zateplení po odeètení 8 mil. m2 na plochy zateplené za posledních 10 let. Pouívané stavební materiály a výrobky pro obvodové neprùsvitné stìny jsou logicky dány podmínkami v Èeské republice, za kterých obytné budovy vznikaly. Tyto podmínky urèovaly materiálové zdroje a spojení technických, technologických, ekonomických a politických vlivù. Zmìny tìchto podmínek lze charakterizovat rozdìlením výstavby do tìchto hlavních èasových etap: · do roku 1920 · 1921 a 1945 · 1946 a 1960 · 1961 a 1980 · 1981 a 1994 · od roku 1995 dodnes Pøehled nejrozíøenìjích druhù neprùsvitných obvodových stìn a jejich tepelnì technické vlastnosti jsou pro tyto èasové etapy uvedeny v kapitole 3.
Tabulka 1 Struktura bytù v bytových domech podle materiálu nosných zdí Rok
1970 1980 1990
cihly, tvárnice, bloky poèet bytù
%
2820 827 351
5,9 1,6 1,6
panelové bloky
celomontované
poèet bytù
%
poèet bytù
%
10,7 14,7 3,4
37 629 39 620 20 997
78,7 78,8 95,0
5133 7403 748
8
ostatní poèet bytù 2250 2459 0
celkem %
poèet bytù
%
4,7 4,9
38 301 50 309 22 096
100 100 100
OPET Czech Republic
Tabulka 2 Orientaèní velikost plochy obvodových stìn bytù v ÈR, které je moné zateplovat
Poèet trvale obydlených bytù v bytových domech
Poèet trvale obydlených bytù v rodinných domech
2 069 343
Plocha neprùsvitných obvodových stìn [m2] na 1 bytovou jednotku
v bytových domech
1 604 417
Plocha neprùsvitných obvodových stìn [mil. m2] celkem
v rodinných domech
v bytových domech
v rodinných domech
65
53,8
104,2
26
1.1. Výstavba do roku 1920 Typická je výstavba rodinných domù z maloformátových zdících prvkù, jako jsou cihly, kámen, vepøovice. Pøevaha výstavby rodinných domù je patrná z tabulky 3. Tabulka 3 Mnoství bytù podle druhu výstavby domu do roku 1920 Etapa
Rodinné domy
Bytové domy
Celkem
do roku 1889
303 400
134 700
438 100
19001920
225 300
123 100
348 400
Celkem do roku 1920
528 700
257 800
786 500
1.2. Výstavba od roku 1921 do roku 1945 Nastává rozvoj výstavby v novém státì. Rozvoj je podporován nejen novým zpùsobem jejího financování, ale i zjednoduením stavebních pøedpisù. Úlevy v pøedpisech se týkaly také minimální tlouky zdiva, které mohly, ale nemusely být vyuívány. Nejvíce úlev bylo vyuito pøi vý-
stavbì levných bytù, které jsou v této etapì nositelem nejvìtí produkce dokonèených bytù obzvlátì v druhé polovinì dvacátých let a polovinì tøicátých let viz tabulka 4. Na Zlínsku se objevují první náznaky vyuití obvodových stìnových panelù na silikátové bázi.
Tabulka 4 Mnoství bytù podle druhu výstavby od roku 1921 do roku 1945 Rok 1921 a 1945
Rodinné domy 485 900
Bytové domy
Celkem
259 400
745 300
1.3. Výstavba od roku 1946 do roku 1960 Na poèátku této èasové etapy navazovala bytová výstavba na podmínky první republiky. V celostátním mìøítku se bytovou výstavbou zabýval dvouletý plán. Vznikly tzv. dvouletkové byty, kde vnìjí neprùsvitné stìny byly realizovány pøedevím z cihel a kvárobetonových prvkù.
Snaha o zprùmyslnìní stavebnictví po roce 1948 vedla k postupnému zavádìní nejprve prvkové a pozdìji objemové typizace. Zaèaly se realizovat vyzdívané bytové domy typu T (T 01, T 02, T 03, T 11, T 12, T13). Pro omezení zdìní byly ve speciálních výrobnách vyrábìny
9
OPET Czech Republic
celé èásti zdiva (kvádry) z plných cihel nebo cihel pøíènì kvárobeton), nebo vrstvené s pouitím vnitøní tepelnì dìrovaných. Stavby z cihelných kvádrù pøecházely na izolaèní vrstvy silikorku (obdoba souèasných velmi lehbloky z lehkých betonù (kvárobeton, struskobeton). kých pórobetonù) a pazderobetonu. Nejvìtí podíl na Kvádry a bloky potom ustupovaly kvádropanelùm a pa- výstavbì bytù mìla stavební soustava G a v roce neloblokùm. Kvádropanely a panelobloky jsou dílce na 1964, kdy v ní byla postavena více ne tøetina vech bytù viz obrázek 1. výku podlaí, ale s omezenou délkou. Panelové domy stavební soustavy G pøedstavují zaèátek výstavby bytových domù z celostìnových panelù v ÈeskoObrázek 1 Podíl stavební soustavy G (%) na celkové výstavbì slovenské republice. První montovaný bytù v letech 19561969 pøíèný stìnový (panelový) systém typu G byl vyvinut v Gottwaldovì (Zlínì) v roce 1953 jako výsledek snahy o maximálnì zprùmyslnìnou, rychlou a relativnì levnou výstavbu bytových domù. Od jednotlivých oblastních realizací objektù typu G40 a jejich variant se v roce 1957 zahájila výstavba celostátního typového panelového domu G 57. Ta se do roku 1960 realizovala ve výchozích vývojových modifikacích s minimálními rozdíly. Obvodové stìny byly jednovrstvé z lehkých betonù (struskopemzobeton,
1.4. Výstavba od roku 1961 do roku 1980 Pokraèovala výstavba panelových bytových domù typu G 57. V jednotlivých krajích zaèaly vznikat dalí vývojové modifikace celostátního typu, které se liily zejména skladbou obvodových stìn, øeením støech, podlaností a pouitím výtahu. Vnìjí neprùsvitné stìny byly jak jednovrstvé, tak vrstvené s tepelnì izolaèní vrstvou ji ve støední èásti panelu. Pro jednovrstvé stìny byly vyuívány v pøeváné míøe lehké betony, jako byl struskopemzobeton, expanditbeton, keramzitbeton, kvárobeton apod. Pouívaly se také panely z keramických kvádrù. Po roce 1965 se zaèaly objevovat ji typické vrstvené panely s rùznými tepelnými izolanty z moèovinoformaldehydové pryskyøice, pìnového skla a nakonec i z pìnového polystyrenu mezi dvìma elezobetonovými vrstvami. Výstavba rodinných domù byla realizována s vnìjími neprùsvitnými stìnami z cihel, novìji z pøíènì dìrovaných cihel. V oblastech s nedostatkem keramických výrobkù se pouívaly kvárobetonové nebo struskobetonové prvky. Realizace panelových bytových domù øady G byla výrazným krokem k poadovanému zprùmyslnìní stavebnictví. Tohoto cíle bylo dosahováno pøedevím zamìøením vech aktivit ve prospìch výroby. Jednostranné zamìøení vak s sebou pøináelo zhorení dispozièní, ar-
chitektonické a urbanistické kvality. Objevilo se volání po zlepení a odstranìní pøíèin vzniku závad. Velkým tlakem na nárùst výstavby panelových domù byl neustále se prohlubující nedostatek bytù. Vláda stanovila v roce 1959 jako prvoøadý úkol zpracování nových typových podkladù bytových domù. Ji v roce 1959 se zaèaly projektovat experimentální stavby, na nich se mìly ovìøit nové tendence v oblasti architektonické a dispozièní a tendence v oblasti nových technologických a konstrukèních øeení. Bylo vyprojektováno celkem 20 variant experimentálních objektù. Zároveò se zaèaly výraznìji uplatòovat nové druhy vrstvených obvodových pláù. V letech 1960 a 1962 se v Praze, Brnì, Ostravì, Ústí nad Labem, Hradci Králové a v Bratislavì realizovaly experimentální bytové výstavby. Na základì jejich výsledkù byly rozpracovány dva nové celostátní konstrukèní systémy, a to T 06 B a T 08 B. Konstrukèní systémy se zaèaly hromadnì uívat od roku 1965. Jmenované systémy se staly nejrozíøenìjími panelovými systémy v Èeské republice (tabulka 5). V dobì zpracování typových podkladù se zmìnil názor na metody typizace a v nových podkladech se pøechází z objemové typizace na typizaci otevøenou, prvkovou.
10
OPET Czech Republic
Tabulka 5 Struktura výstavby bytù v ÈSSR v soustavì T 06 B, T 08 B v letech 1963 a 1973 Panelová soustava T 06 B T 08 B Celostátní soustavy celkem
1963 poèet bytù 268 30 521
% 0,6 65,5
Pøedsazený obvodový plá nových soustav nebyl souèástí závazných typových podkladù a umoòoval materiálovou zamìnitelnost. Vznikaly krajské konstrukèní varianty (celostìnové panely, parapetní panely a meziokenní vloky) a materiálové varianty jednovrstvé panely z lehkých betonù, porobetonové panely, keramické panely, vrstvené panely. V roce 1972 byly schváleny typové podklady nových panelových soustav (pøedevím B 70, BANKS, HKS 70, PS 69, LARSEN-NIELSEN, VVÚ-ETA, NKS). Svislé vnìjí neprùsvitné konstrukce se realizují ve velkém mnoství vrstvené s tepelným izolantem z pìnového polystyrenu v tloukách 40, 50 a 60 mm. Zásadní zmìnu v navrhování a v realizaci neprùsvitných vnìjích
1965 poèet bytù 3891 3780 27 776
% 7,6 7,4 54,5
1973 poèet bytù 35 743 10 812 49 213
% 55,1 16,4 76,5
stìn vyvolala revize tepelnì technické normy ÈSN 73 0540, která zaèala platit v roce 1979. Na jejím základì pøela vìtina stavebních soustav na tlouku pìnového polystyrenu 80 mm. Nepanelová bytová výstavba má v této èasové etapì klesající tendenci. Je orientována pøedevím na porobetonové tvárnice a cihelné kvádry. Pokraèuje vyuívání pøíènì dìrovaných cihel a podle místních podmínek se vyuívají tvarovky z lehkého betonu. V sedmdesátých letech se rodinné domy zaèaly také realizovat jako døevostavby. Koncem edesátých let výstavba z panelù ji výraznì pøevládá nad ostatní výstavbou. Tento stav se prakticky a do roku 1990 nemìní (tabulka 6).
Tabulka 6 Podíl panelové výstavby v celkovém poètu bytových domù (bez výstavby bytù v rodinných domech ) Rok Podíl panelových domù na výstavbì bytových domù [%]
1970
1975
1980
90,1
90,3
94,8
1.5. Výstavba od roku 1981 do roku 1994 Dominuje výstavba panelových bytových domù (tabulky 7, 8), a to a do poèátku devadesátých let, kdy konèí. Realizuje se vìtina hlavních panelových konstrukèních soustav vzniklých na poèátku edesátých let, doplnìných zaèátkem osmdesátých let o nové stavební soustavy P 1. 11 a P1.21. Po zahájení platnosti revidované tepelnì technické normy ÈSN 73 0540 v roce 1979 se postupnì zvy-
ují tlouky tepelného izolantu na 80, výjimeènì a na 100 mm. Po roce 1982 zaèíná vrcholit snaha o praktické eliminování tepelných mostù (tepelných vazeb), zejména ve stycích obvodových panelù. Tím se reálnì a postupnì upravují nevyhovující tepelnì technické a energetické vlastnosti panelových domù.
Tabulka 7 Byty podle druhu výstavby domù Èasová etapa 19811991
Rodinné domy
Bytové domy
Celkem
poèet
%
poèet
%
poèet
%
117 200
22,9
394 700
77,1
511 900
100,0
Zvìtuje se celková tlouka vnìjích neprùsvitných stìn, a u v dùsledku zvìtení tlouky tepelnì izolaèní vrstvy u vrstvených panelù nebo zvìtením celé pùvodní tlouky. Pøevládají vícevrstvé panely ve sloení elezobeton + pìnový polystyren + elezobeton.
11
OPET Czech Republic
Tabulka 8 Podíl panelové výstavby v celkovém poètu bytových domù (bez výstavby bytù v rodinných domech ) Rok
1985
1990
Podíl panelových domù na výstavbì bytových domù [%]
98,8
98,2
Stále klesá nepanelová bytová výstavba. Po roce 1990 konèí panelová výstavba a celková výstavba bytù má výraznì klesající tendenci (tabulka 9). Po roce 1992 se za-
èínají projevovat nové pøísnìjí tepelnì technické parametry dané zmìnou è. 4 k ÈSN 73 0540.
