Publikace byla vydána za finanční podpory SFŽP a MŽP ČR.
Jan Labohý
MĚSTA A OCHRANA KLIMATU ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ
OBSAH ÚVOD //6
Sledování výsledků //19
STRUČNĚ O ZMĚNĚ KLIMATU //8
Energetické dny //19
KLIMATICKO-ENERGETICKÝ BALÍČEK EU //9
Sdílení dobrých praxí //19
MĚSTA A ZMĚNA KLIMATU //10
Technická asistence //20
Jaké důvody vedou města k ochraně klimatu? //10
Finanční asistence //21
Snižování emisí //11
Elena //21
Příprava na změny //11
Jaspers //22
ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ //13
Jessica //22
Struktura organizace //13
PŘÍKLADY ZAHRANIČNÍCH MĚST //23
Cíle //15
Kaunas //23
Emisní inventura //15
Rennes //24
Akční plán udržitelné energetiky //16
Stuttgart //28
Přizpůsobení administrativních struktur //18
Utrecht //30
Účast veřejnosti //18
Kodaň //32
ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ V ČESKÉM PROSTŘEDÍ //34 Jeseník – jediné členské město z ČR (únor 2011) //34 Města v ČR uvažující o přistoupení (únor 2011) //35 Brno //35 Litoměřice //36 Český Brod //36 DŮVODY NÍZKÉ ÚČASTI ČESKÝCH A MĚST A PŘÍLEŽITOSTI PRO BUDOUCÍ ZAPOJENÍ SE //37 Obecná politická specifika střední postkomunistické Evropy //37 Klima-skepticismus české společnosti? //38 Právní aspekty //39 Zájem politických stran o téma ochrany klimatu //40 Přenositelnost do českého prostředí //41 DOPORUČENÁ LITERATURA //44
ÚVOD Co se týče ochrany životního prostředí a celosvětového klimatu z úrovně lokálních samospráv, vstoupili jsme do 21. století se zastaralou koncepcí města, která nebere v potaz současné vědecké poznatky, stejně jako nové požadavky na politiku udržitelnosti a kvality života. Reakce na klimatickou změnu a nutná adaptační[1] a mitigační[2] opatření, která ji budou doprovázet, přináší příležitost, jak zahájit přechod k udržitelnějším městským sídlům. Tento proces by měl být založen na principech environmentální politiky, které jsou obecně známy. Jejich aplikace zůstává prozatím spíše na úrovních státních a mezinárodních politik. V současné době se městům otevírají nové možnosti. Stávají se z nich nezávislejší a sebevědomější jednotky, které začínají usilovněji obhajovat své zájmy. Politický model směřuje (zejména v Evropě) k systému víceúrovňové správy a toto uspořádání zvyšuje možnost měst na politickém dění participovat. V situaci, kdy na mezinárodní úrovni neexistuje dlouhodobá, komplexní a právně závazná dohoda na společných principech politiky ochrany klimatu, může být přesunutí těžiště politik směrem k městům tím nejefektivnějším řešením. Trend lokálních klimatických politik je již ve světě jasně patrný, zejména pak v prostředí Evropy a Spojených států. Neexistuje však mnoho studií, které by tuto skutečnost mapovaly a analyzovaly. V Evropě dnes můžeme pozorovat zrod mnoha iniciativ zabývajících se tématem ochrany klimatu na městské úrovni. Každé město přitom kráčí svou vlastní cestou a zkouší nové druhy politik. Zároveň probíhá síťování těchto měst a vznikají tak organizace a sítě pracující na principu spolupráce a sdílení osvědčených praxí. Jelikož je ale celková problematika městské politiky ochrany klimatu stále roztříštěná (jedná se o nový jev), není možné ji na prostoru této publikace komplexně popsat. Proto je zapotřebí vybrat z aktuálního dění ten nej[1] opatření reagující na dopady klimatických změn a příprava na změny budoucí [2] opatření vedoucí k přímému ovlivňování klimatické změny, zejména prostřednictvím snižování emisí skleníkových plynů
//6
zajímavější proud, a věnovat se zejména jemu. Ze současných trendů přitom vyplývá, že nejdynamičtější a nejatraktivnější sítí se stává Úmluva starostů a primátorů, někdy též nazývaná „Pakt starostů a primátorů“. Představuje rychle rostoucí projekt, který dává městům možnost vytvářet vlastní klimatické politiky, přičemž poskytuje asistenci a podporuje sdílení dobrých praxí.
7//
STRUČNĚ O ZMĚNĚ KLIMATU Vědecký výzkum v oblasti klimatologie je od roku 1988 sledován Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC), který se snaží třídit, shromažďovat a propojovat aktuální vědecké poznání v oblasti změny klimatu a jejích dopadů. Na základě své práce vydává IPCC pravidelné souhrnné zprávy o stavu poznání, z nichž první vyšla v roce 1990 a prozatím poslední v roce 2007. Za její vydání byl panel, společně s bývalým americkým viceprezidentem Albertem Gorem, oceněn Nobelovou cenou míru. Nejnovější současné poznání shrnuje studie Kodaňská diagnóza, kterou připravili přední světoví klimatologové ve spolupráci s Centrem výzkumu změny klimatu Univerzity Nového jižního Walesu v Sydney v Austrálii. Klimatický systém není ze své přirozenosti zcela stabilní, historicky se vždy měnil a mění se i dnes. Na jeho proměnách mají zásadní vliv změny orbitální dráhy země, sluneční činnosti, rozložení pevnin, změny fyzikálních a chemických vlastností oceánů či sopečná činnost. Typickým příkladem proměnlivosti
//8
klimatu pak může být střídání dob ledových a meziledových v rámci čtvrtohor. Hovoříme-li v současné době o globálním oteplování, máme tím na mysli nárůst globální průměrné teploty (roční nebo měsíční), který se odehrává v posledních přibližně sto letech. Mezi lety 1906 – 2005 přitom představoval tento nárůst asi 0,80 C. Tuto skutečnost potvrzují nejen sledování teploty atmosféry, ale také ostatní relevantní výzkumy. Globální oteplování klimatického systému může mít mnoho příčin. V současné době ale zcela převažuje názor, že zásadním faktorem je nárůst koncentrace tzv. skleníkových plynů v atmosféře, který je způsobován lidskou činností. Největší podíl na tom má spalování fosilních paliv (zhruba 56 %), odlesňování (17 %) a zemědělství (14 %). Potenciální dopady změny klimatu zobrazuje Sternova zpráva o ekonomických aspektech změny klimatu. Ta byla zpracována pro vládu Velké Británie v roce 2006 pod vedením ekonoma Nicholase Sterna. K nejzávažnějším rizikům, které zpráva zmiňuje, patří pro-
blémy s dostupností pitné vody, rostoucí intenzita bouří, such a povodní, stoupající počet lidí ohrožených hladem či tání grónských ledovců. Zcela klíčovou skutečností přitom je, že klimatický systém je již v současné době natolik narušený, že i kdyby lidstvo přestalo během jednoho roku produkovat veškeré emise, bude docházet k dalšímu oteplování. I v případě, že by se podařilo stabilizovat koncentraci skleníkových plynů na úrovni roku 2000, lze během 21. století očekávat globální oteplení o přibližně 10 C. Narušený uhlíkový cyklus se pak bude narovnávat ještě během dalších století. Aby existovala vysoká šance na zabránění nebezpečné změně klimatu, měly by ekonomicky rozvinuté země (tedy i ČR) na základě doporučení IPCC snížit své emise oproti roku 1990 o 25 – 40 % do roku 2020 a o 80 – 95 % do roku 2050. Ostatní země by pak měly docílit zásadních úspor oproti předpokládanému vývoji.
KLIMATICKO-ENERGETICKÝ BALÍČEK EU Postoje a cíle EU v oblastech změny klimatu a energetiky shrnuje legislativní balíček, který byl schválený v prosinci 2008. Balíček má tři zásadní cíle. Prvním z nich je zabránění nebezpečné změně klimatu, definováno jako maximální oteplení o 20 C oproti začátku průmyslové éry. Druhým cílem je zajištění energetické bezpečnosti zemí EU a třetím přetvoření EU na nejkonkurenceschopnější ekonomiku na světě, zejména skrze nízkoenergetické a nízkouhlíkové technologie. K dosažení těchto obecných cílů si pak EU stanovila specifické cíle do roku 2020. Konkrétně se jedná o 20% snížení emisí CO2 oproti roku 1990, dosažení 20% podílu obnovitelných zdrojů energie (dále jen OZE) na celkové konečné spotřebě energie, 20% úsporu ve spotřebě energie a zvýšení podílu biopaliv na celkové spotřebě benzínu a tekutých paliv na 10 %.
9//
MĚSTA A ZMĚNA KLIMATU Zatímco mezinárodní vyjednávání nespějí prozatím k hmatatelným závěrům, mnoho měst začíná s politikou ochrany klimatu na vlastní pěst. V současné době se městům otevírají nové možnosti. Stávají se z nich nezávislejší a sebevědomější jednotky, které začínají silněji obhajovat své zájmy. Hlavním nástrojem, který přitom využívají, je síťování a společně koordinovaný postup. Výhodnost členství města v síti spočívá v jednoduchém přístupu k informacím, ve sdílení zkušeností a dobrých praxí a v jednodušší dostupnosti financování konkrétních projektů (specificky v oblasti přímých dotací). Politické prostředí EU je pro městské sítě velmi výhodné. Dostává se jim oficiální podpory jak ideové, tak i finanční. Zajímavé je, že zatímco městské sítě často vznikají s cílem ovlivnit politiku EU ve směru, který zastávají její členové, EU se naopak snaží využívat tyto sítě k realizaci svých vlastních cílů. Ve výsledku tak dochází k jejich synergickému prorůstání či symbióze.
//10
Tématicky jsou městské sítě velmi často navázány na environmentální oblast. Jednou z nich je oblast ochrany klimatu, která se pak v Evropě věnují čtyři sítě – Města za ochranu klimatu (Cities for climate protection), Klimatická aliance (Klima-Bündnis nebo Climate Alliance), Energická města (Energy Cities, dříve Energie-Cités) a Úmluva starostů a primátorů (Covenant of Mayors), které se budeme v této publikaci podrobně věnovat. JAKÉ DŮVODY VEDOU MĚSTA K OCHRANĚ KLIMATU? Některá města začínají jednat na základě netrpělivosti a nespokojenosti s mezinárodními vyjednáváními, jelikož chtějí přijímat opatření na ochranu klimatu okamžitě. Jinou skupinu mohou tvořit města, která se chtějí na základě vědeckého poznání chovat „správně“ a nechtějí jen čekat na mezinárodní dohody. Další města pak vědí, že cokoliv se dohodne na mezinárodní úrovni, bude muset být dříve či později realizováno lokálně a nemá tedy smysl jen čekat, zatímco se rozhoduje o dlouhodobých investicích
radikálně ovlivňujících budoucí podobu města. Včasné zahájení inovační politiky je také v mnoha případech pro města ekonomicky výhodné a nemá tedy smysl s takovými rozhodnutími otálet. Příkladem může být izolování budov, energeticky úsporné osvětlení či zvyšování účinnosti dopravy. Města mohou zároveň získat výhodu rozvíjením sektorů ekonomiky, které budou ve chvíli, kdy se dříve dobrovolná opatření stanou závaznými, profitovat na realizaci politik v ostatních městech. Jinou motivací může být pro města snaha stát se živou laboratoří a později modelem, který bude dáván jiným městům za příklad.
