Tato publikace byla vydána za finanční podpory Fondu města Žďár nad Sázavou

Tato publikace byla vydána za finanční podpory Fondu města Žďár nad Sázavou

Motto: „Chci-li posoudit cestu, obřad či báseň, dívám se, jaký z nich vzešel člověk. Anebo poslouchám, jak mu buší srdce.“ Antoine de Saint - Exupery

Úvodem krátké povídání o tom, z čeho vznikl nápad zaměřit se na hry, které by v těch, co si je budou hrát, vzbuzovaly pocit jednoty s druhými, uvědomění si určitého celku, kterého jsme součástí. Které by vedly k hlubšímu zamyšlení nad sebou samým, startovaly k hledání pravého JÁ. Aby vynášely na povrch ty cnosti, o kterých si myslíme, že se do dnešní doby nehodí nebo jsou díky určitému prožívání zatlačovány někam do hlubin. Na povrch se pak dostávají jiné projevy, někým či něčím vtisknuté, a tudíž nám NE VLASTNÍ. Velmi stručně vám přiblížím sama sebe a svoji práci. Od roku 1994 pracuji na Informačním a poradenském středisku pro volbu povolání při Úřadu práce ve Žďáře nad Sázavou. Již podle názvu je zřejmé, že se zde věnujeme klientům, kteří stojí před volbou povolání, před volbou dalšího studia. Především a nejvíce se zaměřujeme na žáky 8. ročníků základních škol. Spolupracujeme s výchovnými poradci v základních školách našeho okresu i učiteli, kteří se nějakým způsobem podílejí na výuce volby povolání a nebo mají o tuto problematiku zájem. Počáteční práce pro žáky ze základních škol se týkala z větší části pouze hledání vhodného povolání, jinak řečeno, hledání rovnováhy mezi žákem a uvažovaným povoláním. Po určité době jsem začala žáky vnímat více komplexně se všemi jejich radostmi i starostmi. Zamýšlela jsem se nad tím, proč ti nejzlobivější jsou mnohdy nejšikovnější a ti nejvulgárnější jsou mnohdy nejcitlivější. Proč jim dělá takový problém pochválit sami sebe a proč neumějí téměř vůbec pochválit druhého…? A zaměření informačních dnů se začalo postupně měnit. Čím dál častěji jsem odbočovala k jiným tématům než jen k povídání o volbě povolání. Čím dál více a hlouběji jsem začala nahlížet do dětské dušičky, do dětského srdíčka a zároveň zjišťovat, jak je mnohdy bolavé, zraněné, ublížené, jak se bojí otevřít se v plné své kráse a ryzosti tam, kde si ještě není jisto bezpečným prostředím. A jak rázem vykvete a co začne vydávat, pokud pocítí bezpečí, upřímnost, pohlazení, LÁSKU. A zde, na základě mnoha zážitků, se začaly rodit drobné hry, metody, povídání. Všem dušičkám, které se budou chtít ponořit do zde vepsaných úvah, náhledů, myšlenek, přeji, aby nejdříve otevřely svá srdíčka, a to proto, aby se zázraky mohly dít. A až si budou hrát, povídat, aby dobře naslouchaly a pozorovaly, aby ty probíhající zázraky nepřehlédly. Ne kvůli tomuto malému souboru textů, ale kvůli sobě, dětem, kvůli nám všem a všemu. Je to v podstatě velmi jednoduché a stojí to za to. S Úctou a Láskou J. S.

1

HLEDÁNÍ ryzího v nás Příběh k zamyšlení Po 13 letech práce s dětmi se mi poprvé stalo, že jsem musela čtyři chlapce odvést do druhé poloviny pracovny pro jejich neúnosné chování (byli jsme ve stejné místnosti, viděli jsme na sebe a slyšeli jsme se). Po návratu k ostatním jsem celou věc okomentovala následovně: „Ti čtyři chlapci, kteří se momentálně nacházejí mimo naši pracovní skupinu, jsou možná jedni z nejcitlivějších a nejschopnějších z vás. To, co nám předváděli, je pouze maska, zástěrka pro to, co nosí v sobě. Jak je možné, že takhle zhrubli ? Nejspíše dostávali velmi málo lásky, velmi málo chvály, málo ocenění a pohlazení. Je třeba začít je chválit. Pokud to nedokáže jejich nejbližší okolí, zkuste to vy.“ Dostala jsem dotaz: „Ale za co?“ „Tady musíte chválit za sebemenší drobnost, až možná za nepříliš logické věci, ale neočekávejte, že se hned po první pochvale změní. Musejí dostávat taková ocenění často a dlouhodobě, aby uvěřili, že je vše myšleno vážně.“ Dostala jsem výzvu od jedné žákyně: „Tak je běžte pochválit.“ Měla jsem na to několik metrů, několik vteřin, abych dala chválu dohromady. Podařilo se a ocenění znělo následovně: „ Kluci, já vás jdu pochválit a poděkovat vám za sebe, ale i za vaše kamarády a to za to, že se bavíte jen tak nahlas, abychom i my mohli pracovat.“ Uviděla jsem otevřená ústa a vykulené oči. Nejdříve jsem si chtěla svůj počáteční neúspěch omluvit tím, že pokud se lidé v okolí těchto čtyř žáků chovají určitým způsobem a chlapci se naučili svým způsobem odpovídat, těžko mohu já během krátkého setkání něco změnit. Částečně jsem určitě něco udělala. Záhy jsem zjistila, že je možné udělat více, přesněji řečeno, zachovat se jinak. Dostal se mi do rukou nádherný návod. Jedná se o text na kazetě „ Svatyně srdce“ od Josefa Kořenka. Ta část, která mě oslovila a velmi mi pomohla, je vám nyní k dispozici. Č t ě t e p o z o r n ě .

Tím, že nalézáme na někom chyby, jeho nebožské kvality nezmizí a ani naše se nezmenší. Naopak, jeho nebožské kvality

vyjdou do popředí na jeho obranu a do popředí vyjde rovněž naše pýcha, arogance a pocit nadřazenosti. Když však v někom uvidíme Božské, urychlujeme svůj pokrok a tomuto druhému člověku pomáháme, aby si na Božském základě vybudoval svůj vlastní život . Abychom viděli v sobě i v druhých Božské, musíme milovat.

2

Milující na milovaném chyby nevidí. Čistá láska je to, co skutečně jste, vaše celá bytost je tím naplněna. Vzchopte se a znovu vytvořte sami sebe v té nejkrásnější verzi, v té nejlepší vizi, kterou jste kdy o sobě měli ……… (místo Božské a nebožské si můžete říkat kladné a záporné)

Velmi brzo jsem dostala možnost vyzkoušet si nový přístup. V další skupině se opět menší část žáků začala chovat nepěkně. Aniž bych na někoho nebo na něco poukázala, odbočila jsem od tématu. Žáci dostali pokyn, aby se zamysleli a napsali, jaká dostávají pohlazení, ocenění, za co, od koho, jak často jsou chváleni. Zda jsou spokojeni, nebo by chtěli více takových pohlazení. Po písemném vypracování tohoto zadání, následné krátké diskusi a zhodnocení tohoto námětu, jsme mohli v klidu pokračovat v započaté práci, aniž by chtěl někdo opětovně rušit. Krátce jsme se dotkli oblasti, která je pro děti velmi citlivá, důležitá a oni chtějí a umějí o ní hovořit. Žák, který na sebe nejvíce negativně upozorňoval, se nejčastěji zapojoval do diskuse. Mimo jiné sdělil, že byl naposledy pochválen ve 3. ročníku.

Toto je pouze jedna z mnoha možností, jak se vyhnout běžnému napomínání, sankcím, či trestům. Další můžete vybrat z následných textů nebo jistě sami mnohé jiné znáte. Není situace jako situace, všichni to dobře víme. Tudíž je na nás, jak citlivě ji uchopíme a pro jaký další postup se rozhodneme. A pokud se nedaří? Chybami se člověk učí. Ale aby se jimi skutečně učil, musí si je nejdříve uvědomit a přiznat. Potom teprve s nimi může začít pracovat, rozmělňovat je, tím získávat nový náhled, měnit sebe, přesněji řečeno postupně nalézat sám sebe a svým novým postojem usnadnit i druhým objevování sebe sama. Stojí to za to.