Tabulka 9 Dokonèené byty v období 1990 a 1994 Rok
1990
1991
1992
1993
1994
Poèty dokonèených bytù
44 594
41 719
36 397
31 509
18 162
1.6. Výstavba po roce 1995 Výraznou zmìnu v navrhování neprùsvitných obvodových stìn pøinesla nová revize tepelnì technické normy ÈSN 73 0540 v kvìtnu 1994. S ohledem na pøísnìjí normové poadavky se vyuívají nové stavební materiály, které mají lepí tepelnì technické vlastnosti. Pouívají se pøe-
devím porobetonové tvárnice a porovinové cihelné tvarovky. V roce 1995 dochází po pìti letech ke zvýení absolutního poètu dokonèených bytù tabulka 10. Realizuje se vak pøiblinì jen 30 % z poètu bytù dokonèených v roce 1990.
Tabulka 10 Dokonèené byty v období 1995 a 1998 Rok Poèet dokonèených bytù
1995
1996
1997
1998
12 662
14 037
15 904
21 245
- v rodinných domech
5430
5730
6506
8336
- v bytových domech
3583
4080
4578
6827
- v nástavbách, vestavbách, pøístavbách
1983
2783
4075
4864
z toho
Pøevauje výstavba rodinných domù. Narùstá vyuívání plochých støech pro byty v nástavbách a ikmých støech pro byty ve vestavbách.
12
OPET Czech Republic
2. VÝVOJ TEPELNĚ TECHNICKÝCH A ENERGETICKÝCH POŽADAVKŮ Vývoj tepelnì technických poadavkù na vnìjí stìny a energetických poadavkù na celé budovy je zachycen ve zmìnách závazných technických pøedpisù, kterými pøevánì byly ÈSN. Termíny revizí tepelnì technických no-
rem tedy byly i dobou zmìn poadavkù, na které více èi ménì správnì reagovalo projektové øeení konstrukcí a budov.
2.1. Požadavky před rokem 1963 A do roku 1961 platila ÈSN 1450 pro výpoèet tepelných ztrát a s tím související èást navrhování tepelnì technických vlastností. Od roku 1955 se pro navrhování tepelnì technických vlastností stavebních konstrukcí pouívala také ÈSN 73 0020 Obytné budovy (èl.173179). Tepelnì izolaèní kvalita stavebních konstrukcí se vyjadøovala rovnocennou (ekvivalentní) tloukou cihelného zdiva. Pro vnìjí stìny byl poadován souèinitel prostupu tepla kN = 1,2 kcal/(m2.h.°C) = 1,396 W/(m2.K), èemu odpovídá poadovaný tepelný odpor konstrukce RN = 0,55 m2.K/W. Tepelný odpor konstrukce se poèítal z prosté skladby (bez zahrnutí vlivu tepelných mostù, tedy vlastnost v ideálním výseku konstrukce). Výe uvedený poadavek byl defino-
ván a uíván pro celou konstrukci (ne pro její kadou, i nejménì pøíznivou èást). Analogicky byl sledován poadavek na tepelnou akumulaci konstrukcí. Pro vnìjí konstrukce se poadovalo dosaení tepelnì akumulaèní schopnosti na úrovni alespoò 60 % tepelnì akumulaèního ekvivalentu normového zdiva z plných pálených cihel tlouky 45 cm. Pro vnitøní konstrukce potom alespoò 40 % této hodnoty. Tepelná akumulace se v uvedené dobì hodnotila porovnáváním doby prochladnutí s cihelným zdivem nebo dalími metodami posuzujícími chladnutí, jako byly napø. stanovení poloèasu chladnutí, prùtoèného èasu, specifické akumulaèní schopnosti konstrukce, souèinitele masivnosti a dalí. Poadavky na spotøebu energie nebyly èíselnì vyjádøeny.
2.2. Požadavky v letech 1963 až 1978 V prosinci roku 1962 byla schválena nová ÈSN 73 0540 Navrhování stavebních konstrukcí z hlediska stavební tepelné techniky, s uvedenou platností od dubna 1963. Zanedlouho poté byla tato norma nahrazena novým znìním ÈSN 73 0540 Tepelnì technické vlastnosti stavebních konstrukcí stejné koncepce, doplnìným o vstupní velièiny, výpoètové metody a s rozliením údajù pro vnitøní konstrukce. Schválena byla ji v prosinci roku 1964, s úèinností od øíjna 1965. Tato norma platila a do roku 1979 témìø beze zmìn pouze v roce 1965 byly doplnìny hodnoty pro oblasti s teplotou nií ne -18 °C a v roce 1975 byl upøesnìn zpùsob výpoètu kondenzace vodní páry. Norma byla nadále zamìøena na jednotlivé stavební konstrukce. Tepelnì izolaèní kvalita stavebních konstrukcí se vyjadøovala tepelným odporem konstrukce RN. V normì z roku 1962 je jetì soubìnì uvádìn nejvýe pøípustný souèinitel prostupu tepla kN.
Vnìjí stìny musely vykazovat na vech místech nejménì normovou hodnotu tepelného odporu ve výi RN = 0,60 m2.h.°C/kcal = 0,516 m2.K/W pro teplotní oblast I s nejnií teplotou vnìjího vzduchu -15 °C, èemu odpovídá kN = 1,467 W/(m2.K). Pro teplotní oblast II s nejnií teplotou vnìjího vzduchu -18 °C se poadoval RN = 0,65 m2.h.°C/kcal = 0,559 m2.K/W, èemu odpovídá kN = 1,380 W/(m2.K). Poadavek tehdy znìl na kritické místo v konstrukci, v nìm tepelný odpor dosahuje nejnií hodnoty, co je prakticky vdy v oblasti tepelných mostù. Pro tepelné mosty se vak poadavek snioval, protoe v jejich pøípadì se poadovalo pouze zajitìní vnitøní povrchové teploty nad rosným bodem. Kromì toho vak byl v normì popsán zpùsob stanovení velikosti poadovaných normových hodnot tepelných odporù ve vazbì na prùmìrné vnitøní povrchové teploty. To navozovalo vnímání normových poadovaných hodnot te-
13
OPET Czech Republic
pelných odporù jako hodnot prùmìrných. Také metody výpoètu tepelného odporu konstrukce nikoho nenechávají na pochybách, e se hodnotí prùmìrný tepelný odpor celé konstrukce vèetnì tepelných mostù (je uvedena Fokinova metoda pøibliného výpoètu, která je oprávnìnì souèástí ÈSN dosud). K poslední verzi se proto pøiklání souèasný výklad uvedených ustanovení poadavkù na tepelný odpor konstrukce. Ani jeden z uvedených výkladù normových ustanovení vak nepøipoutí hodnocení konstrukce prostøednictvím jejího nejpøíznivìjího tepelného odporu, který je v místì nenaruené skladby. Jedná se o tzv. ideální hodnotu tepelného odporu, stanovenou pouze ze skladby nenaruených vrstev. Takové hodnocení je zavádìjící, nebo dává pøíli optimistické výsledky. Pøesto bylo toto chybné hodnocení v té dobì nejbìnìjí. Novì byly v normì stanoveny poadavky na tepelný odpor vnìjích konstrukcí z hlediska neustáleného teplotního stavu (tj. z hlediska tepelné akumulace), které je nutno uplatnit, jsou-li pøísnìjí, ne poadavky z hlediska teplené izolace. Poadavky byly stanoveny v závislosti na tepelné jímavosti konstrukce odlinì pro budovy s nepøetritým vytápìním (lií se od nepøeruovaného vytápìní dle ÈSN 06 0210, pohybuje se od hodnoty pøes 20 h/den u masivních budov
a k hodnotì 24 h/den u tzv. lehkých budov) a pro budovy s pøeruovaným vytápìním. Kromì vnìjích stìn s vnitøní vrstvou z pazderobetonu a silikorku se poadavky na vnìjí konstrukce z hlediska tepelné akumulace neliily od poadavkù na tyté konstrukce z hlediska tepelné izolace. Poadavek na konstrukce s pazderobetonem, popø. se silikorkem, na vnitøním povrchu se pøi nepøetritém vytápìní zvyoval o nejvýe 32 % a pøi pøeruovaném vytápìní a o 130 %. Poadavky pro pøeruované vytápìní èasto pøevyovaly úroveò, kterou poadovala budoucí revize normy v roce 1977. Poadavek na spotøebu energie nebyl v tìchto normách formulován. Od roku 1973 se nìkteré typové projekty a s nimi související vývojové práce provádìly podle nezávazné Smìrnice pro navrhování a posuzování panelových budov z hlediska stavební tepelné techniky, která byla vypracována ve VÚPS Praha v letech 1971 a 1972 pro Ministerstvo stavebnictví ÈSR. Tato Smìrnice byla prakticky bez podstatných zmìn promítnuta do souboru tepelnì technických norem, schválených v roce 1977, s úèinností po druhé ropné krizi od roku 1979. Byl v ní formulován poadavek na spotøebu energie na vytápìní prostøednictvím jejího výpoètu denostupòovou metodou (tato výpoètová metoda byla v následné normì zjednoduena).
2.3. Požadavky v letech 1979 až 1992 V bøeznu roku 1977 byla schválena revize ÈSN 73 0540 Tepelnì technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov. Názvosloví. Poadavky a kritéria, úèinná od ledna 1979, její závazné normové hodnoty tepelných odporù a souèinitelù prostupu tepla platily do roku 1992. Pro stavební konstrukce byla novì zavedena kritéria pro hodnocení teplotního útlumu (tepelnì akumulaèní schopnost konstrukce), tepelné jímavosti podlahových konstrukcí, vzduchové propustnosti stavebních konstrukcí a tepelnì ekonomického hodnocení vnìjích stavebních konstrukcí. Norma ji nebyla zamìøena pouze na jednotlivé stavební konstrukce. Novì byla zavedena kritéria pro hodnocení místností z hlediska tepelné stability v zimním a letním období a hodnocení spotøeby energie na vytápìní budovy. Poadavky byly stanoveny obecnì pro budovy s poadovaným stavem vnitøního prostøedí s tím, e pro budovy, jejich tepelnì technické vlastnosti stanovily jiné technické normy, platila tato norma v rozsahu, ve kterém se na ni odvolávaly. Podle oficiálního komentáøe k celému souboru tepelnì technických norem byly takovými normami mínìny speciální tepelnì technické normy ÈSN 73 0560 pro vý-
robní prùmyslové budovy a ÈSN 73 0565 pro stájové objekty, schválené v kvìtnu 1978 a závaznì úèinné od bøezna 1980. Nepøímo lze usuzovat, e poadavky ÈSN 73 0540 byly odvozeny pro obytné a obèanské budovy, aèkoliv to v normì není pøímo øeèeno. Tepelnì izolaèní kvalita stavebních konstrukcí se vyjadøovala tepelným odporem konstrukce, s obdobným pojetím jako v pøedchozí normì. Poadavky vak byly zhruba dvojnásobné. Tento nebývalý skok byl zpùsoben kumulací nových energetických podmínek po první a druhé ropné krizi (byl to výrazný ok pro projektanty a zejména pro výrobce). Vnìjí stìny musely vykazovat na vech místech nejménì normovou hodnotu tepelného odporu, a to ve výi RN,15 = 0,95 m2.K/W pro teplotní oblast I s nejnií teplotou vnìjího vzduchu -15 °C, èemu odpovídá kN,15 = 0,894 W/(m2.K). Pro teplotní oblast II s nejnií teplotou vnìjího vzduchu - 18 °C se poadoval RN,18 = 1,00 m2.K/W, èemu odpovídá k N,18 = 0,856 W/(m2.K). Pro novì zavedenou teplotní oblast s nejnií teplotou vnìjího vzduchu -21 °C se poadoval RN,21 = 1,10 m2.K/W, èemu odpovídá kN,21 = 0,788 W/(m2.K).