OZE a snižování spotřeby energie nejjednodušší cestou k ochraně klimatu na městské úrovni. Zároveň jsou města důležitými inovačními centry v oblastech technologií i politik, a jsou tedy lépe připravena na možné změny. Náklady na jednotlivá opatření se liší podle sektorů, ve kterých jsou prováděna. Existují opatření, při kterých klimatická politika přináší veřejné správě čistý zisk – zejména v oblasti energetické účinnosti, stejně jako opatření, kde jsou nutné vyšší investice – jako v oblasti OZE. Záleží tedy na konkrétním politickém rozhodnutí, jaká opatření, v jakém rozsahu a za jakou cenu je město ochotno uskutečňovat.
SNIŽOVÁNÍ EMISÍ
PŘÍPRAVA NA ZMĚNY
Města mají ohromný potenciál ke snižování emisí hned z několika důvodů. Nejdůležitějším z nich je vysoká koncentrace spotřeby energie na jednom místě. Jelikož většina energie pro města pochází z fosilních zdrojů, které mají největší emise skleníkových plynů, je zvyšování energetické účinnosti, využívání
Ačkoliv evropská kontinentální města nepatří v ohledu na potenciální následky změny klimatu k nejohroženějším subjektům, budou se muset vypořádávat s určitými změnami. I přesto, že se dopady zásadně liší region od regionu, existují určité společné charakteristiky pro celou oblast Evropy. Obecně se dá základní
11//
problém pojmenovat jako oteplování a častější výskyty extrémních sezónních výkyvů počasí. Rizika plynoucí z extrémních výkyvů počasí jsou pak jednoznačně nejdůležitější z hlediska možných adaptačních opatření. Typickým příkladem jsou např. bleskové povodně, neboli povodně vznikající lokálně jako následky rychlých přívalových dešťů. Do budoucna se přitom předpokládá vyšší míra výskytu po celé Evropě. Obecně se zvyšující riziko povodní je navíc v městském prostředí posilováno rozšiřováním zastavěných (a tedy neprosakujících) povrchů v důsledku pokračující urbanizace a rozšiřování plochy města. Adaptační opatření v tomto ohledu doporučují rozšiřování vsakovacích zón a ploch, kde se může nadbytečná voda rozlít bez větších následků. Do budoucnosti lze zároveň očekávat trend častějšího výskytu velmi horkých letních měsíců, způsobujících rozsáhlá sucha a požáry. V městském prostředí se tento jev navíc přelévá do problému tzv. vln veder, které způsobují nárůst úmrtnosti a dýchacích i srdeč-
//12
ních potíží u městského obyvatelstva. Adaptační opatření by měla obsahovat vývoj systémů včasného varování a preventivních záchranných plánů.
ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ Covenant of mayors, neboli Úmluva starostů a primátorů (dále jen ÚSP), jíž se budeme nadále zabývat, je v současné době nejdynamičtější a nejambicióznější evropskou městskou sítí zabývající se klimatickou politikou. Jedná se o nástroj EK, který pomáhá městům s realizací vlastních politik ochrany klimatu. V lednu 2011 měla ÚSP již 2181 členských měst ze 42 zemí. Z ČR je členem město Jeseník, o členství dále zažádal Český Brod a další města (Litoměřice, Brno) o něm uvažují. Podporu ÚSP zajišťuje v českém prostředí zejména Národní síť Zdravých měst České republiky, která pravidelně organizuje workshopy s touto tématikou. Na webové stránce www.nszm.cz lze najít například informace o workshopech či překlady informačních materiálů. Města a regiony se v rámci ÚSP zavazují snížit své emise CO2 o více než 20 % do roku 2020, přičemž své cíle musí specifikovat a obhájit je pomocí metodologie Akčního plánu udržitelné energetiky (SEAP). K dalším povinnostem měst pak patří zveřejňování pravidel-
ných zpráv o výsledcích politik, podporování dalších měst ke vstupu do ÚSP a v neposlední řadě aktivní zapojování veřejnosti. ÚSP jim za to nabízí technickou a finanční asistenci či příklady dobrých praxí z ostatních měst. Postup města po přistoupení k ÚSP graficky znázorňuje Ilustrace 1. STRUKTURA ORGANIZACE Krok 0: Podpis Úmluvy starostů a primátorů Krok 1: Vytvoření potřebných administrativních struktur Krok 2: Zpracování výchozí bilance emisí CO2 Krok 3: Zpracování Akčního plánu na snížení emisí CO2 do roku 2020 (SEAP) 1. rok Krok 4: Realizace Akčního plánu (SEAP) 3. rok Krok 5: Monitoring a podávání zpráv
- 20 % CO2 do roku 2020 Ilustrace 1: Postup při podepsání ÚSP
Zdroj: Enviros 2010
13//
ÚSP se jako síť skládá z několika součástí. Kromě samotných členských měst se jedná hlavně o centrální Kancelář ÚSP (COMO), Společné výzkumné centrum (JRC), podpůrné struktury a příklady dobré praxe. Specifickou roli hraje také spolupráce s dalšími institucemi jako je Výbor regionů, EK a Evropská investiční banka (dále jen EIB). Graficky znázorňuje strukturu ÚSP Ilustrace 2. Hlavním cílem Kanceláře ÚSP, která sídlí v Bruselu, je napomáhat síťování měst, administrovat, koordinovat a propagovat ÚSP, sledovat činnosti členských měst, poskytovat jim potřebnou pomoc a zpětné vazby, a zastupovat síť navenek. Podpůrné struktury slouží zejména pro města, která by se k ÚSP ráda připojila, avšak nedostává se jim kapacit na zvládnutí přístupových podmínek. V současné době je u EK registrováno 117 podpůrných struktur. Zdroj: Vlastní schéma[3] Jako síť spolupracuje ÚSP také s jednotlivými Ilustrace 2: Struktura ÚSP institucemi EU. Zejména s EK, která je iniciátorem projektu, zajišťuje mu viditelnost a politic- [3] Upraveno dle DOUBRAVA, R., Covenant of Mayors. (online) Dostupné z:
//14
kou podporu, zejména v rámci vyjednávání o budoucích programech EU. Důležitým partnerem ÚSP je Výbor regionů, který má v EU funkci poradního orgánu v otázkách místní a regionální správy a při vyjednáváních zastupuje regionální a místní úřady (a tedy i městské sítě). V oblasti financování je pak zásadní spolupráce s EIB, která zajišťuje finanční pomoc při přípravě jednotlivých projektů. CÍLE Cíle a podmínky ÚSP vycházejí z tzv. klimaticko-energetického balíčku EU. Jak již bylo popsáno výše, zásadním cílem, závazným pro všechna členská města ÚSP, je snížit emise CO2 o více než 20 % oproti vytyčenému základnímu roku. Minimální hranice 20% snížení je stanovená pro všechna města společně, maximální výše ale určena není a města tedy mohou být tak ambiciózní, jak jim to politická vůle, množství finančních prostředků a podpora obyvatel umožňuje.
EMISNÍ INVENTURA Bilance základních emisí (BEI) neboli emisní inventura, je vyjádřením množství CO2, případně i dalších skleníkových plynů, emitovaných na území města na základě spotřeby energie ve výchozím roce. Tedy v roce, oproti kterému se vytyčuje snížení emisí do roku 2020. Vypracování emisní inventury je zcela zásadním krokem, jelikož umožňuje sledování a měření výsledků politik. Jelikož se při mezinárodních vyjednáváních používá nejčastěji jako výchozí rok 1990, doporučuje se městům stanovit si výchozí rok co nejblíže tomuto roku. Zásadním ale zůstává, aby mělo město pro výchozí rok spolehlivá a úplná data o spotřebě energie na jeho území. V případě, že tomu tak není, doporučuje se posunout výchozí rok blíže současnosti. Dle oficiální metodiky by město mělo do emisní inventury zahrnout pouze ty sektory, které může na základě svých pravomocí ovlivňovat. Jedná se tedy především o emise z přímé spotřeby paliv v budovách a v dopravě a nepřímé emise spojené s produkcí elek-
15//
třiny, tepla a chladu, které jsou na území města spotřebovávány. Do emisní inventury města by se tak měly automaticky započítávat veškeré emise vyprodukované budovami, zařízeními a vybavením v majetku města, sektorem služeb, domy určenými k bydlení, veřejným osvětlením, městskou silniční dopravou (osobní, veřejnou i podnikovou) a městskou kolejovou dopravou. V dalších sektorech panuje poněkud větší volnost a města mají možnost si vybrat, jestli je do své emisní inventury zahrnou nebo ne. K takovýmto sektorům patří průmyslová zařízení mimo systém evropského emisního obchodování (EU ETS), silniční a železniční doprava nespadající do kompetencí města (např. dálnice, dálková nebo nákladní železniční doprava), místní lodní doprava, čistění odpadních vod, nakládání s odpady a jejich zpracování, nebo spotřeba paliv na výrobu energií z malých zdrojů. Obecně platí, že pokud město zahrne sektor do svého SEAP, měl by se dopad sektoru objevit také v emisní inventuře. K sektorům, které by podle doporučení ÚSP do emis-
//16
ní inventury neměly být zahrnuty, patří zařízení spadající pod systém evropského emisního obchodování (EU ETS), letecká a lodní doprava, zemědělství, využívání půdy a změny ve využívání půdy. Metodologie dále neumožňuje offsetting: do emisní inventury se nezahrnují zakoupené ani prodané uhlíkové kredity. AKČNÍ PLÁN UDRŽITELNÉ ENERGETIKY Každé město, které se stane součástí ÚSP, má za úkol do jednoho roku od svého vstupu připravit Akční plán udržitelné energetiky (SEAP), ve kterém v rámci doporučené metodologie navrhne, jakým způsobem dosáhne splnění svého závazku do roku 2020. Jedná se tedy o plán konkrétních opatření připravených na základě analýzy emisní inventury, společně s časovým rozvrhem jejich plnění a rozdělením zodpovědností. Města by v rámci SEAP měla oddělovat svou vizi do roku 2020 a plán na nejbližších 3 – 5 let. Dlouhodobá vize a cíle představují spíše obecné strategie a nepředpokládá se u nich detailní rozpracování. Plán na 3 – 5 let let by měl naopak obsahovat zcela konkrétní
opatření včetně stanovení rozpočtů a zodpovědností. Mezi nejčastější opatření plánovaná v rámci SEAP lze označit šetření energií v rámci budov, jejich zařízení a vybavení nebo podporu MHD. SEAP ale může obsahovat i plány na vlastní výrobu tepla, chladu či elektřiny, ačkoliv tato opatření patří k spíše nákladnějším (viz Ilustrace 1). V tomto ohledu je velmi důležité, aby byl SEAP přizpůsoben místním poměrům a realisticky navrhoval proveditelná opatření. Ta by měla být specifická, měřitelná, dosažitelná, realistická a časově omezená. Ačkoliv by mělo město opatřeními cílit na veřejný i soukromý sektor, předpokládá se, že by veřejný sektor měl jít z počátku dále a inspirovat svým příkladem ostatní. Příležitost snižovat emise (nebo zabránit jejich nárůstu) je spojena prakticky s každý projektem, který město plánuje. Posuzování projektů dle jejich dopadů na klimatickou politiku by se tedy mělo stát standardní procedurou během schvalování návrhů městských politik. SEAP by měl být po svém schválení ze své podstaty pružný a měl by reagovat na nové nápady. Meto-
dologie SEAP dále doporučuje zaměřovat se na ty oblasti, které mohou dlouhodobě ovlivnit spotřebu paliv a energie (např. územní plánování), podpořit trh s energeticky účinnými výrobky a službami (veřejné zakázky) nebo proměňovat vzorce spotřeby. Pro úspěšné naplňování SEAP je třeba zajistit dlouhodobou politickou podporu projektu, vycházející ze silné veřejné podpory. Důležité je také zajistit dostatečné finanční prostředky a mít dobře zpracovanou emisní inventuru. Bez správných propočtů na počátku se totiž špatně měří jakékoliv výsledky realizovaných politik. Města by zároveň neměla zapomínat na výhody plynoucí ze členství v ÚSP a vyhledávat a učit se ze zkušeností ostatních měst. Zejména od těch, které se klimatickým politikám věnují dlouhodobě. Zajímavou a doporučenou možností je také spolupráce s dalšími subjekty, např. s univerzitami či konzultačními agenturami, které mohou proces tvorby SEAP značně obohatit o inovativní nápady.