„Děti buď bereme vážně a uznáváme je, nebo je máme proti sobě.“ Ernesto Toccani

3

„Chceš realizovat své sny? Probuď se !“

R. Kipling

NÁZEV: „Něco málo o dětské duši“ O SNECH a přáních CÍL pro vyučujícího – získání nového náhledu na žáky. CÍL pro žáky – inventura svých snů a přání. Obdržet uznání a ocenění. Poznání toho, že svým přičiněním mohu z pouhého snu vytvořit skutečnost. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT - nejlépe výtvarná výchova, vhodné jsou i ostatní výchovy. VĚK žáků - vyzkoušeno se žáky 7. ročníků, možno použít u starších i mladších žáků. Zajímavé by bylo porovnání, proměna snů, přání tak, jak by žák dospíval, přecházel do vyšších ročníků. VELIKOST SKUPINY - celá třída. ČAS - 2 vyučovací hodiny. POMŮCKY - list papíru A4/A3, též možno použít přiložený pracovní list „O SNECH a přáních“, psací potřeby, barevné tužky na označení snů – přání, výtvarné potřeby dle přání žáků. ZADÁNÍ: A) Sny – přání. Vyučující seznámí žáky s tím, že se v následující hodině budou věnovat svým snům – přáním. Může použít např. tuto instrukci: „Zklidněte se, pohodlně se posaďte, třeba si i zavřete oči a zkuste si vybavovat, co všechno máte ve své mysli ukryto, zaznamenáno jako vaše přání, váš sen. Registrujte naprosto vše bez ohledu nato, zda na vaše přání nahlížíte jako na splnitelná nebo nesplnitelná.“ Je dobré upozornit, že se jejich přání nemusí týkat jen “hmotných statků“. Až mají děti pocit (vyučující se ubezpečí), že si dostatečně uvědomily svá přání, své sny, zaznamenají je na čistý list papíru tak, aby každý sen měl kolem sebe určité místo. B) Vyhodnocení dle kritérií. Po ukončení této části, vyučující vede žáky k dalším krokům. „Nyní se budeme blíže věnovat vašim snům. Dobře se nad všemi zamyslete a rozdělte je tímto způsobem. - Do žlutých kroužků dejte sny-přání, které se vám jeví jako reálné. - Hnědými kroužky označte ty sny-přání, které se vám jeví jako nereálné. - Červenými označte ty, které si přejete nejvíce.“ Když jsou žáci hotovi, následuje diskuse. Žáci povídají, vysvětlují, sdělují, vyučující napomáhá, usměrňuje. C) Přezkoumání nereálných snů a přání. Po ukončené diskusi následují další kroky. „ Nyní se zaměříte na sny, které jste označili hnědými kroužky. Znovu se na ně podívejte, zamyslete se nad nimi a položte si otázku. Když se nějak přičiním, s někým se poradím, něco podniknu …, nebudu jen nečinně přihlížet, mohl by se i tento sen stát splnitelným ?“ Žáci přemýšlejí, diskutují, vyučující napomáhá. Pokud dojde k přehodnocení, udělají žáci kolem snu v hnědém kroužku kroužek např. zelený. D) Označení aktuálních. Při obdobném postupu jako v bodech předchozích, žáci, např. vykřičníkem, podtržením či jiným symbolem, označí ty sny – přání, které se jim jeví jako aktuální, to znamená, že je třeba se jimi začít zabývat.

4

Kolem těchto námětů se nabízí velmi široká diskuse. Možná i následná práce. Zde již musí vyučující sám velmi citlivě pokračovat v provázení dětí ve skupině. Je třeba veškeré dění pozorně sledovat, aby mohl co nejvhodněji reagovat. Mělo by být samozřejmé, že s tím, co může být na základě povídání odkryto, je třeba velmi šetrně naložit. Dokonce i zvážit, zda je, či není třeba nějaké další pomoci, ……….. . E) Výtvarné ztvárnění jednoho snu – přání. Na závěr žáci vyberou jedno přání a nějakým způsobem ho výtvarně ztvární.

(Může se stát a také se tak děje, že některé sny-přání mají kolem sebe více kroužků různých barev.) Moje zkušenosti. Žáci ve svých přáních velmi překvapovali, protože nemysleli jenom na sebe, ale na nás na všechny. Mnohá přání zněla následovně. Aby byli všichni lidé zdraví. Aby nebyly války. Aby se všichni lidé měli rádi. Aby byla ekologie na celé naší planetě v pořádku. Aby se babička brzo uzdravila. Jiná zkušenost. Při jedné práci s dětmi dali dva žáci do hnědého kroužku myšlenku, že nebudou nikdy zdraví !!! ROZEBERTE SAMI - jak lidé v jejich blízkosti hovoří, když už má dítě v 7. ročníku pocit, že nebude nikdy zdravé. Kolem těchto snů v hnědých kroužcích jsme hodně diskutovali, všichni pomáhali, předkládali jsme různé návrhy, možnosti… . Děti byly úžasné hlavně v tom, jak se semkly a snažily se spolužákům pomoci. Za úspěch považuji to, že došlo k přehodnocení, k vytvoření nového náhledu a oba žáci zakroužkovali svůj sen o zdraví ještě do kroužku zeleného a tím vyjádřili, že svoji situaci vidí jako řešitelnou. Zajímavé porovnání. Pokud jsem tuto metodu, při naprosto stejném zadání, zkoušela s dospělými, mnohem méně, občas vůbec, nezaznělo žádné přání, které by bylo ve prospěch celku. Dospělí většinou vzali zadání jako přání svého JÁ a pro své JÁ.

„Tváří v tvář tajemství života je dobré ztichnout – možná i pokleknout.“ Z kalendáře: Malá poselství. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002

5

6

„Chceš realizovat své sny? Probuď se !“

O S N E C H a přáních

R. Kipling

pracovní list

NÁZEV: „Něco málo o dětské duši“ BAREVNÉ POCITY ÚKOL pro vyučujícího - zaměřit se na vytvoření otevřeného a bezpečného prostředí. CÍL pro vyučujícího - uvědomění si toho, co žák v určitých situacích prožívá, co skrývá pod svým chováním. CÍL pro žáky - obdrží cennou příležitost pohovořit o svých pocitech. Možnost sdělení svých problémů. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT – např. výtvarná výchova. VĚK žáků - odzkoušeno s žáky 9. ročníků v období po podání přihlášek k dalšímu vzdělávání. Je možné tuto metodu použít i s žáky nižších ročníků na jiné, vámi zvolené téma. VELIKOST SKUPINY - celá třída. ČAS - 2 vyučovací hodiny. POMŮCKY - tužky obyčejné, propisovací, čtvrtky, výtvarné potřeby dle přání žáků, pracovní list „Já a moje cesta“. ZADÁNÍ : I. část - Já a moje cesta. Vyučující nejdříve seznámí žáky, s čím se v následujících 2 hodinách budou zabývat. Zmíní se o důležitém období, které ukončili odevzdáním přihlášek k dalšímu vzdělávání. Rozdá pracovní listy a pohovoří k jednotlivým bodům. Bod č. 1 může vyučující rozšířit o následující vysvětlení: „Jak se měnilo vaše přemýšlení, o jakých povoláních jste uvažovali v průběhu 7. a 8. ročníku? Jak vše nakonec dopadlo, jaký byl váš konečný výběr? Kdo byl vaší největší oporou na této cestě?“ Bod č. 2 „To, co jste prožívali, jak jste se cítili, zkuste vyjádřit jedním pocitem. Jaký by byl ?“ Bod č. 3 „Nyní se snažte o zpětný pohled. Kdybyste mohli vrátit určitý čas zpátky, udělali byste něco jinak? Co by to bylo?“ Po ukončení 1. části vybídne vyučující žáky k diskusi nad stanoveným tématem, jednotlivá sdělení žáků nekritizuje, nehodnotí. II. část - Výtvarné ztvárnění. Vyučující nabídne žákům 2 varianty. l) Pomocí barev vyjádřit své pocity, které prožívali na cestě k volbě povolání. 2) Nakreslit dva obrázky. Jeden by vyjadřoval o čem přemýšleli, čím chtěli být např. v 7. ročníku. Druhý, jak to nakonec dopadlo, konečné rozhodnutí. Moje zkušenosti. Když jsem žákům pokládala otázku, jestli by dokázali to, co prožívali na své cestě k volbě povolání shrnout do jednoho pocitu, myslela jsem si, že jim dávám těžký úkol, že nebudou umět odpovědět. Byla jsem velmi překvapena nejenom tím, že uměli, ale ještě více tím, co jsem slyšela. Odpovědi zněly následovně. STRACH, STRES, DEPRESE, NEJISTOTA, ZMATEK, CHAOS, HLEDÁNÍ. Další velké překvapení mě čekalo při zadávání úkolu výtvarného ztvárnění. Většina žáků si totiž vybrala variantu č.1, kterou jsem považovala za náročnější. Nejenže dokázali vyjadřovat svoje pocity barvou a tvarem, ale o svých obrazech dokázali velmi pěkně hovořit. Každá barevná plocha, každý určitý tvar, symbol pro ně něco znamenal.