14
OPET Czech Republic
A do roku 1985 vak existovaly výjimky, jejich hodnoty byly blízké poadavkùm pøedchozí normy. Pro vnìjí stìny byl výjimeènì pøiputìn tepelný odpor RN,15 = 0,55 m2.K/W, RN,18 = 0,61 m2.K/W a RN,21 = 0,67 m2.K/W, èemu odpovídá kN,15 = 0,894 W/(m2.K), kN,18 = 0,856 W/(m2.K) a kN,21 = 0,788 W/(m2.K). Tyto výjimky se mohly pouít nejvýe u jedné vnìjí obvodové konstrukce do konce roku 1983 a pro cihelné zdivo provedené tradièním zpùsobem a do konce roku 1985. Výjimky se mohly také pouít pro modernizace a pøi stavebních úpravách prostorù budov, které byly projektovány do konce roku 1985. Pro vnìjí stìny rodinných domkù v místech s intenzivními vìtry a polohou velmi nepøíznivou bylo naopak doporuèeno zvýit nejmení poadovaný tepelný odpor o 0,05 m2.K/W. Hodnocení tepelného odporu konstrukce v této normì jako hodnoty støední (prùmìrné) kromì ji uvedených argumentù dále podpoøila pøedevím poznámka k poadavkovému èl. 3. V nìm se konstatuje, e poadovaný tepelný odpor konstrukcí je stanoven tak, aby prùmìrná teplota na vnitøním povrchu tìchto konstrukcí byla nad hodnotami dále v normì uvedenými. To podporuje vnímání normových poadovaných hodnot tepelných odporù jako hodnot prùmìrných, tedy hodnot zahrnujících v sobì pùsobení vlivu pøípadných tepelných mostù v rámci stavební konstrukce. Tím je zároveò vymezen rozsah (intenzita i mnoství) tepelných mostù v konstrukcích. I v této revizi norma nepøipoutìla hodnocení konstrukce prostøednictvím jejího nejpøíznivìjího tepelného odporu, stanoveného pouze ze skladby nenaruených vrstev pro bìné nestejnorodé konstrukce. Takový tepelný odpor je vdy pøíli vysoký a neodpovídá realitì. Takovéto chybné hodnocení nadále patøilo mezi èasté postupy. K tomu napomohlo i irí uplatnìní výpoèetní techniky, nebo nìkteré nedokonalé komerèní programy, urèené k tepelnì technickému hodnocení stavebních konstrukcí, nepøímo navádìly k nesprávnému výpoètu tepelného odporu. Nabídkové menu tìchto programù nabízelo uivateli hodnocení prostøednictvím pouhé skladby vrstev jednotlivých konstrukcí bez upozornìní na pøípadnou nutnost odliného hodnocení u nestejnorodých konstrukcí, kterých je v praxi vìtina. Kromì poadavku na prùmìrný tepelný odpor konstrukce byla zároveò v normì samostatnì uvedena podmínka pro intenzitu místního pùsobení tepelných mostù v konstrukci a tepelných vazeb mezi konstrukcemi poadavkem na nejnií vnitøní povrchovou teplotu, která nesmí klesnout pod teplotu rosného bodu. Energetická nároènost budov byla od ledna roku 1979 podle normy ÈSN 73 0540 hodnocena pro dva druhy budov pro bytové domy a pro obèanské budovy. Bez poadavku zùstaly rodinné domy.
U bytových domù se hodnotila mìrná spotøeba energie na vytápìní E, co byla velièina smluvnì definovaná pro: · mìrný byt jednotného objemu 200 m3 (v panelových domech o jednotné konstrukèní výce 2,8 m je to byt s uitnou plochou 71,4 m2, tedy vìtí ne 2+1 nebo mení ne 3+1), · tepelné ztráty stanovené podle normy ÈSN 06 0210 (tedy prostupem a vìtráním, bez vlivu solární energie a vnitøních zdrojù tepla), · teplotu vnìjího vzduchu te = -15 °C (resp. spotøeba energie na tuto úroveò pøepoètená korekèním souèinitelem), · nerozliené dennostupnì a opravné souèinitele s výjimkou souèinitele na zkrácení doby provozu vytápìní u budov s nízkou tepelnou akumulací (tato korekce stanovovaná výpoètem tepelné stability se vak pro sloitost témìø neuívala), · dva typy vytápìní nepøeruované a pøeruované (pro které vycházela mìrná spotøeba energie ve výi cca 86 % hodnot pro vytápìní nepøeruované). Z posledního bodu vyplývá, e pro splnìní jednotného poadavku na spotøebu energie muselo být stavební øeení u budov s nepøeruovaným vytápìním kvalitnìjí. Pro bytové domy byla od ledna 1979 poadována mìrná spotøeba energie nejvýe EN = 9,3 MWh/byt,rok. Pro obèanské budovy se doporuèovalo hodnotit tepelnou charakteristiku q0, tedy obecnou mìrnou hodnotu vztaenou na 1 m3 obestavìného prostoru a na teplotní rozdíl 1 K. Doporuèované normové hodnoty tepelné charakteristiky pøitom byly uvedeny v závislosti na obestavìném prostoru s rostoucím objemem tyto hodnoty výraznì klesaly. Napøíklad pro obestavìný prostor V = 1 000 m3 se poadovala tepelná charakteristika q0,N = 0,802 W/(m3.K), pro objem V = 5000 m3 klesla poadovaná tepelná charakteristika na q0,N = 0,534 W/(m3.K) a pro objem nad V = 20 000 m3 byla ji tepelná charakteristika q0,N = 0,802 W/(m3.K). Doporuèený charakter tepelných charakteristik byl v poznámce zdùvodnìn tím, e urèující parametr pro obestavìný prostor není vyèerpávající. Jako dalí parametry se uvádìly pomìr íøky a délky budovy, pomìr zasklené plochy vnìjích konstrukcí k nezasklené apod. Pro výrobní prùmyslové budovy byla v kvìtnu 1978 schválena speciální tepelnì technická norma ÈSN 73 0560, která vstoupila v závaznou úèinnost od bøezna 1980. V normì není energetický poadavek uveden. Pro stájové objekty byla v tých termínech schválena a zavedena speciální tepelnì technická norma ÈSN 73 0565, která hodnotila energetickou nároènost budovy nepøímo prostøednictvím souèinitele prostupu tepla stanoveného z prùmìrné hodnoty souèinitele prostupu tepla vnìjích konstrukcí ke,pr, který odpovídal tepelné bilanci stájového prostoru podle ON 73 4502.
15
OPET Czech Republic
Pro elektrické vytápìní stanovily odchylné hodnocení stavebních konstrukcí a budov smìrnice Federálního ministerstva paliv a energetiky. Jednalo se o smìrnice è. 22/1977 z listopadu 1977 (úèinná datem vydání) a smìrnice è. 24/1981 z prosince 1981 (úèinná lednem 1982), podrobnìji rozvedené v provádìcích pokynech z dubna 1983. Elektrické vytápìní podle smìrnice è. 22/1977 smìlo být u jednotlivých objektù realizováno pouze tehdy, nebyla-li pøekroèena pøípustná mìrná tepelná ztráta (tepelná charakteristika) qv,max vytápìných prostorù, pøi soubìném respektování energetické nároènosti podle poadavkù platné ÈSN 73 0540 (viz výe). Pro rodinné domky a objekty do 500 m3 vytápìného prostoru byla qv,max = 1,0 W/(m3.K), pro objekty nad 500 m3 vytápìného prostoru qv,max = 0,9 W/(m3.K). Pøi výpoètu se neuvaovala pøiráka na zátop, nejnií venkovní teplota se pøi výpoètu tepelné ztráty uvaovala podle ÈSN 06 0210. Smìrnice è. 24/1981 novelizovala smìrnici è. 22/1977 nahrazením hodnot pro pøípustné maximální mìrné tepelné ztráty qv,max vytápìných prostorù s platností od ledna 1982. Zvlátní na uvedeném pøedpisu byl skokový cha-
rakter pøedepsaných hodnot (tedy bez interpolace hodnot mezilehlých). Napøíklad pro objem vytápìného prostoru Vvyt od 501 do 1000 m3 byla poadována mìrná tepelná ztráta tohoto vytápìného prostoru qv,max = 0,8 W/(m3.K), pro Vvyt od 5001 do 10 000 m3 byl poadavek qv,max = 0,5 W/(m3.K) a nad tento objem byl poadavek qv,max = 0,4 W/(m3.K). U objektù v nadmoøské výce nad 600 m n. m. bylo pøedepsáno sníení výe uvedených hodnot qv,max o 0,1 W/(m3.K). Pøi výpoètu se opìt neuvauje pøiráka na zátop, nejnií venkovní teplota se pøi výpoètu tepelné ztráty uvauje podle ÈSN 06 0210. Hodnocení elektricky vytápìných budov bylo vyadováno Státní energetickou inspekcí (SEI). Se zmìnou kompetencí SEI se tento poadavek pøestal kontrolovat i dodrovat. Rozsáhlá státní podpora rozvoje elektrického vytápìní spolu se zaplavením trhu elektrickými pøímotopnými otopnými tìlesy pøipojitelnými do zástrèek pak zpùsobily neøízený rozvoj pøímotopù ve zcela nevhodných budovách. Nadmìrná spotøeba energie v tìchto nevhodných budovách se projevila nepøijatelným ekonomickým zatíením provozovatelù pøi pozdìjím výrazném zdraení elektrické energie.
2.4. Požadavky v letech 1992 až 1994 V kvìtnu roku 1992 vstoupila v úèinnost zmìna 4 k platné ÈSN 73 0540, kterou se významnì zmìnily normové poadavky na úroveò, která byla pøedepsána usnesením vlády ÈSFR è.132/1990 Sb. Dolo zde k zásadnímu posunu v pojetí tvorby poadavkù. Od kriteriálních hodnot odvozených z poadavkù na pohodu vnitøního prostøedí se pøelo k pøísnìjím hodnotám stanoveným z energetického hlediska. V poadavku na nejnií vnitøní povrchovou teplotu se zavedla bezpeènostní pøiráka nad teplotou rosného bodu. Zvýenou bezpeèností návrhu se tak reagovalo na praktickou zkuenost se zvyováním poètu bytù s výskytem plísní pøi energeticky úsporném chování uivatelù. Tepelné odpory konstrukcí byly jednoznaènì definovány jako prùmìrná vlastnost konstrukce, tedy vèetnì vlivu v nich obsaených tepelných mostù. Poadované normové hodnoty tepelných odporù konstrukcí byly zvýeny o cca 50 %, bez závislosti na teplotní oblasti. Pro vnìjí stìny byl poadován tepelný odpor RN = 2,0 m2.K/W, èemu odpovídá souèinitel prostupu tepla kN = 0,461 W/(m2.K). Pro vnìjí stìny bylo pøípustné pouít v odù-
vodnìných pøípadech pøi rekonstrukcích výjimky RN = 1,2 m2.K/W, èemu odpovídá kN = 0,731 W/(m2.K). Bylo uvedeno, e poadované hodnoty tepelných odporù jsou nepodkroèitelná minima, a doporuèeno navrhovat konstrukce s tepelnými odpory vyími. Zmìnil se poadavek na energetickou nároènost budov. Poadavky se rozíøily na obytné budovy (nejen na bytové domy). Pro nové bytové domy se poadavek zpøísnil o cca 21 % na EN = 7,3 MWh/(mìrný byt, rok). Pro novì uvedené rekonstrukce se ponechal pùvodní poadavek EN = 9,3 MWh/(mìrný byt, rok). Pro rodinné domy byly pøitom uvedeny diferencované poadavky. Pro novostavby se poaduje EN od 9,0 do 10,5 MWh/(mìrný byt, rok), pro rekonstrukce EN od 10,0 do 11,5 MWh/(mìrný byt, rok). Poadované hodnoty spotøeby energie jsou opìt výslovnì uvedeny jako nepøekroèitelná maxima s doporuèením navrhovat obytné domy se spotøebou energie o 15 % nií. Ostatní poadavky zùstaly beze zmìny.