17//
PŘIZPŮSOBENÍ ADMINISTRATIVNÍCH STRUKTUR Jak zobrazuje Ilustrace 2, prvním krokem po přistoupení k ÚSP by mělo být přizpůsobení administrativních struktur města tak, aby byl zajištěn dostatek kvalifikovaných pracovníků a finančních prostředků na přípravu a naplňování klimatických politik. Nezbytná je přitom koordinace mezi jednotlivými odbory města (životního prostředí, územním plánováním, ekonomickými a sociálními otázkami, správou budov a bytového fondu, správou sítí, rozpočtem a investicemi, zadáváním veřejných zakázek atd.). Plán může být úspěšně naplňován pouze, pokud ho všechny odbory berou za svůj, pokud je součástí jejich každodenních činností a není vnímán jako něco mimo sféru jejich působnosti. Jelikož je správná koordinace aktivit a plánů základem úspěchu, doporučuje metodologie městům ustanovení samostatné administrativní jednotky (případně přetvoření již existujících jednotek např. pro Místní Agendu 21), která by se věnovala výhradně projektům v rámci ÚSP. V čele této jednotky by pak měl stát povinně jmenovaný Koordinátor Úmluvy. Na každých sto
//18
tisíc obyvatel by pak mělo město jednotce přidělit o jednoho pracovníka navíc. ÚČAST VEŘEJNOSTI Městský závazek se nevztahuje pouze na veřejnou správu, ale na celé město. Podle oficiální metodologie je tedy důležité cíle a motivace připravovaných politik systematicky komunikovat a vysvětlovat veřejnosti. A to takovým způsobem, aby obyvatelé měli možnost svým jednáním přispět k jejich naplňování. Zapojení obyvatel, spolků a dalších veřejných subjektů při hledání společné vize a při přípravě SEAP a jeho naplňování je tedy vnímáno jako velmi důležité. Míra zapojení se přitom může pohybovat od pouhého informování o krocích města až po svěření procesu plánování do rukou veřejnosti. Společné hledání konsensu by mělo zajišťovat dlouhodobou veřejnou podporu celému projektu a snižovat pravděpodobnost aktivního odporu části veřejnosti. K tomu, aby byl zachován kontakt mezi obyvateli a městem i po plánovací fázi, je třeba vypracovat kva-
litní komunikační a mediální strategii, která by měla být přímo součástí SEAP. SLEDOVÁNÍ VÝSLEDKŮ Pravidelné sledování je nástrojem, který umožňuje vyhodnocování dopadů politik, jejich výsledků a přiměřenosti vynaložených nákladů. Ukazuje tedy, která opatření byla úspěšná a která ne. Naznačuje tím směr, kterým by se měla ubírat nově plánovaná opatření. Města jsou povinna vypracovávat zprávu o svých výsledcích každé dva roky. Doporučuje se ale, aby tak činila každý rok. V některých případech je přípustné výsledky pravidelně nevyhodnocovat (např. z důvodu nedostatečných finančních zdrojů), i tak musí zaslat zprávu o výsledcích minimálně jednou za čtyři roky. Jednou za čtyři roky musí každé město zaslat zprávu, která obsahuje také aktualizaci emisní inventury (MEI) – přehled o celkových emisích města ke konkrétnímu datu – a je tak nejlepším indikátorem dosaženého pokroku.
ENERGETICKÉ DNY Jak již bylo zmíněno výše, komunikace s veřejností je klíčovou pro udržení podpory celého procesu. Jednu z možností, jak přiblížit probíhající klimatickou politiku veřejnosti, představují tzv. Energetické dny, nebo Dny signatářů ÚSP. Každé město je povinné alespoň jednou ročně uspořádat vzdělávací den pro své obyvatele s tématikou energetické účinnosti, OZE nebo ochrany klimatu. Formát dní je otevřený – mohou probíhat prostřednictvím různých projektů od výstav, přes přednášky, workshopy až po koncerty nebo festivaly. SDÍLENÍ DOBRÝCH PRAXÍ Vzájemná inspirace a čerpání ze zkušeností ostatních měst je jedním z principů, které činí městské sítě atraktivními a relativně úspěšnými. Města, která již v minulosti zavedla velmi úspěšná opatření, mají možnost se o své zkušenosti podělit s ostatními a zažádat Kancelář ÚSP o zařazení svého příkladu do databáze vzorových projektů. V současné době (únor 2011) databáze obsahuje 101 příkladů dobrých praxí z oblas-
19//
tí energetické infrastruktury, dopravy, sektoru budov, územního plánování, „měkkých“ opatření (jako vzdělávání, spolupráce s veřejností aj.) a dalších. Jako ilustrace může sloužit projekt švédského města Göteborg, které úspěšně využívá bioplyn zachytávaný jako vedlejší produkt čistění odpadních vod. Většina plynu je následně využívána pro pohánění osobních automobilů a autobusů ve městě a okolí. Kromě internetové databáze nabízí výměnu dobrých praxí také každoroční konference ÚSP, kde mají starostové členských měst a Koordinátoři úmluvy možnost osobně prodiskutovat opatření, která již zavedli nebo která teprve plánují. Vedle praxí zpracovaných v rámci ÚSP je možné také nahlédnout do databáze dobrých praxí iniciativy ManagEnergy, která představuje technickou asistenci projektům podpořeným z programu Inteligentní energie pro Evropu.
//20
TECHNICKÁ ASISTENCE Zvládnutí technických detailů SEAP a zavádění jednotlivých opatření může být pro města velmi komplikované. ÚSP proto poskytuje několik míst, na která se města mohou v případě problémů obrátit. Prvním z nich je Kancelář ÚSP, která poskytuje na internetových stránkách poradnu (helpdesk) k přípravě SEAP a dále pořádá pravidelné workshopy a semináře o specifických problémech, se kterými se města mohou setkat při realizaci klimatických politik. Další možnost nabízejí podpůrné struktury ÚSP, které mají za úkol podporovat města a obce, jež nemají na vlastní realizaci kapacity (ať finanční, personální nebo vědomostní). Podobným způsobem pak fungují také místní a regionální energetické agentury (LAREAs), v současné době poskytují poradenství v oblastech energetické účinnosti a energetického managementu. Posledním subjektem, který poskytuje technickou podporu členským městům, je Společné výzkumné centrum (JRC). To vyhodnocuje a připomínkuje zasla-
né SEAP a zprávy o výsledcích, radí městům, co na plánech zlepšit, a vyvíjí nové metodologie. FINANČNÍ ASISTENCE Hlavním zdrojem financování ÚSP je program Inteligentní energie pro Evropu, sloužící podobně jako další programy k naplňování cílů energeticko-klimatického balíčku. Financuje aktivity zejména v oblastech energetické účinnosti, OZE, energie v dopravě a dalších integrovaných projektech. Integrovanými aktivitami se přitom rozumí např. vzdělávací programy, energeticky samostatné komunity, kombinace výroby tepla a elektřiny (CHP) nebo zavádění produktových standardů. Vedle ÚSP financuje program Inteligentní energie pro Evropu z větších projektů také např. iniciativu ManagEnergy, o finanční podporu se u něj mohou ucházet i malé projekty měst a obcí. Kromě technické asistence jsou na ÚSP navázány také mechanismy zajišťující městům asistenci při žádostech o finance ze struktur EU na naplánovaná opatření. Jedním z nich je program Místní evropská
energetická pomoc (dále jen ELENA), který společně s programy JESSICA a JASPERS řídí Evropská investiční banka ve spolupráci s Evropskou komisí a Rozvojovou bankou Rady Evropy (CEB). ELENA Program ELENA je určen k usnadnění fáze přechodu od politických závazků ke skutečným investicím. A to tím, že financuje až 90 % nákladů potřebných pro přípravu žádostí o financování z fondů EU na velké projekty v oblasti udržitelné energetiky. Tyto finance mohou být určeny na studie proveditelnosti, zaměstnání technického personálu, vypracovávání technických studií, zadávání veřejných zakázek či výběrových řízení a na finanční strukturování. K oblastem, na které se ELENA zaměřuje, patří energetická účinnost a OZE ve veřejných i soukromých budovách (včetně pouličního osvětlení) a jejich zateplování. V sektoru dopravy to jsou nákupy nízkoemisních dopravních prostředků a systémů na zlepšení dopravní logistiky. V oblasti energetické infrastruktury pak
21//
zavádění inteligentních energetických sítí (technologie smart grid), informačních systémů na podporu energetické účinnosti, výstavba OZE nebo nabíječek pro elektromobily. JASPERS JASPERS, čili Společná pomoc na podporu projektů v evropských regionech, je program zaměřený na státy, které do EU vstoupily v roce 2004 a později. Jeho cílem je pomoci s přípravou projektů žádajících podporu z fondů EU. Zaměřuje se především na přípravu velkých projektů s náklady nad 25 milionů Euro v případě projektů z oblasti životního prostředí a nad 50 milionů Euro v případě staveb dopravní infrastruktury. Program je určen zejména pro kompletní asistenci při vypracovávání návrhů, pro poradenství v souvislosti s přípravou projektu (např. analýza nákladů a přínosů, finanční analýza), pro studie proveditelnosti, vypracovávání technických návrhů a žádostí o grant a v neposlední řadě o poradenství ohledně dodržení právních předpisů EU.