KLADU SI OTÁZKU. Tuší někdo, co se v dětech skutečně odehrává ???

7

UPOZORNĚNÍ: Součástí této metody jsou 2 obrázky vybrané z prací žáků 9. ročníku včetně jejich popisu. Není vhodné ukazovat je žákům před započetím jejich práce, mohlo by dojít k ovlivnění, k omezení svobodného projevu. Tuto metodu, stejně jako mnohé další, považujte za inspirativní, protože ji lze použít pro zpracování a vyhodnocení různých jiných prožitých situací či celého určitého období. Samozřejmě vždy po provedení nutných úprav tak, aby vyhovovaly zvolenému tématu a záměru.

Obrázek č. 1 - Název dle autorky: ZMATENOST Při pohledu na volené barvy, tvary, sytost barvy, sílu až agresi, která byla vložena do obrázku, je možno zkonstatovat, že toto nemohla být klidná volba povolání.

Obrázek č. 2 - Název dle autorky: Strach, Nejistá Budoucnost Název jsem napsala přesně jako autorka obrázku, všechna slova začínala velkými písmeny. Když jsem přistupovala k této dívence, všimla jsem si, že se fyzicky chvěje. Nejen podle toho, co prozrazovalo její tělo, ale i dle obrázku samotného bylo patrné, že si svojí volbou nebyla vůbec jistá. Vzbuzovala v ní strach a nejistotu, tak jak uvedla.

8

pracovní list

Já a moje cesta (moje zamyšlení)

1) Popiš svoji cestu k volbě povolání. Jaká byla, co se při ní odehrálo, vzpomeň si na důležité, rozhodující momenty.

O jakém povolání jsi přemýšlel/a před rokem?

Jak to nakonec dopadlo? Jaký obor sis zvolil/a?

2) Dokázal/a bys to, co jsi prožil/a shrnout do jednoho pocitu? Jaký by byl?

3) Když se ohlédneš zpět, udělal/a bys dnes něco jinak? Co by to bylo?

9

Přestaňme sledovat vzájemné rozdíly, věnujme pozornost tomu, co máme společného. NÁZEV: „O vzájemné úctě“ VĚTA CÍL pro žáky - zamyslet se nad významem věty, zapřemýšlet nad novým pohledem, pokusit se ho vědomě aplikovat do svého jednání. CÍL pro vyučujícího - stejný jako u žáka. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT – např. občanská výchova. VĚK žáků - odzkoušeno s žáky 8. ročníků. VELIKOST SKUPINY - třídu rozdělit na malé skupinky cca po 5 žácích. ČAS - 20 minut. POMŮCKY - věty rozstříhané na slova, obálky (tolik obálek, kolik bude skupin). Tužky, listy papíru pro případné poznámky. ZADÁNÍ: Každá skupina obdrží obálku s VĚTOU rozstříhanou na slova. Slova jsou pomíchaná. Úkol č. 1: Vyučující může dát žákům tento pokyn: „Obdrželi jste obálku s rozstříhanou větou, vaším prvním úkolem bude větu složit. Soutěžíme na správnost složení a čas.“ Až jsou všichni hotovi, vždy jeden z každé skupinky větu přečte. Vyučující odsouhlasí nebo opraví případné chyby. Úkol č. 2: „Nyní se ve skupinkách zamyslete nad významem věty, jak jí rozumíte, chápete, v čem vás oslovuje, co vám říká, v čem cítíte její důležitost a moudrost. V rámci skupinky o tom diskutujte, raďte se.“ Až žáci dají najevo a vyučující vycítí, že může tuto fázi ukončit, vyzve žáky k pokračování např. tímto způsobem: „Nyní si v každé skupince zvolte svého mluvčího, který nám sdělí, v čem vás VĚTA oslovila, jak jí rozumíte.“ Jednotliví mluvčí prezentují názory skupiny. Pokudsežákůmpřílišnedaříobjevovatskrytoumoudrost,prolepšípochopenísemiosvědčilatato otázka: „Zamyslete se, co všechno nás, jak jsme tady, spojuje, co máme společného.“ Zkušenost: Žáci uvádějí např. tyto spojitosti. Žijeme na jedné planetě. Jsme lidé. Jsme z jedné třídy. Chceme žít spokojeně a šťastně. Na závěr vyučující shrne, co je třeba si uvědomit, pochopit a hlavně následně aplikovat do svého jednání. Může např. využít této věty: „ Dívejme se vzájemně na sebe jinýma očima, očima, které hledají, co máme společného, co nás spojuje. Tento nový pohled nám umožní nalézat cestu k sobě. Případné konflikty, které i tak mohou vznikat, se nám budou řešit mnohem snadněji, nebo k nim ani nebude docházet.“ Na co je dobré upozornit ! Některé objevené spojitosti, v podstatě přání, jsou přáními obou stran. A na toto se rádo zapomíná. Potom se často chováme k sobě tak, jako by ten druhý netoužil, neměl právo např. na svobodu, radost, pochopení…… . Nejlepší vysvětlení, které vede k dobrému pochopení, je vysvětlení přes příběh. Bylo by dobré, kdyby si vyučují příběh připravil. Doporučení, možnosti. -Tím, že tato metoda má více fází, může ji vyučující ukončit podle časových možností hned po prvním nebo druhém úkolu. -Eventuálně ji lze po druhém úkolu uzavřít metodou K l u b í č k o (viz str. 12), při které si žáci prakticky vyzkoušejí a přesněji uvědomí, o co vlastně jde.