16
OPET Czech Republic
2.5. Požadavky po roce 1994 V roce 1994 byla schválena nová ÈSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov Funkèní poadavky, její normové hodnoty (poadované a doporuèené) platí dosud. Do konce roku 1999 byly poadavky normy závazné s ohledem na platnou preambuli v této normì. Od roku 1998 byla závaznost normových hodnot posílena provádìcí vyhlákou ke stavebnímu zákonu è. 1327/1998 Sb., o obecných technických poadavcích na výstavbu. Od poèátku roku 2000 jsou vechny ÈSN nezávaznými, nicménì plnì platnými dokumenty. Znamená to, e pøípadná závaznost urèité normy a její ustanovení nejsou zakotveny pøímo v normì, ale jsou urèovány jinými pøedpisy s vyí úrovní právní závaznosti prostøednictvím zákonù, vyhláek a naøízení vlády. Ve stavebnictví je takto urèena závaznost normových poadavkù na úsporu energie a tepelnou ochranu. Závaznost normových hodnot tepelnì technických vlastností podle ÈSN 73 0540-2 je urèena vyhlákou MMR è. 137/1998 Sb., o obecných technických poadavcích na výstavbu, která je provádìcí vyhlákou stavebního zákona. Podle normových hodnot se v souèasné dobì urèují dimenze dodateèných tepelných izolací pøi navrhovaném zateplování. Na rozdíl od døívìjích norem jsou uvedeny doporuèené hodnoty (ve výi cca 146 % hodnot poadovaných). Pro rekonstrukce jsou urèeny ménì pøísné pøípustné hodnoty (ve výi 63 % hodnot poadovaných). Pøípustné hodnoty jsou energeticky neefektivní, proto je jejich pouití nesluèitelné s energeticky cílenými rekonstrukcemi. Pro lehké konstrukce (bez tepelné akumulace) jsou poadavky o 15 % pøísnìjí. Pod pojmem lehká se rozumí konstrukce s plonou hmotností vrstev od vnitøního líce k tepelnì izolaèní vrstvì vèetnì do 100 kg/m2. Konstrukce tìké mají tuto hmotnost vyí. Pro stanovení normové hodnoty tepelného odporu je v normì definován analytický vztah, který umoòuje parametrické navrhování i pro jiné ne normou pøedjímané teplotní rozdíly. Pro tìké vnìjí stìny a teplotní oblast s te = -15 °C poadovaná normová hodnota tepelného odporu RN 1,85 m2.K/W a doporuèená normová hodnota RN 2,70 m2.K/W. Pro tìké vnìjí stìny a teplotní oblast s
je = = te
= -18 °C je poadovaná normová hodnota tepelného odporu RN = 2,00 m2.K/W a doporuèená normová hodnota RN = 2,90 m2.K/W. Pro lehké vnìjí stìny a teplotní oblast s te = -15 °C je poadovaná normová hodnota tepelného odporu RN = 2,10 m2.K/W a doporuèená normová hodnota RN = 3,10 m2.K/W. Pro lehké vnìjí stìny a teplotní oblast s te = -18 °C je poadovaná normová hodnota tepelného odporu RN = 2,30 m2.K/W a doporuèená normová hodnota RN = 3,35 m2.K/W. Energetický poadavek na budovy je zobecnìn pro vechny typy budov a hodnotí se v závislosti na geometrické charakteristice An/Vn prostøednictvím celkové teplené charakteristiky budovy qc,N. Opìt se rozliují poadované a doporuèené hodnoty (ve výi 80 % hodnot poadovaných). Pro rekonstrukce jsou zvlá uvedeny ménì pøísné pøípustné hodnoty (ve výi 140 % hodnot poadovaných). Napøíklad pro budovy s geometrickou charakteristikou An/Vn = 0,2 m2/m3 je normová poadovaná hodnota celkové tepelné charakteristiky budovy qc,N = 0,35W/(m3.K), normová doporuèená hodnota qc,N = 0,28 W/(m3.K). Pro budovy s An/Vn = 0,6 m2/m3 je normová poadovaná hodnota qc,N = 0,62 W/(m3.K), normová doporuèená hodnota qc,N = 0,49 W/(m3.K). Pro budovy s An/Vn = 1,0 m2/m3 je normová poadovaná hodnota qc,N = 0,79 W/(m3.K), normová doporuèená hodnota qc,N = 0,63 W/(m3.K). Pro normové hodnoty celkové tepelné charakteristiky je opìt definován analytický vztah, který umoòuje snadnou interpolaci mezilehlých hodnot pro jiné ne uvedené geometrické charakteristiky An/Vn. Pro budovy s moností dynamické regulace otopného systému a jeho èástí se pøipoutí hodnocení spotøeby energie s uvaováním vlivu pasivních solárních ziskù a vnitøních zdrojù tepla pomocí redukované teplené charakteristiky budovy qred. V souèasné dobì se pøipravuje zpøísnìní vech výe uvedených poadavkù vyhlákou k zákonu è. 406/2000 Sb, o hospodaøení energií, a následnì v revizi èeské technické normy ÈSN 73 0540-2. Pøedpokládaná platnost pøísnìjích hodnot je v 1. pololetí roku 2001.
17
OPET Czech Republic
3. VÝVOJ OBVODOVÝCH STĚN OBYTNÝCH BUDOV V ČR Vývoj obvodových stìn obytných budov charakterizuje jejich konstrukèní a materiálové øeení, kterému pak odpovídají v urèité toleranci tepelnì technické vlastnosti. Zmínìná tolerance je dána nevyváeností výroby staveb-
ních hmot (zejména rùzné objemové hmotnosti a sloení lehkých betonù) a rùznou úrovní technologických tolerancí a technologické káznì pøi výrobì obvodových panelù, resp. pøi zdìní obvodových stìn.
3.1. Konstrukční a materiálové řešení obvodových stěn V jednotlivých èasových etapách výstavby, uvedených v kapitole 1, se pouívaly neprùsvitné obvodové stìny charakteristické svým materiálovým a konstrukèním øee-
ním. Pøehled nejrozíøenìjích druhù neprùsvitných obvodových stìn je pro tyto èasové etapy uveden v tabulce 11.
Tabulka 11 - Nejrozíøenìjí druhy neprùsvitných obvodových stìn (skladby uvádìny zevnitø ven) Èasová etapa do roku 1920
Nejrozíøenìjí druhy neprùsvitných obvodových stìn nepanelová výstavba
zdivo z plných pálených cihel 0,30/0,45/0,60 m smíené zdivo (kámen,cihla) 0,60 m vepøovice panelová výstavba
19211945
nepanelová výstavba
zdivo z plných pálených cihel - 0,30/0,45/0,60 m panelová výstavba
19461960
nepanelová výstavba
zdivo zdivo zdivo zdivo zdivo
z plných pálených cihel 0,30/0,45/0,60 m z pøíènì dìrovaných cihel CDm 0,375 m z cihelných kvádrù 0,45/0,375 m ze kvárobetonových prvkù ( blokù ) 0,375 m ze struskobetonových prvkù (blokù ) 0,375 m
panelová výstavba jednovrstvé panely
struskopemzobeton 0,17/0,21 m keramický panel 0,21 m plynosilikát 0,24 m vrstvené panely
silikork+kvárobeton+elezobeton 0,06+0,10+0,02 m pazderobeton+kvárobeton+elezobeton 0,06+0,10+0,02 m 0,06+0,14+0,02 m pazderobeton+elezobeton+kvárobeton+elezobeton 0,06+0,03+0,07+0,02 m pazderobeton+elezobeton 0,085+0,14 m elezobeton+moèovinoformaldehydová pryskyøice+elezobeton 0,13+0,06+0,05 m elezobeton+pìnové sklo+elezobeton 0,13+0,07+0,04 m 19611980
nepanelová výstavba
zdivo z porobetonových tvárnic 0,30 m
18
OPET Czech Republic
zdivo zdivo zdivo zdivo zdivo
z z z z z
pøíènì dìrovaných cihel CDm 0,375 m plných pálených cihel 0,45/0,60 m tvarovek z lehkého betonu 0,375 m tvarovek z køemeliny 0,25 m pøíènì dìrovaných cihelných kvádrù CDK 0,375 m, CD TÝN 0,30 m
panelová výstavba jednovrstvé panely
køemelina 0,20 m keramický panel 0,27/0,29/0,35 m (tvarovky Thermo, CDK, CDKL, ochranné lícní vrstvy z betonu) keramzitbeton 0,27/0,30 m struskokeramzitbeton 0,30/0,34 m struskopemzobeton 0,30 mm expandokeramzitbeton 0,26 m expanditbeton 0,29 mm porobeton 0,25/0,30 m vrstvené panely
keramický panel dvouvrstvý 0,30 m (tvarovky CPDK, vnitøní betonová vrstva) keramický panel dvouvrstvý 0,30 m (tvarovky CPDK, vnitøní betonová vrstva) elezobeton + pìnový polystyren + elezobeton 0,10 a 0,20 + 0,04 + 0,05 a 0,06 0,10 a 0,15 + 0,05 + 0,06 0,08 a 0,15 + 0,06 + 0,06 a 0,9 0,15 + 0,07 + 0,07 0,15 a 0,16 + 0,08 + 0,06 elezobeton + miner. vlákna + elezobeton 0,15 + 0,07 + 0,07 m elezobeton + plynosilikát + elezobeton 0,04 + 0,150 a 0,175 + 0,025 m elezobeton + vzduchová mezera + keramzitbeton 0,15 + 0,015 + 0,23m elezobeton + vzduchová mezera + køemelina 0,15 + 0,005 + 0,20m elezobeton + vzduchová mezera + porobeton 0,15 + 0,005 + 0,25 m døevotøíska + vláknitý izolant(Rotaflex) /døevo + DVDT + vzduchová vrstva + sklo nebo plech 0,015 + 0,043 a 0,063 + 0,0035a0,005 + 0,025 + 0,004 m 19811994
nepanelová výstavba
zdivo z porobetonových tvárnic 0,30 m zdivo z pøíènì dìrovaných cihel (INA) 0,375 m (IVA) 0,450 m porovinové cihelné tvarovky typu THERM 0,375 m panelová výstavba jednovrstvé panely
keramzitbeton 0,32 m keramické panely 0,35 m vrstvené panely
Po roce 1994
elezobeton + pìnový polystyren + elezobeton 0,09 a 0,16 + 0,08 + 0,05 a 0,10 0,15 + 0,09 + 0,06 m 0,12 + 0,10 + 0,05 m døevotøíska + PE folie + vláknitý izolant (Rotaflex)/døevo + DVDT + vzduchová vrstva + sklo/døevo 0,015 + 0,0001 + 0,080a0,10 + 0,0035a0,005 + 0,025 + 0,004a0,02 m elezobeton + vzduchová mezera + keramzitbeton 0,15 + 0,015 + 0,32 m zdivo z porovinových cihelných tvarovek typu THERM 0,375 m zdivo z porobetonových tvárnic 0,30 m
19
OPET Czech Republic
3.2. Tepelně technické vlastnosti obvodových stěn Pøehled tepelnì technických vlastností nejrozíøenìjích druhù neprùsvitných obvodových stìn z pøehledu v pøedchozí kapitole je uveden v tabulce 12. Tabulka 12 Tepelnì technické vlastnosti nejrozíøenìjích druhù neprùsvitných obvodových stìn
Konstrukce Zdivo CP 300 - bez elezobet. prvkù- se elezobet. prvky Zdivo CP 450 - bez elezobet. prvkù- se elezobet. prvky Zdivo CP 600 - bez elezobet. prvkù- se elezobet. prvky Zdivo smíené 600 Zdivo kvárobeton. 375 Zdivo porobet. leh. 300 Zdivo køemelina 250 Zdivo CDm 375 Zdivo CDK 375 Zdivo CDK 450 Zdivo CD TÝN 300 Zdivo CD INA 375 Zdivo CD IVA 450 Zdivo -THERM 375 Panel struskobet. 240Speciální sloeníNespecifikované slo. Panel struskobet. 300Speciální sloeníNespecifikované slo. Panel kvárobeton. 300 Panel expanditbet. 270 Panel expanditbet. 300 Panel keramzitbet. 270 Panel keramzitbet. 300 Panel keramzitbet. 320 Panel køemelina 200 Panel keramický jedn.300 Panel keramický dvou.300 Panel pórobeton. 250 Panel pórobeton. 300 Panel b. s PPS 40 Panel b. s PPS 60 Panel b. s PPS 80 Panel b. s PPS 100
Tepelný odpor R [m2.K/W] Min. / Max.
Souèinitel (k) prostupu tepla U [W/(m2.K)] Max. / Min.