//22
JESSICA Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí, neboli JESSICA, je projektem, který umožňuje členským státům EU převést některé nevyužité prostředky ze strukturálních fondů a použít je pro investice do udržitelného rozvoje měst. K oblastem, které jsou podporovány programem JESSICA, patří zejména investice do městské infrastruktury (včetně dopravy, rozvodů vody nebo energetické infrastruktury), kulturních památek a turistiky, sanace bývalých průmyslových areálů, poskytování kancelářských prostorů pro vědu a výzkum či malé a střední podniky (SMEs), nebo investice do univerzitních budov, specializovaných pracovišť a obecně do projektů na zlepšení energetické účinnosti.
PŘÍKLADY ZAHRANIČNÍCH MĚST V následující kapitole jsou popsány konkrétní příklady klimatických politik v evropských městech, která jsou členy ÚSP (a která jsou zároveň partnerskými městy města Brna, kde sídlí vydavatel této publikace – Ekologický institut Veronica). Na závěr je zmíněn příklad města Kodaně, které je jedno z nejpokročilejších měst v oblasti klimatických politik v Evropě. KAUNAS S více než 350 000 obyvateli je Kaunas druhým největším městem Litvy a přirozeným centrem průmyslu a vzdělávání. Město se stalo aktivním v oblasti ochrany klimatu již od vstupu Litvy do EU. K samotnému přistoupení Kaunasu k ÚSP došlo v lednu a únoru 2009, kdy záměr nejprve schválila městská rada a následně starosta Andrius Kupčinskas závazek stvrdil v Bruselu svým podpisem. Strategie Kaunasu se zaměřuje na cíl 30% redukce CO2 do roku 2020 a chce ho dosáhnout opatřeními ve třech hlavních oblastech:
První z nich je zvýšení energetické účinnosti výroby energie, kde město plánuje nahradit staré neefektivní zdroje novými. Druhou oblastí je snížení spotřeby energie, dosažené zejména skrze renovace veřejných a obytných budov (renovace alespoň 50 % vícepodlažních obytných budov do konce roku 2010). Posledním klíčovým sektorem je pak využívání lokálních a obnovitelných zdrojů energie, který zahrnuje zejména výstavbu zařízení na energetické využití odpadu (spalovna odpadu), instalace doplňkových kotlů na biomasu do stávajících energetických zařízení a výstavbu spalovny kalů z čističky odpadních vod. Z konkrétních opatření počítá město s ušetřením 45 000 t CO2 díky renovaci budov, 700 t modernizací městského osvětlení, 37 000 t podporou hromadné dopravy, 73 000 t ročně díky výstavbě spalovny odpadu s energetickým využitím, 528 000 t uzavřením staré uhelné elektrárny, asi 57 000 t změnami v územním plánování (výstavba parků, cyklostezek, pěších zón, mostů pro pěší atd.). Dalších 30 000 t ročně se podaří snížit, pakliže dojde k poklesu objemu automobilové
23//
dopravy o 5 % ročně.[4] Těžko vyčíslitelné jsou dopady měkkých opatření, jako jsou informační kampaně pro obyvatele nebo práce s veřejností. Město vytvořilo pro přípravu SEAP novou administrativní, tzv. „Energetickou jednotku,“ která koordinovala proces přípravy plánu, využívala k tvorbě průřezově zaměstnance celého městského aparátu a spolupracovala s celou řadou soukromých podniků. Celkový rozpočet na plánovaná opatření činí přibližně 10 miliard Kč a čerpá zejména ze zdrojů EU. Za výchozí rok si město zvolilo rok 1990 a pakliže se mu podaří naplánovaná opatření dodržet, dosáhne oproti němu přibližně 30% snížení emisí. Zcela zásadní je pro aktivitu města Kaunas dle našeho názoru osoba starosty Andriuse Kupčinskase, který je kromě své funkce také členem představenstva Energických měst a stojí za celou klimatickou iniciativou v Kaunasu. Přistoupení k ÚSP a následně i SEAP tak byly schváleny i přes nesouhlas politické opozice. Ta se bojí, že město ztratí svůj průmyslový charakter [4] pro představu - 1000 t CO se vyprodukuje při cca 6 milionech km uje2 tých osobním autem
//24
a spekuluje, jestli klimatická iniciativa není ve skutečnosti pouze zvýhodňováním jedné z místních energetických firem, na kterou je údajně napojen syn starostova spolupracovníka. Nesouhlasný postoj pak vyjadřují také někteří ze zástupců průmyslu. Ti argumentují tím, že rozhodnutí zastaví ekonomický rozvoj města. RENNES Hlavní město provincie Bretaň, Rennes, leží v severozápadní Francii a žije v něm více než 200 000 lidí. Kromě centra průmyslu a výzkumu se jedná také o významné univerzitní město s přibližně 60 000 aktivními studenty. Členem ÚSP se město stalo v prosinci roku 2008, s klimatickými politikami však začalo v roce 2004 a je tedy částečně pokročilé. První akční plán, který byl vypracován správou města a sestaven na období 2007 – 2009, byl klasickým plánem cíleným zejména na zateplování budov a omezování individuální dopravy V roce 2009 se ale město rozhodlo v tomto procesu
nepokračovat starou cestou a zahájilo tvorbu nového plánu pomocí metod participativní demokracie. Na základě tohoto procesu vznikla Bílá kniha ochrany klimatu. Nový plán tak byl sestaven čistě na základě spolupráce s obyvateli, spolky a další zúčastněnou veřejností. V pozadí tohoto rozhodnutí stál předpoklad, že plánovaného alespoň 20% snížení emisí CO 2 lze dosáhnout jen mobilizací všech místních aktérů, ne pouze místní samosprávy. Účast na procesu tvorby plánu pak měla zároveň vést k větší motivaci aktérů k jeho naplňování a k tomu, aby si obyvatelé vzali plán „za svůj.“ Město proto zorganizovalo tzv. Klimatickou skupinu, kterou tvořilo přibližně 250 lidí, kteří zareagovali na výzvu v lokálním tisku nebo zastupovali přímo oslovené organizace. Aby město udrželo informovanost i ostatních občanů, založilo vlastní klimatický blog, kde se objevovaly informace o aktuálním dění v procesu vytváření klimatického plánu. V počáteční fázi uspořádalo navíc město 17 vzdělávacích konferencí
o problematice změny klimatu a udržitelného rozvoje a materiály k nim zveřejnilo na již zmíněném blogu. Cílem této aktivity bylo zajistit jednotící informační rámec o změnách klimatu a možnostech města. Hlavní událostí pro tvorbu Bílé knihy se stal dvoudenní seminář typu open space, který se konal 7. a 8. prosince 2009 a kterého se zúčastnilo více než 100 lidí. Open space je jednou z moderních technik, která pomocí facilitace umožňuje efektivní plánování. Cílem je dát všem účastníkům možnost vyjadřovat se k tématům, které je zajímají, se kterými mají zkušenosti. První den se účastníci zabývali otázkou, jaká opatření by vedla k drastickému omezení emisí CO2 v Rennes, druhý den pak pracovali na konkrétních opatřeních, která na závěr prezentovali ostatním účastníkům. Na základě výsledků open space a následných doplňkových konzultací tak vznikla Bílá kniha, která se zaměřuje na pět základních oblastí, v nichž by město mělo podnikat svá opatření. První z nich je nutnost mobilizovat oblast Rennes a lokální aktéry k ochraně klimatu, jelikož spoléhání
25//
se na dobrovolné kroky jednotlivců nemůže mít dostatečný efekt. Za důležité proto považuje na počátku ustanovit vzdělávací programy pro obyvatele, s cílem zajistit skutečné porozumění problematice změny klimatu a porozumění otázce, proč je třeba měnit vzorce chování a životní způsoby. Ty pak musí být doprovázeny cílenou informační kampaní, podporou možností odpovědného rozhodování (například pomocí ecolabelingu), síťováním podobných subjektů s odborníky a dobrovolníky, kteří dokáží poskytnout informace vedoucí k odpovědnému chování. Ty, kteří se rozhodnou pro nízkouhlíkový životní způsob, by pak mělo město odměňovat. Proto je zapotřebí vyvinout systém, který by to umožňoval. Možností může být zavedení lokální měny, nebo vývoj věrnostní karty udělující bonusy za odpovědné nakupování. Zároveň s tímto by mělo město vyvinout nástroje umožňující společné investování do městského klimatického plánu, nebo vytvořit specifické etické spořící účty, které by tato opatření financovaly. Každý obyvatel by tím získal možnost svými investicemi podpořit místní rozvoj.
//26
V sektoru dopravy zdůrazňuje Bílá kniha cíl snížit emise o 20 % do roku 2020 a snaží se odpovědět na zásadní otázku, jak lze ve městě cestovat jinak než doposud. Zásadním bodem je zde debata o omezení aut ve veřejném prostoru a jejich nahrazení jinými systémy dopravy, např. dostupnější a atraktivnější hromadnou dopravou (dále jen MHD). Ta by se měla zrychlit, zefektivnit a pomocí moderního designu vytvořit svou vlastní atraktivní identitu. Cestovat MHD by měli mít možnost i sociálně slabší obyvatelé (díky zavedení sociálních tarifů) a lidé s koly. Důležitá je též tvorba integrovaného dopravní systému (IDS), který by se měl opírat o systém dopravních uzlů kombinujících parkoviště Park and Ride (P&R), úschovnu a půjčovnu kol, carsharingovou službu (sdílení jednoho auta vícero osobami, rodinami) a zastávku MHD. K omezení počtu automobilů by mělo dále pomoci zavedení systémů placeného parkování ve městě a snižování počtu parkovacích míst. U nové rezidenční výstavby by se pak mělo mnohem více prostoru věnovat dostupnosti MHD a mnohem méně ploše parkovišť.
Aby si děti a dospívající nezvykali na jízdu autem do školy, mělo by jim město umožnit bezpečnou cestu do školy na kole či pěšky. Pro tyto účely doporučuje kniha ustanovení speciálních dopravních zón s omezeným vjezdem a sníženou rychlostí kolem škol a rozšíření praxe tzv. pěšibusů a cyklopěšibusů: Pěšibus, neboli chodící autobus, představuje systém bezpečné pěší přepravy dětí do škol. Skupina dětí je v něm na cestě do školy kontrolována 2 dospělými (jeden na začátku a druhý na konci skupiny). Podobně jako autobus pak má pěšibus svůj jízdní řád a zastávky, kde mohou rodiče dohlédnout na „nástup“ svých dětí. Cyklopěšibus je založen na stejném principu, jen s tím rozdílem, že děti nejdou pěšky, ale jedou na kole. Vedle podpory MHD je podle Bílé knihy zásadní rozvoj cyklistiky a další přizpůsobování města potřebám cyklistů. Základní jsou v této oblasti opatření na zvýšení bezpečnosti, vybudování městského cyklistického okruhu a paprskového systému stezek okolo důležitých dopravních uzlů (stanice příměstské kolejové
dopravy či MHD). Město by zároveň mělo zřídit místa pro bezpečné parkování kol a síť malých samoobslužných opravných míst. Opatření v sektoru budov by se měla zaměřit na naplnění státního cíle snížení emisí o 38 % do roku 2020. Ze zákona musí být nové budovy od roku 2012 stavěny v nízkoenergetickém standardu a od roku 2020 dokonce ve standardu aktivních domů, tedy domů, které v celkovém souhrnu produkují více energie než samy konzumují. Toho je docíleno zakomponováním OZE do struktury stavby. Město by však mělo prosazovat dřívější přechod na tyto standardy a u starší výstavby podpořit obyvatele zakoupením tzv. chytrých měřičů (smart meters). Ty představují pokročilou technologii měřičů energie, které dokáží sledovat spotřebu energie v jednotlivé časy a u jednotlivých spotřebičů a umožňují ji efektivně regulovat[5]. Snižují tak zároveň spotřebu energie i náklady V oblasti energie doporučuje Bílá kniha úspory skrze dobrovolné akce obyvatel a restriktivní opatření jako [5] Tzn. lednička chladí tehdy, když není síť přetížena a když je proud.