10

Přestaňme sledovat vzájemné

rozdíly,

věnujme pozornost tomu,

co

společného. 11

máme

NÁZEV: „O vzájemné úctě.“ KLUBÍČKO. Hledání toho, CO MÁME SPOLEČNÉHO, co nás spojuje. CÍL pro vyučujícího - stmelení, propojení, utužení skupiny. CÍL pro žáky - změna náhledu vzájemně na sebe, vznik pocitu jednoty, sounáležitosti. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT - např. občanská výchova. VĚK žáků - odzkoušeno s žáky 8. ročníků, vhodné i pro mladší žáky. VELIKOST SKUPINY - možno s celou třídou. ČAS - cca 20 min. při základní hře. Záleží na velikosti skupiny, otevřenosti prostředí, ochotě a schopnosti komunikovat. Vhodné zařadit po technice VĚTA. POMŮCKY - klubíčko vlny, příze, např. červené barvy. ZADÁNÍ: Vyučující může použít tento návod: „Nyní se v klidu usaďte a začněte přemýšlet o sobě, o druhých. Postupně odkývejte všechno, co vás spojuje, v čem jste stejní, co máte společného. Např.: sport láska ke zvířátkům láska k dětem obliba stejné barvy stejný účes barva očí matematika příroda obliba stejného jídla hra na hudební nástroj … a mnoho dalších znaků.“ Až vyučující vycítí, že žáci určitým přemýšlením prošli, přistoupí k druhé fázi: „Nyní jednomu z vás hodím klubíčko, a to tímto způsobem. Jednou rukou si přidržím konec klubka, vyřknu jméno žáka, kterému chci klubíčko hodit, a vysvětlím proč. V praxi to bude vypadat následně. Házím klubíčko Romaně, protože má ráda hudební výchovu jako já. Romano, souhlasíš s mým tvrzením?“ Oslovený žák odpoví ano nebo ne. Pokud ne, vysvětlí, proč má jiný názor (v případě NE se hledá jiný společný znak tak dlouho, až se najde). Vše se opakuje. Romana přidrží konec provázku, vysloví jméno dalšího žáka, řekne, co objevila společného, a hodí klubíčko. Oslovený žák, žákyně se vyjádří, zda souhlasí či ne, a hrajeme dále… J s o u možné 2 varianty. 1) Klubíčko může dostat každý žák pouze jednou. Pokud zůstanou dvojice, kde se nedaří najít shodu, všichni pomáhají, shoda se určitě najde. Měla by, je to cíl. 2) Klubíčko může jeden a ten samý žák obdržet vícekrát. P o z o r ! Pokud se situace vyvíjí tak, že se klubíčko některému žákovi stále vyhýbá, vyučující musí do hry vstoupit, zastaví hru a iniciuje přemýšlení celého kolektivu. Všichni hledají společné vlastnosti, zájmy, znaky žáka, který právě klubíčko obdržel a žáka, kterému ještě klubíčko nebylo nikým hozeno. Hra může skončit, pokud každý žák alespoň jednou obdržel klubíčko.

12

Pro dovršení metody je možno použít např. tyto věty: „Všimněte si, jakou jsme utkali krásnou pavučinu. Jak nás všechny svým červeným vlákýnkem spojuje do jednoho celku. NIKDO NENÍ STRANOU !!!“ Dále je možné pokládat tyto otázky - např.: „Jak se cítíte? Co prožíváte? Co vás napadá? Kdybyste ke svým pocitům přiřadili nějakou barvu, jaká by byla? Kdybyste svůj pocit vyjádřili jedním slovem, které by odpovídalo?“ Vyučující motivuje žáky k diskusi tím, že sám řekne své pocity, postřehy. Z á v ě r: Když se vám někdy stane, že to v kolektivu nebo mezi menší skupinou či dvojicí zaskřípe, vzpomeňte si na hru KLUBÍČKO, nebo si ji nejlépe zahrajte.

Příběh: JEN CHTÍT NALÉZAT Při jednom zkoušení 2. varianty metody KLUBÍČKO se mi přihodilo, že jedna dívenka byla stále opomíjena, kdežto ostatní již drželi několik vlákýnek. Zastavila jsem tedy hru a tomu, u koho právě skončilo klubíčko, ale i všem ostatním jsem dala úkol. Nalézt, co spojuje, co je společné, shodné pro onu dívku, která byla doposud vynechávána, a pro toho, kdo právě klubíčko držel. Sama jsem v hledání napomáhala. Všichni byli překvapeni, kolik společných znaků jsme byli schopni společně objevit. J e n c h t í t nalézat !!! Po tomto společném hledání obdržela i ona klubíčko, velmi radostně až šťastně ho přijala a hodila dále. Když ale uvedla, co si myslí, v čem vidí spojitost s vybranou spolužačkou, spolužačka nesouhlasila. Iniciovala jsem diskusi, kdy jsme opět všichni hledali společné znaky těchto dvou žákyň. Trochu k nelibosti oné žákyně, které bylo hozeno klubíčko, jsme jich našli hned několik. Jaké drobnosti, jaká hloupá povýšení… mohou způsobit, že je někdo takto vyčleněn! Mnohdy to způsobí okolnosti, za které dítě ani nemůže, a hlavně je nemůže ovlivnit. Pramení třeba přímo z rodin….. . Místo pomoci přichází odstrčení. Hrajte Klubíčko 3) Výtvarné ztvárnění KLUBÍČKA. A) Vyjádření pocitů, představ, zážitku z prožité hry. Význam: Potvrzující. Zaregistrované pocity, vjemy …., které žák prožil, eventuálně o nich i mluvil, výtvarně ztvární – potvrdí. Čas: Dvě vyučovací hodiny při grafickém ztvárnění KLUBÍČKA třídy jednotlivci, či menšími skupinkami. Při zařazení tvorby SPOLEČNÉHO OBRAZU čas dle potřeby dále rozplánovat. Pomůcky: Výtvarné potřeby dle přání žáků. Zadání – návrh: Žáci pracují každý sám za sebe. Prožitou hru určitým způsobem dle svého rozhodnutí, dle svých možností ztvární. Mohou vznikat obrázky realistické nebo naopak abstraktní. Ztvárnění se

13

může realizovat např. pouze pomocí barev, tvarů, symbolů, seskupených slov, různých přírodnin …. tak, jak si žáci sami zvolí. Po ukončení práce je možné dát prostor autorům, kteří svoje dílo představí, vysvětlí, přiblíží. B) Tvorba společného obrazu – KLUBÍČKO TŘÍDY. Význam: Stmelující. REALIZACE závěru hry „NIKDO NENÍ STRANOU“. Společnými silami vytvořit obraz - KLUBÍČKA TŘÍDY, na kterém by se měl každý z žáků určitým způsobem podílet. Pomůcky - dle přání žáků. Zadání – návrh: Jednalo by se o rozsáhlejší práci. Nutnost dobré koordinace vyučujícím. Všichni mají svoje místo na společném projektu. Nikdo není opomenut, jinak se ztrácí význam celé aktivity. Je třeba nepodcenit přípravnou fázi, nechat rozvinout diskusi i náměty ze strany žáků … Ukončený obraz vyvěsit ve třídě. Je možnost se k němu vracet, šetrně ho využívat při dalších aktivitách. Obraz není n e m ě n n ý !!! Závěr: „Ve svém životě tvoříme různá klubíčka. Klubíčko třídy, rodiny, města, …. (děti mohou samy doplňovat, co je ještě napadá). Ale vždy se najde něco, co nás všechny spojuje.“

„Technika překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost.“ M. Heidegger

14

NÁZEV: „O vzájemné úctě“ ENERGIE SLOV VYUŽITÍ – čeho mohu touto metodou dosáhnout – změny chování jednání, zlepšení vztahů. CÍL – uvědomit si, jak mohu zvolenými slovy a energií do nich vloženou pomáhat, nebo ubližovat. CÍLOVÁ SKUPINA – INDIVIDUÁLNÍ PRÁCE NA SOBĚ. POMŮCKY – papír, tužka. ZADÁNÍ: Vnímejte energii slov v prvním sloupečku, potom v druhém. zadávám seznamuji vysvětluji povzbuzuji usmívám se naslouchám projevuji zájem

nařizuji křičím přesvědčuji ponižuji mračím se umlčuji tvářím se studeně

1. úkol - uvědomit /sepsat/ si svůj slovník, svoje chování Chce to jen malé zastavení. Např. každý večer se na chvilku ztište, prolétněte svůj den, vše co se odehrálo a zeptejte se svého srdíčka, zda se vším souzní. Pokud vám je nabídnut určitý moment či celá událost, zaměřte se na ni a začněte hledat, kde se stala chyba. Komu to bude lépe vyhovovat, použijte tužku, papír a pište. Co se odehrálo, zastavujte se u slov, činů, energií, mimiky, gest tam, kde cítíte, že z vaší strany nebylo něco v pořádku. O druhého se momentálně nestarejte, nyní pracujete na sobě a pro sebe, ale kouzelně i pro druhé. Jde o to uvědomit si, jaká slova používám, jakou energii do nich dávám a co tím mohu způsobit. 2. úkol – vytvoření nového slovníku Pokud takto vědomě nalézáte své chyby, přiznáváte si je, pak s nimi můžete dále pracovat. Nahrazujte slovo za slovo, energii za energii, čin za čin. Následujícítextnepotřebuježádnýkomentář.Naprostopřesněvystihuje,jacímůžemebýtkouzelníci. Proto kouzleme, ale jinak - s jiným výsledkem ! Výběr z textů chlapců z Arese – Miláno FRANKO, 15 let „Jedním z každodenních násilí je zabíjet naději.“ Měla pravdu ta stařenka v psychiatrické léčebně, když to napsala. Už od chlapeckých let mi začali říkat, že ze mne nic dobrého nebude. A stalo se.