Zkondenzované mnoství vodní páry GK [kg/m2.rok]
Celoroèní bilance GV-GK [kg/m2.rok]
0,39 / 0,41 0,37 / 0,39
1,80 / 1,74 1,86 / 1,80
PK / 0,16 PK / PK
PK / 2,72 PK / PK
0,56 / 0,60 0,54 / 0,56
1,36 / 1,31 1,42 / 1,36
0,05 / 0,06 0,05 / 0,05
2,00 / 2,10 1,99 / 2,00
0,74 0,71 0,47 0,62 0,82 0,61 0,57 0,53 0,63 0,55 0,87 0,94 1,65
1,10 1,14 1,57 1,27 1,01 1,29 1,35 1,43 1,25 1,39 0,96 0,91 0,55
0,03 / 0,04 0,03 / 0,03 0,04 / 0,03 0,26 / 0,31 0,23 / 0,37 0,18 / 0,20 0,13 / 0,14 0,13 / 0,26 0,09 / 0,20 0,21 / 0,47 0,16 / 0,37 0,11 / 0,23 0,45 / 0,48
1,95 1,92 1,57 4,01 3,91 4,17 3,46 3,30 2,87 4,18 3,99 3,84 3,44
/ / / / / / / / / / / / /
0,78 0,74 0,53 0,80 0,99 0,79 0,66 0,62 0,73 0,63 1,01 1,10 2,00
/ / / / / / / / / / / / /
1,05 1,10 1,43 1,03 0,86 1,05 1,21 1,28 1,11 1,25 0,85 0,79 0,46
0,34 / 0,39 0,28 / 0,36
1,96 / 1,78 2,24 / 1,89
0,43 / 0,51 0,35 / 0,46 0,30 / 0,36 0,42 / 0,52 0,47 / 0,58 0,44 / 0,76 0,49 / 0,85 0,53 / 0,91 0,41 / 0,54 0,50 / 0,57 0,52 / 0,59 0,93 / 1,39 1,11 / 1,66 0,54 / 0,76 0,76 / 1,09 0,98 / 1,42 1,20 / 1,75
1,67 1,94 2,16 1,70 1,56 1,64 1,51 1,44 1,72 1,49 1,46 0,91 0,78 1,42 1,08 0,87 0,73
/ / / / / / / / / / / / / / / / /
1,47 1,60 1,91 1,46 1,34 1,08 0,99 0,93 1,42 1,35 1,31 0,64 0,55 1,08 0,78 0,63 0,52
20
/ / / / / / / / / / / / /
2,12 1,95 1,43 3,82 3,68 3,98 3,94 4,02 4,01 3,82 3,68 3,77 3,38
PK / 0,05 PK / PK
PK / 2,43 PK / PK
0,04 / 0,03 PK / 0,04 PK / PK 0,11 / 0,25 0,09 / 0,21 0,06 / 0,06 0,05 / 0,05 0,04 / 0,05 0,15 / 0,16 0,06 / 0,06 0,06 / 0,06 0,10 / 0,11 0,08 / 0,09 0,11 / 0,15 0,09 / 0,12 0,07 / 0,09 0,06 / 0,07
1,98 / 2,07 PK / 2,01 PK / PK 6,26 / 9,57 5,78 / 9,50 3,44 / 4,80 3,17 / 4,37 3,01 / 4,12 4,60 / 5,85 3,96 / 4,18 4,02 / 4,27 7,27 / 9,13 6,06 / 7,07 1,14 / 1,04 1,08 / 1,00 1,06 / 1,00 1,05 / 0,99
OPET Czech Republic
Poznámky 1. Objemové hmotnosti, vlastnosti materiálù a detailní øeení konstrukcí byly pøi výpoètech uvaovány podle technologických zvyklostí a platných ÈSN. 2. Minimální tepelné odpory konstrukcí R a maximální souèinitele prostupu tepla U (k) odpovídají výraznému vlivu tepelných mostù v konstrukcích s nedokonale øeenými detaily a pro bìnou úroveò technologické káznì a technologických tolerancí pøi jejich provedení. Tyto hodnoty nejsou v praxi neobvyklé. Existují vak i konstrukce s významnì horími hodnotami charakteristik tepelnì izolaèní kvality, které pak svìdèí o vadách èi poruchách tìchto konstrukcí. 3. Maximální tepelné odpory konstrukcí R a minimální souèinitele prostupu tepla U (k) odpovídají reálnému vlivu tepelných mostù v konstrukcích s bìnì øeenými detaily
a slouí pro lepí úroveò technologické káznì a technologických tolerancí. Jsou v praxi èasté. Lze vak provádìt konstrukce s pøíznivìjími hodnotami uvedených charakteristik tepelnì izolaèní kvality, podmínkou je vak optimalizace konstrukèního øeení detailù a øemeslnì bezchybná úroveò provádìní, co nebývá bìné. 4. Pøi stanovení tepelnì izolaèních charakteristik konstrukcí ze skladby v ideálním výseku vycházejí hodnoty výraznì pøíznivìjí, jsou to vak hodnoty nereálnì idealizované, tedy chybné pro charakterizování celé konstrukce. Obdobnì bývají pro ideální výseky konstrukcí stanoveny i hodnoty pøi mìøení. 5. Znaèka PK (povrchová kondenzace) je uita pro stav, kdy vnitøní povrchová teplota není bezpeènì nad teplotou rosného bodu ve smyslu ÈSN 73 0540-2:1994.
3.3 Zhodnocení tepelně izolačních vlastností obvodových stěn Tepelnì izolaèní kvalitu obvodových stìn charakterizuje jejich tepelný odpor R, resp. souèinitel prostupu tepla U (døíve znaèeno k). Starí typy zdiv mìly tepelný odpor obvykle mezi 0,5 a 0,6 m2.K/W, zdiva z lehèených keramických tvarovek ji dosahovala hodnot okolo 0,7 a 1,1 m2.K/W, pórovinová zdiva se pohybují okolo 2,0 m2.K/W. Lehèené betony ve formì zdících tvarovek jsou obvykle mírnì znehodnoceny maltou v loných i styèných spárách. U panelù z lehèených betonù je zase jejich degradujícím èinitelem mení tlouka a pláování pevnìjím a tepelnì vodivìjím hutným betonem. Tepelný odpor obvykle nepøekroèí 1,0 m2.K/W. Obdobné konstatování platí i pro keramické panely, a ji jednovrstvé nebo dvouvrstvé, kde tepelný odpor bývá okolo 0,6 m2.K/W. Vrstvené panely s tepelnì izolaèní vrstvou z pìnového polystyrenu vykazují technologickou degradaci tepelnì izolaèní vrstvy (likvidace okrajových oblastí i tlouky izolantu pøi proteplování, tepelné mosty vlivem zátekù betonu, procházející spojovací výztue i navrené zeslabení èi pøeruení tepelné izolace v konstrukci). Tepelný odpor vrstvené konstrukce se pøi tlouce PPS 40 mm neliil pøí-
li od ekvivalentu cihelného zdiva 450 mm. Poslední generace tìchto panelù s 80 mm PPS mìla tepelný odpor v rozmezí od 1,2 do 1,6 m2.K/W. Lehké konstrukce s døevìným rámem mìly promìnlivý tepelný odpor v prùbìhu ivotnosti. Tepelný odpor této konstrukce, výraznì sníený vlivem masivního døevìného rámu, po èase dále sníilo setøesení tepelné izolace. Takto vytvoøená vzduchová kapsa byla z hlediska izolace nedostaèující. Obecnì lze konstatovat, e tepelné odpory obvodových stìn byly ve skuteènosti témìø vdy nií, nìkdy i velmi výraznì, ne byly hodnoty prezentované v projektové dokumentaci. Bylo to zpùsobeno jednak nerespektováním tepelných mostù pøi výpoètovém stanovení této hodnoty (tj. neregulérním výpoètem), jednak neuvaováním technologických tolerancí pouívaných materiálù a výrobkù i nezahrnutím vlivu pravdìpodobné technologické nekáznì. Horí výchozí tepelnì izolaèní vlastnosti obvodových stìn umoòují pøi zateplování získat relativnì vyí úsporu energie pøi stejné dimenzi zateplovacího systému.
21
OPET Czech Republic
4. ZATEPLOVÁNÍ OBVODOVÝCH STĚN OBYTNÝCH BUDOV Obvyklé podíly tepelných ztrát jednotlivými konstrukcemi v bytových stavbách z nedávné doby jsou uvedeny v tabulce 13. Z tìchto hodnot vyplývá významný podíl neprù-
svitných obvodových stìn, a tedy dùleitost jejich zateplování.
Tabulka 13 Obvyklý podíl tepelných ztrát stavebními konstrukcemi vícepodlaního bytového domu a samostatnì stojícího rodinného domu. Druh stavby
Tepelné ztráty [%] Okny
Obvodovými stìnami
Støechou
Podlahou
Vícepodlaní bytový dùm
50 (28 prostup, 22 vìtrání)
35
10
5
Samostatný rodinný dùm
45 (25 prostup, 20 vìtrání)
30
15
10
Kromì úspor tepelné energie má zateplení neprùsvitných obvodových stìn dalí výhodné úèinky. Jedná se pøedevím o: · odstranìní jedné z nejèastìjích pøíèin vzniku a rùstu plísní ve vnitøním prostøedí stavby, · zlepení tepelné pohody pro pobyt v interiéru, · sníení pøehøívání budovy v letním období, · sníení teplotního spádu otopného systému, · monost ovlivnìní vlhkostního reimu ve stavební konstrukci, · sníení emisí kodlivin vznikajících pøi výrobì tepelné energie, · monost nového øeení architektonického výrazu stavby.
Mimo vyjmenované pøíznivé úèinky pùsobí zateplení vnìjích svislých neprùsvitných konstrukcí jako obecnì ochranná (sanaèní) metoda: · zajiuje ochranu obvodové konstrukce pøed vodou, · sniuje namáhání pùvodní konstrukce vlivem støídání vnìjích teplot, · chrání konstrukci pøed pùsobením agresivity prostøedí, které vede ke korozi jejích èástí. Pøes uvedené výhody nemùe pouhé zateplení neprùsvitných konstrukcí pøináet optimální úspory energie bez provedení dalích souvisejících opatøení. Nejvhodnìjí je nalézt je komplexním zhodnocením energetickoekonomické proveditelnosti vech zamýlených úprav objektu (speciální druh feasibility study), pro které se ujal název stavebnì-energetický audit.
4.1. Vývoj zateplování obvodových stěn v České republice Dodateèné zateplování se v Èeské republice zaèalo ve vìtí míøe realizovat na panelových objektech typu G koncem edesátých let. Dùvodem pro zateplování nebyla ani tak snaha o dosaení úspor tepelné energie, ale tepelnì technické vlastnosti zejména títových stìn, které byly pøíèinou typických vad a poruch. títové stìny a prùèelní stìny v pøilehlém modulovém poli se obkládaly porobetonem. Obvyklá skladba takového zateplení byla : · podhoz cementovou maltou 0,007 m · porobetonové desky zaloené na ocelové trny 0,08 m · cementová omítka vyztuená rabicovým pletivem 0,01 m · asfaltový nátìr s jutou 0,001 m · bøizolitová omítka 0,012 m
Zateplování dostupnými technologiemi se ojedinìle provádìlo i u nepanelových budov. Dozdívala se zdiva meních tloutìk. Bìnou technologií zateplování bylo mechanické upevnìní døevocementových desek (Heraklit) høebíky pøes kovovou roznáecí podloku s následnou úpravou omítkami. Vìtinou se pouívaly omítkové vrstvy cementový postøik, jádrová omítka, koneèná úprava hladkou omítkou nebo pozdìji omítkou krábanou (bøizolit). Cementový postøik byl vyztuován rabicovým pletivem. V tìchto pøípadech zateplování se také jednalo o nutnost plynoucí z projevù tepelnì technických nedostatkù, a nikoliv o èinnost vyvolanou potøebou úspor energie na vytápìní.
22
OPET Czech Republic
Postupem doby se u panelových budov zaèalo více uplatòovat montované zateplení s odvìtrávanou vzduchovou mezerou. Typickým pøedstavitelem bylo zateplení minerálnì vláknitým izolantem (obvykle tuí rohoe, výjimeènì desky) nebo deskami pìnového polystyrenu, které se vkládaly do døevìného rotu. Následovala vnìjí povrchová úprava napø. odsazenými azbestocementovými deskami o rozmìrech a 1,2 x 3,0 m nebo azbestocementovými ablonami. Nadále vak zateplování zùstávalo jednou z technologií pro opravy vad a poruch domù, ani by hlavním cílem aplikace bylo sniování vysoké energetické nároènosti budov.
Na této skuteènosti nic nezmìnila ani první ropná krize v roce 1973. V té dobì byly nìkteré státy západní Evropy, s klimatickými parametry obdobnými jako v Èeské republice, donuceny provádìt zateplení vnìjích obvodových stìn budov kontaktními zateplovacími systémy v mnoství 0,3 a 0,5 m2 na jednoho obyvatele roènì. Do roku 1989 bylo napøíklad v Nìmecku ji realizováno 144 mil. m2 tohoto zateplení. Roèní spotøeba na obyvatele se u sousedních státù (Nìmecko, Rakousko) v prùbìhu doby jetì zvýila na souèasných 0,5 a 1,0 m2. Navíc se zvyovala tlouka tepelného izolantu, jak dokládá tabulka 14.