27//
zákaz vyhřívaných zahrádek u restaurací. Zároveň se zavazuje vyvinout mechanismy na společné investování a společné vlastnění OZE. Poslední preferovanou oblastí je rozšíření ploch přírody ve městě, preference lokálních potravin a omezení produkce odpadů. K tomu by mělo přispět plánování ostrůvků přírody ve městě, tvorba biokoridorů, propagace domácích zahrádek a návrat zvířat jako koní či ovcí do městského prostředí. V oblasti potravin by město mělo podporovat biopotraviny a místní potraviny, a to zejména prostřednictvím organizace místních farmářských trhů a komunitního zemědělství. V oblasti odpadů nelze zapomenout krom dalšího i na obecní podporu kompostování. Na závěr je ale třeba zdůraznit, že celý plán je zatím pouze ve fázi Bílé knihy. Jedná se tedy o čistě proklamativní vizi, která pouze vymezuje směr, kterým se bude následující proces vyvíjet. Je tedy třeba počkat až na výsledky dalších fází plánování. Zásadní je ale míra zapojení veřejnosti a množství inovativních projektů, které Bílá kniha navrhuje.
STUTTGART Hlavní město německé spolkové země BádenskoWürttembersko je s téměř 600 000 obyvateli, podobně jako ostatní zde popisovaná města, průmyslovým a univerzitním centrem. S politikou ochrany klimatu začalo město v roce 1997, kdy schválilo Stuttgartský koncept ochrany klimatu (KLIKS). Po deseti letech jeho trvání pak přišlo se zásadní aktualizací a sestavilo nový plán navázaný na problematiku energetické účinnosti. Členem ÚSP se pak Stuttgart stal v lednu roku 2009.[6] Od roku 2007 město přijalo závazek snížit emise o 40 % do roku 2020 (oproti úrovni roku 1990) a zvýšilo tak původní 20% cíl na úroveň odpovídající závazku na federální úrovni Německa. Do roku 2020 město zároveň plánuje dosažení 20% podílu OZE. Hlavními cílovými sektory jsou v rámci klimatických politik energetika, doprava a mobilizace občanské společnosti. [6] Kromě toho je město také členem Klimatické Aliance.
//28
U energetiky je to konkrétně stimulace OZE prostřednictvím programů na podporu nákupu solárních systémů (jak termických na ohřev vody, tak fotovoltaických na výrobu elektřiny) na střechy domů, tepelných čerpadel a výstavba výtopen na biomasu a bioplyn. Dále pak úspory v budovách ve vlastnictví města skrze energetický management, rekonstrukce budov a instalace kogeneračních jednotek. V oblasti bydlení pak dotační program na úspory energií, na přechod od vytápění tuhými palivy na plyn a podpora nízkoenergetických rezidenčních oblastí a bezemisních domů. V oblasti dopravy se město soustředí například na omezení vjezdu aut do centra města (dle znečištění, které automobily způsobují) nebo na kurzy ekořízení. To představuje způsob řízení, při kterém dochází k minimalizaci spotřeby pohonných hmot. A to zejména skrze plynulejší jízdu (bez rychlé akcelerace a rychlého brzdění), správné řazení, správnou údržbu atd. Tyto kurzy jsou zdarma pro občany a povinné pro zaměstnance města. Zajímavou je také snaha o zásadní zlepšení možností cyklistiky s cílem dosáhnout 20%
podílu cyklistické dopravy. Za příklad mohou posloužit projekty půjčoven kol nebo realizace speciálních cyklistických miniparkovišť. K dalším opatřením v oblasti dopravy patří dotace pro podniky na přechod k autům na plyn, pokusné využívání autobusů a obecních vozidel s palivovými články, podpora carsharingového systému Pendlernetz a rozšiřování systému MHD a zvyšování jeho kvality. Podrobné informace o kampani města jsou dostupné na speciálním internetovém portálu. Město navíc vydává 4x do roka klimatický zpravodaj, pořádá pravidelné semináře pro veřejnost, poskytuje energetické poradenství, organizuje speciální soutěže s energetickou tématikou a snaží se o aktivní zapojení obyvatel do procesu přípravy dalších opatření. Z adaptačních opatření město připravilo projekt na omezení dopadů vln veder skrze lepší územní plánování. Konkrétně plánováním speciálních ventilačních zón, které by měly usnadnit proudění vzduchu městem a tím i jeho ochlazování. K adaptačním opatřením pak patří také zvyšování podílu zeleně v centru města,
29//
např. podporou zelených střech, travnatých pruhů u kolejové dopravy či zatravněných parkovišť. Stuttgart lze chápat jako příklad toho, že implementací jednoduchých opatření lze dosáhnout velmi ambiciózních cílů i při zachování nákladové efektivity. V současné době tak již implementovaná opatření šetří Stuttgartu přibližně 25 milionů Euro ročně. UTRECHT Utrecht je s cca 300 000 obyvateli čtvrtým největším městem Nizozemí. Jedná se o důležitý dopravní průsečík, sídlo největší nizozemské univerzity (Universiteit Utrecht), důležité centrum obchodu a druhé nejvýznamnější kulturní město. Členem ÚSP se Utrecht stal v listopadu 2008, se samostatnou klimatickou politikou ale město začalo již v roce 1990 a v roce 1992 se stalo jedním ze zakládajících měst Klimatické Aliance. Město tedy nemá problém používat rok 1990 jako výchozí rok své emisní inventury. V současné době jsou klimatické politiky města soustředěny do akčního plánu z roku 2008 s názvem
„Utrecht vytváří Novou Energii“, který v říjnu 2010 doplnil plán „Dejme energii do udržitelného města“. Město si v nich vytyčuje ambiciózní cíl stát se do roku 2030 uhlíkově neutrálním. K naplnění tohoto cíle vede cesta přes krátkodobý plán 6% snížení emisí CO2 a dosažení uhlíkové neutrality[7] městské samosprávy do roku 2012. Ty doplňuje závazek snižovat v letech 2010 – 2014 emise meziročně o 3 %, až k plánovanému 30% snížení emisí a dosažení podílu 20 % OZE do roku 2020. Průměrně se tak jedná o každoroční úsporu 50 000 t CO2. Základním kamenem klimatické politiky Utrechtu je spolupráce mezi městem, obyvateli a soukromým sektorem. Město se přitom snaží hledat přístupy propojující politiku udržitelnosti s politikami ochrany klimatu, založené na vysoce vzdělané společnosti Utrechtu (která klimatické politiky podporuje) a zkušenostech s pozitivními ekonomickými dopady dřívějších opatření. Zároveň může čerpat ze zkušeností dalších nizozemských měst jako Rotterdam či Amsterodam, které se v politikách ochrany klimatu řadí mezi nejprogresivnější v Evropě. [7] tzn. sníží emise na minimum a zbytek vyváží produkcí OZE
//30
Jelikož projekty na ochranu klimatu běží ve městě již 20 let, není městská samospráva jediným subjektem, který by se o problematiku zajímal. Své vlastní programy mají i jednotlivé firmy či bytová družstva. Město se tak v této situaci snaží fungovat jako koordinátor jednotlivých aktivit a působí jako dobrý příklad. Opatření jsou plánována na základě preference úspor energie na prvním místě, využívání OZE na místě druhém a co nejefektivnějším využívání fosilních zdrojů na místě třetím. U většiny opatření se pak předpokládá aktivní kooperace mezi městem, obyvateli a firmami. Klimatický plán Utrechtu stojí na třech pilířích. Prvním z nich je sektor bydlení a budov, druhým komerční sektor a spolupráce s podniky. Poslední pilíř tvoří doprava. Do roku 2012 plánuje město uspořit v těchto sektorech dohromady 75 000 t CO2, přičemž první a druhý pilíř přispějí každý po 30 000 t a třetí 15 000 t CO2, to vše s náklady 70 milionů Eur. Z toho je 30 milionů věnováno na konkrétní opatření a po 20 milionech na komunikaci a monitoring. V oblasti bydlení se město snaží dosahovat úspor
emisí společně s úsporami pro domácnosti, které jsou zásadní zejména pro sociálně slabší rodiny. Vedle tradičního zateplování (s preferencí pasivního standardu domů) se tak jedná zejména o podporu energeticky účinných spotřebičů. Město zároveň plánuje výstavbu nové uhlíkově neutrální čtvrti, která by demonstrovala nové technologie, zahrnovala adaptační opatření a byla energeticky aktivní – produkovala celkově více energie, než sama konzumuje. Jak již bylo zmíněno výše, velká část soukromých firem věnuje oblasti ochrany klimatu pozornost i bez vynucování ze strany města. U naprosté většiny opatření v ostatních sektorech pak dochází ke spolupráci firem a města. Přesto nebyl soukromý sektor v dřívějších klimatických politikách zahrnut, až v rámci současného plánu by měl přispět 30% snížení emisí do roku 2020. Cílení na soukromý sektor nahrává specifické právní prostředí Nizozemí, kde mají firmy ze zákona nařízeno šetřit energií a město má možnost nařídit firmě investice do energetických opatření s návratností do 5 let.
31//
Město zároveň podporuje firmy podnikající v oblasti OZE a inteligentních energetických sítí (technologie smart grid). Opatření v sektoru dopravy spočívají zejména v omezování automobilové dopravy. U MHD dochází na nejvytíženějších tratích a v příměstské dopravě k nahrazování autobusové dopravy kolejovou. Emise ze zásobování města, společně s kvalitou ovzduší v centru, má za úkol zlepšit projekt Cargohopper, neboli nákladní elektromobil se solárními kolektory, který s přívěsy dokáže uvézt až 3 t nákladu a je tak vhodný pro distribuci a zásobování v centru města. V rámci opatření nechybí ani podpora cyklistiky a elektrocyklistiky, výstavba parkovišť P&R nebo kurzy ekořízení. Příkladnou stavbou je pak nové hlavní vlakové nádraží, které by mělo ušetřit přibližně 50 % emisí. Příklad Utrechtu je zajímavý zejména vysokou úrovní spolupráce mezi městem, soukromým sektorem a obyvateli a celkovou shodou na dalším směřování města. Klimatický plán je dopodrobna rozpracován a čerpá ze zkušeností z ostatních měst. Kromě čistě
//32
klimatických politik pak vše zasazuje do širší koncepce udržitelnosti a kromě environmentálních a ekonomických indikátorů bere velmi významně na vědomí i sociální dopady jednotlivých opatření. KODAŇ Jako výborný příklad plánování klimatických politik lze uvést nový klimatický plán hlavního města Dánska, Kodaně. S přibližně 530 000 obyvateli je Kodaň největším městem Dánska, důležitým přístavem a centrem vědy a výzkumu. Členem ÚSP se stala v červnu 2009. S ochranou klimatu začalo město již v roce 1990 a do současné doby se mu podařilo docílit 20% snížení emisí. Průměrný obyvatel Kodaně má přitom již dnes o třetinu menší uhlíkovou stopu než průměrný Dán. V rámci svého nového plánu z roku 2009 se Kodaň zavázala snížit své emise o 20 % do roku 2015 (oproti výchozímu roku 2005) a do roku 2025 se chce stát prvním klimaticky neutrálním hlavním městem na světě.