15

NÁZEV: „O vzájemné úctě.“ FILOZOF A METAŘ VYUŽITÍ – čeho mohu touto metodou dosáhnout. Zamezení, minimalizování možného vzájemného napadání, urážení, ponižování. CÍL pro vyučujícího - zabezpečit si hladší průběh metody JÁ JSEM. Dovést žáky k zamyšlení nad potřebností všech povolání, poznání jejich náročnosti. Jejich uznání. Nebo kdykoli tento příběh použít, pokud to situace vyžaduje. Cíl pro žáky - pochopení vzájemné úcty. Objevování náročností v povoláních. Poznání toho, že všechna povolání jsou důležitá. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT - dle zvážení vyučujícího. VĚK žáků - odzkoušeno s žáky 8. ročníků. VELIKOST SKUPINY - celá třída. Pracujeme ve skupinách. ČAS - 1 vyučovací hodina. Záleží na množství připravených povolání, počtu žáků. Dále dle toho, jak komunikativní je skupina, jak vyučující dokáže podporovat žáky v diskusi. POMŮCKY - text příběhu, čisté listy papíru, seznamy různých profesí. TEXT PŘÍBĚHU: Jde filozof po ulici a uvidí metaře. S úklonou ho pozdraví, zastaví se a chvíli ho při práci pozoruje. Náhle řekne: „Pane, je mi vás líto. Máte těžkou a špinavou práci.“ Metař se usměje, poděkuje a odpoví:„Děkuji vám pane. Ale řekněte mi, co je vaším úkolem?“ A filozof odvětí:„Studuji mysl člověka, jeho činy a jeho touhy.“ Metař se zamyslí a pronese:„Mně je zase líto vás, máte velmi těžkou a mnohdy nevděčnou práci.“ Vyučující odvypráví příběh, společně s žáky provede jeho rozbor a učiní závěr. Může např. v tomto duchu: „V každém povolání se nachází určitá náročnost. Je třeba, abychom si jí byli vědomi a každého povolání a každé dobře vykonané práce si vážili.“ 1) Dále seznámí žáky s tím, že se budou v následném čase zabývat objevováním náročností v různých povoláních. Pro lepší pochopení uvede příklad. Pojmenuje určité povolání a společně celá třída přemýšlí, v čem může být toto povolání náročné. Zároveň upozorní, že náročnost může každý spatřovat v něčem jiném, co se jeví náročné jednomu, nemusí se jevit jako obtížné druhému. Následně utvoří skupinky, rozdá seznamy s určitými profesemi. Seznam profesí může být pro všechny skupinky stejný nebo různý, záleží na tom, jakou variantu vyučující zvolí. Popřípadě rozdá čisté listy papíru a ponechá na žácích, jakými povoláními se chtějí zabývat. Stanoví čas, po který budou žáci pracovat. Po uplynutí časového limitu následuje vzájemné sdílení objeveného. Názory skupin je dobré zapisovat např. na velký list papíru – je zde možnost určitého třídění, zamýšlení, doplnění, návratu ke konkrétnímu názoru. Za každou skupinu hovoří předem zvolený mluvčí. 2) Lze zadat jako domácí úkol např. s tím rozdílem, že povolání ke zkoumání si určí žák sám. Zvolené kritérium např. „ Objevování náročností v těch povoláních, která mě zajímají“. Je dobré a velmi přínosné, aby žák přizval ke spolupráci rodiče či jiné blízké osoby. Mnohdy právě rodiče sami nevědí, co které povolání obnáší, a přesto ho dítěti doporučují. V hodině se uskuteční sdílení, zamýšlení, diskuse… . Moje zkušenosti. Občas se stávalo, že se žáci začali slovně urážet, zesměšňovat, ponižovat. Např.: „Ty se svými známkami můžeš být jen popelář. Jsi úplně blbej.“ V těchto případech jsem místo napomínání použila tento příběh. Někdy ještě umocnila povídáním o vzájemné potřebnosti jednotlivých povolání. Nikdy nebylo třeba žádného dlouhého vysvětlování, žáci vše velmi dobře chápali. Nikoho už nenapadlo pokračovat v urážkách druhého.

16

pracovní list

VZOR O b j e v o v á n í náročností v povoláních

ZDRAVOTNÍ SESTRA

ÚČETNÍ

UKLIZEČKA

ZEMĚDĚLEC

TRUHLÁŘ

PROGRAMÁTOR

17

NÁZEV: „O vzájemné úctě“ JÁ JSEM VYUŽITÍ - čeho mohu touto metodou dosáhnout. Uvědomění si sama sebe, v čem mohu být prospěšný, užitečný, potřebný. Umět uznat druhého. CÍL pro žáky - uvědomění si sama sebe. Objevování svých kladných vlastností, schopností. Uznání druhého. CÍL pro vyučujícího - projevit uznání žákům. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT - např. občanská výchova. VĚK žáků -odzkoušeno s žáky 8. ročníků, možno aplikovat i v nižších ročnících. VELIKOST SKUPINY - celá třída pro zadání a vypracovávání úkolu. Při větším počtu žáků ve třídě je vhodnější prezentaci realizovat na vícekrát. Po delší době klesá pozornost. ČAS - je proměnný dle velikosti skupiny, dle schopnosti a ochoty komunikovat. Záleží též na vstupech, aktivitě vyučujícího, co vše se rozhodne realizovat a jak. Cca 1 vyučovací hodina. POMŮCKY - pracovní list JÁ JSEM. ZADÁNÍ: A) Vyučující může použít např. tuto instrukci: „Dnes se pokusíme hledat sami sebe, objevovat v sobě i druhých jen to pěkné. O potřebnosti každého jsme se přesvědčili při povídání krátkého příběhu Filozof a metař. Každý z nás je důležitý a potřebný a patří mu určité místo ve společnosti. Jen ho občas někteří z nějakých důvodů neumí nalézt nebo ho díky nějaké těžké, smutné příhodě ztratili. Proto je dobré a potřebné, aby ti, co mají svoje místo, pomáhali těm, kteří ho hledají.” Je dobré uvést příklady, vést diskusi o tomto problému!!! Po ukončení této fáze, je možno pokračovat např. tímto způsobem: „Nyní se zklidněte, uvolněte a začněte o sobě přemýšlet. Pokuste se hledat a nalézat všechno pěkné, s čím se můžete pochlubit, za co se můžete pochválit. Např. umím pomáhat druhým, jsem společenský, kamarádský, starám se o zvířátka, pomáhám rodičům na zahrádce, ovládám dobře počítač, jsem spolehlivý, jsem dobrý v matematice, rád druhému poradím, zastanu se slabších, dbám na čistotu v přírodě… aj. Jestliže se někomu z vás nebude příliš dařit v objevování vašich kvalit, poproste svého souseda, kamaráda nebo mne o radu, názor.” B) Tuto přípravu lze zadat jako domácí úkol. Žák může o spolupráci požádat kromě kamarádů i rodiče nebo jiné osoby blízké žákovi. Získá více času na přemýšlení o sobě, ale i o kamarádech, kteří se na něj mohou obrátit o pomoc při objevování svých kladů. Získá možnost, aby se nad ním někdo další zamyslel. Možnost konfrontace, dialogu na toto téma. Při dostatku času, nebo pokud je úkol zadán jako domácí, může se zadání rozšířit o následné zamyšlení. Kde, v jakých povoláních by se moje přednosti mohly uplatnit. PREZENTACE Žáci postupně vystupují, hovoří. Vyučující vyzývá ostatní k doplnění, vyřčení názoru. Po ukončení prezentace každého jednotlivce dá vyučující i skupina najevo, že dotyčný žák je pro ně důležitý, že si ho váží. Jak toto uznání může probíhat? D o m y s l e t e s a m i.