Tabulka 14 Prùmìrná tlouka tepelných izolantù v realizovaných kontaktních zateplovacích systémech v Nìmecku. Rok Prùmìrná tlouka tepelného izolantu [mm]
1992
1993
1994
1995
1996
1997
54,1
55,5
63,5
67,4
71,1
72,5
Zvrat v pøístupu k zateplování slibovalo vydání radikálnì revidované tepelnì technické normy ÈSN 73 0540 s úèinností od 1. 1. 1979. Tato norma vak mìla rozsáhlé výjimky. Pro cihelné zdivo provádìné tradièním zpùsobem, dále pro modernizaci a pro stavební úpravy prostorù budov (vnímáno tedy i pro nástavby, pøístavby a jiné rekonstrukce) zaèaly platit zvýené poadavky revidované normy a od roku 1986, tedy a po sedmi letech. Navíc nebylo ádným pøedpisem jednoznaènì stanoveno, co se stávajícím bytovým fondem, který nebyl dotèen stavební èinností. V dùsledku toho vzniklo v oblasti zateplování nejvìtího objemu bytového fondu urèité vakuum. Zateplování se stalo pouze prostøedkem ke sniování negativních projevù tepelnì technických vad a poruch. V osmdesátých letech byly z tìchto dùvodù zateplovány pøevánì panelové domy. Na opravy panelových budov byly vyèlenìny nemalé prostøedky.
Pro zateplování se v té dobì pouívaly pøevánì montované systémy s odvìtrávanou vzduchovou mezerou, vyvinuté pùvodnì pro oplátìní prùmyslových staveb. Mezi sebou se liily pøedevím v materiálovém øeení vnìjí povrchové úpravy a v druhu pouitého izolantu. Jako povrchové úpravy se nejèastìji uívaly:
· · · ·
obklady ze smaltovaných hliníkových plechù FEAL-FOS obklady ze smaltovaných hliníkových plechù KOB obklady azbestocementovými ablonami obklady z houevnatého PVC Dekorplast, FA
Názor na pouití jednotlivých tepelných izolantù nebyl vyhranìný, jejich výbìr byl dán pøedevím dostupností. Pouívaly se tepelné izolanty uvedené v tabulce 15.
Tabulka 15 Tepelné izolanty pouívané v montovaných zateplovacích systémech s odvìtrávanou vzduchovou mezerou. Druh tepelného izolantu
Objemová hmotnost [kg/m3]
Souèinitel tepelné vodivosti l [W/(mK)]
Desky z minerální plsti
87113
0,038
Desky z minerální vlny
75100
0,053
Rohoe z minerální vlny
150170
0,063
Rohoe ze skelné vlny
80110
0,038
Desky z pìnového polystyrenu
1727
0,0380,048
Montované systémy byly upøednostòovány s ohledem na monost jejich aplikace suchou cestou. Ostatní systémy kontaktní a omítkové nebyly pøes to, e jejich skladba ji
byla v té dobì vyøeena, rozíøeny. Pøíèinou byla nedostupnost nìkterých surovin v Èeské republice a nutnost dovozù ze západní Evropy, které v tehdejí dobì nepøi-
23
OPET Czech Republic
cházely v úvahu. Výjimkou bylo zavedení prùmyslové výroby tepelnì izolaèních omítkovin na Slovensku. V ÈR se ojedinìle realizovaly perlitové omítky. Úèinnost vak byla nízká. S ohledem na nedostupnost potøebných kvalitních pøímìsí docházelo èasto k poruchám bezprostøednì po jejich zabudování do stavebního díla. Od roku 1992 dochází k postupnému nárùstu zateplování obytných budov. Zateplování je ji cíleno také na úspory energie pøi vytápìní. V Èeské republice jsou v souèasné dobì k dispozici témìø vechny evropské zateplovací systémy, vèetnì tuzemských.
Nejvíce se vyuívají kontaktní zateplovací systémy, které jsou také v Evropì nejrozíøenìjí. Teprve v posledních dvou letech se v Èeské republice realizuje pøiblinì 3 mil. m2 zateplení roènì. Uvedené mnoství pøedstavuje roèní mìrnou produkci cca 0,3 m2 na jednoho obyvatele. Uvedený rozsah zateplování, po témìø dvacetiletém zaostávání v této oblasti, je velmi nízký. Na druhé stranì bylo odvedeno znaèné mnoství práce pro iniciaci èinností vedoucích k úsporám energie a zùstává jen otázkou politických rozhodnutí, kdy budou odstranìny v úvodu zmínìné zásadní pøekáky pro masový rozvoj zateplování neprùsvitných obvodových stìn.
4.2. Druhy zateplovacích systémů Zateplení obvodových stìn stavebních objektù je øeeno v zásadì z více konstrukèních, navzájem propojených vrstev a souèástí hovoøíme proto o systémech. Zateplovací systémy (dále jen ZS) rozdìlujeme podle polohy umístìní na venkovní èi vnitøní, pøièem z tepelnì technického hlediska je výhodnìjí aplikovat zateplovací systém na venkovním líci stìnové konstrukce. Vnitøní zateplení vyaduje vdy speciální návrh, øeení i provádìní a ve srovnání s vnìjím zateplením nezajistí : · sníení teplotních dilataèních pohybù konstrukce vlivem vnìjího teplotního namáhání, · bezproblémový prùbìh difuze pøípadnì kondenzace vodních par, · tepelnou setrvaènost, · ochranu vnìjích povrchù konstrukcí, · estetickou obnovu vnìjího povrchu, · vylouèení tepelných mostù v místech navazujících vnitøních konstrukcí, · udrení stávající uitné plochy. U vnitøního zateplení je vdy riziko zvýené kondenzace vodní páry uvnitø konstrukce blízko vnitønímu povrchu a samozøejmì i kondenzace vodní páry na vnitøním povrchu konstrukce. Proto se dává pøednost vnìjímu zateplení. Podle zpùsobu provádìní a materiálového øeení rozeznáváme:
a) Zateplovací systémy omítkové Pøedstavitelem omítkových ZS jsou omítky se zlepenými tepelnì izolaèními vlastnostmi, ne jaké mají omítky kla-sické. Jsou obvykle sloeny z vlastní tepelnì izolaèní omítky a z ochranné omítkové vrstvy. Omítkové ZS jsou charakteristické zpùsobem provádìní, které je obdobou provádìní klasických omítek. b) Zateplovací systémy montované s provìtrávanou vzduchovou mezerou Jedná se o systémy skládající se z nosné rotové kon-strukce èi nosných bodových prvkù, tepelnì izolaèní vrstvy, obvykle deskového typu, a ochranné vrstvy ve formì pøedsazeného montovaného obkladu. Tyto systémy jsou charakteristické provìtrávanou vzduchovou mezerou pod pøedsazeným obkladem. c) Zateplovací systémy kontaktní Zateplovací systémy kontaktní jsou systémy s pøipevnìným tepelným izolantem k podkladu, výztunou vrstvou a koneènou povrchovou úpravou. Systémy nemají provìtrávanou vzduchovou mezeru. Jsou charakteristické svou speciální výztunou vrstvou a následnou povrchovou úpravou, které jsou aplikovány kontaktnì na tepelném izolantu.
24
OPET Czech Republic
Tabulka 16 Pøehled pøedností a nevýhod jednotlivých druhù zateplovacích systémù Druh ZS Pøednosti
ZS omítkové monost jednoduí aplikace na èlenité povrchy dobré vlastnosti z hlediska poární bezpeènosti
Nevýhody
monost strojní aplikace nií hodnota tepelného odporu zateplení problémové pøenáení objemových zmìn kompletní mokrý proces
Kromì uvedených základních systémù existují i systémy, které jsou výsledkem kombinace montovaného systému s provìtrávanou vzduchovou mezerou s vnìjím souvrstvím z kontaktního zateplovacího systému. Nosièem vnìjího souvrství (výztuná vrstva a omítka) je v tomto pøípa-
ZS montované vylouèení mokrého procesu a tím sezónnosti zateplování vhodnost aplikace i na objekty s narueným vlhkostním reimem vysoká ivotnost problematická realizace na èlenitých fasádách náchylnost ke vzniku tepelných mostù sníená kála alternativ pro architektonické øeení
ZS kontaktní efektivnost pro investora
vysoká variabilita koneèného vzhledu velký výbìr øeení nároky na pracovní disciplínu výková omezení poárními pøedpisy sníená odolnost proti mechanickému pokození
dì pøedsazený montovaný obklad. Pro vysokou efektivnost a monost jednoduchého øeení neopomenutelných souvisejících detailù pøi zateplování jsou nejvíce realizovány kontaktní zateplovací systémy.
Tabulka 17 Názvosloví pro základní skladbu PODKLAD SYSTÉMU (stavební podklad)
tvoøí jej stávající konstrukce a její vnìjí povrch; podklad a kontaktní zateplovací systém spolu tvoøí novou konstrukci
LEPICÍ HMOTA
hmota urèená pro lepení tepelného izolantu na (stavební) podklad systému
TEPELNÝ IZOLANT
hmota zajiující tepelnì izolaèní funkci KZS; jedná se o desky obvykle z pìnových plastù, minerálních vláken, korku, které mohou být na svém povrchu dále upravené
HMODINKA
výrobek pro mechanické upevnìní tepelného izolantu, lit a specifických pomocných prvkù k podkladu
LITA
výrobek pro mechanické upevnìní tepelného izolantu k podkladu ve speciálních pøípadech
POMOCNÉ PRVKY
soubor výrobkù urèených pro ukonèování KZS v oblastech soklù, nároí, dilatací, nadpraí
STÌRKOVÁ HMOTA
hmota urèená spolu s výztunou síovinou k vytvoøení výztuné vrstvy kontaktního zateplovacího systému; tato hmota mùe být v nìkterých pøípadech dle pøedpisu výrobce totoná s lepicí hmotou
VÝZTUNÁ SÍOVINA
výztuný prvek ve formì síoviny pro pøenáení napìtí ve vrstvì vnì tepelného izolantu
VÝZTUNÁ VRSTVA
vrstva na vnìjí stranì tepelného izolantu vytvoøená z výztuné síoviny uloené ve stìrkové hmotì
POVRCHOVÉ ÚPRAVY
hmoty pro koneènou úpravu výztuné vrstvy
Druhy podle koneèné povrchové úpravy. Pro povrchové úpravy kontaktních zateplovacích systémù se pouívají pøedevím omítkoviny. Jedná se o tyto druhy:
· tenkovrstvé disperzní omítkoviny na bázi vodných disperzí makromolekulárních látek, · tenkovrstvé silikonové omítkoviny na bázi silikonù a vodných disperzí makromolekulárních látek,
25
OPET Czech Republic
· tenkovrstvé silikátové omítkoviny na bázi vodního skla a vodných disperzních makromolekulárních látek, · tenkovrstvé minerální omítkoviny na bázi cementu a vápna, · silnovrstvé minerální omítkoviny na bázi cementu a vápna (tlouka nad 5 mm). V závislosti na pokynech výrobcù je moné tyto omítkoviny za úèelem posílení odolnosti vùèi vlivùm povì-
trnosti nebo dosaení vìtích barevných efektù opatøit nátìrem. V nìkterých pøípadech výrobce systému pøedepisuje úpravu výztuné vrstvy pøed nanáením omítkoviny penetraèním nátìrem. Na základì pøedpisu výrobce KZS je mono v nìkterých pøípadech pouít pro povrchovou úpravu obklad.
Tabulka 18 Druhy omítkovin a jejich pøednosti disperzní prunost Pøednost
vodotìsnost mnoství barevných odstínù
Druh omítkoviny silikátová silikonová odolnost proti odolnost proti zapinìní zapinìní difuze vodních par difuze vodních par minimální obsah vodotìsnost organických látek
minerální odolnost proti zapinìní difuze vodních par minimální obsah organických látek
4.3. Dimenzování tepelné izolace v zateplovacích systémech Dimenzování potøebné tlouky tepelné izolace je ovlivnìno jak volbou materiálu, tak volbou druhu zateplovacího systému. Dostupné informace o vhodných tloukách tepelné izolace se lií. Napøíklad u kontaktních zateplovacích systémù se udruje názor, e 50 mm tepelné izolace plnì postaèuje (a zvýení tlouky tepelné izolace je mrháním). Mezi odborníky se vak prosazuje jako nejnií tlouka tepelné izolace 80 a 100 mm, v zahranièí se realizují stavby se 140 a 200 mm tepelné izolace. Jakou tlouku tedy volit? Tlouka tepelné izolace pøi zateplení musí spolu s celou konstrukcí zajistit v prvé øadì poadované normové hodnoty tepelnì technických vlastností. Takto stanovená tlouka je nejnií pøípustná. Na rozdíl od statického dimenzování konstrukcí z hlediska únosnosti a prùhybu není navýení tlouky tepelné izolace nad minimální hodnoty nehospodárné, naopak bývá projevem hospodárnosti. Vhodnou (optimální) tlouku tepelné izolace pak hledáme ekonomickým hodnocením na základì vztahù mezi investièními a provozními náklady. Zpùsobù ekonomického hodnocení je více, nejèastìji se pouívá metoda souèasné hodnoty (v rùzných úpravách) a sledování prosté návratnosti. Takto stanovená tlouka se uplatní pouze tehdy, je-li vyí ne poadované minimum. Dalí zpùsob urèení optimální tlouky je uplatnìní doporuèených normových hodnot tepelného odporu, které dávají vdy vyí tlouky ne poadované a jsou nastaveny tak,
aby pøi jejich dosaení bylo s vysokou pravdìpodobností splnìno kritérium nejnií vnitøní povrchové teploty a byl zohlednìn i ekonomicko-energe-tický pøístup. Poslední hledisko, ke kterému se pøi stanovení vhodné tlouky pøihlíí, jsou technologické a konstrukèní monosti pøi skuteèném provedení. Uplatòuje se tehdy, je-li mono na základì pøedchozích postupù volit vhodnou tlouku v urèitém rozsahu. Pro dimenzování je tedy nutná znalost výpoètových metod ke stanovení tepelnì technických vlastností konstrukcí. Z provedených propoètù, úvah a srovnání pøi uplatnìní výe uvedených zásad pro vnìjí stìny vyplývá: · etøit na tlouce tepelné izolace se nevyplácí, nebo zmìna tlouky tepelné izolace o 10 mm vyvolá zvýení celkové ceny zateplovacího systému pouze o 2 a 3 %, · tepelné izolace v kontaktních zateplovacích systémech je v souèasné dobì ve vìtinì pøípadù optimální provádìt s tloukou 80 a 120 mm, v odvìtraných zateplovacích systémech jsou optimální tlouky 100 a 150 mm, · s nárùstem cen tepelné energie bude výhodné tyto tlouky o 20 a 30 mm zvìtit, · minimální tlouky tepelných izolací jsou nejménì o 10 mm vìtí ne tlouky stanovené z poadovaných normových tepelných odporù konstrukce, optimální tlouky témìø odpovídají doporuèeným normovým tepelným odporùm konstrukce.