Mezi léty 2005 až 2015 tak musí dosáhnout celkových úspor 500 000 t CO2 a mezi léty 2015 až 2025 uspořit dalších 2 000 000 t. Sektorově se město zaměřuje zejména na oblasti energetiky a dopravy, nezapomíná pak ani na potřebná adaptační opatření. Samotný plán stojí na systému 6 pilířů: Prvním z nich je změna v dodávkách energie, na základě které chce město do roku 2015 dosáhnout 75% poklesu emisí. K tomu dojde za situace, kdy bude 98 % domů napojeno na systém centrálního vytápění, který bude vedle tepla ze spalovny odpadů založen z velké části na spalování biomasy a geotermální energii, s jen dodatečnou úlohou fosilních zdrojů. Zdroje elektrické energie by měly být z co největší části pokryty OZE. Tímto krokem plánuje město ušetřit do roku 2015 přibližně 375 000 t CO2. Do roku 2025 pak město plánuje využívat pouze OZE, v dodávkách elektrické energie by měla hrát primární roli větrná energie. Druhým pilířem je oblast dopravy. Konkrétním cílem je dosažení 33% podílu cyklistiky, zastavení nárůstu automobilové dopravy a převedení silničních vozidel
ve vlastnictví města na elektromobily a vozidla na vodíkový pohon. Tato opatření by měla do roku 2015 přispět redukcí 50 000 t CO2. Do roku 2025 pak město plánuje zásadní změnu a pomocí nástrojů územního plánování chce městský prostor zásadně přizpůsobit pěší a cyklistické dopravě a zároveň vybudovat potřebnou infrastrukturu pro elektromobily a vozidla na vodíkový pohon. Třetí pilíř spočívá v programu renovace a energetického managementu budov. Město se mimo jiné zavazuje využívat pouze budovy splňující náročná kritéria energetické účinnosti, spustit fond podporující úspory v sektoru budov nebo stavět své budovy pouze v nejpřísnějším nízkoenergetickém standardu a jít tak ostatním příkladem. Těmito opatřeními chce dosáhnout úspory 50 000 t CO2. Změna chování obyvatel Kodaně tvoří čtvrtý pilíř klimatického plánu města. Soustředí se v něm jednak na informování veřejnosti (se speciálním důrazem na děti a mládež), tipy na šetření energií v běžném životě, energetické poradenství, podporu výzkumu v oblasti
33//
změny klimatu, ale také na zapojení průmyslu a komerčního sektoru. Tato opatření by měla do roku 2015 způsobit snížení přibližně 20 000 t CO2. Předposlední pilíř spočívá v územním a městském plánování a zahrnuje koordinaci všech opatření, jejich plánování a propojování v územním plánu. Ve všech opatřeních, které město přijímá, je tak brán specifický ohled na to, jakým způsobem ovlivňují naplňování klimatického plánu. Tato oblast by tak měla na základě synergického účinku ušetřit dalších 5 000 t CO2. Posledním pilířem jsou pak adaptační opatření. Jedná se např. o přizpůsobování se očekávanému 30 – 40 % nárůstu objemu srážek nebo městem předpokládanému stoupání hladiny moře o 33 – 61 cm. A to pomocí rozšiřování vsakovacích a zelených ploch (včetně střech), protipovodňových opatření nebo o alternativními přístupy ke klimatizování budov.
//34
ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ V ČESKÉM PROSTŘEDÍ JESENÍK – JEDINÉ ČLENSKÉ MĚSTO Z ČR (ÚNOR 2011) Prvním a prozatím jediným městem z ČR, které se k ÚSP připojilo, je Jeseník. Čtyřicetitisícové lázeňské město na úpatí Jeseníků se k ÚSP přidalo v únoru roku 2010. V pozadí rozhodnutí, které bylo iniciováno zejména bývalým místostarostou Vladimírem Cupalem, stály tři základní důvody. Vedle tradiční vazby města na oblast životního prostředí to pak byla snaha o získání peněz ze strukturálních fonů EU, a to zejména na připravený projekt výtopny na biomasu. Výstavba Centrální kotelny na vytápění biomasou Jeseník o výkonu 10 MW a vybudování nových páteřních rozvodů tepla tak měly být hlavními opatřeními, které město v rámci klimatických politik plánovalo. Kromě snížení emisí CO2 pak bylo vedlejším cílem projektu za 180 mil. Kč také snížení cen tepla pro koncové uživatele, vytvoření nových pracovních míst a snížení ztrát tepla.
Aktivity města Jeseník se děly za praktického nezájmu médií a je tak těžké dohledat, jakým způsobem probíhaly. Ve volbách do zastupitelstev měst a obcí na podzim 2010 pak došlo na radnici Jeseníku k výrazným změnám a hlavní propagátor projektu Vladimír Cupal již na radnici nepůsobí. Zda nové vedení města v členství v Úmluvě bude pokračovat, zatím není zřejmé. MĚSTA V ČR UVAŽUJÍCÍ O PŘISTOUPENÍ (ÚNOR 2011) BRNO Druhé největší město ČR Brno se v květnu roku 2009 rozhodlo stát se: „prvním městem v ČR v boji proti změnám klimatu“ (tiskový mluvčí Žára, 2009), když na základě doporučení studie vypracované Ekologickým institutem Veronica (2008) schválilo záměr přistoupení města k ÚSP. Jelikož ale ve vedení města přetrvávaly pochybnosti o schopnosti města naplnit povinné cíle, i o výhodnosti samotného členství města ve strukturách Úmluvy, nechalo si město
vypracovat druhou, rozsáhlejší studii od společnosti Enviros (2010). Druhá studie tak provedla předběžnou emisní inventuru města a propočítala 3 scénáře možného vývoje – bez implementace klimatických opatření, s opatřeními a s dodatečnými opatřeními. Jednotlivá navrhovaná opatření však zůstala neambiciózní a neinovativní. Snížení emisí by v nich vyplývalo zejména ze zvýšení dodávek tepla vyrobeného v brněnské spalovně (s nižším emisním faktorem CO2) do soustavy CZT[8], dále z poklesu emisního faktoru elektřiny z veřejných zdrojů (emise z elektřiny dovážené na území města), z úsporných opatření prováděných v soustavě CZT, z dosahovaných úspor v sektorech obyvatelstva, dopravě a terciárním sektoru a z vyššího využití obnovitelných zdrojů energie na území města. Město by tak dosáhlo splnění 20% snížení emisí CO2 oproti základnímu roku 1995 v případě, že by se do emisní inventury rozhodlo nezapočítávat průmysl [8] zkratka centrálního zásobování teplem
35//
a následovalo scénář s opatřeními, nebo pokud by se rozhodlo nezahrnout do emisní inventury kromě průmyslu ani část emisí ze silniční dopravy (např. z dálnice D1). V tom případě by ke 20% snížení došlo i v případě, že by nebyly zavedeny žádné klimatické politiky. Naopak v případě, že by se město rozhodlo započítat do emisní inventury vše, nenaplnilo by plánované snížení ani ve scénáři s dodatečnými opatřeními. Co se týče financování, do roku 2020 by město v případě scénáře s opatřeními muselo investovat přibližně 6,5 mld Kč, v případě scénáře s dodatečnými opatřeními pak dalších 6,3 mld Kč. Úspory vzniklé na základě těchto opatření by pak mohly za stejné období dosáhnout částky okolo 20 mil. Kč. Jelikož se do konce svého funkčního období již vedení města k otázce svého členství v ÚSP nevyjádřilo, není zřejmé, zda v nejbližší době dojde k realizaci rozhodnutí ÚSP podepsat.
//36
LITOMĚŘICE Z českých měst svůj zájem o členství v ÚSP dlouhodobě zvažují Litoměřice, které jsou nejprogresivnějším českým městem v oblasti využívání OZE. S programem na jejich podporu začaly již v roce 2000 a postupně zavedly dotace na systémy na solární ohřev vody, vystavěly tepelné čerpadlo na ohřev vody v plaveckém bazénu a zavedly systém solárních panelů na parkovacích automatech. Zajímavé jsou Litoměřice zejména tím, že projekty provádí za aktivní účasti veřejnosti, která projekty města podporuje. V současné době navíc město připravuje projekt geotermální elektrárny za 1,1 miliardy Kč spolufinancovaný Ministerstvem životního prostředí ČR. ČESKÝ BROD Podle posledních informací se pak k ÚSP rozhodlo připojit středočeské město Český Brod, které již oficiálně požádalo o členství. Hlavním iniciátorem je nový starosta města Jakub Nekolný. U Českého Brodu je
motivace pravděpodobně podobná jako u Jeseníku. Jedná se tedy o snahu o efektivní energetický management, jednodušší získání peněz z fondů EU a ochranu životní prostředí.
DŮVODY NÍZKÉ ÚČASTI ČESKÝCH A MĚST A PŘÍLEŽITOSTI PRO BUDOUCÍ ZAPOJENÍ SE OBECNÁ POLITICKÁ SPECIFIKA STŘEDNÍ POSTKOMUNISTICKÉ EVROPY Situace v ČR se nápadně podobá podmínkám, které panují v sousedních postkomunistických zemích, i když v nich k ÚSP připojilovíce měst než u nás – deset v Polsku, čtyři v Maďarsku a dvě na Slovensku. Obecný vztah politiky, médií a veřejnosti k tématu změny klimatu se v těchto zemích však velmi podobná atmosféře ČR. V prostředí Evropy jako by probíhala studená válka o globální oteplování. Zatímco Západ v čele s tradičně inovativními severskými zeměmi a Velkou Británií tlačí klimatickou agendu mezi své i evropské priority, země bývalého východního bloku (v čele s Polskem) se snaží tyto iniciativy blokovat. Může se patrně jednat o stále převládající dominanci paradigmatu ekonomického růstu a rozvoje za každou cenu. Snaha o ekonomický rozvoj a „doháně-
37//
ní“ ekonomické úrovně zemí západní Evropy tak vede k relativizování cílů v ostatních politikách. Ačkoliv tedy země střední a východní Evropy patří v celosvětovém měřítku k zemím bohatým, v porovnání se zeměmi západní Evropy si připadají méněcenně a své rozvojové strategie staví okolo principu rychlého ekonomického růstu. Existují určité náznaky[9], že česká společnost preferuje ekonomický pokrok nad ostatní cíle, a je tedy stále zaměřena spíše materialisticky. Z toho vyvěrá nezájem o problematiku životního prostředí, a tedy i jeden z možných důvodů, proč se česká města nepřipojují k ÚSP. KLIMA-SKEPTICISMUS ČESKÉ SPOLEČNOSTI? Jedním z dalších důvodů by mohly být do jisté míry klima-skeptické názory české veřejnosti. Teorie o antropogenním oteplování Země je u nás často [9] Např. hypotéza amerického politologa Rolanda Ingleharta, že společnost, která se dostane na určitou úroveň blahobytu, začne zásadně měnit své hodnotové základy od materiálních směrem k post-materiálním.