„Buď třeba zrnkem v písku, ale hlavně Buď !!!“

18

pracovní list

19

ČTYŘI DOHODY Kniha moudrosti starých Toltéků DON MIGUEL RUIZ NEHŘEŠTE SLOVEM Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky. NEBERTE SI NIC OSOBNĚ Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení. NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život. DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku, bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti. PŘÍBĚH „Křičící učitelka“ Začal běžný informační den. Na naše pracoviště přijela skupina - třída žáků 8. ročníku základní školy. Paní učitelka vydala poslední pokyny, předala mi žáky a odešla mimo prostor, kde se mělo odehrát naše setkání. Jakmile se za ní zavřely dveře, skupinka chlapců si oddechla a pronesla: „A máme klid.“ Nic jsem nekomentovala, ani jsem se neptala, co se přihodilo a začali jsme naše povídání „Nejen o volbě povolání“. Cítila jsem, že ranní příhoda chlapce tížila. Po určité době, kdy nastala mezi mnou a skupinou důvěra a proběhl určitý startovací moment, začali chlapci sami od sebe povídat o tom, co se mezi nimi a paní učitelkou přihodilo. Nejdříve se valily emoce: „Ona nám jen nadává a nadává. Že jsme k ničemu, nemožní, nezodpovědní a jen křičí a křičí.“ Když se první nával emocí rozpustil a začalo souvislejší povídání, dozvěděla jsem se, že se chlapci opozdili v příchodu na autobus. Celá skupina na ně čekala a jejich odjezd se opozdil o 15 minut. Vycítila jsem, že je potřeba tuto událost probrat, podívat se na ní z vícero úhlů pohledu, ulehčit jak žákům, tak i paní učitelce. Začala jsem celý příběh aplikovat na výše uvedené Čtyři dohody, které osobně pokládám za úžasné. Nejdříve jsem všem žákům rozdala výše uvedený text, ujasnili jsme si obsah jednotlivých dohod a začali příběh rozebírat a nahlížet na něj přes jednotlivé body - dohody.

20

SHRNUTÍ: „Co se vlastně přihodilo? Faktem je, že jste přišli pozdě. Byla porušena poslední čtvrtá dohoda, která říká, DĚLEJTE vše, jak jen nejlépe dovedete. Záleží na tom, co vám zabránilo přijít včas. I přes vaši omluvu paní učitelka nepřiměřeně hodně a dlouho křičela, nadávala. Porušila dohodu číslo jedna. NEHŘEŠTE SLOVEM. Možná v ten daný moment neuměla situaci zvládnout lépe. Co se přihodilo vám? Možná i paní učitelce. Vám z toho až doteď bylo špatně, byli jste plni křivdy a jiných dalších negativních emocí. Ani jí třeba není dobře. A ono se tak nemuselo stát, kdybyste znali a uměli aplikovat dohodu číslo dvě a tři. A toto stejně platí i pro paní učitelku. Vy jste si její křik (a ona váš pozdní příchod) nemuseli brát osobně. Mohli jste lidsky zauvažovat, že i ona může mít nějaké starosti, problémy, o kterých nevíte. I ona může být z něčeho smutná, unavená, a proto řešila váš nedostatek nepřiměřeně. Stejně mohla přemýšlet i paní učitelka a nemusela by křičet. No a kdybyste oboustranně vhodně komunikovali, vše by bylo v úplném pořádku.“ Evidentně jsem viděla, jak se žákům ulevilo. Vnímala jsem, jak pozorně naslouchají, a vše dobře chápou. Řekla bych, že paní učitelce odpustili.

Dohoda číslo tři by si zasloužila jedno velké zastavení, protože nežijeme na pustém ostrově, ale jsme obklopení jinými lidmi a komunikaci vedeme denně. Od správně přijímaných situací a dobré komunikace se vše odvíjí úplně jiným směrem, s naprosto jinými prožitky a jiným závěrem, závěrem vedoucím ke sblížení, pochopení, shodě. A toto platí nejen pro zaměstnání, ale i pro náš soukromý život. A nemusí se už jednat jenom o pozdní příchod žáků a křičící učitelku, ale o daleko vážnější věci, týkající se třeba celého národa nebo i celé planety…

Všichni žáci ode mne dostali čtyři dohody. Po svém příchodu je dostala i paní učitelka. Velmi zajímavá byla její reakce. Její oči okamžitě padly na dohodu číslo jedna a ona spontánně reagovala těmito slovy: „ No dneska jsem na vás křičela, ale vy mě znáte, jinak se máme rádi.“

Děkuji Toltékům !

21

NÁZEV: „Něco málo o dětské duši, o tom, co nám děti nikdy neřeknou, pokud se o to nepřičiníme.“ MOJE POKLADY 1. CÍL pro žáky - ujasnění životních priorit. Možnost vyřknout je nahlas. CÍL pro vyučujícího - získání jiného náhledu na žáky. Zažít cenné chvilky, kdy ze sebe děti vydávají opravdové poklady. ÚKOL pro vyučujícího - vytvořit otevřené a bezpečné prostředí. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT – např. občanská výchova, výtvarná výchova. VĚK žáků - odzkoušeno s žáky 8.ročníků, možno použít i v nižších ročnících. VELIKOST SKUPINY - celá třída. ČAS - 1 vyučovací hodina. Záleží na otevřenosti prostředí, schopnosti a ochotě komunikovat, na iniciativě a vhodnosti vstupů vyučujícího. Pokud by celá technika skončila dříve, je možné např. navrhnout výtvarné zpracování některého z pokladů. POMŮCKY - list papíru s motivem srdíčka, tužky, výtvarné potřeby. ZADÁNÍ: Vyučující může použít např. následující návod: „Před sebou máte list papíru se srdíčkem. Je to srdíčko otevřené, které je schopno přijímat i vydávat. Na tento list papíru napište vše, co považujete za svůj poklad. Ty velké, velmi cenné poklady pište do srdíčka, menší, méně důležité umisťujte v prostoru kolem srdíčka tak, jak je vy cítíte.“ Vyučující může podotknout, že ne všechny poklady jsou jen hmotného rázu. Když jsou žáci hotovi, vyučující iniciuje diskusi. Jednotliví žáci postupně povídají o tom, co všechno považují za poklad. Je vhodnější, když vyučující nezůstává stranou a též prozradí něco o sobě. 2. CÍL pro žáky - přijmout volbu povolání za svůj cíl. Po ukončené diskusi je možné pokračovat např. tímto způsobem. Vyučující položí žákům následující otázku: „Je důležité vybrat si dobře svoje budoucí povolání? Být úspěšným, vyhledávaným pracovníkem? Chodit do práce rád a s radostí ji vykonávat? Pokud ANO, zamyslete se, jestli by i správná volba povolání mohla patřit mezi vaše poklady. Kam ji umístíte, jakou jí dáte důležitost, je na vás.” Jelikož tato metoda probíhala v rámci informačního dne ohledně volby povolání, druhý cíl byl samozřejmě zaměřen tímto směrem. Je ovšem možné volit druhý cíl tak, aby výsledek z této metody byl nápomocen k vaší další práci. K motivaci žáků v určitém směru . Moje zkušenosti: Doposud mi tuto metodu nikdy nikdo neshodil, nezlehčil, naopak děti se jí vždy zhostily velmi vážně a velmi překvapovaly. Do srdíčka byly psány poklady typu LÁSKA, RODINA, ZDRAVÍ, PŘÁTELSTVÍ. Správnou volbu povolání vždy všichni do seznamu připsali, samozřejmě s různým umístěním. Umístění jsem nikdy nekomentovala, je to věcí cítění každého žáka. Pokud by někdo nabídnutý poklad, návrh nepřipsal, je to jeho rozhodnutí! Rozhodně nevytýkat, nepoukazovat, maximálně se zeptat, proč to tak vnímá.