26
OPET Czech Republic
Navrhovanou tlouku tepelné izolace mírnì limitují ceny upevòovacích a pomocných prvkù zateplovacích systémù. Technologie provádìní a dostupnost nìkterých upevòovacích a pomocných prvkù doèasnì omezují provádìní kontaktních zateplovacích systémù s tepelnou izolací v tlouce do 100 a 120 mm.
Toto pomocné hledisko je vázáno na souèasné ceny, které odpovídají poadavkùm trhu. Pokud budou bìnì navrhovány tepelné izolace o vìtí tlouce, pak se cenová úroveò upevòovacích a pomocných prvkù pravdìpodobnì pøizpùsobí vìtím odbìrùm a sníí se.
4.4. Vliv tepelných mostů a tepelných vazeb při zateplování Stejný tepelný odpor konstrukce mùeme zajistit konstrukcí s mení tloukou tepelné izolace a s témìø vylouèenými tepelnými mosty, nebo konstrukcí s vysokou tloukou tepelné izolace, avak s výraznými tepelnými mosty. Obdobnì stejnou mìrnou spotøebu energie na vytápìní budovy mùeme zajistit konstrukcemi s potlaèeným vlivem tepelných vazeb, nebo výraznì kvalitnìjími konstrukcemi s podstatným vlivem tepelných vazeb. Druhá cesta v obou pøípadech je fyzikálnì ménì vhodná a obvykle neekonomická. U nízkoenergetických domù (NED) dokonce zpùsobuje nedosaitelnost potøebné izolaèní úrovnì. V praxi se èasto projevuje tøetí cesta navrhne se konstrukce s výraznou tepelnou izolací s pøedpokladem vysokého tepelného odporu a vliv tepelných mostù a následnì i tepelných vazeb se zanedbá (v koneèném dùsledku stavba vykazuje vyí spotøebu tepla, ne jsme pøedpokládali). S uvedenou praxí se, bohuel, èasto setkáváme i u staveb s cílenì sniovanou spotøebou tepla na vytápìní, napø. u soutìí o energeticky úsporné rodinné èi bytové domy, kdy se na vliv tepelných mostù a tepelných vazeb stavebních konstrukcí zapomíná a uvedené projekty pak jsou jen nereálným snìním. Poznámka Pojem tepelný most je definován v ÈSN 73 0540-1 jako oblast konstrukce, kde hustota tepelného toku prostupujícího touto oblastí je vyí ne oblastí na ni navazující. Ovlivòuje stanovení vlastností konstrukce. Pojem tepelná vazba je pouit ve smyslu ÈSN 73 05404, èl. C2.1. Tepelná vazba vyjadøuje navýení tepelného toku mezi jednotlivými konstrukcemi, které není zahrnuto jako tepelný most ve vlastnostech jednotlivých konstrukcí (souèinitelích prostupu tepla a tepelných odporech tìchto konstrukcí). V souladu s teorií systémù tepelné vazby spojují jednotlivé prvky systému (tj. izolaèní vlastnosti jednotlivých konstrukcí, které tvoøí budovu). Podle ÈSN 73 0540-4 slouily tepelné vazby k navýení souèinitele prostupu tepla konstrukce na hodnotu souèinitele prostupu tepla zabudované konstrukce. Podle ÈSN EN 14683 se tepelné vazby (pøekládané zde jako tepelné mosty) za-
poèítají a do energetické bilance budovy. Charakteristickou tepelnou vazbou je napøíklad navýení tepelného toku v nároí obvodových stìn nebo v napojení okenního rámu na vnìjí stìnu. Tepelná vazba tedy není vlastností jednotlivé konstrukce, je výsledkem interakce mezi dvìma a více konstrukcemi. Proto existují odliné normy ÈSN EN ISO 14683 (tepelné vazby) a ÈSN EN ISO 10211-1 (tepelné mosty). V praxi jsou tepelnými mosty nejèastìji nosné èásti konstrukcí, dále ztuující, spojovací a kotvící prvky. Pøi snaze o minimální naruení tepelnì izolaèní vrstvy tepelnými mosty se v praxi snaíme o vhodné konstrukèní øeení, jeho nosné prvky co nejménì zasahují do tepelné izolace. Tato zdánlivì jednoduchá podmínka se u jednotlivých typù obvodových konstrukcí plní takto: Obvodové stìny s nosným rotem mají obvykle obvodový rám s nosnými svislými sloupky, které jsou doplnìny vodorovnými èi ikmými padíky. Tento nosný systém je opláován deskovým materiálem. Tepelná izolace je dosud obvykle vkládána tìsnì do prostoru mezi nosníky tak, e vyplòuje zcela prostor mezi deskami. Obvodový rám, nosné sloupky a padíky tvoøí neodstranitelné tepelné mosty v uvedené konstrukci, které zvyují prostup tepla bìnì o 15 % a 30 %, pøi nevhodné skladbì vak i více. Uvedené konstrukèní øeení se uívá napøíklad u døevostaveb. Obvodové stìny vrstvené mají obvykle vnitøní nosnou stìnu, ke které je pøes souvislou tepelnou izolaci pøipevnìna vnìjí ochranná vrstva (monierka). Kotevní a spojovací prvky, které nesou vnìjí vrstvu, jsou neodstranitelnými tepelnými mosty v tepelnì izolaèní vrstvì, které zvyují prostup tepla bìnì o 10 a 30 %, v pøípadì spolupùsobení technologických tepelných mostù (napø. záteky betonu) se vak prostup tepla zvyuje podstatnì více (pøes 80 % není výjimkou). Toto konstrukèní øeení je známé napøíklad z panelových budov. Obvodové stìny jednovrstvé (keramická zdiva, stìny z pórobetonù a lehèených betonù) zajiují tepelnou izolaci
27
OPET Czech Republic
touto jedinou vrstvou, mají tedy omezenou izolaèní výkonnost. Tepelné mosty tvoøí nadokenní pøeklady a ztuující vìnce, které zvyují prostup tepla zdìnou obvodovou stìnou o 15 a 20 % oproti vlastnímu zdivu (co výrobci zdících materiálù vùbec nezmiòují a neradi pøipoutìjí). Obvodové stìny s vnìjím kontaktním zateplovacím systémem jsou sloené z podkladu, kterým mùe být kadé z výe uvedených konstrukèních øeení, ke kterému se na vnìjí povrch pøipevní lepením a/nebo kotvením souvislá tepelnì izolaèní vrstva, která je chránìna neodvìtraným vnìjím souvrstvím (výztunou vrstvou a povrchovou úpravou). Nezbytné hmodinky zvyují prostup tepla o 2 a 5 %. Obvodové stìny s vnìjím odvìtraným zateplovacím systémem obdobnì jako v pøedchozím pøípadì mohou být uplatnìny na rotové, vrstvené i jednovrstvé nosné konstrukce. Následuje tepelná izolace, odvìtraná vzduchová vrstva a vnìjí vrstva, která je pøipevnìna buï bodovými, nebo rotovými nosnými systémy. Bodové pøipevnìní procházející tepelnì izolaèní vrstvou mùe zvýit prostup tepla o 5 a 15 % podle hmotnosti vnìjího obkladu, pøipevnìní pomocí rotu o 15 a 40 % opìt podle hmotnosti vnìjího obkladu. Pro energeticky úsporné obvodové stìny jsou tedy nejvhodnìjí konstrukce s jasnì oddìlenou nosnou vnitøní stìnou (libovolnì utvoøenou) a vnìjím zateplením buï kontaktním, nebo odvìtraným (s lehkou vnìjí vrstvou a bodovým kotvením), kde tepelné mosty zvýí prostup tepla nejvýe do 5 %. Úèinnost instalovaných tepelnì izolaèních materiálù je v tìchto pøípadech velmi vysoká a umoòuje pøi reálných tloukách konstrukcí zajiovat velmi vysoký tepelnì izolaèní standard. Podmínkou je celistvá tepelnì izolaèní obálka budovy bez slabých míst v návaznostech jednotlivých konstrukcí, tedy s optimalizací tepelných vazeb mezi konstrukcemi.
Optimálním øeením tepelných vazeb mezi konstrukcemi lze sníit jejich vliv pod 5 % celkové tepelné ztráty prostupem. Znamená to vak pøi konstrukèním øeení dbát na souosost tepelnì izolaèních vrstev jednotlivých navazujících konstrukcí, vdy s tepelnì izolaèní výplní spár v úrovni tìchto izolaèních vrstev. Typické pøíklady jsou: · zateplení stìn plnohodnotnou tepelnou izolací provádìt pøes ostìní a k rámùm výplní otvorù (nutno na to pamatovat pøi dimenzování velikosti otvorù a proti nim výraznì meních výplní s irími rámy), · tepelnou izolací støechy navazovat na tepelnou izolaci obvodových stìn, · tepelná izolace nadzemní obvodové stìny musí mít návaznost na tepelnou izolaci pod terénem, · tepelnou izolaci podlah nad nevytápìnými prostory nebo na terénu je nutno propojit s vnìjím zateplením, · pøi mìlkém zaloení je tøeba provést tepelnou izolaci mezi nosným zdivem a základy (pìnové sklo) apod. Zanedbané tepelné vazby mezi konstrukcemi mohou zvýit prostup tepla o 30 % i více, mohou tedy velmi nepøíjemnì ovlivnit nae oèekávání nízké spotøeby energie.
Obrázek 2 Rostoucí vliv stejných tepelných mostù u výraznì tepelnì izolovaných konstrukcí. Pokud se problematika tepelných mostù pøehlíí, pak stavba nemùe zajistit pøedpokládané nízkoenergetické chování a vzniká riziko vad a poruch. V urèitém okamiku tedy pøestává být rozhodující tlouka (kvantita) izolaèního materiálu, ale rozhoduje kvalita jeho uplatnìní v konstrukcích a na stavbì, tj. kvalita navrených a provedených detailù (potenciálních tepelných mostù a tepelných vazeb).
28
OPET Czech Republic
Pøi zvyování tepelnì izolaèních vlastností základních skladeb konstrukcí se výraznì sniuje hodnota souèinitele prostupu tepla v ideálním výseku k id . Pøi tée konstrukèní a technologické koncepci se pak prakticky nemìní hodnota navýení prostupu tepla vlivem tepelných mostù. Z toho vyplývá, e vliv tepelných mostù, který u nedokonale izolovaných konstrukcí tvoøil relativnì malý podíl na celkovém tepelném toku a mohl se s pøijatelnou chybou zanedbat, se u konstrukce výraznìji tepelnì izolované zaèíná projevovat jako dominantní, a tudí v ádném pøípadì
zanedbatelný. U nízkoenergetických domù je dokonce vliv tepelných mostù urèujícím faktorem pro dosaení pøedpokládané izolaèní kvality. Pokud pøi tradièní výstavbì tvoøily tepelné mosty 5 a 10 % navýení tepelných ztrát oproti ideální skladbì, pak pøi vyím tepelnì izolaèním standardu mohou stejné tepelné mosty tvoøit 20 a 40 % navýení a u nízkoenergetických domù dokonce 100 i více % navýení tepelných ztrát a potamo spotøeby energie viz obrázek 2.