//38
brána jako nepotvrzená či dokonce jako vyvrácená. Názory, které jsou v tomto ohledu považovány v evropském prostoru za mainstreamové, jsou pak v ČR často chápány jako extrémní. Průzkum Eurobarometru ale představy o rozšíření specifického českého klima-skepticismu zpochybňuje. Změnu klimatu podle něj v roce 2009 považovalo za velmi důležitý problém 58 % Čechů, 64 % Čechů pak nesouhlasilo s tvrzením, že by byla závažnost problému uměle zveličována. Tato čísla jsou tak jen o málo nižší než v EU jako celku[10] a nemohou tedy vysvětlovat masivní rozdíl mezi evropským a českým prostředím. Z výzkumu dále vyplynulo, že k zabránění nebezpečné změny klimatu by měli více přispět zejména průmysl a podniky (76 %), samotní občané (64 %) a národní státy (62 %). Místní a regionální správy se umístily s 52 % až na konci tabulky. Toto číslo je sice jen o 7 % nižší než průměr celé EU, může ale částečně vysvětlovat, proč města nemají o klimatické politiky [10] Za závažný problém považuje změnu klimatu 63 % respondentů, její umělé zveličování pak odmítá shodně 63 % dotazovaných.
zájem. Možnosti klimatických politik na úrovni měst jsou zřejmě pro občany ČR prozatím neznámé. Relativně překvapivá je však skutečnost, že 62 % Čechů souhlasilo s tvrzením, že klimatické politiky mohou mít pozitivní dopady na ekonomiku. Jedná se o zajímavý fakt podporující možnosti zavádění takovýchto opatření přímo v českých městech. Z těchto výzkumů tedy vyplývá vysoký potenciál pro česká města. Pakliže jsou výzkumy zobecnitelné na celou populaci, podporují Češi programy na úspory energie a budování OZE z evropských prostředků. ÚSP je pak nástrojem, který by měl lepší čerpání těchto prostředků umožňovat. Za důvod, proč česká města zatím takováto opatření neplánují, tak nelze označit názory populace. Relevantním bude z tohoto pohledu spíše nedostatek informací a kapacit českých měst, která energetické projekty neřadí ke svým prioritám.
PRÁVNÍ ASPEKTY Právní systém ČR sice nevytváří problémy, které by způsobovaly nezájem českých měst o členství ve strukturách ÚSP, města k samostatným opatřením ale nepodporuje. Co jsou to města a jaká mají práva a povinnosti, definuje v české legislativě Zákon 128/2000 Sb. o obcích. Specifické postavení přitom ukládá tzv. statutárním městům. Zákon sice nejmenuje energetický management jako jednu z oblastí, které by se města a obce měly věnovat, zároveň ale tyto iniciativy nijak nevylučuje. Platná legislativa v oblasti energie městům v realizaci klimatických politik také nebrání. Zákon 406/2000 Sb., o hospodaření energií naopak přímo definuje nástroj, který by mohl sloužit k jejich plánování. Je jím územní energetická koncepce, která je v zákoně definována následovně (§4, odst. 1): „Územní energetická koncepce vychází ze státní energetické koncepce a obsahuje cíle a principy řešení energetického hospodářství na úrovni kraje, statutárního města
39//
a hlavního města Prahy. Vytváří podmínky pro hospodárné nakládání s energií v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje včetně ochrany životního prostředí a šetrného nakládání s přírodními zdroji energie.“ V §4, odstavci 2 pak zákon přímo určuje všem krajům a statutárním městům povinnost tyto energetické koncepce vypracovávat. Dobrovolně si je mohou nechat zpracovat také obce (Zákon 406/2000 Sb., §4, odst. 3). Každý kraj a všechna statutární města by tak měly mít zpracované energetické koncepce vycházející ze Státní energetické koncepce ČR. Aktualizace Státní energetické koncepce, která se v současné době připravuje[11], přitom bude obsahovat společné cíle klimaticko-energetického balíčku EU, jako 20% snížení emisí CO2 do roku 2020 nebo dosažení 20% podílu OZE do stejného roku. Při naplňování cílů v sektoru OZE mohou navíc města vycházet ze systémů podpor stanovených v Zákoně č. 180/2005 Sb. o podpoře výro[11] aktuální návrh je dostupný na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu, viz: http://download.mpo.cz/get/26650/46323/ 556505/priloha001.pdf
//40
by elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Důsledné dodržování Zákona o hospodaření energií by tak mělo vést k synergii mezi povinnými koncepcemi a potenciálními závazky v rámci ÚSP. Aktivita měst v oblasti životního prostředí a klimatických politik ale není pro ČR prioritou. Možná opatření na městské úrovni nezmiňuje ani Národní program na zmírnění dopadu změny klimatu v České republice, ani Státní politika životního prostředí ČR na roky 2004–2010. Své místo sice města měla v rámci návrhu Politiky ochrany klimatu v ČR, tato politika ale zůstala pouze ve fázi návrhu. ZÁJEM POLITICKÝCH STRAN O TÉMA OCHRANY KLIMATU Politické strany se v ČR staví k otázkám klimatických politik velmi rezervovaně a nepovažují tuto oblast za svou prioritu.[12] Pro nejsilnější zahraniční partnery dvou největších českých stran představuje [12] S výjimkou SZ, která však po volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu v roce 2010 z celostátní politiky vypadla.
přitom problematika změny klimatu zásadní téma. Ať se již jedná o britské konzervativce (ve spojení s ODS) nebo německé sociální demokraty (ve spojení s ČSSD). To může být důvodem, proč i ve městech chybí veřejná debata o problematice změny klimatu a o postoji, který by k problematice měla zaujmout společnost. Lidé navíc z velké části netuší, že města mohou svými aktivitami k ochraně klimatu přispět, ani že je třeba města na nadcházející změny připravovat. Města se tak stále snaží o rozvojové projekty typu výstavby městských silničních okruhů, budování aquaparků či rozšiřování síťě městského osvětlení. K přípravám klimatických politik pak zřejmě nemají z velké části ani dostatečné informace, ani motivaci, ani potřebné kapacity. Rozhodujícím rozdílem tedy může být, že česká města nevidí za vstupem do ÚSP možnost získat jednodušeji finance na své projekty, protože investice, které připravují, s energetikou z naprosté části nesouvisejí. Jeden z častých motivů pro zahraniční města – jednodušší dosáhnutí na evropské peníze na městské investice – tedy v českém prostředí nefunguje.
PŘENOSITELNOST DO ČESKÉHO PROSTŘEDÍ Na základě výše zmíněných skutečností tedy existuje velká šance k přenositelnosti zkušeností z evropského do českého prostředí. Podle průzkumů Eurobarometru lidé chápou změnu klimatu jako hrozbu, a jelikož jsou obecní zastupitelstva tradičně důvěryhodnou institucí, mohla by opatření začít právě u nich. Podmínkou toho je ale rozšíření povědomí o výhodách energetických projektů mezi starosty a zachování možností financovat tato opatření ze zdrojů EU. ČR navíc nabízí možnosti na kofinancování takovýchto opatření. Kromě Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) existují také další možnosti, které podrobněji popisuje publikace Obnovitelné zdroje energie – ekonomika a možnosti podpory, vydaná Ministerstvem životního prostředí. Možnou variantou je pak i čerpání z programu Zelená úsporám.[13] Jedním z hlavních důvodů nezájmu českých měst [13] V současné době (únor 2011) je nejasné, jak bude program Zelená úsporám dále pokračovat.
41//
tak může být nedostatek kvalifikovaných lidí, zabývajících touto oblastí. V případě, že by chtěla ČR podpořit starosty českých měst v plánování klimatických politik a ke vstupu do ÚSP, mohla by tak učinit pomocí informační kampaně pro města spojené s projekty na budování kapacit pro městské úředníky. Mohla by přitom čerpat například ze zkušeností s projektem Informační a osvětové kampaně k OZE pro úředníky v obcích ČR[14], kterou v současné době realizuje Ministerstvo životního prostředí. Jedním z razantnějších řešení by mohlo být rozšíření povinnosti vypracovávat energetické plány ze statutárních měst na všechna města. Cíle těchto plánů by pak mohly být ze zákona v souladu s cíli zmíněnými ve Státní energetické koncepci. Tato opatření by pak vedla k efektivnějšímu přenosu evropských klimatických politik na lokální úroveň.