„SRDCE DĚLÁ ZÁZRAKY, ALE ROZUM NA NĚ NEVĚŘÍ.“ AISCHYLOS

22

23

„Naučil jsem se….., že úsměv je nejlevnější způsob, jak zlepšit svůj vzhled.“ Andy Rooney NÁZEV: „Něco málo o dětské duši“ O RADOSTI CÍL pro žáky - připomenutí existence této emoce, její důležitosti, potřebnosti, nezastupitelnosti v životě. CÍL pro vyučujícího - stejný jako u žáků. Vyučovací předmět - např. občanská výchova, výtvarná výchova. VĚK žáků - vyzkoušeno s žáky 8. ročníků. Velice spontánně pracují malé děti, viz přiložený obrázek sedmileté Káji. VELIKOST SKUPINY - možno s celou třídou. ČAS - záleží na rozsahu, který vyučující zvolí. Dále na skupině, její kreativitě, komunikačních dovednostech, ochotě komunikovat. Na vyučujícím, jak skupinu povede, jak bude schopen reagovat, doplňovat, inspirovat, rozvíjet to, co žáci řeknou, nakreslí, vyjádří. POMŮCKY - listy papíru s připravenými otázkami na písemnou část. Tužky. Čtvrtky na grafické vyjádření RADOSTI. Velký list papíru pro společné ztvárnění RADOSTI. Pastelky, voskovky, vodové, temperové barvy aj., materiál dle volby žáků nebo nabídky vyučujícího. Dárek pro žáky. Doporučení pro vyučujícího: Nejdříve si udělejte sami v sobě jasno, co pro vás RADOST znamená. Zda ji v sobě nosíte, jak jí projevujete, jaký prostor jí dáváte ……….. . Nejdříve se přiznejte sami sobě. Vyhodnoťte si svoji situaci, možná i přehodnoťte, a pak předstupte před žáky. ZADÁNÍ: Vyučující seznámí žáky s tématem, kterým se budou zabývat v této hodině. O RADOSTI Může dát dětem např. tyto otázky: - Co vás napadne, když se řekne slovo RADOST. - Je RADOST důležitá ? - Cítíte, že je ve vašem okolí (ve světě) dost RADOSTI? - Z čeho jste měli naposledy RADOST? - Kdo vám udělal naposledy RADOST? - Komu jste udělali naposledy RADOST? - Čím jste toho docílili? - Jste rádi veselí? - Jak nejčastěji projevujete svoji RADOST? - Jakou barvu byste přiřadili RADOSTI? - Vysvětlete pojem „škodolibá radost“. Setkáváte se s ní? Jaký máte na ní názor? Je možné volit formu ústní či písemnou nebo kombinovanou. Záleží na vyučujícím, situaci, skupině… . Je dobré, když se vyučující aktivně zapojí a sděluje své zážitky, pocity, názory na toto téma, nebo dokonce vypracuje stejný materiál, jako žáci. Následuje vzájemné sdílení, diskuse.

24

A) Grafické ztvárnění RADOSTI Zadání: 1) Co vás napadne, když se řekne RADOST? Pokuste se o ztvárnění RADOSTI /např.barvami, tvarem, konkrétním obrázkem/ tak, jak každý z vás cítí. Každý vnímá, cítí po svém, proto se mohou obrázky velmi lišit. Tím se nenechte ovlivnit, znejistit. Každý pracujte sám za sebe, protože jedině tak mohou vznikat ty pravé obrazy. 2) Tvorba společného obrazu RADOSTI. a) Společný obraz je možné např. sestavit z individuálních prací žáků jako koláž s tím, že jednotlivé práce zůstanou celé! Netrhat ! b) Nebo vznikne nový obraz RADOSTI, který je dílem všech. B) Pantomima. - Jak byste vyjádřili RADOST pohybem, mimikou ? A HLAVNĚ SE RADUJTE S NIMI !!! Na závěr je dobré a především působivé, dát žákům PRO RADOST drobný dárek. Je možné využít přiložené ZPRÁVY O ÚSMĚVU (str. 26) s tím, že do horní části např. vyučující vkreslí svůj symbol radosti a celý list daruje. Obdarovaný si nejdříve musí spodní volnou část ofotit, aby mohl popsaný postup zopakovat, a tak šířit pravdu o úsměvu.

„K RADOSTI lidské duše přidá svůj díl nejen nalezení správného postoje na životních cestách, ale i nalezení správného místa v celém životě. Jeden z duchovních vůdců doporučuje, abychom stáli v pozici, kde je naše ucho přiložené na srdci nebeského Otce a ruka na pulsu naší planety.“ Citace z knihy O RADOSTECH DUŠE s Maxem Kašparů. Chlapec na fotografii je ze Sierra Leone. Autoři - Organizace Missio z Německa 25

ZPRÁVA O ÚSMĚVU Úsměv je nakažlivý, můžeš ho chytnout jako chřipku. Když se na mě dneska někdo usmál, začala jsem se smát taky. Zašla jsem za roh a někdo uviděl, jak se usmívám. Když se usmál, zjistila jsem, že jsem ten úsměv na něj přenesla. Začala jsem o úsměvu přemýšlet a zjistila jsem, že usmívat se stojí za to. Pouhý jeden úsměv, jako ten můj, může procestovat celý svět. Když tuhle usměvavou zprávu dostaneš, pošli ji všem, které máš rád/a a myslíš si, že se potřebují zasmát. ÚSMĚV = RADOST

Zde je můj symbol RADOSTI, nakresli svůj a pošli ho dál.

ZPRÁVA O ÚSMĚVU Úsměv je nakažlivý, můžeš ho chytnout jako chřipku. Když se na mě dneska někdo usmál, začala jsem se smát taky. Zašla jsem za roh a někdo uviděl, jak se usmívám. Když se usmál, zjistila jsem, že jsem ten úsměv na něj přenesla. Začala jsem o úsměvu přemýšlet a zjistila jsem, že usmívat se stojí za to. Pouhý jeden úsměv, jako ten můj, může procestovat celý svět. Když tuhle usměvavou zprávu dostaneš, pošli ji všem, které máš rád/a a myslíš si, že se potřebují zasmát. ÚSMĚV = RADOST

Zde je můj symbol RADOSTI, nakresli svůj a pošli ho dál. (Autor neznámý. Text z internetu.)

26

Kája - 7 roků „Co tě napadne, když se řekne radost? Její vysvětlení: „Moje srdíčko, máma, táta a Ježíš.“