29
OPET Czech Republic
ZÁVĚR Tepelnì izolaèní vlastnosti obvodových stìn pøevaujícího objemu obytných budov jsou z pohledu souèasných poadavkù nedostateèné, v øadì pøípadù dokonce závadné. Sníení tepelnì izolaèní schopnosti, zejména v konstrukèních detailech obvodových stìn (v tepelných mostech a tepelných vazbách), zpùsobuje kondenzaci vodních par na vnitøním povrchu tìchto stìn a monost rùstu plísní. Sníené tepelnì izolaèní vlastnosti obvodových stìn jak v ploe, tak v tepelných mostech a tepelných vazbách, významnì zvyují spotøebu tepla na vytápìní obytných budov. Zejména starí budovy èasto vykazují pøíli vysokou energetickou nároènost. K zajitìní poadovaných vlastností obvodových stìn a ke sníení energetické nároènosti obytných budov se osvìdèila technologie vnìjího zateplení. V ÈR i v celé Evropì jsou nejrozíøenìjí a nejdostupnìjí zateplovací systémy kontaktní. Dùsledky zateplování obvodových stìn prokazují reálnost pøedpokládaných pøínosù pro mikroklima a sníení spotøeby energie na vytápìní. Významné jsou také pøínosy zateplování pro sanaci vad a poruch obvodových pláù budov, které vznikly v dùsledku zanedbané údrby. V posledních letech jsou v ÈR uplatòovány zateplovací systémy s tloukou tepelného izolantu 80 a 100 mm, která je srovnatelná se sousedními státy. V energeticky nejvyspìlejích státech Evropy nejsou výjimkou tlouky vyí o 50 a 100 %. Pøi uplatnìní vyích tloutìk tepelného izolantu v zateplení rozhoduje o tepelnì technickém a energetickém vý-
sledku øeení detailù obvodového plátì tj. tepelné mosty a tepelné vazby. V ÈR je nedostateèný rozsah uplatnìní zateplování stávajících budov vzhledem ke zpodìní 15 a 20 let, které máme oproti sousedním státù západní Evropy. Sousední energeticky vyspìlé státy v souèasnosti zateplují pøiblinì 2× a 3× vìtí plochu na obyvatele, ne je tomu v ÈR. Za souèasných podmínek to znamená, e ná obrovský deficit v této oblasti se stále zvyuje. Aby v ÈR byla dosaena energetická nároènost obytných budov na úrovni energeticky vyspìlých evropských státù, je tøeba rozsah zateplování radikálnì zvýit. Pro ploné sniování energetické nároènosti obytných budov stavebním øeením je tøeba v ÈR vytvoøit vhodné ekonomické a právní podmínky, které odstraní dosavadní demotivaèní prostøedí a naopak vytvoøí motivující prostøedí k reálnému zajiování úspor energie pøi vytápìní. To je spolu s trvalým informaèním tlakem podmínkou pro: · pøednostní a urychlené sniování pøíli vysoké energetické nároènosti stávajících obytných budov, · sniování emisí CO2 a pøímých emisí tepla z budov do ovzduí, · vytvoøení základních podmínek pro významnìjí vyuití obnovitelných zdrojù tepla. Zatím daòová, finanèní i bytová politika ÈR od energeticky úsporného chování spíe odrazuje.
30
OPET Czech Republic
LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9]
[10] [11] [12] [13] [14] [15]
[16] [17]
[18]
[19]
Nedìlník R., rùta O.: Montované stavby z panelù typ G proudovou metodou, VÚSV Praha, 1958, 103 str. Øehánek J.: Minimální tlouka obvodových stìn budov z hlediska tepelné akumulace, VÚSV Praha, 1959, 84 str., 36 lit. varc B.: Montované stavby, SNTL Praha, 1960, 286 str., 11 lit. Kostelková L.: Pozemní stavby, SNTL Praha, 1960, 373 str., 76 lit. ÈSN 73 0540:1962 Navrhování stavebních konstrukcí z hlediska tepelné techniky (platná od 4.63), vydavatelství ÚNM Praha, 1962, 24 str. Kol. katedry KPS: Konstrukce pozemních staveb pro II. roèník V, 2. èást, skriptum ÈVUT Praha, SNTL Praha, 1963 ÈSN 73 0540:1964 Tepelnì technické vlastnosti stavebních konstrukcí (úèinnost od 10.65), vydavatelství ÚNM Praha, 1964, 48 str. Ondøej S.: Pozemní stavitelství. Konstrukce pozemních staveb. Technický prùvodce svazek 48, SNTL+ Èeská matice technická, Praha, 1964, 489 str. Øehánek J.: Pokyny pro výpoèet tepelnì technických vlastností stavebních konstrukcí ve zvlátních pøípadech, RS VTEI MSv+VÚPS Praha, Zpráva è. 53, 1965, 10 str. Rambousek F. Stavebné kontrukcie, SVTL Bratislava, 1966, 256 str., 59 lit. Jeøábek J., Turek J.: Stavitelství IV/1. Montované stavby - Bytové a obèanské, skriptum VUT Brno, SNTL Praha, 1967, 292 str. Skrbek A. a kol.:Konstrukce pozemních staveb, SNTL Praha, 1968, 502 str. Kostelková L., Moravec Z.: Vícepodlaní stìnové stavby, SNTL Praha, 1969, 259 str., 56 lit. Kolektiv katedry pozemního stavitelství: Konstrukce pozemních staveb pro II. roèník, skripta, ÈVUT Praha, 1970, 435 str. Erben A., Petrùj S.: Stavitelství I. Úvod do pozemního stavitelství - Pøíprava a zaloení stavby- Nosné stìny - Otvory a prùduchy, skripta VUT Brno, SNTL Praha, 1971, 400str. Erben A.: Stavitelství II. Kniha druhá. Stavební izolace, skripta VUT Brno, SNTL Praha, 1972, 212 str. Kolektiv: Smìrnice pro navrhování a posuzování obytných panelových budov z hlediska stavební tepelné techniky. Díl 1, 2, VÚPS Praha, 1971,1972, 250 str. Erben A., Petrùj S., Medek J.: Stavitelství II. Kniha první. Skelety - Nenosné stìny - Vodorovné konstrukce - Konstrukce spojující rùzné úrovnì - Povrchy konstrukcí, skripta VUT Brno, SNTL Praha, 1973, 334str. Erben A., Petrùj S.: Stavitelství III. Zastøeení budov, skripta VUT Brno, SNTL Praha, 1973, 362 str.
[20] Soubor doporuèených technických øeení pøi odstraòování závad na stávajících panelových bytových domech, I, II, III, IV. èást, VÚPS Praha, pra-covitì Gottwaldov, 1971 a 1974 [21] Èapek M.: Silikátové obvodové plátì montovaného elezobetonového skeletu, SNTL Praha, 1973, 307 str. [22] Procházka J. a kol.: Bytová výstavba, èas. Pozemní stavby, SNTL Praha, 1975, è.4, str. 136-146 [23] ÈSN 73 0542:1977 Tepelnì technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov. Názvosloví. Poadavky a kriteria, vydavatelství ÚNM Praha, 1977, 32 str. [24] Pøehled technologií jednotlivých konstrukèních soustav panelových bytových domù a krajských materiálových variant, VÚPS Praha, pracovitì Gottwaldov, 1978 [25] Witzany J.: Konstrukce prùmyslovì vyrábìných stavebních systémù pozemních staveb. I. Díl vícepodlaní budovy, skripta, ÈVUT Praha, 1981 [26] Mrlík F.: Vlhkostné problémy stavebných materiálov a kontrukcií, ALFA/SNTL, Bratislava, 1985, 269 str., 93 lit. [27] Mrlík F.: Vlhkostní a tepelnì technické konstanty stavebních materiálù a konstrukcí, VÚPS, Praha, 1986, 270 str., 66 lit. [28] Rochla M.: Stavební tabulky, 5. vydání, SNTL Praha 1987, 995 str. [29] Gattermayerová H.: Ateliérová tvorba konstrukèní I. Montované stìnové systémy, skripta, Edièní støedisko ÈVUT Praha, 1988 [30] Gattermayerová H.: Ateliérová tvorba konstrukèní I. Montované stìnové systémy, 2. díl, skripta, Edièní støedisko ÈVUT Praha, 1990 [31] ÈSN 73 0540-Zmìna 4:1992 Tepelnì technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov. Náz-vosloví. Poadavky a kriteria, vydavatelství ÚNM Praha, 1992, 11 str. [32] ÈSN 73 0540:94 Tepelná ochrana budov. Èásti 1, 2, 3, 4, ÈSNI Praha, 1994 [33] Keim L., ála J.: Teplo? Teplo! Tepelná ochrana budov. Komentáø k ÈSN 73 0540:1994. Díl I, USI Praha, 1993, 201 str. [34] ála J.: Prùbìná kontrola tepelného odporu obvodových dílcù typu beton-PPS-beton, Èasopis Pozemní stavby, SNTL Praha, 1987, è.3, str. 114-118, 20 lit. [35] Svoboda L., Tobolka Z.: Stavební izolace, TK 1, ÈKAIT+ÈSSI, 1997, 150 str, 19 lit. [36] Mrázek, K., Horáková A.: Katalog vzorových øeení zateplení panelových budov zpracovaný na podkladì demonstraèních projektù, ÈEA+STÚ-E, a.s., Praha, 1997 [37] Barták K.: Rekonstrukce v panelovém domì I, Grada-publishing, 1997, 120 str.
31
OPET Czech Republic
[38] Halahyja M., Chmúrny I., Sternová Z.: Stavebná tepelná technika. Tepelná ochrana budov, JAGA Group, Bratislava, 1998, 224 str., 78 lit. [39] Machatka M., ála J., Svoboda P.: Kontaktní zateplovací systémy. Pøíruèka pro navrhování a provádìní, ÈEA+CZB+ÈKAIT Praha, 1998, 48 str., 146 lit. [40] Koeluha J., Dufková M.: Chronologický vývoj panelových domù od roku 1940 do roku 1960 v práci Výzkumného ústavu pozemních staveb Gottwaldov, èas. Stavební listy, ÈKAIT+ÈSSI+ABF, Praha, 1999, speciál, str. 15 - 17 [41] ála, J. : Zateplování budov. Rekonstrukce (Stavební kniha), EXPO DATA Brno + ÈKAIT Praha, 1999, str. 83-98, 6 lit. [42] Humm, O.: Nízkoenergetické domy (pøeklad Tywoniak, J.), Praha, GRADA, 1999, 353 str., 137 lit. [43] ála, J. : Zateplování budov. GRADA Publishing, 2000, 176 str., 41 lit. [44] Tepelná ochrana budov. Odborný èasopis pro úspory energie a kvalitu vnitøního prostøedí zateplováním budov, Praha, CZB+ÈKAIT, 1-2/1998, 1-6/1999, 16/2000 [45] Sternová Z.: Zatep¾ovanie budov. Tepelná ochrana, JAGA Group, Bratislava, 2000, 208 str., 151 lit. [46] ála J.: Tepelnì technický návrh a posouzení ob-
[47]
[48]
[49] [50] [51] [52] [53]
32
vodových stìn a støech, III. soubor DOS-T, èíslo 9, Praha, ÈKAIT, 2000 Sequens J.: Dodateèné zateplování objektù obkladovou technologií. Sborník pøednáek - Dodateèné zateplování objektù.ÈVTS - ZP VVÚSZ Praha, Praha,1985 Machatka M.: Dodateèná úprava stìn tepelnì izolaèními omítkami.Sborník ke kolení - Monosti úprav a provádìní dodateèných isolací stávajících budov ve vazbì na ÈSN 73 0540, ÈSVTS, Praha, 1984 Kolektiv autorù : Èeské stavebnictví v èíslech 1999.ÈKAIT-ÈSÚ-SPS,Praha Novotný Z.: Vývoj výstavby panelových domù. Èasopis - Tepelná ochrana budov, CZB-ÈKAIT, Praha, 2000, è. 5 Novotný Z.: Stavebnictví èeské republiky 1997. Pracovní pøíruèka.MPO-ÈR,Praha,1997 Schreiber V.: Bytová výstavba v Èeské republice po druhé svìtové válce.Stavební kniha.Panelové domy. Expo data,Brno,2000 Kopie typových øeení panelových domù rùzných stavebních soustav, posudky, energetické audity a projekty zateplení a sanací, disertaèní práce, údaje ÈSÚ a archivy autorù
ISBN 80-902689-2-7