[14] Oficiálně se jedná o projekt „Podpůrné akce k navýšení absorpční kapacity opatření 3.1. Operačního programu Životní prostředí (podpora výroby elektřiny a tepla z OZE)“. Viz http://www.mzp.cz/cz/o_projektu_oze
//42
43//
DOPORUČENÁ LITERATURA AALBORGSKÉ ZÁVAZKY, Aalborgské závazky. Aalborg, 2004. Dostupné z:http://www.aalborgplus10.dk/media/pdf2006/ aalborg_commitments_in_czech.pdf [12. 2. 2011]. AARHUSKÁ ÚMLUVA o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Aarhus, 1998. Dostupné z: http://www.ucastverejnosti.cz/dokumenty/umluva.pdf [12. 2. 2011]. CENIA, Politika životního prostředí. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFGSJIYY [12. 2. 2011]. CORFEE-MORLOT, J. et al. Cities, Climate Change and Multilevel Governance. Paris: OECD Publishing, 2009. Dostupné z: http//www.oecd.org/dataoecd/10/1/44242293.pdf [12. 2. 2011]. ENERGIE-CITES, CEMR, CLIMATE ALLIANCE, EUROCITIES, FEDARENE a PRACSIS. Počáteční bilance emisí a akční plán udržitelného energetického rozvoje. Dostupné z: http://dataplan.info/img_upload/f96fc5d7def29509aeffc6784e61f65b/ covenant_leaflet_cz_web.pdf [12. 2. 2011]. EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA. ELENA – European Local Energy Assistance. Lucemburk 2010. ISBN 9789286110603. EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA. FAQ – Jessica. Dostupné z: http://www.eib.org/products/technical_assistance/jessica/aq/ index.htm [12. 2. 2011] EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA. JESSICA. Lucemburk 2008. ISBN 9789286109743. EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA. Společná pomoc na podporu projektů v evropských regionech. Lucemburk 2009. ISBN 9789286110429. EVROPSKÁ KOMISE. European Initiative on Smart Cities. Dostupné z: http://setis.ec.europa.eu/aboutsetis/technologyroadmap/ european-initiative-on-smart-cities [12. 2. 2011]. EVROPSKÁ KOMISE. How to develop sustainable energy action plan (SEAP) – guidebook. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2010. Dostupné z: http://www.eumayors.eu/mm/staging/library/seap_gl/docs/001_Complete_version.pdf
//44
EVROPSKÁ KOMISE. Program Inteligentní Energie pro Evropu. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/intelligent [12. 2. 2011]. GAILLYOVÁ, Y. Splnitelnost kritérií a návrh konceptu přistoupení statutárního města Brna k Úmluvě starostů a primátorů. Brno. Veronica, 2008. Dostupné z: http://amper.ped.muni.cz/gw/umluvaSP/kusp_vc_priloh.pdf [12. 2. 2011]. GRENOBLE DECLARATION. Mayors’ statement on a more active climate policy in Europe. Grenoble 2008. Dostupné z: http://www2.energy-cities.eu/IMG/pdf/grenoble_declaration_may_2008.pdf [12. 2. 2011]. HALLEGATTE, S. - HENRIET, F. - CORFEE-MORLOT, J. The Economics of Climate Change Impacts and Policy Benefits at City Scale: A Conceptual Framework. Paris: OECD Publishing, 2008. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/44/53/45305874.pdf [12. 2. 2011]. HENELOVÁ, V. et al. Prověření podmínek přistoupení statutárního města Brna k Úmluvě starostů a primátorů. Praha: Enviros, 2010. Dostupné z: http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usek-rozvoje-mesta/odbor-uzemniho-planovani-a-rozvoje/ dokumenty/upp/umluva-starostu/ [12. 2. 2011] IPCC. Organization. Dostupné z: http://www.ipcc.ch/organization/organization.shtml [12. 2. 2011]. IPCC. Shrnutí pro politické představitele. In: Změna klimatu 2007: Dopady změny klimatu, adaptace a zranitelnost. Příspěvek Pracovní skupiny II ke Čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu. New York, Cambridge: Cambridge University Press, 2007. Dostupné z: http://www.ipcc.ch/pdf/reports-nonUN-translations/czech/ar4-wg2-spm.pdf [12. 2. 2011]. IPCC., Shrnutí pro politické představitele. In: Změna klimatu 2007: Fyzikální základy Příspěvek Pracovní skupiny I ke Čtvrté hodnotící zprávě Mezivládního Panelu změny klimatu. New York, Cambridge: Cambridge University Press, 2007. Dostupné z: http://www.ipcc.ch/pdf/reports-nonUN-translations/czech/ar4-wg1-spm.pdf [12. 2. 2011]. KODAŇ., Copenhagen Climate Plan The short version (Draft). Kodaň, 2010. Dostupné z: http://www.c40cities.org/docs/ ccap-copenhagen-030709.pdf [12. 2. 2011]. KODAŇSKÁ DIAGNÓZA: zpráva světu o nových poznatcích klimatologie.I. Allison, N. L. Bindoff, R. A. Bindschadler, P. M. Cox, N. de Noblet, M. H. England, J. E. Francis, N. Gruber, A. M. Haywood, D. J. Karoly, G. Kaser, C. Le Quéré, T. M. Lenton, M. E. Mann, B. I. McNeil,
45//
A. J. Pitman, S. Rahmstorf, E. Rignot, H. J. Schellnhuber, S. H. Schneider, S. C. Sherwood, R. C. J. Somerville, K. Steffen, E. J. Steig, M. Visbeck, A. J. Weaver. ZO ČSOP Veronica, Brno, 2010. Dostupné z: http://www.veronica.cz/klima/diagnoza [12. 2. 2011] LABOHÝ, J.: Environmentální politika a klimatické politiky evropských měst: Případová studie Úmluvy starostů a primátorů, Masarykova univerzita, Brno, 2010, Dostupné z: http://is.muni.cz/th/144166/fss_m/DP-LABOHY_PDF [12. 2. 2011] LIPSKÁ CHARTA o udržitelných evropských městech. Lipsko, 2007. Dostupné z: http://www.cka.cc/prilohy/lipska_charta [12. 2. 2011]. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Státní energetická koncepce České republiky. Praha, 2004. Dostupné z: http://download.mpo.cz/get/26650/46323/556503/priloha003.doc [12. 2. 2011]. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Národní program na zmírnění dopadu změny klimatu v České republice. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2004. Dostupné z: http://www.env.cz/C1257458002F0DC7/cz/narodni_program_zmirneni_dopadu/$FILE/ OZK-Narodni_program-20040303.pdf [12. 2. 2011]. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Obnovitelné zdroje energie – ekonomika a možnosti podpory. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2009. ISBN 9788072125197. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Politika ochrany klimatu v České republice. Návrh Ministerstva životního prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2009. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_tz090507pok/$FILE/ POK_final.pdf [12. 2. 2011]. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ., Státní politika životního prostředí České republiky na roky 2004-2010. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2004. Dostupné z: http://www.env.cz/C1257458002F0DC7/cz/statni_politika/$FILE/spzp%202004-2010.pdf [12. 2. 2011]. RENNES. Livre blanc. Rennes: Rennes post carbone, 2010. Dostupné z: http://www.planclimat.rennes.fr/wp-content/uploads/ 2010/05/LivreBlanc_PlanClimatTerritorial.pdf [12. 2. 2011]. SRNOVÁ, E. Energetické projekty města Jeseník mohou získat podporu z Evropské investiční banky. Mimo jiné i díky Paktu starostů
//46
a primátorů. Svaz měst a obcí České republiky, 2010, 7. dubna. Dostupné z: http://www.smocr.cz/cz/oblasti-cinnosti/energetika/ energeticke-projekty-mesta-jesenik-mohou-ziskat-podporu-z-evropske-investicni-banky-mimo-jine-i-diky-paktu-starostu-a-primatoru.aspx [12. 2. 2011]. STERN, N. H. et al. Ekonomické aspekty změny klimatu, Sternova studie, shrnující zpráva. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2007. Dostupné z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/E7EF577C57BA9B18C12572BB002DAF3D/$file/Sternova%20zprava.pdf [12. 2. 2011]. STUTTGART. Berichtsauszug über Ergebnisse des Forschungsprojektes SEE (Stadt mit Energieeffizienz) im Rahmen der Fortschreibung des Klimaschutzkonzepts Stuttgart (KLIKS). Stuttgart, 2009. ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ, Covenant in practise. Dostupné z: http://www.eumayors.eu/covenant_practice/index_en.htm [12. 2. 2011]. ÚMLUVA STAROSTŮ A PRIMÁTORŮ, Podpůrné struktury. Dostupné z: http://www.eumayors.eu/support_structures/index_cs.htm [12. 2. 2011].
47//
Mgr. JAN LABOHÝ Vystudoval Fakultu sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně, obory Mediální studia a Politologie v bakalářském stupni a navazující magisterské studium Humanitní environmentalistiky. Změně klimatu se jako tématu intenzivně věnuje od roku 2007, v roce 2009 se zúčastnil jako delegát Evropské federace mladých zelených (FYEG) Kodaňské konference o změně klimatu (COP 15). V současné době pracuje v Ekologickém institutu Veronica na klimatických a energetických projektech.
//48
Ekologický institut Veronica je profesionální pracoviště Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Svou expertní a vzdělávací činností poskytuje interpretaci odborných environmentálních témat. Působí v Brně a v Hostětíně, zabývá se jak městským, tak venkovským prostředím. Aktivity rozvíjí v širokém záběru od místního detailu po mezinárodní souvislosti „z Hostětína po Evropu“. Veronica vydává od roku 1986 stejnojmenný environmentálně kulturní časopis, založila a rozvíjí ekologické poradenství v České republice a vybudovala Centrum Veronica Hostětín, kde ověřuje teoretické poznatky na modelových projektech udržitelného rozvoje. Odborná a vzdělávací činnost je určena pro nejširší veřejnost, odborníky, představitele a pracovníky veřejné správy, vzdělávací instituce, jiné nevládní organizace, učitele a studenty středních i vysokých škol, malé a střední podniky. Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
Věnujeme se výzkumu a vzdělávání v tématech ochrana přírody a krajiny udržitelná spotřeba – zelená domácnost, zelený úřad a firma ochrana klimatu, úspory energie a obnovitelné zdroje zapojování veřejnosti do plánování a rozhodování udržitelný regionální rozvoj Poskytujeme ekologické poradenství a expertní analýzy vzdělávání odborné a laické veřejnosti – přednášky, semináře, exkurze, konference, panelové diskuse, kulaté stoly, besedy exkurze modelovými projekty v Hostětíně: kořenová čistírna, obecní výtopna na biomasu, moštárna a sušírna ovoce, příklady ekologického stavitelství, pasivní dům, solární panely, šetrné veřejné osvětlení pobyty v pasivní budově Centra Veronica Hostětín zprostředkování mezioborových setkání službu Zelený telefon pro Statutární město Brno
49//
Pořádáme konference Venkovská krajina, Letní školu v Hostětíně, Jablečnou slavnost v Hostětíně, Dny Země, Biojarmark v Brně, Oslavu Světového dne pasivních domů, Evropskou noc pro netopýry, Brněnský strom roku aj. setkání přátel přírodní zahrady, dny otevřených dveří v Centru Veronica Hostětín, prodej vánočních jedliček a jejich jarní výsadbu v lesích u Brna, soutěž diplomových prací, diskuse k územnímu plánu Brna aj. výstavy obrazů, fotografií a dalších uměleckých předmětů, environmentálně-osvětová divadelní představení Nabízíme předplatné časopisu Veronica ubytování v certifikovaném ekopenzionu – pasivní dům knihovnu a videotéku s tematikou životního prostředí, studovnu s připojením na internet prodej odborné literatury, i přes internet vedení a konzultace diplomových prací studijní pobyty a stáže, možnost dobrovolnické práce členství v ZO ČSOP Veronica
//50
Zakládali jsme tato občanská sdružení a podílíme se na jejich činnosti Tradice Bílých Karpat Síť ekologických poraden (STEP) Unie pro řeku Moravu Kontakt: ZO ČSOP Veronica Panská 9, 602 00 Brno tel. +420 542 422 750, fax +420 542 422 752 [email protected], www.veronica.cz Centrum Veronica Hostětín Hostětín 86, 687 71 Bojkovice tel. +420 572 630 670 [email protected], hostetin.veronica.cz
51//
Jan Labohý
MĚSTA A OCHRANA KLIMATU Úmluva starostů a primátorů lektorovala: RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc. redakční práce: Matěj Hollan grafická úprava a kresby: Rostislav Pospíšil tisk: tiskárna BRKO
Vydala ZO ČSOP Veronica, Panská 9, 602 00 Brno, www.veronica.cz © ZO ČSOP Veronica 2011 ISBN 978-80-87308-03-5 Publikace byla vydána jako součást projektu Dva v jednom - Ochrana klimatu a ovzduší v obcích, realizovaného za finanční podpory Státního fondu životního prostředí a Ministerstva životního prostředí ČR. Za podporu děkujeme rovněž Britskému velvyslanectví v Praze. http://www.veronica.cz/klima
//52