27

NÁZEV: „O vzájemné úctě“ HLEDÁNÍ OPRAVDOVÝCH HRDINŮ Práce s knihou Muž, který sázel stromy (Jean Giono, Vyšehrad, Praha 1997). CÍL pro žáky - zamyšlení žáků, nahlédnutí pod pozlátko doby, přehodnocení toho, co doposud mohlo z nějakých důvodů imponovat. Hledání opravdových hrdinů. Nalezení hrdiny v sobě – možnost, jak si více vážit sám sebe. CÍL pro vyučujícího - ztišení, zastavení se, objevení HRDINŮ např. i mezi žáky. Jejich ocenění. VYUČOVACÍ PŘEDMĚT - např. občanská výchova. VĚK žáků - odzkoušeno s žáky 8. ročníků. VELIKOST SKUPINY - celá třída. ČAS - 2 vyučovací hodiny. Záleží na tom, jakou variantu vyučující zvolí. POMŮCKY - kniha „Muž, který sázel stromy“ autor Jean Giono. Tužky, pracovní listy se zadáním, čisté pracovní listy. ZADÁNÍ: I. část: Vyučující nejdříve rozdá volné listy papíru se zadáním: „Koho považuji za hrdinu? Kdo je můj vzor, koho obdivuji?“ Seznámí žáky s první částí úkolu např. tímto způsobem: „Přečtěte si otázky na pracovních listech, zamyslete se nad nimi a potom se pokuste na ně odpovědět.“ Dohodne s žáky určitý čas na vypracování. Až jsou všichni hotovi, iniciuje diskusi. Nechá žáky volně hovořit, ponechává jim jejich názory, spíše si nechává vysvětlovat, z jakých důvodů volil žák tuto osobu jako svůj vzor, co ho k tomu vedlo. Po ukončení této části může vyučující otevřít část druhou např. takto: „Nyní se společně vydáme hledat pravé hrdiny. Jsou to často nenápadní lidé, o kterých se mnohdy vůbec nepíše, ani nehovoří, a při dnešním rušném způsobu života je můžeme i přehlédnout. Přesto platí za ty Opravdové hrdiny a zaslouží si, aby byli objevováni. Jednoho z nich poznáte v této knize a další budete sami odhalovat ve svém okolí blízkém i vzdálenějším. Možná, že takového opravdového hrdinu najdete i sami v sobě. Vždyť pod zdánlivě obyčejným příběhem, skutkem, se může skrývat velké hrdinství.“ Pro přesnější pochopení následuje volné povídání, diskuse – h l e d á n í. II. část: ČTENÍ KNIHY a vyhlášení hlavního úkolu. 1) Čtení knihy je možné zadat jako domácí úkol, nejlépe s rodiči nebo jinými osobami blízkými žákovi, výběr bude na dítěti. Taktéž zamyšlení se nad knihou provést společně s osobou zvolenou žákem. Žáci ve stanoveném termínu přinesou svůj rozbor knihy, své zamyšlení nad jejím obsahem. ÚKOL by např. mohl znít: - Znát obsah knihy. Stačí několik výstižných vět. - Umět odpovědět na otázku, v čem vidí hrdinství hlavní postavy. - Nalézt ve svém okolí člověka, kterého považují za opravdového hrdinu a proč. - V jaké situaci, při jaké příhodě by i sebe označili za hrdinu.

Pro udržení pozornosti je dobré zadat žákům určité úkoly - např.

28

2) NEBO po ukončení první části, vypracování pracovních listů, přistoupit ke čtení knihy ve škole. Plynulé čtení zabere cca 30 min. Vyučující seznámí žáky s tím, že bude číst knihu po částech. Žáci mají za úkol pozorně naslouchat a znamenat si vše, co je v daném úseku nějakým způsobem zaujme, upoutá, na co by se chtěli zeptat, čemu nerozuměli… . Především vyhlásí soutěžní úkol: „Kdo první objeví, v čem spočívalo hrdinství hlavní postavy knihy.“ Po každém přečteném úseku dostávají žáci prostor. Tyto dílčí úkoly jsou dobré pro udržení pozornosti žáků. Závěrečná diskuse. Po ukončení této části mohou další úkoly znít obdobně jako v části II. v bodě 1. Úvahy, sdílení, diskuse…. .

Můj názor. Doporučovala bych zadat čtení této knihy i jako domácí úkol, protože též dospělí lidé se potřebují zastavit a zamyslet se, kdo jsou to vlastně opravdoví hrdinové. Nebo alespoň společně s dítětem objevovat opravdové hrdiny např. ve svém okolí. Samozřejmě je možné pracovat s jakýmkoli jiným vhodným textem.

„Člověk se podobá zlomku, v němž čitatel je to, co je doopravdy, a jmenovatel to, co si o sobě myslí. Čím je jmenovatel větší, tím menší je zlomek.“ L. N. Tolstoj

29

pracovní list Koho považuji za hrdinu?

Z jakých důvodů?

Kdo je můj vzor, koho obdivuji?

Z jakých důvodů?

30

31

A děti jsou z nebe John Gray Ph.D. (nakladatelství PRAH a Knižní klub, Praha 2000) … kazety (i stejnojmenná kniha) vycházejí z autorových vlastních zkušeností. Sám říká, že po prvním roce manželství byl otcem novorozeněte a dvou nádherných nevlastních dcer a zjistil, že ve vztahu k dětem dělá přesně tytéž věci jako jeho rodiče. Některé byly dobré, jiné nefungovaly, další jednoznačně nebyly v pořádku. Uvědomil si, že pokud rodiče nepochopí potřeby svých dětí, těžko jim mohou poskytovat účinnou oporu, a že nestačí vzdát se starých metod rodičovství, ale musíme zavést nové metody. V průběhu času a každodenního života s dětmi zformuloval John Gray zásady pozitivního rodičovství vedoucí k výchově spolupracujících, sebevědomých a citlivých dětí. A ruku na srdce, kdo z nás by nechtěl postavit do života právě takové děti? O jaké zásady tedy jde? Svolení být jiný, což dětem umožňuje objevovat, oceňovat a rozvíjet jejich jedinečný potenciál a cílevědomost. Svolení dělat chyby, což dětem umožňuje opravit se, poučit se z chyb a dosáhnout úspěchu. Svolení vyjadřovat negativní emoce a rozvíjet vědomí sama sebe, což dětem propůjčuje sebevědomí, schopnost pochopit okolí a spolupracovat s ním. Svolení chtít víc dětem pomáhá rozvíjet zdravý smysl pro to, co si zaslouží i schopnost počkat si na uspokojení. Jsou schopné chtít víc a přesto být šťastné s tím, co mají. Svolení říct ne dětem umožňuje procvičit si svou vůli a určit skutečné a pozitivní vědomí sama sebe. Tato svoboda posiluje dětskou mysl, srdce i vůli a rozvíjí hlubší vědomí toho, co děti chtějí, cítí a myslí. Toto svolení vzdorovat autoritě tvoří základ všech metod pozitivního rodičovství. Každá z těchto pěti zásad podporuje rozvoj silného vědomí sebe sama a dovolí dítěti maximálně uspět – ovšem zároveň zůstat citlivým a vnímavým k potřebám nejen svým, ale i svého okolí. Naučí-li se rodiče zvládat dětský vzdor pozitivně, udrží si vrch, i když v dítěti zůstane pocit větší svobody. Ale největší přínos teorií Johna Greye cítím v poznání, že „děti jsou z nebe“ a už v sobě mají všechno, co k růstu potřebují. My, jako rodiče, máme za úkol tento proces pouze podporovat.

Článek z časopisu Děti a my 2/2004. Autorka Helena Chvátalová.

32

Čtyři důvody pro zrušení televize Jerry Mander Jedná se o vypsané názvy kapitol z výše uvedené knihy.

Břicho šelmy Válka o kontrolu sjednocujícího stroje 1. důvod ZPROSTŘEDKOVANÁ ZKUŠENOST Zazděné vědomí Vyvlastnění vědomostí Vydání napospas duševnímu vesmíru 2. důvod KOLONIZACE ZKUŠENOSTÍ Reklama: kolejnice standardizovaného rozchodu Centralizace nadvlády 3. důvod VLIV TELEVIZE NA ČLOVĚKA Subjektivní popisy: sledování televize je návykové, únavné, fascinující. Vstřebávání umělého světa Jak televize zatemňuje myšlení Jak se stáváme vlastními představami Nahrazování lidských představ televizí 4. důvod ZÁKONITÉ DEFORMACE TELEVIZE Ztráta informací Obrazy odříznuté od zdroje Uměle vytvořená neobvyklost Co projde filtrem ZÁVĚR: Nemožné nápady Televize je tabu

Zamyslete se a vyhodnoťte sami.

Vydavatelství DOPLNĚK

33

OBSAH

1.

Hledání ryzího v nás

2

2.

O snech

4

3.

Barevné pocity

7

4.

Věta

10

5.

Klubíčko

12

6.

Energie slov

15

7.

Filozof a metař

16

8.

Já jsem

18

9.

Čtyři dohody

20

10.

Moje poklady

22

11.

O Radosti

24

12.

Hledání opravdových hrdinů

28

________________________________________________________________ Něco navíc A děti jsou z nebe

32

Čtyři důvody pro zrušení televize

33

34